>i'^'•
-/^
.V^"
rJU
.'Xni'«kii
'"A
,
^
'
X'*
.ti-^
/% '
^^
.'^
>
,
i
tÁ.
-*-
V
^
^^ÍJL
PRAKTICKÁ
RUKOJE SROVNÁVACÍ jazykOv slovanských.
SLOŽIL
VENCESLAV HRUBÝ, C. K.
VRCHNÍ SOUDNÍ RADA V OPAVÉ.
Y PRAZE. N.4kladem vlastním.
V
KOMISI U
I.
—
Tiskem »Unle«.
L. KOBERA, KNIHKUPCE V PrAZE. 1904.
^%1 DílC 1 O 1958
MILÝM SLOVANSKÝM KOLLEGÚM
POSLANCM
NA
RAD
ÍŠSKÉ
POSVCUJE
AUTOR
«
Rozinanitos v harmonii. Dr. Fr. L. Rieger.
»Budou-li Studia slavistická více se zmáhati a vnikati do škol a kruhv širších, nebude Slovanm ani potebí si)0leného jazyka diplomatického, mohouf pak užívati každý svého jazyka bez rozpakv, že by si vzájemn nerozumli. Tak napsal slavista profesor Perwolf roku 1870 v Nauném Slovníku.
Já pak na základ vlastní zkušenosti ode dávna hájím zásady: Slované obcujte vespolek každý svým jak inívali kdys ekové: to jest nej-
náeím,
pirozenjší a též nejpraktitjší cesta k ešení velikého problému. K tomu pak potebí slovancMn pouze pasivní. A té lze velmi nabyti. Aktivní ovládání slovanin (mluvení) jest
nesnadnou.
Dnes pak pospolitost Slovanv,
kmeny vnaš em mocnáství
s
1
ou
e
vcí
tém
n ý ch,
zna-
snadno
losti
pomrn
roz-
j i
arci
všemi
ch vzá-
jemné styky vždy ilejší a nutnjší vybízejí zrovna naléhav, aby každý Slovan, chce-li slouti vzdlaným, osvojil si alespo onu pasivní zna-
eí
bratrských. usnadnní toho potebí arci vhodných pomcek. Doposud jich nemáme. Snad proto, že se linguistovi-odborníku naskýtají nesnáze (rázu teba subjektivního), které linguistalost
Iv
ochotník
maj za í
snáze
cíl
obejde. Vyšlo sice znalost j e d n o
aktivní
mnoho 1 1
i
mluA'nic,
ty ale
v ý ch slovanin. Nej-
VI
hájenému velezasloužilý Fr. Vymazal; avšak nám teba j e d n o t n ý ch na p r a k t c k é poteb všech kmenuv osnovaných, ledy praktickysrovnavacích pomcek. Tyto úvahy vedly nme ku složení knížky, kterou
více se piblížil principu zde
i
,
zatím k užitku svých krajanv — na svtlo se nesnadné té práce nadál
jsem
—
vydávám. Podjav
so tedy shovívavosti
kruhv
odborných, a to tím více, ponvadž zvláštními okolnostmi nucen jsem byl vykonali ji za dobu ])omrn krátkou (jednoho roku) vedle etných prací svého povolání. Ml jsem na zeteli jenom vc, t. j. praktický cíl a zrealisování uvestavím zabíhaje v obor vdecký dené myšlenky; pokud mínní své skromné vedle náhledu jinakého, neiním toho z motiv polemických, nýbrž z |)íin úelnosti. Jedna vc nebude asi sporná. Knížkou touto podán bude zajisté dkaz, že jest možná jednotná, p r a k t i c k á m 1 u vnen nice »slovanskd«. A za druhé: cíl zdé vytknutý reálnosti prakticky i methodicky. utopií, stojí na Míním totiž vedle dlouholeté zkušenosti, že Slovan jazykm slovanským uiti se má touž cestou, jakou my, v náspisovné. Tím více bylo poeích vyrostlí, nauili se užili tohoto methodického principu pi práci této. Provedl-li jsem jej správn v podrobnostech, zejména pokud jde o požadavky pedagogicko-didaktické, jest arci jiná otázka. S toho hlediska pokládám práci za pokus, jemuž tak mnohou výtku lze uiniti. Pedn mohla býti >>praktitjší«; zamýšlel jsem to také, ale zvítzily vážné ohledy. Jistá neurovnanos a ne|)rotíbenos jde na vrub oné, okolnostmi vynucené ukvapenosti, nadj u se, že bez ujmy vci samé. Z povahy látky }dyne. že tu tam mohlo býti leccos pouze napovdno. Jinde snad se budou pociovati mezery, kdežto zejména ve IV. hlav jeví se [iroti pvodnímu, teprv po as tisku zmnnému úmyslu jistá rozvlánost. Zamýšlel jsem podati seznam slov s rzným významem; místo toho objasnil jsem ást slov takových v texte etymologickosemasiologicky. Ostatn poukazuju k i; 1. Methodické podrobnosti nkteré, na p. hláskové peklady a úkoly, jsou pouze na zkoušku. Též jsem se dlouho roz-
—
—
—
pd
ei
— —
i
í
!
vil
pakoval, niáni-li vbec poiuili cviebných vrt. iiaradijAinalv) a mám-li je opakovati ve všech slovaninách. Zdánlivé iiediislediiosti v pravopise, zejména srbskochovalskéni a maloriiskéin, uéinény v z;ijmii úelnosti: v. té pí'íiny voleny zde onde lexty (slovinské, chorvatské) po(
i
nkud
antikvované. Pokleskv jiného rázu pri nesnadnosti tisku nebylo lze se vyvarovati. Ostatn teba míti odvahu, ba pochybiti, jen když se tím poslouží dobré myšlence. Nebo tak dá sepovolanjSím podnt, aby podali cos dokonalejšího.
—
—
i
Ouid potui, Kéž by
mj
feci,
valy další rázné kroky
mj
íaciant meliora potentes!
skromný pokus
vped
prisjíl k tomu, aby následovšude a ve všech smrech!*)
Od slov ke skutkm! To zídlo, z nhož vyprýštil — snad chatrný — pokus. Od slov ke skutkm
v zájmu našeho osvtového vzmachu, v zajmu vespolných praktických stykv Slovanstva, ale na pros|)ch svazku, v njž nás spojily djiny! i
Blb TOMT>
j;'fejio
Díky povinné vzdávám všem ki-ajanm a jinoslovanspisovatelm, kteí mi radou neb jakými koli zpsobem ochotn pispli, jakož i tm ústavm, knihovnám, nakladatelstvím atd., které s velkou laskavostí pro-
ským pátelm
pjily
mn
potebné pomcky.
V Opav,
o sv.
Vácslav
1908.
Vénceslav Hruhjj.
*) Jest
zejména ve vlastním zájmu státní správy, aby srovnávací jazykv slovanských zavedena byla co pedmt po-
praktická nauka
vinný do slovanských škol stedních.
Použito
t
(>
ch t o d e
—
:
:
,
I
—
F. Miklosi,
Yergloichende Grammatik I., ÍI., III. Etymol. F. V. íha, CpaBH. aTHMOJi. TaóJiHi^u ciaB. as. V. Bambas, Tvarosklad jaz. slov. Mat. Maj er-Zilj ski,
Wórterbuch der
slav. Spracho.
Uzajemna slovnica ali nilu\'nica slavjanska. B. Popelka, Gram. jaz. starobulharského. Fr. L. elakovský, tení o srovn. mluv. slov. Dr. J. Gfbauer, Hláskosloví. Ant. Maíecki, Gramatyka jazyka polskiego. 0. Byc.TacB-B, HcTopn-iecKan rpaMarnKii pyccK. >i3. A. KiipiniHniiKOBT), CHHiaKcjicB. A. II. Co6o.ieBCKÍíi, .leKi;ÍH.-cE>0HeTHKa Mluvn. rusk. jaz. Dr. F. Jokl, flpeB u,epK. ca. íi3biKa. Šercl, F.
Váa,
Nová zyka.
Ohonovskij, Hramatyka ruskoho jaVymazal, Poátkové slovanin a litevštiny. — Li-
iiiolhoda rusk. jaz. Dr. O.
—
Studien.
—
—
—
Slovinsky. jaz. rusk. Serbische Gramm. \Vagner, Bulharsky. E. Muž a, Gramm. der serb. Spr. M. Mit ano vi , Prakt. Gramm. der ruth. Spr. Mirko Divkovió, Oblici i sintaksa hrvatskoga jezyka. F ran jo Mam, Ilrvatska slovnica za Slovence. Dr. Jakub Sket, Sloven. Sprachbuch nebst Chrestomathie. Slovníky: pol. Dra. Jordána, r M i á t k v a V á u v, mr. Z e e ch o v s k j - N e d í s k i j schv. Filipoviuv, si. J aneži v, srb. V. S. K a radžié v a ruskovšesl., nni., fr. Miklosiuv.
dová uebnice
ro
1
Texty
erp
á n y ze
s
1
1
i
s
i
1
v
—
Bnóip 3 yKpiííHCKo-pyccKoi JiíTeAji BapBiiibCKHH, Bhíiikh. paiypn. Om. IIonoBiiy, HiiTaiiKa^^.Tifl uikIii nap. III. B. To-iOTysoB-b, PyccKaa xpecTOMaxia, Lipsko 1891 n Augusta Neumanna (Fr. Lukas), 21. vydání (výtená ítanka). Próch n ickiego i Wójcika Wypisy polskie. Václava Kižka Anthologie .iihoslovanská s mluvnickou srovn. a slovníkem. Pralia 1863 u A. Storcha. Marc. Kušara ítanka za I IV. razred srednjih škola. Dra. J. Sketa Chrestomatie. ítanka za 5. a 6. razred, dto. za uiteliša. (jel mudrosloví, pak ze spisuv na svém míst udaných.
—
Slov. slovstvena Slov.
akovské ho
Tres knihy I.
Uvod. strana
S § §
§
1.
Ucel- a soustava spisu,
2. B.
Jazyky slovanské Lužická srbština
4
Bulharština
methoda uebná
2 4 5
Zvukosloví.
II.
Hlásky, jich spojování a znní.
1.
§ § §
5.
6. 7.
Hlásky a písmeny: a) Abeceda Hlásky a jich znaky v horvatštino a slovinin v polštin b) Azbuka v ruštin a srbštin
8. § 9. Rozdlení hlásek § § 10. Slabiky, slova, koien,
§ 11.
Nosovky, B.
zmkené
Zamování
14. b)
Více neb Kvantita
c)
16. d)
§ 17. e) § 18. f)
O výslovnosti zvlášt.
sykavky, m,
neobvyklé.
1.
drazné lánkování: ;
Zobojetování hlásek .
píiny
hlásek hláskami píbuznými:
mén
Etymologický
Pízvuk
21
1
Výslovnost od eské odchylná,
13. a) 15.
7
9 13 17 18 18
kmen
Zvuky v eštin
A.
§ § § §
7
Výslovnost a pravopisy 2.
§ 12
1
vbec
.
pvod
•
o
g,
h, v, u,
, h\ p\
I,
o
m', v'
.24 .
'•
pvodn e.
ch,
toho:
tvrdých neb
mkkých
.
.
27
28 28 29 30
X C.
o pízniku
a
kvantit srtášt. Strana
Pízvuk
31 32
V jednotlivých slovaniiiácli S 20. PonifT pízvuku a délkv (kvantity)
i;
19.
i?
21. Kv.intilíi
"
Pravidla výslovnosti
3.
i;
22. Polština
5;
23.
3:5
pehledn. 35 36 38 i2
Ruština
§ 24. Malonišlina. elymoiogický a fonetický pravopis § 25. Jihoslovanština: srbština, horvatština, slovini:ia
Stídáni hlásek.
i
§ 26. Všeobecno § 97. Píinv strí(l;iin'. § 28. Hialu.s
Všeobecné zásadv a povšechný ráz
....
...
45 46 AI
Stídáni samohlásek.
5.
A. Fclilasoodid, úžení, seslahovdui. S 29. Pehlasování zptné, postupné § 30. Úžení, sesiabování, polské pehlasování
48 50
B. Kontrakce (staženi). § 31. Stažení sloh úzkých a širokých v slovanindch § 32. ('. Staroslovanské podobo ván I úzkých samohlásek § 33. D.
51 53
ja
Pí
e,
ie,
e,
ie
širokým
samohláskám
56
E. Pochjjlování o,
=
e.
a.
^
=
u, e i, (a o); slohy la, ra -maloruštiné o == i, e i § 36. F. Rozvádní sloh la, ra. Ie, re v ruštin I, r v slovaninách § 37. G. Slahikotvn § 88. H. Vstivné e r slovanindch
§ 34. § 35.
V V
polštin'' o
=
lo.
ro
...
60 62 65
n
I.
Fohké nosov y
e.
a 67 68 68 69
§ 39. Povstání nosovek § 40. Jich stídání 55
41.
í?
í2-
Oištní nosovek
v ostatních slovaninách Obnovení puvodiiíiio nesuiouceného zvuku
6.
Stídání souhlásek.
§ 43. Hlavní zásady § 44. A. Pestrojování 1>.
§ 45. a)
58
.59
71
72
Odstraováni sliluk souhlásek. Pesmykování, bi spodoba jasných a temných, c) pipodobo72 vání uiCknutÍMi a Ivrdmitíni. d) rozlišováni zubnic
...
XI Stiiiiwi
§ 46. o) Vsouvání a odijouváiií soulilásek povšcchii §47. J. Sesouvání, 2. odsonvání / v ruštini-. 3. vysouvání, aj zubnic f, (1; h) hrdelnic k, g, (ch) ii rolnic b. p, (v) v? 48. 1. prerl sou vání, 2. prisouvání a 3". vsouvání soiihldsek. C. pirozené a rozliíeiu'iu prvého a druhého stupn, § 49. .
.
72
73 74
Mkení Mkení
hlavní zásadv § 50. v?
51.
pi obou
Mkení 1. stupn Mkení 2. stupn a)
dru/.ícli
sykavek,
1.
2.
§ § § § §
53.
57.
flexi
c)
hrdelnic, d) skupin
ohýbání vbec.
90
a tvrdé, pády, rod
Sklonní ženské Sklonní podstatného jména stedního rodu
kmeny souhláskové
101
S uritým a neuritým zakonením tvoení a význam
mkkým
neb tvrdým, jich
Sklonní jmen pídavných Odvozování píslovek 62 Stupování: Pímrník, jeho tvoení 63. Vazba pímrníku
...
§ § § 6i. Superlativ
§ 65.
4.
68. Tázací 69.
Neuritá
70. Základní a 71.
,
72.
111
114 114 114 115
íslovky.
optovací, sklonní a vazba
adové
73.
105 106 108 108 109 109
Zájmena.
Osobní a pisvojovací, jich sklonní Ukazovací
6.
