2016. Obsah CENTRA SOCIÁLNÍCH SLUŽEB PRAHA. Vážení čtenáři, milí kolegové,

NEWSLETTER CENTRA SOCIÁLNÍCH SLUŽEB PRAHA

Prosinec /2016

JAK SE ŽIJE V AZYLOVÝCH DOMECH

Vážení čtenáři, milí kolegové, máte před sebou poslední Newsletter letošního roku Centra sociálních služeb Praha (CSSP). Téma „Jak se žije v azylových domech“ uzavírá dlouho připravovanou celopražskou kampaň „Ulice není moje volba“. O celé kampani i o dalších akcích pořádaných v rámci kampaně „Ulice není moje volba …“ se můžete více informací dozvědět na www.csspraha.cz nebo na https://www.facebook.com/csspraha/ Téma Newsletteru přináší příběhy klientů, kteří využili sociálních služeb CSSP, především ubytování v azylových domech. Najdete zde i podrobnější informaci, jak probíhá sociální práce s klienty. Newsletter, stejně jako celá kampaň, se snaží polidštit problematiku bezdomovectví pomocí příběhů a fotografií a přispět tak k větší toleranci pražské veřejnosti vůči osobám bez přístřeší. Mnohatisícové zhlédnutí zaznamenal i krátký spot ke kampani. Zachycuje, jak bolestný může být pohled člověka bez domova na svět ve společnosti,

Obsah Jak to vidím já

2

Aktuality z CSSP

5

Téma: Jak se žije v azylových domech

15

Azylový dům pro muže

15

Azylový dům pro ženy

22

Azylový dům pro matky s dětmi Azylový dům Šromova

27 33

i tito lidé jsou lidmi jako kdokoli jiný. Většinová společnost se k nim chová často nelidsky. Kampaň Pražanům proto připomíná: „Dejme lidem bez domova šanci, protože ji mohou využít ….“ Spot můžete zhlédnout na FB CSSP (https://www. facebook.com/csspraha/ ) i na YouTube: https://www. youtube.com/watch?v=yeMiJ5VLU4M&feature=youtu.be Překvapením i pro mě jsou výhradně kladné reakce na kampaň, a to napříč celým věkovým spektrem příznivců sítě Facebook - od mladých lidí až po seniory. Součástí kampaně je i putovní výstava na deseti oboustranných výstavních panelech. Byla zahájena ve Velké zasedací síni na Magistrátu hl. m. Prahy a pokračuje až do skončení kampaně v hale Hlavního nádraží. Poté se přestěhuje na týden do Obchodního centra Nový Smíchov a přibližně od poloviny ledna do poloviny února bude k vidění pod sochou sv. Václava na Václavském náměstí. V listopadu se na Karlově náměstí uskutečnil koncert tváře kampaně Bohuše Matuše a jeho hostů a proběhla také sbírka oblečení a zdravotních pomůcek pro lidi bez domova. Chtěl bych poděkovat dobrovolníkům z firmy ORACLE za sběr šatstva a předání poukázek na zdravotní pomůcky pro lidi bez domova. Obdivuhodné je, že se s nevelkým PR-týmem a jednou fotografkou podařilo zorganizovat několik zajímavých akcí - konaly se čtyři tiskové konference, na nichž jsme novinářům předali informace o sociálních službách poskytovaných organizací CSSP, nabídli jsme jim stolní a nástěnné kalendáře s příběhy a fotografiemi lidí bez domova, proběhla prezentace dokumentárního filmu o lidech bez domova s názvem „Spi sladce“, křest publikace „Ulice není moje volba“ s desítkami životních osudů osob bez přístřeší a uživatelů sociálních služeb CSSP. Téma Newsletteru „Jak se žije v azylových domech“ tak logicky kampaň uzavírá. Jak tedy hodnotím společnou kampaň CSSP a hl. m. Prahy, která se zaměřila na tuto specifickou skupinu obyvatel? Jsem rád, že jsme nakonec předstoupili před politickou reprezentaci pražské Radnice a Pražany s touto odvážnou tříměsíční akcí, která upozorňuje i na to, že mnozí z lidí na ulici byli ještě nedávno našimi sousedy... Kampaň za větší toleranci k lidem bez domova přináší Pražanům výrazný vzkaz, že osobou bez přístřeší se může při shodě náhod stát opravdu každý z nás. Ale také, že cesta na ulici může být strmá a rychlá, ale cesta zpátky „do bytu“ bývá – i s využitím sociálních služeb - svízelná, dlouhá a kostrbatá. Mgr. Tomáš Ján, MBA ředitel CSSP

Jak to vidím já… Mgr. Tomáš Ján, MBA, ředitel Centra sociálních služeb Praha Uplynulých několik měsíců jsme samozřejmě nežili jen kampaní. Aktivní byli také manželští a rodinní poradci z Poradny pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy Centra sociálních služeb Praha (CSSP). V souvislosti s chystanou změnou Zákona o sociálních službách se zástupci CSSP PhDr. Petra Nebesová a Mgr. Pavel Rataj zúčastnili na půdě MPSV důležitých jednání. Jejich společné úsilí je v navrhované podobě zákona znát a poradny jsou nyní, kdy zákon prochází připomínkovým řízením, z odborného sociálního poradenství zařazeny pod služby pro rodinu. CSSP v součinnosti s Asociací manželských poradců ČR (AMRP) bude zároveň dbát na kvalitu manželských poradců a jejich erudovanost prostřednictvím kvalifikačních standardů. K úspěchu těchto

jednání přispěl i vedoucí Poradny PhDr. Petr Šmolka, mimo jiné i v roli Čestného prezidenta AMRP. Manželské a rodinné poradenství bude, zdá se, i v novém zákoně, k němuž se sešlo přes tisíc připomínek, nadále respektovanou formou sociálních služeb a zachována bude i jeho dostupnost pro klienty, daná mimo jiné i principem bezplatnosti. Děkuji všem zástupcům Poradny, že svou aktivní účastí přispěli k dobrému průběhu příprav nového Zákona o sociálních službách. Téma, které je stále velmi aktuální, je šikana na školách. Školy i díky odborným programům a školením Pražského centra primární prevence začínají brát vážně prevenci šikany. Pražské centrum se zapojilo do několika mezinárodních projektů, které rozvíjejí osobnost žáků již předškolního a mladšího školního věku a tím děti posilují v obraně proti šikaně, zlepšují jejich sebevědomí, sebedůvěru a schopnost sebevyjádření. Zajímavý je např. projekt Zipyho kamarádi, který se realizuje v 30 zemích světa a nyní díky Pražskému centru primární prevence i u nás. V tomto směru mě těší pochvala maminky žáka 2. třídy ZŠ Glowackého, který absolvoval školní program Zipyho kamarádi. Paní Řepíková ve svém emailu napsala, že „Zipy dává šanci všem dětem vysvětlit různé životní situace, naučit se je předvídat a poradit si s nimi. Pedagogům a vychovatelům napomůže Zipy k hlubšímu poznání svých žáků, mohou i lépe odhalit, co je případně trápí a nebo, zda nemají nějaký vážný problém v rodině či v okruhu kamarádů, který je zapotřebí řešit a nezůstane tak utajen.“

Krizovému centru RIAPS a Pražské lince důvěry bych chtěl poděkovat za přípravu společné konference pořádané u příležitosti 25 let činnosti obou středisek. Proběhly na ní přednášky a prezentace, z nichž bylo patrné, jak důležitou práci odvádějí psychologové a psychiatři z Krizového centra RIAPS a pracovníci na Pražské lince důvěry při pomáhání psychicky nemocným klientům nebo lidem v krizi. Zároveň oceňuji zapojení mnoha středisek CSSP do podzimního Týdne sociálních služeb ČR 2016. V průběhu celé akce došlo na půdě Centra sociálních služeb Praha k síťování organizací z neziskového sektoru a z úřadů městských částí, především sociálních odborů. Jsem rád, že roste zájem o využívání našich služeb i ze strany sociálních oddělení nemocnic. Důležité je, že mezi pražskými organizacemi, institucemi, odbory a odděleními dochází k pravidelné výměně zkušeností a k předávání důležitých informací o práci s klienty. Jako každý rok i letos proběhla v 29 zařízeních hl. m. Prahy v oblasti sociální péče anketa Srdce na dlani. Vítězem 9. ročníku ankety za naši organizaci se stala ing. Jana Holubová. Touto cestou bych jí chtěl poděkovat za mimořádné pracovní nasazení a spolehlivost. Na závěr bych rád poděkoval všem pracovníkům CSSP za vynikající práci. Mgr. Tomáš Ján, MBA Ředitel CSSP

3

Aktuality z Centra sociálních služeb Praha

Anketa Srdce na dlani PhDr. Petr Šmolka - poděkování za anketu Srdce na dlani na nominačním večeru CSSP Moje ocenění patří všem, kdo anketu Srdce na dlani připravují, i těm, kdo jsou každoročně nominováni. Dík za dobrou práci nejen všem pracovnicím a pracovníkům, kteří jsou v kontaktu s klienty, ale i kolegyním a kolegům z vedení Centra sociálních služeb Praha. Většinou sice nejsou v přímém kontaktu s klienty, ale především s námi, zaměstnanci, což však může být mnohdy ještě náročnější než péče o obtížně přizpůsobivé spoluobčany. Rád bych připojil jednu čerstvou osobní zkušenost. Nedávno jsem se setkal s bývalým spolužákem – lékařem. Zhruba před rokem absolvoval transplantaci srdce. Kolegové lékaři mu prozradili, že dostal srdce úspěšného boxera. Poslední dobou prý na sobě pozoruje, že má více než kdy dříve tendenci vyřizovat si některé spory ručně. Že by to boxerské srdce?! Pokud ano, pak bych se přimlouval za transplantaci našich Srdcí na dlani. Třeba by se i tak mohlo šířit dobro! 4

Medailonek o tom, že ekonomka nemusí být suchopárka Ing. Jana Holubová se narodila v Rychnově nad Kněžnou. Má ráda hory a často se vrací do míst, kde strávila své dětství a kde má dodnes svou maminku a mnoho přátel a známých. Rády tam jezdí i Jany dospělé děti, obě už vysokoškolsky vzdělané. Dětství: Na dětství vzpomíná ráda, v létě pomáhala v zemědělství u babičky a dědy, zimu trávila u tety na horách. Co má Jana ráda: Není

Aktuality z Centra sociálních služeb Praha rozhodně samotářka, naopak si myslí, že je důležité udržovat vztahy. Setkání s milými lidmi plánuje většinou na víkendy. Tím vyvažuje velké pracovní vytížení přes týden. Jana a práce: „Pro mě je v práci důležitá dobrá parta lidí. V současné době je nás na ekonomickém oddělení 8 a další 4 pracovnice jsou na mateřské. Ráda se obklopuji mladšími lidmi.“ Jana a peníze: „Snažím se o to, aby se peníze, které jako příspěvková organizace získáváme, přišly k těm, kteří je potřebují. A nejde jen o klienty, i když o ty především, ale i o naše zaměstnance. Účetnictví a práce s penězi, s nimiž se dá často opravdu kouzlit, není jen suchopárná činnost“. Jana a koníčky: „Výlety do pěkné přírody. Ráda plavu, s chutí zajdu do divadla, na koncert

(krásný zážitek ve mně zanechal Dvořákův Symfonický orchestr Praha), přečtu si hezkou knížku. S potěšením se postarám o rodinu a svého nejlepšího společníka psa Matěje.“ Moje krédo: „Když už něco dělám, tak ať je to pořádně.“

5


Krizové centrum RIAPS pomáhá již 25 let Krizové centrum RIAPS využívají zejména lidé, u kterých je v důsledku náročných životních událostí ohroženo jejich duševní zdraví. Loni jeho odborníci poskytli pomoc 2 300 zájemcům, z nichž dvě třetiny tvořily ženy. Realizováno přitom bylo celkem 8 174 konzultací. Každoročně tuto službu vyhledává řada nových klientů. V loňském roce to bylo 1 620 lidí, kteří z celkového počtu využili službu Kri6

zového centra vůbec poprvé. Krizové centrum RIAPS v posledních několika letech poskytuje ročně sedm až osm tisíc ošetření lidem, kteří mají vážnější psychické problémy. Včasná odborná pomoc hraje významnou roli při prevenci zabraňující prohlubování dalších psychických potíží, které mohou vyústit v tragédii.

