ABSTRAKTA XXIII. LÉKÁRNICKÉ DNY října 2007 TURNOV

ABS TR AK TA

XXIII. LÉKÁRNICKÉ DNY 5. – 7. října 2007

TURNOV

Turnov idylický z pohledu Hrubých Skal i historický...

PROGRAM

PÁTEK 5. 10. 2007 19.30

Slavnostní zahájení Antonín Hardt: Čtení z Lékárnických pohádek M. Kubátové

20.00

Gentlemen Singers: Hudba bez hranic

SOBOTA 6. 10. 2007 8.30

Úvodní slovo, zdravice hostí

8.45

Tošnerová, T.: Ageizmus u nás a ve světě

9.15

Wilhelm, Z.: Fyziologie stáří

9.45

Květina, J.: Vyšší věk a individualizace farmakoterapie z pohledu experimentálního farmakologa

10.15

Přestávka na kávu

10.30

Plevová, J.: Antidepresiva ve stáří

11.30

Jirák, R.: Farmakoterapie Alzheimerovy choroby a dalších demencí

Diskuze bude probíhat vždy po každé přednášce 12.30–14.00

Přestávka na oběd

14.00

Sobotka, L.: Hojení chronických ran

14.45

Jílek, P.: Současný pohled na imunomodulátory

15.30

Přestávka na kávu

16.00

Jílek, P.: Kazuistika – fatální záměna dvou léčivých přípravků

16.10

Malý, J., Hojný, M., Vlček, J.: Monitorování lékových chyb a příspěvek farmaceuta k bezpečnému používání léčiv

16.40

Pospíšilová, E., Macešková, B.: Merchandising ve farmaceutické praxi

17.00

Blok firemních sdělení

BIO RÁJ TURNOV

/

5. – 7. ŘÍJNA 2007

3

PROGRAM

NEDĚLE 7. 10. 2007 Volná sdělení 9.00

Bartošíková, L., Nečas, J., Bartošík, T., Fráňa, P.: Zhodnocení farmakoterapie u geriatrických pacientů ve vybraných domovech důchodců v Brně

9.15

Kotlář, J., Kotlářová, J.: Je třeba v praxi zásadně změnit model lékárenství a uplatnění farmaceuta v ČR?

9.40

Chromková, H.: Novinky v řadě CALIBRUM Profesionální poradenství v lékárně – přidaná hodnota lékárníka

10.00

Králíková, E.: Kuřák v lékárně – důležitá šance

10.30

Panelová diskuze za účasti čelných představitelů české farmacie

12.00

Závěr

12.45

Prohlídka města s průvodcem nebo Prohlídka SUPŠ šperkařské

Pořadatel: ČFS ČLS JEP, Sekce lékárenství Místo konání: Turnov, Bio Ráj Téma: Farmakoterapie ve stáří, Problémy současného lékárenství Koordinátoři kongresu: PharmDr. Pavel Grodza, předseda Sekce lékarenství ČFS PharmDr. Vítězslava Fričová, vědecký sekretář Mediální partner: časopis Praktické lékarenství, vydavatel SOLEN, s. r. o., Lazecká 297/51, 779 00 Olomouc

4

XXIII. LÉKÁRNICKÉ DNY

ABSTRAKTA

AGEIZMUS U NÁS A VE SVĚTĚ MUDr. Tamara Tošnerová Psychiatrická ambulance Fakultní nemocnice Královské Vinohrady, Praha SOBOTA / 6. 10. 2007 – 8:45

Příspěvek se zabývá věkovou diskriminací postihující především staré lidi. Odráží i ekonomicko-sociální problémy a společenské představy podceňující stáří bez ohledu, zda je skutečně přítomna tělesná či duševní nemoc. Stáří je pohledem ageizmu pojmenováním pro údobí slabosti, nemohoucnosti, neschopnosti a nezpůsobilosti. Hovoří se o stereotypech a negativních představách o seniorech. Příspěvek zachycuje vývoj a vznik tohoto pojmu v USA od roku 1969, promítající se v předsudcích společnosti vůči stáří v postojích i v chování. Zohledněny jsou metodologické chyby při výzkumech ageizmu, například k výzkumům se používají děti, adolescenti nebo mladí, k otázkám na vnímání starého člověka či práce zkoumaly jen negativní stereotypy. Současné výzkumy se zaměřují i na pozitivní stereotypy stáří. Teoretické výzkumy vedou k zohlednění faktů k problematice ageizmu, je však málo empirických výzkumů a chybí srovnání s ostatními „izmy“. Teoretická báze ageizmu Primárně negativní stereotypy a mýty, týkající se stáří (Traxler,1980) u nichž se předpokládá, že vedou k ageizmu: 1) Strach ze smrti v západní kultuře, která je pojímaná mimo lidský životní cyklus (Butler, Lewis, 1977). Pojmy smrt a stáří jsou viděny jako synonymum (Kastebaum, 1978). Slovo starý je spo-

BIO RÁJ TURNOV

/

5. – 7. ŘÍJNA 2007

jeno s nemocemi, neschopností a se strachem z bezmocnosti, nepoužitelnost a smrti. 2) Důraz je kladen na mladou populaci (Traxler, 1980). V médiích jsou zobrazeni mladí, fyzicky krásní a sexy lidé. Staří jsou primárně ignorování či portrétováni negativně. Podstatné však není jak je stáří vnímáno, ale jak staří vnímají sami sebe. Vztah ageizmu k vlastnímu sebepojetí Jednotlivec je přístupný k získání nálepky, která je zodpovědná za ztrátu rolí či referenční skupiny, např. důchodce, vdovec. Závislost na vnějškové nálepce, s jakou je přijata. Je-li nálepka kladná, syndrom se nerozvíjí. Je-li negativní, rozvíjí se třetí stadium. Třetí stadium, kdy je stáří charakterizováno pohledem společnosti jako nekompetentní, senior přijímá negativní postoje. Rozvíjí se závislá role. Senior vnímá ztrátu dovedností, označuje sebe jako neadekvátního, nekompetentního, nemocného. Výsledek ageizmu U seniorů roste závislost na vnějších podmínkách. Vyšší než průměr je počet suicidií mezi seniory. Toto platí i pro Českou republiku. Pro naše podmínky jsem přeložila (Tošnerová) dotazník Erdmana Palmore z roku 2000 nazvaný „Ageism“ monitorující předsudky nebo diskriminaci

5

ABSTRAKTA

seniorů. Další dotazník „Věkové IQ“ bude na semináři vyplněn účastníky. Literatura 1. Butler RN, Lewis, MI. Aging and mental health. St. Louis: CV Mosby, 1977.

6

2. Kastebaum R. Aging, death,and the completion of being. Philadelphia, University of Pennsylvania Press. 1978. 3. Palmore, E. Ageism in gerontological language, Gerontologist, 40, 6, dec. 2000, 645. 4. Traxler A J. Let´s get gerontologized: Developing a sensitivity to aging, the multipurpose senior center concept: A training manual for practitioners working with the aging. Springfield, IL: Illinois Department of Aging, 1980.


