Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra financí a ekonomie
Analýza faktorů determinujících vývoj HDP a jeho struktury ve vybraných zemích Diplomová práce
Autor:
Saida Zhambakiyeva Finance
Vedoucí práce:
Praha
PhDr. František Jirásek, CSc.
Duben, 2015
Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem předkládanou diplomovou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.
V Praze, dne 29.4.2015
_____________________________ Saida Zhambakiyeva
Poděkování Děkuji panu PhDr. Františku Jiráskovi, vedoucímu diplomové práce, za jeho odborné připomínky, návrhy a vedení při zpracování předkládané diplomové práce a dále rodině a kolegŧm, kteří měli po celé období mého studia trpělivost a pochopení.
Anotace Diplomová práce «Analýza faktorŧ determinujících vývoj HDP a jeho struktury ve vybraných zemích» se zabývá analýzou hrubého domácího produktu České republiky a republiky Kazachstán a hlavně faktorŧ, které ovlivňují a tvoří hodnotu HDP. V teoretické části jsou uvedeny vedle informace o hrubém domácím produktu zásadní zvolené makroekonomické faktory, které ve větší míře mají vliv na vývoj HDP – nezaměstnanost, inflace, monetární politika a postavení zemědělství. Kaţdý faktor je stručně popsán a okomentován z pohledu jeho vlivu na vývoj HDP. V analytické části diplomové práce je provedena analýza a srovnání zmíněných faktorŧ. Pro lepší představu ekonomické vyspělosti v České republice a Kazachstánu na začátku analýzy také je proveden stručný popis a porovnání vývoje celkového HDP. Za časový horizont zkoumání stanovuji období posledních 10 let a to od roku 2004 aţ 2014. Práce je zakončena zhodnocením výsledkŧ zkoumaných ukazatelŧ a formulací závěrŧ.
Klíčová slova: Makroekonomický ukazatel, hrubý domácí produkt (HDP), parita kupní síly, ekonomický růst, nezaměstnanost, inflace, monetární politika, zemědělství.
Annotation My diploma thesis called «Analysis of factors determining the development of GDP and its structure in selected countries» addresses the gross domestic product of the Czech Republic and the Republic of Kazakhstan, especially the factors which affect GDP and form its value. The theoretical part contains not only basic information about the concept of gross domestic product, but also chosen fundamental macroeconomic factors which increasingly influence the GDP development - namely unemployment, inflation, monetary policy and the status of agriculture. Each factor is briefly described and assessed in terms of its impact on the GDP development. The analytical part of thesis deals with the analysis and comparison of these factors. In order to provide a better image of economic advancement in the Czech Republic and Kazakhstan, a brief description and comparison of the global GDP development is added at the beginning of the analysis. The time horizon has been determined as the period of last 10 years, i.e. from 2004 to 2014. Eventually, the thesis evaluates the results of examined indicators and defines the conclusions.
Keywords: Macroeconomic indicator, gross domestic product (GDP), purchasing power parity, economic growth, unemployment, inflation, monetary policy, agriculture.
OBSAH ÚVOD ........................................................................................................................................ 6 1. EKONOMICKÁ SÍLA A EKONOMICKÁ ÚROVEŇ .................................................... 8 2. HLAVNÍ MAKROEKONOMICKÝ UKAZATEL EKONOMIKY - HRUBÝ DOMÁCÍ PRODUKT ............................................................................................................ 10 2.1. POJEM HRUBÉHO DOMÁCÍHO PRODUKTU ........................................................ 10 2.2. METODY ZJIŠŤOVÁNÍ HDP ................................................................................... 13 2.2.1. METODA PŘIDANÉ HODNOTY (VÝROBNÍ) .................................................. 14 2.2.2. VÝDAJOVÁ (ZBOŢOVÁ) METODA.................................................................. 16 2.2.3. DŦCHODOVÁ (PŘÍJMOVÁ) METODA ............................................................. 20 2.3. NOMINÁLNÍ A REÁLNÝ HRUBÝ DOMÁCÍ PRODUKT ....................................... 23 2.4. HRUBÝ DOMÁCÍ PRODUKT A ODVOZENÉ VELIČINY ..................................... 26 2.5. HDP V MEZINÁRODNÍM SROVNÁNÍ ..................................................................... 28 3. EKONOMICKÝ RŮST A HOSPODÁŘSKÝ CYKLUS ................................................ 29 3.1. FAKTORY EKONOMICKÉHO RŦSTU .................................................................... 32 3.2. PŘÍČINY HOSPODÁŘSKÉHO CYKLU .................................................................... 33 4. DETERMINUJÍCÍ FAKTORY VÝVOJE HDP A JEHO STRUKTURY .................. 37 4.1. NEZAMĚSTNANOST.................................................................................................. 38 4.2. INFLACE ...................................................................................................................... 41 4.2.1. PROTIINFLAČNÍ POLITIKA ............................................................................. 44 4.3. MONETÁRNÍ POLITIKA ........................................................................................... 45 4.4. POSTAVENÍ ZEMĚDELSTVÍ .................................................................................... 48 5. ANALÝZA .......................................................................................................................... 50 5.1. ANALÝZA VÝVOJE HDP VE VYBRANÝCH ZEMÍCH ......................................... 51 5.2. SROVNÁNÍ UVEDENÝCH FAKTORŦ VE VYBRANÝCH ZEMÍCH .................... 54 5.2.1. SROVNÁNÍ V OBLASTI MÍRY NEZAMĚSTNANOSTI .................................. 54 5.2.2. SROVNÁNÍ INFLACE.......................................................................................... 58 5.2.3. SROVNÁNÍ MONETÁRNÍ POLITIKY ............................................................... 61 5.2.4. SROVNÁNÍ V OBLASTI ZEMĚDĚLSTVÍ ......................................................... 63 5.3. PREDIKCE.................................................................................................................... 66 ZÁVĚR .................................................................................................................................... 67 SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY .................................................................................. 70 SEZNAM OBRÁZKŮ, GRAFŮ, TABULEK A SCHÉMAT ............................................. 73 SEZNAM POUŢITÝCH ZKRATEK ................................................................................... 75 SEZNAM PŘÍLOH ................................................................................................................ 76
ÚVOD Hrubý domácí produkt je jedním z nejdŧleţitějších makroekonomických ukazatelŧ. Hrubý domácí produkt měří a posuzuje výkonnost ekonomiky a její vývoj. Analýza hrubého domácího produktu a jeho vývoje podstatně odráţí vyspělost ekonomiky země, a v případě přepočítávání na společnou úroveň, pomocí počtu obyvatel, mŧţe slouţit ke vzájemnému porovnání hospodářské úrovně jednotlivých zemí. Mezinárodní komparace ekonomických ukazatelŧ hraje dŧleţitou roli jak v ekonomické teorii, tak i v praxi politického rozhodování na mezinárodní i národní úrovni. Mezinárodní srovnání umoţňuje zúčastněným zemím určit pozice jejich národního hospodářství ve vztahu k druhým státŧm na světě, coţ je základem při výběru zahraniční hospodářské strategie. Na rŧstu či poklesu hrubého domácího produktu se podílí hodně makroekonomických faktorŧ. Je to spotřeba domácností, tvořící rozhodující sloţku HDP, tvorba hrubého kapitálu, výdaje vlády a nesporně hodnota čistého exportu. Ale vedle toho vývoj HDP je provázán s ostatními makroekonomickými indikátory, jako je například inflace, nezaměstnanost, monetární politika a dokonce i postavení zemědělství. Právě o vlivu daných faktorŧ i bude v rámci mé diplomové práce popsáno a analyzováno. V současné době studuji v České republice, ale pocházím z Kazachstánu. Z toho dŧvodu při výběru tématu své diplomové práce jsem se rozhodla, ţe se zaměřím na zkoumání hospodářství právě v těchto zemích. Cílem práce je charakterizovat hrubý domácí produkt jako makroekonomický ukazatel, identifikovat faktory, determinující vývoj HDP ve vybraných zemích a jako jádro práce zanalyzovat i porovnat vývoj zmíněných faktorŧ a jejich dopad na pohyb produktu za stanovené období. Za časový horizont zkoumání stanovuji období posledních deseti let a to od roku 2004 aţ 2014. Toto téma je dle mého názoru velmi rozmanité a nejsem schopná se zmínit o všech faktorech, které ovlivňují vývoj a výši HDP, z toho dŧvodu se věnuji jen čtyřem z nich. Tyto mají dle mého nejzásadnější vliv na hospodářský rŧst a obecně tak ovlivňují makroekonomickou stabilitu.
6
Teoretickou část své diplomové práce se věnuji vedle dŧleţité informace o hrubém domácím produktu, včetně metod jeho zjišťování a mezinárodního porovnání, objasnění pojmŧ ekonomická síla a ekonomická úroveň. Téţ stručně uvádím faktory a příčiny ekonomického rŧstu. Dále uţ nasledují zvolené makroekonomické faktory – nezaměstnanost, inflace, monetární politika a postavení zemědělství. Kaţdý faktor je stručně popsán a okomentován z pohledu jeho vlivu na vývoj HDP. V analytické části mé diplomové práce analýzuji a srovnávám zmíněné faktory, determinující vývoj a strukturu HDP. Pro lepší představu ekonomické vyspělosti v České republice a Kazachstánu na začátku analýzy také bude proveden stručný popis a porovnání vývoje celkového HDP. Práce je zakončena predikci moţného vývoje HDP v následujících rocích za předpokladŧ pŧsobení zmíněných faktorŧ, zhodnocením výsledkŧ zkoumaných ukazatelŧ a formulací závěrŧ.
METODY ZPRACOVÁNÍ K dosaţení stanovených cílŧ jsem pouţila kombinace několika metod. Základní metodou této diplomové práce je analýza, pomocí níţ byly zkoumány vlivy a dopady zmíněných faktorŧ na vývoj hrubého domácího produktu. Mezi další metody patří dedukce, syntéza a také komparace pro porovnání zjištěných výsledkŧ. Diplomová práce byla napsána na základě české, ruské a kazachstánské literatury, nejnovější informace jsem hledala na odborných internetových stránkách. V rámci diplomové práce byla pouţita data, která jsou dostupná v databázi Českého statistického úřadu, Státní kazachstánské agentury a dalších světových statistických agentur. Pro dosaţení lepší představy jsou v práci pouţity grafy, schémata a tabulky.
7
1. EKONOMICKÁ SÍLA A EKONOMICKÁ ÚROVEŇ Velikost HDP v absolutním vyjádření představuje ekonomickou sílu země. K vyjádření ekonomické úrovně země pouţíváme relativní ukazatel - HDP na jednoho obyvatele. Někdy bývá tento ukazatel pouţíván i k přibliţnému vyjádření ţivotní úrovně v dané zemi. Tento ukazatel bude podrobněji popsán v následující kapitole mé práce. Hrubý domácí produkt na jednoho obyvatele jakoţto ukazatel ekonomické úrovně země má některá omezení. Nevypovídá totiţ nic o vnitřní struktuře ekonomiky, o zastoupení tzv. hightech («vysokých technologií») odvětví v ekonomice o stupni vědeckotechnického rozvoje. Vysoký ukazatel HDP na jednoho obyvatele tak nevylučuje moţnost zaostávání v řadě dŧleţitých oblastí. V takovém případě bývá vysoký HDP na jednoho obyvatele dŧsledkem příznivého geologického dědictví a štědré přírody. Je tomu tak v zemích disponujících velkým ropným bohatstvím, které, jak se mŧţete snadno přesvědčit na internetu, zaujímají přední místa v ţebříčku zemí s nejvyšším HDP na 1 obyvatele (Katar, Kuvajt, Spojené arabské emiráty). Hovoříme-li o ekonomicky rozvinuté zemi, máme na mysli takovou zemi, jejíţ vysoká ekonomická úroveň je výsledkem pŧsobení vysoce kvalifikovaných pracovních sil, aplikace výsledkŧ výzkumu a vývoje, významného zastoupení inteligenčně náročných výrob a podobných faktorŧ.1 Ke zmíněnému ještě musím dodat, ţe pro účely srovnání ekonomické úrovně mezi zeměmi a ekonomické síly v rámci referenční skupiny zemí je nutno HDP v národních měnách převést na mezinárodně srovnatelnou jednotku. Nejčastěji je tento převod prováděn pomocí parit kupní síly, coţ jsou uměle vytvořené směnné kursy, které eliminují rozdíly cenových úrovní mezi zeměmi. Tato metoda je upřednostňována oproti převodu pomocí směnných kursŧ zvláště při srovnání vyspělých a méně vyspělých ekonomik. Převod pomocí kursŧ ve druhém případě totiţ podhodnocuje kupní sílu jejich měn. Význam rozlišení ekonomické síly a úrovně ukazují změny pořadí deseti ekonomicky nejsilnějších zemí světa při vyjádření HDP na obyvatele (Tabulka č. 1), který v současném globalizovaném světě lépe odráţí skutečnou produkci dané země. 1
JUREČKA, Václav a kolektiv. Makroekonomie . Praha: Grada Publishing, 2010. ISBN 978-80-247-3258-9, s.40-41
8
Tabulka č. 1. Ekonomická síla a ekonomická úroveň, rok 2013 (v USD z PPPs).
USA Čína Japonsko Německo Francie Velká Británie Brazílie Itálie Rusko Indie
Ekonomická síla (mld. USD) HDP % světového Pořadí HDP 16 768 22,2 1 9 240 12,2 2 4 919 6,5 3 3 730 4,9 4 2 806 3,7 5 2 678 3,5 6 2 246 2,9 7 2 149 2,8 8 2 097 2,8 9 1 877 2,5 10
Ekonomická úroveň (USD) HDP/obyv. USA=100 Pořadí 53 042 6 807 38 634 46 269 42 503 41 788 11 208 35 926 14 611 1 499
100 13 73 87 80 79 21 68 28 3
1 9 5 2 3 4 8 6 7 10
Poznámka: do srovnání zahrnuto 192 zemí. Zdroj: data dostupné z www.worldbank.org, zpracování vlastní HDP těchto deseti zemí (v PPP) zahrnuje téměř 64% světového outputu (výstupu), dvě největší ekonomiky světa představují Spojené státy a Čína. Z hlediska ekonomické úrovně se však Čína dosud stále propadá mezi méně vyspělé země, HDP na obyvatele zde dosahuje pouze 13% úrovně USA, v Indii, desáté nejsilnější ekonomice světa, ještě méně (pouhých 3%). Tato úroveň by však ještě niţší při převodu pomocí směnného kursu.2
2
KADEŘÁBKOVÁ, Anna a Václav Ţdárek. Makroekonomická analýza [online]. 2006. [cit. 2015-02-12]. ISBN 80-86730-050. Dostupné z:https://www.vsem.cz/data/data/sis-ukazky-kapitol/uc_zma_kapitola.pdf, s.10
9
2. HLAVNÍ MAKROEKONOMICKÝ UKAZATEL EKONOMIKY - HRUBÝ DOMÁCÍ PRODUKT 2.1. POJEM HRUBÉHO DOMÁCÍHO PRODUKTU Nejdŧleţitějším makroekonomickým agregátem, na základě kterého měříme a posuzujeme výkonnost ekonomiky a její vývoj, je ukazatel hrubého domácího produktu. Hrubý domácí produkt odráţí úroveň ekonomiky a jeho vývoj je daný vývojem ekonomiky. Hrubý domácí produkt (HDP, GDP Gross Domestic Product) vyjadřuje objem finální produkce, který byl vytvořen za určité období výrobními faktory, které pŧsobily na území státu za určité období. Časovým obdobím bývá obvykle jeden rok.3 Ukazatel HDP se pouţívá převáţně v západní Evropě, zatímco v Severní Americe je preferován ukazatel hrubý národní produkt (HNP).4 Tabulka č. 2: Hlavní c sloţky HDP Hlavními sloţkami HDP jsou: výdaje domácností na nákup zboţí a sluţeb, hrubé soukromé domácí investice, coţ jsou čili vše co občané utratí v obchodech a za zejména investiční nákupy firem, jak za sluţby;
suroviny, tak na rozšíření i obnovu tzv. kapitálových statkŧ (tj. i škody po hurikánu);
vládní nákupy zboţí a sluţeb, tj. vše co čisté exporty, rozdíl exportŧ a importŧ. nakoupí vlády; Zdroj: http: www.blisty.cz, zpracování vlastní Tolik tedy základy teorie. HDP má jednu nesmírnou výhodu, proč je pouţíván, a to je jeho jednoznačná vypovídací schopnost, relativní jednoduchost jeho výpočtu a vcelku dobrá mezinárodní srovnatelnost. Má ovšem i několik zásadních nedostatkŧ, z nichţ některé byly v uvedeném článku zmíněny. Hrubý domácí produkt není schopen zaznamenat netrţní statky, tj. vše, co je vyrobeno doma ve volném čase (vaření, kutilství apod.). Odhady hovoří, ţe tyto 3
BRČÁK Josef, B. Sekerka, D. Stará, R. Svoboda. Česká republika ve světle ekonomických teorií. Plzeň: Aleš Čeněk, s.r.o., 2012. ISBN 978-80-7380-369-8, s.57 4 SOJKA Milan, Bronislav Konečný. Malá encyklopedie moderní ekonomie. Praha: Libri, 2006. ISBN 978-807277-328-2.
10
netrţní statky a sluţby představují teoretický nárŧst produktu o 30%. Škody na ţivotním prostředí jsou ukazatelem, který HDP také nezachycuje a dŧvodem je obtíţná peněţní vyjádřitelnost. O všechny výdaje směřující k odstranění škod na ţivotním prostředí by měl být HDP sníţen. Následující mnoţinou nezachycenou HDP je tzv. podzemní ekonomika, coţ je ekonomika nelegální, jako např. výroba drog. Ovšem léky na léčbu narkomanŧ uţ v HDP jsou. Pokud by ekonomika měla zachycovat opravdu všechnu produkci měla by tam být zachycena i výroba drog, a naopak odečteny náklady na léčení závislosti. HDP totiţ nezachycuje ani zdraví obyvatelstva. Zde se ekonomická teorie shoduje se závěry uvedeného článku. HDP totiţ nezapočítává hodnotu volného času -- je třeba si uvědomit, ţe v uplynulých desetiletích došlo v západních ekonomikách k podstatnému sníţení délky pracovní doby, coţ jistě vyústilo ve zvýšení kvality ţivota. Ovšem ohodnocení volného času je čistě subjektivní a těţko porovnatelné. Přesto, ideální ukazatel by měl brát nárŧst volného času v potaz. V HDP také není zachycena kvalita zboţí a sluţeb, coţ je jistě podstatné, neboť srovnáme-li např. televizi před deseti lety a dnes, vidíme nezanedbatelný rozdíl. Totéţ platí pro auta a podobně. Navíc jsme často svědky toho, ţe spolu s rostoucí kvalitou dochází k rŧstu ceny, čehoţ zářným příkladem je například elektronika. O rŧst kvality a volného času by měl být tedy HDP zvýšen. Hrubý domácí produkt zajisté není všezahrnující ukazatel, který ukazuje jak světlé tak i stinné stránky vývoje hospodářství, ale z dŧvodu jeho jednoduchého metodického výpočtu a vysvětlitelnosti, zŧstává hojnou pomŧckou statistikŧ, vděčným tématem novinářŧ a silným argumentem politikŧ. Jsou to totiţ právě politici, kteří by mohli na nedostatcích HDP vytěţit cenné body v diskuzi o rŧstu ekonomiky. Ovšem ani ekonomové, kteří jsou si většinou nedostatku HDP plně vědomi, je k tomu nedonutí. 5 Hrubý domácí produkt je základním makroekonomickým agregátem národního účetnictví, ukazatelem, jehoţ prostřednictvím se vyjadřuje a srovnává ekonomická vyspělost země, ţivotní úroveň, tempo rŧstu národního hospodářství.6
5
Britské listy. www.blisty.cz, 6. 12. 2005. ISSN 1213-1792. HRONOVÁ, S., FISHER, J., HINDLS, R. a SIXTA, J.. Národní účetnictví. Nástroj popisu globální ekonomiky. Praha: C. H. Beck, 2009. ISBN 978-80-7400-153-6. 6
11
Zobrazení srovnání domácího produktu na obyvatele v některých zemích ukazuje graf č. 1. Graf č. 1: Hrubý domácí produkt na obyvatele v roce 2013 (v eurech, upraveno podle parity kupní síly, EU 27=100) 7
Zdroj: makrodata dostupné z: www.finance.cz, zpracování vlastní
7
finance.cz. finance.cz. [online]. [cit. 2015-02-05]. Dostupné z: http://www.finance.cz/makrodata-eu/eusvet/svetove-makroukazatele/hdp-obyvatel/
12
2.2. METODY ZJIŠŤOVÁNÍ HDP Třem základním charakteristikám HDP odpovídají i tři základní metody zjišťování HDP: 1. součet finální produkce statkŧ a sluţeb vyjádřený v trţních cenách (= finální produkt v trţních cenách), 2. součet dŧchodŧ všech výrobních faktorŧ zvětšený o amortizaci a nepřímé daně (= hrubý důchod v trţních cenách), 3. součet hodnoty produkce mínus meziprodukt ve všech odvětvích a podnicích, které se zúčastnily tvorby HDP (= celková suma hodnoty přidané zpracováním v trţních cenách). Uvedené tři zpŧsoby výpočtu HDP odpovídají i třem metodám, které jsou obvykle vyuţívány při statistickém zjišťování HDP.8 Metody zjišťování HDP
Výdajová (zboţová)
Výrobní (produkční, odvětvová)
Dŧchodová
Zdroj: zpracování vlastní Je třeba si však uvědomit, ţe v praxi se potřebné údaje zjišťují pomocí povinných statistických hlášení, v řadě případŧ se propočítávají, provádí se kvalifikovaný odhad apod. Výsledkem je skutečnost, ţe pŧvodně spočítaná hodnota domácího produktu se v praxi několikrát upravuje a koriguje i prŧběhu delšího období. 9 V prvním případě hovoříme o výdajové, popř. spotřební metodě výpočtu, ve druhém případě o dŧchodové metodě a ve třetím případě o výrobní metodě. Přitom je zřejmé, ţe všechny tři metody by měly vést k naprosto stejným výsledkŧm. Ve skutečnosti ovšem existují určité malé rozdíly plynoucí z odlišného postupu zjišťování jednotlivých makroekonomických veličin; jsou zpŧsobeny především nepřesnostmi v odhadech niţších sloţek tvořících HDP.
