A) PODKLADOVÉ INFORMACE PRO ZPRACOVÁNÍ ROZBORU UDRŽITELNÉHO ROZVOJE ÚZEMÍ A 1. - PODKLADY PRO ROZBOR UDRŽITELNÉHO ROZVOJE ÚZEMÍ, JEVY

A) PODKLADOVÉ INFORMACE PRO ZPRACOVÁNÍ ROZBORU UDRŽITELNÉHO ROZVOJE ÚZEMÍ A 1. - PODKLADY PRO ROZBOR UDRŽITELNÉHO ROZVOJE ÚZEMÍ, JEVY 1. – 36.

1. Vývoj počtu obyvatel počet počet počet počet počet počet počet počet

obyvatel obyvatel obyvatel obyvatel obyvatel obyvatel obyvatel obyvatel

k k k k k k k k

datu datu datu datu datu datu datu datu

sčítání 1980 sčítání 1991 sčítání 2001 1. 1. 2008 1. 1. 2010 31. 12. 2011 31. 12. 2012 31. 12. 2013

508 513 512 513 514 511 511 510

868 740 143 677 992 937 207 209

Komentář: Populační vývoj kraje po roce 1990 není příliš příznivý. Dlouhodobé vylidňování kraje, ke kterému došlo v 19. a 20. století se sice zastavilo, ale počet obyvatel kraje v posledních dvou desetiletích stagnuje, spíše mírně klesá. V posledním čtyřletém období došlo k výraznějšímu poklesu počtu obyvatel. Mezi kraji ČR klesl Kraj Vysočina na 2. nejnižší místo v lidnatosti kraje, po Jihočeském kraji. K 31. 12. 2013 byly hustota obyvatel 75,1 osob na km2. Přitom průměrná hustota obyvatel na 1 km2 je pro Českou republiku 133,3 obyvatel k 31. 12. 2013. Vyšší hustota obyvatelstva je samozřejmě ve městech kraje, nejnižší potom v okrajových částech správních území obcí s rozšířenou působností. ***

2. Podíl obyvatel ve věku 0-14 let podíl obyvatel 0 - 14 let k datu 1. 1. 2008 podíl obyvatel 0 - 14 let k datu 1. 1. 2010 podíl obyvatel 0 - 14 let k datu 31. 12. 2011 podíl obyvatel 0 - 14 let k datu 31. 12. 2013

14,8 % 14,5 % 14,7 % 14,8 %

v ČR 14,2 % v ČR 14,7 % v ČR 15,0 %

Komentář: Věková struktura kraje je v porovnání s ostatními kraji ČR v současnosti mírně podprůměrná. Index stáří, který vyjadřuje poměr obyvatel ve věku 65 a více let, ku počtu obyvatel ve věku 0 – 14 let, byl k 31. 12. 2013 v Kraji Vysočina 119,6. Přitom v ČR byl tento index 115,7 (nejnižších hodnot dosahuje kraj Středočeský 98,8 a nejvyšších Hlavní město Praha 128,3). Přestože podíl dětské složky od roku 2010 mírně stoupá, vytvářejí se v kraji území s měně příznivou věkovou skladbou obyvatelstva a to zejména při hranicích s jinými kraji. ***

3. Podíl obyvatel ve věku 65 a více let podíl obyvatel nad 65 let k datu 1. 1. 2008 podíl obyvatel nad 65 let k datu 1. 1. 2010 podíl obyvatel nad 65 let k datu 31. 12. 2011 podíl obyvatel nad 65 let k datu 31. 12. 2013

14,9 % 15,6 % 16,6 % 17,7 %

v ČR 15,2 % v ČR 16,2 % v ČR 17,4 %

1

Komentář: V kraji je poněkud vyšší podíl obyvatelstva ve věku 65 a více let (17,7 % oproti 17,4 % v ČR jako celku k 31. 12. 2013). Podíl obyvatel ve věku 65 a více let v kraji Vysočina stejně jako v celé ČR neustále stoupá. Nižší podíl starších obyvatel je především v ORP Nové Město na Moravě, Velké Meziříčí a Třebíč a Jihlava, tedy obvody, kde je i vyšší podíl dětské složky obyvatelstva. Vysoký podíl starších obyvatel je v ORP Pacov, Humpolec a Náměšť nad Oslavou, Světlá nad Sázavou. Opět se zde ukazuje, že méně příznivé věkové složení obyvatelstva je v okrajových částech kraje. Průměrný věk je k 1. 1. 2010 v Kraji Vysočina 40,5 a v ČR jako celku 40,6 let. Průměrný věk k 31. 12. 2011 je v Kraji Vysočina 41,1 a v ČR také 41,1 let. Průměrný věk je k 31. 12. 2013 v Kraji Vysočina 41,6 a v ČR jako celku 41,5 let. Průměrný věk neustále stoupá. ***

4. Podíl osob se základním vzděláním Podíl obyvatel se základním vzděláním z počtu obyvatel 15 a více let k datu 1. 3. 2001 k 31. 12. 2005 k 31. 12. 2008 k 26. 3. 2011

25,3 % 20,5 % 18,1 % 18,5 %

v ČR 20,0 % v ČR 18,7 %

Komentář: Struktura obyvatel podle vzdělání potvrzuje trend postupného zvyšování vzdělanostní úrovně obyvatelstva. Nejpočetnější skupinou, téměř 162 tisíc, jsou podle výsledků sčítání osoby se středním vzděláním bez maturity (vč. vyučení). Kraj Vysočina má v ČR nejvyšší podíl těchto osob na populaci ve věku 15 a více let. Druhou nejpočetnější skupinou jsou osoby s úplným středním vzděláním (s maturitou) nebo vyšším odborným vzděláním, které představují téměř třetinu obyvatel starších 15 let (více než 134 tisíc). Na Vysočině byl dále zjištěn nejnižší počet obyvatel starších 15 let, kteří jsou zcela bez vzdělání (1 819 osob). Problém vzdělanostní sklady obyvatelstva se vyhrocuje zejména v odlehlejších prostorech s horší dostupností městských center se středními školami a také tam, kde je větší počet obyvatelstva jiných národností. [SLDB 2011 – Základní výsledky – Kraj Vysočina]

***

5. Podíl osob s ukončeným středoškolským a vysokoškolským vzděláním Index vzdělanosti, čili podíl osob s úplným SŠ a VŠ vzděláním na obyvatelstvu ve věku 25 a více let k 31.12.2000

45,1 %

v ČR 47,2 %

k 31.12.2005

45,8 %

v ČR 50,1 %

k 31.12.2008

49,2 %

v ČR 53,5 %

Kraj má poměrně stabilizovanou síť základních škol a dostatečnou kapacitu škol středních. V kraji působí dvě vysoké školy Vysoká škola polytechnická v Jihlavě a Západomoravská vysoká škola v Třebíči, které v akademickém roce 2011/2012 navštěvovalo téměř 4 tis. studentů. 2

Vysokoškoláci představují, dle SLDB 2011, 9,5 % obyvatel starších 15 let (republikový průměr činí 12,5 %). Podíl vysokoškoláků v Kraji Vysočina je třetí nejnižší ve srovnání s ostatními kraji. Nižší zastoupení má pouze Karlovarský a Ústecký kraj. V rámci kraje mají osoby s VŠ vzděláním nejvyšší zastoupení v okresech Žďár nad Sázavou a Jihlava, relativně nejméně jich je v okresech Havlíčkův Brod a Pelhřimov. Obecně platí, že s růstem velikosti obcí se zvyšuje podíl osob s úplným středním a vysokoškolským vzděláním a klesá podíl osob s nižším vzděláním. [SLDB 2011 – Základní výsledky – Kraj Vysočina]

***

6. Sídelní struktura Osídlení kraje je tvořeno spíše menšími sídly. Průměrná populační velikost obce na Vysočině je 725 obyvatel, což je nejméně ze všech krajů České republiky. Nejčetněji jsou zastoupeny obce do 500 obyvatel. V kraji je celkem 704 obcí. Administrativně se území Kraje Vysočina člení na 5 okresů, 15 správních obvodů obcí s rozšířenou působností a 26 obvodů obcí s pověřeným obecním úřadem. Statut města má v současnosti 34 obcí kraje (mírně podprůměrné v rámci ČR vzhledem k velikosti regionu). Krajským městem je Jihlava, ve které se koncentruje 9,9 % obyvatel kraje a 15,3 % pracovních příležitostí. Ostatní města s výjimkou Třebíče mají méně než 30 tis. obyvatel, Pelhřimov má méně než 20 tis. obyvatel. Více než 10 tis obyvatel má kromě Pelhřimova ještě Humpolec, Nové Město na Moravě a Velké Meziříčí. Podíl městského obyvatelstva dosáhl k 31. 12. 2013 celkem 57 %. Sídelní struktura je od druhé poloviny devadesátých let relativně stabilní. ZÚR KrV vymezují na území kraje centra osídlení a stanovují kategorie center jako vyšší, střední, nižší a lokální. Jako vyšší centrum osídlení je vymezeno krajské město Jihlava. Střední centra jsou: Havlíčkův Brod, Žďár nad Sázavou, Třebíč, Pelhřimov, Humpolec a Velké Meziříčí. Jako nižší centra jsou vymezeny: Nové město na Moravě, Chotěboř, Moravské Budějovice, Bystřice nad Pernštejnem, Světlá nad Sázavou a Telč. Lokální centra jsou: Náměšť nad Oslavou, Pacov, Přibyslav, Třešť, Polná, Kamenice nad Lipou, Ledeč nad Sázavou, Jaroměřice nad Rokytnou, Velká Bíteš, Jemnice, Golčův Jeníkov, Počátky a Hrotovice. Jde celkem o 26 obcí, které jsou v ZÚR KrV vymezeny jako centra osídlení na různé úrovni vybavení. V březnu 2013 vydalo MMR „Metodické sdělení MMR ke zpracování sídelní struktury v 2. Úplné aktualizaci ÚAP krajů“. Cílem metodiky je sjednotit metody a způsoby zpracování sídelní struktury, zejména s ohledem na následnou koordinaci územně plánovací činnosti obcí, na vymezování rozvojových oblastí, os a specifických oblastí, na vymezování ploch a koridorů nadmístního významu a při delegování nadmístní pravomoci obce. Sídelní struktura musí obsahovat zjištění, které obce poskytují ostatním obcím ve svém okolí určité služby, druh služeb a kategorizace těchto „obsluhujících obcí“. Centrem sídelní struktury je dle metodiky MMR obsluhující obec, která je současně správní obcí, pracovním centrem a obcí s občanským vybavením. Proto je dle metodiky postup vymezování center sídelní struktury následující:

3

1. zjištění významu obce jako centra veřejné správy 2. zjištění pracovních center 3. Zjištění obcí s občanským vybavením 4. Výsledné zařazení obsluhujících obcí do kategorií center sídelní struktury Ad 1) Význam obce jako centra veřejné správy Význam správní obce je vyjádřen kartograficky níže. Je vybráno 38 obcí. Krajské město v I. kategorii, další 4 města v kategorii II. okresních měst, dalších 10 obcí v kategorii III. Obcí s rozšířenou působností a 23 obcí ve IV. kategorii obcí se stavebním úřadem.

4

Obr. 1 – Význam obce jako centra veřejné správy

Ad 2) Pracovní centra Vyznačení významu pracovních center a příslušných funkčních městských regionů je vyjádřeno kartograficky níže. Podkladem je Atlas sídelní struktury systému České republiky. V něm jsou určeny pracovní centra a spádové oblasti, tzv. „funkční městské regiony“. Pracovní centra odpovídají současně dvěma podmínkám. Existuje v nich nejméně 1000 obsazených pracovních míst a směřuje do nich největší podíl vyjíždějících za prací z alespoň jediné jiné obce. Takto je vybráno 22 pracovních center. Význam těchto pracovních center je určen kvantitativně: I.

kategorie

min 30 tisíc obsazených pracovních míst a nejméně 100 tisíc obyvatel

II. kategorie

10 – 30 tisíc obsazených pracovních míst a 30 – 100 tisíc obyvatel

III. kategorie

3 – 10 tisíc obsazených pracovních míst a 10 – 30 tisíc obyvatel

IV. kategorie

ostatní pracovní centra

Pro nižší počet obyvatel není žádné z měst zařazeno do I. kategorie. Mimo počtu obyvatel jsou použita data ze SLBD 2001.

5

Obr. 2 – Význam obce jako pracovní centrum

Ad 3) Obce s občanským vybavením O významu obce s občanským vybavením rozhoduje společná přítomnost dále uvedených druhů zařízení a služeb (dle metodiky MMR).

6

Tab. 1 – Význam obce s občanským vybavením dle druhu, velikosti a množství občanského vybavení

Pro terciérní sektor má také výpovědní hodnotu kladný rozdíl mezi podílem obce z celkového úhrnu obsazených pracovních míst v terciéru ČR a z celkového úhrnu obyvatel ČR. Čím je rozdíl vyšší, tím má obec větší váhu v terciéru než v počtu obyvatel. Tento ukazatel má doplňkový význam pro zařazení obsluhující obce do kategorií center sídelní struktury. Pro výpočet ukazatele jsou použita data z SLDB 2001.

Vyznačení významu obce s občanským vybavením je znázorněno graficky níže. U této kategorizace již nejsou podklady pro zjištění a vyznačení spádovosti území k určité obci s občanským vybavením. Protože také menší obce jsou vybaveny úplnou základní školou, víceúčelovým sálem, prodejnou a ordinací lékařů, dle předchozí tabulky, je do kategorie IV zařazeno 57 obcí. Ve III. kategorii jsou obce s rozšířenou působností, ve II. kategorii okresní města a v I. kategorii město Jihlava.

