ZPRAVODAJ 4/2002 Střední policejní školy MV v BRNĚ 13. 12. 2002 ročník III číslo 4
PRÁVNÍ KVALIFIKACE – NÁSTROJ ODHALENÍ A POSOUZENÍ PROTIPRÁVNÍHO JEDNÁNÍ Vážení čtenáři, vyučovací předmět „Právo“ patří mezi základní odborné předměty ve všech formách studia na Střední policejní škole MV v Brně. Výukový obsah je tvořen řadou právních odvětví, z nichž dominantní postavení má výuka trestního práva hmotného, trestního práva procesního a správního práva. Propojení těchto relativně
samostatných je celků zaměřeno k tomu, aby se policista po absolvování základní odborné přípravy uměl orientovat v právním řádu České republiky, ovládal právní předpisy nezbytné pro výkon policejních činností na základních útvarech Policie ČR, a zejména aby dovedl odhalit a posoudit protiprávní jednání – provést právní kvalifikaci a zvládnout navazující základní procesní činnost, ať již v oblasti trestního řízení nebo řízení o přestupcích. Dalším posláním předmětu je vytvářet potřebnou právní základnu pro výuku ostatních odborně policejních předmětů ve Střední policejní škole MV v Brně. Praktická a cvičení modelové situace jsou ve
výuce práva na zaměřeny osvojení základních postupů, zpracování dokumentace, příslušných rozhodnutí a na zpracování jednoduchého přestupkového spisu. Základy právní teorie a další právní odvětví jako ústavní, občanské, rodinné, obchodní a živnostenské právo jsou vyučovány pouze v rozsahu nezbytně nutném pro zvládnutí trestního či správního práva. Součástí obsahu výuky jsou i základní instituty zákona o služebním poměru příslušníků Policie ČR. Mimo základní odbornou přípravu příslušníků Policie České republiky je předmět „Právo“ součástí výuky v dalších formách studia, např. v maturitním, rekvalifikačním, dálkovém studiu a ve specializačních kurzech. V souvislosti s připravovaným vstupem ČR do Evropské unie stojí před předmětovým oddělením práva důležitý úkol, a to intenzivní příprava na výuku problematiky aplikace Schengenských dohod v podmínkách České republiky. pplk. JUDr. Pavel Žák, vedoucí předmětového oddělení práva
Další články Slovo redakce Evropská unie a my IV. Jak se kdysi sedělo Knihovna informuje Cesta do Anglie Boj s počítačem V. Pohlazení po duši aneb Kam za kulturou Do třetice všeho dobrého
Zahraniční služební cesta do Policejní školy v Chemnitzu v SRN Víte, že...? Dopis ředitele školy všem učitelům a zaměstncům Těžký život tělocvikáře Vzpomínky na moře Anonymní telefonní linka pomoci v krizi Režisér Moskalyk o metodice práce s nehercem Sport ve škole v roce 2002
SLOVO REDAKCE nejen o čarovném čase Vánoc Planeta Země se na své pouti Vesmírem blíží k významnému bodu své oběžné eliptické dráhy a my hovoříme o tom, že se blíží doba Vánoc. Náš kalendářní rok se chýlí ke svému konci a ti mladší z nás budou zase o něco starší a starší zase o něco hezčí. Čarovný čas Vánoc, které lidé slavili pod různými názvy jako svátky návratu ke slunci, světlu a životu, nás vybízí k zastavení a zamyšlení. Neztratily Vánoce svůj přívlastek svátků klidu, štěstí a pohody? Malé děti se na Vánoce těší, ale co dospělí? Ti, ve snaze zajistit sobě i svým bližním co nejhezčí Vánoce, se často štvou za nákupy všeho toho, co se zdá být podle nich nezbytné pro prožití šťastných a spokojených svátků. Ano, stále se honíme za štěstím a spokojeností. Ony se však chytit nedají a ve hmotných statcích, jak nás nabádají reklamy vonící šálením, opravdu nejsou. Proto se mnozí lidé v tyto dny zastavují a najdou tu a tam chvilku nejen na své známé,
blízké, rodinu, ale také sami na sebe. Nacházejí štěstí tam, kde je běžně nehledají. Ve svém nitru. Vážení čtenáři, dovolte mi, abych vám jménem redakce popřál do nového roku mnoho štěstí, zdraví, dobra, světla, lásky, přátelství a porozumění druhým i sobě samým. Radek Beneš, 1/H 9
*** Členové redakční rady připravili jako PF 2003 pro své čtenáře osobní přání s barevným laděním, a jelikož se taková přání dají těžko zabalit, uložili jsme je do tajemného pytle a pečlivě zavázali. Když ho na Silvestra rozvážete, vyskočí na vás (stejně jako gin z láhve) tato naše přání - BLEDĚMODRÉ ZDRAVÍ od Boženky, Zuzčina ORANŽOVÁ INSPIRACE, LÁSKA V RŮŽOVÉM od Vladimíra, Boříkův SLUNÍČKOVĚ ŽLUTÝ OPTIMISMUS, TMAVĚ MODRÁ POHODA od Jirky, FIALOVÉ NÁPADY od Pavla a Milošův ČERNÝ HUMOR. redakce
Dámy a pánové, kolegyně, kolegové, pedagogičtí pracovníci, zaměstnanci a žáci školy ! Znovu nastal čas krátkého hodnocení naší práce a bilancování jak pracovních, tak i služebních úkolů. V letošním roce byla věnována stěžejní pozornost dvanáctiměsíčnímu studiu základní odborné přípravy běhů F28 - F35, do kterých nastoupilo kolem 460 žáků. Dále probíhalo dálkové studium 126 absolventů VŠ v přímém výkonu služby, a to běhů V12, V13, V14. Pokračovalo také studium pro nepřímý výkon v délce 6 měsíců pro běhy S26 a S27 v počtu 86 absolventů. Studium běhu S28 ještě na naší škole probíhá. Dvouleté denní nástavbové studium absolvovaly běhy H7 a H8, celkem 52 absolventů. Současně probíhá výuka studijních běhů H9 a H10, jichž se účastní 59 žáků. Škola rovněž poskytuje tříleté dálkové studium, které již ukončil běh O1, pokračuje běh N6. Kromě těchto studijních aktivit probíhaly kurzy přípravy pro občany národnostních menšin k přijetí do služebního poměru příslušníka P ČR a pětiměsíční kurz pro občany národnostních menšin. V přímém výkonu se setkává s velkým úspěchem kurz pro vedoucí a zástupce vedoucího nižšího organizačního článku služby pořádkové policie P ČR, kterých naše škola zorganizovala v letošním roce deset. Pozitivně je také hodnocen rekvalifikační kurz pro absolventy základní odborné přípravy pro nepřímý výkon. Vedení MV vyslovuje velké uspokojení s dvěma kurzy základních lektorských dovedností, pozitivně hodnotí i kurz metody řešení konfliktů pomocí analýzy transakcí. Erudovaně jsou hodnoceni pedagogičtí pracovníci realizující tři kurzy anglického a německého jazyka. Obdobně je možno hovořit o zainteresovaných zaměstnancích oddělení spojovací a výpočetní techniky, kteří zorganizovali celkem devět kurzů s různým zaměřením, zejména pro zaměstnance stálého stavu. Podobným způsobem odvádí svoji práci učitelé předmětového oddělení dopravní služby, kteří provedli kurzy řidičského oprávnění pro skupiny B a D, jehož se zúčastnili policisté z přímého výkonu služby. Trvale jsou velmi pozitivně hodnoceny osmitýdenní specializační kurzy instruktorů služební, tělesné a střelecké přípravy, jakož i pětidenní specializační kurz tělesné přípravy pro instruktory služební přípravy z útvarů P ČR. Všechny tyto vzdělávací aktivity jsou samozřejmě podmíněny náročnou a zodpovědnou prací zaměstnanců ekonomického úseku, kteří se podílí na materiálně technické základně uvedených aktivit. Stěžejní krok udělala naše škola v tomto roce v
případě budování míst pro modelové situace, a proto je v této oblasti trvale vysoce hodnocena. Prověrkou naší připravenosti pomoci občanům v nouzi a ve složitých životních situacích byly i pro naši republiku nečekané povodně. Obstáli jsme dobře. Vrcholem poctivé práce všech zaměstnanců, příslušníků policie a žáků školy se stal summit NATO, kdy celá naše společnost očekávala, s jakou úrovní profesionality zajistí příslušníci policie danou akci celosvětového významu. Jednoznačná a vysoká profesionalita policistů byla hodnocena samotnými účastníky summitu, školská zařízení nevyjímaje. Nadcházející rok 2003 bude v mnohých ohledech podobný letošnímu. Bude vyžadovat odbornou a profesní připravenost všech, kteří se na výchovně vzdělávacím procesu v naší škole podílejí. Jsem přesvědčen, že všichni vyvineme maximální úsilí, abychom obstáli při vzdělávání mladých policistů a zabezpečování naléhavých úkolů podobně jako letos. Dámy a pánové, upřímně vám děkuji za vykonanou práci, poctivé studium a přeji vám příjemné prožití nadcházejících svátků vánočních, spokojenost osobní, rodinnou, pracovní i studijní. Do nového roku 2003 vám přeji vše dobré. plk. JUDr. Mgr. Jiří Musil ředitel školy Jednou větou Na základě pokynu Ministerstva vnitra č. 3 ze dne 9. 5. 2002 v souvislosti s konáním summitu NATO posílili ve dnech 18. - 25. listopadu 2002 studenti SPŠ MV v Brně v rámci mimořádné odborné praxe kmenové útvary Policie ČR.