8
VLČEK, Josef a kolektiv. Ekonomie a ekonomika. Praha: ASPI, 2005. ISBN 80-7357-103-X, s. 288 Zdentator. Metody HDP. Sladeshare. [online]. 6.3.2014 [cit. 2015-02-06]. Dostupné z: http://www.slideshare.net/zdendator/makroekonomie3 9
13
2.2.1. METODA PŘIDANÉ HODNOTY (VÝROBNÍ) První zpŧsob zjišťování HDP je prostřednictvím metody přidané hodnoty. HDP touto metodou vyjadřujeme jako součet přidaných hodnot v procesu produkce za dané období, přičemţ se jedná o přidané hodnoty firem majících sídlo na daném území.10 Výrobní metoda vyjádření HDP je zaloţena na výpočtu produkce a mezispotřeby odvětví v národní ekonomice. Hrubá přidaná hodnota odvětví je definována jako rozdíl mezi produkcí a mezispotřebou. HDP v kupních cenách je potom vypočítán jako součet hrubé přidané hodnoty všech odvětví, k němuţ jsou připočítány daně z produktŧ a od něhoţ jsou odečítány dotace na produkty. Schéma č. 1. Výrobní metoda VÝROBNÍ METODA Produkce - Mezispotřeba Hrubá přidaná hodnota + Daně z produktŧ - Dotace na produkty - FISIM Hrubý domácí produkt Zdroj: KADEŘÁBKOVÁ, A. Základy makroekonomické analýzy. Praha: LINDE, 2003, s.39 Produkce výrobků a služeb představuje hodnotu zboţí a sluţeb, které jsou výsledkem produkčních činností rezidentských jednotek v daném období na území dané ekonomiky. Tvoří ji trţní produkce (v základních cenách ), netrţní produkce rozdělená na produkci pro vlastní konečné uţití (v základních cenách) a ostatní netrţní produkci (oceněnou na základě nákladŧ). Mezispotřeba předstvavuje hodnotu zboţí a sluţeb spotřebovaných v prŧběhu příslušného období rezidentskými producenty v procesu výroby jiného zboţí a sluţeb (s výjimkou fixních aktiv). Do mezispotřeby jsou zahrnuty i finanční zprostředkovatelské sluţby nepřímo měřené (FISIM - financial intermmediation services indirectly measured), o tuto částku se sniţuje celková hrubá přidaná hodnota.11 10
WAWROSZ, Petr, HEISSLER, Herbert, HELíSEK, Mojmír, MACH, Petr. Makroekonomie základní kurz. 1. vydání, 1. dotisk Praha: Edice EUPRESS, 2013. ISBN 978-80-7408-059-3. 11 KADEŘÁBKOVÁ, Anna. Základy makroekonomické analýzy. Praha: LINDE, 2003. ISBN 80-86131-36-X, s.40
14
Princip této metody je objasněn v příkladu 1. Příklad č. 1. Mějme tři podnikatele A, B a C, kteří se postupně podílejí na produkci určitého statku. Vstupy a výstupy jednotlivých podnikatelŧ znázorňuje obrázek – vstupy i výstupy jsou uvedeny v peněţních jednotkách, tj. kaţdý podnikatel (kaţdá firma) platí svým dodavatelŧm v penězích a za prodané statky rovněţ obdrţí peníze. 50 20
30 120
A
30
80 250
B
60
C
400
40
Přidaná hodnota podnikatele A je 20 (=120 – (20 + 50 + 30)), přidaná hodnota podnikatele B je 40 (=250 – (120 + 30 + 60)), přidaná hodnota podnikatele C je 30 (=400 – (250 + 80 + 40)). Součet přidaných hodnot je 90 peněţních jednotek. Z příkladu 1 plyne, ţe přidané hodnoty spočítáme tak, ţe od výstupŧ jednotlivých firem odečteme vstupy. Přidané hodnoty jednotlivých producentŧ sečteme, výsledný součet dá hrubý domácí produkt. Je ale nutno zdŧraznit, ţe takto jednoduše bychom HDP spočítali pouze v ekonomice bez existence státu, tedy v ekonomice bez daní z produkce statkŧ (zejména daně z přidané hodnoty – DPH a spotřební daně), které firmy státu z produkce odvádějí, a bez dotací, které mohou firmy od státu dostávat. Rozdíl všech zaplacených daní z produkce statkŧ a všech dotací, jeţ firmy obdrţí, dá tzv. čisté daně z produkce (NTP). Tyto čisté daně ale musíme do HDP zahrnout – v ostatních metodách zjišťování HDP jsou čisté daně zahrnuty. Všechny tři metody musejí dospět ke stejnému výsledku – jinak by to zpŧsobovalo zmatek. Vzhledem ke zde uvedenému je pro výpočet HDP metodou přidané hodnoty nutno pouţít rovnici (Rovnice 1): + NTP, kde GVAi = hrubá přidaná hodnota vytvořená i-tou formou (přidaná hodnota včetně odpisŧ), i obecně nabývá hodnot od 1 do n, kde n je maximální počet firem, NTP = čisté daně z produkce. Výrobní metodou zjistíme HDP tak, ţe sečteme přidané hodnoty jednotlivých subjektŧ (nebo sektorŧ), které pŧsobí v daném období v dané ekonomice. K této sumě přidaných hodnot je 15
třeba přečíst čisté daně v podobě rozdílu agregované (všech) zaplacené daně z produkce statkŧ (zejména daně z přidané hodnoty a spotřebních daní) minus agregované (všech) dotace, které firmy obdrţí na produkci statkŧ.12 V následujícím schématu je ve zjednodušené podobě zachycen výrobní zpŧsob výpočtu HDP. Schéma č. 2. Výrobní struktura HDP Hrubý domácí produkt – výrobní metoda Hodnota přidaná zpracováním v sektorech
národohospodářských odvětvích
Primární, sekundární, terciární
Zemědělství, prŧmysl, stavebnictví, obchod a sluţby
Zdroj: VLČEK, Josef a kolektiv. Ekonomie a ekonomika. Praha: ASPI, 2005, s.288 HDP zjišťovaný ve fázi výroby tak slouţí především ke sledování vyspělosti jednotlivých ekonomik. Zcela obecně platí, ţe čím vyspělejší ekonomika, tím větší je podíl terciárního sektoru, především obchodu, dopravy a sluţeb, včetně finančních na celkovém HDP. 13
2.2.2. VÝDAJOVÁ (ZBOŢOVÁ) METODA V praxi nejpouţívanější metoda výpočtu HDP se pouţívá metoda výdajová. Nejprve uvedu základní definici a členění. Následně definuji jednotlivé sloţky výdajové metody podrobně podle systému ESA 1995. Základní definice zní takto: «Výdajovou metodu HDP zjistíme tak, ţe sečteme všechny výdaje vynaloţené na finální statky a sluţby». Tyto výdaje dále Pavelka člení na 4 základní kategorie:14 Výdaje domácností na spotřebu (C)
Výdaje na investice (I)
Výdaje vlády na nákup výrobkŧ a sluţeb (G)
Čistý export (NX)
Zdroj: zpracování vlastní 12
WAWROSZ, Petr, HEISSLER, Herbert, HELíSEK, Mojmír, MACH, Petr. Makroekonomie základní kurz. 1. vydání, 1. dotisk Praha: Edice EUPRESS, 2013. ISBN 978-80-7408-059-3. 13 VLČEK, Josef a kolektiv. Ekonomie a ekonomika. Praha: ASPI, 2005. ISBN 80-7357-103-X, s.289 14 PAVELKA, Tomáš. Makroekonomie základní kurz, III.vydání. Slaný : MELANDRIUM, 2007. ISBN 978-8086175-58-4, s.19-20
16
Proč tak činíme? Nezapomínejme, ţe tyto výdaje slouţí na nákup finálních statkŧ, za tyto výdaje jednotlivé sektory (subjekty) nakupují finální statky, tj. platí za jejich hodnotu. Souhrn všech výdajŧ za určité období nám tedy dá hodnotu všech finálních statkŧ vyprodukovaných v daném období. Sektory jsou čtyři – domácnosti, firmy, vláda a sektor zahraničí. Na základě znalostí těchto sektorŧ lze zodpovědět otázku, jaké jsou jednotlivé výdaje. Odpověď dá jiţ známá identita: HDP = GDP = C + I + G + NX Dále se zaměříme na rozhodující poloţky tvořící HDP při pouţití výdajové metody. C = spotřební výdaje, tj. výdaje domácností na nákup statkŧ konečné spotřeby (zahrnuje veškeré spotřební výdaje domácností, např. za potraviny, bydlení – nájemné, televizory, auta apod.).15 Z výdajŧ domácností se do této poloţky nezahrnují výdaje na nové domy. Ty jsou započítávány do poloţky hrubé soukromé domácí investice. Osobní výdaje na spotřebu jsou největší poloţkou a tvoří zpravidla více neţ dvě třetiny HDP. Schéma č. 3: Výdaje domácností na spotřebu Statky krátkodobé spotřeby
Statky dlouhodobé spotřeby
Sluţby
Potraviny, oblečení atd.
Auta, technika atd.
Vzdělání, doprava atd.
Zdroj: zpracování vlastní I = hrubé soukromé domácí investice = investiční výdaje, zahrnují pouze soukromé hrubé investice, nikoli investice vynaloţené vládou. Investice jsou označovány jako hrubé proto, ţe se od nich neodečítá ta část, jeţ slouţí k náhradě znehodnoceného kapitálu (tj. spotřebovaných kapitálových statkŧ). To znamená, ţe tato poloţka obsahuje odpisy.16 To jsou výdaje firem do budov, strojŧ apod., neboli do statkŧ dlouhodobé potřeby (tj. do fyzického kapitálu), které slouţí k produkci dalších statkŧ. V poloţce investice se z hlediska měření HDP téţ skrývá zamýšlené i nezamýšlené zvýšení zásob. Pod zamýšleným zvýšením zásob rozumíme situaci, kdy firma chce zvýšit zásoby svých výrobkŧ a předpokládá, ţe je prodá v následujících obdobích. Nezamýšlené zvýšení zásob je situace, kdy firma vyrobí nějaké statky, předpokládá, ţe je prodá v aktuálním období (v období, v němţ je vyrobila),
15
WAWROSZ, Petr, HEISSLER, Herbert, HELíSEK, Mojmír, MACH, Petr. Makroekonomie základní kurz. 1. vydání, 1. dotisk Praha: Edice EUPRESS, 2013. ISBN 978-80-7408-059-3. 16 SOJKA Milan, Bronislav Konečný. Malá encyklopedie moderní ekonomie. Praha: Libri, 2006. ISBN 978-807277-328-2.
17
k tomuto prodeji ale nedošlo – zejména z dŧvodu, ţe po vyprodukovaných statcích nebyla poptávka.17 Investice představují přírŧstek zásoby kapitálu během daného časového období. Zásoba kapitálu je celkové fyzické mnoţství kapitálu v ekonomice. Musíme zde upozornit, ţe pod pojmem investice zde máme na mysli reálné investice. Nejedná se o investice v podobě finančních investic (např. nákup cenných papírŧ). Pokud provedeme finanční investici, změníme pouze strukturu našeho portfolia, ale reálné nezvýšíme zásobu kapitálu. Do výdajŧ na investice zahrnujeme výdaje na investice financované podniky, příp. domácnostmi. Mŧţeme si je dále rozčlenit na: Investice do fixního kapitálu jsou výdaje podnikŧ na nové závody, stroje a další vybavení. Je pro ně charakteristické, ţe v prŧběhu výrobního procesu dochází k jejich postupnému opotřebení. Do této poloţky patří také výdaje domácností na nákup domŧ a bytŧ (ostatní dlouhodobé statky patří do výdajŧ na spotřebu). Investice do zásob jsou změny v zásobách finálních statkŧ, které jsou určeny na prodej a zásoby materiálu, který je určen pro další pouţití ve výrobním procesu. Jedna se rozdíl mezi stavem zásob na konci a na začátku sledovaného období. Investice do zásob mohou být za sledované období pozitivní (zásoby rostou), neměnné nebo negativní (zásoby klesají).18 G = vládní výdaje na nákup statkŧ a sluţeb. Vládní výdaje (G) zahrnují takové poloţky jako jsou výdaje na obranu, školství, státní správu apod., a to včetně mezd a platŧ. V případě vládních výdajŧ tedy máme na mysli všechny ty poloţky, které představují vládní nákupy spotřebních nebo investičních statkŧ a sluţeb s tím, ţe mzdy a platy povaţujeme za odměnu za pouţití práce jako výrobního faktoru, tedy za faktorovou platbu, která se započítává do tvorby HDP.
17
WAWROSZ, Petr, HEISSLER, Herbert, HELíSEK, Mojmír, MACH, Petr. Makroekonomie základní kurz. 1. vydání, 1. dotisk Praha: Edice EUPRESS, 2013. ISBN 978-80-7408-059-3. 18 PAVELKA, Tomáš. Makroekonomie základní kurz, III.vydání. Slaný : MELANDRIUM, 2007. ISBN 978-8086175-58-4, s.19
18
Vládní výdaje Výdaje spotřebního charakteru (Gc)
Výdaje investičního charakteru (Gi)
Zdroj: zpracování vlastní Do vládních výdajŧ nezahrnujeme tzv. transferové platby, i kdyţ jsou součástí výdajové stránky státního rozpočtu; ty představují pouze přerozdělovací procesy v rámci jíţ vytvořeného HDP. Typickými transferovými platbami jsou nejrŧznější sociální dávky, podpory v nezaměstnanosti apod. Vládní nákupy obvykle činí okolo 20% z celkové hodnoty HDP. NX = čistý vývoz (export); NX = export (X) – import (M) Poloţka čistý export znamená rozdíl mezi vývozem (X) a dovozem (M) zboţí a sluţeb. Tato poloţka muţe být kladná i záporná. Kladná je tehdy, kdyţ vývoz převyšuje dovoz; v tomto případě část domácí produkce zboţí a sluţeb je spotřebována v zahraničí. Naopak záporná hodnota čistého vývozu znamená vyšší úroveň dovozu neţ vývozu; v tomto případě jsou čerpány zahraniční zdroje k pokrytí domácích potřeb.19 Výdajová metoda vyjádření HDP je zaloţena na měření sloţek poptávky. Výdaje na konečnou spotřebu a hrubá tvorba kapitálu tvoří domácí poptávku a její součet s vývozy zboţí a sluţeb konečnou poptávku.20 Schéma č. 4. Výdajová metoda VÝDAJOVÁ METODA Výdaje na konečnou spotřebu + Hrubá tvorba kapitálu = Domácí poptávka + Vývozy zboţí a sluţeb = Konečná poptávka - Dovozy zboţí a sluţeb Hrubý domácí produkt Zdroj: KADEŘÁBKOVÁ, A. Základy makroekonomické analýzy. Praha: LINDE, 2003, s.44
19
VLČEK, Josef a kolektiv. Ekonomie a ekonomika. Praha: ASPI, 2005. ISBN 80-7357-103-X, s.291 KADEŘÁBKOVÁ, Anna. Základy makroekonomické analýzy. Praha: LINDE, 2003. ISBN 80-86131-36-X, s.44 20
19
Skutečná konečná spotřeba je odvozena prostřednictvím naturálních sociálních transferŧ od výdajŧ na konečnou spotřebu domácností, vlády a neziskových institucí slouţících domácnostem. Tvorba hrubého kapitálu se člení na tvorbu hrubého fixního kapitálu, změnu zásob a na čisté pořízení cenností.21
2.2.3. DŮCHODOVÁ (PŘÍJMOVÁ) METODA Při pouţití dŧchodové metody se sčítají jednotlivé dŧchody, které v daném časovém období obdrţí vlastníci výrobních faktorŧ mající bydliště nebo sídlo na území dané země. Proč? Nezapomínejme, ţe kaţdý výdaj je zároveň dŧchodem určitého vlastníka (majitele) výrobního faktoru, který přispěl k produkci daného statku. Na dŧchodovou metodu se tedy mŧţeme dívat jako na druhou stranu (zrcadlo) výdajové metody. I v situaci, kdy jsou některé statky vyprodukovány a neprodány - tedy v situaci zamýšleného či nezamýšleného zvýšení zásob, jsou tyto statky u výdajové metody do HDP zahrnuty. V případě měření HDP dŧchodovou metodou nesmíme zapomínat, ţe vlastníci výrobních faktorŧ, kteří tyto statky produkovali, dostávali dŧchody (mzdy apod.), byť statky nebyly prodány. Proto mŧţeme HDP měřit jako součet jednotlivých dŧchodŧ. V dŧchodové metodě tedy za dané období sčítáme následující poloţky příjmŧ osob majících bydliště nebo sídlo na daném území (viz schéma č.5).22 Schéma č. 5. Poloţky příjmů počítané v důchodové metodě
příjmy zaměstnancŧ
renta (nájemné, pachtové)
nepřímé podnikové daně
PŘÍJMY amortizace (odpisy)
zisky firem před zdaněním
čistý úrok
Zdroj: PAČESOVÁ, Hana. Kapitoly z makroekonomie. Praha: BIVŠ, 2011, zpracování vlastní
21
BRČÁK Josef, B. Sekerka, D. Stará, R. Svoboda. Česká republika ve světle ekonomických teorií. Plzeň: Aleš Čeněk, s.r.o., 2012. ISBN 978-80-7380-369-8, s.58 22 WAWROSZ, Petr, HEISSLER, Herbert, HELíSEK, Mojmír, MACH, Petr. Makroekonomie základní kurz. 1. vydání, 1. dotisk Praha: Edice EUPRESS, 2013. ISBN 978-80-7408-059-3.
