y'^^'
/•A
.>.-.-„
>i-.
.
•% ,
,
-
'•v
.
šil-.
...,.
.
•.
'-
'
.
jí.'.
•'•3
Wr^:
--'?'
-^
*»/•
OSMÁ
^^^^
ZPRYH
YYROCNI
ESKÉ
ZEMSKÉ VYŠŠÍ REÁLKY Y LIPNÍKU ZA ŠKOLNÍ ROK 19a2-1903.
1.
o
2.
Zprávy školské.
tachygrafii antické. Napsal skut. uitel František Hradilík. Sestavil editel Fr.
Jansa.
^
V LIPNÍKU Tisk Družstva knihtiskárny v Hranících
/f--'ía-.>-.>.vWi''--^--'-%
-4 ;^?.t'^iF*.;.:--^
—
1903.
l^ákladem Školského spolku v Lipníkn.
.^T'-,
.3:.':;^'.-^.•
^' ,
.jvi^-r^íioíá,''^
rif ^-3í^'í.^Tjv;
G\-.
'
'.
;
-.;»"--*it.'i:;-,«ii;
4.,
.
^
.
.
.f:]-^~rA-^
'
•
'
.^•-
,:
.
..v
základ pozuámky Diogeua Lartského (žil ve 3. století po Kr.), že »Xenofon prvý rozmluvy Sokratovy zaznamenal a uveejnil. «i) Místo to zavdalo ukterým badatelm o ecké tachygrafii podnt k mylnému, Jak ihned ukážeme tvrzení, že rychlopisné umní bylo pstováno u Rek již za doby Xeuofontovy, vzniknuvši prý pirozen
<
;
,
"^iV^^í
;:^
rozvojem jich politického života. Dr. V. Gardthausen, jenž jest '.'^Ml obhájcem tohoto mínní, klade vznik ecké tachygrafie do r. 400. p. Kr. .;í*s
eené místo Diogena Lartského, jakož vývody Gardthausenovy podrobuje Dr. J u 1. VI. Z e i b i g ve svém díle^) dkladnému kritickému rozboru a ukazuje právem k tomu, jak domnnka o rychlopisných záznamech rozmluv Sokratových jest neoprávnna. Nebo slovo do latiny peloženo, »notis *vjioa7]ftecova&ai«i neznaí, jak nesprávn je excipere« t. j. »stenografovati«, nýbrž »literis consignare«, totiž pouze >znameuati si, poznámky si initi*. Ze tomu tak, nasvduje i jiné místo u Diogeua Lartského, kde se iní zmínka o jakémsi Simonu Athénském. Praví se tam výslovn, že » Simon Athénský, obuvník, kdykoli Sokrates pišel do jeho dílny a s ním rozmlouval, to, na se upamatoval, si zaznamenal*. V obou tchto pípadech, jak již G. Schneider ve svém vydání Pamtí Xenofontových«^) byl správn poukázal, Diogenes užívá téhož slova vjíoarjftrwva&ai, z ehož patrno, že ani o Xenofontovi nelze se domnívati, že by byl stenografoval výpovdi Sokratovy.
vy
'
i
,
,^^'
--
>
Jest vru s podivem, že u národa politicky tak vysplého, u nhož volné slovo ve veejném život mlo význam nemalý, nebyla pociována poteba proslovené stenografovati, což zdá se býti v odporu se vznikem a rozvojem tsnopisu u jiných, národ, zejména a v dob novjší u Anglianv. Okolnost ta nesmí nás však klamati. toliko mly zájem Byly ty promluveny jen pro posluchae; pro a nikoli pro tenáe. i vynikajících nebyly z patra Je s dostatek známo, že promluveny, ale zpravidla bedliv doma pipraveny a pak pi vhodné píležitosti proneseny. Plutarch zmiuje se o Demosthenovi, že prý nezídka lid ho vybízel, aby enil, on však, nebyl -li náležit pipraven, slova prý se nikdy neujal.
ei
ímanv
n
ei
eník
ei
ei, jak se nejsou authentické jsou jen upraveny
nám
.
djepiscv
a jiných spisovatel dochovaly, jak byly promluveny od eníka, nýbrž s vtší nebo menší pesností, pokud je ten který spisovatel slyšel a si zapamatoval. To také nepokryt doznává sám Thukidides, vrstevník to Xenofontv, což jest novým dkazem, že za nebylo ani potuchy. Byl doby jeho o rychlopisnéni vystihování by dojista po záznamech takových, byly-li jaké, pátral aneb alespo o nich vdl. A jako Thukidides tak i jiní spisovatelé neiní ve svých spisech pražádné zmínky, ze které by bylo souditi na jsoucnost jakého rychlot.
j.
ti
tak,
eí
')
Ego
libenter Graecis gloriain dederiin et iioniiiiatim Xenophonti, pbilosopho quo Diogenes: xai jiqwtos vJíoarjiieioaáfiEvog to. Xsyófisva eis áv&Qcbnovg
et historico,
') Geschiclite uiid Literatur der Geschwindschreibkunst. 2. vyd. 1878. Str. 9., 180. un. ^) SevorpivTO; ájtofivrj^uovsvuaza ed. G. Schneider. Lipsiae 1801.
V
Drážanech, ,:,;-
:'3
a
mnohdy dotýkají se vcí zcela bezvýznamných. Zamlklost ta pisu, je skoro až nápadná, -povážíme-li, žé o ímské tachygrafii ajich pstites pochvalou s píhahou. Právem tudíž lích tak asto se mluví poznamenává Richard Forsteri), že kdyby tvrzení Gardthausenovo bylo
a
a
správno, bylo by se náni opravdu diviti, že žádný eník, žádný lexikozmínky neiní, zejména graf, iááný scholiast o rychlopise starých že ani Plutarch, rodem Rek, mluv o vynálezu not Ciceronem, ani slovem neprozrazuje, že vynález ten pochází od jeho krajanv.
ek
Dr. Gardthausen snaží se dokázati veliké stáí ecké tachj'grafie zejména na základ egyptského papyru, nalezeného Bockhem r. 1821. Je to listina stvrzující prodej jakéhosi pozemku s podpisem tachygrafickým. Pochází dle Bóckha z r. 105. p. Kr. Dr. Gardthausen spatuje v rukopisných znakách tch jména královských vlada KXsojiázga te zase AtioU {cóvtos) xszg (rjnátixay) Jak IlTolefí (aiog), kdežto C. Leemans
patrno, tení tato jsou tak rzná, že je pokládati lze za
niím neodvodnné. Mínní Dra Gardthausena, doby Xenofontovy
Rekové
že
užívali
a že jim tudíž náleží zásluha jeho
pouhé
domnnky
tachygrafie již za vynálezu, získalo
dob
nejnovjší mnohých zastancv. Byla totiž r. 1884. pi výkopech na athénské Akropoli nalezeOa neveliká mramorová deska s nápisem valn již poškozeným. 3) Dkladný znalec ecké palaeografie prof. Oldich Kohler soudí, že deska ta pochází z polovice 4. stol. ped Kr.*) Dle obsahu pokládá ji za zlomek staré uebnice grammatiky, jež byla asi ve chrámu veejn vystavena. Naproti tomu prof. Theodor Gomperz^) a Dr. Pavel Mitzschke^) spatují v nápisu tom návod k soustav rychlopisné. Ježto deska ta, jak na hoe podoteno, je znan poškozena, je text neúplný a teba tudíž i výklad jeho býti rzný. Oba jmenovaní badatelé jej doplniti. sestrojili analogicky dle kusého výkladu o desíti hláskách dv abecedy, jež ve mnohém se od sebe odlišují. K ešitelm kamenné této hádanky pipojil se v dob poslední prof. Dr. M. Gitlbauer, jenž výsledky svého bádání uveejnil r. 1894. v pamtním spise vídeské akademie vd pod názvem: Die drei Sj^steme der griechischen Tachygraphie. Jeho výklad, k nmuž dospl srovnáváním pozdjších soustav tachygrafie ecké a ímské, pokládá se za nejlepší. Dr. Gitlbauer pisuzuje ve zmínném pojednání soustavu tuto Xenofoutovi a snaží se dokázati, pokud se týká podobnosti nkterých znakv, její souvislost s pozdjšími rychlopisnými soustavami eckými. v
Mže
M Neue Jahrbucher fur classische Philologie, V3'd. Fleckeisenem (26. ro. 1880) Zeibigových Nachtrage zu Gescliichte u. Literatur der Geschwindschreib-
Cituji dle
kunst.
V ')
Pap. N.,
Drážanech,
1899. Str.
6.
Leemans, Papyri graeci musei antiquarii publici Tab. V 2—6).
C.
Lugduni-Batavi
(T.
I.,
') Viz lánek prof. Tom. Šíleného »NejstarSí ecká rychlopisná soustava* ve Vstníku Tsnopisném, ro. XII. (1895), str. 55.
*)
Mittheilungen
des
deutschen archáologischen Institutes zu
Atben
1883.
Str. 359Í ') Uber ein bisher unbekanutes griechisches Schriftsystem aus der Mitte des vierten Jahrhunderts. Ein Beitrag zur Geschichte der Xurzschrift und der rationelled Alphabetik. Ve Vídni u Gerolda. 1884. S i tab. ") Archiv fiir Stenographie 1885, íslo únorové a uásl.
'-Í<^IJ^'^^-^
^rA^*'-^
'
'**--'^
'r-"^'
'"fc^***
'^Jfc^i-j.
•
**V:í...
:
Tebas
tento
spoleno
má
dkaz
pece jedno má
je dosti pochybný,
systémy eckými:
pozdjšími
s
že jak
totiž,
soustava
tato
tak
tyto,
i
ona
ráz slahitný.
Základem
—
jak ji Dr. GitlXenofontovy soustavy jsou samohlásky, jež oznaují se pímkou svislou
této
bauer byl sestrojil
—
a naklonnou bu nad základnou nebo pod ní. Samohláskám dlouhým písluší prodloužený znak samohlásky krátké. Dvojhlásky ai, SI, Ol, VI tvoí se ze znaku pro tím, že pipojí se k nmu nahoe nebo dole, v právo nebo v levo oblouek. Podobn jsou utvoeny znaky pro av, sv, ov ze znaku Souhlásky oznaují se kratšími nebo delšími árkami pínými na znacích samohláskových, zpsob to proti moderním t
i
t;.
soustavám,
pi
nichž znak souhláskový jest nositelem samohlásky, zcela
opaný. árky ty pipojují se ku znakm samohláskovým na rzných místech a pod rznými úhly. Tak na p., pipojí-li se ku znaku pro kolmé to pímce nad základnou, krátká vodorovná árka v levo nahoe, znaí celek slabiku n, pipojí-li se uprosted, oznauje di, dole pak n. Pipojení árky na právo od znaku samohláskového oznauje sled opaný, v našem píkladu n, iS, iv. Souhlásky dyšné mají píslušnou árku delší. t,
Slabiky nelze spojovati, píší se proto slova po slabikách.