V í t e, ž e . . .? Tentokrát desatero z automobilního oddělení
na automobilním oddělení jsou na devíti tabulkových místech 4 řidiči, 2 automechanici a 3 technicko-hospodářští pracovníci evidujeme celkem 96 řidičů, kteří mají oprávnění k řízení služebních vozidel - z toho 15 řidičů pro skupinu „C a D“ (nákladní vozy a BUS) automobilní oddělení hospodaří se 43 motorovými vozidly - z toho je 21 osobních, 1 mikrobus, 2 užitkové, 9 motocyklů, 6 nákladních a 4 autobusy. V dispečerském režimu je vedeno celkem 17 vozidel a v referentském 26 v roce 2001 vozidla ujela celkem 417 000 km, z toho osobní 355 000 km a ostatní vozidla 62 000 km. Letos to do III. čtvrtletí bylo celkem 322 000 km, z toho osobní auta ujela 282 000 km, ostatní vozidla 40 000 kilometrů loni vozidla spotřebovala 31 950 litrů benzínu a 19 220 litrů nafty naši řidiči zajišťují mimo služebních jízd také přepravu sportovců – SKPŠB a Komety Brno. Zajišťujeme také služební cesty do zahraničí dopravně zajišťujeme zájezdy pro žáky a zaměstnance školy naši řidiči se podílejí i na fungování dětského letního tábora jak přepravou materiálu, tak zajištěním jeho provozu na pracovišti autodílen zavádíme moderní diagnostické přístroje pro vyhledávání závad a sledování technického stavu vozidel - popis přístrojů představíme na webových stránkách AO zaměstnancům školy umožňujeme mytí soukromých vozidel svépomocí v prostorách automyčky a pro příští rok 2003 jsme sjednali „povinné ručení“ u
UNION pojišťovny, a. s. Jaroslav Viliš
Zahraniční služební cesta do Policejní odborné školy v Chemnitzu v SRN V souladu s uzavřenou smlouvou o spolupráci mezi SPŠ MV v Brně a Policejní odbornou školou v Chemnitzu se ve dnech 13. až 15. 11. 2002 zúčastnili někteří zaměstnanci naší školy pracovního jednání v Policejní odborné škole v Chemnitzu. Účelem návštěvy bylo zpracování plánu spolupráce v oblasti vzdělávání a výcviku policistů na rok 2003. Po příjezdu do Střediska dalšího vzdělávání pohotovostní (pořádkové) policie Sasko ve Wildbachu jsme byli ubytováni. Vzájemné představování obou škol, výměna zkušeností z oblasti vzdělávání a výcviku policistů, prohlídka školy i např. pamětihodností města probíhaly oficiální i neformální formou. Ve škole v Chemnitzu jsme si mimo jiné prohlédli učebny, střelnici, malé muzeum, viděli jsme modelové situace z oblasti služby dopravní policie… Uskutečnilo se několik pracovních rozhovorů, jejichž cílem bylo vypracování návrhu plánu spolupráce. Po tiskové konferenci následoval slavnostní podpis plánu spolupráce na rok 2003. Za SPŠ MV v Brně podepsal zástupce ředitele školy plk. JUDr. Adolf Pospíšil, za Policejní odbornou školu v Chemnitzu zástupce ředitele školy policejní rada Peter Ungethüm. Hlavními body spolupráce vzdělávání a výcviku policistů v roce 2003 jsou:
výměna učitelů - výuka jazyků, střelecká příprava, kriminalistika, výpočetní technika, zvládání konfliktních situací (modelové situace); účast českého mužstva na sportovní akci 3. Pohotovostního policejního oddělení Chemnitz „O pohár ředitele policejní odborné školy“; účast německé delegace na akci „Den otevřených dveří“ v SPŠ MV v Brně; účast české delegace na ústních a praktických závěrečných zkouškách u 3. Pohotovostního policejního oddělení Chemnitz; 5. účast německé delegace na mistrovství ve střelbě v Brně (uskuteční se v rámci výměny učitelů).
Výhledově lze uvažovat i o krátkodobých výměnných pobytech nejlepších žáků. plk. JUDr. Adolf Pospíšil
EVROPSKÁ UNIE A MY - IV.
Kdo tvoří Evropskou komisi a jaký je její vztah k Evropskému parlamentu?
V čele Komise stojí předseda, na kterém se společně dohodnou vlády členských zemí po poradě s Evropským parlamentem (EP). Ostatní členy Komise určí po dohodě s jejím designovaným předsedou členské státy (přesto jsou však potom komisaři nezávislí na národních vládách). Komise má celkem 20 členů, přičemž Francii, Itálii, Německo, Španělsko a Velkou Británii zastupují vždy dva komisaři. Ostatní státy mají po jednom zástupci. Komisi jako celek musí v hlasování schválit Evropský parlament: Funkční období Komise je 5 let. Parlament ale může Komisi předčasně odvolat, což se málem stalo v roce 1999. Komise tehdy pod tlakem Parlamentu nakonec sama podala demisi.