20
Charakteristika jednotlivých příjmŧ: a) Příjmy zaměstnancŧ zahrnují hrubé mzdy a další platby, které případně zaměstnavatelé poskytují (příspěvky na dopravu, ošacení, bydlení apod.); b) Renty (nájemné, pachtovné) jsou placeny vlastníkŧm pŧdy a nemovitostí; c) Do nepřímých podnikových daní zahrnujeme daně vybírané z prodejŧ finálních produktŧ firem, které zvyšují náklady těchto firem a jsou tudíţ zahrnuty do trţní ceny prodávaných statkŧ a sluţeb (daň z přidané hodnoty); d) Amortizace čili znehodnocení kapitálu představuje prostředky, které jsou firmami ukládány pro budoucí náhradu té části fixního kapitálu, která se během určité doby opotřebí, znehodnotí či zastará z technického hlediska (jedná se o částky, odpovídající odpisŧm); e) Zisky firem před zdaněním zahrnují: dividendy, nerozdělené zisky, daně ze zisku firem, dŧchody vlastníkŧ; f) Čistý úrok je příjem získaný z peněţních vkladŧ.23 Dŧchodovou strukturu HDP (v trţních cenách), rovněţ zjednodušeně zobrazenou ve schématu 2, lze vyjádřit jako HDP = Y + a + tn, kde: Y - celkový dŧchod vyplacený výrobním faktorŧm: mzdy (w) + čisté úroky (i) + zisky (z) + renta (r), a - amortizace, tn - nepřímé daně.24 Následující schéma zobrazuje dŧchodovou metodu vyjádření HDP. Schéma č.6. Důchodová metoda DŮCHODOVÁ METODA Náhrady zaměstnancŧm + Hrubý provozní přebytek a smíšený dŧchod + Daně z výroby a z dovozu - Dotace na produkty a ostatní dotace na výrobu Hrubý domácí produkt Zdroj: KADEŘÁBKOVÁ, A. Základy makroekonomické analýzy. Praha: LINDE, 2003, s.49 23 24
PAČESOVÁ, Hana. Kapitoly z makroekonomie. Praha: BIVŠ, 2011. ISBN 978-80-7265-193-1, s.15-16 VLČEK, Josef a kolektiv. Ekonomie a ekonomika. Praha: ASPI, 2005. ISBN 80-7357-103-X, s.292
21
Kde, náhrady zaměstnancům (v hotovosti i naturální) zahrnují mzdy a platy a sociální příspěvky zaměstnavatelŧ. Provozní přebytek zahrnuje zejména zisky podnikatelských subjektŧ (upravené o zisk z drţby zásob), úroky a jiné dŧchody z vlastnictví kapitálu (tj. majetkové a podnikatelské dŧchody). Smíšený důchod zahrnuje dŧchody z podnikání (zisk) drobných podnikatelŧ a dŧchod z jejich pracovní činnosti (mzdy) pro vlastní podnik.25 Pro lepší představu o vypočítávání HDP v následujícím schématu jsou ve zjednodušené podobě zachyceny všechny dva zpŧsoby výpočtu HDP. Schéma č.7. Výdajová a důchodová struktura HDP Výdajová metoda
Hrubý domácí produkt Dŧchodová metoda
Spotřeba (С) Hrubé investice (Ig) Vládní nákupy zboţí sluţeb (G) Čistý export (NX) Celkem: HDP v trţních cenách
Mzdy (w) Čisté úroky (i) – rozdíl mezi přijatými a vyplacenými Zisky (z) Renta (r) Amortizace (a) Celkem: HDP v cenách výrobních faktorŧ Nepřímé daně (tn)
HDP v trţních cenách
HDP v trţních cenách
Zdroj: VLČEK, Josef a kolektiv. Ekonomie a ekonomika. Praha: ASPI, 2005, s.290 Výdajová i dŧchodová metoda výpočtu HDP se opírají o běţně a kaţdoročně vykazované statistické údaje. Obě tyto metody proto většinou tvoří páteř národního účetnictví vztahujícího se k národnímu produktu a dŧchodu.26
25
KADEŘÁBKOVÁ, Anna. Základy makroekonomické analýzy. Praha: LINDE, 2003. ISBN 80-86131-36-X, s.49 26 VLČEK, Josef a kolektiv. Ekonomie a ekonomika. Praha: ASPI, 2005. ISBN 80-7357-103-X, s.290
22
2.3. NOMINÁLNÍ A REÁLNÝ HRUBÝ DOMÁCÍ PRODUKT Domácí produkt se skládá z velkého mnoţství rŧzných statkŧ – výrobkŧ a sluţeb. Proto nemŧţeme velikost domácího produktu měřit v nějakých fyzických jednotkách (např. v kusech), nýbrţ jedině v peněţních jednotkách. Vyrobené mnoţství kaţdého statku násobíme jeho cenou a poté sečteme tyto násobky za všechny statky.27 HDP vyjádřený v běžných tržních cenách (tj. v cenách daného roku) nazýváme nominálním HDP. Nominální HDP se z roku na rok mění ze dvou příčin: jednak v dŧsledku rŧstu fyzického objemu finální produkce, druhou příčinou je změna trţních cen. Dochází-li k rŧstu cen, tj. k inflaci, zvyšuje se nominální HDP, i kdyţ se v ekonomice vyrábí stále stejné mnoţství finální produkce. Proto kromě údajŧ o rŧstu nominálního HDP se zjišťují i údaje o změnách reálného HDP, který mnohem adekvátněji zachycuje zpomalení nebo zrychlení celkové hospodářské aktivity dané země. Reálný HDP vyjadřuje pouze změny ve fyzickém výstupu ekonomiky (v cenách základního období).28 Vývoj HDP České republiky v běţných a stálých cenách (tzn. reálného a nominálního HDP) za léta 1995-2014 zachycuje graf č. 2. Graf č. 2. Vývoj HDP České republiky v běţných a stálých cenách za léta 1995-2014
Zdroj: data ČSÚ dostupné z www.czso.cz 27 28
HOLMAN Robert. Ekonomie. 5. vydání Praha: C. H. Beck, 2011. ISBN 978-80-7400-006-5, s.414 VLČEK, Josef a kolektiv. Ekonomie a ekonomika. Praha: ASPI, 2005. ISBN 80-7357-103-X, s.292
23
Pro praktický výpočet reálného produktu se zavádějí tzv. stálé ceny, tedy ceny základního, referenčního období (roku). V referenčním roce se přirozeně stálé a běţné ceny shodují, a proto se rovná i reálný a nominální produkt. V ostatních letech vypočítáme reálný produkt tak, ţe oceníme zboţí a sluţby vyrobené v příslušném roce cenami základního období. Získáme tak produkt očištěný o vliv změn cenové hladiny. Vývoj nominálního a reálného HDP České republiky udává graf č. 2. Všimněte si zde také vertikální vzdálenosti mezi oběma veličinami (mezi ţlutým a rŧţovým sloupcem). Ta neodráţí nic jiného neţ vývoj cenové hladiny.29 Meziroční index za vybrané období vykazuje výrazné kolísání. Nejhoršími roky v tomto směru byly roky 1997, 2002 a rekordní pokles byl dosaţen v roce 2009, zpŧsobený dopady světové finanční a hospodářské krize. V dŧsledku příznivého pŧsobení zahraničních i domácích investic, zlepšování institucionálního prostředí s přípravou vstupu a se vstupem do Evropské Unie v období 2000 aţ 2006 se zrychlil rŧst českého meziročního indexu. V roce 2006 index vyvrcholil do rekordní výše a dosáhl nejlepších výsledkŧ za minulé dvacetiletí. Meziroční vývoj hrubého domácího produktu v České republice bude podrobněji popsán v analytické části mé diplomové práce. Vhodnější vypovídací hodnotu o vývoji národního hospodářství poskytuje reálný HDP. Příčinou daného tvrzení je ten fakt, ţe vývoj nominálního HDP zachycuje nejen rŧst produkce, ale jsou zde zahrnuty i změny cen. Zatímco vývoj reálného HDP ukazuje pouze změny objemu produkce.Ve své práci proto pracuji s hodnotami vyjádřenými v této podobě, pokud není uvedeno jinak. Pro výpočet reálného HDP se pouţívají rŧzné cenové indexy, pomocí kterých přepočítáváme peněţní ukazatel HDP z jednoho ocenění, tj. v běţných trţních cen, na ocenění druhé, tj. na ceny určitého zvoleného roku. Tento přepočet se nazývá deflování a spočívá v dělení nominálního HDP příslušným cenovým indexem. Nejčastěji pouţíváme níţe uvedené cenové indexy.30
29
SOUKUP, Jindřich, Vít Pošta, Pavel Neset, Tomáš Pavelka, Jiří Dobrylovský. Makroekonomie . Praha: MANAGEMENT PRESS, 2011. ISBN 978-80-7261-219-2. 30 VLČEK, Josef a kolektiv. Ekonomie a ekonomika. Praha: ASPI, 2005. ISBN 80-7357-103-X, s.292
24
Deflátor GDP slouţí k postiţení změny reálné produkce a tím k vyjádření vlivu inflace, příp. deflace na makroekonomické ukazatele, vyjadřující výkonnost ekonomiky. Jeho výpočet je následující:
Deflátor HDP =
Nominální HDP Reálný HDP
* 100
Deflátor je míra změny cen, vyjádřená poměrem nominálního HDP běţného roku k reálnému HDP běţného roku. Vypočítává se zpravidla jednou za rok. Kromě deflátoru HDP pouţíváme k vyjádření pohybŧ cen v ekonomice dalšího cenového indexu, který se nazývá index spotřebitelských cen (CONSUMER PRICE INDEX). CPI = tento index bere v úvahu změny cen těch konečných statkŧ a sluţeb, které tvoří tzv. spotřební koš. Do spotřebního koše jsou vybrány statky a sluţby, které nejčastěji vcházejí do
spotřeby
jednotlivých
skupin
spotřebitelŧ
(např.
zaměstnanci
v městských
aglomeracích, zaměstnanci ve venkovských aglomeracích, zaměstnavatelé). Vzorec indexu spotřebitelských cen lze vyjádřit následujícím zpŧsobem: Q0 * P1 Index spotřebitelských cen =
Q0 * P0
* 100
Kde, Q - mnoţství zboţí, P - ceny a index značí období.31 Rozdílnost obou indexŧ spočívá v tom, ţe v deflátoru je zahrnuta mnohem širší skupina statkŧ; koš statkŧ v deflátoru HDP se kaţdý rok mění, CPI je stejný; CPI zahrnuje i ceny importovaných statkŧ, kdeţto deflátor jen ceny statkŧ vyráběných v dané ekonomice.32 CPI patří k nejčastěji pouţívaným nástrojŧm při zjišťování vývoje cenové hladiny a jeho hlavní výhodou je moţnost zachycení pohybu cenové hladiny i ve velmi krátkém období.
31
PAČESOVÁ, Hana. Kapitoly z makroekonomie. Praha: BIVŠ, 2011. ISBN 978-80-7265-193-1, s.12 miraslebl. seminárky.miras.cz. [online]. [cit. 2015-02-11]. Dostupné z: http://www.miras.cz/seminarky/makroekonomie-09-inflace.php 32
25
2.4. HRUBÝ DOMÁCÍ PRODUKT A ODVOZENÉ VELIČINY Musí se brát v úvahu, ţe HDP nikdy zcela přesně nevypovídá o výkonnosti ekonomiky, proto je nezbytné konstruovat ukazatele se širší vypovídací schopností, neţ kterou má HDP. Z tohoto dŧvodu chci věnovat jednu podkapitolu své diplomové práce stručnému popisu těchto ukazatelŧ. Hrubý národní důchod Kromě HDP se v mezinárodních statistikách pouţívá rovněţ ukazatel hrubý národní dŧchod (HND). Tento ukazatel je alternativou k HDP (dříve označovaný jako hrubý národní produkt (HNP)). HDP odpovídá na otázku, KDE se vytvořila nová hodnota; HND pak přihlíţí k tomu, KDO vytvořil novou hodnotu. V jeho případě tedy jde o výsledek fungování výrobních faktorŧ vlastněných rezidenty dané země bez ohledu na to, zda bylo těchto výsledkŧ dosaţeno doma či v zahraničí.33 Statisticky se hrubý národní dŧchod zjistí tak, ţe od HDP odečteme dŧchody z výrobních faktorŧ ve vlastnictví nerezidentŧ, které získali na daném území, a přičteme dŧchody z výrobních faktorŧ ve vlastnictví rezidentŧ, které získali v zahraničí. Neboli jinými slovy, připočítáme k HDP tzv. saldo zahraničních dŧchodŧ.34 HDP obecně je povaţován za lěpsí měřítko pro posouzení probíhajících ekonomických aktivit na území jednotlivých státŧ, a tím i celkové výkonnosti jejich ekonomik. Spolupŧsobí však i fakt, ţe většina členských zemí OSN vykazuje minimální rozdíly mezi HDP a HNP; v méně vyspělých zemích často HDP dokonce převyšuje HNP. Čistý národní důchod Další dŧleţitou veličinou charakterizující výstup ekonomiky je i ukazatel čistého domácího produktu (ČDP). ČDP představuje čistou hodnotu finálních produktŧ (zboţí a sluţeb), vytvořenou v ekonomice během sledovaného období. ČDP získáme, kdyţ od hrubé hodnoty finální produkce (HDP) odečteme v penězích vyjádřené znehodnocení fixního kapitálu, tj. amortizaci jako součet odpisŧ aproximujících fyzické a morální opotřebení hmotného a nehmotného investičního majetku. Údaje o ČDP lze prezentovat v trţních cenách.35
33
SOUKUP, Jindřich, Vít Pošta, Pavel Neset, Tomáš Pavelka, Jiří Dobrylovský. Makroekonomie . Praha: MANAGEMENT PRESS, 2011. ISBN 978-80-7261-219-2. 34 PAVELKA, Tomáš. Makroekonomie základní kurz, III.vydání. Slaný : MELANDRIUM, 2007. ISBN 978-8086175-58-4, s.27 35 VLČEK, Josef a kolektiv. Ekonomie a ekonomika. Praha: ASPI, 2005. ISBN 80-7357-103-X, s.295
26
Národní důchod Jestliţe odečteme od HND odpisy a nepřímé daně z podnikání, získáme ukazatel, který obvykle nazýváme národní důchod (ND). Národní dŧchod či čistý národní produkt jsou mnohem přesnějším odrazem výkonnosti národního hospodářství v daném roce. Protoţe však při statistickém zjišťování vznikají určité obtíţe se zjišťováním přesné výše odpisŧ, pouţívá se pro vyjadřování výkonnosti národního hospodářství častěji ukazatel HDP či HND. Osobní důchod a disponibilní důchod Chceme-li zkoumat podrobněji vývoj spotřeby domácností, výše uvedené ukazatele nám nestačí. K tomuto účelu se od národního dŧchodu odvozují další dva ukazatele – osobní důchod a disponibilní důchod. Osobní dŧchod zahrnuje všechny dŧchody, které získávají domácnosti. Část z nich plyne z prodeje výrobních činitelŧ firmám, a má tedy podobu mezd a platŧ za práci, rent z pŧdy a úrokŧ z kapitálu.36 Ani celý osobní dŧchod domácnosti samy nevyuţijí. Ze svého osobního dŧchodu zaplatí domácnosti osobní daně (např. daně ze mzdy). Po odečtení zŧstává domácnostem disponibilní osobní dŧchod.37 Vztahy mezi základními veličinami jsou přehledně uvedeny ve schématu č.8. Schéma č.8. Vztahy mezi základními makroekonomickými veličinami
minus
Hrubý domácí produkt (GDP, HDP) Odpisy (amortizace)
= Čistý domácí produkt (NET DOMESTIC PRODUCT, NDP) minus Nepřímé podnikové daně = Národní důchod (NATIONAL INCOME, NI) minus Přímé podnikové daně Nerozdělené zisky firem Příspěvky na sociální zabezpečení plus transfery = Osobní důchod (PERSONAL INCOME, PI) minus Daně z osobních příjmŧ
Při vyjádření všech těchto ukazatelŧ je nutné pouţít agregujícího činitele – cenu.
= Disponibilní důchod (DISPOSABLE INCOME, DI) Zdroj: PAČESOVÁ, Hana. Kapitoly z makroekonomie. Praha: BIVŠ, 2011, s. 9. 36
SOJKA Milan, Bronislav Konečný. Malá encyklopedie moderní ekonomie. Praha: Libri, 2006. ISBN 978-807277-328-2. 37 RUSMICHOVÁ, Lada, Jindřich Soukup a kolektiv. Makroekonomie základní kurs. Slaný : MELANDRIUM, 2002. ISBN 80-86175-24-3, s.19
27
2.5. HDP V MEZINÁRODNÍM SROVNÁNÍ HDP je udáváno v mnoha jednotkách. Kaţdá jednotka má své opodstatnění. v běţných cenách – nominální HDP, ve stálých cenách – reálný HDP, o nich uţ bylo řečeno v mé práce výše. ve světových měnách Ale z hlediska mezinárodních srovnání nemŧţeme pouţít absolutní ukazatele velikosti HDP, proto se provádí srovnání, a to ve dvou aspektech: v přepočtu na jednoho obyvatele - podíl HDP v běţných cenách a středního stavu obyvatel v příslušném roce (HDP na 1 obyvatele v Kč). dle parity kupní síly. Parita kupní síly kterékoliv měny vyjadřuje, kolik jednotek dané měny je třeba k zakoupení stejného mnoţství výrobkŧ a sluţeb na vnitrostátním trhu. Tuto veličinu je sice velmi těţké definovat, ale i tak přináší daleko přesnější srovnání na mezinárodní úrovni. PPS (Purchasing Power Standard) – Standard kupní síly je měnová jednotka, v níţ se navzájem vyrovnávají rozdíly mezi kupní silou jednotek národních měn členských zemí EU podle stavu po jejím rozšíření k 1.1.2007 na EU 27. Úhrn údajŧ o HDP za všech 27 zemí přepočtených do eur se rovná stejné částce vyjádřené v PPS.38 V tomto ohledu vzniká další problém, který souvisí s vypovídací schopností měnového kurzu. Měnový kurz (nominální) se běţně odchyluje od parity kupních sil. Příčiny jsou obdobné jako u zákona jediné ceny – celní bariéry a transportní náklady. U některých statkŧ, a zejména sluţeb, jsou tyto transportní náklady tak vysoké, ţe zabraňují jakémukoliv pohybu mezi zeměmi. Tyto statky a sluţby se nazývají neobchodovatelné statky a sluţby. Příkladem mŧţe být například kadeřník – jestliţe zjistíme, ţe ostříhání v Londýně vyjde levněji neţ v Praze, je velmi nízká pravděpodobnost, ţe by se někdo jel z Prahy ostříhat do Londýna, neboť cena dopravy by překročila cenu ostříhání.39
38
BRČÁK Josef, B. Sekerka, D. Stará, R. Svoboda. Česká republika ve světle ekonomických teorií. Plzeň: Aleš Čeněk, s.r.o., 2012. ISBN 978-80-7380-369-8, s.70 39 PAVELKA, Tomáš. Makroekonomie základní kurz, III.vydání. Slaný : MELANDRIUM, 2007. ISBN 978-8086175-58-4, s.169
28
3. EKONOMICKÝ RŮST A HOSPODÁŘSKÝ CYKLUS Kdyţ se zajímáte o to, jaký byl v minulém roce hospodářský rŧst, dostanete obvykle údaj o rŧstu reálného HDP. Jenţe hospodářský rŧst v pravém slova smyslu není jednoduše rŧst naměřeného reálného HDP. Je to rŧst potenciálního HDP. Hospodářský rŧst je zvětšování produkční kapacity země, její schopnosti vyrábět. Naměřený HDP mŧţe krátkodobě převyšovat potenciální produkt nebo naopak, mŧţe krátkodobě klesnout pod potenciální produkt.40 Ekonomický rŧst naráţí na problémy, pokud: země nemá dostatečnou infrastrukturu k efektivnější výrobě statkŧ a příslušné strojní zařízení nebo kvalifikovanou pracovní sílu; zemi chybějí technické znalosti, pracovníci nejsou ochotni přistoupit na specializaci a dělbu práce; populace roste příliš rychle; země je příliš zadluţená. Ekonomický rŧst téţ přináší nevýhody jako např. zvýšení hluku, přeplnění a znečištění prostředí, přeplněnost měst, ztráta tradičního zpŧsobu ţivota, lidé jsou vystaveni většímu stresu a větším starostem apod.41 Hospodářský rŧst je procesem zvyšování produkční kapacity ekonomiky. Musíme však mít na paměti, ţe konečným cílem hospodářské aktivity je uspokojování potřeb obyvatelstva. Při hodnocení hospodářského rŧstu proto musíme především zkoumat, jak se skutečně zvýšila ţivotní úroveň obyvatelstva. Pro ocenění vlivu hospodářského rŧstu na ţivotní úroveň obyvatelstva však nestačí pouze měření přírŧstku HDP či jiných ukazatelŧ odráţejících vývoj ekonomiky. Hospodářský rŧst musíme porovnat s vývojem počtu obyvatel. Je-li přírŧstek obyvatelstva vyšší, neţ je tempo hospodářského rŧstu, mŧţe poklesnout ţivotní úroveň, jak je tomu například v některých afrických zemích. Proto se vyjadřuje hospodářský rŧst jako přírŧstek reálného HDP na 40 41
HOLMAN Robert. Ekonomie. 5. vydání Praha: C. H. Beck, 2011. ISBN 978-80-7400-006-5, s.508 SEKERKA, Bohuslav. Makroekonomie . Praha: Profess Consulting, 2007. ISBN 80-7259-050-2.
