2 17. LEDNA 2007 XV. ROČNÍK

TÝDENÍK

2

17. LEDNA 2007

V tomto čísle najdete:




Dorozumí se Češi po škole cizím jazykem? .................................... 3 Děti se svým učitelům se šikanou příliš nesvěřují .......................... 5 Škola hrou při projektu Den podle Ámose ...................................... 7

XV. ROČNÍK

Krátce... 15. ledna Začaly zápisy do prvních tříd základních škol. Budou probíhat až do 15. února a přesný termín zápisu určí ředitel školy. Podle odhadů Ústavu pro informace ve vzdělávání přijde letos k zápisu asi 111 500 dětí. Ne všichni však do školy nakonec nastoupí.

15. ledna Účastníci republikové konference profesní sekce vedoucích pracovníků Českomoravského odborového svazu pracovníků školství volili delegáty V. sjezdu, diskutovali o předpokládaných dopadech nového zákoníku práce i dalších aktuálních problémech školství.

17. ledna V Nehvizdech u Prahy proběhlo oficiální předání měřičů okamžité rychlosti a prezentace bezpečnostních opatření realizovaných v rámci akce Bezpečně do školy.

Finalisté soutěže Zlatý oříšek pro nadané a šikovné děti

17. ledna

Jak čeští ministři školství lámou rekordy Minulý týden jmenoval prezident republiky novou vládu, jejíž členkou je i ministryně školství Dana Kuchtová. Ta byla do nového kabinetu Mirka Topolánka nominována za Stranu zelených. d listopadu 1989 je Dana Kuchtová už desátým šéfem resortu školství. Životnost našich ministrů školství není zrovna velká. V úřadě vydrží v průměru něco přes rok a půl. Rekordmany jsou bezesporu Eduard Zeman a Petra Buzková, kteří v čele ministerstva stáli celé funkční období, tedy čtyři roky. Dva roky naše školství řídili Petr Vopěnka, Petr Piťha a Ivan Pilip. Působení ostatních se počítá ne na roky, ale na pouhé měsíce. Nejkratší dobu v ministerském křesle podle očekávání seděla Miroslava Kopicová, která tak na pomyslném žebříčku předstihla Jiřího Grušu. Když profesor Piťha z úřadu v Karmelitské odcházel, napsal svému nástupci dopis, v němž ho mimo jiné požádal, aby si pamatoval tři věci:

O

„1. Mějte na paměti, že vzdělanost země je znakem jejího zdraví a její prosperity, že vzdělanost je ozdobou, ale také ochranou celého národního společenství. 2. Mějte úctu k učitelství. Učitelé konají těžkou a významnou práci. Nic na tom nemění, že ji někteří konají liknavě a špatně. Bez učitelů nelze ve školství pokročit. Nebuďte nekritický, ale snažte se je získat. Zažili příliš mnoho šikanování, a potřebují proto, aby je jejich vrcholný představený povzbuzoval a vedl. 3. To nejdůležitější: mějte rád děti. Přinese Vám to radost a dá Vám to sílu. Váhu odpovědnosti, která Vám nyní připadá, může unést jenom láska. Rozhodnost se otupí, vůle poklesne, ale láska unese a překoná všechno.“

Možná by si je měla pamatovat i nová ministryně, když bude hledat odpověď na mnoho otázek, které dosud nebyly zodpovězeny. Budou školní vzdělávací programy od příštího školního roku pro základní školy povinné? Bude se na jaře 2008 maturovat podle nových pravidel? Budou moci zřizovatelé odvolávat ředitele škol podle svého uvážení či momentálních politických preferencí? Budou učitelé moci opravovat písemky večer doma, aniž by to byla přesčasová práce? Dana Kuchtová bude s největší pravděpodobností v úřadu ne roky, ale spíše měsíce. Přejme si, už vzhledem k práci tisíců učitelů a ostatních pracovníků škol, aby se nestala smutnou rekordmankou českých ministrů školství.

„Spánek je pro člověka totéž, co natahování pro hodinky.“

Na své republikové konferenci se sešli zástupci důchodců ČMOS pracovníků školství, aby zvolili delegáty V. sjezdu. Jejich kolegové z profesní sekce středního školství budou své zástupce volit v pátek.

19. ledna Na Staroměstské radnici v Brožíkově sále v Praze proběhne první regionální kolo 14. ročníku ankety Zlatý Ámos. Tentokrát o postup do semifinále budou usilovat učitelé z Prahy a Ústeckého kraje.

KARLA TONDLOVÁ

Shopenhauer

2

„To už je tenhle měsíc třetí poznámka. Tady asi pomůže jedině pořádný výprask. Kde bydlí ten váš učitel?!“

KRESBA: MILAM KOCMÁNEK

problém čtyřhodinových dětí přetrvává Čtyřhodinové děti a slučování mateřských škol se základními školami či spojování neúměrného počtu mateřinek do jednoho právního subjektu. To jsou jen některé problémy, s nimiž se potýkají učitelky mateřských škol. Jak uvedla učitelka z mateřinky v Karlových Varech, která si nepřála zveřejnit své jméno, ze čtyřhodinových dětí mají ve školce sestavenu celou jednu třídu – děti tu mají rozdělené podle věku a tyto patří do nejmladší věkové kategorie. I když chodí do školky jen na čtyři hodiny, výchovná práce je v této třídě podle učitelky úplně stejná jako s ostatními dětmi. „Dopolední činnost je prostě ta nejnáročnější z celého

dne, přitom ve třídě je jedna učitelka a na tu je to velký nápor,“ popisuje pedagožka. Se čtyřhodinovými dětmi ve školce pracuje vedoucí učitelka, protože ta má v úvazku čtyři a půl hodiny přímé práce u dětí. Pokud by ve třídě byla učitelka se standardním úvazkem, který činí šest hodin přímé práce, musela by u dětí, které chodí jen na čtyři hodiny, mít snížený úvazek. Nebo by se ve třídě muselo střídat několik učitelek, tak, aby jim úvazky vycházely – to je ale zase administrativně náročné pro školu. Co dále učitelkám mateřinek v některých krajích dělá těžkou hlavu, je slučování mateřských a základních škol do jednoho právnického subjektu a nebo slučování několika mateřských škol v jeden subjekt. Takto je například sloučeno sedmnáct mateřských škol v Jihlavě. „Je to veliký zmatek. Učitelkám se

to nelíbilo, stěžovaly si, ale přesto to bylo zachováno. S jediným rozdílem, že jedna mateřinka byla zrušena, takže jich je teď už jen šestnáct,“ popisuje Jana Dokulilová, předsedkyně sekce předškolní výchovy ČMOS PŠ v kraji Vysočina a učitelka MŠ Demlova v Třebíči. Ředitelka, která má pod sebou sedmnáct mateřinek, to podle ní nemůže absolutně zvládnout. „Pokud nebude dělat nic jiného než podepisovat pracovní neschopnosti a faktury, tak absolutně nemůže stihnout další povinnosti. Na jednotlivé mateřské školy se ani nedostane, aby je navštívila, takže vůbec netuší, co se tam děje. Takto by se to rozhodně řešit nemělo. Když už je nutné mateřské školy spojovat, tak po třech, po čtyřech, to je ale maximum. A mělo by se to dělat spádově, aby byly blízko u sebe,“ soudí učitelka. ZDEŇKA LA SALA

Talentované děti dostaly Zlatý oříšek estiletá Julie Vojtková ilustruje knížky a dokonce chystá výstavu svých kreseb v galerii v Břeclavi a také v Německu, v Chorvatsku a v USA. Zdá se vám to neuvěřitelné? Julie je jednou z deseti finalistů soutěže Zlatý oříšek, kterou už poosmé vyhlásila agentura Futura pro nadané děti. Ty dosáhly mimořádných úspěchů v různorodých sportovních či uměleckých oborech. Letos byla poprvé snížena věková hranice, takže se soutěže mohou účastnit šikovné děti od 6 do 14 let. Přihlašují je jejich rodiče, prarodiče, trenéři či spolužáci.

Š

Aby dítě Zlatý oříšek získalo, nemusí mít samé jedničky a spousty medailí, může mít ale například nápad na projekt, který někomu pomůže. Často tak získávají cenu děti, které by jinak vůbec nemohly být oceněny, protože pro jejich činnost neexistuje žádná soutěž. Letos byli finalisté vybráni ze 140 přihlášených dětí. Je mezi nimi nadějný šachista, nevidomý flétnista a klavírista, baletka, judistka, iluzionista, houslistka, neslyšící plavkyně a herečka, žonglér i cimbalistka. Půvab Zlatého oříšku je tedy v rozmanitosti oborů. Zvítězit v soutěži a získat sošku ptáčka se zlatým oříškem

v zobáčku od brněnského výtvarníka Jaroslava Homoly je především morálním oceněním, které má dítě motivovat a dodávat mu sebevědomí. Nově finalisty podpořil i generální sponzor – Česká spořitelna certifikátem na deset tisíc korun. Největší novinkou současného ročníku soutěže je to, že nekončí vyhlášením finalistů. Ti budou postupně představováni v pořadech České televize i rozhlasu, takže diváci a posluchači budou mít možnost hlasovat o celkovém vítězi. Další informace získáte na www.zlaty-orisek.cz. ZLATA ŠŤÁSTKOVÁ

ministryně školství chce odložit nové maturity Odložit zavedení plánovaných jednotných maturit o dva roky chce nová ministryně školství Dana Kuchtová (Strana zelených). Školská reforma s výukou podle nových vzdělávacích programů má podle ní běžet i nadále. Jestli bude mít nová ministryně čas a prostor realizovat své plány, záleží na tom, zda vláda, které je členkou, získá důvěru ve sněmovně. D. Kuchtová se vyjádřila, že by chtěla školám pomoci, aby dokázaly zvládnout přechod na reformu. Se změnami ve školství by ráda čtk více seznámila veřejnost.