Samohlásky dvojhlásky Souhlásky
I
I d,
cL,
I
e,
1
73,
\aí, \qc, Lfii, 1^??/
ajnémé:
I
n,
I
\
t,
\
I
Jci,Jíy,
Bl,
Jvi
\o,\cú,
,
\u,
\v.
nau, \ev.nov
\ot,
l)dyšné.
\Ql ~1 4^,
—
.
•<''*/
(slabiky) I
JZL,
J fi, A
\ ^L, )fxi,
\7tL,\YL,\lYm T
l^i,
l4í,Npt-
T
Lovaa
rázem svým podobá se pozdjší soustav mnicha stol.), jest sice jednoduchá a možno se se jí bylo kdy prakticky používalo ku záznamm eí, je více než pochybno, jak zbžný jenom pohled na písmo to každého pouí, nehledíc ani k tomu, že o krácení slov, nutném to doplku každé soustavy rychlopisné, neiní se tu ani zmínky. Pes to však Dr. Gitlbauer dává této soustav pednost ped »notami tironskými«,^) Soustava
tato, jež
Johna of Tilburyho (žil ve 12. ale, že by jí snadno nauiti;
')
Pojmenování ímské tachygrafie dle
Ciceronova.
M-
'-
jejího vynálezce
Tiroua, propuštnce
obrovské pamti ,prý vyžadujícími, kterou zove zase chudikou.
i
ped
pozdjší tachygrafií eckou,
Zdá se, že mínní dkladného znalce djin rychlopisu Dra J. V. Zeibiga je správné, totiž, že vynálezce eené soustavy v úmyslu jak také Gomperz již podotýká^) sestaviti spíše racionelní abecedu než-li soustavu rychlopisnou v pravém slova smyslu.
ml
—
—
bu
Že písmo ecké již záhy bylo kráceno, aby asu nebo místa tom doklad nalézáme v nápisech ze zícenin ecké osady Naukratidy v dolním Egypt, již byl W. M. Flinders Petrie r. 1884.
se ušetilo, o
Krácení slov jest však nesoustavné, nebo totéž slovo kráceno zejména v dosloví. Ale z toho nelze souditi, že by jakás ustálená soustava tachygrafická byla existovala v té dob; nebof zkratky u každého národa, aniž by tím obyejného písma vyskytují se bylo dokázáno, že krácení to je v jakési souvislosti se souasným ryobjevil.
je
rzn,
tém
chlopisem.2)
Spíše jest oprávnna domnnka, že trvalé užívání zkratek obyejného písma mlo vliv na vznik a ráz pozdjší ecké tachygrafie, v emž etní badatelé se shodují. V rukopisných památkách eckých vyskytují se totiž krom zkratek písma obyejného také etné zkratky rychlopisné, z nichž asi v 10. století vyvinula se vlastní tachygrafie slabiná.^) Výklad a tení takových rukopis jest obtížno, ježto zkratky ty nejsou jednotný; nkteré z nich jsou dosud nevyložený, tak zejména rukopis sbírky arcivévody Rainera ve Vídni, což zdá se nasvdovati, že rychlopisná soustava ecká nebyla pouze jediná. Vsnik pozdjší tachygrafie slabiné, jak se nám v rukopisech dochovala, nelze pesn stanoviti, nebo mínní badatel v té píin se rozcházejí. Nejstarší zmínky o používání eckého rychlopisu pocházejí ze druhé polovice 2. stol. po Kr. 200?) ve spise Vypravuje totiž slavný léka Galenos (131 »0 vlastních knihách* {TIbqí x&v ibimv /?
—
e
dom,
sdliti Martialovi.
i v listech Flavia Filostrata z Lemnu (195 Šel z Antiochie se dvma otroky, rychlopiscem a krasopiscem.*) Otázka, povstala-li tachygrafie ecká díve než noty tironské a byla-li tedy ecká tachygrafie vzorem, dle nhož byla utvoena tachygrafie ímská, jak tvrdí Lipsius, Carpentier a zvlášt Dr. Gardthausen,
Podobn teme
po
jest
Kr.)
:
posud spornou
z
nedostatku positivních
dokladv. Sám Gabels-
., ein bisher unbekanntes griechisches System Zeibig, Nachtráge .... str. 9. Dr. O. Lehmann, Die Kurzschrift Der alten Volker, str.
^)
Uber
')
J.
.
.
.
str. 48.,
po/.n. 12.
W.
^) 9. Viz také dflo téhož autora: Die tachygraphischen Abkrzuugen der grichischen Handschriften. str. 10. V Lipsku, B. G. Teubner 1860. Dle Zeibigových Nachtráge *) Zeibig, Geschichte str. 39. a 40. .
.
.
.
.
.
í~-t
:-V:
!
8
ríW: ''>*>*.
;'Íí^íí'víí'v^'ž:'T'*^';^
1-
":•:':
^r^A'
mínní potud, že prý Tiro za svého pobytu v Athénách a Eleusi mohl dkladn eckou tachygrafii poznati a sám pak v oboru tom dále pracovati. Kopp, Dr. Zeibig a Dr. Lehmaun hájí zase stanovisko opané, pro nepímo, svdí také svrchu uvedená poznámka o Plutarchovi. nž, Pirovnáme-li totiž ob soustavy k sob, seznáme na první pohled zcela odlišnou od sebe jich povahu a ráz. Tachygrafie ecká je slabiná, kdežto ímská slovná; nelze tudíž o njakém napodobení mluviti. Pece však pi bystejším pozorování možno znamenati nkteré vlivy obou soustav navzájem, jak co do prvk tak i co do krácení slovného, jak Dr. Gitlbauer byl právem poukázal^). Nkteré znaky tironské shodují se totiž s eckými co do tvaru úpln. Tak ku p. znaky pro /jsou v obou soustavách totožný, latinské ae má znak eckého ecké w pichází v notách tironských mnohdy jako o, znak eckého av zastupuje v notách tirouských také a a pod. V krácení slov jeví se zase vliv opaný, totiž tachygrafie ímské na eckou. Tak na p. slovo xe<pa?.^v, zkráceno na krácení Cnariis místo CentenaxaX^v, odpovídá tironskému zpsobu
.berger"*) sdílí jejich
a
j?,
pod. Jakkoli tato okolnost je dosti pozoruhodná, nemže pece míti podstatného vlivu na náš úsudek, ježto rukopisy jak ecké tak i not tironských pocházejí z 8. lo. stol. po Kr., kdy jednotlivé znaky jakož i zpsob krácení soustavy jedné mohl býti pejat do soustavj' druhé, tím spíše, uvážíme-li, že ímský tachygraf byl nezídka nucen i iiryvky ecky pronesené zaznamenávati. Což divu, že pro zvuky sob cizí sáhnul po snad již rozšíené soustavy ecké znacích ecká tachygrafie došla záhy velkého rozšíení najm v knihách, jak etné doklady o tom svdí. Že kesané v tom smru získali si o tachygrafii eckou zásluh nemalých, jest nepochybno. Soustavn byl ecký rychlopis pstován mnichy ádu sv. Basilia v Grott Ferrat. Ve službách církve užívalo se ecké tachygrafie hojn, zejména pi zapisování utc církevních, jak nkteré doklady zde uvedeme.') riis a
—
ei
znan
eí
O Originovi
(185
—254) vypravuje Eusebius, biskup caesarejský
že až po 60. roce svého vku, když byl stálým cvikem nabyl znané obratnosti enické, dovolil rychlopiscm, aby zapisovali jeho ei. Své kriticko-exegetické studie o Písm svatém diktoval prý Ori-
(f34o),
tachygrafm, kteí stídali se po urité dob, naež na isto opisovali. Jen tím zpsobem zachovala se prý vtšina jeho homilií, protože sám jich písemn nikdy nekoncipoval. gines sedmi
více
i
je kalligrafové
—
Proairesios z Caesaree v Kappadokii (276 368), když do Athén, odkud vypuzen byl evnivostí sofistv ostatních, ml k lidu tak skvlou e, že došla všeobecné pochvaly. Pi té píležitosti dožadoval prý se eník rychlopisc, kteí zapisují každodenn slova Themithina, aby ti toho dne zaznamenávali jeho e, Rychlopisci jen stží mu staili. Aby pak vzbudil u Atheanv obdiv ješt vtší, Sofista se byl vrátil
')
chov,
^)
1809,
Anleitung zur deutscheu Redezeichenkunst
oder Stenographie.
V
Mni-
1834. Str. 39. I. ^)
griechisclier Tachygraphie 1878. Str. 7. a uásl. Zeibig, Geschichte .... str. 44. a násl.
Die berreste sv.
Ve
im Codex •
Vaticanus Graecus
Vídni,
«>•:.:.*.
,^;AS;y^^...,;^:-,-,L'i;
,:si^!,
;,-.'
•.,«w»i.<;-; -;,'.-'._«w<s
vyzval rychlopisce, aby sledovali bedliv dle svých záznam, zdali vše, byl znovu, aniž v co ekl, si pamatuje; i pednesl celou
e
em
pochybil.
