5 Oblast zdravovědy Aktivity v rámci výchovy ve volném čase jsou spojeny velmi často s aktivním pohybem, sportem a tělesnou námahou. Kromě nesporného přínosu pro zdraví dětí a mládeže, představují tyto aktivity vždy i určité riziko, které si zodpovědný pedagog, vedoucí, instruktor uvědomuje. Minimalizace tohoto rizika spočívá jednak v prevenci, ale je také dána kvalitou přípravy pedagoga. Součástí jeho profesionality musí tedy být i vědomosti a dovednosti z oblasti ochrany zdraví jeho svěřenců (7, s. 62). Tato kapitola je zpracována pro zotavovací akce dětí, mládeže i dospělých. Jako výchozí odborné materiály byly použity podklady Českého červeného kříže, IDM MŠMT ČR a dalších autorů (Krystoň, Suská aj.).
5.1 Zdravotník Zdravotník zotavovací akce zabezpečuje prakticky veškeré zdravotnické činnosti – zabezpečení veškeré zdravotní dokumentace a vybavení, první pomoc na místě, ošetřování nemocných i činnosti hygienické služby. Kontroluje dodržování hygienických předpisů a zásad při přípravě stravy a její složení. Dohlíží na denní program z hlediska zdravotního a dbá o to, aby děti byly zatěžovány přiměřeně svému věku a zdravotnímu stavu. Je třeba si uvědomit, že je v pohotovosti prakticky 24 hodin denně. Před odjezdem si zdravotník: • Vyžádá od organizátora jmenný seznam dětí a seznam pracovníků, kteří se budou podílet na přípravě a vydávání stravy, pokud si stravování zabezpečuje organizace sama. • Ověří, zda byli všichni účastníci instruováni, jaké zdravotní doklady mají mít při zahájení akce – obvykle to bývá prohlášení zákonného zástupce o bezinfekčnosti dítěte, které nesmí být starší než 1 den (viz. příloha č. 10), zdravotní průkaz dítěte - potvrzení ošetřujícího lékaře o zdravotní způsobilosti je ve zdravotním a očkovacím průkazu dítěte a mladistvého (na specifické akce je možné požadovat vyjádření k účasti dítěte od dorostového lékaře), a dále průkaz zdravotního pojištění. • Zjistí, zda organizátor zajistil řádně vybavenou lékárnu (viz. příloha č. 11), jestli místo akce bylo ohlášeno příslušnému orgánu ochrany veřejného zdraví (hygienické stanici) a zda byl navázán kontakt s místním praktickým lékařem (vhodné je předběžné zjištění, kde je nejbližší sídlo lékařské pohotovosti a zdravotnické záchranné služby). Při odjezdu: • Podle seznamu převezme zdravotní doklady dětí a od rodičů léky, které dítě případně užívá, informace o alergiích apod. • Zkontroluje podle seznamu osoby činné při stravování (platnost zdravotních průkazů). • Převezme od organizátora vybavenou lékárnu.
50
•
Podá zklidňující prostředky osobám trpícím nevolnostmi, popř. je usadí v přední časti autobusu (je vhodné mít po ruce papírové kapesníky, igelitové sáčky a deodorant).
Po příjezdu na místo: • Nejdříve provede tzv. „zdravotnický filtr“, tj. zběžná zdravotní prohlídka s každým účastníkem jednotlivě. • Následně provede rychlou kontrolu hygienických podmínek ubytování (zda se nevyskytují hrubší závady, které nelze bezprostředně odstranit). Zkontroluje stav a vybavení ošetřovny, příp. i izolace a připraví je k činnosti (zde se řídí platnými hygienickými předpisy, tzn. Zákonem č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a Vyhláškou MZd č. 148/2004 Sb., o hygienických požadavcích na zotavovacích akcích pro děti). • Na ošetřovnu umístí lékárnu a dokumentaci tak, aby k ní neměly přístup nepovolané osoby, vybavení pracoviště zdravotníka (viz příloha č.12). • Na základě získaných informací od rodičů a ze zdravotních podkladů upozorní vedoucí na konkrétní zdravotní problémy dětí. • Naváže kontakt s příslušným praktickým lékařem, pokud nebylo provedeno již dříve; zjistí ordinační hodiny, domluví i kontakt (telefonní čísla, pracovní dobu lékařské služby první pomoci a příslušné hygienické stanice). Činnosti během pobytu • Zajišťuje běžné činnosti – poskytování první pomoci, podávání léků a provádění drobných ošetření, vedení zdravotní dokumentace (viz příloha č. 13). • Účastní se porad vedení akce, kde kontroluje a koriguje denní režim – zde platí zásady vyplývající z Vyhlášky MZd č. 148/2004 Sb. Např. nepřetržitému spánku musí být vyhrazeno nejméně 9 hodin (s výjimkou noci, kdy se pořádá noční hra), fyzická i psychická zátěž musí odpovídat věku a možnostem dětí, po intenzivnější zátěži musí být zařazen přiměřený odpočinek (po prvních dvou dnech zátěže následuje půl až celý den odpočinku), 5 x denně strava, součástí snídaně musí být teplý nápoj, minimálně jedno jídlo denně musí být teplé atd. • Dohlíží, zda příslušní vedoucí kontrolují oblečení, obuv, stav lůžkovin, dodržování osobní hygieny dětí (čistota rukou před jídlem, ranní i večerní hygiena, sprchování). • Kontroluje, zda je prováděn pravidelný a účinný úklid v ubytovacích prostorách, sociálních zařízeních i v celém areálu akce. • Po celou dobu dohlíží na stravování - podílí se na přípravě jídelníčku (pestrost a patřičná výživná hodnota stravy), dohlíží, aby příprava stravy byla vždy v souladu s hygienickými předpisy, aby nedocházelo k jejímu znehodnocování a nepoužívaly se rizikové potraviny (viz. příloha č. 14), které Vyhláška č. 106/2001 zakazuje. • Mimořádný důraz klade na používání výhradně pitné vody při veškeré činnosti stravovacího provozu a dodržování pitného režimu.
51
• • •
Pravidelně kontroluje dodržování hygienické zásady a pořádek, včetně osobní hygieny u všech pracovníků stravovacího provozu, pravidelný a řádný úklid ve všech prostorách, které souvisí se stravováním. Je trvale dosažitelný – pokud se vzdaluje z místa pobytu, musí informovat příslušné vedoucí pracovníky. V průběhu celé akce dbá na prevenci.
