Vysoká škola polytechnická Jihlava Katedra cestovního ruchu
ALJAŠKA tvorba zájezdu pro vybranou cestovní kancelář Bakalářská práce
Vedoucí práce: RNDr. Eva Janoušková Ph.D. Jihlava 2009
Tomáš Krchňavý
Abstrakt Cílem této bakalářské práce je vytvoření standardního poznávacího zájezdu na Aljašku a charakteristika topografické, psychologické, zdravotní a chronologické přípravy a všech nezbytných součástí potřebných pro sestavení kvalitního produktu cestovního ruchu.
Teoretická část práce charakterizuje základní údaje o dané lokalitě jako jsou například historie, přírodní a klimatické poměry, ekonomickou a hospodářskou situaci ve státě nebo problematiku původního obyvatelstva. Detailněji popisuje místa realizace zájezdu a doplňuje tím základní informační minimum.
Praktická část je tvořena samotným zájezdem, který je zde rozplánován do jednotlivých dnů a přehledně uspořádán do denních itinerářů. Každý z nich obsahuje nezbytné údaje jako například časy odjezdů a příjezdů nebo kilometráž. Itineráře jsou také doplněny podrobnou charakteristikou navštívených míst.
Abstract The main target of this bachelor thesis is to produce a standard cognitive trip to Alaska. The preparation of topographical, psychological, health and chronological issues is an essential part of composing a top quality tourist industry product.
The theoretical part of the thesis provides the basic data about the above mentioned place, such as history, nature and climate, economics in the state as well as the problems of native inhabitants. It gives a detail description of the destination and thus tops up the information minimum.
The practical part is formed by the trip itself, which is separated into particular days and gives itineraries for all of them. Each of the provides the necessary data, such as arrival and departure parts or the number of kilometres. Detail portrayals of the visited places are also added.
2
Rád bych touto cestou poděkoval RNDr. Evě Janouškové Ph.D. za odbornou spolupráci při realizaci této bakalářské práce, za poskytnutou pomoc i za metodické vedení. Dále za množství tvůrčích připomínek a dílčích námětů při odborných konzultacích.
3
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracoval samostatně a použil pouze literaturu a zdroje uvedené v přiloženém seznamu.
V Brně dne 13. listopadu 2009
………………………………….
4
Obsah 1
Teoretická část ...................................................................................................... 10 1.1
Základní fakta ................................................................................................. 10
1.1.1
Přírodní poměry ...................................................................................... 10
1.1.2
Moře a pobřeží ........................................................................................ 11
1.1.3
Ledovce................................................................................................... 12
1.1.4
Klima ...................................................................................................... 12
1.1.5
Historie.................................................................................................... 13
1.1.6
Politický systém ...................................................................................... 16
1.1.7
Obyvatelstvo ........................................................................................... 17
1.1.8
Flóra a fauna ........................................................................................... 18
1.1.9
Ochrana přírody a národní parky ............................................................ 19
1.1.10
Národní parky ......................................................................................... 20
1.1.11
Hospodářství ........................................................................................... 22
1.1. 14 Sídla ........................................................................................................... 24 2
Praktická část........................................................................................................ 27 2.1
Příprava průvodce na zájezd ........................................................................... 27
2.1.1
Topografická příprava............................................................................. 27
2.1.2
Psychologická příprava........................................................................... 27
2.1.3
Zdravotní příprava .................................................................................. 27
2.1.4
Chronologická příprava .......................................................................... 28
2.2
Ukázka propagačního materiálu na zájezd ..................................................... 28
2.3
Podrobný popis zájezdu .................................................................................. 31
2.3.1
První den ................................................................................................. 31
2.3.2
Druhý den ............................................................................................... 32
2.3.3
Třetí den .................................................................................................. 35
2.3.4
Čtvrtý den ............................................................................................... 36
2.3.5
Pátý den................................................................................................... 38
2.3.6
Šestý den ................................................................................................. 41
2.3.7
Sedmý den............................................................................................... 42
2.3.8
Osmý den ................................................................................................ 44
2.3.9
Devátý den .............................................................................................. 45
6
2.3.10
Desátý den............................................................................................... 47
2.3.11
Jedenáctý den .......................................................................................... 49
2.3.12
Dvanáctý den .......................................................................................... 51
2.3.13
Třináctý den ............................................................................................ 53
2.3.14
Čtrnáctý den ............................................................................................ 55
2.3.15
Patnáctý den ............................................................................................ 57
2.3.16
Šestnáctý den .......................................................................................... 59
2.4
Kalkulace zájezdu ........................................................................................... 61
3
Závěr ...................................................................................................................... 63
4
Zdroje..................................................................................................................... 65
5
Přílohy.................................................................................................................... 69
7
Úvod a cíl práce
Úvod do problematiky Motivací pro vytvoření této bakalářské práce byla snaha o vytvoření netypického produktu cestovního ruchu, kterým aktivní poznávací zájezd na Aljašku bezpochyby je. Zájezdy do této oblasti v současné době nabízí několik českých cestovních kanceláří (CK Sport–s, CK Karavela, CK Shenkos ..). Po pečlivém prostudování jejich itinerářů však mohu konstatovat, že tyto zájezdy jsou uskutečňovány spíše pasivní formou. Mým cílem je tedy vytvořit zájezd, který se bude od těch již na trhu uvedených odlišovat právě zaměřením na aktivnější realizaci. Myslím, že právě tento způsob poznávání Aljašky na našem trhu chybí a je tedy vhodným tématem ke zpracování. Většina turistů přijíždějících na Aljašku poznává její krásu jen ze svých automobilů nebo turistických autobusů. Pravou divočinu této oblasti je však nutné zažít doslova na vlastní kůži. Nic člověku neutkví v paměti tak jako setkání s medvědem během treku neporušenou přírodou, projížďka na kajaku mezi obrovskými ledovými krami nebo fantastický výhled, který se mu naskytne po zdolání dlouhého výstupu na jednu z tisíců hor. Při plánování tohoto zájezdu jsem se tedy snažil, aby bylo těchto zážitků pro moje klienty co nejvíce. Věřím, že vytvořením pestrého itineráře zažijí momenty, které si budou pamatovat po celý život.
Cíle práce Hlavní cíl Hlavním cílem této práce je detailní naplánování zájezdu a jeho nabídka konkrétní cestovní kanceláři. Vytvoření komplexního produktu, který bude vhodný k uvedení na trh. Produktu, který musí obsahovat všechny nezbytné složky jako jsou například přesný výpočet kilometráže nebo kalkulace ceny. Zároveň se ale musí jednat o zájezd, který osloví širokou skupinu potenciálních zájemců a nabídne alternativu k ostatním podobným produktům, které již na trhu existují.
8
Vedlejší cíl Vedlejším cílem je charakteristika dané oblasti z hlediska lokalizačních, selektivních a realizačních předpokladů. V teoretické části jsou uvedeny podrobné informace o historii, přírodních poměrech nebo nejvýznamnějších kulturně – historických atraktivitách. Důležitou součástí je také charakteristika národních parků, které budou během zájezdu předmětem návštěvy.
9
1
Teoretická část
1.1
Základní fakta
1.1.1 Přírodní poměry Název Aljaška pochází z aleutského jazyka a znamená „Velká země“. Rozprostírá se na aljašském poloostrově a přilehlých ostrovech v severozápadní části severoamerického kontinentu. Má rozlohu 1 528 225 km čtverečných a díky své rozloze je největším státem USA, tvoří 16% rozlohy Spojených států. Nejsevernějším bodem Aljašky je mys Barrow, nejjižnější bod se nachází na ostrově Amatignak. Pobřeží Aljašky je omýváno ze tří stran. Severní pobřeží omývá Severní ledový oceán (Beaufortovo moře), na jihu Tichý oceán a na západě Čukotské a Beringovo moře. Délka pobřeží činní 54 563 km. Velmi členité je tichomořské pobřeží, kde příliv dosahuje výšky téměř 6 metrů a v Cookově zátoce dokonce až 9 metrů. Východní hranici tvoří kanadské provincie Yukon a Britská Kolumbie. Pobřežní vody Beringova moře, kromě jižní části poloostrova Seward, jsou většinou mělké, s dlouhými písčinami a lagunami. Pobřeží Čukotského moře je značně podobné. Beringovo moře přes zimu zamrzá a okrajové oblasti ledu tvoří jeden z největších světových rybářských regionů. Na Aljašce rozlišujeme několik geografických oblastí. K jižním horstvům Aljašských Kordiller, táhnoucích se od Aljašky podél tichomořského pobřeží až do Britské Kolumbie, patří Pobřežní hory, Wrangellovo pohoří, pohoří Chugach a Kenai a Aljašské pohoří s nejvyšší horou Aljašky a zároveň celé Severní Ameriky Mount McKinley měřící 6194 m. Na jihozápadě na Aleutských ostrovech se táhne Aleutské pohoří. Ve střední části Aljašky leží mezihorské kotliny, s nimiž sousedí severní horstva Aljašských Kordiller, tvořená v této části Brooksovým pohořím. Za ním se táhnou Arktické pobřežní nížiny, dosahující až k Beaufortovu moři.1 Na Aljašce je přes 3 000 řek, které tečou do 3 světových stran a ústí do dvou oceánů. Do Severního ledového oceánu na severu, do Beaufortova moře, teče po tektonické poruše řeka Colville, největší tok Arktické pobřežní nížiny. Do Kotzebue Sound na západě ústí řeky: Noatak, Kobuk a Selawik. Do Tichého oceánu, do Beringova moře 1
Zdroj: Dufresne, J. Alaska. Hawthorn, Lonely Planet Publications, 2000. ISBN 0 86442 754 9
10
na západě, se vlévá vůbec největší řeka Aljašky Yukon s druhou nejdelší řekou Kuskokwim (1 165 km). Další podstatně menší řeky Sustina, Matanuska, Chitina, Cooper pramenící v Alaska Range a Wrangell Mts., ústí do Aljašského zálivu v Tichém oceánu stejně jako několik řek pramenících v Kanadě a tekoucích aljašským územím na jih či na západ, např. řeky Alsek, Stikine a Taku. Na Aljašce se nachází okolo tří milionů jezer větších než 20 acrů (8,1 ha), jsou rozptýlena v tundře i mezi lesy a jsou převážně ledovcového původu. V létě na nepropustném permafrostu na severu Aljašky vznikají nesčetná jezera a bažiny, mezi nimiž se proplétají potoky a říčky. Stojaté povrchové vody pokrývají v letních měsících asi pětinu arktického pobřeží. Jezera mají většinou protáhlý, eliptický tvar a užším koncem směřují k severu. 2 Největším jezerem Aljašky je Illiama Lake, ležící na úpatí Aljašského poloostrova, je 130 km dlouhé, 32 km široké a zabírá plochu 2 647 km2. Další významná jezera jsou Aleknagik, Becharof, Clark, Minchumina, Naknek, Selawik, Skilak, Teshekpuk a Tustumena.
1.1.2 Moře a pobřeží Pobřežní čára měřená hrubě podél pobřeží je asi 10 690 km dlouhá. Ovšem, jestliže započteme všechny zátoky, ostrovy a poloostrovy, dosáhne délka pobřežní čáry hodnoty 54 563 km. Velmi členité je tichomořské pobřeží, příliv tu dosahuje výšky okolo 6 m, v Cookově zátoce až 9 m. Právě pacifické pobřeží je často bičováno bouřemi a občas i vlnami tsunami, vznikajícími jako důsledek podmořské zemětřesné činnosti. Hlavní mořský proud, který je přítomen v Aljašském zálivu, přenáší masy teplé vody podél pobřeží směrem na západ. Tento tzv. Aljašský proud pokračuje dále podél Aleutského souostroví, kde se jeho část stáčí na sever a západnímu pobřeží přes Beringův průliv až k mysu Barrow přináší teplou vodu. Příbřežní vody Beringova moře, kromě jižní části poloostrova Seward, jsou většinou mělké s dlouhými písčinami a lagunami. Pobřeží Beringova a Čukotského moře je většinou podobné. Beringovo moře na zimu zamrzá a okrajové oblasti ledu se stávají jedněmi z největších světových rybářských regionů. Během léta led postupně směrem k
2
Zdroj: Dufresne, J. Alaska. Hawthorn, Lonely Planet Publications, 2000. ISBN 0 86442 754 9
11
severu taje, což umožňuje příbřežní lodní dopravu v Severním ledovém oceánu během pozdního léta.
1.1.3 Ledovce Téměř 5 % povrchu Aljašky je pokryto ledovci. Těch je tu asi 100 tisíc. Největší ledovce se vyskytují směrem na severozápad od Juneau. Plošně největším aljašským a rovněž severoamerickým ledovcem je Malaspina Glacier, který pokrývá plochu 2 200 km2 na pobřežních plošinách mezi zátokami Jakutat Bay a Ice Bay. Podle dat získaných seismickými metodami je síla ledovce asi 600 m a lože, v němž spočívá, má dno 240 – 300 m pod úrovní mořské hladiny. Ledovcový splaz Hubbard Glacier je označován za nejdelší na celé Aljašce, měří 144 km a místy je až 16 km široký. K nejznámějším ledovcům dále patří např. ledovce Bering (plošně nejrozsáhlejší ledovcový systém Aljašky),
Black
Rapids,
Canwell,
Castner,
Columbia,
Gulkana,
Matanuska,
Mendenhall, Portage či Worthington.3 Téměř 5% povrchu Aljašky je pokryto ledovci, kterých je zde kolem sta tisíc, kterých je zde kolem sta tisíc. Největší ledovce se nalézají severozápadně od hlavního města Aljašky Juneau. Největší z nich, který pokrývá plochu 2 200 kilometrů čtverečných, je ledovec Malaspina ležící mezi zátokami Jakutat Bay a Ice Bay. Ledovcový splaz Hubbard Glacier je označován za nejdelší na celé Aljašce a dosahuje délky 144 kilometrů a šířky až 16 kilometrů. Další velké ledovce jsou Columbia, Bering, Matanuska, Portage, Wortington, Canwell, Castner a Gulkana.
