ANALÝZA PROBLÉMOVÝCH TÉMAT V RÁMCI PRIORITY 1

ANALÝZA PROBLÉMOVÝCH TÉMAT V RÁMCI PRIORITY 1  „PODPORA PŘEDÁVÁNÍ ZNALOSTÍ A INOVACÍ V ZEMĚDĚLSTVÍ, LESNICTVÍ A VE  VENKOVSKÝCH OBLASTECH“    

1. Co je skutečným problémem, na který má politika v rámci jednotlivých priorit  reagovat?   Priorita  přenosu  znalosti  a  inovací  (Transfer  of  Knowledge  and  Innovations)  zahrnuje  jak  autonomní  potřeby  rozvoje  zemědělství  a  venkovské  společnosti/ekonomiky,  tak  potřeby  politiky  (ostatních  opatření  SZP)  k  realizaci  svých  cílů.  Je  možné  také  rozlišovat  tematické 1   potřeby  a  procesní  potřeby  tj.  faktory,  které  by  měly  být  zdokonaleny,  aby  byl  transfer  znalostí účinný 2 .   Inovace lze chápat ve smyslu konceptu zemědělského inovačního systému (AIS, nebo AKIS,  ref. EK, Světová banka, OECD) jako zlepšení ekonomického a společenského významu, která  jsou  technické,  manažerské,  organizační,  institucionální  nebo  politické  povahy.  Inovační  proces  může  být  odstartován  mnoha  činiteli,  např.  změnou  cen  faktorů,  dostupnými  technologiemi,  změnami  podmínek  a  regulací,  zájmy  o  zdraví  a  pohodu  zvířat  atd.  Jako  proces  inovace  zahrnují  výzkum,  transfer  znalostí  a  technologií,  investice  do  produkce  a infrastruktury,  instituce  (pravidla)  a  řízení  (governance).  Posledně  jmenované,  řízení  inovací,  je  velmi  relevantní  ve  vztahu  k  Programu  rozvoje  venkova  a  koordinuje:  vznik  a dostupnost nových technologií, společenské postoje, poradenský systém a vzdělávání.  Přenos  znalostí  a  inovační  proces  probíhá  několika  kanály:  prostřednictvím  soukromých  (nezávislých) poradců, poradenskými a vzdělávacími službami firem nabízejících zemědělské  technologie,  poradenskými  a  vzdělávacími  službami  středních  škol,  universit  a  výzkumných  organizací,  pomocí  profesních  a  zájmových  organizací  zemědělců,  sítí  rozvoje  venkova,  prostřednictvím  poradenského  systému  MZe,  nezávislými  médii  a  internetovými  službami  MZe.  Tyto  služby  existují  paralelně,  jejich  provázanost  je  spíše  slabá  a  jen  některé  jsou  vzájemně koordinovány. Zemědělcům a venkovskému obyvatelstvu je poskytováno množství  informací, ty jsou však mnohdy neúplné z hlediska jejich přímého využití v praxi.   V současné době je ekonomický růst v České republice založen zejména na absorpci a šíření  technologií, které jsou nové ve firmách, nebo nové v zemi, ale nejsou nové ve světě. Vývoj  nových  domácích  znalostí  prostřednictvím  VaV  nebo  nevýzkumných  technických  aktivit,  stejně  jako  akumulace  znalostí  ve  veřejném  systému  VaV,  není  dosud  hlavním  hybatelem 

                                                       

1

  potřeby znalosti a dovednosti v určitých oblastech (např. jak zacházet s pesticidy)    Je  třeba  si  uvědomit,  že  transfer  znalostí  je  přirozený  proces,  který  je  však  podmíněn  mnoha  formálními  i  neformálními  instituty  (pravidly)  a  kapacitou  a  postojem  aktérů.  Některé  z  těchto  institutů  a  postojů  mohou  představovat slabá místa, která transfer znalostí zpomalují nebo nesprávně směřují.   2

1   

růstu. 3  Tento obecný stav se plně promítá do oblasti zemědělství, a to přesto, že zde existuje  dlouhodobě specifický rezortní výzkum.   Poradenství  Systém  zemědělského  poradenství  se  řídí  Koncepcí  poradenského  systému  Ministerstva  zemědělství na léta 2009‐2013, která vychází z NAŘÍZENÍ RADY (ES) č. 73/2009 a dle které má  každý  členský  stát  povinnost  zavést  poradenský  systém  pro  zemědělce  v  oblasti  obhospodařování půdy a řízení zemědělských podniků.   Poradenské služby jsou poskytovány různými formami, které tvoří čtyři stupně:   i) Vstupní  konzultace,  které  jsou  poskytovány  Agenturami  pro  zemědělství  a  venkov  MZe,  agrárními  nevládními  neziskovými  organizacemi  (NNO)  včetně  Krajských  informačních  středisek  pro  rozvoj  zemědělství  a  venkova  (KIS)  a  prostřednictvím  Celostátní sítě pro venkov. V oblasti lesnictví tuto úlohu plní odborní lesní hospodáři.  ii) Odborné konzultace, které představují přímý přenos poznatků z vědeckých pracovišť  do  praxe.  Poskytovatelem  této  úrovně  konzultací  jsou  resortně  orientované  výzkumné  ústavy,  organizační  složky  státu,  veřejné  vysoké  školy  a  vyjmenovaná  odborná sdružení.  iii) Individuální  poradenství,  které  se  zaměřuje  na  specifické  problémy  žadatelů,  které  vyžadují  intenzivnější  spolupráci  poradce.  Poskytovatelem  jsou  soukromí  poradci  akreditovaní MZe.  iv) Poskytování informací prostřednictvím specializovaných webových portálů.  Problémem  prvních  dvou  stupňů  (vstupních  a  odborných  konzultací)  je  jejich  finanční  nestabilita,  protože  jsou  podporovány  výhradně  z národních  zdrojů.  Prostředky  přidělené  z národních  dotací  v roce  2009  na  oba  typy  konzultací  ve  výši  9,4  mil.  Kč  byly  na  rok  2011  a 2012 kráceny na pouhých 1,8 mil. Kč.   Třetí  stupeň  poradenského  systému  MZe  využívá  akreditovaných  privátních  poradců,  pro  které  stát  zajišťuje  vzdělávání  a  příjemcům  poradenských  služeb  kompenzaci  části  nákladů  na tyto služby. V registru je v současné době vedeno 278 poradců akreditovaných pro oblast  zemědělství  a  lesnictví,  někteří  poradci  jsou  akreditováni  ve  více  oblastech  nebo  podoblastech.                                                                  3   Technopolis Group - Mezinárodní audit výzkumu, vývoje a inovací v České republice, MŠMT 2011  2   