5. 2 Postup v případě úrazu 1. Zajistit zdraví a bezpečnost zdravých jednotlivců, skupiny, oddílu. Dojde-li k poranění vedoucího, zajišťuje tyto úkoly jeho zástupce, případně nejstarší či nejzkušenější přítomný účastník akce. 2. Odstranit příčiny trvání ohrožení a zabránit dalšímu ohrožení. 3. Poskytnout první pomoc – zdravotník akce, v jeho nepřítomnosti sami účastníci. Poskytnutí první pomoci a pomoci v nouzi je zákonnou povinností všech občanů (§ 415 a 424 Občanského zákoníku, ale i § 207 Trestního zákona, „Neposkytnutí pomoci“ se sazbou do 1 roku odnětí svobody, či dokonce podle § 181 Trestního zákona „Porušování povinnosti při hrozivé tísni“ se sazbou až 3 roky odnětí svobody). 4. V případě nutnosti přivolat pohotovost nebo zdravotnickou záchrannou službu, popř. zajistit přepravu k lékaři. Pozn. k operačnímu výkonu nebo gynekologické prohlídce děvčat musí dát souhlas zákonný zástupce. Postup při volání zdravotnické záchranné služby • Volající se řádně představí. • Oznámí číslo telefonu, ze kterého volá, pro případný další kontakt a doplnění informací. • Popíše místo, kde se postižený nachází – nejbližší obec, ulici, orientační bod, příjezdovou cestu apod., a sdělí čas, kdy k nehodě došlo. • Sdělí počet zraněných osob, charakter zranění nebo příznaky choroby. • Oznámí charakter nehody, zda je potřeba někoho vyprostit. • Volající telefon pokládá jako poslední z důvodu odpovědi na možný upřesňující dotaz dispečera. 5. Vyrozumět hlavního vedoucího akce, tábora o úrazu. 6. Následně informovat rodiče o stavu zraněného dítěte (popř. o způsobu a místě ošetření, léčení). 7. O vážném zranění informovat ihned pořádající organizaci, ředitele školy. 8. Ohlásit událost dle potřeby místním či okresním orgánům (lékaři, okresní hygienické stanici, hasičům, policii, pojišťovně apod.). 9. Zapsat administrativní náležitosti o úrazu. z Provést zápis do „Knihy úrazů“ u zdravotníka akce, zapisují se všechny úrazy i drobnější zranění (viz. příloha č. 15). z V případě pracovního úrazu (postižený jej utrpěl při výkonu pracovních povinností či v souvislosti s nimi) a v případě školních úrazů (kdy se zraněný nezúčastní zaměstnání více než jeden den), musí organizace
52
zabezpečit evidenci a registraci úrazu včetně vyplnění tiskopisu „Záznam o školním úrazu“(pro žáky) nebo „Záznam o úrazu“ (pro pracovníky) nebo do 48 hodin po události (postupuje se podle Vyhlášky Českého úřadu bezpečnosti práce č. 110/75 Sb. a 274/90 Sb.). z Hlášení o úrazu pro pojišťovnu vyplňuje pověřený člen organizace s rodiči. Každá pojišťovna má své vlastní formuláře a na poškozeného se může vztahovat i několik pojistek od jedné či více pojišťoven najednou. Na všechny akce organizované pro kolektivy dětí a mládeže občanských sdružení se v současné době vztahuje pojistka č. 000-007-083 uzavřená Radou mládeže s Hasičskou vzájemnou pojišťovnou a.s., Praha 2, Blanická 13. Řada organizací má s pojišťovnou uzavřenu vlastní smlouvu, podle které jsou pojištěni všichni účastníci akce, bez ohledu na to, jsou-li členy dotyčné organizace. Dále lze uzavřít zvláštní jednorázové pojistky na jednotlivé akce (např. tábory). Při sepisování hlášení o úraze je třeba vypsat čísla všech pojistek! Problematika pracovních úrazů je řešena v zákoníku práce, vyhláškou ČÚBP a ČBÚ č. 110/1975 o evidenci a registraci pracovních úrazů a o hlášení provozních nehod (havárií) a poruch technických zařízení se změnami a doplňky vyhlášky ČÚBP a ČBÚ č. 274/1990. Problematika školních úrazů je vyložena v metodickém návodu k zavedení jednotné metodiky evidence, výkaznictví a rozborů školní a mimoškolní úrazovosti dětí, žáků škol a výchovných zařízení a studentů vysokých škol (věstník MŠ a MK ČSR, sešit 1/1976) (8, s. 18).
5. 3 První pomoc Znalost poskytnutí první pomoci je důležitá pro každého a musí ji poskytnout každý občan. Není možné, aby ve všech kritických situacích byla okamžitě na místě profesionální zdravotnická pomoc. Je řada závažných úrazových i neúrazových stavů, kdy kvalitně poskytnutá první pomoc rozhoduje doslova o životě a smrti. Základní a nejdůležitější postupy poskytování první pomoci nejsou přitom nijak složité. Jde jen o to tyto postupy znát a umět je včas použít. V zásadě lze první pomoc rozdělit na následující skupiny a všechny jsou stejně důležité. První pomoc zdravotnická je pomoc poskytovaná postiženým osobám přímo pro poruchy jejich zdravotního stavu. Dělí se na: • První pomoc (laickou), kterou poskytuje informovaný laik většinou jen s minimálními pomůckami (lékárnou apod.), ale i bez nich. Musí se poskytnout, pokud neohrozíme sami sebe. • První lékařskou pomoc poskytovanou lékařem a případně dalšími zdravotníky záchranné služby před transportem a během transportu k dalšímu ošetření. • Odborná lékařská pomoc poskytovaná odbornými odděleními nemocnic (chirurgie, interna, dětské apod.). • Specializovaná lékařská pomoc poskytovaná úzce specializovanými pracovišti jen některých nemocnic tehdy, vyžaduje-li to stav nemocného
53
(traumatologie, popáleninová centra, kardiochirurgie, neurochirurgie apod.). Technická první pomoc je často předpokladem poskytnutí jakékoliv zdravotní pomoci. Jedná se např. o vyproštění raněného z havarovaného auta nebo zasaženého z prostředí zamořeného jedovatým plynem. Ve většině případů tuto pomoc zajišťují příslušníci Hasičského záchranného sboru, kteří jsou k této činnosti vycvičeni a vybaveni. Naprosto základní je technická pomoc při úrazech elektrickým proudem, kdy vypnutí elektrického obvodu je jedinou možností, jak zasaženému pomoci. Transport raněného vlastními silami nebo rychlou záchrannou pomocí (dále jen RZP) k odbornému ošetření (6, s. 29-30). Základní druhy zdravotnického třídění V případě výskytu více zraněných je rozhodnutí o druhu a pořadí poskytnutí první pomoci velmi důležité a může v některých případech rozhodnout o přežití. V praxi zdravotníka zotavovacích akcí by hromadný výskyt zdravotních postižení neměl být příliš pravděpodobný, avšak nelze vyloučit tuto situaci zcela, např. nehoda autobusu při dopravě na tábor apod. Prvním a zásadním krokem je celkové zhodnocení situace – přehled o počtu zraněných, závažnost zdravotních postižení i zhodnocení potřeby technické první pomoci. Tyto základní informace spolu s přesným určením místa události je třeba neprodleně sdělit nejbližšímu stanovišti zdravotnické záchranné služby. K tomu je vhodné znát důležitá telefonní čísla (viz. příloha č. 16). Pro stanovení pořadí ošetření u hromadných úrazů je třeba postižené rozdělit z hlediska závažnosti poranění do skupin: • Zraněných vyžadující neodkladnou pomoc, v bezprostředním ohrožení života. Jedná se o stavy s poruchami základních životních funkcí (zástava dechu, oběhu, bezvědomí, velké krvácení, nastupující šok). U těchto stavů musí být příslušná pomoc poskytnuta ihned. • Odložitelné pomoci a ostatní závažné stavy, např. zlomeniny, rozsáhlá pohmoždění apod. Ošetření sleduje především zajištění k dalšímu transportu. Zde je možno zapojit případné laiky a dát jim přesné pokyny k ošetření. • Lehké a ostatní stavy poškození. Ošetření těchto zraněných je možno odložit, postižení neohrožuje bezprostředně zdraví a život. Tyto postižené, pokud nejsou schopni nebo ochotni pomoci, je třeba nekompromisně vykázat z bezprostředního prostoru nehody. Jinak vnášejí zmatek a překážejí v poskytování pomoci. • Netransportovatelné, osoby umírající a stavy s životem neslučitelné. Pomoc zde nemá naději na úspěch. Tato situace je pro zdravotníka nejobtížnější. Přichází do úvahu u velkých neštěstí (6, s. 30). Způsoby vyšetřování Základním předpokladem dobře poskytnuté první pomoci je rychlé a šetrné orientační vyšetření každého postiženého. Pokud zdravotní stav
54
postiženého dovolí, je vyšetřován v poloze vleže na zádech, u některých zranění vsedě. Vyšetření zahrnuje zhodnocení stavu: • pohledem – barva kůže a sliznic, výraz obličeje, pohyb očí, chování postiženého, prokrvácený oděv, dýchací pohyby apod.; • poslechem – dýchací šelesty, komunikace s postiženým. Rozhovorem s postiženým zjišťujeme subjektivní potíže, okolnosti úrazu, orientovanost postiženého apod.; • pohmatem – pulzace na krčních tepnách, dýchací pohyby, ev. dechové funkce posuzujeme přiložením ruky na břicho nebo hrudník, stav hlavy, krční páteře, teplotu kůže, zlomeniny velkých kostí, nepřirozenou hybnost končetin apod.; • čichem – pátráme po jakémkoliv zápachu, např. alkohol, plyn. Při vyšetřování se zaměřit na: • stav vědomí; • vydatnost a účinnost dýchání; • výkonnost krevního oběhu; • rozsah a závažnost krvácení.