1.1.4 Klima Aljaška má velmi rozdílná klimatická pásma. Nejnižší teploty –60 stupňů Celsia byly zaregistrovány v centrální Aljašce, v létě však teploty mohou vystoupit až na +38 stupňů ve stínu. Až do dubna nebo do května krajinu pokrývá sníh, Ke konci května praskají ledy na velkých vodních tocích jako jsou řeky Yukon a Kuskokwim. Severské léto je krátké, ale intenzivní, a trvá od poloviny června do konce srpna. Podzim trvá pouze několik týdnu v září. V říjnu začíná zima, která je zde dlouhá osm měsíců. Podnebí severní Aljašky zmírňují vliv Beaufortova moře. Například v Nome dosahují letní teploty okolo +23 stupňů Celsia ve stínu a nejnižší zimní teplota tohoto města 3
Zdroj: Kreutzkamp, D. Západní Kanada a Aljaška. Praha, Miloš Uhlíř, 2001. ISBN 80-86223-13-2
12
klesla na – 44 stupňů. Umírněné jsou zimní teploty především na Aleutských ostrovech, ležících mezi Beringovým mořem a Pacifikem. Tato poloha má vliv i na počasí, které vysloužilo Aleutám přídomek „kolébka větrů“. Poměrně mírné podnebí má jižní centrální Aljaška, dokonce i v zimě, která je zde ve své nádheře místy zvláště velkorysá. Ve Valdezu napadlo jednou v zimě dokonce sedm metrů sněhu. Sněhové srážky v kontinentální centrální Aljašce jsou oproti tomu poměrně malé. Mírná jihovýchodní Aljaška podél tzv. Inside Passage je domovem „obchodníků z deštěm“. Na samé špičce trůní Ketchikan, který se díky svým 4 000 mm srážek ročně směle může nazývat „aljašským hlavním městem dešťů“.
1.1.5 Historie Prvními obyvateli Aljašky byli zřejmě lidé z doby ledové. Ti se stěhovali ze Sibiře směrem na východ a na Aljašku vstoupili přes pevninský most, který v prehistorických dobách spojoval Asii a Severní Ameriku (zhruba před 30 000-40 000 lety). Poté byl v době meziledové zalit mořem a oba kontinenty byly odděleny dnešním Beringovým průlivem. Počátek novodobých dějin Aljašky je možno zaznamenat v 17.století, tehdy byli prvními zájemci o tato území sibiřští kozáci, lovci a obchodníci, kteří přišli na Aljašku právě přes Beringův průliv. Výskyt bělochů na území Aljašky byl ještě v polovině devatenáctého století velice ojedinělý, nicméně země byla již v době vlády Ivana Hrozného cílem několika ruských výprav a od poloviny 17.století ruští badatelé, mnohdy pomocí krvavého násilí, pronikali na pobřeží Aljašky. Císařským výnosem Petra Velikého z roku 1724 byl dánský námořní kapitán v carských službách, Vitus Jonassen Bering, pověřen průzkumem severovýchodního moře, aby zjistil hranice ruské říše, prozkoumal Kamčatku a kraj, kde snad Amerika sousedí s Asií, a navázal kontakt s tamními domorodci. Po tříletém putování přes Sibiř dorazila Beringova expedice na Kamčatku k ústí stejnojmenné řeky, kde po pečlivé přípravě postavili loď, se kterou vyplul Bering 14.července 1728 z přístavu Petropavlovsk, aby pátral po pevninském mostě, o kterém mnoho geografů a význačných vědců věřilo, že někde v mlhách a ledu severních moří spojuje asijský kontinent se Severní Amerikou. I
13
když byli velmi blízko břehům Aljašky aniž by o tom věděli, díky mlze a silným bouřím byli nuceni se vrátit.4 K objevení Aljašky došlo pak v roce 1730, kdy podkormidelník Fjodorov a zeměměřič Gvozděv dopluli kolem Diomedových ostrovů až k pobřeží Aljašky, obepluli nejzápadnější výběžek, vystoupili na břeh a pobřeží topograficky zakreslili. Byli tedy prvními cizinci na březích Aljašky. Jejich zpráva o objevení však dorazila do Petrohradu až v roce 1738, kde se mezitím již připravovala další expedice pod vedením Beringa. Sice se podařilo Beringovi na druhý pokus dorazit k břehům Aljašky a přistát, ale při dalším prozkoumáváním pobřeží jeho loď ztroskotala a posádka musela nouzově přezimovat. Bering dostal kurděje a s několika dalšími námořníky zemřel na ostrově Komandor. Později ostrov i průliv pojmenoval Beringovým jménem anglický mořeplavec James Cook v roce 1778. Beringova výprava měla velký vědecký význam, týkal se však jen malé skupiny vědců a kartografů. Daleko víc se rozšířilo vyprávění o hojném výskytu mořských vyder, které při své plavbě Beringova posádka viděla. Obchodníci s kožešinami neztráceli čas a vydali k dalšímu objevování pobřeží Aljašky a vybíjení zvířat, které byly tak ceněny pro své kožešiny. Navíc docházelo čím dál častěji k setkávání ruských obchodníků a badatelů s původními obyvateli, Aleuty a indiány. Zatímco Aleuté, poměrně mírní nebyli nepřátelští vůči cizincům, Indiáni byli válečně naladění a často docházelo k bojím mezi cizinci a indiány. První stálá osada založená bělochy byla na ostrově Kodiak a další rychlým tempem přibývaly. V roce 1799 byla založena rusko-americká společnost, která dostala výsadní právo obchodovat na pobřeží Ameriky a přilehlých ostrovech. Společnost dále pokračovala ve výzkumu a obsazování dalších oblastí Aljašky jako ruský majetek. Postupem času připlouvali k břehům Aljašky britské a americké lodě a zkupovali od ruských obchodníků kožešiny. Rusko-americká společnost se musela ve stále větší míře spoléhat na dodávky anglických a amerických obchodníků, kteří působili v oblasti. Rusko-americkou společnost ohrožoval nejen nedostatek zásob, ale také klesající počet kožešin. Roky neomezeného vybíjení mořských vyder znamenaly pro tyto živočichy téměř vyhubení. I přes další objevování bohatství Aljašky se rozhodla carská vláda Aljašku prodat. Po prohrané krymské válce dospěla k přesvědčení, že v případě dalšího válečného konfliktu s Brity by Aljašku neuhájila a neudržela. Proto zahájila tajná jednání s vládou
4
Zdroj: Tesař, J. Aljaška. Praha: Metramedia, 2000. 219 S. ISBN 80-238-5799-1
14
Spojených států o prodeji. Americká vláda zaplatila zadluženému ruskému carovi celkem 7,2 milionů dolarů za koupi Aljašky. Americký senát nákup podporoval a schválil, protože si uvědomoval její strategickou polohu a znal její bohatství kožešin, ryb a minerálních zdrojů. Smlouvu podepsal americký ministr zahraničí William Seward. Vzápětí se ale na ministra snesla vlna kritiky jak v tisku tak i ve veřejnosti za nerozumnou koupi a rozhazování státních peněz. Až další generace ocenila moudré jednání ministra a koupi Aljašky. Státní obřad předání se uskutečnil v bývalém hlavním městě ruské Aljašky Sitka 18. 1867. Pochyby a kritika koupě Aljašky se rozplynuly po prvních zprávách o objevení zlata v oblasti Juneau a Dougles v 80.letech na jihovýchodní Aljašce. Roku 1890 žilo na Aljašce 32 000 lidí – především indiáni, Inuité a Aleuti. To se však obratem změnilo. Ještě téhož roku vyrostl doslova přes noc Fortymile-Camp, největší osada u řeky Yukon se dvěma sty sruby, šesti saloony a vlastnoručně zbudovanou „operou“. Roku 1893 bylo pak nalezeno zlato u Birch Creeku. Uprostřed divočiny vzniklo hlučné město divokého Západu s 28 saloony zvané Circle. Avšak tyto události ještě předčila zlatá horečka na Klondiku. V průběhu roku 1898 přišlo ke břehům Yukonu do města Dawson City na 40 000 lidí. V dekádě 1897 – 1907 bylo v různých částech Aljašky v provozu přes padesát zlatokopeckých táborů. Mnohé zanikly jako města duchů, ale některé jako Nome a Fairbanks přežily a zlatá horečka přivedla na Aljašku tolik potřebné obyvatelstvo. Naleziště zlata byly rychle vyčerpány a zlatá horečka upadla. Mnozí zlatokopové a dobrodruzi i přesto zde zůstali. Koncem devatenáctého a začátkem dvacátého století se začal rozvíjet turistický průmysl podél pobřeží Aljašky. Luxusní zámořské parníky přivážely turisty, kteří nocovali a stravovali se na lodích. Parníky zastavovali v přístavech Wrangell, Sitka a Juneau, kde domorodé ženy nabízely lidové výrobky. Rozvíjející turistický ruch ustal se začátkem první světové války. Válka přímo Aljašku nezasáhla, ale ovlivnila její ekonomiku. Na druhé straně se rozvinulo rybářství, hornictví a dřevoprůmysl. 5 Strategická poloha byla velmi důležitá během 2.světové války. Vzrůstající politická a vojenská moc Japonska znamenala přímé ohrožení Aljašky. V roce 1937 přišlo varování, že japonští rybáři u pobřeží Aljašky jsou ve skutečnosti vojenští vyzvědači. V předvečer války Kongres odsouhlasil výstavbu vojenských základen po celém území Aljašky. 3.června 1942 japonská eskadra válečných lodí napadla námořní základnu
5
Zdroj: Tesař, J. Aljaška. Praha: Metramedia, 2000. 219 S. ISBN 80-238-5799-1
15
v Dutch Harbor na ostrově Unalaska v Aleutském souostroví. Japoncům se podařilo obsadit několik ostrovů, ale téměř po roce se je podařilo vybojovat zpět. Rok 1942 výrazně zdůraznil strategickou a geografickou důležitost Aljašky. Ve stejném roce dokončila americká armáda stavbu silnice Alaska Highway, pro civilní dopravu byla otevřena až po válce. Vojenské investice během druhé světové války i ve studené válce padesátých přinesly rozkvět města Anchorage a hospodářský rozvoj celého vnitrozemí Aljašky v podobě výstavby dalších vojenských posádek, letišť, raketových a radarových základen. Studená válka a hrozba sovětského nebezpečí hned posílila a armáda je dodnes jedním z hlavním pilířů ekonomické prosperity země. Na Velký pátek roku 1964 zasáhlo jižní střed Aljašky extrémně silné zemětřesení o síle 9,2 na Richterově stupnici a nový stát hodně zdevastovalo. Zemřelo při něm 131 lidí. Zemětřesení zničilo centrum Anchorage (budoucí největší město), přístavní města Valdez, Seward a Cordova a mnohé další osady. Jednalo se o vůbec největší zaznamenané zemětřesení na severoamerickém kontinentu. Nález ropy na pobřeží Severního ledového oceánu a postavení ropovodu napříč Alajškou od severu k jihu však vrátil 49. stát na cestu k ekonomické prosperitě. Díky ropě došlo k obrovskému ekonomickému růstu a v polovině 80. let měl State of Alaska nejvyšší příjem na hlavu mezi všemi státy USA a příjem z ropy tvořil 80% státních příjmů. Ekonomická základna státních příjmů dostala ve 2. polovině 80.let dvě velké rány. Jedna z nich byl propad cen ropy na světových trzích a druhou byl obrovská ekologická katastrofa související se ztroskotáním tankeru Exxon Valdez v roce 1989. Od 90.let do dneška probíhají velké názorové a lobbistické boje mezi lidmi environmentalisticky a ekonomicky smýšlejícími s tématem dalšího směřování a rozvoje Aljašky. První skupina se staví striktně proti dalšímu ropnému využívání Aljašky a zejména stavbě pevninského ropovodu a považuje těžbu ropy za fatální pro zachování panenské přírody této země “Poslední hranice”. Turistický boom, který započal někdy před 20 lety je považován současně za alternativní zdroj příjmů spolu s rozumně využívanými přírodními zdroji Aljašky.
1.1.6 Politický systém Aljaška patří od roku 1867 k USA. Je to výsledek jednání vedených ministrem zahraničí Spojených států Sewardem, který tuto obrovskou zemi získal za cenu 7,2 milionu 16
dolarů. Přesto se mnozí Američané této koupi posmívali a nazývali ji „Seward’s Folly“, „Sewardovým bláznovstvím“, ale po objevení prvního naleziště zlata změnila veřejnost názor. Dne 3. ledna 1959 se Aljaška stala 49. spolkovým státem USA. Hlavním městem je od roku 1900 Juneau. I na Aljašce tvoří parlament dvě komory: House of Representatives a senát. Předsedou aljašské vlády je guvernér. Zastupuje ho Secretary of State. Současný guvernér státu Aljaška je Frank H. Murkowski. Politický systém země je v podstatě založen na dvou politických stranách, Demokratické a Republikánské. Heslem státu Aljaška je: “North to the future“ (Na sever k budoucnosti).
1.1.7 Obyvatelstvo Při sčítání v roce 2000 měla Aljaška 626 932 obyvatel, což je o 14 procent více vzhledem ke sčítání v roce 1990, kdy žilo na Aljašce 550 043 obyvatel. Přesto se počtem obyvatel řadí až na 48. místo mezi státy unie (před Vermontem a Wyomingem). Vykazuje ovšem zcela jasně nejnižší hustotu zalidnění - 0,4 obyvatele na čtverečný kilometr (r. 2000). Naprostá většina obyvatelstva je koncentrována při pobřeží a v údolí řek, naopak velká část centrální a severní Aljašky je neobydlena. V roce 1990 žilo 68 procent obyvatel v oblastech klasifikovaných, jako městské a populace tu vykazuje výrazně vyšší přírůstek obyvatelstva, než na venkově. Již od prvních dnů osidlování Aljašky, přitahovaly menší či větší města více přistěhovalců, nežli venkov. Běloši tvoří 69,3 procenta celé aljašské populace. Největší menšinou jsou potomci původních obyvatel Aljašky - Eskymáci, Aleuťané a místní populace Indiánů - kteří tvoří asi 15,6 procent všech obyvatel Aljašky. Eskymáci obývají zejména severní arktickou část, ale i pacifické oblasti, to jsou tzv. tichomořští Eskymáci. Výrazně méně je Aleuťanů, obyvatel západní části Aljašky - Aleutských ostrovů. Na jihu Aljašky žijí skupiny tzv. lesních Indiánů, z nichž nejpočetnější je kmen Tlingitů, žijící spíše na jihovýchodě území. Ve vnitrozemí žije další významný indiánský kmen Athabasků. Početně slabší jsou dva indiánské kmeny, které na Aljašku přišli v 17. a 18. století z Kanady - Haidové a Tsimshianové, obývající jihovýchod Aljašky. Dále tu žijí asiaté 4 %, černoši 3,5 %, domorodí Hawaici a jiné tichomořské národy 0,5 %. 7% obyvatel jsou míšenci. Současná aljašská populace je relativně mladá. V roce 2000 bylo 30% obyvatelstva mladší 18 let. Prvními evropskými osadníky Aljašky se stali ruští obchodníci s kožešinami na ostrově Kodiak. Stejně jako v jiných částech světa 17
i zde příchod bělochů vedl k vymírání populace původních obyvatel, hlavně následkem zavlečených infekčních nemocí, alkoholu a vzájemných konfliktů mezi domorodci a přistěhovalci. S příchodem ruských lovců kožešin se snížil počet domorodých Aleuťanů, obývajících Aleutské souostroví, z původních 20 000 na pouhé 2000. V polovině 19. století se populace původních obyvatel nebezpečně snížila během epidemií tyfu a spalniček. 6 V roce 1867, kdy proběhlo na Aljašce první sčítání lidu, tu žilo 32 000 obyvatel, z toho bylo pouze 430 přistěhovalců z Evropy. To bylo v roce, kdy USA koupily Aljašku od Ruska. Poté ještě počet původních obyvatel mírně klesal. S objevem zlata na Aljašce sem přicházely, především z Ameriky, tisíce lidí za bohatstvím. Mnozí z nich tu založili osady a již odtud neodešli.Tím prudce vzrostl počet obyvatel Aljašky. Ovšem zároveň také stoupal i počet původních obyvatel, kteří v roce 1906 již tvořili téměř polovinu z celkového počtu 63 000 obyvatel. V roce 1968 byla na Aljašce objevena ložiska ropy a se stavbou transaljašského ropovodu přibývalo i pracovních příležitostí. Během období 1940 - 1980 vzrostl počet obyvatel Aljašky ze 72 500 na 402 000.