Pražská linka důvěry je lidem v nouzi k dispozici už 25 let O služby Pražské linky důvěry je stále velký zájem a vzhledem ke slo-

Aktuality z Centra sociálních služeb Praha žitosti případů jen těžko nahraditelná. V minulém roce její pracovníci zaznamenali téměř 16 000 kontaktů od lidí, kteří se ocitli v náročné životní situaci a nebyli schopni ji zvládnout vlastními silami, případně ji zvládali jen s obtížemi. V přepočtu to znamená, že se na linku důvěry obrátí jeden klient v průměru každou půl hodinu. Záběr témat řešených na lince je opravdu široký. Nejrozšířenější jsou problémy v mezilidských vztazích jako například partnerské, manželské či rodinné krize, nevěry, rozchody, rozvody, mezigenerační vztahy a problémy na pracovišti. Linka důvěry postupně od svého vzniku rozšiřovala nabídku svých služeb o internetové (e-mailové) poradenství (od roku 2008) a chatovou krizovou intervenci a poradenství (od roku 2012 je to 42 hodin týdně v pravidelných časech na adrese www.chat-pomoc.cz). Jedním ze základních principů služby je oboustranná anonymita. Klienti se nemusejí představovat, konzultant nevidí číslo volajícího (nemá přístup k IP adrese na chatu apod.), hovory nejsou monitorovány.

aktivit. Pražské centrum získalo dotaci na další projekt se Zipyho kamarády - tentokrát je PCPP nositelem projektu a partnerem je E-clinic, z.ú. Projekt se jmenuje „Zipyho a Jablíkovi kamarádi“. Více na webu www.zipyhokamaradi.cz. Fotografie najdete na https://www.dropbox.com/sh/ zbiyoyweh5s053z/AADFY8mIDU_ cVBVFZzEOXvlpa?dl=0 Případní zájemci se mohou hlásit koordinátorce projektu na: [email protected] Zájem o odborná školení Pražského centra pro primární prevenci stoupá. V roce 2016 proběhly vzdělávací moduly Minimalizace šikany pro střední odborné školy a odborná učiliště. Cílem projektu je poskytnout pedagogům pěti pražských středních škol informace a nástroje k zvládání rozvoje šikanování. Učitelé se dozvěděli, jak rozeznat šikanu od jiných projevů

Z Pražského centra primární prevence CSSP Projekt Zipyho kamarádi skončil k 31. říjnu konferencí, na níž Pražské centrum primární prevence (PCPP) představilo výsledky projektových 7


agresivního chování a jak adekvátně zasáhnout v případě střetu se šikanou. Vzdělávání se také zaměřuje na vytváření bezpečných vztahů a prostředí jako základních preventivních faktorů v této oblasti. Výstupem projektu by měla být účinná opatření na organizační úrovni každé konkrétní školy. Pražské centrum primární prevence hostilo v nedávné době partnery z me-

vých stránkách: www.buildfuture-stopbullying.eu. V rámci projektu proběhne průzkum strategií proti šikaně v jednotlivých zemích a komparace případů dobré praxe, následně bude realizováno vzdělávání učitelů, programy pro děti ve třídách v podpoře bezpečného klimatu a prevence šikany, zapojeni budou i rodiče. Vznikne i databáze metodických postupů, webové stránky a online aplikace pro děti ohrožené šikanou RADAR.

Informační a poradenské centrum Kontakt informuje Mgr. Martina Čiháková zinárodního projektu „Stop bullying – build the future“. Zástupci partnerských organizací – kromě Centra sociálních služeb Praha jsou to asociace Per Formare a asociace Scosse z Itálie, K.E.D.D.Y. of Evia z Řecka, Universitat autonoma de Barcelona ze Španělska a Regional cluster „North -East“ Varna z Bulharska – nejprve představili své organizace a poté jednali o konkrétních úkolech projektu, jehož cílem je vytvoření metodiky pro prevenci výskytu šikany. Více o projektu „Stop bullying – build the future“ naleznete na webo8

První setkání sociálních pracovníků Centra sociálních služeb Praha (CSSP) proběhlo dne 7. listopadu 2016. Setkání se uskutečnilo v noclehárně na lodi Hermes. Mnozí z účastníků akce měli možnost poprvé osobně navštívit jedinečnou sociální službu v hl. m. Praze - noclehárnu pro osoby bez přístřeší - provozovanou na řece Vltavě. Sociální pracovníci CSSP se chtěli vzájemně poznat a vyjasnit si možnosti spolupráce v rámci jednotlivých služeb. V naší organizaci pracuje přibližně 180 zaměstnanců, z toho je 40 sociálních pracovníků. Přibližně dvacítka z nich přišla na loď Hermes a při přátelské diskusi hledala mj. i zajímavá


témata pro další setkání. Do budoucna se účastníci shodli na užitečnosti podobných akcí, opět spojených s návštěvou a hlubším poznáním některého ze středisek CSSP. Setkání sociálních pracovníků by se mělo konat dvakrát do roka.

Týden sociálních služeb ČR v CSSP Postřehy z Týdne sociálních služeb ČR v Centru sociálních služeb Praha

Informační a poradenské centrum IPC Kontakt V průběhu Dne otevřených dveří pro odbornou veřejnost navštívilo poradny IPC Kontakt v Praze 2 a Praze 7

a Job klub 11 zájemců o informace, převážně pracovníků úřadů jednotlivých městských částí. Dostavili se i zástupci některých neziskových organizací. Při prohlídce prostor poraden se návštěvníci podrobně seznámili s nabízenými službami. Při diskusi proběhla i oboustranně užitečná výměna zkušeností. K nejčastějším dotazům patřila otázka obsahu, přípravy a způsobů distribuce nabízených publikačních materiálů. I v následujících dnech po skončení akce jsme zaznamenali zvýšený zájem odborníků z městských částí o publikace CSSP. Návštěvy často využili i k upřesnění představy, jaké služby poskytujeme a jakou máme cílovou skupinu. Poradny Kontaktu často vyhledávají osamělí senioři, lidé s handicapem, dlouhodobě nezaměstnaní a maminky na mateřské dovolené. Zdarma je tu mj. adresář služeb pro osoby bez přístřeší 2016 V Praze doma bez domova a aktualizovaná publikace Adresář služeb pro seniory.

Poradna pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy Táboritská Jednu z posledních možností návštěvy této poradny v Táboritské ulici, která se začátkem prosince přestěhovala do ulice Kubelíkova, využila jedna pracovnice OSPODu Praha 10, kterou zajímalo psychologické poradenství, ale také rodinná mediace pro 9


rodiče, kteří se nemohou při rozvodu nebo rozchodu dohodnout o dětech. Poradnu dále navštívil jeden zájemce o službu, který se po podání informací o naší práci objednal na konzultaci.

brali všechny připravené letáky CSSP v počtu bezmála 100 ks. V den Veletrhu se jedna z návštěvnic přišla do Poradny pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy objednat a bylo to v souvislosti s informacemi, které si při rozhovoru u stánku odnesla.

Poradna pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy Mařákova Den otevřených dveří v Poradně Mařákova přilákal k návštěvě 3 lidi z řad širší veřejnosti a jednu studentku.

Poradna pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy Libeň

Triangl - centrum pro rodinu Triangl se tento rok v rámci Dní otevřených dveří snažil přilákat nejen zájemce z řad odborníků ze spolupracujících organizací a široké veřejnosti, ale také jsme oslovili stávající

Na Den otevřených dveří dorazily 3 pracovnice oddělení sociální intervence a prevence z MČ Praha 8. I s jinými poradnami jsme se shodli na tom, že je třeba takové setkání plánovat nejméně s dvouměsíčním i delším předstihem, protože diáře sociálních pracovnic z úřadů městských částí jsou stále plné akcí a povinností.

Poradna pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy Jordana Jovkova Pracovníci poradny se jako každý rok zúčastnili Veletrhu sociálních služeb Prahy 12, kde měli svůj stánek. Návštěvníci Veletrhu se živě zajímali o činnost poradny a Centra sociálních služeb Praha, dokonce tak, že roze10

klienty s nabídkou zažít Triangl trochu jinak. Nachystali jsme proto pestrý program skládající se z přednáškovědiskusních témat pro odborníky i laiky („Mužsko ženský princip

v rodině“, „Dítě v krizi“), blok zaměřený na představení pracoviště a našich služeb a zážitkové odpoledne, jehož náplň byla cílená především na děti (společné malování, ukázka parkouru a žonglovací workshop). Celkově, i přes nižší účast na odborné části programu se nám potvrdilo, že Dny otevřených dveří jsou milou příležitostí setkat se s pracovníky ostatních organizací i našimi klienty v trochu jiném než obvyklém rámci. Nižší účast si vysvětlujeme tím, že šlo již o třetí odborně zaměřené setkání v krátké době a také že řada zájemců o naše zařízení nás navštívila v rámci předešlých dvou síťovacích setkání v srpnu a září. Některé zájemce odradilo špatné počasí a to, že jsme museli vypustit venkovní program s ukázkou parkouru.

Intervenční centrum pro osoby ohrožené domácím násilím V Den otevřených dveří se tu sešli návštěvníci z nejrůznějších organizací a orgánů státní správy. Toto rozmanité složení účastníků přispělo k velice zajímavé a podnětné diskuzi na téma pomoc obětem domácího násilí, která se odehrála po krátkém představení naší organizace v úvodu setkání. Pro nás, zaměstnance Intervenčního centra, bylo potěšující, že jsme připravili prostor, kde se spolu setkali a vzájemně sdíleli své zkušenosti a postřehy návštěvníci z řad Policie ČR, orgá-

ilustrační foto


nu péče o děti, z Britské ambasády a řady neziskových organizací.

Azylový dům Skloněná Dne otevřených dveří se zúčastnili sociální kurátoři z úřadů městských částí 3, 4, 5. O účast projevily zájem i čtyři pracovnice Probační a mediační služby. Vzhledem k jejich vytíženosti jsme se domluvili, že zkusíme najít jiný vhodný termín. Zájem měly také sociální pracovnice z DOMu (Dům otevřených možností), ale i s nimi budeme domlouvat náhradní termín.

Azylový dům Šromova Dne otevřených dveří se zúčastnilo 5 pracovníků z úřadů městských částí. Konkrétně z Městské části Prahy 17, 11


oddělení sociální péče a prevence, a z Městské části Prahy 8, oddělení sociální intervence a prevence. Zájemcům o Den otevřených dveří pracovníci azylového domu podali informace o pracovišti a sociální pracovnice přiblížily svou činnost případovou studií. Na závěr si účastníci prohlédli celé pracoviště.

Azylový dům s ošetřovatelskou službou ADOS Dne otevřených dveří se zúčastnilo 11 zástupců městských částí (kurátoři, sociální pracovníci) – zajímala je prohlídka ADOSu a poté i prezentace zařízení a poskytovaných služeb. Proběhla zajímavá diskuse, při níž se ukázalo, že mnozí vůbec netušili, jaký typ zařízení ADOS vlastně je. Byla to i zpětná vazba pro nás - účastníci byli nadšení, že takové zařízení existuje, a děkovali nám za práci, kterou zde děláme.