Z církevních uitel doby pozdjší, jichž ei a kázání byly namnoze stenografovány, sluší jmenovati ehoe, biskupa nazianského (318
— 390),
ústého, pisem
bu
Jana Zlatozachyceny rychložáky neb officielními tachygrafy a vydány pak dle
Kyrilla,
knze v jejich
biskupa jerusalemského
ei
Antiochii (374—407).
záznamv. Že ecká tachygrafie byla jmenovaný biskup eho ve své nebo vzpomíná v ní výslovn
(t386) a
ty b}'ly
jejich
již
v
té
dob
ei, kde
dosti rozšíena, potvrzuje
louí s obcí caihradskou;rychlopisc veejných (t j. asi tch, kteí zapisovali s jeho svolením) i rychlopisc tajných (t. j. asi tch, kteí bjdi od jeho odprc k úelu tomu vysláni). Na konciliich a jiných shromáždních církevních konala tachj'grafie ecká práv tak jako ímská platné služby pi zapisování pronesených eí, o emž až pi této uiníme zmínku zevrubnjší. Používali-li však zapisovatelé této pozdjší tachygrafie slabiné, která svým rázem k úelu tomu se nehodí, i vypomáhali si zpsobem notám tironským podobu3'm ehož jednotlivé stopj' je znamenati jest ovšem i tu otázkou dosud uerozešenou.i) 32.
se
krom
—
—
Akoli ekové nejsou
vynálezci
vlastního rychlopisu,
setkáváme
u nich pece s nápadným potem rzných názv pro toto umní jako v žádném jiném oboru. Tak sluli stenografové: za/vygácpoi, arjftewygácpot, o^vygáípoi, yoaniÁaTEii, vnoygacpgTí, vjíoy^atifiaTeig, vjtodsxeTí, vorágiot a p. Zda se, ze ekové nemli pravého pojmu o rychlopise, rozumjíce tach3'grafií pouze jakýsi zpsob psaní anaménky (Sta arnxdmv). Odtud asi ta bohatost a pestrost uv^edených názv pro jednu a touž vc. 2) Rukopisných památek, z nichž erpáme znalost ecké tachygrafie, se
dochovalo se až na naše asj^ jen nkolik. Jsou to zejména ti; prvý chová se v knihovn vatikánské, obsahující díla Dionysia Areopagity a zlomek knihy Enochovy (Codex Vaticanus Graecus), druhý jest v bibliothece paížské, jeuž obsahuje spisy Hermogena z Tarsu (161 po Kr.) a jiných spisovatel (Codex Parisinus), tetí pak nalézá se v Londýn. Prvé dva rukopisy pocházejí z 8.— 10. stol. po Kr., z nichž nkteré ukázky podal již Kopp ve svém díle »Tachygraphia veterum.« V dob novjší uveejnili ukázkj^ ecké tachygrafie aneb vj'dali cestou reprodukní celé sbírky, zejména Dr. O. Leh man n^), Dr. V. Gardth au sen*) a Dr. M. Gitlbauer^). Svým rázem je tachygrafie ecká, jak jsme již svrchu podotkli, ') Viz Dra Lehmanua Die tachygraphischeu Abkurzuugeu der griechisclien Handschrifteu. Úvod. ') Stenografická uonieukíatura. Podává Lad. Vladimír Ková. Tésnopisiié Listy,
XI.,
1883, str. g. a
iiásl.
^)
De Tachygraphia Graecorum (Panstenographicon,
*)
Zur Tachygrapliie der Griechen (Beitráge
ziir
I.,
Str. 23.-35.,
T
tab.)
griechischen Paláographie,
1877, s 5 tab.). ^)
Ve
Die berreste griechischer Tachygraphie im Codex Vaticanus Graecus 1809.
Vídni, 1878 a 1884.
,
.
10
-i-
"líL,
'
slabiná, t. j. slova nepíší se spojit, v jednom tahu, nýbrž po slabikách, na p. nQo-aí-QE-%i-xóq. Obrazce jednotlivých slabik píší se vedle sebe.
Zpsob, jakým
se dje tvorba slabik, je podstatn rozdílný od not Základem not tironských je totiž abeceda jak pro samohlásky tak i pro souhlásky, jichž znaky s vtší nebo menší pozmnou tvaru pvodního spojují se bezprostedn. Ne tak u tachygrafie ecké. Znaky samostatné mají pouze samohlásky a dvojhlásky; na nich pak vyznaují se souhlásky zvláštními pídavky nebo píznaky, jež prozrazují pímý vliv písma obyejného. Nelze tudíž pro souhlásky stanoviti pesných znakv abecedních, ponvadž tvoí se znakem samohláskovým celek nerozluný. Tvoení slabik je celkem dsledné, pouze pi a vyskytují se tvary odchylné. Pozoruhodné je také, že i akcenty a spirity se oznaují, ímž písmo stává se sice dkladnjším, avšak na své rychlosti tironskýcli.
rozhodn
ztrácí.
Samohlásky.
—
'Dvojhlásky:
\
a, I
e,
a,i,
h
/^t;,
ao,
/U^i.(,yt,
Souhlásky:
^o,
i,
^
[ ei
1
Si
M
^i,
^7Zl,
T ^i<
< xa,
M^i, ^
,
7
x/eu,
,
v
ov.
Ol
y^
/v/t>,
ov.
Hpíi,
,
'^
Xl,
i
Ti,
(slabiky)
^p.L,^VL, "^
i%t/
fi,
VXrj,/^pou\
^ xai.U
Jíoncovky:
c/a<5
nmž
Princip, na
,
-v
po,
y
ve,
? pt, H
(Ji,
AXcL,
fxa.,
/^ ^a,
L- 7ia,*T.7FO, '^TT/PO.
^
05,
oo wq,
ctp,
H^ ^^vrL^ yap^Hru
r^y\ eou,
y
ycov, ^^ffiv.yv^ex
TtoX
tato soustava se zakládá, jest, jak patrno, jedno-
duchý, snadno pochopitelný a zdánliv povaze jazyka eckého pimený, protože slabiky pevážnou vtšinou jsou otevené. Obtíže naskytují se zvlášt pi tvorb složek anebo koní-li se slabika souhláskou. V pípadu prvém klade se zpravidla druhá ást složky ve zmenšené ne tudíž rychlopisného nad slabiku^), podob tvaru obyejného ve druhém pak bylo teba stanoviti adu zvláštních oznaení.
—
Tachygrafie
ecká
—
zanikla, jak se zdá, v
10. stol.
úpln.
Následující ukázka souvislého písma vzata je ze sbírky vatikánské (Codex Vaticanus Graec. 1809) fol. 213"^ podle vydání Gitlbauerova. TlQoaÍQeaiv elvaí tpaaiv óge^iv ^ovXevxixrjv
nokkoZs avyxgarov
rj
yág TOVTCv vjíágx^i xa&' avtó ecogovfievov
')
Ku
p
zwv
e
Ttgoatgeatg, ef ógé^ecog xai ^ovXijg
:ióg
=
r\
^fuv jtgaxtmv /iixiov yág
avyxeiftévr]
ti
xai
xai xQÍaecag. ovderegov
ngoaigtan' ovzs yág iióvov oge^is xa&' íavxijv
Jtgós.
:' ^iá••ía 'i,.
liEšSrtf.S' jit
Í/.A
..
.
Jvií-Jt'..,'-
:...:í^<-:^:Í
A n ovte ^ovlij OVTS XQÍoií áíX' ix tovicov avyxgaios, oái-iatog 3tSQÍ
o
Tj
avveroí.
sjísiSi}
xame
ó xa&' fjn&i Sr&Q<07ios ix yv^ijt xai
ráze jigoaígeoií xai TtQoaiQetov yivexai %6 Ttgoxgcív ix t^í ^ovlijs
TCQoaÍQeaií, Szav ^goaXá^jj zijv oQs^tv.
ry-
'=\
v' '^ v /° í t) '4,'^ n C/" •
11.
^ < / ^/ t//^ v t/ •
f
"j^,
TACHYGRAFIE ÍMSKÁ.
íman
bjda záhy pociována S rozvojem politického života v. poteba psáti rychleji než toho písmo obyejné dopouštlo. Okolnost ta vedla z poátku k jakémusi krácení jeho, které zakládalo se na tom, že slova nejastji se vyskytující oznaovala se zpravidla jednou nebo nkolika zaáteními písmeny, mnohdy i pipojením písmen stedních, jimiž slabika njaká poíná, aneb jednou nebo nkolika písmeny kon-
covými. toho dotýká se výslovn Marcus Valerius Probus slavný grammatik z doby Neronovy (54 68 po Kr.); nebo praví ve svém spisu »de notis antiquis«. že »ve staré dob, dokud ješt znak rychlopisných nebylo užíváno, oznaovali zvlášt zapisovatelé v senát, by to, co se mluvilo, rychle zachytili, nkterá slova a jména zaáteními písmeny podle spolené úmluvy, i bj'lo patrno, co jednotlivá písmena ta znamenají* i) a uvádí na doklad význam jednotlivých písmen abecedy; ku p. znailo^) A: Augustus, Aulus, Aut, Aliquando, Ager, Agrum, Ajunt. B: Bonus, Brutus, Balbus, Bene, Bona. C: Cajus, Cum. D: Divus, Decius, Diebus. Denotus, Diutius, Dedicavit.
Zpsobu
—
z Berytu,
E: Est, Ejus. F: Filius,
Filia,
Fulvius, Fecit, Februarius.
) Apiid
veleres cum usus notantm nuUus esset, propter scribendi facultatein, in senátu qui scribendo aderant, ut celeriter dieta comprehenderent, quadam verba aique nomina ex communi consensu primis literis notabant et singulae literae quid significarent, in promptu erat. Podle Zeibiga: Geschicbte str, 18. ., ') Knrl Faulmann, Historische Grammatik der Steuografie. Ve Vídni, 1884.
maxim
.
.
Str. 20.
MmMW^M^iMmw^'''
--^-^-^>-^^--•-^^'•^^^-^'--^ '
•'"
G: Gaudium, Genus, Geus, Gellius.
,
-
.
H: Honeslas,
^.íífe ^^''
• .
ý.
=
.1.
--,
=
•
' :
r
=
DD =
=
t-
.
=
=
= =
=
bu
svislém nebo vodorovném^): I\[^mulier, q liberta (L libertus), tj pupilla (P pupillus). Zkratky takové sluly singulae literae nebo siglae a byly asi prvým krokem ku vlastnímu rychlopisu. Jak asi vypadalo krácení siglemi, podává ukázka následující, vzatá
=
:'_•
•
'
Hic, Heres, Heredes, Homo, Honestus a t. d. zkratky známjší: A. U. C. ab urbe condita, A. P. R. C. J^*^^ ,= anno Romam post couditam, N. L. socii noininis Latini, TR. S. íf' ' PL. tribuuus plebis, COS consul, P. R. populus Romanus, PR. =praetor, D deus, dii, M' mihi, M° constat a j. módo, <=St Bytosti ženské byly oznaovány obráceným písmenem ve smru
%
=
=
=
»Notae juris autiqui
iu legibus et plebiscitis*-): D. E. R. A. P. P. V. L. O. E. COSS. PRR. TR. PL. Q. N. S. Q. E. V. A. P. P. V. R, t. j. Si quid de ea re ad populum plebemve lati opus est, Consules, Praetores, Tribuni Plebis, qui nuuc šunt, quod eis videbitur ad populum z
S. Q.
plebemve
ferant.
