4. Ned le velikono ní „Pánem a Mesiášem ustanovil B h práv toho Ježíše, kterého jste vy uk ižovali." Po n kolika málo dnech je to obrat o 180°. Nejenže se už apoštolové nebojí ve ejn vystoupit. Ješt navíc íkají v ci, které museli být poslucha m hodn nep íjemné. Vy jste to ud lali, vy jste zabili Spasitele, kterého jste ekávali a v Ježíši nepoznali. Nechali jste se zmást edními muži Izraele a Ježíše, který byl mocný slovem i inem, jste vydali k uk ižování. To je po ádná facka. Ale facka, která vede poslucha e k n emu pozitivnímu. Pom že jim, aby se probrali: „Brat i, co máme d lat?“ „Co te s tím, poznáváme, že jsme jednali špatn , ale m žeme s tím ješt n co d lat, jde s tím v bec ješt n co d lat?“ Petr íká nad jnou v tu: „Obra te se. A každý z vás a se dá pok tít ve jménu Ježíše Krista, aby vám byly odpušt ny íchy.“ Sv. Pavel „Vždy i Kristus trp l za vás a zanechal vám tak p íklad, abyste šli v jeho šlép jích.“ Kristus je p íkladem našeho života. On naše lidství p ivedl k dokonalosti. Pozvedl ho a posv til.
1
V duchovním život se m že stát, že už nevím jak dál. Objektivn jsem se dostal za ur itou hranici h íchu. dom a dobrovoln h ích nekonám. Snažím se o dobrý život. Ale co te , jak pokra ovat. Kristus je p íklad je náš vzor a také cesta, po které se vydat. Hlubším poznáváním Ježíše a hlubším vstupováním do vztahu s ním víc a víc toužím, abych mu byl podobný. Proto cesta, po které musí jít každý k es an je cesta zpodobování svého života s životem Ježíšovým. Evangelia nám ukazují Ježíš v život, Ježíšovo jednání, jak Ježíš vstupuje do r zných situací a životních událostí. Evangelia nás u í a pomáhají p ipodob ovat sv j život Kristu. Do za átku m žeme tam, kde si nevíme rady, zkusit tu: „Pane Ježíši, ukaž mi, jak bys v této chvíli jednal ty.“ Evangelium Te je as na pohádku, takže se p íjemn posa te a poslouchejte. No, trochu to zkrátím, abyste mi tady neusnuli. Znáte pohádku o Smolí kovi pacholí kovi? Klu ina, který bydlí v lese se svým zlatoparohým jelenem. Jelen se o n j hezky staral a chránil ho p ed r znými nástrahami. Celý den na svém h bet vozil Smolí ka po lese. Kdo je to ten Smolí ek? Každý z nás. A kdo je ten zlatoparohý jelen? Ježíš Kristus. On je ten, který se o nás hezky stará a nese nás na svých rukou. 2
Pro zrovna jelen? Už jste jej n kdy vid li? Velké zví e, které má sílu a se svými parohy vypadá majestátn . Zlaté parohy jako symbol královského p vodu. Bohatství a moc. Jelen v pohádce as od asu musí odejít pry . Ne vždy vnímáme jasn Boží p ítomnost ve svém život a n kdy máme pocit, že se Ježíš vzdálil, že s námi není. Nebo ješt jinak, n kdy na n j, stejn jako Smolí ek na jelena, zapomeneme. Na druhou stranu, Ježíš se nás nebojí nechat samotné, protože ví, že už také n co zvládneme, i když asto podlehneme. Na scénu p icházejí Jezinky. To jsou myšlenky, které svád jí ke h íchu. Tvá í se jako velké kamarádky. „Jen dva prstí ky str íme a hned zase p jdeme.“ Ale jsou to svin p evle ené za kamarády.“ Jak asto se necháme obalamutit? Jak asto je uposlechneme a otev eme dve e svého srdce h íchu? ležitá v c. Smolí ek je Jelenem varován, že nemá nikomu otevírat. P es to vidíme u Smolí ka i u sebe neposlušnost a necháme se zlákat. „Pootev u troši ku a podívám se", zapomn l chlapec, co jelenovi slíbil.“ ích, pokušení, ábel, to není n co, co by nás nechalo jen tak. Chce nás to celého, stejn jako Jezinky odnesli Pacholí ka pry z jeho domu. Našt stí Pacholí ek si vzpomn l na jelena a za al volat: 3