7

Obr. 3 – Význam obce jako centra s občanským vybavením

Ad 4) Výsledné zařazení obsluhujících obcí do kategorií center sídelní struktury Na základě porovnání správního významu obce, významu pracovního centra a významu občanského vybavení v obci, s přihlédnutím ke koeficientu funkční velikosti obce (KFV), je provedeno zařazení obsluhující obce do níže uvedené kategorie centra sídelní struktury: Centra I

obce kompletně nebo většinově odpovídající významu I

8

Centra II

obce kompletně nebo většinově odpovídající významu II

Centra III

obce kompletně nebo většinově odpovídající významu III

Centra IV

obce kompletně nebo většinově odpovídající významu IV

Index komplexní funkční velikosti (KFV) obcí je objektivizací velikosti obce, nejen populační, ale také obytné, pracovní a obslužné. Vzorec pro výpočet KFV je součástí metodiky MMR. Pro výpočet ukazatele jsou použita data z SLDB 2001.

Vyznačení kategorií center sídelní struktury je znázorněno graficky níže.

Obr. 4 – Výsledné zařazení obsluhujících obcí do kategorií center sídelní struktury

9

Zařazení obsluhujících obcí do center sídelní struktury je jmenovitě následující: Centrum I:

Jihlava

Centra II:

Havlíčkův Brod, Pelhřimov, Třebíč, Žďár nad Sázavou

Centra III:

Bystřice nad Pernštejnem, Humpolec, Chotěboř, Moravské Budějovice, Náměšť nad Oslavou, Nové Město na Moravě, Pacov, Světlá nad Sázavou, Telč, Velké Meziříčí

Centra IV:

Batelov, Brtnice, Černovice, Golčův Jeníkov, Horní Cerekev, Hrotovice, Jaroměřice nad Rokytnou, Jemnice, Kamenice nad Lipou, Ledeč nad Sázavou, Luka nad Jihlavou, Okříšky, Počátky, Polná, Přibyslav, Třešť, Velká Bíteš, Ždírec nad Doubravou, Žirovnice

Jde celkem o 34 obcí. ***

7. Ekonomická aktivita podle odvětví Počet ekonomicky aktivních obyvatel celkem k 1.3.2001 v tom zahrnuto - zemědělství, lesnictví a vodní hospodářství:

253 436 9,7 %

- průmysl a stavebnictví:

44,3 %

- ostatní odvětví:

46,0 %

Počet ekonomicky aktivních obyvatel celkem k 26. 3. 2011 v tom zahrnuto

243 720

- zemědělství, lesnictví a vodní hospodářství:

6,3 %

- průmysl:

32,9 %

- stavebnictví:

7,2 %

- ostatní odvětví:

53,6 %

Komentář: Ekonomická aktivita obyvatelstva byla v dnešním Kraji Vysočina dlouhodobě utvářena odvětvově pestrou ekonomickou základnou spojena hlavně nejen s průmyslem, ale i rozvinutějším zemědělstvím a terciárním sektorem To kraj výrazně odlišovalo od některých krajů jiných, např. od Ústeckého či Moravskoslezského, které měly jednostranněji orientovanou ekonomiku na těžký průmysl a slaběji zastoupené zemědělství i poněkud potlačenou terciární sféru. Proces konvergence ekonomiky tudíž nebyl v Kraji Vysočina až na výjimky tak dramatický. V období mezi r. 1991 a 2001 se počet ekonomicky aktivních osob v kraji snížil jen o 0,3 %, počet ekonomicky aktivních v průmyslu se snížil o 10,2 % (pro porovnání v Moravskoslezském kraji o plných 40 % a v Jihomoravském kraji o 18 %). Necelou polovinu populace kraje představují osoby ekonomicky aktivní. Z nich bylo v době sčítání 2011 téměř 23 tisíc nezaměstnaných. Z více než 220 tisíc osob, které práci k datu sčítání měly, pracovaly čtyři pětiny v postavení zaměstnance a zhruba 26 tisíc jako osoby samostatně výdělečně činné. Dalších 7 tisíc pracovalo jako podnikatelé se zaměstnanci. Kraj má v rámci ČR nejvyšší podíl pracujících v zemědělství a nadprůměrný podíl pracujících

10

v průmyslu a stavebnictví. Naopak podprůměrný je podíl zaměstnaných ve službách a dopravě. [SLDB 2011 – Základní výsledky – Kraj Vysočina]

***

8. Míra nezaměstnanosti – podíl nezaměstnaných osob míra registrované nezaměstnanosti k 31. 12. 2007

6,9 %

míra registrované nezaměstnanosti k 31. 12. 2009

10,25 %

v ČR 9,24 %

počet uchazečů o 1 volné místo k 31. 12. 2009

37,5

v ČR 17,4

míra registrované nezaměstnanosti k 31. 12. 2011

9,44 %

v ČR 8,62 %

počet uchazečů o 1 volné místo k 31. 12. 2011

27,8

v ČR 14,2

podíl nezaměstnaných osob k 31. 12. 2013

8,05 %

v ČR 8,17 %

počet uchazečů o 1 volné místo k 31. 12. 2013

23,5

v ČR 17,0

podíl nezaměstnaných osob k 31. 12. 2014

7,35 %

v ČR 7,46 %

počet uchazečů o 1 volné místo k 31. 12. 2014

12,2

v ČR 9,2

Komentář: Nezaměstnanost je sice v Kraji Vysočina závažným fenoménem, držela se však mírně pod průměrem České republiky. V období mezi r. 2001 a 2007 se sice míra nezaměstnanosti v kraji snížila, toto snižování bylo však pomalejší, než v průměru za celou ČR. V roce 2009 již byla míra registrované nezaměstnanosti nad celorepublikovým průměrem. Na základě dohody Ministerstva práce a sociálních věcí s ČSÚ se počínaje lednem 2013 přešlo na nový ukazatel s názvem podíl nezaměstnaných osob, který vyjadřuje podíl dosažitelných uchazečů o zaměstnání ve věku 15 – 64 let ze všech obyvatel ve stejném věku. Tento ukazatel nahrazuje míru registrované nezaměstnanosti. Tento ukazatel není srovnatelný s předchozím. Na konci roku 2013 a 2014 byl tento ukazatel mírně pod celorepublikovým průměrem. Počet uchazečů o 1 volné místo se v letech 2013 a 2014 držel stále nad republikovým průměrem. Oba ukazatelé, jak podíl nezaměstnaných osob, tak počet uchazečů o 1 volné místo poměrně rychle klesají. Relativně nižší nezaměstnanost je ve SO ORP Humpolec, Pacov a Pelhřimov, vyšší nezaměstnanost je v obvodech Moravské Budějovice, Bystřice nad Pernštejnem, Třebíč a Náměšť nad Oslavou. Při sledování nezaměstnanosti podle obcí se ukazuje souvislé území s vyšší nezaměstnaností ve východní a jihovýchodní části kraje. ***

9. Vyjíždějící do zaměstnání a do škol Komentář dle výsledků sčítání 2001: Vyjížďka za prací je v Kraji Vysočina mírně nad průměrem celé ČR, a to jak v r. 1991, tak v r. 2001. Mezi rokem 1991 a 2001 se objem pohybu za prací v Kraji Vysočina zvýšil, zatímco v celé ČR došlo ke snížení objemu pohybu za prací. V úhrnu všech obcí kraje vyjíždělo za prací z obce trvalého bydliště v r. 1991 35,1 % ekonomicky aktivních osob (v ČR to bylo 33,2 % a v r. 2001 40,8 % EAO (v ČR 36,2 %). Vysoký podíl vyjíždějících je v SO ORP Náměšť nad Oslavou, Bystřice nad Pernštejnem a Telč

11

ze kterých vyjíždí i více než 50 % ekonomicky aktivních osob. Nízká intenzita vyjíždění je ve SO ORP Jihlava, Pelhřimov a Žďár nad Sázavou. Při hodnocení vyjížďky za prací podle obcí se ukazuje jednak vyšší míra vyjíždění z obcí v zázemí větších měst a všeobecně nižší intenzita vyjížďky v západní části kraje. Komentář dle výsledků sčítání 2011: Ve srovnání s ostatními regiony má Kraj Vysočina nadprůměrný podíl osob vyjíždějících za prací a do škol mimo obec bydliště. Nejvyšší podíl vyjíždějících mimo obec je v obcích do 499 obyvatel, kde vyjíždí zhruba 93 % pracujících a 97 % žáků a studentů. V Jihlavě vyjíždí mimo obec jen 18 % pracujících a necelá třetina žáků a studentů. V okresech Třebíč Žďár nad Sázavou vyjíždějí mimo obec zhruba dvě třetiny pracujících, zatímco v okrese Jihlava cestuje za prací mimo obec jenom 54 % osob. Do jiného okresu kraje vyjíždí za prací nejvíce osob z okresu Havlíčkův Brod a Třebíč, do jiného kraje vyjíždí nejvíce pracujících z okresu Žďár nad Sázavou – téměř 3,5 tisíce osob. [SLDB 2011 – Základní výsledky – Kraj Vysočina]

***

10. Dojíždějící do zaměstnání a do škol Komentář dle výsledků sčítání 2001: Dojížďka za prací je v Kraji Vysočina poměrně málo významná. V kraji je jen 6 center do kterých dojíždí více než 5000 ekonomicky aktivních obyvatel (jsou to všechna okresní města), dojížďka mezi 2 a 5 tisíci osob je pouze do Velkého Meziříčí a do Dukovan. Komentář dle výsledků sčítání 2011: Za zaměstnáním v Kraji Vysočina dojíždí přes 57 tisíc osob, z toho téměř 51 tisíc denně (88/9 %). Ve srovnání s celou Českou republikou je podíl denní dojížďky do zaměstnání o 9,2 procentního bodu vyšší. V rámci kraje se podíl osob dojíždějících denně do zaměstnání pohybuje od 86,8 % v pelhřimovském okrese po 90,5 % na Třebíčsku. Na celkovém počtu více než 57 tisíc osob dojíždějících do zaměstnání do některé obce kraje Vysočina se z více než tří čtvrtin (76,1%) podílí dojížďka z jiné obce okresu, dojíždějící z jiného okresu kraje tvoří přes 14%, dojížďka z jiných krajů České republiky téměř 10%. Ve srovnání s celorepublikovou úrovní na Vysočině výrazně převažuje vnitrookresní dojížďka (oproti České republice je její podíl vyšší o 24,7 procentního bodu), naopak podstatně nižší je zastoupení dojížďky z jiného okresu kraje (o 8,8 bodu) a zejména z jiných krajů České republiky (15,9 bodu). Z okresů Kraje Vysočina vyjíždí do zaměstnání a do škol přes 96 tisíc osob, počet dojíždějících do okresů kraje přesahuje 77 tisíc osob. Vysočina tak má celkové negativní saldo dojížďky ve výši téměř 16 tisíc osob, na kterém se více než z poloviny (54,6%) podílí dojížďka do škol. Ukazuje se tak, že vzdor existenci dvou vysokých škol a řady vyšších odborných škol na území kraje musí většina zájemců o další studium hledat svou alma mater mimo území Vysočiny. [SLDB 2011 –Kraj Vysočina – analýza výsledků]

***

12

11. Výstavba domů a bytů Komentář: V posledních letech, tedy od roku 1997 do roku 2009 se v Kraji Vysočina postavilo přes 17 600 bytů určených pro trvalé bydlení. I přes částečné oživení bytové výstavby po roce 2000 se stále jedná o velmi nízkou intenzitu bytové výstavby. Průměrná intenzita bytové výstavby dosahuje v roce 2009 2,7 bytů v přepočtu na 1 000 obyvatel ročně, celorepublikový průměr je 3,7 bytů v přepočtu na 1000 obyvatel. V roce 2011 bylo v kraji dokončeno téměř 1 350 bytů, což představuje meziroční pokles téměř o čtvrtinu. V počtu zahájené výstavby bytů se od roku 2007 projevuje výrazná klesající tendence. V roce 2007 byla zahájena výstavba 1 671 bytů, v roce 2008 - 1 536 bytů a v roce 2009 1 380 bytů, v roce 2011 - 1 238 bytů, v roce 2013 – 881 bytů. Oproti tomu průměrná obytná plocha 1 bytu stoupá, v roce 2007 tato hodnota byla 76,5 m2, v roce 2009 už 79,4 m2 a v roce 2011 – 84,9 m2. V roce 2013 začala hodnota obytné plochy jednoho bytu mírně klesat na 83,7 m2. V Kraji Vysočina bylo v roce 2011 vydáno téměř 6 500 stavebních povolení na všechny typy objektů, což oproti roku 2010 představuje zvýšení o 7 %. V roce 2013 to bylo 5022 stavebních povolení. Nejvíce stavebních povolení bylo vydáno v okrese Žďár nad Sázavou. Uvnitř kraje jsou dosti významné rozdíly mezi jednotlivými obvody. Nízkou bytovou výstavbu mají správní obvody ORP Žďár nad Sázavou, Pacov a Bystřice nad Pernštejnem. Vysoká intenzita bytové výstavby je v obvodech Jihlavy, Humpolce a Havlíčkova Brodu. Při hodnocení výstavby bytů v období posledních13 let podle obcí se začíná projevovat intenzivnější výstavba ve městech a jejich zázemí. V řadě obcí, zejména v zázemí větších měst a v dobré dopravní dostupnosti je v posledním desetiletí velká intenzita výstavby bytů, téměř výlučně v rodinných domech. Markantní je to zejména v zázemí Jihlavy, Humpolce, Pelhřimova, Chotěboře, Žďáru nad Sázavou, ale také Světlé nad Sázavou a také v řadě obcí jihovýchodní části kraje, kde se zřejmě projevuje již vliv Brna i ve výstavbě bytů. Jedná se o obce, které mají intenzitu výstavby bytů vyšší než 10 bytů na 1000 obyvatel v ročním průměru. Jsou to obce Michalovice a Vysoká v ORP Havlíčkův Brod, Druhanov v ORP Světlá nad Sázavou, Bílý Kámen, Boršov, Čížov a Rančířov v ORP Jihlava a Jiřice v ORP Humpolec (intenzita bytové výstavby 2001 – 2007). Při zkoumání intenzity bytové výstavby v rozmezí let 2006 – 2009 byla zjištěna nejvyšší intenzita bytové výstavby (přes 20 dokončených bytů na 1000 obyvatel) v obcích Slavíkovice, Daňkovice, Vysoká a Věžnice. V období let 2011 – 2013 dosahují nejvyšších hodnot intenzity dokončených bytů malé obce v zázemí větších měst: Čížov, Oslavička, Petráveč, Hartvíkovice, Valeč, Radešín, Spělkov, Pavlov, Vystrkov, Svépravice, Ondřejov, Bílý Kámen, Žďírec, Měšín (více jak 8 dokončených bytů na 1000 obyvatel). ***

12.