• Jak vznikají evropské právní předpisy? Nejdříve je nutné si všimnout, jaké jsou formy legislativy ES (tedy tzv. komunitární legislativy). První takovou formou jsou nařízení. Ta se - jakmile je Společenství schválí - vztahují na všechny členy, kteří je už nemusí převádět do svého vnitrostátního práva. Mají platnost zákona a dotýkají se všech firem i občanů. Směrnice stanoví cí1e, ale je na členských státech, jak je aplikují na vnitrostátní úrovni. Jsou ovšem závazné, pokud jde o výsledek, kterého má být dosaženo. Rozhodnutí se týkají konkrétních problémů a zavazují ty, jimž jsou určena, tzn. bud' všechny, či jen některý stát, případně jen podniky nebo jednotlivce. Doporučení a stanoviska jsou právně nezávazná a pouze sdělují, jak se příslušný orgán staví k určité problematice. Legislativní proces Unie začíná návrhem Komise. Znamená to, že s návrhem může přijít pouze Komise (to se však netýká 2. a 3. pilíře). Při zpracování návrhů musí Komise respektovat tři zásady - především evropský zájem, což znamená, že návrh musí vyjadřovat zájem Unie jako celku. Dále musí Komise návrh důkladně konzultovat, a to s vládami, s představiteli průmyslu, odborů apod. Třetí zásadou je, že Komise musí respektovat princip subsidiarity, to znamená, že podniká kroky jen tehdy, je-li to efektivnější ve srovnání s opatřeními na úrovni členských států. Po formálním předání návrhu Radě a Evropskému parlamentu závisí legislativní proces na vzájemném postupu těchto tří institucí. Pravomoci jsou mezi ně rozděleny podle oblasti legislativní úpravy, V některých případech Parlament pouze dává stanovisko Radě před jejím konečným rozhodnutím. V jiných případech (ochrana spotřebitele, volný pohyb pracovních sil apod.) má Parlament právo zamítnout navrhovaný právní akt, jestliže se mu před tím s Radou nepodařilo nalézt shodu. Významnou kapitolou je schvalování rozpočtu Unie. Navrhuje jej Komise, která předběžný návrh předkládá Radě. Ta do něj může vnést změny a poté jej předá ke schválení Parlamentu, EP může návrh Rady přijmout nebo odmítnout. U tzv. povinných výdajů rozpočtu (společná zemědělská politika čí rozvojová pomoc) však pouze navrhuje úpravy, přičemž definitivně o nich rozhoduje Rada. (z publikace „100 otázek a odpovědí o Evropské unii“)
JAK SE KDYSI SEDĚLO ... (z historie zločinu) Naši předkové si s gaunery hlavu nijak nelámali. Po procedurách na mučidlech končili zlotřilci zpravidla na špalcích či na šibenicích nebo v horších případech na stromech, které byly zrovna k dispozici. Kriminály určené k výkonu několikaletých trestů, tak jak je známe dnes, ve středověku vůbec neexistovaly a dokonce nebyl ani
zájem je zřizovat. Málokdy se totiž našla osoba, která by chtěla náklady na jejich provoz hradit. Pokud nějaké věznice existovaly, sloužily pouze k zajištění delikventa po dobu vyšetřování (mučení) a k zamezení jeho útěku před popravou. Často to byla skladiště, sklepy k úschově potravin apod. Mylná je představa, že to byly právě pověstné hradní hladomorny, kde byl vězeň, kromě omezení na svobodě navíc trápen hladem. Jen zcela ojediněle byly v minulosti vynášeny rozsudky trestu smrti vyhladověním. Pokud k tomu došlo, byl delikvent vždy zazděn. Mnozí šlechtici však šli i cestou „prevence“. Najali si katy a poskytli jim ubytování a stravu, což také halasně dali veřejnosti najevo. Neustálá dostupnost kata na panství měla jediný cíl potenciální zločince z řad podaných zastrašit. Příkladem je např. Mikuláš z Bubna, žijící v 16. století, který si najal kata kvůli pytlákům, kteří mu řádili v okolí jeho hradu Litice, a prý dosáhl úspěchu. Vznik „soukromých“ věznic úzce souvisí s udělováním výsad a přenášením soudních pravomocí z panovníka na nižší šlechtu. Tento typ věznic sloužil nejen k výkonu práva, ale také k vyřizování si účtů mezi znesvářenými rody či odbojnými příslušníky rodiny. Vězeňský režim byl v takových případech určován pouze rozmary věznitele, přičemž - jak historie dokazuje - někteří z nich neměli v tomto ohledu s fantazií žádné problémy. Rovněž i důvody uvěznění jsou z dnešního pohledu přinejmenším „diskutabilní“. Např. jistá paní Eliška z Komařic, žijící v 16. století, byla svým mužem šlechticem uvězněna pro „hubatost“. Ve sklepeních hradu Kumburku byla ve stejné době vězněna plných 10 let svobodná Eliška ze Smiřic za to, že prožila milostné dobrodružství s mužem prostého selského rodu. Zcela běžně byli zavíráni zpupní synové a dcery šlechtických rodů, kteří odmítli sňatek s partnerem sjednaným rodiči. Stejnými nebo podobnými historkami oplývá snad každý náš hrad. Funkci státního vězení plnily ve středověku královské hrady a vojenská opevnění, kam se zpravidla dostali pouze prominenti z vyšších společenských vrstev. Poměrně rozsáhlé vězeňské prostory měl i Pražský hrad. Kromě Černé věže či Daliborky se věznilo i ve sklepních prostorách hradu, kam ústilo potrubí z latrín. Padající fekálie z horních pater hradu se tak staly „nenákladným prostředkem“ k zostření trestu, nehledě na potupný smysl panovníkovy osobní potřeby, který vězeň rozhodně nemohl přehlédnout… Přesto si někteří tamní prominentní vězňové asi nežili špatně, o čemž svědčí událost z roku 1570. Jistý Ladislav, svobodný pán z Prostiboře, odsouzený za svedení řady poddaných dívek přerazil nad korbelem vína o hlavu spoluvězně loutnu… Ke královským hradům patřil i Křivoklát, kde byli po bitvě na Bílé hoře vězněni někteří protestantští páni. Ti si stěžovali, že po pěti jídlech k obědu a k večeři dostávají jen čtyři žejdlíky piva. Na stravu si stěžovala i manželka anglického alchymisty Eduarda Kelleyho, která byla na Křivoklátě uvězněna společně s manželem za vlády Rudolfa II. Ve své stížnosti uváděla, že k jídlu dostává hovězí maso, které nesnáší a „jísti nemůže“. Pro středověk je ostatně příznačné, že hlavní a rozhodující roli při realizaci práva a nakonec i při samotném výkonu trestu sehrávalo společenské postavení delikventa. Teprve Francouzská revoluce jako první v Evropě nastolila zásadu rovnosti všech před soudem i při výkonu trestu prostřednictvím pojmu „občan“ a tuto zásadu zrealizovala nástrojem vskutku originálním - gilotinou. S rozvojem měst se také rozšiřovala městská práva, udělovaná panovníky s patřičnou okázalostí. Do roku 1756 získalo právo hrdelní tedy vynášet a vykonávat tresty smrti celkem 383 měst. Neuvěřitelné množství hrdelních soudů ve srovnání s tehdejším počtem obyvatel
mimo jiné naznačuje, že naši předkové měli se zločinností značné problémy. Dokládá to i skutečnost, že málokterý soud si stěžoval na nedostatek práce... Pokud město chtělo uplatnit vydobytá práva, nezbývalo radním nic jiného, než zřizovat městské věznice nejen podle společenského postavení delikventa, ale i podle závažnosti činu. Kromě hrdelních zločinů, mezi něž patřily vraždy, krvesmilství, zlehčování mincí (padělání peněz), čarování, loupeže, závažnější krádeže apod., bylo nutné také řešit dlouhou řadu méně závažných trestných činů a přestupků, jakým byly případy výtržnictví, opilství, podvodů (šizení na jakosti a váze), neplacení dluhů včetně pomluv a urážek na cti. Tak vznikly v podstatě tři druhy vězení. Vězení „lehké“ bylo určené výhradně pro měšťany. Od 16. století se sem zavírali i dlužníci. Pro tuláky, žebráky a poddané z okolí města bylo určeno vězení „těžší“, zvané birdovna, zadní šatlava, zadní světnice nebo zadnice. Proti útěku byli vězni zajišťováni okovy či připoutáním řetězy ke zdi. Do vězení „nejtěžšího“ (dolní světnice, sklep, žalář) se umísťovali delikventi, jímž hrozil trest smrti. Tento typ vězení byl však zřizován jen ve větších městech, zpravidla v různých sklepeních. Vězeň se do místnosti spouštěl po lanu otvorem ve stropě a také tímto způsobem mu byla podávána i strava. Jediným stálým inventářem byla v lepších případech kupka tlející slámy a nádoba na výkaly. Tehdejší filozofie trestu byla totiž vedena zásadou nikoliv nápravy delikventa, ale tvrdou odplatou za spáchaný skutek. Pohled do kronik a městských knih však nutí čtenáře pozměnit vžitou představu o krutostech a hrůzách středověkých žalářů a zvláště pak šatlav. Ne vždy se přísně trvalo na tehdejších obecných zásadách