Resocializační a reintegrační programy - RRP V rámci Dne otevřených dveří se konal seminář „Činnost RRP - současné formy práce s pachateli trestné činnosti“. Pracoviště RRP navštívilo devět zájemců o informace a bližší seznámení s odbornými službami RRP. Uvítali jsme, že mezi hosty byli pracovníci oddělení sociální péče a prevence 12

z ÚMČ Praha 17, probační úředníci ze střediska Probační a mediační služby ČR - Praha – Praha i pracovníci oddělení sociální intervence a prevence ÚMČ Praha 8. Největší úspěch měly příklady dobré praxe a modelové kazuistiky, na kterých bylo možno, co nejvěrněji demonstrovat zaměření celého pracoviště RRP. Účastníci setkání hodnotili jako prospěšné, smysluplné a užitečné. Navrhli dokonce, že by podobné akce, kde je možnost si vyměňovat pracovní zkušenosti, měly být častější.

Zajímavosti z CSSP Listopad v Intervenčním centru Podzim byl pro Intervenční centrum (IC) zejména obdobím rekordního nárůstu klientů. Probíhala intenzivní spolupráce s Probační a mediační služby ČR - Praha i s úřady jednotlivých městských částí. Pomoc obětem domácího násilí se nám podařilo rozšířit o další možnost ubytování v azylovém bytě s neveřejnou adresou. Možnost krátkodobého bezpečného bydlení jsme okamžitě využili pro klientku, která se rozhodla opustit násilný vztah. Rovněž jsme pokračovali v přednáškách a prezentaci CSSP – v listopadu jsme byli pozváni na setkání kurátorů na MHMP, kde jsme představili program Viola. Nabízí pomoc těm, kteří se dopouštějí domácího a vztahového násilí.


Dne 1. listopadu se v Intervenčním centru uskutečnila podzimní tvořivá dílna, které se účastnily klientky IC. Společně s dětmi a pracovnicemi připravily a ozdobily nádhernou halloweenskou dýni, ve které na závěr zapálily svíčky. Dýně se stala ozdobou zahrady areálu CSSP Chelčického.

CSSP a program „Z ulice do bytu“ Přijde čas, kdy se ustálí životní poměry uživatele předchozích služeb do roviny základní finanční stability. Nastává doba, kdy se uživatel naučil používat důležitou dovednost, a to přizpůsobovat se pravidlům a řádům, jež nás všechny v životě provázejí. V takové chvíli je vhodný čas pro odr az klienta do samostatné existence. Přichází na řadu služba sociálních bytů.

Tomáš Janoušek, DiS. Provoz sociálních bytů byl spuštěn v rámci programu hl. m. Prahy „Z ulice do bytu“ v roce 2010, kdy jsme získali prvních 5 bytů. V následujícím roce nám MHMP přidělil další 3 byty a v roce 2016 dalších 12 bytů. Byty jsou majetkem hlavního města Prahy a CSSP je má pronajaté. Jsou situovány do běžné zástavby v lokalitách Černý Most, Dolní Měcholupy, Háje, Řepy, Barrandov a Troja. Byty jsou to malometrážní (1+0, 2+kk) a jsou přidělovány na maximální dobu 2 let.

Celkem máme od MHMP k dispozici 20 bytů, z nichž jeden je k dispozici jako utajená adresa pro Intervenční centrum. Ostatní sociální byty jsou přidělovány klientům průběžně rozhodnutím Komise CSSP podle toho, jak se uvolňují. Komise vychází z doporučení vedoucího azylového domu (AD) a ze zprávy sociálních pracovníků AD, jak klient spolupracuje, jak je na tom se sociálními dovednostmi, zda má pravidelný příjem, který pokryje platby za byt, a v neposlední řadě, zda má během 2 let pobytu v sociálním bytě nějakou reálnou šanci získat další stabilní bydlení. Od roku 2010 prošlo sociálními byty celkem 22 dospělých a 16 dětí. V devíti případech odcházeli klienti ze sociálního bytu do komerčního podnájmu. Ve třech případech nalezli další bydlení prostřednictvím širší rodiny. Ve dvou případech získali klienti sociální byt od městské části, v jednom případě klient odcházel do chráněného bydlení, v jednom případě klienti odcházeli do vlastního bytu a v jednom případě odcházeli klienti zpět do azylového domu. Klienti v bytech hradí nájem, poplatky za služby a odběr energií. Obecně lze říci, že platební morálka je dobrá, až na jednotlivé výpadky např. v důsledku pozdního vyplacení dávek hmotné nouze, nebo pozastavení výplaty důchodu, nebo nevyplacení mzdy ze strany zaměstnavatele. Na začátku byly také problémy s cel13


kovým vyúčtováním záloh za skutečný odběr vody, tepla a elektrické energie a následnými nedoplatky ze strany klientů, kteří již pobyt v sociálním bytě ukončili. Ale to se již podařilo odstranit. Současní klienti jsou totiž natolik sociálně zdatní, že si úměrnou spotřebu hlídají sami. Také ze strany CSSP byly nastaveny reálnější výše záloh. Momentálně v sociálních bytech bydlí 17 dospělých a 12 dětí.

Zimní opatření v hl. m. Praze Mgr. Ludmila Tomešová

ilustrační foto

Od 1. prosince 2016 byla v hl. m. Praze zahájena zimní opatření ve služ-

bách pro osoby bez přístřeší. V rámci této krizové humanitární činnosti je navýšena kapacita nocleháren, rozšířen provoz nízkoprahových denních center a také se zvýší rozsah realizované terénní sociální práce pro lidi bez domova. Zimní opatření budou, stejně jako v předchozích letech, organizována pod Magistrátem hl. m. Prahy, jejich koordinátorem bude CSSP a zapojeni do nich budou všichni větší poskytovatelé sociálních služeb pro osoby bez přístřeší v Praze, Městská policie hl. m. Prahy a v návaznosti též například jednotlivé nemocnice či třeba Dopravní podnik hl. m. Prahy nebo Policie ČR. Zimní opatření jsou naplánována do 31. března 2017.

14

ilustrační foto

Téma

Jak se žije v azylových domech Azylový dům pro muže Azylový dům (AD) Skloněná poskytuje pomoc mužům starším18 let při překlenutí složité životní situace ohrožující jejich fungování v běžném životě. Uživatelům nabízí sociální služby ve formě ubytování a odbornou pomoc pro vyřešení nejzávažnějších překážek pro samostatný a plnohodnotný život ve společnosti. Malá Skloněná 521, 190 00 Praha 9, tel.: 284 825 241

Doba pobytu ubytování na dobu určitou na základě uzavření smlouvy o poskytnutí sociální služby (standardní doba ubytování je 1 měsíc, tuto dobu lze však po každém měsíci prodloužit, a to obvykle na 3 měsíce za předpokladu, že klient aktivně řeší svou nepříznivou sociální situaci a dodržuje ubytovací řád AD), ubytování je poskytováno v dvoulůžkových pokojích, celková kapacita je 58 lůžek 15

Téma Nabídka dalších služeb sociálně-právní poradenství, pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů, pomoc při obstarávání osobních záležitostí možnost využití zdravotní ošetřovny možnost využití odborné psychologické intervence vytvořeny podmínky pro přípravu vlastní stravy ve společných kuchyňkách a podmínky pro osobní hygienu, pravidelná výměna ložního prádla apod.

Podmínky k přijetí zájemců o ubytování do AD jsou občany EU, přednostně ČR jsou schopni prokázat svou totožnost platným občanským průkazem, příp. náhradním dokladem totožnosti nebo cestovním pasem jsou hlášeni k trvalému pobytu v ČR, přednostně na území hl. m. Prahy přicházejí na základě doporučení sociálního kurátora, sociálního pracovníka, případně organizace, s níž spolupracují na řešení své nepříznivé sociální nebo životní situace jsou prokazatelně osobami v hmotné nouzi 16

nepotřebují z důvodu zhoršeného zdravotního stavu trvalou pomoc jiné fyzické osoby atd. budou schopni řádně hradit poplatky za ubytování

Postup přijetí zájemců o ubytování do AD zájemce o ubytování vyhledá svého sociálního kurátora nebo sociálního pracovníka úřadu městské části kde má hlášené trvalé bydliště sociální kurátor nebo sociální pracovník kontaktuje sociálního pracovníka AD a zprostředkuje zájemci schůzku v AD

Ceník poskytovaných služeb vratná záloha 200 Kč noc ve dvoulůžkovém pokoji 100 Kč pro příjem klienta do AD je nutná minimální finanční hotovost ve výši 700 Kč (200 Kč vratná záloha + 5 x 100 Kč/noc předem)

Jak to vidím já - pohled sociální pracovnice AD pro muže Skloněná Ve vztahu sociálního pracovníka ke klientům je důležitý individuální přístup. Sociální práce začíná jednáním se zájemcem o sociální službu.

Téma

Sociální pracovník předá zájemci různé formuláře k vyplnění a také vzorový ubytovací řád a probere s ním, zda všemu rozumí. Právě při úvodním rozhovoru by měla vzniknout důvěra mezi budoucím klientem a sociálním pracovníkem. Zájemce o službu se totiž dozvídá mnoho nových informací a je třeba mu zodpovědět každou otázku. Při nástupu do AD se sepíše smlouva o poskytnutí sociální služby. Při první konzultaci, která proběhne do týdne od nástupu do azylového domu, se s uživatelem sepíše individuální plán. Poté jsou již konzultace přibližně každých 14 dnů. Uživatel

ovšem může za sociální pracovnicí přijít i kdykoliv mezi domluvenými termíny. Během pobytu sociální pracovník motivuje uživatele k dosažení cílů stanovených při nástupu. Nejčastějšími problémy, které klient musí řešit krátce po svém příchodu do AD, je hledání vhodného bydlení a zaměstnání, ale také řešení dluhů. Při konzultacích se probírají různá možná řešení k dosažení těchto cílů. Sociální pracovník uživatelům zpočátku vyhledává potřebné kontakty a možnosti na internetu, zároveň se ale snaží klienta motivovat k samostatné práci. Odkazuje ho na možnost bezplatného

17

Téma

internetu v místní/městské knihovně, Job klubech nebo na možnost využití telefonu u sociální pracovnice k domluvě na pracovním pohovoru. Sociální pracovník je pro klienta významnou kontaktní osobou, protože ho učí, jak má postupovat při řešení i nenadálých problémů. Je jakýmsi průvodcem klienta. Velmi důležité je vybudování důvěry uživatele k sociálnímu pracovníkovi, aby se s problémem vůbec svěřil. Důvěra se získává již od prvního vzájemného kontaktu a prohlubuje se postupně během dalšího pobytu. Co je podstatné na sociální práci? Určitě je to individuální přístup ke každému uživateli. Důležitým úkolem sociální pracovnice je snaha upevnit při komunikaci a sociální práci s klientem jeho sebedůvěru a sebeúctu, zlepšit jeho osobní a společenské vztahy. To všechno může přispět k tomu, aby našel své uplatnění ve společnosti. Jak motivuji uživatele? Od začátku apeluji na klienta, aby neodkládal hledání dalšího bydlení, jelikož pobyt v azylovém domě je možný pouze na 3 měsíce. Velké procento uživatelů pracuje pouze brigádně, protože mají dluhy a exekuce a není pro ně výhodné pracovat na pracovní smlouvu. AD nabízí odborné sociální poradenství a konzultace s psychologem. Posláním azylového domu je pomoci uživatelům samostatně řešit svou obtížnou sociální situaci tak, aby se uživatel mohl stát nezávislým na sociální pomoci. 18

Klienti odcházejí do jiných azylových domů na doporučení sociálního pracovníka, nebo do ubytoven. Tyto další pobyty obvykle hradí úřad práce.

Služby poskytované v AD Skloněná základní služby – ubytování, příprava stravy samotnými uživateli, osobní hygiena další služby – pomoc v prosazování práv a zájmů, pomoc při vyřizování osobních dokladů, sociálních dávek, základní sociální poradenství, zprostředkování či zajištění specializovaného poradenství (např. právního, psychologického), pomoc v oblasti právního a zdravotního zabezpečení, pomoc při hledání zaměstnání, pomoc při zajišťování stálého byd-

Téma

lení, poskytování šatstva, a to za pomoci dalších pracovišť CSSP, možnost využití knihovny a PC s přístupem na internet.