Podíl neobydlených bytů na celkovém fondu

neobydlené byty k1.3.2001 podíl na BF celkem z toho - sloužící k rekreaci - podíl neobydlených bytů sloužících rekreaci

32 147 15,3 % 14 207 44,2 %

13

neobydlené byty k 26. 3. 2011 podíl na BF celkem z toho - sloužící k rekreaci - podíl neobydlených bytů sloužících rekreaci

41 834 18,2 % 17 068 40,8 %

Komentář dle výsledků sčítání 2001: Podíl neobydlených bytů je v kraji mírně nad průměrem ČR. Byty jsou často využívány k rekreaci (44,2 % neobydlených bytů má rekreační využití). Míra takto rekreačně využívaných bytů je podstatně větší oproti průměru ČR. Vyšší podíl neobydlených bytů z bytů celkem svědčí též o menší poptávce a potřebě bytů. Relativně je více neobydlených bytů v SO ORP Pacov a Nové Město na Moravě. Vysoký podíl neobydlených bytů využívaných rekreačně je v SO ORP Nové Město na Moravě, Pelhřimov a Chotěboř. Komentář dle výsledků sčítání 2011: K 26. březnu 2011 bylo v kraji sečteno celkem 136 766 domů, tj. budov určených k bydlení. Z celkového počtu domů jich bylo k datu sčítání obydleno více než 108 tisíc, tedy 79 %. Ve srovnání s celorepublikovou úrovní byl podíl obydlených domů o 4,4 procentního bodu nižší. Nejvyšší podíl obydlených domů je na vysočině v jihlavském okrese (83,8 %), nejnižší v pelhřimovském okrese (72,2%). Nejméně se obydlené domy podílejí na domovním fondu v obcích do 199 obyvatel (67,4%), nejvíce pak v krajském městě (94,1%). Celkem 41 834 neobydlených bytů představuje téměř pětinu bytového fondu Kraje Vysočina. Neobydlené byty se nejčastěji vyskytují v menších sídlech, na Vysočině v obcích do 199 obyvatel představují bezmála třetinu bytového fondu, ještě v obcích s 500 – 999 obyvateli téměř čtvrtinu. Nejčastějším důvodem neobydlenosti bytu je rekreační využití (40,8%), které převládá zejména u neobydlených bytů v neobydlených domech (přes 55%). [SLDB 2011 – Základní výsledky + analýza výsledků – Kraj Vysočina]

***

13. Struktura bytového fondu v roce 2001 počet bytů úhrnem Trvale obydlené byty celkem z toho - trvale obydlené byty v RD - byty bez WC - byty bez koupelny nebo sprchového koutu - nájemní byty

177 386 60,1 % -

Komentář: Podle výsledků SLDB bylo v roce 2001 na území Kraje Vysočina celkem 177 386 trvale obydlených bytů. Znamená to, že v průměru na jeden trvale obydlený byt připadlo 2,89 osob. Vybavenost bytovým fondem je tak podstatně horší než v celé České republice kde připadalo 2,67 obyvatel na byt.

14

Největší počet osob na jeden byt připadá v méně zalidněných SO ORP s převahou rodinných domů (Velké Meziříčí, Nové Město nad Metují, Moravské Budějovice). Nejnižší počet osob na 1 byt mají SO ORP Jihlava, Pelhřimov, Pacov, Humpolec, tedy jednak obvody s převahou bytů v bytových domech (Jihlava, Pelhřimov), nebo ORP s nižším zájmem o bydlení v území a trvale vystěhovalecké (Pacov). V kraji je obecně poněkud odlišnější struktura bytového fondu nežli v jiných krajích. V rodinných domech se nachází relativně podstatně vyšší podíl bytů (60,1 % proti 42,6% v ČR jako celku). Je to především v důsledku nižšího podílu obyvatel ve větších městech. V kraji je rovněž řada obcí, ve kterých jsou zastoupeny jen rodinné domky. Zvláště vysoký je podíl těchto obcí v obvodu Chotěboře, Telče, Humpolce, Náměšti nad Oslavou a Třebíče). Mezi jednotlivými spádovými obvody ORP je vysoký podíl bytů v rodinných domech v obvodech Telč, Náměšť nad Oslavou, Velké Meziříčí, Chotěboř. Nízký podíl bytů v rodinných domech je ve spádových obvodech ORP s velkými městy (Třebíč, Pelhřimov, Žďár nad Sázavou a Jihlava). Struktura osídlení kraje a jeho emigrační charakter mají vliv na poměrně vysoký podíl neobydlených bytů. V celé ČR je podíl neobydlených bytů 12,3 %, v Kraji Vysočina to je 15,3 %. Nižší podíl neobydlených bytů je ve SO ORP Jihlava, Třebíč a Žďár nad Sázavou, tedy ve spádových obvodech s poměrně velkými městy, atraktivními pro bydlení a vyšší mírou využívání bytového fondu. Vysoký podíl neobydlených bytů je v obvodech Pacov, Nové Město na Moravě a Chotěboř. Se vzrůstajícím podílem neobydlených bytů roste současně i podíl těch z nich, kde jako důvod neobydlenosti je uváděno využití k rekreaci a naopak. Nejvyšší podíl neobydlených bytů využívaných k rekreaci je opět v obvodech Nové Město na Moravě, Pelhřimov, Pacov a Chotěboř. Struktura bytů podle období výstavby v kraji je relativně příznivá, podíl starších bytů je podstatně nižší proti průměru ČR (21,1 % v kraji, 26,6 % v ČR celkem). Vyšší podíl starších bytů je v obvodech Telč a Moravské Budějovice, zastoupení bytů postavených do r. 1945 je zde vyšší než v průměru za celou ČR. Naproti tomu je nízký podíl starších bytů v těch správních obvodech, ve kterých se především v období druhé poloviny minulého století došlo k velkému, zpravidla průmyslovému rozvoji (Žďár nad Sázavou, Světlá nad Sázavou, Třebíč). Technické vybavení bytů je v kraji na celkem dobré úrovni, zejména pokud jde o podíl bytů vybavených vodovodem. V ČR jako celku bylo těchto bytů v r. 2001 98,5 %, v Kraji Vysočina to bylo 98,6 %. Mezi jednotlivými SO ORP nejsou z hlediska vybavení vodovodem velké rozdíly. Nejpříznivější je situace v obvodech Žďár nad Sázavou, Humpolec a Jihlava. Méně příznivá je situace, pokud jde o podíl bytů vybavených napojením na kanalizaci. V kraji je na kanalizační síť napojeno 70,6 % bytů, v ČR je to 74,8 % bytů. Nejvyšší podíl bytů napojených na kanalizaci je ve správních obvodech Humpolec, Pelhřimov a Žďár nad Sázavou nejnižší podíl napojených bytů na kanalizaci je v obvodech Bystřice nad Pernštejnem Nové Město na Moravě a Náměšť nad Oslavou. Poměrně velmi výrazné územní rozdíly jsou v napojení na plyn. Kraj Vysočina má jen 51,3 % bytů, které byly v r. 2001 napojeny na plyn, v celé ČR to bylo podstatně více (64,1 %). V některých obvodech bylo napojení na plyn velmi nízké (v SO ORP Světlá nad Sázavou to bylo v r. 2001 jen 13,8 % bytů napojených na plyn), nízké bylo napojení i v SO ORP Bystřice nad Pernštejnem a Nové město na Moravě. Vyšší podíl bytů napojených na plyn byl ve spádových obvodech Jihlava, Moravské Budějovice a Třebíč.

15

V posledních 10 - 15 letech dochází k rychlému rozvoji technické infrastruktury a tak mají uvedené údaje spíše orientační hodnotu.

Struktura domovního a bytového fondu podle SLDB v roce 2011 Převážnou většinu obydlených domů v Kraji Vysočina představují rodinné domy (91%), což je oproti celé ČR o 4,7 bodu více. Jediným okresem v kraji, v němž rodinné domy tvoří méně než devět desetin obydlených domů, je okres Jihlava (88 %). Rodinné domy logicky převládají zejména v malých sídlech, v obcích do 199 obyvatel a s 200 až 499 obyvateli představovaly více než 97 % obydlených domů. Zdaleka nejnižší byl jejich podíl v Jihlavě (70,3 %), tomu odpovídá i nejvyšší zastoupení bytových domů v kraji (27 %). Rozhodujícím vlastníkem obydlených domů na Vysočině jsou fyzické osoby /86,4 %), za nimi následuje spoluvlastnictví vlastníků bytů (7,3 %). Třetím nejdůležitějším vlastníkem je obec či stát (necelá 2 %). Ve srovnání s celou ČR je v kraji podíl domů ve vlastnictví fyzických osob vyšší o 3,1 bodu. Nejvíce trvale obydlených domů bylo na Vysočině postaveno nebo rekonstruováno v letech 1920 – 1970 (přes 32 %), nejintenzivnější bytová výstavba však v kraji probíhala v dekádě 1971 – 1980, z níž pochází přes 18 % domů. V letech 2001 – 2011 bylo postaveno nebo prošlo rekonstrukcí 11 % trvale obydlených domů v kraji, naproti tomu téměř 10,5 % pochází z doby před rokem 1920. Z posledního desetiletí před sčítáním 2011 pocházelo nejvíce domů v okrese Jihlava (13 %). Nejstarší zástavba je zastoupena nejvíce v obcích do 199 obyvatel, domy pocházející z doby před rokem 1920 (15,3 %). Průměrné stáří obydleného rodinného domu dosáhlo v roce 2011 v Kraji Vysočina 46 let, bytového domu 44 let. Domovní fond v kraji je o 3,3 roku mladší u rodinného domu a o 8,4 roků u bytového domu než v celé ČR. Na kanalizační síť bylo k datu SLDB 2011 napojeno více než šest desetin obydlených domů v kraji, vodovod byl zaveden téměř do 94 % domů a plyn do více než 56 % domů. Ústředním topením bylo na Vysočině vybaveno přes osm desetin obydlených domů. Tyto hodnoty se těsně blíží k celorepublikovým podílům. U některých prvků technické vybavenosti existují v rámci kraje značné rozdíly mezi okresy a velikostními skupinami obcí. Obydlené byty na Vysočině mají nejčastěji čtyři obytné místnosti s plochou 8 a více m2 (29,2 % obydlených bytů). Za nimi těsně následují byty s pěti a více obytnými místnostmi (26,9 %). Na byty s jednou místností připadá v kraji minimální podíl (3,5 %) a i podíl se dvěma obytnými místnostmi nepřekračuje deset procent. Průměrná obytná plocha obydleného bytu k 26. Březnu 2011 činila na Vysočině 68,9 m2 a byla tak o 3,6 m2 větší než na celorepublikové úrovni. Průměrná obytná plocha bytu v rodinném domě dosáhla v kraji 79,6 m2. Průměrná velikost obydleného bytu v bytovém domě byla v kraji prakticky stejná jako v České republice celkem 52,5 oproti 52,6 m2. Průměrná obytná plocha na osobu je na Vysočině stejná jako v celé ČR – 32,5 m2. Při srovnání jednotlivých velikostních skupin obcí je vidět, že největší obytná plocha na osobu připadá v obcích do 199 obyvatel (35,3 m2) a s rostoucí velikostí obce se obecně snižuje. Z jednotlivých okresů kraje je tato plocha nejmenší na Žďársku (31,1 m2), největší v pelhřimovském okrese (33,8 m2).

