08/’11
bulletin fakult y architek tur y č v ut
I nter view s děkanem FA ČVUT O prověřování k vality v ýuk y L etní Olověný Dušan 2011: Šárka Doležalová – projekty, Roman Kouck ý – ateliér N ov ý náčelní k SPA
Šárka Doležalová, ateliér Hájek-Hulín, Slovanská epopej, půdorys, řez
šárka doležalová
petr hájek
Soutěže – výsledky X Olověný Dušan. 1. letní Olověný Dušan 2011. Kategorie Projekty: Šárka Doležalová, ateliér Hájek-Hulín, Pavilon Slovanské epopeje. Kategorie Ateliéry: Ateliér Koucký -Lisecová. Nominace. Kategorie Projekty: Šárka Doležalová, Pavilon Slovanské epopeje, ateliér Hájek-Hulín; Christian Gonzáles Diaz, Renaissance palace, ateliér Vladimíra Krátkého; Jan Šrámek, kino Perštýn, ateliér Aleny Šrámkové; Lucie Svobodová, Židovské Město, Staré Město, ateliér Luboše Paty; Petr Šuma, Divadlo v zahradě, ateliér Jana Aulíka; Oldřich Sládek, Butik na Perštýně, ateliér Aleny Šrámkové; Zuzana Dufková, Radnice, ateliér 1+xx, Koucký-Lisecová; Jan Gabriel, Junior Co-housing se službami v Sedleci, ateliér Kohout-Tichý; Kateřina Frejlachová, Koridor Smíchov, ateliér Radka Kolaříka, Dmytro Nikitin, Památník obětem komunismu, ateliér Hájek-Hulín. Kategorie Ateliéry: Ateliér Hájek-Hulín, Ateliér Koucký-Lisecová. knihomol X Ročenku FA ČVUT 2010–2011 již tradičně představil při ceremoniálu zahájení akademického roku 2011–2012 ve dvoraně „u Jelena“ děkan prof. Zdeněk Zavřel. Publikace prezentuje na sto šedesáti stranách 15 fakultních ústavů a 37 návrhových ateliérů na více než 600 zobrazeních a fotografiích. Editorsky připravila redakce Alfy, graficky Martin Král, jednotlivé ateliéry a DTP Irena Holičová. K dostání v sekretariátu děkana FA ČVUT za 70 Kč. Notes
2
X Juliette Bekkering a Michiel Riedijk, významné osobnosti nizozemské architektonické scény, budou působit na FA ČVUT v zimním semestru 2011 jako hostující zahraniční profesoři. Zadání jejich ateliérového projektu v Ústavu navrhování II se bude vztahovat
roman kouck ý
juliette bekkering
michiel riedijk
martin barr y
k Vltavě, přičemž hlavním cílem bude vyhledávání chybějících rekreačních funkcí ve vnitřní Praze a zpracování nových vývojových koncepcí v přilehlém prostoru. X Martin Barry z USA (ASLA, MLA, stipendista Fulbrightova stipendia) bude působit na FA ČVUT v zimním semestru 2011 jako další hostující zahraniční profesor. Jeho specializací jsou zejména revitalizace urbánních nábřeží. Spolu s Henry Hansonem (RLA,RA,ASLA) se bude podílet na výuce předmětu Ateliér krajinářské architektury v Ústavu územního plánování. X Ing. arch. Michal Kuzemenský a MgA. Ondřej Císler byli na základě výsledků výběrových řízení přijati děkanem FA ČVUT jako noví vedoucí ateliérů v Ústavu urbanismu a v Ústavu nauky o budovách. X Beánie architektů – křest letošních prváků. Pořádá SPA, v průmyslové hale na Kolbenově. 3. 11. 2011. X „Dělat více za méně“ , pod tímto výmluvným názvem se uskutečnila začátkem letošního září konference představitelů evropských škol architektury v Centru středomořské architektury v Chanii na Krétě. Šlo již o čtrnácté setkání představitelů evropských architektonických škol, které pořádá pravidelně Evropská asociace pro architektonické vzdělávání a Evropská síť představitelů škol architektury. Fakultu architektury ČVUT v Chanii zastupoval vedoucí Ústavu navrhování III a předseda Komise studijního plánu, senátor AS FA ČVUT a AS ČVUT prof. Ladislav Lábus. Jednání podle jeho slov ukázala, že vliv globální, hospodářské krize na profesi i výuku architektů má obrovské, někde přímé, jinde nepřímé dopady, které si v našich prozatím relativně ustálených podmínkách jen obtížně dovedeme představit. Finanční situace škol zejména ve středomořských zemích je značně kritická; leckteré školy řeší drastický, 30% až 50% propad rozpočtu. Mezi důsledky jsou patrné zásahy do struktury škol, dochází ke slučování kateder a dokonce i fakult, ale i do studijních plánů (odstraňování duplicit) či do samotné organizace studia (délka semestru, počty studentů apod.) – mezi tyto země patří i ČR, již několik let dochází ke snižování státní dotace na studenta a od loňského roku jsou školy každoročně nuceny snižovat počty studentů o 5 %... Zajímavá jsou i statistická data: v Evropě je celkem 526 000 architektů, tj. cca jeden architekt na 1000 obyvatel, ale uvádí se též průměrná cca 20% nezaměstnanost p o k r a č o v á n í n a s t r. 1 2 v oboru... Na Islandu ovšem dosahuje nezaměstnanost
