ČASOPIS FARNOSTI STRÁŽNICE r. XIII., červen Fotja. Časopis farnosti Strážnice Na cestu - 1 -

ČASOPIS FARNOSTI STRÁŽNICE r. XIII., červen 2013

Fotja

Časopis farnosti Strážnice – Na cestu

-1-

Duchovní slovo U příležitosti slavnosti Seslání Ducha Svatého se k nám obrátil svým pastýřským listem arcibiskup Jan. Dnes bychom chtěli, abychom se ještě jednou vrátili k některým myšlenkám tohoto listu a zeptali se: co jsem udělal pro svoji víru v tomto Roce víry? Doprovázíme vás naší modlitbou – vaši otcové: Jacek, Jiří a Lukáš. „Sestoupením Ducha Svatého na apoštoly se dovršila jejich formace a oni přijali zodpovědnost za život a rozvoj církve. I pro nás, kteří prožíváme Rok víry, je dnešek dovršením naší duchovní obnovy a dnem vyslání budovat církev,“ říká arcibiskup v úvodu svého svatodušního pastýřského listu. Pokračuje pak rekapitulací listů předchozích, které věřícím adresoval u příležitosti důležitých milníků Roku víry. Pastýřský list k Vánocům se zaměřil zejména na eucharistickou úctu a olomoucký arcibiskup v něm vyzýval k častému svatému přijímání, k návštěvám svatostánku či k zachování posvátného ticha v kostele i mimo bohoslužbu. Ve svém postním listu pojmenoval arcibiskup Graubner některé vážné hříchy a vyzval věřící k pomoci těm, kteří se chtějí dostat z jejich pout a kromě modlitby a Boží milosti potřebují také konkrétní pomoc při řešení hmotných či finančních důsledků svého obrácení. Konečně o Velikonocích se k věřícím obrátil s výzvou, aby vyznávali svou víru tím, že budou hovořit o svém vztahu k Bohu, a aby prožívali neděli jako slavnost – účastí na mši svaté a zdržením se práce či nakupování. K těmto podnětům pak arcibiskup Graubner přidává další oblast: „Žijme tak skromně, abychom mohli odmítat nákupy i letní dovolené na půjčky… Senioři, odmítejte předváděcí akce, na kterých se necháte přesvědčit k nevýhodným půjčkám. Učme se nejprve šetřit na to, co chceme pořídit, a nespadneme do otroctví dluhových pastí,“ naléhá na věřící. Vybízí je pak rovněž, aby se stali Kristovými svědky: „Dělme se o svou víru s nevěřícími slovem i skutkem. Nabídněme jim pomoc při Časopis farnosti Strážnice – Na cestu

poznání Ježíše. Mysleme i na ty, kteří mezi nás přijdou jen občas, nebo přestali na bohoslužby chodit,“ říká arcibiskup (podle www.ado.cz).

Úmysly červen

apoštolátu

modlitby

1. Aby mezi národy převládla kultura dialogu, naslouchání a vzájemné úcty. 2. Aby tam, kde vzrůstá vliv sekularizace, dokázala křesťanská společenství účinně podporovat novou evangelizaci. 3. Aby si mladí lidé zamilovali Krista a zůstali mu věrní i za nepříznivých okolností.

Společenská kronika Poprvé Pána Ježíše ve Svátosti Oltářní přijali ve Strážnici: Tomáš Píža, Alexandra Švrčková, Anna Marie Tomšejová, Daniel Vaculka, Martin Bureš, Kristýna Hořáková, Richard Kráčal, Barbora Lipová, Radim Morávek, Petr Múčka, Petra Nedorostková, Nikola Marie Nejedlíková, David Ondruš, Tomáš Peroutka, Jana Pilátová, Matěj Piškula, Adam Plaširyba, Natálie Kateřina Prečanová, Šimon Příborský, Alexandra Rumíšková, Tomáš Slezák, Jakub Stanislav, Šimon Stolárik, Eliška Svobodová, Petra Kovaříková Poprvé Pána Ježíše ve Svátosti Oltářní přijali v Petrově: Tereza Bačíková, Viktorie Javornická, Nela Konečková, Vojtěch Šťastný, Markéta Úlehlová Na společnou cestu životem ve svátosti manželství se vydali: Jaroslav Marek a Hana Brožková oba ze Strážnice Rozloučili se s námi a předešli nás na cestě do života věčného: Antonín Laga, Ludmila Hrdá