29
jednoho obyvatele. Pouze při tempu rŧstu reálného HDP vyšším neţ míra rŧstu populace mŧţeme mluvit o skutečném rŧstu ekonomiky. Reálný HDP na jednoho obyvatele získáme, kdyţ reálný HDP vydělíme počtem obyvatele. Přibliţně platí, ţe se tempo rŧstu reálného HDP na obyvatele rovná rozdílu mezi tempem rŧstu reálného HDP a tempem rŧstu populace. Rŧst reálného HDP na obyvatele znamená, ţe ekonomika vytváří více statkŧ a sluţeb na hlavu. Tento proces je úzce spjat se zvyšováním produktivity práce v národním hospodářství.42 Hospodářský cyklus Hospodářský cyklus je opakující se nesoulad mezi potenciálním produktem a skutečným produktem národního hospodářství. Pokud je skutečný reálný HDP niţší neţ potenciální, znamená to, ţe národní hospodářství plně nevyuţívá ekonomické zdroje, které má k dispozici. V takové situaci zpravidla vykazuje značnou míru nedobrovolné nezaměstnanosti. V situaci, kdy je reálný HDP vyšší neţ potenciální, jsou disponibilní ekonomické zdroje přetěţovány a ekonomika hledá cestu obnovy rovnováhy ve zvýšení míry inflace. Při hodnocení makroekonomické výkonnosti v čase vycházíme z časových řad, které odráţejí vývoj hlavních makroekonomických veličin, jako je HDP, národní dŧchod, agregátní investice, zaměstnanost a nezaměstnanost, inflace apod. Vyneseme-li tyto veličiny za delší časové období do grafu, zjistíme, ţe vykazují značné kolísání, které má určitou pravidelnost. Ekonomický cyklus je posloupností pravidelně se opakujících fází vzestupu, poklesu a stagnace makroekonomické aktivity, jmenovitě pak reálného HDP, zaměstnanosti, soukromé a veřejné potřeby a investiční činnosti. Jde o jakýsi neustálý koloběh, v jehoţ prŧběhu se jednotlivé fáze postupně vystřídají, a jakmile k tomu dojde, celý proces vypuká nanovo.43 Hospodářský cyklus se skládá ze čtyř fází, jejich znázornění přináší obrázek č. 1.
42
SOJKA Milan, Bronislav Konečný. Malá encyklopedie moderní ekonomie. Praha: Libri, 2006. ISBN 978-807277-328-2. 43 JUREČKA, Václav a kolektiv. Makroekonomie . Praha: Grada Publishing, 2010. ISBN 978-80-247-3258-9, s.238
30
Kontrakce je charakterizována poklesem skutečného produktu. Pokud se ekonomika nachází v této fázi cyklu, hovoříme o recese či o depresi. Pod pojmem recese se zpravidla chápe situace, kdy skutečný produkt klesá po dobu nejméně šesti měsícŧ. Velice hluboký a dlouhodobý pokles se nazývá deprese. Dno, resp. sedlo je bod, ve kterém skutečný produkt dosahuje minima (dolní bod zvratu). Vzestup, resp. expanze je typická tím, ţe skutečný produkt roste rychleji neţ potenciální produkt. Protoţe uvaţujeme ekonomiku s rostoucím trendem, platí, ţe vrchol následujícího vzestupu je vţdy na vyšší úrovni neţ vrchol předchozího vzestupu. Proto vzestupná fáze cyklu zahrnuje období, ve kterém skutečný produkt roste aţ do bodu, kterého jiţ bylo dosaţeno před minulým poklesem (zotavení, resp. obnova) a období konjunktury (boomu), kdy skutečný produkt převyšuje úroveň, dosaţenou v předchozím cyklu. Vrchol (peak) je bod, ve kterém skutečný produkt dosahuje maxima (horní bod zvratu).44 Obrázek č. 1. Fáze hospodářského cyklu
Zdroj: dostupné z www.investujeme.cz
44
RUSMICHOVÁ, Lada, Jindřich Soukup a kolektiv. Makroekonomie základní kurs. Slaný : MELANDRIUM, 2002. ISBN 80-86175-24-3, s.75
31
3.1. FAKTORY EKONOMICKÉHO RŮSTU Jestliţe rŧzné země vykazují odlišná tempa hospodářského rŧstu, naskýtá se pochopitelně otázka, co určuje výrobní kapacitu hospodářství a její rŧst. Jde o jeden z nejsloţitějších problémŧ, kterými se ekonomická teorie zabývá. Nicméně lze poměrně lehce vymezit základně faktory, které ovlivňují hospodářský rŧst. Patří k nim: Množství výrobních faktorů, které má hospodářství k dispozici. Jde zejména o mnoţství práce, o objem kapitálových statkŧ, pŧdy a přírodních zdrojŧ pouţitelných v ekonomice. Kvalita v ekonomice dostupných výrobních faktorů. V případě pracovní síly jde o její kvalifikaci a její motivaci pracovat či podnikat. U kapitálových statkŧ jde o rychlost a přesnost jejich fungování apod. V případě přírodních zdrojŧ jde pak o úrodnost pŧdy, bohatost loţisek nerostŧ apod. Použité technologie, které lze chápat z hlediska teorie jako schopnost vhodně a efektivně kombinovat výrobní faktory při výrobě jednotlivých statkŧ. Další exogenní faktory, k nimţ patří politický kapitál země (např. vymahatelnost práva, míra korupce v zemi), kapitál vloţený do infrastruktury země či její zeměpisná poloha.45 Jako zdroje hospodářského rŧstu je moţno identifikovat šest hlavních faktorŧ: 1) Přírůstek nabídky pracovních sil úzce spjatý s vývojem obyvatelstva, jeho imigrací a zlepšováním jeho zdraví; 2) Přírůstek fyzického kapitálu spojený s lepší vybaveností práce kapitálem a s vyšší produktivitou práce; 3) Zvyšování investic do lidského kapitálu; vzdělanější síla je produktivnější a je schopna pracovat s novou technikou – vytváří lepší předpoklady pro přírŧstky produktivity práce; 4) Technický pokrok přinášející moţnosti efektivně vyuţívat lidské a kapitálové zdroje; 5) Řízení a organizace výroby; pokrok ve zpŧsobech přípravy lidí na povolání, v jejich vedení a motivaci, vědecké metody řízení; 6) Úspory z rozsahu výroby a ze specializace, které pŧsobí jako zvláštní faktor v dŧsledku specializace a dělby práce.46
45
SOUKUP, Jindřich, Vít Pošta, Pavel Neset, Tomáš Pavelka, Jiří Dobrylovský. Makroekonomie . Praha: MANAGEMENT PRESS, 2011. ISBN 978-80-7261-219-2. 46 SOJKA Milan, Bronislav Konečný. Malá encyklopedie moderní ekonomie. Praha: Libri, 2006. ISBN 978-807277-328-2.
32
3.2. PŘÍČINY HOSPODÁŘSKÉHO CYKLU Dále v mé práci bych chtěla rozšířit pojetí odklonu produktu od jeho potenciálu na základě příčin, které vedou k cyklickému kolísání ekonomiky. Ekonomická teorie při hledání příčin, které zpŧsobují cyklický prŧběh hospodářského vývoje obvykle zdŧrazňuje, ţe je třeba rozlišovat: vnitřní a vnější faktory. Jako vnější příčiny cyklického vývoje bývají uváděny změny klimatu, výrazné demografické či inovační změny, ale i volby či jiné externí vlivy politického charakteru (války, revoluce apod.). V této souvislosti se často hovoří o šocích, které ovlivňují buď agregátní nabídku (např. ropné šoky, šoky v produktivitě práce, ke kterým dochází v dŧsledku klimatických výkyvŧ nebo inovačních změn), nebo agregátní poptávku (skokové zvyšování nebo sniţování vládních výdajŧ na začátku a konci války apod.).47 Poptávkové šoky Základními čtyřmi komponenty agregátní poptávky jsou spotřeba, investice, vládní nákupy a čistý export. Cokoliv, co ovlivní pozitivně některou z těchto komponent, zpŧsobí pozitivní poptávkový šok. A obráceně, negativní poptávkový šok. Faktory, které ovlivňují komponenty agregátní poptávky, si mŧţeme rozdělit na monetární a reálné.48 Monetární teorie cyklu vidí příčinu cyklických výkyvŧ ve změnách peněţní zásoby, které uštědřují ekonomice poptávkové šoky. Naproti tomu reálné teorie cyklu vidí příčinu cyklických pohybŧ v reálných silách, jako jsou investiční vlny nebo inovační vlny.49 Schematické znázornění k vysvětlení kolísání ekonomiky vlivem poptávkových šokŧ je představeno v grafu č. 3. Levá část grafu č. 3 zachycuje recesi, pravá část expanzi. Pŧvodní rovnováha bude vţdy v bodě E1, ve kterém se střetává agregátní poptávka (AD1) s krátkodobou křivkou agregátní nabídky (SAS) a s dlouhodobou křivkou agregátní nabídky (LAS). Dlouhodobá křivka agregátní nabídky vyjadřuje potenciální produkt, který je také
47
VLČEK, Josef a kolektiv. Ekonomie a ekonomika. Praha: ASPI, 2005. ISBN 80-7357-103-X, s.364 PAVELKA, Tomáš. Makroekonomie základní kurz, III.vydání. Slaný : MELANDRIUM, 2007. ISBN 978-8086175-58-4, s.104 49 HOLMAN Robert. Ekonomie. 2. vydání Praha: C. H. Beck, 2001. ISBN 80-7179-387-6, s.511 48
33
trendem. Posuny křivky AD tedy povedou k hospodářským cyklŧm – odchylce reálného produktu od potenciálního produktu. Graf č. 3. Poptávkové šoky a) RECESE P
b) EXPANZE P
LAS
SAS E1
P1 P2
LAS P2
AD1
E2
P1
AD2
Y2 Y*=HDP*
SAS
Y
E2 E1
Y*
AD2 AD1
Y2
Y
Zdroj: zpracování vlastní Recese mŧţe být zpŧsobena např. vypuknutím pesimismu spotřebitelŧ, pesimismu investorŧ, omezením vládních výdajŧ, poklesem exportu z dŧvodu negativního vývoje v zahraničí. Tyto faktory bychom označili za reálné. Vyjmenované faktory posunou křivku AD doleva. Firmám se začnou hromadit zásoby, musí začít omezovat produkci, propouštět zaměstnance a sniţují cenu své produkce. Kvŧli tomu klesá reálný produkt a klesá také cenová hladina. Obdobně recesi mŧţe vyvolat pokles peněţní zásoby – monetární faktor. Niţší peněţní zásoba vede k rŧstu úrokové míry. Firmy omezují investice, neboť se jim zdraţily zdroje. Lidé díky niţší peněţní zásobě omezují spotřebu. Křivka AD se posouvá dolŧ. Nastává recese. Expanze vzniká, jestliţe vypukne optimismus spotřebitelŧ nebo investorŧ, vláda zvýší své výdaje nebo se světová poptávka přesune na domácí zboţí (reálné faktory). Dalším zdrojem expanze by byl rŧst peněţní zásoby (monetární faktor). Křivka AD se posouvá doprava. Firmám se zvyšují objednávky, začínají zvyšovat produkci, najímat dodatečné pracovníky a zvyšovat ceny své produkce. Výsledkem je rŧst reálného produktu a rŧst cenové hladiny. V případě rŧstu peněţní zásoby klesá úroková míra, na to reagují firmy vyššími investicemi a lidé vyššími spotřebními výdaji.
34
Nabídkové šoky Nabídkové šoky přicházejí ze strany krátkodobé agregátní nabídky. Faktory, které zpŧsobují změny v agregátní nabídce, mŧţeme rozdělit na nominální a reálné. Nominálními faktory rozumíme změny cen vstupŧ do výroby. Reálnými faktory pak rozumíme změny mnoţství výrobních faktorŧ a jejich produktivity. Graf č. 4 pouţijeme k zachycení nabídkových šokŧ zpŧsobujících kolísání ekonomiky. Graf č. 4. Nabídkové šoky a) RECESE P
b) EXPANZE P
SAS2
LAS
SAS1
LAS
SAS2
SAS1 P2 P1
P1
E2 E1
Y2 Y*
P2
E1
E2
AD
Y
Y* Y2
AD
Y
Zdroj: zpracování vlastní Pŧvodní rovnováha je v bodě E1. V tomto bodě, který leţí na potenciálním produktu, se střetává křivka agregátní poptávky (AD) s pŧvodní krátkodobou křivkou agregátní nabídky (SAS1). Recese nastane, vzrostou-li ceny vstupŧ. Nejčastější je zmiňován rŧst cen ropy na světových trzích. Mohou ale rŧst např. i nominální mzdy nebo nepřímé daně, které také přímo zvyšují ceny statkŧ a sluţeb. Křivka krátkodobé agregátní nabídky se posune nahoru na SAS2. Firmy budou ochotny nabízet nabízet stejné mnoţství produkce pouze za vyšší ceny. Nová rovnováha v bodě E2 se ustanoví při vyšší cenové hladině a při niţším reálném produktu. Recese by mohla vzniknout i vlivem negativního pŧsobení reálných faktorŧ. Mohl by se sníţit počet výrobních faktorŧ nebo zhoršit jejich produktivita. Negativní reálné nabídkové faktory mohou nastat např. v dŧsledku přírodních katastrof. 35
K expanzi by mohlo dojít vlivem pozitivního nabídkového šoku v podobě např. technologických inovací, díky kterým roste produktivita práce. Díky tomu budou firmy schopné nabízet více produkce dokonce za niţší cenu. Křivka krátkodobé agregátní nabídky by se posunula doprava a nový bod rovnováhy by se ustanovil při vyšším reálném produktu a při niţší cenové hladině. Expanze by obdobně mohla vzniknout i vlivem poklesu cen výrobních vstupŧ.50 Závěrem se dá konstatovat, ţe poptávkové a nabídkové šoky se chovají takto: Při recesi vţdy klesá reálný produkt. V dŧsledku negativního nabídkového šoku mŧţe cenová hladina vzrŧst a nebo mŧţe klesnout v dŧsledku negativního poptávkového šoku. Při expanzi vţdy roste reálný produkt. V dŧsledku pozitivního poptávkového šoku mŧţe cenová hladina vzrŧst nebo mŧţe klesnout v dŧsledku pozitivního nabídkového šoku. Na druhé straně nelze pochybovat o tom, ţe některé cyklické výkyvy, zaznamenané v historii, měly vnitřní příčiny, které úzce souvisejí s mechanizmem fungování trţní ekonomiky. V této souvislosti se uvádějí zejména moţné problémy cyklického charakteru provázející proces akumulace zásob a procesy ovlivňující dynamiku investic. Zastánci vnitřních příčin vzniku cyklu samozřejmě, jak plyne z povahy problému, zdŧrazňují nutnost státních zásahŧ, jejichţ cílem by mělo být zmírnění nebo vyloučení cyklických výkyvŧ (keynesiánský přístup).51
50
PAVELKA, Tomáš. Makroekonomie základní kurz, III.vydání. Slaný : MELANDRIUM, 2007. ISBN 978-8086175-58-4, s.106-107 51 VLČEK, Josef a kolektiv. Ekonomie a ekonomika. Praha: ASPI, 2005. ISBN 80-7357-103-X, s.365
36
4. DETERMINUJÍCÍ FAKTORY VÝVOJE HDP A JEHO STRUKTURY V makroekonomice existuje více faktorŧ, které v té nebo jiné míře determinují vývoj HDP a jeho struktury. Tento ukazatel sledujeme v souvislosti s místní ekonomikou, přestoţe má na něj vliv také hospodářství ostatních světových ekonomik, tedy globální ekonomika. Troufám si tvrdit, ţe v mé diplomové práci nejsem schopná zmínit se o všech faktorech, které ovlivňují vývoj a výši HDP, z toho dŧvodu se budu věnovat jen čtyřem z nich. Tyto mají dle mého nejzásadnější vliv na hospodářský rŧst a obecně tak ovlivňují makroekonomickou stabilitu. Z pohledu síly dopadu na vývoj HDP a jeho strukturu povaţuji za nejvýznamnější makroekonomické ukazatele následující: o nezaměstnanost; o inflace; o monetární politika; o postavení zemědělství. Kaţdý ze zmíněných faktorŧ má podstatný vliv na změnu a chování úrovně HDP v rámci jedné konkretní země. Faktory a jejich pŧsobení souvisí na úrovni státu se saldem zahraničního obchodu a pohybu kapitálu, dále pak s výdajovou stránkou spotřebitelŧ, mírou úspor, investicemi vládních i soukromých subjektŧ. Těmto informacím se věnuje zásadní pozornost, jelikoţ jsou podstatným základem pro hodnocení minulého období a predikci dalšího vývoje ekonomiky. Výkonnost dané ekonomiky, za pomoci jednotlivých nástrojŧ, ovlivňuje kaţdá země. Právě volba vhodné hospodářské politiky je z makroekonomického pohledu zásadní. Zpomalení či zrychlení hospodářského rŧstu mohou jednotlivé ekonomiky ovlivnit nástroji jako jsou vládní výdaje, státní rozpočet či fiskální politika. Jednotlivé nástroje hospodářské politiky, ovlivňující úroveň reálného produktu, pŧsobí také na udrţení a vŧbec dosaţení stabilní vysoké míry zaměstnanosti, cenové úrovně, dále pak na rozvoj v oblasti zahraničních ekonomických vztahŧ a tvorbu pracovních příleţitostí.
37
4.1. NEZAMĚSTNANOST Pokud se podíváme blíţ na výkonnost národního hospodářství mŧţeme zhodnotit do jaké míry je jeho vývoj zdravý a co výrazně ovlivňuje vývoj HDP, nesmíme zapomenout ještě na další ekonomické ukazatele, kromě statkŧ a sluţeb, které je ekonomika schopna za určité období vyprodukovat. Jedním z významných takových makroekonomických ukazatelŧ je nesporně nezaměstnanost. Nezaměstnanost představuje sloţitý, multidimenzionální, sociální a ekonomický jev, kdy část ekonomicky aktivního obyvatelstva je nezaměstnána ve veřejné výrobě zboţí a sluţeb, nemŧţe realizovat své fyzické a duševní schopnosti prostřednictvím trhu práce. Význam tohoto faktoru spočívá především ve váţných hospodářských a sociálních nákladech, které zpŧsobují nezaměstnanost. Jedním z hlavních negativních dopadŧ nezaměstnanosti – je sociálně pasivní obyvatelstvo, které s sebou nese v dŧsledku pokles vyrobené produkce. Jestliţe ekonomika není schopna uspokojit potřeby pracovních míst celoplošně pro všechny, kteří jsou ochotni pracovat, ti kteří hledají práci a jsou připraveni odstartovat kariéru, tím se ztrácí potenciální moţnost výroby zboţí a sluţeb. Tudíţ, nezaměstnanost brání společnosti se rozvíjet a jít vpřed s ohledem na její potenciál. V dŧsledku je to povaţováno za zpomalení tempa hospodářského rŧstu a také za ztrátu objemu zvýšení hrubého národního produktu. Existují tři základní typy nezaměstnanosti: frikční, strukturální a cyklická. Pro lepší pochopení následujícího materiálu se domnívám, ţe je nezbytné popsat tyto typy nezaměstnanosti. Ve zkratce bych vysvětlila tyto typy nezaměstnanosti podle «Malé encyklopedie moderní ekonomie». Frikční nezaměstnanost je normální jev provázející vývoj trţní ekonomiky. Vyjadřuje plynulé předcházení pracovníkŧ z jednoho zaměstnání do jiného. Tento typ nezaměstnanosti je v trţní ekonomice neodstranitelný, zajišťuje nezbytnou mobilitu pracovních sil. Strukturální nezaměstnanost vyplývá ze změn ve struktuře národního hospodářství. Je vyvolávána zejména technickým pokrokem a změnami v preferencích spotřebitelŧ. Cyklická nezaměstnanost je spojená s hospodářským cyklem trţní ekonomiky.52
52
SOJKA Milan, Bronislav Konečný. Malá encyklopedie moderní ekonomie. Praha: Libri, 2006. ISBN 978-807277-328-2.