z e z a h á j e n í a k a d e m i c k é h o r o k u 2 0 11–2 0 1 2
Interview s děkanem FA ČVUT prof. Zdeňkem Zavřelem Alfa: Jak byste na začátku roku charakterizoval hlavní úkoly fakulty? Z. Zavřel: Jako první vidím stále ještě sžití se s novým domem – aby sídlo fakulty fungovalo jako skutečný „melting pot“. Musí samozřejmě plnit především své vzdělávací funkce, ale mělo by působit také jako platforma architektonického dění. Leccos se už v tomto ohledu vykonalo, samopohyb se ovšem ještě nenastartoval. To souvisí přirozeně také s informovaností odborné obce, což nás bude stát další energii. A jako druhé téma tohoto roku vidím pokračování debaty o kvalitě výuky. Tu jsme, jak známo, lehce improvizovaně zahájili vloni s dvěma záměry: jednak se zabývat kvalitou a současně se dopracovat k určité stabilní metodice prověřování. Mezi kantory vyvolalo hodnocení značný ohlas – jeden z nich dorazil i do redakce Alfy (viz s. 5 v tomto čísle). Kdybych celou akci shrnul, začali jsme hodnocením výsledků v návrhových ateliérech a ateliérech ZANů. Jde ovšem jen o střípek celého vzdělávacího systému a nevylučuji, že někde se objeví i oprávněné kritické hlasy a že budou na místě. Jenže si musíme uvědomit, že každé promyšlenější řešení nutně povede k mnohem náročnějším postupům. Naše dosavadní metoda je založena na poměrně jednoduché práci poroty, která je složena z domácích zdrojů a z externistů – osobností naší architektonické scény. Ve výsledku pak shromážděná stanoviska nenabízejí víc než okamžitý názor. Ostatně u většiny architektonických ocenění a soutěží tomu není jinak. Za důležité považuji, že sami posuzovaní, tedy vedoucí ateliérů, hru přijali a velice dobře spolupracovali: dostavili se a uspořádali prezentační výstavu s předem danými kritérii… a už jenom tím jsme udělali obrovský krok kupředu. Spoustu energie vydali také posuzující a dnes zůstává otázka, kolik elánu tomu dávat dál. Jsou skeptici, kteří nás zrazují – ale jsou i tací, kteří jsou pro. Buď jak buď, škola by měla mít k dispozici určitě objektivnější metody k posuzování kvalit, ať už semestrálních prací nebo diplomek… Aby se všechno neodehrávalo
zdeněk zavřel
ve stylu „líbí –nelíbí “. Kdybych měl být konkrétní, v případě, že bychom se chtěli dobrat hlubšího a komplexnějšího výsledku, museli bychom k naší analýze přistoupit úplně jinak. Například zaznamenávat diskusi hodnotitelů v písemných raportech; a také na základě předem dohodnutých kritérií. Na prezentace by se muselo nahlížet mnohem objektivněji – což automaticky znamená i dvojnásobné množství času… Navíc bychom museli asi zaměstnat zapisovatele, který by debatu registroval… Jinými slovy bychom mohli perfekcionalizovat dál a dál – možná že donekonečna, ale upřímně řečeno si nejsem jist, jestli je tohle tím pravým smyslem. Abychom nevydávali energii jen na kontrolování kvality a aby nám zůstalo dost energie i na jiná témata. Kterou další oblast – vedle ateliérů a ZANů – jste měl na mysli? Myslím výuku předmětů. Kvalita se zde dosud posuzovala – krom standardních kroků, jako jsou výběrová řízení na pedagogy apod., nejčastěji formou studentské ankety, s čímž osobně nejsem spokojen; nicméně hodnocení zde bývá navíc velice složité už jenom proto, že fakulta nedisponuje nějakým kontrolním inspekčním orgánem… Dodám, že vloni se jako novinka objevily v našem vnitroškolním systému například funkce koordinátorů ZANů nebo bakalářského a magisterského studia a studia doktorandského ve dvou ústavech nastoupilo také nové vedení, které se mj. snaží nahradit do jisté míry opotřebované přednáškové cykly atd. Chci říct, že řada proměn se ve škole uskutečňuje prakticky nepozorovaně, protože průběžně a i ty spíš nepřímo napomáhají zvyšování kvality… Mně osobně se zdá nejdůležitější mravenčí práce samotných vedoucích ústavů. Tady totiž leží největší váha odpovědnosti. Někdy se argumentuje, že kvalitu výuky zrcadlí kvalita absolventa. Jak se mu daří na trhu projektů či vůbec trhu práce, jaké funkce zastává apod. Nabízí se otázka, jestli se má každé kolečko našeho složitého soustrojí rentgenovat zvlášť: zda samo o sobě tohle kolečko funguje dobře a jestli funguje stejně dobře ve spolupráci s těmi ostatními, atd. atd. Náš vzdělávací mechanismus je ovšem přece jen
