5. Ned le postní, tematická homilie t hlavních ástí eucharistické modlitby: 1. Preface - úvod 2. Epikleze – vzývání Ducha svatého nad p inesenými dary 3. Slova ustanovení – Toto je moje t lo, toto je má krev… 4. Prosby – modlitby za spole enství církve a za zem elé 5. Záv re ná doxologie – Skrze n ho, a s ním, a v n m…
i slavení Eucharistie musíme mít neustále na pam ti jednu skute nost. Poslední ve e, ob Ježíše na k íži a mše svatá je jedna jediná ob , p i které je Ježíš ob tí i kn zem. i mši sv. vstupujeme spolu jsme p ítomni Ježíšovy ob ti z nás. Jeho t lo a krev jsou tu a tím je nazna ena smrt, nastane.
s apoštoly do ve adla a za apoštoly a za každého rozd leny jako chléb a víno která pro Ježíše zakrátko
Ježíš Kristus p i poslední ve i ješt není zabit, jak to vyžaduje ob , ale již se vydal do rukou svému Otci, aby byla prolita jeho krev za h íchy lidstva. V této chvíli se uskute uje odpušt ní h ích – to proto, že smírná ob Ježíše Krista už za ala a co nevid t bude dokonána na íži. ekli jsme, že jsme p i mši sv. p ítomni ve ve adle s apoštoly. Zárove jsme v okamžiku mše sv. na Kalvárii, kde Ježíš Kristus umírá krvavou smrtí. 1
To, co iní jeho smrt ob tí, je vnit ní úkon jeho v le, kdy vydává svoje t lo, sv j život a dobrovoln p ijímá smrt za ích celého lidstva. Na k íži vrcholí Ježíšova ob za lidi, která za ala ve chvíli jeho vt lení. Ježíšova smrt na k íži jako výraz naprostého sebeob tování je zp ítomn na ve mši sv. Kristus už ve mši sv. netrpí, neumírá, neprolévá svou krev, ale jeho smrt, kterou vytrp l na k íži je tajemn nazna ena odd leným prom ováním chleba v jeho t lo a vína v jeho krev.
Veškerá síla mše svaté pochází z k íže, ze skute né smrti Ježíše Krista z jeho bolesti a mu ení, ale jen mší sv. se nám dostává všechno to, co pro nás Kristus svým životem a svou smrtí získal a co pot ebujeme na cest ke spáse. Ob tí mše sv. pak Církev spolu s Kristem Boha chválí, jemu d kuje, s ním se usmi ujeme a od n ho si vyprošujeme vše, co pot ebujeme k duchovnímu prosp chu. Vrátíme se ale ke struktu e Eucharistické modlitby. 2. Epikleze - vzývání Ducha svatého spojené s pat ným gestem – vztažením rukou nad p inesenými dary. Vztažení rukou je starobylé gesto, které provází sd lování Ducha svatého. Po úvodu (ve 2. a 3. eucharistické modlitb krátkém v 1. a 4. delším), který p ipomíná Boží díla v d jinách spásy, následuje prosba, aby Duch svatý posv til, dary chleba a vína, a aby se v jeho síle a moci staly T lem a Krví Ježíše Krista. 2
„Proto t Ot e, pokorn prosíme, posv
svým Duchem tyto dary, které p ed tebe klademe; a se stanou t lem a krví tvé ho Syna, našeho Pána, Ježíše Krista.“
Prosba o seslání Ducha svatého ukazuje, že následující slova a d j není jen pouhým vzpomínáním na událost poslední ve e a ob ti k íže, ale skute ným posv cením a prom ním p inesených dar . 3. Slova ustanovení – „Vzal do rukou chléb, vzdal díky.“ Vzdáváním dík se pozdvihujeme k Bohu. Tak i slova doprovází gesto a proto po slovech: „Toto je moje t lo, které se za vás vydává…,“ „Toto je kalich mé krve, která se za vás prolévá…“, kn z zvedá, pozdvihuje chléb a víno. Pozemské se stává nebeským, posv ceným, svatým. Díky moci, kterou Ježíš ud lil svým apoštol m a oni svým nástupc m biskup m, biskupové svým spolupracovník m kn žím, se p i správném pronesení slov: „Toto je mé t lo, toto je má krev“, skute chléb stává Ježíšovým t lem a víno jeho krví. To, co se o ím jeví jako chléb a víno, m ní svojí podstatu, sv j obsah, i když viditelná podoba z stává nezm ná. Je tu pot eba krok víry, která již nevnímá, nevidí oby ejný chléb a víno, ale pravé a skute né t lo a krev Ježíše Krista. 3
Druhá Epikleze – už nemá vztah k prom ovacím slov m, ale vztahuje se více k p ijímání. Prosíme Ducha svatého, aby nás v Kristu sjednotil v jedno. Ve 2. Eucharistické modlitb : „A v poko e t prosíme. A nás všechny, kdo máme ú ast na le a krvi Kristov , shromáždí a sjednotí Duch svatý.“ Nebo ve 3. Euch. modlitb : „A nás všechny, kdo p ijímáme jeho t lo a krev, napl
jeho svatým Duchem, a jsme jedno t lo a jedna duše v Kristu
našem Pánu.“
4. Prosby – Na tuto „Epiklezi k p ijímání“ navazují ímluvné modlitby - za sv t: „Pro tuto ob našeho smí ení dej Bože celému sv tu mír a spásu.“ - za celou církev: „Pamatuj na svou církev, upevni ji ve ví e a láce.“ - za služebníky církve: „Pamatuj na našeho papeže N a biskupa N, biskupský sbor, kn žstvo a všechen vykoupený lid.“ - za zem elé: „ ivítej ve svém království naše zem elé braty a sestry i všechny, kdo z tohoto sv ta odešli v tvém p átelství.“ Sou ástí všech eucharistických modliteb je p ipomínka mu edníku a svatých v ele s Bohorodi kou a apoštoly. Zvláštní místo má tato p ipomínka v 1. Euch. modlitb . Ve 3. je pak možné p idat jméno patrona nebo sv tce daného dne. Tato p ipomínka sv tc nás má upozornit na zástup vít nad h íchem. Oni už došli k Božímu tr nu. My stále jdeme a klopýtáme, ale pokud se jich držíme a jdeme ve stejném pr vodu, nem žeme zabloudit a minout cíl. 4
Vzpomínání na svaté v nebi, na živé, i na zem elé, ukazuje, k jak velkému spole enství pat íme. Jde o jednu rodinu, jejímž len m nem že být lhostejný osud ostatních. 5. Záv re ná Doxologie – hé doxa – sláva, oslava Eucharistická modlitba kon í velkolep . Všechen dík, všechna chvála, všechno dík in ní je uzav eno do záv ru, který v sob odráží starobylou doxologii: „Sláva Otci skrze Syna v Duchu svatém.“ Záv re ná Doxologie ukazuje na sm ování celé mše svaté. Sm uje k ní také celá Eucharistická modlitba. Všechno, co se ve mši svaté d je je k oslav Boží. Ve spole enství s Kristem a skrze toto spole enství získává i náš život, sm ováním k Boží cti a sláv , smysl a cenu. Toto vyznání Boží slávy je zakon eno zvoláním Amen. Které, když se nezpívá je pot eba íkat pomalu a nahlas. Je tím nejd ležit jším Amen v celé liturgii. Ano Pane, stojím si za tím, co tu bylo proneseno, souhlasím a ijímám.
5
