zprávy roudnické farnosti 5. číslo duben 2015

zprávy roudnické farnosti 5. číslo – duben 2015 ÚVODNÍK Milí farníci, přežili jsme postní dobu a obnoveni na duchu i na těle se radujeme z velikonočních událostí, základu naší víry. Těší mne, že jste v hojném počtu využili nabídky možností přijmout svátost smíření. Podvakrát ji spolu se mnou při tradičním předsvátkovém zpovědním zátahu poskytovali i moji nejbližší kněžští spolubratři O. Ludvík Šťastný, dp. František Masařík z Kralup nad Vltavou a dp. Jiří Čepl z Budyně nad Ohří. Jim všem za tuto službu velmi děkuji. Spolu s dalšími vyhlášenými příležitostmi tak bylo během čtrnácti dnů nabídnuto 15 hodin zpovídání. Vedle toho jsem se snažil vyjít vstříc všem, kteří v tyto stanovené doby přijít nemohli a prosili o individuální setkání. Poděkovat chci rovněž všem, kdo se jakoukoliv službou zapojili do příprav i průběhu bohoslužeb Svatého týdne a všeho ostatního jej naplňujícího programu. K účasti na liturgiích Zeleného čtvrtku, Velkého pátku a Vigilie velikonoční se osmělím trochu zabušit na tento list papíru pastýřskou holí. Byť někteří farní matadoři ji hodnotí jako vysokou, já s jejich pohledem úplně nesouzním. Nechci nikomu ukřivdit, ale přece jenom o nedělních mších bývá v lavicích těsněji. Vím, že někteří z vás se v tyto dny účastní bohoslužeb jinde než v domovském kostele (a to plně chápu a nikoho si nenárokuji) nebo z různých závažných důvodů a ke své lítosti do kostela prostě přijít nemohou. A nakonec mezi námi snad ani nemůže být nikdo, kdo by mohl jen tak opomenout prožít s církví děje, ze kterých se zrodila a kde má svůj původ náš křest – pohřbení starého člověka a povstání k novému životu s Kristem. Závěrem mi dovolte vyslovit osobní pozvání na Pouť farností vikariátu Podřipsko na Říp v neděli 19. dubna. Rovněž Vám chci dodat odvahu pro případné žádání si rozhovoru se mnou, pokud byste měli takovou potřebu. Občas se setkávám s vyjádřením ostychu pro tušené zaneprázdnění mnohostí rozličných úkolů. Zaneprázdněn pravda často bývám, ovšem vy jste pro správce farnosti úkol nejpřednější a rád si na vás udělám čas. Jenom je prosím zapotřebí si termín setkání předem domluvit. Pokojné dny! Martin Brousil

HISTORIE „Věrný Čech, poctivý kněz a statečný voják“ Těmito slovy charakterizoval biskup Jaroslav Škarvada kněze, účastníka II. odboje, vězně komunistického režimu generálmajora P. Hugo Vaníčka, jenž působil v Roudnici nad Labem v letech 1956 – 1968 a od jehož úmrtí dne 13. dubna uplyne 20 let. Narodil se 24. října 1906 v obci Bystřec a po vystudování pražského arcibiskupského gymnázia odjel studovat do zahraničí a v srpnu 1936 byl v Maastrichtu vysvěcen na kněze. Jeho první působení bylo u Sv. Ignáce z Loyoly v Praze na Karlově náměstí. Pak odcestoval do Polska a poté do Belgie. Měl odjet na misijní akci do Afriky, ale přišla Druhá světová válka. Hugo Vaníček vstoupil do čs. zahraniční armády ve francouzském Agde. Po ústupu do Anglie byl v aktivním spojení s předsedou exilové vlády Msgre. Josefem Šrámkem a dalšími představiteli této vlády. Zúčastnil se bojů a postupu čs. vojska přes Francii a v květnu 1945 slavné bitvy u Dunkerque. Během válečného konfliktu vydával pro vojáky publikace, zejména s náboženskou tématikou, českou beletrii a dějepisná pojednání. První poválečné měsíce v osvobozené republice prožil v Plzni, odkud byl odvolán pro svůj protest proti umísťování portrétu J. V. Stalina vedle prezidenta Edvarda Beneše. Krátce působil ve Vojenském historickém ústavu v Praze, kde se mimo jiné zasadil o úpravu vojenských hřbitovů v zahraničí. Jako duchovní působil ve vojenské nemocnici v Praze-Střešovicích. Po únoru 1948 byl propuštěn z armády a krátce vězněn ve vazební věznici. Jako řada ostatních kněží byl za své postoje internován od roku 1951 v internačních táborech v klášterech v Želivi a v Hájku. Po propuštění v roce 1953 sloužil

jako kaplan v Ústí nad Labem a od r. 1956 jako administrátor v Roudnici nad Labem. Po příchodu s hrůzou zjistil, že technický stav fary je bohužel velmi špatný, a tak se ihned pustil do oprav. Jeho velikým koníčkem byly dějiny, proto se není čemu divit, že uspořádal archiv farnosti a v kapitulní síni vytvořil malé muzeum dokumentů z bohaté historie kostela a kláštera. V temných dobách se nebál a mnohdy odvážně kázal proti tehdejšímu režimu. S přibývajícím věkem již na tak velkou farnost nestačil, a tak si požádal o přeložení do menší farnosti poblíž. V roce 1968 tedy z Roudnice nad Labem odešel do Libčic nad Vltavou, kde působil 22 let. Zemřel ve Staré Boleslavi a dle svého přání byl pochován v Roudnici nad Labem. Filip J.K.V. Uzel