-2-

Sestřička Dobromila vypráví 3. část Nauč nás, Pane, počítat naše dny, ať získáme moudrost srdce… Žl 90,12

Přinášíme Vám další díl vyprávění sestřičky Dobromily z řádu sv. Vincence, která působila u nás ve Strážnici od srpna 1948 do září 1950. Potom dostala spolu s dalšími strážnickými sestřičkami státní zákaz působení v jejich škole, školce i sirotčinci a bylo jim nařízeno okamžité odstěhování do Bílé Vody. Po sbalení, na které dostaly jeden den, tedy sestřičky nasedly do připraveného autobusu a rozjely se na nové přidělené působiště. V tomto momentě se mění jejich život – ženy, které dosud vedly školu, vyučovaly v ní, dávaly domov sirotkům a žily pro ně, se den ze dne stávají vysídlenými osobami ve 120 let staré neobydlené budově na českopolské hranici. Odříznuty od dětí, od své práce, od světa... Logicky nyní může čtenář očekávat řádky plné trpkosti a bolestného vzpomínání na křivdy. Ale nedočká se jich. Jak je to možné? Snad to pochopíme, když budeme vzpomínání číst ve světle následujících slov svatého Pavla: „Kdo by nás mohl odloučit od lásky Kristovy? Snad soužení nebo útisk nebo pronásledování nebo hlad nebo bída nebo nebezpečí nebo zabití? Stojí přece v Písmu: „Stále jsme pro tebe vydáváni na smrt, jsme pokládáni za ovce určené na porážku.“ Ale v tom ve všem skvěle vítězíme skrze toho, který si nás zamiloval. A já jsem


přesvědčen: ani smrt, ani život, ani andělé, ani knížata, ani nic přítomného, ani nic budoucího, ani mocnosti, ani výška, ani hloubka a vůbec nic stvořeného nebude nás moci odloučit od Boží lásky v Kristu Ježíši, našem Pánu.“ Řím 8,38-39 Nyní tedy už předejme slovo sestřičce Dobromile:

Čtvrtá životní kapitola – Bílá Voda Do Bílé Vody jsme dojely po celodenním cestování. Cestou jsme bloudili, protože ani řidič nevěděl, kde Bílá Voda je. Zajeli jsme omylem do Bílé Vody u Králík, a proto se nám cesta o několik hodin protáhla. Vzpomínám si, že když jsme vystupovaly z autobusu, viděly jsme školské sestry, které zde měly svůj klášter s noviciátem, takže pro ně byla Bílá Voda domovem. Byly to sestřičky většinou německé národnosti. Podobně jako my se musely přestěhovat do Bílé Vody i sestry jiných řeholních společenství, které rovněž působily u dětí a mládeže. Při stěhování nás doprovázela paní, která měla nad námi stálý dohled z pověření státní moci. Zůstala s námi nějakou dobu i v Bílé Vodě, ale když viděla, že je to bezvýznamné, odešla. Byly nám přiděleny tři pokoje v 1. poschodí v už vzpomínané budově kláštera. Při zařizování nám ochotně pomáhali místní obyvatelé. Okna v přízemí byla zasypána odpadky, takže v přízemí byla úplná tma. Když jsme všechno sestěhovaly, byla naše lůžka tak natěsno u sebe, že jsme do nich skákaly jen přes pelest – byly jsme mladé, tak jsme si z toho dělaly legraci. Jeden ze tří pokojů byla kuchyň. K naší velké radosti v ní byl funkční sporák, jinde se totiž netopilo, nebyla tam žádná kamna. Klášter stál těsně na hranicích. Veselé bylo, že když nám např. něco spadlo z okna, octlo se to v Polsku. Smutné bylo, že některé sestry jiných kongregací, které věřily slibům,

-3-

že budou v Bílé Vodě dobře zaopatřeny, na to doplatily. Jejich staré sestřičky spaly na zemi na vlňáčcích. Teprve později jim byly na spaní přivezeny vyřazené dětské postýlky… Rozvod elektrické energie byl jen provizorně zařízen, v domě nebyl vodovod, jen na dvoře jedna pumpa. V následujícím roce na jaře byli posláni do Bílé Vody i muži řeholníci, většinou novicové, z různých kongregací a řádů. Byli tam posláni na práci. Zaváděli do budovy vodovod, rozvody elektřiny, zkrátka zařizovali přijatelnější bydlení.

