Antonín Dvořák nejbližšímu příteli III

Antonín Dvořák nejbližšímu příteli III

289

Antonín Dvořák nejbližšímu příteli III Eva Myslivcová This article introduces newly found photocopies of two letters from Antonín Dvořák to Alois Göbl with heretofore unknown and unpublished contents (newly discovered facts about Dvořák’s life and about period reception of his masterpieces – e.g. the Symphony No. 9 in E Minor “From the New World”, op. 95, and the Cello Concerto in B Minor, op. 104) and places them within the context of Dvořák’s correspondence addressed to his friend Göbl in Sychrov that has already been published in several different editions.

Téměř všechny dvořákovské monografie zmiňují skladatelův vztah k Sychrovu a nedalekému Turnovu, kde Dvořák navštěvoval svého dlouholetého přítele Aloise Göbla (1841–1907), sekretáře knížete Rohana na Sychrově. Díky Göblovi se seznámil i s dalšími místními obyvateli a vytvořil si tak k tomuto regionu velmi vřelý vztah. Stejně tak vřelá je i korespondence, kterou Dvořák s Göblem vedli. Ta je badatelům zpřístupněná v několika edicích, které mj. dokumentují poměrně komplikované osudy těchto písemných pramenů. V Muzeu Českého ráje v Turnově jsem před nedávnem objevila soubor fotokopií Dvořákových dopisů adresovaných Aloisi Göblovi.1 Většina z těchto dopisů je známá a publikovaná. Nacházejí se však mezi nimi i dopisy dosud neznámé, kterými nyní můžeme edice z předchozích let doplnit. S prvním uceleným souborem Dvořákovy korespondence adresované Alosi Göblovi na Sychrově seznámil veřejnost Otakar Šourek v časopisu Hudební revue již v roce 1918.2 Šourek pracoval s opisy Dvořákových dopisů a do originálů nahlédl jen těsně před vydáním.3 Šlo o opisy, které pořídil krátce po Göblově smrti Josef Kuhn, turnovský učitel, ředitel kůru místního kostela a sbormistr Pěveckého spolku Antonín Dvořák v Turnově. Kuhn připravil ve třicátých letech další edici této korespondence, kterou vydal v regionálním vlastivědném sborníku Od Ještěda k Troskám.4 Pracoval přitom se svými opisy Dvořákových dopisů, které předtím poskytl Šourkovi. Nemohl již ale porovnat svou edici s originály těchto dopisů, protože ty byly v této době již nezvěstné.5 Autografy dopisů nalezl až na počátku padesátých let minulého století Bohuslav Finke,6 který celý tento soubor korespondence věnoval Společnosti Antonína Dvořáka. Předložený článek vznikl za podpory grantu Nové souborné vydání děl Antonína Dvořáka. Pramenný výzkum a ediční příprava vybraných svazků, GA ČR 408/08/1020. Za cenné konzultace děkuji Mgr. Janu Kachlíkovi, Ph.D. 1 Heuristický výzkum jsem zde prováděla v souvislosti se svou bakalářskou prací (Eva MYSLIVCOVÁ: Antonín Dvořák a Liberecko, prameny k životu a dílu skladatele, bakalářská práce, FF UK, Praha 2012). Na materiály v turnovském muzeu mě upozornil Jiří Zajíc, nynější archivář Pěveckého sboru Antonín Dvořák. 2 Otakar ŠOUREK: Dopisy Ant. Dvořáka Al. Göblovi na Sychrově, Hudební revue 11 (1918), s. 138–146, 188–196, 227–233, 279–286, 329–339, 392–398. 3 Srov. Bohuslav FINKE: 85 let zpěváckého spolku „Dvořák“ v Turnově (nepublikovaný strojopis, uložen v archivu Pěveckého sboru Antonín Dvořák v Turnově), Turnov 1946, s. 73–74. 4 Josef KUHN: Dopisy skladatele Ant. Dvořáka a jeho rodiny Aloisu Göblovi z let 1879–1900, in: Od Ještěda k Troskám (1937–1938), s. 20–25, 38–44, 68–75. 5 Bendlovy a Dvořákovy dopisy, které byly v archivu turnovského pěveckého spolku, jsou dle Kuhna v tom čase „kamsi založené“ (KUHN, op. cit. v pozn. 4, s. 20); dále srov. FINKE, op. cit. v pozn. 3, s. 73–74. 6 Bohuslav Finke (1895–1987), sbormistr a archivář Zpěváckého spolku v Turnově. Byl výraznou osobností hudebního Turnova a jeho okolí, a to i v oblasti hudebněhistorické. K nálezu autografů dopisů srov. poznámky a přípisy B. Finkeho v jeho nepublikovaném strojopise (FINKE, op. cit. v pozn. 3). © Etnologický ústav AV ČR, v. v. i., Praha 2012