5. 3. 1 Rány Vznikají násilím zvnějšku, je poškozena celistvost kůže nebo sliznic. Charakteristickými znaky jsou – krvácení, ztráta tkáně a bolest. Rány se dělí podle: • hloubky - na povrchní, hluboké a pronikající; • tvaru předmětu, který ránu způsobil – ostré (řezné, sečné a bodné) nebo tupé (tržné, zhmožděné a střelné); • znečištění - čisté, infikované (prvotně nebo druhotně) a otrávené. První pomoc (dále jen PP) Účelem je zastavení krvácení a zabránění druhotné infekci rány. Proto se v rámci první pomoci nesmí přikládat na ránu mast nebo zásypy, strhávat příškvarky. Ránu obnažit (roztržením nebo nastřižením oděvu), sterilně překrýt účelným obvazem. Drobné řezné rány PP – dezinfekce, pokud se rána rozevírá, provést mašličkový, tzv. šicí obvaz. Cizí těleso v ráně. PP – pokud je to možné, volné těleso šetrně a bez použití násilí odstranit, ránu vypláchnout. Jinak se ponechá těleso v ráně a sterilně se převáže. Je-li předmět těžší, sterilně obložit tak, aby se cizí předmět nezatlačoval do rány. Zajistit lékařské ošetření.
55
Ztrátová poranění, např. stavění krvácení. PP - sterilní krytí, nepřímé chlazení, dojde-li k amputaci části těla, amputát chladit přes igelitový obal – rychlé ošetření na chirurgii.
5. 3. 2 Poranění pohybového aparátu Zhmoždění Je to kryté poranění způsobené tupým násilím (úderem, stlačením apod.). Dochází k poranění hlouběji uložených tkání a později je často patrná krevní podlitina, modřina. PP – znehybnění, studené obklady. Při zhmoždění svalů, provázené velkou bolestí, znehybnit dlahou, příp. elastickým obinadlem. Poranění kloubů Jedná se o podvrtnutí (distorze), poranění vazivového aparátu nebo vykloubení. Lehké podvrtnutí – vazy se natáhnou, styčné plochy kloubu se oddálí, ale vrátí se do původní polohy. Příznakem je prudká bolest, která poměrně rychle odezní. Po určitou dobu lze s kloubem pohybovat jen s malou bolestí, později se bolest zvětšuje. Pohyb kloubu je však možný. PP – klid, co nejdříve studené obklady nebo ledování, později omezení pohybu v kloubu elastickým obinadlem. Podvrtnutí těžké – styčné plochy kloubu se násilím nepřirozeně oddálí, ale vrátí se do původní polohy. Dojde k poškození nebo natržení kloubního pouzdra, vazů a ke krevnímu výronu do kloubu a jeho okolí. Příznakem je prudká bolest, která odezní, ale brzy znovu nastoupí. Pohyb v kloubu je možný a je výrazně omezen bolestí, otokem a krevním výronem (modrající podlitina). PP – znehybnění kloubu, co nejdříve chlazení, nutná je odborná zdravotnická pomoc. Vykloubení (luxace) – kloubní hlavice násilím opustí částečně nebo úplně kloubní jamku a nevrátí se do původní polohy. Kloubní pouzdro se poškodí, natrhnou se vazy a v kloubu a jeho okolí vzniká mohutný krevní výron a otok. Příznakem je deformace kloubu, bolest, otok, krevní výron, vynucené držení, ztráta pohyblivosti (samovolný pohyb není možný, při pokusu o násilný pohyb je cítit tzv. pružinový odpor), časté jsou další komplikace (poranění cévy nebo nervu), nebezpečí šoku hrozí u luxace kyčle. PP – znehybnění kloubu ve vynucené poloze (kosti nad i pod kloubem) a transport k odbornému ošetření. Přetržení Achillovy šlachy - při úraze je slyšitelný zvuk jakoby prasknutí větvičky až po silný třesk, pichlavá bolest, nemožnost odrazu ze špičky při chůzi, utržený lýtkový sval se postupně zkracuje. PP - vyloučit námahu této končetiny, chlazení, nejíst a nepít (je nutná operace), transport k odbornému ošetření.
56
Poranění kostí končetin – zlomeniny Ke všem zraněním se zduřelím (tj. otokem), bolestí a úhlovou deformací se přistupuje jako ke zlomenině. Při dokonalé fixaci se kost na končetinách znehybní přes dva sousední klouby. Obrázek č. 11.: Fixace končetiny (15, s. 28)
Otevřená zlomenina - kůže je poraněna násilím zvenčí nebo kostním úlomkem zevnitř, kost ční z rány (raněný je ohrožen infekcí). Obrázek č. 12: Otevřená zlomenina holenní kosti (15, s. 27)
PP – kostní úlomek sterilně obložit a překrýt sterilním obvazem tak, aby úlomek nebyl stlačován do rány, potom kost opatrně znehybnit. Krytá zlomenina - změna tvaru nebo nepřirozená poloha zraněného, normální pohybová činnost je omezená nebo nemožná, neobvyklá pohyblivost v místě předpokládané zlomeniny, pohmatová a pohybová bolest v místě předpokládané zlomeniny se postupně zvětšuje, při poranění velkých kostí poměrně rychlý vývoj šoku. PP – znehybnění poraněné kosti. Došlo-li ke změně tvaru poraněné kosti, znehybnit ji v tomto tvaru. Nikdy se nesnažit kost rovnat a napravovat.
57
Zlomeniny žeber - bolesti při dýchání, povrchní a zrychlené dýchání, někdy dušnost, zraněný má bolesti při pohybu, bolestivě reaguje při lehkém bočním nebo předozadním stisknutí hrudníku. PP – znehybnění hrudníku elastickým obinadlem od pasu do podpaží (vždy při výdechu), po uklidnění transport pokud možno v sedě. Zlomeniny pánevního okruhu - intenzivní bolest při pohybu dolních končetin, omezení pohybu především v kyčelních kloubech, bolestivá reakce při tlaku na stydkou kost nebo na lopaty kyčelních kostí, rychlý rozvoj šoku. PP – poloha naznak s pokrčenými dolními končetinami v kolenou a kyčlích, dobře podloženými pod bérci, protišoková opatření a přivolání RZP. Poranění páteře – každá poúrazovou bolest páteře se musí ošetřovat jako poraněná páteř. Mravenčení, necitlivost kůže a poruchy hybnosti jsou příznaky poranění míchy. PP – poraněným pokud možno nepohybovat, přikrýt a vyčkat příjezdu odborné pomoci. Je-li třeba postiženého přenést, potom nejlépe na tvrdé podložce, na kterou se šetrně přesune v té poloze, ve které byl nalezen, případně ho velmi šetrně uložit na záda.
5. 3. 3 Krvácení Krvácení se rozlišuje podle: • intenzity – malého rozsahu, velkého rozsahu; • druhu – tepenné, žilní a vlásečnicové; • směru projevu – zevní, vnitřní a z přirozených otvorů těla. Krvácení zevní Tepenné - z rány rytmicky (souběžně s tepem) silně vytéká až stříká jasně červená krev. PP – postiženého okamžitě položit, pouze při menším krvácení (např. na hlavě nebo dolní končetině) se může posadit. Krvácení ihned poté zastavit jedním z následujících způsobů: - holými prsty v ráně; - tlakem přes kapesník, gázu, sterilní tkaninu, rukavice apod.; - stisknutím přívodní tepny v tlakovém bodě; - následně tlakovým obvazem. Ve zvoleném způsobu stavění krvácení je důležité pokračovat až do příjezdu RZP. Zaškrcovadlo se používá jen zcela výjimečně v případech, kdy nelze použít žádný z předchozích způsobů (úrazová amputace apod.), občas se na krátkou dobu uvolní. Žilní - z rány vytéká pomalu tmavě červená krev, která může i vystřikovat, ale ne v rytmu tepu.
