Analýza systému nakládání s autovraky ve vybraném subjektu Diplomová práce

Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav zemědělské, potravinářské a environmentální techniky

Analýza systému nakládání s autovraky ve vybraném subjektu Diplomová práce

Vedoucí práce: Bc. Ing. Zdeněk Konrád, Ph.D.

Vypracoval: Bc. Pavel Kuzník

Brno 2013

PROHLÁŠENÍ

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Analýza systému nakládání s autovraky ve vybraném subjektu vypracoval samostatně a použil jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Diplomová práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího diplomové práce a děkana Agronomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně.

V Brně dne………………………………………… Podpis diplomanta…………………………………

PODĚKOVÁNÍ:

Dovoluji si touto cestou poděkovat vedoucímu diplomové práce panu Bc. Ing. Zdeňku Konrádovi, Ph.D. za odborné vedení, konzultace, náměty, cenné rady a připomínky. Poděkování patří také všem lidem, se kterými jsem mohl svou práci konzultovat na odborné úrovni. Dále bych rád poděkoval své rodině za podporu při studiu.

ABSTRAKT Diplomová práce řeší problematiku sběru a zpracování vozidel s ukončenou životností. V práci je popsán současný systém nakládání s autovraky, je uveden postup založení hospodářského subjektu určeného pro sběr a zpracování autovraků a jsou definovány povinnosti provozovatele, požadavky na provozování zařízení, skladování autovraků a zpracovatelské činnosti dle platných předpisů České republiky. V rámci praktické části diplomové práce je provedena analýza systému nakládání s autovraky ve vybraném subjektu. Nejprve je subjekt charakterizován. Dále jsou analyzovány jednotlivé činnosti, které subjekt vykonává při procesu sběru a zpracování autovraků. Pro zachycení sledu činností je využit procesní diagram. Jednotlivé činnosti jsou následně porovnány s identifikovanými požadavky právních předpisů a jsou označeny nedostatky systému. Celá analýza je vyhodnocena a jsou formulována praktická doporučení. Klíčová slova: autovrak, vozidlo s ukončenou životností, zařízení pro demontáž autovraků, analýza systému nakládání s autovraky

ABSTRACT This thesis deals with collection and processing of end-of-life vehicles (shortly ELV’s). The thesis describes the current status in the system of ELV’s treatment in Czech republic, explain how to establish authorized treatment facility for collection, processing, dismantling and other operation carried out for environmental disposal of car wrecks and defines the obligation and the requirements for dismantling and recycling of ELV’s, requirements for storage and treatment operations that protect environment. In the practical part of the thesis is an analysis of the system for ELV’s treatment in selected facility. First, the selected facility is characterized and then the individual activities are analyzed. Process diagram is used to capture a sequence of actions. The activities are compared with the identified legal requirements and it is pointed out the deficiency. The entire analysis is carried out and the practical recommendations are formulated. Key words:

car wreck, end-of-life vehicle (shortly ELV), treatment facility for dismantling ELV’s, analysis of the system for ELV’s treatment

OBSAH: 1

ÚVOD ...................................................................................................................... 8

2

CÍL PRÁCE ............................................................................................................ 10

3

SOUČASNÝ STAV ŘEŠENÉ PROBLEMATIKY ............................................. 11 3.1 DEFINICE ZÁKLADNÍCH POJMŮ................................................................................ 11 3.2 SOUČASNÝ STAV O OBLASTI ZPRACOVÁNÍ AUTOVRAKŮ ......................................... 13 3.3 ZALOŽENÍ HOSPODÁŘSKÉHO SUBJEKTU .................................................................. 15 3.3.1 Příležitost pro podnikání ................................................................................. 16 3.3.2 Požadavky na objekt ........................................................................................ 16 3.3.3 Posuzování vlivu na životní prostředí ............................................................. 17 3.3.4 Souhlas k provozování zařízení ....................................................................... 18 3.3.5 Stavební zákon ................................................................................................. 18 3.3.6 Shrnutí ............................................................................................................. 19 3.4 ZPRACOVÁNÍ AUTOVRAKŮ...................................................................................... 19 3.4.1 Požadavky na zpracování autovraků .............................................................. 19 3.4.2 Způsoby zpracování autovraků ....................................................................... 20 3.4.2.1 IDIS ...................................................................................................................... 21

3.5 POVINNOSTI PROVOZOVATELE ZAŘÍZENÍ ................................................................ 22 3.5.1 Povinnosti provozovatele zařízení ke sběru a výkupu ..................................... 23 3.5.2 Povinnosti provozovatele zařízení ke zpracování ........................................... 24 3.6 PROVOZ ZAŘÍZENÍ ................................................................................................... 25 3.6.1 Obecné požadavky na zařízení ........................................................................ 25 3.6.2 Požadavky na technické vybavení zařízení ..................................................... 26 3.6.3 Požadavky na místa pro nakládání s autovraků ............................................. 27 3.6.4 Požadavky na shromažďování odpadů............................................................ 27 3.6.4.1 Shromažďování a označování nebezpečných odpadů .......................................... 28

3.6.5 Skladování odpadů .......................................................................................... 29 3.6.5.1 Skladováni autovraků ........................................................................................... 29

3.6.6 Evidence .......................................................................................................... 29 3.6.6.1 Potvrzení o převzetí autovraku ............................................................................. 30 3.6.6.2 Průběžná evidence o odpadech ............................................................................ 30 3.6.6.3 Evidence materiálů a částí k opětovnému použití ................................................ 30 3.6.6.4 MA ISOH ............................................................................................................. 30 3.6.6.5 Roční hlášení ........................................................................................................ 31 3.6.6.6 Ohlašovací povinnost ........................................................................................... 32

3.6.7 Zákon o ekologické újmě ................................................................................. 32 3.6.8 Zákon o ochraně vod ....................................................................................... 33 3.6.9 Povinnosti z ostatních zákonů ......................................................................... 34 3.6.9.1 Zákon o ochraně ovzduší...................................................................................... 34 3.6.9.2 Zákon o prevenci závažných havárií .................................................................... 35

3.7 FINANČNÍ PODPORA PROVOZU ZAŘÍZENÍ ................................................................. 35

4

MATERIÁL A METODIKA ................................................................................ 38 4.1 SBĚR DAT................................................................................................................ 38 4.2 METODIKA PRÁCE ................................................................................................... 39

5

CHARAKTERISTIKA SUBJEKTU.................................................................... 40

6

VÝSLEDKY............................................................................................................ 44 6.1 CHARAKTERISTIKA PROCESU .................................................................................. 44 6.2 IDENTIFIKACE VSTUPŮ A VÝSTUPŮ ......................................................................... 44 6.2.1 Vstupy do procesu ........................................................................................... 44 6.2.1.1 Autovraky ............................................................................................................. 44 6.2.1.2 Energie ................................................................................................................. 45 6.2.1.3 Možnosti získání vstupů ....................................................................................... 45

6.2.2 Výstupy z procesu ............................................................................................ 46 6.2.2.1 Náhradní díly ........................................................................................................ 46 6.2.2.2 Druhotné suroviny ................................................................................................ 46 6.2.2.3 Provozní kapaliny................................................................................................. 47 6.2.2.4 Odpady vznikající běžným provozem procesu .................................................... 47

6.3 PROCESNÍ DIAGRAM ................................................................................................ 48 6.4 REGISTR PRÁVNÍCH PŘEDPISŮ ................................................................................. 51 6.5 POROVNÁVACÍ ANALÝZA ........................................................................................ 52 6.5.1 Požadavky v rámci povolovacího procesu ...................................................... 53 6.5.2 Požadavky na dokumentaci a plnění ohlašovacích povinností ....................... 54 6.5.3 Požadavky na prostory .................................................................................... 56 6.5.4 Požadavky na technické vybavení ................................................................... 58 6.5.5 Požadavky na označování ............................................................................... 60 6.5.6 Požadavky na provozní a zpracovatelské činnosti .......................................... 62 6.5.7 Možnosti podpory systému nakládání s autovraky ve vybraném subjektu ...... 63 6.6 CELKOVÉ ZHODNOCENÍ .......................................................................................... 64 6.7 ZPŮSOBY NAKLÁDÁNÍ S VÝSTUPY .......................................................................... 64 6.8 NÁVRH ZMĚNY PROCESU ........................................................................................ 65 7

DISKUSE ................................................................................................................ 69 7.1 VHODNOST VYBRANÉ METODIKY............................................................................ 69 7.2 PRAKTICKÁ DOPORUČENÍ........................................................................................ 69 7.3 ZAŘÍZENÍ KE ZJIŠŤOVÁNÍ HMOTNOSTI AUTOVRAKU ................................................ 71 7.4 NÁSLEDNÝ PROVOZ ZAŘÍZENÍ ................................................................................. 71

8

ZÁVĚR .................................................................................................................... 72

9

POUŽITÁ LITERATURA A INFORMAČNÍ ZDROJE ................................... 75

10

SEZNAM OBRÁZKŮ ........................................................................................ 81

11

SEZNAM TABULEK ......................................................................................... 82

1

ÚVOD

Automobil je považován za technický vynález, který převratně změnil způsob života. V dnešní době se stal nedílnou součástí moderní civilizace, je symbolem pokroku a je nepochybně jedním z nejčastěji používaných dopravních prostředků, využívaných ať již pro přepravu osob či materiálů. Automobil představuje významný kulturní prvek, avšak má i značný vliv na životní prostředí. Již samotná výroba představuje významnou zátěž, během provozu je vliv na životní prostředí nejvyšší. I po ukončení životnosti obsahuje automobil celou řadu nebezpečných látek, které mohou při nevhodném zacházení ohrozit či poškodit životní prostředí. Zabezpečení kvality životního prostředí je považováno za nejdůležitější požadavek dnešní doby. Tato skutečnost nutí výrobce automobilů k budování komplexních systémů, které řeší celý životní cyklus vozidel se snahou minimalizace negativních vlivů působících na životní prostředí. [11] [15] Od doby, kdy byl sestrojen první automobil se spalovacím motorem, uplynulo již více než 125 let. [26] Konstrukce a materiálové složení dnešních vozidel se od původního vynálezu v mnohém liší. Dnes vyráběné automobily jsou mnohem složitější technická zařízení, která jsou konstruována dle aktuálních módních trendů a vybavena tou nejmodernější elektronikou. Současný rozvoj moderních technologií umožňuje vyrábět automobily šetrnější k životnímu prostředí. Výrobci zlepšují ekologičnost výrobku, zavádí ohleduplné výrobní postupy a snaží se snižovat množství nebezpečných částí ve vozidle. [2] Díky technickému pokroku se zvyšuje kvalita, spolehlivost i životnost vozidel. Materiálové složení automobilu je tedy velice různorodé a liší se model od modelu. Obecně se uvádí průměrné materiálové složení a to 75 % kovů a 25% nekovových látek. [10] [17] [34] [62] O rozšíření vozidel se do značné míry zasloužil Henry Ford, který zavedl hromadnou pásovou výrobu osobních automobilů. [57] Díky tomuto pokroku se stal automobil dostupný pro běžného občana. Postupem času přestal být luxusním předmětem, ale stal se běžným spotřebním zbožím. Dnes na světě existuje přibližně 40 výrobců osobních vozidel, kteří v roce 2012 vyrobili více než 63 milionů osobních automobilů. Celkově se dnes na světě vyskytuje kolem 1,1 miliardy všech typů vozidel, což je v porovnání s rokem 1980 nárůst o 100%. [52] [58] [60] Na území České republiky nastal prudký rozvoj automobilismu v průběhu 70. let 20. století. V současné době je dle údajů CRV v ČR registrováno 7 450 131 vozidel z čehož je 4 638 372 ks osobních automobilů.

8

Průměrné stáří vozového parku v České republice je 13,90 let (údaje k 30.6 2012). [58] [59] Životnost vozidel je velmi proměnlivá, ale nakonec je každý automobil odsouzen k zániku. Buď přestane fungovat, přestane být užitečný nebo neodpovídá současným požadavkům pro provoz. Takový automobil se stává vozidlem s ukončenou životností, v České republice je označován pojmem autovrak. Na území našeho státu je každoročně určeno k odstranění z důvodu technické nezpůsobilosti k provozu v průměru 150 tisíc vozidel. [59] Zákonnou povinností každého občana je zabezpečit, aby autovrak neohrožoval či nepoškozoval životní prostředí. Toho lze dosáhnout předáním vozidla do zařízení oprávněného k dalšímu nakládání. Aktuálně je v ČR provozováno 448 zařízení, které disponují platným souhlasem k provozování zařízení ke sběru či zpracování autovraků. [53] Celý proces zpracování autovraků je předurčen tím, jak byl automobil navržen a zkonstruován. Vozidla s ukončenou životností jsou významným zdrojem jak náhradních dílů, tak i využitelných druhotných surovin. Zhruba pětina materiálů je ovšem považována za látky nebezpečné pro životní prostředí. Snahou zpracovatelů je využít co nejvíce recyklovatelných částí. V současné době jsou k dispozici poměrně dobře propracované a rozvinuté recyklační postupy a technologie, které umožňují vysokou využitelnost materiálu s ohledem na šetrnost k životnímu prostředí. [7] [49] Při optimálním vytřídění a následném dalším zpracování lze materiál úspěšně použít jako vstupní druhotnou surovinu pro další výrobu. Právní ochrana životního prostředí prošla dynamickým vývojem, a proto je celý proces provozování zařízení k nakládání a autovraky i samotné nakládání s autovraky poměrně striktně regulováno legislativními předpisy. Diplomová práce nejprve shrnuje současné poznatky a právní požadavky v oblasti nakládání s autovraky. Dále se zabývá analýzou nakládání s autovraky v konkrétním zařízení.

9

2

CÍL PRÁCE

Cílem diplomové práce je popsat současný stav v oblasti nakládání s autovraky a provozování zařízení určeného pro jejich sběr a zpracování, a to jak z hlediska legislativních požadavků, tak i technologických možností. Dále je cílem diplomové práce provést charakteristiku vybraného subjektu, který působí v oblasti odpadového hospodářství a orientuje se na sběr a zpracování autovraků. V tomto vybraném hospodářském subjektu provést analýzu systému nakládání s autovraky zaměřenou na jednotlivé činnosti, které jsou v rámci provozu vykonávány. Následně analýzu činností vhodnými metodami vyhodnotit Poslední cíl diplomové práce vyplývá ze zjištěných skutečností při analýze systému nakládání s autovraky ve vybraném hospodářském subjektu. Posledním cílem je tedy celkové zhodnocení provozu a návrh praktických doporučení pro budoucí provozování zařízení.

10

3

SOUČASNÝ STAV ŘEŠENÉ PROBLEMATIKY

Oblast nakládání s autovraky je v dnešní době velmi aktuální téma, především v souvislosti s novými podmínkami pro jejich ekologické zpracování. V ČR je problematika autovraků legislativně řízena především zákonem č. 185/2001 Sb., o odpadech ve znění pozdějších předpisů [46] a prováděcím právním předpisem – vyhláškou č. 352/2008., o podrobnostech nakládání s autovraky, ve znění pozdějších předpisů. [38] Do těchto předpisů byly implementovány požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/53/ES, o vozidlech s ukončenou životností, ve znění pozdějších předpisů. [36]

3.1 Definice základních pojmů Pro pochopení tématu diplomové práce a následné správné pochopení obsahu je nutné nejprve definovat základní pojmy, které se vyskytují se v práci. Většina z nich vychází z právních předpisů, převážně zákona o odpadech. Autovrak je každé úplné nebo neúplné motorové vozidlo, které bylo určeno k provozu na pozemních komunikacích pro přepravu osob, zvířat nebo věcí a stalo se odpadem dle § 3 Zákona o odpadech. Odpad je definován jako každá movitá věc, které se osoba zbavuje, má v úmyslu nebo povinnost se jí zbavit a přísluší do některé ze skupin odpadů uvedených v příloze č. 1 zákona o odpadech. Autovrak je možné zařadit hned do několika skupin a to konkrétně pod kódy Q2 – výrobky, které neodpovídají požadované jakosti a Q4 – použité, ztracené nebo jinou náhodnou událostí znehodnocené výrobky včetně všech materiálů, součástek, zařízení apod., které byly během nehody kontaminovány. Předchozí věta dokazuje, že autovrak je skutečně dle zákona odpadem. Ke zbavování odpadu dochází vždy, kdy vlastník předá odpad osobě oprávněné ke sběru, výkupu, využití nebo odstranění ve smyslu zákona o odpadech. Každý kdo se autovraku zbavuje je povinen jej předat pouze osobám, které jsou provozovateli zařízení ke sběru, výkupu, zpracování, využívání nebo odstraňování autovraků. [38] V ostatních zemích Evropské unie se na základě směrnice užívá na rozdíl od ČR označení „vozidlo s ukončenou životností“. Dle [22] se jedná o odlišný pojem z hlediska nedokonalého rozlišení technického stavu vozidla. Definice dle směrnice je ovšem obdobná jako definice autovraku dle národních předpisů. Pojmy autovrak a vozidlo s ukončenou životností budou proto pro účely této práce uvažovány za synonyma.

11

Motorové vozidlo je dle vyhlášky o schvalování technické způsobilosti a o technických

podmínkách

provozu

vozidel

na

pozemních

komunikacích1

vozidlo,

které se po pozemní komunikaci pohybuje pomocí vlastní motorické síly. [37] Pozemní komunikace je dle zákona o pozemních komunikacích2 dopravní cesta určená k užití silničními a jinými vozidly a chodci, včetně pevných zařízení nutných pro zajištění tohoto užití a jeho bezpečnosti. [43] Vybraný autovrak je definován jako každé úplně nebo neúplné motorové vozidlo vymezené zvláštním právním předpisem3 jako vozidlo kategorie M1 nebo N1 anebo tříkolové motorové vozidlo s výjimkou motorové tříkolky, které se stalo odpadem podle §3. Vozidla kategorie M1 jsou dle přílohy zákona o podmínkách provozu na pozemních komunikacích4 vozidla, která mají nejvýše 8 míst k přepravě osob, kromě řidiče, nebo víceúčelová vozidla. Vozidlo kategorie N1 je dle téže přílohy vozidlo, jehož největší přípustná hmotnost nepřevyšuje 3 500 kg. [44] Za nakládání s odpady je považováno jejich shromažďování, sběr, výkup, přeprava, doprava, skladování, úprava, využití a odstranění odpadů. Opětovné použití ve vztahu k autovraku je použití částí autovraků bez jejich přepracování ke stejnému účelu, pro který byly původně určeny. Úprava odpadu je definována jako každá činnost, která vede ke změně chemických, biologických nebo fyzikálních vlastností za účelem umožnění nebo usnadnění jejich dopravy, využití, odstraňování nebo za účelem snížení objemu, popřípadě snížení jejich nebezpečných vlastností. Shromažďování odpadů je jejich krátkodobé soustřeďování do shromažďovacích prostředků v místě jejich vzniku před dalším nakládáním s odpady Skladování odpadů je přechodné soustřeďování odpadů v zařízení k tomu určenému po dobu nejvýše 3 let před jejich využitím nebo 1 roku před jejich odstraněním. Identifikační číslo vozidla VIN (Vehicle Identification Number) je určitý počet znaků, čísel a písmen, které jsou specifické pro dané vozidlo. 1

vyhláška 341/2001 Sb., o schvalování technické způsobilosti a o technických podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích 2 zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů 3 příloha A zákona 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů 4 zákon č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů

12

Zpracováním autovraku se rozumí operace prováděné po převzetí autovraku za účelem odstranění nebezpečných složek autovraku, demontáž, rozřezání, drcení, příprava na odstranění nebo využití odpadu z drcení a provádění všech dalších operací potřebných pro využití nebo odstranění autovraku a jeho částí. Zpracovatel autovraku je dle zákona o odpadech právnická nebo fyzická osoba oprávněná k podnikání, která provádí jednu nebo více operací zpracování autovraku na základě souhlasu k provozování zařízení s jeho provozním řádem. Rozhodnutí o souhlasu vydává místně příslušný krajský úřad. Podstatnou částí autovraku se rozumí karoserie autovraku vybavená identifikačním číslem vozidla, včetně dveří, blatníků a kapot, hnací a převodový mechanismus s příslušenstvím, nápravy s koly, motor vybavený identifikačním číslem, pokud bylo uvedeno v osvědčení o registraci vozidla, elektroinstalace, včetně ovládacích a bezpečnostních prvků, řídící jednotky a dalších přístrojů, katalyzátor dle homologace. Subjektem je pro účely diplomové práce myšleno zařízení, hospodářský subjekt, ve kterém dochází ke sběru, výkupu a zpracování autovraků. Systém může být v tomto případě definován jako množina vzájemně propojených prvků, na kterou nahlížíme jako na celek, a která byla vytvořena pro účel zpracování autovraků. Jako prvky jsou uvažovány jednotlivé činnosti, které v systému probíhají. Činnosti jsou limitovány legislativními, ekonomickými a technologickými možnostmi. [9] Analýza neboli rozklad je obecně teoretická vědecká metoda, jejímž úkolem je myšlenkové rozložení systému na jednotlivé prvky. Cílem analýzy je nacházení faktů, zákonitostí a omezení v systému. [20] [30]

3.2 Současný stav o oblasti zpracování autovraků Průměrné stáří osobního automobilu v Evropské unii je osm až osm a půl roku. V ČR je průměrný věk provozovaného automobilu 13,90 let. Více než 60% automobilů je starších 10 let. [59] Abychom se dorovnali průměru EU, měl by současný stav vyústit ve zvýšené množství vyřazovaných automobilů. Pro tento účel byl zřízen poplatek za přeregistraci vozidla, které nesplňuje emisní normu EURO 3 a vyšší. Za změnu majitele vozidla v rámci centrálního registru silničních vozidel je účtován dle technických možností automobilu plnit emisní normy poplatek od 3 000 Kč do 10 000 Kč. Od roku 2015 by měl být účtován poplatek za přeregistraci automobilu splňujícího i emisní normu EURO 3. [60] 13

Vývoj počtu vozidel vyřazených z CRV v letech 2010-2012 z důvodu technické nezpůsobilosti znázorňuje Obrázek 1. Průměrné stáří vyřazeného vozidla je 12 let (průměrný rok výroby 1991) [63] Z Obrázku 1 vyplývá, že počet vyřazovaných automobilů je více méně stejně, avšak počet vozidel určených ke zpracování v ČR klesá. Tato skutečnost je způsobena zvýšením počtu exportovaných vozidel.