1.1.8 Flóra a fauna Nejsevernějším vegetačním pásmem je arktická tundra. V ní převládají zakrslé keře, polštářové rostliny a lišejníky. Pod tenkou vrstvou humusu se nachází trvale zmrzlá půda – permafrost. Průměrná teplota nejteplejšího měsíce je nižší než 10 stupňů Celsia. V tundře roste až 400 různých druhů rostlin. Čím více se blížíme k pólu, čím výše stoupáme, tím více se tento počet zmenšuje a nakonec se rozprostře pustá pláň nejsevernější Arktidy. Typickými zvířaty jsou pižmoni, lumíci, sovy sněžné a v létě sobi. Hranice + 10 stupňů Celsia probíhá na Aljašce v blízkosti hlavního hřebenu Brooksova pohoří, v Yukonu se táhne na východ a pokračuje na sever od řeky Mackenzie. Směrem na jih od této hranice se nachází subarktická oblast, v níž se v nejzápadnější části Aljašky rozprostírají louky. Z největší části však ráz krajiny určuje široký pás tajgy, kde převládají smrky bílé a smrky černé. Zvláště na okrajích pasek a podél vodních toků prosvětlují tmavé lesy břízy papírodárné a topoly balzámové. Tato země patří losům, 6
Zdroj: Kreutzkamp, D. Západní Kanada a Aljaška. Praha, Miloš Uhlíř, 2001. ISBN 80-86223-13-2
18
vlkům a baribalům neboli medvědům černým. Subarktická oblast končí tam, kde průměrná teplota přesahuje více než čtyři měsíce ročně hranici + 10 stupňů Celsia. Zde se podél celého pobřeží Pacifiku daří deštným lesům, v nichž převládají smrky sitka. K typickým obyvatelům těchto lesů patří jelenci ušatí a orli bělohlaví. Na ostrově Kodiak je největší koncentrace medvědů hnědých neboli grizlly. V národním parku Katmai zase medvědi hnědí dorůstají největší velikosti díky hojnosti potravy zejména lososů, kteří jim poskytují bohatý zdroj tuku. Černý medvěd baribal je jeho menší příbuzný, který je rozšířen všude kromě severního okraje Aljašky. Bílý medvěd lední se objevuje na Aljašce pouze v zimních měsících, kdy samice přichází porodit do teplé nory jedno až dvě mláďata. Zbytek roku tráví na ledových krách lovem tuleňů. Na Aljašce žije přes 20 000 medvědů grizzly. Mrož pacifický obývá břehy Aljašky a Aleutských ostrovů. Od tuleňů a lachtanů se liší mohutnými kly i způsobem života. Netvoří harémy, ale páry a oba rodiče pečují o své mládě. Všude na Aljašce najdeme divokou zvěř, ale nikde jí není tolik a tak odlišné jako v parku Denali. Roste tu na 430 druhů rostlin a žije 23 druhů savců. Mezi nejčetnější patří los, grizzly, černý medvěd (asi největší koncentrace medvědů je v parku kolem Sable Pass), horská ovce (Ovis dalli), liška, vlk, sob, orel (nejvíce jich je na ostrově Admirality v blízkosti Juneau), jestřáb, na 20 druhů vodních ptáků. V některých letních měsících nutno počítat s obrovským množstvím komárů. 7
1.1.9 Ochrana přírody a národní parky Na území Aljašky se nachází 9 národních parků, 2 národní památky, 10 národních chráněných oblastí, 2 národní historické parky a 2 národní lesy. Z celkové rozlohy Aljašky je chráněno 13% území. Na ochranu přírody je zvláště kladen důraz, vznikají různé programy na ochranu a uchování přírodního bohatství Aljašky. Ochraně přírody napomáhá odlehlost a špatná dostupnost některých oblastí, v ostatních případech je nutné regulovat turismus, rybolov a hospodářskou činnost k zachování původních ekosystémů.
7
Zdroj: Kalivoda, J. Aljaška a oblast Yukonu. Praha, Vodnář, 2006. ISBN 80-86226-72-7
19
1.1.10 Národní parky Katmai National Park
Když v roce 1916 badatel Robert Griggs přecházel Katmai Pass a z mnoha tisíců otvorů v zemi viděl vystupovat až do výšky 300 metrů páru, pojmenoval tyto končiny Valley of Ten Thousand Smokes, Údolí 10 000 kouřů. Již v roce 1918 bylo území kolem údolí Katmai prohlášeno národním památníkem. Za tu dobu se vulkanická činnost v oblasti značně uklidnila. Samotný park byl založen v roce 1980 na rozloze 16 600 kilometrů čtverečních. Park leží necelých 500 kilometrů jihozápadně od Anchorage. Povrch je zde velice hornatý, nejvyšší vrcholy jsou Mount Denison (2 304 m. n m.), Snowy Mount (2 148 m. n .m), Mount Katmai (2030 m), Kukak Volcano (2O25 m). Vrcholy jsou pokryty ledovci Hook, Hallo, Serpent Tongue.8 Sílu a nepředvídatelnost ztělesňují hlavní symboly této divoké krajiny: vulkány a medvědi. Na ploše parku žije největší množství státem chráněných "nejlepších rybářů" 750 kusů medvědů hnědých. Nalezneme zde 15 aktivních vulkánů, poslední erupce v roce 1912 byla desetkrát silnější než sopka Svaté Heleny ve státě Washington. Tehdy výbuch sopky způsobil celosvětové ochlazení způsobené popelem, který se dostal až do stratosféry. Kyselý déšť, jež se později snesl na jihu Kanady, propaloval oblečení obyvatelům kanadského Vancouveru. Mezi nejoblíbenější a zároveň nejzajímavější jsou výlety k vodopádům Brooks Falls, kde medvědi hnědí loví lososy jen několik metrů od turistů. Vydáte-li se na vrchol Dumpling Mount, nabídne se vám pěkný výhled na okolní hory a jezero Naknek Lake. Již ve zmiňovaném údolí Valley of Ten Thousand Smokes lze i dnes sledovat tisíce projevů postvulkanismu – fumaroly a gejzíry, vyvrhující páru do 200 metrových výšek. V parku se nachází pouze jediný, bezplatný a jednoduše vybavený kemp Brooks, který je otevřen od května do začátku září.
8
Zdroj: Nps.gov [online]. 2009 [cit. 2009-09-15]. Dostupné z < home.nps.gov/applications/parksearch/ >
20
Glacier Bay National Park
Park byl založen v roce 1980 na rozloze 12 000 kilometrů čtverečních. Je dosažitelný pouze lodí a je jakousi námořní dálnicí. Dokonce i velké zaoceánské lodě směřující do jiných odlehlých míst Aljašky, se při své plavbě zde zastavují, aby si nadšenci a milovníci přírody přišli na své. Národní park Glacier Bay a přírodní rezervace Tatshenshini-Alsek jsou společně zapsány na Seznam světového dědictví UNESCO jako mezinárodní přírodní rezervace. Oblast byla objevena kapitánem Georgem Vancouverem roku 1794. Pro vědce je tato oblast „přírodní laboratoří“ především pro výzkum vlivů ledovců, jejich úbytku v závislosti na reprodukci života na nově vznikající pevnině a dynamice výskytu zvěře. Lze tuto oblast považovat za poslední zbytky doby ledové. V jižním části zálivu, který byl naposled zaledněn před více jak 200 lety, zapustili kořeny smrky. V severní části parku kde se ledovce udržely podstatně déle je pouze řídká vegetace a krajina má drsnější ráz. Před 50 až 100 lety kdy ledovec ustoupil ze svahů, roste vrba, olše a lišejníky. Nově vytvořený ekosystém vytvořil ideální podmínky pro život savců jako jsou vlci, horské kozy, losi, černé a hnědé medvědy. Oceán omílající ledovce a pobřeží Glacier Bay poskytuje hojnost potravy lososům, vzácným orlům bělohlavým, tuleňům, kosatkám a velrybám.9
Další významné národní parky a rezervace Denali National Park (viz str. 54) Kenai Fjords National Park (viz str. 35) Wrangell St.-Ellias National Park (viz str. 38) Aniakchak National Monument and Preserve Bering Land Bridge National Preserve Cape Krusenstern National Monument Gates of the Arctic National Park and Preserve Klondike Gold Rush National Historic Park Lake Clark National Park and Preserve
9
Zdroj: Nps.gov [online]. 2009 [cit. 2009-09-15]. Dostupné z < home.nps.gov/applications/parksearch/ >
21
1.1.11 Hospodářství V roce 2008 žilo na Aljašce 322 000 ekonomicky aktivních obyvatel. Z nich je naprostá většina zaměstnána v terciérním sektoru hospodářství – ve sféře služeb. 35 % je zaměstnáno provozem restaurací a hotelů, federální, státní či místní správa spolu s armádou zaměstnávají dalších 13 % EAO. 22 % EAO pracuje v obchodu, 11 % v dopravě, 4 % v bankovnictví. Stavebnictví stejně jako průmysl zaměstnává 5 % EAO, těžba 3 % (dohromady tvoří sekundární sektor hospodářství). Pouze 4 % pracují v primárním sektoru zemědělství, lesnictví a rybolovu.10
Zemědělství Na území Aljašky je přes 380 000 hektarů,
na kterých hospodaří místní farmáři.
Nejlepší podmínky pro zemědělství se nachází ve vnitrozemí, podél říčních údolí, kde nejsou tak vydatné srážky jako v jiných oblastech a zimy jsou dlouhé a studené. Období umožňující pastvu pro dobytek trvá velmi krátce, asi 100 dní v roce, po zbytek roku musí být dobytek ustájen. Nejvíce chovaného dobytku je na ostrově Kodiak. Pro pěstování plodin nejsou příliš vhodné podmínky, sezóna trvá pouze 90 – 100 dnů. Místní farmáři pěstují hlavně kořenovou zeleninu, brambory, ječmen, květák, kapustu a jiné.
Rybolov Velmi důležitým odvětvím je rybolov. Aljaška dosahuje největší produkce ulovených ryb v celých Spojených státech. Hlavní rybářská sezóna začíná s tahem lososů, kteří se vracejí z moře do řek, aby se vytřeli. Ale rybolov se provozuje během celého roku. Mezi další lovené ryby patří hlavně platýs, kteří zde dosahují ohromných velikostí, a sleď. Také je Aljaška důležitým producentem garnátů a krabů.
10
Zdroj: Kalivoda, J. Aljaška a oblast Yukonu. Praha, Vodnář, 2006. ISBN 80-86226-72-7
22
Lesnictví
Aljašské lesy zabírají asi 35% území státu. Jedná se většinou o rozptýlené a řídké lesní porosty kombinované s křovisky. Navíc většina potenciálně produktivního lesa se nachází v nedostupných oblastech. Přesto okolo 1,6 milionů ha lesa podél pobřeží a další podobně velká plocha lesa ve vnitrozemí je využívána ke komerčním účelům. Nejhodnotnější dřevo (především jedle) se nachází v Tongass National Forest a v Chugach National Forest podél pobřeží. Stromy se tu nachází jen několik kilometrů od dostupné vodní (námořní) dopravy. Většina aljašského řeziva se vyváží do Japonska.
Průmysl
Aljaška produkuje jednu čtvrtinu z celkové produkce ropy v USA a řadí se tak v objemu těžby na druhé místo za Texas. Hlavní střediska těžby (stejně jako zemního plynu) jsou soustředěna na severu Aljašky v oblastech okolo Prudhoe Bay, menší výskyt je na poloostrově Kenai a v Cookově zálivu. Aljaška produkuje také ještě významné množství zlata, zinku, stříbra a olova. Těžba zlata je lokalizována hlavně v oblasti blízko Fairbanks, kde byly v průběhu 80. a 90.let otevřeny nové doly, a v údolí řek Yukon a Kuskokwim. Těžba zinku byla zahájena severně od Kotzebue. Uhlí se nachází v mnoha oblastech. V polovině devadesátých let bylo nejvýznamnější ložisko v údolí Healy River, asi 230 kilometrů jižně od Fairbanks, uhlí se také těží na poloostrově Kenai a v údolí řeky Matanuska. Na konci šedesátých let byla objevena na severu Aljašky bohatá ložiska ropy. Necelých deset let trvalo vybudování ropovodu dlouhého 1270 kilometrů, protínající Aljašku od Severního ledového oceánu až k nezamrzajícímu přístavu Valdez na jižním pobřeží Aljašky.Tady se ropa přečerpává do obrovských tankerů a odváží se do rafinérií v USA. Stavba tohoto zajímavého díla dala práci 30 000 dělníků. Ropovod překonává celkem tři pohoří. Nevyšším bodem, který musí překonat, je Atugin Pass v Brooks Range ve výšce 1444 m. Ropovodem se přepravuje přes 20% celkové spotřeby v USA. Stavba přišla na 8 miliard dolarů.
