STŘEDNÍ ODBORNÁ ŠKOLA A STŘEDNÍ ODBORNÉ UČILIŠTĚ NERATOVICE Školní 664, 277 11 Neratovice, tel.: 315 682 314, IČO: 683 834 95, IZO: 110 450 639 Ředitelství školy: Spojovací 632, 277 11 Neratovice tel.: 315 663 115, fax 315 684145, e-mail:
[email protected], www.sosasouneratovice.cz
Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/34.0185 Název projektu: Moderní škola 21. století Zařazení materiálu: Šablona: I/2Inovace a zkvalitnění výuky směřující k rozvoji čtenářské a informační gramotnosti
Stupeň a typ vzdělávání: střední odborné Vzdělávací oblast: literární a jazykové vzdělávání Vzdělávací obor: veřejnosprávní činnost Vyučovací předmět: český jazyk a literatura Tematický okruh: figury Číslo DUM: 14
Sada: 1
Ověření materiálu ve výuce: Datum ověření: 10. 09. 2013
Ročník: VS3
Ověřující učitel: Mgr. Fryčová
STŘEDNÍ ODBORNÁ ŠKOLA A STŘEDNÍ ODBORNÉ UČILIŠTĚ NERATOVICE Školní 664, 277 11 Neratovice, tel.: 315 682 314, IČO: 683 834 95, IZO: 110 450 639 Ředitelství školy: Spojovací 632, 277 11 Neratovice tel.: 315 663 115, fax 315 684145, e-mail:
[email protected], www.sosasouneratovice.cz
Název listu: Jméno autora:
Figury Renata Fryčová
Anotace: Zaměřeno na výklad pojmu „figury“ v literatuře, teoreticky vysvětluje základní figury a uvádí praktické příklady. Klíčová slova:
Figura
Klíčové kompetence: Žáci si uvědomují základní význam figur v literárním díle, učí se rozpoznat jednotlivé druhy figur. Přesahy a vazby: Společenská kultura Organizace (čas, velikost skupiny, Vyučovací hodina, třída prostorová organizace): Cílová skupina:
Žák, 1. - 4. ročník
Použitá literatura, zdroje:
Prokop, V. Teorie literatury, Sokolov, O. K. - Soft, 2005
Velikost:
1 008 KB
Vlašín, Š. Slovník literární teorie, Praha, Československý spisovatel, 1984
14. Figury (z latinského figura – tvar) Figury jsou všechny prostředky uměleckého jazyka, které mají estetickou funkci a nedochází u nich k přenášení významu jako u tropů. Nejedná se tedy o obrazná pojmenování, ale dochází k různým odchylkám od norem běžného jazyka, např. k opakování písmen nebo slov, změnám ve slovosledu, vypouštění nebo hromadění výrazů apod. Aliterace – je opakování hlásek na počátku po sobě následujících slov. Př. Potkal potkan potkana. Anafora – je opakování slov nebo celých sousloví na počátku po sobě následujících nebo blízkých celků. Anafora bývá velice častá v uměleckém textu. Př. Dobré ráno, kytičky, dobré ráno, maličký. (Hrubín) Epifora – je opakování slov nebo sousloví na konci po sobě následujících celků, je to obdoba anafory, ale je vzácnější. Př. Ach dítě! Mé dítě drahé! Dítě drahé-drahé-drahé! (Erben)
Epanastrofa – k opakování slov dochází na konci jednoho celku a na počátku celku druhého. Hojně se vyskytuje v lidové poezii. Jejím užitím dochází ke zpomalení děje. Př. Jednou zbude matičko,
po tom květu jablíčko. Jablíčko si jádro chová, z jádra vyroste tu znova (Hrubín) Onomatopoie (zvukomalba) – je seskupení hlásek s cílem vyvolat dojem, představu nebo napodobit zvuk. Zvukomalebná jsou slova, která vznikla na základě napodobení zvuku. Hláskové složení slova může napodobovat například zvuk zvířecí, přírodní či jakýkoli jiný, který je natolik známý a charakteristický, že se stal impulsem pro pojmenování skutečnosti. Při vyslovení tohoto slova by se měla vybavit vazba na příčinu jeho vzniku. Př. Kukačka, mňoukat, břinkat, svištět. A na to pole podle skal, zelený mužík zatleskal. Epizeuxis – označuje prosté opakování dvou slov za sebou, často se objevuje v lidové poezii. Př. Teče voda, teče. Koulelo se, koulelo červené jablíčko. Užívá se i v běžném hovoru, tam ho už nevnímáme jako figuru. Př. Jasně, jasně. Dobře, dobře. Epizeuxis zvyšuje zvukový účinek věty a zdůrazňuje význam opakovaných slov.
