Aktivita je součástí individuálního projektu Služby sociální prevence v Královéhradeckém kraji (www.socialniprojekty.cz)

Aktivita je součástí individuálního projektu Služby sociální prevence v Královéhradeckém kraji (www.socialniprojekty.cz).

Projekt je financován z ESF a státního rozpočtu ČR prostřednictvím Operačního programu Lidské zdroje a zaměstnanost.

Čapí stopy Co nabízíme Jaké služby u nás dostanete?

Pěstounská péče na přechodnou dobu Obezita dětí, nemoc třetího tisíciletí!

Stránky dětem

Uvažujete o náhradní rodinné péči?

Páté číslo nepravidelníku, vydávané střediskem Občanského sdružení Salinger – Stopa čápa.

A je září A je to tu…. první školní den Co nabízíme …………………….. 2 Působnost …………..……….….. 3 už se zase připlížil a těší se až Kde se stala chyba? …….……. 4 zazvoní zvonec a prázdnin bude Pěstounská péče konec. Někdo už ho dobře zná, na přechodnou dobu ... 5 Téma: Obezita u dětí …….……. 8 někdo ho má dávno za sebou a Uvažujete o NRP?....................12 pro někoho si přišel úplně Dát domov ………………………. 14 poprvé. Právě na prvňáčky O zřizovateli ………………….… 15 Stránky pro děti……………….. 16 myslíme všichni nejvíc. Tak ať Kontakty …………………….…… 19 máte hodnou paní učitelku, spoustu nových kamarádů a ať je to ve škole zábava. Vám, strážným andělům všech žáků, přejeme pevné nervy, velkou trpělivost a dobrou paměť. To abyste si vzpomněli, jak těžké bylo břímě prvních životních povinností.

Tým Stopy čápa 1

Co stopa čápa nabízí Víkendová setkání Supervize rodiny Individuální psychologická práce s dítětem Asistovaný kontakt dítěte v NRP s původní rodinou Poradenství ve věcech sociálně právní ochrany dětí a zejména náhradní rodinné výchovy. Kluby pěstounů Provázení rodiny Přípravy žadatelů o náhradní rodinnou péči na převzetí dítěte Workshopy

Pro koho tu jsme Zájemci o náhradní rodinnou péči Žadatelé o náhradní rodinnou péči Rodiny s dítětem v náhradní rodinné péči Studenti, veřejnost a organizace působící v oblasti NRP

2

Kde všude služby poskytujeme Služby poskytujeme v rámci celého Královéhradeckého kraje. Pracujeme převážně v terénu, po předchozí domluvě rádi přijedeme k vám domů.

Abychom mohli pomáhat tam, kde je to třeba, většina našich Služby

služeb klientům se odehrává v terénu. Některé v místních

poskytujeme

institucích,

zdarma. Jediný

přizpůsobujeme klientům tak jak je to jen možné, aby pro ně byly

program, u kterého

služby dostupné.

některé

přímo

u

klienta

doma.

Vždy

se

vyžadujeme spoluúčast, jsou víkendové pobyty pro náhradní rodiny. Poplatek činí 200 Kč na dospělou osobu.

