1) KULTIVACE A FORMOVÁNÍ ČLOVĚKA V MODERNÍ SPOLEČNOSTI A) POJETÍ OSOBNOSTI, ČINITELÉ FORMUJÍCÍ A KULTIVUJÍCÍ OSOBNOST, STRUKTURA OSOBNOSTI, OSOBNOST A ROLE SOCIÁLNÍHO PRACOVNÍKA A PEDAGOGA POJMY - Kultivace = zušlechtění, vzdělávání - Socializace = proces začlenění se do společnosti
-
-
-
POJETÍ OSOBNOSTI „Osobnost je člověk jako psychologický celek.“ (V. Tardy) V různých vědách má pojem osobnost různý význam (např. v historii se takto označoval silný jedinec, politicky, vojensky nebo jinak vynikající). V psychosociálních vědách znamená termín osobnost člověka se všemi jeho psychickými, biologickými a sociálními znaky. K osobnosti patří všechny psychické procesy, stavy a vlastnosti určitého člověka. Zároveň je každý člověk organismem s určitými tělesnými vlastnostmi. Každá osobnost patří k určité skupině (národ, rodina, třída, atd.). Vývoj osobnosti zahrnuje dva navzájem spjaté aspekty: zrání (proces probíhající podle vnitřních zákonů, v němž rozhoduje dědičnost) a vzájemné působení jedince s prostředím. Teprve jejich hodnota vytváří vývoj osobnosti. Osobnost člověka se utváří po celý život.
Znaky osobnosti 1) Citlivost a organizovanost 2) Integrovanost – centrum – vědomí JÁ 3) Otevřenost – schopnost přijímat a reagovat na podněty („Jsem v kontaktu s okolní světem.“) 4) Dynamičnost – proměnlivost 5) Stálost – hlavně našich vlastností (tendence zůstávat jaký jsme) 6) Interindividuální odlišnost (např. otisk prstu a duhovku oka má každý jiný) - Při poruše znaků hovoříme o dezintegraci. Vlastnosti osobnosti - Tvoří stálejší, trvalejší oblast naší psychiky. 1) Vlastnosti, které nás aktivizují a motivují (zájmy) 2) Charakterové vlastnosti (charakter, mravní vlastnosti) 3) Výkonové vlastnosti (schopnosti) 4) Seberegulační vlastnosti (sebevědomí, vůle) 5) Temperamentové vlastnosti ČINITELÉ FORMULUJÍCÍ A KULTIVUJÍCÍ OSOBNOST Sociální činitelé - Život člověka ve společnosti vytváří zvláštní podmínky pro formování a vývoj lidské psychiky. Ve vývoji osobnosti prostřednictvím socializace dochází k tomu, že se jedinec učí žít mezi lidmi, vycházet s nimi, spolupracovat, přizpůsobit se požadavkům, normám a zvyklostem skupiny. Socializace probíhá po celý život (důležité je období dětství a mládí). Ve společnosti si osvojujeme řeč, vědomosti a hodnoty, sociální dovednosti. Dochází více nebo méně k přizpůsobení jedince společnosti. • Primární činitelé – v socializaci hraje nejdůležitější roli rodina – zde se jedinec učí a přijímá základní sociální kódy, role, hodnoty a normy. Dalším primárním činitelem je škola.