23
1.1.12 Sídla Juneau
Hlavní město státu Aljaška má 31 283 obyvatel, leží na jihovýchodním pobřeží při úpatí Mt. Roberts a Mt. Juneau a někdy je nazýváno „Malé San Francisco“. Původně zde byl tábor Indiánů kmene Tlingit, v roce 1880 zde dva prospektoři Joe Juneau a Dick Harris nalezli zlato na nynějším Gold Creeku. Jednalo se o jedno z největších nalezišť zlata. Město vzniklo jako tábor zlatokopů na Gold Creek, první rok své existence se jmenovalo Harrisburg. Důl byl uzavřen roku 1917 a zdejší naleziště za 36 let své činnosti vydalo zlato v hodnotě 66 milionů dolarů.11 Juneau se stalo hlavním městem Aljašského teritoria oficiálně v roce 1900, ovšem vláda se sem přestěhovala z bývalého hlavního města Sitka až o 6 let později. Nyní je zde sídlo státní administrativy. Významný je rybolov a zpracovatelský průmysl, dále dřevařský a těžební průmysl a nezanedbatelný ekonomický vliv má i turistický ruch. Doprava do města je v podstatě možná pouze letecky nebo lodí. Zajímavosti: Mount Roberts Tramway – lanovka na zdejší dominantu, Alaska State Museum, Alaskan Brewing Company – prohlídka místního pivovaru, výlet k ledovci Mendenhall.
Ketchikan
Město se rozkládá na ostrově Revillagigedo v oblasti národního lesa Tongass. Má pouze asi 9 900 obyvatel. Někdy bývá nazýváno „Lososí hlavní město světa“. Původně zde byla vesnice Tlingitů. Počátky osídlení jsou spojeny spíše s lovem lososů a jejich zpracováním, nejstarší konzervárna je známá již od roku 1886. I do dnešních dnů je dominantní lov a zpracování lososů. Dalším důležitým momentem v historii a ekonomice města je nepochybně těžba, zpracování a vývoz dřeva, v poslední době však významným způsobem roste i podíl cestovního ruchu a služeb. Mezi hlavní zajímavosti patří původní indiánské totemy v Totem Heritage Center, přístav, Tongass National Forest.
11
Zdroj: Lyon, J. USA. Praha, Svojtka & Co., 2003. ISBN 80-7237-450-8
24
Sitka
Leží na ostrově Baranof na jihovýchodě Aljašky a má 8890 obyvatel. Dříve oblast obývali Indiáni kmene Tlingit. V roce 1799 zde zakládá Alexander Baranof obchodní stanici a jednu z prvních osad, která se stává hlavním opěrným bodem Ruska a hlavním městem Aljašky za jeho panování. Indiáni však toto místo vypálili a znovu bylo objeveno až v roce 1804. Téhož roku proběhla poslední bitva mezi Rusy a Indiány kmene Tlingit. Hlavním ekonomickým zdrojem pro městečko je dřevařství a rybolov. Město je jedním z nejvýznamnějších přístavů co do objemu výlovu lososů na světě. 12 Turisticky atraktivní je kostel St.Michael’s Church z roku 1844, zrekonstruovaný po požáru v roce 1966, má nádherné ikony, Totem Square – Náměstí Totemů, Národní historické muzeum, muzeum Sheldon Jackson s exponáty masek, oděvů a výrobků Eskymáků.
Skagway
Je vystavěno v severní části Lynnského kanálu v blízkosti hranic s kanadskou provincií Britská Kolumbie. Počet obyvatel je pouze 850. Jsou zde jen minimální srážky. Město má bohatou historii. V době zlaté horečky se nechvalně proslavilo svou nezákonností. Roku 1887 tu byli jen dva obyvatelé, ale do roku 1897 se město rozrostlo až na 20 000 a stalo se největším městem Aljašky. Sloužilo jako první zastávka dychtivých zlatokopů, kteří dále pokračovali přes Chilkootský průsmyk k slavné řece Yukon za zlatým snem. Některým se tato cesta stala v krutých zimních měsících osudnou. Zlatá horečka také podnítila výstavbu železnice White Pass& Yukon Railroad. Stavba úzkokolejky trvala ve velmi tvrdých podmínkách necelé dva roky. K výstavbě byla použita pouze lidská síla, lopaty, krumpáče a střelný prach. V dnešních dobách historická cesta nabízí asi 3 hodinový výlet v pohodlných vagónech, který vám poskytne úžasný pohled na ledovec George Glacier, rokle Dead Horse Gulch a vodopády Bridal Veil Falls. Na konci cesty uvidíte White Pass 2,885 stop (970 m) n .m., který je také státní hranice mezi Spojenými Státy a Kanadou. Dodnes se zachovalo v centru města několik původních staveb, které byly zrekonstruovány a budí dojem westernového města. Historická část 12
Zdroj: Lyon, J. USA. Praha, Svojtka & Co., 2003. ISBN 80-7237-450-8
25
města je součástí Národního historického parku Klondike Gold Rush (Zlatá horečka Klondiku). Zrekonstruované budovy v uličkách městečka jsou také Arctic Brotherhood Hall postavená v roce 1899 z 20 000 kusů naplaveného dřeva nebo Mascot Saloon postaven v roce 1898 plný vzpomínek a památek na časy slavného salónu.
Homer
Malebné
město, kterému dominuje návrší Baycrest Hill. Leží na jihozápadě
poloostrova Kenai v zálivu Kachemak Bay. Žije zde asi 4000 stálých obyvatel. V letních měsících ale počet narůstá díky rybolovu, který s cestovním ruchem a těžbou uhlí tvoří největší část příjmu místních obyvatel. Je zde významný nákladní i turistický přístav využívaný též pobřežní stráží USA. Bylo založeno kolem roku 1800 při uhelném dole. Je postavené z dostupných přírodních materiálů, řada budov je stále ještě srubových a město vyzařuje jakousi mystickou a magickou sílu. Homer je sídlem vysoké školy, můžeme zde navštívit národopisné muzeum a zajímavé jsou lodní výlety po Kachemak Bay.
Nome
Nachází se na západním pobřeží Aljašky a je hlavním přístavem v Beringově moři a významným obchodním centrem severozápadní části státu. Bylo založeno v roce 1898 třemi muži, kteří zde nalezli zlato a město lákalo další dychtivé zlatokopy. Od té doby se toho moc nezměnilo. Dodnes tu žije početná populace Indiánů, kteří udržují své tradice a rituály. Lidé se živí tím, co příroda nabízí, lovem zvěře či rybolovem. Město je ze všech stran obklopeno tundrou. Většina památek na zlatou horečku se nedochovala, neboť požáry v roce 1905 a 1934 zničily valnou část staveb. Nome je také známé díky každoročním závodům psích spřežení, jehož start je v Anchorage.
26
2
Praktická část
2.1
Příprava průvodce na zájezd
Předmětem této bakalářské práce je vytvoření standardního zájezdu pro cestovní kancelář na Aljašku. Délka tohoto poznávacího zájezdu je sedmnáct dní a zahrnuje exkurze do nejvýznamnějších kulturně – historických a přírodních atraktivit oblasti. Při tvorbě produktu je třeba dodržovat dané části, které při pečlivé přípravě zaručí bezproblémový průběh akce. Jedná se o topografickou, psychologickou, zdravotní a chronologickou přípravu.
2.1.1 Topografická příprava Hlavním předmětem topografické přípravy je přesné určení trasy a její prostudování na podrobných mapách. Jelikož jsem Aljašku navštívil osobně, mohu tedy čerpat z vlastních zkušeností. Po celou dobu svého pobytu jsem shromažďoval materiály o navštívených lokalitách, ze kterých jsem vytvořil podrobné informační minimum, které je teoretickou částí této bakalářské práce a zabývá se například problematikou historie, přírodních poměrů, klimatu a ekonomickou analýzou oblasti.
2.1.2 Psychologická příprava Základem psychologické přípravy průvodce na zájezd je podrobné poznání zúčastněných. Při tvorbě zájezdu, který bude nabídnut klientům cestovní kanceláře musí průvodce přesně specifikovat požadavky na složení skupiny. Jelikož se jedná o typ zájezdu, který je zaměřen především na aktivnější poznání Aljašky, je nutné dopředu upozornit klienty na vyšší zdravotní riziko.
2.1.3 Zdravotní příprava Aljaška je součástí Spojených států amerických a považuje se za bezpečnou zemi s nízkou úrovní kriminality. Díky stabilní politické a ekonomické situaci zde nehrozí ozbrojené konflikty nebo náhlé změny vládních poměrů (na rozdíl od afrických či jihoamerických států, u kterých musíme s tímto rizikem při tvorbě zájezdu počítat). 27
Úroveň zdravotní péče na Aljašce patří k nejvyšším v celých Spojených státech. Před cestou do oblasti není nutné žádné očkování. Rizika spojená s konzumací jídla či vody jsou zde velmi nízká. Zájezd je určen pro osoby s dobrou fyzickou kondicí, které netrpí například sníženou mobilitou nebo u kterých je vyžadován lékařský dohled. Tento zájezd není doporučován pro rodiny s dětmi či seniory. Před odjezdem se doporučuje lékařská prohlídka či konzultace s průvodcem, případně s pracovníkem cestovní kanceláře.
2.1.4 Chronologická příprava Podkladem pro tvorbu chronologické přípravy byl můj osobní deník, který jsem si vedl během svého pobytu na Aljašce. V deníku bylo zaznamenáno například aktuální počasí nebo právě probíhající kulturní události v navštívených lokalitách (Dny města Anchorage, Trh inuitského umění, Závod Iditarod atd.). Jednotlivé dny zájezdu jsou detailně rozepsány do itinerářů s popisem navštívených míst. Obsahují časové údaje či údaje o stravovacích a ubytovacích zařízeních).
2.2
Ukázka propagačního materiálu na zájezd
(viz následující dvě strany)
28
Aljaška aktivně Poznávací zájezd 17 dní, letecky, pro skupinu 12 – 15 osob Poznejte nespoutanou divočinu Aljašky a oblasti legendárního Yukonu. Uvidíte ledovcová údolí a hory sahající až do nebes. Užijte si let kolem nejvyšší severoamerické hory nebo pozorování velryb a kosatek v křišťálových vodách aljašských fjordů. Vrátíte se do doby zlaté horečky, do časů objevování této vzdálené krajiny a vyzkoušíte si rýžování zlata. Uvidíte na vlastní oči království zvířat v národním parku Denali. Vychutnejte si také aktivně strávenou dovolenou v jednom z nejkrásnějších koutů Země!
1. den 2. den 3. den 4. den 5. den 6. den 7. den 8. den 9. den 10. den 11. den 12. den 13. den 14. den 15. den 16. den 17. den
Odlet z Prahy přes Düsseldorf a Atlantu do Anchorage Přesun na poloostrov Kenai do Sewardu (přes Girdwood , zlatokopecký důl Crow Creek Mine, ledovec Portage) Seward - plavba výletní lodí mezi fjordy a pobřežní ledovce národního parku Kenai Fjords – fascinující mořský život (kosatky, velryby) Přejezd údolím řeky Matanuska k pohoří Wrangell, ledovec Exit, Glenn Highway, důl Independence Mine Přejezd přes Glennalen do pohoří Wrangell, prohlídka bývalého dolu Kennicott a přilehlého městěčka McCarthy Wrangell – denní trek Bonanza Mine Trail Z Wrangellu přejezd do Valdezu, panoramatická silnice plná vodopádů a ledovců, zastávka u ledovce Wortington Valdez – denní výlet v kajacích do NP Prince William Sound Z Valdezu přesun k městu Tok s výhledem na NP Wrangell St Ellias, kratší trek Eagle trail, přejezd do Dawson City, divadlo Dawson City – prohlídka legendárního zlatokopeckého města Příjezd do Fairbanks, dálnice Top of the World , Alaska Highway Fairbanks – prohlídka druhého největšího aljašského města Národní park Denali, seznámení s parkem, trek Horseshoe Lake, Národní park Denali – celodenní výlet autobusem do národního parku Národní park Denali – rafting, vyhlídkový let kolem Mt McKinley, trek Anchorage, večer odlet do Prahy Přílet do Prahy
29
Trasa zájezdu
Fairbanks
Dawson City (Kanada)
NP Denali
Valdez Wrengell/St. Ellias Anchorage
Seward
Cena:
65 500 ,-
Cena zahrnuje: Letenka + letištní a bezpečnostní taxy Dopravu minibusem 13x kemp, 1 x hostel Služby českého průvodce Fakultativní výlety (plavba lodí, kajak, rafting) Vstup do národního parku Denali Pojištění léčebných výloh Cena nezahrnuje: Stravování Vstupy do muzeí a na další atraktivity Vízum do Kanady (75 CAD) Kontakt:
[email protected]
30
2.3
Podrobný popis zájezdu
2.3.1 První den Tabulka č.1: Itinerář prvního dne Od
Do
07:00
08:15
09:45
19:45 (CET) 13:45 (EST)
15:45
23:15 (EST) 19:15 (AST)
19:15
22:00
Místo Praha Ruzyně Flughafen Int. Düsseldorf (SRN) Hartsfield Jackson Int. Airport Atlanta (USA) Ted Stevens Int. Airport Anchorage (USA, AK) Anchorage
Popis trasy Odlet z letiště Praha Ruzyně do Düsseldorfu
Km
Poznámka
-
Odlet z Düsseldorfu do Atlanty
-
Odlet z Atlanty do Anchorage
-
Přílet do Anchorage
-
Ubytování v hostelu
-
Nutnost podstoupení bezpečnostní prohlídky (cca 45 min)
Odjezd pronajatými vozy do hostelu
Popis trasy Po příletu na letiště Ted Stevens International Airport v Anchorage se ubytujeme v hotelu Backpacker‘s. Hotel využijeme k odpočinku po dlouhém letu, pro zájemce je na večer plánovaná prohlídka města. Kdo nevyužije možnost prohlídky, bude mít šanci ještě poslední den před odletem seznámit se s naším výchozím bodem.