Obrázek 1: Vývoj počtu vyřazených vozidel dle CRV v letech 2010-2012 [63] V České republice je aktuálně 448 zařízení, která přijímají autovraky. Na Slovensku existuje 37 podobných zařízení pro 5 400 000 obyvatel, v Řecku je provozováno 169 zařízení pro 11,3 miliony obyvatel a v Německu je pro 81 800 000 lidí pouze 1 192 zařízení určených pro sběr a zpracování autovraků. [8] V porovnání s vyjmenovanými zeměmi je v České republice zařízení nadbytek. Jak dokazuje Obrázek 2, počet zařízení se od roku 2009 do roku 2012 zvýšil o více než 50.

Obrázek 2: Vývoj počtu zařízení ke zpracování autovraků [63]

14

Zařízení určená pro sběr a zpracování autovraků je možné kategorizovat dle velikosti – počtu zpracovaných autovraků za časovou jednotku jeden měsíc do 4 skupin. A to na zařízení, která zpracovávají méně než 10 autovraků za měsíc, zařízení, která zpracovávají 11-50 autovraků měsíčně, zařízení, která zpracovávají 51-100 autovraků měsíčně a zařízení, která zpracují více než 101 autovraků za měsíc. Obrázek 3 uvádí procentuální podíl zařízení, která průměrně měsíčně zpracují stanovené množství autovraků, a poukazuje na skutečnost, že je v České republice provozováno velké množství zařízení, která zpracovávají nízký počet autovraků. Téměř 90 % zařízení zpracovalo v roce 2012 méně než 50 autovraků za měsíc. [27]

Obrázek 3: Procentuální podíl zařízení z celkového množství zařízení, která průměrně měsíčně zpracují stanovené počty autovraku [63]

3.3 Založení hospodářského subjektu Pro založení hospodářského subjektu určeného k nakládání s autovraky je nutné živnostenské oprávnění. Jakožto podnikání v oblasti nakládání s nebezpečnými odpady, je tento druh podnikání zařazen dle živnostenského zákona5 mezi živnosti ohlašovací – vázané, což znamená, že je pro získání živnostenského oprávnění nutné doložit splnění všeobecných podmínek a odborné způsobilosti. Odbornou způsobilostí je v tomto případě myšleno vzdělání a především zkušenosti z oboru nakládání s odpady. Pokud jedinec nemá požadovanou odbornou způsobilost, může zahájit činnost prostřednictvím odpovědného zástupce. Dalším způsobem pro zahájení činnosti je založení jedné z forem právnické osoby.

5

zákon č. 455/1991 Sb., živnostenský zákon, ve znění pozdějších předpisů

15

Formálně je možné hospodářské subjekty v oblasti nakládání s autovraky rozdělit dle rozsahu jejích činnosti: •

zařízení ke sběru a výkupu autovraků

•

zařízení ke zpracování autovraků

•

zařízení ke sběru, výkupu a zpracování autovraků

Nejčastěji se v České republice vyskytují zařízení ke sběru, výkupu a zpracování autovraků. 3.3.1 Příležitost pro podnikání Zpracování autovraků se jeví jako vhodná podnikatelská činnost. Nejvíce provozovaných zařízení ke sběru a zpracování autovraků je v Jihočeském, Středočeském a Jihomoravském kraji. Počet zařízení se zde pohybuje mezi 40-50. Naopak nejméně zařízení je v kraji Karlovarském, pouze 12. Nejvíce automobilů vyřazovaných z centrálního registru a určených ke zpracování je ve Středočeském, Jihomoravském a Moravskoslezském kraji. Počty vyřazených vozidel v roce 2012 se zde pohybují v průměru kolem 15 tisíc vozidel za rok. Naopak nejméně vyřazených vozidel je v kraji Karlovarském, kde bylo v roce 2012 vyřazeno necelých 5 tisíc vozidel. Na základě jednoduché statistiky se jako nejvhodnější lokalita pro založení nového subjektu, určeného pro sběr a zpracování autovraků jeví Moravskoslezský kraj, ve kterém je pro cca 15 tisíc vyřazených vozidel určeno cca 30 zařízení. Pro přesnější určení vhodné lokality by musela být provedena podrobnější analýza s využitím např. geografických informačních systémů, ale i ta by mohla být zavádějící, jelikož hranice mezi kraji nemusí být překážkou. Výběr vhodné lokality je limitováno i požadavkem na objekt. [59] 3.3.2 Požadavky na objekt Zařízení ke sběru a zpracování autovraků musí splňovat technické požadavky pro nakládání a autovraky stanovené Přílohou č. 2 vyhlášky 352/2008, o podrobnostech nakládání s autovraky, ve znění pozdějších předpisů. Zařízení musí být vybaveno plochou s nepropustným povrchem, který zajistí, že nedojde k ohrožení ani znečištění povrchových nebo podzemních vod. Touto úpravou plochy musí být opatřena místa, kde dochází k přejímce autovraku, k jejich soustřeďování, dále místa, kde dochází ke skladování a místa samotného zpracování autovraků. 16

Objekt musí být také vybaven zařízením pro zachycování uniklých kapalin z těchto ploch. Pokud jde o prostorové požadavky, objekt musí mít dostatek vhodných skladovacích prostor pro demontované díly včetně dílů znečištěných olejem, vhodné skladovací prostory, které splňují podmínky prevence požáru, využitelné jako sklad použitých pneumatik a prostory pro umístění shromažďovacích prostředků – kontejnerů a nádrží určených ke skladování nebezpečných součástí a provozních kapalin Další požadavek na vybavení je zařízení na zjištění hmotnosti a zařízení pro čištění vody, včetně dešťové vody, které splňuje požadavky pro ochranu zdraví a životního prostředí. [36] [38] 3.3.3 Posuzování vlivu na životní prostředí Proces posuzování vlivů na životní prostředí a veřejné zdraví je nezbytnou součástí každého záměru, projektu nebo jejich změn, které by mohly mít negativní vliv na veřejné zdraví a životní prostředí. Posuzují se přímé i nepřímé vlivy a to při provedení i neprovedení záměru, přičemž se vychází ze stavu životního prostředí v době oznámení. Vlivy na životní prostředí jsou posuzovány ve všech etapách spojených se záměrem – pří přípravě záměru, jeho realizaci, provozování i po jeho ukončení. V českém právním řádu je zakotven v zákoně č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí, ve znění pozdějších předpisů. V praxi je hojně využívána zkratka EIA (Environmental Impact Assessment) neboli vyhodnocení vlivů na životní prostředí. Výsledkem posuzování je stanovisko, které má ovšem pouze doporučující charakter. Jsou-li v něm ale uvedeny konkrétní požadavky, zahrne je příslušný povolovací úřad do následného rozhodnutí o vydání souhlasu. V opačném případě uvede důvody, proč tak neučinil nebo učinil jen částečně. [4] Zařízení ke sběru a zpracování autovraků je možné zařadit do kategorie II, sloupce B, Přílohy č. 1, zákona č. 100/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů jako: • 10.1 Zařízení ke skladování, úpravě nebo využívání nebezpečných odpadů a také do kategorie • 10.5 Zařízení ke skladování železného šrotu nad 1 000 tun Výše uvedené kategorie podléhají povinnosti provést vždy zjišťovací řízení, které stanoví, zda bude záměr, projekt nebo jejich změna posuzována celým proces. Dalším cílem zjišťovacího řízení upřesnění informací, které je případně vhodné uvést v povolovacích dokumentech, se zřetelem na životní prostředí. Zjišťovací řízení 17

se zahajuje na základě oznámení žadatele. Výsledkem zjišťovacího řízení je pak závěr, zda záměr bude či nebude posuzován a odůvodnění takového rozhodnutí. 3.3.4 Souhlas k provozování zařízení Pro legální zahájení činnosti v oblasti nakládání s autovraky je nutné, aby byl danému subjektu udělen souhlas k provozování zařízení ke sběru, výkupu nebo zpracování autovraků na základě rozhodnutí krajského úřadu. Žádost o vydání rozhodnutí se podává písemně na příslušný krajský úřad. Za žádost je nutné uhradit správní poplatek 500 Kč. Žádost musí obsahovat všechny údaje požadované vyhláškou 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady, ve znění pozdějších předpisů. Účastníkem řízení o vydání souhlasu je obec, na jejímž území má být zařízení provozováno. Rozhodnutím o vydání souhlasu se z provozovatele stává oprávněná osoba k přijetí autovraku do zařízení dle schváleného provozního řádu. [46] Souhlas k provozování zařízení ke sběru, výkupu nebo zpracování autovraků může být, dle § 13 zákona č 76/2002 Sb., o integrované prevenci, ve znění pozdějších předpisů, nahrazen tzv. Integrovaným povolením. Jedná se o povolovací stupeň, který sdružuje více souhlasů do jednoho rozhodnutí a působí tak jako komplexní nástroj ochrany životního prostředí. Integrované povolení je určeno pro vybraná technická zařízení, u kterých se předpokládá vysoký vliv na životní prostředí. Pro oblast nakládání s odpady je vymezena v Příloze č. 1 zákona o integrované prevenci 5. kategorie. Subjekt zpracovávající autovraky je možné zařadit do kategorie: • 5.1 Zařízení na odstraňování nebo využívání nebezpečného odpadu a zařízení k nakládání s odpadními, oleji, vždy o kapacitě větší než 10 t denně [45] 3.3.5 Stavební zákon Ať už se jedná o nově budovanou stavbu nebo změnu v užívání stavby, zařízení musí být v souladu se zákonem č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů. Případné úpravy či přímo realizace nového zařízení musí být dle příslušných požadavků povolena. Stavba může být užívána pouze na základě kolaudačního souhlasu vydaného stavebním úřadem. Kolaudační souhlas nemůže být vydán bez výše uvedeného souhlasu k provozování zařízení. [24]

18

3.3.6 Shrnutí Pro přehlednost je uvedeno shrnutí dokumentů, které je nutné k provozování zařízení ke sběru, výkupu a zpracování autovraků. • podnikatelské živnostenské oprávnění nebo zápis v obchodním rejstříku • stanovisko z posouzení vlivů záměru na životní prostředí (EIA) • souhlas k provozování zařízení ke sběru, výkupu nebo zpracování autovraků, popřípadě integrované povolení • stavební povolení - zařízení v souladu se zákonem 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů, zařízení musí splňovat stanovené technické požadavky a další požadavky předpisů ochrany životního prostředí (Vodní zákon, Zákon o ochraně ovzduší) • kolaudační souhlas

3.4 Zpracování autovraků Zpracování vozidel s ukončenou životností je proces, který se skládá z mnoha na sebe navazujících činnosti. Autovrak musí být nejprve zpracován dle legislativních požadavků uvedených příloze č. 2 vyhlášky o podrobnostech nakládání s autovraky. Další způsob zpracování už je na výběru provozovatele zařízení. 3.4.1 Požadavky na zpracování autovraků Postup zpracování autovraku dle vyhlášky o podrobnostech nakládání s autovraky vycházející ze směrnice: • vyjmutí baterií • demontáž nádrže na zkapalněný či stlačený plyn, je-li přítomna • vyjmutí nebo deaktivace potenciálně výbušných součástí (např. airbagů) • odčerpání a oddělené shromažďování všech provozních náplní (palivo, motorový a převodový olej, oleje z rozvodovky, oleje z hydrauliky, chladicí kapaliny, nemrznoucí směsi, brzdové kapaliny, náplně klimatizačního systému) a jakýchkoliv dalších kapalin obsažených ve vybraném autovraku o chladící prostředky klimatizace se vypouští pomocí uzavřeného systému o při vypouštění kapalin ze všech systémů autovraku se musí dosáhnout stavu, kdy kapalina již neodkapává

19

• mechanické zničení identifikačního čísla vybraného autovraku (VIN) o zaznamenání tohoto úkonu do provozního deníku • odstranění všech součástí, které obsahují rtuť (je-li to technicky proveditelné) Tímto úkonem se z autovraku 16 01 04* stává autovrak 16 01 06, který už nevykazuje nebezpečné vlastnosti. Dále se provádí demontáž částí a součástí k opětovnému použití a zpracovatelské operace na podporu recyklace, zejména: o vyjmutí katalyzátorů o vyjmutí kovových konstrukčních částí obsahujících měď, hliník a hořčík, pokud tyto kovy nejsou odděleny během drcení o vyjmutí pneumatik a objemných plastových konstrukčních částí (nárazníky, přístrojová deska, nádrže na kapaliny atd.), pokud tyto materiály nejsou odděleny během drcení tak, aby mohly být účinně recyklovány jako materiály o vyjmutí skel 3.4.2 Způsoby zpracování autovraků Po odstranění nebezpečných látek z autovraku, částí k opětovnému použití a částí podporující recyklaci existují tři možné přístupy ke zpracování vozidel s ukončenou životností: 1) Drcení autovraků (americký přístup) – drcení a následná separace rozdrcených materiálů 2) Úplná demontáž (německý přístup) – recyklace veškerých materiálů 3) Selektivní demontáž (francouzský přístup) – znovupoužití nepoškozených dílů Výše jmenované přístupy se liší dle vztahu státu k ochraně životního prostředí a v množství produkovaných autovraků v jednotlivých zemích. Nejrychlejším způsobem zpracování autovraků je jejich drcení a následná separace rozdrcených materiálů. Průměrná hmotnost autovraku je asi 1 100 kg. Z něj je drcením a následnou separací produkováno asi 750 kg kovů a 350 kg tzv. lehké frakce – směsi velmi malých gumových, umělohmotných, textilních, skleněných a lakovaných částic, které jsou smíchány s prachem, oleji a mazadly. Lehkou frakci lze kategorizovat jako nebezpečný odpad, který zatěžuje životní prostředí. Nevýhody drcení jsou hlučnost, prašnost, vysoká spotřeba elektrické energie a značné množství frakce, která nemá požadovanou čistotu a těžko hledá uplatnění na trhu. [31] 20

Německý přístup zpracování autovraků preferuje úplnou ruční demontáž autovraku a separaci součástek dle materiálu. Jedná se v podstatě o obrácený způsob výroby automobilu. Předpokladem úplné demontáže je, že se materiály dají různými způsoby recyklovat a opětovně využívat. Nevýhodou je časová náročnost procesu, u starších automobilů také obtížné rozeznávání jednotlivých materiálů. Pro usnadnění manipulace a zrychlení činností mohou být vybudovány demontážní linky. [61] Hlavní myšlenou selektivní demontáže je znovupoužití nepoškozených náhradních dílů a součástek, které jsou využívány pro opravy obdobných vozidel v provozu. Nevýhodou je použitelnost pouze pro novější modely automobilů, u jejich náhradních dílů a součástek existuje na trhu poptávka. [3] V České republice je nejčastěji využívaným způsobem kombinace úplné a selektivní demontáže, mnohdy s následným drcením, popřípadě slisováním zbytku karoserie. Pro následné drcení je v ČR k dispozici 5 zpracovatelských linek. Dvě největší linky se nachází v Tlumačově a Kladně. Linky jsou schopny podrtit až 40 autovraků za hodinu. Do linky vstupuje autovrak zbavený nebezpečných součástí, provozních kapalin a definovaných částí. Výstupem je pak magnetická železná frakce – s 96 % čistotou a nemagnetická frakce, která je dále tříděna na barevné kovy a směs plastů a gumových částí. Nemagnetická frakce je dále zpracovávána na flotačních linkách v zahraničí. [13] Ve světě bývá někdy uváděn ještě čtvrtým, tzv. nepreferovaný přístupem ke zpracování autovraků, a tím je tzv. repase, čili obnova, modernizace vozidla. Uplatňuje se převážně v ekonomicky slabších zemích. Brání obnově vozového parku. [5] [31] 3.4.2.1 IDIS IDIS je zkratka vycházející ze slov International Dismantling Information System čili Mezinárodní informační systém pro demontáže vozidel s ukončenou životností. IDIS byl vyvinut výrobci automobilů na podnět požadavků Evropské unie. Obsahuje souhrnné informace výrobců automobilů určené pro pracovníky, kteří vykonávají ruční demontáž autovraků. Je to návod, který podporuje ekologicky šetrné, bezpečné a ekonomické odstraňování vozidel s ukončenou životností. Je k dispozici pomocí internetu a to ve 39 různých zemích a 30 různých jazycích. Aktuálně je v informačním systém uveden návod pro správnou demontáž 1793 různých modelů a variant automobilů. Přístup do systému je pro zpracovatele vozidel s ukončenou životností zdarma. [50]

21

3.5 Povinnosti provozovatele zařízení Základní povinnosti vychází ze zákona o odpadech. Každé zařízení ke sběru, výkupu a zpracování autovraků lze provozovat pouze na základě rozhodnutí místně příslušného krajského úřadu, kterým je udělen souhlas k provozování tohoto zařízení a s jeho provozním řádem. Všeobecnou povinností každého provozovatele je zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví pří práci. Další společné povinnosti jsou následující: •

odeslat údaje o zařízení obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností příslušnému podle místa zařízení a to do 2 měsíců od zahájení nebo ukončení provozu tohoto zařízení, ohlášení se realizuje prostřednictvím ISPOP

•

provozovat zařízení v souladu s jeho schváleným provozním řádem

•

ustanovit odpadového hospodáře, jakožto odborně způsobilou osobu, která zajistí odborné nakládání s odpady, pokud bylo v zařízení v posledních dvou letech nakládáno s více než 100 tunami nebezpečného odpadu za rok

•

ověřovat nebezpečné vlastnosti odpadů a nakládat s nimi dle jejich skutečných vlastností