Tabulka 1 Počty poradců podle odborného zaměření do oblastí a podoblastí  Oblast Zemědělství  Rostlinná  Živočišná  Optimalizace  Ekologické  Zemědělství  Energetické  výroba  výroba  hospodaření  zemědělství a ochrana  využití  zemědělského  přírody  agrárních  podniku  a krajiny  produktů 

88 

77 

28 

33 

12 

2 

Oblast  Lesnictví 

52 

Poradenský  systém  MZe  je  zaměřen  na  poradenství  v oblasti  kontrol  podmíněnosti  a částečně na technologické poradenství, které je poskytované v souvislosti s poradenstvím  ke kontrole podmíněnosti.  V současnosti  však  vznikají  další  potřeby  zajistit  a  garantovat  kvalitní  poradenství  a  to  zejména  v rostlinolékařské  oblasti,  ochraně  půdy,  implementaci  agroenvironmentálních  opatření  (AEO),  zlepšení  produktivity  a  efektivnosti  zemědělství  zaváděním  nových  technologii a postupů, v oblasti ochrany ovzduší a změny klimatu a v oblasti rozvoje venkova.  Pro zajištění uvedených potřeb bude nezbytné dále rozvíjet poradenský systém, rozšířit jeho  obsah a zvýšit jeho kvalitu a účinnost.  Vzdělávání a trh práce  Zatímco  se  zrychluje  úbytek  málo  kvalifikovaných  pracovních  míst  a  roste  počet  míst  s vyššími  kvalifikačními  požadavky,  ocitne  se  v  následujících  několika  letech  oblast  zemědělského  středního  školství  v historicky  nejvýraznějším  demografickém  propadu  (o téměř třetinu ve srovnání ke školnímu roku 2006/7).  

3   

Graf 1 Přechod absolventů ze vzdělávání na pracovní trh 

  Problém je navíc umocňován skutečností, že jen malá část absolventů technických oborů má  zájem  vykonávat  po  ukončení  školy  tu  kvalifikaci,  pro  kterou  se  vzdělávala.  Podobně,  i  z vysokých  škol  je  příliv  absolventů  do  zemědělství  minimální.  Rovněž  zhoršující  se  věková  struktura  zemědělských  pracovníků  má  významný  vliv  na  stagnaci  nebo  pokles  kapacity  zemědělství přijímat nejnovější poznatky a inovovat.   Naplňování cílů SZP především v oblasti agroenvironmentální, účinného využívání přírodních  zdrojů,  přizpůsobování  se  změně  klimatu  a  zmírňování  této  změny,  zajištění  potravinové  bezpečnosti  a  zvyšování  produktivity,  vyžaduje  průběžné  vzdělávání  pracovníků  v zemědělství a lesnictví na všech pracovních úrovních.  V současné době jsou tyto potřeby  naplňovány  částečně  opatřením  PRV  I.3.1  Další  odborné  vzdělávání  a  informační  činnost.  Opatření  je  sice  orientované  na  získávání  a  prohlubování  znalostí  a  dovedností  a  šíření  informací  k jednotlivým  opatřením  osy  I  a  II  PRV  a  k cílům  SZP,  ale  chybí  mu  dlouhodobá  koncepce, kterou by vzdělávací instituce sledovaly. Podobně, spíše podle okamžité potřeby,  poskytuje  vzdělávání  v tomto  směru  i  Národní  síť  rozvoje  venkova.  Dále  je  toto  vzdělávání  poskytováno běžnou vzdělávací soustavou (střední a vysoké školství), avšak jen marginálně  a bez hlubší koordinace s aktivitami MZe. Rezort zemědělství nemá přímý vliv na obsahové  zaměření  programů  a  jejich  zaměření  může  ovlivňovat  pouze  nepřímo  například  pomocí  schvalování rámcových vzdělávacích programů středních odborných škol.  Strukturální fondy  pro  rozvoj  lidských  zdrojů  nejsou  pro  vzdělávání  v zemědělství  a  lesnictví  využívány  a vzdělávání k venkovské problematice je z tohoto zdroje využíváno jen velmi okrajově.  Odborné  kurzy  (např.  kurzy  k nakládání  s přípravky  na  ochranu  rostlin,  kurzy  obecných  zemědělských  činností)  jsou  v současné  době  hrazeny  z prostředků  žadatelů.  Je  nezbytné 

4   

zlepšit využívání vzdělávacích opatření ze strany beneficientů a začlenit tento typ kurzů do  opatření PRV.  2. Jaký je mechanizmus a příčiny vzniku tohoto problému?   Aktuální poradenský systém má tyto slabiny:    nestabilita  financování  z národních  zdrojů  neumožňuje  strategické  plánování  a obsahovou  funkčnost  jednotlivých  stupňů  tak,  aby  zemědělský  podnikatel  mohl  využít pro něho ten nejvhodnější,   nejsou  definovány  vazby  mezi  jeho  zemědělskou  a  venkovskou  částí  systému,  ani  mezi  participujícími  institucemi,  čímž  dochází  k částečným  překryvům  a  není  dostatečně využito synergických efektů,   obsah  poradenských  služeb  zaměřen  na  plnění  požadavků  cross  compliance,  oblast  inovací je řešena v souvislosti se zaváděním nových požadavků cross compliance.  Nabídka dalšího vzdělávání je dle průzkumů objemově dostatečná, a převyšuje poptávku. Ta  je  limitována  jak  zájmem  a  kapacitou  potenciálních  frekventantů  školení  a  vzdělávacích  programů, tak nedostatečným viděním perspektivy uplatnění znalostí v zemědělství nebo ve  venkovských aktivitách.   Část  problému  spočívá  v tom,  že  tematické  a  strukturální  zacílení  vzdělávacích  programů  plně  nekoresponduje  s potřebami  zemědělské  praxe.    Je  rovněž  podporováno  mnoho  navzájem  duplicitních  vzdělávacích  aktivit,  které  nejsou  koordinovány,  ani  ovlivňovány  nastavením prioritních oblastí.  Nastavení  současného  hodnocení  výzkumu  v ČR,  na  němž  je  financování  z veřejných  prostředků  závislé,  je  zčásti  zaměřeno  do  oblasti  impaktovaných  publikačních  výstupů  s významem  pro  úzkou  akademickou  obec,  ale  s nízkým  využitím  přímo  v praxi.  Metodika  hodnocení  výsledků  VaV,  uplatňovaná  Radou  vlády  pro  VaV, napomáhá  umísťovat  finanční  prostředky,  zejména  těm  výzkumným  institucím,  které  se  zaměřují  na  publikační  výstupy.  Absence efektivní platformy transferu výsledků výzkumu do zemědělské praxe, která by byla  schopna výsledky výzkumu komercializovat, problém umocňuje.   Velkým problémem existujících systémů transferu znalostí je jeho roztříštěnost a nepružnost  zpětné  vazby  o  jejich  účinnosti.  Ochota  platit  za  poradenské  a  vzdělávací  služby  (pokud  náklady nejsou následně kompenzovány z veřejných zdrojů) je malá. To evokuje otázku, zda  je  obecně  dostatečná  důvěra  v tyto  služby,  zejména  v jejich  přínos  při  řešení  problémů  podniků, obcí nebo zájmových sdružení.      5   