V krizi pomůže chat Další krizovou linku určenou dětem a dospívajícím v nouzi otevřelo Sdružení Linka Bezpečí spolu se serverem Xchat.cz portálu Centrum.cz. Děti i dospívající tak mohou od začátku nového roku žádat o pomoc i v internetové poradně na adrese chat.linkabezpeci. cz a xchat.centrum.cz/lb/. Děti tak mají k dispozici kromě známé telefonní linky a emailu další spojení. Podle ředitele Sdružení Linka bezpečí Tomáše Květáka je chat dnes často přístupnější než telefon. Chat je k dispozici každé pondělí, úterý, čtvrtek a sobotu vždy od 15 do 17 hodin a od 19 do 21 hodin. Počet místností i hodiny, po které budou odborníci na chatu s dětmi komunikovat, se bude postupně zvyšovat na zls každodenní provoz.

3

Dorozumí se současný prvňáček po skončení školní docházky alespoň jedním cizím jazykem? Z výroční zprávy České školní inspekce za školní rok 2005/2006

Zlepšit jazykovou vybavenost občanů České republiky, naučit je porozumět a komunikovat alespoň ve dvou cizích jazycích, kromě mateřského, je cílem Národního plánu výuky jazyků pro období 2005 – 2008.

FOTO: ALENA TUČÍMOVÁ

lepšit jazykovou vybavenost občanů České republiky, naučit je porozumět a komunikovat alespoň ve dvou cizích jazycích, kromě mateřského, je cílem Národního plánu výuky jazyků pro období 2005 – 2008. Cíl je to opravdu pěkný, otázkou ale zůstává, zda se ho podaří realizovat. Přesto, nebo snad právě proto i Česká školní inspekce ve školním roce 2005/2006 zaměřila svou kontrolní činnost na výuku cizích jazyků v základních a středních školách. Podle jejího zjištění trvale narůstá mezi žáky zájem o angličtinu a klesá zájem o němčinu. Další cizí jazyky nabízejí žákům především střední školy. Od loňského září se povinně vyučuje první cizí jazyk (angličtina) již od třetího ročníku základní školy. Základní i střední školy mohou také vyučovat, pokud k tomu mají podmínky, některý předmět v cizím jazyce. Jak však uvádí zpráva České školní inspekce, v žádné z více než sedmdesáti kontrolovaných základních škol a více než osmdesáti středních škol nebyl vyučován ani všeobecně vzdělávací, ani odborný předmět v cizím jazyce. Důvod, proč školy tuto možnost nevyužily, je asi na-

Z

snadě. Nemají k tomu personální podmínky. Třebaže se ve více než třetině sledovaných základních a středních škol personální podmínky pro výuku cizích jazyků v posledních dvou letech, podle inspekční zprávy, zlepšily, nastoupilo více aprobovaných jazykářů, část neaprobovaných úspěšně zakončila některou z forem jazykové a metodické přípravy a zpomalil se odliv kvalifikovaných jazykářů, vyučuje stále v základních školách pouze 29 procent kvalifikovaných

ce je v gymnáziích. U středních odborných škol a středních odborných učilišť to už tak optimistické není. Angličtinářů je zde aprobovaných pouze 46 procent, němčinářů 58 procent a téměř 70 procent francouzštinářů. Z celkového počtu učitelů cizích jazyků ve všech navštívených školách nemělo vysokoškolské vzdělání jen 6,5 procenta. Převážná většina z nich však vysokou školu studuje. A co se týká rodilých mluvčí, je jich do výuky zapojeno nepatrně.

Máme zaměřeno na... angličtinářů a 44,8 procenta němčinářů. Anglický jazyk dokonce v základních školách vyučovalo téměř 20 procent pedagogů bez vysokoškolského vzdělání. Aprobovanost jazykářů je podle výroční zprávy z roku 2004/2005 závislá i na velikosti školy. Čím větší škola, tím více aprobovaných učitelů. Střední školy mají personální podmínky pro výuku cizích jazyků o něco lepší. Angličtinářů je aprobovaných více než 80 procent, němčinářů téměř 84 procenta a francouzštinářů bezmála 90 procent. Samozřejmě, že nejlepší situa-

Hodnocení České školní inspekce ukazuje, jaký je stav v aprobovanosti učitelů v základních a středních školách, nic však nevypovídá o úrovni jazykových znalostí žáků. Ta se dá pravděpodobně sledovat daleko hůře. Testování je sice jedna z forem, ale ani ta není zcela objektivní, a navíc výsledky testů u jednotlivých žáků mohou být silně ovlivněny jejich další samostatnou výukou – docházkou do jazykových kurzů, soukromou výukou či jinou další formou výuky. Úroveň výuky jazyků se dá ale opravdu zvyšovat jedi-

ně zvyšováním úrovně pedagogů, a to nejen po stránce jejich znalostí. Pokud se však zaměříme pouze na ni, pak lze konstatovat, že vedle běžného vysokoškolského studia pro pedagogy existuje i řada dalších kurzů. Mnohé pod záštitou ministerstva školství nabízí Národní institut pro další vzdělávání, a to nejen pro neaprobované jazykáře prvního i druhého stupně základních škol, ale i pro učitelky škol mateřských a středních. Podle zprávy České školní inspekce se do dalšího vzdělávání zapojilo více učitelů středních škol než základních, ačkoliv je odborná kvalifikovanost učitelů zvláště anglického jazyka v základních školách horší než ve školách středních. Zájem učitelů o nové formy studia cizích jazyků se dá svým způsobem posuzovat i podle jejich zapojení do projektů Evropské unie a zahraničních stáží. I tady inspekční zpráva konstatuje, že dvacet učitelů základních škol a 103 učitelé škol středních získávali zkušenosti v projektech Evropské unie a 58 učitelů se zúčastnilo zahraničních stáží. Jestli je nabídka zahraničních stáží, a to nejen jich, vyšší než zájem o ně, zpráva neříká. OLGA ŠEDIVÁ

4 Poznámka V časopisu Univerzity Karlovy jsem si přečetl rozhovor s prorektorem Horynou. Zaujala mě jeho slova, že boj s úředníky ministerstva kultury bere jako svoji soukromou válku, ale že oproti totalitě se již situace změnila. Doslova přitom uvedl: „Za minulého režimu boj s papaláši znamenal, že když jste se ozval a něco řekl, oni na to reagovali. Dneska je situace těžší. I když říkáte různé věci, je to někdy, jako byste mlčel. Protože máte svobodu cokoliv říkat, ale oni mají taky svobodu na to kašlat.“ Po přečtení těchto slov jsem si uvědomil, že prorektor poukázal na jednu ze zatím nepříliš jasně postřehnutelných a registrovaných změn, k nimž po listopadu 1989 došlo. Nemyslím si přitom, že se na náměstích cinkalo klíči také kvůli této změně.

Soukromá válka Jistě, šlo o to, aby každý měl možnost svobodně se vyjádřit k nejrůznějším skutečnostem a problémům. Obecně se však předpokládalo, že příslušné úřady by na takováto vyjádření také odpovídajícím způsobem reagovaly. Rozhodně jsme si tehdy nemysleli ani to, že po sedmnácti letech budeme opět hovořit o jakýchsi papaláších. Prorektor Horyna sice mluvil speciálně o ministerstvu kultury, což bylo dáno jeho uměnovědným vědeckým zaměřením, ale jako funk cio nář vysoké školy mohl jistě adresně jmenovat i některé jiné ministerstvo. Navíc i s konstatováním, že v totalitních letech z papalášských pozic reagovali obvykle samotní papaláši. Dnes místo nich nejčastěji reagují – pokud vůbec reagují – sice příjemněji vyhlížející mluvčí, mnohdy by jim ale více slušelo označení mluvkové. Ještě jednu věc je ale zapotřebí popravdě připojit. Reakce na „narušené soukromí“ bývá nejen častější, ale i podstatně rychlejší, než ta na věcné a odborné připomínky či problémy. PETR KABEŠ

Riziko vyplývající z přeplněných tříd je jedním z palčivých problémů, jejichž řešení projednával republikový výbor sekce předškolní výchovy ČMOS pracovníků školství. FOTO: ZLATA ŠŤÁSTKOVÁ

Učitelky mateřských škol žádají zlepšení pracovních i platových podmínek N

ařízení vlády o platových poměrech ve veřejných službách a správě ze dne 6. prosince 2006 se stalo terčem kritiky republikového výboru sekce předškolní výchovy ČMOS pracovníků školství na jeho jednání 10. ledna v Praze. Jde o to, že zatímco nový zákoník práce zakotvuje pětiprocentní navýšení platů, dopad nařízení znamená v praxi pokles reálné mzdy. Z jednání sekce vyplynulo ustanovení, v němž účastníci podporují snížení věkové hranice odchodu do důchodu pro pedagogické pracovníky, navrhují rozšíření platové tabulky před odchodem do důchodu o další stupeň a žádají vedení svazu o uskutečnění

projektu „Prevence stresu a pracovního vyhoření“ i pro učitelky mateřských škol. Členové sekce žádají vedení svazu o jednání s MŠMT ke správnímu řádu tak, aby byly pro mateřské školy vytvořeny rovné podmínky poskytování finančních prostředků na zajištění rostoucí administrativy. Další jednání by měl odborový svaz vést s MŠMT o umožnění studia učitelkám mateřských škol v souladu s předepsaným bakalářským vzděláním vyplývajícím ze školského zákona. Členky sekce dostaly za úkol zjistit ve svém kraji výši platů pedagogických i nepedagogických pracovníků za minulý rok, aby mohly být srovnány s průměrným

platem v kraji i v celé republice. Dále budou členky sekce sledovat, zda v jejich oblasti nedochází ke zhoršování pracovních podmínek v mateřských školách. Důležitým úkolem je také řešit problémy s nastavením krajských finančních normativů pro předškolní vzdělávání. Sekce dále jednala o přípravě volební konference a organizačních záležitostech. Konkrétní otázky z pracovněprávní problematiky zodpovídala odborová právnička Jitka Šulcová. Pokud máte i vy dotaz pro právníky a jste členy odborového svazu, můžete využít telefonické konzultace na jejich pražském telefonním čísle 234 462 235 nebo 234 462 451. Zlata ŠŤÁSTKOVÁ