3
tak rozsáhlý, že nelze zlepšit kvalitu jednorázově. Energie do výuky předmětů proudí přes pedagogy, přes jejich vazby, resp. propojení nebo inovace zadání, protože fakulta by měla tvořivě reagovat na vše, co se děje kolem. Vždyť složka tvořivosti je vůbec základní podmínkou existence architektonické školy. V úvodu rozhovoru jste hovořil o sžívání s novým domem… Dovolte, abychom se k tématu novostavby vrátili. Vnímáte tu nějaké limity? Limity naší budovy? Řekl bych, že v tomto případě budou do jisté míry dány flexibilitou interiéru. Architektonické pojetí předurčuje určitou atmosféru, ale současně může znamenat i jistá omezení. Například prostory návrhových ateliérů jsou fixní a nedají se volně zvětšovat nebo zmenšovat. Svým způsobem může být limitním faktorem i dostupnost vody atd., což jsou asi jediná místa, kde vidím praktický problém. Snažíme se tato omezení eliminovat logistikou nebo strukturou rozvrhu – a organizací. Nemám dnes potřebu se vracet k zásadnější kritice architektury nové fakulty; její atmosféru vidím pozitivně. Možná bych dodal, že nefungují některé vzájemné vazby, což je ale spíš téma samotného zadání. Například v patře, kde máme modelárnu, bych očekával víc než rozparcelovaný suterén. Právě tam, kde se hodně pracuje manuálně, bych si představoval například jednu obrovskou prostoru. Na druhé straně nelze popřít, že zvolený koncept otevřenosti a prostornosti a nakonec i spousta místa, to vše vykazuje potenciál pro konání ohromného množství akcí. Když se někdo soustředí pouze na svůj vlastní koutek, který má k dispozici, znamená to ovšem asi i fakt, že prostor často nevyužívá, jak by využívat mohl… Proto jsem také řekl, že nalezení patřičného vztahu k nové škole pro nás bude jedno z hlavních témat tohoto akademického roku. Jistě budou mnozí, kteří o stávajícím řešení budou vždy trochu polemizovat, ale je také možné, že proto, aby všechno stoprocentně fungovalo, vyžádá si nová budova i jiný typ lidí…
4
Nepřímo se také dostáváme k financování provozu nového objektu… Když jsme začínali a zpracovávali první rozpočty, netušili jsme, do čeho jdeme. Měli
jsme samozřejmě k dispozici určité propočty – o spotřebě elektřiny nebo kolik se prosvítí, kolik metrů čtverečních budeme uklízet, ale nikdo nevěděl, jak budou náklady vypadat v reálu. V prvním roce užívání je to tedy experiment a ukazuje se, že naše opatrnost a spíš konzervativní odhady byly na místě. Je jasné, že užívání nového domu nás stojí víc, než stál starý barák. Ale to jsme tušili už na začátku stavby… A věděli jsme, že si budeme muset umět poradit, což se daří – jinými slovy máme hospodaření v novém domě pod kontrolou. Jiný pohled na financování nabízí chystaná reforma terciárního vzdělávání. Závěrem alespoň stručně: která její část vás zaujala? Asi koncept tzv. výzkumných univerzit. Do jaké míry bude ČVUT výzkumnou univerzitou a do jaké míry bude i Fakulta architektury výzkumnou fakultou na výzkumné univerzitě, nevím, nicméně vycházíme tomuto principu vstříc a rozhodli jsme se posílit na naší fakultě oblast výzkumu. Součást tématu financování představuje také stanovení limitu počtů studentů. Konkrétně, ne každý bakalář, který má zájem o studium na magisterském stupni, se do tohoto programu dostane. Letos již zhruba pět procent studentů neprošlo. Abychom se udrželi v těchto daných limitech, budeme muset v přechodu mezi programy bakaláře a magistra vytvořit tvrdší síto. Mohl byste uvést pro představu nějaké číslo? Letos to bylo vlastně poprvé: pokračovat v magistru nemohlo asi pět procent studentů, kteří dosáhli bakalářského stupně. V dalších letech se ovšem limity budou zostřovat, a procenta budou tudíž narůstat. Může se také stát, že v magisterském studiu nebude pokračovat až dvacet či třicet procent. To ovšem neznamená, že na magistra nemůže bakalář studovat na jiné škole – což je princip Boloňského systému. Nicméně je pravda, že tato novinka bude v naší praxi trochu bolet a že filtr, o kterém jsem mluvil, budeme muset zpracovat velice spravedlivě, abychom vyloučili náhodnost výběru.