Sestřičky v Bílé Vodě – foto: archiv

Velikým dobrodiním pro nás byl obětavý kněz – P. Kobliha, který tehdy v Bílé Vodě působil. Velice vlídně nás přijal a stal se pro nás velkou duchovní oporou. Denně sloužil mši sv. v místním farním kostele Panny Marie a sloužil nám i svátostí smíření. Byly jsme mu za to vděčné. Nikdo se o nás nestaral. Obrátily jsem se proto na pana starostu, zda-li je v Bílé Vodě nějaká pracovní příležitost. Nabídl nám práci na poli, pomáhat místním zemědělcům se sklizní brambor a řepy. Tito naši pomoc uvítali, odměňovali nás tím, co vypěstovali -


bramborami, mlékem, zeleninou a ovocem. Peněz nazbyt neměli. Mezitím postupně přicházely do Bílé Vody sestry z jiných kongregací, a časem nás zde žilo v nucené internaci až 450 sester ze 12 řeholních společností. Tyto si musely zajišťovat bydlení a samy ze svých finančních prostředků hradily nákladné opravy opuštěných a zdevastovaných domů, něco málo přispěla charita. Opravy prováděli také z velké části řeholníci, kteří byli vzpomenutí už výše.

Do řepy a k šicímu stroji Podzim byl studený. Když jsme spálily dřevo, které leželo v hromadách odpadu na dvoře, potřebovaly jsme další otop. Vydaly jsme se proto do lesů nasbírat si dříví. Měly jsme však obavu, zda nám to lesník dovolí. Ale byl to takový bodrý člověk, rodák z Hané, a ten nám s úsměvem řekl: „Sestřičky, já vás tade vítám a dokud já tu budu hajné, z komína se vám kóřit nepřestané“. Slovo dodržel, a tak jsme měly o dříví postaráno. Dvacet kilometrů od Bílé Vody byl zemědělský státní statek Heřmanice. Se sklizní úrody se tenkrát velmi opozdili, a proto nás požádali o pomoc. Ráno pro nás přijížděli traktorem, nasedly jsme na vlečku, vystlanou slámou, a jely - kolikrát v dešti, větru a zimě. Tento transport se však místním lidem nelíbil, a tak zařídili, aby sestry převážel autobus. Za tohoto nevlídného počasí jsme pracovaly i na poli. Vedoucí statku byli k nám vstřícní, cenili si naší pomoci. V kuchyni statku mohly dvě sestry připravovat pro nás oběd, také nám donášely horký čaj na zahřátí na pole. Potřebné suroviny jsme rovněž dostávaly od tohoto statku. Takto se úroda stihla sklidit do Vánoc. Od nového roku 1951 nás zaměstnávala oděvní firma Prostějov. Byly nám dodány ve velkém počtu šicí stroje, a zhotovovaly jsme výztuže do kabátů. Opakovaně nás navštěvovali „přemlouvači“ a nabízeli nám lehčí práci. Uváděli, že některé sestry přijaly jejich nabídku, odešly do civilního života, mohou vyučovat dětí a jsou spokojené. Ale

-4-

brzy jsme se dozvěděly, že je to lež. Takových lží jsme vyslechly mnoho. Strážničané na nás ani v Bílé Vodě nezapomínali. Často nás navštěvovali a zásobovali nás potravinami. Jednou se stalo, že pan Hořák omylem překročil státní hranici střeženou polskou pohraniční stráží, byl zajat a odveden do Polska a až po 14 dnech propuštěn. Byl totiž podezříván ze špionáže. Velikou radost nám Strážničané způsobili dárkem na Vánoce, byly to smrčky postříkané bílým voskem, jak se zdobívalo v kostele ve Strážnici. Tyto stromečky zkrášlovaly oltář v kostele v Bílé Vodě a my jsme se cítily jako doma. Sestra M. Dobromila Šťastná pokračování příště -

U Strážnických dětí se to zatím děje s pomocí jejich obětavých rodičů. Směs různých úhlů pohledu, nápadů i názorů je fascinující a přináší vzájemné obohacení i sblížení dětí a rodičů. Neméně důležitým prvkem je výpovědní síla divadla, zvláště v dnešní době, kdy jsou hodnoty ve společnosti často postavené na hlavu. Právě toto je asi největší přínos divadla – přinášet lidem povzbuzení, radost a hodnoty našich křesťanských předků. Někdy stačí přinést lidem jiný pohled na věci, vtáhnout je do děje. Jde o to přinutit diváky, aby se nejen pobavili, ale i zamysleli.