1
Psychologický pohled - Vývoj osobnosti je spojen jednak se zráním určitých tělesných struktur, jednak s procesem sociálního učení. Vývoj osobnosti může být chápán i jako řada kritických etap (fází), jakýchsi nezbytných křižovatek, na nichž se rozhoduje další směr vývoje. • Sekundární činitelé – vliv přátel, vrstevnických skupin – s jejich pomocí přehodnocujeme modely, které nám byly vštěpovány dospělými. Další sekundární činitelé jsou pracovní prostředí, politické strany, církve, média. Biologický pohled - U člověka je biologická podmínka vždy v kombinaci a interakci s momenty sociálními a psychickými a také naopak. K biologickým podmínkám patří dědičnost, prenatální vývoj a perinatální vlivy, anatomicko-fyziologické mechanismy paměti, jednotlivých psychických funkcí (CNS a žlázy s vnitřní sekrecí) i celková koordinace a regulace organismu, jeho stavů, výkonnosti a únavy, zdraví a nemoci. Ekonomické hledisko - Historicky se vyvinula různá manažerská pojetí člověka, především jako pracovníka. K vývoji těchto pojetí došlo v rámci tří na sebe navazujících trendů: pojetí člověka jako ekonomicky motivované bytosti, pojetí člověka jako sociálně motivované bytosti a pojetí člověka jako bytosti usilující o realizaci svého lidského potenciálu. V každém případě materiální zázemí formulující se osobnosti podstatně ovlivňuje její kultivaci (X dobré materiální prostředí ještě nezaručuje kvalitu osobnosti). Filosofické hledisko • Pojem osobnost v jistém smyslu nahradil pojem duše. - Ve 3. století napsal Aristoteles spis O duši, který se stal historickým východiskem psychologie a kde je duše rozdělena na duši vegetativní, smyslovou a nejvyšší – rozumovou. - Duše byla chápána jako zvláštní substance – nositelka života a psychických jevů. V polovině 19. století se vlivem rozvoje přírodních věd psychologie oddělila od filosofie a pojem duše byl jako nevědecký opuštěn a ještě později nahrazen pojmem osobnost. OSOBNOST SOCIÁLNÍHO PRACOVNÍKA
-
-
Požadavky – sociální pracovník by měl: Mít vlastní životní filosofii (pozitivní postoj k životu a lidem). Mít odborné a všeobecné znalosti. Mít speciální dovednosti Přispívat k práci organizace a odborně růst. Rozvíjet účinnou komunikaci. Orientovat se a plánovat postup (mít přehled o ostatních možnostech). Podporovat a pomáhat k soběstačnosti. Zasahovat a poskytovat služby. Role sociálního pracovníka Sociální pracovník je konfrontován s komplexními problémy klientů, ve kterých nemůže být emocionálně ani postojově neutrální. Schopnost vcítit se do situace klienta, vnímat skryté stránky klientova problému a podporovat ho v konstruktivních řešeních jsou klíčovými charakteristikami role sociálního pracovníka. Sociální pracovník proto nemůže oddělovat své „civilní“ a „profesionální“ já. Jeho reakce jsou pro klienta důležitým vodítkem – vždy, když si může být jist, že klientovi neuškodí, měl by být pracovník co nejotevřenější a nejautentičtější. Takové pojetí role sociálního pracovníka je účinným prostředkem toho, aby se klient dokázal orientovat ve svých emocích a postojích. S klientem, kterého sociální pracovník nedokáže akceptovat, by sociální pracovník pracovat neměl. 2
Vlastnosti sociálního pracovníka VLASTNOSTI PRACOVNÍKA POMÁHAJÍCÍ PROFESE TEMPERAMENTOVÉ CHARAKTEROVÉ (EMOCIONÁLNÍ)
VOLNÍ
Empatie
Mravnost
Energický
Stabilita Frustrační tolerance Pozitivismus, optimismus Vyrovnanost Veselost vřelost
Morální vl. Zodpovědnost Obětavost
neovlivnitelnost
Upřímnost Důvěryhodnost Sociální inteligence Spolehlivost
MOTIVAČNÍ Potřeba pomáhat
SCHOPNOSTI A DOVEDNOSTI Naslouchavý Moudrý Komunikativní Objektivnost Estetické cítění Racionální Asertivita Sebeovládání trpělivost
Uplatnění sociálního pracovníka a pedagoga a příslušné kompetence v dané oblasti
-
-
Sociální pracovník pracuje: S klienty a jejich rodinami (případně za svůj případ považuje celou rodinu). S přirozenými skupinami (parta mládeže). S uměle vytvořenými skupinami (školní třída). S organizacemi, buď řídí činnost agentur poskytujících sociální služby nebo vstupuje jako expert do organizací a pomáhá v nich řešit problémy, které je kompetentní řešit, např. formou supervize. S místními komunitami. Jako expert při přípravě některých zákonů a vyhlášek, v jiných případech se jako oponent k takovým návrhům vyjadřuje. Kde? Sociální zařízení (domovy důchodců, penziony, denní stacionáře, pečovatelská služba, dětské domovy). Školská zařízení (diagnostické a výchovné ústavy, střediska pro mládež). Zdravotnická zařízení (LDN, psychiatrické léčebny, kojenecké ústavy). Ministerstvo vnitra (odbory pro uprchlíky). Státní a místní samospráva (dávky). Pečovatelská činnost Poradenské instituce Zdravotnictví (péče o dlouhodobě nemocné či duševně nemocné). Nevládní sektor (Charita, Diakonie, Armáda spásy).