Hudební věda 49, č. 3

290

Eva Myslivcová

Obě edice, Šourkova a Kuhnova, se liší v řadě parametrů,7 shodně se však zaměřují výhradně na korespondenci odeslanou Antonínem Dvořákem Aloisi Göblovi. K ní jsou přiřazeny ještě dva dopisy skladatelovy dcery Otilie a jeden dopis Terezie Koutecké, jež jsou taktéž adresovány Göblovi. Desetisvazková edice badatelského týmu vedeného Milanem Kunou s názvem Antonín Dvořák. Korespondence a dokumenty 8 poprvé zpřístupnila i skladatelovu přijatou korespondenci včetně 15 dopisů odeslaných ze Sychrova a z Turnova.9 Soubor Dvořákových dopisů Aloisi Göblovi čítá v této edici 86 jednotek.10 Množství Dvořákovy známé korespondence odeslané na Sychrov výrazně vzrostlo na konci devadesátých let minulého století díky nálezu dalších vzácných dopisů adresovaných Aloisi Göblovi. Jednalo se o 31 položek, které byly publikovány v letech 2000 a 2007.11 Dosud známou korespondenci Antonína Dvořáka s jeho sychrovským přítelem dále rozšířil nedávno nalezený soubor fotokopií uložený v Muzeu Českého ráje v Turnově ve fondu Pěvecký spolek Dvořák.12 Nachází se zde 25 různých fotokopií Dvořákových dopisů Göblovi (některé z nich jsou duplikované). Z velké části se jedná o kopie dopisů, které byly dříve publikovány v citovaných edicích z let 2000 a 2007 a jejichž autografy jsou uloženy v Muzeu Antonína Dvořáka.13 Kromě toho se zde však nacházejí fotokopie tří dosud neznámých a nepublikovaných dopisů, jejichž autografy jsou dnes nezvěstné. Kopie v turnovském muzeu mají na rubové straně tužkou zaznamenané číslo v kroužku a tvoří tak ucelený soubor očíslované korespondence. Očíslovaných dopisů je 25, celý soubor však čítá 27 jednotek. Pod číslem 26 a 27 se v turnovském muzeu nacházejí ještě fotokopie obálek k celkem sedmi dopisům. Originály těchto obálek jsou nyní rovněž nezvěstné. Čísla na fotografiích odpovídají číslům v kroužku na originálech dopisů uložených v Muzeu Antonína Dvořáka. Výjimkou je dopis s datem 19. VI. 1894, který byl jako jediný z tohoto souboru publikován již dříve v ADKD 14 a na jehož autografu se žádné číslo nenachází. Na většině autografů jsou kromě čísel v kroužku ještě další, nezakroužkovaná čísla (viz tabulka). Tato čísla se různě opakují a do-