38
Zkusme odpovědět na otázku, jaký vliv má nezaměstnanost na HDP země. Frikční a strukturální nezaměstnanost definují takzvanou «přirozenou míru nezaměstnanosti». Ta koresponduje se situaci «plné zaměstnanosti», při níţ jsou trhy práce v rovnováze a tlaky na hladinu cen a mezd jsou v národním hospodářství vyrovnané. Plná zaměstnanost se dosahuje, kdyţ nejsou k dispozici ţádné volná pracovní místa bez ohledu na to, zda jsou zaměstnaní nebo ne. Nebo, jinými slovy, není fixovaná cyklická nezaměstnanost. Při dosaţení plné zaměstnanosti, která odpovídá 95-96% pracovní síly, skutečný HDP se bude rovnat potenciálnímu. To znamená, ţe všechny zdroje budou plně vyuţity. Pokud není dosaţena plná zaměstnanost (nejsou obsazeny všechny pracovní místa), a to dokonce při úplné absenci jakéhokoli druhu nezaměstnanosti, skutečný HDP se nedosáhne úrovně potenciálního HDP. A skutečná míra nezaměstnanosti – přirozenou míru. Vztah mezi výše skutečně dosahovaného HDP a změnami v míře nezaměstnanosti vysvětluje tzv. Okunŧv zákon, který je ovšem spíše empiricky zjištěnou závislostí, jeţ se nemusí v kterémkoli období plně prosadit. Okunŧv zákon říká, ţe na kaţdá 2%, o něţ klesne skutečně dosahovaný HDP vzhledem k potenciálnímu produktu, se zvýší míra nezaměstnanosti o 1% ke své přirozené míře. Např. činí-li výchozí HDP 100% svého potenciálu a klesne-li na 98%, pak míra nezaměstnanosti - pokud její výchozí úroveň činí 7% - se zvýší na 8%. V případě, ţe potenciální produkt roste, musí skutečně dosahovaný HDP rŧst stejným tempem, nemá-li se zvyšovat úroveň stávající nezaměstnanosti.53 Mírou nezaměstnanosti (u), která vyjadřuje počet nezaměstnaných (U) jako procento z ekonomicky aktivního obyvatelstva (L = zaměstnaní a nezaměstnaní) v procentech vypočítáme podle následujícího vzorce:
Míra nezaměstnanosti (%) =
nedobrovolná nezaměstnanost ekonomicky aktivní obyvatelstvo
* 100
nebo
u (%) = U / L * 100 53
PAČESOVÁ, Hana. Kapitoly z makroekonomie. Praha: BIVŠ, 2011. ISBN 978-80-7265-193-1, s.46
39
Ještě jednu věc, kterou rozhodně musím zmínit, je Phillipsova křivka, která je dodnes předmětem ekonomických diskusí. Phillipsova křivka ukazuje vztah mezi mírou cenovou inflací (rŧstem cen) a mírou nezaměstnaností. Existuje volba mezi inflací a nezaměstnaností. Nezaměstnanost lze sníţit «za cenu» zvýšení inflace a naopak inflaci lze sníţit «za cenu» zvýšení nezaměstnanosti. Z toho vyplývá závěr pro hospodářskou politiku, ţe stát mŧţe zvolit určitý bod na této křivce jako politický cíl. Zvolenou kombinaci inflace a nezaměstnanosti docílí určitým «nastavením ventilu» agregátní poptávky (nastavením určitého tempa rŧstu peněţní zásoby).54 Nejde přehlíţet, ţe sníţení skutečné úrovně nezaměstnanosti a přiblíţení jí ke přirozené míře nezaměstnanosti vytvoří předpoklad posílení inflace. Nicméně, vláda by měla udělat vše pro to, aby sníţila počet nezaměstnaných ze dvou dŧvodŧ. Za prvé, z makroekonomického hlediska sníţení skutečné míry nezaměstnanosti zvyšuje objem HDP země, a s ní i národní a osobní příjmy občanŧ, zvýší se blahobyt a ţivotní úroveň obyvatelstva. Za druhé, z mikroekonomického hlediska, nedostatek práce, nebo spíše stabilního příjmu, má negativní dopad na domácnosti. U lidi se sniţuje sebevědomí, sebeúcta, člověk se mŧţe dopustit zločinu. Dalšími formy metod v bojí proti nezaměstnanosti mŧţeme označit rekvalifikace, školení, vytváření pracovních míst, veřejné práce. Nezaměstnanost se chová jako komplexní sociálně-ekonomický jev. Hospodářská praxe ukazuje, ţe nezaměstnanost je stálým společníkem trţního hospodářství. Nelze jí likvidovat, v nejlepším případě, jí mŧţeme převést do «přírozené míry», v tomto případě máme na mysli frikční a strukturální nezaměstnanosti. I přes výrazné sníţení nezaměstnanosti, její úroveň je stále poměrně vysoká. Dnes skutečná míra nezaměstnanosti podstatně převyšuje její přirozenou úroveň. Podotýkám, ţe od začátku století mezera těchto parametrŧ se zvyšuje. Dŧvodem je zrychlení rŧstu cyklické a strukturální nezaměstnanosti.
54
HOLMAN Robert. Ekonomie. 5. vydání Praha: C. H. Beck, 2011. ISBN 978-80-7400-006-5, s.559
40
4.2. INFLACE Velmi
váţným problémem,
který
významně
ovlivňuje
vývoj
a
výši
HDP
na
makroekonomické úrovni, ale i současně vytváří potíţe na mikroekonomické úrovni, je inflace. V České republice se zabývá měřením inflace a zveřejňováním dat o vývoji spotřebitelských cen Český statistický úřad (ČSÚ), v Kazachstánu to dělá státní statistická agentura. Inflace se dá definovat rozličně. Všechny definice se ale shodují na tom, ţe inflace se projevuje rŧstem všeobecné cenové hladiny, nikoliv rŧstem ceny konkrétního zboţí. Je uváděno, ţe inflace vyjadřuje pokles kupní síly peněz vlivem rŧstu cen. Přestoţe primárními dŧsledky inflace jsou redistribuce dŧchodu a bohatství, má inflace významné makroekonomické efekty. Inflace mŧţe měnit velikost a sloţení výstupu, a to prostřednictvím změny spotřeby, úspor, práce, investic, vládních výdajŧ a čistého exportu. Inflace se dotýká všech sloţek HDP, proto jsem se nepochybně rozhodla uvádět tento faktor ve své diplomové práce. Makroekonomické a mikroekonomické dŧsledky změn cenových hladin, slouţí měření inflace dvěma účelŧm: vyčíslit prŧměrnou míru inflace a identifikovat její hlavní oběti. K měření cenové hladiny se pouţívají cenové indexy, coţ jsou váţené prŧměry cen vybraných zboţí a sluţeb. Cenové indexy poměřují úroveň cen vybraného koše výrobkŧ a sluţeb. Jedním z nejrozšířenějších je index spotřebitelských cen (CPI), pouţívaný k zachycení dopadŧ změn cenové hladiny na domácnosti a jejich ţivotní náklady. Má-li být schopen tyto informace poskytovat, musí být konstruován tak, aby postihoval ten okruh výrobkŧ a sluţeb, který je rozhodující z hlediska výdajŧ domácností. Musí zahrnovat typické výdaje domácností.55 Vzorec výpočtu CPI jiţ uvádím v kapitole 2.3 včetně jeho popisu, zatím zŧstanu jen na stručném doplnění uţ uváděného materiálu. Index spotřebitelských cen zkoumá spotřební koš, zaloţený na určitých typech zboţí a sluţeb, které jsou placeny prŧměrnou domácností a tím monitoruje vývoj celkové cenové hladiny. Cenovými reprezentanty povaţujeme takové výrobky a sluţby, které pokrývají nejen celý 55
FUCHS, Kamil a Pavel Tuleja. Základy ekonomie. Praha: EKOPRESS, 2005. ISBN 80-86119-94-7, s.227
41
objem spotřeby a významně se podílejí na výdajích obyvatelstva. Cenový koš a jeho struktura ukazuje to, co je obyvateli dané ekonomiky nakupováno. V roce 2015 je pro výpočet indexŧ spotřebitelských cen počet cenových reprezentantŧ ve spotřebním koši úhrnem cca 1000, rozdělen na 12 základních kategorií.56 Na níţe uvedeném grafickém vyjádření jsem pro lepší přehlednost spotřebního koše, který je pouţíván v České republice porovnala, ţe nejvíce zaplatíme za bydlení, vodu, energii a paliva, coţ tvoří více jak čtvrtinu spotřebního koše (27%) našich nákladŧ. Potraviny a nealkoholické nápoje představují (17%) a v neposlední řadě podílem 10% alkoholické nápoje a tabák. Graf č. 5. Spotřební koš pro výpočet indexu spotřebitelských cen od ledna 2015 domácnosti celkem – stálé váhy roku 2012
Zdroj: data ČSÚ dostupné z www.czso.cz, zpracování vlastní Cenové indexy vypovídají o vývoji cenové hladiny, ale nevyjadřují však míru inflace. Konkrétním kvantitativním vyjádřením inflace je míra inflace. Míra inflace vystupuje přírŧstkem indexŧ spotřebitelských cen. Míra inflace se rovná procentní změně cenového indexu za určité období. Vypočítá se jako rozdíl cenového indexu běţného a základního období, dělený cenovým indexem základního období. Výsledek násobíme stem.57
56
ČSÚ. ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD. [online]. 09.03.2015 [cit. 2015-03-19]. Dostupné z:https://www.czso.cz/documents/10180/23195394/spot_kos2015.pdf 57 JUREČKA, Václav a kolektiv. Makroekonomie . Praha: Grada Publishing, 2010. ISBN 978-80-247-3258-9, s.116
42
Výpočet míry inflace lze provést pomoci indexu spotřebitelských cen. V tomto případě vzorec pro výpočet míry inflace takový:
Míra inflace =
CPIt - CPIt-1 CPIt-1
* 100
Kde: CPIt – index spotřebitelských cen v běţném období CPIt-1 - index spotřebitelských cen v předcházejícím (základním) období Problém tohoto indexu je přesnost výběru spotřebitelského koše, který by měl být aktuální a rozmanitý. Jedním z dalších problémŧ mŧţe být dopad na jednotlivé domácnosti, který se odchyluje podle skutečných výdajŧ, odlišujících se od struktury spotřebitelského koše. A tedy mŧţe být vyšší. Posledním nedostatkem bych uvedla omezenost indexu spotřebitelských cen jen na část produkce zařazenou do reprezentativního koše, neukazuje celkovou cenovou hladinu ekonomiky. Otázka významu inflace pro ekonomiku zŧstává otevřená. Hospodářství je propojováno peněţními toky. Všechny části ekonomiky jsou zasahovány do inflace, která tím tak narušuje celou rovnováhu. Inflace zpŧsobuje přerozdělovací efekt, vyvolává negativní sociální dŧsledky a ovlivňuje ekonomickou bilanci země. Pádivá inflace sice nominálně zvyšuje poptávku, reálně ji však sniţuje. Reálné sníţení agregátní poptávky mŧţe zpŧsobit pokles reálného produktu pod úroveň potencionálního, tj. vyvolat recesi. Mírná inflace posiluje poptávku úměrně rŧstu nabídky. Stimuluje tak výrobu a zaměstnanost. Inflace mění strukturu spotřeby, coţ vyvolávají přesuny ve výrobě, které mohou narušit rovnováhu hospodářství. Vyšší inflace v zemi oproti zahraničí posiluje dovozy, co vede k oslabení podnětu k ekonomickému rŧstu. Při pohyblivých měnových kursech nerovnoměrná tempa inflace vedou k výkyvŧm kursŧ. Jejich nestabilita mŧţe ohrozit ekonomickou rovnováhu země.58
58
RUSMICHOVÁ, Lada, Jindřich Soukup a kolektiv. Makroekonomie základní kurs. Slaný : MELANDRIUM, 2002. ISBN 80-86175-24-3, s.85
43
Inflace má rŧzný dopad jak na HDP, tak i na reálnou ekonomiku všeobecně. Pádivá inflace má špatný vliv na ekonomiku, nepovzbuzuje ekonomickou aktivitu. Oproti tomu mírná a očekávaná inflace ovlivňuje rovnováhu a rŧst kladně. Udrţení stabilní míry inflace pro stát je skutečným problémem. Další komplikací je zadrţet míru inflace na niţší hladině oproti tempu rŧstu výroby a predikovat tak budoucí tempo rŧstu výroby. Touto problematikou se podrobněji budu zabývat v další kapitole.
4.2.1. PROTIINFLAČNÍ POLITIKA Jak vidíme, proces inflace omezuje rozvoj ekonomiky, takţe je to nezbytné provádět opatření k překonání inflaci. V boji proti inflaci hlavní roli hraje Česká Národní banka, která musí udrţovat cenovou hladinu, stejnou funkci plní i Národní banka Kazachstánu. Díky pohyblivé úrokové míře se banky chrání proti inflaci. Souhrn všech měr protiinflační politiky mŧţeme podmínečně rozdělit do třech základních přístupŧ: Protiinflační politika zaměřená na agregátní poptávku. Nejlépe zvolit takové prostředky, které by demotivovaly rychlý rŧst agregátní poptávky v podmínkách plné zaměstnanosti. A tím ovlivňovat sníţení inflačních očekávání. Důchodová politika se soustředí na regulaci rŧstu nominálních mzdových sazeb. Výhodou této politiky je zmírnění inflace bez následujícího zvýšení nezaměstnanosti a poklesu produktu. Mezi nevýhody patří především to, ţe řízení mezd a cen brání efektivnost rozmístění výrobních faktorŧ a potlačuje informace o rozvoji poptávky a nabídky. Dŧchodová politika inflace je pouze utlumená, tkví-li dŧvody inflace v nadměrné poptávce. Monetární politika se zaměřuje na zajištění stabilní cenové hladiny. V dŧsledku dodrţování všech zmíněných podmínek bude mít inflace ovládaný charakter a je moţné postupně sniţovat její tempo.
44
4.3. MONETÁRNÍ POLITIKA Monetární politika (nebo také měnová, peněţní) je v podstatě znamená politiku státu, která je zaměřena na změnu a kontrolu mnoţství peněz v ekonomice, na regulaci výše úrokových měr a podmínek poskytování úvěru. Provádí ji skoro vţdy centrální banky konkrétních zemí, ve většině případŧ nezávisle na vládě. Centrální banka pak nástroji monetární politiky ovlivňuje objem peněz, bankovní systém a uskutečnění cílŧ makroekonomické politiky státu. Cíle monetární politiky vesměs i centrální banky v zásadě uplatňují dva typy měnové politiky: expanzivní nebo restriktivní. V rámci expanzivní politiky se zvyšuje nabídka peněţní zásoby a zlevňuje se úroková míra, co vede ke zvýšení inflace, sníţení míry nezaměstnanosti a jako výsledek se zlepšuje bilance zboţí a sluţeb, ale však jen krátkodobě. Dlouhodobým dopadem expanzivní politiky bude pouze rŧst inflace. Restriktivní měnová politika obráceně tlumí nabídku peněţní zásoby a zdraţuje úrokovou míru. Čímţ konečně krátkodobě dochází ke sníţení inflace, zvýšení míry nezaměstnanosti a nakonec zhoršení bilance zboţí a sluţeb. V dlouhém období dojde jen k poklesu inflace. Základem měnové politiky jsou následující teze. První teze je, ţe v krátkém období rŧst peněţních zásob vede ke zvýšení reálného HDP nad potenciální produkt. Druhá se dotýká dlouhého období. V daném případě rŧst peněţních zásob vede k vyšším cenám, aniţ by byla ovlivněna úroveň HDP. Monetární politika a výše HDP spolu souvisí tak, ţe v případě poklesu úrokových sazeb se zvyšuje HDP a obraceně v případě vzrŧstu úrokových sazeb se HDP sniţuje. Bezprostředním cílem monetární politiky je udrţení stability cenové hladiny, tedy nízká míra inflace. Kromě tohoto základního cíle mohou centrální banky také plnit několik dílčích cílŧ, jako jsou například plná zaměstnanost, stabilní rŧst HDP, vnější rovnováha a stabilní měnový kurz. Měnový kurz, peněţní zásoba a úroková míra představují zprostředkující cíle dané politiky. Centrální banka k dosaţení sledovaných makroekonomických cílŧ pouţívá celou skupinu rŧzných nástrojŧ, které pŧsobí jak na chování a činnost jednotlivých komerčních bank, tak i ekonomiku státu celkem. Nástroje monetární politiky lze rozdělit na přímé a nepřímé. Přímé nástroje vyuţívají velmi zřídka a jejich pouţití svědčí o neefektivnosti nepřímých nástrojŧ. Jedná se většinou o nástroje administrativní opatření ČNB, které pŧsobí přímo na koncové 45
spotřebitele a investory. Do této skupiny nástrojŧ řadíme rŧzné výzvy, dohody a doporučení, pravidla likvidity, povinné vklady, limitování úrokových sazeb a úvěrové kontingenty. V moderních ekonomikách hlavně vyuţívají nepřímé nástroje, které příznačně pŧsobí plošně na všechny účastníky finančního trhu. K základním nepřímým nástrojŧm, kterými centrální banka pŧsobí na zprostředkující cíle, patří diskontní politika, rŧzné formy operací na volném trhu, politika povinných minimálních rezerv a intervence na devizových trzích. Monetární politika kladně ovlivňuje zdroje rŧstu HDP, kterými jsou především investice. Úroková míra je dŧleţitou nákladovou sloţkou, kde jsou investice čistým ekonomickým vyčíslením. Kanál, dle kterého měnová politika mŧţe krátkodobě pŧsobit na výstup a vypadá jako řetězec měnová politika – úroková míra – investiční činnost. Jak v podnikatelské sféře, tak i při práci s nepodnikatelskými subjekty padající úroveň úrokové míry vyvolává úbytek cen kapitálu a rŧst soukromých investic. Následkem tak dojde k zvýšení HDP a cenové hladiny. V případě rŧstu úrokové míry banky chovají diametrálně opačné – zdraţují úvěry, coţ povede ke zkracování podnikatelských aktivit, především investic, i nakupování domácnostmi spotřebního zboţí. Zprostředkovaně se tak tento vývoj objeví na sníţení HDP a cen pod úroveň. Provádění volnější monetární politiky prostřednictvím zvyšování tempa rŧstu měnové báze tedy udrţuje úrokové sazby nízko. Zesilující emise peněţní zásoby zvyšuje příjmy státu z peněţního raţebného, udrţováním nízkých úrokových sazeb posiluje příjmy státu jednak raţebným z obligací, jednak niţšími úrokovými náklady na vládní dluh. Snadnost financování vládního dluhu tak umoţňuje uvolněnější měnovou politiku, která nízkými sazbami přispívá k rychlejšímu rŧstu HDP zefektivněním investic skrze nízké úrokové sazby.59 V realitě nemŧţe monetární politika fungovat úplně ideálně. V teto oblasti se setkáváme s existenci problémŧ. Nestabilní rychlost oběhu peněz je prvním z problémŧ. Další problém měnové politiky je zaloţen na zhroucení úvěrŧ. Hovoříme o zhroucení úvěrŧ, kdyţ situace poklesu rŧstu úvěru je větší neţ sníţení tempa ekonomického rŧstu. Další záporné následky na měnovou politiku má tzv. přidělování bankovních úvěrŧ. Pro tuto situaci je charakteristické neplánované sníţení tempa rŧstu bankovních úvěrŧ, v případě kterého 59
RYBÁČEK, Václav. Monetární politika a dlouhodobý růst . [online]. [cit. 2015-04-01]. Dostupné z: http://rybacek.esports.cz/texty/sbornik06.pdf
46
nenastává změna úrokové míry z těchto úvěrŧ a přitom příčiny pochází jen ze strany nabídky. Zhroucení a přidělování úvěrŧ brání normálnímu fungování měnové politiky. Sníţení zprostředkování má také negativní dopad na měnovou politiku. Jádro problému leţí ve zvyšování podílu nebankovních subjektŧ ve zprostředkování finančních transakcí v ekonomice, hlavně penzijních fondŧ, pojišťoven, investičních fondŧ, podílových fondŧ apod.. Tvorba a pohyb peněz probíhají mimo bankovní systém a tím znesnadňuje účinnost měnové politiky. Měnovou politiku také komplikují finanční inovace, mezi které se řadí běţné a termínované vklady, úvěrové a platební karty a finanční deriváty (futures, opce, swapy apod.). Posledním problémem, který překáţí účinné měnové politice centrální banky, jsou časová zpoţdění. Přítomnost časových zpoţdění ztěţuje vazby mezi operativními a zprostředkujícími kritérii a konečnými cíli. Kupříkladu změny v měnovém agregátu se mohou promítnout na změnách cenové hladiny aţ s několikaměsíční i několikaletou prodlevou.
47
4.4. POSTAVENÍ ZEMĚDELSTVÍ V zemích s agrární ekonomikou je zemědělství jedním z hlavních zdrojŧ přírŧstku HDP. Zpŧsobeno především tím, ţe zemědělství vytváří značný podíl na HDP a zemědělská výroba plní nejen výrobní, ale krajinotvornou funkci a zajišťuje stabilitu vesnicí, kde bydlí velký počet ekonomicky aktivního obyvatelstva. Rŧst zemědělství má velký potenciál pro sníţení chudoby ve vyspělých zemích. Zemědělství jak v Kazachstánu tak i v České republice představuje jednu ze zásadních komparativních výhod země. Proto se na tento faktor zaměřuji ve své diplomové práci. České zemědělství má za sebou stoletími prověřenou tradici, která nejenţe zaručovala kýţenou soběstačnost národa v základních potravinách, ale i tento středoevropský kout světa proslavila v zahraničí. V agrárním exportu se dlouhodobě uplatňují především komodity mléko, ţivá zvířata, obiloviny, cukr a slad.60 K hlavním vládou definovaným vektorŧm rozvoje kazašského zemědělství patří výroba hovězího kuřecího a jehněčího masa a výroba mléka, pěstování pšenice, olejnatin, ovoce a zeleniny, budování skladŧ a zajišťování traktorŧ a další zemědělské techniky.61 Zemědělství je významnou součástí rozvoje národního hospodářství. O významu zemědělství napovídá následující přínosy zemědělství k národnímu hospodářství. Jako klíčový přínos zemědělství uvádím rŧst produkce potravin a rŧst příjmŧ, které hradíme na potraviny, coţ je hlavním přínosem zemědělství k hospodářskému rozvoji a zvýšení HDP. Dalším dŧleţitým rysem zemědělství je vývoj pracovních sil. Zdrojem ekonomického rŧstu je přemístění přebytku pracovních sil ze zemědělství do prŧmyslu. Překáţkou produktivity je málokdy získání pracovní síly. Ve skutečnosti se pracovní síla uvolňuje ze zemědělství bez ztráty produkce. Vyváţená cesta rozvoje vyţaduje, aby tato nezávislá síla byla přijata ostatními sektory.