•

zařazovat odpady podle druhů a kategorií dle Katalogu odpadů

•

soustřeďovat odpady utříděné dle druhu a kategorie

•

zabezpečit odpady před nežádoucím znehodnocením, odcizením nebo únikem

•

vést průběžnou evidenci o odpadech a způsobech nakládání s nimi, průběžnou evidenci vést za každou samostatnou provozovnu a za každý druh odpadu samostatně; evidence vždy obsahuje: o datum převzetí odpadu a číslo zápisu do evidence o údaje o převzatém autovraku a údaje o předávající osobě o jméno a příjmení osoby odpovědné za vedení evidence

•

převést odpady, které nemůže sám využít nebo odstranit do vlastnictví pouze osobě, která je oprávněná k jejich převzetí a ověřit oprávněnost osoby

•

zasílat pravdivé a úplné roční hlášení o druzích odpadů, množství odpadů a způsobech nakládání s nimi, pokud je v zařízení ke sběru a zpracování autovraků nakládáno s více než 100 kg nebezpečných odpadů za kalendářní rok nebo s více než 100 tunami ostatních odpadů za kalendářní rok, toto hlá-

22

šení zasílat každoročně do 15. února obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností příslušnému podle místa provozovny, prostřednictvím ISPOP •

zapojit se do informačního systému sledování toků vybraných autovraků MA ISOH

•

umožnit kontrolním orgánům přístup do objektů, prostorů a zařízení a na vyžádání předložit dokumentaci, poskytnout pravdivé a úplné informace související s nakládáním s odpady [38] [40] [54]

3.5.1 Povinnosti provozovatele zařízení ke sběru a výkupu Počet zařízení orientovaných pouze na sběr a výkup autovraků je v České republice poměrně malý. Většinou jsou sběrná místa, jakožto pobočky většího subjektu. Provozovatel tohoto typu zařízení musí plnit mimo společné povinnosti i povinnosti následující: •

zajistit přednostní využití odpadů

•

předávat sebrané nebo vykoupené autovraky pouze osobě oprávněné k jejich převzetí a ověřovat oprávněnost osoby

•

zveřejňovat druhy sbíraných nebo vykupovaných odpadů a podmínky jejich sběru nebo výkupu a odebírat nebo vykupovat zveřejněné druhy sbíraných nebo vykupovaných odpadů za stanovených podmínek

•

identifikovat osoby, od kterých přebírá autovraky nebo jejich podstatné části a vést o těchto skutečnostech evidenci, identifikací je myšleno zjištění jména, příjmení, data narození, adresy trvalého pobytu a čísla občanského průkazu nebo jiného průkazu totožnosti, evidence je vedena prostřednictvím informačního systému sledování toků vybraných autovraků – MA ISOH, provozovatel je povinen tuto evidenci mít na provozovně, kde se uvedené předměty nachází

•

převzít v souladu s provozním řádem veškeré autovraky nebo jejich části a převzít veškeré použité části vyjmuté při opravách vozidel

•

převzít bezúplatně vybrané autovraky

•

vystavit potvrzení o převzetí při převzetí autovraku bezplatně, jestliže byla odevzdána alespoň karosérie s označením identifikačního čísla VIN a motor s označením identifikačního čísla, pokud bylo uvedeno v osvědčení o registraci vozidla

•

zajistit předání autovraku ke zpracování výhradně zpracovateli autovraků, pokud jím sám není 23

•

skladovat autovraky dle požadavků právních předpisů

•

vést evidenci o převzatých autovracích a o autovracích odeslaných ke zpracování a zasílat příslušnému správnímu úřadu a zasílat roční hlášení o sběru obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností

3.5.2 Povinnosti provozovatele zařízení ke zpracování Oprávněním zpracovávat autovraky disponuje většina zařízení, které mají souhlas k provozu. Kromě společných povinností musí plnit ještě povinnosti následující: •

zveřejňovat seznam odpadů, k jejichž využívání je oprávněn

•

oznámit bez zbytečného odkladu příslušnému obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností nepříznivé vlivy nakládání s odpady na zdraví lidí nebo životní prostředí, které jsou v rozporu s vlivy očekávanými nebo popsanými v provozním řádu zařízení, nebo vlivy, které překračují stanovené limitní hodnoty

•

zajistit odčerpání a oddělené shromažďování provozních kapalin před zahájením zpracovatelských operací autovraku

•

demontovat stanovené části autovraků před jejich dalším zpracováním tak, aby se omezily negativní dopady na životní prostředí o baterie a nádrže na zkapalněný plyn nebo stlačený plyn o potenciálně výbušné součásti, pokud je nelze deaktivovat o provozní náplně

•

zničit identifikační číslo vybraného autovraku (VIN) způsobem, čímž se vylučuje jakékoliv jeho opětovné použití

•

vyjmout a oddělit z autovraků části a materiály obsahující olovo, rtuť, kadmium a šestimocný chrom a využít nebo odstranit je samostatně

•

skladovat a rozebírat autovraky tak, aby bylo možno části opětovně použít nebo materiálově využít

•

opětovně použít, využít, popřípadě odstranit materiály a části autovraků v maximální míře nebo za tím účelem předat jiné osobě

•

roztřídit a zařadit dle Katalogu odpadů vyjmuté a demontované části z autovraků, které nebudou opětovně použity,

•

vést evidenci o převzatých autovracích a o způsobech jejich zpracování a zasílat údaje příslušnému správnímu úřadu

24

•

nakládat s materiály a částmi vybraných autovraků tak, aby byly splněny požadované kvóty

•

vést v rámci průběžné evidence odpadů odděleně evidenci materiálů a částí k opětovnému použití.

•

evidence materiálů a částí k opětovnému použití se nezasílá s ročním hlášením o sběru a zpracování autovraků, ale na vyžádání se předkládá kontrolním orgánům

Zpracovatel může nabídnout části autovraků výrobci, akreditovanému zástupci, popřípadě jinému kvalifikovanému zájemci k opětovnému použití. Za kvalifikovaného zájemce se považuje právnická nebo fyzická osoba oprávněná k podnikání v oboru opravy a servisu motorových vozidel.

3.6 Provoz zařízení Při provozování zařízení je provozovatel povinen respektovat celou řadu legislativních požadavků. Jedná se především o požadavky na nakládání s odpady, v případě zařízení ke sběru, výkupu a zpracování autovraků především autovraky. Vysoké nároky jsou kladeny i na technické vybavení zařízení, administrativní činnosti, především evidenci a označování jednotlivých odpadů. 3.6.1 Obecné požadavky na zařízení Obecné požadavky na zařízení ke sběru, výkupu, využívání a odstraňování odpadů, do kterého spadá i zařízení ke sběru, výkupu a zpracování autovraků stanovuje § 4 vyhlášky 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady. Zařízení ke sběru, výkupu, využívání a odstraňování odpadů musí splňovat požadavky stanovené v povolení zařízení, požadavky právních předpisů na ochranu životního prostředí a zdraví lidí a musí být provozováno tak, aby nedocházelo ke znečišťování přístupových cest a jeho okolí sbíranými, vykupovanými, využívanými nebo odstraňovanými odpady. Každé zařízení musí být vybaveno: •

doprovodnými zařízeními o zejména manipulačními a skladovacími prostory o technickými prostředky umožňujícími příjem odpadů

25

•

monitorovacím systémem předpokládaných dopadů provozu zařízení na jednotlivé složky životního prostředí včetně pracovního prostředí odpovídajícím typu zařízení a druhům odpadů, se kterými je v něm nakládáno

•

technickým vybavením a/nebo organizačním opatřením zabraňujícím přístupu nepovolaných osob a využívání nebo odstraňování odpadu v rozporu s provozním řádem a právními předpisy

•

informační tabulí čitelnou z volně přístupného prostranství před zařízením, na níž jsou uvedeny následující informace: o název zařízení o druhy odpadů nebo skupiny a podskupiny odpadů podle Katalogu odpadů, které mohou být v zařízení sbírány, vykupovány, využívány nebo odstraňovány o obchodní firma nebo název, právní forma a sídlo, je-li provozovatel právnickou osobou; jméno a příjmení, obchodní firma, bydliště a místo podnikání, liší-li se od bydliště, je-li provozovatel fyzickou osobou, včetně jména, příjmení a telefonního spojení osoby oprávněné jednat jménem provozovatele o správní úřad, který vydal souhlas k provozování zařízení a s jeho provozním řádem, včetně telefonního spojení o provozní doba zařízení

Při provozu zařízení musí být vždy přítomen pracovník určený provozovatelem k jeho obsluze. 3.6.2 Požadavky na technické vybavení zařízení Místa, kde dochází k přejímce, soustřeďování, skladování a zpracování autovraků musí být vybavena vodohospodářsky zajištěnou plochou tak, aby nedošlo k ohrožení ani znečištění povrchových nebo podzemních vod. Dále musí být zařízení vybaveno: •

zařízením ke zjištění hmotnosti autovraku

•

pomůckami pro úklid, látkami pro vsakování uniklých provozních náplní

•

zařízením pro odstranění uniklých kapalin

•

shromažďovacími prostředky pro vznikající odpady

•

zařízením umožňujícím přemisťování nepojízdných autovraků

•

zařízením k jímání nebo čištění odpadních vod, včetně srážkových 26

3.6.3 Požadavky na místa pro nakládání s autovraků Místa k přejímání, skladování autovraků, zpracování autovraků, shromažďování odpadů a skladování materiálů a součástí k opětovnému použití musí být zřetelně označena a musí umožnit, aby v zařízení mohly být prováděny následující činnosti: •

příjem autovraků, zjištění jejich hmotnosti a provádění příslušných záznamů a vedení evidence

•

skladování autovraků a jejich částí zbavených škodlivin

•

odčerpání provozních náplní a odnětí dalších nebezpečných částí autovraků

•

skladování autovraků a jejich částí bez materiálů a součástek obsahujících škodliviny

•

demontáž

•

skladování částí vozidel, které lze opětovně použít a které neobsahují žádné kapaliny

•

skladování částí vozidel, které lze opětovně použít a které obsahují kapaliny

•

oddělené skladování provozních náplní

•

skladování autobaterií

•

skladování odpadů určených k využití nebo k odstranění

•

skladování zbytkových karoserií k odvozu nebo dalšímu zpracování

•

skladování použitých pneumatik zabezpečené proti požáru

•

skladování demontovaných částí včetně částí znečištěných olejem

3.6.4 Požadavky na shromažďování odpadů Požadavky na shromažďovací prostředky definuje § 5 vyhlášky 383/2001 Sb. Shromažďovací prostředky odpadů musí splňovat tyto základní technické požadavky: •

odlišení shromažďovacích prostředků odpadů (tvarově, barevně nebo popisem) od prostředků ostatních, které se nepoužívají pro nakládání s odpady, nebo používají pro jiné druhy odpadů

•

zajištění ochrany odpadů před povětrnostními vlivy, pokud jsou shromažďovací prostředky určeny pro použití mimo chráněné prostory a nejsou-li určeny pouze pro odpady inertní

•

odolnost proti chemickým vlivům odpadů, pro které jsou určeny

•

umožnit svým provedením bezpečnost při obsluze a čištění a dezinfekci po svém vyprázdnění 27

•

zabezpečit, že odpad umístěný do shromažďovacích prostředků je chráněn před nežádoucím znehodnocením, zneužitím, odcizením, smícháním s jinými druhy odpadů nebo únikem ohrožujícím zdraví lidí nebo životní prostředí

Při volbě shromažďovacího místa nebo umístění shromažďovacího prostředku musí být zohledněny otázky bezpečnosti při jeho obsluze, požární bezpečnosti, jeho dostupnosti a možnosti obsluhy mechanizačními a dopravními prostředky. Při shromažďování autovraků v zařízení nesmí dojít k úniku provozních náplní. Místo shromažďování materiálů nebo součástí k opětovnému využití musí být zřetelně označena. 3.6.4.1 Shromažďování a označování nebezpečných odpadů Na shromažďování a značení nebezpečných odpadů jsou stanoveny speciální požadavky. Jako shromažďovací prostředky nebezpečných odpadů mohou sloužit zejména speciální nádoby, kontejnery, obaly, jímky a nádrže, které splňují technické požadavky kladené na shromažďovací prostředky nebezpečných odpadů a které splňují požadavky stanovené předpisy na ochranu životního prostředí a zdraví lidí. Původce a oprávněná osoba, která nakládá s nebezpečnými odpady, jsou povinni zajistit, aby nebezpečné odpady byly označeny následujícím způsobem: •

odpady s nebezpečnou vlastností výbušnost, oxidační schopnost, vysoká hořlavost, toxicita, žíravost, infekčnost a ekotoxicita označit grafickým symbolem dle zákona o chemických látkách a chemických přípravcích

•

nebezpečné odpady s jinou nebezpečnou vlastností označit nápisem „nebezpečný odpad“

Další povinností původce či oprávněné osoby je zpracovat identifikační list nebezpečného odpadu a místa, kde dochází k nakládání s nebezpečným odpadem tímto listem vybavit. Shromažďovací prostředky musí být také náležitě označeny. Dle § 5 vyhlášky 383/2001 Sb. musí být na shromažďovacím prostředku nebezpečného odpadu uvedeno katalogové číslo a název shromažďovaného nebezpečného odpadu a jméno a příjmení osoby odpovědné za obsluhu a údržbu shromažďovacího prostředku.

28

3.6.5 Skladování odpadů Skladováním odpadů je myšleno přechodné soustřeďování odpadů v zařízení k tomu určeném po dobu nejvýše 3 let před jejich využitím nebo 1 roku před jejich odstraněním. Jako sklady odpadů mohou sloužit volné plochy, přístřešky, budovy, podzemní a nadzemní nádrže apod., které splňují technické požadavky kladené na sklady odpadů stanovené vyhláškou 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady, právními předpisy na ochranu životního prostředí a zdraví lidí, a které byly zřízeny za účelem skladování v souladu se stavebním zákonem. Sklad odpadů musí být provozován podle provozního řádu a dle vyhlášky musí sklady, jejich části a skladovací prostředky odpadů splňovat následující základní technické požadavky: •

musí být vzájemně oddělené a utěsněné tak, aby bylo zabráněno míšení jednotlivých druhů odpadů a zabráněno jejich úniku do okolního prostředí

•

musí zabezpečit svým provedením a organizací provozu, že nedojde k ohrožení zdraví člověka a poškození žádné ze složek životního prostředí

•

sklady nebezpečných odpadů musí splňovat stejné technické a bezpečnostní požadavky jako sklady látek, přípravků a výrobků stejných nebezpečných vlastností

•

musí umožnit snadnou a bezpečnou manipulaci s odpady ve vnějších a vnitřních prostorech

Sklad nebezpečných odpadů musí být vybaven identifikačními listy nebezpečných odpadů v nich skladovaných. 3.6.5.1 Skladováni autovraků Při skladování autovraků označených 16 01 04* je základní podmínka skladování následující. Autovraky nesmí být vršeny na sebe, pokud nejsou umístěny ve stojanech, a nesmějí být skladovány v poloze na boku nebo na střeše. 3.6.6 Evidence Administrativní činnost je v dnešní době nedílnou součástí nakládání s autovraky. Mezi denní činnosti provozovatele či jím pověřeného pracovníka je vedení Provozního deníku a průběžné evidence o odpadech. Při převzetí vybraného autovraku od občana musí provozovatel příslušnou událost zaznamenat do informačního systému pro nakládání s autovraky a vydat občanovi Potvrzení o převzetí autovraku. Dále provozovatel 29

vede evidenci materiálů a částí k opětovnému použití. Jednou ročně provádí osoba oprávněná ke sběru a zpracování autovraků tzv. roční hlášení o sběru a zpracování autovraků, jejich částí a produkci a nakládání s odpady. 3.6.6.1 Potvrzení o převzetí autovraku Potvrzení o převzetí autovraku je písemný dokument, který potvrzuje, že daný autovrak byl přijat do zařízení ke sběru autovraků. Potvrzení o převzetí autovraku je vydáno vlastníkovi autovraku, popřípadě obci, která autovrak do zařízení dodala. Potvrzení o převzetí autovraku se vystavuje, pokud byla odevzdána alespoň karoserie s označením VIN a motor označený identifikačním číslem, pokud bylo uvedeno v osvědčení o registraci vozidla. Vzor potvrzení je uveden v Příloze č. 1. 3.6.6.2 Průběžná evidence o odpadech Povinností osoby oprávněné ke sběru nebo zpracování odpadů je vést průběžnou evidenci o odpadech a způsobech nakládání s nimi. Pro vedení průběžné evidence je nutná znalost Katalogu odpadů a zařazení jednotlivých odpadů pod Katalogová čísla. Evidence se vede za každou provozovnu zvlášť a za každý druh odpadu samostatně. Zápis do evidence musí vždy obsahovat následující údaje: •

číslo zápisu do evidence

•

datum převzetí odpadu

•

údaje o převzatém autovraku

•

údaje o předávající osobě

•

jméno a příjmení osoby odpovědné za vedení evidence

3.6.6.3 Evidence materiálů a částí k opětovnému použití Další povinností osoby oprávněné ke zpracování autovraků je v rámci průběžné evidence o odpadech vést odděleně evidenci materiálů a částí k opětovnému použití. Tato evidence se předkládá na vyžádání kontrolním orgánům. 3.6.6.4 MA ISOH Modul Autovraky Informační Systém Odpadového Hospodářství (MA ISOH) je informační systém k evidenci a sledování toku vybraných autovraků. Účelem tohoto informačního systému je zajistit provázanost údajů o převzatém vybraném autovraku s údaji o odpadech, které vznikly při nakládání s vybranými autovraky. Jednou z povinností provozovatele zařízení ke sběru, výkupu nebo zpracování autovraků je zapojit se 30

do MA ISOH. Přihlašovací údaje do systému jsou distribuovány pomocí přepážek Czech POINTU. Systém je možné obsluhovat pomocí softwaru přímo z provozovny. [23] [55] Do MA ISOH vkládá provozovatel údaje o všech přijatých vybraných autovracích. A to konkrétně následující údaje: •

údaje o osobě předávající autovrak o jméno a příjmení o státní příslušnost o adresu předávajícího o IČ nebo datum narození

•

údaj o souhlasu k provozování zařízení ke sběru, výkupu a zpracování autovraků

•

údaje o převzatém autovrak o datum převzetí o registrační značku autovraku o stát registrace o kategorie vozidla, výrobce, typ (model) o identifikační číslo vozidla (VIN) o identifikační číslo motoru, je-li uvedeno v osvědčení o registraci o číslo technického průkazu o rok výroby/ rok první registrace o údaje o chybějících částech autovraku

Dále provozovatel zařízení ke sběru a zpracování autovraků vkládá do MA ISOH údaje o počtu a stavu převzatých autovraků a způsobech jejich zpracování. 3.6.6.5 Roční hlášení Osoby oprávněné ke sběru a zpracování autovraků jsou povinny vypracovat roční hlášení o sběru a zpracování autovraků, hlášení o produkci odpadů vzniklých zpracováním autovraků a způsoby nakládání s těmito odpady a hlášení o produkci a nakládání s jinými odpady než jsou autovraky za uplynulý kalendářní rok. Roční hlášení se zasílá elektronickou formou prostřednictvím systému ISPOP. Roční hlášení sběru a zpracování vybraných autovraku a odpadů vzniklých z vybraných autovrak. Je třeba upozornit na kódy způsobu nakládání. •

převzetí autovraku od občana je označeno kódem BN 30. 31

•

převzetí nevybraného autovraku – B00

•

odpady převedené z předchozího roku C00

•

zpracování autovraku je označeno kódem BN9

•

ze zpracovaného autovraku vznikají náhradní díly, pro které se vede samostatná evidence

•

dále vznikají odpady pod A00 – odpady vlastní produkce

•

vzniklý železný šrot je potom prodáván jako AN10 – prodej odpadu jako druhotné suroviny