Zajištěné ubytovací služby Hostel Backpacker´s Inn 327 Eagle Street Anchorage, AK 99501, United States
kontakt: (907) 277-2770, www.alaskabackpackers.com
31
2.3.2 Druhý den Tabulka č.2: Itinerář druhého dne Od
Do
08:00
Místo Anchorage
08:30
09:00
Beluga Point
09:30
10:30
Girdwood
13:00
Ledovec Portage
11:00
15:30
Popis trasy Odjezd z hotelu Po cestě mineme Indian Point
Km
Poznámka
27
Vyhlídka
60
Přejezd na poloostrov Kenai Peninsula
76
204
Seward
Prohlídka dolu Návštěva visitor centra, procházka po naučné stezce vedoucí v okolí jezera, oběd Prohlídka města, ubytování v kempu
Popis trasy Druhý den se po nutné aklimatizaci vydáme směrem na jih k poloostrovu Kenai. Cestou se zastavíme na několika zajímavých místech než den ukončíme v cílovém místě Seward.
Beluga Point Na této vyhlídce uděláme krátkou přestávku. Pokud nám bude přát štěstí, naskytne se nám možnost pozorovat bílé velryby – běluhy, plující kolem silnice lemující záliv Turnagain Arm.
Indian Point Cestou mineme tento starý zlatý důl, v roce 1890 zde nález zlata způsobil zlatou horečku. Tábor zlatokopů byl při ústí potoka a postupně se rozrůstal v malé městečko nazvané Hope City, jedno z největších na Aljašce, které mělo v letech 1895-1898 asi
32
700 obyvatel. Dodnes je místo obydlené a ještě se zde rýžuje zlato. Je zde zpřístupněn Peter Strong’s Log Cabin Home, dílna a část dolu.
Girdwood Malá vesnička Girdwood leží v údolí asi 35 km jižně od Anchorage obklopena Národním lesem Chugach. Turisty je navštěvována zejména jako lyžařské středisko Alyeska Resort. V zimních měsících jsou zde nádherně upravené sjezdovky s různou obtížností. Girdwood je také označován jako centrum urbanistů, malířů a hippies. Nás hlavně bude zajímat přilehlá bývalá zlatokopecká vesnička Crow Creek Mine, kde se dodnes nacházejí dobové chatrče ze dřeva bývalých zlatokopů i ostatních obyvatel této malebné vesničky. Zlato zde bylo objeveno v roce 1898 osmi muži, kterým se říkalo Crow Creek Boys. Bylo zde jedno z největších nalezišť zlata ve střední Aljašce. Vesnička dnes slouží turistům jako skanzen.
Ledovec Portage Nachází se nedaleko od Girdwoodu již na poloostrově Kenai směrem k městu Seward. Pod ledovcem je stejnojmenné jezero, po kterém plují kry odlamující se z velké masy ledu. Samotný ledovec si razí cestu údolím mezi rozeklanými štíty hor směrem k jezeru, kde vznikají tyto krásné scenérie plujících ledových ker, které budeme mít možnost pozorovat.
Seward Je považován za vstupní bránu do národního parku Kenai Fjords, ale i samotné město má co nabídnout. Bylo založeno v roce 1792 Rusy se záměrem vybudovat zde loděnici, protože v okolí Sewardu bylo dost stavebního materiálu na stavbu lodí. Později se zde rozvinul hlavně rybolov, který je i dnes společně s cestovním ruchem hlavním zdrojem příjmů zdejších obyvatel. My absolvujeme prohlídku malebných ulic města s dřevěnými obchody a hospůdkami. Pro zájemce o mořský a podmořský život bude příležitost k návštěvě místního Sea World Center sloužícího k představení místní fauny a flóry a její ochrany. Velice zajímavé pro nás bude prohlídka přístavu, kde každý den rybáři vracející se z lovu ukazují a prodávají své úlovky. Všímavým pozorovatelům se možná naskytne možnost zahlédnout mořské vydry krmící se v přístavu.
33
Zajištěné ubytovací služby (dvě noci) Miller's Landing Campgrounds Capt. Mike Miller P.O. Box 81, Seward, Alaska 99664 kontakt: 907 224-5739 Fax: 907-224-9197, e-mail:
[email protected]
Obrázek č. 1: Skupinka lachtanů ušatých, Ressurrection Bay, Kenai Fjords
Obrázek č. 2: Ledovec Bartlett, Kenai Fjords
Obrázek č. 3: Bulldog Cove, Kenai Fjords
34
2.3.3 Třetí den Tabulka č.3: Itinerář třetího dne Od
Do
Místo
Popis trasy
Km
08:00
08.15
Seward
08:30
14:30
Seward
Okružní plavba lodí
-
16:00
19:00
Seward
Sea World Centre
-
3
Poznámka Odjezd do přístavu Po návratu možnost oběda Volný program
Popis trasy Ráno přesun z kempu do přístavu kde se nalodíme na výletní loď k prohlídce národního parku Kenai Fjords. Plavba trvá 6 hodin.
Národní park Kenai Fjords Jedná se o nejmenší národní park na Aljašce a zároveň jeden z nejlépe dostupných. Rozkládá se na rozloze 2 456 hektarů. Byl založen v roce 1980 v jihovýchodní části poloostrova Kenai. Návštěvníky láká především nádherná místní příroda bohatá na ledovce, fjordy, vodopády a velké množství ostrovů. V parku se nachází velký ledovec Harding jehož celková plocha je 1500 km čtverečních. Tento ledovec napájí dalších 30 ledovcových splazů, z nichž 8 stéká až do oceánu. Nejvyššími kopci jsou 1760 a 1560 m vysoké vrcholy Palisade a Phoenix. Můžeme se těšit na dlouhé fjordy, rozeklané vrcholky hor, ledovcové splavy a neuvěřitelné množství fauny obývající tuto oblast. Jsou zde hnízdiště tisíců mořských ptáků jako jsou například pestrobarevní papuchalkové. Žijí zde lvouni, tuleni, mořské vydry, kosatky a různé druhy velryb. K prohlídce parku využijeme výletní loď, se kterou se podíváme do této krásné divočiny. S lodí se také dostaneme do blízkosti ledovce Ailiak, ze kterého se pravidelně odlamují velké kusy ledu padajícího do moře. Z šestihodinové plavby si odnesete krásné vzpomínky na tento kus neporušené přírody.
Po návratu bude volný program. Možnost navštívení Sea World Center nebo kratší výlet s průvodcem k vodopádu severně od města.
35
2.3.4 Čtvrtý den Tabulka č.4: Itinerář čtvrtého dne Od 08:00
Do
14:00
15:00
Independence Mine
Po cestě Palmer, Hatcher Pass
338
17:30
Ledovec Matanuska
Po cestě zastávky na vyhlídkových bodech
451
17:00
Místo Seward
19:30
Popis trasy
Km 0
536
Glennalen
Poznámka Odjezd Prohlídka města, možnost oběda Procházka kolem ledovce (vstupné 6,5 USD) Prohlídka města, ubytování v kempu
Popis trasy Tento den využijeme k přesunu na východ Aljašky. Samozřejmě na nás čeká několik zajímavých zastávek po cestě.
Palmer Leží asi 50 kilometrů severovýchodně od Anchorage. Toto město je známé jako farmářské a zemědělské centrum Aljašky. Vyprodukuje se zde nejvíce zeleniny a dalších plodin. Městu nebude věnovat pozornost, pouze projedeme.
Hatcher Pass Projedeme malebnou krajinou průsmyku s jezírkem Summit Lake, naskytnou se nám opravdu nádherné scenérie. V této oblasti se též našlo zlato, které se dodnes rýžuje.
Independence Mine Čeká nás prohlídka opuštěného zlatého dolu, kde se zlato dobývalo od 30.let až do roku 1955. Největšího rozmachu dosáhlo toto místo v roce 1941, kdy zde bylo zaměstnáno 204 dělníků, kteří zde vyrazili přes 19 kilometrů tunelů a vytěžili zlato v hodnotě 18 milionů dolarů. Dodnes se zachovalo na 30 budov, částečně kolejová dráha a odvodňovací kanály. Důl je zasazen do krásné alpské přírody Hatcher Pass.
36
Ledovec Matanuska Cestou k městu Glennalen si prohlédneme největší aljašský ledovec, který je dostupný autem - Matanuska Glacier. Jeho rozměry jsou úctyhodné, na délku měří 39 km a šířka ledovce dosahuje 6,4 km. Je neustále v pohybu a denně se posune o 30 cm.
Přenocování v kempu v Glennalenu. Za dobrého počasí se nám naskytnou krásné výhledy na vrcholy hor národního parku Wrangell – St.Ellias.
Zajištěné ubytovací služby Tolsona Wilderness Campground Mile 173 On Glenn Hwy Glennallen AK, 99588
Kontakt: (907) 822-3865, Email:
[email protected], www.tolsona.com
Obrázek č. 4: Ledovec Matanuska, Glenn Highway
37
2.3.5 Pátý den Tabulka č.5: Itinerář pátého dne Od
Do
08:00
Popis trasy
13:00
16:00
19:00
Vyhlídkové místo
Gracious House Kennicott Mine
Km 0
Glennalen
11:30
19:15
Místo
140 210
McCarthy
212
Poznámka Odjezd z kempu Přestávka na oběd Prohlídka dolu Prohlídka města, volný program, ubytování v kempu
Popis trasy
Pokračování po silnici Glennalen Highway do národního parku Wrangell – St. Ellias s několika zastávkami. Po cestě se nám naskytne mnoho krásných výhledů do krajiny.
Eureka Summit Je to nejvýše položené místo na Glenn Highway (113 m. n m.). Silnice je pojmenovaná po kapitánu Edwinu F. Glennovi, který vedl jednu ze tří expedic hledajících nejlepší spojení k řece Tanana River. Je odtud krásný pohled na ledovec Nelchina Glacier.
Silnice McCarthy Nepříliš kvalitní silnice, dlouhá 147 kilometrů, vedoucí do srdce národního parku Wrangell. Končí až pěším mostem přes řeku Kennicot u městečka McCarthy. Díky štěrkové cestě budeme muset postupovat pomalejším tempem k našemu cíli, ale o to zajímavější bude pozorovat okolní nádhernou krajinu pohoří Wrangell.
Národní park Wrangell – St.Ellias Další dobrodružství na nás čeká v tomto hůře dostupném parku. Díky své těžší přístupnosti zde nejsou davy turistů, ale jen nedotčená aljašská divočina. Je zařazen na prestižním seznamu UNESCO společně s kanadským NP Kluane pro svou jedinečnou a neporušenou přírodou. První zprávy o těchto horách pocházejí již z roku 1741, kdy
38
Vitus Bering objevil a pojmenoval horu Mt. St. Elias jménem patrona dne objevu, ale dodnes je toto pohoří navštěvováno jen sporadicky. Wrangel St Elias je největším národním parkem na území Spojených států, rozlohou předčí známý Yellowstone šestkrát, což odpovídá dvěma třetinám České Republiky. Celková rozloha činní 53 418 km2. Na jeho území se protínají čtyři horská pohoří s nespočetnými nezdolanými štíty. Ze 16 nejvyšších vrcholů Spojených států je jich zde devět. Hlavní horstva jsou čtyři: pohoří Wrangell leží uprostřed a pohoří Saint Elias, které stoupá prudce od Aljašského zálivu, tvoří jakousi páteř parku, hory Chugach se zvedají od jižního pobřeží a severní hranici tvoří pohoří Nutzotin. Samotné pohoří Wrangell je vulkanického původu, avšak pouze hora Mount Wrangell (4 249 m. n m.) je dosud činnou sopkou. Poslední erupce byla v roce 1900 a nyní se hora předvádí jen občasnými výrony páry. Z vlhkého mořského vzduchu, narážejícího na pobřežní hory, tu každoročně spadne až patnáct metrů sněhových srážek. Díky tomu se zde nachází nespočet ledovců. Největší z nich je ledovec Malaspina u jižního pobřeží. V pobřežní části na jihu už za hranicí Spojených států leží největší ledovcové pole v Severní Americe Bagley Icefield a nejvyšší kanadská hora Mt Logan (5 955 metrů). Celá řada zdejších štítů dosahuje výšky přes 5 000 metrů. Nejvyšší z nich - Mt. St. Elias - je se svou nadmořskou výškou 5 582 metrů druhou nejvyšší horou Spojených států. Vegetace je zvláště v centrálních zaledněných oblastech řídká, přesto v parku žije překvapivě mnoho živočichů. Na rozeklaných skalách je možné spatřit ovce a horské kozy, křovinami porostlé louky a nížiny vyhledávají losi, ale také medvědi. V oblasti se pohybují velká stáda jelenů karibu. Běžně se tu vyskytují kojoti a lišky. V údolích řek Copper River a Chitina River byli v letech 1950 a 1962 vysazeni bizoni. Mnoho řek a jezer je každé léto cílem putování lososů, kteří se v nich třou.
Kennicott a McCarthy Vesnička Kennicott byla založena kvůli objevu velkého množství měděné rudy. Zdejší naleziště mědi bylo největším ve Spojených Státech. Od roku 1911 do roku 1938 se zde tato ruda těžila nepřetržitě. Byly tady vystavěny obrovské komplexy nabarvené na červeno, které sloužily jako kanceláře, banky, měděné drtičky a těžební zařízení. Dnes již slouží jen jako historická památka připomínající těžbu mědi. Zánik dolu způsobil prudký pokles ceny na trhu a vedení bylo nuceno důl zavřít ze dne na den. Jednoho listopadového rána oznámila společnost svým zaměstnancům skutečnost, že důl se 39
zavírá a poslední vlak odjíždí za dvě hodiny. Díky tak náhlému odchodu dělníku a ostatních zaměstnanců zůstalo dodnes téměř veškeré vybavení domů a těžební stroje na svém místě. Při prohlídce Kennicottu navštívíme i malé muzeum zřízené ve staré hale vlakového nádraží, prohlédneme si zde mnoho dobových fotografií, těžebního nářadí a různé předměty zde nalezené. Prohlídka tohoto místa by byla neúplná bez návštěvy sousední vesničky McCarthy. Byla vystavěna zaměstnanci dolů, protože se jim nelíbila pravidla a zákony, které stanovila těžební společnost. V McCarthy byla spousta barů a výčepů, barové tanečnice a vykřičený dům.