Příspěvky farníků Divadlo strážnických dětí Mnozí z nás si v dětství zkusili na vlastní kůži úžasnou atmosféru, kterou přináší divadlo. Směs trémy i všech pocitů, když stojíme před publikem a nevíme, jak to všechno dopadne. V hledišti neznámí lidé – to je adrenalin pro malé a mladé ochotnické herce. Vystupování učí děti i umění sebeprezentace, což považují za důležité nejen pedagogové, ale určitě rodiče dospívající mládeže – dokázat zahodit ostych a učit se veřejně vystoupit. Nejlepší je, když si představení připraví mladí lidé sami – od scénáře, přes kulisy až po samotné nacvičování.

Fotografie z představení na Velehradě – vp


Ve Strážnici jsou děti pro divadlo nadšené a vytvářejí pěkné přátelské společenství. Jejich zatím čtvrtá a poslední hra s názvem „Cyril a Metoděj“, se kterou opět vystupovali nejen ve Strážnici, ale i v okolí až po Velehrad, plní účel a zasahuje především dětské diváky. Je to pěkný příspěvek strážnických dětí v tomto jubilejním roce. Dětskou formou přibližují život těchto světců, osobností křesťanského západu i východu, uznávaných patronů Evropy. Za to patří jim, ale i jejich rodičům, kteří je už po mnohokrát na vystoupení bez nároků na jakýkoli honorář nezištně provázeli, velký dík. Za každým nácvikem nové hry je mnoho námahy a odloučení od oblíbených činností

-5-

(dnes zvláště od počítače). Díky tedy patří všem nadšeným maminkám a tatínkům, kteří pomáhají nejen s divadlem, ale i s pohlídáním ostatních dětí doma, za jejich pochopení. Společné výjezdy rodin na představení to snad všechno v podobě radosti z dobré práce vynahrazují. Diváci ze Strážnice

Výjazd skupinky Modlidieb otcov v nemocnici Naša ekumenická skupinka M.O. v Strážnici má pravideľné pondeľkové stretká 8 otcov.V skupinke sa prestriedalo i zo 30 otcov a sporadicky sa vidíme v roznych obmenách. Z našej skupinky už vznikla i nová v evanjelickej farnosti v Hrubej Vrbke. Stalo sa, že náš člen a všetkým príkladný vzor otca - František nakoľko vážne ochorel a dlhodobo sa bude striedavo v Brne v nemocnici i doma liečiť. Nemože medzi nás prichádzať. Rozhodli sme sa preto pre variantu výjazdov za Františkom v rámci možností našich, i jeho zdravotného stavu. Prečo to píšem.... V obrovskej nemocnici v Brne-Bohunicích sme na prvom výjazde po dohode a povolení Františka našli, a Modlidby otcov sa konali v spoločenských priestoroch oddelenia, kde prichádzali i iní pacienti, sestričky, bola tam s nami i pani, čo má duchovnú službu v nemocnici na starosť. Pre všetkých to bol obohacujúci zážitok. Sestričky tam ešte také čosi nevideli a veľmi ich to oslovilo, taká chlapská solidarita a svedecstvo otcov. Pani katechetka z duchovnej služby nemocnice nám povedala, že také čosi, takú silu modlidby v nemocnici ešte za roky čo slúži, nezažila. František sa vďaka modlidbám rodiny, známich, i nás zo skupiny cíti naozaj vzmužile a statočne nesie všetky ťažkosti spojené s liečbou. Jeho typický láskavý humor ho neopustil. Nám táto návšteva dala tiež veľa, naplnila nás istotou, že jeden o druhého stojíme a pomáhame si. Keď bol náš kamarát na priepustke, boli sme u neho doma a prišlo nás 12, rekordný počet, počas modlidieb sa i dosť spievalo, a všetci sme zažili opeť niečo


také ako prítomnosť Ducha svatého. Nikomu sa ani nechcelo od Františka odísť. Dňa 1. 5. 2013, na sviatok sv. Jozefa robotníka, sme pár otcov na úmysel uzdravenia Františka i vsťahov v našich rodinách, pracoviskách i s dětmi, urobili púť z blízkeho Starého Města na Velehrad. Počasie sa vydarilo, i malé deti tých 10 -12 km celkom v ten deň zvládli. Vsťahy s deťmi i navzájom, sa po troškách takto viac utužujú. Františkovi prajeme skoré uzdravenie a návrat medzi svojich drahých a blízkych, a tiež v pondelky medzi nás. Marián

„Obsluhoval“ jsem blahoslaveného Dovolte mi, abych se jako obyčejný člověk s vámi podělil o svědectví a zážitek, který se mi zapsal na celý život do srdce.