3. Jaký je rozsah a vývojový trend daného problému? Kvantifikace problému.   Kvantifikace  problémů  transferu  znalostí  a  inovací  je  velmi  obtížná,  neboť  se  v mnoha  případech jedná o kvalitativní charakteristiky.  Nepřímým  indikátorem  problému  transferu  znalostí  je  zaostávání  v produktivitě  výrobních  faktorů ve srovnání s konkurenty (jak v EU, tak ve světě). I přes značný nárůst produktivity za  posledních 10 let české zemědělství zaostává v  produktivitě půdy o 40 % oproti zbytku EU  a v produktivitě práce o 12% měřeno hrubou přidanou hodnotou (HPH) viz Graf 2.  Graf 2 Srovnání produktivity faktorů (půda a práce) mezi ČR   a vybranými zeměmi (2010) – poměr české produktivity vůči vybrané zemi. 

   HPH – hrubá přidaná hodnota  Zdroj: Zelená zpráva 2010, DG AGRI – FADN EU 

Jinými  nepřímými  indikátory  jsou  vysoká  nákladovost  a  vysoký  podíl  mezi‐spotřeby  na  tržbách  (Tabulka  ).  Tyto  nepříznivé  indikátory  vyplývají  jak  z  malé  produktivity  faktorů,  tak  z dosahování nízké ceny a malého přidávání hodnoty zemědělské produkci (viz úvodní část k  Prioritě 2 ‐ Konkurenceschopnost, Tabulka P3).  

6   

Tabulka  2  Ukazatele  ekonomické  efektivnosti  zemědělství  ČR  v  relativním  srovnání  se  zeměmi EU.  2001‐03 

Ukazatel  ČR  Podíl  mezispotřeby  na produkci  odvětví (%)  Důchod  z faktorů /AWU  (tis. Kč.)*) 

2004‐6 

%   %   EU 15  EU 27 

2007‐09/ 2001‐03 

2007‐09 

ČR 

%   EU 15 

%   EU 27 

ČR 

%   EU 15 

%   EU 27 

Index ČR 

70,2 

139,0 

136,1 

69,7 

129,7 

128,1 

75,8 

129,8 

128,4 

108,1 

150,4 

25,7 

50,0 

223,1 

39,3 

71,8 

274,6 

51,2 

89,2 

182,6 

*)AWU = Annual Work Unit = 1 přepočítaný pracovník s roční pracovní kapacitou 1 800 hodin.  Pramen: Výpočty ÚZEI podle ČSÚ (Časové řady – zemědělství) a EUROSTATu. 

Z případových  studií  (Medonos  a  kol.)  vyplývá,  že  je  zaostávání  částečně  způsobeno  nedostatkem  kvalifikované  pracovní  síly,  která  by  zajistila  efektivní  využití  moderních  technologií.  Mnoho  problémů  spojených  s nevhodnou  technologií  a  organizací  práce  je  způsobeno  nedostatky  manažerské  práce,  spočívající  v  absenci  dlouhodobé  strategie  rozvoje  podniku  a omezené spolupráci s odborným a komplexním poradenstvím.  Podniky  rovněž  mnohdy  nevolí  nejvhodnější  marketingové  strategie.  Propojování  zemědělské  prvovýroby  se  zpracováním  je  spíše  výjimkou  a  sdružování  producentů  často  končí jen u nátlaku na odběratele (viz Analýza ke sdružování producentů).   Výzkumy,  které  byly  prováděny  v oblasti  implementace  povinných  (např.  GAEC)  i dobrovolných  agroenvironmentálních  opatření  potvrzují,  že  podnikatelům  často  chybí  informace  o  smysluplnosti  těchto  opatření,  o  jejich  skutečných  a  potenciálních  efektech  a širších  souvislostech  ochrany  přírodních  zdrojů  a  mitigace  (odvracení)  klimatické  změny.  A právě  specifické  charakteristiky  ochrany  životního  prostředí  (charakter  veřejného  zboží,  obtížná  měřitelnost  efektů,  místní  specifičnost  apod.)  vyžadují  vstupování  do  užších  vazeb  mezi zadavatelem (veřejnou správou) a opatřovatelem (podnikatelem). Tyto vazby vyžadují  sdílení společných hodnot, přesvědčení o smysluplnosti aktivit a důvěru mezi partnery.  

  4. Jak závažný je tento problém?   Od poloviny devadesátých let probíhá masivní modernizace zemědělství, avšak jak naznačují  výsledky ekonomických analýz uvedené v minulé kapitole 4 , produktivita výrobních faktorů je                                                         

4

 Podrobnější informace v analytických podkladech pro Prioritu 2 ‐ konkurenceschopnost 

7   

pod úrovní evropského průměru a dramaticky hluboko pod úrovní EU15. To nutně indikuje,  že  efekty  pouhé  obměny  technologií  jsou  nedostatečné  a  že  další  složky  jako  znalosti,  zkušenosti a spolupráce s výzkumem nejsou na takové úrovni, aby bylo dosahováno vysoké  ekonomické účinnosti a tak konkurenceschopnosti na jednotném evropském trhu.   Nedostatečná  konkurenceschopnost  se  následně  promítá  do  rostoucího  deficitu  agrárního  zahraničního obchodu.   Graf 3 Vývoj bilance agrárního zahraničního obchodu 