O zpsobu, "Itnožná podali
tetin
7.
do
kterak slova,
tu
zapisovatelé
pomáhali,
aby jednání co (žil v i.
toto: » Znak tch se užívalo tím zpsobem, shromáždní nebo ped soudem, pítomní písai
stol.),
se mluvilo ve
souasn, rozdlivše
ádku by
si
zaznamenává Isidor, biskup sevillský
ml
se
pedem
že cokoli zapisovali
o úkol, kolik který slov a v jakém po-
je zaznamenávati.*^)
se dosti dlouho jak ve veejném tak soukromém když vlastní tachygrafie byla vynalezena. Tvrzení nkterých filologv a historik, jako by ímská tachygrafie, známá pod jménem »notae tironianae«, vznikla asem sama sebou z poteby a cviku a že o jejím vynálezci nelze mluviti, jest nesprávo. Nebo nelze si mysliti, že by nový zpsob písma, jenž vyžadoval podstatného petvoení písma obyejného k lehímu naznaování a lepšímu spojování a jenž musil se alespo do jisté míry íditi zvláštními pravidly, nil-li cíle svého dosáhnouti, t. j. pronesené slovo zachytiti, nemohl se vyvinouti z písma obyejného pouhým cvikem anebo delším užíváním, ale musila se jím zabývati nezbytn uritá osoba, jež myšlenku tu pojala Siglí
život, ano
a
ji
užívalo
i
i
snažila se uskuteniti.') Než, kdo byl tvrcem ímské tachygrafie? Slova Isidorova, že »Ennius prvý zkratek obecných vynalezl iioo«")
') Dr. Wilhelm Schniitz, Beitrage zur lateiuischen Sprach- und Literaturkuude. Lipsku, 1877. Str. 210. -) Dle Faulmanna, Historische Graniuiatik der Steuographie. Str. 20. ^j Vulgares notas Ennius primus mille et eentwn invenit. Notárm usus erat, uf quidquid p)-o contione aut in iudiciis dieeretur, librarii scriberent strnul astantes, divisis inter se partibus. quot quisqu£ verba et quo ordine exciperet. Romae primus Tullius Tiro, Ciceronis libertus, cotnnientatus est 7iotas. sed tauium praepositionutn. Post eum Vipsanius Philargyrus et Aquila, libertus Maecenatis, aliiis alias addiderunt. Deniqite Se7ieca, contractu omnium digestuque et aueto numero opus effecit in quinque milia. Origines, /, 21. Dle Schmitze, Beitrage Uvádíme ihued celé místo, ., str. 211.
V
.
.
týkající se ímské tachygrafie, v souvislosti. *) Zeibig, Geschichte .... str. 20. °)
Viz
poznámku
3.
•.;uí^^,'i'f^.
'
'^0w0^?SS:^? •'!.: í -v
podnt k rzným
>íi
píin domnnkám.
Vilém Sctimitz, nejdkladnjší nyní zuatel tachygrafie ímské, piítá, opíraje se o eené místo Isidorovo, zásluhu jejího vynálezu básníku Quintu Enniovi Rudijském u (239 — 169 p. Kr.). jenž prý — dle Schmitzovy domnnky — ztyaje tachygrafii eckou pevedl ji asi na jazyk latinský.^) S ním souhlasí také Zaugeumeister a Daecke; teuto na základ messadala
v té
Dr.
pijských nápisv, kde prý vyskytují se i znaky »stenografické«, onen pak na základ jmen geografických, která se vyskytují v kommentáích not tironských.
Schmitz váží své dvody zvlášt ze souvislosti, v jaké se o Enniovi ze zpsobu, jak se užívalo tchto »obecných ona zmínka iní, jakož zkratek*. V dsledcích pak arci neiní podstatného rozdílu mezi nimi a notami tironskými. i
Naproti tomu Zeibig nespatuje v íobecných zkratkách* nic jiného jmenovaué »sigle«, které záhy zobecnly u a jichž každý užíval.^) Sluly proto »vulgares« na rozdíl od not ta chy grafických. Mínní to zdá se býti správnjším, zvláš uvážíme-li, že u jiných spisovatel neiní se již o Enniovi zmínky žádné, ba naopak, že Eusebius pímo jmenuje vynálezce ímské tachygrafie, jak níže uvedeme nehledíce ani k tomu, že zpráva Isidorova ztrácí znan na své vrojatnosti jeho nekritiností, s jakou skládal své dílo, bera údaje ponejvíce 4. stol., a nehled na správnost historickou. z graiiimatik, žijících ve 2.
íman
nežli svrchu
—
—
—
Prvý pokus, kdy bylo použito ku zapisování skuteného rychlopisu, stal se v
ím
r.
ped
63.
Kr.,
o
nmž Plutarch
po Kr.) obšírnou iní zmínku a jenž vede na stopu jeho
(f ok. r. 120. V5'nálezce.
Když
Catilina jal se toho roku zosuovanýni spiknutím ohrožovati proti v senát svou prvou eí. Catilina seznav takto, že Cicero ví pedobe o jeho zhoubných plánech, uznal za nezbytno opustiti ím. Vedení všech záležitostí svil C. Catstát
nmu
ímský, vystoupil Cicero
ím
hegovi a P. Lentulovi. Neveliký poet zbylých jeho pívrženc v nemaje po jeho odchodu již nadje, že ady své v samém rozmnoží, ohlížel se záhy po pomoci cizí. I podailo se jim získati na svou stranu vyslance Allobrogv, kteí jsouce roztrpeni a nespokojeni, že stížnostem jejich na hospodaení ímských úedník v jich zemi vyhovováno nebylo, chtli msto opustiti. Uváživše však, že by podobné spojenství mohlo vésti ku koncm neblahým, svili se se vším svému píniluvímu Fabiu Sangovi, jenž nelenil si podati zas o tom zprávu Ciceronovi. Teu použil tak vhodné píležitosti, aby seznal dkladn pikle strany Catilinovy podailo se mu, že nabyl písemných nkterých
ím
;
i
i
doklad, jež uzavené pedložil senátu, shromáždnému ve chrámu Svornosti. Usnesením senátu byli hlavní úastníci spiknutí zateni a dáni pod dohlídku nkterým senátorm. Když však jali se svými náhoními popuzovati i luzu proti senátorm a mocí pokoušeli se osvoboditi, Cicero svolal tetího dne po jich zatení senát opt, aby rozhodnul, co by se mlo poíti se zatenými, kteí dopustili se tím zjevné velezrády. ')
Schniitz, Beitráge
nianaruui. ^)
V
Lipsku, 1893,
Zeibig, Gescliichte
.
.
.
str.
.
.
211. Srovnej
11.
str. .
str.
20.
i
téhož: Coinmentarii
uotarum
tiro-
í^:
1A
';^'H:'''^fc;--'>.v":'i.4.-!'Í!'Í^Í»>;«-*?':'ví:^íí«^^
' .
^•''^S^'
'";
'•'
'^.~.'"
"
"
'
'"' •
'
'•
^
\^\.
"'^'X:.'*'\''<^'r,^JVi-f"%
Zvolený konsul D. Junius Silanus ujímaje se ua vyzvání pedsedovo slova nejprve, byl proto, aby byli k snirti odsouzeni. S návrhem tím všichni pítomní souhlasili až na J. Caesara, zvoleného praetora na píští rok, jenž poukázav v delší ei své, že by popravení zatených bylo proti zákonm a že by mohlo míti velmi povážlivé následky, navrhqval, aby jmní jejich se zabavilo, oni pak aby byli uvznni doživotn. Zdálo se již, že mírnjší tento návrh prorazí, když tu Cato Utický, ujav se návrhu Silanova, mocí své ei zjednal písnjšímu rozsudku
J^^ '|;
f
4 >. '
vítzství.
ei
G
této praví Plutarch v životopise Catona mladšího neb liti»že prý se jediná z Catonových zachovala tím, že konsul Cicero, nauiv pedem nejzrunjší písae znakm, jež v malých a krátkých tazích mly význam mnoha písmen, rozestavil je na rzných místech kurie; nebo dotud nebyli vycviili aniž mli tak zvaných r3'chlopiscv, ale tehdy po prvé prý vstoupili na tuto dráhu«i).
eí
ckého,
Z poznámky
této zjevno, že tu
bží o skutený
rychlopis;
nebo
znaky »v malých a krátkých tazích mly význam mnoha písmen«, nemže míti na mysli pouhé sigle, jež nebyly práy tahy malými a krátkými. Není také bez významu, že užívá slova tv:ioi a. nikoli yoáfxfiaia nebo atoixtia, ímž jaksi iní podstatu)^ rozdíl písma nového od siglí. Že Cicero umístil nejzrunjší písae na rozliných místech kurie, je zcela pirozeno. Nové umní bylo mladé, tachygrafové dotud nevycvieni a proto chtl Cicero teba z neúplných záznam jejich sestaviti srovnáním jich pibližný alespo obraz celého jednání. G. Sarpe ve svých »Prolegomena ad tachygraphiam Romanám* praví-li Plutarch, že
ped Kr. pi prvé obžalob proti Verrovi byly prý od rychlopisc zapisovány jinak prý by bylo nemožno, aby Cicero mohl je pi druhé obžalob dáti pedítati a jich se uvádí, že již
výpovdi
r.
70.
svdkv
;
nmu
dovolávati. Avšak tvrzení to jest neodvodnno, nebo svdí proti svrchu citované místo z M. Valeria Proba, jež Sarpe sám uvádí na doklad, toho opírají se jeho jež však užívání siglí nikterak nevyluuje. tvrzení i slova Isidorova o témže zpsobu používání siglí také ped
Krom
soudem. 2) Nelze pochybovati, že zejména jednání senátu, tak dležitá pro a celou íši, dala podnt k vynálezu a zdokonalení rychlopisu. Bylo tch oban ímských, kteí se zdržovali v prozajisté velým páním vinciích, aby dostalo se jim o dležitých událostech v senát zpráv co
ím
i
nejpodrobnjších.
A
osobnost tvrce ímské tachygrafie není doložena pímým svdectvím souasník, lze pece z mnoha okolností souditi, že jejím vynálezcem je Ciceronv propuštnec Marcus TuUius Tiro. ') Tovrov fiávov
v ygaq^émv OTjfiela TiQodidá^avxog iv fitxgoTs xat ^gax^oi tVTtoig jio/.Xwv yga/i/iázív l^jfovra dvvaftiv, eJi áXXov álXaxóae rov ^ovkevTTjgiov onogáSrjv éju^aXóvxoí; ovjíco yág jaxovv, ovd' éxéxxrjvxo xovs xaXovfiévovg aTi^eioygá(f>ovg, ákXá xéxe Jigoirov elg xvoí xt xaxaaxijvai Xéyovaiv. Plut. Cato minor c. 23. Podle láuku Krondlova: Z djin rychlopisu v Tsnopisné Besed, ro. V. (1884), str. 36. 1 Zeibig, Geschichte str. 24. .
.
.
^ _.'.
"' .".