trestu nebo nařízeních a instrukcích daných vrchností. Zásluhu na tom měly nejen rozdílné přístupy soudů ke spravedlnosti, ale mnohdy i prostá neexistence podmínek k realizaci „výkonu práva a spravedlnosti“ či jen pouhý lidský šlendrián. Významnou roli sehrávalo v minulosti i společenské postavení delikventa. Měšťané si například mohli donést do „výkonu trestu“ peřiny, teplé oblečení a dokonce i vlastní nádobí. Návštěvy byly povoleny po celý den všem rodinným příslušníkům a přátelům, takže v šatlavách panoval čilý společenský ruch. Každé ráno bylo možné vidět, jak do vězení pro měšťany chodí ženy a služky a uvězněným delikventům nosí v koších jídlo a v konvicích pití. Bylo rovněž zcela běžné, že si přestupce mohl objednat, zaplatit a přinést stravu a pití z blízkých hospod. Tato praxe byla také příčinou mnoha incidentů. Horažďovická městská rada v roce 1598 napomínala svého rychtáře, že se ve vězení dějí „veliké neřády“. Zvláště mu pak vytýkala, že sousedé chodí do vězení, kde s „vězni žerou a pijí a potom pranice se sbíhají“... V Lounech dokonce vsadila městská rada některé sousedy do vězení, protože do šatlavy „svévolně chodili a tam pili a hráli“. Podobné záznamy obsahují například kroniky v Mělníku a v Klatovech. V Kutné Hoře bylo rychtáři dokonce povoleno, aby si přivydělával provozem „šenku pro pohodlí vězňů“. Dokument z roku 1581 se zmiňuje o „mejdanu“ v pražské staroměstské věznici, při kterém správce nestačil do šenku „lítat“ pro pivo. Proto mu museli s donáškou piva vypomáhat i někteří vězni. O několik let později témuž správci městská rada vyčetla, že šatlavu proměnil v hospodu. Nejenže tam čepoval pivo, ale dokonce vězňům vařil jídla na objednávku. Tyto poměry přiměly kolínskou židovskou komunitu k tomu, že si v roce 1611 postavili své vlastní vězení, neboť městské vězení považovali za pelech nectností, kde se vězni „spíše horšili, než napravovali“. Chudí vězňové to ovšem měli mnohem složitější, zvláště pak zela-li městská pokladna prázdnotou. Za halasného pokřiku spouštěli z oken na provázcích sáčky a vyzývali kolemjdoucí, aby jim darovali zbytky jídla. Když jim kolemjdoucí nevyhověl, snesla se často na jeho hlavu sprška nepublikovatelných nadávek. Jsou známy případy, kdy
ženy biřiců žebraly u kostelů na stravu vězňů. V Pardubicích byli vězni v poutech vedeni po rynku, aby si sami vyžebrali jídlo. Jindy bylo přistiženo celé osazenstvo městského vězení, jak za městskými branami svorně loví v rybníku ryby a vodní drůbež. Když jeden z vězňů v roce 1591 uprchl z manětínské věznice a byl později chycen, zdůvodňoval svůj útěk „hladem nesmírným“. Městská rada takové vysvětlení považovala za dostačující. Více stravy dostávali vězňové zpravidla jen o svátcích a výročních trzích. Vskutku perné chvíle pro vězně a jejich dozorce přinášelo zimní období. Příčinou byl nedostatek peněz na otop. Je znám případ, kdy zimou probuzený vězeň vnikl do místnosti, kde spal biřic se svou ženou. Ten však nemínil trpět přítomnost vězně u svého lože a snažil se ho z místnosti vykázat. Biřic s vězněm, který odmítal z tepla odejít, se nakonec popral a teprve za přispění biřicovy ženy a dalších vězňů byl zimomřivý muž odvlečen zpět do chladné kobky. Mnoho věznic a budov v jejich okolí také v zimě vyhořelo. Vězni totiž zapalovali vše, co bylo po ruce, jen aby se alespoň trochu ohřáli. Někteří biřicové, poučeni z podobných případů či z lidského milosrdenství brali vězně na noc do svých vytopených příbytků. Ke změnám ve vězeňství došlo po třicetileté válce. Z kasáren, pevností a zrušených klášterů se stávaly státní věznice. Jednotně se začaly zavádět sešívané trestanecké obleky. Čím těžší zločinec, tím strakatější oděv. Vězňům se holila půlka hlavy a vypalovala znamení. Později byla do vězení dávána sláma na ležení, nastavěny pryčny, byly zřizovány postupně dřevěné a pak železné postele. Kromě nejtěžších zločinců se do vězení zavírali i sirotci, duševně nemocní lidé a tuláci. Začal se omezovat i trest smrti a byl nahrazován vyhnanstvím, galejemi, trestem ukování a vláčení lodí. Přesto je z této doby známa řada instrukcí, která prozrazují, že vždy nebylo vše tak, jak býti mělo. Jedna z nich nařizuje, že zločinec neměl být před popravou opíjen. Byl dovolen „toliko pro svlažení malý truňk“… Jiná instrukce strikně zakazovala dozorcům, aby se s vězni opíjeli. Bylo také vydáno nařízení k prohlížení všech nočních nádob (nočníků). Obsah se mohl vylít teprve poté, co byla nádoba prohlédnuta. Staly se totiž případy, že se vězňové prokopávali z vězení a vyhrabanou hlínu sypali do nočníků. V červenci 1765 byl v důsledku centralizace státní moci počet měst, kde mohl člověk přijít o hrdlo, snížen z 383 na 29. Krátce nato došlo i ke zrušení mučení při výslechu. Zásadním zlomem se však stal rok 1787, kdy císař Josef II. vydal trestní zákoník, kterým se měnila dosavadní filozofie trestů. Současně, byť na krátkou dobu, byl zrušen i trest smrti (1787–1803). Za Marie Terezie bylo vězňům, kteří byli zdraví a měli více než 20 let, bylo umožněno týdně vykouřit 2 doutníky nebo 6 cigaret. V roce 1850 pak došlo v českých zemích k reorganizaci soudnictví a k zestátnění vězeňství. Byly nastoleny nové zásady jako je nezávislost soudců, účast veřejnosti u soudů prostřednictvím porot, odloučení vězeňství a soudnictví od veřejné správy, včetně ujednocení výkonu trestu.
Přes veškerý další vývoj vězeňství však nadále přetrvávají nedostatky z dob středověku. Je to především nedostatek peněz, lidská naivita i šlendriánství. Z vězení nadále prchají nebezpeční vězni. V srpnu 1995 onemocnělo 231 vězňů ve Stráži pod Ralskem salmonelózou a je znám i případ soulože obhájkyně s mužem obviněným z vraždy přímo ve vězeňské návštěvní místnosti. Naopak v leckterém kriminále se mají zločinci lépe, než staří lidé v domovech důchodců. Jak je z těchto jednotlivých případů vidět, k dokonalosti
vězeňství chybí ještě mnoho kroků… mjr. JUDr. Miloslav Jedlička
KNIHOVNA INFORMUJE Z nových přírůstků: Internet v kostce, další příspěvek nakladatelství Fragment k oblíbené řadě učebnic, napsal autor Pavel Kras pro ty z vás, kteří se s „netem“ teprve seznamují, chtějí poznat možnosti, které jim nabízí a naučit se základům práce s ním. Svět umění vydala Euro-media Group. Je to exkluzivní obrazová publikace, v níž naleznete ucelený přehled nejvýznamnějších uměleckých děl světa. Encyklopedie Světový terorismus zachycuje vývoj tohoto fenoménu od starověku až po útok na USA. Vychází právě v době, kdy se na přelomu tisíciletí mění jak formy terorismu, tak i způsoby boje proti němu. Jednotlivé kapitoly napsali různí autoři: můžete tak porovnat nejen různé definice terorismu, ale i různé názory na tuto problematiku. Ludmila Vaňková potěšila své příznivce dvěma novými tituly: Ty jsi dědic svého otce se odehrává v letech 1378–86 a konfrontuje postoje krále Václava IV. a jeho bratra Zikmunda k politice, vladařským povinnostem a lucemburskému dědictví po otci - Karlu IV. Román Jsme jedné krve navazuje na tuto knihu tematicky i časově (zachycuje roky 1387–96). Královští bratři Václav, Zikmund a nejmladší Jan jsou povahou velmi rozdílní – a tomu odpovídají i jejich skutky. Václavova chybná rozhodnutí jsou nepřímou příčinou tragického Janova osudu. Slangové výrazy pro drogy s podtitulem Anglicko-český výkladový slovník (autorem je Aleš Launer) je publikace, která se snaží zmapovat oblast, které se obvykle slovníky podrobněji nevěnují. Má na 2500 hesel a navíc ještě stručný slovníček českých slangových výrazů. Podává přehled a vysvětlení často používaných termínů, které s problematikou drog souvisejí. Bližší informace o půjčovní době na webových stránkách knihovny, umístěných na školním intranetu. Zde naleznete i elektronický katalog knihovny Clavius. -kf-
Těžký život tělocvikáře Od málokoho se očekává tolik jako od tělocvikáře, a proto si myslím, že je to nesmírně těžké povolání, protože takový tělocvikář musí to očekávání splňovat, a žije tak ve věčné přetvářce. Musí být především zdravý. Na takový úkol spotřebuje většina lidí skoro celý život, u tělocvikáře je to však samozřejmost. Když se mu to nedaří, tak tím způsobí velikou radost všem netělocvikářům, kteří ho vtipně uzemňují radostnými výkřiky: „Sportem ke zdraví“ anebo „Sportem k trvalé