  Zdroj: ČSÚ 

Požadavky  společnosti  na  ochranu  životního  prostředí  neustále  rostou;  současně  s nastupující  klimatickou  změnou  vzrůstá  potřeba  správného  managementu  přírodních  zdrojů a to jak z hlediska samotného udržení zemědělské produkce, tak z hlediska zachování  těchto zdrojů pro jejich jiná společenská užití. Tyto požadavky a potřeby se promítají jak do  nárůstu a zpřísňování regulačních opatření (např. Rámcová směrnice o vodách a její národní  transpozice),  tak  do  vyšší  náročnosti  dobrovolných  opatření  (připravované  faremní  plány).  Mají‐li  zemědělci  na  tyto  trendy  účinně  reagovat,  musí  si  nutně  osvojovat  nové  poznatky  v ochraně  zdrojů  a  společně  s výzkumem  hledat  vhodná  technologická  řešení.  Postupně  (zřejmě pomaleji než se očekávalo) se rozvíjejí technologické platformy.   Rozmanitost  přírodních  a  kulturních  zdrojů  a  hodnot  dělá  život  na  venkově  zajímavým  pro  jeho  obyvatele.  Pro  tuto  rozmanitost  je  venkov  vyhledáván  urbánním  obyvatelstvem,  kulturními  a  environmentálními  nevládními  organizacemi  atd.  Avšak  rozdílné  vyznávání  venkovských hodnot různými aktéry, je jednou z příčin pomalého a nevyrovnaného rozvoje  venkova.  Přitom  dosahování  mnohých  hodnot  je  obvykle  individuálně  nákladné  z důvodu  nízké  koncentrace  obyvatelstva.  Trvale  udržitelný  rozvoj  venkova  je  zřejmě  možný  jen  za  předpokladu širší spolupráce mezi příslušnými aktéry. Vzdělávání a komunikace je jednou z 

8   

cest k pochopení zájmů a potřeb partnerů. Současně mohou být vzdělávací akce zárodkem  vytváření sítí spolupracujících aktérů venkova.   V poslední  době  je  možné  sledovat  alarmující  vývoj  věkové  struktury  pracovníků  v zemědělství 5 , kde více než 40 % pracovníků je starších 50 let a pouze 11,5 % pracovníků ve  věku  20‐30  let.  Vzhledem  ke  snižujícímu  se  zájmu  o  zemědělskou  profesi  a  k přirozenému  úbytku pracovníků v zemědělství dochází k velké disproporci mezi potřebami kvalifikovaných  pracovníků a počtem nastupujících do zemědělských provozů.   Tabulka 3 Věková struktura zaměstnanců v zemědělství    20‐30 let  31‐50 let  Nad 50 let  Celkem   

         

Podíl v %  11,5  47,8  40,7  100,0 

Rovněž  klesající  zájem  o  získání  zemědělského  vzdělání  na  sekundární  i  terciární  úrovni  je  velmi nepříznivý jev provázející současné odborné zemědělské vzdělávání. Z výsledků analýzy  vyplývá  nesoulad  mezi  potřebami  kvalifikovaných  zemědělských  pracovníků  na  trhu  práce  a počtem absolventů škol nastupujících do pracovního procesu. Dalším problémem je, že jen  malá  část  absolventů  technických  oborů  vykonává  po  ukončení  školy  tu  kvalifikaci,  pro  kterou se vzdělávala, a z původně vystudovaných oborů odchází do jiných odvětví.   Venkov  (venkovské  obyvatelstvo)  je  integrální  součástí  znalostní  společnosti.  Informace  a znalosti  přicházejí  mnoha  kanály  (tisk,  televize,  internet),  avšak  co  je  méně  rozvinuto,  je  mobilizace  těchto  informací  a  znalostí  pro  rozvoj.  Výměna  zkušeností  a  poradenství  jsou  podstatnou  součástí  takové  mobilizace.  Celostátní  síť  pro  venkov  a  Národní  síť  MAS  postupně vytvářejí příslušnou platformu transferu zkušeností a znalostí na venkově.     5. Je tento problém efektivně řešitelný v rámci nástrojů PRV?  PRV má především kapacitu posilovat instituce a řídící strukturu v oblasti transferu znalostí  a inovací,  méně  však  je  vytvářet.    Jednotlivá  opatření  PRV  jsou  zaměřena  na  podporu  cílených vzdělávacích programů, vytváření platforem pro sdílení zkušeností (např. Celostátní  síť  pro  venkov),  kompenzaci  nákladů  na  poradenské  služby  soukromému  sektoru,  podporu  spolupráce  mezi  články  potravinového  řetězce  i  mezi  aktéry  ve  venkovském  prostoru  a podporu  spolupráce  a  transferu  znalostí  mezi  výzkumem  a  praxí.  Obsah  poradenských                                                         

5

  Hradečná,  Eva  ‐  Hradečný,  Aleš.  Analytické  posouzení  materiálů  z jednotlivých  krajů  ČR  k optimalizaci  středních  škol  z pohledu  resortního  odborného  zaměření.  Zpracováno  pro  Ústav  zemědělské  ekonomiky  a informací. 2011 

9   

a vzdělávacích  služeb  je  podporován  z jiných  programů,  např.  výzkumných  projektů  NAZV  a GA ČR,  7.  rámcového  programu  pro  výzkum,  technologický  rozvoj  a  demonstrace,  či  výzkumných záměrů jednotlivých veřejných výzkumných institucí.  6. Do jaké míry je tento problém řešen ve stávajícím PRV?   Podpora  vzdělávacích  a  poradenských  služeb  je  v současném  programovém  období  realizována  opatřením  I.3.1  Další  odborné  vzdělávání  a  informační  činnost,  opatřením  I.3.4  Využívání poradenských služeb  (osa I) a opatřením III.3.1 Vzdělávání a informace (osa III).   V ose  I  jsou  témata  zaměřena  na  dodržování  zásad  společné  zemědělské  politiky,  zejména  kontroly  podmíněnosti  a  správné  zemědělské  praxe,  a  to  nejméně  v  rozsahu  povinných  norem  Společenství  v  oblasti  životního  prostředí,  rostlinolékařské  poradenství,  normy  bezpečnosti práce, na poradenství určené vlastníkům a nájemcům lesa na podporu šetrného  způsobu hospodaření v lesích.  V rámci  osy  III  je  obsah  vzdělávacích  aktivit  cílen  na  fyzické  a  právnické  osoby,  které  chtějí  diverzifikovat svoji činnost či provozují nejrůznější ekonomické aktivity na venkově.   Kromě  vzdělávacích  a  poradenských  aktivit  je  z osy  I  podporována  spolupráce  při  vývoji  nových  produktů,  postupů  a  technologií  v  zemědělství  (op.  I.1.1.2)  a  potravinářství  (op.  I.1.3.2)..  Poradenství  V rámci PRV dosud proběhlo 5 kol příjmu žádostí na opatření I.3.4 Využívání poradenských  služeb. V opatření bylo schváleno 6 652 žádostí Do opatření se v každém kole zapojuje 81 až  139 akreditovaných poradců a využívání poradenských služeb má stoupající tendenci.   Vzhledem k tomu, že poradenství PRV je zacíleno především na Cross Compliance, které se  lesnictví  týká  jen  okrajově,  využil  poradenství  jen  malý  počet  lesnických  podnikatelů  (5%).  Tito  podnikatelé  požadovali  poradenství  dlouhodobějšího  charakteru  zaměřené  na diverzifikaci podnikání a zpracování produktů.   Vzdělávání  Opatření  1.3.1  Další  odborné  vzdělávání  a  informační  činnost  má  průřezový  charakter  a kromě osy I je využíváno také v rámci témat osy II. Podpora je cílena na vzdělávací projekty  zaměřené  na  získávání,  prohlubování  a  inovaci  znalostí  a  dovedností  a  šíření  informací  k  jednotlivým  opatřením  EAFRD  a  k  cílům  Společné  zemědělské  politiky.  V 6  vyhlášených  kolech  bylo  doposud  schváleno  349  vzdělávacích  projektů.  Opatření  přispívá  ke  zvyšování  vzdělanosti  a  informovanosti,  a  tím  ke  zlepšení  konkurenceschopnosti,  udržitelného  hospodaření s půdou a šetrného využívání přírodních zdrojů zejména v oblasti zemědělství,  lesnictví, ale i potravinářství. Opatření má rovněž pozitivní dopad na zvyšování produktivity 