§ § § §
•
Dvojné íslo sklonnin a sloves. 5.
67.
92 93 97 101 104
Jména pídavná.
§ 60. § 61.
66.
91
koncovky skloovací srbskochorvatské mužské
3.
§ § § §
.
Sklonní jmen podstatných.
§ 58. Ženské i-kmeny a stední
§ 59.
i
Tídy skloovací, kmeny mkk<'
54. Zvláštní 55. Sklonní ó6.
O
zubnic.
Tvarosloví.
lil
§52.
I)"!
75 77 78
Druhové a násobné Zlomky a íslovková substantiva
117 118 118 118
XII Slovesa.
7.
Straua
§ § § §
74. 75.
Tíd v
vary vuboc Píechodníky a
I
76. Pí-iestí 77.
§ 78. § 79.
Osobní koncovky asovai; h os. jedu. Tvoení a spíisobíív. Cas minulý as budoucí
;i
3.
asv
osoba
iiin.
v.
.
'
8 80. Arcliaisiny: trpné (modiální) prípslí
asu
píloinného, aorist
a imperfekttim
IV.
119 120 121 121 123 124 125
Tvoení
význam
a
slov. skladba a
vtosloví.
A. Slovotvorba.
1.
Slovotvnrné ped- a
pípon
i/,
pratvary, novotvary, osvojeniny,
složeniny. § § § § §
81. Pratvarv a starolvarv 82. Bií.
Xovotvary Osvojeniny
.
Pedpony
z cizích
a jich
2.
§ § § §
V
88.
V ruštin V iihoslovaninách
89.
Pípona
v slovaninách
a
....
zvláštnosti.
136—139
-ija
zdrobnlá, ženská a hypokoristika píklady tvoení nomin
.
.
139 140 141
Tvoein' píslovek.
Píslovkv denominální a deverbální Píslovky vlastní a jich tabelární pehhnl
P>.
1.32
1B3
134 134
3.
§ 96. § 97. § 98.
pomr
polštui'
§ 90. Podstatná zhrublá, § 91. Tvoení sloves a j.,
§ 94.
j.izvkuv
isikteré podrobnosti
87.
§ 95.
I":i9
130 131
.^
vzájemný
86.
§ 92. § 93.
vbec
.'
.
....'.'
84. Složeniny 85.
.
142
148—153
Významoslovi (semasiologie).
154 Vývoj významu vbec rznosti významu téhož slova v jednotlivýcii slovan155—162 inách zvlášt Postup vývoje význatnu znázornn na píkladech 163 — 168 168 Rznosti významu co do doby trvání sloves 170 Rznosti co do rodu
Píiny
.
Xlll
C.
Nco
ze skladby. StraiKi
§
99.
pád v:
Užívání
zaklínání,
látky,
dativ smdrový a posesivní, instr. zpfisobu a míry, vokativ za nominativ, zvláštnosti t 172 .
§ 100.
Pedložky
á 101.
Užívání
.
.
.
.
178
.^
spsobv:
a imperativ
—
hibtorický prescns. iniinitiv, futurum doplkový iniiniliv oplativ 174
1).
§ 102. § 103. § 104. § 105. § 106. § 107. § 108. § 109. § 110. § 111. § 112. § 118. § 114. § 115.
píiny,
gonitiv
—
Vtoslovi a frazeologie.
Spojky souadné
176
podadné v pehledu Vety úelné
178 179 179
a
Vtv podmínkové SrbŠkochorvátské te Srbskochorvátské gdje, naše an Absolutní infinitiv Absolutní infinitiv v ruštin s Hy Sevšeobecovací ástice nii; vety pípustné Sesilovací ástice, zvlášt u imperativu
Vty bezpodmtné Vty tázací Nkteré
(logicko-podmtn) -
.
.
frazeologické zvláštnosti
Oslovování
etba
,
Seznam tiva Tabulka psací
Omvlv
tiskové
.
.
.
,
kyrilice
.
.
.
.
ISO 180 180 181 181 182 183 183 184 185
193-220 ,
.
221 223 222
Zkratky. [^M
B.. blh. bulharsky, br. blorusky, esky, dial. v eských
.
.
i
111
o
vše
náeí, nmecky, nom. nomen, nomina yméno pod-
náeích,
statné, p.,
-"ština,
mor. moravsky,
m.-sl. moravskoslováckv, m.-slz. mor.-slezskv.
Viz dále 14.
r.
atd;),
rusky, R. Rus,
— ruština (vbec),
rom. románsky, . ecky, s. srbsky, sch., schv. srbsky
i
chorvátsky
skr. sanskrt, sl. slovinsky, Sl.-inina. slez. slezsky, slov. slovansky, st.-h.-n. allhochdeutsch, st.-h -n. mittelhochdeutsch, vr. velkoruákv. Vr. -ština.
„Upozornní" na
vytištno
pídavné
pol. polsky, P. polština,
polb. polabsky, poz. poznámka,
italsky,
str.
é.)
nm.
ind.-evr. indoevropsky, jsi., jhs. jihoslovansky, Jhsl-an, laš. lašsky (náeí sev.-mor.-slez.). lat. latinsky, lit. litevsky, lot. lotyšsky. luž. lužicky, dl., hl. dolno-, horno-, mr. malorusky i rusínsky, Mr.-ius,
V azbuce na
vun
nár.
sl. eskoslovensky, t. j. slovácky, got. goticky, germ. germanismus, ch. chovátskv, Ch-át, -ština. it.
11 /. i
8.
str.
5.
písinono luyln
li
místo
^.
I.
Úvod.
Jazyky slovanské, úel §
1.
rázem
Úelem
— bez
soustava
a
tohoto dílka
aby
jest,
velkého studia grammatického
vanským jazykm rozumti
se
nauil na
kiiiliy.
Gecli .jedníin
—
písm
všem slov mluv. i
—
—
rzpi totožnosti grammatické budovy slovanin hlavn na zvukoslovných rozdílech, na rozlinosti vnjší a vnitní ornamentiky zvukové se zakládají, tož dílko to opíráme po stránce theoretické o zvukosloví, ale poínáme prakticky ihned tením, aby základní jednota slovanin sama sebou se vynoila a v myslích utkvla. Tvarosloví, které v mluvnicích bývá hlavní vcí, jest pro nás momentem podružným, jen jaksi doplnním obrazu ze zvukosloví nabytého. Stejn pohlížíme ke skladb, vto-
Ponvadž
nosti
sloví, slovotvorb a významoslo ví ; ale ponvadž jsou dležitý, zamýšlíme o nich pojednati ve zvláštní knížce co II. ásti »Rukojeti«, zmiujíce se o nich zatím jen ve IV. hlav. Dále doporuovala by se všeslovanská ítanka a differenní slovník všeslovanský.
zbžn
Kladouce tedy hlavní váhu na
úel
praktický,
je-
látka mluvnicko-theoretická za prostea jemuž k vli rozdíly lexikální objasujeme pomocí upozorujeme, že neetymologie a seraasiologie teba látku mluvnickou, jak se íká, » díti ^<, ba že mnohé, pro tenáe ve filologii zbhlejší, po pívíce theoretické podrobnosti (jež ostatek vtšinou padu snaživjší urené
muž dek
sloužiti
má
—
—
—
1
vyrainouti. Míníme, že poulié pod áru klademe), možno petení loxtv grammatických nezstane bez užitku. i
Za to pak tím žádoucnejším jest ísti látku slovesnou, zejména píklady k jednotlivým |)ravidirim zvukoslcjvným. A tu doporuujeme tuto metliodu: snažte se poroz-
umti
a
jednotlivá,
slovnou neb
pr a
dající slova
sob
tivou, ze smyslu.
zemi
pi
v()|)i
mnohdy jen vnjší zvukosn ou pí z dobou cize vypa-
vyložiti samoinn, vlastní inicianedejte se zastrašiti nesná-
Proto
|»rvém
tení aneb pi prvé rozmluv
—
Jinoslovanem! (Uté staku neb vtu celou po druhé, po tetí, byste se dopátrali smyslu ze souvislosti (což se Vám f)byejn podaí), a teprv polom, když nutno, sáhnte k vysvtlivkám neb k slovníku. AI)ychoin Vás k této »samoinnosti« navádli, prolo |K)d;iváme ku tením- jen nejnutnjší vysvtlivky. s
Touto methodou vniknete mnohem díve, než když si zvyknete býti závislými na ])omckácli, v ústrojí slovanin; |)otšení z docíleného úspchu bude milou odmnou za námahu z poátku ])onkud zvýšenou. Probravše »rukojef« tte piln ve všech slovaninách, zejména denní literaturu. Stýkajíce se s Jinoslovany mluvte
— arci zeteln a bez upi sno— a dejte Jinoslovanm navzájem náeím hovoiti a za nedlouho budete — tebas mluviti — tož dokonale rozumti — všem slovan-
zásadn svým náeím vání v >echismech« jen jich arci
ne
li
inám. § 2.
Jazyky slovanské*) dlíme na skupinu
polskou, 2. ruskou, srbsko-chorvátskou),
3.
4.
1.
esko-
jihoslovanskou (illyrskou, slovinskobulharskou, 5. lužickou (polabskou).
*) Poet slovanských národv nelze pesní stanovili pro neúplnost a nesprávnost stát. dat, zejména pak proto, že všude národy panující duše slovanské sob pi})oítávají. (Nejliúfe v tom ohledu vede se CechoslovaniJin a Slovincum.) Fakticky (bez ohledu na nucené a dobrovolné groselyly) mohou se pijati tato pibližná ísla: ad 1. 10 milionu Cechu, 20 mil. Polákii, ad 2. 80 mil., 59 mil. Velkorusiiv atd.. 80 mil. Malorusv, ad 8. 8 mil. Srbochorvatuv fs poloviny S. a Ch.), Kos tom arová »Karla 2 mil. Slov., ad 4. 5 mil., ad 5. 0-2 mil. slav'anskich narodnosej 1890 poítá na základ starých nesprávných li-lS, Sch. 6-1 milionv. 7 H4, dat: R. 12\\,, B. iil, Slov. IS,
.
— R
Polština, zejména poroviiá-li t-e s luiívíini inoravskoslezsko-slovenskýnii, jest eštin tak blízká, že by se oba jazyky mohly pokládati za jedinou e.*) Rozhodne vetší jsou rozdíly me/.i velko- a mal or uš ti n o u. v Hušku doposud olficiáln užívají téhož spisovného jazyka. Malorusové .sebe nazývají Rusy, Velkorusy pezývají »moskaly<; svou nazývají ru.skou neb ukrajinsko-ruskou (ukrajinskou, Velkorusv moskevskou neb u nás vilbec rusínskou), rosijskou.
a
e
e
Podivením nás musí naplniti, že jazyk srbsko-chorvát sk ý srbština rzní s(í od chorvátštiny témr' jen písmem pes zempisnou a politickou rozdélenost zachoval
— —
srodnost
s
eí
naší
až nápadnou.
Slovinina
skorém nesrozumitelná pro toho, kdo ji ponejprv te. Avšak není eštin tak dalekou, jak se zdá.
jest arci slyší
neb
Tíbí se stále a oišuje od kazv, které do ní vneseny za doby staleté nevolnosti toho nevelkého, ale stateného kmene.
Nazývá-li se rusínština »ruskou eštinou*, jest slovinština jiho.slovanskou »hanátinou«, chorvátština >slovátinou« a polština morav. >^laštinou«. Jinými slovy: prvky neb
zbytky všech tch úchylek, jimiž slovaniny mezi sebou se rzní, nalézáme ve svých eskoslovanských náeích. Majíce na zeteli pedevším usnadnní stykv Slovanv našeho mocnáství, obmezujeme se na jich jazyky. Velkoruštiny pak nebylo lze pominouti juž ze vzhledu k rusínštin. Mluvíce zde o » všech slovanštinách« míníme všechny vyjma lužickou a bulharskou, o kterých dostaí nkolik povšechných poznámek.
*)
Lid obou
kmenv
rozumí
si
bez nejmenší obtíže.
Proto není
tak nesprcávno. když 1'oláci íkají, že jich jazyk jde až po Beclavu a Mikulov. To platí i více versa. Ale do jisté míry též o druliýcli slovaninách. Tak zv. »nunvai« z okolí Uh. Brodu picházejí provozujíce své »umní« až na Ural, neznajíce jiného než eského jazyka. Ptajjsem se. jak že se dorozumívají; i dostalo se mi vyítavé odpovdi: »Tanu, tam mluvija našu e.« Za to jsou v Cechách a ve Slezsku krajiny, kde se s lidem nezná-li jazyka spisovného, ani rozený
—
nmeckým,
Nmec
nedorozumí.
dy
4
TiUŽická srbština
3.
§
znan
(v
Prších a Saších) má
dv
rznící náeí: horno- a (lohiolužické. Zachovala veskrz dvojné íslo, aorisLy a imperfecta; výslovnost velmi se liší od jiných slovanin, a Léž stí'ídáiu' hlásek. Snadnji porozumíš tenému než mluvenému. Zde malá ukázka. se
»Lnžica«, mésanik za zahavvu a povvuenje, kotru k rozwiwanju serbskelio pismovvstwa wudawataj ^ Dr. Muka a Miklawš Andricki, redaktoraj, vvukhadža hižo jedyn a dvvacete léto vv Budyšinje a pl'ai" ltnje vv Rakusko-Widieskej 4 Kor. itarjo, drozy peeljo, nutrnje was prosymy, podpruje, poruuje ludzom >^Lužicu<, wopome, zo so jedna wo jeniki serbski belletr. asopis hornjo- a delnjoíužiski, wo jeho nuzné zdzerženje. •'
ree a literatury bu"* na éuniversie w Prazy ze statných srdkovv zmóžnjeny a zarjadovvany. Tuta radostna povvs je vvut]-ol)u ' koždeho z wjesosu napjelnila. Njech pak so k weselu druzi tež najhorcyši džak našemu peelej knjezej A. Cerní^nu, z dol)om z nutrnymi peemi zo by (kaž wue) wjele-' zdzaknych posl'ucharjovv, wosebje '" z pražskich Serbovv, méjo, Lektorát serbskeje
skej
"^
'
*^,
toho mstna móhí z wulkini wuspchom (vv)uže wjazwjazki wzajimnose a serbsku a sfowjansku kulturu spéchowac (Lužica 1902). tež z
za
Kuz
1'
o
s
w
— mjesac
Jana
eki
a t o j a n s k e. na njebjesach j
Bse
^ '
sweše,
wjeor na ^^
wtik
s vvj ateho
z
poWnja
khwila k modlitwam a k myslam khmana. wješe lesu tam so lehnyí bch^* do mocha Idadam w ornych smrkow mnjenju, kak so w msakowyna Wyšenju žol'ma ^^ pez nje zaswjea a tJocha^' A mi zbóžnos do myslow so paha, ^^ tu hdyž k vvuchej ^^ '•'
^-
.
