STŘEDNÍ ODBORNÁ ŠKOLA A STŘEDNÍ ODBORNÉ UČILIŠTĚ NERATOVICE Školní 664, 277 11 Neratovice, tel.: 315 682 314, IČO: 683 834 95, IZO: 110 450 639 Ředitelství školy: Spojovací 632, 277 11 Neratovice tel.: 315 663 115, fax 315 684145, e-mail:
[email protected], www.sosasouneratovice.cz
Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/34.0185 Název projektu: Moderní škola 21. století Zařazení materiálu: Šablona: I/2Inovace a zkvalitnění výuky směřující k rozvoji čtenářské a informační gramotnosti
Stupeň a typ vzdělávání: střední odborné Vzdělávací oblast: literární vzdělávání Vzdělávací obor: veřejnosprávní činnost Vyučovací předmět: český jazyk a literatura Tematický okruh: literární druhy Číslo DUM: 10
Sada: 1
Ověření materiálu ve výuce: Datum ověření: 21. 03. 2013
Ročník: VS3
Ověřující učitel: Mgr. Fryčová
STŘEDNÍ ODBORNÁ ŠKOLA A STŘEDNÍ ODBORNÉ UČILIŠTĚ NERATOVICE Školní 664, 277 11 Neratovice, tel.: 315 682 314, IČO: 683 834 95, IZO: 110 450 639 Ředitelství školy: Spojovací 632, 277 11 Neratovice tel.: 315 663 115, fax 315 684145, e-mail:
[email protected], www.sosasouneratovice.cz
Název listu: Jméno autora:
Lyrika Renata Fryčová
Anotace: Slouží k výkladu literárního druhu lyrika, uvádí základní lyrické žánry a jejich znaky. Klíčová slova:
Lyrika, lyrický žánr
Klíčové kompetence: Žáci si doplňují vědomosti o lyrice jako literárním druhu, seznamují se s lyrickými a lyrickoepickými žánry. Přesahy a vazby: Společenská kultura Organizace (čas, velikost skupiny, Vyučovací hodina, třída prostorová organizace): Cílová skupina:
Žák, 1. - 4. ročník
Použitá literatura, zdroje:
Prokop, V. Teorie literatury, Sokolov, O. K. - Soft, 2005
Velikost:
1 014 Kb
Vlašín, Š. Slovník literární teorie, Praha, Československý spisovatel, 1984
10. Lyrika lyrika
- literární druh, který vyjadřuje city, pocity, nálady - často se jedná o monologickou promluvu, kde mluvčí bývá totožný s autorem - je nesyžetová (nedominuje v ní děj), autor vypovídá o svém vztahu ke světu, k životu - je zpravidla veršovaná, verš má schopnost vyjádřit subjektivní vztah k věcem, lyrika má k tomuto účelu vypracovány různé systémy, např. grafické (verš), zvukové (rytmus, intonace), morfologické (rým), syntaktické (figury)
Dělení lyriky podle toho, co vyjadřuje: osobní (milostnou, rodinnou) přírodní reflexivní (úvahovou) meditativní (přemítavou, hloubavou) občanskou Poezie (z řečtiny poiésis-tvorba) – v antickém Řecku se tímto pojmem označovala veškerá oblast umělecké literatury-tedy epika, lyrika i drama. Bylo to vlastně synonymum pro krásnou literaturu vůbec. Dalším vývojem se pojem zúžil a dnes se jako poezie označuje literatura psaná veršem – hovoříme o řeči vázané.
Základní lyrické žánry
píseň - básnická skladba určená ke zpěvu 1. prostá vyjádření, vřelý cit 2. přesný hudební rytmus, rým, pravidelná sloka 3. často se v ní objevuje refrén 4. lidové a umělé písně podle původu, duchovní a světské podle zaměření elegie (žalozpěv) – báseň smutného, teskného charakteru, tématem je ztráta někoho, něčeho, často smíření s osudem nebo s nedosažitelností vysněného ideálu (Mácha, Kollár, Sládek, Seifert, Skácel, ...) žalm - původně hymnický zpěv ve Starém zákoně, blíží se k ódě a k elegii, pomocí žalmů oslovuje člověk boha, kaje se ze svých hříchů, prosí o pomoc (Hlaváček, Diviš) óda – oslavná báseň většího rozsahu, která velebí boha, hrdinu, něco vznešeného jako je přátelství, láska, vlast, příroda hymnus (chvalozpěv) – patetická báseň menšího rozsahu, v antickém Řecku byla součástí náboženského kultu a oslavovala bohy, později byly skládány hymny na oslavu vlasti, hrdinů a jejich odvážných skutků hymna – píseň, která při různých slavnostních obřadech či situacích symbolizuje národní, popřípadě státní celek
epitaf – náhrobní nápis „Zde leží Jiří Wolker, básník, jenž miloval svět, a pro spravedlnost jeho šel se bít. Dřív než mohl srdce k boji vytasit, zemřel, mlád dvacet čtyři let.“ pásmo (polytematická báseň) - žánr moderní poezie, využívá mnohovýznamovosti a volného přiřazování veršů - je to souvislý proud dějů a myšlenek, které tvoří celek - zakladatelem je G. Apollinaire sonet (znělka) – nejrozšířenější pevná forma evropské lyrické poezie, vznikla ve 12.-13. století , má 14 veršů, obvykle rozdělených do 4 strof – 2 čtyřveršové a 2 tříveršové (Petrarca, Shakespeare, Kollár, Mácha, Sládek, Vrchlický, Machar, Nezval,...) francouzská balada (tzv. villonská) – skládá se ze tří strof o 7 až 12 verších a závěrečného poslání (dozpěvu) rondel – báseň o třech slokách a dvou rýmech, první dva verše první sloky se třikrát opakují ritornel – nejkratší románská veršovaná forma, má jen tři verše s rýmem aba
Lyrickoepické žánry - stojí na rozhraní mezi lyrikou a epikou balada – veršovaná skladba, zachycuje marný zápas člověka s přírodou nebo společenskými silami, mívá pochmurný děj, končí tragicky, děj má rychlý spád, bývá zhuštěn (od epických žánrů se liší tím, že se zde uplatňuje více lyričnosti v líčení prostředí) romance – veršovaná skladba menšího rozsahu s milostnou nebo romantickou tematikou, s rozmarným dějem, šťastným koncem (protikladem balady).