58
PP –krvácející část těla se zvednout nad úroveň srdce, uvolnit tísnící části oděvu a na ránu přiložit sterilní tlakový obvaz. Jde-li o krvácení z končetiny, znehybnit ji. Pokud by tlakový obvaz začal prosakovat, zpravidla se nesnímá, ale přikládá se další tlaková vrstva. Vlásečnicové – drobné krvácení, např. při škrábnutí, oděrkách nebo mělkých řezných ranách. Z poraněného místa vystupují drobné krůpěje krve, které pomalu splývají a přetékají přes okraj rány. PP – dezinfekce a překrytí sterilním krycím obvazem nebo náplastí. Slabší krvácení se obvykle samo zastaví díky srážení krve. Obrázek č. 13: Tlakové body (15, s. 12)
Tlakové body - spánkové, lícní, krční, podkličkové, pažní, břišní, stehenní. Krvácení vnitřní Postižený krvácí do některé tělní dutiny, do kloubů nebo tkání. K podezření na vnitřní krvácení nás vede: • mechanizmus úrazu (tupé údery do břicha při uvolněných břišních stěnách, zlomenina pánevního okruhu, zlomenina dlouhých kostí, mnohočetné zlomeniny); • předchorobí (žaludeční vřed, těhotenství apod.). Příznaky velkých krevních ztrát: • únava, celková slabost, malátnost, spavost, časté zívání; • bledost, chladné krajové části těla, studeně zvlhlý obličej a ruce; • zrychluje se a slábne tep, až je hmatný jen na velkých tepnách; • zrychluje se dýchání, stává se povrchním;
59
•
v důsledku nedokrvenosti mozku dochází při posazení k mrákotám, později postižený i v leže upadá do bezvědomí provázeného křečemi, příp. pomočením nebo pokálením • při rychlé a velké krevní ztrátě dochází brzy k nevratné zástavě krevního oběhu a ke smrti postiženého. PP – protišoková poloha se sníženou hlavou a zvednutými končetinami, pevně ovinuté dolní končetiny od konečků prstů k tříslům nebo z nich rukama vymasírovat krev a pod třísly je zaškrtit. Další protišoková opatření a přivolání RZP. Krvácení z přirozených otvorů těla Krvácení z nosu • Úrazové v bezvědomí – stabilizovaná poloha na straně krvácející nosní dírky, odsávací obvaz. • Úrazové při vědomí – poloha v sedě, odsávací obvaz. • Neúrazové – postiženého posadit, předklonit mu hlavu a stisknout nosní křídla alespoň na 5 minut. Krvácení se může omezit přikládáním studených nebo ledových obkladů na čelo, na zátylek a krk. Může se také použít fibrinová pěna (Gelaspon), která podporuje srážlivost krve. Krvácení z ucha (zvukovodu) – vyskytuje se při poranění hlavy. PP – lehce přiložit krycí obvaz s dostatečnou sací vrstvou a postiženého uložit na stranu krvácejícího zvukovodu, zajistit zdravotnickou pomoc. Krvácení z úst • Po vytržení zubu – nevyplachovat, tampon na cca 30 minut, příp. Gelaspon. • Po vytržení mandlí – transport na specializované oddělní nemocnice (ORL), zásadně v sedě, předkloněná hlava, krev nepolykat. • Vykašlávání krve – poloha v sedě nebo v polosedě, absolutní klid, studené nebo ledové obklady kolem celého hrudníku, urychlený transport do nemocnice. • Zvracení krve – lehce podložit hrudník, dolní končetiny pokrčené v kolenou a kyčlích, podloženými tak, aby se paty nedotýkaly podložky. Studené nebo ledové obklady na nadbřišek. Krvácení z konečníku • Jasně červená krev na stolice nebo krvácení těsně po stolici - na konečník přiložit odsávací obvaz. • Tmavá krev místo stolice nebo melanea (dehtovitě černá stolice) – úlevová poloha s pokrčenými dolními končetinami v kolenou a kyčlích, podloženými tak, aby se paty nedotýkaly podložky. Studené obklady na břicho a nadbřišek, okamžitý transport do nemocnice.
60
Krvácení z močové trubice PP – poloha na zádech s pokrčenými dolními končetinami. Studené nebo ledové obklady na podbřišek nebo na bederní krajinu. Nutná je lékařská pomoc, při současných bolestech způsobených ledvinovou kolikou volat RZP. Krvácení z rodidel • Střední a malé krvácení (hormonální poruchy, potrat, nádorová onemocnění apod.) – poloha na zádech s podloženou pánví asi 20 – 30 cm nad podložkou. Rodidla překrýt sterilním mulem a vysokou vrstvou buničiny nebo vaty, stehna překřížit. Studené a ledové obklady na podbřišek. Volat lékařskou pomoc.
5. 3. 4 Tepelná poranění Úžeh Vzniká přímým dlouhodobým působením slunečních paprsků na nechráněné části těla, zejména hlavu. Příznaky se mohou dostavit i několik hodin po působení slunce – bolesti hlavy, závratě, zvracení, průjmy, zrychlené dýchání a zrychlený tep, u dětí vysoká teplota spojená s třesavkou, zčervenání kůže až vznik drobných puchýřků. PP – uložit do stínu ve vodorovné poloze, studené obklady, dostatek studených nápojů. U dětí při horečkách lékařské ošetření, u dospělých léky snižující tělesnou teplotu (Acylpyrin nebo Paralen), studené obklady na postiženou kůži. Na popáleniny přikládat studené obklady. Ve většině případů u dospělých není nutná lékařská pomoc. Přehřátí – úpal Stav, kdy dochází k selhání termoregulačního mechanizmu(organismus se přehřívá). Příčiny: • vnitřní – nadměrná tvorba tepla, např. při intenzivní fyzické zátěži, vystupňovaná funkce štítné žlázy, nedostatek tekutin a solí k tvorbě potu; • vnější – prostředí s nadměrnou vlhkostí, teplota nad 35ºC spojená s vlhkostí, těsné pracovní prostory a oblečení; • nejčastější kombinací je spojení vnitřních a vnějších příčin. Příznaky – v horkém a vlhkém prostředí se organismus potí, ale vlivem nadměrné vlhkosti se pot neodpařuje. Celý povrch těla je pokryt lepkavým potem. Celková malátnost, bolesti hlavy, nucení ke zvracení, křeče v lýtkách. Tep je velmi rychlý a mělký, tvář bledá až našedlá. Tělesná teplota stoupá, později se dostavují křeče, ztráta vědomí. Může dojít i k smrti při celkové selhání dýchání a krevního oběhu. PP – vyvést (vynést) postiženého do chladnějšího prostředí, vyvětrat, popř. udělat průvan. Uvolnit oděv, hlavu obložit studenými obklady. Chladit zevně (chladná sprcha nebo koupel, cca 20 – 22ºC, ne méně), je-li postižený při
61
vědomí chladit i vnitřně, podávat studené nápoje. Při bezvědomí zajistit životní funkce, stabilizovanou polohu, zevní chlazení, lékařskou pomoc. Podchlazení Postupné snižování normální tělesné teploty až do ztráty vědomí, zpomalení při déle trvajících vážnějších případech až zastavení životně důležitých funkcí, které může způsobit i smrt postiženého. Příčiny: • vnější – pobyt v mrazivém vlhkém prostředí s ostrým větrem, pobyt ve vysokých horách nebo studené mořské vodě apod.; • vnitřní – oslabení organizmu námahou, únavou, vyčerpáním, nedostatečnou výživou, úrazem, chorobou, apod. Příznaky - na začátku únava, malátnost, pocit beznaděje, který postupně přechází do euforie. Postižený usíná zcela bezstarostně, v první fázi má příjemné sny, později spánek přechází do bezvědomí. V tomto bezvědomí postižený téměř nedýchá (4 – 5 povrchních dechů za minutu) a má zpomalený tep (40 – 50 za minutu). PP – co nejrychleji postiženého přenést do tepla, nutnost verbální komunikace. Při poruchách vědomí ihned umělé dýchání, zajistit i během transportu do tepla. Po probrání z bezvědomí podávat horké nápoje s obsahem cukru (např. oslazené mléko), kalorické potraviny (čokoláda). Důležité je podchlazeného ohřívat postupně (přidávání oděvů, fyzická aktivita, teplá místnost, teplá voda apod.). Přivolat RZP podle závažnosti celkového stavu, při bezvědomí vždy. Popáleniny O závažnosti popáleniny rozhoduje její rozsah, hloubka, dále věk a zdravotní stav postiženého. Rozsah popálené plochy je možné odhadnout, dlaň člověka je cca 1% povrchu jeho těla. Popáleniny nad 15 % (u dětí nad 10 %) povrchu těla ohrožují postiženého šokem. Obrázek č. 14: Procentuální odhad popálení těla (15, s. 24)
62
Hloubka – dělí se na 3 stupně: • I. stupeň – zarudnutí kůže; • II. stupeň – zarudnutí kůže provází tvorba puchýřků a čirým nebo krvavým obsahem, silně palčivá bolest; • III. stupeň – tkáň je odumřelá, nažloutlá až hnědočervená, kůže je suchá, tvrdá, na dotek necitlivá; popálenina může sahat různě hlouboko, kromě kůže může být postihnout i svalstva a kosti. Věk a zdravotní stav postiženého – citliví jsou malé děti a starší lidé, dále lidé jakýmkoliv způsobem oslabení, především trpící chronickým onemocněním dýchacího nebo oběhového ústrojí. PP – maximálně zkrátit působení tepla, na hořící osobě co nejrychleji uhasit oděv. Popáleniny v obličeji chladit přikládáním studených obkladů, ostatní popáleniny ponořením do chladné vody. Chlazení by mělo trvat tak dlouho, pokud postiženému přináší úlevu. U popálenin nad 15 % povrchu těla chladit jen obličej a genitál (jsou-li popáleny). Z poraněné plochy odstranit co nejdříve prstýnky, hodinky, pásky a stahující části oděvu. Při popálení jakoukoliv horkou hmotou (asfalt, umělé hmoty apod.) tuto ulpívající hmotu neodstraňovat, totéž platí i o přiškvařené části oděvu. Po ukončení chlazení udržovat popáleninu ve sterilních podmínkách, na puchýře a nekrotické tkáně přikládat sterilní obvaz (nepřitlačovat), nikdy obvaz vláknitý či chlupatý, neaplikovat masti nebo zásypy. U popálenin nad 15 % těla (u dětí nad 10 %) provádět protišoková opatření, volat RZP a snažit se zabránit uniku tepla. Podávají se tekutiny. Omrzliny Nejčastěji omrzají uši, nos, ústa, tváře a prsty na končetinách. Podobně jako popáleniny se dělí podle hloubky do stupňů. • I. stupeň – kůže nejprve palčivě bolí, potom zbělá a stane se necitlivou, po ohřátí postižené místo zrudne, svědí a otéká.