7 I přesto, že oba údajně pracovali se stejnými opisy dopisů, ve srovnání s Šourkovou edicí (72) obsahuje Kuhnova více dopisů (75). Dva Šourkem publikované dopisy však naopak Kuhnova edice vynechává a liší se především typem edičního zpracování. 8 Antonín Dvořák. Korespondence a dokumenty, Milan Kuna a kol. (ed.), 10 sv., Praha 1987–2004 (dále cit. jako ADKD). 9 Vedle čtrnácti dopisů od Dvořákova přítele Göbla je zde uveden i jeden dopis turnovského spolku Dvořákovi. 10 K tomu můžeme pak přiřadit ještě jeden Dvořákův dopis adresovaný tajemníkovi pěveckého spolku v Turnově. 11 Antonín Dvořák. Nejbližšímu příteli. Antonín Dvořák. To His Closest Friend, Nadační fond Pražský podzim, Praha 2000 (dále cit. jako Pražský podzim 2000); Tereza KIBICOVÁ: Antonín Dvořák nejbližšímu příteli II., Dosud nepublikovaná korespondence Antonína Dvořáka adresovaná Aloisi Göblovi, Hudební věda 44 (2007), č. 3–4, s. 391–393 (dále cit. jako KIBICOVÁ 2007). 12 Zde bych ráda poděkovala odbornému pracovníkovi turnovského muzea Mgr. Davidu Markovi, který mi během mé práce vycházel vstříc. 13 Národní muzeum – České muzeum hudby – Muzeum Antonína Dvořáka, př. č. 128/99 a 1/2011. 14 ADKD, sv. 3, Praha 1989, s. 269–271, autograf je uložen v Národním muzeu – Českém muzeu hudby – Muzeu Antonína Dvořáka pod inv. č. S 76/162.

291

Antonín Dvořák nejbližšímu příteli III Soubor fotokopií Dvořákovy korespondence z muzea v Turnově Čísla na fotografiích (1) (2) (3) (4) (5) (6) (7) (8) (9) (10) (11) (12) (13) (14) (15) (16) (17) (18) (19) (20) (21) (22) (23) (24) (25) (26) (27)

Čísla na autografech 1 3 4 6 7 8 9

14 10 12 11 8 1 2 3 6 7 5

Datace dopisu (1) (2) (3) (4) (5) (6) (7)

(12) (13) (14) (15) (16) (17) (18) (19) (20) (21) (22) (23) (24) (25)

Edice

11. X. 1882 Pražský podzim 2000 28. IV. 1885 Pražský podzim 2000 19. VI. 1890 Kibicová 2007 28. XI. 1890 Pražský podzim 2000 31. XII. 1891 Pražský podzim 2000 1. X. 1892 Pražský podzim 2000 3. V. 1893 Kibicová 2007 19. VI. 1894 ADKD 25. III. 1895 Nepublikovaný [22. XII. 1896] + Otilie Nepublikovaný 20. VI. 1897 dopis Otilie Nepublikovaný 24. XII. 1897 Kibicová 2007 29. XII. 1899 Pražský podzim 2000 [XII. 1891] Kibicová 2007 20. VI. 1901 Pražský podzim 2000 1. I. 1902 Pražský podzim 2000 6. IX. 1901 Pražský podzim 2000 19. X. 1894 Pražský podzim 2000 25. IX. 1879 Pražský podzim 2000 12. X. 1879 Kibicová 2007 18. II. 1882 Kibicová 2007 18. VI. 1883 Kibicová 2007 11. VIII. 1883 Pražský podzim 2000 1. V. 1899 Kibicová 2007 21. VIII. 1882 Kibicová 2007 Kopie obálek k dopisům č. 1, 6, 7 Kopie obálek k dopisům č. 5, 8, 10, 13