Zákoník práce a změny v daních

§

Nový zákoník práce vyvolává změny v oblasti daní a pojistného. Abyste se lépe v této problematice orientovali, zahajujeme na stránkách Týdeníku Školství nový seriál pod názvem Zákoník práce a změny v daních. Při jeho zpracování autor vycházel z výkladu ČMKOS po konzultaci s MF ČR a zástupci MPSV ČR. ový zákoník práce je postaven na zásadě „co není zakázáno, je dovoleno“. Tato filozofie se kromě tohoto zákona promítá i v celé řadě doprovodných zákonů, mezi jinými i v zákoně o daních z příjmů a zákonech o pojistném. S účinností od ledna 2007 se za výdaje (náklady) vynaložené na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů považují také výdaje na pracovní a sociální podmínky, péči o zdraví a zvýšený rozsah doby odpočinku zaměstnanců vynaložené zaměstnavatelem v souvislosti s realizací práv zaměstnanců vyplývající z kolektivní smlouvy, vnitřního

N

předpisu zaměstnavatele, pracovní nebo jiné smlouvy, pokud tento nebo zvláštní zákon nestanoví jinak. Současně pro zaměstnavatele zůstává zachována možnost výdaje vynaložené na zlepšování pracovních a sociálních podmínek zaměstnanců hradit z fondu kulturních a sociálních potřeb, ze sociálního fondu, zisku po zdanění nebo na vrub nedaňových výdajů zaměstnavatele. Nadále také platí, že vymezená sociálně orientovaná nepeněžní plnění poskytovaná zaměstnavatelem z FKSP, sociálního fondu, zisku po zdanění nebo na vrub nedaňových výdajů zaměstnava-

tele jsou na straně zaměstnance osvobozena od daně. Pokud jde o uplatnění daňového režimu na straně zaměstnance, tak k žádné podstatné změně nedochází. Zásadní věcnou změnou, ke které od ledna 2007 dochází, je sjednocení pojetí vyměřovacího základu pro odvod pojistného v sociálním a zdravotním pojištění a sjednocení pojetí zúčtovaného příjmu. Stejný je také okruh plnění (příjmů), která se nezahrnují do vyměřovacího základu zaměstnance. Zjednodušeně lze říci, že nově se do vyměřovacího základu pro pojistné sociální i zdravotní zahrnují příjmy, které jsou zaměstnanci zúčtovány, jsou předmětem daně z příjmů fyzických osob a nejsou od této daně osvobozeny nebo nejsou uvedeny jako výjimka v nezapočitatelných příjmech. Pavel SKÁCELÍK

5

Více než polovinu dětí spolužáci týrají, některé z nich dokonce denně Žáci se učitelům se šikanou příliš nesvěřují a nehledají u nich pomoc Šikana ve školách není vůbec ojedinělá. Vyskytuje se běžně, a co je horší, učitelé tento problém příliš dobře neřeší. Potvrzuje to fakt, že žáci, kteří jsou šikanováni, nebo vědí o tom, že jejich spolužák je šikanován, se svým pedagogům příliš nesvěřují a nehledají u nich pomoc. Ukázala to i tematicky zaměřená inspekce, kterou ve školním roce 2005/2006 v 81 základních školách uskutečnila Česká školní inspekce. Zadala dotazníky, které vyplnilo 6207 žáků 8. a 9. ročníků základních škol. Jejich odpovědi potvrzují, že se ve školách různé formy šikanování běžně objevují a že učitelé nejspíše nedělají dost pro to, aby tento problém řešili. Jen 52 procenta školáků věří, že je škola umí před šikanou ochránit. Důsledkem je to, že se děti na své kantory s prosbou o pomoc ani neobracejí. Z analýzy inspekce vyplývá, že 48 procent žáků bylo u toho, když někdo ze třídy ubližoval jinému spolužákovi. Jen 58 procent žáků, kteří byli svědkem šikany, na to upozornilo učitele a jen ve 42 procentech případů to pomohlo. Školáci dále řekli, že pokud se stali obětí šikany, nejvíce jim pomohli kamarádi (v 68 procentech případů), na které se také nejčastěji se svým problémem obraceli. Až na druhém místě

jim podávali pomocnou ruku třídní učitelé (v 18 procentech) – ukazuje se, že verbální poučení pedagogů o postupu při výskytu šikanování, o kterém se zmínilo 85 procent žáků, je nejspíše málo účinné. Jaké způsoby šikany jsou nejčastější? Jednoznačně psychický, jako jsou pomluvy, nadávky, posměch a ponižování. K tomu se

který metodikovi může hodně pomoci, mělo ovšem jen 9 procent sledovaných škol. Skoro ve všech základních školách, které inspekce ve školním roce 2005/2006 navštívila, metodici prevence zajišťovali poradenství k prevenci sociálně patologických jevů – svou osvětu zaměřili na učitele, žáky i rodiče, sondovali situaci ve třídách.

Naše téma... školáci uchylují průměrně sedmkrát více než k fyzickému násilí v podobě bití, ran pěstí, fackování a kopání. Jedna a tatáž oběť je terčem šikany nejčastěji jednou za měsíc (v 55 procentech případů), ale celých 13,5 procenta dětí vypovídá, že jsou svými spolužáky psychicky či fyzicky týrány každý den. Šikany se obvykle dopouštějí jednotliví žáci (ze 43 procent) nebo dvojice žáků (25 procent). Častěji jsou to kluci (59 procent). Jak dále ukázala sonda inspekce v základních školách, z celkových 2305 pedagogů, kteří prošli dalším vzděláváním, se jen 269 účastnilo kurzů k problematice sociálně patologických jevů. V 82 procentech základních škol školní metodici prevence sociálně patologických jevů proškolili své kolegy. Školního psychologa,

V tom, jak se školy staví k prevenci sociálně patologických jevů, se situace obrací k lepšímu – ředitelé ani učitelé podle závěrů inspekce už tuto problematiku nezlehčují, a pokud se žáci chovají nevhodně, snaží se to řešit spolu s rodiči, poradenskými za-

řízeními, orgány péče o rodinu a dítě či s policií. Není tomu tak ale u šikany, kde se školáci svěřují kamarádům namísto svým učitelům. Zdrojem problémů a vzniku šikany mohou být špatné vzájemné vztahy mezi dětmi. Potvrdily to odpovědi žáků 8. a 9. ročníků v již zmíněných dotaznících. Většina z nich (95 procent) sice má ve třídě dobrého kamaráda, ale jen 37 procent říká, že jsou ve své třídě rádi. Potvrdili, že ti, kdo ve škole šikanují, se zaměřují ve svých pomluvách, nadávkách a ponižování především na děti fyzicky či intelektuálně jiné. To, podle závěrů inspektorů, ukazuje na to, že čtrnácti a patnáctileté děti jen velmi málo tolerují u svých spolužáků jejich odlišZDEŇKA LA SALA nost.

Cizince berou lépe než cvalíka Na druhé straně děti-cizince školáci přijímají ve svých kolektivech skoro bez problémů. Česká školní inspekce posuzovala situaci ve 28 základních školách a v pěti středních školách, které vybrala proto, že je navštěvuje větší počet žáků-cizinců. Převažují mezi nimi Vietnamci, Ukrajinci a Rusové, ze zemí EU jsou nejpočetnější skupinou Slováci. Jak potvrdili ředitelé škol, při začleňování těchto dětí mezi ostatní spolužáky neměli ve školách žádné velké problémy. Pokud se ojediněle objevily, uměli je řešit – pomohla v tom i podpora rodičů těchto dětí. Školy ve své výuce i při mimoškolních aktivitách zařadily prvky multikulturní výchovy, děti-cizinci měly příležitost seznámit spolužáky s kulturou své země. Jen dvě z navštívených škol této zls problematice nevěnovaly nijak zvláštní pozornost.

Kde jsou dobré vztahy, šikaně se nedaří Šikana je velký problém v učilištích, ale začíná už v základních školách.Tam se projevuje ve špatných vztazích, kdy děti například vydělí spolužáka ze svého kolektivu. Právě tady mají učitelé šanci začít s problémem pracovat. „Potíž je, že třídy dnes nejsou celistvé, žáci nejsou spolu od první až do deváté třídy, jako v minulosti. Ve třetí třídě někteří žáci odcházejí na jazykové školy, v páté na víceletá gymnázia a na matematické a tělovýchovně zaměřené školy, v sedmé opět na víceletá gymnázia. Třídy se neustále doplňují novými dětmi, nebo se slučují dvě poloprázdné třídy. Vznikají tak často dvě party, a když se navíc přistěhuje nové dítě, je to najednou ´vítaná´ oběť a vítaný cíl agrese nespokojené skupiny.