Zajištěné ubytovací služby (dvě noci)
Glacier View Camp McCarthy Mile 57.8 Mccarthy Rd, Glennallen, AK
Kontakt: 907 554 4490,
[email protected], www.glacierviewcampground.com
Obrázek č. 5: Bývalý důl na měď Kennicott Mine, Wrangell/St. Elias
40
2.3.6 Šestý den Tabulka č.6: Itinerář šestého dne Od
Do
08:00
Místo
Popis trasy
0
McCarthy
08:30
09:30
Root Glacier
12:30
13:00
Bonanza
15:00
Vyhlídka u Stairway Icefall Výstup na vrchol hory
McCarthy
Km
Návrat do města
Poznámka Odchod z kempu
1,5
Pauza u ledovce
6
Pauza
5
Odpočinek, volný program, ubytování v kempu
Popis trasy Bonanza Mine Trail
Celodenní nádherný jednodenní výlet Bonanza Mine Trail. Vyrazíme z městečka Kennicott po staré těžařské cestě, po cestě si prohlédneme pozůstatky techniky, která byla používána v dolech, opuštěné domky horníků a zaměstnanců dolů, ve kterých dodnes nalezneme většinu vybavení domu. Také mineme koleje po kterých se na vozících vyvážela ruda z dolu a dále zpracovávala. Postupně budeme stoupat směrem k hřebenu, naskytnou se nám krásné výhledy do údolí a na okolní hory národního parku Wrangel St Elias. Po strmějším výstupu se dostaneme na vrchol hřebenu Bonanza (1 713 m), kde budeme mít důl Kennicott a okolní krajinu jako na dlani. Následovně nás čeká sestup zpět do výchozího bodu. Celková délka treku je zhruba 13 km se středně těžkou obtížností.
41
2.3.7 Sedmý den Tabulka č.7: Itinerář sedmého dne Od
Do
08:00
12:30
14:00
15:00
15:45
Popis trasy Nutná nižší rychlost kvůli McCarthy špatnému stavu silnice Po cestě množství Horsetail a původních Bridal Veil dřevěných Falls mostů Průjezd Ledovec Průsmykem Wortington Thombson
16:30
Místo
Km
Poznámka
0
Odjezd z kempu
201
253
283
Valdez
Pauza, naučná stezka kolem vodopádů, oběd Procházka kolem ledovce Prohlídka města, ubytování v kempu
Popis trasy Silnice Richardson Highway směrem k Valdezu nás povede širokými údolími s výhledy na okolní ledovcové splazy, ale i kaňonem Keystone s mnoha vodopády. U dvou nejznámějších vodopádů Horsetail a Bridal Veil Falls zastavíme. Na této trase nás ještě čeká procházka k ledovci Wortinghton.
Valdez
Valdez se nachází v zálivu Prince William Sound vzdálené pouze 25 mil na východ od ledovce Columbia Glacier. Nikdy nezamrzající
přístav leží za jižními hranicemi
národního parku Chugach Mountains a na březích Aljašského zálivu (Gulf of Alaska). Díky okolní krajině pokryté nesčetnými ledovci, je považováno za jedno z nejkrásnějších aljašských měst. Kapitán a mořeplavec James Cook místo objevil 12. května 1778, když hledal cestu na severozápad. Je pojmenován na počest prince Williama (Prince William Sound). V době zlaté horečky se stal výchozím bodem jedné ze zlatokopeckých tras ke zlatonosným řekám Klondiku.
42
Město Valdez je také známé ropovodem. Ropa, která sem směřuje ze severu státu do rafinérií se přečerpává do tankerů a rozváží se do celého světa. Toto město se neblaze proslavilo díky havárii tankeru Exxon Valdez v roce 1989, kdy vyteklo do moře 40 tisíc tun ropy a způsobilo největší ekologickou katastrofu na světě zaviněnou člověkem. I přes velké snahy místních obyvatel trvalo dlouhé roky než se příroda s touto pohromou vypořádala. Ale dnes už se nemusíme obávat, že uvidíme následky havárie a vychutnáme si jedinečnost tohoto místa. My si město Valdez v klidu prohlédneme, projdeme se širokými ulicemi města, spravenými po velkém zemětřesení a následném tsunami v roce 1964. Podíváme se do přístavu, kde spatříme rybáře vracející se z moře s velkými úlovky platýzů a lososů. Dále navštívíme park Our Point of View s úžasným výhledem na okolní výběžky hor a ledovce. V místním muzeu se dozvíme barvitou historii města od dob kapitána Cooka, přes zlatou horečku, zemětřesení a další události, které jsou pevně spjaty s tímto malebným městem. Zajištěné ubytovací služby Allison Point Camp Ground Airport Rd Valdez, 99686 Kontakt: (907) 835-2282
Obrázek č. 6: Okolí řeky Lowe, Valdez, Chugach Mountains
43
2.3.8 Osmý den Tabulka č.8: Itinerář osmého dne Od
Do
Místo
08:00
8:15
Valdez
8:30
18:30
19:30
Popis trasy
Km 2
Procházky po ledovci, fauna, piknik na ledovci, odborný výklad
Výlet na kajacích
Tok
Poznámka Odjezd do přístavu
-
Po skončení možnost večeře
362
Noční přejezd, ráno příjezd do města
Popis trasy Ledovec Columbia Další důvod proč navštívit Valdez je ledovec Columbia Glacier. Je druhým největším přímořským ledovcem v Severní Americe. Dosahuje délky 55 km a v ústí do moře má šířku 5 km. Celodenní výlet na kajacích nás zavede přímo k tomuto ledovci. Největším zážitkem bude pozorovat úžasnou scenérii zálivu Prince William Sound, proplouvat mezi ledovými krami nebo seznámit se s mořskou faunou (velryby, tuleni). Pro zájemce možnost procházky po ledovci. Vše samozřejmě v doprovodu zkušeného místního průvodce. Noční přejezd do města Tok po silnici Cutoff Highway. Budeme projíždět kolem severní strany národního parku Wrangell – St. Elias s výhledy na stejnojmenné pohoří. Zajištěné ubytovací služby Den bez ubytování.
44
2.3.9 Devátý den Tabulka č.9: Itinerář devátého dne Od
Do
Místo
08:00
10:00
Tok
10:30
13:00
Eagle Trail
13:30
15:30
Chicken
21:00
Dawson City (Kanada)
15:30
Popis trasy
Km 0
Pěší túra
25 107
Hraniční přechod, vízová kontrola
410
Poznámka Prohlídka města Krátký výlet Prohlídka města, možnost oběda Ubytování v kempu
Popis trasy
Pokračování po silnici Cutoff Highway, přes města Tok, Chicken a Eagle, a naším cílem bude legendární město zlaté horečky Dawson City.
Tok Při naší cestě na severovýchod do Dawson City nemůžeme minout město Tok. Leží na soutoku řeky Yukon a Beaver Creek. Je také označováno jako „Brána 49. státu“. Tvoří křižovatku Glenn Highway a Alaska Highway. Nás čeká krátká prohlídka města, je zde 13 kostelů, velká knihovna, sídlo jedné z fakult University of Alaska a řada obchůdků nabízející především rukodělné výrobky původních obyvatel této oblasti - Athabasců. Místo je též známé jako hlavní město tzv. musherů. Eagle Trail Po příjezdu kratší a nenáročný trek Eagle Trail. Zhruba devítikilometrový pochod údolím Pacific Valley. Množství vodopádů a ledovcových jezírek. Výstup na vrchol Eagle Peak (1 133 m) nabízející krásný výhled do okolí.
Osada Chicken Bývalé zlatokopecké městečko. Mimo sezónu zde bydlí pouhých 37 obyvatel, počet se zvedá s příchodem léta. Projdeme si centrum města s několika dochovanými domy
45
z počátku 20. století. V okolí osady je dodnes několik funkčních dolů, ale množství těženého zlata je oproti minulosti už zanedbatelné. Večer příjezd do Dawson City (hraniční kontrola) a přenocování v kempu.
Zajištěné ubytovací služby (dvě noci) Gold Rush Campground Box 198 Dawson City, YT (Canada) Kontakt: (867) 993-5247, e-mail:
[email protected]
Obrázek č. 7: Okolí města Tok, Cutoff Highway
Obrázek č. 8: Výhled z dálnice Cutoff Highway na pohoří Wrangell St. Elias
46
2.3.10 Desátý den Itinerář č.10: Itinerář desátého dne Od
Do
Místo
08:00
11:30
Dawson City (CAN)
-
11:30
13:30
Dawson City
-
13:30
14:30
14:30
17:00
17:00
19:00
Popis trasy
Dawson City Museum Dredge No. Krátká 4 vycházka za (Bonanza město Creek) Varietní Palace show z doby Grand zlaté horečky Theatre
Km
-
-
Poznámka Prohlídka města, procházka kolem řeky Yukon Osobní volno, možnost oběda Expozice o době zlaté horečky Možnost vyzkoušet si rýžování zlata Po skončení programu osobní volno
Popis trasy
Celý den bude věnován prohlídce Dawson City a jeho okolí.
Dawson City Tohle město je synonymem pro zlatou horečku. I my budeme mít tu možnost se podívat, jak to zde asi vypadalo za dob největší slávy města, kdy se sem hrnuly davy dychtivých zlatokopů s vidinou velkého bohatství. Vzhledem k celosvětovému zájmu o své dějiny se Dawson City neproměnilo v mrtvé město, dodnes tu žije necelých 2 000 obyvatel. Do současnosti bylo uchováno 30 historických domů jak skanzen doby. Město leží na soutoku dvou slavných řek: Klondike a Yukon. Původně zde bylo sídlo kmene Han, ale novodobá historie se začala psát v roce 1896 kdy George Washington Carmack našel v potoce Bonanza velké nugety zlata. Tato zpráva se nezadržitelně rozšířila nejen po celých Státech, ale i po celém světě. Dawson také proslavil známý americký spisovatel a dobrodruh Jack London. Dodnes má ve městě repliku svého domu.
47
Naši prohlídku města začneme u návštěvnického centra, věrné repliky Alaska Commercial Store z roku 1897. Potom zamíříme k řece Yukon kde dodnes kotví v doku kolesový parník Keno z roku 1922, který převážel pasažéry dále po řece. Určitě nevynecháme Dawson City Museum kde je vystavena sbírka z historie zlaté horečky. V Palace Grand Theatre se podíváme na promítání dobových záběrů zachycující atmosféru slavné doby. Za časů zlaté horečky byl tento podnik velmi oblíben kvůli varietní show, která je dodnes po večerech předváděna. Kdo bude chtít zkusit štěstí a zažít vzrušení, tak může navštívit Diamond Tooth Gerties Gambling Hall a zahrát si poker, blackjack nebo ruletu. Pokud nebudete chtít podlehnout hazardu, zkuste jen nahlédnout a podívat se na kankán a různá přestavení. Další atrakcí města je replika srubu Jacka Londona. Poněkud stranou Dawson City si prohlédneme Dredge No.4, restaurované plovoucí rypadlo, ohromný stroj, který svého času nabíral na dně zlatonosný písek. Samozřejmě i nás čeká rýžování zlata a ne jinde než u potoka Bonanza, kde to všechno začalo. Přenocování ještě jednu noc v kempu u Dawson City.
Obrázek č. 9: Budova Palace Grand Theatre v historickém centru Dawson City, Yukon, Kanada
48
2.3.11 Jedenáctý den Tabulka č.11: Itinerář jedenáctého dne Od
Do
Místo
Popis trasy
Dawson City
08:00
Km 0
Dálnice Taylor Highway Dálnice Alaska Highway
11:00
11:30
Top of the World
13:00
13:30
Alaska Range
15:00
18:00
Delta Junction
472
Směr Fairbanks
647
21:00
231
348
Poznámka Odjezd z kempu Přestávka, vyhlídkový bod u dálnice Přestávka, vyhlídkový bod u dálnice Prohlídka města, možnost oběda Nocleh v kempu před městem
Popis trasy Zájezd bude pokračovat zpět po silnici Taylor Highway směrem k Fairbanks, zastávka ve městečku Delta Junction. Tento den využijeme k přesunu z Dawson City do druhého největšího aljašského města Fairbanks. Trasa bude vzhledem k vzdálenosti náročná, ale rozhodně zajímavá. Cestou bude několik zastávek na vyhlídkových bodech, kde je možné pozorovat divoká zvířata a okolní nádhernou přírodu.
Alaska Highway V již zmiňovaném městu Tok se vydáme směrem na severozápad po nejznámější silnici na Aljašce Alaska Highway. Začíná v Dawson Creek v Britské Kolumbii v Kanadě a končí ve městě Delta Junction na Aljašce, kde bude naše další zastávka. Délka silnice má uctihodných 2 275 kilometrů. Stavbu této silnice si vynutilo přepadení Pearl Harbor za 2. světové války Japonci, kteří poté obsadili dva ostrovy na Aleutském souostroví a ohrožovali pobřeží Aljašky. Díky nerozvinuté letecké dopravě a nebezpečné námořní dopravě v Pacifiku bylo nezbytné zajistit lepší zásobování a přesun vojsk. Kvůli této historické události na nás čeká úchvatný kus cesty liduprázdnou a jedinečnou krajinou po této silnici. Cesta lemuje krásné pohoří Alaska Range, překonává mnoho řek a neporušených lesů plné zvěře.