Zdroj: „P. Hugo Vaníček“, autor PhDr. Quido Kastner, Vlastivědný sborník Podřipsko, č.I. roč. 1990

Pozn. Ke čtení doporučujeme též článek PhDr. Miroslavy Hlaváčkové „Vzpomínka na Hugo Vaníčka“ v dubnových Roudnických novinách.

Memoárovou publikaci „Duch a síla“ Hugo Vaníčka, připomínající jeho válečné roky 1939-1943 strávené u Čs. samostatné obrněné brigády, bude vysílat Český rozhlas v desetidílném cyklu pořadů. Jednotlivé díly budou na Vltavě vysílány od 27. dubna vždy ve všední den od 11.30, a to v cyklu Osudy.

Requiem za P. Huga Vaníčka bude slouženo ve středu 15. 4. v 18.00 v kostele.

KDO JE KDO V každém čísle bychom rádi hovořili s někým z nás. Kostel je plný lidí se zajímavými životními příběhy, povoláními a názory. Pojďte se znát. Paní Marie Krejčová nedávno oslavila 80. narozeniny. Sešli jsme se spolu po biblické hodině, která probíhá na faře každý čtvrtek od půl desáté. A tak jsem se rovnou zeptal: Jak toto setkávání začalo? Založil to páter Szabó (v Roudnici 1999 – 2001). Začali jsme probírat Bibli od začátku, ale když jsme došli k Páté knize Mojžíšově, tak pátera přeložili do Prahy a my zůstali s rozdělanou prací. Tak se toho ujal pan jáhen Hrnčíř a s ním jsme to dočetli celé. Opravdu celé Písmo? Opravdu slovo od slova Starý i Nový zákon. Trvalo nám to asi tři, čtyři roky. A teď opakujeme. Vlastně je to opakování téměř jen pro mě, protože z těch, co tenkrát začali, chodíme dnes už jen dvě. Dnes jsme dočetli Ezechiela a začneme Daniela. Není to lehké čtení, ale o to je to dobrodružnější. A paní Hrnčířová, která to převzala po manželovi, nás tím velice statečně provádí. Nedávno jste oslavila osmdesátiny, prožila jste celý život v Roudnici? Ne, narodila jsem se v Třešti (na Vysočině) jako plzeňský biskup Radkovský. Ten je sice o pár let mladší, ale ráda vzpomínám, jak jsme se spolu jako děti účastnili májových slavností. Po maturitě jsem chtěla studovat pedagogiku a udělala jsem přijímací zkoušky, ale najednou mi oznámili, že jsem nadpočetná. Začínala padesátá léta a naše rodina nebyla ve straně. V Třešti jsem žila do 23 let. Pak jsem se provdala, a protože manžel dostal umístěnku do Branišovic (jižní Morava), tak jsme se stěhovali. A po pěti letech znovu, tentokrát do Loucké u Mšených Lázní. A do třetice do Roudnice, aby to děti neměly daleko do školy.

Mnoho let jste chodila do kostela za socialismu, přinášelo to hodně těžkostí? Když jsme bydleli v Branišovicích, tak přišli k nám domů zástupci strany s vedoucím střediska a říkali manželovi: „No, Vladimíre, víme, že chodíš do kostela a že nejsi ve straně. Ale máš tady syna, a když nepůjdeš do strany, tak nebude mít nárok na studium.“ A Vláďa jim řekl: „Podívejte se, to je jedno, když nebude moc studovat, hlavně, že se bude živit slušně.“ A to se s ním táhlo celý život. Nebo jiná příhoda. Když byl Václav Chroust (v Roudnici působil 1991 – 1999) ještě bohoslovec, požádal nás, jestli by mohli s ostatními bohoslovci uspořádat tajné setkání u nás doma. Neodmítli jsme poskytnutí azylu. Vypravili jsme děti do školy, schovali klíč na smluvené místo a odešli do práce. Díky Bohu to prošlo. Měli jsme radost, že jim můžeme nějak prospět. V Roudnici žijete od roku 1973, jak vnímáte roudnickou farnost v průběhu těch let? Přišla jsem ještě za pátera Koláře, ten byl, jak známo, velice oblíbený. A po něm přišel páter Chroust. Ten tu hodně budoval, že? Chroustovi v restituci získali zpět slušný majetek. A paní Chroustová povídala: „Co bychom s tím vším dělali?“ A tak část prodali a hodně peněz investovali do opravy fary. To už si ani nedovede nikdo představit, jak to tady vypadalo. Bylo to na spadnutí. Podlahy shnilé, pavlač - že se člověk bál projít, žádné sprchy... A když už to bylo jakž takž obyvatelné, tak byl páter Chroust přeložen do Prahy. To bylo smutné. A pak přišel již zmíněný páter Szabó a tak dále, to by bylo na dlouho. Přinesu vám to na papírku, abyste viděl, jak se tu střídali kněží – faráři i kaplani. Děkuji. Tak na závěr, máte nějaký sen, nebo nějaké přání, které se týká roudnické farnosti? Asi aby mezi lidmi fungovalo ještě více důvěry... to je těžké. Je dobře, že se to tady dnes omlazuje. Líbí se mi, že sem přijíždějí i lidé odjinud a pomáhají, třeba na zahradě, že to tady žije. Tak jen dál. Jan Horák