Tady mají učitelé skutečně těžkou pozici,“ vysvětluje ředitelka Pedagogicko-psychologické poradny pro Prahu 1, 2 a 4 Václava Masáková. Tam, kde ředitelé a ředitelky pečují o pedagogický sbor, aby v něm byly dobré vztahy, je podle ní ve škole lepší klima. Dobře se učí ve třídách a vládne tam dobrá atmosféra, třídní učitelé více se svou třídou žijí a také šikaně se daří méně. „Pokud ale ředitel jen rozdává úkoly a s pedagogy nekomunikuje, škola je takzvaně rozložená, vzájemné vztahy a atmosféra v učitelském sboru jsou napjaté, a to se negativně projeví i v třídních vztazích,“ soudí ředitelka poradny. Se svými kolegy připravili a realizují projekt ve školách v Praze 2, při němž učitele trénují, jak předcházet

šikaně – jak ji rozpoznat a zacházet s ní. „Radíme třídním učitelům, aby pravidelně organizovali třídní hodiny. Mnozí to tak dělají a zjistili, že to má smysl, že tak žáky víc poznávají a berou je jinak, než v běžné vyučovací hodině,“ popisuje zkušenosti V. Masáková. Pracovat s problematikou šikany se podle ní dá i v prvouce, hodinách rodinné výchovy či osobnostní výchovy. Dobré je se co nejčastěji vídat s rodiči, vtáhnout je do školního života, aby věděli, co se ve třídě děje. Ti tak začnou s učiteli víc spolupracovat a důvěřovat jim, čímž se šikana lépe řeší. Už rok a půl běží projekt Institutu pedagogicko-psychologického poradenství a Národního ústavu odborného vzdělávání,

v rámci něhož na sto čtyřech školách pracují poradenská pracoviště. Působí v nich školní psychologové a školní speciální pedagogové, výchovní poradci, školní metodikové prevence a s nimi spolupracuje konzultační tým pedagogů školy. Ukázalo se, že ve školách zapojených do projektu, snadněji určují žáky, kteří jsou rizikoví, mají učební a výchovné problémy, a těm pak věnují zvýšenou pozornost. „Tito odborníci mohou na žádost učitele zmapovat vztahy ve třídě a pracovat se třídou ještě než se problém rozvine tak, že už ohrožuje děti i školu,“ konstatuje ředitelka IPPP Jana Zapletalová. Psychologové a speciální pedagogové podle ní učí pedagogy rozeznávat včas už první příznazls ky šikany.

6

Ředitelská abeceda Počty žáků v základní škole Počty žáků ve školách a třídách (1) Školy, s výjimkou škol uvedených v odstavcích 2 až 5, mají nejméně 17 žáků v průměru na 1 třídu. (2) Škola tvořená jednou třídou prvního stupně má nejméně 10 žáků ve třídě. (3) Škola tvořená dvěma třídami prvního stupně má nejméně 12 žáků v průměru na 1 třídu. (4) Škola tvořená třemi třídami prvního stupně má nejméně 14 žáků v průměru na 1 třídu. (5) Škola tvořená čtyřmi a více třídami prvního stupně má nejméně 15 žáků v průměru na 1 třídu. (6) Ustanovení odstavců 2 a 3 lze využít také pro stanovení nejnižšího počtu žáků v průměru na 1 třídu ve školách s jazykem národnostní menšiny (§ 14 odst. 2 školského zákona), jestliže je to pro školu s jazykem národnostní menšiny výhodnější. (7) Nejvyšší počet žáků ve třídě je 30. Zřizovatel školy může povolit výjimku do 4 žáků. Škola může vyučovat volitelný předmět nebo nepovinný předmět, pokud se k němu přihlásí alespoň 7 žáků ve školním roce. V souladu se školním vzdělávacím programem lze na výuku některých předmětů dělit třídy na skupiny, vytvářet skupiny žáků ze stejných nebo různých ročníků nebo spojovat třídy. Počet skupin a počet žáků ve skupině se určí zejména podle prostorových (vyhláška č. 108/2001 Sb., kterou se stanoví hygienické požadavky na prostory a provoz škol), personálních a finančních podmínek školy, podle charakteru činnosti žáků, v souladu s požadavky na jejich bezpečnost a ochranu zdraví a s ohledem na didaktickou a metodickou náročnost předmětu. Nejvyšší počet žáků ve skupině je 30. Při výuce cizích jazyků je nejvyšší počet žáků ve skupině 24. Nejvyšší počet dětí v přípravné třídě (§ 47 odst. 1 školského zákona) je 15. Při akcích konaných mimo místo, kde škola uskutečňuje vzdělávání, nesmí na jednu osobu zajišťující bezpečnost a ochranu zdraví žáků připadnout více než 25 žáků. Výjimku z tohoto počtu může stanovit s ohledem na náročnost zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví žáků ředitel školy. § 14, 15, 23 a 47 zákona č. 561/2004 Sb., školský zákon § 3, 4, 5, 7 a 11 vyhlášky č. 48/2005 Sb., o základním vzdělávání

Vedoucí funkce jmenováním Které vedoucí funkce bude možno podle nového zákoníku obsazovat na základě jmenování? ový zákoník práce zachovává možnost založení pracovního poměru jmenováním. Bližší úpravu postupu při jmenování zaměstnance na vedoucí pracovní pozici zákoník práce neobsahuje. Případy, kdy je pracovní poměr zakládán jmenováním, jsou taxativně uvedeny v § 33 odst. 3 zákoníku práce, kde se stanoví: „Jmenováním se zakládá pracovní poměr pouze u vedoucích organizačních složek státu, vedoucích organizačních jednotek organizačních složek státu, ředitelů státních podniků, vedoucích organizačních jednotek státních podniků, vedoucích státních fondů, jestliže je v jejich

N

čele individuální orgán, vedoucích příspěvkových organizací, vedoucích organizačních jednotek příspěvkových organizací a u ředitelů školské právnické osoby, nestanoví-li zvláštní právní předpis jinak. Jmenování provede ten, kdo je k tomu příslušný podle zvláštního právního předpisu, popřípadě vedoucí organizační složky státu.“ Pracovní poměr založený jmenováním má odchylnou právní úpravu, pokud jde o jeho skončení. Jinak pro tento pracovní poměr platí ustanovení o pracovním poměru sjednaném pracovní smlouvou (§ 38 odst. 2 zákoníku práce). VÍT BERKA

FOTO: ALENA TUČÍMOVÁ

Požadavky na kvalifikaci Jaké jsou v současné době stanoveny požadavky na kvalifikaci učitelů prvního stupně základní školy? odle ustanovení § 3 odst. 1 zákona o pedagogických pracovnících (zákon č. 563/ 2004 Sb.) je jednou ze součástí předpokladů, které musí pedagogický pracovník splňovat, odborná kvalifikace pro přímou pedagogickou činnost, kterou vykonává. Na učitele prvního stupně základní školy se vztahuje úprava obsažená v § 7 zákona, kde se stanoví: „(1) Učitel prvního stupně základní školy získává odbornou kvalifikaci vysokoškolským vzděláním získaným studiem v akreditovaném magisterském studijním programu v oblasti pedagogických věd zaměřené na a) přípravu učitelů prvního stupně základní školy, b) pedagogiku předškolního věku a vysokoškolským vzděláním získaným studiem v akreditovaném bakalářském studijním programu v oblasti pedagogických věd zaměřené na přípravu učitelů prvního stupně základní školy nebo vzděláním v programu celoživotního vzdělávání uskutečňovaném vysokou školou a zaměřeném na přípravu učitelů prvního stupně základní školy, c) přípravu učitelů druhého stupně základní školy a vysokoškolským vzděláním získaným studiem v akreditovaném bakalářském studijním progra-

P

mu v oblasti pedagogických věd zaměřené na přípravu učitelů prvního stupně základní školy, nebo vzděláním v programu celoživotního vzdělávání uskutečňovaném vysokou školou a zaměřeném na přípravu učitelů prvního stupně základní školy, nebo d) vzděláním podle odstavce 2 písm. a). (2) Učitel prvního stupně základní školy, který vykonává přímou pedagogickou činnost ve třídě nebo škole zřízené pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami, získává odbornou kvalifikaci a) vysokoškolským vzděláním získaným studiem v akreditovaném magisterském studijním programu v oblasti pedagogických věd zaměřené na speciální pedagogiku pro učitele, nebo b) vzděláním stanoveným pro učitele prvního stupně základní školy podle odstavce 1 a vysokoškolským vzděláním získaným studiem v akreditovaném bakalářském studijním programu v oblasti pedagogických věd zaměřené na speciální pedagogiku, nebo vzděláním v programu celoživotního vzdělávání uskutečňovaném vysokou školou a zaměřeném na speciální pedagogiku.“

Požadavky na kvalifikaci učitelů stanoví zákon 563/2004 Sb.

VÍT BERKA

7

zkušenosti nápady inspirace projekty záměry lekce příklady

Žáci si užívali školy hrou při projektu Den podle Ámose Letošní školní rok je posledním, kdy se ve školách učí podle „starého“. Od září 2007 budou pevné osnovy nahrazeny rámcovými vzdělávacími programy. Ministerstvo školství si slibuje, že se tím odstraní encyklopedické vzdělávání, a žáci se tak lépe připraví pro praktický život. Základní rozdíl spočívá v jedné věci. Současné osnovy stanovují počet hodin na určitý předmět. Rámcové vzdělávací programy určují soubor schopností a dovedností žáka. Přípravy a práce na školních vzdělávacích programech probíhají už delší dobu. Spousta škol zahájila testování těchto programů a začleňují je do výuky. Podobně to vyzkoušeli i v Základní škole Tomáše Garrigua Masaryka v Rouchovanech. Z pohledu starého způsobu vyučování bychom mohli říct, že se jedná o netradičně pojatou formu výuky. Ze současného pohledu je to však přiblížení k novým metodám.