•

do evidence se uvádí i výrobní značka auta, ze kterého se stal autovrak

3.6.6.6 Ohlašovací povinnost Pro zasílání ročního hlášení a plnění jiných ohlašovacích povinností slouží ISPOP – integrovaný systém plnění ohlašovací povinnosti. Systém umožňuje příjem a zpracování vybraných hlášení z oblasti životního prostředí, provozovateli pak umožňuje splnění ohlašovacích povinností stanovených příslušnými právními normami, které ukládají povinnost vést evidenci a ohlašovat. ISPOP je zřízen zákonem č. 25/2008 Sb., o integrovaném registru znečišťování životního prostředí a integrovaném systému plnění ohlašovacích povinností v oblasti životního prostředí. Povinností ohlašovatelů je do stanoveného data doručit požadované hlášení státním a veřejným institucím, které mají za úkol hlášení kontrolovat. Doručení probíhá elektronickou formou. Prostřednictvím systému ISPOP je možné realizovat i do Integrovaného registru znečišťování životního prostředí – IRZ. Do Integrovaného registru se ohlašují úniky a přenosy stanovených znečišťujících látek. Dle bodu 5 Přílohy č. 1 Nařízení EP a Rady spadá ohlašovací povinnost i na provozovatele, který nakládá s odpady. Povinnost ohlašovat mají provozovatelé, za předpokladu, že jsou překročeny příslušné prahové hodnoty pro úniky znečišťujících látek do ovzduší, vody a půdy nebo jsou překročeny prahové hodnoty pro přenos nebezpečných odpadů (2 t/rok) nebo ostatních odpadů (2 000 t/rok). [51] 3.6.7 Zákon o ekologické újmě Za ekologickou újmu je považována měřitelná změna přírodního zdroje nebo měřitelné zhoršení jeho funkce, která má závažné nepříznivé účinky na vybrané přírodní zdroje, což jsou chráněné druhy volně žijících živočichů, planě rostoucích rostlin a jejích stanovišť, povrchové a podzemní vody a půdu. 32

Od 1. ledna 2013 je provozovatel, vykonávající alespoň jednu z 15 činnosti uvedených v Příloze č. 1 zákona o ekologické újmě, povinen provést hodnocení rizika vzniku ekologické újmy. Povinnost se týká každého zařízení ke sběru a zpracování autovraků, ať již je činnost provozována na základě souhlasu k provozování či integrovaného povolení. Hodnocení rizika ekologické újmy se týká také každého, kdo při své činnosti nakládá s nebezpečnými odpady, nebezpečnými chemickými látkami a přípravky nebo závadnými látkami. Samotné hodnocení rizik zahrnuje dva stupně – základní a podrobné. Pomocí základního hodnocení se stanovuje, zda provozovanou činností může být reálně způsobena ekologická újma a v jakém rozsahu. V rámci základního hodnocení je popisována provozní činnost, propočítáváno množství hodnocených rizikových látek, které se mohou v zařízení jednorázově nahromadit a mapování okolí prostředí. Dále jsou identifikovány možné scénáře vzniku ekologické újmy a závažnost jejich následků. Jednotlivá rizika jsou bodována. V případě, že provozovatel dosáhne v rámci základního hodnocení více než 50 bodů, je povinen zpracovat podrobné hodnocení rizika. V rámci podrobného hodnocení jsou vyčísleny předpokládané možné náklady na nápravná opatření pro případ vzniku ekologické újmy. Pokud jsou odhadované náklady na nápravná a preventivní opatření vyšší než 20 miliónů korun, je provozovatel povinen zabezpečit finanční zajištění k náhradě těchto nákladů. Tomuto se mohou vyhnout provozovatelé, kteří jsou registrováni v Programu EMAS nebo podléhají hodnocení certifikace dle norem řady ČSN EN ISO 14 000 nebo prokazatelně zahájili činnosti nezbytné pro registraci či certifikaci. [6] [28] [33] [42] 3.6.8 Zákon o ochraně vod Při nakládání s autovraky může dojít k ohrožení povrchových i podzemních vod. Povinností provozovatel zařízení je, aby zajistil, že se tak nestane. Z toho důvodu jsou stanoveny minimální technické požadavky na zařízení, které nařizují, aby byly plochy, kde dochází k nakládání s autovraky vodohospodářsky zabezpečeny a vybaveny zařízením pro zachycování případných uniklých kapalin. Vyhláška z pohledu ochrany vod stanovuje další požadavek na vybavení, a to zařízení pro jímání a čištění odpadní vody, včetně dešťové vody, které je v souladu s vodním zákonem. Zákon o vodách v § 39 dále hovoří o tzv. závadných látkách, což jsou látky, které mohou ohrozit jakost povrchových nebo podzemních vod. V případě nakládání s autovraky je možné za závadné látky považovat veškeré provozní kapaliny. Kaž33

dý, kdo zachází se závadnými látkami, je povinen učinit přiměřená opatření, aby závadné látky nevnikly do povrchových nebo podzemních vod a neohrozily jejich prostředí. Nakládá-li uživatel se závadnými látkami ve větším rozsahu, nebo je-li zacházení s nimi spojeno se zvýšeným nebezpečím pro povrchové nebo podzemní vody, je uživatel povinen vypracovat havarijní plán – dokument, na základě kterého se bude postupovat v případě mimořádné situace. Havarijní plán se předkládá ke schválení příslušnému vodoprávnímu úřadu, v určitých případech i příslušnému správci vodního toku. Další povinností uživatele je vést záznamy o provedených přiměřených opatřeních a tyto záznamy uchovávat po dobu 5 let. [41] Nakládáním se závadnými látkami ve větším rozsahu se rozumí zacházení se závadnými látkami v kapalném skupenství v zařízení s celkovým množstvím v něm obsažených závadných látek nad 1 000 litrů včetně nebo v přenosných k tomu určených obalech s celkovým množstvím v nich obsažených závadných látek nad 2 000 litrů včetně, a to v kterémkoliv okamžiku. U pevných látek je větší rozsah stanoven na 2 000 kg včetně. [14] [48] 3.6.9 Povinnosti z ostatních zákonů Jedná se o povinnosti okrajové, které mohou provozovateli vzniknout v souvislosti nakládání s autovraky. 3.6.9.1 Zákon o ochraně ovzduší Provozovatel zařízení ke sběru a zpracování autovraků musí dodržovat všeobecné zásady ochrany ovzduší vycházející ze zákona č 201/2012 Sb. Ovzduší, jakožto jedna ze složek životního prostředí, není procesem zpracování autovraků metodou demontáže přímo ohroženo. Zpravidla ovšem každý hospodářský subjekt využívá stacionární zdroj znečišťování ovzduší pro vytápění či ohřev teplé užitkové vody. Takový zdroj obvykle nepatří mezi tzv. vyjmenované zdroje znečišťování ovzduší, a proto k jeho provozu není nutné povolení. Pro jeho umístnění je ale nutné zajistit závazné stanovisko vydané obecním úřadem obce s rozšířenou působnosti. Zařízení musí být provozováno v souladu s technickými podmínkami stanovenými výrobcem a povinností provozovatele je dále dodržovat emisní limity, emisní stropy a přípustnou tmavost kouře. Při provozování zařízení ke zpracování autovraků drcením je dále povinností provozovatel zařízení v rámci ochrany ovzduší zajistit, aby nedocházelo k uvolňování nadměrného množství prachových částic. [47] 34

3.6.9.2 Zákon o prevenci závažných havárií Povinnostem zákona o prevenci závažných havárií způsobených vybranými nebezpečnými chemickými látkami nebo chemickými přípravky, ve znění pozdějších předpisů podléhají provozovny, ve kterých je umístěna vybraná nebezpečná látka či chemický přípravek v množství stejném nebo vyšším než je uvedeno v Příloze č. 1 zákona o prevenci závažných havárií. Zařízení ke zpracování autovraků se to týká pouze okrajově, jelikož limity pro zařazení jsou stanoveny např. pro automobilové a jiné benzíny a motorovou naftu na hodnotě 2 500 tun. Pokud se v zařízení nachází vybraná nebezpečná látka či chemický přípravek, je povinností provozovatele zařazení do některé ze skupin posoudit a v případě nedosáhnutí limitů vypracovat protokol o nezařazení. [16]

3.7 Finanční podpora provozu zařízení Provozovatel zařízení ke sběru a zpracování autovraků je povinen převzít autovrak bezplatně. Pro vyrovnání finančních ztrát realizuje Státní fond životního prostředí Národní program na podporu systému nakládání s vybranými autovraky. Cílem programu je podpora sběru a zpracování vybraných autovraků prostřednictvím sítě schválených zpracovatelských zařízení s přednostním použitím opětovně použitelných částí, materiálovým využitím ostatních odpadů a zabezpečením odstranění nevyužitelných zbytků. Program byl vytvořen také jako nástroj, který usnadní dosažení požadovaných recyklačních kvót. A to: •

do roku 2015 vybrané autovraky opětovně použít a využít v míře nejméně 85 % průměrné

hmotnosti

všech

vybraných

vozidel

převzatých

za kalendářní rok •

od 2015 vybrané autovraky opětovně použít a materiálově využití v míře nejméně 95 % průměrné hmotnosti všech vybraných vozidel převzatých za kalendářní rok.

Program je v současné době vypsán na 2 roky a to pro období od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2014. Celkově je v programu k dispozici 200 milionů korun. Žadatele o dotaci lze rozdělit na dva typy: Žadatel typu A – obec, územní samosprávní celky, státní příspěvkové organizace příspěvkové organizace územních správních celků, které finanční podporu využijí

35

k účelu odstranění tzv. staré ekologické zátěže. Pro žadatele typu A je určen dotační program IV. A. Žadatel typu P – právnické subjekty nebo fyzické osoby oprávněné k podnikání v oboru nakládání s nebezpečnými odpady. Žadatel typu P má možnost využít finanční podporu z dotačních programů IV. B a IV. C. Pro účel diplomové práce byl podrobně rozebrán žadatel typu P. Dotační program IV. B je určen pro podporu zpracování, využití a odstranění autovraku. Při splnění všech podmínek je vyplácena dotace do výše 500 Kč za 1 zpracovaný autovrak. Dotační program IV. C je určen pro podporu dalšího využití odpadů vzniklých při zpracování autovraků, včetně podpory logistických systémů. Podporuje se další využití odpadů vzniklých při zpracování autovraku, včetně jejich úpravy k dalšímu materiálovému či energetickému využití, svoz k dalšímu zpracování a podpora logistických systémů ke zvýšení využití tohoto odpadu. Výše dotace může dosáhnout až 80 % ze základu pro výpočet dotace – oprávněných nákladů projektu. Klíčovou roli při žádosti o dotace hraje splnění stanovených podmínek. Při žádosti o finanční prostředky z dotačního programu IV. B musí žadatel splnit následující podmínky: •

registrace subjektu v MA ISOH

•

splnění technických požadavků zabezpečení nakládání s autovraky

•

kladný výsledek místního šetření – protokol místního šetření v zařízení ke sběru či zpracování autovraků, vzor - viz Příloha 2

•

provoz zařízení v souladu s platnou legislativou včetně provozního řádu a platných smluv

•

dodržování požadovaných recyklačních kvót

•

prokázaní, že subjekt nakládá s autovraky v souladu se zákonem o ekologické újmě

•

bezplatné převzetí vybraného autovraku od občana a neposkytnutí finančních prostředků v souvislosti s převzetím autovraku

•

podpora kompletního zpracování autovraku

Do programu je subjekt zařazen na základě žádosti. Žádost se podává jedenkrát za půl roku v elektronické formě pomocí stanoveného formuláře. Finanční prostředky jsou propláceny zpětně. V žádosti se uvádí přehled převzatých a zpracovaných autovraků z MA ISOH doložený průkaznou fotodokumentací autovraku. Při identifikaci 36

vozidla a potvrzení jeho úplnosti, musí být zaznamenán zejména VIN kód karosérie, čelní, oba boční a zadní pohledy a stav vybavení kabiny a úložného prostoru. Dále musí být průkazné, že se vozidlo v době pořizování fotodokumentace nacházelo na provozovně zpracovatele. Zpracovatel musí zajistit archivaci fotodokumentace až do doby proplacení poslední dotace. Fotodokumentace postačuje v elektronické podobě. Pro zapojení do dotačního programu IV. C musí žadatel splnit následující podmínky: •

uzavření odběratelsko-dodavatelských smluv na vzniklé odpady

•

platný souhlas k provozování zařízení

•

uzavření smluv o odběru výrobků

•

využití nejlepších dostupných technologií

V roce 2011 bylo prostřednictvím dotací vyplaceno 41,7 milionů korun za 89 584 zpracovaných autovraků. V prvním pololetí roku 2012 bylo vyplaceno 20,3 milionů korun za 40 609 zpracovaných autovraků. [18] [56]

37

4

MATERIÁL A METODIKA

Kapitola „Současný stav řešení problematiky“ je částí teoretickou popisnou. V kapitole jsou shromážděny a systematicky uspořádány vybrané informace o problematice nakládání s autovraky a provozování hospodářských subjektů k tomuto účelu na území České republiky. Dále bylo pro vypracování diplomové práce využito kombinace empirických a obecně teoretických metod.

4.1 Sběr dat Sběr dat a potřebných informací byl prováděn průběžně a bylo při něm využito empirických metod. Základem pro získání potřebných dat byl terénní sběr informací, a to konkrétně systematické pozorováním procesu nakládání s autovraky. Jednalo se o pozorování nezúčastněné – zjevné, které je charakterizování tím, že pozorovaný jedinec je informován o tom, že je pozorován. Pozorovatel se ovšem přímo neúčastní pozorovaných činností. [30] Dalším krokem získávání informací byl strukturovaný rozhovor s osobou odpovědnou za nakládání s odpady v zařízení ke sběru a zpracování autovraků. Neméně důležitou součástí při sběru dat bylo cílené studium a rozbor příslušných platných právních požadavků pro provozování zařízení ke sběru a zpracování autovraků a požadavků na činnosti prováděné při zpracování autovraků. Dále studium provozní firemní dokumentace a evidence, konkrétně stavební dokumentace, provozního řádu, provozního deníku, průběžné evidence o odpadech, údajů ze systému MA ISOH a ročního hlášení o sběru a zpracování autovraků, jejich částí a o produkci a nakládání s odpady. V neposlední řadě posloužil jako zdroj informací rozhodnutí o vydání souhlasu k provozování zařízení a zjišťovací řízení z procesu posuzování vlivů záměru na životní prostředí

38

4.2 Metodika práce Pro následnou analýzu procesu nakládání s autovraky a vyhodnocení činností bylo využito obecně teoretických metod. Základní metodou, která byla pro získání výsledků vybraného subjektu využita, byla analýza. Nejprve byla využita analýza prostá, následně analýza porovnávací. Do jednotlivých analýz byly implementovány prvky environmentálního auditu dle normy ČSN EN ISO 19 011/2011. Nejdříve byly definovány vstupy a výstupy z procesu. Následně byl proces logicky rozdělen na dva subprocesy a ty byly rozloženy na jednotlivé činnosti. Dále byly určeny vazby mezi jednotlivými činnostmi. Jako záznamový prostředek posloužil procesní diagram v kombinaci s diagramem materiálového toku. Aby bylo možné porovnat požadavky právních předpisů se skutečnostmi v provozu, bylo nutné identifikovat právní předpisy, kterými je provoz limitován. Pro tento účel byl vytvořen registr právních předpisů. Dalším krokem bylo utřídění jednotlivých požadavků do skupin, což umožnilo následné systematické zhodnocení. Jednotlivé činnosti byly porovnány se zákonnými a jinými požadavky a byl vyhodnocen stupeň splnění. [1] [19] [25] [35] Cílem analýzy procesu byla identifikace činností, které nejsou v souladu s platnými právními požadavky, které jsou pro proces neefektivní, a které by mohly ohrozit nebo poškodit životní prostředí. Dále byly analyzovány prostory, kde probíhá nakládání s autovraky a technické vybavení zařízení ke zpracování autovraků. To bylo obdobně porovnáno s požadavky právních předpisů a byl vypočítán stupeň splnění požadavků. Primárním předpokladem zlepšování procesu je zjišťování skutečností a jejich rozbor. Pomocí provedených analýz byly odhaleny nedostatky systému nakládání s autovraky ve vybraném hospodářském subjektu. Zjištěné výsledky byly vyhodnoceny a byla navrhnuta a doporučena praktická opatření pro zlepšení systému. [12] [21] [29]

39

5

CHARAKTERISTIKA SUBJEKTU

Název vybraného subjektu: Autocentrum Hrušovany, s.r.o. IČ: 29265843 Zařízení ke sběru, výkupu a demontáži autovraků Umístění vybraného subjektu: Jihomoravský kraj okres Brno-venkov obec Hrušovany u Brna k. ú. Hrušovany u Brna pozemek parcela č. 1288 a 1289 Tyršova 549 664 62 Hrušovany u Brna areál bývalého NC Trans v průmyslové zóně Umístění objektu určeného pro zpracování autovraků: demontážní hala je situována na volném prostranství v uzavřeném a oploceném areálu v severní části města mimo obytnou zónu; umístění objektu je v souladu se závaznou i směrnou částí schváleného územního plánu a vyhovuje obecným technickým požadavkům Prověřovaný předmět činnosti: ekologické odstraňování autovraků Ostatní činnosti: nákup a prodej osobních a nákladních vozidel prodej nových a použitých náhradních dílů pro osobní a nákladní automobily Zahájení činnosti ekologického odstraňování autovraků: 25. října 2011 Počet zaměstnanců: 2 pracovníci dílny 1 administrativní pracovník Souhlas k provozování zařízení dle zákona o odpadech: Rozhodnutí Krajského úřadu Jihomoravského kraje JMK 129044/2011 ze dne 24. října 2011 40

Kolaudační rozhodnutí dle stavebního zákona: Rozhodnutí o změně v užívání stavby vydané městským úřadem Židlochovice dne 10. srpna 2011 Projektovaná kapacita zařízení: zařízení je určeno ke zpracování maximálně 500 000 kg odpadu za rok, což odpovídá cca 400 autovrakům ročně Účel zařízení: jedná se o zařízení určené ke sběru, výkupu a zpracování autovraků úpravou označenou kódem R12 dle Přílohy č. 3, zákona o odpadech; smyslem úpravy je zbavit autovrak složek, které jej činí nebezpečným a současně získat využitelné části, druhotné suroviny předat k materiálovému, popřípadě energetickému využití, nevyužitelné odpady předat k odstranění Přijímané odpady dle Katalogu odpadů: 16 01 04* - Autovraky 16 01 06 – Autovraky zbavené kapalin a jiných nebezpečných součástí Objekty určené pro nakládání s autovraky – rozčlenění na jednotlivé prostory: Tabulka 1: Objekty určené pro nakládání s autovraky a jejich výměra název jednotky

plocha

příjmová část demontážní haly

16,3 m2

demontážní hala

41,3 m2

sklad nebezpečných kapalin

13,4 m2

sklad autobaterií

5,0 m2

sklad demontovaných náhradních dílů č. 1

16,2 m2

sklad demontovaných náhradních dílů č. 2

27,6 m2

volná plocha pro skladování skeletů autovraků

50 m2

volná plocha pro skladování plastových částí

25 m2

volná plocha pro skladování autoskla

25 m2

volná plocha pro skladování pneumatik

25 m2

kancelář pro administrativní činnost

16,7 m2

Havarijní připravenost: v zařízení jsou k dispozici sorbenty a návody k aplikaci při úniku nebezpečných kapalin