Spolupráce s organizacemi Spolupracujeme s ostatními pracovišti CSSP (bezplatnými právními a sociálními poradnami, psychology z poraden, Kontaktem, Job klubem, Resocializačními a reintegračními programy (RRP) atd.). Jsme v kontaktu s dalšími organizacemi jako Naděje, Armáda spásy, AD K srdci klíč, úřady práce po celé republice, spolupracujeme se sociálními kurátory, sociálními pracovníky na úřadech celé republiky, se sociálními pracovníky nemocnic, pracovníky z věznic, výchovných ústavů, s věznicemi prostřednictvím RRP.

Příběhy klientů Příběh pana Michala Pan Michal byl před pobytem v azylovém domě (AD) na léčení v Psychiatrické nemocnici (PN) Bohnice, pav. 31 – opakovaná léčba alkoholismu. K pobytu do AD ho doporučila sociální pracovnice z PN Bohnice, pav.18 – následná péče. Uživatel po léčení zcela abstinoval. Při jednání v AD Skloněná se pan Michal choval slušně a spolupracoval se sociálním pracovníkem. Potřeboval

častější konzultace. Sociální pracovník mu napomáhal při řešení jeho zdravotního stavu a s psychickými problémy, pomohl najít panu Michalovi praktického lékaře a stomatologa. Klient si sám našel práci metaře a s pomocí sociálního pracovníka získali vhodnou ubytovnu. Pan Michal se do ní již přestěhoval a jsme rádi, že se mu daří i nadále abstinovat.

Příběh pana Karla Pan Karel byl před pobytem v AD ve výkonu trestu ve Vazební věznici na Pankráci. Byl doporučen sociální pracovnicí z Vazební věznice. Při jednání v azylovém domě byl pan Karel jako zájemce o sociální službu energický a slušný. Během pobytu si aktivně hledal zaměstnání. Sociální pracovník poskytl panu Karlovi užitečné informace a pracovní nabídky. Na konzultace docházel pravidelně každých 14 dní. Často využíval telefon, který byl k dispozici u sociálního pracovníka kvůli zajištění zaměstnání a bydlení. Během pobytu se pan Karel dozvěděl, že brzy nastupuje opětovně do výkonu trestu.

Život v azylovém domě očima klienta - pana Václava Murarika, odpovědi na anketní otázky Co se mi v AD Skloněná líbí: Prohibice. Jsem nekuřák a abstinent, nikoliv zapřisáhlý, obojí mi prostě jen nechutná. Přestože sám 19

20

mám sklon k řadě poklesků, nedovedu si představit, že bych na chodbě potkával přiožralé spolubydlící a celý dům by smrděl kouřem od sklepa až po půdu. Z tohoto úhlu mi opatření v azylovém domě vyhovují - včetně tolerantně vymezených prostor pro kuřáky; Čistota. Nikdy jsem tu necítil smrad ze záchodů (ani na nich, ani mimo ně), smrad z nevynesených odpadkových košů, neštítím se chodit bos v koupelně a neštítím se lehnout si do postele. Zdá se to jako samozřejmost, ale v ubytovacích zařízeních obdobného typu to ne vždy bývá obvyklý standard; Vstřícný přístup sociálních pracovnic. Vstřícný přístup sociálních pracovnic. Nemusím mít obavu vyhledat je mimo termín dohodnuté schůzky s řešením jakéhokoliv akutního problému, který nastane. Pokud je to v jejich možnostech a kompetenci, nemám strach, že by mi nebyly ochotné pomoct;

Co se mi v AD Skloněná nelíbí:

ilustrační foto

Dodržovat pravidelný denní režim je pro mě mimořádně obtížné, a to celý život od raného dětství. Jít spát před dvanáctou v noci má pro mě jediný efekt. Vzbudím se ve tři a nevím, co sám se sebou. Respektuji noční klid pro druhé, nicméně bych přivítal možnost se v tomto „prázdném“ čase dívat na televizi. Tak, aby nerušila.

Moje hodnocení AD Skloněná: Když porovnám Azylový dům Skloněná s ubytovacími zařízeními obdob21

Téma

ného typu, považuji ubytování a nabídku služeb za nadprůměrnou. Z AD Skloněná nečiší totiž to, co je jinde prioritou - vytřískat z klientů co nejvíc peněz a přitom se naprosto nestarat o jejich zájmy.

Statistika AD Skloněná pro muže: Statistika – 2015: Službu v AD Skloněná využilo celkem 173 uživatelů, celkem i s uživateli, kteří nastoupili v roce 2014 a jejich pobyt se překlenul do roku 2015 – 205 uživatelů. Odchody uživatelů: v roce 2015 odešlo celkem 177 uživatelů, z toho: do přirozeného sociálního prostředí 5 uživatelů jiná poskytovaná pobytová sociální služba - 131 uživatelů jinam (komerční ubytovny a jiné….) – 41 uživatelů Statistika – 2016: Službu v AD Skloněná do 31.10. 2016 využilo celkem 155 uživatelů. Většina jich odešla bydlet do komerčních ubytoven, využili i jiných azylových domů.

22

Azylový dům pro ženy AD poskytuje pobytovou službu od 1.1. 2017 na adrese Praha 14-Černý Most, Šromova 862, tel.: 281 914 376 Posláním AD je poskytnout dočasné ubytování ženám starším 18 let, které se ocitly v nepříznivé sociální nebo životní situaci a jsou ohroženy sociálním vyloučením. Sociální služba poskytovaná v AD vychází z individuálních potřeb uživatelek, motivuje je k tomu, aby aktivně řešily svou nepříznivou sociální situaci.

Téma AD poskytuje: základní sociální poradenství - pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů, pomoc při obstarávání osobních záležitostí ubytování na dobu určitou, standardní doba ubytování je 1 měsíc, tuto dobu lze však prodloužit a to obvykle na 3 měsíce za předpokladu, že uživatelka aktivně řeší svou nepříznivou sociální situaci

Podmínky k přijetí do AD:

jsou občany EU, přednostně ČR zájemkyně jsou hlášeny k trvalému pobytu v ČR, přednostně na území hl. m. Prahy jsou schopny prokázat svou totožnost platným občanským průkazem, příp. náhradním dokladem totožnosti nebo cestovním pasem přicházejí na základě doporučení sociálního kurátora, sociálního pracovníka, případně organizace, se kterou spolupracují na řešení své nepříznivé sociální nebo životní situace nepotřebují z důvodu zhoršeného zdravotního stavu trvalou pomoc jiné fyzické osoby apod.

Postup přijetí do AD: zájemkyně o ubytování vyhledá svého sociálního kurátora nebo sociálního pracovníka, který pak kontaktuje sociálního pracovníka AD a v případě volné kapacity zprostředkuje přijetí zájemkyně (dojedná termín nástupu do AD) vratná kauce 200 Kč ubytování 100 Kč/den

Jak vypadá sociální práce v Azylovém domě (AD) pro ženy - pohled sociální pracovnice 23

Téma

Primárně je v kontaktu s ubytovanými klientkami – setkává se s nimi na pravidelných konzultacích, kde probírají vše, co se týká jejich pobytu - nabízí klientkám pomoc při hledání návazného ubytování, spolupracuje s jinými subjekty, které mohou posunout problémy klientky ke zdárnému řešení (např. s psychology, právníky, ale i neziskovými organizacemi, které pomáhají se zadlužením, případně poskytují návazné ubytování nebo další služby). Sociální pracovník nejčastěji komunikuje s úřadem práce a řeší zejména peněžité dávky pro klientky a je také v kontaktu se sociálními kurátory a s institucemi a organizacemi jako Naděje a Armáda Spásy, Arcidiecézní Charita, In Iustitia, Rubikon Centrum, Fokus, Jako Doma, Sananim, obvodní soudy a věznice.

jemkyni seznámí se zařízením a jeho pravidly. Pokud klientka splňuje předem stanovená kritéria, domluví se s ní datum nástupu (v případě, že je v zařízení volná kapacita), nebo je zařazena do pořadníku a čekací doba přijetí se opakovaně prodlužuje. Azylový dům pro ženy nabízí ubytování pouze na tři měsíce, proto je tu větší fluktuace klientek než na dlouhodobějších AD. Další činností sociálního pracovníka je přijímání a ukončování pobytu klientek, a to buď na konci stanovené doby pobytu, nebo předčasně po opakovaném porušování ubytovacího řádu.

Pomáhají při vyhledávání nabídek zaměstnání a dále se vším, s čím přijde klientka, že ji trápí a ráda by s tím něco udělala. Z těchto schůzek, které trvají různě dlouho v závislosti na množství probíraných témat a komunikativnosti klientky, se pak stanovují další dílčí cíle a úkoly, které má klientka i sociální pracovnice splnit do příští konzultace.

Příběh paní Simony

Sociální pracovnice dále jedná se sociálními pracovnicemi a sociálními kurátory z jiných institucí a organizací. Rovněž sjednává schůzku pro zájemkyně o ubytování v azylovém domě (AD), podmínkou je osobní účast klientky při vstupním pohovoru. Zá24

Příběhy klientek z Azylového domu pro ženy Paní Simona přišla do AD pro ženy z jiného azylového domu, kde jí byl předčasně ukončen pobyt kvůli porušení pravidla nulové tolerance k alkoholu. Sama klientka sdělovala sociální pracovnici, že se potýká s těžkým životním obdobím, kdy je toho na ni mnoho, a jelikož má alkoholickou minulost, tak pro ni mělo požití větší následky než u lidí bez závislosti. Klientka tedy přišla do AD pro ženy ve stavu, kdy neměla zaměstnání a neměla ve svém okolí nikoho, kdo by ji pomohl. Po příchodu do AD měla zhruba za měsíc nastoupit na detoxifikační oddělení. Klientka na-

vštěvovala pravidelné týdenní komunity pro osoby závislé na alkoholu. Během svého pobytu se paní Simona začala zlepšovat po psychické stránce. Měla chuť promýšlet, co dál se svým životem. Začala si hledat práci, obvolávala nabídky, chodila na pohovory, až si ani ne za měsíc našla zaměstnání jako prodavačka v obchodě s obuví. Práce se jí líbila a dokázala si ji udržet. Vedoucí ji chválila. Paní Simona chodila na pravidelná sezení s psychiatričkou a na

komunity, které jí byly velkou oporou. Vzhledem k uklidnění situace a bezproblémovému pobytu klientky v AD, ale i díky vyjádření klientky a její psychiatričky, že ambulantní léčba je dostačující, klientka již na detox nenastoupila. Sociální pracovnice probírala s klientkou na pravidelných konzultacích všechny aspekty jejího života. Paní Simona začala ke konci pobytu napravovat i rodinné vztahy, a to se svou matkou a dvěma syny, a když ze zařízení odcházela, podařilo se jí kontakty s rodinou natolik 25

Téma

zlepšit, že se dokonce všichni i několikrát osobně sešli. Klientka neměla v AD žádné problémy, a když jí končil tříměsíční pobyt, našla si pronájem pokoje za přijatelnou cenu a tam se poté také odstěhovala.