.
.
W
'''
.
eki
báje
Sym Serbow
so híós:
sobu^^ hwizda v hnzdže zvvaha.-^
.
.
serbske holio.-" A kós (J. išinski. Jakub Gi-
—
šinski je najpredniši lužicko serbski basnik.) zachování, * i)yl (aor), ^ srdco, " dík, uilol mnoho, '"zvlášt, ''imperf. byl, svítil, '" z poledne (jihu) tenký Cslabý), '' vhodná, srv. gemein, '* aorisl: lehnul jsem si. hledím, '" v^lna svtla, " se zasvitne (zakmitne) a prchá, '" zapáhá se blaho do iny.šlentík, " k uchu bájí se, zní, ^" hole, holka, dívka, -' s sebou, spolu, " zvolna, váhav. '
''
vyrlávají (duál),
pánovi,
**
páními,
-
stojí,
''že l)y
''"
•''
mi jako
1> LI li a rš L II a u|ii()li slaroslov. oliroinne so zkaPlné samohlásky sklesly iiiiiolidy na nejasné b a b; nosovky zachovala, ale vyslovují se neurite (^) ;:= á, bY» (i^) -^ ja. Ztratila píechodníky a inlliriliv; lenlo opisuje na znaješ da pišeš (mžeš, chceš, umíš l». možeš, cliošleš, psáti), šte pišíi, šle [tišeš aneb |)isa-št4, -šteš (budu, -eš psáti). Ztratila sklonni a nahrazuje je pedložkami, jak romanštiny, má len, jen že ho pipíná, jak albánština, na konci slov: kniga-ta na baštá-ta (l)ašta -= báfa, báa, bako, ledy kniha otce), obediavanie-lo na slavenski-te plcaiiena (sjednocení si. plemen), car--t na ptici-te (král ])tákv), az prinesoch svešta-ta na sin-o-t (pinesl jsem svíku synovi), moma-ta je po-umna ot sestra-ta (dívka je (roz)ujiinjší od .sestry — než sestra), govoríj-t sa moj-o-t sin (s mým synem). Za to zachovala aoristy a imperfekta, nikoli duály. Z toho vidno, že mluvené bulharšlin ne|>orozumíine, leda jednoduchá rení. tené snadnji i)Ochopíme, na p.: Pokana^ za muzikalna-ta veerinka sts tane, kojato se urežda- pod Visoko to pokrovitelstvo^ na Xejno c. Visoestvo kagia Klementina vbv Viena, po sluaj * 25a godišnina^ ot Sí|šestvuvanie ® -to na B-blgarsko-to kažestvo VLV balna-ta žala na Ronacher s'i>s blagosklonno-to uastie na gospodica* N., pvica pri opera atd.
§ 4.
I
i
zila.
i
Válená píse^: Naped,
ti
Bi.lgarine,
na boj
se zalovi,
za slavno-to si® ime stjS puška chajd' vbrvi.^** S oružie vbv desnica^' da gonim naš dušman,^- ot naša-ta dobra zema da bjaga musulman. S bogom mamo i Tubezna! Majka mi je
oteestvo
a
Tubezna-est
i
sláva,
za tebe
chodím nyj
^^
v boj.
=
=
vábiti, pre-kaniti. mor. o-líáni za-iz-uje, ' protcivtorat (z ništiny), * píležitost, ronice, trvání, jsoucnost, ' slena. * te se celá ve Wagnerov: Bulliarsky ^ snadno; ohlas slovinské: Naprej zástava slav, své (dativ) jméno, '" že se vped, " se zbraní v pravici, des-ni, des nica pravý, pravice (smr. strana) z lat. a eckého dex;-ter, dex-ios ve všech jihoslov., ' tur. '' nepítel, my. '
pozvání; srv. schv. kaniti
obelsti,
'''
-
•^
=
Upozornní.
Ve spise tomto pojednáváme o slovaninách, není-li cos jiného poznaeno, v tomto poádku: 1. polština, 2. (velko)ruština, 3. rusínština [mv.), 4. srbština i chorvátština, 5. slo-
vinina; v tom poadí pivádíme zejména píklady a df^klady. ale tvar nisínský. vzL. slovinský totožný s velkoruským. vzt. srbsko-chorv., pak ho zvlášt neuvádíme: jsou tedy vyRíiznící se tvary a výteny tvary p., r., jhsl. (i schv.). lazy rusínské a slovinské též nkdy klademe vedle vr. a caji,t> (oropófl) bašca (vrt) íichv. do závorky ( ): ognkl znamená tedy p., vr. (mr.), schv. (si.) výraz pro naše »zaPakli nkterý eský atd. výraz má v té které lirada«. slovanin jiný význam, klademe výraz eskému atd. výschv. znamu odpovídající do hranaté závorky [ ]: slovo též hláska [rie], si. též e, zejména na rozlouenou, rozlouení [beseda]; to znaí: za eské »slovo«, které znamená schv. hlásku a si. e, louení užívá se schv. rie, si. beseda; slvkem »též upozorujeme, že mívá eský význam. Ostatn viz na hoe >>zkratky«. Pokroilejší tená rozezná slovaniny na prvý pohled dle pravopisu. .le-li
—
—
—
—
=
i
Zvukosloví.
11.
HajKa npo 3ByKH glasovima. Glasoslo vj e.)
(Gíoso w nia. 3By koc Jionie.
Nauka
o
Hlásky, písmeny, slabiky, slova a výslovnost.
1.
—
hlásek — jsou § 5. Znakami prvkv zvukových písmeny. Tyto seadny jsou v abeced latince u nás známé, od echv, Polákv, Slovincv. Hrvatv a
Lužianv užívané, a v azbucc a bulharštin obvyklé. a)
§
6.
1.
H rva té
a
v ruštin, srbštin
Abeceda.
Slovinci
obdobného; vyhovuje jim
zmnami:
— kyrilici,
—
—
užívají pravopisu,
vbec eská
= mkkému
abeceda
nkdy
s
eštin tmito
psáno) polskému c a dž a dj (díve gj a nejnovji d psáno) stísnn; šeplav vyslovovanému; místo našeho ch mají h, místo mají je aneb (je-li dlouhé) ie neb ije; naše y ^= i. uj a
//
Cvieni
a
l\
c (též
=
tj
1.
v krátkém nauiti slo(SI.) Gitatelji! Ako se hoete vanskih jezikov, ne múite se s slovnico^ in gledanjem v slovarju. Priporóam Vam, da - itate drobné lanke, kratke '
mluvnice,
*
a-t
= abyste.
povésti, básni, pósni, in ilrugo lolike sLvarí, s
pi
Slovani
slodóu basen '
priliki'*
= výtvor, vc, = jen, tedy jenom
s-lv;irb
samo
(len),
in
pa da govoríLe
^
saino^ slovanski. Citajte ])odeU' jo fazuinli brez slovnice in slovarja.
vsaki
pi všaké (každé) pouze.
"*
Jéž
1.
le
in
lisica
pn'i('žilusti,
^
le
= jen
'
Ves zmrzel- pileze jéž lisiei na prag in jo prelépo ga vzame^ pod strélio. Lisica se da prejtrositi in vzanie ježa pod sirého. Nkoliko tlni sta se dobro pogájala.
•''
prosi, naj
''
se zane iztgati" jéž in pikati ubogo lisico s svojo trnasto kozo. Lisica mu je jela oéítati:** »Ali ne véš. kaj® si mi ()bétal?« Jéž odgovorí: ti ni [trav, '" pa diiigiim idi.« Lisica se uinika. »Starka,
Ko
se
svojega
pa
stan
privádi,
**
e
dokler móre," pdslédnji pa pobégne.
'-
.Jéž si je
osvojil. '
'
ježtik
duál: jsou
vso lukiijo
'•'
(Po Slomíku.) i
liška,
se
všecek (celý) zmrzlý,
dobe
poliodovali
(pol.
= =
•'
pekrásné,
pre-lepo,
zgadzali
sie).
*
*
vcz-me,
= jak(o), -nica = tloKo
když., pak., bytu pivylš;ne; vaditi cviiti, telovadba, cvieni; slovo toto -na, na-váda návyk, vája v ostatnícli pivykati nkoho, slov. v obdobném smyslu se objevuje: r.. seli. vadi vytáhnouti, vyclioiti, naše roz- vadit, schv. iz- vadili, pol. wywadzié ati, vy vadili, roz-tah(ov)ali, * jala (se) vyítati, 'kaj co (k-b-je), schv. što i šta (ca), rus. to, pol. co, sl. o; obétati pol. obieca, slibova, '" jestli (i) ti není vhod (germ. »recht«). " Doklež r. može dokud muže (á pestrojeno na r), '- ubhno, utee, '' doup,
=
cvi-k,
=
i
=
''
obša =
= =
=
r.
ruk(a). pol. luka,
nm.
liickc.
2.
Braco
Slavjani!
otabina vise od naíe prostrana?^ Ali ija raztrgana? Déle'* nas narja, dle nas razline naravi, razlina naela i mnnja, dle nas praviteljstva,-'' dli Vra, dli nas ista priroda, dlimo se sami mi. Joh nama,* (Ch.) Cija je
i
vi.íe
=
í
=
je otlna více od naší než naše. " Dle délí, jako: oni nose. Místo ie a. je píšeme zatím, jak nkteí psávali e, " rozliné mravy, zásady, mínni, vlády: narav, -i ir. nrav i norov, . mrav i nrav) mrav, pirozenosl, a tudiž narava priroda; praviti vládn;iuti ním, spravovati nco: pravíte! správce, iditel srv. pravítko, pravidlo; naelo, r.níialo zaátek, principium, tudíž zásada. *Bda nám! '
—
=
=
=
ním =
=
ako ne budenu) mzumli naše dul)a iias poživ, ako se ne biidemo osloboiliii svakih predsudov vere, jezika prinistnosti.*' Oslaviino naše snirlne boibe,' naše bezunine sebinosli:^ poka/.inio, da srno dstojní "íiosili ime" i slávu veHkoga národa! l*omislinio eslo, da su nam svim ^" jedni ddovi bili, kóji su jednini slavjanskini jezikom govorili, jedné slavjanske obiaje imali, jednu veiu. (m. Ban.) i
•'
i
^
predsiidali
=
všakýcli *
pe-bor-ník == zápasy.
o. (SI.)
vladarja,
'''
'
Ljubuša. kneginja
Po asih Geha ki se je
pedsudkuv, niisUi pobytu, sr. borec, ^ že jsme hodní nositi jméno. '" všem.
soliúliiost,
Samo
in
l.eiia je
zval;
to je
éška. Ijvidstvo bilo,
esko
kadar-
dobilo^ je
kralj
Dagobert med ^ Franki vládal. Samo pa je gospodovaP nad Cehi in Slovenci. Po Samovi smrti Ijudstvo si je Kroka za sodníka in poglavárja izvolilo. Krok je iméP dar preroštva, ktérega je svojim heram predál; imél je jih troje. Najstarša se je iraenovala Kaša; ta je védila vse moí zelí in kamen j a. Mlajša hi, Teta po imenu, je uila Ijudstvo bogovom gajev,*' rék in gor služiti in jim dar(ov)e prinášati. Najmlajša, pa tudi najlépša') izmed sester, se je zvala Ljubúša. Ta je svoje seste tudi po modrosti preségala^ in pravilo se je, da* na svétu ni žene, ni možá, ki bi ji po modrosti enáki" j^u j^q jg Ljubuša nekaj '' asa v dežli'-
—
vládala, jo je Ijudstvo prosilo, naj bi se omožila. ^^ Ona si je Pemysla v zákon ^* izbrala. Dle F. Miklošie.
=
' Rozumj nabylo, doslalo jest. Toto je nikdy se neje dobylo vynechává, tedy naše byl hil je, -když (kadaž\ ^mezi; niže: iz-med z-po-mezi, ze stedu; ^ stsl. gospo pán zachovalo se v ruítiné a jihosi. (si. gospód, gospá sch. gospodin, gospodja, r. gospodin, gospožá), * ^ u nás jen o Bohu, ml, bohm (sr. boh-oy-é) hájv, je imel ^ lepi ^krásný: tedy: a také nejkrásnjší, * pesahovala, ^ že, ^° jed'^ rovný, naký nco, kaj co, kar (kaj-ž) což, '- zem kraj; od a vedle držela, srv. država, '* omužlla (jak oženiti) vdala se, '* též: :
^
=
^
=
=
=
=
=
manželství.
§7.
2.
Polština
eštin. Pamatujme naše é
=
ie;
si
podobné
podržela pisovnu, jaká bývala v staré zatím: naše
zmkují
, ,
se
š píše se cz, rz, sz,
široké
samohlásky na
10
ia,
iii,
(ichy, dziw a
q
=
tichý, div) a
(zmken
^e
zní jako en a on,
zní
/;
místo našeho
io ('a 'u, 'o);
naše
/
t?,
= w,
koniu (koa, v"osna),
sie
jako i,
a,
sa,
ko),
bzuí
é a ié
czusza
(íše),
rzeka.
rzesza
i
biada (Jíjada
wiosna (vjosna
b'ada)
i eic),
i éiif),
ttin
v
dzieci
(bemben),
w
(džei
trzchiie
— rákosí),
i
ži,
atd.:
eCij. clešni si§; ]jí|dž
(bu),
Iin,
pi§é,
jako e,
cie, sie, zie
zima
(renkon),
podziekovva, cielesny,
se, že, cia,
ci,
i
i
(songa i (ongnon i
šQsEu).
wiedzieli a
e
vdželi
gosciom.
Congnonl. szczesciu naszemu košcií^
(koson
my též nie wiemy, a my Lyž e vmy,
co
si§
Gzystos
si§ cz^sto
se
ensto
ciaJa jest
k^paé.
jako
(sodío),
zeiko),
(šensu
i košfon). Ludzie nie w miescie staJo. (L'udže
co se v
(Gešin), starý gród (grud) Piastowski,
Olszy.
zi
(zima), cisk (isk), kosci. ziemia (žem'a).
= tlo), scigaó (šiga), siodío sfonga = slália), zióíko (žuíko.
sci'4ga
si,
sia, zia
siano (sáno), ciaío (aío
ciiigni\
dzie-
(chrons bnii v
rekq,
Jako se vyslovuje ni co i, tak zní
si,
za
\
zní
szczeka (šekac). wiek, wierzy (pnic se), czes czci (i, cti), ko, konia,
gcs (hus), clirzaš brzmi
—
e
= mouku)
g.
Gzeczotka,
prad (prond). b^ben
ležcie.