63
• •
•
II. stupeň – vznikají puchýře naplněné krví, následuje mohutný otok a modročervené zbarvení kůže, intenzivní bolest, omezení hybnosti a ztráta citlivosti. III. stupeň – kůže i v teple zůstane necitlivá, je bledá až namodrale zbarvená (při hlubokých omrzlinách až černá), chladná, v okolí jsou často puchýře, může dojít až k odumření tkáně. Jedná se o ložiskové odumření povrchových tkání. IV. stupeň – dochází k odumření hlubokých tkání (např. svaly).
PP – nejprve přerušit působení chladu, omrzlá místa co nejrychleji zahřát (aktivním pohybem končetin, jejich vložením do podpaží nebo třísel apod.). Postiženého dopravit co nejrychleji do teplé místnosti, a celkově jej zahřívat horkými nápoji a zabalením do nahřátých pokrývek. Omrzlá místa ponořit do vody mírně teplé 37 – 40ºC, teplou vodu je třeba stále doplňovat, protože se ochlazuje. Na omrzlé části obličeje přikládat teplé obklady. Ohřívání by mělo trvat tak dlouho, až se omrzlá místa dostatečně prohřejí. Potom se jemně osuší a u vážnějších postižení se překryjí sterilním obvazem (puchýře odsávacím). Při transportu k odbornému ošetření postižená místa dobře zajistit proti druhotnému omrznutí. Chemická poranění (popáleniny): Palčivá bolest kůže, která může být potřísněná, zarudlá, může se slupovat nebo tvořit puchýře. PP – poleptaný oděv ihned namočit a následně odstranit. Přitom pozor na další poleptání postiženého nebo zachránce. Poleptaná místa se důkladně omývají proudem vody, potom neutralizačním roztokem. Poleptanou kůži překrýt sterilním obkladem. Popálené oči vymývat proudem vody až do lékařského ošetření, vodu lít do vnitřního koutku oka tak, aby vytékala zevním koutkem. Došlo-li k vypití žíraviny, vypláchnout nejprve několikrát ústní dutinu, potom dát postiženému vypít studenou vodu nejlépe se 4 – 5 rozpuštěnými tabletami absorpčního uhlí („živočišné uhlí“). Nevyvolávat zvracení! Kyseliny - tmavá barva postiženého místa (omýt mýdlovou vodou, alkalickou minerálkou, roztokem jedlé sody), při poleptání louhy je vhodný slabý roztok octa nebo kyseliny citrónové. Při bezvědomí zahájíme resuscitaci a voláme RZP.
5. 3. 5 Poruchy životně důležitých funkcí Bezvědomí Vzniká z mnoha příčin, které se mohou kombinovat. U postiženého vždy počítat se závažnou poruchou mozkových funkcí a s přímým ohrožením života. Příčinou bezvědomí může být – poškození mozku při poranění hlavy, poruchy krevního zásobení mozku (mdloba, „mrtvice“, šok), předávkování uspávacími nebo uklidňujícími léky, otrava plyny, jedy, selhání dýchacích funkcí, selhání srdeční činnosti, metabolické poruchy (např. neléčená nebo špatně léčená
64
cukrovka, selhání ledvinových nebo jaterních funkcí) a tepelné vlivy (přehřátí, podchlazení apod.). Bezvědomí může být různě hluboké: • somnolence – postižený reaguje na oslovení a je snadno probuditelný; • sopor – postižený nereaguje na oslovení, ale reaguje na bolestivé podněty; • koma – hluboké bezvědomí, postižený nereaguje na oslovení ani na bolestivé podněty. V hlubokém bezvědomí chybí obranné reflexy, postižený je akutně ohrožen na životě udušením z blokády dýchacích cest zapadlým kořenem jazyka nebo cizími předměty (umělý chrup, krev, zvratky, hleny, písek, bláto apod.). PP – okamžitě uvolnit dýchací cesty (vyčistit ústa, zaklonit hlavu). Zjistit, zda postižený dostatečně dýchá, jinak zahájit umělé dýchání z plic do plic. Vyšetřit zraněného, zda se nejedná o větší krvácení nebo o otevřené poranění hrudníku (tyto smrtelné komplikace je třeba urychleně ošetřit). Pak provést podrobnější vyšetření a ošetření (např. znehybnění zlomenin) a uložit zraněného do stabilizované polohy, do příjezdu RZP kontrolovat dýchání a krevní oběh. Obrázek č. 15: Stabilizovaná poloha (6, s. 36)
Dušení Nejčastější příčiny dušení jsou neprůchodnost dýchacích cest („ucpání“, tekutina, stlačení průdušnice, onemocnění nebo poranění plicní tkáně a hrudní stěny), stavy ovlivňující mozek a nervy řídící dýchání, poranění nebo onemocnění centrální nervové soustavy (CNS). Dalšími příčinami může být náhlá zástava krevního oběhu, otrava nebo změny složení vdechovaného vzduchu (nedostatek kyslíku, nahromadění CO2, zamoření nedýchatelnými nebo jedovatými plyny), alergie, astma. Příznaky:
65
• • •
není slyšet ani necítit proudění vzduchu při dýchání; vymizely dýchací pohyby hrudníku a nadbřišku; cyanóza - modré zbarvení kůže koncových částí těla (prsty, uši) a sliznice.