ABSTRAKTA

FYZIOLOGIE STÁŘÍ doc. MUDr. Zdeněk Wilhelm, CSc. Fyziologický ústav LF MU, Brno SOBOTA / 6. 10. 2007 – 9:15 Vymezení termínu stáří je velmi ošidné; z fyziologického hlediska se nejedná o dosažení určitého stavu, je to stav neustále probíhající. I z těchto důvodů považuji za jednu z nejpřirozenějších definic stáří i stárnutí následující: Jedná se o stav snížené funkční rezervy jak jednotlivých orgánů, tak i organizmu jako celku. Tato definice – na rozdíl od jiných – zavádí velmi důležitou fyziologickou determinantu – čas. Navíc v sobě skrývá posloupnost a postupnost jednotlivých dějů, které jsou ve stálé vzájemné interakci. V následujícím textu si budu nejvýznamnějších změn všímat podle jednotlivých funkčních celků. Obsah vody v organizmu Při narození se pohybuje celkové zastoupení vody v organizmu okolo 70 % ve vztahu k celkové tělesné hmotnosti, věkem se tato hodnota významně snižuje, u starších žen dosahuje 50 %, u starších mužů pak 55 %. Samotný pokles zastoupení vody je doprovázen výraznou změnou podílu extra- a intracelulární vody; zatímco novorozenec má vyšší extracelulární objem, v pozdějším období se tato hodnota obrací ve prospěch intracelulárního objemu. Pocit žízně, registrovaný příslušnými receptory jako zvýšení osmolality plazmy o 1 % je u starších méně vyjádřen, dokonce pocit žízně často chybí. Z hlediska farmakologie je pak významné, že se mění distribuční prostory. Navíc dehydratace organizmu u těchto lidí s sebou přináší i významné psychické změny, a je proto dobře o nich vědět.

BIO RÁJ TURNOV

/

5. – 7. ŘÍJNA 2007

Srdce a cévy Jednou z nejvýznamnějších změn srdeční funkce je pokles maximální tepové frekvence. Zatímco zdravý, 20letý muž má fyziologicky maximální tepovou frekvenci okolo 200/minutu, tepová frekvence 85letých je maximálně okolo 170/minutu. Navíc citlivost srdce se věkem významně mění, zatímco na α-adrenergní stimulaci srdce reaguje nezměněně, na β-adrenergní reaguje sníženou citlivostí. Častější výskyt arytmií je spojen s postupnou degenerací převodního systému a úbytku vlastních buněk převodního systému, které jsou schopné vlastní generace vzruchu. Změny cévní, charakterizované úbytkem elastických vláken, se následně projeví fyziologicky zvýšením jak diastolického, tak i systolického tlaku. Ledviny Funkční schopnost ledviny je značná, pohybuje se v tvorbě primární moči v množství 150–170 litrů za den, což je spojeno s pouhou ztrátou 1 % tekutiny v podobě definitivní moči. S přibývajícím věkem ale klesá koncentrační schopnost ledviny, jinými slovy řečeno, na vyloučení stejného množství látky je zapotřebí více tekutiny. Respirace S přibývajícím věkem se výrazně snižuje vlhkost sliznic dýchacích cest, klesá zastoupení elastických vláken, a tím se prodlužuje čas fáze pasivního výde-

7

ABSTRAKTA

chu. Současně se zvyšuje fyziologický mrtvý prostor a snižuje vitální kapacita plic. Snižuje se množství nejenom počet funkčních alveolů v plicích, ale i množství kapilár, které je perfundují. Klesá celková difuzní kapacita, snižuje se citlivost na hypoxii i hyperkapnii (a možnost její kompenzace objemově i frekvenčně), čímž jsou tito lidé více ohrožení onemocněními typu obstruktivního plicního onemocnění nebo i zápalem plic – ve srovnání s mladými. Gastrointestinální trakt S věkem klesá nejenom motilita gastrointestinálního traktu (častější zaskočení stravy), ale i sekrece, a to nejenom na úrovni žaludku. Výsledkem je nejenom častější výskyt anemií, ale i změny pH v žaludku. Pokud nedochází k optimální saturaci tekutinami, snadno dochází k problémům s vyprazdňováním, i k častější zácpě. Celkově se pak věkem snižuje celková resorpční plocha střeva – a to až o 1/3 z původní velikosti okolo 200 m2. Tato snížená resorpční plocha se ale neuvádí jako důvod snížené resorpce substrátů z gastrointestinálního traktu. Závažnější jsou celkové změny výživy, a to například z důvodů zhoršené funkčnosti chrupu, z důvodů sociálních, ekonomických. Častější je příjem jednoduchých cukrů a nevhodných lipidů i snížený příjem proteinů. V těchto případech se pak snadno rozvíjí proteino-energetická malnutrice, která se v našich podmínkách odhaduje na 4–6 % u starších spoluobčanů žijících doma, na 30 % je odhadovaná v domech s pečovatelskou službou a až na 50 % v nemocnicích. Krev Se zvyšujícím se věkem klesá objem aktivní kostní dřeně spojené s krvetvorbou. Na úrovni periferního krevního obrazu nejsou přítomny významné změny, pouze je naznačena snížená koncentrace

8

hemoglobinu i hematokritu. Významný je ale pokles 2,3 DPG, látky, která ovlivňuje vaznost kyslíku na hemoglobin. Po 40. roku obecně dochází ke snižování počtu lymfocytů. Klesá počet lymfocytů T, konkrétně pomocných TH a zabíječů TK, což se zprostředkovaně přenáší i na aktivitu B lymfocytů. Snižující se obranyschopnost organizmu společně se zvýšeným výskytem autoimunních onemocnění u starších se dává do souvislosti i s nárůstem výskytu onkologických diagnóz u seniorů. Pohybový aparát a kůže S přibývajícím věkem i hormonálními změnami se častěji setkáváme s osteoporózou se všemi negativními dopady – růstu počtu zlomenin, zejména krčku stehenní kosti. Postupně dochází k plíživé atrofii kosterního svalstva, které je nahrazováno tukovou tkání (sarkopenie). Kůže se vyznačuje nižším zastoupením subkutánní vrstvy, včetně kapilár a snížením počtu potních žláz. Výsledkem je nejenom snížená produkce potu, ale v důsledku zhoršeného prokrvení i prodloužené hojení ran. Snižuje se turgor kůže a objevují typické pigmentace na kůži. Endokrinní aparát Nejvýznamnější hormonální změny nacházíme u žen – v klimakteriu, které souvisejí se snižující se produkcí hormonů žlutého tělíska (především pokles estrogenů, ale i progesteronu, omezeně zvyšující se produkce folikulo-stimulačního a luteinizačního hormonu). U mužů pak nacházíme postupný pokles testosteronu (začíná již po 25. roku). V organizmu se snižují koncentrace růstového hormonu. Vyšší věk je charakterizován sníženou citlivostí cílových tkání na stimulující účinek působků