Foto: osobní archiv autora

Už jako malému klukovi a ministrantovi se mi dostalo přes mé rodiče, kteří spolupracovali s kněžími z ilegality za totality na šíření křesťanské literatury na Slovensku, možnosti slyšet kázání bl. Jana Pavla II. a dostávat dopisy z Vatikánu s osobním požehnáním pro celou naši rodinu. Pamatuji si, jak jsem těsně před revolucí rozdával ministrantům v kostele obrázky bl. Jana Pavla II., kterých jsem měl hodně, a měl jsem radost, že i já jako malý kluk můžu rozdávat dál toto „ poselství lásky a radosti“. O to větší zážitek a osobní zkušenost se mi stala v roce 1995, kdy jsem byl studentem

-6-

3. ročníku salesiánského Gymnásia sv. Jána Bosca v Šaštíně, kde jsem prožil čtyři nezapomenutelné roky svého mládí jako student „první klášterní školy“ pro kluky na Slovensku. Byla to ojedinělá škola a skutečná don Boscova výchova. Stalo se to asi měsíc před skončením školního roku, kdy za mnou přišel můj spolužák, dnes prefekt Teologické fakulty v Nitře a řekl mi: „Byl jsi se mnou vybrán, abychom obsluhovali při obědě papeže Jana Pavla II. v jídelně kláštera, když bude obědvat s kněžími…“. Nechápal jsem. Já a obsluhovat papeže? Já obyčejný student střední školy a bez „číšnické zkušenosti“ ? Připravoval jsem se na toto setkání důsledně, byl jsem netrpělivý - na jednu stranu jsem se bál, abych to zvládl a nic nepokazil a na druhou stranu jsem se těšil, že potkám toho, kterého jsem slyšel z rádia a magnetofonu a rád četl jeho knížky, které byly vždy plné radosti a osobní zkušenosti s Bohem. Bylo 1. 7. 1995, kdy jsem nemohl dospat rána a připravoval se na tuto ojedinělou událost. Vše bylo přichystáno a už jsme počítali minuty do příchodu Svatého otce. Bylo nám řečeno, že se s každým z nás přivítá a prohodí pár slov. V tu chvíli jsem nevěděl, zda se svojí „studentskou“ italštinou zvládnu tuto komunikaci, ovšem k mému překvapení na mě Svatý otec mluvil slovensky . Dostal jsem osobní požehnání, „chlapský“ stisk ruky a jako osobní dárek růženec s papežským pouzdrem. Slova, která mi v té chvíli řekl, byla pro mne povzbuzením a sílou do dalšího života. Přiznám se však, že ne vždy to v životě lze dodržet a žít, protože jako člověk občas padnu, avšak právě i s pomocí přímluvy bl. Jana Pavla II. vstanu a jdu dál a toužím žít Kristův odkaz lásky a radosti! Svatý otec poobědval a jeho kroky vedly do baziliky Panny Marie Šaštínské, kde v tichosti a sám strávil hodinu soukromé pobožnosti. Pak opět zavítal mezi nás a Časopis farnosti Strážnice – Na cestu

dodával nám jeho tak silné a „návykové“ radosti. Byl bezprostřední, skromný, ale VELKÝ ČLOVĚK s otevřeným srdcem a přátelským úsměvem, i když už v té době trpěl těžkou nemocí! Když jsem večer usínal a hodnotil prožitý den, nezapomenu na to, že už v tu chvíli jsem si vybral tohoto Božího muže za svého osobního patrona, i když ještě žil, a již od té doby jsem se modlil za něj a k němu. Věřím a jsem přesvědčený, že mi tento neobyčejný „SANTO SUBITO“ (svatý již nyní) pomohl svojí přímluvou u Boha z mnoha těžkých životních situací a pomáhá mi i dnes. Chtěl bych každému říct, že jeho tak obyčejná, ale zároveň pronikající slova „NEBOJTE SE!, RADUJTE SE!“ obsahují v sobě sílu samého nebeského OTCE a naplňují i slova Písma, která nám říká sám Ježíš v osobní modlitbě každý den. Rovněž si připomínám, jak osobitě se splnila i slova Písma: “...jeho jméno dalo sílu tomuto člověku, kterého vidíte i znáte" (Sk 3,16), které svým životem bl. Jan Pavel II. odevzdal každému z nás. Když jsem se dozvěděl, že O. Lukáš vyžádal pro Strážnici relikvii bl. Jana Pavla II., uvědomil jsem si, jaký je to obrovský zázrak pro mě i pro celou farní rodinu, že Ten, který „uzdravoval“ skrze tohoto blahoslaveného duše a srdce za svého pontifikátu, bude uzdravovat skrze něj, a v to věřím, každý den i zde ve Strážnici každého, kdo se tomuto Jeho „ uzdravení “ zcela otevře a přijme ho v jakékoli podobě.