árkou)
o [o s
dz
c,
nosovky
ž; *)
á,
a ou: mq,k§
í*
miara (m'ara), dziedzic (džedžic
(Iziczy (džedžii
chroust
Poláci
przedeszíy,
rzecz,
(vic). pieni
i
d mají
mkí
stejn
za naše
kreskované
Gwiczenie: (íše),
m
a
f,
máe lezy
stal'o).
Gieszyn
na brzegu rzeki
žródfem (zídlem) zdrowia, trzeba
(Gistoš aía jest žrudíem zdrov'a, teba
kompa.)
Zieniianin
odpowiedziaí:
*) C, š, é vyslovují .«o proslrerl mezi c, s, z a íeplav), tak že jazyk piblíží se k podlobí a dech pes neztratí své zubné povahy, zní asi jako s.
š
c,
Dzieje
š,
si§
š (stísnn, C a. dé
n proudí.
11
nam wielka, ci^žka krzywda. (Žem'anin odpovOdžaí: Džejo se nam v'elka, éenžka kivda.) Nasza rfi^ Wisía ukocliana toczy przez kraj pszeniczny, rozkoszny, uroczy (vnadný). 4.
Zadaníe.
a) Pevete hláskovým ili polské znní:
pekladem na
polský pravopis
Beh,*) zabhl, myš, vtík, vž(a), svia, stínat, vl, kl, vz, he.šit", šedivý, štípa, štít, štpovat, štrk, baa, Vafmra, vím (vd-m), víš, hích, mšan, l)h. iik (ležaté: nosovka), ivou dobro^ matk?f, oni šijoH, pujdo^<, kradoít, piíknoíf, ja b^dí, myjit, mažM, ch^tf. do^íbek, dwbák, d^tty, doMf (dmouf), dostihnoít. dli, dtina, ddiný, dvina, divotvorný, vka, tis, ha, tichost, tlesný, tžkost, kote, ttiva, útcha, utradlo, uitel (-tl), vitel (-tl), isoch,
mstí se. zele, koze (dat.), kose, sedm, sestenica. sever, vep. velbloíd.
istit,
rozséva,
seka,
Brzeg, zabiegf, mysz, wielrzyk (po rs, ss, es, á píše se vždy * neb i), wieža (wiežy), šwiniarz, šciiia syká vek dle § 12. b). wól, koí, wóz(ek), grzeszy, szedziwy, szczypa, szczyt, szczepowa, szczerk, baniarz, waniura, wiém, wiész, grzéch, mieszczan, bóg, sek, twž^ dobrí^ matke, oni szyj^, krad^, pójdq, pekn^é, ja bede, myje, maže, che, dj,bek, debniak, dety, díj, došcignaé, dzielié. dziecina, dziedziczny, dziewczyna, dziwotworny, dziewczarz, cis, ga, cichoš, cielesny, ciežkošé, kocie. cieciwa, uciecha, ucieradío, uczyciel ^
(mkení
y místo našeho
— § aa — jest vždy mkké, = ciom-ny), wierzyciel, czyšcioch, czyšció, mšció
(pvodní tonmý
e
sr.
16.
tedy
-tel
=
ciel,
sie, zieleií, kozle,
kosie, rozsiewacz, siekaó, siedm, siestrzenica, siewier, wieprz, wielbl^d.
Robotnice
i
kogut.
^
Gospodynia po nocach, skoro ^ zapial kogut, budziía ropedzila^ je do pracy. Robotnicom zdawaío si§ to i ci^žkiém ony umysliíy zabi koguta, žeby nie budziJ gaždziny. Tak ony též zrobify. Ale nastaío im gorzéj,* bo ^ gospodyni bafá si§ zaspa i jeszcze wczešniéj, niž dawniéj pocz§fa robotnice ze sna burdowa.®
botnice
i
^
26., ^
^
Srov.
se
znním
jak skoro, jakmile,
burcova.
v ostatních •'
pudila,
slovaninách cviení
honila,
*
he,
^
9.,
15., 16.,
asnji než díve,
— 12
Sestra sirota
5.
Nai'()(li);i
Boga molP
(Síihv.)
sirota
i
brat.
|h'siii;i.
dvojka:
mi, Hože, krila" sokolova, Dugovidno ^ oi labudove, I dugake^ iiogo ka'^ u orla, Da |)ol('lirii k sl.oliiu Clarigradu A lui dvore cara od Slajnbola, l)a mi |)usti brata iz ta)nnice.« umolila ga je. ' Boga moli .; Poletla do Stambola grada, »L)aj
.
Na dvoru Kad
.je
.
"
—
cara poinula.
viilla zgodii
i
|ii'iliku.'^
Uletla k caru u dvor(ov)e Te^ sultánu ped noge padnula; Klanja mu se i u ruke Ijubi, Te ga moli, ovako '" govori:
—
»Sultan care, zemlje gospíMlaiii! »Pusti meni brata iz tamnice, dánáh.« Dvoit éu'' te devt godin Na curu'-' se sultán smilovao, Te joj ^"^ pusti l)rata iz tamnice. '"-^
Z
l\uš;i]'()vy
ítanky
(po/.inrMirMio).
dloiilioviilm'', modli =^ prosí; <\ pí-fd / so vysouvá, ^ kidla, vliodu dlonhánské, kao .jako, ^ temnice, žalá; uprosila ho jcsl, '" ivliodný as) a píležitost, " též takto, " dvoiti budu, sloužili; a, í) let; godina rok, daná h dnu v; tedy rok dní; viz níže; '' dívka; naše coura jest totéž slovo, ale význam se deterioval na: špatná ženština, córka: brodava; kmenov jest slovo totožno s našim dcera, pol. cora elymol. jest Lht-i d.šli, hói, kci a dci, dtlit-ora dcera, di>ht-'ura '* dura a cura, srv. djevojka djevojura; jí. •'
'
=
''
'
''
**
=
'-'
i
=
=
—
—
0.
Dowcipny
pies.
Jakiš uczony miaJ' z\\ yezaj, že poíožywszy si§ (P.) wieczorem díugo w íóžku czytaf. Pardzo czQSto usnq,f nie zgasiwszy áwiecy. Ale swieczka byJa ráno zawsze'' zgaszona '
'
velmi,
^
vždy.
13
i
nie m(')gí pojité, kto mu tiikíj przysiugQ czyni. przekonaé"* zoslauil' laz šwiéczk^ iiie
ów^ uczony
Chc^c
tm
o
si^
ale |>rzyiuružy.l' tylko oczy Ledwil; kilka*^ minut tak spokojnie ležaí, gdy jego uluJjiony^ pudel, który w kíície spoUowcip psów doczywaf, wstaí a iapíi swiece zgasiL cliodzi czasem do wysokiego stopnia, tak že ludzi w podziw wpi-awia. ^
zgaszoni i
lulawal,
i
co daléj
czekaí,
^
že
spi,
bi^dzie.
—
*
jakoby;
onen *
.
.
.
nomohl
nékolik.
'
pochopit",
zamilovaný,
*
Pan
* pesvfdi, pedstíral, stavl vpravuje, uvádí v údiv. '"
i
se,
pies.
(Przez Ign. Krasickiogo.
—
Pies szczekaJ' na zlodzieja, calq, noc si§ trudzif Obili go nazajutrz, že pana obudzif. Spaí smaczno - drugiej nocy, zíodzieja nie czekal', Ten doni okradí psa zbili za to, že nieszczekaf.
—
'
—
'
nazejtí,
'
chutn, smak, -owac.
Cena' drobnostki. i^K.
Brodziáski.)
Kto
Z ^
garstkq, ziemie - znosi, góry sie doczeka. kropil^ za kroplí}. z czasem uzbiéra si§ rzéka.
=
wartcéí,
zemi hrstkou
b)
=
v malé
hrsti,
•'*
kráp
=
kapka.
A Z b u k a.
§ 8. Tato má písmeny v tomto, od abecedy odchylném poadí. Typy ležaté pedstavují zárove písmo psací, které
najdeš v píloze.
;
; ; ; ;;;;;; ;;;
;
; ; ; ;; ;
;
;
]1
A
A
a,
B B
i; 5, jB
e,
b
C c, C c — s r ^^ T T —
v
7ft TWfe,
—
a
a;
— —
6 B
Tx
i^^-
g;
—
A
S £"
M 5
Jih
ý
]^
e,
E
h e
3
3,
11 -^
J
7;
ÍT
?ir,
JI A,
Jb
Jb,
M
«,
11
Ih
j
A
A
Jb
M íl
o,
77
m II
I)
O
o
n,
n
n
7;yo,
P
T^fe
p
ph, Pb
—
ib
d
— — — ]ii,
III
III
lil.
II!.
bi
e
é (jo);
t)
TO,
n ú
o;
—
p
77E
Oe, Q
jii;
10
§;
— —
r;
r'
\
H
A JK ^ l^
š;
je;
fl,
m
—
c;
(Iž;
9
ih,
1';
—
—
h
e
1
—
f;
ij[
1)1
h,
—
(l:
"b
3,
7>7
j
jb
1,1
lUj,
j
K
H>,
O
?/
— — —k —
K
//,
ž
i
íi
z:z
i]
— ; — ^ — 77/ m, — š; m 5 I — jer; — M, h h — je; 9 9 — — 6 S ^ — — ja JI H — H) K)
ji
fl
ii,
x
— — u; — ch
7^?^,U u ¥tí, q q
dž
z;
—
cl>.í.
Xx^ X
i
II
—
^Lt
—
— — — —
>K
3
i/ í^-, H Ji, li
^^,
(];
—;
4b
e (jo);
>K
oíc,
n h
fl
Y y, Yy
t
—
Th Tb
l;
//K
Q
j.
;
—i (th).
()
Abyáte sj iizbuce .snadnji nauili, zap;unaLujl.e
si:
az-
písmo íeci<é nco pozmnné a do|)Inné, nyní tvarm latinky pispsobcné. Tato okolnost a ecká výslovnost jsou toho píinou, že nkteré tvary písmen pedstavují jinou hlásku v abeced, jinou v azbuce. 3. K, M znním jsou: A, E, O, I, 1. Stejné tvarem a pLivíxlní T, jež pi-odl( tužením krátkých nožiek dostalo typ m neb m.
buka
jest
i
.1,
15
2.
nvadž T, c. c),
/
Tvar abecedy, ale jiné znní niMJí v azbncc: B (|tnse juž za dob cyrilskýcli jako v vyslovovalo), C (ecky (ecky n. p) M (pvodn II. povstalo z II (éllia) jako
P
vysl.ovovaného). /7i
II.
.
.Ví),
y ecky
ciiání o zbylo
if
=
ii
(r. n],
V
(. y)i\.
pvodn
or,
ov,
xu (í'-^,
<^),
též
nel) oy,
//(|
3S.
•úvodn
po vyne-
y).
ze T, Pozmnné tvary ecké: O ecké théta, jako tf i f vyslovované. 3.
T
LI, i^
z
r
/"
•',
z
'/> ff,
Slovanské novotvary za zvuky v etin neobvyklé: K), H, t, b, pak a a /h, l.íl a l/iV m, m,, a, pro srbšlinu Novodobé tvary: pro riisín.^tinu 6 e. í, klika I) I) (klika dole zavená ukazuje na zavené d |dž|), Ti h otevená na otevené c Ij) a I^Iv4.
r>,
%
>K, ^,
I
(
Cvievi 7. íst a psát azbukou nauíte se za nkolik hodin: pamatujte si pvod písmen, opisujte dle tohoto |ivodu a dle azbuky a pak tte a opisujte tato .slova: Ba6a, asójKa. .laóaoa BesMCMe, aiajibóa, boa^, ForoJit, 3ii>ia, iKOK, 3iy'.K, KO.ieíio, /Kena A'bA, Ai^^aTii, óy,"teTe, Taxa, Ma^ia, mimiKa, uam, Ttunnie ce. c.iaBn, r.iae, nociaTii, non, uau, naimy, coyce;];, PapBapa^ BapniaBa, Bapia, u\ttKn, niecxii, pwua^ ÓMTU, BBipbiTU, Myxa, c.iyx^ xo;íiitu, rox, Hism, k uh, xyBt, BtAtTH, <í>HJiim, (ifljia, Mapia, tboh, n'K), Majiyio, 5KHochraující, ruský šibpa*.!, aamnmaiomiii izašišaju.šij KoHb, Ka3,b, KOCTb, ó-fe^exb, skiitb, KOHbKU (b jest bolet).
=
—
znaménkem zmkovací m),
Bctxi, ])ana e n í (vr. jezda), Ts^a tvrdosti neb mužského est), (mr. jizda), ecxb (vr.), ecib (mr. jesf), bcti. (vr.), ecx (mr. lor-L (vr.), jyr (s.), ii^y (vr.), "i^y (mr.), je/^eivi (s.), n^y, idu (vr.), óob-b,
oótjHck-b
i^y (mr.).
óoame
n;i,eM
["h
= 6oíme.
Cvieni
8.
(sX
jest
lafi
nm
(r.).
^paaá Kpanné
yaj
!
ji,\6t,,
paó-b,
m, i) o u h ý rodu), ta^a ý
(s.),
Yimc
neft,
iist.
m
non;
m
z
m
=
óoiinmxt
ce cjioBaHCKbíM
^
muKÓM
TIo3HPBeHMe xoxo T;bAnu,XBii npaoTi^ÓB b ero Kpnce, cnaHii.xocxii a posMaHiixocTH. 6cx xo K.xenoxnme noK.iaAÓB HeBbmepuauhix a HeBbíMepnaxe.xHbix. Bme xo rcx MaexKCM P>amHM, ecxnxb Ko.iiik onojiyíMaexKeiM Biiiex e.xoBaHCKbix ioichób. PÚKa ce yaiHiu HSbiKÓB, xojiiiKpáx iícu M.xoBtKeivi. IIoanaB ajie c.xoBanCKV fl3biKbi BmexHbi, Hecxanem ce xcjiiiK-piíx ^jiobíkcm i>ia.;ibiM, :
Hb'i6p'/K
q.xoB-feKeni Be.xnKbiai.
'
16
Rabótnicy
9.
(Ruské
dila íó-á
—
ptúcH.
i
eským
[)r;ivo{)isein.)
Cti/ajka' po iióám, kak torko zapójot pétúch,^ burabotiiic^ sažála,'* icli za rabotii. Rabotiiicam pókazáetó tažeío^i ón vzdumali" ublE petuchá, štoby on i
'^
buií chózájku. Tak
ó
e
sdlali.
i
tómíi što^ chožájka bojála-s prospat slala pódnimaE ^^ rabotnic.
No im i
stálo
chze, ^ po-
ješó ráše pržávo
'"
liospodyiir'; xo3>íhh7>, -ííííctiío, hospodá, -sIvi'; slovo jest (al.-lur., liodža; - kolioiit^ schv. piétao i {)élao, si. p('t(!l(ín); ntxýxT) n()r'T'B: poje-f (poznámka 8 ku cvi. JO.) pjc, kokrhá; iitTb pti,' al(> noió =-pju; tóž tak ptixh, póio, mhtb, móio atd. ^ dlnico; poÓHTb, po6ÓTa tr-Iesná práce, ])a6ÓTiiHK'i>, -uku dlníci, -ima, -nii,bi zz. dlnice; * sá'
sr.