3

Kde se stala chyba? V časopise Škola a rodina se mi velmi zalíbil krátký článek v zápisníku Radky Kvačkové. Neodolala jsem pokušení podělit se o něj se čtenáři Čapích stop. Myslím, že nepotřebuje více komentářů, kdo bude chtít, pochopí. Náš devítiletý kluk poškrábal sousedovi auto. Kamínkem. Schválně. Zjistila jsem to hned, jak jsem vyšla na zahradu. „Proč jste to udělali?“ adresovala jsem zděšenou otázku všem čtyřem dětem, které si tam hráli, neboť hned z počátku nebylo jasné, kdo konkrétně drápal. Popravdě řečeno jsem ale odpověď tušila i bez vysvětlení. Sousedovo auto nestojí na nevelké zahrádce, kterou jsme uchránili a zvelebili v samém centru města, jen tak. Je tam proto, aby jeho majitel dal najevo, že má na pozemek taky právo, a když my můžeme mít na zahrádce lehátka a gril, on tam může mít auto. Nějakou dobu jsme si mysleli, že chce šetřit za parkovací kartu, která by ho opravňovala parkovat o deset metrů dál, na náměstí, jak to děláme my všichni. Nabízeli jsme mu, že mu ji za těch pár stovek koupíme. Ukázalo se však, že parkovací kartu má, ale neumí ji používat. Chce se jen vymezovat, místo tak zvaně vydržet a později ho pronajímat za peníze. No nemluvili jsme o něm doma hezky. Ty děti to samozřejmě slyšely, a když jim potom zase spadl pod auto míč, takže ho musely vydobývat vleže na zemi, holčička řekla: „mě to auto tak štve…“ a chlapec vzal do ruky kamínek. Ostatní mu fandili. Jenže co s tím? Já hned nevěděla, chlapcova matka ano. Řekla klukovi, že musí jít hned za majitelem auta, říct mu, co se stalo a říct mu, že škodu rodina buď odstraní, nebo zaplatí. Zbledl, ale poslechl. Vrátil se ještě bledší. Soused ho nešetřil. Spustil křik, že jde věc okamžitě ohlásit na policii a že nám taky něco zničí. Trochu jsme kluka utěšovali a ujišťovali ho, že šlo nejspíš o jen o první ostatně pochopitelné rozčilení. Do večera jen beze slova seděl, nechtěl ani jíst. Když škrábal do laku, byl přesvědčen, že bojuje proti nespravedlnosti. Zjevně úplně nechápal, kde se stala chyba. Proč najednou bráníme majetek někoho, kdo nám pije krev? Vysvětlit mu to nebylo vůbec snadné. Mluvili jsme o tom, že je třeba znát hranici, za kterou nelze jít v žádném případě, a taky o tom, co všechno se může stát, když se rozpoutá konflikt neúměrnými zbraněmi. Ve skutečnosti ovšem dobře víme, že chyba byla na naší straně. Před dětmi si prostě nelze ulevovat od zlosti, Vlastně máme štěstí, že šlo jen o válku sousedskou a bez opravdových zbraní. Nechci ani domyslet, jak to chodí tam, kde se bojuje o větší území, než je kousek zahrádky.1

1

Radka Kvačková, Časopis v [Rodina a škola], str. 3, číslo 6, červen 2011, ročník LVIII

4

Pěstounská péče na přechodnou dobu, aneb

„profesionální pěstounská péče“ Téma, které je velmi diskutované jak na poli pracovníků náhradní rodinné péče a mezi těmi, kteří přímo náhradní rodinnou péči vykonávají, tak na půdě politické. V současné době začíná nabývat konkrétní obrysy ve formě novely Zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí. Přesto, že zatím tato novela není v platnosti, můžeme si už nyní říci, jak by pravděpodobně mohla „profesionální pěstounská péče“ nadále vypadat.

V čem spočívá Jde o to, že v ústavní péči zůstávají děti, jejichž situace je komplikovaná a které čekají na to, až se vyřeší. Při čemž by mohly tuto dobu trávit v rodině. Jsou to ty děti, které čekají, až budou tzv.“právně volné“ nebo až se o ně budou znovu moci postarat jejich rodiče. Stává se, že dítě, které má jednoho rodiče, lehko ztratí jedinou pečující osobu. Jsou to například situace, kdy je rodič hospitalizován, nebo ve výkonu trestu. Přitom je tu předpoklad, že se rodič znovu o dítě postará, za nějakou dobu. Není tedy zbaven rodičovské zodpovědnosti a není důvod dávat dítě k osvojení (dítě tedy není „právně volné). Pro takové dítě by tedy byla připravena rodina, která by ho vychovávala jen nezbytně dlouhou dobu (dle novely maximálně 3. roky) a potom předala zpět rodiči.