ABSTRAKTA

(například štítné žlázy na produkci thyreotropního hormonu na TRH stimulaci). Celkově pak můžeme situaci snížené koncentrace hormonů brát jako změnu danou věkem, nikoliv naopak. Nervový systém a smysly S přibývajícím věkem se snižuje počet nervových buněk, čemuž ale bezprostředně nemusí odpovídat změna intelektu. Intelekt je dán počtem synapsí a ty závisí na daném jedinci a jeho aktivitě. Objektivně ale některé funkce klesají, například reakční čas se u 60letých oproti 20letým zhoršuje asi o 26 %, vštípitelnost nových poznatků, pozornost. Typické jsou změny spánku. Častější je celkově kratší doba a povrchnější hloubka spánku. Za původce celkových změn spánkového rytmu se dnes považuje změna koncentrace mediátoru CNS – serotoninu. S přibývajícím věkem je častější atrofie Cortiho orgánu a s tím spojený vyšší výskyt presbyakusis. Klesá elasticita čočky v oku, proto i schopnost jejího přizpůsobení se – akomodace – a tudíž nárůst počtu presbyopie. Častěji se vyskytují změny čirosti čočky i sklivce, výskyt zákalových onemocnění; klasickým příkladem je výskyt katarakty – zákalu čočky.

BIO RÁJ TURNOV

/

5. – 7. ŘÍJNA 2007

S věkem se také významně snižuje cit pro čich i chuť, typické je například častější přesolování jídla. V důsledku progresivních změn – zejména Meissnerových a Vater-Pacciniho tělísek klesá u starších významně somatoviscerální senzibilita. Co říci závěrem? Je dobré o změnách – způsobených věkem – vědět a ve farmakologické praxi dané zákonitosti respektovat. Řadu fyziologických změn nejsme schopni ovlivnit, co jsme ale schopni ovlivnit, je čas nástupu a rychlost změn. Pro všechny intervence, včetně farmakologických, stále platí: pravidelné udržování fyzické a duševní aktivity spojené s odpovídající skladbou jídelníčku může proces stárnutí organizmu významně zpomalit.

Literatura 1. Boron W F, Boulpaep EL. Medical Physiology. Philadelphia, Saunders 2003, 1319 s. 2. Costanzo LS. Physiology. Philadelphia, Saunders 2006, 490 s. 3. Deetjen P, Speckmann EJ, Hescheler J. Physiologie. München, Urban & Fischer 2005, 944 s. 4. Gayton AC, Hall JE. Medical Physiology. Saunders, Philadelphia 2000, 1064 s. 5. Price SA, Wilson LM. Pathoph siology. Mosby, St. Luis 2003, 1183 s. 6. Schmidt R, Unsicker K, Lehrbuch Vorklinik, Teil C. Köln, Deutsche Ärzte-Verlag GmbH, 2003, 668 s.

9

ABSTRAKTA

V YŠŠÍ VĚK A INDIVIDUALIZACE FARMAKOTERAPIE Z POHLEDU EXPERIMENTÁLNÍHO FARMAKOLOGA prof. RNDr. Dr.h.c. Jaroslav Květina, DrSc. Ústav experimentální biofarmacie, Hradec Králové SOBOTA / 6. 10. 2007 – 9:45 Modifikace účinků a toxicity léčiv podaných do organizmu věkově starších jedinců vycházejí z funkčních posunů, ke kterým v průběhu ontogeneze dochází: – ze změn v kvantitě látkových přeměn, propojených s nižší dechovou kapacitou, s nižší konzumpcí kyslíku, a s následnými řetězci (snižování bazálního metabolizmu, pokles enzymové aktivity, manifestace dysbalancí obsahu vody a elektrolytů, dysbalance anabolicko-katabolické rovnováhy), – ze změn v morfologii a fyziologii kardiovaskulárního systému (s dopadem na elasticitu, průsvit cév a na vaskularizaci jednotlivých funkčních systémů), – ze změn na celulární a subcelulární úrovni (včetně změn v reprodukční vyváženosti, v adaptabilitě, ve vybavenosti specifickými receptory). Z nich odvozované doporučující „guidelines“ pro úpravy farmakoterapeutických režimů jsou charakte-

10

rizovány nesouměrností mezi relativně zmapovanými geriatrickými posuny ve farmakokinetických ukazatelích (změny ve vstřebávání léčiv, v jejich biodistribuci a v transportní vazbě, v jejich biotransformační přeměně na metabolity, v jejich vylučování) a relativně méně predikovatelnými ontogenetickými změnami v reaktivitě farmakologických receptorů. Aktuální farmakologické trendy směrem ke geriatricko-farmakoterapeutickým taktikám vyznívají v upřesňování stávajících obecných doporučení a v upřesňování ukazatelů pro individualizaci terapie, komplikovanou: – o stařeckou polymorbiditu (spojenou s poly-farmakoterapií, s lékově-interakčními komplikacemi a s iatrogenně navozenými dysfunkcemi), – o osobnostně proměnou kvalitu kognitivních funkcí (s následky ve změněné stereotypii životosprávy a v dodržování léčebné „compliance“).


ABSTRAKTA

ANTIDEPRESIVA VE STÁŘÍ doc. MUDr. Jarmila Plevová, CSc. Psychiatrická ambulance Priessnitzovo sanatorium, Jeseník SOBOTA / 6. 10. 2007 – 10:30 V přednášce se budeme zabývat základními aspekty racionálního užití antidepresiv u seniorů: 1. Zvláštnosti fyziologie ve vyšším věku ve vztahu k farmakokinetice a farmakodynamice. Multimorbidita a polyfarmacie ve vyšším věku. 2. Zvláštnosti psychiky a životního stylu ve stáří, jak stáří modifikuje klinický obraz chorobných stavů. Deprese ve stáří.

BIO RÁJ TURNOV

/

5. – 7. ŘÍJNA 2007

3. Nejčastěji užívaná antidepresiva ve vyšším věku, jak vyšší věk modifikuje jejich účinky. 4. Nejčastější nežádoucí účinky antidepresiv. 5. Příklady lékových interakcí antidepresiv klinicky významných pro seniory.