10   

práce  v podnicích  (uvedlo  57  %  dotazovaných) 6 ,  jejichž  zaměstnanci  a vlastníci  se  zúčastnili  podpořených vzdělávacích a informačních akcí.     Opatření  III.3.1  Vzdělávání  a  informace  je  zaměřeno  na  vzdělávání  a  informování  fyzických  a právnických  osob,  které  mají  vážný  zájem  zahájit  nebo  rozšířit  podnikání,  případně  jiné  působení, na venkově v rámci aktivit podporovaných v ose III. Ve 4 kolech bylo registrováno  181 žádostí a schváleno 109 projektů s celkovou dotací ve výši 2,683 mil. €. 

Opatření  naplňuje  stanovené  cíle,  dochází  k  posílení  lidského  kapitálu  jako  základní  podmínky pro místní ekonomiku a zajištění místních služeb. Stanovené indikátory jako cílový  počet účastníků byl v roce 2010 překročen o 56 %.  Inovace  Podpora  inovací  v zemědělství  je  realizována  podopatřením  I.1.1.2  Spolupráce  při  vývoji  nových  produktů,  postupů  a  technologií  (resp.  inovací)  v zemědělství.  O  toto  opatření  byl  zpočátku ze strany zemědělských podnikatelů malý zájem způsobený zejména velmi úzkým  zaměřením opatření v prvních letech provádění programu. Po rozšíření rozsahu opatření má  zájem žadatelů vzrůstající tendenci.  Inovace  v  potravinářství  jsou  podporovány  prostřednictvím  podopatření  I.1.3.2  Spolupráce  při  vývoji  nových  produktů,  postupů  a  technologií  (resp.  inovací)  v  potravinářství.  Zájem  o  tento  dotační  titul  od  počátku  programového  období  značně  vzrostl.  V  roce  2007  byly  zaregistrovány  v  rámci  tohoto  podopatření  pouze  3  projekty  a  v  roce  2011  již  téměř  30.  Celkem bylo k 29. 2. 2012 schváleno 47 žádostí o dotaci v požadované výši 775,4 mil. Kč.  Počáteční  menší  zájem  žadatelů  o  tato  opatření  lze  vysvětlit  časovou  náročností  přípravy  specifických inovačních projektů.  Vzdělávání  spojené  s přenosem  příkladů  dobré  praxe  je  částečně  zabezpečováno  také  prostřednictvím Celostátní sítě pro venkov (dále jen Síť), která byla v ČR zřízena v roce 2008  jako  součást  Evropské  sítě  pro  rozvoj  venkova.  Aktivity  Sítě  jsou  zaměřeny  na  celou  problematiku  rozvoje  venkova  s důrazem  na  sdílení  zkušeností  v oblastech  podporovaných  PRV.  V letech  2009‐2011  se  v rámci  Sítě  uskutečnilo  510  akcí  zaměřených  přímo  na  vzdělávání, kterých se zúčastnilo celkem 7 300 účastníků.    7.  Je  tento  problém  řešený  také  jinými  politikami  v ČR?  Stručný  výčet  s vysvětlením  možných synergií a komplementarit.  Rezortní  podpora  poradenství,  vzdělávání  a  inovací  se  zaměřuje  na  oblast  konkurenceschopnosti,  vyjádřenou  zvýšením  přidané  hodnoty  a  oblast  veřejných  služeb                                                         

6

 Průběžné hodnocení PRV, zpráva o střednědobém hodnocení, říjen 2010 

 

11   

vyjádřených  zlepšením životního  prostředí,  welfare  a  bezpečností  potravin.  Některé  oblasti  ochrany  ŽP  jsou  podrobněji  řešené  v programu  MŽP,  jako  například  snižování  dopadů  znečištění  životního  prostředí  na  zdraví,  lepší  využívání  přírodních  zdrojů  a  odpadové  hospodářství, což jsou hlavní cíle politiky ochrany životního prostředí EU.  Na  podporu  zavádění  inovativních  technologií  a  postupů  je  zaměřen  Operační  program  Podnikání  a  Inovace,  Program  Spolupráce  –  Technologické  platformy,  který  umožňuje  podpořit vznik a rozvoj kooperačních odvětvových seskupení na národní úrovni jako nástroje  rozvoje  konkurenceschopnosti  ekonomiky  a  ekonomického  růstu.  Sedm  technologických  platforem  podpořených  z tohoto  OP  má  přímou  vazbu  na  rezort  zemědělství  a  rozvíjí  spolupráci  s praxí  při  uplatňování  výsledků  výzkumu.  Každá  platforma  má  vypracovanou  strategickou výzkumnou agendu a akční implementační plán.  Synergie a komplementarity  Zemědělské  subjekty  a  obyvatelé  venkova  využívají  ke  vzdělávání  svých  pracovníků,  nebo  spoluobčanů  rovněž  sektorové  operační  programy,  které  administrují  MŽP,  MMR  a  MPSV,  a regionální  operační  programy.  Programy  sociální  politiky  zaměřují  vzdělávací  aktivity  zejména  na  skupiny,  které  jsou  ohroženy  chudobou  a  sociálním  vyloučením,  programy  kohezní politiky podporují posílení hospodářské soudržnosti pomocí celoživotního vzdělávání  včetně vzdělávání v oblasti zemědělství a rozvoje venkova.   8.  Hnací  síly:  Jedná  se  o  faktory,  které  nejsou  obvykle  plně  pod  kontrolou  zemědělce  a MZe, oba se musí obvykle trendům přizpůsobovat.   Nespornou hnací silou transferu znalostí a inovací je konkurenční boj, který se odehrává na  národní a evropské úrovni.   Masivní uplatňování inovací je zabezpečeno nabídkou povětšinou nadnárodních společností  dodávajících  vstupy  do  zemědělství  (zemědělské  stroje,  technologie  ŽV,  osiva  a  ochranné  prostředky).  Problémem  tohoto  kanálu  je,  že  nabízí  sice  nejmodernější  technologii,  ale  mnohdy vyvinutou a nejúčinnější v jiných přírodně klimatických, ekonomických a sociálních  podmínkách než je střední Evropa.   Důchodové,  produkční  nebo  environmentálně  orientované  podpory  ovlivňují  využívání  inovací a tržních a produkčních informací. Tyto podpory mohou vyvolat trvalou závislost na  dotacích  (jsou‐li  dotace  trvale  nepřiměřeně  vysoké)  nebo  naopak  odrazovat  od  participace  (a inovací postupů) pokud jsou proměnlivé, nebo se podmínky jejich získání často mění. 