49
Delta Junction Jak již napovídá název města, „junction“ znamená křižovatka, silniční uzel, je Delta Junction důležitá spojnice mezi hlavními silničními tahy Alaska Highway a Richardson Highway. Původně farmářská osada založená v roce 1927, dříve se jmenovala Buffalo Center, protože v okolí bylo zřízeno zimoviště pro stáda bizonů. Město leží na soutoku řek Tanana a Delta. My zde uděláme krátkou prohlídku města. Hlavní historickou památkou je zájezdní hostinec a přístaviště Rika’s Roadhouse and Landing na řece Tanana. Dnes slouží jako muzeum, které navštívíme. Procházka městem je velice příjemným zpestřením dlouhé cesty do Fairbanks. Ve městě je množství restaurací a obchodů. K večeru příjezd k Fairbanks, kde přenocujeme v kempu. Zajištěné ubytovací služby Chena River State Recreation Site University Avenue, Fairbanks AK 99709
Kontakt: (907) 451-2695, www.chenawayside.com
Obrázek č. 10: Okolí Tylor Highway, Alaska Range
50
2.3.12 Dvanáctý den Tabulka č. 12: Itinerář dvanáctého dne Od
Do
Místo
08:00
08:30
Fairbanks
16
08:30
09:15
Visitor Centre
-
09:30
14:00
16:30
19:30
13:30
16:00
19:30
Popis trasy
Saloony, Pomník Historické První rodiny, dřevěné centrum kostely, města Yukon Quest Centre Množství tématických atrakcí Alaskaland zaměřených na historii Aljašky
Km
Poznámka Odjezd z kempu do města V návštěvnickém centru shlédnutí filmu o osídlování této oblasti
-
Prohlídka města, možnost oběda
19
Zábavní park a skanzen, Parník S. S. Nenana
Riverboat Discovery
24
Nenana
111
Osobní volno s možností plavby parníkem na přehlídku inuitských tradic Odjezd z Fairbanks, ubytování v kempu u města Nenana
Popis trasy
Fairbanks Nejseverněji položené město, které navštívíme je Fairbanks. Co do rozlohy a počtu obyvatel je druhým největším městem na Aljašce. Je ekonomickým a správním centrem
51
vnitrozemí. Leží na soutoku řek Chena a Tanana. Ve městě žije 35 000 obyvatel, převážně bělochů. Město bylo založeno jako tábor zlatokopů v roce 1900 na místě, kam připlul E.T. Barnette se svou lodí Lavelle Young. Později americká vláda využila strategického postavení města a vybudovala zde velkou vojenskou základnu. V dnešní době se zde nachází jedna z největších základen ve Spojených Státech. My prohlídku města začneme u informačního centra u řeky Chena právě poblíž místa, kde zakotvil svoji loď již jmenovaný Teddy Barnette. V malém sousedním parku narazíme na milník s údaji o vzdálenostech do více než sedmdesáti měst na světě. Zde je také umístěna bronzová plastika „Neznámé rodiny“ připomínající dobu osidlování oblasti. Prohlédneme si bělostně zářící kostel Neposkvrněného početí z roku 1904. K historické části města patří i čtvrť červených luceren z let 1920 – 1930, kde v malých srubech provozovaly královny noci svou živnost. Ulice byla zachována, ale obchodní činnost se změnila na restaurace, obchody se suvenýry a jiné. Největší turistickou atrakcí, kterou ve Fairbanks navštívíme, je skanzen aljašských průkopníků Alaskaland otevřený v roce 1967 při stém výročí koupě Aljašky. Výstavě dominuje kolesový parník S.S. Nenana, který byl na objednávku železniční společnosti Alaska Railroad postaven v roce 1933 a do roku 1957 brázdil řeky Tanana a Yukon jako dopravní a zásobovací prostředek a spojovací článek mezi kulturou bílého muže a kulturou domorodců. Dále jsou zde k vidění zachované památky národní historie ze všech koutů země. Malebnou část skanzenu Alaskaland tvoří vesnička starých srubů zlatokopů a lovců kožešin. Zajímavá bude také návštěva místní univerzity, která je nejsevernější univerzitou na světě. Byla založena již v roce 1917. Univerzitě dominuje geofyzikální institut, který zaznamenává záchvěvy Země, které jsou zde velice časté a deset metrů vysoký indiánský totem kmene Dene. Pro zájemce bude možnost plavby na parníku Riverboat Discovery, který zastavuje na místě, kde se předvádějí inuitští psi a tradiční tance. Večer odjezd z Fairbanks, přenocování u města Nenana.
Zajištěné ubytovací služby Nenana RV Park & Campground E. 4th Street between B & C Streets Nenana, Alaska
Kontakt: 1-907-832-5230 e-mail:
[email protected],
52
2.3.13 Třináctý den Tabulka č. 13: Itinerář třináctého dne Od
Do
Místo
Popis trasy
Km
08:00
11:30
Nenana
Silnice George Parks Highway
0
14:00
15:00
Denali Park
15:00
16:00
Visitor Centre
Pěší procházka
197
Horseshoe Lake
Středně náročný turistický výstup na horu nad jezerem
207
17:00
20:00
19:30
195
210
Kemp
Poznámka Prohlídka města a železničního muzea, kostel St. Mark’s Episcopal, možnost oběda Příjezd do města, obchody se suvenýry Expozice o národním parku a promítání filmu Trek kolem jezera (10 km), přestávka, vyhlídkový bod Volný program, nocleh v kempu
Popis trasy
Po silnici George Parks Highway se přesuneme během dne do národního parku Denali. Po cestě uděláme zastávky ve městě Nenana. Po příjezdu do Denali proběhne seznámení s národním parkem v informačním centru, kde je výstava věnovaná parku a místním živočichům a rostlinstvu. Večer ubytování v kempu.
53
Nenana Je to jediné větší sídlo mezi Denali a Fairbanks. Kdysi bývalá nevýznamná osada, původně známa pod názvem Tortella, což byla zkomolenina athabaského jména Toghotelle. Mohutný rozvoj nastal po roce 1916, kdy sem bylo umístněno vedení stavby severní části železnice vedoucí do Fairbanks. Tábor dělníků se rychle rozrůstal, stavba úspěšně pokračovala a dne 15.7.1923 zatloukl poslední zlatý hřebík stavby osobně prezident Warren G. Harding. Při naší prohlídce města si zajisté všimneme, že většina zdejších obyvatel jsou Indiáni nebo míšenci. Největší zdejší atrakcí je nesporně Železniční muzeum Aljašky, založené roku 1923. Ve městě si prohlédneme kostel St. Mark’s Episcopal z roku 1905.
Národní park Denali Tento skvost Aljašky bude jedním z posledních cílů našeho zájezdu. Tento národní park byl založen v roce 1917 a rozprostírá se na ploše téměř 25 000 km čtverečních. Denali je původní athabaský název pro nejvyšší vrchol Severní Ameriky a znamená „Vysoký“. O pravdivosti tohoto pojmenování se sami přesvědčíme na vlastní oči a budeme muset dát za pravdu původním obyvatelům této krajiny. Vrchol tvoří svým obrovským převýšením 5,5 kilometru nad okolní krajinou nejdelší svah na světě. Mt McKinley dosahuje výšky 6193 m.n m. Oficiální název hory je pojmenován podle jednoho z tehdejších prezidentských kandidátů Williama McKinleyho. Nás čeká osmihodinový výlet autobusem do nitra parku s místním průvodcem. Kromě nádherných přírodních scenérií se můžeme těšit i na množství zvěře, kterým park oplývá. Na provoz autobusů je zvěř zvyklá, drží se i poblíž cesty a budeme mít možnost pozorovat přímo z oken autobusu medvědy, losy, karibu, horské ovce, při velkém štěstí snad zahlédneme i vlky, kteří jsou velmi plaší. Během cesty bude několik kratších přestávek, které využijeme na procházky a občerstvení. Zajištěné ubytovací služby (3 noci) McKinley RV & Campground, Milepost 248.5 Parks Highway PO BOX 340 Healy, AK 99743 Kontakt: 907-683-1418,
[email protected], www.mckinleyrv.com/
54
2.3.14 Čtrnáctý den Tabulka č. 14: Itinerář čtrnáctého dne Od
Do
Místo
06:00
06:15
Visitor Centre
Popis trasy
Km 2
Cestou pozorování divokých Polychrome zvířat(medvědi, Pass vlci, karibu, losi, orli bělohlaví) Trek podél Toklat Toklat River
06:30
09:30
10:15
13:00
13:30
17:30
Visitor Centre
174
17:30
17:45
Kemp
176
18:00
19:45
Volný program
22:00
Dinner Theatre
20:00
V 19:45 odchod do města
77
87
Poznámka Odchod k Visitor Centru, odjezd autobusu do parku Časté přestávky, vyhlídkové body (Sevage River, Teklanika River,) Středně náročný trek (8 km) Příjezd k návštěvnickému centru Odchod do kempu, večer volný program
-
-
Divadelní představení s večeří
Popis trasy Celý tento den strávíme v národním parku Denali, nejznámějším národním parku Aljašky. Ráno je nutné vstát brzy, abychom se pěšky dopravili k návštěvnickému centru, odkud nám odjíždí turistický autobus do parku. Jízda autobusem připomíná africké safari. Při troše štěstí po cestě zahlédneme všechny nejznámější obyvatelé parku – tzv. „Velkou pětku“ – medvěd grizzly, los severoamerický, vlk obecný, ovce Dallova a jelen karibu. Celkem žije v Národním parku Denali 37 druhů savců a skoro 160 druhů ptáků. Návštěvníci mohou také zahlédnout černého medvěda, rosomáka, lišku nebo symbol Spojených států amerických, orla bělohlavého.
55
Při setkání se zvířetem autobus zastaví a z bezpečné vzdálenosti umožní návštěvníkům pořídit fotografie. Cestou jsou čtyři zastávky s vyhlídkovými body a toaletami. Konečnou zastávkou je oblast Toklat, nabízející překrásný výhled na horské pásmo Alaska Range. Při dobrém počasí lze vidět i nejvyšší horu Severní Ameriky Mt McKinley vysokou 6 194 m. V oblasti Toklatu nás čeká středně náročný trek podél stejnojmenné řeky. Cesta nabízí množství krásných výhledů. Zastavíme se u několika vodopádů a strmých skalních stěn. Délka treku je 8 km.
Obrázek č. 11: Barvy podzimní tundry kolem Mt McKinley (6 194 m)
Obrázek č. 12: Dospělý samec losa, Denali National Park and Preserve
56
2.3.15 Patnáctý den Tabulka č. 15: Itinerář patnáctého dne Od
Do
Místo
Popis trasy
Km
08:00
12:00
Mt Healy Overlook Trail
Výhledy do údolí řeky Nenana
-
12:30
16:00
Volný program
16:30
19:30
20:00
-
Cestou množství vodopádů, starý Rafting na dřevěný řece Nenana most, peřeje, možnost koupání Volný program
-
Poznámka Náročný trek na vrchol hory Mt Healy (8 km) Pro zájemce možnost vyhlídkového letu kolem Mt McKinley (cca 300 dolarů)
Jízda cca 11 km
-
Popis trasy Předposlední den našeho pobytu si opravdu užijeme. Čeká nás adrenalinový výstup na vrchol hory Mt Healy vysoké 1 651 m. n m.. Po nutném odpočinku nás čeká rafting v peřejích divoké řeky Nenana. Bude to opravdové vyvrcholení našeho putování po Aljašce. Mt Healy Overlook Trail Tento výstup patří mezi ty náročnější, ale o to větší bude vaše radost, až dosáhneme jejího vrcholu. Odměnou za namáhavý výstup nám bude překrásný výhled na okolní vrcholky pohoří Alaska Range. Trasa je zároveň naučnou stezkou, která nám zábavnou formou přiblíží tuto krásnou část národního parku Denali. Po návratu bude volný program. Pro zájemce můžeme zajistit vyhlídkový let nad parkem Denali. Tento let, který trvá cca 75 minut, je opravdu výjimečným zážitkem,
57
který si budete pamatovat celý život. Proletíte se nad údolím mezi vrcholy dvou nejvyšších hor Alaska Range (Mt McKinley, 6 194 m a Mt Foraker, 5 304 m), naskytne se vám fascinující pohled na ohromné ledovcové splazy, nesčetná jezera nebo ostré štíty čtyřtisícových hor. Lety se uskutečňují pouze za dobrého počasí, což bohužel v této oblasti nebývá zrovna často. Odpoledne zažijeme dobrodružství při divokém raftingu na řece Nenana. Trasa vede překrásným kaňonem s mnoha vodopády. Po cestě si prohlédneme starý dřevěný most z dob zlaté horečky. Jízda trvá cca 3 hodiny. Cesta zpět je zajištěna autobusem.
Obrázek č. 13: Rafting na řece Nenana, Denali National park and Preserve
Obrázek č. 14: Vyhlídkový let kolem Mt McKinley
58
2.3.16 Šestnáctý den Tabulka č. 16: Itinerář šestnáctého dne Od Do Místo 08:00
11:00
Talkeetna
13:30
15:00
Anchorage
15:00
17:00
17:00
17:30
Km -
Denali
10:30
19:30 (AST)
Popis trasy
Panoramatické dálnice George Parks Highway
181
338
Volný program, nákupy Odjezd na letiště Ted Stevens Int. Airport Anchorage (USA, AK)
Poznámka Odjezd směr Anchorage Cestou zastávky na vyhlídkách, za dobrého počasí možnost spatřit vrcholy nejvyšších hor Alaska Range Prohlídka města, možnost oběda
-
-
Hartsfield Jackson 03:00 (AST) Int. 10:35 (EST) Airport 07:00 (EST) Atlanta (GA, USA)
Přestup
-
Flughafen International 04:50 (CET) Düsseldorf 02:30 (CET) (SRN)
Přestup
-
Odlet do ČR
20:30(EST)
06:05 (CET)
Praha Ruzyně
-
59
Přílet do Prahy (17. den)
Popis trasy Ráno odjezd autobusem z Denali do Anchorage po George Parks Highway. Krátká zastávka v Talkeetně. Odpoledne prohlídka města a možnost nákupů. Večer odlet do ČR. George Parks Highway George Parks Highway je scénickou dálnicí vedoucí z národního parku Denali do Anchorage. Cestou si uděláme několik zastávek, abychom se pokochali krásnými výhledy na vrcholky hor Alaska Range (např. Cantwell, Talkeetna nebo Eklutna). Odjezd do Anchorage. Anchorage S Aljaškou se rozloučíme v jejím největším městě, které slouží jako hlavní spojení s okolním světem, a to díky mezinárodnímu letišti nacházejícímu se několik kilometrů od města. Pro americké aerolinky Delta Airlines je důležitým leteckým uzlem a dostaneme se sem ze všech metropolí Spojených států. Anchorage má výhodnou polohu a překrásné okolí, sídlí zde téměř polovina obyvatel celého státu a přesto není hlavním městem. Počet obyvatel se uvádí v neobvyklých hodnotách: asi čtvrt milionu lidí a dva tisíce losů, kteří zde mají výborné podmínky k životu. Město se nachází na konci Cookova zálivu na rovině, obklopené z jedné strany mořem, které zaručuje mírnější přímořské klima i v zimě, ze strany druhé je chráněné pohořím Chugach před mrazivými větry z vnitrozemí. I přesto, že je největším aljašským městem, působí velice pohodovým a klidným dojmem. Město se může pochlubit nespočtem parků a veřejné zeleně lákající na procházky. Ulice jsou uspořádány pravidelně jako šachovnice, centrum města nabízí mnoho obchůdků se suvenýry a outdoorovým vybavením, bez kterého se na Aljašce neobejdete. Stálým obyvatelům i turistickým návštěvníkům nabízí Anchorage rozsáhlé přírodní krásy ke sportovnímu i rekreačnímu využití, v zimě i v létě. Na sever od města se rozprostírá Národní les Chugach – druhý největší národní les na Aljašce o rozloze 2 400 000 hektarů. Láká návštěvníky rozkvetlými loukami, strmými štíty, ledovci a hojností místní fauny včetně medvědů a losů.
Večer odlet do ČR přes Atlantu a Düsseldorf.