16

Kvalita bytů na Vysočině je ve srovnání s celorepublikovou úrovní mírně vyšší, standardní byty se podle výsledků sčítání na celkovém počtu obydlených bytů podílejí 93,9 % (o 2,2 bodu více než v celé ‚ČR). [SLDB 2011 – Základní výsledky – Kraj Vysočina]

***

14. Místně obvyklé nájemné Dle zjištění za rok 2008 podle typu nájemného 88,5 % domácností v Kraji Vysočina neplatí žádný nájem (vlastní bydlení), 8% platí regulované nájemné a 3,5% tržní nájemné. Největší podíly ve struktuře nákladů na bydlení tvořila platba za elektřinu 32,6 %, plyn 20,6 %, nájemné 14,4 % a teplo a teplou vodu 9,5 %. V ČR v roce 2012 podíl výdajů na bydlení z celkové konečné spotřeby domácností dosáhl 26,3%. Podíl výdajů na bydlení roste s rostoucí velikostí obcí (měst) s výraznějším vlivem nájemného, dodávek vody i tepla. V roce 2011 zpracoval Institut regionálních informací, s.r.o. mapu nájemného. Jde o orientační údaj - odhad výše nájemného zjištěný dle posudku znalce pro standardní byt. Je zpracován pro určené obce, které měly více než 2000 obyvatel podle ČSÚ k 1. 1. 2010. Obec

Okres

Obvyklé nájemné (Kč/m 2 /měsíc)

Golčův Jeníkov

Havlíčkův Brod

45,4 – 55,5

Havlíčkův Brod

Havlíčkův Brod

67,7 – 74,9

Chotěboř

Havlíčkův Brod

54,4 – 62,6

Ledeč nad Sázavou

Havlíčkův Brod

50,4 – 58,0

Přibyslav

Havlíčkův Brod

51,2 – 62,6

Světlá nad Sázavou

Havlíčkův Brod

50,6 – 58,2

Ždírec nad Doubravou

Havlíčkův Brod

50,8 – 62,2

Batelov

Jihlava

62,4 – 76,2

Brtnice

Jihlava

67,2 – 82,1

Jihlava – oblast 1

Jihlava

80,5 – 85,4

Jihlava – oblast 2

Jihlava

75,7 – 80,3

Jihlava – oblast 3

Jihlava

77,8 – 82,6

Luka nad Jihlavou

Jihlava

61,6 – 75,2

Polná

Jihlava

70,0 – 80,5

Telč

Jihlava

75,0 – 86,3

Třešť

Jihlava

67,7 – 77,9

Humpolec

Pelhřimov

61,6 – 68,1

17

Kamenice nad Lipou

Pelhřimov

53,4 – 65,3

Pacov

Pelhřimov

61,5 – 70,8

Pelhřimov

Pelhřimov

68,4 – 75,6

Počátky

Pelhřimov

45,0 – 55,0

Žirovnice

Pelhřimov

57,8 – 70,6

Jaroměřice nad Rokytnou

Třebíč

67,8 – 82,8

Jemnice

Třebíč

68,6 – 83,8

Moravské Budějovice

Třebíč

71,4 – 82,2

Náměšť nad oslavou

Třebíč

78,9 – 90,8

Okříšky

Třebíč

66,2 – 80,8

Třebíč

Třebíč

76,3 – 84,4

Bystřice nad Pernštejnem

Žďár nad Sázavou

63,4 – 72,9

Nové město na Moravě

Žďár nad Sázavou

75,1 – 83,1

Velká Bíteš

Žďár nad Sázavou

68,4 – 78,7

Velké Meziříčí

Žďár nad Sázavou

88,3 – 97,5

Žďár nad Sázavou

Žďár nad Sázavou

72,7 – 80,3

Tab. 2 – Obvyklé nájemné pro vybrané obce Kraje Vysočina k 1. 1. 2010

***

15. Rekreační oblasti s celoročním a sezónním využitím Významnými rekreačními oblastmi jsou zejména: Žďárské vrchy, Jihlavské vrchy, Železné hory, Svratecká hornatina a lokality s koncentrací památek UNESCO a řada dalších přírodně hodnotných území a řada míst s kulturně historickým rekreačním významem. Z řady vodních ploch v kraji můžeme uvést velké Dářko, Sykovec, vodní nádrž Dalešice. Komentář: Území Kraje Vysočina se nachází téměř celé na Českomoravské vrchovině. Vzhledem k této poloze zde jsou velmi dobré předpoklady pro rozvoj cestovního ruchu a rekreace. Celková přírodní atraktivita je dána společným působením geomorfologických, klimatických, hydrologických, biogeografických a společenských podmínek a polohových charakteristik. V Kraji Vysočina je velké množství přírodních atraktivit. Celé území kraje má mimořádnou estetickou a enviromentální hodnotu a vytváří tak velmi příhodné podmínky pro trávení volného času. V území jsou ve značné rovnováze zastoupeny jak přírodně hodnotná území, tak řada kulturních památek. Vzájemná interakce mezi málo narušeným přírodním prostředím a kulturními památkami vytváří z území Kraje Vysočina mimořádně hodnotné území. ***

18

16. Počet staveb (domů) pro rodinnou rekreaci V roce 2001 celkem 14 334 domů sloužících rekreaci. V roce 2011celkem 17 079 neobydlených bytů z celkového počtu 41 834 neobydlených bytů slouží k rekreaci. Nejvíce je těchto neobydlených bytů sloužících k rekreaci v ORP Pacov, Pelhřimov, Světlá nad Sázavou, Chotěboř a Nové Město na Moravě. ***

17. Kapacita a kategorie ubytovacích zařízení V roce 2007 hromadná ubytovací zařízení (HUZ) zařízení s celoročním provozem zařízení se sezónním provozem počet pokojů celkem počet lůžek celkem

358 6 622 19 750

V roce 2009 hromadná ubytovací zařízení počet pokojů celkem počet lůžek celkem hosté celkem

354 6 481 19 532 358 863

podíl na ČR 4,7%

346 6 828 19 954 3 319 407 720

podíl na ČR 4,8 %

505 8 877 25 749 3 518 448 401

podíl na ČR 5,1 %

podíl na ČR 4,2% podíl na ČR 3,0%

V roce 2011 (k 31. 12. 2010) hromadná ubytovací zařízení počet pokojů celkem počet lůžek celkem počet míst pro stany a karavany hosté celkem

podíl na ČR 3,9 % podíl na ČR 4,4 % podíl na ČR 6,7 % podíl na ČR 2,7 %

V roce 2013 (k 31. 12. 2013) hromadná ubytovací zařízení počet pokojů celkem počet lůžek celkem počet míst pro stany a karavany hosté celkem

podíl na ČR 4,1 % podíl na ČR 4,6 % podíl na ČR 7,1 % podíl na ČR 2,9 %

Komentář: Podmínky pro rekreaci se odráží v počtu a rozmístění ubytovacích zařízení. Podíl kraje na počtu hromadných ubytovacích zařízení je oproti ČR jako celku mírně podprůměrný. Stejná situace je i v počtu pokojů a počtu lůžek. Struktura ubytovacích zařízení v kraji se významně odlišuje od průměru ČR a to především nižším podílem ubytovacích zařízení hotelového typu. V kraji je výrazně vyšší podíl lůžek v chatových osadách a turistických ubytovnách. Ubytovací zařízení jsou v kraji rozmístěna nerovnoměrně, tak jak to odpovídá rekreačnímu potenciálu území. Největší kapacita HUZ

19

byla na konci roku 2010 koncentrována v okrese Žďár nad Sázavou, kde bylo soustředěno 33,8 % zařízení, 35,4 % pokojů a 35,7 % lůžek z celkového počtu. Nejméně atraktivní je z hlediska cestovního ruchu podle koncentrace ubytovacích kapacit okres Havlíčkův Brod. Nejvíce míst pro stany a karavany bylo v roce 2010 evidováno v okrese Havlíčkův Brod, naopak v okrese Jihlava byl počet míst velmi nízký. Kraj Vysočina se dlouhodobě řadí spolu s krajem Ústeckým a Pardubickým krajem k těm, které jsou nejméně navštěvovány zahraničními hosty. Důvodů je několik: V Kraji vysočina nejsou vysoká pohoří jako v příhraničních oblastech. Nelze konkurovat regionům s velkými rekreačními vodními plochami. Většina zahraničních návštěvníků bývá ubytována v hlavním městě a za památkami v našem kraji pouze dojíždí. Na území kraje nejsou lokalizovány lázně. Kraj Vysočina byl vždy destinací zejména pro domácí návštěvníky. Je vhodným místem pro pobytovou turistiku, pro zážitkovou turistiku poznávací a kongresovou turistiku. [Stručná analýza odvětví cestovního ruchu v Kraji Vysočina v roce 2011]

V roce 2013 výrazně stoupl počet hromadných ubytovacích zařízení a počet lůžek oproti roku 2011. Tím také stoupl podíl těchto zařízení na hodnoty ČR. Průměrný počet přenocování byl v roce 2013 - 2,6, což znamená pokles oproti předchozímu roku, kdy byla zaznamenána hodnota 2,7. ***

18. Počet a rozložení pracovních sil Údaje o počtu pracovních míst byly získány bilancí z počtu ekonomicky aktivních zaměstnaných osob a počtu vyjíždějících a dojíždějících podle národohospodářských sfér. Mezi r. 1991 a 2001 se počet obsazených pracovních míst v Kraji Vysočina snížil o 13,1 %, toto snížení zhruba odpovídalo vývoji v celé ČR, kde se počet obsazených pracovních míst snížil o 12,3 %. V období po r. 1989 došlo k výrazné změně skladby pracovních příležitostí (obsazených pracovních míst). Vývoj počtu pracovníků v období 1991 – 2001 je odlišný od vývoje v ČR zejména z těchto hledisek: • • •

vývoj celkového počtu pracovníků se odlišuje jen málo v kraji se méně snížil počet pracovníků v sekundéru vývoj terciéru je srovnatelný se situací v celé ČR

Pozitivním jevem je to, že restrukturalizace průmyslu proběhla v kraji tak, že vznikla řada nových firem a to se pozitivně projevuje i v menší nezaměstnanosti, především na Jihlavsku. V kraji nebyly velké průmyslové formy, které by svým propadem negativně ovlivnily sociální klima. Na druhé straně řada nových firem je v odvětví automobilového průmyslu. To pozitivně ovlivňuje současnou zaměstnanost, na druhé straně je tato skladba nebezpečná v případě hrozícího útlumu automobilového průmyslu. Největší koncentrace pracovních míst v kraji Vysočina je ve správním obvodu ORP Jihlava, ten je také jediný, který je ziskový pohybem za prací. Ostatní SO ORP, ve kterých je koncen-

20

trováno více než 20 tis. pracovních míst (Třebíč, Havlíčkův Brod, Pelhřimov a Žďár nad Sázavou) jsou pohybem za prací již ztrátové. O intenzitě pracovních míst vypovídají spíše relativní, než absolutní údaje. V případě Jihlavy se projevuje určitá superpozice a exploatace jejího užšího i širšího zázemí. Více než 10 tis. pracovních míst mají pouze okresní města, více než 2 tis. pracovních míst mají města Chotěboř, Ledeč nad Sázavou, Světlá nad Sázavou, Polná, Třešť, Telč, Humpolec, Pacov, Jemnice, Moravské Budějovice, Náměšť nad Oslavou, obec Dukovany, Bystřice nad Pernštejnem, Nové Město na Moravě a Velké Meziříčí. K 26. 3. 2011 má Kraj Vysočina celkem 243 720 ekonomicky aktivních obyvatel. Z toho je 220 743 zaměstnaných. Podle výstupů ze SLDB 2011 je zřejmá ekonomická činnost dle odvětví : Odvětví ekonomické činnosti

Vysočina

Zaměstnaní celkem

220 743

Zemědělství, lesnictví, rybářství

13 872

6,28 %

124 284

2,71 %

Průmysl

72 732

32,95 %

1 161 216

25,35 %

Stavebnictví

15 999

7,25 %

313 662

6,85 %

Velkoobchod a maloobchod, opravy a 20 088 údržba motorových vozidel

9,10 %

466 324

10,18 %

Doprava a skladování

11 021

4,99 %

257 645

5,62 %

Ubytování, stravování a pohostinství

5 437

2,46 %

144 136

3,15 %

Vzdělávání

13 274

6,01 %

276 436

6,04 %

%

ČR

%

4 580 714

Tab. 3 – Zaměstnaní Kraje Vysočina dle odvětví k 26. 3. 2011

Podle ukazatelů stupně ekonomické aktivity se řadí Kraj Vysočina na jedno z posledních míst v republikovém srovnání. Příčiny je třeba hledat zejména v nepříznivé věkové skladbě populace (zastoupení nejstarší složky obyvatel je třetí nejvyšší v republice). Do ekonomické aktivity se promítá i venkovský charakter osídlení – nízký podíl ekonomicky aktivních v malých obcích, méně pracovních příležitostí pro ženy a pracující důchodce v souvislosti s nejnižším zastoupením zaměstnaných v terciérním sektoru, nízká úroveň mezd, náklady na dopravu, předčasné odchody do důchodu aj. Projevuje se odchod části mladých obyvatel kraje za lépe placenou prací do větších center, ale také návrat některých osob v důchodovém věku do klidného venkova Vysočiny. V rámci kraje byla zjištěna nejvyšší intenzita ekonomické aktivity ve správním obvodu Jihlava, kde se výrazně projevuje vliv krajského města. Naopak podprůměrné hodnoty podílu ekonomicky aktivních z obyvatel v produktivním věku byly zjištěny ve správních obvodech Pacov, Telč, Moravské Budějovice, Náměšť nad Oslavou nebo Bystřice nad Pernštejnem – tj. v periferních územích kraje s vysokým podílem malých obcí, horší nabídkou a dostupností pracovních příležitostí. Struktura zaměstnaných podle odvětví ekonomické činnosti ukazuje, že Kraj Vysočina zaujímá v rámci ČR tradičně dominantní postavení v podílu pracujících v zemědělství (6,3%) a má rovněž nejvyšší procento pracujících v průmyslu (32,9%). Nadprůměrné je i zastoupení