=
=
=
=
usazovala je; * ukázalo - se, uzdálo se. Zvrat né ca (= se) pise vždy ku slovesu; koní-li toto samohláskou, íká se místo c/i pouze cb: KáMCCTCa, iioKasáJiea, KáiKeTe-ob. " tžko, 'usmyslily si; fl,\msiTh mysliti, sr. zadumaný zamyšlený, " než jim nastalo he: xy^ÓH — zlý, xyjK-uie, xýsKe. [)()tom {= pro to), že; '" ran ji než díve; iipé>Kiiiíí dávný, dívjší, npésKnaro dívjnlio, t. j. neš díve, " podiiiniati i zdvihati hurcovati. zela,
všujo
=
— '-'
=
=
=
PaÓÓTHHHI.l
II
Il'feT3'x'L.
(Ru.^kým pravopisem.)
XosáíiKa no Hoqáivii., KaKi. tójilko aanoeiT) ntxýxT), uypaóÓTHimi. H cajKájia nxt 3a pa6ÓTy. PaóóiHHi^aMi) iioícaaá.iocb ýio xa^KeJió h ohí B3flýMajiH jóhtl ntiyxá, itúóli OHI, iie dyr^újiT, xoaáiKy. TaKt on-fe u c.j\hjiajiu. Ho iim-b ctííjio xýjKe, noTOMý hto xosánKa doHJiacb npocnáTb h eme pánbiue npi%ciiaro ciájia noflimiMáTb paóÓTHHUTj. /ÍHjia
10.
JIncim,a
Jlucúu,Si yBH/íljBi.
BiiHorpá^t.
ii
na CTtnh
npeKpácHbin
c;i^a
Bnnorpáfl-b,- saxoTh.ia n^n, no.iáKo:>niTCfl.-^
ná
CT-feny, *
zralý,
no
^
viz
ne níže
niorjiá
eró
cosp-fejii.
=
/^ocTáxb, uzrál,
^
Oná
noioiviý
hrozen,
3ph.7iLiii
ciájia nphiraTb"'
stsl.
'ixo
owí)
{irozn
i
v,u
grozd
(vino-grozd, z ehož vinograd), jhsl. grozd groždje (coli ), mr. hrozno. ' lákající po zmlsati si na nm; lak-omý p. winogrono (grozd-no), nem, tudíž též mlsný, * skáka; sr. pryž, pruže, pružný, ne-ž, ale, i
=
'"
17
rOBOpHT-B ^ JIHCHIía H HC J coapLi-L owh ó^enb ^" KÚcejii,.
Ch.TB CJIÚIIIKOMI)'' BMCÓKO. OtXO;íH X()4ý^ BiiHorpii^a- oht. eu\v
iic
:
—
* píliš, jako výše »uvidv« užíváno" (též v jiných slov.) — píislovkov, bez shody rodu, * hovoí. Pamatujte: ruština zachovala v 3. os. jedn. i množ. . t: on nese fieset, oni nesou fíesut, on chodí cliodit, oni chodí (mor. chodá) chodat. * Nechci. '° velmi (slovo to jen v ruštin; pvodu neznám).
—
'
=
= =
=
Lislca (eská
i
vinógrád.
transskripce.)
Líska, uvidv na stén^sáda prekrásnyj zríyj vinógrád zachótéla im pólakómifša. Ona slala prýga na stenu, nojíe móglá jevo dóstáC, potóniii .5tó on visM' sli.^kóni vysoko. Otchóá góvórit lisica: Ja clióíi vinógráda, on jeso só-
zrJ
— on óe
Rozdlení
§ 9.
Samohlásky y, ?, á,
ó,
hlásek:
(prejerovány, liredrážením i: ia, ii, io, é,
a) samohlásky, b) souhlásky.
na široké (tvrdé): a, q,, o, u, 9, -L a na úzké (mkké): i, e/:i, e:/, t, &; na dlouhé: (), ú (ou), í, é, ý aneb krátké. Pak mohou býti predélíme:
jotovány H,
e
e
kiseí.
10
'fe,
(e,
u,
za
n
široké samohlásky
mkí
zmkeny); iu.
i§, ie,
mr. má)
polština to naznauje ruština zvláštními znaky:
e,
i.*)
mkkými
Tím stávají (nikoli
se dvojhláskami) To jest velmi
pedcházející souhlásky.**) a dležito ve všech slovaninách. Podle ústrojí mluvidlového jest a hrdelnice, (palatální), w, o retné, e, íí nosovky.
i
podnebné
*) I není vlastn schopno prejotace v tomto smyslu; naše jich, mo-ji misto ich, mo-i má jinou píinu. Sr. § 28. **) Je-li pedcházející souhláska o (palatální): é,,š,, š, c (v polštin 1), novyznauje se prejotace: du5a místo dušia, ruce místo ruce, zadau místo -iu, ulica místo ulicia; malorušlina iní výjimku pi c: piše jnan,a, ÓBii,a, ÓTn,a vyslovujíc ulia, viva, y.inmo nlicu atd. Polsky píše se wola, króla, ponvadž I jest mkké (tvrdé jest ^), za to musí se rusky psáti KOpo;ifl, bójia, ponvadž Musíme tedy transkribovati: Koroa, vola, caa, voa, :i jest tvrdé. nikoliv korolja, carja, vonja, to by vedlo k nedorozumním a zlému vyslovování. Prejotované vokály sluší rozeznávati od dvojhláskových: bití (dlouhé *' konia, -iu, -ie ko-a, -i, -, kdežto bicie, bicia, biciu
sob mkká
—
=
následkem kontrakce).
=
18
O sou hláska cli mluvíme
v §
2()
si.
slabiky.
Každá slabika musí míli samohlásku (též dvojhlásku) co základ (kostruj. V nkterých slovaninách konají ten úkol souhlásky /, r. jež proto šlovou polosamohláskami i slabikotvornými souhláskami. Slabiky konící samohláskou (slá-va) zoveme otevené, konící souhláskou isek-nuli zavené. Ze slabik tvoí se slova; pi nich rozeznáváme kmen a koncovk u. Slova mužové, choditi mají kmen muž, chodi. Tento kmen povstal z koene. Pro chodi jest koenem: ched, žijící v našem šel, polské szedi místo chedl. Z koene ched povstalo stupování chod a od toho veliká ada odvozenin, na p. chze, scházeti atd. >?
10.
§ 11.
Z hlásek
skládají
Výslovnost
a
se
pravopisy. V
vbec
vanských jednotlivé písmeny
jazycích
slo-
na
stejné se vyslovují;
stejn. Jen nkteré aneb nkdy jen se ponkud jinak pibarvují. Takové úchylky jsou nahodilé a vnjší aneb mají píiny vnitní, zvukoslovné. Ony se také mnohdy vyznaují pravopisem.
p.
a, b,
c,
atd. zní
z,
s,
bu
i
zásada: Piš,
pisovnou nazýváme spsob znaPro slovanské jazyky platí vbec jak mluvíš! Dochází tedy výrazu rznost vý-
slovnosti.
Krom
Pravopisem
ení hlásek ve
užívá asto jiného dž, dj, gj, d, nie,
pise.
(pol.)
slovích.
toho se
i)ro
zpsobu
n,
nje,
znaení týchž zvukv po-
diakritického: .
cz
;
,
nehled k rznosti abecedy.
Tyto dva monenty jsou tedy píinou rozdílv v pravoPes to mají vžecky slovanské pravopisy stejný ráz; (zvukové), jen mimotn slova) vyhovujíce: svatba se dle výslovnosti [foneticky] psáti
dle eeného fonetické ohledm etymologickým (pvodu
jsou
od kmene svat mlo by svad-ba); jen srbskochorvátština provádí zásadu fonetickou dsledn, píšíc slatka, srpski místo sladká, srbski; maloruština má pravopis fonetický a etymologický vedle .sebe.
Co do výslovnosti padá však na váhu nejen výslovnost lilá.sek,
nýbrž
hlavn zbarvení
slabik,
rhytmus
(])ízvuk,
kvantita) slov a modulování hlasu vbec. V tom smru jazyky slovanské do.sti se rozcházejí. A tak ])i-áv
znan
výslovnost stává se momentem, který zn(»siiaduje vzájemné dorozumívání. Tu teba, aby ucho
19
navyklo zvláštnímu zvukovómu ;i rhylinickému zbarvení, a to se usnadní, když jsme byli na ty zvláštnosti upozornni. POto o nich pojednáme ponkud obšíinji a podroi)néji. Kdo nemá píležitosti slyšeti i-odil' Slovany, ti aspíjfi hlasité pokoušeje se o správnou výslovnost.
Pamatujte
spojky
a) a,
=
i
(p.) a,
a
p
(r.) ;v>,
i,
m,
•'
i'
í
s
(<%
ov k y
I
i,
si
asto
Ta, -Aze)
užívané.
— (schv.)
i,
pa, te(r
^)
—
pa{k), tudi: také, též == též, takže, tudziež láKJiíe (laíí, Taíivice) ter', takodjer ^ ter, tudi, patudi; ale ale, lecz, raczéj no,- a (ajie) a, ali, no ali, a, pa(k), toda; aneb albo, czyli, lub umi (á6o), -ili, -ali; pece BCéTaKii (o^^náKo) przeciež, wszelako, atol i ali, ama^ ven dar, -le,"* toda (to-da a to-li); še ito (mo) že, iž(e) da, gdje, sto da; abi/ aby, ažeby hkíóh, /íáíibi (aósi, mo6bi, /Ke6i>i) da^, ne bi li, dabi: jestli jesli écjiu, é^KCJin (ko.ih, ecjiú) ako, kad, da e, ako, kobi; nebo h6o, (óo) bo, (aljbowiem" jer \ jerbo kajti. saj, zakáj; ponéva TaKi. KaK^, noTOsiý hto (noponiewaž, gdyž Héace, ker,*^ ko, kot; nosaaK) jerbo, jer. budu da kdi/ž kad(a) ko, ako, gdy, kiedy Kor;i,á (kojih) (si.)
i,
ino,
= = = = = =
—
—
—
—
—
—
— —
—
—
—
—
—
= —
—
—
—
—
—
—
=
—
—
=
— — — — — = kdar; akoli^ = chociaž — xoth (xof, xotáh) — budi, akoprem, buduéi da, premda"* — dasi^^ e tudi, eravno '
'-;
*
-
eské
sr.
vám - da
-
ž(e)
(chci, af píšeš) ^
po
-
n
'
v
dial. to;
-
le(n)
=
= vím, že jen;
chci, to
abys psal;
že
-
pelož
si
al
bo
—
esky a: hou da pišeš — wiem = nebo vím: sr.
že,
^
'"
-
to, že,
'-
-
gleich (germanismy); tak užívá se
a-{e).
^
®
= po — — v eštin vloženo sesilovací -va, mor. = kež, totéž co ko; v témž smyslu užíváme jakož, jelikož; ako prem = a prem-da = pímo, pes cho, cho; " da-si = a-si; e tudi = wenn auch; e ravno = wcnn
skrze-va;
pes
—
š pestrojeno též, juž, kadaž, jež(to) ne-ž, sctiorv. ne-go vedle no; ^ a-ma z italslíélio ma;
Ter, jur, Icadar, jor místo
'
§29.;
komaj
= kaum, sotva.
-
Ce srov.
s
naším
"
20
= jeszcze — — = už — vždt/ = ziwsze. zawdy — Bccr^á
ješt juž
jur,
vsegdar, vsolej;
—
Jeiioni (le) iylko
'^
r
emu?
zakaj,^^
te=^
uijití,
Lcraz
k
j
I
^^
—
(aaBCir/^ii
'
',
ze
(u)ie,
)
BccbíMá 1
(')
iiwirh,
urí',
samo;
lo
^
reiiépr. '^
—
^
— omii —
(Béjir.niii, rior.ÍTO)
;
noMciMý (MriMý
.ve;
— ve; — svagda, vazda —
—
samo
(')"icnr>,
—
još
jošte,
vec(í)) '^
'
—
tújiúko
= bardzo, dužo o — á o veoma, v pro? = dla czogo, czomu velmi
—
{éu\e, m,e)
en\i\
(b;kc)
yjicé
)
—
'"
zílsto,
sad-"
—
sedáj, zdaj.
vcr -- vel' vel' on pišel, r. B'h/i;F>, inr. ii;iií'ÍJTr>, vždy); '"'hláskový silný; naše ryclilc; pickhid: hrzo, iiir. Oópso, jlis. brzo jak,
'
(
=
=
=
'
'
''^"
Pomocná
b)
Jsem
—
(r.)
(ste),
ste,
ccmb,
jesu (su)
—
ccMhi
ecTb,
ecá,
jesam (sam),
(schv.)
slovesa. (ecivio),
jesi (si), jest (jej,
sem,
(si.)
ecxé,
cyib
jesmo (smo),
je (duál: sva, sta, sta),
si,
—
jesle
sme,
so.
V ruštin vynechává veso
se' Loto
pomocné
slo-
—
MocKBá cxojiHna Poccíh já jsem chodil, ty jsi zdráv, M. jest stolice). Užívá se jen cyxt a pak ecrb, toto abstraktn ve smyslu nm. es gibt, pol. a rar. ma, nie ma, na p. ecis ropo,T,á jsou máte-li msta, écTf>-jiír y BacT> Kinini jsou-li u vás (
fl
xo;^H.7n:,,
tbi 3/];opÓBT>,
=
knihy,'-
nie
ma
(cCTbj rójiyóii,
go
a.íie
vv
domn,
neru'
doma,
b ÁBCxpá.TiY h
Kypf^nn) neivia iiíheíhx.
Tak bývalo patrné
i
v pol.štin,^ kter;i
z
pvodních
forem zachovala pouze jest a síj,; ostatní osoby tvoí, pivšujíc ku jest osobní koncovku: jcst-em, -es, jeste.šiny,
Bijl
-ešcie.
=
liy-em, -es, jsem sam bio, bio sam --
n ribL/iT,, ja/ sem
tm bil.
=
ulijm, bil
(ji
6yB)
—
ja
sem.
* Nikdy ahí v srbštinr; ona nii dala ona je meni dala. -Místo scliorv.: y (ecxh); y Meun, y xeóH já mám, ty máš užívá rušt. HOJKt, KHiiTH, u mono jest knjiga, u tebe su knjige. ' A jest doposud v mor. slz. náeí: ja (joch) jest aneb ja sem je, tys jest, mysmy su, vystc su; ja sem (su) není, my su nouí. i
Mna
21
Nejsem
=
(p.)
iiie
jesfem,
(r.)
schv. iiisain, nisi, iiijo.... iiie byínii Nebi/l jsem
=
ni
Mohu
sem
—
bil.