invaliditě!“ Tím zdecimovaného tělocvikáře zcela dorážejí a naopak sebe ohromně povzbudí. Dále se očekává, že tělocvikář nekouří a nepije. To je zcela oprávněný požadavek, i když z druhé strany je možno se dívat na věc i tak, že kouří a pije, a přesto je tělocvikář. Je též samozřejmé, že tělocvikář je ztepilý. Na takovém požadavku by mohl pracovat celý pracovní tým, ale na jednoho člověka je to skutečně moc, což je patrno i na spoustě tělocvikářů. S tou ztepilostí jde ruku v ruce i očekávaná erotická zdatnost, která by měla být vlastní každému tělocvikáři, protože přece cvičí, pohybuje se hodně v přírodě a také mezi kolegyněmi a studentkami na škole. A tak se musí ten nešťastník zase přetvařovat, a to i ve věcech rázu tak intimního. Není to na jednoho člověka opravdu příliš, když uvážíte, že by měl být ještě organizačně schopný, zodpovědný a statečný, protože by jinak přišel na horách, vodě a při jiných cvičeních o všechny svoje žáky a neměl by pak koho učit. Kdyby se našel, a já tomu nevěřím, tělocvikář, který by všechna ta očekávání splňoval, tak se klidně vsadím, že mu ještě někdo ze známých či kolegů řekne: „Ty se máš ze všech nejlíp.“ Pak má tělocvikář jedinou možnost. Chlapsky přiznat, že se má skutečně nejlíp, a to každému vřele doporučuji, neboť nemá smysl tvrdit opak. Vždyť každý tělocvikář by měl být šťastný, veselý a kamarádský tak nějak profesionálně, což vyplývá jednak ze samé podstaty jeho práce, a navíc je koneckonců zdravý, nepije, nekouří, je ztepilý, organizačně schopný, nebojí se, a tím vytváří v ostatních to krásné přesvědčení, že se má ze všech nejlíp. Velikou výhodou tělocvikářů je naštěstí to, že se od nich naopak neočekává přílišná inteligence a vzdělání, protože jsou to jen tělocvikáři. Tuto představu moudří, opálení a větrem ošlehaní tělocvikáři rádi naplňují. V tomto ohledu jsou na tom hůře ostatní učitelé, od kterých se očekává, že inteligentní jsou, což by ještě nebyla taková tragédie. Mohli by se v nejhorším přetvařovat třeba jako tělocvikáři. Problém je však v tom, že oni očekávají inteligenci a vzdělanost sami od sebe. Na bystré studenty to pak může působit depresívně. (převzato z denního tisku)
CESTA DO ANGLIE V letošním roce se v rámci twinningového projektu PHARE 2000 konalo několik studijních cest do Velké Británie. Tyto studijní cesty byly určeny pro pracovníky středních policejních škol MV ČR. Zúčastnila jsem se spolu s dalšími kolegy cesty do Lancashire Constabulary v Crostonu a ráda bych se s vámi podělila o některé zážitky a dojmy. Ačkoliv jsme cestovali koncem září, k našemu velkému překvapení a radosti nás nepřivítala deštivá a nevlídná Anglie, ale naopak, místní si užívali, jak sami říkali, druhého léta. Sluníčko a příjemné přímořské klima. Byli jsme ubytováni v typickém, rustikálním, velmi příjemném hotelu Mill v Crostonu. Rovinatý venkov, ohrady s dobytkem, domy a domky z červených neomítnutých cihel, upravené předzahrádky, živé ploty. V hotelu se také konaly přednášky. Vedoucím a současně lektorem kurzu byl
pan Andy Hayves, vedoucí odboru výcviku Policie v Lancashire, dalšími lektory byli jeho spolupracovníci. Byli jsme orientačně seznámeni s prací britské policie, jejími cíli, zaměřením, konkrétními úkoly, podmínkami práce, výběrem nových uchazečů i adeptů na povýšení. Hlavní důraz byl kladen na výcvik nových policistů a metody jejich přípravy. Navštívili jsme také dvě policejní školy v Bruche a Hutton Hall. Jsou to velké areály s budovami pro výuku, ubytování, stravování sport, modelové situace apod., s upravenými trávníky, květinovými záhony, keři a stromy, ale přes svou rozlehlost působí příjemně a útulně. Policisté jsou finančně hodnoceni, ve srovnání s ostatní populací, mírně nadprůměrně. Nepatří mezi vrstvu bohatých, ale jsou asi tak vyšší střed. Zájem o práci u policie je velký a výběr náročný. Přijímán je zhruba jeden uchazeč ze dvou set. Od toho se také odvíjí silná motivace uspět. Ačkoliv se mladí policisté v námi navštívených školách chovali jako normální mladí lidé, kteří se umí bavit, v průběhu výuky projevovali vysoké nasazení a zájem. Uchazeč se stává policistou nástupem do policejní školy. Ve dvouleté zkušební době prochází nástupní přípravou, která je rozložena do několika etap a odehrává se dílem ve škole (výcvikovém centru) a dílem ve výkonu, kde začínající policista pracuje pod vedením mentora. Neučí se po předmětech, ale po tématech. V průběhu celé té doby si policista vede a doplňuje svou vlastní složku osobního rozvoje, ve které prokazuje splnění nároků jednotlivých etap přípravy. Pokud se vyskytne nějaký problém, je řešen individuálně. Po velkých občanských nepokojích, které se odehrály v roce 1981 v Manchesteru a dalších městech, musela britská policie zásadně změnit styl své práce. Veřejnost měla pocit, že policie neposkytuje služby, že nenaslouchá potřebám občanů, není nápomocná a vstřícná. Zabezpečení těchto úkolů se stalo pro britskou policii prioritou a muselo se také promítnout do koncepce přípravy. Zvláštní pozornost je věnována otázkám etiky práce, rovným příležitostem a vztahu k menšinám. Jako psycholog jsem byla potěšena, že koncepce přípravy nových policistů, ale i vzdělávání dospělých, se významně opírá o psychologické poznatky z oblasti učení, motivace, rozvoje osobnosti a vychází z rogersovského přístupu orientovaného na člověka(+). Je zaměřena nejen na získávání vědomostí a rozvoj dovedností, ale i na porozumění, postoje a chování. Využívá se kombinace různých výukových metod, to jest klasických přednášek, diskusí, prezentací samostatné práce, skupinové řešení problémů, praktických cvičení, modelových situací,
emočního učení. Vyžaduje se aktivní podíl studentů. Učebny jsou vybaveny mobilním nábytkem a většinou je využíváno sezení v kruhu bez stolů. Toto sezení nedělí vyučujícího od studentů, ale naopak podporuje skupinového ducha a spolupráci. Studenti se také učí pracovat s technikou a prezentují své práce pomocí zpětného projektoru nebo dataprojektoru. Učí se tak i vystupovat před skupinou, vyjadřovat se a argumentovat. Učitel zadává téma, úkoly, poskytuje informace, je nápomocen radou, zkušeností, usměrňuje diskusi, shrnuje. Atmosféra je přátelská, kolegiální z obou stran. Poslední den pobytu jsme měli možnost zúčastnit se slavnostní přísahy nových policistů. Ve slavnostně vyzdobené aule se shromáždí rodinní příslušníci, přátelé, hosté, vedení školy, pedagogové a na podium nastupují policisté a přítomnému šéf konstáblovi (analog. krajskému řediteli policie) přednesou přísahu: „Já, John Black, přísahám a slibuji, že...“ Poté je přísaha podepsána, fotografuje se a pak jsou všichni zváni na malý raut. Docela pěkný rituál, který má ledacos do sebe. Hovořili jsme o mnoha dalších věcech z teorie i praxe řízení, o pedagogice, personální práci, praktických otázkách policejní činnosti, navštívili jsme policejní ředitelství v Leylandu, cely předběžného zadržení, zúčastnili jsme se výuky v různých typech hodin. Tento článek nemůže vše obsáhnout. Snažila jsem se vystihnout to podstatné, co mě oslovilo. Celkovou atmosféru, úctu jednoho k druhému, vzájemný respekt, ne teoretizování, ale praxe opřená o seriózní vědecké poznání. Nevím, jestli se mi to podařilo, doufám, že ano. Velmi příjemné bylo zjištění, že cesta nebyla zbytečná, že jsme se dozvěděli a viděli mnoho zajímavého, inspirativního pro osobní poznání i pro naši práci. Na druhé straně jsme se přesvědčili, že i nám, v českém policejním školství, se podařilo udělat kus dobré práce a že naše směřování je v souladu se směřováním vyspělého světa. Mgr. Jitka Jurásková ___________________________________________________ (+) Carl Ransom Rogers (1902-86), americký psycholog, zakladatel nedirektivní, na člověka zaměřené psychoterapie. Druhého člověka považuje za bytost pozitivní, svobodnou a tedy i za své činy odpovědnou. Klade důraz na mezilidské vztahy a sebeutváření díky životu s ostatními ve smyslu humanistické psychologie. Tyto myšlenky promítá i do oblasti vzdělávání.