sahují nejvyšší hodnoty 14. Domnívám se, že jde o jakési první pročíslování, které bylo později nahrazeno a sjednoceno čísly v kroužku. Podle sdělení pracovníků v turnovském muzeu se bohužel dříve neevidovaly jednotlivé materiály přicházející do zdejších muzejních sbírek. Proto je nyní nedohledatelné, odkud sem kopie korespondence přišly. V kartonech fondu Pěvecký spolek Dvořák se nachází materiál spolku, který do muzea věnoval v šedesátých letech minulého století Bohuslav Finke. Ten ale do muzea kopie pravděpodobně nevěnoval, nejspíš by si totiž všiml, že jde o dosud nepublikované dopisy, a podle toho by s nimi naložil. Je tedy možné, že tyto materiály byly věnovány do muzea dříve a v šedesátých letech byly k tomuto fondu přiřazeny. Pracovníci muzea o těchto dopisech ústně tradují, že byly kdysi použity při výroční výstavě zmíněného pěveckého spolku. To by možná vysvětlovalo jejich očíslování. Jak jsem již uvedla a jak je zřejmé i z výše uvedené tabulky, dopisy (9), (10) a (11) dosud nebyly známy ani publikovány. Jde o Dvořákův dopis z New Yorku

292

Eva Myslivcová

ze dne 25. března 1895 a o nedatovaný dopis pocházející nejspíše z 22. prosince 1896. Tyto dva dopisy neuvádí ani zatím poslední soupis nově nalezené dvořákovské korespondence publikovaný Davidem R. Beveridgem v roce 2011.15 S číslem (11) se v turnovském muzeu nachází fotokopie dopisu Otilie Dvořákové Aloisi Göblovi z 20. června 1897, který jsem také dosud nenalezla v žádné dvořákovské literatuře. Zde se tomuto dopisu blíže věnovat nebudu, podobně jako dopisu připojenému k Dvořákovu listu z 22. prosince 1896, v němž Otilka „přichází opět jako jiná léta se srdečným přáním“ radostných vánočních svátků a děkuje za dárky, které Alois Göbl zaslal jí i jejím sourozencům.

Dvořák Göblovi, dopis z 25. března 1895, New York – Sychrov Tento Dvořákův čtyřstránkový dopis je zachycen na dvou fotografiích. Nezvěstný autograf měl tedy nejspíše podobu oboustranně popsaného dvojlistu. Jediná písemná zpráva o podobě autografu „(č. 9) dopis z 25. 3. 1895 z New Yorku 10/15’8 cm ½ formát“ je zaznamenána tužkou na rubové straně první fotografie. Na rubové straně druhé fotografie je již pouze číslo (9) a poznámka, že se jedná o druhou stranu dopisu. Dopis je psán na hlavičkovém papíru Národní konzervatoře hudby v New Yorku. V pravé horní části první strany je velmi zřetelné datum a místo odeslání. V rohu potom cizí rukou připsaná devítka v kroužku, která souvisí s výše zmiňovaným pročíslováním tohoto souboru korespondence a která dokazuje, že byl autograf vyfotografován až poté, co byl očíslován. Skladatelův přípis v záhlaví dopisu sděluje, kdy a která loď poveze dopis do Evropy. Po stejné lodi byly odeslány ještě dopisy Antonínu Rusovi a Josefu Tragymu s datem 24. března 1895.16 V dopisu Antonínu Rusovi Dvořák uvádí, že se právě chystá psát na Sychrov. Zjevně se tedy jedná o tento skladatelův dopis Göblovi z 25. března 1895, který edice ADKD neměla k dispozici a v poznámce jej uvádí jako nezvěstný.17 Hned v úvodu dopisu nechává Dvořák pozdravovat známé na Sychrově 18 a použije místo odkazové hvězdičky hudební označení vi-de, aby v poznámce na okraji dopisu vysvětlil svou mýlku z dopisu předchozího,19 kde pravděpodobně nechal pozdravovat pátera Ferkla, a poté si po odeslání dopisu uvědomil, že tento muž není ze Sychrova, ale z Lomnice.20 Podobně jako v dopisech Rusovi a Tragymu, také Göblovi Dvořák v prvních odstavcích líčí svou radost z plánovaného odjezdu do Čech. Datum odjezdu zde shodně udává 9. dubna 1895 na lodi Havel. Víme však, že nakonec odjeli Dvořákovi do Evropy 16. dubna 1895 na lodi Saale.