"•
340.) praví výslovn, že Tiro prvý vynalezl uvádí rovnž jako na potvrzenou, že Isidor a TuUius Tíro prvý vyložil znaky rychlopropuštnec Ciceronv
Eusebius znaky »v
(f ok.
r.
rychlopisné^),
ím
pedpon a pedložek.**) Sám Cicero v list k Atticovi piznává: »Avšak já nediktoval jsem ani Tironovi, jen^ celým vtám postaívá, ale Spintharovi slabiku pisné, ale toliko
za slabikou. «*) Slova Plutarchova, že
» Cicero nauil nejzrunjší písae znakm tachygTafickým«, mohla by vésti k pochybnosti o osob Tironov jako vynálezci rychlopisu a k domnnce piítati zásluhu tu slavnému níku a mysliteli antickému Ciceronovi. Byl by to však náhled nesprávný. Nehledíc ku vlastním jeho slovm v list k Atticovi, kde sám s pochvalou uznává zrunost a vysplost Tironovu v rychlopise, padá tu velmi na váhu okolnost, že zásluhy propuštnc byly piítány ve starém vku vždy jich ochráncm anebo patronm. Tak soudil zde i Plutarch vztahuje na Cicerona, co náleželo jeho otroku Tironovi.
e-
Ostatn i filosof Seneca dokládá: »Co mám íci o znacích slov, jimiž kterákoli se vystihne a rychlosti jazyka ruka postaí? Nejnižších otrok jsou to vynálezy.«^)
e
i kdybychom pipustili, že Cicero byl, ne-li vynálezcem, tož pstitelem rychlopisu, nebyl by dojista mlel o této zásluze ve svých spisech. Arci píše v jednom z list k Atticovi: »Co psal jsem Ti o desíti vj'slancích, jsi patrn neporozuml; myslím, protože jsem psal »áíá ar)fisí(v« (znaméuky).« 5) Jakého však rázu písmo to bylo, nelze íci. Protože však ímané nezabývali se tachygrafií vbec, mžeme souditi právem, že Cicero užil zde tajného písma, zvaného »latebra scribendi«, jež bylo u zvlášt pi sdleních dležitých dost obvyklo.
Než
aspo
íman
O šivot
a
innosti Tironov zejména na
poli
rychlopisném docho-
valy se nám u spisovatel jen sporé zprávy. Narodil se asi r. 103. ped Kr. v Arpin na statcích Marca TuUia Cicerona.^) Byl tedy jen o nkolik let mladší než téhož vhlasný syn. Pro neobyejné vlohy a oddanost k rodin svého pána dostalo se Tironovi vyššího vzdlání vdeckého, jak se zdá, spolen se synem Ciceronem. Vzácné pednosti jeho povahy psobily asi k tomu, že záhy vyvinul se mezi obma pomr velmi srdený a pátelský, takže Tiro doprovázel stále i na cestách^) svého pána. Pátelský jich svazek upevnil se ješt více, když Cicero stal se r. 68. po smrti svého otce sám jeho právním ochráncem. Od té
—
—
^) »Jl. Tullttts liro, Ciceronis libertus, qui primus notas commentus est e
.
.
.
') »a< ego ne Tironi quidem dietavi, qui totas periochas persequi solet, sed Spintharo syllabatim.'^ L. XIII. ep. 25. *) Ep. 90. tQuid loquar verborum notas, quihus quamvis citata exipUur oratio et celeritatem linguae manus sequitur9 Vilissimorum mancipiorum ista fíoninientasuntt, ^) Ep. ad Atticum I XIII, 32. *Qtwd ad te de decem legatis scripsi, paním infellexisti; credo, quia dia arjfismv scripseram*. ") Paul Mitzschke. Marcus Tullius Tiro. Berlín, 1875. eský peklad v Tsnopisných Listech, ro. IV., str. 81.— 86. ') Zvlášt na studijní cest po a Malé Asii v letech 79—77.
V
ecku
^V"- -y'}\'^My^:.-
Cicerouovi jak pi záležitostech veejných tak pi etných jeho pracích literárních služby neocenitelné, zaež Cicero udlil mu z vdnosti r. 54. úplnou svobodu. Tiro pak pijal po zvyku ímském pronomeu a uomen svého pána.
doby prokazoval Tiro
i
V
dob
jak se zdá, jal se Tiro umní své i rozšiovati, aby vychoval po veejná jednání hbité tachygrafy nebo r. 52. iní se prvá zmínka o ádných tachygrafech; Asconius Pedianus poznamenává totiž ve svém kommentái k Ciceronov za Milona, proslovené toho roku, že ta vyskytuje se také dle záznam tachygrafických. Když prý totiž Cicero poal mluviti, strhli stoupenci Clodiovi takový pokik, že tím zaražen nemluvil již s obvyklou rázností a pevností svého hlasu. Cicero tudíž pozdji tu pepracoval, ab}' mohl ji uveejniti. Ponvadž pak Tiro nebyl by dojista uveejnil tu na škodu svého pána, mžeme souditi, že byli v té ,
té
pokud mu as
již,
a síly dovolovaly,
;
ei
e
e
e
dob krom
Tirona ješt
jiní rychlopisci.
Po úkladném zavraždní Ciceronov r. 43. ped Kr. uchýlil se Tiro na svj statek a oddal se tím usilovnji svým vdeckým snahám. Postaral se nejprve o trvalé zachování památky svého pána tím, že sebral a srovnal jeho díla a napsal (dle Asconia) i jeho životopis. O všestranném vzdlání Tironov svdí také to, že psal nejen o grammatice, ale libros že vydal dle Gellia i dílo po zpsobu spis encyklopedických pod názvem »Panomne rerum atque doctriuarum genus contineutes dectae«. V díle tom uložil Tiro, jak se mžeme domnívati, výsledky své práce na poli rychlopisném, tím spíše, praví-li opat Trithemius, že M. TuUius Cicero napsal knihu nemalého objemu o tachygrafii, totiž jeho propuštnce M. Tullius Tiro^).
—
—
i
—
Po Tironovi dobyli si zásluh o ímský rychlopis, jak Isidor zaznamenává, Vipsanius Philargyrus, propuštnec M. Vipsauia Agrippy (f 13 ped Kr.) a Aquila, propuštnec C. Cilnia Maecenata (f 8 ped Kr.), kteí oba rozhojnili poet znak rychlopisných. Isidor uvádí dále jako šiitele a vzdlavatele nového umní ješt jenž prý sebral pozléze všechny znaky, spoádal je a doplnil na pt tisíc«2). Kterého však Senecu míní, zda-li eníka M. Annaea Senecu (56 ped Kr. 34 po Kr.) i jeho syna filosofa Lucia Annaea Senecu (3 — 65 po Kr.), není posud rozhodnuto. Lipsius a Kopp vyslovují se pro eníka, Sarpe a Schmitz pro filosofa Senecu^). Z mnoha však zejména, ponvadž filosof Seneca byl se o tachygrafii vyslovil
Senecu,
—
dvod,
pak že oban ímský pokládal za nehodno sebe uiti se je stavti jen s reservou do ady jejich šiitelv a je zcela pípustnou domnnka, že tu mínn opt propuštnec jiný jménem Seneca — bylo jméno to dost obyejno jenž porznu roztroušenou látku byl sebral a rozmnožil ji novými znaky. Nebo mohly již vznikopovržliv
tachygrafii,
a
lze
—
nouti mezi jeho vrstevníky
zuané úchylky
V *M- Tullius Cicero, facundus quantitatis'. Polygraphia. ')
Viz pozn.
")
Schmitz, Beitráge
3.
na
str.
Romanorum
12.
ve
zpsobu
psaní a krácení
orato, librum scripsU non paroae
.
,
' .
.
.
str.
192.
XI
zmínný Seneca
odhodlal se vydati sbírku not, by jednota v té zachována^). byla Rození ímané nezabývali se tachygrafií, užívajíce pi svých pracích literárních mrou nejhojnjší vzdlaných otrokv, kteí nazývali se servi náleželi zvlášt literáti t. j. otroci písma a písemnictví znalí^). písai (librarii, scribae), jež považovati jest za jediné pstitele tachygrafie, pokud nepešla do služeb církevních. Byli mezi nimi vedle prostých opisovav i dovední a hbití tachygrafové jako Tiro, Philargyrus a Aquila. Z toho však neplyne, že ímané byli k tachygrafii netenými ba naopak, pemnozí z nich, jak etné doklady svdí, podporovali umní to a je všemožn šíili, uznávajíce jeho prospch a význam pro život veejný. Tak na p. Dio Cassius (155 229 po Kr.) píše o Maecenatovi, líe rozmanité jeho zásluhy, že také »prvý vynalezl znaky rychlopisné a jim pemnoho vyuil svým propuštncem Aquilou*). Maecenas psobil také k tomu, že císa Augustus povýšil rychlopis na stupe užitených umní a že stal se také vyuovacím na etných jak tvrdí Fossé školách, jichž bylo za jeho doby na 300. a tu asi
píin
K tm
;
—
pedmtem
—
—
Pro djiny ímské tachygrafie je dležito také znáti, jakých výras spisovatelé užívali na oznaenou psaní rychlopisného. Pojem našeho »stenografovati« vyjadovali ímští spisovatelé názvy: per notas
rzní
scibere, per notas compendiocrias scribere, per co mpendia scribere, signis comprehendere, notis linguam superare, notis excipere a pod.^). Obdobné názvy tachygraf, jichž b5do u ímanv užíváno a jež
ásten
i
do stedního
vku
se zachovaly, jsou tyto: notarii, actuarii,
exceptores, tachygraphi a j. Názvy ty však neoznaují všude tachygrafy v pravém smyslu teba tudíž poznati správný jejich význam ze souvislosti.*)
a
ímská
tachygrafie došla záhy podle zpráv nám dochovaných hoja ušíváni ve mnoha oborech lidské vzdlanosti byly zapisovány nejen politické (v senát od r. 63. ped Kr., v komi-
ného rosšieni jí
;
ei
od r. 54. sloužila velice
ped
ciích
pi
Kr.),
ale
i
pak po-
jednání soudní; .spisovatelm
jich pracích literárních.
O nemalém významu ímské
tachygrafie svdí také to, že právníci a písai hledli si získati nou znalost not tironských, což i vysvdením se dotvrzovalo.
dklad-
Když pak
tachygrafie pešla do rukou církve, prokazovala platné zapisování duchovních, pi katechesích a kázáních, zejména vyšších hodnostá (biskup, papež), pi církevních shromáždních t. zv. koncilech (snmech) a synodách. Ano, dle etných zpráv dovední rychlopisci bývali i pi smrti muedníkv a zaznamenávali jejich výpovdi, jež pak o výroních jejich slavnostech veejn byly pedítány.
služby
pi
eí
Zeibig, Geschichte str. 34. František Velišský, Život a ')»7ZÍ0>roí OTj/ieTá xiva yga/ifiázcov ngog
^)
.
.
.
ekv
')
ímanv. V
Praze, 1876. Str, 262. avzá 8ia 'AxvXov ajieXev7.« Dle Zeibiga, Geschichte . str. 29. . tÓjjoí s^svge xal
&áQov avxvoiig e^sSída^e, 'Pwfiaixr] iatoQÍa LV *) Stenografická nomenklatura. Podává I,ad. Vladimír Ková. Tsnop. Listy. ro. XI. (1883), str. 9. a násl. ^) Tamtéž. Srovnej také: Zeibig, Geschichte ... str. 36. a téhož Nachtrage . strana 15. .
.
'.'