Ale … Kamenem úrazu doposud byla skutečnost, že rozhodne-li se někdo vykonávat pěstounskou péči na přechodnou dobu, bude finančně zajištěn pouze v době, kdy bude mít dítě fakticky ve své péči. Doba, po kterou čeká, až k němu dítě přijde, není pokryta. V praxi je tedy těžko uskutečnitelná. Málo kdo má možnost například půl roku pečovat o dítě, pak nastoupit do zaměstnání a následně zase odejít třeba na dva měsíce a pak se zase vrátit, atd. Novela Zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí už tuto mezeru řeší.

5

Pěstoun na přechodnou dobu Je to skutečně cesta, která by mohla vést ke snížení počtu dětí v ústavní péči. Na druhou stranu ale znamená obrovskou zátěž a velké nároky na pěstouna. Jistě si dovedete alespoň zhruba představit, že vychovávat dítě tři roky a pak jej odevzdat do péče někoho jiného bude nesmírně těžké. Zejména pak v případech, kde původní rodina nenaplňuje zrovna vaše představy vzorného rodinného prostředí. To je věc, se kterou pěstoun na přechodnou dobu musí zkrátka počítat. Můžou se ale také objevit další potíže, které už ho tak automaticky předem nenapadnou. Ti, kteří už dítě přijali, by mohli vyprávět o tom jaké to je, slyšet…: „Ty ale nejsi moje máma“. Když se mu ve škole děti smějí, že nemá rodiče. Nebo se na něj sousedi dívají jako na toho „chudáčka z děcáku“. Když vám vůbec není vděčný za to, že jste mu dali domov, ale spíš si hodlá zařídit život po svém a školu ani vás k tomu vůbec nepotřebuje. Když vás okolí nebude obdivovat za to, že jste dali šanci dítěti, ale bude mít úplně jiný názor na to, jak byste ho měli vychovávat a kdyby oni byli na vašem místě, tak by to jistě zvládali daleko líp. Tohle jsou chvíle, kdy si může pěstoun sáhnout na dno. Řekněme si hned na rovinu, že to nebude pořád jen růžové. Jestli máte představu věčně šťastné smějící se rodiny jako z reklamy na zubní pastu, realita vám nafackuje. Nezní to dobře že? My tu nejsme od toho, abychom vás balamutili. O to víc ale můžete věřit tomu, že přijdou také právě ty momenty, pro které toho nebudete nikdy litovat. Dáte někomu šanci na správný start do života, jaký si zaslouží všechny děti. A mohlo by se přihodit i to, že mu tím ten jeho život zachráníte. I kdyby se vám už nikdy nepodařilo nic jiného, můžete si bez přehnané sebechvály říct, že vaše existence měla smysl. Zachraň jedno dítě a zachráníš celý svět.

Jak to bude vypadat Pěstounská péče na přechodnou dobu by se měla těšit velmi intenzivní podpoře. Novela Zákona č. 359/1999 Sb. o sociálně právní ochraně dětí není prozatím schválena. Nejbližší doba, ve které by to bylo možné, je březen 2012, ale ani to není jisté. Takže zatím nelze cokoli slibovat. Nicméně je pravděpodobné, že hlavní principy, popsané v novele, se měnit již nebudou. Novela respektuje náročnost výkonu tohoto druhu náhradní rodinné péče. Nezapomíná na důležitost přípravy, vzdělávání, psychologické podpory i provázení pěstounů na přechodnou dobu a v neposlední řadě ani na jejich finanční zajištění a to ani v době, kdy nemají žádné dítě v péči. Je pravda, že zde stále zůstává několik otazníků, které vyskakují, když máte dostatek času novelu prostudovat. Z nichž největší pravděpodobně visí nad limitem tří let, který určuje pěstounskou péči na přechodnou dobu. Časová hranice, která definuje přechodnou dobu, je zde skutečně potřeba. Je ale také

6

důležité dořešit, co se s dítětem stane po těchto třech letech, pokud návrat k rodičům nebude možný a nová rodina nebude k dispozici. Aby dítě putovalo v tříletých cyklech v různých rodinách, by jistě nebylo dobré. Nicméně tuto a další mezery mají naši zákonodárci dost času ještě zalepit. Doufejme, že se to povede.