Vzpomínky na moře Mám rád moře, tu jeho úžasnou nekonečnou vodní plochu, jejíž barva je v každé vteřině jiná a za jejíž barevné odstíny by se nemuseli stydět nejuznávanější světoví malíři. Je jak žena, která je někdy krásná, hodná, milá a něžná, ale občas dovede být velmi nepříjemná, zlobivá, umíněná, a jak řekl klasik - je lepší stát raději opodál. Právě tyto proměny jsou nezapomenutelné, protože vytváří nálady, pohodu, klid, přináší nové myšlenky, podílí se na vzniku nových vztahů, nových lásek, přátelství, pohledů apod. Moře v nás vzbuzuje nádherné pocity volnosti, svobody, odpočinku i aktivního pohybu. Při procházkách či při plavání v moři však můžete najít i celou řadu různých předmětů a věcí, které jsou někdy pro ně charakteristické, ale někdy tedy rozhodně ne. Sbírám kameny, mušle, různé ulity, schránky z různých mořských živočichů apod. Co však nesbírám, jsou např. zimní kabát, polštář, boty, sklenice, PET láhve, mazut, větve, stromy, špínu, pěnu, pyžamo, dámské kalhotky a celou řadu dalších anorganických prvků. V moři jsem našel krásný samorost, který mám na chalupě. Navštívil jsem různá moře, ale nejraději jezdím na Jadran z
italské strany. Vím, že někdo namítne, že tam je moře skutečně špinavé a že v Chorvatsku je čisté. Je to ale skutečně jen naivní představa, protože Jadran je špinavý všude. Já k tomu dodávám, když čas od času nacházím něco, co do moře rozhodně nepatří, že v Chorvatsku asi uklízeli. Je zajímavé vidět v Itálií v moři zaručeně „italské“ vepřové maso ve vlastní šťávě, játrové paštiky, igelitové reklamní sáčky z českých supermarketů či klasické obaly od cigaret zn. Petra či Sparta a od řady dalších výrobků české provenience. Jednou takhle plavaje v moři vidím nějaký namodralý barevný papírek. Byl velmi podobný bankovce v hodnotě 20 euro. Když jsem ho vzal do ruky, zjistil jsem, že tedy nezbohatnu. Byla to rozmočená etiketa ze známé české minerálky Mattoni. V té chvíli jsem si vzpomněl na známý reklamní slogan - Kde to žije, tam je Mattoni. Já však k tomu dodávám, že u moře to opravdu žije, a to obzvláště večer či v noci – i bez té minerálky. Až příští rok pojedete k moři, budu rád, když tam budete nacházet jen mušle, kameny, vyhřátý písek a příjemné sousedy na pláži. To ostatní dejte raději do kontejnerů, kterých je u moře všude dostatek. Již dopředu vám přeji čisté moře, slunečné dny, báječnou pohodu a také šťastný návrat domů. Mgr. Vladimír Machát
B O J S P O Č Í T A Č E M - V. Síťové tiskárny a tisk
Počítačová síť umožňuje mimo jiné využívat k tisku síťové tiskárny, tj. tiskárny, které jsou připojeny k síti pomocí tiskových serverů a jsou dostupné více uživatelům sítě. Tisk na těchto tiskárnách však není bezproblémový. Složitost sítě a jejího zabezpečení s sebou nese občasný výskyt „zamrznutí“ tisku (samozřejmě především tehdy, když na dokument někdo čeká). Popišme si nyní, jak sledovat průběh tisku a co dělat, když „se netiskne“. Z nabídky Start vybereme Nastavení - Tiskárny a poklepeme na tiskárnu, kterou chceme sledovat. Otevře se nám okno tiskárny, ve kterém můžeme sledovat frontu tiskových úloh. Každá úloha je zde představována jedním řádkem, na kterém jsou zobrazeny důležité údaje o tištěném dokumentu (autor, čas vložení, stav atd.). Většinou se dokumenty tisknou v tom pořadí, v jakém do fronty přišly. Dokument však lze pozastavit; v tom případě jej ostatní předbíhají. Základní stavy dokumentů jsou Připraven (Ready), Pozastaven, Tiskne se. Nedostal-li se náš dokument do tiskové fronty, nejdříve zkontrolujeme, zda tiskárna není odpojena (off-line, ikonka tiskárny je šedá, nevýrazná), pak zkusíme tisk na jiné tiskárně, případně restartujeme Windows (Start – Ukončit – Restartovat).