3
B) JEDINEC A SPOLEČNOST, SPOLEČENSKÝ SYSTÉM, TYPY SPOLEČNOSTI, SPOLEČENSKÁ ZMĚNA, MODERNIZACE SPOLEČNOSTI A ŽIVOTNÍ STYL JEDINEC A SPOLEČNOST • Jedinec je zároveň živočich, máme společné znaky se zvířaty, od nich nás odděluje společnost. Takže člověk je živočichem a zároveň společenskou bytostí. Člověk je součástí přírody a podléhá jí. Každý jedinec má určité znaky a vlastnosti. • Společnost je celek organizovaný na základě strukturovaných vztahů, které jedince vážou k sobě nebo je naopak staví do konfliktu. Každá společnost má určité společné znaky: určité území, kulturu, normy, hodnoty, politiku, náboženství, symboly (jazyk, území, atd.). Jedinec by se měl společnosti přizpůsobit – socializace. Každá společnost se odlišuje od ostatních společností. TYPY SPOLEČNOSTÍ
•
•
•
• • • • • •
Archaická společnost Věnovala se jí kulturní antropologie, zabývala se hlavně hmotnou kulturou. Lovci a sběrači – Nejstarší typ lidské společnosti. Nepřesahovala 40 osob. Živili se lovem, rybařením, sběrem rostlin. Znaky: pevně vymezené teritorium, neustále v pohybu, nestálé složení, hierarchie podle věku a zkušeností („rada starších“), jejich hlavní hodnoty jsou náboženské povahy. Dnes už jich je velmi málo (např. Pygmejové, Mbuti). Pastevci – Hlavním zdrojem obživy jsou domestikovaná zvířata. Migrace v závislosti na ročních obdobích, k přesunu užívají zvířata. Moc mají náčelníci, vůdci kmenů a přední bojovníci. Již se objevuje majetková a mocenská nerovnost, věnují se i obchodu, válčení. Např. Nuerové v jižním Súdánu. Zemědělci – Hlavním zdrojem obživy je pěstování různých plodin. Už větší komunity. Už se tolik nepřemísťují. Jsou bojovní. Významní jsou vůdci. Objevují se majetkové rozdíly mezi jedinci. Např. Gururumbové z Nové Guineje. Tradiční společnost Předmoderní, rozvíjela se od 6. století před naším letopočtem. Vznikala obvykle v úrodných oblastech kolem řek, rozvíjela zde svá města. Výrazné nerovnosti v bohatství a moci (aristokraté – král a zbytek obyvatelstva). V čele stál vládce vládnoucí třídy. Objevovalo se otrokářství. Dělba práce. Rozvoj profesionálních armád. Rozvíjí se v nich jazyk, písmo, věda, umění. Např. Mayové, Čína, Řím. V současné době už tyto společnosti zanikly. Moderní společnost (průmyslová společnost, národní státy) Důvodem zániku tradiční společnosti je industrializace – nástup strojní výroby. Vzniká moderní stát s přesnými hranicemi. Počátek moderní společnosti je v Anglii – výsledek průmyslové revoluce v 18. století. → Změna ve způsobu získávání obživy. Lidé žijí ve městech, pracují v továrnách. Vlastníci výrobních zdrojů ovlivňují život zbytku společnosti. Industrializace urychlila cestování a komunikaci → vznik „národních“ společenství. Znaky: urbanizace (život ve městech – neosobní, anonymní), politický systém (formy vlády, mají rozsáhlé pravomoci, tvoří zákony, kterým podléhá každý), trh (směňuje se skoro vše, vzniká nabídka a poptávka, mzda).
4
-
-
-
SPOLEČENSKÁ ZMĚNA, MODERNIZACE SPOLEČNOSTI A ŽIVOTNÍ STYL Společnost během historie prošla mnohými změnami, z tradiční společnosti se přechází spíše na moderní společnost a v rámci ní i moderní životní styl. Dnes mají lidé jiné hodnoty než dříve: dříve (rodina, obstarání si potravy, zachování rodu, bezpečnost, atd.). Dnes jsou hlavními hodnoty nejen rodina, ale po ní hlavně majetek, moc a z toho vyplývající životní styl → zaměstnání, dovolené, volný čas, atd. Modernizace společnosti spočívá hlavně v urbanizaci a industrializaci, žijeme hlavně ve velkých městech a spoustu práce za nás teď udělají stroje, máme tak sice více času sami na sebe, ale protože chceme stále víc a víc, tak stejně podléháme workholismu. Modernější přístup máme dnes také k rodině a k dětem, náš život je spíše individuální a svobodný. Naše společnost je demokratičtější a snažíme se odstraňovat diskriminaci a dát rovné šance všem.