15

David R. BEVERIDGE: Korespondence Antonína Dvořáka neobsažená v souborné kritické edici, Musicalia 3 (2011), č. 1–2, s. 47–48, 51–54. 16 ADKD, sv. 3, s. 388–390. 17 ADKD, sv. 3, s. 389. 18 Farář Jan Hůlek a Vojtěch Mašek, ředitel zahrad knížete Rohana na Sychrově (k Maškovi více Jitka PETRUŠKOVÁ: Nový turnovský Pantheon, Turnov 2003). 19 Tento dopis je dosud neznámý. 20 Emanuel Ferkl byl dle webových stránek http://www.novavesnadpopelkou.cz/tabor.htm (naposledy vyhledáno 1. 10. 2012) koncem devatenáctého století farářem v lomnickém kostele.

Antonín Dvořák nejbližšímu příteli III

293

Dále Dvořák sděluje své nadšení z dopisu od dětí, který právě dostal 21 a z kritiky Richarda Heubergera 22 ve vídeňském Tagblattu. Tu mu zaslal Johannes Brahms společně se svou fotografií, o níž se Dvořák blíže zmiňuje i Fritzi Simrockovi v dopise z 29. března 1895,23 kde ale již nehovoří o připojené Heubergerově kritice.24 Dopis od vídeňské Společnosti přátel hudby podepsaný baronem Bezecným,25 z něhož se měl Dvořák dozvědět, že byl zvolen čestným členem, je nezvěstný. Podle Diplomu čestného členství Společnosti přátel hudby ve Vídni (Diplom der Ehrenmitgliedschaft der Gesellschaft der Musikfreunde in Wien) byl skladatel zvolen jejím čestným členem 16. února 1895.26 Kromě kritiky Richarda Heubergera, který se vyjadřoval o „nových skladbách F dur Quartett a Quintett Es 2 violy“,27 se Dvořák v dopisu zmiňuje o kritikách Emanuela Chvály a Eduarda Hanslicka.28 Ti „konstatovali ohromný úspěch Quartetta zde v Americe“.29 Podobný úspěch zaznamenává skladatel i u „Sinfonie“,30 která je „pořád na programu“. V posledním odstavci Dvořák hovoří o právě dokončeném Koncertu pro violoncello a orchestr.31 Jakmile jej tamějším „virtuosům na čelo“ – Schröderovi 32 z Lipska a Holmanovi 33 z Londýna – přehrál, byli prý „všichni nadšení!“

Dvořák (a Otilie) Göblovi, dopis z [22. prosince 1896, Praha] – Sychrov Oproti předešlému je tento dopis výrazně kratší, stejně jako on je však také zachycen na dvou fotografiích. První zobrazuje Dvořákovo sdělení a na rubové straně jsou shodně s předchozím dopisem tužkou zaznamenány údaje o podobě autografu „(č. 10) dopis 22. 12. 1896 11’2/17’7 ½ format“. Na druhé fotografii je zachycen lístek Dvořákovy dcery Otilie, na rubové straně je uvedeno opět pouze „(č. 10) a II strana“. 21