PP – uvolnit dýchací cesty, postiženému otočit hlavu do strany, vyčistit ústní dutinu. Pokud nezačne postižený dýchat, ihned zahájit umělé dýchání z plic do plic a to metodou: • z úst do úst • z úst do nosu - pokud je znečištěná nebo zraněná dutina ústní (např. chybí zuby a nejsme si jistí průchodností) • z úst do úst a nosu současně (většinou u malých dětí). V prvé řadě zajistit u postiženého záklon hlavy, předsunutí dolní čelisti dopředu a otevření úst. Umělé dýchání (tzv. resuscitaci dýchacích funkcí) zahajujeme vždy 2 hlubokými vdechy. Potom zkontrolovat pohmatem na krční tepně, zda funguje krevní oběh. V případě, že tep je hmatný, pokračovat v umělém dýchání rychlostí 12 až 14 vdechů za minutu u dospělých a větších dětí. Do menších dětí dýchat rychleji a menší množství vzduchu (u novorozenců a kojenců až 40 x za minutu jen obsah nafouknutých úst). Vždy počkáme na výdech (pokles hrudníku). Trvání umělého dýchání je do spontánního obnovení dechu. V průběhu se kontroluje dech poslechem nad ústy, položením dlaně na hrudník a břicho, ebeny přiložením hřbetu ruky před ústa resuscitovaného. Je-li umělé dýchání účinné, vzduch do postiženého vniká lehce, hrudník se zvedá a klesá, postupně se barva postiženého normalizuje. Pokud je tep nehmatný, je třeba provést PP jako při zástavě krevního oběhu. Pomůcky: resuscitační rouška, vzduchovod, dýchací vak. Náhlá zástava krevního oběhu Příčiny zástavy krevního oběhu jsou: • prvotní – selhání srdeční činnosti (infarkt, zasažení elektrickým proudem, poranění srdce); • druhotné – dušení. Příznaky – bezvědomí, stav bez dechu (někdy zpočátku lapavé dýchání), nehmatný tep na velkých tepnách, mrtvolná bledost, většinou rozšířené zornice nereagující na světlo (tento příznak není rozhodující a může chybět). Po zástavě oběhu nastane ztráta vědomí již za 6 - 12 sec., zástava dechu po 30 60 sec. PP – okamžitě zahájit nepřímou masáž srdce vždy v kombinaci s umělým dýcháním – 5 vdechů z úst do úst na úvod, dále masáž hrudníku – ruce na sebe, dlaň položit na dva prsty nad mečíkovitý výběžek hrudní kosti. Hrudní kost stlačovat u všech věkových skupin rychlostí asi 100 stlačení za minutu, pouze u novorozenců 120 stlačení za minutu. Aby masáž byla účinná, musí
66
hrudní kost poklesnout u dospělých a větších dětí o 4 – 5 cm, u kojenců a novorozenců o 2 cm. Poměry stlačování a dechů jsou: • dospělý - 15 stlačení oběma rukama na 2 vdechy; • dítě (1-8 let) - 5 stlačení hranou jedné ruky na 1 vdech; • kojenci do 1 roku - 3 stlačení dvěma prsty či zkříženými palci na 1 vdech. Vždy po čtyřech cyklech je nutné zkontrolovat, zda došlo k obnovení krevního oběhu. Je-li resuscitace účinná, barva postiženého se zlepšuje, při každém stlačení hrudi je hmatný tep na krční tepně, zornice se zužují, popř. reagují na světlo. Resuscitaci jsme povinní zahájit vždy (bez ohledu na věk postiženého) s výjimkou: • úrazů, které jsou na první pohled neslučitelné se životem; • jde-li o člověka, o němž víme, že byl nevyléčitelně nemocný a smrt se u něho očekávala; • objeví-li se jisté známky smrti (posmrtné skvrny, ztuhlost). Resuscitaci ukončíme jen v těchto případech: • obnovení základních životních funkcí; • předání postiženého lékaři; • vyčerpání záchrance. Příklad – tonutí: Příznaky po vytažení z vody: zduřelé šedomodré rty a ušní boltce. PP - postiženého otočit na bok, vyčistit dutinu ústní a zahájit KPCR. Větší šance je při podchlazení organizmu, kdy je zpomalen metabolizmus a opožďuje se nastupující odumírání mozku. Úraz elektrickým proudem Účinek elektrického proudu se objeví jednak místně s popáleninami, ale zejména celkově (účinky elektrické energie na organismus). Vyskytuje se bezvědomí, šok, křeče, zástava dechu a krevního oběhu. Stejné následky má i zasažení bleskem. Technická PP (důležitá pro vlastní bezpečnost): • přerušení elektrického proudu (vypnutím jističe, vytažením přívodu ze zásuvky, případně přerušením nebo odsunutím vodiče izolovaným nářadím apod.); • zajištění postiženého proti pádu. Zdravotnická PP: • péče o základní životní funkce, při šoku protišoková opatření; • ošetření popálenin; vždy volat odbornou pomoc, lékařské vyšetření je nutné i po delší době (nebezpečí oběhových poruch). Oběšení a uškrcení
67
Příčinou okamžitého bezvědomí je většinou nedokrevnost mozku způsobená zastavením průtoku krve krčními tepnami. Jen v minimálním procentu případů dojde k poranění dýchacích cest, příp. krční míchy. Technická PP: • okamžitě uvolníme škrtící předmět; • zajištění postiženého proti druhotnému poranění - pádu. Zdravotnická PP: • je-li postižený v bezvědomí, pečujeme o volné dýchací cesty, dýchání a krevní oběh, voláme RZP; • je-li postižený při vědomí – transport do zdravotnického zařízení. Otrava oxidem uhelnatým Příznaky – bolesti hlavy, nevolnost, zvracení, závratě, zrůžovění sliznic a kůže, zrychlení tepu, rozšíření zornic, slabost (zejména dolních končetin), spavost, ztráta vědomí, zástava dýchání a oběhu (neprojevuje se cyanóza). PP – postiženého okamžitě vynést na čerstvý vzduch. Při bezvědomí, zástavě dýchání nebo zástavě krevního oběhu obvyklý postup (viz. výše). Vždy přivolat odbornou pomoc.
5. 3. 6 Šokové stavy Šok je stav vážného ohrožení života, který se vyvíjí jako odezva organizmu na závažný, většinou škodlivý náhlý podnět. Podstatou šoku je selhání krevního oběhu ve tkáních životně důležitých orgánů. Průtok krve zajišťující výživu tkání je náhle snížen, nabídka kyslíku v poměru ke spotřebě je nedostatečná. Proto nejsou živiny v tkáních řádně přeměňovány a v tkáních se hromadí zplodiny látkové přeměny. Následkem jsou závažné funkční a strukturální změny v postižených tkáních, které mohou vést ke smrti i v případě, kdy sama vyvolávající příčina nebyla smrtelná, např. při zasypání apod. Příčiny: velká ztráta krve, těžká dehydratace (odvodnění) organismu (např. po opakovaném úporném zvracení nebo průjmech), těžký úraz, srdeční infarkt, úraz elektrickým proudem, prudká infekce (sepse), alergické reakce, zánět pobřišnice atd. Příznaky: • 1. fáze – postižený je neklidný, naříká na bolest, má zimnici. Je bledý, okrajové části těla má studené a pokryté studeným potem. Tep má lehce zrychlený (80 – 90 za minutu), dobře hmatný i na zápěstí. • 2. fáze – postižený se začne na celém těle potit studeným lepkavým potem, objeví se cyanóza. Neklid přechází v prohlubující se apatii a bolest ustupuje, mohou se objevit pocity nesnesitelné žízně. Zrychluje se a slábne tep (130 – 140 za minutu), zrychluje se dýchání a stává se povrchním. Prohlubuje se cyanóza, může dojít ke zvracení. • 3. fáze – tep je velmi rychlý, často nepravidelný, hmatný jen na velkých tepnách. Dýchání je velmi rychlé a povrchní. Postižený je utlumený,
68
reaguje jen na bolestivé podněty, upadá do bezvědomí a rychle následuje zástava krevního oběhu. PP – zastavení všech krvácení, zajištění dostatečné plicní ventilace, uklidnění sebe i postiženého. Získání důvěry a zajištění co největšího klidu v okolí. Ošetření všech poranění a znehybnění poraněných končetin. Protišoková poloha, popř. zvednout dolní končetiny až kolmo k zemi. Zabránit podchlazení i přehřátí. Tišení žízně otíráním rtů a obličeje rouškou, zásadně nepodávat žádné tekutiny. Postiženým pohybovat co nejméně a co nejšetrněji, nesvlékat jej. Volat RZP.