Zmizí opravdu všechny děti z ústavů? Všechny určitě ne. Ne vždycky je totiž něco takového možné. Jednak jsou to děti, které mají zdravotní potíže, vyžadující odbornou péči, jakou nelze vykonávat mimo zdravotnické zařízení. (hluboká mentální omezení, HIV, silná závislost na drogách hned po narození, atd.) Dále to mohou být děti, u kterých se objevují závažné problémy ve výchově. Přesto, že se o tom zase tak běžně nediskutuje, je někdy třeba myslet i na bezpečí rodičů, případně pěstounů. Důležité je také říci, že zájemců o tento druh náhradní rodinné výchovy by muselo být opravdu hodně. Novela uvádí limit tří dětí na rodinu (s možnými výjimkami například u sourozeneckých skupin). Což má svá opodstatnění. Odborníci se shodují, že pokud je v rodině příliš velký počet dětí, stává se z ní prostředí velmi podobné ústavnímu. Den má jen 24 hodin a rodič má jen dvě ruce, takže není v lidských silách věnovat se dostatečně příliš velkému počtu dětí. Při čemž je nad slunce jasné, že nelze jednoznačně určit, co to znamená velký počet. Jsou rodiny, které zvládají perfektně šest, sedm osm dětí jsou ale také takové, kde i dvě děti jsou příliš. Zkrátka od ideálního stavu, kdy by všechny děti žily v rodinách, jsme ještě daleko, nicméně pěstounská péče na přechodnou dobu může být krůčkem nikoli nevýznamným.

7

Téma: Nemoc, která byla vyhlášena nejnebezpečnější světovou nemocí třetího tisíciletí. Nová doba vyhnala děti z ulic a lesů a posadila je k obrazovkám počítače a televize. Nepoměrně k tomu přibylo jídla, kalorický příjem v potravě tak přestává odpovídat energetickému výdeji. A to nejen u dětí, ale i u dospělých, důsledkem je obezita. Je zajímavé a zároveň docela logické, že četnost obézních lidí stoupá se stoupající životní úrovní států a zároveň při tom bývá častější u nižších vrstev. U zemí s nízkou životní úrovní je to naopak. Zatímco euro-americká kultura preferuje štíhlá těla, například v Indii je nadváha znakem blahobytu. Češi si z minulosti nesou stravovací zlozvyky a nové „západní“ ještě přidávají. Kolik z vás bylo v dětství, zejména prarodiči, povzbuzováno k přejídání a v co nejrychlejší konzumaci jídla. (kdo to první sní, bude králem…, jestli to nedojíš, nebude večerníček, …. Jen si pořádně nalož, jsi jako lunt,….) Obtloustlé dítě bylo považováno za zdravé, nebo se jeho tloušťka zlehčovala. (on to vyběhá, ona se vytáhne …) Výdobytkem moderní doby je fakt, že v mnoha zemích je člověku k dispozici přebytek potravy a k jejímu obstarání není třeba velkého energetického výdaje. V historii tomu tak nikdy nebylo. V zemích s vysokou životní úrovní není třeba nic lovit ani pěstovat vlastními silami a spousty lidí se s tímto faktem neumí vyrovnat a přijímají neúměrné množství kalorií.

Jak vzniká? Nadváha může mít různé příčiny. V současné době existují tři hlavní teorie o jejím nejčastějším vzniku, pokud nejde o jev způsobený jinými zdravotními problémy. 1) Teorie sociálního učení Dle této teorie, lidé obézní nereagují na pocit nasycení zdaleka tak citlivě, jako lidé štíhlí. Štíhlíci jedí rádi, když mají hlad, kdežto tlouštíci se pustí do nabízené dobroty s úplně stejnou chutí, jak hladoví tak nasycení. Zajímavé je, že podobně nízkou citlivostí k nasycení trpí také chroničtí dietáři – velmi snadno se jim stane, že podlehnou pokušení a přejí se. Stejně tomu je také u lidí s nízkým sebehodnocením. Dle této teorie jsme jídelní návyky přebrali způsobem napodobování a učení a během života je stále upevňujeme.