Pravděpodobně jde o dopis ze 14. března 1895 (ADKD, sv. 7, Praha 1999, s. 377–378). O Heubergerově kritice Kvintetu Es dur ve Wiener Tagblatt informuje Dvořáka v dopise již 6. ledna 1895 Josef Boleška, který ji (není však jisté, zda jde o stejnou kritiku) podle svých slov později připojuje k dopisu ze 17. února 1895 (srov. ADKD, sv. 7, s. 332–333, 351–353). 23 ADKD, sv. 3, s. 391–392. 24 Blíže k této fotografii srov. Zdeněk NOUZA: Ein kleiner Beitrag zur Brahms-Forschung, Hudební věda 48 (2011), č. 2–3, s. 201–208. 25 Josef Bezecný (Josef Freiherr von Bezecny, 1829–1904), státní úředník, ředitel dvorních divadel ve Vídni, který zde podporoval české umělce. (Bohumír ŠTĚDROŇ: Bezecný Josef, in: Československý hudební slovník osob a institucí, sv. 1, Praha 1963, s. 94.) Dle ADKD (sv. 9, Praha 2004, s. 355) byl také předsedou Společnosti přátel hudby ve Vídni. 26 ADKD (sv. 9, s. 354–355), udělení diplomu je datováno 15. XI. 1895; ke skladatelovu zvolení čestným členem srov. také Jarmil BURGHAUSER: Antonín Dvořák: Thematický katalog, bibliografie, přehled života a díla, Praha 21996, s. 698 (dále cit. jako BURGHAUSER 1996). 27 Smyčcový kvartet F dur op. 96 (B 179), Smyčcový kvintet Es dur op. 97 (B 180). 28 Mohlo by se jednat o kritiky, které zaslal Dvořákovi do Ameriky Josef Boleška, jak je zřejmé z jeho dopisu ze 17. února 1895 (srov. pozn. 22). 29 Smyčcový kvartet F dur op. 96 (B 179). 30 Symfonie č. 9 e moll „Z Nového světa“ op. 95 (B 178). 31 Dle BURGHAUSERA 1996 (s. 317–318) byl Violoncellový koncert h moll op. 104 (B 191) dokončen 9. února 1895, v revizi poté 11. června 1895. 32 Pravděpodobně Alwin Schröder (1855–1928), který působil jako violoncellista asi deset let v Lipsku (od roku 1880), odkud později přesídlil do Bostonu. (Lynda MacGREGOR: Alwin Schröder [Schroeder], in: The New Grove Dictionary of Music and Musicians, sv. 7, Stanley Sadie (ed.), London 2001, s. 644–645). 33 K tomuto violoncellistovi se mi zatím nepodařilo zjistit nic bližšího. 22

294

Eva Myslivcová

Dvořák tento krátký dopis nedatuje, Otilie však připojený list datovala včetně místa odeslání v pravém horním rohu. Dataci i místo odeslání potvrzuje také fotografie obálek, která je na rubové straně označena (č. 27). Z této fotografie je zřetelně vidět poštovní razítko s datem a místem i méně zřetelná číslice (10), připsaná cizí rukou v levém rohu obálky související s očíslováním tohoto souboru korespondence. Na prvních řádcích dopisu Dvořák děkuje svému příteli za jeho přání k Vánocům 34 a sám mu také přeje. Dále slibuje zaslání klavírních výtahů symfonických básní,35 které v nejbližší době očekává od Simrocka. Informuje o dokončení symfonické básně Holoubek.36 Pozoruhodná je Dvořákova zmínka v závěru tohoto dopisu, kde hovoří o plánované kompozici dalších symfonických básní „dle Sv. Písma ze Života Pána Ježiše Narození a Utrpení. a. j.“37 Faksimile a edice obou dosud neznámých Dvořákových dopisů přinášejí nové dílčí poznatky o Dvořákově životě a o dobové recepci jeho vrcholných skladeb. Dále tak doplňují mozaiku dosud známých přátelských dopisů Aloisi Göblovi. Pokud všechny tyto dopisy pozorně pročteme, což nám výše uvedené edice umožňují, zjistíme, že tento vcelku objemný soubor korespondence ještě kompletní není. Stále tedy zbývá prostor pro další nálezy. Adresa: Eva Myslivcová, CZ-463 31 Oldřichov v Hájích 148 e-mail: [email protected]