60
2.4
Kalkulace zájezdu Nepřímé N Druh nákladu Doprava Průvodce Diety průvodce Akce za pevné ceny Plavba lodí (Kenai fjords) Kajaky (Prince William Sound) Vstup NP Denali Shuttle bus Denali Rafting (Nenana River) Parkovné Seward Parkovné Dawson City (CAN) Parkovné Fairbanks Režijní náklady CK Celkem
Počet osob
Počet dní 15 17 17
Sazba v Sazba v Kč dolarech 500 1500 50
13 13 13 13 13
150 229 10 24,7 85 6 7 5
2 2 1
Kurs 17,14 17,14 17,14 17,14 17,14 17,14 17,14 17,14 16,15 17,14
10000
Cena (v Kč) 128550 25500 14569 33423 51026 2228 5504 18940 206 226 86 10000 290257
Přímé N Ubytování Anchorage Seward Glennallen McCarthy Valdez Dawson City (CAN) Fairbanks Nenana Denali Pojištění Celkem
13 13 13 13 13 13 13 13 13 13
1 2 1 2 1 2 1 1 3 17
25 13 25 10 11 9,5 20 9 10
17,14 17,14 17,14 17,14 17,14 16,15 17,14 17,14 17,14
46
5571 5793 5571 4456 2451 3989 4456 2005 6685 10166 51143
Náklady celkem Náklady na jednoho účastníka
341400 28450
Zisk CK 30% z celkových nákladů Provize CK (na jednoho účastníka) Zisk CK celkem
36985 8535 99420
Letenka
12
8285 13
Cena celkem na jednoho účastníka
28078
1
Prodejní cena zájezdu bude 65 500 Kč,61
365014
65063
Kalkulovaný počet osob Kurs CZK/USD (ČNB k 1.12.2009) Kurs CZK/CAN (ČNB k 1.12.2009) DPH
12 (+ průvodce) 17,14 16,15 0%
Poskytovatelé služeb Výlet na kajacích se zkušeným průvodcem: Pangaea Adventures, LLCP.O. Box 775 107 N. Harbor Dr. Valdez, AK 99686 Kontakt: 1-907-835-8442,
[email protected], www.alaskasummer.com Plavba lodí v Kenai Fjords National Park: Major Marine Tours 411 West 4th Avenue Anchorage, AK 99501 Kontakt: 800-764-7300, www.majormarine.com Půjčení minibusu: Bus Bank 5740 Debarr Rd. Anchorage, AK 99501 Kontakt: 866 426 7228, www.busbank.com
62
3
Závěr
Mojí největší zálibou bylo vždy cestování. Lákalo mě poznávat cizí kultury, objevovat nová místa a rozšiřovat si svoje znalosti. Vždy jsem doufal, že budu mít možnost navštívit i ty nejodlehlejší kouty Země. Proto jsem ani na chvíli neváhal když přišla možnost vydat se na Aljašku. Aljašku považuji za jeden z posledních koutů světa s nedotčenou divokou přírodou, která ohromí i ty nejnáročnější turisty a návštěvníky. Zážitky a zkušenosti získané při pobytu v této oblasti mi pomáhaly při zpracování této bakalářské práce. Itinerář mého zájezdu se značně liší od standardních zájezdů poskytovaných jinými cestovními kancelářemi. Během svého cestování po této zemi jsem totiž měl tu možnost navštívit mnoho úžasných míst, které dosud nejsou turisticky objevena, i když rozhodně stojí za návštěvu. Rozhodl jsem se tedy vytvořit zájezd, který bude netradiční jak už svou aktivní formou, tak i skladbou itineráře. Tato forma zájezdu umožňuje intenzivní prožitek z cestování a zaručuje nezapomenutelné vzpomínky na tuto krásnou zemi. V posledních letech i Aljaška zažívá nebývalý turistický „boom“ a proto se zdejší místní atraktivity v létě potýkají s obrovskými
návaly turistů. Abychom se těchto davů
vyvarovali, snažil jsem se tedy vedle „nutných“ atrakcí, jako jsou například národní park Denali nebo Kenai, do itineráře zapracovat i ty méně atraktivní, ale svou atmosférou plně vytvářející dojem, který moji klienti očekávají od „poslední opravdové divočiny světa a země zlaté horečky“. Jedním z faktorů, kterým se mnou vytvořený zájezd odlišuje od těch konkurenčních, je zajištění ubytovacích služeb formou kempů a hostelů. Toto ubytování je cílené, a to ze dvou hlavních důvodů. Prvním z nich je dostupnost produktu širší veřejnosti, protože se ubytováním v kempech výrazně snižuje
cena zájezdu. Druhým, podstatnějším,
důvodem je bezprostřední vnímaní úžasné krajiny, kterou Aljaška oplývá. Pobyt v těsné blízkosti divoké přírody násobí prožité chvíle. Při ubytování v luxusních hotelech se intenzita zážitků vytrácí, což by v tomto případě byla jistě škoda. Během vytváření této bakalářské práce jsem spolupracoval s cestovní kanceláří ESO Travel, která, je jedním z největších českých touroperátorů specializujících se na exotické zájezdy. Jejich cenné rady a připomínky mi umožnili vytvořit tento zájezd a později také získat potvrzení, že tento mnou vytvořený produkt je plně realizovatelný a 63
schopný uvedení na trh. Nabídka zájezdů na Aljašku od CK ESO Travel je zaměřena především na movitější klientelu, která si potrpí na komfortní ubytování a plný servis služeb. Tím se zásadně odlišuje od mnou zpracované formy. Zástupci firmy přesto ocenili snahu o vytvoření nového a neobvyklého produktu, který by si mohl získat velký počet zájemců a to především z toho důvodu, že jedním ze současných trendů v cestovním ruchu je i odklon od masovosti a hledání nových stylů cestování. Zpracování této bakalářské práce má být inspirací pro další cestovatele, kteří chtějí zažít aktivně strávenou dovolenou a objevit jeden z nejúžasnějších koutů naší Země. Z vlastní zkušenosti mohu takový pobyt doporučit všem turistům, které láká dobrodružství.
64
4
Zdroje
Použitá literatura 1.
Bradáč, J. Poznáváme USA, Praha, Datasat
2.
Dufresne, J. Alaska, Hawthorn, Lonely Planet, 2000. ISBN 0 86442 754 9
3.
Heacox, K. Alaska Inside Passage, Graphic Art Center, Portland, 1997
4.
Kalivoda, J. Aljaška a oblast Yukonu, Praha, Vodnář, 2006. ISBN 80-86226-727
5.
Kolbaba, J. Obrazy světa, Brno, Jota, 2005. ISBN 80-7217-360-8
6.
Kitchener, L. D. Flag over the North, Superior Publishing Company, Seattle, Washington, 1954
7.
Kreutzkamp, D. Západní Kanada a Aljaška, Praha, Miloš Uhlíř, 2001. ISBN 8086223-13-2
8.
Lyon, J. USA, Praha, Svojtka & Co., 2003. ISBN 80-7237-450-8
9.
Podhorský, M. Směr Aljaška, Třebíč, Akcent, 2002. ISBN 80-7268-228-8
10.
Šimánek, L. Aljaška, Pardubice, Action-Press, 2003. ISBN 80-239-0842-1
11.
Tesař, J. Aljaška, Praha, Metramedia, 2000. 219 S. ISBN 80-238-5799-1
12.
To the Top of Denali, Climbing Adventures on the America´s highest peak, Alaska Northwest Books, Seatlle, 1990
Internetové zdroje 13.
50states.com, 2009, dostupné z http://www.50states.com/alaska.htm, [použití zdroje 2009-15-08]
14.
Alaska.com, 2009, dostupné z http://www.alaska.com, [použití zdroje 2009-1009]
15.
Alaska.edu, 2009, dostupné z http://www.alaska.edu, [použití zdroje 2009-2709]
16.
Alaska.net, 2009, dostupné z http://www.alaska.net, [použití zdroje 2009-05-10]
17.
Alaskasummer.com, 2009, dostupné z http://www.alaskasummer.com/pages/kayak-columbia-glacier.html, [použití zdroje 2009-21-10]
65
18.
Aljaskatour.cz, 2009, dostupné z http://www.aljaskatour.cz/index.php?id=48, [použití zdroje 2009-18-09]
19.
Alaskamagazine.com,
2009,
dostupné z
http://www.alaskamagazine.com,
[použití zdroje 2009-10-08] 20.
Bedekr.cz, 2009, dostupné z http://www.bedekr.cz/texty/757.html, [použití zdroje 2009-20-11]
21.
Dot.state.ak.us, 2009, dostupné z http://www.dot.state.ak.us, [použití zdroje 2009-21-10]
22.
Home.nps.gov, 2009, dostupné z http://www.home.nps.gov/applications/parksearch/state.cfm?st=ak, [použití zdroje 2009-22-10]
23.
Ingema.net, 2009, dostupné z http://www.ingema.net/in2001/clanek.php?id=24, [použití zdroje 2009-10-09]
24.
Kompas.estranky.cz, 2009, dostupné z http://www.kompas.estranky.cz/clanky/zajimavosti-z-ameriky/aljaskaanchorage-juneau-denali-yukon, [použití zdroje 2009-25-11]
25.
Translate.google.cz, 2009, dostupné z http://www.translate.google.cz/translate, [použití zdroje 2009-17-10]
26.
Travelalaska.com, 2009, dostupné z http://www.travelalaska.com/, [použití zdroje 2009-08-11]
27.
Us-national-parks.net, 2009, dostupné z http://www.us-nationalparks.net/state/ak.htm, [použití zdroje 2009-11-11]
Internetové zdroje obrázků 28.
Obrázek č. 1 Themoderatevoice.com, 2009,dostupné z http://www.themoderatevoice.com, [použití zdroje 2009-24-11]
29.
Obrázek č. 2 Twowheeltales.com, dostupné z http://www.twowheeltales.com/wordpress, [použití zdroje 2009-26-11]
30.
Obrázek č. 3 Allaboardcruisescorp.com, dostupný z http://www.allaboardcruisescorp.com/sites, [použití zdroje 2009-23-11]
31.
Obrázek č. 4 Travel-destination-pictures.com, dostupné z http://www.travel-destination-pictures.com, [použití zdroje 2009-24-11]
66
32.
Obrázek č. 5 Allthepages.org/archives, dostupné z http://www.allthepages.org/archives, [použití zdroje 2009-27-11]
33.
Obrázek č. 6 Travel-destination-pictures.com, dostupné z http://www.travel-destination-pictures.com, [použití zdroje 2009-24-11]
34.
Obrázek č. 7 Alaska-in-pictures.com, dostupný z http://www.alaska-in-pictures.com, [použití zdroje 2009-25-11]
35.
Obrázek č. 8 Tripadvisor.co.uk/LocationPhotos-g28923-Alaska.html, dostupné z http://www.tripadvisor.co.uk/LocationPhotos-g28923-Alaska.html, [použítí zdroje 2009-24-11]
36.
Obrázek č. 9 Themoderatevoice.com, 2009,dostupné z http://www.themoderatevoice.com, [použití zdroje 2009-24-11]
37.
Obrázek č. 10 Abandonrealityphotography.googlepages.com/deanalialaska, dostupné z http://abandonrealityphotography.googlepages.com/denalialaska, [použití zdroje 2009-01-12]
38.
Obrázek č. 11 Travel-destination-pictures.com, dostupné z http://www.travel-destination-pictures.com, [použití zdroje 2009-01-12]
39.
Obrázek č. 12 Allposters.com, dostupný z http://www.allposters.com, [použití zdroje 2009-28-11]
40.
Obrázek č. 13 Alaska-in-pictures.com, dostupný z http://www.alaska-in-pictures.com, [použití zdroje 2009-02-12]
41.
Obrázek č. 14 Wildnatureimages.com, dostupný z http://www.wildnatureimages.com, [použití zdroje 2009-29-11]
Časopisy
29.
Lidé a země, Mykiska, M. Národní park Denali, duben 1999, str. 13-16
30.
Koktejl, Bína, J. Mezi Eskymáky, duben 2003, str. 94-100
Ostatní 31.
Propagační a informační materiály
67
Seznam tabulek Tabulka č. 1: Itinerář prvního dne Tabulka č. 2: Itinerář druhého dne Tabulka č. 3: Itinerář třetího dne Tabulka č. 4: Itinerář čtvrtého dne Tabulka č. 5: Itinerář pátého dne Tabulka č. 6: Itinerář šestého dne Tabulka č. 7: Itinerář sedmého dne Tabulka č. 8: Itinerář osmého dne Tabulka č. 9: Itinerář devátého dne Tabulka č. 10: Itinerář desátého dne Tabulka č. 11: Itinerář jedenáctého dne Tabulka č. 12: Itinerář dvanáctého dne Tabulka č. 13: Itinerář třináctého dne Tabulka č. 14: Itinerář čtrnáctého dne Tabulka č. 15: Itinerář patnáctého dne Tabulka č. 16: Itinerář šestnáctého dne Seznam obrázků Obrázek č. 1: Skupinka lachtanů ušatých, Ressurrection Bay, Kenai Fjords Obrázek č. 2: Ledovec Bartlett, Kenai Fjords Obrázek č. 3: Bulldog Cove, Kenai Fjords Obrázek č. 4: Ledovec Matanuska, Glenn Highway Obrázek č. 5: Bývalý důl na měď Kennicott Mine, Wrangell/St. Elias Obrázek č. 6: Okolí řeky Lowe, Valdez, Chugach Mountains Obrázek č. 7: Okolí města Tok, Cutoff Highway Obrázek č. 8: Výhled z dálnice Cutoff Highway na pohoří Wrangell St. Elias Obrázek č. 9: Budova Palace Grand Theatre v centru Dawson City, Yukon, Kanada Obrázek č. 10: Okolí Tylor Highway, Alaska Range Obrázek č. 11: Barvy podzimní tundry kolem Mt McKinley (6 194 m) Obrázek č. 12: Dospělý samec losa, Denali National Park and Preserve Obrázek č. 13: Rafting na řece Nenana, Denali National park and Preserve Obrázek č. 14: Vyhlídkový let kolem Mt McKinley Seznam příloh Příloha č. 1: Příloha č. 2: Příloha č. 3:
Mapa Aljašky Mapa turistických atraktivit Aljašky Vyjádření ESO travel k bakalářské práci
68
5
Přílohy
Příloha č. 1: Mapa Aljašky
Příloha č. 2: Mapa turistických atraktivit Aljašky
69
Příloha č. 3: Vyjádření ESO travel k bakalářské práci
70