21

pracovníků ve stavebnictví (7,2%), naopak velmi nízké proti průměru ČR jsou podíly zaměstnaných v obchodě, službách, ubytování, stravování a pohostinství (terciární sféra). [SLBD 2011 – Kraj Vysočina – analýza výsledků 2011]

***

19. Zemědělství a lesnictví Obsazená pracovní místa v zemědělství a lesnictví se ve skladbě pracovních míst uplatňují výrazněji ve SO ORP Pacov, Telč a Nové Město na Moravě. Naproti tomu je jejich nízký podíl v SO ORP Jihlava, Žďár nad Sázavou a Třebíč. V období mezi rokem 1991 a 2001 se počet pracovníků v zemědělství a lesnictví v Kraji Vysočina snížil méně než v celé ČR. Zatímco v celorepublikovém průměru došlo ke snížení počtu pracovníků o 66,1 %, v Kraji Vysočina to bylo o 58,1 %. Proces snižování podílu pracovníků v zemědělství byl intenzivní především V SO ORP Náměšť nad Oslavou, Velké Meziříčí a Jihlava. Naproti tomu byl mírnější pokles v obvodech Pacov, Nové Město na Moravě a Havlíčkův Brod. Dle SLDB 2011 pracovalo 6,28 % z celkového počtu zaměstnaných v odvětví zemědělství, lesnictví, rybářství. To je výrazně vyšší hodnota oproti celé ČR – 2,71 %. Kraj Vysočina má dlouhodobě nejvyšší podíl pracujících v primárním sektoru. Na toto postavení kraje nemá vliv ani skutečnost, že zaměstnaných osob v zemědělství obecně ubývá, neboť tento pokles se týká všech krajů. Zemědělství, lesnictví a rybářství má v rámci kraje dlouhodobě nejnižší podíl v okrese Jihlava, nejvyšší zastoupení je v okrese Pelhřimov. Po složitém období transformace se zemědělství kraje i nadále vyznačuje velkovýrobním způsobem hospodaření. Většina zemědělských podniků se zaměřuje na kombinaci rostlinné a živočišné výroby, větší specializaci je možno sledovat u menších výrobních jednotek samostatně hospodařících rolníků. Celková plocha obilovin v roce 2009 činila více než 150 tisíc hektarů, sklizeň dosáhla téměř 680 tisíc tun při poklesu průměrného hektarového výnosu na 4,42 tun. Celková sklizeň brambor v kraji činila 275 tun a představuje více než třetinu produkce brambor v ČR. Intenzita chovu skotu na 100 ha zemědělské půdy představovala v roce 2009 hodnotu 57 kusů a byla nejvyšší z krajů ČR. V produkci masa (více než 51 tisíc tun bez drůbeže) se kraj zařadil na 1. místo v ČR. Celková plocha obilovin v roce 2011 činila přes 147 tisíc hektarů, sklizeň převýšila 748 tisíc tun při vzrůstu průměrného hektarového výnosu na 5,06 tun. Celková sklizeň brambor v kraji činila 300,7 tisíc tun a představuje více než třetinu produkce brambor v ČR v roce 2011. Plocha brambor zůstala pod úrovní předchozího roku, celková sklizeň i výnosy vzrostly. Intenzita chovu skotu na 100 ha zemědělské půdy dosáhla v roce 2011 hodnoty 58 kusů a byla nejvyšší z krajů ČR. Průměrná roční dojivost jedné krávy přesáhla 7 tisíc litrů. V produkci masa 52,2 tisíc tun (bez drůbeže) se kraj v roce 2011 zařadil opět na první místo v ČR. Celková plocha obilovin v roce 2013 činila téměř 143 tisíc hektarů, sklizeň převýšila 690 tisíc tun při nárůstu průměrného hektarového výnosu na 4,86 tun. Celková sklizeň brambor v kraji činila necelých 200 tisíc tun a představuje více než třetinu produkce brambor v České republice. Plocha brambor a výnosy zůstaly pod úrovní předchozího roku, takže celková sklizeň výrazně poklesla. Intenzita chovu skotu na 100 ha zemědělské půdy dosáhla v roce 2013 hodnoty 58,2 kusů a byla nejvyšší z krajů ČR. Průměrná roční dojivost jedné krávy přesáhla

22

7,5 tisíce litrů. V produkci masa 36,6 tisíc tun (bez drůbeže) se kraj zařadil na třetí místo v ČR. ***

20. Průmysl a stavebnictví Je silněji zastoupen v obvodech Světlá nad Sázavou, Bystřice nad Pernštejnem a Žďár nad Sázavou. Nízké je zastoupení odvětví sekundární sféry v obvodech Náměšť nad Oslavou, Nové Město na Moravě a Havlíčkův Brod. V období 1991 - 2001 se počet pracovníků v odvětvích sekundární sféry snížil v Kraji Vysočina o 11,2 %, v celé ČR bylo snížení o 24,6 %, tedy více než dvojnásobné. To svědčí o příznivém rozvojovém potenciálu odvětví a v něm zejména stavebnictví. V jediném obvodě (Telč) se počet pracovníků zvýšil a to především díky příznivému vývoji ve stavebnictví. Relativně menší byl rovněž úbytek počtu pracovníků v sekundární sféře ve SO ORP Jihlava a Moravské Budějovice. Naproti tomu byl silný úbytek počtu pracovníků v těchto odvětvích ve SO ORP Bystřice nad Pernštejnem, Náměšť nad Oslavou a Humpolec. Nosným odvětvím průmyslové výroby v kraji je automobilový průmysl soustředěný především do Jihlavy. V celém kraji se podílí 19 % na průmyslové zaměstnanosti. Do tohoto odvětví patří první, třetí a čtvrtý průmyslový podnik v kraji podle počtu pracovníků. Dle SLDB 2011 pracovalo 32,92 % z celkového počtu zaměstnaných v odvětví průmyslu a 7,25 % ve stavebnictví. To jsou výrazně vyšší hodnota oproti celé ČR – 25,35 % v průmyslu a 6,85 % ve stavebnictví. Podíl pracujících v průmyslu z celkového počtu zaměstnaných se zjištěným odvětvím ekonomické činnosti patří v Kraji Vysočina k nejvyšším v rámci ČR (36,3%). Na tom se podílejí zejména okresy Žďár nad Sázavou a Jihlava, ve kterých mají sídlo největší průmyslové podniky v kraji. Nejvyšší podíly pracujících v průmyslu byly zjištěny ve správních obvodech Chotěboř, Světlá nad Sázavou a Bystřice nad Pernštejnem, kde rovněž sídlí významné průmyslové podniky. Relativně nejméně zaměstnaných v průmyslu se nachází ve správním obvodu Náměště nad Oslavou (vliv vyššího počtu osob v odvětví veřejná správa a obrana v souvislosti se sídlem letecké základny). Z průmyslové výroby mají v kraji význam zvláště odvětví strojírenské a kovodělné, textilní, dřevozpracující a potravinářské. Průmyslové podniky utržily v roce 2009 za vlastní výrobky a služby téměř 90 miliard Kč, což je bezmála o čtvrtinu méně než v roce 2008. V Kraji Vysočina bylo v roce 2009 vydáno téměř 6900 stavebních povolení na všechny typy objektů, což oproti roku 2008 představuje pokles bezmála o 5%. Počtem bytů se Vysočina řadí na 12. místo mezi kraji ČR. Dokončeno bylo přes 1400 bytů, což představuje meziročně pokles téměř o pětinu. Zmodernizováno bylo přes 300 bytů. Průmyslové podniky utržily v roce 2011 za vlastní výrobky a služby více než 111 miliard Kč, což je o 10,8 % více než v roce 2010. Údaje se týkají 131 společností se 100 a více zaměstnanci. Průmyslovými centry jsou zejména bývalá okresní města, vedle nich ale i další města s dobrou dopravní dostupností. V Kraji Vysočina bylo v roce 2011 vydáno téměř 6 500 stavebních povolení na všechny typy objektů, což oproti roku 2010 představuje zvýšení o 7 %. Počtem zahájených bytů se vysočina řadí na 10. místo mezi čtrnácti kraji ČR. Dokončeno bylo v kraji téměř 1 350 bytů, což představuje meziroční pokles téměř o čtvrtinu.

23

Průmyslové podniky utržily v roce 2013 za vlastní výrobky a služby téměř 123 miliard Kč, což je o 7% více než v roce 2012. Údaje se týkají 136 společností se 100 a více zaměstnanci. Z průmyslové výroby mají v kraji význam zvláště odvětví strojírenské a kovodělné, dřevozpracující, potravinářské a energetika. V Kraji Vysočina bylo v roce 2013 vydáno přes 5 000 stavebních povolení na všechny typy objektů, což oproti roku 2012 představuje pokles o více než 13%. Počtem zahájených bytů se Vysočina řadí na 10. místo mezi čtrnácti kraji ČR. Dokončeno bylo v kraji 1 194 bytů, což představuje meziroční pokles o více než 6%. ***

21. Terciární sféra SLDB 2001: Podíl obsazených míst v odvětvích občanské vybavenosti a služeb je vyšší v obvodech Náměšť nad Oslavou (armáda), Havlíčkův Brod a Nové Město na Moravě. Nízký podíl pracovních míst v terciární sféře je v obvodech Pacov, Světlá nad Sázavou a Chotěboř. V období 1991 - 2001 se terciární sféra v kraji jako celku vyvíjela jen o něco málo pomaleji (přírůstek 13,1 %) než v ČR jako celku (přírůstek 14,8 %). Větší přírůstky počtu pracovníků terciéru byly ve SO ORP Náměšť nad Oslavou, Velké Meziříčí a Humpolec. Malé přírůstky byly v obvodech Havlíčkův Brod, Telč a Třebíč. SLDB 2011: Zastoupení pracujících v terciálním sektoru je na Vysočině nejmenší ze všech krajů (48% ze zaměstnaných se zjištěným odvětvím ekonomické činnosti). To pochopitelně odpovídá relativně vysokým počtům zaměstnaných v primárním a sekundárním sektoru a rozdrobené sídelní struktuře kraje. Nejvyšší procento osob v nevýrobní sféře pracuje ve správním obvodu Náměště nad Oslavou (vliv letecké základny). Více než 50% osob v nevýrobních odvětvích pracuje rovněž ve správních obvodech největších měst (Jihlava, Třebíč, Žďár nad Sázavou, Havlíčkův Brod) a ve správním obvodu Humpolec. V ostatních oblastech kraje je zastoupení zaměstnaných v terciálním sektoru podprůměrné. ***

22. Podnikatelské aktivity Počet podnikatelských subjektů připadající na 1000 obyvatel svědčí jednak o výskytu různých druhů společností (obchodní společnosti jako jsou akciové společnosti, veřejné obchodní společnosti, společnosti s ručením omezeným a podobně) a zejména o tom, jaké jsou podnikatelské aktivity vlastního obyvatelstva. Evidence počtu podnikatelských subjektů má závažná metodická úskalí a může sloužit jen hrubé orientaci. Relativní počet podnikatelských subjektů je v Kraji Vysočina nižší oproti průměru ČR (187,4 ekonomických subjektů na 1000 obyvatel v kraji proti 233,0 v ČR jako celku). Největší počet podnikatelských subjektů na 1000 obyvatel není ale ve SO ORP Jihlava, kde je poměrně nízká míra podnikatelských aktivit v zázemí Jihlavy, ale v obvodech Pelhřimova, Humpolce Třebíče. Nízká míra podnikatelských aktivit je ve SO ORP Bystřice nad Pernštejnem, Nové Město na Moravě a Náměšť nad Oslavou. Při sledování intenzity podnikání podle obcí se ukazuje vyšší intenzita ve větších obcích a městech a v jejich bezprostředním zázemí. Ke konci roku 2009 bylo v kraji podchyceno téměř 101 tisíc ekonomických subjektů, což je v rámci ČR předposlední místo před Karlovarským krajem.