5. 3. 7 Poranění vnitřních orgánů Mozkolebeční poranění Tato poranění postihují lebeční kryt nebo mozek a jeho cévy (často obojí). Krytá poranění mozku • Otřes mozku (komoce) – bezvědomí od několika sekund do 30 minut, reverzibilní (vratná) ztráta paměti, po návratu vědomí neklid, bolesti hlavy, nevolnost, závratě a zvracení, u dětí i spavost. Často zrychlený tep, mělké dýchání. Případné dušení bývá vždy způsobeno blokádou dýchacích cest. • Zhmoždění mozku (kontuse) – bezvědomí delší než 30 minut, zrychlené, přerušované dýchání až zástava dýchání, zpomalený nepravidelný tep , možná je i zástava krevního oběhu. Po návratu vědomí neklid, reverzibilní ztráta paměti, bolesti hlavy, ložiskové příznaky. Mohou být i křeče. • Stlačení mozku (komprese) – dochází k němu krevním výronem do dutiny lební (nitrolebním krvácením) nebo vpáčeným úlomkem při zlomenině lební kosti. Typická je dvoufázovost i s odstupem několika dnů. V první fázi příznaky komoce. Po probrání z bezvědomí (postižený se z něj nemusí probrat) bolesti hlavy, objeví se ložiskové příznaky. Postižený začne být malátný, spavý, potíže se prohlubují a opět může upadat do bezvědomí, které se stále prohlubuje. Tep a dýchání se zpomalují. Později dochází k poruše dýchání a posléze k zástavě krevního oběhu. Jedna strana těla může být ochrnuta. PP – při bezvědomí uvolnění dýchacích cest, stabilizovaná poloha, zajištění nebo kontrola základních životních funkcí. Po návratu vědomí vodorovná poloha postiženého s mírně podloženou hlavou a horní polovinou trupu, klid. Do příjezdu RZP nenechat postiženého bez dohledu. Otevřená poranění mozku • Rána pronikající do mozku – současně jsou poraněny měkké pokrývky lebky, zlomená některá z kostí lebky a obaly mozku. U každé rány na hlavě brát v úvahu možnost pronikajícího poranění, a proto vždy volat RZP.
69
•
o Příznaky – všeobecné (krvácení z rány, bezvědomí není podmínkou, poruchy dýchání a krevního oběhu). Specifické (vyplavování bělavých částeček mozkové tkáně současně s krví, výhřez mozkové tkáně, vytékání mozkomíšního moku z rány). o PP – po zajištění základních životních funkcí ránu překrýt sterilním obvazem, který jen zlehka přichytit. Při výhřezu mozkové tkáně ji sterilně obložit, aby na ni obvaz netlačil. Stabilizovaná poloha na nezraněné straně. Zlomeniny spodiny lebeční – příčinou bývá násilí, které stlačuje lebku jako celek, výjimečně může jít o pokračování zlomeniny lebeční klenby. o Příznaky – dlouhodobé krvácení z nosu, ucha nebo úst a výtok mozkomíšního moku z těchto otvorů. Výhřez bělavých částí mozkové hmoty z nosu, ucha, úst. Bezvědomí může výjimečně chybět, poruchy až zástava dýchání nebo krevního oběhu, brýlový hematom, který se objeví až po určité době. Poruchy mozkových nervů (šilhání, pokles očního víčka apod.). Po návratu vědomí poruchy smyslů. o PP – po zajištění základních životních funkcí uložit raněného do stabilizované polohy na stranu krvácejícího ucha nebo nosní dírky. Na krvácející ucho nebo nos přikládat odsávací obvaz. Volat RZP.
Poranění hrudníku Krytá poranění hrudníku – zhmoždění a stlačení hrudníku Dochází k němu stlačením hrudníku, např. přejetím, pádem těžkého předmětu na hrudník apod. Příznaky: • povrchní zhmoždění (kůže a svalstva) - povrchní, zrychlené a bolestivé dýchání; • hluboké zhmoždění (zlomeniny žeber, poranění plic, srdce, velkých cév, jícnu, bránice apod.) – hluboké bezvědomí, poruchy až zástava dýchání a krevního oběhu, může nastat i těžký šok; • stlačení velkým násilím (často bez zlomenin) dojde k prudkému zvýšení nitrohrudního tlaku – modrá maska, viditelně zvýšený tep na velkých tepnách, bezvědomí s namáhavým chrčivým dýcháním, raněný je bledý až cyanotický, krvácí z nosu a úst, tep má zrychlený a špatně hmatný. Po návratu vědomí prudká bolest na hrudi, neklid, úzkost, bolestivý kašel s možností vykašlávání krve. PP – v bezvědomí zajištění základních životních funkcí, stabilizovaná poloha, protišoková opatření. Při vědomí poloha v polosedě až sedě tak, aby se zraněný mohl rukama opírat o podložku, protišoková opatření, voláme RZP. Obrázek č. 16: Transportní poloha v polosedě (15, s. 20)
70
Otevřená poranění hrudníku (pneumotorax) Způsobují snížení výměny vzduchu v plících (především v poraněné plíci), průtoku krve velkými žilami a selhává krevní oběh.
Obrázek č. 17: Otevřené poranění hrudníku – pneumotorax s následným kolapsem plíce na postižené straně (15, s. 20)
Příznaky – okamžitě po vniknutí vzduchu do hrudní dutiny dojde ke krátkodobé reflexní zástavě dýchání. Následuje namáhavé, zrychlené dýchání a cyanóza. Rozvíjí se šok s poruchou krevního oběhu. Tep je zrychlený a špatně hmatný. Z rány při výdechu vytéká jasně červená krev (zpěněná). Při současném poranění plic poraněný jasně červenou krev i vykašlává. PP – vždy ránu překrýt obvazem. Uvolnění dýchacích cest, stabilizovaná poloha na poraněné straně, protišoková opatření. Při vědomí poloha v polosedě
71
s podloženou a lehce předkloněnou hlavou. Poloprodyšný obvaz, protišoková opatření, vždy volat RZP. Pneumotorax • Otevřený – vzniká při bodných, střelných i tupých poraněních hrudní stěny. • Záklopový – otvor ve stěně hrudníku, kudy se při nádechu nasává vzduch, při výdechu se otvor ventilovitě uzavře a nedovolí vytlačení vzduchu z dutiny hrudní. Rychle vzniká přetlak v hrudní dutině, zmenšuje se prostor pro orgány zde uložené (plíce, srdce, velké cévy apod.). Stav je velmi vážný. Otvor překrýt obvazem a přivolat RZP. • Zavřený – při poškození plicní tkáně dojde ke spojení pohrudniční dutiny se zevním prostředím (atmosférou) prostřednictvím dýchacích cest, plíce kolabuje. Poranění břicha Krytá poranění Může dojít buď k vnitřnímu krvácení (hrozí vykrvácení) nebo k vytékání obsahu poraněné trávicí trubice do dutiny břišní (hrozí zánět pobřišnice). Protože je velmi obtížné rozpoznat, zda a který orgán byl poraněn, musí každé poranění břicha vyšetřit lékař. Následky poranění se mohou projevit až po určité době. Příznaky – raněný leží, dolní končetiny má pokrčené a přitažené k tělu, drží se za břicho a sténá. Došlo-li současně k mozkolebečnímu poranění a poraněný je v bezvědomí, nemusí se poranění břicha zjistit. Postižený často zvrací, projeví se příznaky velké krevní ztráty. Došlo-li k vytékání obsahu trávicí trubice, naříká raněný na prudké, vystřelující bolesti břicha, které je tvrdé, napjaté a na pohmat bolestivé. PP – poloha na zádech s lehce podloženou hlavou a hrudníkem. Dolní končetiny jsou pokrčené v kolenou a kyčlích a podložené tak, aby se paty nedotýkaly podložky. Zajistit naprostý klid, nepodávat nic ústy. Protišoková opatření, volat RZP. Otevřená poranění břicha Každé, i povrchní poranění břicha, musí vyšetřit lékař. Pozor na rány v okolí břicha (hrudník, hýždě) způsobené tenkými předměty, střepinami, špičatými předměty apod. Mohou proniknout do dutiny břišní. Příznaky – bolest (bezprostředně po úrazu nemusí být výrazná), malé, ale prudké zevní krvácení nebo vytékání střevního obsahu, žluči nebo moči z rány. U rozsáhlejších ran může dojít k výhřezu orgánů (nejčastěji střevních kliček). Šok, raněný je bledý až našedlý, má propadlý obličej, je studeně zpocený a má chladné okrajové části těla.
72
PP:
•
•
Při vědomí – poloha úlevová jako při krytém poranění břicha. Sterilní krytí rány, při výhřezu orgánů obložit tak, aby na ně obvaz netlačil. Obvaz přichytit jen náplastí – neobvazovat obinadlem. Naprostý klid, zákaz mluvení a pohybu, nepodávat nic ústy. Protišoková opatření s pravidelnou kontrolou tepu. Při bezvědomí – zajištění základních životních funkcí, stabilizovaná poloha na boku nezraněné strany, dolní končetiny pokrčíme. Přivolat RZP.