Den podle Ámose Učitelé prvního stupně základní školy v Rouchovanech uspořádali v pátek 24. listopadu pro žáky tzv. Den podle Ámose. Název koresponduje s Komenským a jeho dílem Schola ludus, což je soubor her, který prohlubuje znalost latiny a kde Komenský poukazuje na nutnost názorového učení a použití příkladů. „Připravili jsme pět skupinek s různými tématy činností. Děti se rozdělily ne podle věku, ale podle zájmů,“ přibližuje zástupkyně ředitelky Alena Pekárková. Od rána byl na chodbách školy nezvyklý ruch. Žáci se rozdělili do pěti skupinek a postupně se vystřídali v jednotlivých třídách. A tak si z nabídky mohli vybrat country tance, dramatickou skupinu, dílnu, kde se z těsta

vyráběly vánoční ozdoby, v jedné třídě se prováděly chemické a fyzikální pokusy a poslední skupina, ne však méně zajímavá, vytvářela výrobky studené kuchyně.

Pokusy žáky zaujaly Největší úspěch měla pracovní dílna zaměřená na pokusy. „Chlapi, tady to nějak vázne,“ křičí čtvrťák Vojta Vitamvás a společně s Jiřím Klimešem dává dohromady elektrickou stavebnici. Zatímco chlapci řešili problém se zapojením elektrického obvodu, u vedlejší lavice si tři dívky listovaly obrázkovou knihou s fyzikálními i chemickými pokusy. Učitel Josef Diviš vysvětloval: „Pomocí kypřicího prášku, jedné lahve, sklenice a octa vyrobíme oxid uhličitý, plyn, který je ve vzduchu kolem nás.“ Tento celkem snadný pokus žáky nenápadným způsobem přiměl k tomu, aby se zajímali o to, co vlastně dýcháme a z čeho se vzduch skládá.

Děti nikdo nenutí Za dveřmi naproti se nacvičovala pohádka O čertovi a Káče. „Při těchto činnostech poznáte žáky lépe. Už teď vím, s kým budu příště nacvičovat divadelní vystoupení,“ pochvaluje si učitelka Vlasta Žákovská.

Děti si společně připomenuly obsah pohádky a mohlo se začít nacvičovat. Všichni se aktivně zapojili. Jen jeden klučina nic hrát nechtěl. A nikdo ho nenutil. Při vystoupení svých spolužáků nevyrušoval a bedlivě je pozoroval. Proč ne? řekla jsem si a vzpomněla si na kamarádku, která dodnes nesnáší míčové hry, protože ji v základní škole nutili hrát přehazovanou a volejbal. Mnohem důležitější je motivace. Ukázat dítěti, že se nemusí bát a že když se něco nepodaří, může to zkusit znova. Vzbudit zájem je často nejtěžší, ale zároveň také nejúčinnější způsob, na který se dá navázat.

Učí se zručnosti Pod vedením učitelky Jindry Klimešové se nejen dívky, ale také chlapci zúčastnili výroby vánočních ozdob z těsta. Pokud vám hlavou probleskne otázka, co tohle má společného se školním vyučováním, musím uznat, že velmi mnoho. Nejen, že rozválet nepoddajné těsto učí trpělivosti a také zručnosti, ale vede i k uvědomění si, že maminky to nemají v kuchyni zrovna nejlehčí a je potřeba jim pomáhat. Když jsem přecházela ke skupince se studenou kuchyní, míjela jsem dveře s nápisem Country tance. Stačila jsem jen

zaslechnout: „Nejlepší bylo při tom tancování to zrychlování, že jo?“

Naučili se novým věcem Velmi kladně hodnotí projekt ředitelka Jana Mittnerová. Celý den se pohybovala mezi dětmi a společně s učiteli je pozorovali. „Škola hrou – tak by se dalo výstižně nazvat páteční dopoledne. Děti strávily čas tak, že se nenudily a každý se něčemu novému naučil. Dokonce zapomněly i zlobit,“ říká spokojená ředitelka a dodává: „Za to patří poděkování učitelům, protože se jim podařilo vymyslet činnosti, které v dětech probudily tvůrčí schopnosti. O tom, že jsou takové projekty správnou cestou, nás přesvědčily šťastné a spokojené děti, které se zajímaly, kdy bude takový den příště.“ Kontakt: Jana Mittnerová Základní škola Rouchovany okres Třebíč Tel.: 568 865 224 [email protected] Pokud máte i u vás zajímavý projekt či aktivitu, s nimiž chcete seznámit ostatní školy, napište nám. Rádi je zveřejníme. Stranu připravila ZLATA ŠŤÁSTKOVÁ

8 Co znamená pojem závislá práce? Nový zákoník práce upravuje právní vztahy vznikající při výkonu závislé práce mezi zaměstnanci a zaměstnavateli a označuje je za vztahy pracovněprávní. Dříve se pojem „závislá práce“ nepoužíval. Co se tímto novým textem mění pro zaměstnance v pracovním poměru a co vlastně nový pojem znamená? Pojem „závislá práce“ nebyl předcházejícím platným zákoníkem práce používán. Ten ani pracovněprávní vztahy nedefinoval, pouze v § 1 odst. 1 stanovil, že mezi zaměstnanci a zaměstnavateli vznikají pracovněprávní vztahy. Pojem „závislá činnost“ byl používán v zákoně o dani z příjmů (§ 6 odst. 1 zákona č. 586/1992 Sb.). Nový zákoník práce v § 1 obecně vymezuje obsah toho, co upravuje, a v písm. a) stanoví, že předmětem právní úpravy jsou mimo jiné i právní vztahy, které vznikají při výkonu závislé práce mezi zaměstnanci a zaměstnavateli, a označuje tyto vztahy za pracovněprávní. Z toho vyplývá, že výkon závislé práce je možné realizovat pouze v pracovněprávních vztazích. Znaky závislé práce jsou uvedeny v § 2 odst. 4 a 5 nového zákoníku práce, kde se stanoví: „(4) Za závislou práci, která je vykonávána ve vztahu nadřízenosti zaměstnavatele a podřízenosti zaměstnance, se považuje výlučně osobní výkon práce zaměstnance pro zaměstnavatele, podle pokynů zaměstnavatele, jeho jménem, za mzdu, plat nebo odměnu za práci, v pracovní době nebo jinak stanovené nebo dohodnuté době na pracovišti zaměstnavatele, popřípadě na jiném dohodnutém místě, na náklady zaměstnavatele a na jeho odpovědnost. (5) Za závislou práci podle odstavce 4 se považují také případy, kdy zaměstnavatel na základě povolení podle zvláštního právního předpisu (dále jen „agentura práce“) dočasně

přiděluje svého zaměstnance k výkonu práce k jinému zaměstnavateli na základě ujednání v pracovní smlouvě nebo dohodě o pracovní činnosti, kterým se agentura práce zaváže zajistit svému zaměstnanci dočasný výkon práce podle pracovní smlouvy nebo dohody o pracovní činnosti u jiného zaměstnavatele (dále jen „uživatel“) a zaměstnanec se zaváže tuto práci konat podle pokynů uživatele a na základě dohody o dočasném přidělení zaměstnance agentury práce uzavřené mezi agenturou práce a uživatelem.“ Definice závislé práce by měla přispět k přesnějšímu posuzování, zda se jedná o výkon této závislé práce (kterou lze konat pouze v pracovněprávních vztazích), či se jedná o činnost vykonávanou v jiných právních vztazích.

NA VAŠE otázky

ODPOVÍDÁ Vít Berka Vzniká volbou do funkce pracovní poměr? Nový zákoník práce údajně změnil dosavadní stav, kdy volba do funkce mohla být důvodem pro vznik pracovního poměru. Žádáme o bližší výklad této problematiky. Původní znění zákoníku práce (§ 27) umožňovalo založení pracovního poměru třemi způsoby, a to pracovní smlouvou, jmenováním a volbou. Nový zákoník práce úpravu způsobů vzniku pracovního poměru mění, a to tak, že pracovní poměr bude možno zakládat pouze dvěma způsoby – pracovní smlouvou a jmenováním. Volba již není podle nového

zákoníku práce samostatným způsobem založení pracovního poměru. Jestliže zvláštní právní předpis nebo stanovy (například občanských sdružení) vyžadují, aby se obsazení pracovního místa uskutečnilo na základě volby příslušným orgánem, považuje se zvolení za předpoklad, který předchází sjednání pracovní smlouvy (§ 33 odst. 2). Pracovní poměr založený podle dosavadních právních předpisů volbou se podle § 364 odst. 3 nového zákoníku práce považuje od 1. ledna 2007 za pracovní poměr založený pracovní smlouvou.

