STŘEDNÍ ODBORNÁ ŠKOLA A STŘEDNÍ ODBORNÉ UČILIŠTĚ NERATOVICE Školní 664, 277 11 Neratovice, tel.: 315 682 314, IČO: 683 834 95, IZO: 110 450 639 Ředitelství školy: Spojovací 632, 277 11 Neratovice tel.: 315 663 115, fax 315 684145, e-mail:
[email protected], www.sosasouneratovice.cz
Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/34.0185 Název projektu: Moderní škola 21. století Zařazení materiálu: Šablona: I/2 Inovace a zkvalitnění výuky směřující k rozvoji čtenářské a informační gramotnosti Stupeň a typ vzdělávání: střední odborné Vzdělávací oblast: jazykové vzdělávání Vzdělávací obor: veřejnosprávní činnost Vyučovací předmět: český jazyk a literatura Tematický okruh: slovotvorba Číslo DUM: 32
Sada: 1
Ověření materiálu ve výuce: Datum ověření: 26. 09. 2012
Ročník: VS2
Ověřující učitel: Mgr. Fryčová
STŘEDNÍ ODBORNÁ ŠKOLA A STŘEDNÍ ODBORNÉ UČILIŠTĚ NERATOVICE Školní 664, 277 11 Neratovice, tel.: 315 682 314, IČO: 683 834 95, IZO: 110 450 639 Ředitelství školy: Spojovací 632, 277 11 Neratovice tel.: 315 663 115, fax 315 684145, e-mail:
[email protected], www.sosasouneratovice.cz
Název listu: Jméno autora:
Tvoření slov Renata Fryčová
Anotace: Slouží k výkladu do hodiny i k domácímu studiu. Podává přehled učiva o tvoření slov v češtině. Klíčová slova: Klíčové kompetence:
Slovotvorba, morfém Žáci si doplňují a upevňují vědomosti o tvoření slov, pracují s termíny morfém, slovotvorný základ, slovotvorný prostředek, rozlišují způsoby tvoření slov.
Přesahy a vazby: Společenská kultura, dějepis Organizace (čas, velikost skupiny, Vyučovací hodina, třída prostorová organizace): Cílová skupina:
Použitá literatura, zdroje:
Velikost:
Žák, 1. - 4. ročník Martinec, I. Tušková, J. Zimová, L. Mluvnice, Plzeň, Fraus, 2009
1 014 Kb
32. Tvoření slov Stavba slova Stavební části slova označujeme jako morfémy. Morfémy jsou nejmenší významové jednotky, existují ovšem pouze jako součást slov. Někdy se může morfém shodnout i se slovem existujícím, např. les, při, u apod. Druhy morfémů: kořen – nositel věcného významu, je dále nečlenitelný, společný všem slovům příbuzným, např. les-ní, les-ík, les-natý předpona – stojí před kořenem, kmenem nebo základovým slovem, např.při-nést, pře-krásný přípona – stojí za kořenem nebo za kmenem slova (u ohebných slov v obě zahrnuje koncovku), např.klapa-dl-o, hor-sk-ý koncovka – část slova nesoucí mluvnický význam, mění se při ohýbání, např.škol-u, škol-y-pádová koncovka, dělá-me-osobní koncovka kmenotvorná přípona – setkáme se s ní u sloves (nakoupitnakupovat, král-kralovat, starý-stárnout, fúú - foukat, rada - radit), ojediněle u podstatných jmen (kuře-kuřete), častá je u cizích slov a jmen (drama-dramatu, Artemis-Artemidy, Paris-Parida)
kmen – část slova, která zůstane po oddělení koncovky, část slova měnící se při ohýbání (může ale docházet ke změně hlásek: matk-a x matc-e, horsk-ý x horšt-í)
spojovací morfém (vokál, spojovací samohláska) – bývá u vlastních složenin mezi dvěma slovotvornými základy (např. vzduch + o + loď, slab + o + zrak + ý)
Slovotvorná motivace Nová slova můžeme tvořit jen ze slov, která už v jazyce existují, mají nějaký význam a my potřebujeme pojmenovat novou skutečnost, jež s existujícím slovem významově souvisí: Lyžař je člověk, který k pohybu na sněhu používá lyže. Dřevorubec je dělník, který v lese rube dřevo. Podpatek je část boty pod patou. Učitelčin znamená patřící učitelce. Středoškolský se vztahuje ke střední škole.