24

Ke konci roku 2011 bylo v kraji ve statistickém registru ekonomických subjektů podchyceno 105,2 tisíc subjektů. V rámce ČR je tak Vysočina stále na předposledním místě, což vzhledem k počtu obyvatel svědčí o nižším stupni podnikatelské aktivity. Nejvíce ekonomických subjektů v kraji vykázal v roce 2011 okres Žďár nad Sázavou (24,0 tisíc), nejméně okres Pelhřimov (16,1 tisíc). Ke konci roku 2013 bylo v kraji ve statistickém registru ekonomických subjektů podchyceno 107,4 tisíc subjektů. V rámci ČR je to stále předposlední místo před Karlovarským krajem. Nejvíce ekonomických subjektů v kraji vykázal okres Žďár nad Sázavou (24,7 tisíc), nejméně okres Pelhřimov (16,5 tisíc). Ekonomická výkonnost kraje stále zaostává za celorepublikovým průměrem. Jeho podíl na hrubém domácím produktu ČR se v posledních letech pohybuje kolem 4 %. V roce 2010 činil hrubý domácí produkt na 1 obyvatele kraje téměř 293 tisíc Kč, tj. více než 81 % průměru České republiky. V roce 2013 – již přes 327 tisíc Kč, tj. více než 84% průměru ČR. ***

23. Průmyslové zóny V tabulce jsou uvedeny již podpořené průmyslové zóny v rámci Programu na podporu rozvoje průmyslových zón 1996 - 2005 podle údajů Czechinvestu

Rozloha zóny (ha)

Celková dotace (mil. Kč)

Rok poskytnutí podpory

10,6

2,0

2000

10,6

17,8

1999, 2005

Jihlava

43,3

74,0

2000 - 2005

Kamenice nad Lipou

11,7

3,5

2000

Pelhřimov

10,5

5,6

1999

Bystřice nad Pernštejnem

13,0

16,2

1998

Velké Meziříčí

10,1

10,0

2000

Žďár nad Sázavou

18,4

20,0

2000 - 2002

Třebíč

11,4

16,4

2003

Město Havlíčkův Brod Ždírec nad Doubravou

Tab. 4 - Podpořené průmyslové zóny v rámci Programu na podporu rozvoje průmyslových zón

Průmyslové zóny (PZ) jako investiční příležitosti v Kraji Vysočina jsou vybrány následující: -

Průmyslová zóna II v Bystřici nad Pernštejnem

-

PZ Dolní Cerekev

-

PZ Hrotovice

-

CTPark Humpolec

25

-

Humpolec MAYO Jiřice

-

PZ Chotěboř

-

Lokalita Z64 Boňov, Z14 Lhotka, Z15 Za forotou, Z13 Za klášterem, Z11 a Z12 Za kobylím trhem, Z9 Za sběrným dvorem v Jaroměřicích nad Rokytnou

-

Vojenský autopark Jemnice

-

Průmyslový park D1, business park Staré Hory a CTPark v Jihlavě

-

Gabrielka v Kamenici nad Lipou

-

PZ Krucemburk

-

Zahrádecká v Ledči nad Sázavou

-

Lokalita U sila (Mexiko) a lokalita U technických služeb v Moravských Budějovicích

-

Lokality Bítešská a Na koretinách v Náměšti nad Oslavou

-

Lokalita Pohledec a PZ II v Novém Městě na Moravě

-

Lokality Madeta I a Madeta II v Pacově

-

PZ Ke Skrýšovu v Pelhřimově

-

PZ Pohled

-

VP 1 a VP 5 Přibyslav

-

Podnikatelská zóna Rozkoš a PZ ve Světlé nad Sázavou

-

Lokality Za stínadly a Hladov v Telči

-

Hrotovická v Třebíči

-

Česalík V Třešti

-

PZ Velká Bíteš

-

PZ Velká Losenice

-

PZ Větrný Jeníkov

-

Jamská ve Žďáře nad Sázavou

-

Lokality PZ I jih a PZ II sever ve Ždírci nad Doubravou ***

24. Brownfields Brownfield je nemovitost (pozemek nebo objekt), která se nachází na současně nebo v minulosti zastavěném území, které není efektivně využívané a která je zanedbané a případně i kontaminované. Jedná se o nemovitost, kterou nelze efektivně využívat, aniž by proběhl proces její regenerace. Brownfield obvykle vzniká jako pozůstatek průmyslové, zemědělské, skladové, vybavenostní, obytné (rezidenční), vojenské či jiné aktivity. Problematiku lokalit, které lze označit jako brownfields, lze řešit buď obnovením jejich původní funkce, nebo nahrazením novým typem využití. Tyto lokality v současné době většinou době představují hygienickou nebo krajinnou zátěž území. Zároveň však představují potenciální zdroj rezerv, které je možné využít pro umístění ekonomických aktivit, které by jinak byly umístěny „na zelené louce“ se všemi územními a environmetálními dopady s tím spojenými.

26

Brownfields jako investiční příležitosti v Kraji Vysočina jsou vybrány následující: -

Škola v Bobrové

-

Multifunkční dům na náměstí v Brtnici

-

Míchárna v Budišově

-

Kras 3 a bývalá kotelna v Bystřici nad Pernštejnem

-

Kravín K96 v Cerekvičce

-

Zemědělský areál Dobrá v Přibyslavi

-

Tělocvična Janštejn v Horních Dubenkách

-

Sýpka v Hrotovicích

-

Vojenský areál Bílek v Chotěboři

-

Autopark v Jemnici

-

Business Park Staré Hory, budova bývalé urologie, bývalá základní škola Helenín, vojenský areál Pístov, U mincovny 6 a 8 v Jihlavě

-

Bývalá továrna v Kamenici nad Lipou

-

Kravín v Kamenné

-

Zámek v Libici nad Doubravou

-

Growela v Moravských Budějovicích

-

Budova u areálu zámku a Kras I v Náměšti nad Oslavou

-

Sklady vojenského materiálu v Panských Dubenkách

-

Pivovar v Pacově

-

Areál Osevy Skrýšovská ulice a škola Lipice v Pelhřimově

-

Lihovar Šebkovice

-

Vojenská ubytovna Senožaty

-

Kino Strážek

-

9. Května 15, Lira, Hladov 1, areál Radkovská, Panský dvůr v Telči

-

Komplex Borovina, kravín a stodola v Třebíči

-

Bývalá pila a areál Intea II v Třešti

-

Sklárny Bohemia v Úsobí

-

Zemědělský areál ve Vyskytné ***

25. Podíl speciálních zemědělských kultur z celkové výměry zemědělské půdy podíl speciálních zemědělských kultur z celkové výměry zemědělské půdy (2009) 2,63% celková výměra speciálních zemědělských kultur za rok 2009 (zahrady, sady, vinice, chmelnice - nevyskytují se) 10 801 ha podíl speciálních zemědělských kultur z celkové výměry zemědělské půdy (2011) 2,64% 27

celková výměra speciálních zemědělských kultur za rok 2011 (zahrady, sady, vinice, chmelnice - nevyskytují se) 10 824 ha podíl speciálních zemědělských kultur z celkové výměry zemědělské půdy (2013) 2,65% celková výměra speciálních zemědělských kultur za rok 2013 (zahrady, sady, vinice, chmelnice - nevyskytují se) 10 841 ha ***

26. Podíly tříd ochrany půdy, zastoupené v jednotlivých katastrálních územích Hodnoty podílů tříd ochrany v jednotlivých obcích jsou součástí GIS podkladů ÚAP KrV. Nejvyšší hodnoty podílu rozlohy ploch I. a II. třídy ochrany půdy na rozloze zemědělské půdy jsou v ORP Havlíčkův Brod, Pelhřimov, Pacov, Moravské Budějovice a Třebíč. ***

27. Podíl zastavěných a ostatních ploch z celkové výměry kraje podíl zastavěných a ostatních ploch z celkové výměry kraje 2007

7,4 %

celková výměra zastavěných a ostatních ploch 2007

49 969 ha

podíl zastavěných a ostatních ploch z celkové výměry kraje 2009

7,4 %

celková výměra zastavěných a ostatních ploch 2009

50 321 ha

podíl zastavěných a ostatních ploch z celkové výměry kraje 2011

7,5 %

celková výměra zastavěných a ostatních ploch 2011

50 937 ha

podíl zastavěných a ostatních ploch z celkové výměry kraje 2013

7,5 %

celková výměra zastavěných a ostatních ploch 2013

51 237 ha

***

28. Podíl vodních ploch na celkové výměře kraje podíl vodních ploch z celkové výměry kraje 2007

1,7 %

celková výměra vodních ploch 2007

11 607 ha

podíl vodních ploch z celkové výměry kraje 2009

1,7 %

celková výměra vodních ploch 2009

11 717 ha

podíl vodních ploch

28

z celkové výměry kraje 2011

1,7 %

celková výměra vodních ploch 2011

11 870 ha

podíl vodních ploch z celkové výměry kraje 2013

1,8 %

celková výměra vodních ploch 2013

12 010 ha ***

29. Podíl lesů na celkové výměře kraje podíl pozemků určených k plnění funkcí lesa (PUPFL) na celkové výměře kraje (31. 12. 2006)

29,8 %

celková výměra pozemků určených k plnění funkcí lesa (PUPFL)

206 496 ha

podíl pozemků určených k plnění funkcí lesa (PUPFL) na celkové výměře kraje (31. 12. 2009)

30,4 %

celková výměra pozemků určených k plnění funkcí lesa (PUPFL)

206 601 ha

podíl pozemků určených k plnění funkcí lesa (PUPFL) na celkové výměře kraje (31. 12. 2011)

30,4 %

celková výměra pozemků určených k plnění funkcí lesa (PUPFL)

206 842 ha

podíl pozemků určených k plnění funkcí lesa (PUPFL) na celkové výměře kraje (31. 12. 2013)

30,5 %

celková výměra pozemků určených k plnění funkcí lesa (PUPFL)

207 160 ha

***

30. Koeficient ekologické stability - KES Výpočet KES: lesní pozemky + trvalé travní porosty + ovocné sady + zahrady + vinice + vodní plochy / orná půda + chmelnice + zastavěné plochy K 31. 12. 2011 je průměrná hodnota KES pro Kraj vysočina = 1,03. V následujících letech zůstává tento průměr zachován. KES vyjadřuje poměr mezi kulturami (ekosystémy) trvalými, tzn. ekologicky relativně stabilními, a kulturami krátkodobými - labilními: •

hodnoty do 0,39 indikují nadprůměrně využívanou krajinu se zřetelným porušením přírodních struktur, tzn. jednoznačný typ krajiny A - krajina zcela přeměněná člověkem (plně antropogenizovaná)

29

•

•

• •

hodnoty 0,40 - 0,89 indikují intenzivně využívanou kulturní krajinu s výrazným uplatněním agroindustriálních prvků, autoregulační působení ekosystémů musí být doplňováno technickými zásahy hodnoty 0,90 - 2,89 indikují běžně kultivované území, v němž jsou technické objekty v relativním souladu s dochovanými přírodními strukturami, obvykle se jedná o krajinu typu B - krajina s vyrovnaným vztahem mezi přírodou a člověkem (intermediární) hodnoty 2,90 - 6,19 indikují převahu relativně přírodních prvků v krajině hodnoty nad 6,20 indikují strukturu kultur, která vytváří předpoklady plného využití ekologických autoregulačních procesů, tzn. jednoznačný typ krajiny C - krajina relativně přírodní.

Hodnota KES vyjádřená pro území kraje pouze orientačně charakterizuje ekologickou stabilitu území kraje. Vyšší vypovídací schopnost má hodnota KES stanovená pro území jednotlivých obcí (viz kartogram v přílohové části). Z grafického vyjádření je zřejmé, že nejvyšší hodnoty KES byly zjištěny pro území obcí v severovýchodní části kraje, nacházející se na území chráněných krajinných oblastí (CHKO Žďárské vrchy, CHKO Železné hory). Nadprůměrné hodnoty KES jsou dosahovány v obcích s vysokým podílem lesních pozemků, resp. s nižší intenzitou zemědělského využití. Naopak nejnižší hodnota KES byla vypočtena pro obce s vysokou kvalitou zemědělské půdy. ***

31. Stupeň přirozenosti lesních porostů Stupněm přirozenosti lesních porostů se obecně rozumí rozdíl mezi aktuální a přirozenou strukturou (věkovou, prostorovou a druhovou) lesního porostu, danou mírou jeho ovlivnění lidskými zásahy. Základní prostorovou jednotkou, pro kterou je zpracován stupeň přirozenosti lesních porostů je katastrální území. Převážná většina katastrálních území kraje má index přirozenosti lesních porostů ve stupni „nízký“.

Obr. 5: Graf stupňů přirozenosti lesních porostů v jednotlivých k.ú (data od ÚHÚL, září 2012) [Data SHP od ÚHÚL]

30

32. Hranice přírodních lesních oblastí Na území kraje zasahují tyto přírodní lesní oblasti (PLO): 10. Středočeská pahorkatina (na území kraje 4 485,0 ha - 2,2 % rozlohy kraje) Rozsáhlá lesní oblast, zasahující do čtyř krajů. Kromě Středočeského plutonu je do oblasti přiřazeno Předhoří Brd a Hřebenů a Železné hory. Rozhodujícím faktorem pro vylišení oblasti jsou klimatické poměry, charakterizované pahorkatinným klimatem. Údolím řek proniká PLO do chladnější oblasti Českomoravské vrchoviny, s níž tvoří nevýraznou hranici přibližně ztotožněnou s rozhraním 4. a 5. lesního vegetačního stupně Od Jihočeských pánví a Českého krasu je výrazně odlišena geologicky, od vrchovinných oblastí Předhoří Šumavy a Brd nadmořskou výškou a klimatem. 16. Českomoravská vrchovina (na území kraje 163 513,7 ha - 79 % rozlohy kraje) Nejrozsáhlejší PLO ČR zasahující do čtyř krajů. Je charakteristická převážně vrchovinným reliéfem a přechody do pahorkatin. Nejvyšší polohy, převážně nad 650 m, tvoří nesouvislou podoblast, označovanou jako Jihlavské vrchy (část Javořice a Čeřínek) a Žďárské vrchy. Pro oblast je typická poloha na hranici Čech a Moravy, na hlavním evropském rozvodí. Vymezení oblasti proti předhoří Českomoravské vrchoviny je dáno přibližně hranicí 4. a 5. lesního vegetačního stupně proti Českomoravskému mezihoří rozhraním krystalinika a křídového útvaru. Také proti Třeboňské pánvi tvoří hranici geologické podloží a shoduje se přibližně s vrstevnicí 500 m, která tvoří zčásti i hranici proti Středočeské pahorkatině; místy vystupuje na 550 m (hranice 4. a 5. lvs). Převážná část oblasti leží mezi 550 - 650 m n. m. (5. lvs). 33. Předhoří Českomoravské vrchoviny (na území kraje 39 119,3 ha - 18,8 % rozlohy kraje) Oblast má charakter přechodné oblasti mezi hercynskou Českomoravskou vrchovinou a panonským Dyjskosvrateckým úvalem, k níž je přiřazena Bobravská vrchovina. Celkový ráz je dán morfologií oblasti s klesající nadmořskou výškou k Dyjskosvrateckému úvalu, klimatickým rozhraním i převahou chudšího geologického podloží. Charakteristické jsou mírně zvlněné plošiny s hluboce zařezanými údolími toků JV směru. Lesy na plošinách a mírných svazích zůstaly zachovány jen na méně úrodných půdách, převažují v zářezech údolí. Hranice oblasti proti Českomoravské vrchovině je dána rozhraním 4. a 5. lvs a morfologicky je málo výrazná. Sleduje okraje Brtnické a Pernštejnské vrchoviny. Proti Dyjskosvrateckému úvalu je hranice výrazně úpatnicová, proti Českomoravskému mezihoří ji tvoří rozhraní s křídovým útvarem. Málo výrazná hranice proti Drahanské vrchovině probíhá Řečkovickým prolomem a pahorkatinou částí Boskovické brázdy. ***