11

ABSTRAKTA

FARMAKOTERAPIE ALZHEIMEROV Y CHOROBY A DALŠÍCH DEMENCÍ doc. MUDr. Roman Jirák, CSc. Psychiatrická klinika 1. LF UK, Praha SOBOTA / 6. 10. 2007 – 11:30 Do nedávna byly pokládány všechny demence za neléčitelné. Později byly objeveny možnosti farmakoterapie některých demencí, které mohou vést až k úpravě ad integruj. Je to např. použití antibiotik u demencí luetické etiologie. Většinu demencí, včetně nejčastější z nich Alzheimerovy choroby, v současnosti ještě neumíme vyléčit. Jsou však používány postupy, ovlivňující některé patogenetické řetězce, které průběh demencí podstatně zpomalují, oddalují těžká stadia spojená s hospitalizací, zlepšují kvalitu života nemocných i jejich pečovatelů. U Alzheimerovy choroby jsou to v první řadě inhibitory mozkových cholinesteráz (acetyl-, ale také butyrylcholinesteráz). Tato léčiva jsou určena pro lehká až střední stadia alzheimerovských demencí, ale dobré výsledky v klinických studiích byly dosaženy i u některých jiných typů demencí. Ve středních až těžších (nikoli však

12

nejtěžších) stadiích Alzheimerovy choroby je používán memantin, látka, parciálně blokující glutamátergní ionotrpní N-methyl-D aspartátové receptory. Tato látka působí neuroprotektivně snížením nadměrného influxu kalcia do neuronů, a také zlepšuje tzv. dlouhodobou potenciaci – jeden ze základních mechanizmů učení. Jsou rozebrány mechanizmy působení dalších farmak, používaných k léčbě demencí (např. nootropní farmaka, extractum ginkgo biloba, vychytávače volných kyslíkových radikálů). U těchto látek je však účinnost u Alzheimerovy choroby nízká nebo sporná. Rovněž jsou zmíněny další farmakoterapeutické strategie, v současnosti ověřované, jejichž zavedení do klinické praxe v blízké budoucnosti je pravděpodobné (např. vakcinace beta-amyloidem, použití glitazonů a další.


ABSTRAKTA

HOJENÍ CHRONICKÝCH RAN prof. MUDr. Luboš Sobotka, CSc. Klinika gerontologická a metabolická FN, Hradec Králové SOBOTA / 6. 10. 2007 – 14:00 Chronické rány vznikají velmi často na multifaktoriálním podkladě. Jde zejména o zhoršenou trofiku v místě rány v důsledku: – – – –

zhoršeného prokrvení při tepenném uzávěru – ateroskleróza, postižení drobných cév při mediokalcinóze – zejména u nemocných s renální insuficiencí, chronické venostázy při nedostatečnosti žilního řečiště – varikózní komplex, metabolické příčiny – diabetes mellitus, malnutrice.

Z lokálních příčin se na vzniku defektů podílí často malé trauma s následnou infekcí (poranění kůže škrábnutím či odřením, bodnutí hmyzem). Nemalou úlohu hraje i lokální infekce. Bakteriální kolonizaci je možno identifikovat téměř u každé rány. Obrázek 1. Nehojící se defekt na pravém kotníku, délka trvání 2,5 roku

BIO RÁJ TURNOV

/

5. – 7. ŘÍJNA 2007

V důsledku uvedených faktorů ve většině chronických ran převažuje zánětlivý charakter hojení s následným vznikem jizvy či tkáňové nedostatečnosti. Pokud se neodstraní systémová příčina vzniku rány, může dojít ke zhojení nedokonalému, k častým recidivám, anebo ke vzniku chronického defektu. Přístup k léčbě chronických ran musí být komplexní. Zejména je třeba odstranit vyvolávající příčinu: – rozšíření tepenného uzávěru pomocí angioplastiky nebo chirurgického výkonu, – chirurgické řešení chronické renostázy a následná chronická léčba (elastické punčochy, bandáže), – léčba malnutrice a těsná kompenzace diabetu. Lokální léčba chronických defektů je velmi často svízelná. To je dáno i tím, že během dlouhé doby, Obrázek 2. Stav po zhojení po 2 měsících aplikace přípravku Hyiodine

13

ABSTRAKTA

po kterou měl nemocný defekt na dolní končetině, došlo k řadě změn, které vyústily v demarkaci defektu a prakticky k zástavě hojení. Defekt je velmi často chronicky kolonizován a pokryt nekrotickými hmotami s následným nepříjemným zápachem. Při lokální léčbě je nutno především defekt vyčistit a zbavit pablán. Důležité je i pečlivé omytí defektu a krátkodobá aplikace lokálních dezinficiencí (preparáty jódu, chloramin apod.) Následná léčba by měla stimulovat granulaci a epitelizaci. Tento proces by však měl vést především ke kontrakci rány tak, aby byla co nejmenší část defektu pokryta jizvící se a velmi fragilní tkání.

14

Před sedmi lety jsme se podíleli na přípravě komplexu hyaluronanu s jódem, který je velmi vhodný především k léčbě obtížně se hojících defektů. Preparát je dostupný pod názvem Hyiodine a naše více než pětileté zkušenosti potvrzují pozitivní efekt tohoto zdravotnického prostředku na hojení rány – viz obrázek 1 a 2. Závěr Při hojení chronických ran je nutné pokud možno odstranit vyvolávající příčinu. V následné lokální léčbě je třeba provést odstranění nekróz a pro zlepšení granulace, kontrakce a epitelizace rány je výborným prostředkem komplex hyaluronan-jód – Hyiodine.


ABSTRAKTA

SOUČASNÝ POHLED NA IMUNOMODULÁTORY PharmDr. Petr Jílek, CSc. Katedra biologických a lékařských věd Farmaceutická fakulta UK, Hradec Králové SOBOTA / 6. 10. 2007 – 14:45 Imunitní systém neustále interaguje s nepřeberným množstvím látek jak z vnějšího, tak vnitřního prostředí těla. Tyto interakce mohou imunitní systém ovlivňovat, někdy krátkodobě (zanícení a uzdravení poranění), jindy dlouhodobě (TBC, očkování). Látky, které se cíleně používají k ovlivnění funkcí imunitního systému, se označují souhrnně jako imunomodulátory (IM). Formálně lze mezi IM zařadit očkovací látky – vakcíny, které vyvolávají (pokud možno) dlouhodobou, vysoce specifickou (strukturně nesmírně přesně zacílenou) rezistenci proti antigenům (mikrobům, nádorům, hormonům) totožným alespoň v části struktury s těmi, které byly použity pro očkování. Současné zdravotnictví řeší dva stěžejní úkoly. Předně jde o zajištění dostatku již zavedených očkovacích látek i pro ty, kteří k nim kvůli ekonomické či politické situaci nemají přístup. Dále se intenzivně vyvíjejí vakcíny proti pandemickým hrozbám, jako je chřipka nebo AIDS. Za dějinnou událost lze označit celosvětové vymýcení neštovic v roce 1980 a vymýcení dětské obrny ve velké části světa v posledních letech. Za imunomodulátory v užším smyslu slova se považují látky ovlivňující imunitní děje zpravidla krátkodoběji a s menší specifitou. Hovoříme pak o imunosupresivech, která mají za úkol tlumit nežádoucí reakce namířené proti vlastním strukturám při autoagresivních chorobách, proti látkám vnějším při aler-