5
C) ÚSTAVNÍ PRÁVA A POVINNOSTI OBČANŮ ČR (LIDSKÁ, OBČANSKÁ, POLITICKÁ A SOCIÁLNÍ PRÁVA, LISTINA ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD) • Základní lidská práva a povinnosti občanů jsou uvedena v Listině základních práv a svobod, v Ústavě ČR a různých mezinárodních smlouvách a listinách. • Základní práva a svobody jsou nezadatelné, nezcizitelné, nepromlčitelné a nezrušitelné. • Základní práva a svobody se zaručují všem bez rozdílu pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického či jiného smýšlení, národního nebo sociálního původu, příslušnosti k národnostní nebo etnické menšině, majetku, rodu nebo jiného postavení. • Povinnosti mohou být ukládány jen na základě zákona a jen při zachování základních práv a svobod. • • • • • • • • • • • • •
• • • • • •
ZÁKLADNÍ LIDSKÁ PRÁVA A SVOBODY Každý je způsobilý mít práva. Každý má právo na život (již před narozením). Nikdo nesmí být zbaven života, trest smrti se nepřipouští. Je zaručena nedotknutelnost osoby a jejího soukromí. Nikdo nesmí být mučen ani podroben krutému, nelidskému nebo ponižujícímu zacházení nebo trestu. Osobní svoboda je zaručena, nikdo nesmí být stíhán nebo zbaven svobody jinak než na základě zákona. Nikdo nesmí být podroben nuceným pracím nebo službám. Každý má právo na zachování lidské důstojnosti, osobní čest, dobrou pověst a ochranu svého jména (ochrana před neoprávněným zasahováním do soukromí a osobního života, ochrana před neoprávněným shromažďováním nebo zneužíváním údajů o své osobě). Každý má právo vlastnit majetek. Obydlí je nedotknutelné. Nikdo nesmí porušit listovní tajemství ani tajemství jiných písemností a záznamů. Svoboda pohybu a pobytu je zaručena. Svoboda myšlení, svědomí a náboženského vyznání je zaručena. Dále svoboda vědeckého bádání a umělecké tvorby. POLITICKÁ PRÁVA Svoboda projevu a právo na informace – právo vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem obrazem nebo jinak. Cenzura je nepřípustná (mimo výjimek v zákoně). Právo na petiční právo – právo podat návrh a stížnost. Právo pokojně se shromažďovat. Právo svobodně se sdružovat. Právo zakládat politické strany a politická hnutí. Právo podílet se na správě veřejných věcí. Volební právo (volit a nechat se zvolit).
6
• • • • • • • • • • • • •
SOCIÁLNÍ PRÁVA Právo na svobodnou volbu povolání a přípravu k němu. Právo podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost. Právo svobodně se sdružovat v odborových organizacích. Právo na stávku (nepřísluší: soudcům, prokurátorům, příslušníkům ozbrojených sil a bezpečnostních sborů). Právo na spravedlivou odměnu za práci a uspokojivé pracovní podmínky. Ženy, mladiství a zdravotně postižení mají právo na zvýšenou ochranu zdraví při práci a na zvláštní pracovní podmínky. Právo na přiměřené hmotné zabezpečení ve stáří a při nezpůsobilosti k práci i při ztrátě živitele. Občané v hmotné nouzi mají právo na zajištění základních životních podmínek. Právo na ochranu zdraví, na bezplatnou zdravotní péči (na základě veřejného pojištění). Rodičovství a rodina jsou pod ochranou zákona, zvláštní ochrana dětí a mladistvých je zaručena. Rodiče pečující o děti mají právo na pomoc státu. Každý má právo na vzdělání (bezplatné vzdělání v základních a středních školách, školní docházka je povinná). Právo na příznivé životní prostředí.
POVINNOSTI • Branná povinnost – nikdo nemůže být nucen vykonávat vojenskou službu, pokud je to v rozporu s jeho svědomím nebo s jeho náboženským vyznáním. • Povinnost zachovat mlčenlivost
7
8