33. Hranice bioregionů a biochor Bioregiony Na území kraje je vymezeno 11 bioregionů. Plošně nejvýznamněji se uplatňují bioregiony Pelhřimovský, Velkomeziříčský a Havlíčkobrodský. Přehled a základní charakteristika bioregionů: 31

1.5 Českobrodský bioregion Bioregion leží uprostřed středních Čech, zabírá přibližně Českobrodskou tabuli, východní část Pražské plošiny a část Čáslavské kotliny; tvoří tak úpatí Českomoravské vrchoviny a Středočeské pahorkatiny směrem k Polabí. Je tvořen plošinami na starších sedimentech s pokryvy spraší a vegetací hájů s malými ostrovy acidofilních doubrav, významná jsou menší skalnatá údolí s acidofilními a teplomilnými doubravami i skalními společenstvy. Bioregion se rozkládá zčásti v termofytiku, zčásti v mezofytiku, náleží k vegetačnímu stupni kolinnímu až suprakolinnímu. 1.22 Posázavský bioregion Bioregion leží na jihovýchodě středních Čech, zabírá východní část geomorfologického celku Benešovská pahorkatina a severní výběžky celků Vlašimská pahorkatina a Křemešnická vrchovina. Je tvořen vrchovinou na žulách a rulách podél zaříznutého údolí Sázavy a jejích přítoků. Je charakteristický ochuzenou mezofilní biotou, tvořenou acidofilními doubravami a podružně též květnatými bučinami a dubohabřinami. Bioregion leží v mezofytiku, vegetačním stupni suprakolinním až submontánním. 1.23 Jevišovický bioregion Bioregion leží v okrajové pahorkatině Hercynika na západě jižní Moravy a přibližně se shoduje s geomorfologickým celkem Jevišovická pahorkatina. Je tvořen plošinami na krystalických břidlicích rozřezaných skalnatými údolími. Jedná se o přechodný bioregion, kterým teplomilná biota proniká údolími hluboko na západ a naopak, v inverzích sestupují podhorské prvky až k východnímu okraji. Vyskytují se zde 1. dubový až 4. bukový vegetační stupně. Střídající se geologické podklady navíc umožňují přítomnost reliktních společenstev. Bioregion leží zčásti v termofytiku, v mezofytiku, ve vegetačním stupni kolinním až suprakolinním. 1.31 Třeboňský bioregion Bioregion leží na jihovýchodě jižních Čech, zabírá geomorfologický celek Třeboňská pánev a výběžky Křemešnické vrchoviny a Táborské pahorkatiny. Je tvořen pánví vyplněnou kyselými sedimenty, s rozsáhlými podmáčenými sníženinami a přechodnými rašeliništi. Základní vegetační stupňovitost je narušena, v biotě jsou zastoupeny četné exklávní prvky rozmanitého původu, avšak celkově převažuje biota dubojehličnaté varianty 4. vegetačního stupně. Potenciální vegetaci tvoří acidofilní doubravy, bory, olšiny a rašeliniště. Méně typickou část tvoří zdvižené okraje na krystaliniku s členitějším reliéfem, hojnějším výskytem bučin (i květnatých) a bez větších rašelinišť a bažinných olšin. 1.46 Pelhřimovský bioregion Bioregion leží na pomezí jižních a středních Čech a jižní Moravy, přitom se nachází na hlavním evropském rozvodí. Zabírá geomorfologický celek Křemešnická vrchovina, s výjimkou Jindřichohradecké pahorkatiny a zabírá také západní okraj Křižanovské vrchoviny. Je tvořen zdviženou plochou vrchovinou, budovanou převážně rulami. Má biotu 4. bukového a slaběji vyvinutého 5. jedlobukového stupně. Potenciální vegetaci převážné části území tvoří bikové bučiny, na vystupujících hřbetech a kopcích či v údolních zářezech květnaté bučiny. Netypickou část bioregionu tvoří přechodné území podél zaříznutého údolí Želivky směrem k Posázavskému bioregionu a přechodná území s výběžky plochého reliéfu s acidofilními doubravami směrem k bioregionům Novobystřickému a Třeboňskému.

32

V současné krajině jsou charakteristické drobné rašelinné louky, menší rybníky a fragmenty podhorských bučin, převažují však kulturní smrčiny a pole. Bioregion leží v mezofytiku, vegetačním stupni suprakolinním až submontánním. 1.48 Havlíčkobrodský bioregion Bioregion se nachází na jihu východních Čech a zabírá geomorfologický celek Hornosázavská pahorkatina kromě jeho severních a jihozápadních okrajů. Je tvořen plochou zdviženou pahorkatinou na rulách, u okrajů rozčleněnou nehlubokými zaříznutými údolími. Převažuje biota 4. bukového stupně, u okrajů přechody do 3. a 5. stupně. Potenciální vegetaci tvoří bikové bučiny s ostrovy květnatých bučin. V bioregionu dnes převažují kulturní smrčiny a pole. Bioregion leží v mezofytiku, vegetační stupně suprakolinní a submontánní. 1.49 Železnohorský bioregion Bioregion leží na jihu východních Čech, zabírá geomorfologický celek Železné hory a jižní okraj Chrudimské tabule. Tvoří severní okraj Českomoravské vrchoviny. Je tvořen vrchovinou s pestrou geologické skladbou (vč. vápenců), sklánějící se do Polabí. Je zde vyvinuta škála vegetačních stupňů od 2. bukodubového u okraje Polabí až po 5. jedlobukový. Potenciální vegetaci tvoří bikové bučiny a jedliny, v údolích květnaté bučiny a suťové lesy. V lesích harmonické kulturní krajiny dominují smrkové a borové kultury, místy jsou zastoupeny větší bučiny a suťové lesy. 1.50 Velkomeziříčský bioregion Bioregion leží na severozápadě jižní Moravy. Zabírá moravskou stranu Českomoravské vrchoviny, tj. téměř celou Křižanovskou vrchovinu a vyšší západní okraj Jevišovické pahorkatiny. Je tvořen pahorkatinou na zdviženém zarovnaném povrchu na rulách a syenitech. Převažuje ochuzená hercynská biota 4. bukového stupně s přechody do 5. jedlobukového stupně. Zejména na východním okraji je patrný vliv suchých, teplejších částí jihozápadní Moravy s přítomností východních a jižních migrantů a řadou mezních prvků. Potenciální vegetace náleží bikovým bučinám, na členitějším reliéfu i květnatým bučinám. Dnes převažuje orná půda, lesy jsou většinou kulturní smrčiny, méně bory. Fragmenty bučin jsou nepatrné. Bioregion se rozkládá v mezofytiku, náleží k vegetačnímu stupni submontánnímu. 1.51 Sýkořský bioregion Bioregion leží v severní části jižní Moravy, zabírá geomorfologický podcelek Nedvědická vrchovina a východní okraj Křižanovské vrchoviny v okolí údolí Libochůvky. Je tvořen hornatinou se sítí hlubokých skalnatých údolí Svratky a jejích přítoků. Pro bioregion je typické střídání bioty 4. a 5. vegetačního stupně Českomoravské vrchoviny a teplejších údolí s panonským vlivem, náležejících až do 2. bukodubového vegetačního stupně. Potenciální vegetaci tvoří květnaté bučiny, v údolích dubohabrové háje a acidofilní doubravy. Bioregion má velkou biodiverzitu. Netypické části bioregionu jsou tvořeny zbytky plochých zarovnaných povrchů. V převažujících kulturních smrčinách jsou dosud hojné menší celky bučin a suťových lesů, typická jsou travnatá lada. Bioregion se rozkládá mezofytiku, náleží k vegetačnímu stupni suprakolinnímu až submontánnímu. 1.64 Javořický bioregion Malý bioregion na pomezí jižních Čech a západní Moravy zabírá severní část geomorfologického celku Javořická vrchovina. Je tvořen vrchovinou na žulách. Reprezentuje vyšší polohy 33

vysočiny, jejichž potenciální vegetaci tvoří bikové a acidofilní horské bučiny s podmáčenými smrčinami a rašeliništi. Netypická část je tvořena pouze bikovými bučinami, zahrnuje nižší reliéf a tvoří přechod k okolním bioregionům. Dnes převažují kulturní smrčiny, zachovány jsou fragmenty bučin, rašeliniště a rybniční společenstva. Bioregion se rozkládá v oreofytiku, náleží k vegetačnímu stupni submontánnímu a montánnímu. 1.65 Žďárský bioregion Bioregion se nachází na pomezí jižní Moravy a východních Čech, zabírá převážnou část geomorfologického podcelku Žďárské vrchy a okraje Železných hor a Křižanovské vrchoviny. Je tvořen vrchovinou na rulách. Potenciální vegetaci převážné části území tvoří květnaté i acidofilní horské bučiny a podmáčené smrčiny. Netypická část má nižší reliéf, bez acidofilních horských bučin, pouze s malými plochami podmáčených smrčin a s převahou bikových bučin. Tato část tvoří přechod do okolních bioregionů. V lesích dnes dominují kulturní smrčiny, louky jsou zčásti devastovány melioracemi, značné zastoupení má orná půda. Bioregion leží převážně v oreofytiku, náleží k vegetačnímu stupni submonánnímu až montánnímu.

Biochory Na území kraje je vymezeno několik desítek typů biochor (viz grafická příloha). Biochora je vyšší typologická (opakovatelná) jednotka členění území bioregionu. Má heterogenní ráz a vyznačuje se svébytným zastoupením, uspořádáním, kontrastností a složitostí kombinace skupin typů geobiocenů. Tyto vlastnosti jsou podmíněny kombinací vegetačního stupně, substrátu a reliéfu. Biochora tedy vychází z potenciálních podmínek krajinné sféry, zpravidla se však vyznačuje i svébytným zastoupením aktuálních biocenóz. Velikost jednoho segmentu biochory je zpravidla v intervalu 0,5 – 100 km2. Biochory jsou označeny čtyřmístným kódem složeným z jednoho znaménka, jedné číslice a dvou písmem. Číslicí je vyjádřen převažující vegetační stupeň typu biochory. Číslu vegetačního stupně je někdy přeřazeno znaménko „-″ označující, že daný typ biochory leží v oblasti srážkově relativně chudé. Třetí složku kódu tvoří georeliéf, který je vyjádřen jedním písmenem. Čtvrtá složka označuje v typu biochory půdní substrát a jeho vlhkost. Substráty středně (normálně) vlhké a suché jsou vyznačeny písmeny velké abecedy, substráty vlhké jsou označeny písmeny malé abecedy. Charakteristika biochor je uvedena v publikaci Culek, M. ed. (2003): Biogeografické členění ČR. Agentura ochrany přírody a krajiny, Lelekovice. ***

34. Hranice klimatických regionů Na území kraje bylo vymezeno 9 klimatických regionů (mírně teplé oblasti - MW 2, MW 3, MW 4, MW 6, MW 7, MW 10, MW 11, teplá oblast - W 2 a chladná oblast C 7). Plošně nejvýznamněji se uplatňuje region MW 4, který zaujímá většinu území kraje. Při severním, severovýchodním a jižním okraji kraje se významněji uplatňuje region MW 7.