41

Technické a technologické vybavení: Demontážní hala je vodohospodářsky zabezpečena, podlaha je opatřena nátěrem, který zajišťuje izolaci a odolnost proti případným úkapům ropných látek; Demontážní hala je vyspádována do záchytné havarijní jímky o objemu 0,235 m3; demontážní hala je vybavena hydraulickým zvedákem, zařízením pro odsávání provozních náplní, autogenem, montážními

stoly

a

běžným

dílenským

nářadím

potřebným

pro demontáž; Sklad nebezpečných kapalin je uzavíratelná místnost s podlahou opatřenou nátěrem odolným proti působení ropných látek; místnost má zvýšený práh, který tvoří záchytnou jímku; kapaliny jsou shromažďovány a skladovány do vhodných skladovacích nádob; Sklad autobaterií je uzavíratelná místnost opatřená vhodnými skladovacími nádobami pro autobaterie; Sklad demontovaných dílů č. 1 je určen pro skladování opětovně použitelných částí vzniklých demontáží autovraků, konkrétně částí, které mohou obsahovat zbytky provozních kapalin; sklad je opatřen podlahou odolnou působení ropných produktů; jednotlivé součástky jsou umístěny v regálech a ocelových bednách; Sklad demontovaných náhradních dílů č. 2 je určen pro shromažďování a skladování náhradních dílů, které nejsou znečištěny provozními kapalinami – převážně částí karoserií, autoskla atd.; Volné plochy pro skladování skeletů autovraků, plastových částí, autoskel a pneumatik se nachází před demontážní halou na uceleném asfaltovém povrchu. Skladovací plochy jsou odděleny a určeny pro skladování demontovaných částí, které není možné opětovně použít a jsou tedy určeny pro materiálové využití, energetické využití, popřípadě k odstranění Vysokozdvižný vozík – slouží pro manipulaci s nepojízdnými vozidly Zabezpečení zařízení: zařízení ke sběru a zpracování autovraků se nachází v uzamykatelném oploceném areálu

42

Monitoring a kontrolní činnosti: denně jsou prováděny následující kontroly: •

kontrola oplocení a zabezpečení areálu

•

kontrola těsnosti havarijní jímky

•

kontrola nádob pro shromažďování a skladování kapalin

ročně jsou potom prováděny zkoušky těsnosti havarijní jímky a obnoven izolační nátěr Maximální skladovací kapacity: Tabulka 2: Maximální skladovací kapacity pro jednotlivé prostory název jednotky

max. množství

příjmová část demontážní haly

2 autovraky

demontážní místo

1 autovrak

sklad nebezpečných kapalin • oleje motorové, převodové a mazací • motorová nafta • motorový benzín • brzdové kapaliny • nemrznoucí kapaliny

400 kg 200 kg 200 kg 50 kg 100 kg

sklad autobaterií

250 kg

sklad demontovaných náhradních dílů č. 1 • olejové filtry • brzdové destičky obsahující azbest • motory, převodovky a ostatní • jiné nebezpečné součásti

20 500 kg 300 kg 20 kg 20 000 kg 180 kg

sklad demontovaných náhradních dílů č. 2

5 000 kg

volná plocha pro skladování skeletů autovraků

5 000 kg

volná plocha pro skladování plastových částí

1 500 kg

volná plocha pro skladování autoskla

1 000 kg

volná plocha pro skladování pneumatik

1 500 kg

43

6

VÝSLEDKY

6.1 Charakteristika procesu Jedná se o proces zpracování autovraků. Z funkčního pohledu se jedná o proces recyklace, jejímž úkolem je opětovné použití náhradních dílů, materiálové zhodnocení, energetické využití a odstranění nevyužitelných složek výstupů z procesu. Proces je charakterizován skutečností, že se z odpadu stává druhotná surovina a předurčen tím, jak bylo vozidlo navrženo a zkonstruováno. Zahájení procesu bylo situováno v příjmové části demontážní haly, hlavní část procesu probíhala v demontážní hale. Při procesu byl využíván vysokozdvižný vozík, hydraulický zvedák, zařízení pro odsávání provozních náplní, autogen a běžné dílenské vybavení. Proces probíhal podle jasně stanovených pravidel. Jako podpora procesu sloužily znalosti a dovednosti osob realizující proces. Proces prováděli pracovníci s odpovídajícím vzděláním a zkušenostmi.

6.2 Identifikace vstupů a výstupů 6.2.1 Vstupy do procesu 6.2.1.1 Autovraky Hlavním jednotkovým vstupem do procesu zpracování autovraků byl samotný vybraný autovrak. Je možné jej charakterizovat jako zboží dlouhodobé spotřeby, které již není vhodné pro další používání. Jedná se tedy o odpad, který je dle Katalogu odpadů zařazen pod katalogové číslo 16 01 04* Autovraky. Tento odpad je kategorizován jako odpad nebezpečný. Do procesu byly přijímány výhradně vozidla splňující technické požadavky pro zařazení pod katalogové číslo, a neobsahují žádné jiné odpady, které s autovrakem nesouvisí. Autovrak je možné charakterizovat jako materiálově multidruhový technický vynález, který je složen z přibližně 80 různých materiálů a poskládán asi z tisíce součástek. Zhruba jedna pětina materiálů vykazuje nebezpečné vlastnosti. Vstupující autovraky jsou tedy odlišné. Průměrná hmotnost autovraku vstupujícího do procesu byla stanovena na 1 000 kg. Průměrné stáři vozidla 11 let (průměrný rok výroby 1993), což téměř odpovídá průměrným hodnotám dle MA ISOH. 44

Zkoumání procesu bylo zahájeno 1. listopadu 2011 a proces byl zkoumán po dobu následujících devíti měsíců do 31. srpna 2012. Během zkoumaného období bylo do zařízení přijato množství autovraků uvedených v Tabulce 3. Tabulka 3: Počty zpracovaných autovraků v jednotlivých sledovaných obdobích počet zpracovaných vybraných měsíc autovraků listopad 2011

8 ks

prosinec 2011

6 ks

leden 2012

3 ks

únor 2012

2 ks

březen 2012

1 ks

duben 2012

0 ks

květen 2012

3 ks

červen 2012

2 ks

červenec 2012

5 ks

srpen 2012

6 ks

Celkové množství zpracovaných autovraků za sledované období 10 měsíců je 36 ks, což činí v průměru 3,6 autovraků měsíčně. Dle tohoto zjištění lze zařízení kategorizovat na základě počtu zpracovaných autovraků jako zařízení zpracovávající méně než 10 autovraků měsíčně. Povolené množství zpracovaných autovraků dle Provozního řádu nebylo překročeno. 6.2.1.2 Energie Pro funkčnost procesu byla využívána elektrická energie a to na osvětlení dílny a provoz ručního nářadí. Spotřeba elektrické energie byla v průměru 12 kWh na 1 000 kg zpracovaného odpadu. 6.2.1.3 Možnosti získání vstupů Na území Jihomoravského kraje, kde se nachází vybraný subjekt, bylo v roce 2011 určeno ke zpracování 17 161 osobních automobilů a v roce 2012 bylo určeno ke zpracování 15 803 osobních automobilů. Možností získání vstupů do procesu tedy byly.

45

6.2.2 Výstupy z procesu Výstupy z procesu byly dvojího skupenství a to pevné látky a provozní kapaliny. 6.2.2.1 Náhradní díly Primárním výstupem z procesu byly opětovně použitelné náhradní díly uplatnitelné při opravách jiných automobilů, popřípadě určené k prodeji. 6.2.2.2 Druhotné suroviny Dalším výstupem z procesu byly odpady, které nalézají své uplatnění jako druhotné suroviny pro materiálové využití. Dále je možné vybrané odpady využít energeticky nebo jsou to odpady určené k odstranění. Seznam odpadů uplatnitelných jako druhotné suroviny je uveden v Tabulce 4. Odpady jsou zařazeny dle Katalogu odpadů [39] Tabulka 4: Seznam výstupů uplatnitelných jako druhotné suroviny katalogové číslo název odpadu 16 01 03

Pneumatiky

16 01 07*

Olejové filtry

16 01 08*

Součástky obsahující rtuť

16 01 09*

Součástky obsahující PCB

16 01 10*

Výbušné součásti (např. airbag)

16 01 11*

Brzdové destičky obsahující azbest

16 01 12

Brzdové destičky neobsahující azbest

16 01 16

Nádrže na zkapalněný plyn

16 01 17

Železné kovy

16 01 18

Neželezné kovy

16 01 19

Plasty

16 01 20

Sklo

16 01 21*

Ostatní nebezpečné součástky a náplně

16 01 22

Součástky blíže neurčené

16 01 99

Odpady vznikající zpracováním jinak blíže neurčené

16 06 01*

Olověné akumulátory

16 08 01

Upotřebené katalyzátory obsahující zlato, stříbro, rhenium, rhodium, paladium, iridium nebo platinu

16 08 07*

Upotřebené katalyzátory znečištěné nebezpečnými látkami

Pozn. symbol „*„ označuje nebezpečný odpad

46

6.2.2.3 Provozní kapaliny Provozní náplně jsou zpravidla kapaliny, která poslouží buď k opětovnému použití pomocí procesu regenerace či jsou uplatňovány jako energetické využití. Seznam provozních kapalin, jakožto výstupů z procesu je uveden v Tabulce 5. Tabulka 5: Seznam výstupů – provozní kapaliny katalogové číslo název odpadu: 13 01 11*

Syntetické hydraulické oleje

13 02 06*

Syntetické motorové, převodové a mazací oleje

13 02 08*

Jiné motorové, převodové a mazací oleje

13 07 01*

Topný olej a motorová nafta

13 07 02*

Motorový benzín

13 07 03*

Jiná paliva (včetně směsí)

16 01 13*

Brzdové kapaliny

16 01 14*

Nemrznoucí kapaliny obsahující nebezpečné látky

16 01 15

Nemrznoucí kapaliny neuvedené pod číslem 16 01 14

Pozn. symbol „*„ označuje nebezpečný odpad

6.2.2.4 Odpady vznikající běžným provozem procesu Běžným provozem procesu byly produkovány odpady uvedené v Tabulce 6. Tabulka 6: Seznam výstupů – vznikající jako činnost katalogové číslo název odpadu: 08 01 11*

Odpadní barvy, zbytky nátěrových hmot

15 01 10*

Obaly obsahující zbytky nebezpečných látek

15 02 02*

Absorpční činidla, filtrační matriály, čistící tkaniny a oděvy znečištěné nebezpečnými kapalinami

20 01 01

Papír a lepenka

20 01 02

Sklo

20 01 21*

Zářivky, výbojky a jiný odpad obsahující rtuť

20 01 39

Plasty

20 03 01

Směsný komunální odpad

Pozn. symbol „*„ označuje nebezpečný odpad

47

6.3 Procesní diagram Procesní diagram slouží jako záznamový prostředek pro proces zpracování autovraků a znázorňuje průběh procesu. Procesní diagram slouží pro identifikaci jednotlivých činností. Celý proces je možné rozdělit na dva subprocesy, viz Obrázek 4. Prvním subprocesem jsou samotné zpracovatelské operace, druhým je pak vedení administrativních náležitostí při procesu nakládání s autovraky. Na Obrázku 5 a Obrázku 6 jsou znázorněny jednotlivé operace procesu zpracování autovraku včetně příslušného označení produkovaných odpadů zařazených dle Katalogu odpadů.

sběr a zpracování autovraků

administrativní činnost

zpracovatelské operace • odejmutí nebezpečných součástí • odčerpání provozních kapalin • demontáž částí k opětovnému použití • demontáž/drcení/lisování

• • • • •

průběžná evidence provozní deník MA ISOH roční hlášení evidence materiálů a částí k opětovnému použití

Obrázek 4: Základní rozdělení procesu zpracování autovraku

48

místo

označení1

činnost

příjmová část demontážní haly

přivezení autovraku do areálu vizuální kontrola2 příjem autovraku do zařízení3

16 01 04*

zjištění hmotnosti opisem z TP4 záznam do provozního deníku5 záznam do MA ISOH6 vydání potvrzení o převzetí7 přesun na demontážní stanoviště8 zahájení zpracovatelských operací

demontážní hala

odsávání provozních náplní9 • • • • • •

brzdová kapalina nemrznoucí kapaliny motorová nafta motorový benzín oleje náplně z klimatizace

16 01 13* 16 01 14* 13 07 01* 13 07 02* 13 02 08*

odstranění nebezpečných součástí10 • • • • • •

olejové filtry výbušné části olověné akumulátory součástky se rtutí součástky s PCB jiné neb. součástky

autovrak zbavený kapalin a jiných nebezpečných součástí

Obrázek 5: Procesní diagram – původní stav (1. část) [zdroj: autor] 49

16 01 07* 16 01 10* 16 06 01* 16 01 08* 16 01 09* 16 01 21*

16 01 06

následná demontáž11

mechanické zničení čísla VIN12

demontážní hala

záznam do provozního deníku demontáž náhradních dílů13 • • • • • • • • • • • •

dveře nárazníky blatníky sedadla čalounění elektrosoučástky skla motory převodovky nápravy kola pneumatiky

skladovací prostory

náhradní díly

evidence částí k opětovnému použití

odpady • • • • • • •

pneumatiky sklo plastové části železné kovy neželezné kovy katalyzátory jiné součástky

16 01 03 16 01 20 16 01 19 16 01 17 16 01 18 16 08 01 16 01 22

karoserie autovraku

16 01 17

předání/prodej osobě oprávněnému k využití/odstranění prodej dílu pro opětovné použití

Obrázek 6: Procesní diagram – původní stav (2. část) [zdroj: autor] 50

Vysvětlivky: 1

označení – Katalogové číslo odpadu, rovněž pro potřeby evidence, symbol * označuje nebezpečný odpad

2

vizuální kontrola zahrnuje ověření, zda vozidlo obsahuje všechny podstatné části autovraku a neobsahuje odpady, které nemají povahu autovraku

3

příjem autovraku do zařízení – pouze autovrak, který prošel vizuální kontrolou, může být přijat do zařízení

4

od majitele je vyžádán velký technický průkaz, ze kterého je zjištěna hmotnost autovraku v kg

5

do provozního deníku je zaznamenáno jméno a příjmení majitele autovraku a údaje o autovraku

6

pomocí formuláře a výpočetní techniky jsou do informačního systému vloženy požadované údaje

7

na základě vložených údajů je vydáno potvrzení o převzetí autovraku majiteli

8

k přesunu do demontážní haly na vyhrazené pracoviště je možné využít vysokozdvižný vozík

9

provozní náplně jsou odsávány, popřípadě vypouštěny do příslušných nádob. U autovraku je nutné dosáhnout stavu, kdy kapaliny neodkapává.

10

z autovraku musí být odstraněny všechny součásti, které vykazují nebezpečné vlastnosti

11

následná demontáž začíná zničením VIN čísla a jsou vybrány části k opětovnému použití

12

mechanické zničení VIN kódu se provádí zpravidla úhlovou bruskou

13

vybrané náhradní díly jsou demontovány a přemístěny do určených skladovacích prostor

6.4 Registr právních předpisů •

zákon č 185/2001 Sb. o odpadech, ve znění pozdějších předpisů

•

vyhláška č. 352/2008 Sb., o podrobnostech nakládání s autovraky, ve znění pozdějších předpisů

•

vyhláška č. 381/2001 Sb., kterou se stanoví Katalog odpadů a Seznam nebezpečných odpadů

51

•

vyhláška 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady, ve znění pozdějších předpisů

•

vyhláška 376/2001 Sb., o hodnocení nebezpečných vlastností odpadů, ve znění pozdějších předpisů

•

zákon 254/2001 Sb., o vodách, ve znění pozdějších předpisů

•

vyhláška č. 450/2005 Sb., o náležitostech nakládání se závadnými látkami a náležitostech havarijního plánu, způsobu a rozsahu hlášení havárií, jejich zneškodňování a odstraňování jejich škodlivých následků

•

zákon č. 167/2008 Sb., o předcházení ekologické újmě a o její nápravě

•

nařízení vlády č. 295/2011 Sb. o způsobu hodnocení rizik ekologické újmy a bližších podmínkách finančního zajištění

•

zákon č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí, ve znění pozdějších předpisů

•

zákon č. 25/2008 Sb., o integrovaném registru znečišťování životního prostředí a integrovaném systému plnění ohlašovacích povinností v oblasti životního prostředí, ve znění pozdějších předpisů

•

zákon 183/2006 Sb., Stavební zákon, ve znění pozdějších předpisů

6.5 Porovnávací analýza Pro zjištění shody nebo rozporu s požadavky příslušných právních předpisů byla využita porovnávací analýza. Vždy byla porovnána skutečnost ověřená v provozu s příslušným požadavkem právního předpisu. Pro hodnocení plnění požadavků bylo využito bodové hodnocení dle Tabulky 7. Kritériem pro hodnocení je stupeň splnění daného požadavku. Tabulka 7: Bodové hodnocení plnění jednotlivých požadavků počet bodů vyjádření splnění požadavku 10

požadavek zcela splněn

8

požadavek převážně splněn

6

požadavek částečně splněn

4

požadavek částečně nesplněn

2

požadavek převážně nesplněn

0

požadavek nesplněn

Pozn. „převážně“ vyjadřuje 3/4 z celku; „částečně“ vyjadřuje 1/3 z celku Pro účely diplomové práce byly jednotlivé požadavky rozděleny do 6 kategorií. 52

Tabulka 8: Rozdělení požadavků do kategorií č. název kategorie 1

požadavky v rámci povolovacího procesu

2

dokumentace a plnění ohlašovacích povinností

3

požadavky na prostory

4

požadavky na technické vybavení

5

požadavky na označování

6

požadavky na provozní a zpracovatelské činnosti

6.5.1 Požadavky v rámci povolovacího procesu Tabulka 9: Seznam identifikovaných požadavků v rámci povolovacího procesu a vyjádření stupně splnění jednotlivých požadavků stupeň označení požadavek požadavku splnění A1

posouzení záměru dle požadavků EIA

10

A2

souhlas k provozování zařízení/ integrované povolení

10

A3

kolaudační rozhodnutí

10

A4

ustanovení odpadového hospodáře

10

Celkový stupeň splnění v oblasti povolení:

100%

Tabulka 9 vyjadřuje jednotlivé požadavky v oblasti povolení k provozu a stupeň jejich splnění. V rámci procesu EIA proběhlo zjišťovací řízení a záměr nebyl dále posuzován. Zařízení pro sběr a zpracování autovraků bylo povoleno Rozhodnutím Krajského úřadu Jihomoravského kraje č. 129044/2011. Stavba prošla bez připomínek kolaudačním řízením, které bylo završeno vydáním Kolaudačního rozhodnutí Městským úřadem v Židlochovicích. Při zahájení provozu byl ustanoven odpadové hospodář, který zajišťuje odborné nakládání s odpady.

53

6.5.2 Požadavky na dokumentaci a plnění ohlašovacích povinností Tabulka 10: Seznam identifikovaných požadavků v rámci provozní dokumentace a plnění ohlašovacích povinností označení stupeň požadavek požadavku splnění B1

Provozní řád

10

B2

Provozní deník

10

B3

vedení záznamů v provozním deníku

10

B4

identifikační list nebezpečného odpadu

10

B5

vedení průběžné evidence o odpadech

8

B6

zpracování ročního hlášení o odpadech

10

B7

odeslání ročního hlášení o odpadech

10

B8

ohlášení provozovny obci s rozšířenou působností

10

B9

evidence o autovracích a způsobech jejich zpracování

8

B10

zapojení se do systému MA ISOH

10

B11

zasílání údajů do MA ISOH

10

B12

vydávání potvrzení o převzetí autovraku

10

B13

evidence materiálů a částí k opětovnému použití

6

B14

hodnocení ekologické újmy

x

B15

smlouva o spolupráci s výrobcem nebo jeho zástupcem

0

Celkový stupeň splnění v oblasti dokumentace:

87 %

Tabulka 10 vyjadřuje jednotlivé požadavky v oblasti dokumentace a ohlašovacích povinností a hodnocení, jak vybraný subjekt tyto požadavky splňuje. Provozní řád vybraného zařízení ke sběru a zpracování autovraků byl schválen rozhodnutím, kterým byl vydán souhlasu k provozování zařízení. Platnost provozního řádu je vázána na platnost souhlasu. Aktuální provozní řád je schválen do 30. října 2016. Provozní deník byl zaveden dnem zahájení provozu. Jsou do něj zaznamenávány každodenní skutečnosti, které v provozu nastávají. Do provozního deníku jsou zaznamenávány údaje o převzatých autovracích, dále je zaznamenáno zničení VIN čísla autovraku, záznamy o školeních a mimořádné situace jako havárie a poruchy. Provozní deník byl v období sběru dat do diplomové práce veden svědomitě a požadované informace do něj byly zaznamenávány pravidelně.