Paní Denisa a její příběh Paní Denisa se v Azylovém domě pro ženy ocitla proto, že musela opustit předchozí pronájem. Klientka dlouhodobě žije s přítelem, Ukrajincem, a manželka majitele předchozího bydlení nechtěla, aby tam bydleli. Její partner dále řešil problém s neplatným vízem k pobytu, tudíž zde byl tlak na oba ohledně jejich budoucnosti. Paní Denisa je na partnera velmi fixována. Klientka řešila nejen situaci s přítelem, ale měla také problémy s dávkami od úřadu práce, řešila problémy s invalidním důchodem, dluhy z minulosti, komplikovaný vztah s dcerou a otcem dítěte a podmínečně odložený trest odnětí svobody pro neplacení výživného. Klientka však chtěla všechny tyto věci řešit a využívala předaných informací na další pomáhající organizace - Organizaci pro pomoc uprchlíkům OPU, organizaci pro psychicky nemocné Fokus, Probační a mediační službu ČR, Rubikon Centrum, ale i na jiné poradny v rámci Centra sociálních služeb Praha CSSP, např. Sociálně právní poradnu Centrum, Poradnu Kontakt apod. Také jí byla předána příručka V Praze doma bez domova, která je volně ke stažení na www.csspraha.cz. Během pobytu klientka aktivně řešila 26

složitou situaci, dokázala uspět v dílčích cílech a během svého jeden a půl měsíčního pobytu zvládla zařídit základní věci potřebné k úspěšnému vyřešení jejích problémů. Klientka odešla do pronájmu k příteli, který si během doby, co byla klientka v AD pro ženy, našel novou práci. Zaměstnavatel mu, než bude mít stálý příjem zaplatil počáteční náklady na bydlení,.

Příběh paní Mileny Paní Milena bydlela s kamarádkou v pronájmu, ale kamarádka přestala platit nájem a bez jediného slova se odstěhovala k příteli. Klientka neměla dostatečný finanční obnos, aby nájem zvládla sama, proto požádala o umístění v AD pro ženy. Klientka má drogovou minulost, pobírá invalidní důchod a momentálně je v péči psychiatra. Paní Milena začala pracovat na dohodu o pracovní činnosti na dobu půl roku. V zaměstnání byla spokojena, kolektiv byl přátelský a nadřízená pracovnice si její práci chválila. Za hlavní cíle si klientka stanovila udržet si zaměstnání, obnovit vztahy s přáteli a se sestrou, dlouhodobě stabilizovat svůj duševní stav a najít si trvalejší ubytování. Paní Milena se účastnila mnoha aktivit jako například arteterapie či akupunktury. Vzhledem k problémům s předchozím bydlením měla klientka nedůvěru k pronajímatelům a nechtěla si hned hledat další pronájem nebo podnájem. Klientka jsme podpořili, aby

Téma

Azylový dům pro matky s dětmi (ADMD) Cílovou skupinou jsou matky s dětmi v krizové životní situaci: matky s dětmi bez přístřeší, matky s dětmi ohroženými společensky nežádoucími jevy a matky vedoucí rizikový způsob života. Služba AD se poskytuje na adrese Jasmínová 2904/35, budova A, na Praze 10, tel.: 734 354 203 (8-16 h) Azylový dům pro matky s dětmi nabízí pomoc matkám s dětmi v překlenutí krizové životní situace ohrožující

ilustrační foto

spolupracovala s organizacemi zaměřenými na pomoc osobám s psychickým onemocněním Sananim, Fokus a Eset - Help, kde by jí mohli pomáhat i poté, co odejde z AD. S paní Milenou jsme řešili návazné ubytování ve formě chráněného bydlení, o které klientka velmi usilovala. Brala to jako mezistupeň, než bude připravena stát úplně sama na vlastních nohách. Pořadníky do chráněného bydlení jsou však přeplněné a trvá delší dobu, než se uvolní místo. Toto období se paní Mileně podařilo překlenout bydlením v AD sv. Terezie Arcidiecézní charity.

27

Téma

fungování rodiny. Azylový dům matkám poskytuje ubytování a nabízí klidový 28

prostor a odbornou pomoc, příp. její zprostředkování, pro vyřešení nejzá-

Téma Základní poskytované činnosti: poskytnutí stravy nebo pomoc při zajištění stravy poskytnutí ubytování (po dobu nepřevyšující 1 rok) pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí

Cílem poskytované sociální služby je pomoci matkám s dětmi ve složité životní situaci a tím jim umožnit:

ilustrační foto

pokračovat v plnohodnotných stránkách dosavadního života tak, aby tento život byl udržitelný i nadále

važnějších překážek pro samostatný a plnohodnotný život ve společnosti.

nastartovat a obnovit takové životní podmínky, které umožní společensky akceptovatelný způsob života rodiny. Na základě písemné smlouvy o poskytnutí služby na dobu určitou, v maximální délce 12 měsíců, jsou poskytovány - základní sociální poradenství, pomoc při prosazování práv a oprávněných zájmů uživatelek a pomoc při obstarávání některých osobních záležitostí. Při pravidelných setkáních sestaví uživatelka s klíčovým sociálním pracovníkem individuální plán změny dosavadní nepříznivé sociální situace, na které budou poté spolupracovat. 29

ilustrační foto

Téma

Uživatelka má přidělenou zařízenou bytovou jednotku 1+0, vybavenou kuchyňským koutem. Zde je uživatelce umožněna příprava vlastní stravy. Každá ubytovací jednotka disponuje koupelnou a WC.

Poplatek za služby: poplatek za poskytování sociální služby činí: 80 Kč dospělá osoba/1den, 50 Kč dítě/1den při nástupu do azylového domu 30

je vybírána vratná „záloha na krytí škody“ ve výši 500 Kč

Komu je služba určena občanství EU, přednostně ČR způsobilost platit za sociální službu zdravotní soběstačnost a bezinfekčnost (doloženo lékařskou zprávou) Kapacita: je 9 ubytovacích jednotek (maximální počet 9 matek s dětmi)

Téma

Příběh paní Vandy Paní Vanda do azylového domu nastoupila se svou šestinedělní dcerou Lolou v září 2015 poté, co nedobrovolně odešla od svého manžela jiné národnosti a vyznání. Paní Vanda byla donucena manželem odejít z jejich společného bydliště bez jejich starších dcer, když si našel novou ženu. Po té co odešla, manžel odvezl starší děti do zahraničí ke své rodině. Paní Vanda nejprve bydlela nějaký čas u své babičky, kde bylo málo prostoru pro dva staré, nemocné lidi a pro matku s malým miminkem. Její situace při příchodu do azylového domu nebyla vůbec jednoduchá. Byla krátce po porodu a psychicky nevyrovnaná z toho, že nemůže mít při sobě i své starší dcery, které byly stále v zahraničí. V její nelehké situaci při ní stála její babička, která jí velmi pomáhala jak s malou Lolou, tak pro paní Vandu byla důležitou psychickou podporou. Klientka si v AD dala za cíl dostat dcery zpět a urovnat špatnou komunikaci s manželem. V průběhu pobytu se jí podařilo navázat kontakt s manželem, který projevil zájem i o nejmladší dceru Lolu. Po nějaké době jí sdělil, že by chtěl jí i dceru zpět a že najde nový společný byt. Pokud se mu to podaří, přiveze i dcery ze zahraničí zpět do Prahy. V hledání bytu se angažovala i paní Vanda a dopředu ji hnala myšlenka, že zase uvidí své dcery, se kterými

byla stále jen v občasném telefonickém kontaktu. V březnu 2016 sociální pracovnici sdělila, že manžel by měl v zahraničí dostat dobrou práci a byl by rád, kdyby odjela s ním. Paní Vanda v tu dobu začala řešit co a jak nejlépe udělat, aby i po přestěhování neztratila kontakt se svou babičkou. Začátkem června se společně s manželem přesunuli k jeho rodině do zahraničí, odkud se s celou rodinou po nějaké době přestěhovali za prací do jiné země.

Příběh paní Hany Paní Hana se do Azylového domu pro matky s dětmi nastěhovala v září 2015 se svými dvěma dětmi Alenou a Honzíkem. Azylový dům vyhledala proto, že předtím bydlela s rodiči svého manžela, se kterým se v tu dobu rozváděla. Poté, co jí byly děti svěřeny do péče, s čímž rodiče manžela zásadně nesouhlasili, se objevily problémy ve společném soužití. Manžel začal být vůči paní Haně agresivní. Rodiče manžela se přestali o děti zajímat a doporučili jí, aby si našla jiné bydlení. Paní Hana si hned ze začátku pobytu stanovila cíle najít si brigádu nebo nejlépe stálé zaměstnání a najít vhodné bydlení pro sebe a pro děti. Krátce po stanovení svých cílů dostala nabídku z mateřské školy, kterou 31

Téma

navštěvoval její syn, na místo pomocné síly v kuchyni. Paní Hana nabídku přijala a začala docházet do svého zaměstnání pravidelně. V mateřské škole jí vyšli vstříc a v době volných dnů ve škole, mohla s sebou do práce brát i starší dceru. Po čase si podala žádost na Magistrát hlavního města Prahy na sociální byt, ta jí ovšem byla zamítnuta z důvodu vysokého příjmu. Dále si podávala žádost také na Úřad městské části Praha 2, kde byla žádost zařazena k projednání bytovou komisí. Výsledkem byla nabídka sociálního bytu. Paní Hana se dostavila se svými dětmi na prohlídku nabízeného bytu. Do azylového domu se vrátila smutná, že byt není úplně podle její představy a že okolí domu není dost bezpečné pro děti. Tou dobou jí i ředitelka z mateřské školy sdělila možnost získání služebního bytu pro pracovníky ve školství. Tato nabídka jí nakonec vyšla a paní Hana se ještě před koncem pobytu v azylovém domě stěhovala i s dětmi do služebního bytu od zaměstnavatele.

Příběh paní Martiny Na první schůzku přišla za paní Martinu její matka. Žádala o pobyt pro svou dceru, kterou po porodu odvezli i se synem do azylového domu mimo Prahu a ona se za nimi nedostane, aby jí mohla s chlapečkem pomoci. Otec chlapečka v tu dobu o matku a dítě nejevil žádný zájem, naopak 32

předtím chtěl, aby šla paní Martina na potrat. Když zjistil, že ho odmítá poslechnout, opustil ji ještě v době těhotenství, ale až do porodu ji nepřestal pronásledovat. Paní Martina k nám přišla v září 2015 se svým tehdy dvouměsíčním synem Matějem. Byla ráda, že může být v Praze, kde má svou matku i potřebné lékaře v dosahu. Hlavním cílem pobytu v azylovém domě si stanovila našetřit si finanční hotovost na pronájem bytu a pokusit se dohodnout s otcem Matěje a fungovat jako běžná rodina. Krátce po nastěhování přišla paní Martina nahlásit, že přijde otec malého Matěje na návštěvu. Seznámili jsme ji se všemi riziky, které mohou nastat, pokud se partner nebude slušně chovat. Partner začal paní Martinu i syna navštěvovat pravidelně a měl zájem i o malého synka. Paní Martině nakupoval a zajišťoval vše potřebné pro ni i pro dítě. Toto se ovšem nelíbilo matce paní Martiny a přestala s dcerou komunikovat, což klientku velmi zaskočilo. Během celého roku paní Martina pracovala na svém individuálním plánu a také syn velmi dobře prospíval. S šetřením na bydlení jí pomáhal partner, který si našel stálé zaměstnání a brigádu. Po 9 měsících pobytu v azylovém domě začali společně shánět komerční bydlení formou pronájmu. V mnoha případech se ovšem

Téma

střetli s nevolí majitele bytu ubytovat rodinu s malým dítětem. Na konci srpna 2016 se však podařilo nalézt vhodný byta začátkem září se rodina sestěhovala do svého prvního společného bytu.