-7-

Rád bych ukončil toto mé svědectví myšlenkou z Písma a osobitým odkazem bl. Jana Pavla II. v encyklice Evangelium života: "Vy však jste ... lid patřící Bohu jako vlastnictví, abyste rozhlašovali, jak veliké věci vykonal." (1 Petr 2,9) farník Jaro

Úklid kostela sv. Martina

Informace Prázdninové pozvání

Knihovna křesťanské literatury

Každého „prázdnináře“ srdečně zveme na

Indiánskou faru do Radějova Termín: 15. – 20. 7. 2013. * Pro docházející Kč 50,--/den (oběd + svačina) * S možností přespání na faře Kč 100,--/ den (3x jídlo, svačina, pití…) Přihlášky a informace u O. Jacka

Farní tábor Štítary u Vranova nad Dyjí – Termín: 28. 7. – 3. 8. 2013. * Cena tábora Kč 1.500,-- (doprava, ubytovaní, jídlo, vstupenky na hrady, do znojemského podzemí). Přihlášky + záloha Kč 700,-- do 7. 7. 2013. Počet míst je omezený. Informace u O. Jacka a Marie Janíkové. O. Jacek – mob. 733 325 655 Marie Janíková – mob. 737 312 027

Poděkování Prostřednictvím farního časopisu bychom chtěli poděkovat paní Františce Malíkové za několikaletou práci a starost o kapli sv. Rocha. Do dalších let jí přejeme hodně zdraví, darů Ducha sv. a Boží požehnání. Pán Bůh zaplať! Farníci ze Strážnice

Úklid kostela Panny Marie Sobota 1.6. - skupina č. 1 - Adamcová M. Sobota 8.6. - skupina č. 2 - Blatová A. Sobota 15.6. - skupina č. 3 - Sochorová E. Sobota 22.6. - skupina č. 4 - Svobodová M. Sobota 29.6. - skupina č. 5 - Stehlíková J.

1.6. skupina č. 2 – A. Mlýnková 8.6. skupina č. 3 - J. Marková 15.6. skupina č. 4 – J. Cábová 22.6. skupina č. 5 – M. Můčková 29.6. skupina č. 6 – pí Vávříková Uklízí se v sobotu od 8 hodin.

Spolkový dům – Masarykova 370 V období letních prázdnin od 1. července do 31. srpna 2013 bude knihovna uzavřena. Zveme Vás proto k zapůjčení knih na prázdniny během měsíce června. Tento měsíc Vám nabízíme: Trapisté z Tibhirine – Novodobí mučedníci z Alžírska – Iso Baumer Osud mnichů z Tibhirine se dostal do pozornosti širší veřejnosti poté, co o nich francouzský režisér Xavier Beauvois natočil film „O bozích a lidech“ a film získal Velkou cenu poroty filmového festivalu v Cannes 2010. Příběh se odehrál v trapistickém klášteře v Alžírsku v polovině devadesátých let minulého století. Komunita zde pokojně žila uprostřed muslimské většiny. V březnu 1996 skupina extrémistů unesla a brutálně zavraždila sedm mnichů. Smrt mnichů vyvolal v Alžírsku i ve Francii obrovský ohlas. Alžírsko bylo totiž od roku 1830 do r. 1962 francouzskou kolonií. Síla rodičovské modlitby – Stormie Omartianová Autorka žije se svým manželem ve Spojených státech. Jsou manžely už víc než 35 let a mají tři dospělé děti. V knize píše: „Stát se modlícím rodičem – to je to nejlepší zaměstnání. Je to ale také nejtěžší zaměstnání. Může vám přinést tu největší radost. Může však také způsobit tu největší bolest. Boj o životy našich dětí se odehrává na kolenou.“ Těšíme se na Vaši návštěvu. Provozní doba: Pondělí a středa Úterý