Jestliže se náš dokument zařadil do fronty tiskových úloh, čekáme, až se dostane „na řadu“ a začne se tisknout (to může být hned, pokud je ve frontě jediný). Je-li úloha pozastavena, uvolníme ji volbou Dokument – Pokračovat. Jakmile je stav dokumentu „Tiskne se“, měl by se skutečně tisknout na tiskárně. Není-li tomu tak (vloudila se chybička), je zbytečné posílat na tuto tiskárnu další dokumenty, ale musíme nejprve frontu vyprázdnit a postupným vypínáním tiskových zařízení „vyčistit“ a znovu nastavit celou cestu dokumentu na tiskárnu. Postup je následující:
Stornujeme nebo pozastavíme postupně všechny tiskové úlohy, nejprve ty čekající, nakonec tu, která se tiskne (cizí úlohu však může pozastavit nebo zrušit pouze její autor nebo administrátor sítě). Stornované úlohy kromě té, která se tiskne, postupně zmizí z fronty. Tištěná úloha vám nejdříve sdělí, že na tuto operaci nemáte právo, ale pak přejde do stavu odstraňování. Přejdeme k tiskárně (pokud tiskárna tiskne, vyjmeme papír ze zásobníku a počkáme, až se dotiskne poslední list). Tiskárnu vypneme vypínačem (tím se vymaže to, co je v paměti tiskárny). Vypneme tiskový server (šedá krabička) vytažením černé šňůry (jacku) – tím se vymaže to, co je v paměti tiskového serveru. Asi po 10 vteřinách zapneme tiskový server zasunutím jacku. Zapneme tiskárnu. Jdeme se podívat, zda z tiskové fronty zmizela i ta úloha, která byla tištěna. Nezmizela-li, voláme administrátora sítě. Je-li vše v pořádku, zkusíme znovu tisk dokumentu. RNDr. Vlastimil Bartoš
ANONYMNÍ TELEFONNÍ LINKA POMOCI V KRIZI Dnem 14. 11. 2002 zřídil policejní prezident rozkazem č. 162 anonymní telefonní linku pomoci v krizi, která je určena pro policisty a jejich rodinné příslušníky, a to po služebních linkách 834 688, z veřejné telefonní sítě 974 834 688. Prožívat krize je normální - obrátit se o pomoc je rozumné. Služba na lince garantuje: anonymitu volajícího (aparáty bez displeje), bezpečí volajícího (princip lékařského tajemství), profesionalitu (vycvičený tým policistů a psychologů), lidský zájem o osobu a její problém (tým tvořený dobrovolníky). Nedovolte tíživé situaci, aby vás dlouhodobě ovládla.Volat může kdokoli, kdo se dostal do tíživé situace. Pracovník linky, který stojí mimo problém volajícího, je speciálně vzdělán a má lidský zájem, bývá účinným pomocníkem při řešení situace a zdrojem opory, kterou každý z nás čas od času potřebuje. Mgr. J. Jurásková
Pohlazení po duši aneb Kam za kulturou Při současném uspěchaném a často stresujícím způsobu života mnoho z nás neví, že máme mezi sebou kolegy a kolegyně, kteří mají koníčky sloužící nejen k jejich vlastnímu uspokojení, ale také
k obohacení kulturního a společen-ského života nás všech, a tak třeba nevíme, že jsou mezi námi nadějní herciamatéři, režisérky, hudební skladatelé, básnířky, umělečtí fotografové, malíři anebo ilustrátoři knih. To, že jsou tito lidé schopni poskytnout nám chvíle oddechu, zastavení od shonu, chvíle radosti, snění i zamyšlení jsem si uvědomila, když jsem nedávno zhlédla v knihkupectví a galerii Světlo (knihkupectví Naděje v Brně na Kounicově ul. 15) výstavu obrazů našeho kolegy angličtináře Mgr. Jiřího Vidláka. V minigalerii na mě dýchla poezie Vánoc z kreseb zasněženého a v noci rozsvíceného Brna, okouzlily mě uličky Třebíče, vedle nich vesele a vtipně svítily oleje malované v duchu naivního umění. A tak vy všichni, kteří se chcete na chvíli oprostit od předvánočního shonu a podívat se, co někteří z nás všechno umí, neváhejte a jděte se na výstavu podívat. Máte čas až do 23. prosince 2002, kdy bude výstava ukončena. Galerie je otevřena v pracovní dny od 9 do 12 a od 13 do 17, ve středu od 13 do 17.30. -BV-
Režisér Moskalyk o metodice práce s nehercem V naší škole se konala 18. září 2002 přednáška a následná beseda s režisérem Antonínem Moskalykem na téma Metodika práce s nehercem. (Výmluvným svědectvím toho, že měl o čem povídat, je připomínka, že právě on režíroval Četnické humoresky, které nedávno vysílala televize a jejichž lidové podání si při každé repríze získává nové a nové publikum.) Návštěva pana režiséra byla součástí programu instrukčně metodického zaměstnání zaměřeného na technické
aspekty práce s figuranty v rámci praktické výuky formou modelových situací v policejním školství -ZA-
Studenti píší. Svoboda Sedím na patníku a v dálce zapadá krvavé slunce v dusném, špinavém letním soumraku ... Bezbarvá košile se mi lepí na zpocené, znavené shrbené tělo. Pozvedám ztěžklou hlavu a shrnuji na zad dlouhé, mastné vlasy ... Rozsvěcující se světla aut cize mžourají do prázdna a dokreslují ten pohodový, zvolna houstnoucí inverzní večer snášející se nad horkem a apatií vonící krajinou ... Prázdné ruce spočívající na záplatovaných kalhotách končících v lehkých děravých botách. Vedle stočená pokrývka a pár drobností. Už ani nevím, kdy jsem se naposledy myl ... Auta. V nich řidiči, spolucestující ... Vnímám je s lhostejným pohledem, jaký může mít jen člověk, který nemusí nikam spěchat, nic mít ... Jejich pohledy. Vnímavé, chápající, plné porozumění i lhostejné, udivené, bláhově nadřazeně nasupené bázlivou chvějící se radostí z toho, že se vezou, něco mají, něco umí, ví kam jedou, jsou čistí, hrubohmotně zabezpečení otroci svých hloupých přání maskujících se za slova povinnost, musím, jinak to nejde ... Odvracím hlavu a uvolněně naslouchám sladce šťavnatému zpěvu kosa, nesoucímu se vzduchem pokročilého soumraku ... Lehký vánek nad krajinou jemně rozhoupává stébla trav a proplétá se mezi jehličím na větvích stromů vzdáleného lesa ... Vše je náhle tak daleko ... Zůstává jen chvějící se vnitřní klid rozprostírajícího se světlého vědomí ... Tak možná vypadá svoboda... Radek Beneš (1/H9) Kdo ho zná, zdráhal by se uvěřit, když se před nedávnem dozvěděl, kolikátý že křížek si připsal člen redakční rady a šéf reprografické služby (postaru RVS) p. Bořivoj Braunschläger. Redakce si oslavenci i vaším jménem dovoluje dodatečně popřát hodně zdraví, spokojenosti, grafických nápadů, ale i radosti z pohybu na sportovních kolbištích, kde je stále jako doma navzdory tomu, že kuloárové zvěsti hovoří o tom, že mladší kolegové si nejen při basketbalových mačích přejí, aby už raději ohlásil konec „sportovní kariéry“. Jak ho známe, zůstane toto přání ještě nejeden pátek bez odezvy . redakce
DO TŘETICE VŠEHO DOBRÉHO . . . Měl jsem vám zvláštní sen, v němž jsem si po víkendu bohatém na události koupil denní tisk. Byl jsem zvědav, kterak se ono periodikum vypořádá a jak kritický bude pohled komentátorů listu k poslednímu dění na jihu Evropy. Jelikož patřím do početných řad sportovních fandů, chtěl jsem číst noviny odzadu. Stalo se však něco, s čím jsem se dosud nesetkal. Co to? Na stranách 14-16, kde obvykle bývá zpravodajství ze sportu, bylo hned na první pohled něco zvláštního. Teprve potom jsem si všiml, že v záhlaví posledních tří stran je upozornění tohoto znění: „Vzhledem k rostoucímu počtu negativních jevů ve sportu přistoupila naše redakce k opatření, které má za cíl uveřejňovat jen veskrze pozitivní zprávy. Nemíníme nadále dělat reklamu všemu tomu, co u sportu šmahem odmítáme.“ A tak všechny články autorů, kteří použili nějaké slovo s negativním „nábojem“, byly editorem vyřazeny a zařazeny jsou tak jen ty, které jsou neškodné. V dolní části každé stránky je seznam titulků těch článků, které editor Šalamoun zavrhl: Vyloučení Hartiga zhatilo naději na vyrovnání; Monoposty McLarenů širší než mohou být; Tour de France - opět dopink, Hokej v Liberci ukončila dýmovnice; Netrpělivý fanoušek poničil turnikety na French open; Každý pátý Čech občas sází; Úplatky v pozadí Rallye Šumava; Triatlonista si zkrátil cyklotrasu; Házenkáři Chorvatska se dozdržovali k vítězství; Ronaldinho nasimuloval ránu do obličej a ještě dalších asi 35 titulků. Než jsem dojel tramvají do zaměstnání, dozvěděl jsem se např., co nového v dějišti příští zimní olympiády, los maďarské fotbalové ligy, co dělá po ukončení kariéry německý hokejista Eigen nebo výňatek z pravidel národní házené. Sumasumárum zprávy, které bych klidně v obdobném periodiku postrádal. Nebyl jsem však zklamán, v duchu jsem vyslovoval pochvalu onomu inteligentnímu editorovi, který jako první přišel s geniálním (a v jiných denících nevídaným) nápadem, totiž „prosívat“ negativní zprávy. Škoda, že jsem neměl víc času, určitě bych třeba hned po ránu zajel do oné redakce a onomu člověku poděkoval za to, že tímto odvážným způsobem bojuje proti negativním jevům ve sportu. Pak přijdu do zaměstnání, a když z rádia slyším, že jedna nejmenovaná stanice přešla v noci na dnešek na systém automatického seřizování časomíry podle družice NM 2, říkám si fajn, budu se taky řídit tím nejpřesnějším časem. Seřídím své hodinky, hodiny na stěně a pak kliknu za stejným účelem na systémové hodiny, ale co to: „Nemáte dostatečná oprávnění pro změnu systémového času.“ Mohu být na výsost spokojený. Jeden mi protřídí zprávy, další nastaví čas, a jelikož nejen v pohádkách, ale i v životě platí pravidlo do třetice všeho dobrého, už teď jsem v netrpělivém očekávání, kdy se na obzoru objeví onen třetí dobrodinec ... Pavel Šoba
SPORTOVNÍ BILANCOVÁNÍ ROKU 2002 V průběhu roku 2002 se zúčastnili reprezentanti školy mnoha sportovních akcí a dosáhli několika cenných výsledků.