Denisa a její příběh Jednou z klientek, která nastoupila v roce 2016, byla i paní Denisa. Do AD pro matky s dětmi se dostala s dvouletým synkem Toníčkem z AD pro týrané ženy. Byla i díky bývalému partnerovi velmi nejistá, stále si u sociálních pracovnic ověřovala, že dělá věci správně. Čas plynul, bývalý partner byl odsouzen za týrání osoby blízké a paní Denisa rozkvetla, v AD si odpočinula. Pečlivě se starala o domácnost a svědomitě pečovala o svého syna. Na pravidelných konzultacích, které klientky v rámci Azylového domu pro matky s dětmi absolvují, jsme intenzivně pracovaly na tom, aby synovi zajistila školku, sobě práci a oběma bydlení. Paní Denisa si podala do mateřské školky přihlášku pro malého Toníčka, společně jsme upravily životopis, kterým se bude po skončení rodičovské dovolené ucházet o práci. Dalším cílem bylo zajištění bydlení. To se díky Centru sociálních služeb Praha povedlo až nečekaně brzy. Po čtyřech měsících, kdy zde bydlela, jí byl nabídnut sociální byt, který spadá pod naši organizaci. Vzhledem k tomu, že nebyly žádné problémy, paní Denisa vždy

řádně platila ubytovaní, udržovala si v přidělené ubytovací jednotce pořádek a byla skvělou maminkou, napsala jsem já, jako její klíčová sociální pracovnice, hodnocení a doporučení. Komise CSSP rozhodla o přidělení sociálního bytu. Paní Denisa s Toníčkem se mohla přestěhovat. Z ADMD dostala do nového bytu nádobí a užitečný kontakt dostala na sestry Boromejské, které pomáhají s vybavováním bydlení. Loučení Denisy a Toníčka s azylovým domem bylo dojemné a emotivní. Všichni jsme paní Denise přáli, aby byli s Toníčkem spokojeni a aby Denise vydržela její píle a našla si brzy práci.

Azylový dům Šromova Azylový dům Šromova poskytuje pobytovou službu osobám, které se ocitly v nepříznivé sociální situaci spojené se ztrátou bydlení. Adresa: Šromova 862, 198 00 Praha 14, tel.: 281 914 376

Doba pobytu: max. 1 rok

Základní poskytované činnosti: poskytnutí ubytování poskytnutí stravy nebo pomoc při jejím zajištění pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí uživatele 33

Cílová skupina: rodiny s dětmi samoživitelé s dětmi jednotlivci – muži, ženy, páry 34

Celková kapacita: 78 lůžek (25 ubytovacích jednotek o velikosti 1kk a 2kk)

dospělého na jeden den, 50 Kč dítě na jeden den Při nástupu se hradí vratná kauce 500 Kč/osoba

Podmínky k přijetí zájemců: Hlavní podmínkou pro přijetí je přechod z jiného azylového ubytování nebo podobného pobytového zařízení s kladným doporučením. Přijetí uživatele „z ulice“ možné není. Občanství EU, přednostně ČR Zájemci jsou přijímáni především podle pořadí vstupu do pořadníku. Čekací doba na uvolnění kapacity u samoživitelů či rodin s dětmi je v průměru 1–2 měsíce, u jednotlivců pak 1 rok. V Azylovém domě Šromova pracují tři sociální pracovnice, které se věnují individuální práci s klienty. Dále je zde zaměstnáno pět vrátných v nepřetržité službě, jejichž hlavní činností je zajištění bezpečného chodu azylového domu. Jednou týdně je poskytováno psychologické poradenství, které zprostředkovává externě docházející psycholožka.

Sociální práce v Azylovém domě Šromova Poplatky za služby: Jednotlivec 110 Kč na jeden den Ubytování pro rodinu: 80 Kč za

Po nástupu do azylového domu klienti spolupracují se svým přiděleným klíčovým pracovníkem. Služba azylového domu je službou sociální prevence. Jejím cílem je napomáhat klientům překlenout jejich nepříznivou situaci, nejedná se tedy pouze 35

Téma

o poskytnutí přechodného bydlení. Na základě toho se klienti setkávají se sociálním pracovníkem na pravidelných, předem domluvených konzultacích. Konzultace jsou domlouvány dle individuálních potřeb klientů. Může to být například 2x do týdne či 2x do měsíce. Četnost konzultací je závislá na stanovených cílech a jejich plnění. Předpokladem ale je postupné snižování četnosti konzultací, aby se zamezilo vzniku závislosti na sociální službě. Většina klientů Azylového domu Šromova (dále jen „ADŠ“) přichází s řadou potíží, od kterých se odvíjí oblast spolupráce. Spektrum cílů, které si klienti stanovují je poměrně široké, ale mezi nejčastější oblasti spolupráce patří především posílení rodičovských kompetencí ve výchově a péči o děti, vyhledání zaměstnání, zmapování a následné řešení dluhů, stabilizace zdravotního stavu, stabilizace finanční situace, posílení kompetencí při jednání s úřady a dalšími institucemi, abstinence od užívání na návykových a omamných látkách a v neposlední řadě vyhledání následného bydlení. Již v žádosti o ubytování si zájemci vypisují cíle, na kterých by chtěli za dobu pobytu v ADŠ pracovat. Podrobněji jsou pak zpracovány v individuálním plánu, který je sestavován při první konzultaci s klíčovým sociálním pracovníkem.

Příklady řešených oblastí Tak, jak se liší četnost konzultací, 36

tak se liší i cíle jednotlivých klientů. V důsledku mnohdy problematické péče o děti si klientky s dítětem či dětmi stanovují cíl v rámci upevnění kompetencí ve výchově a péči o děti. Bohužel mnohé klientky samy vyrostly v dysfunkčních rodinách nebo v ústavních zařízeních, a to se v některých případech odráží i na výchově vlastních dětí. Bohužel se mnohdy setkáváme s tím, že osoby, které byly v dětství postiženy citovou deprivací, tak nejsou ani v dospělosti schopni lásku dávat či přijímat. S tím může souviset i rizikové chování, které se projevuje například nedostatečnou sebekontrolou, impulzivitou až agresivním chováním vůči dítěti. V důsledku uvedených problémů je pak v rámci spolupráce klientka podporována v budování zdravého vztahu s dítětem, v oblasti příznivého rozvoje dítěte, zejména pak v oblasti poznávacích procesů a v oblasti jeho úspěšné socializace. Jelikož převážnou většinu našich uživatelů tvoří matky samoživitelky, tak dalším častým problémem v rámci tohoto cíle je mnohdy odmítavý postoj otce dítěte a z toho vyplývající neplacení výživného. V důsledku tohoto pak klientka za podpory sociální pracovnice přistupuje k soudnímu vymáhání výživného. V rámci cíle upevnění rodičovských kompetencí ve výchově a péči o děti jsou klientky mnohdy odkazovány

Téma

na další odborné služby, kterými jsou například organizace HoSt, Střep či Komunitní centrum Motýlek, které poskytují sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi. Jako velmi prospěšnou hodnotíme navázanou spolupráci s organizací JAHODA. Tato externí spolupráce probíhá již jeden rok a zaměřuje se na programy pro děti ve věku 6 – 18 let (učení jak řešit konflikty, jak se domluvit s kamarády, výlety do okolí) a rovněž i na individuální konzultace maminek s dětmi (posilování rodičovského sebevědo-

mí, aktivní trávení volného času). Za významnou též považujeme spolupráci s orgány sociálně právní ochrany dětí.

Příklad: Paní J. nastoupila do ADŠ se dvěma syny (1 rok a 5 let). V rámci cíle upevnění kompetencí ve výchově a péči o děti byl převážně řešen vztah ke staršímu synovi. Paní J. ze začátku pobytu uváděla, že na syna občasně křičí. Chování vůči staršímu 37

Téma

vždy neúspěšně. V rámci chování a přístupu ke staršímu synovi jsme řešili i psychický stav uživatelky, ale též vždy bez úspěchu. Po 11 měsících pobytu v ADŠ se uživatelka společně se syny přestěhovala do jiného pražského azylového domu. Dle dostupných informací byli po několika měsících po ukončení služby v ADŠ synové paní J. odebráni.

synovi bylo stále agresivnější. Vyvrcholilo několika konflikty, kdy si syn stěžoval na bolest zad, ruky, protože ho paní J. hodila na postel a on se uhodil. Paní J. mluvila o starším synovi spíše negativně. Uváděla, že za vše může on, že potřebuje převýchovu. Při kaž-dém tomto konfliktu probíhaly snahy o navázání spolupráce s příslušným OSPODem. Paní J. následně začala spolupracovat s organizací Střep. V průběhu pobytu v ADŠ byla s uživatelkou opakovaně řešena integrace staršího syna do kolektivu dětí, ale 38

Mnozí z našich klientů prošli závislostí na omamných a návykových látkách a od toho se odvíjí i další častý cíl, kterým je abstinence od užívání omamných a návykových látek. V rámci tohoto cíle klienti vždy spolupracují s doléčovacím centrem, psychiatrem či jinými odborníky. Za velmi dobře navázanou považujeme spolupráci se Sananimem (s doléčovacím centrem pro matky s dětmi), odkud k nám přechází po úspěšně absolvované léčbě matky s dětmi. Na základě stanovení tohoto cíle probíhá v ADŠ testování na přítomnost omamných a návykových látek.

Téma

Občanskou poradnu Společnou cestou. Současně sociální pracovník s klienty probírá samotné hospodaření s finančními prostředky a snaží se je vést k zodpovědnému hospodaření.

Příklad:

Většinu našich klientů zatěžují dluhy, které mnohdy v důsledku dlouhodobého neřešení dosahují i několika stovek tisíc korun, což je výše pro většinu klientů neřešitelná. Klientům poskytujeme podporu při orientování se v pohledávkách od věřitelů, při zprostředkování kontaktu s věřiteli (sepisování návrhů na zastavení exekucí pro nemajetnost či žádostí o splátkové kalendáře). Klienty se také snažíme motivovat k využití další pomoci směřující k řešení jejich zadluženosti. Klienti jsou odkazování na Sociálně právní poradnu Centrum, Poradnu při finanční tísni nebo na

Paní M. nastoupila do ADŠ se dvěma syny, třetí syn byl klientce svěřen do péče v průběhu pobytu v ADŠ. V důsledku předchozího pobytu dvou nejstarších synů v dětských domovech, vznikl paní M. dluh na výživném v celkové výši 2 800 Kč. Příjmy klientky byly tvořeny dávkami státní sociální podpory a dávkami pomoci v hmotné nouzi v souhrnné výši cca 16 000 Kč, z nichž polovina sloužila na úhradu ubytování v azylovém domě. Ze zbývající částky musela paní M. hradit běžné náklady čtyřčlenné rodiny. Paní M. si i přes svoji tíživou finanční situaci, za podpory sociální pracovnice, dohodla splátkové kalendáře a dluhy vůči dětským domovům v průběhu pobytu v ADŠ uhradila. 39

Téma

Příběh pana Ladislava Materiální statky neznamenají štěstí. Na dětství vzpomínám rozporuplně. Rodina byla poznamenaná tím, že otec byl v koncentračním táboře. Měl přehnané nároky na všechny okolo. V naší rodině panovala extrémní přísnost, řídila se podle otce a jeho názoru, co je dobré, a co ne. Snažil jsem se utéct co nejdřív. Odešel jsem studovat do jiného města, do Prahy. Otec zemřel, když jsem byl ve třetím ročníku vysoké školy. Vysokou školu jsem dokončil, řešil jsem založení rodiny. Mám dvě dcery.

Přestal jsem věřit smyslu života Začal jsem pracovat pro potravinářské zahraniční firmy, zastupoval jsem je zde v republice. Poté jsem to chtěl zkusit jinde než v obchodní činnosti. Orientoval jsem se na finance, působil jsem jako finanční ředitel ve velkých společnostech. Získal jsem zkušenosti, kterých si cením. Chtěl jsem tyto zkušenosti zúročit a začít soukromě podnikat. Myslel jsem si, že by v tom neměl být problém, nicméně v tom problém byl. Své rozhodnutí soukromě podnikat jsem udělal v době, kdy byla ekonomická recese. Podnikání nešlo a nedařilo se mi ani sehnat zaměstnání na pracovní poměr. V době, kdy jsem působil jako manažer, jsem si neuvědomoval, že se dostávám do ne úplně dobrého psychického stavu. Neuměl 40

jsem odpočívat, neměl jsem nastavený režim osobní hygieny. Ukázalo se to v těch časech, kdy jsem se snažil najít zaměstnání. Nedařilo se mi to. Přestal jsem věřit sobě, smyslu života, smyslu snažení.