60
eAGRI Zemědělství. Ministerstvo zemědělství. [online]. 2009-2015 [cit. 2015-04-03]. Dostupné z: http://eagri.cz/public/web/mze/zemedelstvi/ 61 businessinfo.cz. Oficiální portál pro podnikání a export. [online]. 29.09.2014 [cit. 2015-04-03]. Dostupné z:http://www.businessinfo.cz/cs/clanky/kazachstan-ekonomicka-charakteristika-zeme-19304.html#sec2
48
Následující přínos je kapitál. Pro hospodářský rŧst je nutnost kapitálu obrovská. Potřebujeme kapitál pro infrastrukturu, pro bydlení, pro některé druhy zemědělských vstupŧ atd. Jestliţe zemědělství je rozvinutým sektorem, kapitál mŧţe být čerpán i z něho. Zahraniční obchod. Politika zahraničního obchodu vypovídá o vývozní a dovozní výkonnosti ekonomiky, tedy i o vlivu zemědělství na bilanci zahraničního obchodu. K měření otevřenosti ekonomiky se pouţívá ukazatel, který je stanoven podílem dovozu a vývozu na velikosti HDP. Zahraniční obchod sehrává jak v ekonomice Kazachstánu, tak i ČR velký význam. Jednou ze základních sloţek HDP je čistý export, coţ je přebytek exportu nad importem. Exporty, právě díky vysokému exportu na HDP, mají velmi velký vliv na vývoj HDP. Sniţují-li se vývozy do zahraničí, rŧst HDP v čase se také zmírňuje a naopak. Nádavkem platí, ţe v prŧběhu krize vývozy klesají relativně k HDP, ale tím, ţe se sníţí HDP, dojde k poklesu vývozŧ i v absolutním objemu. V rámci zahraničního obchodu kurz měny vŧči ostatním měnám je dalším faktorem ovlivňujícím vývoj a strukturu HDP, právě čistý export. V případě výrazného kolísání kurzu domácí měny vŧči zahraničním měnám, centrální banka intervenuje s cílem vyloučit kurzové fluktuace nákupem nebo prodejem deviz. Obecně platí, ţe posílení nominálního měnového kursu domácí měny zdraţí exporty, coţ výrazně posiluje dovoz a naopak znevýhodňuje vývoz. Převaţuje-li v dané zemi import nad exportem, znamená to, ţe dochází k omezování zdrojŧ na domácí produkci. Dopadem je pokles výše HDP. K opačné situaci, při znehodnocení nominálního kurzu domácí měny, dochází k tomu, ţe export převládne nad importem a tím kladně pŧsobí na rŧst HDP. Následujícími značnými faktory v zahraničním obchodě lze úvest události politické povahy (např. mezinárodní smlouvy, celní dohody atd.). A jako další jsou ekonomické faktory – vývoj hospodářství v zemích, vývoj produktivity atd. Posledním přínosem zemědělství povaţuji poptávku trhu. Rostoucí příjmy vyvolávají rŧst domácí poptávky po vstupech do zemědělství a po spotřebním zboţí. Dle vazby mezi rŧstem výstupu zemědělství a nezemědělského sektoru rostou příjmy v nezemědělském. Pochopitelně nelze konstatovat, ţe zlepšení postavení zemědělství tkví jen v dosaţení rostoucích ziskŧ zemědělských firem, rŧstu HDP a produkce, ale právě v udrţení stabilního rozvoje. Člověk by měl ţit v harmonii s přírodou, zbytečně zemí nedrancovat, brát si pouze tolik kolik potřebuje a zároveň mít na zřeteli ţivotní prostředí, krajinu a venkov. 49
5. ANALÝZA V analytické části mé diplomové práce bude provedena analýza a srovnání faktorŧ, konkrétně jednotných ukazatelŧ, determinujících vývoj a strukturu HDP. Za časový horizont zkoumání stanovuji období posledních 10 let a to od roku 2004 aţ 2014. Rozhodla jsem se vybrat právě tento časový horizont, protoţe se domnívám, ţe vhodnější pro takovou analýzu je pouţít období co nejdelší. To umoţňuje získat za prvé stabilnější výsledky a za druhé to stanovuje trendy a tendence vývoje zkoumaných ukazatelŧ. Mezinárodní porovnání ekonomických ukazatelŧ hraje dŧleţitou roli jak v ekonomické teorie, tak i v praxi politického rozhodování na mezinárodní i národní úrovni. Mezinárodní srovnání umoţňuje zúčastněným zemím určit pozice jejich národního hospodářství ve vztahu k druhým státŧm na světě, coţ je základem při výběru zahraniční hospodářské strategie. Analýza se zabývá srovnáním vybraných zemí z pohledu čtyř makroekonomických faktorŧ, které ve větší míře mají vliv na vývoj HDP – nezaměstnanost, inflace, monetární politika a postavení zemědělství. Srovnání vychází z dat zveřejněných Českým statistickým úřadem a Státní statistickou agenturou Kazachstánu. Pro lepší představu ekonomické vyspělosti v České republice a Kazachstánu na začátku analýzy bude proveden stručný popis a porovnání vývoje celkového HDP. V rámci dané analýzy byla pouţita data, která jsou dostupná v databázi The World Bank, coţ zajišťuje lepší porovnatelnost dat z hlediska pouţité metodiky a převedení údajŧ v národních měnách a cenách na společný měnový kurz a mezinárodně srovnatelné ceny. Vzhledem k tomu, ţe jde o mezinárodní srovnání ekonomické úrovně bude pouţita hodnota HDP per capita, PPP (current international $), neboli HDP na obyvatele v paritě kupní síly.
50
5.1. ANALÝZA VÝVOJE HDP VE VYBRANÝCH ZEMÍCH V této kapitole analyzuji úroveň či vyspělost ekonomik vybraných zemi, kterými jsou Česká republika a republika Kazachstán. Jak uţ je výše uvedeno, pro danou analýzu jsem pouţila data, která jsou dostupná v databázi The World Bank, ale bohuţel k dnešnímu dni nejsou k dispozici údaje za rok 2014. Proto nejnovější data za rok 2014 jsem získala ze statistických výkazu Mezinárodního Měnového Fondu. Porovnání ukazatele HDP na jednoho obyvatele v paritě kupní síly České republiky a Kazachstánu ilustruje níţe uvedená tabulka č. 3. Bez grafického znázornění, odvolávajíc se jen na údaje tabulky uţ je moţné udělat první závěry. Česká ekonomika se nachází na dost stabilnější a rozvinutější úrovni, neţ kazachstánská ekonomika. Znázorněné data ještě jednou potvrzují všeobecně známý fakt, ţe Kazachstán patří do kategorie «rozvojových» zemí, tzv. «třetí svět». Сo říká, ţe pro daný stát je typicky nízká úroveň hospodářského blahobytu a je potřeba ještě mnoho let pravidelné práce a strategických opatření k dosaţení či přiblíţení k úrovni «vyspělých» státu. Co se týče České republiky, tak dle HDP na obyvatele v tabulce je patrné, ţe Česko je vyspělá země s trţní ekonomikou a řadí se k vysoko hodnoceným státŧm světa. Tabulka č. 3: Srovnání HDP na obyvatele v PPP České republiky a Kazachstánu za minulou dekádu, v USD Rok
2004
2005
2006
2007
2008
2009
2010
2011
ČR RK
20990,3 22286,5 24415,9 26683,2 27111,5 27017,5 27051 28603,5 12391,2 13906,6 15700,5 17354,1 18051,3 17932,9 19204,8 20772,1 2012 2013 2014
ČR RK
28674,5 29017,8 21892,6 23214,4
29925 24020
Zdroj: údaje dostupné z www.worldbank.org a www.imf.org, zpracování vlastní Kazachstán je devátou největší zemí světa, ale s počtem obyvatel kolem 17 milionŧ, má jeden z nejmenších ukazatelŧ hustoty obyvatelstva. Kazachstán disponuje bohatými zdroji ropy, plynu, kovŧ, zlata, molybdenu a dalších rud. Na kazachstánském území se soustřeďuje prakticky celá periodická tabulka Mendělejeva.
51
Od počátku roku 2000 byl v Kazachstánu rychlý rŧst ekonomiky, zpŧsobený ropným boomem. Jak mŧţeme sledovat v grafu č.6, v období 2000 aţ 2007 HDP kaţdoročně a pravidelně rostl. Ekonomika výrazně zpomalila v letech 2008 a 2009 v dŧsledku domácí bankovní krize a za ní následující globální finanční krize, ale v roce 2010 rŧst HDP v Kazachstánu pokračoval. HDP Kazachstánu na jednoho obyvatele v PPP v roce 2009 činil 17 932,9 dolarŧ, coţ je o 0,7 % méně neţ v předchozím roce. V procentním vyjádření HDP na obyvatele poklesl o 3,4 % a dosáhl hodnoty se znaménkem «minus», tj. -1,4 procentních bodŧ. Oţivení světové ekonomiky v následujících letech se projevilo i na kondici kazachstánského hospodářství. HDP v roce 2010 vzrostl na 5,8 %. Přibliţně stejný výkon se podařilo zopakovat i v roce 2011, kdy HDP na obyvatele povyrostl o 6 %. Takovýto pozitivní vývoj však netrval dlouho, zhoršující se podmínky světové ekonomiky měly vliv na vývoj HDP. Přesto v roce 2012 rŧst HDP na obyvatele dosáhl 3,5 %. Výsledky v roku 2013 ukazují mírný rŧst kazachstánského HDP ve srovnání s loňským rokem,na úkor zvýšení objemŧ ve výrobě zboţí, zatímco tempo rŧstu v sektoru sluţeb mírně zpomalilo v dŧsledku poklesu v hrubé přidané hodnotě v odvětví komunikace, obchodu a nemovitosti (viz příloha č. 1). Graf č.6. Vývoj a procentní růst HDP na obyvatele v PPS (v USD) v České republice a v Kazachstánu v období 2004 aţ 2014
Zdroj: údaje dostupné z www.worldbank.org a www.imf.org, zpracování vlastní
52
Teď stručně o českém vývoji HDP a pak uţ lze udělat závěry a porovnat shody a rozdíly. V dŧsledku příznivého pŧsobení zahraničních i domácích investic a se vstupem do Evropské unie v období 2000 aţ 2006 se zrychlil rŧst českého HDP na obyvatele.V roce 2006 HDP vyvrcholil do rekordní výše za minulé desetiletí a dosáhl 6,6 %. Prohlubující se finanční nestabilita, ovlivněná hypoteční krizí ve Spojených státech amerických, negativně pŧsobila na následující vývoj HDP na obyvatele. Následoval prudký pokles výše HDP aţ do roku 2009, česká ekonomika značně oslabovala a nacházela se v ekonomické stagnaci. HDP na obyvatele vykázal v roce 2009 hodnotu 27 017,5 dolarŧ a sníţil se o kolem 7 % oproti roku 2008. V následujících rocích pomalejší oţivení ekonomiky vyvolalo rŧst HDP, ale v roce 2012 se situace znovu změnila. Na začátku roku 2012 započal pokles české ekonomiky, který se projevil ve sníţení rŧstu HDP na obyvatele (-0,9 %). V roce 2013 se tento pokles nadále mírně prohluboval. Z výše uvedeného grafického znázornění lze dospět k závěru, ţe česká ekonomika je vyspělejší, neţ kazachstánská ekonomika, coţ přehledně dokazuje i HDP na obyvatele Česku, v značné míře převyšující daný ukazatel v Kazachstánu. ČR vykazuje stabilnější a nejvíce prosperující hospodářství. Ale nutno podotknout, ţe HDP se na obyvatele v RK rok od roku vyvíjel dost velkým tempem, zatímco v Česku - spíš ústalým tempem. Za zkoumanou dekádu HDP v ČR vzrostl o 43 %, kdeţto v RK převýšil český výsledek dvojnásobně – narostl o 94 %. Rovněţ z grafu č. 6 je moţné konstatovat znatelnou korelaci ve vývoji HDP na obyvatele obou zemí. Celosvětová hospodářská a finanční krize v roce 2008 učinila své negativní korektivy, stejně jak na českou ekonomickou úroveň, tak i na kazachstánskou. Do roku 2010 obě ekonomiky stagnovaly, stejně tak jako i ostatní světové hospodářství. Úpadek globálního hospodářství se souvztaţně projevil na vývoji HDP na hlavu Kazachstánu a České republiky. V následujících rocích nastalo oţivení, dosaţené silným nárŧstem zásob, a pokračovalo i v letech 2010 a 2011, kdy začala rŧst soukromá spotřeba a investice. Srovnání vývoje HDP za rok 2012 a 2013 ukazuje mírný pokles na straně českého HDP na obyvatele, vyvolaný propadem spotřeby a investic. Naproti tomu, v Kazachstánu je zaznamenán mírný rŧst oproti předchozím letŧm. Nárŧst HDP byl dosaţen prostřednictvím rŧstu sektoru sluţeb a venkovského prŧmyslu.
53
5.2. SROVNÁNÍ UVEDENÝCH FAKTORŮ VE VYBRANÝCH ZEMÍCH Následující kapitoly se budou jiţ konkrétněji zabývat analýzou faktorŧ, které jsem se rozhodla prozkoumat v rámci své diplomové práce. Сílem je zanalyzovat hodnoty vybraných makroekonomických faktorŧ, porovnat je mezi sebou a zvláště prošetřit v jaké míře ten či onen faktor ovlivňuje vývoj a strukturu HDP ve vybraných zemích. Na základě grafických znázornění v kaţdé další podkapitole sleduji a popisuji prŧběh zhoršení či zlepšení ekonomické situace a vývoj ukazatelŧ v České republice a Kazachstánu. Dříve neţ začnu samotnou analýzu chtěla bych poznamenat, ţe rozsah této diplomové práce je omezen a faktorŧ, pŧsobících a determinujících ekonomický vývoj ve sledovaném období, je ohromné mnoţství, proto detailně a zcela zachytit a zanalyzovat všechny moţné faktory je velmi náročné.
5.2.1. SROVNÁNÍ V OBLASTI MÍRY NEZAMĚSTNANOSTI Pro mezinárodní srovnání jsem pouţila obecnou míru nezaměstnanosti, která je získána pomocí výběrového šetření pracovních sil statistickými úřady konkretních zemí, podle mezinárodních definic a doporučení. Pouţitý ukazatel je méně ovlivněn ekonomickými podmínkami vybraných zemí a specifikou legislativou, z tohoto dŧvodu umoţňuje objektivně porovnat úrovně trhu práce mezi zeměmi. Rovněţ pro lepší představu situace v zemích jsem se v grafu zmínila o míře ekonomické aktivity. Časový horizont je stanoven na dobu 10 let.
54
Graf č.7. Vývoj obecné míry nezaměstnanosti a ekonomické aktivity v České republice a v Kazachstánu v období 2004 aţ 2014
Zdroj: údaje ČSÚ dostupné z www.czso.cz a Státní statistické agentury Kazachstánu, dostupné z www.stat.gov.kz, zpracování vlastní V grafu č.7 je názorně vyobrazeno, jak v období 2004-2008 obecná míra nezaměstnanosti v České republice mírně klesá aţ na hodnotu 4,9 %. V dalších rocích dochází naopak k poměrně prudkému rŧstu, v roce 2010 vývoj obecné míry nezaměstnanosti dosáhl 7,3 %. Takový rezolutní nárŧst vyvolal dopad celosvětové ekonomické a finanční krize na trhu práce v ČR. Rovněţ tento poskok nezaměstnanosti byl povaţován za následek vývoje HDP, tedy nezaměstnanost se zdála být cyklickou. Dále se míra nezaměstnanosti v letech 2009-2014 pohybovala v rozmezí 6,6-7 % a jak je vidět, vládě se daří si tuto příznivou úroveň stále udrţovat. Míra ekonomické aktivity za minulou dekádu celkem má rostoucí trend, v roce 2004 sestavovala 70,1 % a ke konci desetiletí uţ se rovná 73,4 %. Zčásti je to zpŧsobeno rŧstem populace a zčásti faktem, ţe na pracovní trh vstoupily osoby, které pracovat nechtěly. Dnešní situace na kazachstánském trhu práce obecně mŧţe být popsána jako uspokojivá. Na jednu stranu není v současnosti problém nezaměstnanosti v Kazachstánu natolik ostrý a nevyţaduje bezodkladných zásahŧ. Na druhou stranu v zemi chybí pravděpodobně volné pracovní zdroje, které by mohly být pouţity k zajištění dalšího rŧstu ekonomiky.
55
Analýza změn trhu práce Kazachstánu ukazuje, ţe v dynamice časového období 2004-2014 počet ekonomicky aktivního obyvatelstva vzrostl z 69,9 % na 71,7 %, coţ značí o významné potenciální příleţitosti získat práci. Vývoj míry nezaměstnanosti má tendenci se neustále sníţovat. Podle sdělení kazachstánské státní agentury v roce 2012 úroveň nezaměstnanosti dosahovala 5,3 % (tj. 474,7 tisíc osob), z 8 974,6 tisíc práceschopného obyvatelstva. V následujících letech se míra nezaměstnanosti sníţila na 5,2 procentních bodŧ. Počet nezaměstnaných v červnu 2014 činil 459,8 tisíc osob. Tato čísla odráţejí potřeby obyvatelstva v práci. Vývoj ilustruje graf č.7. Graf č.8. Vývoj HDP a obecné míry nezaměstnanosti za minulé desetiletí
Zdroj: údaje ČSÚ dostupné z www.czso.cz a Státní statistické agentury Kazachstánu, dostupné z www.stat.gov.kz, zpracování vlastní Při srovnání míry nezaměstnanosti ve zkoumaných zemích lze říct, ţe v této oblasti Kazachstán demonstruje lepší ukazatele neţ Česká republika. Bez ohledu na větší míru ekonomické aktivity, míra nezaměstnanosti v ČR z prakticky stejné hodnoty jak u kazachstánské míry v roce 2004 sníţila za 10 let jen na 6,6 % oproti 5,2 % dosaţené v Kazachstánu. Daná tendence má zajisté vliv na vývoj HDP. Značné zvýšení míry nezaměstnanosti, jak v roce 2012 a 2013, znamenalo pokles HDP o 1 %. Je třeba zmínit, ţe na pokles HDP současně pŧsobily stagnující minimální mzdy a nizká výkonnost české ekonomiky, coţ také ovlivnilo právě spotřební sloţku HDP. Graf kazachstánské obecné míry nezaměstnanosti na rozdíl od české za minulou dekádu stále vykazoval pokles, z 8,4 procentních bodu v roce 2004 na 5,2 % v 2014. Oţivení světového 56
hospodářství se v roce 2010 projevilo ve 7,3 % HDP, podobný ukazatel se podařilo dosáhnout i v roce 2011 – 7,5 % HDP. V prŧběhu dalších let se však v ekonomice Kazachstánu začaly projevovat zhoršující se podmínky světové ekonomiky. Navzdory tomu vývoj HDP dosáhl pěti procent. Přírŧstek HDP činil v roce od ledna do června 2014 - 15560,5 mld. tenge, coţ je o 1,7 % méně
neţ v období loňského roku. Dŧvodem byl pokles výroby produkce v
klíčových oblastech ekonomické aktivity. Samozřejmě nelze tvrdit, ţe jenom v dŧsledku útlumu nezaměstnanosti objem HDP se zvyšuje nebo naopak – na tento ukazatel má dopad hodně faktorŧ, ale nepochybně má na tomto nezaměstnanost velký podíl. Vztah mezi hospodářským výkonem a nezaměstnaností ve zkoumaných zemích je přehledně zobrazen v grafu č.8.