=
=
H'bT'i, (irb, ní) není, iisLMU, iisi, ni (nijc).
|)()iize (si.)
ne
ji
—
ói.ijn,
—
Morý nioge murciu (možem). musze, jestem (pojwinien Musím
—
uuneii,
—
Mýmy)
—
— chce — xoiý — ^ noem).
Chci
u
lioéu,
—
moiiu
i
n
morám.'*
ni sani bio
;\6:rA
= necu) —
(nechci
—
morem (ji
iio-
iioem
(nechci
pvodn
a si. ^= ukázati, r., p., si., schv. pak nabylo významu mluviti a rozkazovati: vr. CKa3;\Tb, mr. Kasáxn, ch. kázati ^= mluvili: pvoilnímu významu odpovídá r. Kájiíexca (píslovkov KaMciLCb) ukazuje, zdá se. c)
Kázati,
po-(u-)kazali.
=
* s pestrojeno lui r; sr. mor. inosíin, iiiosel i imisal. V dial. užívá pinutili nkoho. se museti neprechodne, musiti pechodné, pimusili Miklosi mini, že slovo to souvisí s morem (možem). Jih o si o v. v 1. os. místo -u vždy -etn: nesem, nesu, písem, píšu, kunem, kinu. lueni, tluku a tak i a morem.
=
—
má
možem
2.
A.
výslovnosti zvlášt.
Zvuky v eštin neobvyklé,
§ 12. a)
sem
O
Polské nosovky
(sr.
i?
vyražené, dohromady smoucené en^
t^gi (tuhý),
on a om: jako
c
b)
a
tepy (tempy
prq;d, o:
tupý);
Kochani matke,
Polským
z
m
k
e
ný
m
cb, 3b.
,
s,
ž,
89.); c zní
ped
dembu; ^
ped
z matkíj,
jq.í
takovž jako
zní
ob
tém
(joí=jal).
m
é, s,
obou jazycích*)
stojí-li
jako no-
retnicemi eiu:
zní
I
s y k a v k á
V
zaniklé:
ped
i**)
ž (§
7., 16.)
mkí
aneb
se
ped
Též v našich moravsko-lašských a slezských náeích. Co do * Mr. nápadn se uchyluje. Toto mkení a mkení syfa, ale ího nastává pouze ped i, ne ale ped n a /: cma
**)
vbec
—
dab: na konci slov a
odpovídá v ruštin u;b, pak sykavky c, s, z na
=
bhem asu
šino.
=
sainohliiskou prejolovanou,
zjnkovacíni: (mr. et.) ckHo
=
(p.) sila
=
=
aniž jsou
=
pynt
šino.
=
áita, cis
opateny znamónkem
cis (tis), zieniia
niéi, óbi^íi
=
viv(';a.
=
ženili,
b^
ilp;r.{ii
v Praž i.
sykaAck drje se v
nirkrcní
'I\)t()
pol.
a
inal o ruštin
tehda, když jsou od dotyné mékké samohlásky oddleny souhláskou: šwiatío, žle (adj. zíej, kosé (místo koštbj, posly *j
—
i
UbuiiKa, cbBivKe.
i*onvadž eské sloviti
i
jako
ve chlapci musilo by se polsky vytož i)íš()U Poláci a Rusi cij: Totéž platí o s. z.
—
chíopcy, Kyni^bi.
ci
nesprávn
—
V ostatních slovaninách tohoto mkení sykavek nem'. Jihoslovanina (v nemnohých slovích) zachovala pouze c (též tj neb ch, h. psané) a dž (psané vfdjec dj, .uj, neb d, 1;): smru. i(-i, pasuéi, Ivii. gospodjica (slena), ládja neb lagja (lo), gjak: naproti tomu: djed, djeca jako dd, dca (== dti)**) se vyslovuje (diet dít jako dijete).
tém
=
<')
nému:
P»uské ii\iiTb,
u[ (p.)
=š
spojen jako jedna hláska vyslove-
szczyt, (.)
štít,
(jhsl.)
štit,
m(';i,pbn'i. ***)
i
Jih. Polské a ruské í, ji vyslovuje se d) L i JI a Ij (jak ve východní Morav) temn, pibližn jako v a to takové, že jazyk se pitkne k zubm. Ruské a jihoslovanské Ij; Jib a (a ne tak drazn) polské zní mkce, jak ve slovenském uitel a vlaském gli (pi lánkování dotkne se jazyk podlebí). Spisovná eština nezná ani tvrdého, ani mékkéiio. 1
jihoslovanina nezná tvrdého
1.
e) Tj a b, v staroslovanin neurité krátké samohlásky (dnes v bulharštin obživlé) jsou pouze diakritickým znakem,
ono
tvrdosti, toto
mkkosti.
*) Sr. ve s|)isovii(!
**)
v
Dj
náeích ***)
eštin:
po-šlu, pu-štii.
= i
dKvc
d (dá) všude vyjin;i <]je odpovídající tu so džeká, tedy džod, džcca. Sr. § <^2.
Stedrý
též všude.
i-uskéiuu
j[f>:
ale
pochází od zanikh''ho štCditi --=^ šetili, srov. ošlídali, oszcz^dzi, (sch.) sledili, (r.) maflHXL.
(asi rozpakovali) se, oštídný, (pol.)
28 11.
Jak powstaty Imlowa. wvj.
(IjOgoiiila
i'an .lezus
(P.)
pod
r('>sí
z
ptaki špíewaki. »Ki'ól()\\-;i
niohios*.)
Matky
okii-ni
Svvojej
i
iniodzy
jak czowiek. Z tlziemi r<»\vit\siiikami^ bawií si^^ }iospol'u jak dziecko. Dia zabawki z niemi ptasz^ta" z gliny lepiaí i puszczaí je na powietrze* a one z rj,k jego wylatywaly žywe z piosnka radosn^, zas te, co inne dzieci hul/ími
pi'zol)y\vaí
ulepily,
pozostawaly marL\ví\
Tak
gliní^.
Jezusowycli raezek wylccialsíowik i sikora. i sowa 3 ptasiemi skrzydíami a kocim^ íbem, któríi niezgrabnie zlepiíy maíe žydzieta a którq, na ich prosb§ Pan Jezus žyciem obdarzyí. aby uciech^ z tego miaíy. ^ z
"^
vrstevníky. - ptáata, pták i ptacli (ptaszek, koen piti», z tolio ptenec, póta, putikaV r.. jihosl. ptica. ptiicha (vti, ti neb pti si.). i vzduch, * koiím, kot v eštin lidové povtí kocour. ^ ne'
:
. •'
=
ohraban,
=
potchu, potšení.
*
eška.
Ljubuša, kneginja
V2.
(Nadaljevanje.)
Kadar je ji
je
Ijudstvo
stanovitno
^
pi
svo;i
želji" ostalo,
pregovonla Ljubuša: »Naj bode! Na noge,^ k vodi,
Bla
pravi;
tam
bóte*' našli
pi
ki se
vaši"* Stadici njivo in
dvéma brézastima
na
vóloma. Ta naj bó vaš knéz. Vzemite s sebój mojega konja sivca, ta naj ped vámi tee;^ ta bó* možá zagledal in vam po hrzanju in drugih známenjih oznanil, da je on, ktérega íšete. ' Našli bóte svójega knéza, ko bo na želézni mizi^ obédoval«. Možjé se na pót^ podajo in tretji dan nájdejo možá na njivi, ki s dvéma brézastima vóloma orje. Konj zane hrzati in páde na zemljo ped kmetom, ki se je klical ^^ Pemysl. Ljubušini poslanci mu tedáj kneževsko suknjo in plaš, pokázejo in mu oznanijo, kar ^' jim je bilo naroeno. Pemysl pa léskonji
možá.
'-
pol.
ki orje s
stanowczo
= rozhodn, —
-
želati
^
— pání,
'
Vzhru
!
*
vsi,
*
stra-
katé jak bíza, * sr. (^u)tee bží: bó misto bode zagledal... ^= bude vidti. a oznamovati: hoste i bóte (bodete) našli najdete; fut. tvo se s eštím. * hledáte, * r. pu pou cesta, ' míza místo mísa stl, '" slov. volal jmenoval, " co jim porueno.
pí
=
=
—
=
=
24 v /cmljo vlaknc ^- in voli razod kúdcr sLe pišli.* i'h tem se voli k oblíikom vzdvíiiiiejo iii Uiiii v visiiii králek us vi'^ ki se kmálu ^^ sijo. Skoro pa se spustijo, iii viiídejo v peino, zape; in glej, iz peirie vre vodica! Pa léskovica, ki jo je ^^ zeleno listje in tri bil Pemysl v zemljo vteknil, je koj mladike pognala; tudi trije lešnjiki''^ se pokazali. Poslanci Ljiibušini so osLrméli: ve pa še so se zaudili, '* ko je kmet piuií prekiícnil, na lemež kos kruha^^ in sira djal, da bi
v
vico, ki jo je
róki iinrl,
preže rekó: »Vrnite
obdoval, '-
in
volkiio,
se.''*
tudi j»oslance povabil.'" '•'
vrniti, vrnoti
—
=
viiiiouti
=
vrátiti so;
mr. BcpiiyTH,
otáeti so, '* vnidou (vejdou obrátili, vrtli s(> nepxáTH tak obrnoti v poeru (jeskyni), *^ brzy zave, "^ liiieri, " lískové oechy, '" víc ]jak ]é])e bol j), '* kus clileba, pozval. ješt jsou so zadivili (místo i
ve
-"'
B. Výslovnost od eštiny odchylná. chylek jsou:*)
Píiny tchto
od-
lo. a) Zamováni hláskami píbuznými, /(jniciia g pak , íí, /, o. aa) Pvodní g pešlo u echv, Malorusv (a Lužianv) šmahem na h: (.) ohe, hlava, roh, (mr.) oho, hoíova, i-óh, (vr.) ogó, goíová, rog, (p.) ogio, gíovva, róg, (jhs.) oganj ií
a
li,
(=
vatra), glava, rog.**)
66) Ý-M. V eských dialektech íká se déuka, lauka. Tak Slovinci vyslovují v šmahem jako u\ voda uoda, lev leu, Tavar Tauar, Malorusové jen koncové a ped sou-
hláskami
naB pau, aJiuob dušou, bobmcií vouek, píšou a vyslovují Malorusové u náslovné po samohlásce jako -y;***) Cjb y noro, 6y.7ia b noro, Mory B4HTH Cfl, MOvKem yqHTii ca, bctrb yrace, Bcxajia b^kc. stojící f:
xo^iiB chodyu.
Opan
*) Vedlo pohodlnosti pi lánkování a nehled ku vlivm sousedních jazykuv a jiným nahodilostem. Tak na p. Poláci a Rusové ládi vyslovují fe, p, (/) s pídechem: A7<, ph, {tli). **) V polštin jsou etné výjimky: haiiba, druh, hojny, waha sie atd. Též Vruština nékdy, zejména na konci dává slyšeti h: liospo, stídají (hanácké: hopica a vopica); josti ono boh a j. I Tž. a v se hrdelný, toto retný druh hlásek vanutých. Nepodivíme so tedy, že koncovka píd. jm. -aro zní ve Vruštin -avo i -ovo: ^óóparo ^== dobra vo, gluchóvu. rjiyxáro ***) K zamezení hiátu; podobn doje se se spojkou i: óyjia ona, 3 nalézáme vo Jormé: ú, k a do ve 6yB i H. Z téže píiny naše s
—
=
=
form
ík
a
id.
:
25
S rbocli t) r v pak n á s o \ iié, [) red so u á s k o stojící v II a r a d veskrz li á s k o u u v s jii vnuk unuk, vzala uzela. vstáti ustati, udovica, ulaziti (vla;i t
li
ziti
=
('•
li
I
i
1
i
1
i
ii
I
|
í
»
vlézti, vstoupiti).
Moravští Slováci vyslovují / Lcju jako , na konci jako u: byía (byuva), íuka [(v)úka], byí byu. Tak šmaliem (nyní arci více v prostomluv) u Slovincv: bil biu, bila biua, plátno puatno, volk vouk vlk. poln poun yjln; u Malorusiiv jen koncové a ped souhláskami stojící i: ^ajn. dau, Bo.TiK-B vouk, flo.iriii douliyj.*) S rbskochorvátšina provádí tuto a to i v pí sm; každé koncové (z poátku tvrdé, pak dle obdoby i pvodn mkké a nyní vtšinou slabiku v stedosloví zakonující) n a u e n o v é slabikotvorné p 8 ch á z í na o, k a ž d é k bio bila, orao**) orla, voo stažen vo vola, sn soli. priesto-n, tírad. prestol ný, paoca pal-ca, goce ,url-ce (hrdl-ce. hi-delce), ba i prionuti místo pri-lnuti, ožica Ižica (mor. užica, lyžka), umr-o umrlá, tr-o tria vuk (si. volk, vysl. vouk), vuna, puki tusti, tui (tlouci),***) gut-ati (hlt-), puž (plž), puzati (plzati).f) cc)
promnu dsledn
i
i
m
I
I
:
—
13.
(Sch.)
Ocat
je kiseo,
Vježba.
jabuke nisu
kisele, ali sladké.
—
Kupio sani knjigu kod knižarja. Prodao sam udovici vuju kozu, ona mi je prodala ovju vunu. Moj unuk jest veoma (vrlo) ljudan.- Mui, ^ sto lažeš? Kunem se bogóm, to je '
istina.
dužni
vue
U gostionici je itaonica, ali nije dvorana. Koliko ste gostioniaru (krmarju), teba da platíte dug. Konj metnuo ju kola (= voz, taljige). Sluga uzeo vedu * i
*)
lžeš
Kod
=
(složeno z:
— istina =
pravda,
*
- v-I'ud-iiý — vlídný, íf; ku-od) vzal mch. sl. vreca, vrecko
=
*) Ve fonet. pravopise píše se tu b místo aoBrHH, tak xoflHB za xo^ilte, 6jb za óyjiu. **) Za naše vsuvné e má Schv. vždy a.
***) sl. plk, tlstý,
tl'cti,
dlh,
hlboký
.»,
tedy
•'
Ml,
co
bobk, ^ííb
atd.
t) Tyto dvoje promny hlásek jsou v Schv. nejdíiložitjší úchylkou; jich znalost je veliký krok ku rozumní.