Nebyl jsem abstinentem, ale vděčným konzumentem V té době se k tomu přidal alkohol, hádky doma, rozvod. Napil jsem se vždycky, nebyl jsem abstinentem, ale vděčným konzumentem. Držel jsem to pod kontrolou, ale asi před šesti lety mi začal alkohol ovlivňovat život. Negativně – přestával na mě být spoleh. Alkohol zaplaší pochybnosti. Zamlží racionální pohled na skutečnost. Po velmi ostré hádce mě manželka vyhodila. S odstupem viděno, bylo to oprávněně. Moje sliby, že přestanu pít, trvaly nějakou dobu. Dům byl původně společný, ale já jsem ho převedl na ženu. V té chvíli to byl největší zmar, největší propadák. Snažil jsem se ho zmírnit, odehnat, zase tím alkoholem. Těžko se z toho vzorce chování vystupovalo. Pak jsem ale šel na léčbu. První - v Červeném Dvoře - mi nepomohla. Spadl jsem znovu na úplné dno. V Bohnicích se stalo něco, co těžko dokážu definovat. Ale ukázalo mi to správný směr. Teď bych řekl, že jsem na tom velmi dobře. Budu mít rok od úplné abstinence. Je to určitý mezník, ale také počátek cesty. Je nutné se doléčovat. Chodím na anonymní alkoholiky, mám velmi dobrou zkušenost se

Téma

skupinovými terapiemi. Člověk musí umět pracovat s emocemi, uvědomovat si je a nechat proběhnout.

Nechci si stavět vzdušné zámky Kdybych na otázku, za co bych se pochválil, odpovídal před pěti, šesti lety, asi bych na první místo dal to, že jsem dosáhl pracovního úspěchu. Jenže to není vůbec dobře, protože to, za co bych se měl nejvíce pochválit, je to, že mám vůbec rodinu, že jsem dětem nedal úplně špatné vychování. Teď se chválím i za to, že tu největší krizi, kterou jsem si zavinil sám, jsem překonal. Dokážu mít nadhled nad sebou i životem. V současné době bydlím v azylovém domě. Teď si nechci stavět žádné vzdušné zámky, co by mohlo být dál. Ani po nich netoužím. Předtím jsem chtěl zabezpečit sebe i rodinu - „být za vodou“. Teď si nemyslím, že osobní štěstí je schované v tom, že člověk nahromadí určité množství materiálních statků. V nejbližším období bych chtěl dělat normální práci, základ pro dobrý důchod. Vracím se ke koníčkům. Chci být zdravý, abych si zbytek života skutečně prožil.

Příběh paní Aleny Nechtěla jsem být tou nechtěnou, tou za trest Na dětství nevzpomínám. Naši byli rozvedení, bydlela jsem u mámy.

Doma byla upřednostňovaná sestra. Já na pohlazení či obejmutí nárok neměla. Já byla ta navíc, ta, co ji nikdy neměla mít. U mámy jsem vyrůstala do třinácti let. Pak přišla otcova nová žena, že prý když máma není schopná se o mě starat, tak ať jdu bydlet k nim. Že u nich budu mít vše a že mě mají rádi. Tenkrát jsem věřila, že na mně někomu záleží. A já už nechtěla být tou nechtěnou, tou k ničemu, tou za trest.

Bála jsem se večerů Pobyt u otce… tam bylo to pohlavní zneužívání, přes dva roky. Když byl otec doma, chodil navečer do pokoje. Když tam náhodou vešla nevlastní matka, vyprávěl jí pohádky, co u mě dělá. Říkal mi: „Už ti rostou prsa.“ Nebo se vyptával: „Umyla ses pořádně?“ Jeho rodiče mi pomohli, k otci už jsem se nevrátila.

Máma mi řekla, ať vypadnu Máma si mě vzala zpátky, ale neustále mi to vyčítala. Říkala, že si za to můžu sama, když jsem tam odešla, že jsem stejná jako otec. Že jsem jí zkazila život. Výčitky se stupňovaly, až mi matka řekla, ať vypadnu a už se nevracím. Tak jsem šla, bylo mi patnáct. Po nějaké době mě zadržela policie, byla jsem v pátrání. Chtěli mě dát zpátky k mámě, já nechtěla. Šla jsem do ústavu. 41

Téma Můj život v manželství Studovala jsem, pak jsem školu ukončila a chodila jsem do sklárny do práce. Seznámila jsem se svým tehdejším manželem, otěhotněla jsem. Jeho rodiče začali plánovat. Zprvu se mi to líbilo, líbilo se mi, že jsou rodina. Původně jsme se brát nechtěli, ale jeho rodina byla silně věřící a nešlo to - přece - „co by řekli lidi“. Po svatbě se všechno změnilo. Doma jsme se věčně hádali. Začaly žárlivé scény – v čem mám chodit, přesně mi vymezoval čas na nákup. Pak manžela propustili z práce. Začal být agresivní, jezdil krást, do toho byly drogy. Do práce jsem začala chodit já. Manžel po nocích hlídal syna, později obě děti – narodila se mi dcera. Pracovala jsem v nočním klubu. V té době jsem hodně pila alkohol. Ten u mě začal už v době, kdy jsem bydlela u táty. Teď jsem ho pila na zvýšení sebevědomí, tak, abych mohla dělat sex za peníze. Manžel mě pořád napadal, nechala jsem se bít, aby nenapadal syna. V té době jsem poprvé přišla do kontaktu s pervitinem. Když jsem si vzala s manželem, byl klid, žádné bití, takže pro mě úleva. Manžela potom zavřeli. Zůstala jsem sama s dětmi a podala jsem žádost o rozvod.

Matka mě nepustila za vlastními dětmi Pracovala jsem za barem, přivydělávala jsem si prostitucí. Drogy tam u mě byly minimálně. Přístup k nim jsem však pořád měla. Prodávala 42

jsem, přenechávala. Měla jsem přestupky, účasti na krádežích. Dostala jsem podmínku, pak v roce 2010 nástup trestu. Kam dát děti? Sociálka trvala na tom, že by bylo dobrý, aby se o ně staral někdo z rodiny. Kontaktovala jsem matku, která si je vzala, i když já z toho neměla dobrý pocit. Moje první cesta po propuštění vedla za dětma. Matka mě za nimi nepustila. Říkala jim, že se nesmí se mnou bavit. Neunesla jsem to.

Připadalo mi, že nosím smůlu Období potom jsem celý profetovala. Pracovala jsem za barem, známý mě zásoboval drogama. Když nebyly drogy, vybíjela jsem to alkoholem. Připadalo mi, že nosím smůlu, nic nezvládám. Nechtěla jsem takhle žít, odjela jsem do zahraničí za prací. Po roce jsem se vrátila původně na přechodnou dobu do Čech, kde jsem s drogami opět začala. Pak jsem byla znásilněna. Po dvou měsících jsem zjistila, že jsem těhotná. Nenáviděla jsem samu sebe, své těhotenství. Nemohla jsem se s tím smířit, myslela jsem na adopci. Byl to však zlom, přestala jsem se vším, chodila jsem na těhotenské kontroly. Pak jsem se dozvěděla, že to bude chlapec, a najednou jsem byla rozhodnuta, že to spolu zvládneme. Bylo těžké naučit se syna mít ráda, naučit se, že mu nikdy nemůžu vyčítat, jak přišel na svět.

Téma

i když to občas chci bojkotovat, protože to není vždycky příjemný. Bydlím se synem v azylovém domě. Mým snem je mít zázemí a vyřešit otázku bydlení a práce.

Příběh paní Ivany „Mít svůj kout“

Život s alkoholem a drogami není realita Po porodu šel syn do dočasné pěstounské péče, já na léčbu. Syn mi byl postupem času navrácen do péče. Od porodu abstinuju, asi dva a půl roku. Myslím, že ohledně drog si stojím dobře. S alkoholem je to horší, je přístupnější. Mám problémy vyrovnat se sama se sebou. Zničené sebevědomí. To, co jsem žila pod vlivem alkoholu a drog, to nebyla čistá realita. Teď mám problémy se s tou realitou vyrovnat. Chodím pořád na doléčování. Přináší mi to hodně,

Jmenuju se Ivana a skončila jsem v azylovém domě. Od 4 let jsem vyrůstala u adoptivních rodičů, do péče si mě vzala dobře situovaná rodina. Otec byl právník a maminka byla lékařka. Rodiče se mi snažili věnovat nejlépe, jak mohli, ale čím jsem byla starší, tím víc jsem pociťovala, že to není pravá rodičovská láska. Například rodiče jezdili pravidelně do ciziny na dovolené, ale mě nikdy nevzali s sebou. Zřejmě si ode mě potřebovali odpočinout. Zajímavé také je, že do dnešního dne si nemůžu vzpomenout, že bych měla nějaké hračky. Já neměla ani dětský pokoj. Vyrůstala jsem v pracovně, kde byl psací stůl a gauč, na kterém jsem přespávala. Měla 43

Téma

jsem pocit, že nemám nikoho, a proto jsem si potají kupovala bílou myšku, kterou jsem pak schovávala v šuplíku psacího stolu. Rodiče mi na ni vždy přišli a pustili ji do parku. Po hmotné stránce mi nic nechybělo, ale tatínek byl velmi přísný a hodnoty měl postavené jinak. Maminka jím byla hodně ovlivněná. Jako dítě jsem měla dokonce založenou černou a zlatou knížku. Do zlaté knihy se zapisovaly dobré skutky a do černé ty špatné. Každý pátek jsme se scházeli v kuchyni a hodnotili zápisy v knihách. Rodiče mě vyloženě nemlátili, ale říkávala jsem si, že kdyby mi šoupli pár facek, tak bych to snášela lépe než hodinové proslovy, které mě psychicky vyčerpávaly. Neustále jsem nad sebou měla bič a do teď se neustále něčeho bojím.

Nová etapa života – jsem dospělá Odborné učiliště jsem nedokončila a v 18 letech jsem nastoupila do práce. Pracovala jsem jako expedientka a zde jsem také potkala svého muže. Po chvíli vztahu jsem s partnerem otěhotněla a provdala se za něj. Po dobu manželství se nám narodily dvě dcery a po našem rozvodu, to bylo po 6 letech manželství, jsme si udělali třetí dítě. Byl to syn. Po rozvodu jsem s dětmi bydlela v pronajatém bytě a také jsem si našla přítele. Ani svého muže jsem nemilovala tolik jako jeho. S ním jsem byla přes 10 let. Dělal hospodského a tehdy jsem začala pociťovat sílu alkoholu. Občas jsem 44

za ním zašla do hospody, ale hlavně jsem začala pít tajně. On se o půlnoci vracel pod vlivem a já, abych to lépe snášela, jsem si kupovala flašku. Než on se vrátil z práce, tak já jsem ji na náladu vypila. V této době se moje závislost na alkoholu pomalu rozjížděla a v době, kdy ode mě přítel odcházel, vše vyvrcholilo. To už jsem začínala mít i okna. V tomto období jsem si už říkala, že to není dobrý, a tak jsem zase zmírnila. Nyní si uvědomuji, že kdybych tehdy řešila svá trápení s odborníkem a neuchylovala se k alkoholu, který byl pro mě únikem od problémů, tak to vše nemuselo zajít takhle daleko.

Děti opakují chyby svých rodičů V tu dobu ode mě odcházely i dcery. Obě odešly ke svým partnerům. Já zůstala pouze se synem. Od 15 let věku si dcery vedly svůj vlastní život a já vlastně taky, ale tak nějak blbě a do teď mě to mrzí. Bohužel to, jak jsem byla vychovávaná, mě ovlivnilo i ve výchově vlastních dětí. Nebyla jsem asi moc citlivý člověk. Děti jsem také nikdy nebila, ale nebyla jsem důsledná a jejich výchovu jsem si tak snažila ulehčit. Pak se stala tragédie. Syn v podnapilém stavu vyskočil z okna a při pádu se zabil. Událost se stala mezi vánočními svátky, po Štědrém dnu.