8

2) Teorie vztažného bodu Tato teorie hovoří o určitém bodu v naší váze, o kolo kterého se v dospělosti stále pohybujeme. (plus mínus pár kil) Tento bod je z velké části stanoven dědičně. (uvádí se 50 – 60% a toto ovlivnění bývá větší u žen než u mužů) U žen váhu ovlivní také těhotenství. Příliš velké a časté váhové rozdíly jsou zdraví škodlivé. 3) Teorie neuspokojeného afektu Jedná se o psychoanalytický předpoklad o raných frustracích, které pramení z neuspokojovaných potřeb dítěte. Jídlo se pak stává náhražkou k uspokojení, které v dětství neproběhlo.

Obezita dětí Obezita, a to i u dětí, je problém nejen zdravotní (zvýšené riziko infarktu, mrtvice, diabetes, onemocnění žlučníku a ortopedické potíže, u dívek nepravidelná menstruace atd.) ale dost pravděpodobně také psychosociální. Euroamerická kultura nám předkládá jasný a neoddiskutovatelný ideál krásy – štíhlost. Svět dospívajících dětí a mládeže je krutý boj, ve kterém vám nejvíce bodů zajistí právě vzhled. Doba prvních lásek a hledání partnera je náročná pro všechny, natož pak pro obézní děti a mladé lidi. Nadváha s sebou nezřídka nese sociální izolaci, pocity méněcennosti, depresivní nálady.

Jak s obezitou bojovat? Důležité je si uvědomit, že obezita není pouze problém tělesného charakteru. Její léčba musí zasahovat do mnoha oblastí života člověka. Nejde jen o snížení hmotnosti, ale zejména o udržení dosažené váhy a zdravého životního stylu a správných stravovacích návyků. Důležité není jen to, co jíme, ale také jak a kolik. Obézní lidé zpravidla hltají, jídají u televize nebo jiných činností, před spaním nebo dokonce v noci. Jako každý rodič, jste už určitě i vy už odpozorovali, nebo vás to čeká, že děti zásadně dělají to, co děláte, ne to co říkáte. Takže jestli budete sedět u televize, jíst brambůrky a mluvit k vašim ratolestem o tom, že za vašich mladých let se děti daleko víc hýbaly, dosáhnete v lepším případě toho, že je to bude „prudit“ v horším to vůbec nezachytí. Chcete-li dětem pomoci, začněte u sebe. Zapomeňte na staré poučky – nejíst po páté hodině. Pokud jste zvyklí chodit spát v jedenáct hodin – je to příliš dlouhá doba – tělo vyhladoví a o to radši pak ukládá tuky z dalšího přijatého jídla. Když chci zhubnout, musím přestat jíst – to je snad nejhorší prohřešek dietářů. Opak je pravdou – když chci zhubnout, musím se naučit jíst. Každý člověk má individuální potřeby, je proto dobré, ne-li nutné poradit se s odborníkem. Existují ale věci, které vám v žádném případě nepomohou.