karel maier
Na co se těšíte a co vám dělá vrásky? Určitě se těším na naplánované akce jako například na cyklus o evropském bydlení, ale stejně tak na účast holandských architektů Juliette Bekkering a Michiela Riedijka. Možná by jejich hostování v zimním semestru mohlo založit standard – pravidelná účast hostujícího zahraničního architekta… Těším se i připravené workshopy, zejména na Dominiku Applovou, která připraví pro Průmyslový design stejnou dílnu, jakou organizuje na Stanford University… A čeho se obávám? Asi pasivity. Byl bych velice zklamán, kdyby se ručička, směřující ke kreativitě, vracela k pasivitě a plnění čistě základních povinností. Děkuji za rozhovor. JHR
Cesta k užitečnému hodnocení ateliérů V letním semestru roku 2011 bylo porotou, ustavenou losem z pedagogů FA a z externích hodnotitelů, provedeno hodnocení všech ateliérů na Fakultě architektury ČVUT. Výsledek byl poté zveřejněn na fakultních webových stránkách. Předpokládáme, že účelem měla být zpětná vazba vyučujícím ateliérů. Tento účel však podle našeho názoru splněn nebyl. Výsledné hodnocení poroty totiž nikterak nenaznačuje, kde jsou slabiny ateliéru a na co se pedagogové mají příště zaměřit. Podle našeho názoru má způsob hodnocení několik nedostatků: Hodnocení je povrchní, založené na prvotních dojmech. Nemůže ani jiné být, protože každé prezentaci mohli porotci vzhledem k omezenému časovému prostoru věnovat pouze několik letmých pohledů. Hodnocen tak nemohl být celkový přínos ateliéru pro studenty, ale spíše malebnost a elegance vyvěšených posterů. Je otázka, jaký účel má mít přítomnost „vysvětlujícího“ pedagoga z ateliéru při hodnocení.
Z výstupu hodnocení vyjádřeného klasifikací není jasné, co porotci hodnotili jako kvalitu či naopak v čem spatřovali nedostatky. Hodnocení ignoruje fakt, že jednotlivé typy ateliérů a zadání nelze srovnat jedinou bodovou škálou a že se některé ateliéry záměrně profilují například na oblast památkové péče, urbanismu, prostorového plánování nebo interiéru. Pro budoucí hodnocení ateliérů porotou proto navrhujeme několik změn: Porota by měla namísto číselného známkování vydávat krátké slovní hodnocení (doporučení) ateliérům. Bylo by tak jasné, kde porotci vidí problémy a nad čím by se tedy pedagogové měli do budoucna zamyslet. Členové poroty by měli přijmout úlohu hodnotitelů se vším všudy. Verdikt by měl umožnit dialog o směřování výuky v ateliérech mezi porotci a pedagogy ateliéru. Hodnocení poroty by mělo přihlížet k odbornému zaměření prací. Hodnocení porotou by se tak mohlo stát součástí celkového hodnocení ateliérů, které by sestávalo ze tří komponent: a) slovní hodnocení poroty, b) hodnocení přínosu ateliéru samotnými studenty, kteří ateliér absolvovali ( jako ukázku můžeme zájemcům zaslat třístránkové dotazníky, ve kterých studenti podrobně analyzují celý průběh semestru), c) hodnocení, které pedagog udělil studentům. Tato tři dílčí hodnocení není nutné syntetizovat do jediného hodnocení, zveřejněna by mohla být samostatně, protože tak budou mít vypovídací hodnotu. Věříme, že tyto podněty napomohou najít takovou formu hodnocení ateliérů, která by skutečně přispěla ke zvyšování kvality výuky. Karel Maier, Jakub Vorel, Veronika Šindlerová pracovníci Ústavu územního plánování
5
1. letní Olověný Dušan 2011 Kategorie projekty Šárka Doležalová, ateliér Hájek-Hulín, Pavilon Slovanské epopeje Autorská zpráva Galerie Slovanské epopeje je cestou, spojující centrum Prahy s Letnou. Letenským svahem se kolem dvaceti chronologicky řazených obrazů Slovanské epopeje vine trasa návštěvníka, který tak prochází směrem vzhůru různými epochami historie, do jejichž kontextu nakonec zapadne 21. obraz – pohled na současnou Prahu z hrany letenského profilu. Podoba galerie je odvozená od pozorovacích podmínek jednotlivých rozměrných pláten (od 4,05 × 4,8 m po 6,2 × 8,1 m). Jeden pavilon je obálkou formátu obrazu s jeho ideálním pozorovacím úhlem. Dvacet těchto pavilonů (a tři další pro vstup, zázemí a kavárnu) je seřazeno za sebe a výškově posunuto ve svahu (podlaha galerie je tvořena sledem ramp). Větší část hmoty budovy je pod úrovní terénu, na povrchu jsou patrné jen výškové přesahy pavilonů, které v zeleni formují terasovité rampy nové promenády, spojující Letnou s centrem Prahy. Zpráva poroty Projekt z ateliéru Petra Hájka, výborné zadání stavby-nestavby na propojení centra s Letnou. Autorka propojila s pomocí kaskádovitě kladených výstavních sálů předmostí Čechova mostu s vrcholem Letné. Rozšiřující se sály vytvářejí prostor pro vnímání každého díla epopeje samostatně. Projekt se od ostatních na stejné téma lišil výrazně citlivým zasazením do terénu a možností vnějšího i vnitřního propojení s Letnou. Autorka vytěžila z úkolu maximum a její jednoduchý nápad pro vystavení Slovanské epopeje je jeden z nejlepších, které byly dosud prezentovány.