SWOT  Transfer znalostí a spolupráce mezi výzkumem a praxí jsou nejen nutné procesy k zvyšování  ekonomické výkonnosti a konkurenceschopnosti zemědělského odvětví (chytrého růstu), ale 

12   

také podpůrné prostředky pro dosahování cílů v dalších oblastech trvale udržitelného růstu v  zemědělství a na venkově.     Rekapitulace obecných strategických cílů:  1. Držet  krok  v technologické  úrovni,  produktivitě  a  ekonomické  efektivnosti  v zemědělství  s nejvyspělejšími  zeměmi  a  s ostatními  odvětvími  národního  hospodářství.  2. Zlepšovat kvalitu života na venkově, zvyšovat pružnost a životaschopnost venkovské  ekonomiky.   3. Zlepšit ochranu ekosystémů a přírodních zdrojů na venkově a případně vytvářet nové  ekologické kvality (včetně mitigace a přizpůsobování se klimatické změně).  4. Usnadnit (zefektivnit) implementaci zemědělské a venkovské politiky.   

13   

SWOT analýza  Slabé stránky 

Silné stránky  (na straně nabídky) 

(na straně nabídky) 

- Existující  vzdělávací  a  poradenský  - Nepropojené a nekooperující informační systémy.  systém;  existující  koncepce  poradenství;  funkční  metody  těchto  systémů  (např.  e‐learning).  Systém  je  založen  na  kooperaci  veřejného  a  soukromého sektoru.  

- Obecně  funkční  komerční  systém 

- Finančně  nezabezpečený  první  stupeň  poradenství  (vstupní  konzultace).  Finanční  prostředky  značně  redukované  pro  druhý stupeň (odborné konzultace) 

- Úzce  zaměřená  podpora  poradenských  služeb  (ve  třetím  stupni, převáženě jen pro cross compliance).  

transferu  znalostí  –  systém  spojený  s nabídkou technologií. 

- Poradenství pro implementaci AEO není rozvinuto. 

s poradenstvím  podmíněnosti. 

- Nedostatečné  propojení  poradenských  služeb  s různými  zdroji znalost a vzdělávacími systémy.  

- Odborně  i  teritoriálně  nerovnoměrné  rozmístění  poradců;  malý zájem poradců o některé odbornosti.  podporovaných  - Rozšiřování  poradenských  služeb:  nabídka  - Jednorázovost  podporovaných  poradenských  služeb  –  není  technologického  poradenství  společně  zabezpečena dlouhodobá spolupráce s klientem.   ke 

kontrole 

(na straně poptávky) 

- Relativně  vysoké  dosažené  vzdělání  manažerů  zemědělských  podniků  prostřednictvím  školské  soustavy  středních  a  vysokých  škol  (až  na  určitou skupinu, spíše malých farmářů,  kteří  začali  hospodařit  v souvislosti  s restitucemi).  

- Participace  všech  aktérů  (státní  a  veřejná  správa,  NNO,  výzkumné  instituce,  vysoké  školy,  podnikatelé)  prostřednictvím  Národní  rady  poradenství  a  vzdělávání  pro  rozvoj  venkova. 

- Nedostatečná  kapacita  výzkumných  a  vzdělávacích  organizací  pro  transfer  znalostí  a  výsledků  výzkumu  (důsledek  nevhodně  zaměřeného  hodnocení  výzkumných  organizací,  nedostatečné  zkušenosti  ze  zemědělské,  podnikatelské apod. praxe u pracovníků ve výzkumu). 

- Administrativně  náročný  systém  podpory  poradenských  služeb  vůči  maximální  výši  podpory,  nízká  operativnost  (dlouhá  odezva  od  podání  žádosti,  nepravidelné  vyhlašování kol).   (na straně poptávky) 

- Neochota  zemědělců  podílet  se  na  finanční  spoluúčasti  poradenství a vzdělávání z důvodu nedůvěry v poradenské  a  vzdělávací  systémy  a  užitečnost  poskytovaných  informací. 

- Příklady  dobré  praxe  (např.  kontrola  - Nedostatečná  kapacita  podnikatelů  (schopnost)  přebírat  podmíněnosti,  poradenství  k přípravě  projektu,  vyřizování  žádostí  a  realizaci  projektů). 

 

znalosti, zkušenosti a nejnovější poznatky z výzkumu (může  souviset s nízkou ale i vysokou úrovní vzdělání, nevhodnou  věkovou strukturou, špatnými signály politiky, přetížeností  managementu) 

- Nesoulad  mezi  nabídkou  poradenství  a  vzdělávání  (témata,  nevhodné načasování) a poptávkou zemědělských podniků.

- Poradenství  a  vzdělávání  zaměřené  na  problematiku  cross  compliance  je  úzkým  hrdlem  v transferu  znalostí  a  inovací  (vzhledem k potřebám).  

- Není  dostatečně  nastaven  mechanismus  kontroly  kvality  vzdělávání a poradenství.   14   

Příležitosti 

Ohrožení 

(na straně nabídky) 

(na straně nabídky) 

- Ostatní  strukturální  fondy  –  zejména  - Pokračující,  nebo  zvyšující  se  nevhodné  zaměření  výstupů  pro  venkov  –  komplementarita. 

koordinace 

a 

zemědělského  aplikovaného  výzkumu  (impaktované  publikace namísto transferu výsledků do praxe). 

- Zájem  odborné  veřejnosti  (poradců)  vstoupit do systému transferu znalostí. 

- Redukce  národních  zdrojů  v oblasti  dalšího  vzdělávání  pracovníků  v  rezortu,  v oblasti  poradenství  a  obecně  i  transferu znalostí.  

  (na straně poptávky) 

- Změna  systému  podpory  a  hodnocení 

  (na straně poptávky) 

- Nedostatečný  příliv  mladých  kvalifikovaných  pracovníků,  schopných přijímat a vyhledávat inovace. 

resortního  výzkumu  ‐  důraz  na  spolupráci s praxí. 