Antiteze – je figura, kde dochází ke spojení dvou protikladných vyjádření, dvou protikladných motivů. Mluvíme také o přirovnání protikladem. Př. Hluboké nebe nade mnou a černá voda pode mnou. (Biebl)
Přejelas duši železem, ne, sudbo, rukou jemnou. (Bezruč) Anagram – nové slovo vznikne seskupením (přeházením) písmen ve slově základním. Jedno slovo je tedy ukryto v jiném slově nebo sousloví. Tento typ figury se stal základem různých slovních hříček (hádanky, přesmyčky). Př. pekařství – přístavek, pěší toulka – koupaliště. Někdy v básni bývají zakódována sdělení o autorově životě. Např. v Máchových verších je zakódováno básníkovo jméno Hynku – Hrdliččin zval ku lásce hlas. Elipsa – je výpustka, z textu jsou vypuštěna slova nebo věty, které nejsou pro obsah sdělení důležitá a jsou z kontextu snadno podvědomě doplnitelná. Zcela běžně se užívá v hovorové češtině, v příslovích, v pořekadlech, v žurnalistice. Př. My o vlku a vlk za humny. Klobouk dolů před těmito lidmi. (vynechaná slovesa) Je deset. (místo Je deset hodin.)
Eufonie – je libozvuk, označujeme ta místa, kdy se v textu hromadí nebo pravidelně uspořádají hlásky tak, že slovo, v němž jsou tyto hlásky obsaženy, působí esteticky kladně, příjemně, libě. Př. Ach v zemi krásnou, zemi milovanou, v vlasť jedinou i v dětství mi danou, v kolébku svou i hrob svůj, matku svou, v šírou tu zemi, zemi jedinou.
Kakofonie – nelibozvučnost, poslechově nepříjemné seskupení tónů nebo hlásek. Kakofonické hlásky jsou r, ř, k. Př. Kam tryskají krůpěje tyrana. Gradace – slova nebo slovní spojení v textu jsou uspořádána podle svého významu a účinku, nejčastěji od slova nejslabšího až postupně ke slovu významově nejvýraznějšímu. Gradace nemusí mít jen vzestupný charakter, ale vzácně také sestupný. Př. Nápoj to chutný, lahodný, chuť skvělá, zlatavý to mok rajský, ba přímo nektar božský. Kalambúr – v některých situacích se úmyslně hromadí slova zvukově podobná nebo totožná, avšak významově různá, a to proto, aby vznikl komický či satirický efekt. Př. Důchodní otcové x duchovní otcové, miluje x asimiluje, protektorát x protentokrát. Pleonasmus – vzniká ve chvíli, kdy se užije více slov stejného nebo blízkého (synonymního) významu. Nadbytečně se hromadí slova vztahující se k jedné skutečnosti a přitom v jednom slově je již otevřeně řečeno to, co je ve druhém již skrytě obsaženo. Př. Vidět na vlastní oči. (Když někdo něco viděl, jak jinak než díky vlastním očím, „na vlastní oči“ je sdělení nadbytečné). Po modrém blankytu, slyšeti ušima apod.