9

Co rozhodně zdraví neprospěje? Hladovění! – hladové tělo je vystresované a dělá si zásoby, ukládá tuky. Nakupování jídla, když jste hladoví – koupíte mnohem víc jídla a bude vás mnohem víc honit mlsná. Nepravidelné a rychlé stravování – někdy to není jednoduché, to je pravda, ale malou svačinku v podobě jablka, nebo jogurtu zvládne téměř každý. Jezte pravidelně a pomalu. Jeste víckrát denně a v menších porcích – když si nakládáte porci doma, naložte si jen půlku toho, co by chtěly oči (pokud už nemáte stanovenou gramáž odborníkem). Zjistíte, že to stačí. Neprovozujte u jídla žádné další činnosti – láká to, ale odolejte pokušení, žádná televize, noviny, nebo počítač. Nejeste těsně před spaním a snídejte – vyzkoumejte denní dobu, ve které budete pravidelně večeřet, tak abyste nechodili spát hladoví. Vyhněte se slazeným nápojům – pijte vodu a hodně vody (víte, že když vypijete takovou slazenou limonádu – je to často stejné, jako byste snědli čokoládu – jen se podívejte ne energetickou hodnotu nápoje) Hýbejte se, hýbejte se, hýbejte se!!! – nemusíte hned uběhnout maraton, ale zkuste si zažít ten pocit, když jdou první kila dolů a vy se cítíte mnohem lépe, pohyb se stává daleko příjemnější a potřebnější. Za půl roku bez něj nebudete moci být. Pokud nemáte nadváhu, nebo lékařem nařízenou dietu z jiného důvodu, nedržte diety – způsobíte si zbytečně jojo efekt. Jedná-li se u vás o dvě tři kila - přidejte radši trochu pohybu, nebo omezte sladkosti a tuky, uvidíte, že to bohatě postačí. Jakmile jednou zhubnete, držte si svůj zdravý životní styl - když povolíte, nebudete stačit koukat, jak snadno naskáčou pracně shozená kila zpátky.

Nemáte čas a peníze chodit do fitcentra nebo si kupovat cvičební stroje domů? Nevadí, choďte po schodech, choďte pěšky, běhejte, jezděte na kole, cvičte doma, místo večerního programu jděte na procházku …. a pamatujte: „Kdo chce, hledá způsoby, kdo nechce, hledá důvody.“

10

Ale pozor Nic se nemá přehánět. Stejně tak, jako přejídání, tak ani neúměrná snaha zhubnout a strašení dětí tloušťkou není dobré. Obezita škodí zdraví, ale rozhodně není dobrá ani přílišná vychrtlost. Stejně jako nadváha, také anorexie nebo bulimie mají psychické příčiny. Zejména u dětí a dospívajících je třeba dbát nejvyšší opatrnosti, jdeli o takto citlivé téma. Pokud už se stalo a vaše dítě tahle nepříjemná kila navíc potkala, buďte v tom s ním, pomáhejte mu, chvalte ho za každé shozené deko a chápejte ho. Nejsou tu na místě žádné posměšky ani výhrůžky. Kdo si to už někdy zkusil, ví, že zhubnout byť třeba jen pět kilo, je pořádná dřina a na poprvé se to nemusí ani povést. Pokud jste celý život štíhlí, tak opravdu nevíte, jak těžké to je. Vychováváte, a pokud budete chtít, zmůžete hodně. Nemůžete s dítětem chodit do školy a hlídat co doopravdy jí ke svačině, můžete ale přestat domů kupovat lákadla v podobě čokolád, sušenek a brambůrek a místo toho nakrájet na kousíčky, okurku, papriku nebo mrkev. Buďte chápaví. Přihlásili jste ji v dobré vůli na volejbal a ona tam nechce chodit? No jistě – má o dvacet kilo víc než všechna ostatní děvčata, nevyskočí tak vysoko, netrefí míč a v těch trenýrkách, řekněme si na rovinu, vypadá opravdu nevábně. Vykašlete se na zápisné, cvičte doma spolu, kupte jí švihadlo, nebo dvd s aerobikem, jděte se projít, jeďte na výlet na kole. Má narozeniny a dort přece nebude z mrkve – nemusí být, bude ale poloviční, aby na každého zbyl jen jeden kousek, a pak se můžete projít. Je to tvrdý boj o nic menší než například boj se závislostmi, nezlehčujte jej.

Není cvičení jako cvičení Pohyb je nesporným a nezbytným společníkem pro boj s nadváhou. Ale není pohyb jako pohyb. Ač se to nezdá, také správné cvičení je věda. Opět je nejlepší poradit se s odborníky, jaké cvičení bude pro vás nejlepší a jak se má přesně provádět, abyste si nezpůsobili další zdravotní problémy. Časem začínají totiž také hlásit klouby, šlachy atd. Dále také potřebujete vědět jak často, jak intenzivně a jak dlouho máte cvičit. Pokud vám jde o hubnutí, je třeba znát tepovou frekvenci, při které spalujete tuky, jinak se dřete zbytečně.