Musí být pracovní smlouva uzavřena písemně? V novém zákoníku práce je údajně stanoveno, že pracovní smlouvu je nutno ve všech případech uzavírat písemně, jinak nepůjde o smlouvu platnou. Znamená to, že když zaměstnanec nastoupí do práce a bude pracovat, aniž má písemnou smlouvu (ta se mu vydá třeba až za několik dní), je celý pracovní poměr neplatný a zaměstnavatel může zaměstnance kdykoliv propustit? V případě uvedeném v dotaze se jedná o výklad § 34 odst. 3 nového zákoníku práce (zákon č. 262/2006 Sb.), kde se stanoví, že zaměstnavatel je povinen uzavřít pracovní smlouvu písemně. Povinnost uzavírat pracovní smlouvu písemně se tedy nově týká všech pracovních poměrů, a to i pracovních poměrů uzavíraných na dobu kratší než jeden měsíc. Tato změna však nemá v žádném případě důsledky, jichž se zřejmě tazatel obává. Povinnost zaměstnavatele uzavřít pracovní smlouvu písemně ve všech případech totiž není postižena sankcí neplatnosti. To znamená, že platná je i pracovní smlouva uzavřená jinak než písemnou formou, což vyplývalo i z předcházejícího zákoníku práce. Zavedení sankce neplatnosti pracovní smlouvy v případě nedodržení písemné formy by vedlo k výraznému zhoršení postavení zaměstnance.

Vytrácí se mezi námi vzájemná úcta ěkdy je mi z toho trochu smutno,“ zahledí se Ustaraná do šedivé okenní tabule a zlehka si zamíchá vlažnou kávu. „Dělat výchovnou poradkyni, to je dnes snad za trest. Sotva uzavřeš jeden přestupek žáků, valí se na tebe další.“ „Všiml jsem si, že se již delší dobu hájí především práva a zájmy žáků. Většina nařízení se vydává na jejich ochranu a v jejich prospěch. Dnes už pomalu bez jejich souhlasu nemůžeme dát na nástěnku jejich fotku ze sportovního turnaje a jména vítězů. Kdo se ptá nás, s čím souhlasíme a s čím ne?“ přidává se Hromádka. „To ještě nic není. Divil by ses, co vše je dnes možné zveřejnit na internetu. Díky dceři jsem navštívila stránky „Spolužáci“. To bys teprve koukal!“ povzdychne si výchovná poradkyně. „Dobře víš, že nejsem vyhlášený milovník počítačů a internetu. Dokonce jsem si ještě nestačil pořídit mobil. Vůbec netuším, oč může jít,“ přiznává češtinář. „Žáci tam zveřejňují své názory na nás. Nic proti nim. Dobře však víš, že příliš neuznávám, když žáci hodnotí práci svých učitelů. Od toho je ředitel. Veřejné urážky, pod nimiž nejsou konkrétní jména našich žáků. Pouze jejich podivné přezdívky. Internet nepřímo učí mladé lidí anonymně urážet. Kdo se zeptá nás, kantorů, jestli souhlasíme s veřejným pranýřováním svých jmen?“ posmutní Ustaraná. „Podívej, tady jsem vybrala některé, jen slušné komentáře.“„Ty, vole, ONA je jedna z nejnudnějších položek ústavního inventáře.“ „Je dobrej učitel, ale jen pokud zrovna chybí.“ „Jak je možný, že TOHLE může ještě chodit po světě a učit? „Normálně jsem mírumilovný člověk, ale JI bych nejradši nasadil betonový botičky a nechal ji plavat.“ „Docela v pohodě, na to že je už pár let po smrti.“ A podpisy? Vincent, moscy, kačka, al-Quaknaa. Hromádka opatrně rozloží papír na stůl a pátravě se zadívá ke stropu. Jako by hledal světlý bod, o který by se mohl opřít. „Souhlasím s tebou. Někdy mám však pocit, že svým žákům přestáváme rozumět. Z našeho vztahu se vytrácí vzájemná úcta. Za mnohé si můžeme sami. Ne, nechci se vůbec nikoho zastávat. Jenže příliš často jim dáváme najevo svou nadřazenost a převahu. Někdy je dokonce ponižujeme. Snažíme se je stále za něco trestat. Kolega Dvořák měl včera dozor u oběda. Křídou nakreslil u dveří tlustou čáru. Všem pohrozil, že kdo ji bez jeho svolení překročí, potupně se vrátí. Jak řekl, tak konal. Podívej se, tady máš na papíru docela jiný žákovský komentář: „Když jsem málem spadla ze židle, ONA se začala smát a s chutí mi řekla, že mi to upřímně přeje. Tím u mě definitivně skončila.“ „Nevíš, čím to může být?“ dlouze se zadívá Hromádkovi do očí. „Málo si vážíme své vlastní práce. Pořád jsme naštvaní a nespokojení. Často i právem. Žáky to ale vůbec nezajímá. Chtějí před sebou spokojené a vlídné učitele. Nevím jen, zda jejich přání umíme všichni splnit,“ ROMAN KANTOR odmlčí se Hromádka.

„N

9

Folklor si zaslouží moderní časopis, říká v rozhovoru nový šéfredaktor časopisu Folklor Oldřich Koudelka Už koncem prosince našli v poště pravidelní odběratelé první číslo nového, 18. ročníku. A možná to pro některé bylo jedno z dalších překvapení. Časopis je už na první pohled úplně jiný, než na jaký byli po léta zvyklí. I to je důvod, proč vznikl tento rozhovor. V čem je časopis Folklor nový? Především je nový svou tváří a periodicitou. A také tím, že se více zabývá lidovou kulturou jako rozmanitým celkem, nejen děním kolem souborů a festivalů. Více se dívá do budoucnosti, není pouhým vzpomínkovým bulletinem. Určen je široké rodině všech, kteří mají rádi folklor, které tato oblast oslovuje a inspiruje. A to mohou být i laikové, lidé, kteří mají rádi konkrétní regiony, jejich tance a písničky, obyčeje. Jediné, co mě mrzí, je, že dostat se více do veřejnosti není možné vzhledem k omezeným finančním prostředkům. Ty limitují rovněž počet stran nového časopisu. Proto již na startu hledáme cesty, jak situaci vylepšit. Proč jste kývl na výzvu Folklorního sdružení ČR a stal se šéfredaktorem časopisu Folklor, co vás na tom lákalo? Myslím si, že celé folklorní hnutí si zaslouží skutečně moder-

ní časopis, který je možné v rámci ekonomických limitů vytvořit. Tím vůbec nechci říci, že předchozích sedmnáct ročníků bylo špatných, naopak. Ale časopis byl dosud určen jen vedoucím souborů, manažerům a více či méně odborné

veřejnosti. Chyběla mu však aktuálnost, šíře čtenářského záběru a rovněž skutečně časopisecká podoba, se kterou je možné oslovovat co nejširší veřejnost. Čtenáři jsou dnes hodně vybíraví a forma je často oslovuje stejně jako obsah, ne-li více. Svoje dosavadní více než čtvrtstoleté novinářské zkušenosti chci nyní namířit právě tímto směrem. Aby byl časopis aktuální,

moderní, čtivý, dynamický a vypovídající. Jaký je váš vztah k folkloru, lidovým tradicím a zvykům? Můj vztah je bytostný, byť jsem v žádném folklorním souboru nikdy nepracoval. Vystudoval jsem ale teorii kultury a umění, estetiku, o lidové kultuře, tradicích a venkovském prostoru píšu jako novinář už déle než pětadvacet let, navíc se venkovem a jeho kulturou aktivně zabývám i ve své spisovatelské a kulturně společenské práci. S Folklorním sdružením České republiky spolupracuji tři roky. Na vesnici žiju, a to na Malé Hané, na pomezí Boskovicka, Konicka a Jevíčska, a v některých obcích se aktivně podílím na organizování konkrétních projektů v rámci místních Programů obnovy venkova. Co byste vzkázal čtenářům časopisu na začátku roku 2007? Čtenáře chci požádat, aby časopis pozorně četli, byli tolerantní k počátečním bolístkám, ale především sami přicházeli s konkrétními náměty, posílali své články a příspěvky. Je to totiž především jejich časopis a poprvé ve větší míře dostávají šanci aktivně jej tvořit a zkvalitňovat. Slávek HRZAL

Ohlédnutí za Vánočněním v Letňanech Jako každý rok, tak i závěrem loňského roku se v Základní škole Rychnovská konalo víkendové setkání členů České Orffovy společnosti, zejména z řad učitelek mateřských, základních a uměleckých škol. Cílem bylo načerpat hudební inspiraci ke koledování a vánočnímu „ubesídkování se“. Od pátku do neděle se 80 nadšenců účastnilo seminářů u lektorů zvlášť milých: hlasovou výchovu

u Pavly Sovové z Plzně, hudebně-dramatickou výchovu u Martina Ptáčka z Brna a nejen instrumentální výchovu u „domácí“ Lenky Pospíšilové, pro kterou ale tento víkend znamenal ještě něco navíc. V rámci sobotních aktivit se totiž i křtilo. A to první vydání sebraných a utříděných koled. Půvabnou publikaci „Nastal přeradostný čas aneb Vánočnění...“ spoluvytvořily Lenka Pospíšilová a její spo-

Znáte je?

lupracovnice Markéta Nosková a Kateřina Tůmová, ilustrovala Pavla Kořínková a kmotrou byla prezidentka České Orffovy společnosti PhDr. Jarmila Kotůlková. A protože se vše tak povedlo, sluší se poděkovat nejen skvělým lektorům, ale také organizačnímu týmu v čele s Martinou Drbohlavovou. Děkujeme a o Velikonocích opět v Letňanech na shledanou! Hana FILIPOVÁ

VELKÝ LEXIKON společenského chování VLADIMÍR SMEJKAL HANA BACHRACHOVÁ

Autoři této publikace jsou ve svém oboru opravdu odborníky. Již jejich první kniha Lexikon společenského chování byla bestsellerem a tím se bezpochyby stane i Velký lexikon. Lexikon pro každého a pro všechny životní situace. Kromě klasických témat, jako je zdravení, představování, odívání či stolničení, obsahuje i praktické rady a návody pro další běžné životní situace. Patří mezi ně například tykání a vykání, cestování, školní výlety a večírky, jak proplout studiem, dopisování, oblečení do školy a řada dalších. Zajímavý obsah i forma knihy bude jistě dobrým pomocníkem pro výuku občanské výchovy.