54

Identifikační list nebezpečného odpadu byl vypracován a obsahoval všechny náležitosti dle požadavků vyhlášky. Identifikační list každého nebezpečného odpadu byl přítomen v místech, kde docházelo k nakládání s nebezpečnými odpady. Ve většině případů byl připevněn přímo na shromažďovacím prostředku. ILNO pro autovraky s označením 16 01 04* byl umístěn na zdi v příjmové části demontážní haly. Průběžná evidence o odpadech byla vedena pro každý odpad samostatně. Evidence byla vedena v listinné podobě. Pro vedení průběžné evidence sloužil arch papírů s levostrannou kroužkovou vazbou. Jednotlivé listy byly vyhrazeny pro jednotlivé odpady zařazené dle Katalogového číslo. Požadavek na vedení průběžné evidence byl převážně splněn. Při analýze průběžné evidence byly odhaleny drobné nedostatky a to ve formě pozdního zápisu a nesprávného označování kódů při nakládání. Roční hlášení o odpadech bylo zpracováno. Termín pro odeslání ročního hlášení o nakládání s vybranými autovraky a odpady za rok 2011 byl splněn. Hlášení bylo odesláno dne 14. 2. 2012. Pro splnění ohlašovací povinnosti byl využit systém ISPOP. Evidence o převzatých autovracích a způsobech jejich zpracování byla vedena rovněž v listinné podobě. Požadavek nebyl zcela splněn. Nebyly zaznamenávány způsoby zpracování autovraků z důvodu opakujícího postupu procesu zpracování. Vybraný subjekt byl zapojen do systému MA ISOH. Do systému byly zadávány kompletní požadované údaje vždy při přebírání autovraku od občana a prostřednictvím informačního systému bylo vydáno Potvrzení o převzetí autovraku. Jako pouze částečné splnění požadavku bylo vyhodnoceno vedení evidence materiálů a částí k opětovnému použití. Byla vedena pouze evidence částí k opětovnému použití a to pro účely prodeje jednotlivých součástek a náhradních dílů. Evidence materiálů vedena nebyla. Splnění požadavku o hodnocení ekologické újmy ve zkoumaném období nebylo hodnoceno. Legislativa vyžaduje hodnocení ekologické újmy až od roku 2013. Smlouva s výrobcem nebo jeho akreditovaným zástupcem pro vybraný subjekt nebyla uzavřena.

55

6.5.3 Požadavky na prostory Tabulka 11: Seznam identifikovaných požadavků na prostory a vyjádření stupně splnění požadavků stupeň označení požadavek požadavku splnění C1

prostory pro příjem autovraků

10

C2

prostory ke skladování autovraků

0

C3

prostory ke skladování částí autovraků zbavených kapalin

10

C4

prostory pro odčerpávání provozních kapalin

10

C5

prostory pro odnětí nebezpečných součástí autovraků

10

C6

prostory pro demontáž autovraků

10

C7

prostory pro skladování částí vozidel, které lze opětovně použít, a které neobsahují žádné kapaliny

10

C8

prostory pro skladování částí vozidel, které lze opětovně použít, a které obsahují kapaliny

10

C9

prostory pro skladování odčerpaných provozních kapalin

10

C10

prostory pro skladování nebezpečných součástí

10

C11

prostory pro skladování demontovaných částí včetně částí znečištěných olejem

10

C12

prostory pro skladování odpadů určených k využití nebo odstranění

10

C13

prostory pro skladování zbytkových karoserií určených k odvozu nebo dalšímu zpracování

10

C14

prostory pro skladování použitých pneumatik

10

Stupeň splnění požadavků na prostory:

93 %

Tabulka 11 definuje požadavky na prostorové vybavení a prezentuje, jaké prostorové možnosti má vybraný subjekt. Pro příjem autovraků do zařízení byla určena příjmová část demontážní haly. Tato část objektu sloužila pro kontrolu přijímaného autovraku a vyřízení administrativních náležitostí včetně vydání Potvrzení o převzetí autovraku. Maximální doba zdržení autovraku v příjmové části demontážní haly byla dle Provozního řádu stanovena na 10 minut. Do příjmové haly bylo možné umístit současně maximálně dva autovraky. Prostory pro skladování autovraků s označením dle Katalogového čísla 16 01 04* v zařízení zcela chyběly. Předpokládalo se s okamžitým zpracováním autovraku ihned po přijetí do zařízení. 56

Pro skladování částí autovraků zbavených kapalin byly určeny sklady demontovaných náhradních dílů č. 1 a č. 2. Pro odčerpávání a vypouštění provozních kapalin byl vyhrazen prostor v demontážní hale označený názvem „demontážní místo“. Prostor byl vybaven hydraulickým zvedákem a zařízením pro odsávání provozních kapalin. Stejný prostor sloužil i pro odnímání nebezpečných součástí autovraku, konkrétně částí obsahujících rtuť, kadmium, šestimocný chrom a nikl. Dále pro vyjmutí autobaterie, vyjmutí či zneškodnění potenciálně výbušných součástí a nádrže na zkapalněný nebo stlačený plyn, byla-li přítomna. Pro demontáž autovraku byla vyhrazena demontážní hala. V jednu dobu bylo možné provádět demontáž až dvou autovraků. Pro skladování částí vozidel, které lze opětovně použít a které neobsahují žádné kapaliny, byl vyhrazen sklad demontovaných náhradních dílů č. 2. Pro skladování částí vozidel, které lze opětovně použít a které obsahují kapaliny, popřípadě jsou znečištěny olejem, byl vyhrazen sklad demontovaných náhradních dílů č. 1. Pro skladování provozních kapalin vzniklých při zpracování autovraků byl určen sklad nebezpečných kapalin. Pro skladování autobaterií byl určen sklad autobaterií, pro skladování ostatních nebezpečných částí byl určen sklad demontovaných náhradních dílů č. 1. Prostory pro skladování odpadů určených k využití nebo odstranění, obdobně prostory pro skladování zbytkových karoserií určených k odvozu nebo dalšímu zpracování a prostory pro skladování použitých pneumatik, byly volné plochy před demontážní halou označeny písmeny A, B a C.

57

6.5.4 Požadavky na technické vybavení Tabulka 12: Seznam identifikovaných požadavků na technické vybavení a stupeň splnění požadavků stupeň označení požadavek požadavku splnění D1

vodohospodářsky zabezpečená plocha v místech, kde dochází ke zpracování autovraků

10

D2

zařízení ke zjištění hmotnosti autovraku

0

D3

technika pro manipulaci s autovraky

10

D4

zařízení pro záznamy a vedení evidencí

8

D5

zařízení pro odčerpání provozních kapalin

8

D6

technické vybavení pro odnětí nebezpečných součástí

10

D7

technické vybavení pro demontáž autovraků

10

D8

pomůcky pro úklid

8

D9

látky pro vsakování uniklých provozních kapalin

8

D10

vybavení pro odstranění uniklých provozních kapalin

8

D11

shromažďovací prostředky pro vznikající odpady

10

D12

shromažďovací prostředky pro vznikající materiály

10

D13

shromažďovací prostředky pro části k opětovnému použití

10

D14

shromažďovací prostředky pro oddělené shromažďování provozních náplní

10

D15

shromažďovací prostředky pro oddělené shromažďování vymontovaných materiálů a částí (akumulátory, filtry…)

10

D16

zabezpečení odpadů před nežádoucím znehodnocením, odcizením nebo únikem

10

D17

monitorovací systémy předpokládaných dopadů na ŽP

10

D18

technické vybavení a/nebo organizační opatření zabraňující přístupu nepovolaných osob a využívání nebo odstraňování odpadu v rozporu s provozním řádem a právními předpisy

10

zařízení k jímání a čištění odpadních vod, včetně vod srážkových

10

D19

Stupeň splnění požadavků na technické vybavení:

89 %

Tabulka 12 definuje požadavky na technické vybavení a stupeň splnění požadavků vybraným subjektem. Místa, kde dochází k příjmu a zpracování autovraků byla vybavena vodohospodářsky zabezpečenou plochou. Vodohospodářsky zabezpečenou plochou byl rovněž vybaven sklad autobaterií, sklad nebezpečných kapalin a sklad demontovaných náhrad58

ních dílů č. 1. Podlaha demontážní haly byla vyspádována do záchytné havarijní jímky o objemu 0,235 m3. Kontrola naplnění a těsnosti havarijní jímky byla prováděna denně. Ročně byl potom obnovován epoxidový nátěr. Zařízení ke zjišťování hmotnosti autovraku ve vybraném subjektu zcela chybělo. Hmotnost autovraku byla zjišťována opisem z technického průkazu. Jako technický prostředek pro manipulaci s nepojízdnými autovraky sloužil vysokozdvižný vozík. Záznamy a vedení evidence bylo prováděno pomocí běžných kancelářských potřeb. Pro přístup do systému MA ISOH byla provozována výpočetní technika. Jako zařízení pro odčerpávání provozních náplní sloužila starší odsávací stanice opatřena čerpadlem. Oleje byly vypouštěny na základě gravitace. Chybělo zařízení určené k odsávání náplní klimatizace. Pro odnětí nebezpečných součástí a demontáž autovraků bylo určeno běžné dílenské nářadí, jako úhlová bruska, kladivo, šroubováky, vrtačka a jiné. V zařízení se nacházely látky pro vsakování uniklých provozních kapalin, pomůcky pro úklid a vybavení pro odstranění uniklých kapalin. Pro vsakování případných úniků byl určen sorbent Wapex. Sorbent a pomůcky pro úklid byly umístěny pouze ve skladu demontovaných náhradních dílů č. 1. V zařízení se nacházely všechny typy požadovaných shromažďovacích prostředků. Seznam shromažďovacích prostředků je uveden v Tabulce 13. Tabulka 13: Seznam shromažďovacích prostředků vybraného subjektu název shromažďovacího prostředku objem

počet ks

uzavíratelný ocelový sud na oleje

200 litrů

2 ks

uzavíratelný ocelový sud na motorovou naftu

200 litrů

1 ks

uzavíratelný ocelový sud na motorový benzín

200 litrů

1 ks

uzavíratelný ocelový sud na brzdové kapaliny

50 litrů

1 ks

uzavíratelný ocelový sud na nemrznoucí kapaliny

200 litrů

1 ks

nepropustný kontejner na olejové filtry

250 litrů

1 ks

speciální kontejner pro skladování autobaterií

200 litrů

1 ks

nepropustný kontejner pro části autovraku znečištěné olejem

500 litrů

10 ks

shromažďovací prostředky na odpady

200 litrů

5 ks

kontejner na železný odpad

3000 litrů

1 ks

59

Zabezpečení odpadů před nežádoucím znehodnocením či únikem bylo zajištěno prostřednictvím vhodných shromažďovacích prostředků. Zařízení zabraňující odcizení stejně jako opatření zabraňující přístupu nepovolaných osob a využívání nebo odstraňování odpadu v rozporu s provozním řádem a právními předpisy bylo zajištěno oplocením a uzamykatelností areálu. Monitorovací systém předpokládaných dopadů na životní prostředí se skládal z úkolů denních a ročních kontrol. Mezi denní kontroly patřila kontrola oplocení areálu, kontrola těsnosti havarijní jímky, kontrola těsnosti shromažďovacích prostředků a zjištění případného úniku provozních náplní. Roční kontrola pak spočívala v podrobné kontrole těsnosti havarijní jímky a údržbových pracích. Zařízení pro jímání a čištění odpadních vod bylo nahrazeno smluvně, napojením na kanalizační soustavu. Dešťová voda byla vsakována volně do terénu přes systém záchytného lapolu. 6.5.5 Požadavky na označování Tabulka 14: Seznam identifikovaných požadavků na označování a stupeň splnění požadavků označení stupeň požadavek požadavku splnění E1

informační tabule čitelná z volně přístupného prostranství před zařízením obsahující stanovené informace

2

E2

zřetelné označení míst, kde dochází k přejímání, shromažďování, zpracování a skladování autovraků

6

E3

zřetelné označení míst, kde dochází ke shromažďování odpadů

6

E4

zřetelné označení míst, kde dochází ke skladování materiálů a částí k opětovnému použití

10

E5

vybavení míst, kde dochází k nakládání s nebezpečnými odpady identifikačním listem nebezpečného odpadu

10

E6

označení nádob na nebezpečné odpady názvem odpadu, katalogovým číslem, symbolem nebezpečnosti či nápisem „nebezpečný odpad“ a osobou odpovědnou za údržbu shromažďovacího prostředku

8

Stupeň splnění požadavků na označování:

70 %

Tabulka 14 definuje požadavky na označování subjektu a míst v subjektu a prezentuje stupeň splnění jednotlivých požadavků.

60

Informační tabule sloužící jako identifikátor zařízení byla umístěna nedaleko vstupní brány do areálu. Obsah informační tabule nesplňoval požadavky vyhlášky. Byl na ni uveden pouze text, který oznamoval, že jsou v zařízení odebírány autovraky a provozní doba zařízení. Zcela chyběl přesný název zařízení, druhy odpadů dle Katalogu odpadu, které mohou být do zařízení přijímána, identifikace provozovatele a kontakt na správní úřad, který vydal souhlas k provozování. Označeno dle požadavků bylo pouze místo, kde dochází k přejímání autovraků a to nápisem „přejímka autovraků“. Dále byly označeny jednotlivé sklady a to vždy názvem objektu. Zcela chybělo označení míst, kde dochází ke shromažďování a zpracování autovraků. Místa, kde dochází ke shromažďování odpadů, byla označena pouze v případě, pokud byly odpady ukládány do shromažďovacích prostředků. Chybělo označení volných skladovacích ploch určených pro skladování skeletů autovraků, plastových částí, autoskel a pneumatik. Ke skladování materiálů a částí k opětovnému použití sloužily sklady demontovaných náhradních dílů. Jednotlivé díly v nich byly logicky seřazeny dle jejich oblasti použití. Sklady byly označeny názvem skladu. Byl tak splněn požadavek na zřetelné označení skladovacích prostor. Místa, kde dochází k nakládání s nebezpečnými odpady, byla vybavena identifikačními listy nebezpečných odpadů. Identifikační listy byly připevněny přímo na shromažďovacím prostředku nebo v jeho blízkosti na zdi. ILNO pro autovraky s označením 16 01 04* byl umístěn na zdi v příjmové části demontážní haly. Nádoby určené pro shromažďování nebezpečných odpadů byly označeny názvem odpadu, katalogovým číslem a symbolem nebezpečnosti či nápisem „nebezpečný odpad“. Chyběla identifikace osoby odpovědné za údržbu shromažďovacího prostředku.

61

6.5.6 Požadavky na provozní a zpracovatelské činnosti Tabulka 15: Seznam identifikovaných požadavků na provozní a zpracovatelské činnosti a stupeň splnění stupeň označení požadavek požadavku splnění F1

provozování zařízení v souladu s provozním řádem

10

F2

zařazování odpadů dle druhů a kategorií

10

F3

shromažďování odpadů utříděných dle druhů a kategorií

10

F4

ověřování nebezpečných vlastností odpadů

10

F5

nakládání s odpady dle jejich skutečných vlastností

10

F6

předávání odpadů pouze oprávněné osobě

10

F7

ověření oprávněnosti osoby, které je odpad předáván

10

F8

zveřejnění druhů sbíraných/vykupovaných odpadů a odpadů přijímaných do zařízení

6

F9

odebírání autovraků od občana bezúplatně

10

F10

bezúplatné vydání potvrzení o převzetí autovraku

10

F11

soustřeďování a skladování autovraků dle pokynů

10

F12

odčerpání a oddělené shromáždění provozních náplní

10

F13

demontáž a skladování baterie

10

F14

demontáž ostatních nebezpečných součástí

10

F15

zničení identifikačního čísla

10

F16

demontáž autovraku tak, aby bylo možné části opětovně použít

8

Stupeň splnění požadavků na provozní a zpracovatelské činnosti:

96 %

Tabulka 15 znázorňuje jednotlivé požadavky v oblasti provozní a zpracovatelské činnosti a stupeň splnění požadavků vybraným subjektem. Bylo provedeno porovnání provozu zařízení s provozním řádem s kladným výsledkem. Provozní řád se v žádném požadavku neodlišoval od skutečného provozu. Odpady byly v zařízení zařazeny pod jednotlivá katalogová čísla, shromažďovány a utříděny dle druhů a kategorií. Ověřování nebezpečných vlastností odpadů neproběhlo, jelikož v zařízení nevznikaly žádné odpady, u kterých by nebyly nebezpečné vlastnosti jasné. S odpady bylo vždy nakládáno dle jejich skutečných vlastností.

62

Vzniklé odpady byly předávány výhradně osobě, oprávněné je k jejich převzetí oprávněná. Ověřování oprávněnosti osoby proběhlo při smluvním sjednání ceny za odebraný odpad. Požadavek na zveřejnění druhů sbíraných/ vykupovaných odpadů v zařízení a odpadů přijímaných do zařízení byl splněn pouze částečně. Zařízení bylo opatřeno pouze nápisem, který informoval, že jsou odebírány autovraky. Odebrání autovraku od občana bylo uskutečněno vždy bezplatně a při odebrání bylo vždy vystaveno Potvrzení o převzetí autovraků. Skladování autovraků v areálu neprobíhalo, jelikož pro skladování nebyly vymezeny skladovací prostory. Autovraky byly dočasně shromažďovány v příjmové části demontážní haly a v demontážní hale, pouze po dobu nezbytně nutnou k vykonání činnosti, které zbavily autovrak nebezpečných vlastností. Odčerpané provozní kapaliny, demontované baterie a jiné nebezpečné součásti byly demontovány a skladovány dle požadavků. Identifikační číslo VIN bylo zničeno pomocí úhlové brusky a následná demontáž probíhala tak, aby bylo využito co možná nejvíce částí k opětovnému použití. Drobné nedostatky byly ovšem zaznamenány v důsledku nesprávné demontáže. Konkrétně poškození některých náhradních dílů. 6.5.7 Možnosti podpory systému nakládání s autovraky ve vybraném subjektu Možnosti podpory systému nakládání s autovraky a stupeň splnění jsou znázorněny v Tabulce 16. Tabulka 16: Seznam identifikovaných možností v oblasti nakládání s autovraky a stupeň splnění vybraným subjektem označení stupeň možnost možnosti splnění G1

využívání systému IDIS

0

G2

využívání dotací od SFŽP

0

Stupeň splnění požadavků dobrovolných požadavků:

0%

Dle údajů znázorněných v Tabulce 16 vybraný subjekt nevyužíval žádné dobrovolné možnosti při zpracování autovraků.

63

6.6 Celkové zhodnocení Celkový stupeň splnění všech identifikovaných legislativních požadavků byl stanoven jako průměrná hodnota všech stupňů splnění jednotlivých požadavků. Celkový stupeň splnění identifikovaných požadavků:

89 %

Při porovnávací analýze byly odhaleny nedostatky, které byly seřazeny následně dle významnosti. Za důležitější jsou považovány nedostatky, které souvisí přímo s demontáží autovraků. Odhalené nedostatky: •

chybělo zařízení pro zjišťování hmotnosti

•

nebyly vyhrazeny prostory pro skladování autovraků

•

chybělo zařízení pro odsávání náplní z klimatizačních systémů

•

nedostatečné umístění pomůcek pro úklid, látek pro vsakování uniklých provozních kapalin a vybavení pro odstranění uniklých provozních kapalin

•

poškození některých opětovně použitelných částí při demontáži

•

informační tabule neobsahovala všechny náležitosti, nebyl zveřejněn přesný název druhů sbíraných odpadů

•

pozdní zápisy do průběžné evidence a nesprávné označování kódů nakládání

•

zastaralost zařízení pro odsávání provozních kapalin

•

nebyla označena některá místa pro soustřeďování a skladovací plochy

•

nebyla uzavřena smlouva s výrobcem nebo jeho akreditovaným zástupcem

6.7 Způsoby nakládání s výstupy Základním cílem vybraného hospodářského subjektu v oblasti nakládání s autovraky bylo získávání náhradních dílů a částí k opětovnému použití, které byly upotřebeny při vlastních opravách či prodávány jednotlivým zájemcům. Dalším ziskovým výstupem byly železné a neželezné kovy, které byly předávány společnosti REMET, spol. s.r.o. k dalšímu materiálovému zhodnocení. Předávání bylo provedeno po naplnění skladovacích kapacit. Odvoz zajišťovala smluvně společnost REMET, s.r.o. Zde byl odhalen problém v evidenci při předávání kovových odpadů vzniklých při demontáži. Železo a ocel byly předávány pod katalogovým číslem 17 04 05 namísto 16 01 17. Tato skutečnost následně činila nesrovnalosti při vedení evidence. 64

Za předávání jiných než výše jmenovaných odpadů vzniklých při zpracování autovraků už musel zkoumaný subjekt platit. Odvoz plastového odpadu zajistila ASA Žabčice, které jej odstranila uložením na skládku. Pneumatiky ani autoskla nebyly v průběhu zkoumaného období odvezeny. Provozní kapaliny byly předány oprávněné osobě, která je dle smluvního tvrzení energeticky využila.