BIO RÁJ TURNOV

/

5. – 7. ŘÍJNA 2007

giích nebo reakce na přenesenou tkáň či orgán při transplantacích. Současné výsledky imunosupresivních terapií jsou nesporně lepší než koncem minulého století. Je to díky účinnějšímu používání klasických léků (kortikoidy, azatioprin, cyklosporin A), které mají lepší dávkovací protokoly, nové lékové formy, přesnější monitorování atd. Uplatňují se i deriváty uvedených látek, které výrazně překonávají terapeutický efekt mateřské látky viz např. pimecrolimus v léčbě ekzémů. Díky základnímu imunologickému a imunofarmakologickému výzkumu jsou zaváděny látky s jinými mechanizmy účinku například mykofenolát mofetil nebo monoklonální protilátky, jimiž lze blokovat určité struktury imunitního systému a díky tomu i nežádoucí reakce. Jako příklad uveďme protilátky zvané efalizumab nebo infliximab, které blokací prozánětového působku TNF zlepšují průběh Crohnovy choroby, stejně jako efalizumab pomáhá při psoriáze tím, že oslabuje vazbu poškozujících imunocytů na jejich cílové struktury v kůži. Monoklonální protilátky nabízejí mnoho možností využití jak v imunomodulační léčbě, tak i v onkologii (označování a likvidace nádorových buněk), každoročně je jich registrováno několik dalších. Pro stimulaci imunitního systému existuje řada imunomodulátorů. Uveďme především biotechnologicky připravené cytokiny a léky odvozené z mikrobiálních buněk. Cytokiny jsou peptidové hormony regulující čin-

15

ABSTRAKTA

nost imunitního systému. V posledních dvou dekádách jich bylo objeveno kolem padesáti, necelá desítka z nich je již prakticky používána. Patrně největší význam mají tzv. růstové faktory (CSF), což jsou látky, jimiž některé buňky imunitního systému působí na krvetvorné tkáně ve smyslu vyšší produkce krvinek a jejich rychlejšího dozrávání. Díky CSF je možno urychlit zotavení krvetvorby poškozené cytostatickou léčbou v onkologii, bez CSF si nelze představit zotavení imunity po transplantaci kostní dřeně, erytropoetin předchází anémii u lidí s nevratně poškozenými ledvinami. Další stimulační cytokiny, především interferon alfa a interleukin 2, dokážou natolik vyburcovat protinádorovou imunitu, že to pomůže nemocnému vyhrát jeho boj s nádorem, jenž je jinými prostředky těžko zasažitelný. To platí především o melanomu a rakovině ledvin. Cytokiny přiváděnými do těla zvenčí lze ovlivňovat i složitou regulační síť imunitního systému nejen ve smyslu stimulace, ale i tlumením nežádoucích reakcí. Zde uveďme velmi dobré výsledky léčení roztroušené sklerózy interferonem beta – tato látka patrně posiluje tlumivé imunitní děje a tím chrání mozkovou tkáň před postupnou destrukcí imunoagresivním procesem. Stimulující imunomodulátory odvozené od mikrobů představují výše zmíněné vakcíny. Především v pediatrii se ovšem uplatňují i tzv. polybakteriální imunomodulátory připravené ze směsí šetrně usmrcených bakterií vyskytujících se v horních dýchacích cestách nebo v močovém ústrojí. Tyto léky jsou k dispozici poměrně dlouho, vedou se debaty o jejich účinnosti a užitečnosti. Základní imunologický výzkum posledních let přinesl poznatky umožňující vy-

16

světlit možné působení těchto látek, a tudíž i potvrdit jejich terapeutickou hodnotu. Bylo totiž objeveno, že především buňky tzv. přirozené imunity (např. makrofágy) disponují schopností rozeznat určité složky těl mikrobů, které ukazují na jejich patogenitu a u jiných organizmů se nevyskytují. Jde např. o lipopolysacharid (endototoxin, pyrogen) gramnegativních bakterií, kyselinu teichoovou streptokoků, manan kvasinek, typické posloupnosti virových nukleových kyselin atd. Pro tyto tzv. s patogenitou asociované vzory (PAMP) mají buňky receptory označované Toll. Výskyt PAMP v blízkosti buněk imunitního systému signalizuje nebezpečí, buňky jsou mohutně aktivovány a svoji obrannou aktivitu zaměřují nejen proti zdrojům PAMP, ale i proti ostatním potenciálně patogenním mikrobům. Lze předpokládat, že polybakteriální modulátory podávané p. o. se ve střevní sliznici setkávají s imunocyty, a že tyto buňky prostřednictvím jejich Toll receptorů aktivují. Aktivované buňky odpovídají jednak tvorbou stimulačních cytokinů, jednak migrují do jiných sliznic (dýchací trakt, urogenitál) a tam zvyšují rezistenci i proti mikrobům, jejichž složky nebyly v polybakteriálním imunomodulátoru zahrnuty. Podobně lze vysvětlit i příznivý účinek mikrobiálních polysacharidů (glukan, lentinan) při podpoře protinádorové imunity u lidí s nádorovým onemocněním. Z výše uvedeného snad vyplývá, že studium imunitního systému přináší poznatky, které se relativně brzy prakticky uplatňují a přinášejí veliký užitek. Ne vždy je pokrok dostatečně rychlý, ne vždy jsou splněna očekávání vyplývající z úspěšných experimentů na zvířatech. I tak je přínos imunomodulačních terapií patrný a hodný pozornosti.


ABSTRAKTA

K AZUISTIK A – FATÁLNÍ ZÁMĚNA DVOU LÉČIV ÝCH PŘÍPRAVKŮ PharmDr. Petr Jílek, CSc. Katedra biologických a lékařských věd Farmaceutická fakulta UK, Hradec Králové SOBOTA / 6. 10. 2007 – 16:00 Tato kazuistika poukazuje na možnost záměny vzhledově podobných léků. Pacient (80 let) přijat na interní oddělení pro kolapsový stav, za několik hodin umírá, pozůstalí z vyjádření lékaře usoudili, že šlo o diseminovanou intravaskulární koagulopatii. Z anamnézy: žil sám, vcelku soběstačný, stav po plastice srdeční chlopně, anxiozita, suspektní katarakta – stěžoval si na zhoršený visus, antikoagulační terapii dodržoval, při poslední kontrole 3 týdny před smrtí byla prý srážlivost správně snížená.

BIO RÁJ TURNOV

/

5. – 7. ŘÍJNA 2007

Z užívaných léků: Lawarin 2, Lexaurin 3. Pozůstalí nalezli na nočním krabičku Lexaurinu 3, v ní dva blistry s růžovými tabletami, jeden blistr obsahoval Lexaurin, druhý blistr Lawarin 2, oba léky téměř spotřebovány. Nelze vyloučit konzumaci Lawarinu místo Lexaurinu zvláště v souvislosti se zhoršením zraku. Podobnost názvů a vzhledů uvedených přípravků představuje jisté riziko.