6
Porota Ondřej Císler (hcA, AOC), Eva Heyworth (heyworth studio architekti) – předsedkyně, Luděk Jasiok (jasiok architekti), Roman Koranda, Milan Šuráň (Ateliér Šuráň, s. r. o.).
7
1. letní Olověný Dušan 2011 Kategorie ateliéry Ateliér Koucký-Lisecová Zpráva vedoucího ateliéru Letní semestr byl ve znamení „zabydlování“ nového ateliéru nové budovy. Zadání letního semestru bylo, tak jako ostatně pokaždé, vybrané přímo na míru jednotlivým studentům. Jejich počty a potřebné předměty studijního plánu vykrystalizovaly ve tři základní týmy. Nejmladší skupina navrhovala hotel ve specifické lokalitě arboreta Antonín v Sokolově. Velký hotel v těsné návaznosti na klášterní zahradu a centrum města na straně jedné a unikátní arboretum na straně druhé. Hotely různým způsobem propojovaly tyto dva odlišné světy, navíc tvrdě rozdělené plánovanou komunikací. Šest naprosto odlišných hotelů ukazuje možné způsoby řešení stejného úkolu, což považujeme za nedílnou součást výuky. Pětice magisterských studentů se zabývala řešením nového centra Prahy 10. Čtyři černé věže se stejným objemem a různou funkcí vymezují náměstí 21. století. Součástí práce byla společná koordinace staveb tak, aby dostatečně jednoznačně tvořily společné prostranství zaplněné spojovacími deskami v různých úrovních. Pátou úlohou byla dostavba školy a její přeměna na radnici. Urbanistická zadání pokračovala v několika semestrálních pracích vize Prahy. Nedílnou součástí práce je zachycení vize v doprovodném textu, který je během prezentací čten a komentován.
8
Zpráva poroty Studenti jsou vzděláváni v tušení souvislostí. Rozdělení velkého projektu mezi studenty, kteří každý dílčím návrhem jako vkladem přispívají ke vzniku něčeho, co je přesahuje a bez nich by nebylo, to je skvělá věc. Uvědomění si, co všechno se podílí na vytváření podstaty; které všechny jednotlivosti se podílejí na utváření výsledku, jenž se dá vnímat pouze zjednodušeně, pokud netušíte souvislosti. Megaurbanismus metropolitní aglomerace ve spoustě nevšedních náhledů je skvělý. Celistvost a rozsah zkoumaných kontextů jsou úžasné. Připomíná mi to čerstvou zkušenost s golfem. Nejdřív je potřeba zvládnout čistou, rovnou ránu. Úkon, který trvá asi dvě vteřiny a ani moc složitě nevypadá, například v porovnání se saltem. Ale než vyjde čistá rána, je potřeba zvládnout synchronní pohyb celého těla. Zjištění, že záleží na pozici každého prstu na ruce a úhlu každého kloubu v těle je šokující. A pokud se souvislosti neodhalí a synchronizace nepřijde, rovná rána není. Jednou balon letí tam, pak zas jinam, anebo vůbec ne, aniž víte proč. A po zvládnutí čisté rány za každé situace a tušení souvislostí, co všechno má na co vliv, se dají rány tvarovat a dá se s nimi kouzlit a čarovat. Porota získala pocit, že v tomto ateliéru se studenti učí tvarovaným ranám skrze zvládnutí ran čistých. A jen tak mimochodem, moc pěkné domy, moc pěkná prezentace. Porota nechce být nezdvořilá k ateliéru, který na ni udělal skvělý dojem, spíš než výhradu přidá malý námět. Při odhalování šířky vazeb a propletenců souvislostí by bylo vhodné roztáhnout i časové horizonty. Spousta vlakových nádraží se svým pozdějším růstem ocitla hluboko v aglomeracích. Pro město asi není kdovíjak přínosný stav, kdy má v sobě několikero překladových nádraží, užívaných na půl plynu. Největší rozmach ovšem železnice prožila v době, kdy se vše nevozilo po dálnicích a naši vnuci možná ( jejich děti určitě) zažijí to samé; a moc jim situaci nezjednodušíme, když jako pošetilí sobci tyto plochy – bez snahy o blaho pokolení příštích – dáme do frcu.