6.8 Návrh změny procesu S ohledem na informace zjištěné analýzou byla navržena změna procesu nakládání s autovraky ve vybraném subjektu. Změna procesu je vyjádřena Obrázky 7 a 8. Procesní diagram byl doplněn o kódy nakládání s jednotlivými odpady a může tak sloužit jako praktická pomůcka, která by zabránila nesrovnalostem v evidenci. Dále byly do procesního diagramu přidány následující činnosti: •

pořízení průkazné fotodokumentace vybraného autovraku přijatého do zařízení, která je potřebná pro zisk dotační podpory

•

vyhledání správného demontážního postupu prostřednictvím informační systému IDIS

Pro zajištění bezpečnosti práce při odsávání provozních náplní bylo předřazeno vyjmutí akumulátoru před veškeré ostatní zpracovatelské činnosti.

65

místo

činnost

kód1

označení2

BN 30

16 01 04*

příjmová část demontážní haly

přivezení autovraku do areálu vizuální kontrola3 příjem autovraku do zařízení4 zjištění hmotnost5 záznam do provozního deníku6 MA ISOH + potvrzení o převzetí7 fotodokumentace9

demontážního postup v IDIS8

přesun na demontážní stanoviště10

demontážní hala

zahájení zpracovatelských operací

BN 09

vyjmutí akumulátoru11

A 00

odsávání provozních náplní12

A 00

• • • • • •

• • • • •

16 01 13* 16 01 14* 13 07 01* 13 07 02* 13 02 08*

brzdová kapalina nemrznoucí kapaliny motorová nafta motorový benzín oleje náplně z klimatizace

odstranění nebezpečných součástí13

A 00 16 01 07* 16 01 10* 16 01 08* 16 01 09* 16 01 21*

olejové filtry výbušné části součástky se rtutí součástky s PCB jiné neb. součástky

autovrak zbavený kapalin a jiných nebezpečných součástí

16 06 01*

A 00

16 01 06

Obrázek 7: Procesní diagram – s navrženými změnami (1. část) [zdroj: autor] 66

následná demontáž14 mechanické zničení čísla VIN15

demontážní hala

záznam do provozního deníku demontáž dílů k opětovnému použití16 • • • • • • • • • • • •

dveře nárazníky blatníky sedadla čalounění elektrosoučástky skla motory převodovky nápravy kola pneumatiky

skladovací prostory

náhradní díly

evidence materiálů a částí k opětovnému použití

odpady • • • • • • •

A 00

pneumatiky sklo plastové části železné kovy neželezné kovy katalyzátory jiné součástky

16 01 03 16 01 20 16 01 19 16 01 17 16 01 18 16 08 01 16 01 22

karoserie autovraku

16 01 17

předání/prodej osobě oprávněnému k využití/odstranění prodej dílu pro opětovné použití

AN 10 AN 3 AN 8

vyrovnání přebytku/nedostatku v evidenci17

BN 50 BN 53

Obrázek 8: Procesní diagram – s navrženými změnami (2. část) [zdroj: autor] 67

Vysvětlivky: 1

jedná se o kód nakládání s odpadem, který je potřebný k vedení evidence

2

označení – Katalogové číslo odpadu, rovněž pro potřeby evidence, symbol * označuje nebezpečný odpad

3

vizuální kontrola zahrnuje ověření, zda vozidlo obsahuje všechny podstatné části autovraku a neobsahuje odpady, které nemají povahu autovraku

4

příjem autovraku do zařízení – pouze autovrak, který prošel vizuální kontrolou, může být přijat do zařízení

5

zjištění hmotnosti by mělo proběhnout pomocí příslušného zařízení ke zjišťování hmotnosti, provozní řád ovšem dovoluje i opis z technického průkazu

6

do provozního deníku je zaznamenáno jméno a příjmení majitele autovraku a údaje o autovraku

7

pomocí formuláře a výpočetní techniky jsou do informačního systému vloženy požadované údaje a je vydáno potvrzení o převzetí autovraku majiteli

8

pro správné provedení demontáže a vyvarování se poškození opětovně použitelných dílů je doporučeno vyhledat postup správné demontáže pomocí informačního systému IDIS

9

fotodokumentace musí být průkazná, musí být vyfoceno VIN číslo, čelní, oba boční i zadní pohledy, stav a vybavení kabiny, úložného prostoru a z fotodokumentace musí být průkazné, že se vozidlo nachází na provozovně

10

k přesunu do demontážní haly na vyhrazené pracoviště je možné využít vysokozdvižný vozík

11

akumulátor je vyjmut běžným dílenským vybavením

12

provozní náplně jsou odsávány, popřípadě vypouštěny do příslušných nádob, je nutné dosáhnout stavu, kdy kapalina z autovraku neodkapává.

13

z autovraku musí být odstraněny všechny součásti, které vykazují nebezpečné vlastnosti

14

následná demontáž začíná zničením VIN čísla a jsou vybrány části k opětovnému použití

15

mechanické zničení VIN kódu se provádí zpravidla úhlovou bruskou

16

vybrané náhradní díly jsou demontovány a přemístěny do určených skladovacích prostor

17

slouží jako kód pro vyrovnání přebytku či nedostatku odpadů při zpracování ročního hlášení 68

7

DISKUSE

7.1 Vhodnost vybrané metodiky Pro splnění cílů diplomové práce byla vybrána metodika založená na kombinaci empirických a obecně teoretických metod. Proces byl rozložen na jednotlivé činnosti, které byly následně podrobně analyzovány. Pro grafické znázornění procesu byl využit procesní diagram v kombinaci s diagramem materiálového toku vyjádřeného prostřednictvím katalogových čísel jednotlivých odpadů. Činnosti byly následně porovnány s identifikovanými požadavky právních předpisů. Celá analýza byla vyhodnocena, byla navrhnuta změna procesního diagramu a bylo upozorněno na slabá místa. Pro účely diplomové práce se tato metodika jeví jako nejvhodnější. Důvodem pro vybrání výše popsané metodiky je její přehlednost a názornost. Díky analýze došlo k podrobnému zhodnocení dodržování legislativních požadavků při nakládání s autovraky ve vybraném subjektu a dále byly odhaleny neshody s požadavky právních předpisů. Dalším důvodem bylo vytvoření procesního diagramu, který může sloužit jako názorná pomůcka při nakládání s autovraky ve vybraném subjektu.

7.2 Praktická doporučení Praktickým doporučením je náprava nedostatků v systému. První odhalený nedostatek byla nepřítomnost zařízení ke zjišťování hmotnosti. Z finančního pohledu to znamená poměrně vysokou investici. Cena takového zařízení se pohybuje v rozmezí od 100 tisíc do 300 tisíc korun. S ohledem na počet přijatých autovraků ve sledovaném období a na platný provozní řád, dle kterého je umožněno zjišťovat hmotnost opisem z technického průkazu, se taková investice jeví jako zbytečná. Jako alternativu zařízení ke zjišťování hmotnosti navrhuji zajištění zjišťování hmotnosti prostřednictvím smlouvy s firmou v nedalekém okolí. Druhým odhaleným nedostatkem dle významnosti byla nepřítomnost prostorů, pro skladování převzatých autovraků. Při nakládání s autovraky byla uvažována pouze možnost převzaté autovraky neprodleně zpracovat. Může nastat situace, kdy toto nebude možné. Proto doporučuji vyhrazení prostor s vodohospodářsky zabezpečenou plochou pro skladování autovraků. Při skladování by bylo nutné dodržovat požadavky na skladování. Navrhuji vyhrazení prostor v demontážní hale, kde by byl umístěn sto-

69

jan, na který by bylo možné umístit až 3 autovraky (dle individuálních rozměrů vozidla). Chybějící zařízení pro odsávání náplní z klimatizačního systému nebylo během zkoumaného období zapotřebí. Proto doporučuji nezakoupit zařízení, ale pouze smluvně zajistit zapůjčení zařízení v případě potřeby. Investici do modernějšího zařízení určeného k odsávání provozních kapalin rovněž z důvodu nízkého počtu přijímaných autovraků nemůžu doporučit. Naopak doporučuji zakoupení dalších pomůcek pro úklid, látek pro vsakování uniklých provozních kapalin a potřebné vybavení pro odstranění uniklých provozních kapalin a umístění těchto prostředků do demontážní haly a skladu nebezpečných kapalin, kde dochází rovněž k nakládání s nebezpečnými kapalnými odpady. Ostatní odhalené nedostatky byly pouze formální. Jednalo se o informační tabuli, označení míst, kde dochází k nakládání a skladování odpadů a vedeni průběžné evidence. Doporučuji vytvořit novou informační tabuli umístěnou tak, aby byla čitelná z volného prostranství. Informační tabule musí obsahovat název zařízení, druhy odpadů, které mohou být do zařízení přijímány, identifikační údaje o provozovateli a provozní dobu zařízení. Dále bych doporučil označení míst, kde dochází ke shromažďování a zpracování autovraků, označení volných skladovacích ploch určených pro skladování skeletů autovraků, plastových částí, autoskel a pneumatik a doplnění označení shromažďovacích prostředků o osobu odpovědnou za údržbu shromažďovacího prostředku. V oblasti vedení průběžné evidence je nutné dbát na pravidelnost záznamů a správné označování kódů nakládání s jednotlivými odpady. V rámci dobrovolných možností při nakládání s autovraky doporučuji využívání systému IDIS, který obsahuje návody pro správnou demontáž autovraků. Dodržování postupů by mohlo zabránit občasnému poškození opětovně použitelné části. Dále bych doporučil proškolení personálu v oblasti správného nakládání s autovraky se zaměřením právě na demontáž. Jako možnost zisku finančních prostředků doporučuji využívání dotací od SFŽP na podporu systému nakládání s autovraky. Získání finančních prostředků je podmíněno splněním všech podmínek a fotodokumentací přijatých autovraků. Finanční dotace by byla 500 Kč za jeden zpracovaný autovrak. Dotační program nabízí i možnost zisku finančních prostředků pro následné využití surovin vzniklých demontáží autovraků. S ohledem na tuto skutečnost bych doporučil uvažovat o rozšíření provozu o zpracování

70

plastových dílů z autovraků. Při realizaci této varianty by bylo možné získat finanční podporu až do výše 80 % ze skutečných nákladů.

7.3 Zařízení ke zjišťování hmotnosti autovraku Jako zařízení ke zjišťování hmotnosti autovraků bývá nejčastěji používána mostová váha. Investice do takového zařízení ovšem není malá. Směrnice Evropského parlamentu a Rady o vozidlech s ukončenou životností nevyžaduje přímé zjišťování hmotnosti pomocí příslušného zařízení. Umožňuje zjištění hmotnosti vozidla z provozní hmotnosti uvedené v registračních dokladech nebo z hmotnosti uvedené specifikací výrobcem. V případě, že se jedná o nekompletní vozidlo, byl by proveden odečet hmotností jednotlivých dílů a to buď kvalifikovaným odhadem, nebo dle katalogu specifikace jednotlivých dílů vydaným výrobcem. Česká legislativa naopak požaduje, aby provozované subjekty měly k dispozici zařízení ke zjišťování hmotnosti. Provozovatel přitom může využívat smluvně zajištěného zařízení. Povolená tolerance při stanovení hmotnosti autovraku je 25 kg. [23] Dle mého názoru je pro přesné zjištění hmotnosti důležité, aby byla hmotnost stanovena pomocí zařízení k určení hmotnosti. Investice do takového zařízení je ovšem poměrně velkou překážkou. Krajské úřady proto bývají při vydávání souhlasů a ověřování provozních řádů poměrně benevolentní a umožňují stanovování hmotnosti opisem z technického průkazu doplněným případným kvalifikovaným odhadem.

7.4 Následný provoz zařízení Majitel vybraného subjektu, na jehož vyžádání byla diplomová práce vypracována, se rozhodl pro ukončení činnosti zařízení ke sběru a zpracování autovraků. Jeho rozhodnutí bylo zapříčiněno nízkým počtem zpracovávaných autovraků a finanční situací. Následně ukončil i ostatní činnosti a nabídl celý areál k prodeji. V současné době (aktuálně k 20. dubnu 2013) je jednáno se zájemcem o převzetí areálu, který má v úmyslu navázat na činnosti sběru a zpracování autovraků. Jednání směřují k úspěšnému konci. Pravděpodobný budoucí majitel zařízení si vyžádal výsledky této diplomové práce jako nástroj pro realizaci systému nakládání s autovraky. Vybraný subjekt rovněž nepodal ve stanoveném termínu hlášení o odpadech za rok 2012. Majiteli bylo doporučeno hlášení podat v co nejkratší době. Zákonný termín nebyl dodržen, a proto je velmi pravděpodobné, že bude majitel sankcionován.

71

8

ZÁVĚR

Ve světě je v současné době provozována více než miliarda automobilů. Předpokládá se, že se celkový počet automobilů do roku 2050 zvýší na téměř tři miliardy. V České republice je v současné době registrováno více než 4,5 milionu osobních automobilů. Každý rok je jich určeno k odstranění v průměru 150 tisíc. Problematika vzniku vozidel s ukončenou životností je tedy velmi aktuální téma. Vozidlo s ukončenou životností obsahuje celou řadu nebezpečných látek a při nesprávném zacházení může způsobit ohrožení či poškození životního prostředí. Proto je nutné věnovat problematice nakládání s autovraky zvýšenou pozornost. Sběr a zpracování autovraků je v rámci odvětví odpadového hospodářství poměrně významná činnost. Vozidlo s ukončenou životností představuje významný zdroj druhotných surovin. Předpisy Evropské unie nás směřují k tomu, abychom zhodnotili co největší množství materiálů obsažených ve vozidle s ukončenou životností. První zmínky o legislativním řízení procesu sběru a zpracování autovraků přinesla směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/53/ES, o vozidlech s ukončenou životností. Do české legislativy byly jednotlivé požadavky směrnice promítnuty zákonem o odpadech z roku 2001. Podrobnější požadavky a pokyny následně přinesla vyhláška 352/2008 Sb., o podrobnostech nakládání s autovraky. Všechny tři jmenované dokumenty prošly celou řadou úprav. Proběhlo zpřísnění podmínek pro provoz zařízení ke sběru a zpracování autovraků. Byla nastavena jasná pravidla pro oblast nakládání s autovraky. Vozidla s ukončenou životností získala formální status odpadu a je možné s nimi nakládat pouze v zařízení k tomu určených. V těchto zařízeních je z vozidel možné získat náhradní díly, které lze opětovně použít a přetvořit odpad na druhotnou suroviny vhodnou pro další využití. [32] Na území České republiky neexistuje ucelený systém pro nakládání s autovraky. Aktuálně je v ČR provozováno 448 zařízení oprávněných k činnostem sběru či zpracování autovraků. Počet zařízení je ve srovnání s ostatní zeměmi neúměrně vysoký. Většina zpracovatelských zařízení zpracovává měsíčně méně než 50 autovraků. Více než 40 % zařízení zpracovává měsíčně dokonce méně než 10 autovraků. Jedná se většinou o zařízení, jejichž hlavní činnost jsou opravy automobilů a zpracovávání autovraků provozují jako doplňkovou činnost. Zde probíhá zpracování autovraků ruční demontáží s cílem odprodat co nejvíce náhradních součástek a dílů. I takto malé subjektu jsou ovšem nuceny dodržovat celou řadu legislativních požadavků, mezi které patří 72

především požadavky na prostory, jejich zabezpečení a technické vybavení. Postup zpracování autovraku a zbavení ho nebezpečných vlastností je rovněž popsán legislativou a je povinností provozovatele jej dodržovat. Vybraný hospodářský subjekt leží na území Jihomoravského kraje v obci Hrušovany u Brna. Hlavním předmětem činnosti je nákup a prodej osobních a nákladních vozidel, prodej nových a použitých náhradních dílů a sběr a zpracování autovraků. Činnosti v oblasti sběru a provozování autovraků byla zahájena dne 25. října 2011. Vybraný subjekt byl prověřován po dobu 10 měsíců v období listopad 2011 - srpen 2012. Zařízení bylo navrženo pro zpracování 500 000 kg odpadu z autovraku za rok, což odpovídá zpracování cca 400 autovraků ročně. V prověřovaném období bylo v zařízení zpracování 36 autovraků. Povolená kapacita nebyla překročena. Vybraný subjekt je možné v rámci prověřovaného období zařadit do kategorie zařízeni, která zpracovávají méně než 10 autovraků měsíčně. Na území Jihomoravského kraje existovalo v době prověřování vybraného subjektu celkově 50 provozoven, které měly souhlas k činnostem sběru a zpracování autovraků. V roce 2012 bylo v Jihomoravském kraji určeno ke zpracování 15 803 autovraků. Zpracovatelské možnosti jsou tedy viditelné. Z výše uvedených údajů lze konstatovat, že v místě působení vybraného subjektu se nachází poměrně vysoká míra konkurence, ale je zde vyřazováno i vysoké množství vozidel určených ke zpracování. Předmětem diplomové práce bylo provést analýzu systému nakládání s autovraky ve vybraném subjektu. Nejprve byl zachycen průběh stávající procesu promocí diagramu jednotlivých na sebe navazujících činností. Dále byly identifikovány a analyzovány legislativní požadavky pro nakládání s autovraky ve vybraném subjektu. Legislativní požadavky byly rozděleny do 6 kategorií: požadavky v rámci povolovacího procesu, požadavky na dokumentaci a plnění ohlašovacích povinností, požadavky na prostory, požadavky na technické vybavení, požadavky na označování a požadavky na provozní a zpracovatelské činnosti. Rovněž byly identifikovány možnosti podpory systému nakládání s autovraky ve vybraném subjektu. Jednotlivé požadavky byly následně srovnávány se skutečnostmi zjištěnými v provozu a příslušných provozních dokumentech a byl vyhodnocen stupeň splnění. Nejprve jednotlivých skupin požadavků, následně celého procesu. Poté bylo zjištěno, že vybraný subjekt splnil 89 % všech identifikovaných zákonných požadavků. Na základě odhalených nedostatků byla navrhnuta doporučení pro zlepšení a byl vypracován nový procesní diagram, který může sloužit jako názorná pomůcka při provozované činnosti. 73

Zjištěné výsledky shledávám jako dobré. Jedná se o nový subjekt, který má potenciál se zlepšovat. Nebyly odhaleny závažné nedostatky, které by vedly k ohrožení či poškození životního prostředí. Provoz zařízení ke sběru a zpracování autovraků byl zahájen díky vhodnosti areálu, který splňuje základní technické požadavky na zabezpečení. Provozovatel dosáhl záměru, kterým bylo získávání náhradních dílů z autovraků. S částmi, které nelze opětovně použít jako náhradní díly, je nakládáno dle předpisů. Zařízení je provozováno dle platného Provozního řádu a je vedena požadovaná evidence. Vybranému subjektu doporučuji zlepšit identifikované nedostatky v systému a využít dobrovolných možností podpory systému nakládání s autovraky. Z dobrovolných prostředků doporučuji využití systému IDIS, který obsahuje návody pro správnou demontáž autovraků a podání žádosti o finanční dotace od SFŽP za zpracovaný autovrak. V rámci rozšíření provozu by bylo vhodné uvažovat o zřízení zpracovatelské linky na zpracování plastových dílů z autovraků.