34

Klimatické charakteristiky Parametr Počet letních dnů

C7

MW2

MW3

MW4

MW6

MW7

MW10 MW11

10-30

20-30

20-30

20-30

30-40

30-40

40-50

40-50

W2 50-60

Počet dnů s průměrnou teplotou 10°C a více

120-140 140-160 120-140 140-160 140-160 140-160 140-160 140-160 160-170

Počet dnů s mrazem

140-160 110-130 130-160 110-130 140-160 110-130 110-130 110-130 100-110

Počet ledových dnů

50-60

40-50

40-50

40-50

40-50

40-50

30-40

30-40

30-40

Průměrná lednová teplota [°C]

-3 - -4

-3 - -4

-3 - -4

-2 - -3

-5 - -6

-2 - -3

-2 - -3

-2 - -3

-2 - -3

Průměrná červencová teplota [°C]

15-16

16-17

16-17

16-17

16-17

16-17

17-18

17-18

18-19

4-6

6-7

6-7

6-7

6-7

6-7

7-8

7-8

8-9

6-7

6-7

6-7

6-7

6-7

7-8

7-8

7-8

7-9

Průměrná dubnová teplota [°C] Průměrná říjnová teplota [°C] Průměrný počet dnů se srážkami 1 mm a více

120-130 120-130 110-120 110-120 100-120 100-120 100-120 90-100 90-100

Suma srážek ve vegetačním období [mm]

500-600 450-500 350-450 350-450 450-500 400-450 400-450 350-400 350-400

Suma srážek ve zimním období [mm]

350-400 250-300 250-300 250-300 250-300 250-300 200-250 200-250 200-300

Počet dnů se sněhovou pokrývkou

100-120 80-100 60-100

Počet zatažených dnů

150-160 150-160 120-150 150-160 120-150 120-150 120-150 120-150 120-140

Počet jasných dnů

40-50

40-50

40-50

60-80 40-50

80-100 40-50

60-80 40-50

50-60 40-50

50-60 40-50

40-50 40-50

Tab. 5: Charakteristiky klimatických regionů

***

35. Vymezení oblastí se zhoršenou kvalitou ovzduší, imisní znečištění životního prostředí a jeho vývoj Oblasti se zhoršenou kvalitou ovzduší (OZKO): Území v rámci zóny (kraje) nebo aglomerace, v nichž je překročena hodnota imisního limitu u jedné nebo více sledovaných znečišťujících látek. Na území kraje Vysočina bylo v roce 2011 provozováno celkem 10 monitorovacích stanic, které provádějí pravidelné měření některých znečišťujících látek v dané lokalitě. Z toho je 7 stanic provozováno ČHMÚ a 3 stanice jsou provozovány Zdravotním ústavem. Tab. 6: Přehled monitorovacích stanic v kraji Vysočina (2011) Monitorovací stanice

Vlastník monitorovací stanice

Košetice

ČHMÚ

Havlíčkův Brod – Smetanovo náměstí

Zdravotní ústav

Jihlava – Znojemská

Zdravotní ústav

Jihlava

ČHMÚ

Kostelní Myslová

ČHMÚ

Dukovany

ČHMÚ

Třebíč

ČHMÚ

Žďár nad Sázavou

Zdravotní ústav

Křižanov

ČHMÚ

Velké Meziříčí

ČHMÚ

http://portal.chmi.cz/files/portal/docs/uoco/isko/tab_roc/tab_roc_CZ.html

35

V období let 2007 – 2009 nedošlo na území zóny Vysočina k překročení imisního limitu a tudíž nebyly vymezeny OZKO. Avšak v předešlých letech k překročení imisního limitu na částech území docházelo. K překročení došlo zejména v letech 2005 a 2006, které byly z důvodu velmi nepříznivých rozptylových podmínek v zimě 2005/2006 nejhorší z hlediska kvality ovzduší za posledních 15 let. Imisní znečištění ovzduší v Kraji Vysočina lze v porovnání s ostatními kraji ČR hodnotit jako velmi dobré, společně se zónou Pardubického, Královéhradeckého a Jihočeského kraje spadá do oblastí s nejlepší kvalitou ovzduší. Z vyhodnocení výsledků měření monitorovacích stanic za rok 2010 (2009) vyplývá, že na území kraje je největším problémem překračování limitních hodnot pro přízemní ozón a pro prašné částice velikostní frakce PM10. Hlavními původci vzniku imisního zatížení PM10 jsou mechanické a spalovací procesy. Řešení nadměrných koncentrací prašných částic ve městech je třeba zajišťovat zejména opatřeními na snižování emisí spojených s dopravou (úklid komunikací apod.) a dostavbou silničních obchvatů měst. Imisní limit pro ochranu lidského zdraví pro ozon byl v roce 2009 a 2010 překročen na stanicích Kostelní Myslová a Žďár nad Sázavou. Otázka imisní zátěže ozónem je o to problematičtější, že v Kraji Vysočina není významný potenciál pro omezování emisí VOC ze stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší. Emise VOC a NOx z mobilních zdrojů jsou v kraji prakticky neregulovatelné. Jsou soustředěny podél páteřní komunikace regionu (dálnice D1) s převahou tranzitní dopravy.

36

Obr. 7: Oblasti s překročenými imisními limity pro ochranu zdraví v letech 2005 - 2009

37

VYZNAČENÍ OBLASTÍ SE ZHORŠENOU KVALITOU OVZDUŠÍ VZHLEDEM K CÍLOVÝM IMISNÍM LIMITŮM PRO OCHRANU ZDRAVÍ SE ZAHRNUTÍM PŘÍZEMNÍHO OZONU 2010, 2011, 2012

38

Obr. 8: Oblasti s překročenými imisními limity pro ochranu zdraví za rok 2010, 2011, 2012, 2013.

39

Tab. 7: Překročení imisního limitu (LV) a cílového imisního limitu (TV) v rámci zón/aglomerací a obcí s rozšířenou působností ČR (bez přízemního ozonu), % plochy územního celku, 2009, 2010, 2011, 2012 a 2013. ORP

SO2

PM10 (rIL)

PM10 (dIL)

NO2

Benzen

Souhrn překročení LV

As

BaP

Souhr překročení TV

Rok 2009 Třebíč

-

-

-

-

-

-

-

0,2

0,2

Velké Meziříčí

-

-

-

-

-

-

-

0,2

0,2

zóna

-

-

-

-

-

-

-

0,04

0,04

Rok 2010 Bystřice nad Pernštejnem

-

-

-

-

-

-

-

0,3

0,3

Humpolec

-

-

-

-

-

-

-

1,8

1,8

Moravské Budějovice

-

-

-

-

-

-

-

0,5

0,5

Náměšť nad Oslavou

-

-

-

-

-

-

-

0,9

0,9

Pacov

-

-

-

-

-

-

-

0,4

0,4

Pelhřimov

-

-

-

-

-

-

-

0,4

0,4

Třebíč

-

-

0,5

-

-

0,5

-

1,3

1,3

Velké Meziříčí

-

-

-

-

-

-

-

2,3

2,3

zóna

-

-

0,06

-

-

0,06

-

0,51

0,51

Rok 2011 Havlíčkův Brod

-

-

-

-

-

-

-

0,3

0,3

Humpolec

-

-

-

-

-

-

-

1,3

1,3

Jihlava

-

-

-

-

-

-

-

1,4

1,4

Moravské Budějovice

-

-

-

-

-

-

-

0,5

0,5

Náměšť nad Oslavou

-

-

-

-

-

-

-

0,5

0,5

Pacov

-

-

-

-

-

-

-

0,4

0,4

Pelhřimov

-

-

-

-

-

-

-

0,2

0,2

Telč

-

-

-

-

-

-

-

0,3

0,3

Třebíč

-

-

-

-

-

-

-

1,1

1,1

Velké Meziříčí

-

-

-

-

-

-

-

0,4

0,4

40

zóna

-

-

-

-

-

-

-

0,53

0,53

Rok 2012 Bystřice nad Pernštejnem

-

-

-

-

-

-

-

0,3

0,3

Humpolec

-

-

-

-

-

-

-

0,9

0,9

Chotěboř

-

-

-

-

-

-

-

0,6

0,6

Jihlava

-

-

-

-

-

-

-

0,1

0,1

Moravské Budějovice

-

-

-

-

-

-

-

0,5

0,5

Náměšť nad Oslavou

-

-

-

-

-

-

-

1,0

1,0

Pacov

-

-

-

-

-

-

-

0,4

0,4

Pelhřimov

-

-

-

-

-

-

-

0,2

0,2

Telč

-

-

-

-

-

-

-

0,3

0,3

Třebíč

-

-

-

-

-

-

-

1,0

1,0

Velké Meziříčí

-

-

-

-

-

-

-

0,6

0,6

Kraj

-

-

-

-

-

-

-

0,4

0,4

Rok 2013 Havlíčkův Brod

-

-

-

-

-

-

-

-

Humpolec

-

-

-

-

-

0,9

-

0,9

Jihlava

-

-

-

-

-

-

-

-

Moravské Budějovice

-

-

-

-

-

-

-

-

Náměšť nad Oslavou

-

-

-

-

-

-

-

-

Pacov

-

-

-

-

-

-

-

-

Pelhřimov

-

-

-

-

-

-

-

-

Světlá nad Sázavou

-

-

-

-

-

1,0

-

1,0

Telč

-

-

-

-

-

-

-

-

Třebíč

-

-

-

-

-

-

-

-

Velké Meziříčí

-

-

-

-

-

-

-

-

Kraj

-

-

-

-

-

0,07

-

0,07

http://www.chmi.cz/files/portal/docs/uoco/isko/grafroc/groc/gr10cz/kap243.html (Tab. II.4.3.1) http://www.chmi.cz/files/portal/docs/uoco/isko/grafroc/groc/gr11cz/kap243.html (Tab. II.4.3.1)

41

http://portal.chmi.cz/files/portal/docs/uoco/isko/grafroc/groc/gr12cz/tab/t24x31.html (Tab. II.4.3.1) http://portal.chmi.cz/files/portal/docs/uoco/isko/grafroc/13groc/gr13cz/tab/tabVII1_CZ.html (Tab. VII.1)

Tab. 8: Překročení cílového imisního limitu O3 pro ochranu zdraví v rámci zón/aglomerací a obcí s rozšířenou působností ČR, % plochy územního celku, 2009, 2010 a 2011. O3 ORP

2009

2010

2011

Bystřice nad Pernštejnem

97,6

5,3

3,8

Havlíčkův Brod

39,6

-

-

Humpolec

38,8

-

-

Chotěboř

39,5

-

-

Jihlava

95,6

5,1

2,6

Moravské Budějovice

98,6

2,8

9,8

Náměšť nad Oslavou

98,3

4,6

78,2

Nové Město na Moravě

88,5

2,0

27,9

Pacov

62,5

-

-

Pelhřimov

79,3

0,1

-

Světlá nad Sázavou

15,5

-

-

Telč

99,3

22,7

9,5

Třebíč

98,4

6,1

44,0

Velké Meziříčí

98,5

12,8

57,9

Žďár nad Sázavou

90,3

2,5

58,6

zóna

79,62

4,16

18,63

http://www.chmi.cz/files/portal/docs/uoco/isko/grafroc/groc/gr10cz/kap243.html (Tab. II.4.3.2) http://www.chmi.cz/files/portal/docs/uoco/isko/grafroc/groc/gr11cz/kap243.html (Tab. II.4.3.2)

Tab. 9: Překročení cílového imisního limitu O3 pro ochranu zdraví v rámci zón/aglomerací a obcí s rozšířenou působností ČR, % plochy územního celku, 2012, 2013 a 2014. O3 ORP

2012

2013

Bystřice nad Pernštejnem

48,0

73,4

Havlíčkův Brod

3,1

2,8

Humpolec

-

0,9

Chotěboř

8,1

5,3

Jihlava

34,2

40,3

Moravské Budějovice

10,6

44,2

Náměšť nad Oslavou

34,4

86,7

Nové Město na Moravě

71,4

85,6

2014

42

Pacov

0,4

-

Pelhřimov

14,4

9,2

-

1,0

Telč

36,1

48,1

Třebíč

36,0

78,0

Velké Meziříčí

29,9

82,1

Žďár nad Sázavou

53,3

77,6

kraj

26,4

42,71

Světlá nad Sázavou

http://portal.chmi.cz/files/portal/docs/uoco/isko/grafroc/groc/gr12cz/tab/t24x32.html (Tab. II.4.3.2) http://portal.chmi.cz/files/portal/docs/uoco/isko/grafroc/13groc/gr13cz/tab/tabVII1_CZ.html (Tab. VII.1)

Tab. 10: Překročení hodnoty imisního limitu pro oxid siřičitý (SO2) a oxidy dusíku (NOx) a cílového imisního limitu pro troposférický ozon (AOT40) pro ochranu ekosystému a vegetace v rámci NP a CHKO (% plochy NP a CHKO, 2006 - 2011). 2006 CHKO+NP

SO2 (zimní pr.)

SO2 (roční IL)

NOx

O3 – AOT 40

Souhrn

CHKO Žďárské vrchy

-

-

0,1

100,0

100,1

CHKO Železné hory

-

-

-

100,0

100,0

2007 CHKO Žďárské vrchy

-

-

-

59,8

59,8

CHKO Železné hory

-

-

-

98,5

98,5

2008 CHKO Žďárské vrchy

-

-

-

34,2

34,2

CHKO Železné hory

-

-

-

61,0

61,0

2009 CHKO Žďárské vrchy

-

-

-

90,6

90,6

CHKO Železné hory

-

-

-

99,8

99,8

2010 CHKO Žďárské vrchy

-

-

-

79,3

79,3

CHKO Železné hory

-

-

-

87,9

87,9

2011 CHKO Žďárské vrchy

-

-

-

-

-

CHKO Železné hory

-

-

-

-

-

2012 CHKO Žďárské vrchy

-

-

-

-

-

CHKO Železné hory

-

-

-

-

-

2013

43

CHKO Žďárské vrchy

-

-

-

-

-

CHKO Železné hory

-

-

-

-

-

Zdroj: Věstník 2/2012 - Sdělení odboru ovzduší MŽP o hodnocení kvality ovzduší – vymezení oblastí se zhoršenou kvalitou ovzduší na základě dat za rok 2010 (tabulka C) nebo http://www.chmi.cz Tab. II.4.3.3 Překročení imisního limitu (SO2, NOx) a cílového imisního limitu (AOT40) pro ochranu ekosystémů a vegetace v rámci NP a CHKO, % plochy NP a CHKO, 2011, 2012, 2013)

44