Zuzana Duf ková
Michal Leno
Adam Sabela
Lucie Eisová
Petra Holubová
Jana Horecká
Petra K ř ičková
Kristýna Lhotská
Jan Ondrák
Zuzana Pavlová
Pavel Purnoch
Eliška Slámová
Helena Zapletalová
Jana Zdenková
Marek Žáček
9
tomáš novák
Posílit vědomí komunity Hovoříme s novým náčelníkem SPA, Tomášem Novákem z 5. ročníku Alfa: Ve Spolku posluchačů architektury jste vloni zastával funkci podnáčelníka pro PR. Bude znamenat nový náčelník i nový kurz spolku? T. Novák: Uvažuji o určitém rozvolnění. Spolek by měl být spíš otevřenou základnou – byl bych tedy pro větší otevřenost a řekl bych atmosféru pospolitosti. Mimochodem mě zarazilo, že nám prváci na vstupní přednášce vykají... Čtenáře budou jistě zajímat konkrétní akce spolku pod novým náčelníkem… Abych řekl pravdu, nevnímám se jako neochvějný vůdce. Vidím se spíš jako jeho nejvyšší úředník, možná tajemník… Rád bych členy spíš inspiroval. Takže mám-li být konkrétní, především chceme posílit informovanost o našich aktivitách a budeme lépe využívat spolkový portál. Další deficit jsem například vnímal v tom, že Olověný Dušan neměl letní kolo. Takže už začátkem října proběhla vernisáž výsledků soutěže z letního semestru (viz s. 5–8 v čísle, pozn. red.). A měl jsem taky pocit, že SPA funguje trochu izolovaně, že stojí jen na několika lidech. Z toho důvodu bych chtěl oslovit větší počet studentů. Byl bych rád, kdybychom se více zaměřili na podstatná témata nebo lépe řečeno na to, co je spojené primárně se studiem a architekturou. Například? Každý měsíc by se měla uskutečnit minimálně jedna akce. Například Čtvrteční zkušenosti, kde diskutujeme s kolegy, kteří se vrátili třeba z Erasmu. Zaznamenáváme slušnou odezvu, zúčastňují se dokonce kantoři. Ale uvažujeme i o jiných akcích. Bylo by například super, kdyby některé vzdělávací akce, školní a spolkové, jely paralelně. Ale 10 tohle téma jsme ve spolku ještě neprobírali. SPA má podle mě také nastavovat zrcadlo kvalitě výuky, což je možná klišé… Ale chci říct, že SPA má být vůči škole kritický
– ne snad ve smyslu nějakých petic nebo změn studijních plánů nebo hodnocení výuky dotazníkem. Mohli bychom si třeba říci, že dejme tomu uspořádáme dvě lepší přednášky. Například kdyby se učila špatně bytovka, pozveme někoho externího. To by se mi líbilo. Určitě ne kritizování: jako negativní ukázku uvedu akci Letná sobě. Tam se řešení vidí v kritice městských orgánů, jenže podle mě právě tohle nepřináší městu nic pozitivního. Naopak to vede k všeobecnému odmítání. Přitom mám dojem, že nikdo neřekne, jak by chtěl danou věc řešit. Je to takové malé, české. Reflexi školy vidím v jiné rovině. Nevím, jestli to nebude vypadat namyšleně, ale rádi bychom také diskutovali o vizi vývoje fakulty. Samozřejmě že SPA do tohoto procesu určitě nemůže přímo vstupovat; myslím si ovšem, že by spolek mohl zprostředkovat intenzivnější reflexi studentů. Obecně mám za to, že v naší škole ještě pořád fungují studenti a učitelé – jako skupiny – odděleně. Někde se naštěstí podaří bariéru prolomit během práce v ateliéru. Jinak je to pořád instituce. Pardon, mohou studenti – seriózně – nastavovat kritické zrcadlo svým učitelům? Vždyť přece hodnocení kvality vysokoškolské výuky představuje složitý kontrolní mechanismus: Počínaje fungováním orgánů státní správy, ale i vnitřního aparátu fakulty a konče výběrovými řízeními či kariérním – vědeckým – postupem… Nehledě na licencování fakulty, studijní plány, Evropskou unii atd. Co odpovíte na námitku absence odborné kvalifikovanosti? Asi jsem se nevyjádřil přesně. Uvedu jiný příklad. Třeba přednášky Ústavu teorie a dějin SAT čili volitelného předmětu Současná architektonická tvorba, kdy se prezentují významní čeští architekti – ale až v magisterském studiu, což nám mimochodem přijde dost pozdě: automaticky se předpokládá, že si dnešní tvorbu student nastuduje v bakaláři sám. Pro mnohé studenty je ale bakalářské studium tak trochu ubíjející… Přitom vlastně nevidí cíl studia. Cílem teď myslím například poznání fungování architekta v praxi. Což neznamená, že by spolek chtěl Satu nějak konkurovat. Tušíme, jak je složité zpracovat studijní plán, kreditový systém, harmonogram a tak.