Nově utvořené slovo je tady vždy významově motivováno jiným slovem. Vztah motivace je významovým vztahem mezi slovem základovým a nově vznikajícím. Pro motivaci hledáme vždy co možná nejbližší slovo, které jako motivující dává smysl, slovo, na němž se nové slovo bezprostředně zakládá. Nazýváme je slovo základové. Např.: odpracované (hodiny) jsou takové, které někdo odpracoval, proto přídavné jméno odpracovaný je utvořeno od slovesa odpracovat, nikoli od slova práce. Předloňský se udál
předloni, je tedy odvozen od tohoto příslovce příponou, nikoli od přídavného jména loňský předponou.
Mezi slovem základovým a nově utvořeným existuje kromě významového vztahu i vztah formální, vztah hláskové podobnosti.
Způsoby tvoření slov 1. Odvozování (derivace) – ze slova základového (mynář/ský) nebo ze slovotvorného základu (železn/ý, železn/ice) pomocí předpon, přípon a koncovek vznikají slova odvozená (deriváty) základové slovo – slovo, od kterého odvozujeme: voda, vylovit, překladatel, velkoměsto, řešit, kos, tichý odvozené slovo – slovo vzniklé odvozováním: vodák, výlov, překladatelka, přesvědčivý, velkoměstský, dořešit, kosí, tišší slovotvotný základ – část slova, která přechází ze základového slova do utvořeného slova: vod-, vylov-, překladatel, přesvědč-, velkoměst-, řešit, kos, tich-. Slovotvorným základem může být:a/ kořen slova (vod-), b/ kmen (= část slova po oddělení koncovky: velkoměst-, tich), c/ celé základové slovo (překladatel, kos, řešit) d/ je vymezen jinak (vylov-, přesvědč-) slovotvorný prostředek (formant) – je morfém sloužící k utvoření nového slova: -ák, y-ý + 0, -ka, -ivý, -ský, do-, -í, ch-š + ší.
Slovotvorným prostředkem může být : a/ přípona (žertéř, plzeňský, rychlost), b/ předpona (prastarý, rozpůlit), c/ kombinace předpony a přípony (povodeň, pozemek, nahluchlý), d/ kombinace předpony a koncovky (náměstí, bezvětří). Jako pomocný prostředek se uplatňuje i hlásková změna (hukot, podhůří, matčin). Koncovka sama o sobě slovotvorným prostředkem není, slovo vlastně přejde k jinému skloňování, tím se změní i koncovka: list (hrad) – listí (stavení).
2. Skládání (kompozice) – ze slov základových nebo slovotvorných základů, takto utvořeným slovům říkáme slova složená. Složené slovo vzniká ze dvou a více slov. Význam složeného slova se nerovná významu spojení jeho základových slov. Za složeniny považujeme pouze ta slova, která vznikla přímo skládáním. Např. listopadový je odvozenina, protože bylo utvořeno příponou od základového listopad. Složeniny se rozdělují na: nevlastní složeniny (spřežky) – vznikají tak, že se větná vazba spojí ve slovo (kritika sebe – sebekritika, mžik oka – okamžik, budiž k ničemu – budižkničemu, vedoucí stavby – stavbyvedoucí) vlastní složeniny – mohou vzniknout jako tzv. čisté složeniny ze dvou slov, z nichž koncové slovo se nezmění (obchod ve velkém – velkoobchod, opravna aut – autoopravna, les i step – lesostep, jako sníh bílý – sněhobílý). U složenin vlastních se jako slovotvorný prostředek uplatńuje spojovací vokál.
3. Zkracování – z několikaslovných názvů vznikají zkratky a zkratková slova. Podle vzniku rozlišujeme dva základní typy zkratek: a/iniciálové zkratky – několikaslovné názvy nahrazujeme prvními písmeny názvu, píší se velkými písmeny bez teček a při čtení je hláskujeme (Organizace spojených národů-OSN) b/ skupinové zkratky (zkratková slova) – vznikají ze skupin hlásek jednotlivých slov, takto vzniklá slova skloňujeme. Jsou-li vlastními jmény, píší se s velkým počátečním písmenem (Čedok-Česká dopravní kancelář).
Jiným případem jsou slova zkracovaná v neformálním prostředí mezi blízkými (domácké zkrácené podoby jmen: Líba, Béďa) nebo ve studentském a žákovském slangu (výzo, úča), zkratky nebo jen značky a symboly (§) užívané v písmu pro zjednodušení textu (KW, Kč, atd., pí) a zkratky hodností a akademických titulů (kpt., MUDr., Bc., Ing.), které čteme podle toho, co skutečně znamenají ve zkrácené podobě.