Historie jednoho slova ení v češtině mnoho původních slov, která by zdomácněla i v cizích jazycích. A není jich také mnoho, u kterých bychom mohli přesně říci kdy, proč a jak vlastně toto slovo vzniklo. U slova „spartakiáda“, které do řady jazyků úspěšně proniklo, ale můžeme velmi přesně odpovědět na všechny tři uvedené otázky. V roce 1921 došlo k roztržce v tehdy existujícím Svazu dělnických tělocvičných jednot. Část členů, inklinujících ke vznikající komunistické straně, se odtrhla

N

a vytvořila Federaci dělnických tělocvičných jednot. Bylo krátce před veřejnými tělocvičnými slavnostmi, na které cvičenci nacvičovali všechny skladby ještě společně. Ti, kteří ve Svazu DTJ zůstali, cvičili pak na své olympiádě na Letné, „federovaní“ uspořádali své Federované tělocvičné dni na Maninách. Prvotní označení se ale nelíbilo. Funkcionář Jiří Chaloupecký, v občanském životě železniční úředník a samouk, uvažoval proto o vhodnějším názvu. Chtěl, aby spojoval pokrokovost revolučních tradic

s tělovýchovou a současně měl i mezinárodní charakter. Inspiraci našel ve Spartakovi, který mu byl „sympatickým Jánošíkem starého Říma“. Šlo o gladiátora (tedy cvičeného zápasníka), který vedl vzpouru otroků (tedy vzpouru proti vykořisťovatelům). Vymyslel proto slovo „spartakiáda“. Název se líbil a poměrně rychle zdomácněl. Od roku 1921 se až do druhé světové války používal pro označení dělnických tělovýchovných slavností organizovaných komunistickou stranou. Současně se název uchytil a vžil

poměrně rychle také v dělnických tělovýchovných organizacích v řadě zemí, výrazně pronikl především do ruštiny. Když se v roce 1953 zrodila myšlenka na pořádání masových tělovýchovných vystoupení, která měla dokumentovat „radostný život při budování socialismu“ a měla být i jednou z nejvýznamnějších politických akcí, oprášil se – v přímé vazbě na tradice předválečné proletářské tělovýchovy – opět název „spartakiáda“. Slovu „spartakiáda“ je letos FRANTIŠEK MORKES 85 let.

10

Školy a žáci v české vzdělávací soustavě

ÚSTAV PRO INFORMACE VE VZDĚLÁVÁNÍ Senovážné náměstí 26, 110 06 Praha 1 telefon 224 398 111 http://www.uiv.cz

V minulém čísle jsme se věnovali české vzdělávací soustavě jako celku, tentokrát se zaměříme na podrobnější informace k jednotlivým typům škol. 5. ročník základní školy, a do šestile- celkem 558,5 tisíce žáků, což předsta- většina z nich byla založena při Mateřské školy V horizontu posledních deseti let klesá počet mateřských škol, což je spjato s poklesem populace tříletých až šestiletých dětí, pro které jsou tato zařízení určena. V roce 2005/2006 existovalo celkem 4834 mateřských škol, z toho 98 procent zřizovaných obcemi. Největší podíl tvořily malé mateřské školy spadající do kategorie do 100 žáků (88 procent škol). Celkový počet dětí navštěvujících mateřskou školu v posledních třech letech mírně roste (282,2 tisíce v roce 2005/2006) a od poloviny 90. let stoupá i podíl dětí v mateřských školách na věkové populaci. V případě tříletých dětí činí podíl 74 procenta, u čtyřletých a pětiletých dětí je to již 89 procent, respektive 95 procent. Sílící tendence rodičů odkládat nástup dětí do základní školy o jeden rok je příčinou narůstajícího podílu šestiletých dětí, které zůstávají v mateřské škole i po dovršení věku vhodného pro nástup do školy (22 procenta v roce 2005/2006). Mateřské školy pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami navštěvovalo v roce 2005/2006 3058 dětí. Děti ve speciálních a specializovaných třídách běžných mateřských školách tvořily v témže roce 1,5 procenta všech dětí navštěvujících mateřské školy a podíl dětí integrovaných do běžných tříd se v posledních letech pohybuje okolo jednoho procenta ze všech dětí navštěvujících mateřskou školu.

Základní školy Podobně jako v případě mateřských škol klesá od poloviny 90. let i počet škol základních. Je to způsobeno jednak celkovým poklesem žáků v důsledku snižování odpovídající věkové populace, jednak přechodem základních škol do právní subjektivity a jejich následným slučováním. V roce 2005/2006 bylo v České republice celkem 4474 základních škol, naprostá většina z nich (98 procent) je zřizována obcemi. Počty žáků v základních školách se ve vývojovém pohledu mění v závislosti na počtu ročníků základní školy, odchodech do víceletých gymnázií a velikosti odpovídající věkové populace šestiletých až 14letých. V roce 2005/2006 plnilo povinnou školní docházku celkem 881,7 tisíce žáků, z toho 457,9 tisíce v 1. – 5. ročníku, 315,0 tisíc v 6. – 8. ročníku a 108,8 tisíce v 9. ročníku základní školy. Počet žáků druhého stupně základních škol se v horizontu posledních deseti let stále snižuje – je to způsobeno jednak poklesem velikosti odpovídající věkové populace dětí ve věku 11 – 14 let, jednak odchodem nadanějších žáků do víceletých gymnázií před ukončením základní školy. V současné době odchází ročně do osmiletých gymnázií 8,2 procenta žáků, kteří ukončili

tých gymnázií 1,8 procenta žáků po ukončení 7. ročníku základní školy. Pokles počtu žáků základních škol má za následek i pokles počtu tříd a také snížení průměrného počtu žáků ve třídě. V současné době evidujeme v jedné třídě 1. stupně základní školy v průměru 20,3 žáků, na 2. stupni 22,8 žáků na třídu. Základní školy navštěvují i děti postižené – ve speciálních a specializovaných třídách se v současné době vzdělává 1,1 procenta žáků základních škol; z celkového počtu žáků základních škol bylo v roce 2005/2006 individuálně integrováno v běžných třídách 5,2 procenta žáků.

vuje cca 92 procenta populace ve věku 14 – 17, respektive 15 – 18 let. Obory středních odborných učilišť přitom studovalo zhruba 34 procenta žáků, středních odborných škol 40 procent, obory gymnázií cca 25 procent žáků (tento podíl se v poslední době zvýšil zejména díky prudkému nárůstu počtu žáků na víceletých gymnáziích v minulých letech). Podíl žáků v nástavbovém studiu činil v roce 2005/2006 cca 8 procent ze všech žáků středních škol. Je zajímavé, že celkový počet žáků na středních školách nedosahuje úrovně z poloviny 90. let (v roce 1995/1996 překračoval 682 tisíce), a to přede-

Struktura žáků/studentů ve školním roce 2000/2001 až 2005/2006 podle druhu/typu školy 2 500 000

2 000 000

1 500 000

1 000 000

500 000

0

2000/01 MŠ

2001/02 ZŠ

speciální školy

2002/03

gymnázia školy při VÚ

2003/04

SOŠ

2004/05

SOU

Konzervatoře

2005/06

VOŠ VŠ

Pozn. 1) V roce 2005/2006 jsou žáci ze škol se speciálními vzdělávacími potřebami zahrnuti do jednotlivých druhů škol. 2) Do roku 2005/2006 jsou konzervatoře zahrnuty mezi střední odborné školy.

Mimoto 29,2 tisíce žáků navštěvovalo v roce 2005/2006 základní školy pro žáky se speciálními zdravotními potřebami a základní školy praktické; 5,0 tisíc pak základní školy speciální (dříve pomocné školy).

Střední školy Střední školy zajišťují střední vzdělávání s maturitní zkouškou (jednak gymnaziální obory, jednak obory středních odborných škol a středních odborných učilišť) a střední odborné vzdělávání s výučním listem (dvou a tříleté obory vzdělávání středních odborných škol). Konzervatoře tvoří samostatný typ středních odborných škol (viz dále). Počet středních škol se od poloviny 90. let snížil o cca 450 škol, což je způsobeno převážně optimalizací sítě škol; v roce 2005/2006 bylo v České republice evidováno 1938 středních škol. Z celkového počtu středních škol tvoří 21 procento školy nabízející obory gymnázií, 31 procento školy nabízející obory středních odborných učilišť a 48 procent představují školy poskytující vzdělávání v oborech středních odborných škol. Soukromé a církevní školy se podílejí na celkovém počtu středních škol 21 procentem (18,7 procenta soukromé, 2,1 procenta církevní). V roce 2005/2006 navštěvovalo střední školy

vším z důvodu omezení nástavbového studia, zrušením pomaturitního studia a také vlivem poklesu odpovídající věkové populace. Spolu s růstem obliby studia oborů ukončených maturitní zkouškou stoupá i podíl žáků studujících maturitní obory, v současné době činí 69 procent. Střední odborné školy a gymnázia pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami navštěvovalo v roce 2005/ 2006 2478 žáků, dalších 13,8 tisíce pak studovalo střední odborné učiliště a odborné učiliště pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami. Specifický typ středních škol tvoří konzervatoře – jsou zakončeny absolutoriem a žáci na ně vstupují buď po ukončení 5. ročníku základní školy (osmileté obory tanec), nebo po ukončení základní školy (šestileté obory na konzervatořích). V roce 2005/2006 existovalo celkem 17 škol poskytujících vyšší vzdělávání na konzervatořích (z toho dvě soukromé a jedna církevní), na kterých studovalo celkem 3495 žáků (tento počet se v posledních letech příliš nemění).