9.30 – 11.00 16.00 – 17.00

Úklid je každou sobotu od 7.30 hod. Časopis farnosti Strážnice – Na cestu

-8-

Úkol pro starší děti Svatý na měsíc červen 1. hádanka: poznej, kdo to je Pocházel z francouzského šlechtického rodu. Byl nadmíru dobrotivý a záslužné skutky konal nejraději potají. Zloděje často obdarovával tím, oč ho chtěli okrást. Proti nepřátelům se bránil pouze bezmeznou láskou, která odzbrojuje i otrlé zločince. Usiloval o ctnostný život svého lidu více způsoby. Zavedl například "růžovou slavnost" s vyhlášením nejctnostnější panny, které pak příslušel titul: růžová královna. Něco na způsob současné miss, ale hodnotila se krása duše. Patron: sedláků, vinařů, sládků a vězňů; vzýván proti dešti a za dobrou úrodu; jako pomocník při bolestech zubů, proti horečce a choromyslnosti Atributy: almužna, biskup, tři holubice, kámen, koule, orel, stopy Možná modlitba: Budu sv. …….. prosit o přímluvu u Boha za obnovu mravů ve své vlasti a o povznesení morálních hodnot. Bože, Tys naplnil svatého ……… svou láskou, dal jsi mu víru, která přemáhá zlobu světa, a přidružil jsi ho k zástupu svatých biskupů; na jeho přímluvu nám pomáhej v našem národě pozvednout mravní a morální hodnoty, ke kterým on vychovával. Prosíme o to skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen (nápověda: jeho jméno si často připomínáme ve známé pranostice)

Sv. …………………..

2. hádanka: poznej tohoto světce Žil opravdu chudobně a při svých promluvách vždy hovořil o tíži hříchu i o jeho špatných následcích. V přístavní Rimini se marně snažil oslovit lid, který se od něj buď odvracel nebo ho tupil. A tak šel k ústí řeky Marecchie, pokynul rukou a začal volat na ryby: "Pojďte, ryby, a slyšte slovo Boží, když lidé jím pohrdají!" Tu z moře připlulo viditelné množství ryb a on na ně dál volal: "Chvalte Pána, vy, tvorové vodní! Hospodin vás zachránil před jinými stvořeními při potopě světa. K záchraně Jonáše poslal rybu a k uzdravení Tobiáše také zvolil rybu... A on k hemžícím se rybám mluvil něžná slova mířená na srdce lidská. Lidé se seběhli, aby pozorovali a naslouchali neobvyklému kázání. Po chvíli zahanbeni seděli na břehu u nohou kazatele. Učil, že pokora, chudoba, trpělivost a poslušnost jsou jazyky Ducha sv., kterými svědčíme o Kristu. Živá je řeč, když hovoří skutky. A vždy kladl důraz na potřebu svátosti smíření. Patron: františkánů, cestujících, horníků a pekařů, snoubenců, manželů a rodin; vzýván je za šťastný porod i proti neplodnosti, horečce; při hledání ztracených věcí; proti katastrofám a jako pomocník v nouzi Atributy: Dítě Ježíš, františkán, hostie, kazatelství, kůň, lilie, mrtvý, noha, osel, ryby Nápověda: Ač jeho největším působištěm byla Itálie, je velmi oblíben i u nás, i v našem regionu.

Sv. ………………….. Časopis farnosti Strážnice – Na cestu

-9-

Rodinné centrum Strážnice Vás zve ,,PODVEČERNÍ DISKOPÁRTY KE DNI DĚTÍ“-sobota 1. června od 18 hod. /pro mladší školní děti na Zahradě u sv. Martina/ „VESELÉ NEDĚLNÍ ODPOLEDNE NA ZAHRADĚ U SV. MARTINA“ -neděle 2. června/ zábava pro všechny ke Dni dětí/ ,,BESEDA S NOVINÁŘEM RADIOŽURNÁLU V Londýně M. Kocourkem“ -pátek 7. června v 19.15 hod. v klubovně nad tělocvičnou ZŠ MK.