34

Dopis A. Göbla Dvořákovi je nezvěstný. Vodník op. 107 (B 195), dokončen 11. února 1896, Polednice op. 108 (B 196), dokončen 27. února 1896, a Zlatý kolovrat op. 109 (B 197), dokončen 25. dubna 1896 (srov. BURGHAUSER 1996, s. 322–324). 36 Holoubek op. 110 (B 198), dle BURGHAUSERA 1996 (s. 325), dokončen 18. listopadu 1896. 37 V Seznamu nedokončených skladeb a neuskutečněných náčrtů tyto symfonické básně ani žádná jim podobná díla uvedeny nejsou (srov. BURGHAUSER 1996, s. 344–362) a náčrty těchto skladatelem zamýšlených kompozic nejsou obsaženy ani v amerických skicářích (Národní muzeum – České muzeum hudby – Muzeum Antonína Dvořáka, inv. č. S 76/1673–1678). 35

Antonín Dvořák nejbližšímu příteli III

Kopie dopisu č. 9 z 25. března 1895, 1. strana

295

296

Kopie dopisu č. 9 z 25. března 1895, 2. strana

Eva Myslivcová

297

Antonín Dvořák nejbližšímu příteli III

Příloha 1 Přepis kopie dopisu č. 9 z 25. března 1895 „Lahn“ vyjíždí do Brém 26.h[o] v úterý New York 25. března 1895 Předrahý příteli Předevšim tisic pozdravů Vám a panu pateru Hůlkovi* i p. ř. Maškovi a. t. d ! Měl jsem velkou radost jako vždy když od Vás psaní přijde ale tenkráte mne to ještě vice tešilo než kdy jindy – ne snad proto že by nebyli Vaše listy nestejně vítané, ale proto že už jsem celý mrzut a ani se dočkat nemohu mého návratu do vlasti a proto jsem se tak narámně zaradoval, když už doba odjezdu

našeho není daleka a – už jenom 14 dni a da pán Bůh že už pojedeme. Listky máme již na loď zaopatřené a tak tedy vyjedeme 9.ho dubna po lodi bremské „Havel“ a doufáme že již asi kolem 17ho n[eb]o 18 dubna p[ak] budem v Praze! Dnes jsem měl zvláště pěkný den. Dostal jsem psaní od ditek, Brahms mi poslal svou podobiznu, a společnost přátel hudby oznamuje mně podpisem p barona Bezecného – že jsem mezi jinými byl volen za čestného člena spolku a že mi co nejdříve Diplom pošlou!

* Mám kalendář, a tam je seznam všeho kat. kněžstva a tam hned jsem věděl že jsem se mýlil – ale psaní už bylo pryč – –, a vím dobře že p. Ferkl je v Lomnici. Photografie Brahmse byla zaobalena kritikou vídeňského „Tagblattu“ (kritik Rich. Heuberger) a plna enthuziasma o mých nových skladbách F dur Quartett a Quintett Es 2 violy) Měli úspěch veliký a kvintett se opakoval) – a praví tam, že jsem niny po mnohých letech snižování a odstrkování ve Vidni – miláčkem obecenstva! O Bóže, jaká to odplata! Zrovna jak stojí psáno: „Když se zlíbí Hospodinu cesty člověka take i nepřátele jeho obrátí ku pokoji“ A což Hanslík v Neue Presse jak ten psal! Což jste to nečetl? Všichni uznávají že to této hudbě je nový element a líbí se jim to – ale páni v Praze

jsou jiného náhledu! Však oni půjdou za nimi – tak pevně doufám – P. Chvála i Hanslík konstatovali ohromný úspěch Quartetta zde v Americe, dával se 50krát a všude ho chtějí, a tak je to i s jinými skladbami – Sinfonie se všude náramně líbí a také je pořád na programu. Což až tu ve Vídni uslyší! Koncert pro čelo mám již úplně hotov. Hrál jsem ho zdejším virtuosům na čelo, jako Schröder (z Lipska) a Holman (z Londýna) a všichni byli nadšení! A Jeden z mých žáků řekl mi, když jsem mu to přehrál, že Sinfonie je král, a koncert královna.