porotci OD:
ondřej císler
Ale konkrétně si představuji, že v tomto případě navážeme na náš nedávný cyklus Česká architektura dnes. Rozdíl přitom vidím v tom, že budeme s námi vybranými architekty nad jejich pracemi diskutovat – taky prezentace, ale spíše v atmosféře setkání u kafe. Obecně to u nás totiž bývá tak, že se publikum vždycky ptá účinkujících. Nikde ale nevidím, že by obě strany byly, řekněme, rovnocenné, kdy polemika probíhá třeba i uvnitř publika… Bylo by prostě super, kdyby vznikla debata mezi architekty-projektanty, studenty a veřejností. Teď asi už zabíhám do širších souvislostí. Proč bychom jako spolek nebyli u nějakého aktuálního tématu, které se týká Prahy? Myslím si, že k některým odborným námětům by měli hledat odpovědi i studenti oboru… Zkrátka že bychom více vstupovali i do veřejného života. Vloni jste uspořádali zajímavou besedu s iniciativou Věda žije, která kritizuje připravovanou reformu terciárního vzdělávání… Klidně můžeme v této cestě pokračovat a otevřít například důležité téma chystané novely vysokoškolského zákona. Jak budete tyto debaty zaznamenávat? Rádi bychom naše akce natáčeli a záznam pověsili na náš portál. Ale abychom neopustili téma našeho oboru: určitě bych rád inicioval důležitou fakultní platformu diskusí se studenty – autory soutěžních návrhů. Samozřejmě počínaje vítězi Dušana… Dovolte, abychom se vrátili k zmíněnému nastavování zrcadla. Jakou metodu či systematiku výběru přednášejících zvolíte? Stejně jako u poroty Dušana. Jde o čistě subjektivní výběr zajímavých osobností. Nejprve bych byl rád, kdyby se stanovila určitá témata. A ta témata nabízejí určité experty. Ale asi bych místo termínu nastavovat zrcadlo měl mluvit spíše o doplňování školních nebo architektonických témat. Mimochodem těch pět let studia považuji za
eva hey worth
luděk jasiok
roman koranda
milan šuráň
krátkou dobu, já osobně bych byl pro studium minimálně šestileté. A bakaláře bych určitě zrušil. Co to je bakalář architektury? Nemá dnes spolek unikátní potenciál nastavit zrcadlo spíše studentské komunitě? Než systému nebo metodám vzdělávání? Například se říká, že zahraniční studenti své povinnosti plní lépe než domácí… To je strašně těžký úkol – spolek je jen prostředníkem mezi vedením a studenty. Jsme velká škola: je nás tu osmnáct set, a tak musíme pořádat věci určitou formou. Snad nás bude ve spolku víc, jak jsem o tom mluvil. Ale nevidím tu nějaký konkrétní výsledek směřování, o kterém mluvíte… Abych svou otázku lépe vysvětlil: Studentská obec představuje druhou stranu akademického společenství. Neprospěla by přirozená orientace směrem dovnitř studentské obce k posílení důvěry mezi oběma stranami? Asi by se dalo lépe pochopit, čím studenti žijí. Snažíme se o to například na našich internetových stránkách. Kantoři by tak zjistili zajímavé informace. Druhá věc je, že nevím, jestli by studenti neměli z takové otevřené prezentace obavu. Zkrátka netuším, zda by se za dobu studia dala prolomit určitá bariéra mezi kantorem a studentem. A je pravda, že na naší fakultě silné vztahy mezi kantory a studenty asi moc často nevznikají. V Liberci se například znají všichni se všemi, včetně kantorů. Jsou vlastně něco jako kamarádi. I když si vykají. Víte, jak to myslím. U nás se známe leda s vedoucím ateliéru, ale ani tak to nebývá náš kamarád. Nemluvíme spolu třeba o tom, co jsem včera viděl v kině… Což je dané určitě množstvím. Kdyby nás bylo tak tři sta… SPA se určitě bude snažit dostat studenty víc k sobě. To vnímám jako prvořadý úkol spolku – posílit vědomí přináležitosti ke komunitě. Být studentem instituce FA už nestačí. Děkuji za rozhovor. JHR
11
michal kuzemensk ý
ondřej císler
ladislav lábus
p o k r a č o v á n í z e s t r. 2