57
5.2.2. SROVNÁNÍ INFLACE V této kapitole mé práce chci úvest analýzu srovnání úrovně inflace v České republiky a Kazachstánu za posledních 10 let. Rozhodla jsem vybrat právě tento časový horizont, protoţe se domnívám, ţe vhodnější pro takovou analýzu je pouţít období co nejdelší, to umoţňuje získat za prvé stabilnější výsledky a za druhé to stanovuje trend vývoje daného ukazatele. Inflace má dnes všeobecnou a chronickou povahu v mnoha zemích světa, republika Kazachstán není ţádnou výjimkou. Kazachstánská inflace má příznačné vlastnosti. Za prvé, se vyvíjí v atmosféře prudkého poklesu produkce. Dŧleţitým rysem inflace v zemi je surovinový ráz národního hospodářství Kazachstánu, coţ podmiňuje závislost vnitřního trhu spotřebních zboţí z vnějších trzích. Politické a psychologické faktory inflace jsou spojené s chování obyvatelstva, ekonomických subjektŧ týkající se situace ve státě. Politická nestabilita, bující spekulace, nedŧvěra lidí vládě, politické krize, nejistota ohledně budoucnosti poruší přirozené fungování měnového oběhu, vede k "útěku" od peněz, coţ zvyšuje poptávku po znehodnocených aktivech, cizích měn a zlatu. Inflace v Kazachstánu demonstruje významnou kolísavost. Podle kazachstánské Státní statistické agentury meziroční míra inflace v roce 2014 dosahovala 7,4 %, v roce 2013 byla na úrovně 4,8 %.62 Zvýšení míry inflace v loňském roce bylo zpŧsobeno několika faktory: v první polovině roku – s korigováním směnného kurzu národní měny v únoru 2014 a souvisejícím s ním nárŧstem cen dováţeného zboţí, stejně jako i se sezónními faktory. V druhé polovině roku 2014, zachování inflačního pozadí byl spojeno s rŧstem cen benzinu a nafty na domácím trhu. Národní banka Kazachstánu bude i nadále přijímat opatření k udrţení inflace v cílovém rozmezí 6-8 %. Dále v této kapitole popíšu jak se věci daří s inflací v České republice. Pak uţ na základě dat, zjištěných z Českého statistického úřadu a Kazachstánského porovnám inflace v obou zemích. Prŧměrná roční míra inflace v České republice v roce 2014 se rovna výše 0,4 %. Dle Českého Statistického úřadu tento ukazatel je nejniţší během posledních 11 let. Podle zveřejněných údajŧ ČSÚ, v prosinci spotřebitelské ceny klesly o 0,1 % oproti listopadu. Hlavní příčinou bylo významné sníţení ceny benzínu. Svou roli také sehrály zlevněné oblečení, obuv, některé 62
Ministry of National Economy of the Republic of Kazakhstan. Committee on Statistics. Státní statistická agentura Kazachstánu. [online]. [cit. 2015-04-05]. Dostupné z: http://www.stat.gov.kz/
58
potraviny a nealkoholické nápoje. Naopak, v posledním měsíci loňského roku, ceny vzrostly na čisticí prostředky, nové automobily a poštovní sluţby. Je třeba konstatovat, ţe míra inflace České republiky dosahuje poměrně příznivých hodnot. Dokonce Česko je jeden z malých státŧ Evropské Unii, který atakuje nulovou hranice inflace. Vstup do Evropské Unie 1. května roku 2004 přinesl nová kritéria, jedním z daných kritérií je prŧměrná inflace do 1,5 %, z toho dŧvodu Česká republika se snaţí dodrţovat tyto podmínky, aby nedocházelo k některým negativním jevŧm a její ekonomika fungovala náleţitě. Graf č. 9. Vývoj míry inflace v České republice a v Kazachstánu v období 2004 aţ 2014
Zdroj: údaje ČSÚ dostupné z www.czso.cz a Státní statistické agentury Kazachstánu, dostupné z www.stat.gov.kz, zpracování vlastní Uvedený graf zobrazuje značný rozdíl v prŧměrné roční míře inflace v České republice a v Kazachstánu ve vybraném časovém horizontu. Jedná se o procentní změnu prŧměrné cenové hladiny za dvanáct posledních měsícŧ proti prŧměru dvanácti předchozích měsícŧ. Inflace je spočítaná na základě indexu spotřebitelských cen, oficiálně zveřejněného statistickými úřady zkoumaných zemí. Také pro lepší představu situaci ve vybraných zemích v příloze č. 2 je představen přehled srovnání indexu spotřebitelských cen ve zkoumaných zemích. Jestliţe se podíváme na sloupcový diagram ohledně České republiky, to uvidíme, ţe zpočátku úroveň se vyvíjela relativně stabilně, nic nehrozilo normálnímu ekonomickému vývoje země. Celosvětová finanční krize, která v roce 2007 nastartovala problémy v globální ekonomice, 59
ovlivňovala ekonomiku i v následujícím roce. V roce 2008 došlo k výraznému zvýšení míry inflace do výše 6,3 %, coţ bylo zpŧsobeno rostoucí tendenci cenové hladiny. Pod vlivem zvýšení sníţené sazby DPH z 5 % na 9 % a rŧstu světových cen, rostly ceny produktŧ. Konečně změnu jejich výše ovlivnily regulované ceny a nepřímé daní. Po prudkém rŧstu meziroční úrovně inflace v předchozím roce, míra inflace za rok 2009 měla velmi nízkou hodnotu, a to 1%. Tento rozdíl byl nejspíš dopadem poklesu ekonomické aktivity a celkového ekonomického vývoje, ale HDP mírně zvyšoval. V roce 2010 inflace byla o 0,5 % vyšší neţ v předchozím roce. Sníţila se míra nezaměstnanosti, v dŧsledku čeho došlo k mírnému rŧstu spotřeby domácností, čistého exportu a vládních spotřeb. Dobrý rŧst čistého exportu v roce 2011 vyvolal zvýšení míry inflace o 0,4 procentního bodu, tj. 1,9 %. Hlavním negativem v tomto roce byl pokles vládní spotřeby a domácností, co zvláště hrozí vývoje HDP, které většinou tvořeno výdaji na konečnou spotřebu domácností a vládního sektoru. Dluhová krize, která panovala v Evropě měla neţádoucí vlivy na vývoj ekonomik státŧ. Coţ se odrazilo v prŧměrné míře inflace v roce 2012 – 3,3 %. Taková hodnota odmítavě se projevila v HDP, celkově za rok HDP meziročně poklesl o 1,2 %. V roce 2013 a 2014 míra inflace dosáhla dost příznivých hodnot, tj. 1,4 % a 0,4 %, coţ celkem nepřekáţí rozvoji ekonomiky. Makroekonomická situace v Kazachstánu posiluje inflační trendy na spotřebitelských trzích. Výsledkem je, ţe inflace od roku 2004 do roku 2007 měla rostoucí tendenci zvýšení inflace, z 2,8 procentních bodŧ do 10,8 %. Z dŧvodu světové krize v roce 2007, následující míra inflace, jak vidíme na diagramu, vyšplhala se na nebývalou hodnotu – 17,1 %. Taková situace byla zpŧsobena hlavně externími faktory, jak jsou rŧst cen nerostných surovin, pohonných paliv, obilí atd. Pomocí protiinflační politiky Národní banky Kazachstánu, úroveň inflace se podařilo sníţit do 7,3 %. V dalších rocích Kazachstán se snaţil stabilizovat a sníţit míru inflace, ale hodnota zŧstávala na stejné úrovně. Jenom v roce 2013, ve své podstatě prostřednictvím zadrţování cen na zboţí a sluţby, míra inflace sestavila 4,8 %. Srovnání míry inflace ve vybraných zemích ukazuje, ţe v současnou době mezi ekonomikou České republiky a Kazachstánu existuje ohromná propast. Bez ohledu na to, ţe Česko je jako stát mladší Kazachstánu, v udrţení stability ekonomiky a indexu spotřebitelských cen ČR dospěla k státŧm od kterých je potřeba si brát příklad. Národní bance Kazachstánu k dosaţení takových výsledkŧ je potřeba mnoho let a je nezbytné vytvoření opatření, nasměrovaných na etapové zkrácení prŧměrné roční míry inflace v zemí.
60
5.2.3. SROVNÁNÍ MONETÁRNÍ POLITIKY V této části mé diplomové práce je uveden stručný přehled monetární politiky centrálních bank České republiky a Kazachstánu, hlavní cíle a měnové politické nástroje. Pozornost je věnována i porovnání vývoje peněţních zásob a jejich vlivu na HDP vybraných zemí. V České republice monetární politiku provádí Česká národní banka, která byla zaloţena v roce 1993 při vzniku samostatné republiky. Základem této politiky je ústava ČR a zákon o České národní bance. Hlavním cílem ČNB je stabilita spotřebitelských cen, která se dosahuje změnami v nastavení základních úrokových sazeb. Rozhodování bankovní rady ČNB o nastavení měnové politiky vychází z aktuální makroekonomické prognózy a vyhodnocení rizik jejího naplnění. ČNB rovněţ podporuje obecnou hospodářskou politiku vlády, pokud není tento vedlejší cíl v rozporu s cílem hlavním. ČNB má vyhlášený inflační cíl ve výši 2 %, který je platný od ledna 2010 s tím, ţe ČNB bude stejně jako doposud usilovat o to, aby se skutečná hodnota inflace nelišila od cíle o více neţ jeden procentní bod na obě strany. ČNB vyuţívá převáţně nepřímé nástroje. Dle informací na webové stránce ČNB patří mezi aplikované nástroje operace na volném trhu, depozitní facility, mimořádné facility a povinné minimální rezervy.63 V Kazachstánu plní funkci centrální banky Národní banka republiky Kazachstán (dále NBK). Hlavním cílem NBK (stejně jako i u ČNB) je dosahovat a udrţovat cenovou stabilitu. Podle informací z webu NBK, k roku 2015 NBK plánuje rozšířit systém nástrojŧ monetární politiky a také zvětšit svou účast na domácím peněţním trhu. Mezi nástroje monetární politiky, které NBK aktivně pouţívá mŧţu úvést – operace na volném trhu, povinné minimální rezervy, intervence na devizovém trhu a poskytování úvěrŧ bankám. Opatření měnové politiky NBK v roce 2015 je také zacíleny na zajištění podmínek pro dlouhodobý hospodářský rŧst a udrţení inflaci v cílovém koridoru 6-8 %.64 Dále v kapitole je porovnán vývoj jednotlivých veličin mezi Českou republikou a republikou Kazachstán. Na grafu č. 10, který zaznamenává vývoj měnové báze a HDP, je viditelné od roku 2004 velmi příznivé období v ekonomice obou zemí. Vysoké světové ceny ropy zabezpečily značný rŧst HDP v Kazachstánu. Během tohoto období ve zmíněných zemích 63
Česká národní banka. ČNB. [online]. 2003-2015 [cit. 2015-04-07]. Dostupné z: www.cnb.cz Official Internet-Resource of The National Bank of Kazakhstan. Národní Banka republiky Kazachstán. [online]. 2015 [cit. 2015-04-07]. Dostupné z:www.nationalbank.kz 64
61
zvýšila měnová báze. Silný rŧst peněţních zásob byl neutralizován vysokým tempem rŧstu HDP. Podstatné zvýšení měnové báze v roce 2006, jak v ČR tak i v RK, během začátku globální finanční krize a rŧstu světových cen na produkce, zpŧsobilo vzestup inflace. S cílem omezit rŧst cen v roce 2007, ČNB a NBK dokonce sníţily měnovou bázi. Z mého pohledu, takové prudké sníţení měnové báze do roku 2009 bylo jednou z hlavních příčin poklesu HDP. Během ekonomické krize v roce 2008 HDP v ČR a v RK klesal podobně. Po oţivení ekonomiky v následujících letech celkem se pozoroval ekonomický rŧst, s výjimkou pro obou zemí v roce 2012. Graf č. 10. Vývoj měnové báze a HDP České republiky a Kazachstánu v období 2004 aţ 2014
Zdroj: údaje ČNB dostupné z www.cnb.cz a NBK, dostupné z www.nationalbank.kz, zpracování vlastní
Rok 2014 pro Českou republiku mŧţeme počítat za příznivý, zvýšení měnové báze na 25,9 % mělo za následek rŧst HDP do 2,1 %. Pro Kazachstán rok 2014 není takový dobrý, měnová báze také zvýšila, ale HDP pokles o 1,7 % oproti období loňského roku. Dŧvodem byl pokles výroby produkce v klíčových oblastech ekonomické aktivity.
62
5.2.4. SROVNÁNÍ V OBLASTI ZEMĚDĚLSTVÍ V této kapitole popíšu vývoj zemědělství k vývoji HDP v České republice v porovnání s Kazachstánem v období posledních deseti let. Základním ukazatelem pro posouzení významu zemědělství v národním hospodářství bude podíl zemědělství na celkovém HDP a hlavně jeho dynamika (viz graf č. 11). Dalším rysem pro určení významnosti bude podíl pracovních sil v tomto sektoru. Graf č. 11. Dynamika podílu zemědělství na HDP v ČR a RK v období 2004 aţ 2014
Zdroj: údaje UNECE dostupné z w3.unece.org/pxweb/, zpracování vlastní Zemědělství, mimo komparativní výhody země, je významným odvětvím ekonomiky Kazachstánu. K rozvoje zemědělství přispívá, především, existence obrovského pŧdního fondu. Kazachstán je jeden z deseti nejrozlehlejších země světa a největším vnitrozemním státem. Územně je 34 krát větší neţ Česká republika. Bez ohledu na to, ţe většina území je jen řídce osídlená a představuje pouště a polopouště, Kazachstán je druhý největší na světě po přítomnosti orné pŧdy na jednoho obyvatele (1.5 ha). Podíl zemědělství na HDP v roce 2008 činil 5,4 % , postupně klesá od roku 2004, díky rŧstu podílu těţebního prŧmyslu. Z mého pohledu, znázorněný trend (graf č.10) odráţí vlivy «holandské nemoci» kvŧli větší přitaţlivosti těţebního prŧmyslu. V roce 2009 objem hrubé zemědělské produkce představoval 1640,1 mld. tenge (=229,6 mld. kč, v přepočtu podle kurzu 2015 roku - 1 KZT = 0.14 CZK), coţ o 0,8 % více ve srovnání s rokem 2008. Tento prudký skok byl převáţně vyvolán několikanásobným zvýšením ročních investice do fixního kapitálu v zemědělství a příznivou situací na světových trzích obilovin. Podíl zemědělství na 63
HDP se rovnal 6,2 %. Dále zkonstruovaný trend v grafu ukazuje kaţdoroční neustálé klesání podílu zemědělství ve struktuře HDP. Nejhorším rokem v tomto směru byl rok 2010,2012 a dále pak předposlední rok, kdy podíl na HDP dosáhl 4,5 %. V současné době v zemědělství se vytváří kolem 5 % HDP, nicméně na tento sektor připadá nejvyšší podíl zaměstnaných – 23 %, coţ je zhruba 3 z 10 zaměstnaných pracovníkŧ kazachstánského hospodářství (viz graf č. 12). Prezident Kazachstánu ve svém posledním projevu k národu od roku 2014 ukázal přímo na potřebu zvýšit produktivitu zemědělství, konkurenceschopnost jejich výrobkŧ na domácím i zahraničním trhu a stanovit konkrétní cíle. K dosaţení těchto cílŧ, dŧleţitý význam hraje stávající legislativní a právní základna země.65 Graf č. 12. Podíl zaměstnanosti v odvětví zemědělství na celkovém počtu pracovníků národního hospodářství ve vybraných zemích v období 2004 aţ 2014
Zdroj: údaje eAGRI dostupné z www.eagri.cz a Státní statistické agentury Kazachstánu, dostupné z www.stat.gov.kz, zpracování vlastní Navzdory skutečnosti, ţe Česká republika je mohutnou prŧmyslovou zemí, český zemědělský sektor má za sebou stoletími prověřenou tradici. Díky klimatickým podmínkám v zemi podnikatelé hospodaří vhodným kombinováním ţivočišné a rostlinné výroby. V rámci národního hospodářství posledních let lze stěţí kladně hodnotit vývoj zemědělství v České republice. Z popsaného trendu v grafu č. 10 je zřejmě, ţe význam agrárního sektoru pro HDP
65
OFFICIAL SITE OF THE PRESIDENT OF THE REPUBLIC OF KAZAKHSTAN. Address of the President of the Republic of Kazakhstan N.Nazarbayev.[online]. 18.1.2015 [cit. 2015-04-19]. Dostupné z: http://www.akorda.kz/en/page/page_215750_poslanie-prezidenta-respubliki-kazakhstan-n-nazarbaevanarodu-kazakhstana-17-yanvarya-2014-g
64
neustále sniţuje. Sniţování podílu zemědělství na HDP říká, ţe v současnosti produktivnější oblasti ekonomiky rozvíjeny rychlejším tempem a řadí Českou republiku k vyspělým zemím. Po přistoupení ČR do EU v roce 2004 byl zaznamenán rŧst podílu zemědělství na celkovém HDP, to bylo zpŧsobeno bohatou úrodou rostlinné produkce a příznivými přírodními podmínkami. V následujícím roce 2005 se podíl zemědělské produkce sníţil o 0,3 procentního bodu na 2,7 %. Daný setrvale klesající trend pokračoval dále i do roku 2011, kdy došlo k rekordní nízké výše podílu zemědělství na HDP v ČR za minulou dekádu – 1.8 %. Dále v roku 2012 ekonomika ČR byla v recesi, která se odrazila i na zemědělském sektoru. V roce 2012 a 2013 podíl zemědělství na HDP zŧstával na neměnné úrovni 1,9 procentních bodŧ. V současné době se zemědělství podílí pouze 2,4 % na celkovém HDP v národním hospodářství. Počet pracovníkŧ v ČR v daném odvětví také se neustále a dlouhodobě klesá z 4,1 % na počátku minulé dekády na nynějších 2,6 %, jak je vidět v předchozím grafu č. 11. Nyní v zemědělství pracuje kolem 105 tisíc pracovníkŧ a do budoucna se předpokládá, ţe jejich podíl na celkové zaměstnanosti i nadále bude sniţovat. Odliv pracovníkŧ je zpŧsoben hlavně výše mezd, která se pohybuje pod celorepublikovým prŧměrem a na druhé straně technologickým pokrokem a automatizací výroby. Po analýze a srovnání vývoje a vlivu zemědělství na HDP v ČR a RK , lze vyvodit následující závěry. Vidíme, ţe podíl zemědělského sektoru na HDP v daných zemích je rozdílný. Zemědělství v Kazachstánu mŧţeme povaţovat za rozvinutější neţ v České republice, podíl tohoto sektoru v ČR je velmi malý, a naopak v RK má tento sektor významné místo. Obecně platí, ţe čím země vyspělejší, tím menší podíl na HDP má zemědělství. V našem případě je to ještě jednou potvrzuje ten fakt, ţe ČR patří mezi vyspělé země světa a Kazachstán se nachází dosud na úrovně rozvojových země. Ale, jestliţe se podíváme na graf č. 10, linie trendu v obou zemích má klesající povahu. Mŧţeme konstatovat tendence, ţe nyní jiné oblasti ekonomiky daných země se rozvijí produktivnější. Svědčí o tom i celková odvětvová struktura HDP ČR a RK, která je představená v příloze č. 1. Stejné závěry mŧţeme sledovat i z hlediska zaměstnanosti dle sektoru. V roce 2014 podíl zemědělství na struktuře zaměstnanosti v Kazachstánu činí kolem 23 %. V České republice je to pouze 2,6 %.
65
5.3. PREDIKCE Vzhledem k obtíţné světové ekonomické situace stanovení predikce je velmi sloţitým procesem. V roce 2014 došlo ke zhoršení vnějších faktorŧ jak pro rozvoj české ekonomiky, tak i kazachstánské ekonomiky. Rovněţ došlo k společnému zpomalení hospodářského rŧstu ve světě a k rŧstu geopolitické nestability v souvislosti s událostmi kolem Ukrajiny. Zavedení vzájemných sankce mezi Ruskem a zeměmi Evropské unie se Spojenými státy vedly k poklesu rŧstu a destabilizaci makroekonomické situace po celém světu. Prognóza zkoumaných faktorů a budoucího vývoje HDP ve vybraných zemích Míra nezaměstnanosti. Z pohledu statistiky a analýzy vývoje daného faktorŧ za minulých deset let, lze předpokládat v následujících letech pokles české a kazachstánské míry nezaměstnanosti spolu se sníţením registrované nezaměstnanosti. Coţ se pozitivně odráţí na vývoji HDP. Také je nezbytné zmínit, ţe nedostatek kvalifikovaných pracovních sil je i nadále váţným problémem pracovního trhu obou zemí. Překonání daného problému v značné míře zlepší hodnotu daného faktoru. Inflace. Hrubý domácí produkt v ČR bude probíhat v podmínkách inflace v blízkosti nulových hodnot a za zlepšující se situace na trhu práce. Inflace v Kazachstánu zŧstane v rozmezí 6-8% kvŧli problémŧm zabezpečení kazachstánského trhu s ropnými produkty. Monetární politika. Monetární politika pro RK v následujících rocích bude nadále ztrácet dŧvěru ke své účinnosti. Hlavní příčinou je devalvace z únoru roku 2014. Pro monetární politiku ČR bude charakteristické uvolnění domácích měnových podmínek. Postavení zemědělství. Na základě zobrazeného v diplomové práci trendu vývoje podílu zemědělství na HDP v období posledního desetiletí (viz graf č.11) je evidentní, ţe pokles podílu zemědělství na celkovém hrubém domácím produktu bude se pokračovat i v budoucnu. Podle makroekonomické predikce Ministerstva financí ČR HDP postupně zrychlí na 2,7 % v roce 2015, ale v roce 2016 se očekává mírné zpomalení rŧstu na 2,5 %. Podstatnými faktory, determinujícími vývoj HDP budou zrychlení zahraniční poptávky, nízké ceny ropy a uvolněné měnové podmínky. Infocentrum «Interfax – Kazakhstan» predikuje rŧst HDP na úroveň 1,5 %. Téţ je moţné znovu očekávat znehodnocení měny.