Tak a to je vše, teď je to na vás. Zkuste začít a věřte, že čím déle zvládnete žít zdravěji, tím to bude jednoduší a příjemnější.

11

Uvažujete o náhradní rodinné péči? Stopa čápa je tu nejen pro náhradní rodiny, ale také pro všechny ty, kteří o náhradní rodinné péči uvažují. Proto jsme se rozhodli věnovat prostor také vám. Na následujících stránkách popíšeme velmi stručně typy náhradní rodinné péče. Pokud vás bude zajímat víc, jsme vám k dispozici.

Adopce, osvojení, pěstounská péče, péče poručníků, hostitelská péče, profesionální pěstounská péče, péče v zařízení pro výkon pěstounské péče … Adopce je termín, který běžně veřejnost používá, zákon ho ale nezná. tato forma náhradní rodinné péče nazvána osvojení. Na rozdíl od

V zákoně je pěstounské

péče, pokud dítě osvojíte, stáváte se jeho zákonným zástupcem, dítě bude mít vaše příjmení, veškeré zákonné vazby na biologické rodiče dítěte zanikají. Vaši rodiče budou přijatému dítěti babičkou a dědečkem, vaši sourozenci tety a strýcové atd. S tím jdou ruku v ruce také dědická práva. Zkrátka dítě osvojené je vaše, můžete rozhodovat o všech věcech, které se ho týkají. Nenáleží vám žádné jiné dávky, než jaké může dostat každý rodič dítěte.

Pěstounská péče naproti tomu je něco zcela jiného. Dítě, které přijmete do pěstounské péče, má stále svého zákonného zástupce jinde. Bývá to jeho rodič. Z čehož plyne, že jako pěstoun, nemůžete rozhodovat v důležitých věcech, týkajících se dítěte, jde to pouze v běžných záležitostech. Pěstounská péče končí osmnáctým rokem dítěte. Nevznikají zde žádné příbuzenské vazby. Vzniká ale nárok na dávky pěstounské péče (odměna pěstouna, příspěvek na úhradu potřeb dítěte, příspěvek na motorové vozidlo, příspěvek při převzetí dítěte). Je třeba připravit se a počítat s tím, že rodiče se o dítě mohou zajímat a stýkat se s ním.

12

Péče poručníků

je možná, jestliže rodiče dítěte

zemřeli, byli zbaveni rodičovské zodpovědnosti, výkon jejich rodičovské zodpovědnosti byl pozastaven nebo nemají způsobilost k právním úkonům v plném rozsahu. Tento druh NRP je pěstounské péči velmi podobný, s tím rozdílem, že jsteli poručníkem dítěte, můžete jej zastupovat a spravovat jeho majetek. K závažnějším rozhodnutím stejně ale potřebujete souhlas soudu. Nárok na dávky v pěstounské péči platí také pro tento druh náhradní rodinné péče. Můžete požádat o změnu příjmení dítěte, tak aby bylo shodné s tím vaším.

Hostitelská péče je termín, který se běžně používá,

v zákoně ho ale nenajdete. Je upravena pouze tzv. dlouhodobá návštěva - §30 Zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí upravuje pobyt dítěte mimo ústav. V praxi to znamená, že dítě, které žije v ústavní výchově, může jít na návštěvu do rodiny, která ho pozve. Běžně tedy děti z ústavů mohou trávit například svátky nebo prázdniny v rodinách.

Zařízení pro výkon pěstounské péče

jsou k nerozeznání od

klasické pěstounské rodiny. Jsou tu zpravidla dvě pečující osoby a většinou tu bývá více dětí než v klasické pěstounské péči. Jiná jsou pouze pravidla pro financování tohoto druhu péče. Protože ale s účinností novely zákona č. 359/1999 o sociálněprávní ochraně dětí se tato zařízení ruší, není třeba je déle popisovat.