- Vybudování  center  transferu  znalostí  - Selhání  jiných  politik  (opatření),  které  povede  k  demotivaci  (transfer výzkumných výstupů, inovací,  školení poradců atd.). 

 

zemědělců  a  venkovského  obyvatelstva  podílet  se  na  inovacích.  

 

15   

10. Doporučení, která opatření z PRV využít:   Článek 15 – Předávání znalostí a informační akce  Toto  opatření  je  administrováno  již  v současném  PRV,  kde  je  hodnoceno  jako  úspěšné, proto navrhujeme využít tento článek pro podporu vzdělávání i nadále.   Navrhujeme nevyužít podporu krátkodobé výměny řídících pracovníků zemědělských  podniků,  a  to  vzhledem  k velikostní  struktuře  zemědělských  podniků.  Otázka  managementu podniků je dostatečně řešena personální politikou podniků, případně  využitím poradenských služeb.  Problematickým  se  může  stát  požadavek  na  pravidelné  školení  pracovníků  vzdělávacích  subjektů.  Bude  třeba  vyjasnit,  zda  a  případně  jak  členský  stát  bude  muset  definovat  vzdělávací  akce,  kterých  se  budou  muset  potencionální  příjemci  (školící organizace) povinně účastnit => požadavek na pravidelnost.  Doporučujeme  nepodporovat  vzdělávání  nezemědělského  typu  v  rámci  budoucího  PRV, ale směřovat tento typ vzdělávání do fondů spravovaných jinými resorty. Návrh  nařízení budoucího PRV totiž klade příliš velké administrativní překážky na žadatele i  platební  agenturu,  konkrétně  na  kontrolu  velikostí  podniků  účastníků  vzdělávacích  akcí, která by měla zahrnovat i kontrolu propojenosti podniků, čímž by se efektivita  tohoto  opatření  radikálně  snížila.  Doporučujeme  proto  zajistit  tento  typ  vzdělávání  z jiných  fondů  (ESF),  kde  existují  příznivější  podmínky  a  zároveň  větší  zkušenosti  s tímto typem vzdělávání.     Článek 16 – Poradenské, řídící a pomocné služby pro zemědělství   Tento  článek,  který  je  administrován  v současném  PRV,  doporučujeme  využít  i  v dalším programovacím období. V novém období je navržena změna žadatele (místo  zemědělce/osoby  hospodařící  v lesích  bude  příjemcem  poradce).  Zároveň  dochází  k rozšíření  konečného  uživatele  poradenské  služby,  a  to  o  nezemědělské  malé  a  střední podniky ve venkovských oblastech.  Pro  použití  tohoto  článku  bude  provedena  transformace  stávajícího  zemědělského  poradenského systému provozovaného na základě nařízení Rady (ES) č. 73/2009.   Vzhledem k již vybudovanému a funkčnímu poradenskému systému nedoporučujeme  podporovat  zřizování  řídících,  pomocných  a  poradenských  služeb  pro  zemědělství  a poradenských služeb pro lesnictví.  Vzhledem  ke  zvyšování  důrazu  na  odbornou  připravenost  poradců  pro  výkon  poradenské  služby  a  k rozšiřování  působnosti  poradenství  a  rovněž  k nestabilnímu  zajišťování národních prostředků pro účely odborné přípravy poradců doporučujeme  využít možnost podpory odborné přípravy poradců z prostředků programu.  Ze  stejných  důvodů  jako  v čl.  15  nedoporučujeme  využít  možnost  poskytování  poradenství nezemědělským podnikům. 

16   

 Článek 18 – Investice do hmotného majetku  V rámci  tohoto  opatření  je  možné  zvýšit  míru  podpory  pro  investice  realizované  formou spolupráce a operace podporované v rámci EIP.  Zde  je  možné  uvažovat  o  zvýšené  míře  podpory,  doplněné  například  o  preferenční  kritérium Investice realizována formou spolupráce či v rámci aktivit EIP.  Článek 36 – Spolupráce  Opatření  je  zaměřeno  na  podporu  forem  spolupráce  za  účasti  minimálně  dvou  subjektů  (s  výjimkou  písm.  2  b),  které  je  možno  poskytnout  rovněž  jednotlivému  subjektu).  Doporučujeme  využít  většinu  podpor  podle  odst.  2,  zejména  písm.  b)  vývoj  nových  produktů,  postupů  a  technologií,  která  navazuje  na  stávající  inovační  opatření,  dále  především písm. c), d), e), f), g) a h).  Doporučujeme  zvážit  využití  opatření  na  podporu  vzniku  technologických  platforem  (včetně  vypracování  strategie  a  akčního  programu)  tak,  aby  se  pokryla  celá  oblast  zemědělství a rozvoje venkova. Neměly by však vznikat duplicitní struktury, měly by  být maximálně využity stávající struktury.  Článek 53 – Síť EIP  Navrhujeme  nevytvářet  nové  články  pro  přenos  inovací  a  využít  některou  z již  vybudovaných struktur propojujících výzkum, poradenství a praxi, zejména struktury  Celostátní sítě pro venkov.  Článek 55 – Celostátní síť pro venkov  Navrhujeme  využít  Celostátní  síť  pro  venkov  jako  koordinační  orgán  pro  transfer  znalostí  a  přenos  výsledků,  výzkumu  do  praxe  v celé  oblasti  rozvoje  venkova.  Celostátní síť pro venkov zajistí vzájemné propojení s důrazem na zpětnou vazbu (tj.  zmapování  požadavků  na  aplikovaný  výzkum  na  základě  poznání  společenské  potřeby) a podporu účinnějších forem transferu.  Článek 56 – Cena za inovativní, místní spolupráci ve venkovských oblastech  Navrhujeme toto opatření nevyužít. Jedná se o nadměrnou administrativní zátěž bez  průkazného  pozitivního  dopadu  na  rozvoj  inovací  a  bez  záruky  na  spravedlivé  rozdělení  rozpočtu  na  cenu  mezi  jednotlivé  členské  státy  –  stejnou  prezentaci  a ocenění  inovativních  projektů  lze  realizovat  na  úrovni  každého  členského  státu  a v rámci Evropské sítě pro rozvoj venkova lze zajistit transfer informací napříč všemi  státy.  Článek 62 – Operační skupiny  Navrhujeme  toto  opatření  nevyužít.  V současné  době  již  funguje  Celostátní  síť  pro  venkov,  jejíž  struktury  mohou  být  využity  pro  administraci  aktivit  prováděných  subjekty  zapojenými  do  EIP.  Jako  Operační  skupiny  mohou  působit  například  technologické  platformy,  jejichž  vznik  byl  podpořen  v rámci  Operačního  programu  17   

podnikání  a  inovace  nebo  Národních  dotací.  Každá  TP  má  vypracovánu  strategii  a akční program.  Pro vznik nových platforem navrhujeme použít článek 36 – Spolupráce, kde by mohla  být podpořena tvorba strategií a akčních programů. 