.'' -
m Z etných doklad budte zde uvedeny tyto^): Suetonius, ímský djepisec z doby Hadrianovy
I'".'
-
^.:'--
..'-^^s
/
(f okolo r. 120,), praví v životopise Julia Caesara, že nkteré jeho byly uveejnny omylem, tak j?vl. za Metella, o které prý Augustus ne neprávem se domníval, že byla vydána od rychlopisc, kteí nemohli postaiti slovm eníkovým"''). Dle vývod Sarpeových proslovil Caesar tu v komiciích, kde poalo se užívati tachygrafie r. 54. ped Kr Vysvítá to také ze zprávy Suetoniovy, že Caesar stav se konsulem naídil, aby netoliko jednání senátu ale i jednání lidu byla zapisována a uveejována. Zajímavý doklad o tom, jak i knihkupci ímští využitkovali umní rychlopisného, podává Marcus Fabius Quinctilianus z Calahorry (* 42, f 118 po Kr.) ve svém »Návodu k enictví«, kde si stzuje, »že nkteré jeho ei, které kolují pod jeho jménem, nedbalostí rychlopisc, na výdlek je zapisujících, jsou tak porušeny, že jen z malé ásti podávají jeho slova«. Také pipomíná ješt v pedmluv ke svému dílu, že dv knihy o enictví jsou v obhu pod jeho jménem, kterých ani nevydal aniž k uveejnní upravil. Vydali prý je snad jeho posluchai dle zápisk rychlopisných. Bohatí spisovatelé ímští mli k ruce pi svýbh pracích literár-
ei
e
,;^
e
,
/"'^ '^'
dovedné tachygrafy. To dosvduje nejen Cicero, ale jiní spiuvádíme zejména Plinia ml. (62 iio). Ten vypravuje totiž o svém ujci Pliniovi st. (23 79, že i na cestách míval po boku svém rychlopisce s psací tabulkou (cum pugillaribus), který v zim, aby ho pi psaní nezáblo v ruce, nosil rukaviky'). O sob pak praví, ních
i
i
sovatelé, z nichž
—
—
asem služeb rychlopisce. O pomrech uitelstva dovídáme
že také užívá
se podrobnjších zpráv z naícísae Diocletiana (284 305) o nejvyšších cenách a platech (de pretiis rerum venalium). Dle nho dostával uitel rychlopisu za každého za vyuování ve tení a žáka 75 denár (asi nco pes 6 K) platilo za každého chlapce psaní se 50 denár (nco pes 4 K), kdežto za vyuování jazyku latinskému a eckému 200 denár (pes 16 K). Pozoruhodnou zmínku o tachygrafii jako pedmtu uebném iní Afrian F. Planciades Fulgentius (asi 550 po Kr.), z níž patrno, že na školách krom písma obyejného vyuovalo se písmu rychlopisnému. Když r. 313. po Kr. ediktem milánským stalo se kesanství vyznáním oprávnným, státem uznaným a kd5;ž od té doby slovo Boží mohlo býti veejn hlásáno, konala tachygrafie ímská i církvi platné služby, jak etné zprávy spisovatel dosvdují. Prvý, jak se zdá, podnt k tachygrafickj'm záznamm zavdala již za doby pronásledování muednická smrt vících, jejichž výpovdi jak pi výslechu tak i utrpení byly rychlopisci bedliv zapisovány. Zprvu byli to tachygrafové, kteí inili tak z vlastního popudu; pozdji pak církev sama rychlopisce k úelu tomu zvláš ustanovila. Záznamy ty byly peliv sbírány a v církevních archivech jako drahé památky ukládány.
—
zení
msín
;
msín
i
Podle Zeibiga (Geschichte
str. 38. a násl.) '>Orationes aliquas rdiquit. Inter quas temere quaedam fenmtur, pro Q. Metelic, quani rum immerito Aiigushis existimat magis ab actuariis exceptam male subsequentibus verba dicenits, quam ab ipso editamt. Julius I. 55. ')
.
.
.
^)
')
Beseda
Plín
episl.
in.
5, 15.
Viz lánek A. Krondla:
Z djin
rychlopisu.
(1884), str. 51.
\J>^.
Tsnop.
'
•:^í?SSííí^"í:í-
r-ií^-^-:^
.-
,-~;'Vi.-
fiX''
v'
'.'."•'
X"'-':
'
'"
•
.''i
-.
í^ '
.
''
v--; -v•":V^'»í-.rv^ : .
^. ,..
v
...
.19 ^•w?'
Takových kesanských rychlopisc jmenuje se nkolik. Tak vypravuje se o jakémsi Aucharpvi (dle nkterých Euchariovi), že byl pi umuení sv. Theodoreta, vše si zaznamenávaje, až konen soucitem byv pemožen psací tabulku prý odhodil a k nohám svatého se vrhnul. Stejn zní i zprávy o sv. Genesiovi, Neonoví a Turbonovi, kteí
"3^',:
pi podobných píležitostech. Kasání a ei vynikajících otc
•"*•-»-;
'-j^
zapisovali
církevních
byly záhy stenogra-
f o vány.
"
Tak (355 prý,
zaznamenává o církevním
se
— 430)1
že jeho kázání,
kterých
i
pokud jen bylo možno, zapisována
eho
Veliký
tachygraficky.
—
608) poznamenává ve vnování svých homilií o proroku Ezechielovi biskupu Maximovi, že byl ty rychlopisci zachycené prohlédnul a opravil. (jako papež
od 590
ei
ei
projednávání na koncilech a zvlášt rozhovory o dogmatických pedmtech mezi pravovícími a haeretiky (kacíi) byly rovnž steuografovány. a dležitá
Když r. 411. konala se v Karthagin veliká konference, dožadovali se donatisté (sekta kacíská) pepis' konference pedcházející, jejíž protokoly byly steuografovány. Sv. Augustin vypravuje, že shro-
ei
máždných tam biskup
zapisovalo
osm tachygraf, kteí vždy po dvou
se stídali.
Že
tachygrafie došla v církvi velikého rozšíení, vysvítá že biskupové a patriarchové mli i své (notarii), tachygrafy na Veliký, biskupové: p. papež soukromé z Hellanicus Rhodu, Atticus a Evodius, j. z
i
jinak
etných poznámek spisovatel,
eho
Postavení tachygraf za doby ímské bylo dosti krušné. Bylo tachygrafické ponejvíce v rukou otrok, "teí nezídka v odmnu za svou práci sklízeli jen nevdk a hanu. Vzpomeme si jen výroku Senecova, jenž umní to nazývá »vilissimorum mancipiorum commenta«, s druhé strany jest velebeno od básník. Tak pje MartialiS:
umní
a
^Currant verba licet, manus est velocior illis, nondunt lingua suum dextra peregit opus.* (Nech slova rychle letí, ruka rychlejší bude nad
íi,
ústa co ješt mluví, jiš dókonát}o rukou.) a Manilius:
*Quigue notis linguam superet cursimque loquentis etc* hrubých nesprávností, byl nkdy i krut trestán. Tak vypravuje Aelius Lampridius o jistém notariovi, že mu císa Severus pro úmyslnou nesprávnost dal petíti Dopustil-li se tachygraf ve svých záznamech
šlachy na prstech.
Pokud výsledky studií o antickém knihkupectví, resp. o rozmnožování knih ukazují 1), mla tachygrafie na toto dležité odvtví antického prmyslu vliv nemalý. Tím, že bylo otrok v rozsáhlé míe používáno k opisování, bylo jedin možno, že knihy v dob tehdejší nebyly o mnoho dražší moderních. 1)
Velišský, život
ekv
a
ímanv
'^^^^^^^^^'^^^'^'^^^^
""IvÍA^
Aureliu Augustinovi mnoho kací se úastnilo, byla otci
str.
?86,
vVi^^ '''Vt
.
20 Zvlášt bohatí ímané dovedli tžiti z tohoto zpsobu rozmnožování knih, chovajíce cviené otroky a propuštnce, kteí zabývali se slepováním, okrašlováním aneb opisováním knih. Takových ml na p. Atticus valný poet, kteí díla pítele jeho Cicerona a jiných opisovali, z ehož Atticovi, jak se podobá, šel zisk nemalý. K urychlení práce psáno od nkolika písa zárove dle diktování, pi emž užíváno znanou mrou i etných zkratek, v prvé tak zv. »siglí« než-li not tironských, ale pec i tchto. Byla ímská tachygrafie s písmem oby-
ad
píbuzná a tená mohl snadno poznati význam jednotlivých Tyto zkratky staly se ostatn záhy majetkem všeobecným a upotebováno jich pi spisování a opisování vbec. Tím arci vloudilo se do takových spisv i mnoho chyb, ponvadž opisova tachygrafie mén znalý znakm tm asto bu neporozuml aneb jich špatn napodobil. Proto stžuje si Cicero právem: »De latinis (libris), quo me
ejným
dosti
zkratek.
wertara, nescio, ita nieudose et scribuntur et veneunt.«
Zajímavo, jak byl
ímský
tachygraf
cenn.
Justinian
ku p.
cení
jednoho na 50 soiidv (asi 450 K). V dobách pozdjších domohli se tachygrafové i jakéhosi úedního postaveni. Sluli notarii a mli asi význam právního zástupce a znalce slohu úedního. »Primicerius notariorum*, pozdji »protonotanus« {tiq&xos x&v ítaTQtaQXcán' votaglcav v Cai hrad) ml asi hodnost vyšší a vtší vliv. V 6. stol. byli v zv. »notarii regionarii« (celkem 12), kteí obt. starávali v jednotlivých okresích (regio) záležitosti pi soudních anebo
ím
mimosoudních jednáních, pi vnováních
a postupech*).
Rychlopisci ve službách církve nazývali se notarii ecclesiastici n. exceptores ecclesiastici. Ku zapisování jednání na snmech církevních (gesta ecclesiastica) byli z kléru vysýláni officielni stenografové; byli to najm jáhnové (diaconi) v abbreviaturách dkladn obeznalí a sluli » notarii*. toho však bylo dovoleno každému vyššímu hodnostái, ab)' pivedl s sebou i svého soukromého rychlopisce. Náelník tchto officielních tachygraf jmenoval se »primicerius notariorum «
Krom
tachygrafové, skládalo Psací náiní, jehož užívali vaných tabulek ze: deva, slonoviny nebo citru (tabellae, i
se z
vosko-
cerae, pugil-
pisadla (stilus, graphium) kovového nebo kostného. Tabulky byly opateny na okrajích devným rámekem, aby se písmo nesmazalo, bylo-li jich nkolik sloueno v jeden celek (diptichi, triplices, ano i quinquiplices, quintuplices cerae). Vymazávání a opravování dlo se plochým koncem pisadla, odtud výraz stilum vertere lares cerae, codicilli) a z
=
opraviti.