Profesionální pěstounská péče – pěstounská péče na přechodnou dobu O tomto druhu NRP hovoří kapitola: Pěstounská péče na přechodnou dobu, aneb profesionální pěstounská péče

13

Dát domov znamená moc! Ať už se rozhodnete pro kterýkoliv typ náhradní rodinné péče, patří vám náš obdiv. Vybrali jste si velmi náročnou cestu, která se rozhodně neobejde bez potíží. Ale dát domov, rodinu a novou šanci dítěti, za ně určitě stojí. Přijďte se k nám poradit, zeptat se, popovídat si o tom, co NRP obnáší, jaké máte možnosti, jestli jsou vaše obavy na místě, jestli jsou vaše očekávání reálná. Možná zjistíte, že to není váš šálek kávy, nebo chcete s rozhodnutím ještě počkat a možná dáte svému životu nový smysl. Jsme tu právě pro vás. Rozhodnete-li se pro náhradní rodinnou péči, máme pro vás nabídku programů a služeb, které vás mohou provázet od prvního rozhodnutí přijmout dítě, až po jeho dospělost. Chcete se potkat s někým, kdo už náhradní rodinnou péči vykonává? Ozvěte se nám, není nic jednoduššího, než vám takové setkání zprostředkovat.

Vaše Stopa čápa Všechny služby, kromě příplatků za víkendové pobyty, poskytujeme zdarma.

Užitečné odkazy Jako vždy nabízíme i v tomto čísle užitečné odkazy, týkající se tématiky náhradní rodinné péče. Asociace náhradní výchovy - http://anv.cz/asociace-nahradni-vychovy V zájmu dítěte www.vzd.cz Prostor webu MPSV, který je věnovaný NRP http://www.mpsv.cz/cs/7256

14

O zřizovateli

Zřizovatelem střediska Stopa čápa je Občanské sdružení Salinger. Bylo založeno v roce 1997 s cílem poskytovat mladým lidem podporu v začleňování do společnosti, hájit jejich oprávněné zájmy. Stopa čápa je jedno ze šesti středisek sdružení.

15

Stránky dětem Tvoříme s čápem:

Abyste nezapomněli, kde jste přestali číst,

nebo kde je v pracovním sešitě domácí úkol, udělejte si záložku do knížky..

Potřebujeme:

tvrdý

papír

nebo

karton,

nůžky,

lepidlo,

pastelky

nebo

fixy.

Jak na to: 1) Namalujte nebo vytiskněte obrázky, které se vám líbí. 2) Nalepte je lepidlem na karton a vystřihněte podle obrázku. 3) Zbytek můžete dotvořit dle vlastní fantazie.

A je to

16

Žába skáče po blátě, Co dělají žabky,

koupíme jí na gatě,

když padají kapky?

na jaký, na jaký?

Co dělají? To dělají:

Na zelený strakatý.

v blátě ťapky, capky! Žabka skáče do oblak, umíš skočit také tak? Usmívá se zlehýnka, má zelená stehýnka.

Šnečku, šnečku, vystrč růžky, Dám ti krejcar na tvarůžky a trojníček na tabáček bude s tebe hajdaláček!

Leze ráček po potoce, leze ráček po řece, leze zpátky, nohy krátký a přece nám uteče.

Plave rybka po rybníčku, nemá žádnou pokladničku. Kam penízky ukládá? Na bříško a na záda.

17

Omalovánky

18

Kontakty Adresa sídla Občanského sdružení Salinger: Gočárova třída 760, Hradec Králové 500 02 Více na www.salinger.cz

Stopa čápa Třída Karla IV. 430 Hradec Králové 500 02 (Schůzku je dobré sjednat předem, ať už po telefonu či e-mailu, pracovnice bývají často v terénu) Tel:495 260 021

E-mail a mobily Vedoucí střediska: Mgr. Iva Rosíková: [email protected], tel.: 773 800 292 Sociální pracovnice: Jarmila Říčařová: [email protected], tel.: 776 807 437 Sociální pracovnice/zástupkyně vedoucí: Bc. Tereza Čejková, DiS.: [email protected], tel.: 608 123 891

19

20