66
ZÁVĚR Hrubý domácí produkt je hlavním ukazatelem úrovně hospodářského rozvoje. V roce 2014 HDP na obyvatele v paritě kupní síly v České republice činil 29 925 dolarŧ, coţ ukazuje, ţe se ČR, díky relativně rychlému tempu hospodářského rŧstu, postupně přibliţuje prŧměrné úrovni HDP na osobu v rámci Evropské unie. Česká republika patří mezi vyspělé země světa se stabilní a prosperující ekonomikou. HDP na osobu v Kazachstánu v témţe roce činil 24 020 dolarŧ. Ta je úroveň ještě rozvojových země neţ vyspělých, ale kaţdoročně zvyšující se trend daného ukazatele dává naději na dosaţení lepších výsledkŧ v nejbliţším budoucnu. Vývoj HDP České republiky, stejně jak Kazachstánu byl v období 2004 aţ 2014 v značné míře ovlivněn velkým mnoţstvím faktorŧ, jako je spotřeba, tvorba hrubého kapitálu, výdaje vlády a hodnota čistého exportu. Ale jsem rozhodla, ţe vyberu «jinou cestu» a budu se zabývat zkoumáním faktorŧ, které nemají natolik velký podíl a lehký přístup k vyčíslení jejich dopadŧ na vývoj HDP, jak u výše zmíněných faktorŧ, avšak jejich vliv určitě nelze podceňovat. Analýza byla provedena z pohledu čtyř makroekonomických faktorŧ – nezaměstnanost, inflace, monetární politika a postavení zemědělství. Na základě dané analýzy a komparace faktorŧ, lze vyvodit následující závěry. Zkoumané faktory a výše jejich dopadŧ na vývoj HDP v České republice a Kazachstánu za minulou dekádu jsou víceméně shodné. Jejich vývoj ovlivňuje nejen situací na vnitřním trhu, ale i globální ekonomická situace ve světě. Podle analýzy a srovnání míry nezaměstnanosti v České republice a v Kazachstánu lze usoudit, ţe bez ohledu na větší míru ekonomické aktivity, míra nezaměstnanosti v ČR z prakticky stejné hodnoty jak u kazachstánské míry v roce 2004 se sníţila za 10 let jen na 6,6 % oproti 5,2 % dosaţené v Kazachstánu. Kazachstánská míra nezaměstnanosti na rozdíl od české za minulou dekádu stále vykazovala pokles, z 8,4 procentních bodu v roce 2004 na 5,2 % v 2014. Daná tendence zajisté měla vliv na vývoj HDP, coţ se projevilo v poklesu HDP o 1 % v roce 2012 a 2013. Je nezbytné zmínit, ţe na pokles HDP současně pŧsobily stagnující minimální mzdy a nízká výkonnost ekonomiky, coţ také ovlivnilo právě spotřební sloţku HDP. Další dŧleţitou roli ve vývoji HDP hraje inflace. Analýza inflace ve vybraných zemích ukazuje, ţe v současné době mezi ekonomikou České republiky a Kazachstánu existuje 67
ohromná propast. Bez ohledu na to, ţe Česko je jako stát mladší Kazachstánu, ale v udrţení stability ekonomiky a indexu spotřebitelských cen ČR dospěla ke státŧm, od kterých je potřeba si brát příklad. Míra inflace v České republice dosahuje relativně příznivých hodnot. Národní bance Kazachstánu k dosaţení takových výsledkŧ bude potřeba ještě mnoho let a uţitečných opatření, nasměrovaných na etapové sníţení prŧměrné roční míry inflace v zemí. Dalším dŧleţitým faktorem analýzy byla monetární politika. Na základě porovnání monetární politiky mezi Českou republikou a Kazachstánem, lze dospět k závěru, ţe kdyţ se to vezme kolem a kolem, prováděné monetární politiky národních bank obou zemí sledují stejné cíle a k jejich dosaţení pouţívají shodné nástroje, jako jsou operace na volném trhu a povinné minimální rezervy. Vliv této politiky jak v ČR, tak i v RK se uskuteční prostřednictvím měnového regulování. Proto při analýze daného faktoru pozornost byla věnována převáţně vývoji peněţních zásob a jejich vlivu na HDP. Pro Českou republiku a Kazachstán byl prokázán vliv měnové báze na HDP ve sledovaném období. Třeba v roce 2014 zvýšení měnové báze v ČR na 25,9 % mělo za následek rŧst HDP do 2,1 %. Rovněţ ukázkovým rokem lze vyhlásit rok 2007, kdy ČNB a NBK prudce sníţily měnovou bázi, coţ bylo jednou z hlavních příčin následujícího poklesu HDP. Posledním analyzovaném faktorem bylo postavení zemědělství. Zemědělství v Kazachstánu mŧţeme povaţovat za rozvinutější neţ v České republice. Svědčí o tom podíl zemědělství na HDP v Kazachstánu, jehoţ střední hodnota za poslední deset let činí kolem 6 %. V Česku je prŧměrný podíl tohoto sektoru jen na úrovni 2,5 %. Je známo, ţe vyspělé země se vyznačují nízkým podílem zemědělství a vysokým podílem sekundárního sektoru (převáţně zpracovatelského prŧmyslu, zejména strojírenství). Na základě uvedeného argumentu, lze ještě jednou stanovit, ţe odvětvová struktura HDP Kazachstánu je charakteristická spíš pro rozvojové neţ vyspělé země. Z mého pohledu ze všech prozkoumaných faktorŧ v rámci diplomové práce, u obou zemí je nezbytné dát si pozor v první řadě na faktor zemědělství. Podíl zemědělství na celkovém HDP vybraných zemí se kaţdoročně neustálé sniţují. Taková tendence určitě říká, ţe nyní jiné oblasti ekonomiky daných země se rozvijí produktivněji. Ale právě rŧst zemědělství má velký potenciál pro sníţení chudoby v zemích. Podle odhadŧ, na základě srovnání údajŧ v řadě zemí, rŧst HDP v dŧsledku rŧstu zemědělství alespoň dvakrát efektivněji napomáhá sniţování chudoby neţ rŧst HDP, zjištěný na úkor jiných odvětví. 68
Podle mého názoru Česká republika a Kazachstán mají všechny předpoklady pro mnohonásobné zvýšení počtu farmářských hospodářství a zemědělské výroby. Čím více bude rozvinutých farem a hospodářských pozemkŧ, tím účinnější budou se rozhodovat sociálně ekonomické problémy a otázky potravinové bezpečnosti v zemích. Ve vybraných zemích se mŧţe zemědělský sektor stát lokomotivou rŧstu hospodářství vcelku.
69
SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY Monografie [1]
BRČÁK Josef, B. Sekerka, D. Stará, R. Svoboda. Česká republika ve světle ekonomických teorií. Plzeň: Aleš Čeněk, s.r.o., 2012. ISBN 978-80-7380-369-8.
[2]
FUCHS, Kamil a Pavel Tuleja. Základy ekonomie. Praha: EKOPRESS, 2005. ISBN 8086119-94-7.
[3]
HOLMAN Robert. Ekonomie. 2. vydání Praha: C. H. Beck, 2001. ISBN 80-7179-387-6.
[4]
HOLMAN Robert. Ekonomie. 5. vydání Praha: C. H. Beck, 2011. ISBN 978-80-7400006-5.
[5]
HRONOVÁ, S., FISHER, J., HINDLS, R. a SIXTA, J.. Národní účetnictví. Nástroj popisu globální ekonomiky. Praha: C. H. Beck, 2009. ISBN 978-80-7400-153-6.
[6]
JUREČKA, Václav a kolektiv. Makroekonomie . Praha: Grada Publishing, 2010. ISBN 978-80-247-3258-9.
[7]
KADEŘÁBKOVÁ, Anna. Základy makroekonomické analýzy. Praha: LINDE, 2003. ISBN 80-86131-36-X.
[8]
PAČESOVÁ, Hana. Kapitoly z makroekonomie. Praha: BIVŠ, 2011. ISBN 978-807265-193-1.
[9]
PAVELKA, Tomáš. Makroekonomie základní MELANDRIUM, 2007. ISBN 978-80-86175-58-4.
kurz,
III.vydání. Slaný
:
[10] RUSMICHOVÁ, Lada, Jindřich Soukup a kolektiv. Makroekonomie základní kurs. Slaný : MELANDRIUM, 2002. ISBN 80-86175-24-3. [11] SEKERKA, Bohuslav. Makroekonomie . Praha: Profess Consulting, 2007. ISBN 807259-050-2. [12] SOJKA Milan, Bronislav Konečný. Malá encyklopedie moderní ekonomie. Praha: Libri, 2006. ISBN 978-80-7277-328-2. [13] SOUKUP, Jindřich, Vít Pošta, Pavel Neset, Tomáš Pavelka, Jiří Dobrylovský. Makroekonomie . Praha: MANAGEMENT PRESS, 2011. ISBN 978-80-7261-219-2. [14] VLČEK, Josef a kolektiv. Ekonomie a ekonomika. Praha: ASPI, 2005. ISBN 80-7357103-X. [15] WAWROSZ, Petr, HEISSLER, Herbert, HELíSEK, Mojmír, MACH, Petr. Makroekonomie základní kurz. 1. vydání, 1. dotisk Praha: Edice EUPRESS, 2013. ISBN 978-80-7408-059-3. 70
Odborné publikace a internetové články [1] Britské listy. www.blisty.cz, 6. 12. 2005. ISSN 1213-1792. [2]
Česká národní banka. ČNB. [online]. 2003-2015 [cit. 2015-04-07]. Dostupné z: https://www.cnb.cz/cs/menova_politika/mp_nastroje/
[3]
Česká národní banka. ČNB. [online]. 2003-2015 [cit. 2015-04-07]. Dostupné z: http://www.cnb.cz/cnb/STAT.ARADY_PKG.VYSTUP?p_period=12&p_sort=2&p_ des=50&p_sestuid=17401&p_uka=1%2C2%2C3%2C4%2C5%2C6%2C7%2C8%2C9 %2C10%2C11%2C12%2C13%2C14%2C15%2C16&p_strid=AAACBA&p_od=20031 2&p_do=201412&p_lang=CS&p_format=0&p_decsep=%2C
[4]
ČSÚ. ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD. [online]. 09.03.2015 [cit. 2015-03-19]. Dostupné z: https://www.czso.cz/documents/10180/23195394/spot_kos2015.pdf
[5]
ČSÚ. ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD. [online]. 09.03.2015 [cit. 2015-03-19]. Dostupné z:https://www.czso.cz/documents/10180/25385875/13442729+3111100311.pdf/5d22ad 0e-162a-49e2-8c5b-55b11834244d?version=1.0
[6]
ČSÚ. ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD. [online]. 09.03.2015 [cit. 2015-03-19]. Dostupné z: https://www.czso.cz/csu/czso/cri/miry-zamestnanosti-nezamestnanosti-a-ekonomickeaktivity-rijen-2014-f93bg4qqzn
[7] ČSÚ. ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD. [online]. 09.03.2015 [cit. 2015-03-19]. Dostupné z: https://www.czso.cz/csu/czso/mira_inflace [8]
eAGRI Zemědělství. Ministerstvo zemědělství. [online]. 2009-2015 [cit. 2015-04-03]. Dostupné z: http://eagri.cz/public/web/mze/zemedelstvi/
[9]
finance.cz. finance.cz. [online]. [cit. 2015-02-05]. Dostupné z: http://www.finance.cz/makrodata-eu/eu-svet/svetove-makroukazatele/hdp-obyvatel/
[10] Fincentrum a.s.. Investujeme cz. [online]. © 2006-2015 [cit. 2015-03-15]. Dostupné z: http://www.investujeme.cz/milos-zeman-musime-si-nalit-cisteho-vina-jsme-v-krizi/ [11] International Monetary Fund. IMF. [online]. © 2015 [cit. 2015-04-20]. Dostupné z: http://www.imf.org/external/pubs/ft/weo/2015/01/weodata/weorept.aspx [12] KADEŘÁBKOVÁ, Anna a Václav Ţdárek. Makroekonomická analýza [online]. 2006. [cit. 2015-02-12]. ISBN 80-86730-050. Dostupné z:https://www.vsem.cz/data/data/sisukazky-kapitol/uc_zma_kapitola.pdf, s.10 [13] Ministry of National Economy of the Republic of Kazakhstan . Committee on Statistics. Státní statistická agentura Kazachstánu. [online]. 2015 [cit. 2015-04-05]. Dostupné z: http://www.stat.gov.kz/faces/wcnav_externalId/homeNumbersAgriculture?_afrLoop= 480153589871997#%40%3F_afrLoop%3D480153589871997%26_adf.ctrlstate%3D12lse7o5tr_158
71
[14] Ministry of National Economy of the Republic of Kazakhstan . Committee on Statistics. Státní statistická agentura Kazachstánu. [online]. 2015 [cit. 2015-04-05]. Dostupné z: http://www.stat.gov.kz/faces/wcnav_externalId/homeNumbersLivingStandart?_afrLo op=482886184096494#%40%3F_afrLoop%3D482886184096494%26_adf.ctrlstate%3Dm2it1z5fv_34 [15] Ministry of National Economy of the Republic of Kazakhstan . Committee on Statistics. Státní statistická agentura Kazachstánu. [online]. 2015 [cit. 2015-04-05]. Dostupné z: http://stat.gov.kz/faces/wcnav_externalId/homeNumbersPrices?lang=ru&_afrLoop=48 3636059189557#%40%3F_afrLoop%3D483636059189557%26lang%3Dru%26_adf.ct rl-state%3Dgnayc2rlc_29 [16] miraslebl. seminárky.miras.cz. [online]. [cit. 2015-02-11]. Dostupné z: http://www.miras.cz/seminarky/makroekonomie-09-inflace.php [17] Official Internet-Resource of The National Bank of Kazakhstan . Národní Banka republiky Kazachstán. [online]. 2015 [cit. 2015-04-07]. Dostupné z: http://www.nationalbank.kz/?finalDate=5.12.2004&finalDate2=25.12.2014&dates= +%D0%92%D1%8B%D0%B2%D0%B5%D1%81%D1%82%D0%B8+%D0%B8%D0 %BD%D1%84%D0%BE%D1%80%D0%BC%D0%B0%D1%86%D0%B8%D1%8E&t ab_id=18&lang=rus&docid=289&arch_show=on&month_0=on&month_12=on&swit ch=russian [18] Official Internet-Resource of The National Bank of Kazakhstan. Národní Banka republiky Kazachstán. [online]. 2015 [cit. 2015-04-07]. Dostupné z: http://www.nationalbank.kz/?docid=941&switch=english [19] The World Bank Group. The World Bank. [online]. © 2015 [cit. 2015-04-07]. Dostupné z:http://data.worldbank.org/indicator/NY.GDP.PCAP.KD.ZG/countries/KZCZ?display=graph [20] The World Bank Group. The World Bank. [online]. © 2015 [cit. 2015-04-07]. Dostupné z:http://data.worldbank.org/indicator/NY.GDP.PCAP.PP.CD/countries/KZCZ?display=graph [21] United Nations Economic Commission for Europe (UNECE). Statistical Database. [online]. [cit. 2015-04-16]. Dostupné z: w3.unece.org/pxweb/ [22] Zdentator. Metody HDP. Sladeshare. [online]. 6.3.2014 [cit. 2015-02-06]. Dostupné z: http://www.slideshare.net/zdendator/makroekonomie3
72
SEZNAM OBRÁZKŮ, GRAFŮ, TABULEK A SCHÉMAT Obrázky Obrázek č. 1: Fáze hospodářského cyklu ………………………….…………........str. 31
Tabulky Tabulka č. 1: Ekonomická síla a ekonomická úroveň, rok 2013 (v USD z PPPs)....str. 9 Tabulka č. 2: Hlavní c sloţky HDP ……………................................................str. 10 Tabulka č. 3: Srovnání HDP na obyvatele v PPP ČR a RK za minulou dekádu.....str. 51
Grafy Graf č. 1: Hrubý domácí produkt na obyvatele v roce 2013 (EU 27=100)…........str. 12 Graf č. 2: Vývoj HDP ČR v běţných a stálých cenách za léta 1995-2014.…........str. 23 Graf č. 3: Poptávkové šoky ………..…...........................................................str. 34 Graf č. 4: Nabídkové šoky .............………......…
............................................str. 35
Graf č. 5: Spotřební koš pro výpočet indexu spotřebitelských cen od ledna 2015..str. 42 Graf č. 6: Vývoj a procentní rŧst HDP na obyvatele v PPS (v USD) v České republice a v Kazachstánu v období 2004 aţ 2014 …………..…….....................................str. 52 Graf č.7. Vývoj obecné míry nezaměstnanosti a ekonomické aktivity v České republice a v Kazachstánu v období 2004 aţ 2014.............................................................str. 55 Graf č.8. Vývoj HDP a obecné míry nezaměstnanosti za minulé desetiletí...........str. 56
73
Graf č. 9. Vývoj míry inflace v ČR a v RK v období 2004 aţ 2014....................str. 59 Graf č. 10. Vývoj měnové báze a HDP ČR a RK v období 2004 aţ 2014...........str.62 Graf č. 11. Dynamika podílu zemědělství na HDP v ČR a RK v období 2004 aţ 2014.........................................................................................................str. 63 Graf č. 12. Podíl zaměstnanosti v odvětví zemědělství na celkovém počtu pracovníkŧ národního hospodářství ve vybraných zemích v období 2004 aţ 2014...............str. 64
Schémata Schéma č. 1. Výrobní metoda........................................................................str. 14 Schéma č. 2. Výrobní struktura HDP..............................................................str. 16 Schéma č. 3: Výdaje domácností na spotřebu...................................................str. 17 Schéma č. 4. Výdajová metoda...................................................................... str. 19 Schéma č. 5. Poloţky příjmŧ počítané v dŧchodové metodě...............................str. 20 Schéma č.6. Dŧchodová metoda.....................................................................str. 21 Schéma č.7. Výdajová a dŧchodová struktura HDP...........................................str. 22 Schéma č.8. Vztahy mezi základními makroekonomickými veličinami...............str. 27
74
SEZNAM POUŢITÝCH ZKRATEK apod.
a podobně
atd.
a tak dále
ČNB
Česká Národní Banka
ČDP
čistý domácí produkt
ČR
Česká republika
ČSÚ
Český Statistický Úřad
EU
Evropská unie
HDP
hrubý domácí produkt
NBK
Národní banka Kazachstánu
PPP
parita kupní síly
RK
republika Kazachstán
75
SEZNAM PŘÍLOH Příloha č. 1. Dynamika odvětvové struktury HDP v Kazachstánu a v České republice Příloha č. 2. Harmonizovaný index spotřebitelských cen Kazachstánu
76
- srovnání České republiky a
Příloha č. 1. DYNAMIKA ODVĚTVOVÉ STRUKTURY HDP V KAZACHSTÁNU
Zdroj: údaje Development bank of Kazakhstan dostupné z www.kdb.kz, zpracování vlastní DYNAMIKA ODVĚTVOVÉ STRUKTURY HDP V ČESKÉ REPUBLICE
Zdroj: údaje ČSÚ dostupné z www.czso.cz, zpracování vlastní 77
HARMONIZOVANÝ INDEX SPOTŘEBITELSKÝCH CEN - SROVNÁNÍ ČESKÉ REPUBLIKY A KAZACHSTÁNU Prŧměr roku 2010 = 100
78
Příloha č. 2
Zdroj: data dostupné z: http://data.worldbank.org/indicator/FP.CPI.TOTL, vlastní zpracování