až 80 % práceschopného obyvatelstva, ve Středomoří jde někdy až o 50 %. Například v Anglii snižuje stát postupně účast na financování veřejných škol, v roce 2012 úplně skončí podpora… Tato strategie, založená mj. na splácení školného, resp. na dlouhodobém zadlužení studenta, je podmíněna fungováním systému dlouhodobých, nízkoúrokových státních půjček. (Ty se však obtížně splácejí, když není práce a proto se navíc platy architektů v relaci k jiným profesím s vysokoškolským vzděláním zde v posledních letech přesunuly z předních pozic na předposlední místo mezi nejméně finančně ohodnocená povolání…). Dlouhodobým cílem EAAE je přesvědčit společnost i vlády o užitečnosti architektů, jak ve své profesi (všudypřítomnosti a významu architektury chápané v komplexním pojetí jako vystavěného prostředí a krajiny) i o jejich snadné využitelnosti v jiných profesích, díky všeobecnosti a komplexnosti jejich vzdělání, při cyklickém střídání boomů a recesí investiční činnosti a výstavby. Prof. Ladislav Lábus. www.ace-cae.org Workshopy, přednášky X Collective Housing in Europe. Cyklus přednášek zahraničních hostů o problematice soudobého bydlení. Cílem je představit autory obytných souborů a soudobou bytovou výstavbu ve vybraných evropských zemích. Dominique Marrec, Emmanuel Combarel – Dominique Marrec architectes (www.edcm.eu) – 17. 10. 2011 Jan Albrechtsen vandkunsten (www.vandkunsten.com) – 24. 10. 2011 Peter Lorenz – Peter Lorenz Ateliers (www.peterlorenz.at) – 31. 10. 2011 Dietmar Eberle – Baumschlager Eberle (www.baumschlager-eberle.com) – 7. 11. 2011. Pořádá FA ČVUT v Praze ve spolupráci s Velvyslanectvím Nizozemského království v ČR, Rakouským kulturním fórem v Praze a Institutem Cervantes v Praze. Posluchárna Gočár (155), vždy od 18.30 h. X Inventura urbanismu / 2. ročník. Teze: „Chceme pojmenovat dnešní rozdíly mezi zdáním a realitou, mezi přáním a realizací, mezi snahou a schopností“. Témata: Kdo staví město? / Pro koho stavíme město? / Jak stavět město? 12 Programová rada: Jan Jehlík, Roman Koucký, Jakub Filip Novák, Jana Tichá. Pořádá Ústav urbanismu FA ČVUT pod záštitou České komory architektů a v partnerství s časo-
pisem Zlatý řez. Posluchárna Kotěra (205) a „skleník“ v přízemí fakulty. 14.–16. 10. (pátek – přednášky, sobota – diskusní panely, neděle – závěry). www.inventuraurbanismu.cz X Památky 2011. Cyklus přednášek. Milena Hauserová: Románský kostel v Potvorově aneb Může architekt pomoci historikovi? – 18. 10.; Tomáš Durdík: Nejstarší turecké dělostřelecké fortifikace – 25. 10.; Tomáš Efler: Opravy památek lidové architektury v severních Čechách – 1. 11.; Jan Pešta: Děkanský kostel v Hostinném ve světle stavebně historického průzkumu – 8. listopadu. Marek Štěpán: Tělo, světlo, ticho – obnova sakrální architektury – 15. 11. Pořádá Ústav památkové péče. Vždy v posluchárně Janák (107), úterý 18.00 h. X Současná architektonická tvorba. Cyklus přednášek. Tomáš Klanc (ateliér Klanc, www.klanc.cz) – 20. 10.; Marek Štěpán (ateliér štěpán, www.atelier-stepan.cz) – 27. 10.; Antonín Novák (drnh, www.drnh.cz) – 3. 11.; Zdeněk Fránek (Fránek architects, franek.xproduction.eu) – 10. 11.; Vladimír Vašut, Viktor Vlach, Erika Vašutová (Under construction, www.u-c.cz). Pořádá Ústav teorie a dějin architektury. Vždy v posluchárně Janák (107), čtvrtek 16.00 h. X City development – čtyřdenní kurz, série přednášek a nácviku praktických aplikací zá-kladních dovedností nutných k přípravě, koncipování a koordinaci rozvoje měst a stabilizovaných urbánních struktur. FA ČVUT, Thákurova 9. Ve dnech 11. 11. 2011, 14 – 18h; 12. 11. 2011, 08 – 16 h; 25. 11. 2011, 14 – 18 h; 26. 11.2 011 08 – 16 h. (seifertova-fa.cvut.cz)
generální partner
ALFA bulletin Fakulty architektury ČVUT / Vydává: vedení FA ČVUT / Ročník 5 / Vychází 10 × ročně / MK ČR E 17540 / Redakce: Jiří Horský / Layout: Tomáš Legner; str. 6–9: redakce / Jazyková redakce: Eva Lorencová / Snímky, není-li uvedeno jinak: © archivy autorů / DTP: Irena Holičová / Tisk: Ottova tiskárna, spol. s r. o. / Kontakt: redakce bulletinu Alfa, č. 811, Thákurova 9, 160 00 Praha 6, tel.: 602 222 478 /
[email protected].