Nemám už kam psát, končím! Buďte s Bohem Váš A. Dvořák

298

Kopie dopisu č. 10 z 22. prosince 1896, 1. strana

Eva Myslivcová

299

Antonín Dvořák nejbližšímu příteli III

Příloha 2 Přepis kopie dopisu č. 10 z 22. prosince 1896 (datace dle připojeného dopisu Otilie) Milý příteli Přijmete ode mne zvláštní ještě dík za vaší laskavou vzpomínku. I já vám přeji aby jste vánoční svátky strávil vesele při úplném zdraví. Jak mile dostanu od Simroka klavírní výtahy všech sinf. básní a kvartet pošlu Vám je. Nýni jsem právě dokončil opět novou sinf. báseň „Holoubek“ a připravuji se na jiné, zejména chci napsat některé ze dle Sv. Písma ze Života Pána Ježiše „Narození“ a utrpení. a. j. Buďte s Bohem Váš jako vždy oddaný přítel Ant. Dvořák

Antonín Dvořáks Briefe an seinen engsten Freund III Eva Myslivcová Die Briefe Antonín Dvořáks an seinen auf Schloss Sychrov weilenden Freund Alois Göbl (1841–1907) bilden einen wichtigen Bestandteil seiner Korrespondenz. Einen ersten, in sich geschlossenen Komplex dieser Korrespondenz stellte Otakar Šourek in der Zeitschrift Hudební revue bereits im Jahre 1918 vor. Es war das Verdienst des Turnauer (Turnov) Lehrers und Chordirektors Josef Kuhn, dass diese Briefe in den 30er Jahren des vergangenen Jahrhunderts in dem regionalen Sammelband Od Ještěda k Troskám erschienen. Der größte Teil dieser Korrespondenz wurde in der Publikation des von Milan Kuna geführten wissenschaftlichen Autorenteams unter dem Titel Antonín Dvořák. Korespondence a dokumenty [Antonín Dvořák. Korrespondenz und Dokumente] veröffentlicht. Im Vergleich zu vorhergehenden Editionen waren hier vor allem auch die von Alois Göbl an Dvořák gesendeten Briefe publiziert. Die Menge bekannter Korrespondenz, die Dvořák nach Sychrov schickte, wurde dank eines Fundes weiterer wertvoller an Göbl adressierter Briefe zu Ende der 90er Jahre des vergangenen Jahrhunderts deutlich größer. Diese wurden zweimal veröffentlicht: In den Jahren 2000 und 2007.

300

Eva Myslivcová

Dieser Bestand an bekannter Korrespondenz Antonín Dvořáks mit seinem Freund Göbl wurde nun durch einen neu entdeckten Satz von Fotokopien erweitert, die im Museum des Böhmischen Paradieses (Muzeum Českého ráje) in Turnov im Fonds Pěvecký spolek Dvořák [Gesangsverein Dvořák] erhalten geblieben sind. Es handelt sich dabei um 25 verschiedene Fotokopien von Dvořáks Briefen an Göbl. Zum größten Teil sind es Kopien von Briefen, die bereits früher publiziert wurden, es sind jedoch auch Fotokopien von drei bisher unbekannten und daher nicht publizierten Briefen vorhanden, deren Autographe heute als verschollen gelten. Im Einzelnen handelt es sich um einen Brief Dvořáks aus New York vom 25. März 1895, des Weiteren um einen undatierten Brief, der höchstwahrscheinlich vom 22. Dezember 1896 stammt und dem ein Blatt von Dvořáks Tochter Otilie beigefügt ist, sowie schließlich um einen Brief vom 20. Juni 1897, der gänzlich aus der Feder Otilie Dvořáks stammt. Die Faksimile und die Editionen beider bisher unbekannter Briefe Dvořáks liefern neue Teilerkenntnisse in Bezug auf Dvořáks Biografie und der damaligen Rezeption seiner Hauptwerke (z.B. Symphonie Nr. 9 e-Moll „Aus der Neuen Welt“ Op. 95 und Violoncello-Konzert h-Moll Op. 104). Deutsch von Ivan Dramlitsch