„Za hory, za doly- mé zlaté parohy – kde se pasou? Smolí ka, pacholí ka, jezinky pry nesou!“ (…) „Mohutnými skoky p isp chal na pomoc! S jezinkami si snadno poradil, popadl Smolí ka a skokem byli zpátky ve své chaloupce.“ Dobrý pastý b ží za svou ztracenou ove kou a vytrhává jí z rukou nep átel, z nebezpe í a zla. Jo, jo, ale lov k si nedá íct a nedá. ekli bychom, že je nepou itelný. Znovu naletí na lákadla h íchu a znovu pustí zlo do svého života. Tentokrát z toho Smolí ek nevyvázl tak jednoduše. Zlo, kterému se otevíráme opakovan , nás spoutává a chce si nás vykrmit, ekn me ed lat ke svému obrazu. Ale i te máme dost síly (milost pomáhající), abychom se utekly ke Kristu a u n ho hledali pomoc. „Za hory, za doly, mé zlaté parohy, kde se pasou? Smolí ka pacholí ka, už na peká nesou...“ „K jelenovi se nesl strašlivý ná ek a pak už byl slyšet jen dusot kopyt, jak se hnal za chlapcovým hlasem. S jezinkami si rychle poradil, nabral babice na rohy a shodil je ze srázu, z kterého se jen tak nedostanou. Smolí ek dostal, co si zasloužil. Od té doby se vždy ídil radami dobrého jelena. Oba byli rádi, že vše dob e dopadlo.“ „Kdo nevchází do ov ince dve mi, ale vniká tam jinudy, to je zlod j a lupi . Kdo však vchází dve mi, je pastý ovcí. (…) Zlod j p ichází, jen aby kradl, zabíjel a p sobil zkázu. Já jsem p išel, aby m ly život a m ly ho v hojnosti." 4
Pohádka o Smolí kovi pacholí kovi Byl jednou jeden malý chlape ek, který žil v lese u zlatoparohatého jelena. Jmenoval se Smolí ek. Jelen se o n j hezky staral a chránil ho p ed r znými nástrahami. Celý den na svém h bet vozil Smolí ka po lese. Chlapec se krmil lesním ovocem, nejrad ji m l jah dky, a hrál si s lesními zví átky... Jednoho dne se však jelen musel vydat hledat nové pastviny daleko od domova. Smolí ek musel stat doma sám. - "Po kej na m Smolí ku a nikomu neotvírej." p ikazoval mu jelen každé ráno. Smolí ek si chvíli sám hrál, ale pak mu za ala být dlouhá chvíle. Tu najednou uslyšel šramot a n jaké hlásky. Zvuky šly ode dve í. Šel tedy blíž a uslyšel. - "Smolí ku, pacholí ku, otev i nám svou sv tni ku! Jen dva prstí ky tam str íme, jen co se oh ejeme, hned zase p jdeme.." "Kdo to venku tolik mrzne, že tak prosí? Pootev u troši ku a podívám se", zapomn l chlapec, co jelenovi slíbil. Do sv tni ky vklouzlo n kolik tenkých prst . M ly ostré nehty, chvíli se jen tak komíhaly, ale pak hbit otev ely dve e doko án a p ed Smolí kem stály jezinky! Smolí ek na n vyd šen koukal, byly to divé žínky, vlasy jako roští, obléknuté do rozervaných hader a tuze páchly, jak byly nemyté! Chytily chlape ka a odnášely pry . Smolí ek plakal a volal ze všech sil. - „Za hory, za doly- mé zlaté parohy – kde se pasou? Smolí ka, pacholí ka, jezinky pry nesou!“
5
l veliké št stí, vítr vál správným sm rem a Smolí v hlásek k jelenovi zanesl. Mohutnými skoky p isp chal na pomoc! S jezinkami si snadno poradil, popadl Smolí ka a skokem byli zpátky ve své chaloupce. Jelen se na chlapce moc zlobil, že neposlechl a vydal se do nebezpe í. Smolí ek svatosvat slíbil, že se to již nebude opakovat a že bude dbát jelenových rad. Ale když se ráno probudil, zapomn l, co v era zažil. Jakmile za dve mi op t za aly loudit jezinky tak, že by se nad nimi kámen ustrnul... - „Smolí ku, pacholí ku, otev i nám svou sv tni ku! Jen dva prstí ky tam str íme, jen co se oh ejeme, hned zase p jdeme...“ Chlapce se mu jich ece jen zželelo a vpustil je dovnit . Ty jej popadly a uhán ly s ním do své jeskyn . Smolí ek plakal a volal svého jelena. - „Za hory, za doly- mé zlaté parohy – kde se pasou? Smolí ka, pacholí ka, jezinky pry nesou!“ Ale jelen se pásl daleko. Babice si za aly Smolí ka vykrmovat. Zav ely ho a nosily mu samé dobroty, dortí ky, kolá ky, buchti ky.. T šily se, že až Smolí ek p kn ztloustne, budou mít libou pe ínku. Každý ve er zkoušely, jak moc se jim to da í. "Prostr prstí ek ven z klece, zkusíme, je-li dost tlus ou ký." Smolí ek však vždy vystr il místo prstíku d ívko a babice si dlouho myslely, že ho ješt dostate nevykrmily... Po ase jim však trp livost došla a za aly topit v kamnech a chystat pro Smolí ka peká . Ten byl hr zou bez sebe a rozk el se na celý les. - „Za hory, za doly, mé zlaté 6
parohy, kde se pasou? Smolí ka pacholí ka, už na peká nesou...“ K jelenovi se nesl strašlivý ná ek a pak už byl slyšet jen dusot kopyt, jak se hnal za chlapcovým hlasem. S jezinkami si rychle poradil, nabral babice na rohy a shodil je ze srázu, z kterého se jen tak nedostanou. Smolí ek dostal, co si zasloužil. Od té doby se vždy ídil radami dobrého jelena. Oba byli rádi, že vše dob e dopadlo.
7