Používání voskovaných tabulek je také píinou, že se nám záznaoriginálních nedochovalo. Po pevodu stenogrammu do písma obynové. ejného byla vosková plocha opt uhlazena a upotebeno jí k Vše, co se nám zachovalo, pochází z péra notari, kteí sice používali znak tachygraf! ckých, ale nechápali jejich podstaty. Odtud ta nespráv-
mv
ei
nost rukopisných ')
text pozdjších.
Zeibig, Geschichte
str.
48.
:
21
Soustavného pojednání o ímské tachygrafii nebo » notách tirouských», jak je byl nejprve Gruter (1603) a pozdji zvlášt P. Carpentier (r. 1747.) nazval, nemáme; zdá se, že ho ani nebylo. Vše, co se nám z not tirouských dochovalo a z eho erpáme znalost ímské tachygrafie, jsou rukopisné patnátky ponejvíce z 9. a 10. stol., psané zcela nebo z ásti notami tironskými.
£;r
bu
Pro poznání vnitní skladby a tvoení not jsou z památek tch nejdležitjšími lexikální sbírky jejich s pipojeným výkladem nebo
pevodem v písm obyej nm i).
Takových sbírek bud úplných anebo zlomkovitých známo je nyní 20 v rukopisech vtšinou na sob nezávislých; co do uspoádání prozrazují všechny zejmé stopy pvodního rozdlení v 6, jen nkteré v 7 kommentá, vzniklého, jak se zdá, již ve starém vku.
a
celkem shodují ,se úpln, všechny téhož Nejsou však sbírky ty, a stáí; nkteré z nich odchylným tvarem písma, vtším potem not a praktitjším uspoádáním jeví patrné známky mladšího pvodu. Dle tchto známek dlí V. Schmitz veškeré nás dochované sbírky not na 5 skupin^). Prvou a zárove nejcennjší skupinu tvoí rukopisy: kasselský, paížský 190 a wolfenbttelský, jež jsou nejstarší (všechny z 9. stol.); do druhé skupiny náleží sbírka Gruterova (vyd. r. 1603 3), rukopis paížský 8779 (z 9 — 10. stol.), kodex vatikánský 3799, 106 foli. (z 9. 10. stol.) a leidenský O 94 (z 9.— 10. stol.) skupinu tetí tvoí rukopisy góttweigský (z 9. stol.), dva paížské 8777 (z 10. stol.), 8780 (z 9. — 10. stol.) a strassburgský (z 9. stol.*); tvrtou: rukopis paížský 8778 (z 10. stol.) a zlomek Vulcaniv (z 9. stol.); pátou pak skupinu tvoí rukopis ženevský 85 (z 9. stol.), londýnský (z 10. stol.), paížský 7493 (z 10. stol.) a rukopis bernský 358 (fol. 30 — 37). Od tchto sbírek liší se docela svým rázem (slabiným) a podobou not rukopis madridský ze 16. stol.^), opis to rukopisu oviedského ze stol. 12., jak svdí nadepsaná v poznámka: Ex vetustissirao
pvodu
m\
—
;
nm
Ouetensi.
Sbírky not tironských ukazují zjevn, že vznikly
již
v
dob
nej-
vtšího rozkvtu politického života ímského, nebo obsahují hojnost výrazv, odnášejících se k potebám jak veejným tak i soukromým, z dob Ciceronových. Zajímavo jest také sledovati, jak asem pibývalo not tironských, což Vilém Schmitz zevrubn doliuje ve svém díle: Commentarii notátironianarum na str. 10. a 11. Kdo za doby ímské ml podíl na rozmnožení not tironských, zmínili jsme se již nahoe. Zbývá jen, abychom zodpovdli otázku, kdo seznamy jich rozhojnil o nov utvoené pojmy a názvy kesanské. O tom
rm
') Schmitz, Viz také lánek A. Krondla: Uvedení do Beitrage str. 251. studia Tironských not v J)rogranimu c. k. gymn. brnnského 1888. ') Schmitz, Commentarii str. 9. °) Vlastn rukopis, který byl základem jeho díla; ten se, jak se zdá, ztratil. *) Shoel pi požáru bibliotheky v srpnu 1870. ') »Notae Matritenses* jsou vydány Schmitzem v Panstenographiku drážanském, sv. I., str. 91. a násl. .
.
.
.
.
.
r-*33
22
-'c^í^^i
''::
.
\,
;''i>h-
-;^A
'i,^^-: í/^ » -;.*^7
"V'':^^^íív
nalézáme jedinou zmínku v díle ueného opata Jana Tritheniía.') Našel prý totiž tak vypravuje r. 1496. v jedné knihovn svého ádu dílo psané notami tironskými, zapomenuté a zaprášené, které si byl vymnil za exemplá dl sv. Anselma. Posuzuje dílo to, praví, že je to velmi úplná sbírka not tironských, jichž poet prý je tak veliký, že dostaí, aby se jimi vyznailo každé slovo. K tomu pak dodává, že sv. Cyprianus, biskup karthaginský (f 258), rozmnožil kommentáe not tironských o nová slova kesanská a uinil tak i vícím dílo to prospšným. výrok ten Trithemius niím nedotvrzuje, lze pece souditi, že jej uinil na základ zmínky, jež asi se stala nkde v rukopise tom o innosti jmenovaného biskupa-). Krom lexikálních sbírek uot vyskytují se mezi památkami tironské literatury nejetnji sbírky šalniú (žaltáe) nebo psalteria. Kdežto ostatní nehledíc ovšem k onm slovníkovým sbírkám not spisy dochovaly se nám pouze v jednch exempláích, existují tato psalteria v rukopisech nkolika. Nejúplnjší a po stránce kalligrafické nejlepší psalterium chová se v bibliothece wolfenbttelské.^) Úplné dv sbírky žalm nalézají se ješt v britském museu v Londýn, kdežto žaltá berušky a oba žaltáe paížské, z nichž jeden jest souástí rukopisné sbírky . 190., jsou více
—
—
A
—
mén
—
neúplný.
ani široce doliovati, jakou dležitost pro poznání ímské tachygrafie mají práv tyto sbírky žalmv. Dr. O. Lehmann praví*): ku platnosti všecku rozmanitost tvar » Obsáhlý text psalterií pivádí jazykových máme-li tudíž nkolik rukopis po ruce, mžeme si teprve srovnáním jich uiniti pojem, jak si rzní, od sebe nezávisle pracující notariové poínali v jednotlivostech, a tak seznati i s té stránky psací
Neteba
;
umní stedovkých
notariv.«
pi astých výkonech náboženských mla píruní formát kvartový a obsahovala krom žalm zpravidla rzné chvalozpvy ze Starého zákona, modlitbu Pán, apoštolské vyPsalterií
tch
užívalo se
;
proto i
znání víry jakož
i
vyznání víry
sv.
Athanasia.
Psaní eených žaltá dalo se dle diktátu, jak Dr. Lehmann nezvratn dokázal etnými, smysl vty nezídka rušícími chybami, které ponejvíce vznikly z nesprávného slyšení nebo mechanického psaní notariova, ku p. clamabit místo clamavit, qui stabit místo quis stabit, a gem tibi místo agent tibi a pod.^)
Z toho lze souditi, že psaní tchto žaltá mlo vážnou píinu: mli klerikové, kteí chtli jako bylo asi zkušebním kamenem, pi prokázati dkladnou znalost a služeb veejných, notariové vstoupiti do tironskými. notami zbhlost ve psaní
nmž
Znalost ímské tachygrafie udržela se až do užívalo ješt za panování Karoling pi diplomech,
9.
stol.,
kdy
pi podpisech
se jí práv-
Trithemii Joannis Libri Polygraphiae IV. Anno MDCXIII. str. 198. Schmitz, Beitrage der Wolfeubtitteler Bibli') Dr. Oskar Lehmann, Das Tironische Psalterium othek. V Lipsku, 1885. Vydal Král. tsnopisný ústav drážtanský. *) Das Tironische Psalterium str, 1. ., ... Tamtéž, str. 14. ')
')
.
.
.
.
.
'•)
::^^-,:: v.
'
..
':{\
'.-:_,_
,,;/-„
í;
",,
j'ih y^-"^'^'^'í^"í
23 wííí
listin, pi opisech dležitých nikopisv, jakož i ku poznámkám na okraji spisv o jich obsahu, V lo. stol. zanikla úpln a stala se až do zaátku pedešlého stol. více mén hádankou.
nich
Z doby jejího zániku známo jest pouze o mnichu Gerber tovi, uiteli císae Ottona II. a pozdji papeži pod jménem Silvestr II. (9991003), že užíval ve svých dopisech a etuých bullách hojnou mrou i not tironských, které však prozrazují již zejmou jejich poruchu a úpadek. Bylo písmo to jednodušší, rázu slabiného a tvarem znak valn od nich odlišné, takže se zdá, jako by vznikly asem rzné zpnedíme rzné soustavy rychlopisné, soby písma notami tironskými, z nichž jedné byl Gerbert bezpochyby stoupencem. i)
a
••>3
V dob
nové staly se dosti vážné pokusy oživiti ímskou tachyzstaly však bez úinku. Byl to zejména opat Jan Trithemius (jinak také Tritheim n. Tritenheim, f 15 16), jenž uveejnil ve svém díle 30 znak not tironských, pak J. Lipsius (*i547, f 1606) a Jan Gruter, jenž vydal r. 1603 v Heidelberku »ex officina Commeliniana« obsáhlou sbírku pod názvem: »Notae TuUii Tyronis et Annaei Senecae sivé characteres, quibus utebautur Romani veteres in scriptura compendiaria, ubi litera verbum facit« jako dodatek ku svým
—
grafii
»Inscriptioues antiquae totius orbis Romani «. Dílo toto vyšlo 'ješt téhož roku po druhé, opt jako dodatek k textu Senecovu od Ondeje Schotta.
—
Gruter použil k svému dílu, jak sám praví, dvou rukopis, z nichž jeden t. zv. „pistorianský" je totožný se shoelým rukopisem strassburgským^).
O výklad a objasnní not pokusili se pozdji Jan Mabillon')> Carpen tier*), Toustin a Tas sin*). Avšak teprve palaeografu Oldichu B. Koppovi podailo se úpln rozešiti podivuhodné to P.
a odhaliti svtu pravé jeho základy. Výsledky svého studia a usilovného bádání uložil ve slavném díle: Tachygraphia Veterum exposita et illustrata ab Ulr. Friderice Kopp Hasso, Cas-
písmo
selano. Koppovi
Manhemii sumptibus
byl to oba se zabývali
ješt kardinál
dkladnjším studiem not
Z badatel novjších nad
jiné:
auctoris, MDCCCXVII. 4*'. Po Mai^) a Jul. Tardif), kteí
Angelo
Dr. Jul.