Vyšší odborné školy a vysoké školy Vyšší odborné školy vznikly novelou školského zákona v roce 1995;

středních odborných školách (pouze několik vyšších odborných škol vznikalo jako samostatný právní subjekt). Podle novely školského zákona z roku 1995 se na všech vyšších odborných školách platí školné. V roce 2005/2006 se vyučovalo celkem na 176 vyšších odborných školách, z nichž většina je veřejných (65 procent), nezanedbatelný podíl však tvoří i školy soukromé (28 procent); církevních vyšších odborných škol je zhruba 7 procent. V roce 2005/2006 studovalo na vyšších odborných školách celkem 28,8 tisíce studentů, většina z nich v denním vzdělávání (83 procenta). Největší zájem o studium na vyšších odborných školách mají absolventi oborů středních odborných škol (65 procent přihlášek v roce 2005/2006) a absolventi oborů gymnázií (21 procento přihlášek). Počet studentů přijímaných do vyššího odborného studia od roku 1995 mírně narůstá, v roce 2005/2006 jich bylo přijato 13,4 tisíce Největší podíl studentů denního vzdělávání je po celou dobu existence vyšších odborných škol přijímán do ekonomických oborů, dále do oborů zdravotnických, pedagogických, gastronomie a hotelnictví a právních. Počet vysokých škol podstatně narostl po roce 1998, kdy byl přijat nový vysokoškolský zákon umožňující vznik neuniverzitních vysokých škol. V roce 2005/2006 se vyučovalo celkem na 64 vysokých školách, od roku 1995 narůstá i počet fakult (120 fakult v roce 2005/2006). Na vysoké školy se hlásí stále více uchazečů; v roce 2005/2006 to bylo 130,9 tisíce (celkem 294,8 tisíce přihlášek). V období od poloviny 90. let poklesl podíl uchazečů z gymnázií, a na opak narostlo procento těch, kteří absolvovali střední odbornou školu; vzrostl i podíl uchazečů starších 22 let. Počet studentů vysokých škol se od roku 1995/1996 téměř zdvojnásobil, především v prezenčním studiu, a nárůst stále pokračuje. V bakalářských a magisterských studijních programech se v roce 2005/2006 vzdělávalo 93 procenta všech studentů vysokých škol, 7 procent pak v programech doktorského studia. V roce 2005/2006 bylo ke studiu na vysokých školách přijato celkem 76,4 tisíce studentů, což je o asi 35 tisíc více než v roce 2001/2002. Od počátku 90. let se mění i oborová struktura přihlášených a přijatých na vysoké školy; nejvíce uchazečů bylo v roce 2005/2006 přijato ke studiu technických programů (32,2 procenta), ekonomických věd (22,1 procenta), humanitních a společenských věd (17,1 procenta) a učitelských programů (16,1 procenta). Simona PIKÁLKOVÁ

inzerce inzerce inzerce inzerce inzerce inzerce inzerce inzerce 11

V š i ná n á s opustily natrvalo Kdykoliv přišla loni dcera ze školy, první věc, které jsme se věnovali, byl stav jejího vlasového porostu. Ne, že bych sledovala délku či tvar účesu, ale zajímalo mě, zda se jí opět ve vlasech nehemží naši vytrvalí společníci – vši. Ne, nejsme žádná „sociální“ rodina. To jen loni bylo téměř pravidlem, že sotva jsme se zbavili vší a hnid pomocí jednoho přípravku, za týden či dva přinesla dcera novou generaci parazitů. Zřejmě získali rezistenci na širokou škálu všech preparátů, které jsme postupně nakoupili a vyzkoušeli. Před Vánocemi jsem už byla docela zoufalá, protože jsem si vzpomněla, jak jsme rok před tím „všivou anabázi“ začínali. Jedním z mých prvních počinů bylo, že jsem nebohou dívenku ostříhala téměř dohola, abychom měli lepší přehled po bitevním poli. Stejně to nepomohlo. Vši nás neopustily, jen na ně bylo lépe vidět. S větším či menším úspěchem jsme postupně vyzkoušeli všechny přípravky naší i zahraniční výroby, které lékárny a drogerie nabízejí. Pravda, všechny zabraly. Ale jen na pár dní. Bylo to k vzteku. Před pár týdny jsem zakoupila úplně nový přípravek Barny’s Effective, který se právě objevil v obchodech. Potěšilo mě, že má promyšlenou strategii – promasírovat vlasy přípravkem, zapařit v přiložené igelitové čapce a poté vyčesat hřebínkem všiváčkem. Ten je také součástí balení. A tak jsme masírovali, zapařovali a vyčesávali. Dcera si ani nestěžovala, že by jí to obtěžovalo nebo tahalo za vlasy. Docela si moji zvláštní péči užívala. Po týdnu jsme proceduru opakovali, abychom se zbavili případných nově vylíhnutých nebo získaných jedinců. Uplynuly čtyři týdny a vši nikde. Velice si přeji, aby nás opustily natrvalo, a doufám, že mě nový přípravek nezklame. Oceňuji na něm zejména to, že jako jediný má přiložený hřebínek, jehož pomocí se „mrtvé“ vši a hnidy velmi dobře vyčesávají a vlasy zůstávají čisté. Nemusím tak opět uvažovat o krajní variantě, že zas z dcery vytvořím skinheada. Věřím, že novou naději přinese přípravek Barny’s Effective i vám.

DIVADLA A MUZIKÁLY

NABÍDKA VSTUPENEK E,

MLUVT NYNÍ Z A ETE OZHODN R E S I J POZDĚ

M U Z I K Á LY

Golem, Angelika, Limonádový Joe, Elixír života, Noc na Karlštejně, Zpívání v dešti, Producenti, Jekyll a Hyde, Láska je láska, Jack Rozparovač, West Side Story, Oliver, Jesus Christ Superstar, Josef a jeho plášť, Koločava.

D I VA D L A Metro, Radka Brzobohatého, U Hasičů, Jezerka, Palace, Bez Zábradlí, Fidlovačka.

DOPORUČUJEME Středověk na vlastní kůži – Dětenice

TÝDENÍK

Minimální objednávka 10 vstupenek na jedno představení. Zájemcům pošleme bližší informace. PRAŽSKÁ HERECKÁ SPOLEČNOST, Benešovská 32, 101 00 Praha 10 Telefon: 271 732 341, fax: 272 730 323 e-mail: [email protected]

w w w. t y d e n i k - s k o l s t v i . c z

Číslo 2

17. ledna 2007

*** OREA Hotel FONTÁNA I a II Jurkovičova alej, 763 26 Luhačovice Infolinka: 800 12 00 12 Rezervace na tel.: 577 117 111, 577 117 881 Fax: 577 133 849, 577 132 414 e-mail: [email protected], www.hotelfontana.cz, www.orea.cz

ZIMA / JARO – dovolená 2007 Vsaďte na jistotu a vyberte si z naší bohaté nabídky!

Dovolená 7 za 5

3.1. – 31.3.2007

od 3 360 Kč/os.

7 nocí za cenu 5 nocí, 7x polopenze, 1 dítě do 6 let ZDARMA ubytování Bonus: bazén nebo fitness 1 hod./den

Týden pro seniory

3.1. – 31.3.2007 1.4. – 31.5.2007

od 3 120 Kč/os. od 3 300 Kč/os.

6 dnů s polopenzí, 2x inhalace, 2x rašelinový obklad. Bonus: bazén 1 hod./den

Prodloužený víkend

3.1. – 31.3.2007

3 noci od 2 490 Kč/os. 4 noci od 3 060 Kč/os.

Ubytování s polopenzí a rehabilitačním programem.

6 dnů pro zdraví

3.1. – 31.3.2007 1.4. – 31.5.2007

od 3 690 Kč/os. od 4 080 Kč/os.

6x ubytování s polopenzí, uvítací nápoj, rehabilitační program Bonus: bazén nebo fitness 1 hod./den

Víkend se sv. Valentýnem

9.2. – 11.2.2007

od 1 590 Kč/os.

Ubytování s polopenzí, uvítací nápoj, 2 procedury. Bonus:bazén a fitness 1 hod./den, dárek, taneční večer

Velikonoce na Fontáně

3 noci 4 noci

od 2 340 Kč/os. od 2 640 Kč/os.

Ubytování s polopenzí, 2x bazén, 2x taneční večer. Bonus: fitness 1 hod./den Děti do 3 let ZDARMA bez nároku na služby, děti 3 – 12 let sleva Bližší informace získáte na výše uvedených číslech. Těšíme se na Vás.

Vydává Dictum, s. r. o., Senovážné nám. 23, 110 00 Praha 1. Šéfredaktorka Mgr. Karla Tondlová, tel. 224 233 044, fax 224 233 043. E-mail: [email protected], [email protected], [email protected], [email protected], [email protected]. Za rok vychází 40 čísel. Celoroční předplatné 780 Kč. Vyrábí SOFIPRIN Praha. Rozšiřuje Česká pošta, s. p., POSTSERVIS. Podávání novinových zásilek povoleno Ředitelstvím pošt v Praze č.j. NP 3160/1994 ze dne 29. 12. 1994. Nevyžádané rukopisy a fotografie se nevracejí. ISSN 0862-9641. MK ČR E 4861.

casopis Skolstvi.eps

12

10.1.2007

17:48:24