17

ABSTRAKTA

MONITOROVÁNÍ LÉKOV ÝCH CHYB A PŘÍSPĚVEK FARMACEUTA K BEZPEČNÉMU POUŽÍVÁNÍ LÉČIV Mgr. Josef Malý1, Mgr. Michal Hojný2, doc. RNDr. Jiří Vlček, CSc.1 1 Katedra sociální a klinické farmacie Farmaceutická fakulta UK, Hradec Králové 2 Ústavní lékárna IKEM, Praha SOBOTA / 6. 10. 2007 – 16:10

Úvod Lékové chyby a nežádoucí jevy mohou negativně ovlivňovat kvalitu poskytované zdravotní péče. Celé řadě těchto situací můžeme vhodným způsobem preventivně zabránit. Chyby v používání léčiv mohou vyústit až v poškození nebo smrt pacienta. V jiných případech se může zvýšit utrpení pacientů či rodinných příslušníků, rostou též náklady zdravotních pojišťoven, prodlužuje se doba hospitalizace nemocných a zvyšuje se spotřeba léčiv nutných ke korekci lékového poškození pacienta, zvyšuje se non-adherence k léčbě, snižuje se kvalita života apod. Původcem zmíněných pochybení může být každý subjekt, který přichází do kontaktu s léčivy. Pouze spolupráce všech složek zdravotní péče včetně pacientů může přispět ke snížení výskytu lékových chyb nebo nežádoucích jevů a rizik z nich plynoucích. Farmaceut je důležitou, i když minoritní součástí celého systému zdravotní péče. Oproti ostatním subjektům má však určitou výhodu. Jeho vzdělání je ze všech zdravotníků nejkomplexněji orientováno na léčivo a především v ambulantní péči je obvykle posledním článkem, před tím než je léčivo podáno pacientovi.

18

Ve sdělení jsou prezentovány vybrané výsledky studie, jejímž cílem bylo popsat a vyhodnotit roli farmaceuta při identifikaci a řešení potenciálních lékových chyb v podmínkách lékáren České republiky. Metodika Farmaceuti zaznamenávali do tištěného nebo webového formuláře v průběhu šesti měsíců potenciální lékové chyby identifikované při jakékoli odborné činnosti v lékárně. Dokumentovány byly mimo jiné tyto údaje: typy a příčiny chyb, intervence farmaceuta, léčiva související s chybou, doba věnovaná chybě, chybující subjekt a charakteristika pacienta jako věk, pohlaví, další užívaná léčiva a komorbidity. Při vyhodnocení byla použita deskriptivní statistika. Výsledky Do projektu se zapojilo 66 farmaceutů. Charakterizuje je průměrný věk 33,2 let a průměrná doba praxe 8,4 let v zařízeních lékárenské péče. 32 farmaceutů působilo v nemocniční lékárně a 42 již složilo atestaci. Celkem bylo zaznamenáno 698 intervencí farmaceuta používajícího tištěný formulář, resp. 1 635 intervencí přes webový formulář. Identifikovány


ABSTRAKTA

byly tyto kategorie lékových chyb: pochybení v dávkování; nevhodně indikované nebo kontraindikované léčivo; duplicitní preskripce; potenciální lékové interakce; ohrožení stability a účinku léčiva (např. dělení SR forem LP); zaměněn nebo předepsán jiný LP; zaměněná, chybějící nebo nevhodná síla LP a jiné. Většina identifikovaných pochybení vznikla při preskripci léčiv (95 % případů). Více než 90 % případů odhalil farmaceut při dispenzaci léčiv. Při řešení lékových problémů využil farmaceut obvykle AISLP nebo konzultaci s předepisujícím lékařem. Závěr Farmaceut dokáže identifikovat potenciální lékové chyby a obvykle je i racionálně řešit. Reportování případů lékových chyb můžeme chápat jako jeden z dokladů odborné činnosti lékáren a zároveň může

BIO RÁJ TURNOV

/

5. – 7. ŘÍJNA 2007

přispívat k rozvoji klinické farmacie v nemocničních i veřejných lékárnách České republiky. Zdá se, že farmaceut tak může napomoci k bezpečnému zacházení s léčivy.

Literatura 1. Bates DW et al. Relationship between medication errors and adverse drug events. J. Gen. Intern. Med. 1995; 10, 199–205. 2. Einarson TR. Drug-Related Hospital Admissions. Ann. Pharmakother. 27, 1993, S. 832–840. 3. Hepler CD, Strand LM. Oppurtinies and resposibilities in pharmaceutical care. Am J Pharm. 1990 Mar; 47 (3): 533–543. 4. Kuyper AR. Patient counseling detects prescription errors. Hosp. Pharm. 1993 Dec; 28(12): 1180–1181, 1184–1189. 5. Lesar TS, Lomaestro BM, Pohl H. Medication-prescribing errors in a teaching hospital. A 9-year experience. Arch Intern Med. 1997 Jul 28; 157(14): 1569–1576. 6. Vlček J, Malý J. Jsou lékárníci součástí kultury bezpečnosti léčiv? Solutio 2006. Medon 2006. http://www.medon-solutio.cz/ online2006/index.php?linkID=txt5&lang=1

19

ABSTRAKTA

MERCHANDISING V SOUČASNÉ FARMACEUTICKÉ PRAXI Mgr. Eliška Pospíšilová, RNDr. Božena Macešková, CSc. Ústav aplikované farmacie Faf VFU Brno SOBOTA / 6. 10. 2007 – 16:40 Merchandising si jako „věda o nakupování“ začal upevňovat svou pozici jako přehledný a eticky přijatelný nástroj marketingu volně prodejných léčiv, který nejen přináší jistý benefit pro lékárnu, ale též zpřístupní prostředí lékárny pacientovi – zákazníkovi. Práce přináší přehled o používání marketingových nástrojů ve 129 lékárnách (dotazníkový průzkum, 2005): 58 lékáren (46,77 %) prezentuje OTC sortiment pacientům podle účelu použití, nejčastěji v 5 až 10 skupinách, převážně ke spokojenosti pacientů i pracovníků lékárny (87,93 %). Dále

20

je sledován dopad změn v prezentaci (uspořádání) volně prodejného sortimentu konkrétní lékárny. Detailně je vyhodnocena prodejnost 17 přípravků (HVLP i parafarmaceutika) 12 měsíců před změnou uspořádání a 12 měsíců po změně uspořádání sortimentu v lékárně (2005, 2006). 15 přípravků ukazuje nárůst prodejnosti (1,79–138,10 %, průměr 34,35 %). Výsledky dokazují, že aplikace merchandisingu má pozitivní vliv nejen na prodejnost OTC sortimentu, ale i na spokojenost pacientů a pracovníků lékárny.