'
26
na ráme. lidovce, za šlo"' luote djecu?^ Djeca neka obuku novo odielo. Teba da izpunite svoju dužnost. ' Illjeo sobi
sam danas ici n pozorišLo, ® nabavio^sara kola, dobio sam laznicu"* na pi-vom lujestu, ali pozorišto bilo prepunjcMio. Top vikniio " pnu blaženstva: Hristos voskrese suze
(liLio)
i
^'-
njc.uovu bielu bradu. Víla je žena krásna, obuena, ii bielo, imajuéa du.mi kosu,''' oi kak munja, '^ bla.uozvuan. Dao ti boii zdravlja, živio národ glas niio eski, živili Slavjani! Nisám mislio. da ovu knjiiiu proilate. ["'inio l)ili vani vrlo rado, što želite, ali rekao'^)sam vam. da moiam pulovati u Zagreb Ptica uznesla se u pla-
njeniu
lile
iiiz
i
'''^
''
ve! ni
uzduh.
=
pror, * iljccM kolckliviim dtva, cloti: slcjne braca. gospoda páni): sklouji so dlo: riba: výrok v plui'alu: djeca obuku (diote obuo). Od mláat tvoi se kollekt. na -d: ždrebfid, prasad (f., sr. bavd"). povinnost, * divadlo. " objednal, '" vátupenku, " srv. povyk, kik. niluno dolu po jebo, '•' kosmu i kosu zm splývající vlasy, '* MO:iiHÍfl blesk. '"' Nemyslil jsem; negace vždy u s lo v.; podol)n ja ne bib bio ^= nebyl bych. '" Podobn: mogao, pasao, p(>kao, išao, prošao. jako sl. mobel, pásel, pekel atd. Toto ao stahuje se obyne na ó: išó, pekó, rekó. Též tak orel orao, oró, mysl, sl. mysel '•
(^bratí,
'
—
—
'-'
pomocnébo
=
=
ej
misao misó a
''
j.,
plavý
(též
vazduh).
Tudje dobro nikako neiiože
blagosloveno.
biti
— jedna
bio mlad lísac a druga stará lisipodáve pietla i konoéu u kokošinjak ^ ko.ši, ^ sve što su našle. Mlad lísac htjeo (htio) da sve izjedu.^ »Nemojmo^ jesti svega na jedan pt,« ree stará lisica; »tko zna, kada nam sreóa' opt poslúži?^< Lísac nee da štogod ostavi. ^ 'Za'' cemo, ree, sjutra opt dólaziti amo, '** da nas gospodar umlátí !« Kad to ree, zdere dotle, dok^' tad nije pukao; samo što ^' se je živ do jame dovukao u padušu pustlo; a stará lisica se sjutra dan '^ vrátila
Dvie
lisice
— zavúkú
ina
se
i
*"'
i
stulju
'•*
se uhvatila.
^^
]'o
.1.
—
i
.lurkoviu.
' kurník, ' koCizí statek nijak (nikdy) nemže býti požehnán, vše snCdí aby sndly; též izijú; "'nechtjme (st. kury. ''a nrodmy), ^ všeho na jedenkrát, štstí, * nechce cokoli (nco) zstaviti, ' zdaž chceme, "' sem, " mor. dotel, dok-el, dotud, pokud nepukl, •* jen co -= sotva, '•' na zejlií, '^ do pasti, '^ chytila.]-v '
kota
i
—
=
''
:
27
§
li.
b)
Více neb mé ne
ilu
razné lánkování:
an) severoslovanské ch vyslovují .Jiho-slované ne tak hrdeln, nýbrž vanutéji a vyznaují je lenkou h (x): hiša xniiia, hlad x.ia;^, hvala xea.ia.*) bb) r brinkavé vyslovované mají s námi jen Poláci, jen že v polštiné zní brinkavé, brzy jako ž. Avšak už na Morav a na Slovensku, zvlášt pak v ruštin zní r nebinkav jako v jedno rj:** v jihosl. není pak /•. juž vtšinou rozdílu mezi tvrdým a
mén
mkké
zmždné
mkkým
aby ruština a jihoslovanina ulánkovala mékkost (palatální) retnic b, m. p, v (o sob nezmkitelných), pikláelá k nim 7\u i Ij: dje se to, když se tyto hlásky slily (zmždily) s j: aeiMJiá, Kop';ó.ib, Kpónjia gróblje (hrobi', hbitov), dremljem (dí'ímu), krvljú (krví). cc)
—
§ 15. c) Kvantita. Dlouhé a krátké samohlásky zachovala jen eština a jihoslovanina. Polština a ruština
nemá
více délek kvantitativních, naše dlouhé pena krátké samohlásky (byk, buchati, le by
cházejí tu tedy
zákony zvukoslovné jiné promny vyžadovaly (^mouka, moka, maka: dvr, 3,boj)T3, ^^'''P, dwór. ***) § 16. d) ZobojetOVání a zatírání
Ped
aa)
ný mi
H,
K)
i
atd.
a
(
pvodním) f
mly
mkkosti:
pak by slovaniny e,
Biyná,
ped p re joto vámkiti a doposud
Náslovné h není mnohdy ani slyšet; slova ta zní tém: "iša, totéž platí o koncovém h. Sledoslovné h asto zaméujo se hláskou ': mvxm siyBí r.iyxo rji3B0, Kyxaq kjbuh. **) Hipa nožní tedy car-ja, nýbrž carj-a, proto sluší transkribovati caa, jako zemTa. voTa. ***=) Píše-li polština chléb, wóí. šniég, jest to siee památka po dávných délkách, dnes ale jen znakou výslovnosti: znít' ta slova: ciilib. *)
'lad, fala;
vuI. s'nig (§ 'diX
love
Srovnáme-li a lovkem, dolare a dobré, uznameiiáme. rzné povahy: prvé jest tu pvodním, druhé povstalo seslabením o: lovkom: v dol)re povstalo z áohroje. Jest tedy nepvodní e, když povstalo z kontrakce, ze seslabení a pehlasování (svíc-e, -a), když f)
že e jest tu
t (seno
Tb, b a nosovky (^posel -s^bI, osel -bl, bylo již v staroslovanin (E), toto (ie. e); tedy melu, jest v polštin a velkoruštin vždy nelad, ves, vezete jest pol. miele. nieíad. wieš. wieziecie, za to íadne, wezme (vi>z), svnem (o), matek (i.); v koncovkách máme je v 5. p. ote a pak jako sponu u sloves: peeš, vezen, v koncovce -te: vezete atd.
zastupuje
ze
zie).
Pvodní
cfeHo. pol. siano),
e jest ono, které
mkké
'
28
iiiokí
(>?
*.>.)
všecky
polština a vclkoiiišliiia
Boiililásky, lépe
v v: nic (ic),
cono,
pil' (p'il
=
mkce,
vyslovuje je
Ivrdó a ohojcLiié ledy n n, s á, I
1',
pjil), sila (áiía), iie ()\ji,cic
(n budt),
ziemia (žem'a), ucaeuib (vežš), wioziesz, nie bndziecie. e pestalo naprosto u nás,*) Jilioslovanv a Malorusv: nesete, budete proti pol. a vr. nepestalo u Jilioslovanv a Malorusv**) sele, budee; naprosto, v eštin všude, vyjma n, d, t; naše clioii, honiti, ti zm' mr., jihosl. chodyty, honyly, tri. a i zobojetnlo. Sykavky c, s, z my a Jdioslované ani
Mkení ped ped
i
E
nemkíme
ped pej otovan ými
12. b).
(§
Jihoslovanina pestala mkiti též koncové (v stsl. ped zaniklým u stávavší a po jeho odsutí zmkené) souhlásky, zejména s, ž, , (obyejn a n) a eština jí v tom l)b)
1
de, ele, O zobojetnní t a ])ak r viz 12. d, V eštin a jihoslovanin zobojetnélo též
následuje: os dun, kost.
—
cc)
(os),
haluz
pít pít, kost,
(-uz;),
i^
/',
eljad, 11. tj.
tato
v |)í.sm nym' nahrazuje (obojetným) i: riba (ryba). Jinak zní tato hláska temn, ponášejíc se v polštin na e (srov. hanácké ehetil rebe), v ruštin na ui. dd) Polština a ru.ština dovede k\ g (Lato též) ch mkce vysloviti, proto píšou po nich místo oek;ivaného y mkké i: gibki, rogi. Kun'bTb. riiÓHjTb, thxíh (ichy). Aby Polák tuto mkkou výslovnost pi e umožnil, vkládá i: krokiem, gier (her). ee) Zjevem opaným jest, že polština místo i, i, ši, ži píše: czy, rzy, szy, žy (po mkké souhlásce tvrdé y!): náj)adno, jest to opt czysty, Rzyni, szydío, žyto. Avšak, též jen fonetická dslednost. Srovnejme naše sídlo a polské o-šidl'o, a nalezneme hned, že ši vyslovuje se temnji, sieji, než si, tedy fakticky jako šy.
je
í
i
a
14.
Najšwi^tsza Panna
(Legemhi linlowa wyjeta
z
i
w^ž.
'^Króhiua
nicl)i<).s«.)
Byío to dawno, wtedy- jeszcze, kiedy wože nie pena brzuchu, tylko nogi miaíy i biega mogíy po ziemi
(P.) zal'y-' '
*)
sr.
už-ovka.
Vyjma východní
tehdy.
-
'
plzali
--^^
plazili
se.
dialclvly.
Arci s výjimkou tato stídnice oLojetiiou: **)
i
had.
',
které jest
žeiii
(i^.eiie)
stídnicí za í. V jihoslov. jest malor. žei. ilo.
i)roti
29
a zfy duch si§ w nie przebiéral"* niekiedy, gdy na ludzkí^ szkode czatowaJ'. Raz kiedy najáwi^tsza PaiuiH s/ia lasein zamyšloiia o swoim Synaczku, z za drzewa na.ulo wyskoczyí wiiž tak przestraszyl ja, že sie jéj wszystkio šwiole mysli rozsypaly. \Vi§c' zawoíaía: »A ty gadzie szkaradny, za to žes iiiio przerazií, ^ sniij-že si§ jak nitka po ziemi.« A padalcowi^ nogi odpadly zaraz. '" poczq,!' pefzac i piersianii \v proclui Icgiial' od !ego czasu nia wiolki respekt przed naj.šwietsza l'aiina czekajac, czy sie nad nim nie zlitu je a " n('»g mu nie po\\r(')ci. ''
i
*'
i
•
na '"
pfevlelval, sr. iibor, ihorn;i.
stráži býti, Tíliati.
wiirt,
'*
myšlenky.
'
'
*
/.ioi\aí.
(Sch.)
Težákinje
Gospoárica
i
pietao.
svaku noc, kad je pietao zápjevao, Težákinjam inilo^ se pjetla, da ve ne budí
je
budila težákinje' i gnala ih na rád" je to téžko i one su namislile ubiti gospodárice. To su i uínile. Ali za jer se je gospodárica bojala zaspati, prije poela uznemirívati* težákinje. dlnice, do práce, (IV. '
sr.
tržiti,
§ 17.
nosovky
hl. B).
^
se.
*
uz
dhiík v
(=
vz,
zní
táhle,
nje bilo je jošte gorje,
pak poli,
je jo.š ranije
též
nego
radnik, rabotnik.
vzhru) -ne-mir (= klid),
Etymologický pvod.*)
e) q,,
=
težálv
zdálo vz-ne-klid-ovati, burcovati.
z
liad,
hned. " navrátí.
15.
-
®
=
v etách zejména slepýš.
czalowac
ííiiai, sr. réta, teiiy.
Slovinské
o,
tedy
povstalé
smoucen, nkdy jako ou neb uo
(=o): róke okol vrata (krku) vila, s orožjem in d.snicó (se zbraní a pravicí); slovinské e povstalé z nosovky e (= é) zní táhle a široce, mnohdy jak éa, á, e povstalé z jat; -t (^ é) zní úzce, jako ej, asto jak i, ae: pét, teti (a, p. ci^é) gréh, reka, vém (grejch, rejka, vejm); mr. t vr. t já. Pvodní e bývalo a jest dodnes v polštin a ruštin
tém
=
i',
=
—
mk-
kým {= )
§ 16.
*) Hanák vyslovuje o na tverý, e na paterý zpsob: kopec (vrch), kopec (kupec), kópa, roka oni hile, one bile, one bele (byly), veselé
—
chlapec.
30
Délavke
16.
in
petelin.
Gospodiiija je vsako noc. ko je pcíclin
(SI.)
zapl, bu-
[lognala na dlo. Délavkam zdélo se je to téžko in ziníslile .-^o si petelina ubiti, da gospodinje ^ ne bui. To so one tudi storile. Ali bylo je za nje še huje, kor se je gospodinja bála, da zaspí, in je še zgodneje^ nego dila svoje délavke ter ih
'
délavke budila.
piej
vcíjlc
slorili
'
stvariti.
=
stvaritolj
(iiiili:
—
asný, zgoflon. na. no zráli. sr. zcit-igon; zgod-iti so.
hro.
^
—
vina
stvora (tvor), stvai- (tvoi' a vc), (r. chudój), zlý, hujo, r. chuže ranný (v as, v hod), tudíž zgod-njati se, piihoilili s(>. zgod-ba událost, zgodo-
stvoiti,
stvoitel
-
=
luid
—
djiny.
Pízvuk. Ten má veliký význam pro výslovnost zejména v jazycích, kde není kvantit. Silným a jasným vyražením slabik pízvuných seslabují 18.
i?
a
a
f)
srozumitelnost,
zatemmjí 1.
že
se slabilíy
nepízvuné:
pízvuné mimodk
slovancin
(i
eštin)
se
stávají se
to
má
ponkud ba
i
za následek:
prodlužují, v jiho-
opravdu dlouliými: nika,
pi-ávda, gláva;
úzké, se sesiluji: tak ve Vr. pechází píC') na jo:*) ;ihu;(>, moc, mUiLi, ii/^Te, .iCtkííí (lico, mojo, žony, idot, Tochkij), podobn u nkolika slov -b: rHh3;ía gozda, 3Bh3;íbi zv'ozdy, ch/^jia šodía, i^B-feji-B 2.
zvuné
že, jsou-li
e
(znaeno
cv'ol' (kvetl):
že nepízvuné stanou se nejasnými, zejména ve galavá (o tedy krátce mezi o Vr. o a (prejer.i a: ro.ioBá .').
a a,**) ý.inna
*) Arci H, jK,
'J,
*''=)
ui,
=
—
illica:
podobn nejasn
zní t.
no vždy, pravidoln- na konci slov, v koncovco -exe, m, zejniona náslodiijo-li tvrdá souliláska.