Nachtrage
')
Zeibig,
Schmitz, Beitráge
')
De
.
.
.
.
poznání not tironských
získali si zásluh o
Vladimír Zeibig
^)
tironských.
.
.
(po
stránce
historické*),
str. 31. str.
226. a 252.
V Paíži, 1681. V Paíži, 1747.
re diploniatia libri VI.
*)
Alphabetum Tironianum. Noveau traité de diploniatique
^)
Scriptoruui veterum nova collectio e vaticanis codicibus edita.
*)
Dr.
.
.
.
Tomeš
VI.
V
Paíži 1750
— 1765.
V ím,
1832.
Mémoire sur les notes tirouiennes. V Paíži, 1854. *) Vydal asto citované dílo Geschichte und Literatur der Geschwindschreibkust. V Drážanech, 187S (2 vyd.). Dodatky k dílu tomu pod názvem Nachtrage zur Geschichte und Literatur der Geschwiudschreibkunst vyšly tamtéž r. 1899. '}
:
ti
,J^^-
:
24
'i'.f':'f^'^í;yf^.\^'^''^'^>^^'^^^'S:
Oskar Lehmanni), Dr. Pavel Mitzschke^); zvlášt Vilém Schmitz, editel gymnasia v Kolín nad R., jenž
však Dr. kritickým vydáním kommentá not tironských*) výsledkem to práce mnoha let podal širší veejnosti dokonalý obraz ímské tachygrafie jak se stránky grafické tak i skladebné. Tironské noty nejsou rychlopisnou soustavou v moderním smyslu, ale jsou to znaky, jež byly utvoeny pro každé slovo zvláš a jež si bylo v pamti podržeti. Nebyly však pece znaky ty tvoeny libovoln, nýbrž dle jistých zásad, tebas ne vždy dsledn provedených*); Z nich dá se pedevším sestaviti abeceda, jež povstala z jednotlivých tah bžného písma ímského, ovšem znan zjednodušených, ano i docela pozmnných, jak následující abeceda ukazuje
—
—
a
b
h
i
d
c
k
f
c
m
l
n
^
cKjir
Soo
r
s
g
"1^1
ý
oHc/ v
j
Jednotlivá písmena, jak patrno, mají
1
X y
v(u)
i
^
^
znak
^
x
A
x
ch-
ph
nkolik, ponejvíce
,to
tvar podobných aneb odvozených. Schmitz rozdluje veškeré znaky tironské na pt tíd a to na znaky i. pvodní, 2. jinak postavené, Každý 3. pemnné, 4. zkrácené a 5. na znaky spojivkami opatené^). znak abecední zastupuje jedno nebo nkolik slov; tím zpsobem vzniklo základních samoznak pes 200. Aby pak stejné znaky významem svým rozdílné se rozlišovaly, kladl se nahoru, dol, na právo nebo na levo od znaku bod, jenž pi ohýbání býval zpravidla nahrazen koncovkou. Pi volb polohy tohoto bodu byla vodítkem jistá symbolika; jest
ku p. nahoe pi
slovech,
která mají
význam
neho
vyššího, vzneše-
nco nízkého, obecného. Polohou bodu vypojmy asu (pítomného a minulého), místa, negace,
njšího, dole, jež oznaují
znaovaly
se také kvantity a pod. ')
Krom
uvedeného Psalteria wolfenbúttelského vydal: Quaestiones de Notis
V Lipsku, 1869. Quaestiones Tironianae. Berlín, 1875. Marcus Tullius Tiro. Tatíitéž, 1875. °) Commentarii notárm tironianarum cum prolegomenis adnotationibus criticis et exegeticis notarumque indice alphabetico. V Lipsku, 1893. Cenné lánky své o notách tironských, uveejnné v rzných asopisech, vydal v díle; Beitráge zu lateinischen Sprach- und Literaturkunde. V Lipsku, 1877. *) H. Krieg, Katechismus der Stenographie. V Lipsku, 1888 (2. vyd.) str. 8. v Msí^) Schmitz, Beitráge str. 217. Viz také »Rychlopis u níku I. pražského spolku stenograf gabelsbergerských, ro. VIIL, str. 17. Tironis et Senecae.
—
^)
.
.
.
^£^^^zá,M:.
íman»
:^mi£'hjiz±^4i::sM&JSSM^ídr^^^ia^^t
25
Tvorba not dla se tím zpsobem, že k oznaení slova bylo bráno jedno nebo nkolik písmen, jež pi výslovu jsou pro ucho nejnápadnjší; koncovky bývají pipojeny v podob zvláš utvoených znaek.
'*!'
A.A/A.-^r^-yi^X^.y^^iffll/n.n^b^oJ,^. 6 ')
alius,
')
alienus,
pater fpatrem), •^) ") voluntatis (VOtatis), ")
')
andro,
post, ^*)
io
7
")
*)
homo,
terra
adveniat (A
')
^2
hodie,
(Ta),
(d) Vat),
i«)
")
*)
heri,
terrae
14
13
')
(Te),
regnum (R
W
16
') noster, ') nomeu ") voluntas (VOas;
in,
(eux) um). --f
Znaky vtší, vyznaující základ anebo kmen slova zovou se uotae, znaky koncové pak titulae'), které se kladly vedle, nad, pod, ano i ped znak základní.
bu
Jednoduchý znak, je-li sám o sob, bývá nezkrácen t. j. zachovává tvar pvodní. Ve slovech však složených, kde teba na použíti dvou, tí až i ty písmen, vznikají nezídka splynuliny, totiž takové spojeniny, kde ást jednoho znaku pechází ve znak druhý. Složky takové mají zpravidla opt tvar nkolik, z nichž každý má svj zvláštní význam slovný bu sám o sob nebo s pipojeným znakem koncovým.
svj plný oznaenou
Tvarm
ohýbacím, jež v jazyku latinském jsou zvlášt dležitý, v tachygrafii pelivého oznaení. Zachovávají tvar znak pvodních, arci zmenšený; tvary odchylné vyskytují se v málo pípadech. Zdá se také, že týž znak oznaoval pvodn koncovky podobné, jež pozdji byly individualisovány rznou polohou bodu, ku p. dostalo se
h
i
2ftí '
.
^
?
A
'^ X'
"(T
"(^
"<3
"c5
úu.
%.
'
^
,
'
'.
'' '
7
S
s,\.,
6
%
"-^
"^
t!^
"^
7/
"-ív
V
"a
'"
-
.
^
'
.
*) egregius vir ^) iure optimo, ") optinio sine ulla dubitatione, '") ego dixi, ^') ego ") paucis ante diebus, "^) paucis post diebus, superius, ") vobis inferius, ") vobis videntibus, '*) vobis audientibus, 'l vobis ") vobis absentibus, ") secunduni náturám, ") secundum rerum náturám, '') etiam (atque) etiani, ") quousque taudem abutere, Catilina, patientia nostra. ')
vobis,
')
a vobis,
")
vir egreg^us.
minore parte, *) maiore parte, enim dixi, ") apud vos, ") apud nos, iure,
°)
')
nmž
not se zakládá, bylo by teba statachygrafický. To jest ovšem skoro nemožno a proto nezbývalo než obmeziti se na slova nejastji v poítajíc v to i znaky pro se vyskytující. Základních takovýchto not koncovky obsahují dochované nám kommentáe pes 13.000 pedpony a (podle vydání Schmitzova jest jich 13.671). Noty pro jednotlivá slova uvádjí se ve sbírkách tch zpravidla v nominativu singularis aneb ve 3. osob sing. asu praesentního; dle nich pak byly v praxi u sloves tvoeny noty pro všecka slova odvozená, píbuzná ano i podobná.
Dle principu, na
noviti pro
kašdé
slovo
tvorba
pesný znak
ei
—
—
pesn
—
—
Na konec podáváme ukázku buttelského«
písma souvislého 120" vyd. O. Lehtnannem).
(z
»Psalteria wolfen-
09.\J\Q D0?\1N1CA-
ORATIO DOMINICA. Pater noster qui es in coelis. Sanctificetur nomen tuum. Adveniat regnum tuum. Fiat voluntas tua sicut in coelo et in terra. Panem nostrum cotidianum da nobis hodie.
j 'A,
JL
4
'--.
Et dimitte nobis debita
nostra, sicut et nos dimittimus^debitoribus
nostris.
Et ne nos inducas
Sed
in temptationém.
libera
nos
a málo.
Amen.
PRAMENY: Dr. Julius Waldemar Zetbig, Geschichte iind Literatur der Geschwindsclireibkunst. Drážanech, 1878 (2. vyd.). - Téhoš: Nachtráge zur Geschichte und Literatur der Geschwindschreibkunst. V Drážanech, 1 899. Theodor Gompers, Ueber ein bisher unbekanntes griechisches Schriftsystem aus der Mitte des vierten vorchristlichen Jahrhunderts. Ve Vídni, 1884. Dr. Michael Gitlbauer, Die Ueberreste griechischer Tachygraphie im Codex Vaticanus Graecus 1809. Ve Vídni, I. sv. 1878, II. sv. 1884. Karl Faulmann, Historische Granimatik Dr. Wilhelm Schmits, Beitrage der Stenographie. Ve Vídni, 1887. zur lateinischen Sprach- und Literaturkunde. V Lipsku, 1877. - Téhoá: Coninientarii notárm tironianarum cum prolegomenis adnotationibus criticis et exegeticis notarumque indice alphabetico. V Lipsku, 1893.—
V
—
—
—
Paul Mitsschke, Marcus TuUius
y Tsnopisných
Listech,
ro.
Tiro.
IV., str. 81.
V
Berlín,
1875.
— 86. — František
Peloženo
Velišský, Život a ímanv. V Praze, 1876. Antonín Krondl, Uvedení do studia Tironských not. V programu c. k. esk. gymnasia brnnského, 1888. Dr. Oskar Lehmann, Das Tifonische Psalterium der Wolfenbtteler Bibliothek. V Lipsku, 1885. Heinrich Krieg, Katechismus der Stenographie. V' Lipsku, 1888 (2. vyd.). lánky uveejnné
ekv —
—
—
—
listech tsnopisných: i. Rychlopis u íman. Msíník I. pražského spolku stenograf gabelsbergerských, roník VIII. (1869), str. a íman. Tsno17., 18. a 19. 2. Pavel M. Ržika, Stenografie pisné Li.sty, 1874, str. i. a n. 3. Ladislav Vladimír Ková, Stenografická nomenklatura. Tsnop. Listy, roník XI. (1883), str. 9. a násl. 4. Ant. Krondl, Z djin rychlopisu. Tsnopisná Beseda, ro. V. (1884), str. 33. a násl. 5. Tomáš Šílený, Nejstarší ecká rychlopisná soustava. Vstník Tsnopisný, roník XII. (1895), str. 55. a násl.
v eských
ek
éMkíÉiáÉSsm