18   

  Seznam zkratek  AIS ‐ Automatic Identification System (AIS)   AKIS ‐Agricultural Knowledge and Information Systems   DK – dílčí kvalifikace  EK – Evropská komise  ES – Evropské společenství  KIS – krajské informační středisko  MMR – Ministerstvo pro místní rozvoj  MZe – Ministerstvo zemědělství  MŽP – Ministerstvo životního prostředí   NIS – národní inovační strategie  NNO – nevládní nezisková organizace  NRIS ‐ National Research and Innovation System   NSK – národní soustava kvalifikací   NSP – národní soustava povolání   OECD – Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj ‐ Organisation for Economic Co‐ operation and Development)   OP – operační program  PP – přímé platby  PRV – program rozvoje venkova  ROP – Regionální operační program   RTO ‐ Research and Technology Organisations  SŠ – střední škola   SZP – společná zemědělská politika  TVZ – Trvalá vzdělávací základna Mze  ÚZEI – Ústav zemědělské ekonomiky a informací   VaV – Výzkum a vývoj  VOŠ – vyšší odborná škola 

19   

Použité informační zdroje  Další vzdělávání dospělých 2007. Český statistický úřad [online]. 10.7.2009 [cit. 2011‐01‐16]  Dostupný z WWW http://www.czso.cz/csu/2009edicniplan.nsf/p/3313‐09  Hienl, Petr. Teorie a praxe v rozvoji venkova – 1. část. Zemědělská a podohospodarska škola.  2010, č. 4, s. 11 – 13  Hienl, Petr. Teorie a praxe v rozvoji venkova – 2. část. Zemědělská a podohospodarska škola.  2010, č. 6, s. 7 – 10  Hradečná,  Eva  ‐  Hradečný,  Aleš.  Analytické  posouzení  materiálů  z jednotlivých  krajů  ČR  k optimalizaci  středních  škol  z pohledu  resortního  odborného  zaměření.  Zpracováno  pro  Ústav  zemědělské ekonomiky a informací. 2011. s. 7, 10.  Kříž,  Emil.    Možnosti  dalšího  vzdělávání  obyvatel  venkovských.  Perspektivy  celoživotního  učení  v odborném  vzdělávání.  Praha:    Institut  vzdělávání  a  poradenství  ČZU,  2011.  s.  140‐ 143. [CD‐ROM]    Němejc,  Karel  ‐  Dytrtová,  Radmila.    Motivace  celoživotního  vzdělávání  –  zpráva  k dílčím  výsledkům  výzkumu.  In        Perspektivy  celoživotního  učení  v odborném  vzdělávání.  Praha:   Institut vzdělávání a poradenství ČZU, 2011. s. 8‐22. [CD‐ROM]    Slavík,Milan.  Jak mohou (musí) střední školy reagovat na potřeby praxe?  In    Perspektivy  celoživotního  učení  v odborném  vzdělávání.  Praha:    Institut  vzdělávání  a  poradenství  ČZU,  2011. s. 51‐56. [CD‐ROM]    Technopolis Group ‐ Mezinárodní audit výzkumu, vývoje a inovací v  České republice, MŠMT  2011    Binek,  Jan  –  Svobodová,  Hana  –  Rozvoj  venkova  a  regionů:  SZP  a  regionální  politika  na  jednom hřišti,    Kolektiv  autorů,  Společnost  pro  regionální  a  ekonomické  poradenství  ‐  Synergie  ve  venkovském prostoru – GARep, Brno 2011,    Kolektiv  autorů,  Společnost  pro  regionální  a  ekonomické  poradenství  ‐  Synergie  ve  venkovském prostoru – Přístupy k řešení problému rozvoje venkovských obcí ‐ GARep, Brno  2010,    Analýza současných potřeb absolventů ze škol resortního odborného vzdělávání a prognóza  budoucího vývoje, Vyhodnocení dotazníkového šetření, ÚZEI, Praha 2010.    Paweł Samecki, Evropský komisař pověřený řízením regionální politiky, Orientační dokument  pro budování kohezní politiky, prosinec 2009    INFORMAČNÍ  PORTÁL  Ministerstva  průmyslu  a  obchodu       O  PODPOŘE  ENERGETICKÝCH  ÚSPOR A VYUŽITÍ OBNOVITELNÝCH ZDROJŮ ENERGIE  ‐  http://www.mpo‐efekt.cz/cz/programy‐ podpory/23012  

20   

Přílohy:    PREHLED NÁRODNÍCH TECHNOLOGICKÝCH PLATFOREM  (brezen 2011)  Technologická platforma pro udržitelnou chemii  – http://www.suschem.cz/index.php    Česká technologická platforma pro užití biosložek v dopravě a v  chemickém průmyslu  – http://www.biopaliva‐ctpb.cz/index.php  Česká technologická platforma pro potraviny  – http://www.ctpp.cz/  Česká vodíková technologická platforma  – http://www.hytep.cz/  Česká stavební technologická platforma  – http://www.czctp.cz/  Česká technologická platforma bezpečnosti průmyslu  – http://www.czctpis.cz  Česká technologická platforma pro textil  – http://www.ctpt.cz/  Česká technologická platforma strojírenství  – http://www.ctps.cz/cs/uvodni‐stranka/  Technologická platforma strojírenská výrobní technika  – http://www.tpsvt.cz/  Národní technologická platforma Interoperabilita železniční  infrastruktury  – http://www.sizi.cz/ 

21   

České technologické platformy lesního hospodářství  – http://www.forestplatform.cz/  Česká technologická platforma – Letectví a kosmonautika  – http://www.alv‐cr.cz/Default.aspx?tid=8  Platforma pasivních domu  – http://www.pasivnidomy.cz/platforma‐pasivnich‐domu/plaformapasivnich‐  domu‐o‐projektu.html  Technologická platforma Bioplyn  – http://www.czba.cz/  Česká membránová platforma  – http://www.czemp.cz/  Technologická platforma „Udržitelná energetika CR“  – http://www.tpue.cz/TPUE  Technologická platforma pro IT služby  – http://www.platformaits.cz/  Národní technologická platforma NGV  – http://www.ngva.cz/  Technologická platforma pro trvale udržitelné vodní zdroje  – http://www.tpuvz.cz/  CTP rostlinných biotechnologií ‐ Rostliny pro budoucnost  – http://rostlinyprobudoucnost.com/  Vozidla pro udržitelnou mobilitu  – http://www.tp‐vum.cz/  Technologická platforma silniční doprava  – http://www.tpsd‐ertrac.cz/o‐nas/ 

 

22