NOHEJBAL květen Přebor škol MV v Praze - 2. místo, O putovní pohár policejního prezidenta - 2. místo, Přebor UNITOP ČR - 3. místo - vše ve složení mjr. Ing. Pavel BOHUŠ, Vladislav BENDA, Zdeněk ČERVINKA.
TENIS
duben: Tenisový turnaj čtyřher neregistrovaných hrůčů – Brno – 1. místo – pplk. JUDr. Jiří BOBEK, npor. Milan MATOUŠ.
PAINTBALL květen Přebor škol MV v Praze – 3. místo - družstvo – stržm. Pavel VICÁNY, stržm. Jan MIŇOVSKÝ, stržm. Lubomír KYVÍŘ, stržm. Pavel ŠMÉDEK, stržm. Michal BEDNÁŘ.
STŘELBA duben O putovní pohár ředitele školy - Brno - 3. místo pplk. PhDr. Petr ŠIMÁČEK, 1. místo - družstvo pplk. PhDr. Petr ŠIMÁČEK, pplk. Ing Miroslav BALÁŽ, mjr. Ing. Igor RUŽIČKA. květen Přebor škol MV v Holešově - 3. místo – IPSC – npor. Mgr. Lubomír ZNOJIL. Policejní mist-rovství ČR – 4. místo – družstvo škol MV (za SPŠ MV v Brně npor. Mgr. Lubomír ZNOJIL). červen Mezinárodní závody členských států NATO – Lešno (Polsko) – 2. místo – družstvo: KNAP, STUDENÝ, STEHNO, KŘÍŽ, Mistrovství poli-cejních škol Slovenské republiky – Pezinok – 1. místo – soutěž žen - stržm. Lenka ONDRÁČKOVÁ. září Mezinárodní závody členských států NATO - Poznaň - 3. místo – družstvo – pistole: KNAP, BALÁŠ, STUDENÝ, ŠEDÝ a 1. místo – družstvo - samopal - 2. místo – pistole – pplk. Ing. BALÁŠ. říjen Soutěž GAN Klubu Brno – 2 x 1. místo – Štěpán KNAP; Soutěž SSKP Blansko - 1. místo – pplk. PhDr. Petr ŠIMÁČEK - 3. místo – Štěpán KNAP, Soutěž Územní vojenské správy Blansko – 2. místo – pplk. PhDr. Petr ŠIMÁČEK 2. místo - družstvo - pplk. PhDr. Petr ŠIMÁČEK, pplk. Mgr. Emil VAŠEK, Štěpán KNAP.
PLAVÁNÍ únor Přebor škol MV v Brně - 6 x 1. místo - stržm. Jaroslav MUSIL - 2 x 2. místo – npor. Mgr. Petr ŠAMÁNEK - 3. místo – nstržm. Jaroslav ZBORNÍK - 2. místo – stržm. Stanislav HANÁK - 2 x 2. místo - štafeta – stržm. Jaroslav MUSIL, stržm. Stanislav HANÁK, stržm. Patrik BOKVAJ, stržm. Zbyněk MAZUR. březen Přebor UNITOP ČR – Ústí nad Labem - 3 x 1. místo – stržm. Jaroslav MUSIL - 2 x 1. místo – stržm. Marek PÁCL - 2 x 2. místo – stržm. Stanislav HANÁK.
JUDO
říjen Přebor škol MV v Praze - 1. místo - stržm. Jan PETR - 3. místo - stržm. Radek ŽEMLIČKA.
POLICEJNÍVÍCEBOJ květen Přebor škol MV v Praze – 3. místo – stržm. Jan MIŇOVSKÝ.
SILOVÝTROJBOJ květen Přebor škol MV v Praze – 3. místo - stržm. Martin POLÍVKA. Všem jmenovaným gratulujeme a přejeme mnoho dalších sportovních úspěchů. JCH-
Tenisový turnaj 2002 Tenisový oddíl SKPŠ Brno uspořádal v říjnu za účasti 8 párů turnaj čtyřher. Řady studentů zastupovaly páry Nemáš–Chasák a Viktora–Kubát. Účastníci byli rozděleni do dvou skupin. První dva páry z červené a modré skupiny postupovaly do semifinále. Boje ve skupinách byly dramatické a nebyla nouze i o kuriózní míče. Z červené skupiny do semifinále postoupili Šedivý–Chromek a Mikulášek–Polák. V modré skupině se na 1. místě umístila dvojice Bobek–Matouš, z 2. místa postupovali Jaša–Procházka. První semifiná-lový zápas byl napínavý a ještě dvě hry před koncem nebylo jasné, která z dvojic se probojuje do finále. Nakonec se z postupu po výsledku 3:6, 6:2, 6:4 radovali Šedivý s Chromkem. Druhé semifinále bylo ve prospěch Mikuláška s Polákem skrečováno pro nemoc. Do finále turnaje lépe vstoupili Šedivý–Chromek a získali první sadu. Dvojice Mikulášek–Polák však nesložila zbraně a zejména jistějšími údery ve 2. a 3. sadě, dokázala otočit průběh finálového zápasu a po setech 3:6, 6:2, 6:3 mohla zvednout nad hlavy poháry. Blahopřejeme vítězům a děkujeme zúčastněným hráčům tenisového oddílu za sportovní výkony. mjr. Ing. K. Šedivý
STRUČNĚ l3.ročník turnaje „O fotbalový pohár SKPŠ Brno“. Ve dnech 16.–19. 12. 2002 se uskuteční v naší škole 3. ročník turnaje v malé kopané. Turnaj proběhne v tělocvičně „A“ a bude zahájen v pondělí 16. prosince v 15.30 h. Všichni fotbaloví nadšenci nejoblíbenější kolektivní hry jsou vítáni ! - jch Za účasti 12 družstev proběhl v tělocvičně naší SPŠ ve středu 4. prosince Přebor školy ve florbalu. Hrálo se na 2x10 minut. Prvenství vybojovala „zásahovka“ A, před 4/F33 a „zásahovkou“ B. Naše družstvo se představilo pod názvem Švihadla ve složení P. Roman, Z. Červinka, I. Růžička, P. Bohuš, P. Šamánek, M. Jůzl a M. Urban obsadilo 4. místo. -pšMožnost využití hřiště. Na základě smlouvy o spolupráci se ZŠ Horní mohou žáci a
zaměstnanci naší školy ode dne 17. 9. 2002 využívat vnější sportovní areál ZŠ za účelem sportovní a tělovýchovné činnosti, a to následovně: každé pondělí od 15 do 22 hodin, každé úterý a čtvrtek od 18 do 22 hodin. -jchZPRAVODAJ - školní bulletin pro žáky a pracovníky Střední policejní školy MV v Brně. Vedoucí redakční rady Zuzana Armutidisová, tel. 543 544 288, zástupce JUDr. Miloslav Jedlička, tel.: 543 544 285. Členové redakční rady: PhDr. Božena Vejrostová, Mgr. Jiří Chromek, Mgr. Vladimír Machát, Bořivoj Braunschläger, Pavel Šoba a Radek Beneš (1/H9). Zpravodaj vychází jednou za tři měsíce v nepravidelném rozsahu. Intranet: http: //www.sps.bm.jm/zpravodaj/zpravodaj.htm. Články dopisovatelů nejsou obsahově upravovány. Adresa školy: Střední policejní škola MV v Brně, P. S. 365, 659 65 Brno. E-mail:
[email protected]. Povoleno rozhodnutím tiskového odboru Magistrátu města Brna. Registrační číslo: R 3/00. Vytiskla reprografická služba materiálního odd. SPŠ MV v Brně vlastním nákladem v počtu 300 výtisků - č. z. 440/2002. Uzávěrka tohoto čísla 30. listopadu 2002. Zdarma. Uzávěrka příštího čísla 28. 2. 2003