KLUBOVNA MATEŘSKÉHO CENTRA ,,SEDMIHLÁSEK“ BUDE V DOBĚ LETNÍCH MĚSÍCŮ ČERVENSRPEN UZAVŘENA. K SETKÁVÁNÍ JE PO DOBU LÉTA K DISPOZICI ZAHRADA U SV. MARTINA!!

LETNÍ TÁBORY!!!!!!!!!!! KOUZELNÁ ZEMĚ SKŘÍTKŮ – pro děti 6 – 10 let /termín 1. 7. - 5. 7., cena Kč 1000,--/ QUO VADIS – pro děti 11 – 14 let /termín 8. 7. - 14. 7. cena Kč 1500,-- / Kontakt: 739 433 113, 603 240 533

PŘIPRAVUJEME! STRÁŽNICKÝ POHÁDKOVÝ LES - SOBOTA 31. SRPNA /Prosíme ty z vás, kteří se můžete zapojit znovu i nově po dvou letech do této tradiční akce pro děti, abyste se hlásili u Bučků. Díky!/


- 10 -

OKÉNKO DO FARNÍ CHARITY Chráněné dílny Středisko Ave fungují již 10 let !

otevřeli obchůdek s originálními výrobky pro děti a rodinu.

Je to už 10 let, co vznikly chráněné dílny v Charitě Strážnice a z původních 8 zaměstnanců, pro které jsme otevřeli tento projekt, se dostáváme na 30 zaměstnaných osob se zdravotním postižením. Chráněná pracoviště mají vytvořit prostředí první pomoci pro osoby, které kvůli zdravotnímu omezení nemají šanci najít uplatnění na volném pracovním trhu. A že těchto osob není málo! Zde dostali příležitost pracovat lidé, kteří byli dlouhodobě hlášeni na úřadu práce, dokonce i 10 let. Lidé, před kterými se zavíraly dveře kvůli nově vzniklému viditelnému postižení, lidé, kterým bylo vysvobozením vyjít ze čtyř stěn domova mezi lidi. Většina z nich u nás zůstává až do věku starobního důchodu, jiným se podaří sehnat zaměstnání na volném pracovním trhu, kde nabízí vyšší výdělek, ale někteří odchází i z důvodu zdravotního, jelikož nevydrží pracovat ani 4 hodiny. Jsme jedna z mála chráněných dílen, která přežívá i v době, kdy stát stále snižuje pravidelnou dotaci. Závažným krokem je však pro nás zajištění odbytu našich výrobků. Z tohoto důvodu jsme také otevřeli v Praze malou prodejničku u metra na Praze 5. Letos funguje již třetím rokem. Podobně zajímavá příležitost se vyskytla začátkem letošního roku v Olomouci, kde jsme společně ještě s Charitou Uherské Hradiště Časopis Časopisfarnosti farnostiStrážnice Strážnice––Na Nacestu cestu

Obchůdek Praha

Obchůdek Olomouc Rádi bychom využili této příležitosti a poděkovali panu I. Lžičařovi a panu Ing. K. Kaňákovi za potřebnou sponzorskou pomoc při zajištění vybavení obchůdku v Olomouci před jeho otevřením. Moc nás vždy potěší, že když je nejhůř, je několik osob, lépe řečeno osobností, o které se můžeme opřít, kterým není lhostejné, zda tento projekt zanikne či nikoliv. Děkujeme tedy jménem všech 50 osob se zdravotním postižením, kteří dochází do chráněných nebo terapeutických dílen charity a jejichž výrobky se v olomouckém obchůdku mohou prodávat.

- 11 - 1--

Nejen pro děti

Milé děti, vyluštěte si tento úkol a přineste jej k losování o odměny na první dětskou mši sv. v červnu. Můžete jej odevzdat paní kostelnici. Starší děti upozorňujeme, že jejich úkol je na straně 9.

Vydává Římskokatolická farnost sv. Martina pouze pro vnitřní potřebu farnosti. Redakce si vyhrazuje právo zaslané příspěvky zkrátit. Vychází 25. 5. 2013, náklad 650 kusů Tisk: Tiskárna Sukupovi Své náměty a připomínky můžete vhodit do krabičky vzadu v kostele. nebo zaslat na e-mail : [email protected] webové stránky farnosti: www.straznice.farnost.cz Děkujeme všem přispěvatelům.


- 12 -

ČASOPIS FARNOSTI STRÁŽNICE r. XIII., červen Fotja. Časopis farnosti Strážnice Na cestu - 1 -

Recommend Documents