ABSTRAKTA

ZHODNOCENÍ FARMAKOTERAPIE U GERIATRICKÝCH PACIENTŮ VE V YBRANÝCH DOMOVECH DŮCHODCŮ V BRNĚ MUDr. PharmDr. Lenka Bartošíková, Ph.D.1, doc. MUDr. Jiří Nečas, CSc.1, MUDr. Tomáš Bartošík, Ph.D.2, MUDr. Petr Fráňa2 1 Ústav fyziologie LF UP, Olomouc 2 Fakultní nemocnice u Sv. Anny, Brno NEDĚLE / 7. 10. 2007 – 9:00 Úvod. K nejčastějším rizikovým faktorům v rámci geriatrické populace patří zejména současný výskyt několika onemocnění (polymorbidita), velký počet užívaných léků (polypragmazie), neochota nebo neschopnost dodržovat lékařem stanovený dávkovací režim (tzv. noncompliance) a farmakokinetické a farmakodynamické změny stárnoucího organizmu. Polypragmazie je problémem, o němž se ví již dlouho, avšak nepříliš úspěšně se řeší. Mezinárodní statistiky uvádějí, že každý dvacátý nemocný je hospitalizován v důsledku iatrogenně vzniklé lékové reakce a že asi 20 % celkové ošetřovací doby na lůžku si vyžaduje úprava těchto reakcí. I když užívání mnoha léků najednou není problémem pouze starších pacientů, lidem 65letým a starším se předepisuje dvakrát tolik léků než lidem mladším a starší lidé navíc užívají volně prodejná léčiva dokonce sedmkrát častěji než průměrná dospělá populace. Četnost kombinací léků roste s komplexností léčebných postupů. Kombinace několika léků je u řady chorobných stavů nezbytná. Není však výjimkou, že nemocnému je současně ordinováno 8 až 10 různých účinných léků – a to často

BIO RÁJ TURNOV

/

5. – 7. ŘÍJNA 2007

několika lékaři, kteří někdy nevědí o dalších ordinacích – takže za této situace není možno ani zhruba odhadnout terapeutickou odpověď jednotlivých léků v kombinaci, natož jejich nežádoucí účinky. Cílem naší studie bylo zhodnocení farmakoterapie u geriatrických pacientů 2 domovů důchodců se zaměřením na polypragmazii a možná rizika výskytu lékových interakcí u nejfrekventovanějších aplikovaných přípravků. Metodika. Studie se zúčastnilo 72 pacientů hospitalizovaných ve 2 domovech důchodců. Soubor tvořilo 26 mužů a 46 žen průměrného věku 84,9 let. Z karet pacientů byla vypsána komplexní medikace za zvolené období (1 měsíc) a bylo stanoveno rozpětí počtu medikací u jednotlivých pacientů. Dále byly vyhodnoceny nejčastěji předepisované preparáty u celého souboru pacientů a u nich zjištěny možné interakce. Výsledky. Největší počet medikací za zvolené období byl zjištěn ve skupině 7–10 medikací, a to celkem u 24 pacientů a ve skupině 11–14 medikací u 26 pacientů. U 6 pacientů bylo nalezeno 19 a více

21

ABSTRAKTA

medikací v průběhu 1 měsíce. Nejčastěji aplikovanými preparáty u zvoleného souboru pacientů byly Furon tbl., Anopyrin 100 mg tbl. a Dioxin 0,125 mg tbl. Počet nejčastěji předepisovaných přípravků, které byly medikovány u 10 a více pacientů, činil 13. U všech hlavních obsahových látek byly zjišťěny možné interakce. Závěr. Lékové interakce patří k předvídatelným rizikům farmakoterapie. Je možné se jich vyvarovat důsledným posouzením pacientova zdravotního

22

a funkčního stavu předepisovaných léčiv a obezřetným sledováním průběhu léčby. Znalost kontraindikací a lékových interakcí, tedy respektování zásad účelné farmakoterapie a preskripce „šité na míru“, se příznivě odráží nejen v kvalitě života pacienta, ale vede též ke značné úspoře nákladů na léčebnou péči. Prevence komplikací farmakoterapie by proto měla být vzhledem k nepříznivým individuálním, společenským i finančním dopadům uplatňována s vyšším důrazem.


ABSTRAKTA

JE TŘEBA ZÁSADNĚ ZMĚNIT V PRAXI SOUČASNÝ MODEL LÉK ÁRENST VÍ A UPLATNĚNÍ FARMACEUTA V ČR? Mgr. Jiří Kotlář1, RNDr. Jana Kotlářová, Ph.D. 2 1 Nemocniční lékárna FN, Hradec Králové 2 Farmaceutická fakulta UK, Hradec Králové NEDĚLE / 7. 10. 2007 – 9:15 Současný, tradiční model lékárenství je v posledních letech čím dál tím častěji vystaven neustálým vnějším tlakům a vlivům, které negativně ovlivňují fungování lékáren. Mezi klíčové patří: – globalizace, – ekonomické tlaky, – komercionalizace, – vznik řetězců a zapojování velkých firem do provozování lékáren. Farmaceuti se stále převážně uplatňují ve veřejných lékárnách, proto je zcela na místě otázka, zda je

současný model udržitelný, reformovatelný, nebo zda je třeba zcela zásadní změna v poskytování lékárenské péče a uplatnění farmaceuta. Vše je zcela jistě ještě umocněno tím, že není zcela jasná společenská poptávka po službách poskytovaných farmaceutem. Příspěvek je zamyšlením nad nutností zásadní změny postavení a role farmaceuta v systému poskytování zdravotní péče, zejména pak mimo lékárny. Změny považujeme za potřebné a po diskuzi je nutné neprodleně vytvořit podmínky pro jejich prosazování v praxi.

NOVINKY V ŘADĚ CALIBRUM PROFESIONÁLNÍ PORADENST VÍ V LÉK ÁRNĚ – PŘIDANÁ HODNOTA LÉK ÁRNÍK A Mgr. Hana Chromková Zentiva NEDĚLE / 7. 10. 2007 – 9:40

BIO RÁJ TURNOV

/

5. – 7. ŘÍJNA 2007

23

ABSTRAKTA

KUŘÁK V LÉK ÁRNĚ: DŮLEŽITÁ ŠANCE MUDr. Eva Králíková, CSc. Ústav hygieny a epidemiologie a Centrum léčby závislosti na tabáku 1. LF UK a VFN, Praha NEDĚLE / 7. 10. 2007 – 10:00 Lékárny by neměly být jen výdejnou a skladištěm léků, ale i centrem kvalifikovaných informací o zdraví. Navíc do lékárny přicházejí lidé pro léky, tedy patrně ne zcela zdraví – v takovou chvíli je dotaz na kuřáctví a doporučení přestat, citlivěji vnímán. Význam pouhého dotazu i jasného doporučení, i když krátkého, není zanedbatelný: personál lékárny je autoritou ve věci zdraví, navíc pacienti přicházejí kvůli nějakému zdravotnímu problému a je vhodné spojit s ním dotaz na kuřáctví, například: Vidím, že užíváte léky na zvýšený cholesterol (cukrovku, anginu pectoris atd.), rád bych se zeptal, kouříte?“. Od roku 1992, kdy byla publikována 10. verze Mezinárodní klasifikace nemocí WHO, je pod diagnózou F 17 uvedena závislost na tabáku. Stejně jako léčíme pacienty s jinými nemocemi, měli bychom léčit i závislé na tabáku. Postupně se objevovaly i léky. Farmakoterapie má smysl u kuřáků závislých na nikotinu (= kouří denně, většinou 10 a více cigaret a první si zapalují do hodiny po probuzení). Potlačí se tak abstinenční příznaky, které většinu silně závislých vracejí ke kouření: lačnění po cigaretě, podrážděnost/zlost, smutek/deprese, zvýšená chuť k jídlu, poruchy spánku, neschopnost se soustředit, úzkost, neschopnost odpočívat. Na nikotinu je závislá naprostá většina kuřáků. Farmakoterapie by měla v dostatečné intenzitě trvat nejméně 3 měsíce, raději déle. Závislost na tabáku je chronická nemoc s vysokým rizikem relapsů.