74

9 [1]

POUŽITÁ LITERATURA A INFORMAČNÍ ZDROJE Audit procesu: proces vzniku hmotného produktu/sériová výroba: proces vzniku služby/poskytování služeb. Praha: Česká společnost pro jakost, 2010, 179 s. ISBN 978-80-02-02261-9.

[2]

Auta a ekodesign. Odpady. 2007, č. 12, s. 19.

[3]

BADIDA, Miroslav. Recyklácia a recyklačné technológie II. Vyd. 1. Košice: Technická univerzita v Košicích, Strojnická fakulta, 2010, 96 s. ISBN 978-80553-0398-71.

[4]

EIA rukověť oznamovatele záměru: správný postup oznamovatele záměru při přípravě investičního záměru v procesu posuzování vlivů na životní prostředí a veřejné zdraví: podle zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů. Vyd. 1. Praha: Ministerstvo životního prostředí, 2011, 121 s. ISBN 978-80-7212-563-0.

[5]

FETR, Milan. Sběr a zpracování vozidel s ukončenou životností z pohledu Sdružení zpracovatelů autovraků. Odpadové fórum: odborný měsíčník o odpadech a druhotných surovinách. 2013, č. 1, s. 9-10.

[6]

FILDÁN, Zdeněk. Ekologická újma. Odpady. 2012, č. 12, s. 16-17.

[7]

Firma a životní prostředí: od prvních kroků ke komplexní strategii. Vyd. 1. Praha: Byznys pro společnost, 2012, 54 s. ISBN 978-80-905188-0-3.

[8]

HAVELKA, Petr. Autovrakovišť je příliš. Výsledky celorepublikové kontroly. Odpadové fórum: odborný měsíčník o odpadech a druhotných surovinách. 2012, 7,8, s. 12.

[9]

HŘEBÍČEK, Jiří a Miroslav KUBÁSEK. Environmentální informační systémy. Vyd. 1. Brno: Akademické nakladatelství CERM, 2011, 121 s. ISBN 978-807204-697-3.

[10] HŘEBÍČEK, Jiří; FRIEDMANN, Bedřich. Integrovaný systém nakládání s odpady na regionální úrovni. Brno: Literra, 2009. 202 s. ISBN 978-80-85763-54-6. [11] CHRISTOVÁ, Anna. Uplatňování preventivního přístupu k problematice autovraků. In Sborník semináře: Recyklace jako součást životního cyklu automobilů. Seč: Juniorcentrum, 2000, s. 18-22. 75

[12] JÁČ, Ivan, Petra RYDVALOVÁ a Miroslav ŽIŽKA. Inovace v malém a středním podnikání. Vyd. 1. Brno: Computer Press, 2005. 174 s.; ISBN 80-251-0853-8. [13] KIZLINK, Juraj. Nakládání s odpady. Vyd. 2., upravené. Brno: Fakulta chemická VUT v Brně, 2012, 306 s. ISBN 978-80-214-4413-3. [14] KLIMENT, Viktor; VONDRA, Václav. Nakládání se závadnými látkami po novelizaci vyhlášky. Odpady. 2012, č. 03, s. 18. [15] KOČÍ, Vladimír. Posuzování životního cyklu Life Cycle Assessment - LCA. Vyd. 1. Chrudim: Vodní zdroje Ekomonitor, 2009, 263 s. ISBN 978-80-86832-42-5. [16] KRÖMER, Antonín, Petr MUSIAL a Libor FOLWARCZNY. Mapování rizik. Vyd. 1. Ostrava: Sdružení požárního a bezpečnostního inženýrství, 2010, 126 s. ISBN 978-80-7385-086-9. [17] KURAŠ, Mečislav. Odpadové hospodářství. Vyd. 1. Chrudim: Ekomonitor, 2008, 143 s. ISBN 978-80-86832-34-0. [18] LANGMAJER, Petr. Program na podporu systému nakládání s autovraky. Odpadové fórum: odborný měsíčník o odpadech a druhotných surovinách. 2013, č. 1, s. 14. [19] MAŠÍN, Ivan a Jaroslav MAŠÍN. Analýza procesů. Vyd. 1. Liberec: Technická univerzita v Liberci, 2012, 132 s. ISBN 978-80-7372-865-6. [20] MICHÁLEK, Jiří, Josef KŘEPELA a Jan KRÁL. Analýza výrobního procesu: vyhodnocení způsobilosti a výkonnosti se softwarovou podporou. Vyd. 1. Praha: Česká společnost pro jakost, 2010, 210 s. ISBN 978-80-02-02200-8. [21] PLAMÍNEK, Jiří. Řešení problémů a rozhodování: jak přinutit problémy, aby pracovaly ve váš prospěch. Vyd. 1. Praha: Grada, 2008. 144 s. ISBN 978-80247-237-9. [22] POLÍVKA, Emil. Autovraky a terminologie. Odpady. 2010, č. 03, s. 15-16. [23] POLÍVKA, Emil. Staronové otázky: systém sběru a zpracování autovraků v České republice. Odpadové fórum: odborný měsíčník o odpadech a druhotných surovinách. 2013, č. 1, s. 6-8. [24] PRŮCHOVÁ, Ivana. Stavební zákon a ochrana životního prostředí. Vyd. 1. Brno: Masarykova univerzita, 2011, 487 s. ISBN 978-80-210-5667-1. 76

[25] Příručka pro provádění auditu. Praha: Komora auditorů České republiky, 2012, 227 s. ISBN 978-80-86679-18-1. [26] REMEK, Branko. Automobil a spalovací motor: historický vývoj. Vyd. 1. Praha: Grada, 2012, 159 s. ISBN 978-80-247-3538-2. [27] SEQUENSOVÁ, Markéta a Jiří VALTA. Čtyři roky systému online ohlašování autovraků. Odpadové fórum: odborný měsíčník o odpadech a druhotných surovinách. 2013, č. 1, s. 13. [28] STEHLÍKOVÁ, Anna. Ekologická újma. Odpadové fórum: odborný měsíčník o odpadech a druhotných surovinách. 2012, č 09, s. 17. [29] SVOZILOVÁ, Alena. Zlepšování podnikových procesů. Vyd. 1. Praha: Grada, 2011, 223 s. ISBN 978-80-247-3938-0. [30] ŠIROKÝ, Jan. Tvoříme a publikujeme odborné texty. Vyd. 1. Brno: Computer Press, 2011. 208 s.: ISBN 978-80-251-3510-5. [31] ŠOOŠ, Lubomír. Optimalizácia spracovania starých vozidel. In Sborník přednášek: Mezinárodní kongres a výstava Odpady- Luhačovice. Luhačovice: Joga, 1999, s. 8-10. [32] ŠŤASTNÁ, Jarmila. Ke zpětnému odběru se chystají 4 nové zákony. Odpady. 2013, č. 02, s. 11. [33] VÍCHA, Ondřej. Ekologická újma v legislativě ČR. Odpady. 2012, č. 03, s. 11-12. [34] VOŠTOVÁ, Věra. Logistika odpadového hospodářství. Vyd. 1. Praha: České vysoké učení technické v Praze, 2009, 349 s. ISBN 978-80-01-04426-1. [35] ČSN EN ISO 19 011:2012. Směrnice pro auditování systémů managementu = Guidelines for auditing management systems. Praha: Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví, 2012. [cit. 2013-02-12] [36] Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/53/ES ze dne 18. září 2000, o vozidlech s ukončenou životností, ve znění pozdějších předpisů. [cit. 2013-02-12] [37] Vyhláška č. 341/2002 Sb., o schvalování technické způsobilosti a o technických podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích ve znění pozdějších předpisů. [cit. 2013-02-18].

77

[38] Vyhláška č. 352/2008 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady z autovraků, vybraných autovraků, o způsobu vedení jejich evidence a evidence odpadů vznikajících v zařízení ke sběru a zpracování autovraků a o informačním systému sledování toku vybraných autovraků (o podrobnostech nakládání s autovraky), ve znění pozdějších předpisů [cit. 2013-03-16]. [39] Vyhláška č. 381/2001 Sb., kterou se stanoví Katalog odpadů, Seznam nebezpečných odpadů a seznamy odpadů a států pro účely vývozu, dovozu a tranzitu odpadů a postup při udělování souhlasu k vývozu, dovozu a tranzitu odpadů (Katalog odpadů), ve znění pozdějších předpisů [cit. 2013-03-03]. [40] Vyhláška č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady, ve znění pozdějších předpisů [cit. 2013-03-03]. [41] Vyhláška č. 450/2005 Sb., o náležitostech nakládání se závadnými látkami a náležitostech havarijního plánu, ve znění pozdějších předpisů [cit. 2013-02-22]. [42] Zákon č. 167/2008 Sb., o předcházení ekologické újmě a o její nápravě, ve znění pozdějších předpisů [cit. 2013-03-03]. [43] Zákon č. 13/1997, o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů [cit. 2013-02-03]. [44] Zákon č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů [cit. 2013-02-18]. [45] Zákon 76/2002 Sb., o integrované prevenci, ve znění pozdějších předpisů [cit. 2013-02-18]. [46] Zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech, ve znění pozdějších předpisů [cit. 2013-0222]. [47] Zákon č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší [cit. 2013-02-22]. [48] Zákon č 254//2001 Sb., o vodách, ve znění pozdějších předpisů [cit. 2013-02-22]. [49] Depolluting End-of-life VehicleGuidance for Authorised Treatment Facilities [online] London: Depatrment for business Innovation and skills. 2012/03, 30 s [cit. 2013-03-12]. Dostupné z: https://www.gov.uk/government/uploads/system/ uploads/attachment_data/file/31736/11-528-depolluting-end-of-life-vehiclesguidance.pdf

78

[50] IDIS: Mezinárodní informační systém pro demontáž vozidel s ukončenou životností. [online]. 2013 [cit. 2013-03-12]. Dostupné z: http://www.idis2.com/ [51] ISPOP: Integrovaný systém pro plnění ohlašovací povinnosti [online]. 2013. [cit. 2013-03-01]. Dostupné z: https://www.ispop.cz/magnoliaPublic/ceniaproject/ uvod/ ispop.html [52] Klíčové indikátory životního prostředí České republiky: Přehled klíčových indikátorů [online]. Informační systém statistiky a reportingu, 2012 [cit. 2013-01-26]. Dostupné z: http://issar.cenia.cz/issar/page.php?id=1506 [53] MA ISOH - webový portál: Modul Autovraky Informační Systém Odpadového Hospodářství[online]. Praha: CENIA, 2012 [cit. 2013-02-18]. Dostupné z: https://autovraky.mzp.cz/autovrak/ [54] Manuál pro nakládání s autovraky. [online]. Praha: MŽP, 2001, 78 s. [cit. 201302-18]. Dostupné z: http://www.envigroup.cz/data/download/downloadbank/ prirucka_ekologa/dokumenty/b-odpady/manual_autovraky/manual_autovraky.pdf [55] Modul autovraky informační systém odpadového hospodářství. CENIA [online]. [cit. 2013-03-12]. Dostupné z: https://autovraky.mzp.cz/autovrak/. [56] Program na podporu systému pro nakládání s autovraky. Státní fond životního prostředí České republiky [online]. 2010 [cit. 2013-03-12]. Dostupné z: https://www.sfzp.cz/sekce/537/program-na-podporu-systemu-pronakladani-s-autovraky. [57] Rozvoj sériové výroby [online]. Ford, 2013 [cit. 2013-02-22]. Dostuné z: http://www.ford.cz/AboutFord/Corporateinformation/Heritage/The% 20Evolutionof MassProduction [58] Složení vozového parku ČR [online]. Sdružení automobilového průmyslu, 2012 [cit. 2013-02-11]. Dostupné z: http://www.autosap.cz/default2.asp?page= {4A86501A- BBD5-4B8F-AE57-397BC8051C9A} [59] Statistiky registrací vozidel v CRV [online]. SDA CIA, 2013 [cit. 2013-02-10]. Dostupné z: http://portal.sda-cia.cz/stat/ [60] Svět se prohýbá pod tíhou 1 miliardy aut [online]. In Hybrid CZ, 2011 [cit. 201302-11]. Dostupné z: http://www.hybrid.cz/1-miliarda-tolik-dnes-jezdi-po-sveteaut 79

[61] Technologie zpracování autovraků [online]. Bezvraku o.s. 2009 [cit. 2013-02-11]. Dostupné z: http://www.bezvraku.cz/index.php?str=technologieZpracovani [62] UJSAGHY, Zsofia. Best available technologies in end-of-life vehicles recycling [online]. Budapest, TechnologyUniversity Department of Automobiles, 2008, 7 s. Dostupné z http://www.fisita.com/education/congress/sc08papers/f2008sc011.pdf [63] Vybrané ukazatele z informačního systému pro sledování toku vybraných autovraků (MA ISOH) [online]. Praha: MŽP, 2013 [cit. 2013-02-11]. Dostupné z: http://www.mzp.cz/C1257458002F0DC7/cz/modul_vraky_isoh/$FILE/OOD P-data_MA_ISOH-20130205.pdf

80

10

SEZNAM OBRÁZKŮ

Obrázek 1: Vývoj počtu vyřazených vozidel dle CRV v letech 2010-2012 .................. 14 Obrázek 2: Vývoj počtu zařízení ke zpracování autovraků .......................................... 14 Obrázek 3: Procentuální podíl zařízení z celkového množství zařízení, která průměrně měsíčně zpracují stanovené počty autovraku ................................................................ 15 Obrázek 4: Základní rozdělení procesu zpracování autovraku .................................... 48 Obrázek 5: Procesní diagram – původní stav (1. část)................................................. 49 Obrázek 6: Procesní diagram – původní stav (2 část).................................................. 50 Obrázek 7: Procesní diagram s navrženými změnami (1. část)……………………….66 Obrázek 8: Procesní diagram s navrženými změnami (2. část)................................... 67

81

11

SEZNAM TABULEK

Tabulka 1: Objekty určené pro nakládání s autovraky a jejich výměra ......................... 41 Tabulka 2: Maximální skladovací kapacity pro jednotlivé prostory .............................. 43 Tabulka 3: Počty zpracovaných autovraků v jednotlivých sledovaných obdobích ......... 45 Tabulka 4: Seznam výstupů uplatnitelných jako druhotné suroviny ............................... 46 Tabulka 5: Seznam výstupů – provozní kapaliny ............................................................ 47 Tabulka 6: Seznam výstupů – vznikající jako činnost ..................................................... 47 Tabulka 7: Bodové hodnocení plnění jednotlivých požadavků ....................................... 52 Tabulka 8: Rozdělení požadavků do kategorií ................................................................ 53 Tabulka 9: Seznam identifikovaných požadavků v rámci povolovacího procesu a vyjádření stupně splnění jednotlivých požadavků ........................................................ 53 Tabulka 10: Seznam identifikovaných požadavků v rámci provozní dokumentace a plnění ohlašovacích povinností .................................................................................... 54 Tabulka 11: Seznam identifikovaných požadavků na prostory a vyjádření stupně splnění požadavků ....................................................................................................................... 56 Tabulka 12: Seznam identifikovaných požadavků na technické vybavení a stupeň splnění požadavků ....................................................................................................................... 58 Tabulka 13: Seznam shromažďovacích prostředků vybraného subjektu ........................ 59 Tabulka 14: Seznam identifikovaných požadavků na označování a stupeň splnění požadavků ........................................................................................................... 60 Tabulka 15: Seznam identifikovaných požadavků na provozní a zpracovatelské činnosti a stupeň splnění .............................................................................................................. 62 Tabulka 16: Seznam identifikovaných možností v oblasti nakládání s autovraky a stupeň splnění vybraným subjektem ........................................................................................... 63

82

PŘÍLOHY

SEZNAM PŘÍLOH Příloha 1: Vzor potvrzení o převzetí autovraku Příloha 2: Vzor protokolu z místního šetření

Příloha 1: Vzor potvrzení o převzetí autovraku

Příloha 2: Vzor protokolu z místního šetření Protokol místního šetření v zařízení - nakládání s autovraky Identifikace provozovatele zařízení IČ provozovatele: Název provozovatele: Adresa provozovny:

Jméno osob/y účastnící se místního šetření (zařízení):

Souhlas k provozu zařízení ke sběru autovraků dle § 14 odst. 1 zákona o odpadech: Souhlas vydal: Číslo jednací souhlasu: Datum vydání souhlasu:

Doba platnosti souhlasu do: 1. Legislativní soulad •

kontrola platnosti a rozsahu povolení (dle odpadů, ovzduší, vod)

•

kontrola úplnosti a aktuálnosti provozního řádu

•

kontrola plnění ohlašovacích povinností (MA ISOH)

□ □ □

2. Příjem autovraků •

zařízení na zjišťování hmotnosti

•

průběžná evidence přijatých autovraků (MA ISOH)

□ □

3. Místa pro skladování (včetně dočasného skladování) vozidel s ukončenou životností před jejich zpracováním: •

plochy s nepropustným povrchem pro příslušné oblasti vybavené zařízením pro zachycování

•

uniklých kapalin, čisticími a odmašťovacími prostředky, plochou zajišťující, aby nedošlo k ohrožení ani ke znečištění povrchových nebo podzemních

□

vod,

□

4. Místa pro zpracování: •

plochy s nepropustným povrchem pro příslušné oblasti vybavené zařízením pro zachycování

•

uniklých kapalin, čisticími a odmašťovacími prostředky, plochou zajišťující, aby nedošlo k ohrožení ani ke znečištění povrchových nebo podzemních

□ □

vod, •

vhodné skladovací prostory na demontované díly včetně nepropustných skladů pro díly znečiště-

□ □

né olejem, • •

vhodné kontejnery na skladování baterií příslušné shromažďovací prostředky pro oddělené skladování kapalin z vozidel s ukončenou životností: palivo, motorový olej, olej z převodové skříně, převodový olej, olej z hydrauliky, chladící kapaliny, nemrznoucí směs, brzdové kapaliny, kyselina z baterií, kapaliny klimatizačního systému a jakékoli další kapaliny obsažené ve vozidle s ukončenou životností,

•

vhodné skladovací prostory pro použité pneumatiky, zabezpečené proti požáru

□ □

5. Postupy zpracování k odstranění znečišťujících látek z vozidel s ukončenou životností (kontrola procesu):

□ □

•

vyjmutí baterií a nádrží na zkapalněný plyn,

• •

vyjmutí nebo neutralizace potenciálně výbušných součástí (např. airbagů), odčerpání a oddělený sběr a skladování paliva, motorového oleje, oleje z převodové skříně, oleje z převodovky, oleje z hydrauliky, chladicích kapalin, nemrznoucí směsi, brzdových kapalin, náplní klimatizačního systému a jakýchkoli dalších kapalin obsažených ve vozidle s ukončenou životností, pokud nebudou nezbytné pro opětné použití příslušných dílů,

□

6. Zpracovatelské operace pro podporu opětovného použití nebo využití (kontrola procesů):

□ □

•

vyjmutí katalyzátorů,

•

vyjmutí kovových konstrukčních částí obsahujících měď, hliník a hořčík

•

vyjmutí částí k opětovnému použití (pneumatiky, velké části plastu), jestliže je není možno oddělit při drcení, a účinně využít jako materiály,

□

Místní šetření provedli: Datum a čas místního šetření: Zařízení SPLŇUJE / NESPLŇUJE* požadavky na zapojení do programu nakládání s autovraky. Zápis z šetření byl vyhotoven ve 2 kopiích, z nichž jedna byla předána žadateli. Komentář/poznámky:

Podpisy osob provádějící místní šetření:

Podpisy osob provádějící místní šetření:

□