Zůstaly mi jen dvě igelitky s věcmi Po zmíněné tragické události jsem v bytě u dcery už nemohla být, a tak

Téma

jsem si vzala dvě igelitky se svými posledními věcmi a šla jsem na ulici. V tu dobu jsem poprvé vyhledala azylový dům. Když se nedařilo, tak jsem se uchylovala k alkoholu. Pila jsem většinou o samotě, množství se lišilo. Někdy to bylo několik panáků a jindy zase několik lahví denně. Kamarádka se mi snažila pomoct a zajistila mi léčbu v Psychiatrické nemocnici Lnáře, kde jsem byla 3 měsíce. Poslední a zároveň druhá léčba v Psychiatrické nemocnici Bohnice proběhla na jaře tohoto roku.

Co mě drží nad vodou? Že mi nejstarší dcera občas zavolá, to mě vždy potěší. Ano, potěší, ale nedrží nad vodou. Říkám si, že mě už nic hezkého nečeká, už nemám pro co žít, takže spíše přežívám nad její hladinou.

Co bych si přála do budoucna? Mít někde svůj koutek, kam bych si mohla brát své dcery s vnuky. Tak jak se zpívá ve stejnojmenné písni „Mít svůj kout“.

Příběh paní Lucie Přítel mě mlátil… byl hodnej, jen já jsem zlobila Na dětství vzpomínám dobře. Do třech let jsem vyrůstala u mámy, nevím, co tam bylo. Prý se o mě nestarala, chodila na dýzy. Od tří do pat-

nácti let jsem byla u táty, měla jsem pět nevlastních mám nebo spíš matek. Mohla jsem si dělat, co jsem chtěla. Kašlala jsem na učení, nikdo se o to nestaral. V páté třídě jsem dělala reparát z matematiky. Sedmičku jsem opakovala, nechodila jsem do školy, protože jsem se starala o bráchu.

Šlapej, jinak jsi bez bydlení Táta si pak našel přítelkyni s dalšími čtyřmi dětmi. Nechtěla mě tam. Bydlela jsem pak u mámy. Zjistila jsem, že máma fetuje. Drogy byly u nás všude, v sedmnácti jsem to vyzkoušela i já. Máma jezdila šlapat, jednou jsem jela s ní. Nechtěla jsem jít, máma mi řekla, že si mám vybrat – šlapat nebo nemám bydlení. Od mámy jsem odešla, když jsem zjistila, že mi přebrala přítele. Byla jsem na ulici, šlapala jsem dál – tím jsem se živila. Občas jsem užívala pervitin. V Praze na mě nikdo nepoznal, že jsem bezdomovec, chodila jsem do denních center. Spala jsem na záchodech na Hlavním nádraží nebo ve vagonech ve Vršovicích. Když jsem šla s chlapem za peníze, chodili jsme na záchody na Hlaváku.

Byli jsme ulicoví lidi Pak mně a příteli poskytl bydlení jeden muž z Desné. Kupoval jídlo, cigára, dával mi peníze bokem za sex. Drogy jsem tam nebrala. Přítel pak začal chlastat, mlátil mě. Utekla jsem do Liberce, on pak přišel za mnou. Vzala jsem ho zpátky. Byl 45

Téma

hodnej, jen já jsem zlobila, podváděla jsem ho. Mlátil mě, jen když byl vožralej. Byla jsem těhotná a potratila jsem. Tím to začalo, braní drog, hraní automatů. Neplatila jsem bydlení, z práce mě vyhodili. Začala jsem do toho chlastat. Občas jsem dělala sex za peníze. Pak jsem si našla nového přítele, se kterým jsem byla spoustu let. Hodně jsme se stěhovali. On chlastal, já brala. Zdržovali jsme se hodně mezi bezdomovcema, byli jsme ulicoví lidi, i když jsme bydlení měli. Já si pak začala i píchat. Do toho jsem hrála automaty. Přítel byl žárlivej, hodně mě mlátil, škrtil. Vše mi vyčítal. Rozcházela jsem se s ním, ale vždycky jsem se k němu vrátila. Pak zemřel.

Dal mi pistoli k hlavě V roce 2012 jsem porodila holčičku. S bývalým přítelem, otcem dcery, byl těžkej život. Začal se mnou brát taky. V těhotenství jsme fetovali oba dva, hráli jsme automaty. Podezíral mě, že někoho mám, mlátil mě. Modřiny v obličeji, přeražená záda od dětského chodítka. Dost jsem si řekla, když mi dal pistoli k hlavě a chtěl nás zabít. Šla jsem na léčbu, dceru jsem měla celou dobu u sebe. Teď to bude rok a půl, co abstinuju.

Drogy a automaty ovlivnily život nás všech Vím, že můj život nejvíce ovlivnily drogy a automaty. Myslím, že jsem s nimi začala kvůli svému volnému 46

životu. Neměla jsem pevnou rodinu, putovala jsem od mámy k mámě. Vlastní máma fetovala, otec hrál automaty. Jsem ráda za bydlení na azyláku. Mám dobrý pocit z toho, že z ulice jsem se dostala až sem. Mám radost z toho, že jsem dobrá máma, a že abstinuju. Teď chci mít stálou práci a partnera, který bude mít rád mě i dceru.

Příběh paní Michaely Drogy jako útěk před realitou Jmenuji se Míša a do svých 10 let jsem vyrůstala s mámou a tátou. Do té doby jsem měla hezký dětství. Mám taky nevlastní sestru, která je o 16 let starší. V mých 10 letech od nás odešel táta a máma mi našla nevlastního otce, který mě asi do 17 let zneužíval. Ve 13 letech mi diagnostikovali bulimii, užívala jsem antidepresiva a léky na spaní kvůli nepřestávajícím nočním můrám. V 16 jsem začala fetovat. Máma na to asi po půl roce přišla a já šla na 3 měsíce na léčbu do Bohnic. Léčbu jsem úspěšně dokončila, přestala jsem fetovat. Když jsem se vrátila z léčby domů, tak máma byla už hodně nemocná, měla rozedmu plic, dusila se. V tu dobu jsem přestala chodit do školy, studium jsem o rok odložila, abych se o ni mohla starat. S mámou jsem byla asi půl roku doma, pak jsem ji našla mrtvou.

Téma

O zneužívání nevlastním otcem máma nevěděla, nikdy jsme o tom nemluvily. Nikdy jsem to nikomu neřekla, až půl roku před tím, než máma umřela, jsem se svěřila sestře, protože jsem měla strach o její dceru, které v té době bylo 13 let. Ségra mi řekla, ať to ještě vydržím, než máma umře. Ještě by jí to přitížilo, a tak jsem mlčela dál.

Chtěla jsem jen umřít Po mámině smrti jsem utekla z domova, nechtěla jsem bydlet s nevlastním otcem a našla jsem si kluka, který bral heroin. Od té doby jsem pak 16 let v kuse fetovala, bez léčby, bez ničeho. Krátce po úmrtí mámy jsem zjistila, že jsem těhotná. Zjistila jsem to ve 4. měsíci, ale už bylo pozdě jít na potrat. Začala jsem brát subutex, abych dítě donosila a mělo co nejmenší následky. Neměla jsem žádný mateřský pud, věděla jsem, že teď dítě nechci. Jediné, co jsem chtěla, bylo umřít. Bez mámy to bylo náročný. Když jsem porodila, tak jsem holku nechala v porodnici, ani jsem ji neviděla. Potom jsem asi ještě dva roky užívala subutex. Když jsem se pak seznámila s vařičem drog, začala jsem u něj bydlet a brát pervitin. Chodila jsem od jednoho vařiče k druhýmu, až jsem se naučila vařit sama. Tím jsem si taky vydělávala. Každý z nás potřebuje záchytný bod Až ve třiceti jsem na tom začínala být blbě. Pokaždý, když jsem si dala dávku, tak mi bylo strašně zle a to mě donutilo jít na léčení. V Sejřku

jsem byla 5 měsíců, pak následoval doléčovák. Po ukončení jsem vydržela chvíli nebrat, ale pak jsem měla asi měsíční recidivu a šla jsem zpět do léčby. Tam jsem zjistila, že jsem těhotná. Dítě jsem chtěla už dlouhou dobu. V době, kdy jsem přišla o holku, jsem neměla žádný mateřský pud, ale když jsem začala brát pervitin, tak se ve mně něco hnulo. Člověk už cítil nějaký emoce, na heroinu je člověk úplně mrtvej, co se týče pocitů. Dítě bylo pro mě záchytný bod, byl to pro mě jediný důvod, proč přestat brát. Léčbu jsem úspěšně dokončila a 3. ledna 2017 to budou dva roky, co abstinuji.

Co mě nejvíce ovlivnilo? Smrt mámy. Asi kdybych se tenkrát z první léčby vrátila domů a ona nebyla tolik nemocná, tak věřím, že tehdy bych to zvládla. Výrazně mě také ovlivnil otec, který s náma byl do mých 10 let. Nikdy jsem se nevyrovnala s tím, že od nás odešel. On byl závislý na automatech, alkoholu a nikdy neměl vůli se jít léčit. Jeho závislost a problémy s mámou jsem jako dítě nevnímala, pro mě byl táta hrozně hodnej a úžasnej.

Co bych si přála do budoucna? Šestnáct let jsem si myslela, že už nemůžu žít normálně a nikdy by mě nenapadlo, že budu tam, kde jsem teď. Jsem ráda, že se dobře starám o malýho. Až syn začne chodit do školky, tak chci nastoupit do práce 47

a zažádat o osobní bankrot. Jednou bych chtěla mít normální bydlení a svůj domov, aby se měl malej kam vracet a aby věděl, že tam vždy najde mámu, která se o něj postará.

Statistiky Azylového domu Šromova Statistika pracoviště za rok 2015: V roce 2015 prošlo službou Azylového domu Šromova celkem 134 klientů. Podle cílových skupin se jednalo o 29 jednotlivců, 29 rodin samoživitelů a 7 úplných rodin. Celkový počet dospělých byl 72 osob, počet dětí 62. Z celkového počtu 77 klientů, kteří ukončili služby v roce 2015, jich 52 odešlo mimo sociální služby. Pro 22 osob byla následným bydlením jiná sociální služba. Celkem 3 osoby následný pobyt neuvedly. Během roku 2015 bylo 93 podaných žádostí o službu, celkem 178 zájemců. Statistika pracoviště k 31. říjnu 2016: K 31. říjnu 2016 prošlo službou Azylového domu Šromova celkem 125 klientů. Podle cílových skupin se jednalo o 22 jednotlivců, 28 rodin samoživitelů a 9 úplných rodin. Celkový počet dospělých byl 68 osob, počet dětí 57. Z celkového počtu 80 klientů, kteří ukončili služby k 31. říjnu 2016, jich 58 odešlo mimo sociální služby. Pro 28 osob byla následným bydlením jiná sociální služba. K 31. říjnu 2016 bylo 85 podaných žádostí o službu, celkem 154 zájemců.

NEWSLETTER CENTRA SOCIÁLNÍCH SLUŽEB PRAHA

8 / Prosinec 2016

Vydává

PhDr. Petra Nebesová Mgr. Martina Sládková Mgr. Tomáš Blaha PhDr. Vladimíra Straková Martina Majerová, DiS. Lada Kellnerová PhDr. Marie Šusterová PhDr. Marie Šusterová, kontakt +420 604 231 085 Sídlo:

Sídlo: Azalková 1210/17, 102 00 Praha 10

48

2016. Obsah CENTRA SOCIÁLNÍCH SLUŽEB PRAHA. Vážení čtenáři, milí kolegové,

Recommend Documents