24

Závislost na tabáku, podobně jako ostatní závislosti, má dvě hlavní složky – fyzickou (způsobenou zmnožováním a senzitizací nikotinových receptorů a dalšími mechanizmy) a psychosociální. V rámci psychobehaviorální intervence je třeba pacienta stimulovat ke změně životního stylu, návyků, způsobu prožívání dne. Farmakoterapie závislosti na tabáku Nejdéle je na trhu nikotin (náhradní terapie nikotinem, NTN) ve formě žvýkačky. Následovaly nikotinové náplasti, inhalátor, mikrotableta a pastilky. Všech těchto 5 forem je nyní v ČR, jsou volně prodejné v lékárnách. Principem NTN je dodání nikotinu do mozku z jiného zdroje než je cigareta. Vzhledem k tomu, že cigareta také obsahuje nikotin (z jedné cigarety se vstřebá cca 1–3 mg nikotinu bez ohledu na hodnotu uvedenou na krabičce), navíc ale více než 4 000 chemikálií, je čistý nikotin vždy méně nebezpečnou alternativou než kouření. Je tedy možné jej doporučit všem kuřákům závislým na nikotinu, kteří nedokázali přestat (ani po intenzivní intervenci) bez léčby. Mohou to být děti, těhotné nebo pacienti s kardiovaskulárním onemocněním. V případě potřeby je možno jej užívat i dlouhodobě. Pacienti, kteří nedokázali přestat naráz, mohou zkusit redukovat s NTN. I když sama redukce není cílem (nesnižuje významně riziko), ti kuřáci, kteří dokázali s nikotinem redukovat, mají


ABSTRAKTA

v budoucnosti vyšší pravděpodobnost abstinence. Ta zůstává cílem. Druhým lékem je bupropion SR. Mnoho let se užívá jako antidepresivum – blokuje zpětné vychytávání dopaminu a noradrenalinu v synapsích. Takový účinek však mají i jiná antidepresiva, která ale nejsou účinná u kuřáků, proto není mechanizmus působení bupropionu na kuřáky, na který se přišlo náhodou (ztráta chuti na cigaretu), zcela jasný. Je však (pod jiným názvem než antidepresivum) registrován jako lék závislosti na tabáku u pacientů bez deprese. Je vhodný zejména pro ty kuřáky, kteří mají problém právě s depresí. Od března 2007 je u nás k dipozici první lék, vyvinutý specialně pro léčbu závislosti na tabáku, který neobsahuje nikotin, vareniklin. Je to parciální agonista určitého typu acetylcholin-nikotinových receptorů (α4β2), které jsou typické pro silnou závislost na nikotinu. Vareniklin se na ně s vysokou afinitou navazuje, takže dojde k vyplavení dopaminu v nucleus accumbens podobně jako po potažení z cigarety, i když v menší míře a zabrání se tak abstinenčním příznakům (agoniostická aktivita). Zároveň ale zabrání navázání nikotinu na tyto receptory v případě, že by si kuřák zapálil (antagonistická aktivita) – cigareta mu tak neposkytne obvyklou odměnu. Den D se proto stanovuje ve druhém týdnu léčby vareniklinem, celkově léčba trvá 3 měsíce nebo déle. Zatímco nikotin i bupropion zdvojnásobují úspěšnost (maximálně 25 % abstinence při intenzivní intervenci), vareniklin ji ztrojnásobuje – při dlohodobém (6 měsíců) užívání byla abstinence dokonce 44 %. Nemá žádné podstatné vedlejší účinky ani kontraindikace. Při obecných doporučeních lze vycházet z krátké intervence: – Ptej se na kuřácký návyk (kolik, čeho a od kolika let pacient kouří).

BIO RÁJ TURNOV

/

5. – 7. ŘÍJNA 2007

–

Poraď jasně přestat kouřit („Pane/paní XY, pro Vaše zdraví je nutné přestat kouřit.“). – Posuď ochotu přestat – pokud nechce, můžeme jen motivovat (souvislost kouření s pacientovou nemocí, obtížemi, nálezem, nebo jakkoli jinak – např. děti v domácnosti), jinak intervence končí a při příštím kontaktu opakujeme dotaz a doporučení přestat, ovšem s pochopením. – Pomoz přestat – v případě, že si přestat přeje, podle svých časových možností s pacientem probíráme jeho nejčastější kuřácké situace a snažíme se jej přimět, aby se sám připravil na to, jak se jim přibližně po dobu 3 měsíců vyhne („Nebudu pít kávu.“ „Nepůjdu do té hospody“.), nebo jak se na ně připraví, když se jim vyhnout nedá („Budu nosit kartáček na zuby a pastu a po jídle si vyčistím zuby, vypiji sklenici vody…“). – Plánuj kontroly: ty zejména v prvních týdnech zvýší úspěšnost (i telefonická kontrola, kterou může udělat sestra). Kuřák, který si přeje přestat, může být doporučen do specializovaného centra léčby závislosti na tabáku. Těch je v ČR zatím 16, adresy na www.slzt.cz nebo na Lince pro odvykání kouření 844 600 500 (každý pracovní den 12.–20. hodin za místní hovorné z celé republiky). Centra vznikají při velkých nemocnicích, pracuje v nich alespoň jeden lékař a jedna sestra, ideální by byla kombinace s psychologem. Po screeningové návštěvě (základní klinická vyšetření, stanovení míry závislosti na nikotinu a další testy) absolvuje pacient zhruba dvouhodinovou vstupní intervenci, někdy i ve skupině. Na závěr je stanovena farmakoterapie (naprostá většina pacientů těchto center je silně závislá na nikotinu – to je také důvodem, proč nepřestali sami. Pacient si také zvolí den D. Následuje zhruba 5–8 kontrolních návštěv během kalendářního roku, podle

25

ABSTRAKTA

individuálních potřeb pacienta. První z nich je většinou do týdne po dni D, abychom posoudili vhodnost a průběh léčby. Poslední po roce, kdy teprve může-

26

me pacienta považovat za bývalého kuřáka. Ideální je spolupráce takového centra s lékárnou, a to obousměrně.


Generální:

Phoenix, Lékárenský velkoobchod, a. s.

Hlavní:

Zentiva, a. s.

Ostatní: Sandoz Johnson & Johnson Favea IBI Müller Pharma Tamda Olomouc Helago CZ Biovit Impex Hartmann Rico Pivovar Svijany Pfizer

BIO RÁJ TURNOV

/

5. – 7. ŘÍJNA 2007

SPONZOŘI 27

28


ABSTRAKTA XXIII. LÉKÁRNICKÉ DNY října 2007 TURNOV

Recommend Documents