CO BUDE BLÍŽÍ SE UZÁVĚRKA POSTNÍ ALMUŽNY Do konce dubna máme možnost přinášet své postní kasičky naplněné hodnotou toho, co jsme si během postní doby dovedli odřeknout a nabídnout potřebným. Kasičky – nebo označené obálky, pokud se k vám skládací postnička nedostala – můžete předávat do rukou paní Pětníkové a paní Lysáčkové, případně je zanechat po mši v sakristii nebo dopravit přímo do Charity. Rovněž máme stále možnost přicházet s návrhy, komu z našeho okolí by výtěžek z postní almužny prospěl nejlépe.

MLADÍ UMĚLCI MÍŘÍ DO ROUDNICE PROČ BŮH? PROČ UMĚNÍ? PROČ JÁ? O posledním dubnovém víkendu se na proboštství uskuteční ekumenické setkání věřících lidí, kteří se zabývají uměním či tvorbou různých oborů a žánrů, aby společně strávili čas, dělili se o své zkušenosti, modlili se a vzájemně se inspirovali pro další práci. Účast přislíbil také známý křesťanský performer Víťa Marčík. Setkání je otevřené a v případě zájmu je možné se k němu připojit.

VÝROČÍ KAPUCÍNSKÉHO KLÁŠTERA - VÝZVA PRO PAMĚTNÍKY V neděli 3. 5. oslavíme 400. výročí založení roudnického kapucínského kláštera. K té příležitosti bychom rádi vydali speciální číslo Zpráv věnované vzpomínkám na živý klášter z doby před jeho zrušením. Prosíme proto všechny, kdo mají alespoň mlhavou dětskou vzpomínku či obraz v paměti – poskytněte ji manželům Horákovým, klidně anonymně, ať tak významné duchovní místo našeho města ožije i v představách nás, kteří si je nepamatujeme. V rámci oslavy výročí bychom rádi pozvali současné představitele kapucínského řádu a také pana preláta Koláře, s nimiž bychom po slavnostní mši sv. měli neformální besedu.

Zuzana Horáková

DĚTI Aby bylo do čeho koukat, když je nám mše trochu dlouhá... Průvodcem dětské rubriky je Pucinka, kočka pana faráře. Kreslí Klára Janošová.

PROGRAM Ohlášky, které si nemusíte zapamatovat... St 15. 4. *

requiem za P. Huga Vaníčka (18.00, kostel)

Pá 17. 4. *

setkání mladších biřmovanců

Ne 19. 4. *

POUŤ FARNOSTÍ VIKARIÁTU PODŘIPSKO NA ŘÍP

Pá 24. 4. *

setkání všech biřmovanců

24. – 26. 4.

Ekumenický víkend pro umělecky činné věřící

Pá 1. 5. *

FARNÍ VÝLET – NELAHOZEVES

Ne 3. 5.

400. výročí kapucínského kláštera (po mši beseda)

*

POUŤ FARNOSTÍ VIKARIÁTU PODŘIPSKO NA ŘÍP * neděle 19. 4. 2015 mše sv. v 15.00 Hlavním celebrantem mše sv. bude pražský arcibiskup Dominik kardinál Duka. Mše sv. začne v 15h před rotundou. Účastníkům doporučujeme vybavit se oblečením odpovídajícím aprílovému počasí, případně též pomůckami k sezení pod širým nebem. Po mši sv. se můžete těšit na:

* dixieland Vlastimila Jurčíka * tvořivý program pro děti (sv. Jiří a drak) * občerstvení (Podřipský rodinný minipivovar, řipská turistická chata) * mini jarmark Všichni jsou srdečně zváni!

Římskokatolická farnost Roudnice n/L, Komenského 174, [email protected], [email protected]