5. 3. 8 Náhlá poškození Náhlé cévní mozkové příhody (poruchy vědomí) • Krvácení do mozku – způsobené prasknutím tepenné výdutě nebo cévy, např. při vysokém krevním tlaku. • Nedokrevnost části mozku – při ucpání mozkové cévy Příznaky - náhlá ztráta hybnosti většinou jedné poloviny těla, špatně srozumitelná až vymizelá řeč, pokles ústního koutku a očního víčka. Postižený může zvracet, být pomočený a pokálený. Je neschopen pohybu, někdy upadá do bezvědomí. PP – při vědomí postiženého uklidnit, zajistit dostatečný přívod vzduchu a přivolání RZP. Pokud je v bezvědomí, postupovat jako obvykle při bezvědomí. Mdloba Krátkodobé bezvědomí způsobené nedostatečným prokrvením mozku. Obecnou příčinou je náhlé rozšíření cév. Vstoje nebo vsedě se krev hromadí v níže uložených částech těla a tím dochází k prudkému poklesu minutového srdečního objemu. Nejčastější důvody – silný emoční podnět, dlouhé sezení nebo stání v horkém, dusném prostředí, náhlá změna polohy. Pravděpodobnost mdloby zvyšují vyčerpání (prací, nemocí), některé léky snižující tlak, vrozené dispozice (např. trvale nižší tlak). Mdlobu mohou předcházet varovné příznaky – zívání, pocit závrati, zatmění před očima, nevolnost, bílá až nazelenalá barva obličeje, krk, ruce a záda jsou pokryty kapkami potu, hučení v uších, ztráty vidění. PP při objevení varovných příznaků – uklidnit postiženého, uvolnění tísnících částí oděvu, protišoková poloha, příp. poloha v sedě s hlavou mezi koleny, doušek vody. Příznaky mdloby – bezvědomí, bílá až nazelenalá barva obličeje, studená zpocená kůže, zrychlený, slabě hmatný tep, zrychlené povrchní dýchání, až pád. PP – protišoková poloha ve stínu, uvolnění dýchacích cest a oděvu, dostatečný přísun vzduchu, možnost chlazení čela. Šlo-li o mdlobu, stav se velmi rychle
73
zlepšuje. Nedojde-li k rychlému návratu vědomí, volat RZP a postupovat jako u bezvědomí. Záchvatová dušnost Nejčastější příčinou je choroba srdce, plic a průdušek. Může jít rovněž o původní jevy chorob neurologických a psychiatrických. Astma bronchiální (průduškové) Příčinou je stah hladké svaloviny ve stěně průdušek jako projev přecitlivělosti na známé i neznámé látky (alergeny). Vzniká tak průdušinek, překážka průchodu vzduchu průduškami, kterou postižený překonává snadněji při vdechu, hůře při výdechu. Příznaky – postižený sedí, opírá se rukama o podložku, je bledý až sinalý, dýchá hlučně, výdech je prodloužený, provázený pískavými zvuky. Namáhavě suše kašle, ale nevykašlává. Vykašle-li trochu vazkého sputa, uleví se mu. Záchvat může trvat několik minut, ale i hodin. PP – postiženého uklidnit, pohodlně usadit, uvolnit tísnící oděv, zajistit přívod čerstvého vzduchu. Podávat naordinované léky, a pokud záchvat neodezní po podání léků nebo jde-li o první záchvat, volat RZP. Astma kardiální (srdeční) Příznaky – postižený má pocit dušnosti a úzkosti. Posadí se nebo se pokouší i chodit. Dýchá chrčivě a namáhavě, je bledý, zpocený, kašle a vykašlává řídké, někdy zpěněné, někdy i narůžovělé sputum. Tep je zrychlený a nápadně dobře hmatný. Záchvat obvykle odezní do ½ hodiny. PP – postiženého uklidnit, posadit, zakázat jakoukoliv námahu (i mluvení). Uvolnit tísnící oděv, zajistit přívod čerstvého vzduchu. Končetiny spustit kolmo dolů k zemi. Volat odbornou pomoc. Náhlá bolest na hrudi Příčinou bývá přerušená nebo snížená průchodnost věnčitých tepen způsobená jejich kornatěním (sklerotizací). Může jít také o neurologické bolesti, ale ty jen zřídka propukají tak náhle. Angina pectoris (AP) Příznaky – náhlá prudká svíravá bolest na hrudi a u srdce při zvýšené námaze tělesné, ale někdy i duševní. Bolest často vystřeluje do levé horní končetiny a krku. Postižený je dušný, má pocit úzkosti a strachu. PP – postiženého posadit, uklidnit, uvolnit tísnící oděv, nařídit absolutní klid. Nemocnému s prokázanou diagnózou AP podávat naordinované léky, volat RZP. Infarkt myokardu Příčinou je uzávěr některé věnčité tepny.
74
Příznaky – nejčastěji náhlá prudká bolest za hrudní kostí (palčivá nebo svíravá), provázená pocitem úzkosti a strachu. Bolest vyzařuje nejčastěji do levého ramene a levé horní končetiny, někdy však i jinam. Postižený je neklidný, dušný a cyanotický. Při silnějším záchvatu dojde následkem oběhové nedostatečnosti k bezvědomí, které je provázeno chrčivým nebo lapavým dýcháním. Může dojít k zástavě dýchání a krevního oběhu. PP – při vědomí poloha v polosedě, absolutní tělesný i duševní klid, zavolat RZP. V bezvědomí běžný postup. Epilepsie, křečové stavy Onemocnění centrální nervové soustav (CNS), při němž dochází k poruchám vědomí provázené křečemi, které se vyskytuje i u dětí. Příznaky – náhlé bezvědomí provázené křečemi, cyanózou a chrčivým dýcháním. Pěna u úst, při pokousání jazyka a úst s krví. Postižený je zpocený, pomočený, někdy i pokálený. Po odeznění křečí se vědomí pomalu vrací a postižený si několik desítek minut nic nepamatuje, nakonec se rozvzpomene na všechno. Je spavý. PP – nebránit křečím, snažit se zabránit poranění odstraněním nebezpečných předmětů z jeho okolí, nezvedat ho ze země. Při první pomoci nebo opakovaném záchvatu volat odbornou pomoc. PP u křečových stavů při horečnatých dětských onemocněních – šetrné chlazení (vlažné obklady na celé tělo), podávat Paralen (ne Acylpyrin), přivolat RZP. Infekce Akutní průjmové onemocnění – zpravidla nákaza špatně tepelně opracovanými potravinami živočišného původu. Cca po 8 hodinách nevolnost, bolesti břicha, teplota, průjem (trvá i 3 dny), dehydratace. PP - Endiaron, dieta. Klíšťová encefalitida, borrelioza – většinou po kousnutí hmyzem, klíštětem. Zarudnutí kůže, které se šíří periferně. Teploty, bolesti hlavy, svalů a kloubů. PP – dezinfekce postiženého místa, zklidňující léky. Vyhledat odbornou pomoc. Důležitá je včasná prevence – očkování, postřik preventivním sprayem. Po vycházce do přírody vždy zajistit prohlídku dětí, samotná sprcha obvykle nepomůže. Kožní nemoci • zapaření (PP - hypermangan) • svrab (PP - Jacutin) • veš (PP - Ddiffusil H)
75
•
• •
mravenci, vosy, včely (PP – bezprostředně studené obklady, dezinfekce, Dithiaden, Fenistil gel – nouzově lze přiložit i cibuli, ocet). Pozor při bodnutí do jazyka, úst, krkavice – v těchto případech je třeba jednat rychle, hrozí i zástava dýchání. Kožní onemocnění vyvolané streptokoky - stroupky, žlutozelený hnis, který se rozšíří (PP – opláchnout hypermanganem, nechat oschnout a pak vetřít Bactroban i na mokvající rány) štípnutí komárem (PP – chladit, Fenistil gel, nerozškrábat)
Otravy alkoholem – pokud možno vyvolat zvracení, prevence před podchlazením, pokud to lze chodit, káva, jinak stabilizovaná poloha, transport k lékařské pomoci, průběžná kontrola dýchání. Uštknutí zmijí – předcházet vhodnou obuví! Stáhnout nad ranou, jed vysát trubičkou nebo ránu mírně rozšířit dezinfikovaným nožem – podporovat krvácení, ale krýt, znehybnit a chladit končetinu, tj. elevace končetiny. Dezinfekce, hodně tekutin, omezit námahu, do 4 hodin sérum.
76