Varujnio se však vyslovovati isté
Rusové v náeích sami iní. Pi
a,
vyslovujme radji
o,
po jak
nebudeme tedy psáti: gálává, nýbrž goíová. Temný tento zvuk znaíme tedy pízvuk v azbuce stojatou árkou jinak ležatou, nejde-li o vyznaení ruznýcli druhv ',
(jiliosl.)
pízvuku.
transkripci
^
31
Ihiejiá
17.
lÍHe.iKa yná.ia
^
b-b
b('),\v
11
ii
rójiyób. CT-á.ia
Vó.iyCtb
t<>hvtí>.
cii,v\
Ha ;íépeBb'- o'/K;í.iii.ich Ha;i7» iimímicok* ii nj)ó(ii.'n>^ eíi cl Aépesa .iiiCTÓKf.. IlHc.iKa BK;ipánK;t.iaci> na .iiictókI) h cnat.láCL^. BoTf'* KTE» rÓJiyÓK) IIOAKpájIH C7. pyMCLOMt ^ OXÓT-
—
hhktj
;
"
Heró. II«íe;iKa vbiíaIíb^ Crh^xý róJiyOa,
iipímt.iii.icíi BT.
—
oxÓTHiiKa Bt pjKy. Oxóthhki. BS^ipórHy.TL® II BbiCTpt.iTj iipo.TieTh.Tb !>iHMo rojiyófl. J[o6\)6 3a jí,o6\)ó, yc.iýra sa ycjiýiy. iipii.iCTt.ia
II
yýKá.iiiJia^
—
ped
upadla. Ruština a s ch v vysouvá t a d Krilo. ])al, I: strom. ' sžciel kídlo, padl. vedl; sr. sedlák, selka. - devo pol. oto, nir. o-š, sch. -evo. ejhle, tu. se... a hodil. * spasila se. * runice sr. opyjKbe, oeže. zacíli, zamit. myslivec, pri-cel-ifsa ^ žalo, schv. zelo, žihadlo (žeh-u), uštknula ® otásl sebou, p. žadío sr. drh-nouti (len), drh-tati (též v srbšiin) a di-kotati. '
vel
=
= =
'"
'
=
Pelá
i
gólub'.
Póíka upáía
v vodu i .^l;VI'a tóníif. Gól'ub' sia na denad pol'koju brósil jej s reva listók. Póíka spasla-s. Vot h góíiib'u podvskarábkala-s na listók kráí-sa s ruž'6m ochotník priclil-sa v evó. Póíka, uvidv bdíi g61'ub'a, piletla i užálila óchótnika v ruku. Ochólnik vzdrógnul i výstel' proletl' mimo g61'ub'a. Dobro za dobro,
rev
sžalií sa
i
i
—
;
u.-íiuga
za usííigu.
C.
O pízviiku a kvantit zvlášt.
§.
19.
Na
kterou slabiku klade se pí-ízvuk'?*)
V eštin
lužitin) na prvou, v polštin (jako póza Perovem) na chodzicie, odpowiepedposlední; chodíte, odpovdli dzieh; v srbskochorvátštin u slov dvouslabiných vždy, u tía tyslabiných pravideln, u víceslabiných zhusta na prvou. Jhiý pízvuk jest tedy výjimkou a to: a) je-li druhá (a
—
*) V knihách se v b e c n e v y z n a u j e, jen nkdy v J s. vývarová ní dvoj smyslu. V jhs. starých spisech nalézáme: li
íi
k
smárt neb sméTt atd.; Nyní se píše smrt.
to
není pízvuk, znaí pouze že
a, e
jsou
nmé.
32
neb tetí (od konce) dlouhá, strhuje*) na sebe pízvuk; ped není dlouhých slabik; b) trojslabiná slova na -ica, -ina, -ana, -ala, oba, -ota, -oca pizvukují druhou; c) víceslabiná na -ina, -inja, -ica, pak slovesa na -ati a -iti tetí od konce.**)
pízvunou
Spisovná slovinina se zálibou na
l)ízvuk
(v náeích velké rznní) klade ]ied poslední, krom toho na
kmenovou
(aneb dlouhou), ale též na poslední; pízvuk se slabiky na slabiku: bolézen (nemoc), tle telta, plme, plemena, gospá (paní), sl(')vnica, vém, véte, vedó (vdí), nebo nebesa, pásejo iiasA, govoi-íjo i govor.
nkdy pechází
—
Pro |)ízvuk v ruštin (a bulharítin rozcházejí se velko- i maloniština) nelze stanoviti |)esných pravidel; i pi f)hýbání tká, aniž lze zjistiti toho píinu a zásady: bmimo.lOTIITL,
MOJIOTÚTb, MÓjTO/^t, MOJIO^^á, MÓJIO^^O, MOJIO/tÚÍI,
3IJlá;^UlÍÍÍ,
5KeHM ***) B03ÚTI., B()3Hmi>, BÓSIITC. Tato poznámka dostaí, neteba tím trmáceti se; budeme pízvuk vyznaovati. CJIÓBO pl. CJIOBá, MCCHá pl.
§. 20. Pízvuk a délka jsou zcela rzné vci, pece však, jak jsme vidli, spolu souvisí i formáln. Schv. gramatici rozeznávají pízvuk dlouhých a krátkých slabik, f) a to vzestupný, sestupný dle toho, zda pi vyslovování hlas vzestupuje (zvyšuje se) aneb sestupuje (níží se).ff) doklá-
vcn
bu
bu
—
—
*) Jednoslabiné pedložky ve všech slovancinách strhují nkdy pnx.vuk na sebe: na stul, pod stóf, 3a ropo^OMT., na polju, u viek, za ruku. **) l^ozorujeme zde zálibu pro parox. a proparoxytona a properispomena; patrné vliv Vlachv a ***) IJ feni. a neuter jest takový pechod s prvé na poslední a naopak pravidlem. t) Jest lo do Jisté míry malení délek s pízvukem aiK^b i)íiny s úinkem; pro nás tyto distinkce nemají významu. tt) Vyslovme dlouhé á. Zasadíme-li vysoko, bude hlas klesati, ím více je protahujeme; v šlové se to klesání penese na následující slabiky; á =- áááa. Aneb zasadíme níže a hlas zvyšujeme; á == aáá. Pi kiátkých slabikách muže se tedy toto klesání a stoupání hlasu týkati jen slabik následujících: polje jak naše póle (-Ije níže než po-), voda (-da asi v té výši jak vo-), aneb drilgá (druhá) a drúga (druh-a); prvé zní, jako by tu byly dvé g: drugga, tak i polle, pás (pass pes), pas (pás). Celá tato theorie není nic nového. Kdo slyšel mluvit Slováka kolem Heclavy aneb V"alacha vyslovujícího: nošeni, zápoleni, kámen, váláí sa, nés (niesol) nésía, oni sa iiíja, já pohonim má vše vy-
ekv.
=
—
a
—
3H
píinou
dajíce, že toto jest
zvláštní lahodno.sLi tohoto jazyka.
Vzestupný pízvuk znaí se pi krátkých šikmou árkou ', pi dlouhých kohnou '—sestupný (tžký) pi krátkých dvma árkami šikmými ", pi dlouhých obloukem -^ (aneb stíškou ^ ); poslední jest také o sobe znakem délky: rás|)rava, zástava, závidti. íiitelj, uiteljica, štdionica (spoitelna) blágodarnimi razvítak, zadátak pravica, lepota, istoa domovina, govoriti (govor), dogádjati (dogadjaj), zavézati pámcénje,*) súdim, óriižje (pol. or^dzie, si. orožje). golfib gol<^b, golób), kámen, ribár, hvát, dobrá (r. jióópaH).
— —
—
—
§ 21. Už z eeného plyne, že schv. délky nebudou vždy souhlasiti se spisovnou eštinou. Bóg, dvór, loj, tvoj, post, králj srovnává se s bh, atd., avšak plamen, led (pol.
dvr
lód,
mr.
glád, Igíód) stog (dial. stuh, pol. stóg, mr. ciir),
jiía),
brod, glás
bol,
shoduje
s
nesrovnává se sice se spisovnou, ale
atd.
dialektovou (východní) eštinou.**) Za
to srovnávají se délky
kopám,
-áš. -á,
-ámo
.
.
.,
koncovek ohýbacích: mier-im, íš, -T, neb -ó, mlád, mlada, mládo,
mili, -á, -é
mládoga. -omu.
Ukázka
schv. pizvukování.
Smrt majké JgovTóáh
18.
(Národnfi
Mílí Bože,
ú
toj
vójsci
jnálíá
pj^sma.)
iida vélikógal Kád
devt
B5ga molí Jgoviéáh kríla lábudova,
da
se sléze na Kosovu vojska, deseti stár Juže Bogdáne. májka, dá oj Bog dá oi sokolové i biélá odletí na Kosovo rávnó i da vidí dévét
Jíigoviéáh
i
déstóg síár-Juga Bogdána. Sto molila, Boga domólila: Bóg joj dáo oi sokolové biéla kríla lábudova; ona letí na Kosovo rávnó mtvih nádje dévét Jgoviéáh i désétóg stár-Juga Bogdána. (Líí se náek nmtky nad smrtí
Jgoviéáh
i
i
-
—
svtleno. Arci má to svj význam pro rušivý pízvuk, zejména pro vysvtlení pízvuku pi olo. oro z la, ra rozvedeného: rópo/ía, KO.iófla, ro.TOBá; sestupný, tžký, vzestupný, prízvuk schv: grád, klada, gláva. *) Pámcénje iprízvuk tedy na prvé) od pámtim, -titi (pamatovati, pipomníti si), povstalého z pámetiti [= pamatití, pol. pamie, pamieta). **) Viz § 22. o píinácii této rznosti. 3
34
manžela a synv a koní se): (Pízvuk térar jak v eštiné.)
'l'(i
laliku
i/fisti
dúšu
|tíisti.
Milý Božo, divu velikého! Když se slehlo (položilo) na Kosovu vojsko, ú tom vojsku devt Jugovicv, i desátý starý Jug Bogdán(e), Boha prosí Jugovicv matka, af jí Bfih dá oi sokolovy a i bílá kídla labutiiia, by lella na Kosovo rovné a viiléla devt Jugovicv, desátélio prosila, Boiia doprosila: otce Jug-Bogdána. jí dal jest oi sonn-tvýcli kolovy a bílá kídla labutina: ona letí na Kosovo rovné najde devt Jugoviíiv, desátélio otii- Jug-Bogdána... To vyústi vyeícla). lehkou duši pustí(la).
O
Bh
—
i
Vuk
lil
Vuk:
.,Mndi
N
^
mlad jagánje,
innoni,
z";i
drži se íiviek- niájk,
Nái
c3u
^
ti
Pripoviédat
N
liép
paše,'*
divn
bájke.
drži se posred stáda
Kóje trávu
Na
svii
te tíižna
Veé .lágnje:
jagnje.
i
^
i
•'*
popás.
n
*
gledá.
se sváki briné'^ zá se."
s
tvoje sladké tvoje riéi. sám, vidim, gládan,
...Ponude^
V medene '"
A
si
i
Stog' nájprij
^^
'^
sebe liéi. Mni ])áš je ponájboljé '^ Usred stáda, pokraj '^ máj ke, Gdj mi sto pripoviédá
O vucima Poj,
^^
iuin
bájke."'
M. Milanovic.
chodž místo pójdž. - u viek =^ stále. * na-ii nanajdu. * též mor. pastva. prosmýknuto vsu =-- všecku, každý; (r.) ves, vša, všg, všechen, t. j. celý jako svaki místo vsaki každý jest sch vas, vsa, vse. si. ves, vsa, vse; v schv. prosmýknulo svóga svého, svga vedle se to na sáv. svá, sv, jež se liší od svój schv. svaki, si. vsaki, . všaký. smutr. všakij. vsoga, všeho; tak " ani neliledí. * stará se o sebe, místo brigne, briga ného, chudáka. pée. ^ po-nn-kkvií. nabídky, "^medové. '' hladen, hladov. z italského '-' proto nejpednji ^= nejdív sebe le, t. j. sob pomoz. s toga " práv je (po) nejlépe. ''' vedle matky. ''" o vlcích, místo starší formv: o vucih. '
jiti
chci
=
též pol.
fut.
=
=
''•
i
:
*^
i
=
mn
=
.
jako
zní
mCkce;
nemá
Fohština
22.
$.
ó
a ié jak
e
|ied
—
=
podobn jest
zní
—
—
.
rz
y,
skorém
na j-itHlposlcdní: všechny souhlásky pedchozí souhlásku a sia sa, zio žo. Nos. ž šeplav: f temn, jako ž. í, po souhlá.skáeh i
mkí
ped samohláskami
i
piízvuk
délek, i:
se nevyslovujc: nia fia, sovky e. q eh (em). on (om).
jinak
pi^ehledn.
Pravidla výslovnosti
3.
tém
mírnji než ,
nmé:
szedí, píci. plóií, wiódl'. kinaé (slova ta jsou
jednoslabi-ná). plótíszy. szedíszy (dvojslabiná); totéž platí o r: krwi, brwi. brnaé (bednuuf), držal (r. AP«>>Ká.TL drkotal: dzieržaí r. Aep*vKítjn>). naše držel
=
=
Rybka
20.
Widzíic
w
wodzie robaka,'
i
szczuka.
rybka jedna maía.
že go poíknaé nie mogla. wielce žalowaJa.
—
—
Nadszedí szczupakrobak si§ przed nim nie osiedzial. poíknaí go a z nim haczyk. o którym nie wiedzia?. Gdy rybak na brzég ci^gn^í korzyšd okazaíi. Rzekía rybka: Dobrze to czasem byé i malá. Ign. '
(též
chrobak)
erv
(na udici).
szczuka
= štika.
•''
^
Krasicki.
noosedl, ne-
udržel se.
21.
Przytomnošó ducha
(úmyslu).
W
roku lt)99 Polska zakoiiczyla byla wojnt; z Turkami. Traktátem zobowiazali ^ sie Turcy zwrócié jej twicrdze Kamieniec. General Marcin Katski miaí obowiazek odebraé urzedownie t§ twierdze i zbrojownie. Oddawal' mu ja \v imieniu Turków jeden z ich dowódców. Ten wprowadziwszy lú^tskiego \v podziemia prochami napeínione, wšciekíoácia miotany z powodu útraty takiej zdobyczy, * rzucií miedzy prochi zarzewie * ognia, aby siebie, Katskiego i caíy Kamieniec pogrzebaé w gruzach. ^ Ale Katski porwaí'' ten zárodek šmierci
'*
i
zniszczenia
(Woronicz isti.
i
dal
mu
spokojnie
dogorze na
swej díoni.
).
'
zavázali se vrátiti
*
záív
=
žhavé
Jí
ulili.
tvrz. '
^
zmítaný.
ssutiny.
"
'
z
uchopil.
píriny ztráty také ko-
'
3fi
Sprawozdanie
22.
Z iiczuciom sprawy
^
z -
.szc'Z(''i'('j
czynnošci towarzystwa. riulosci |)i-/yslr|)iijciiiy ilo
w
z czynnošci n;isz(\i
w
roku
uliioglyni;
gdyž
z(l;iiii;i
z rozwojii
sLwicrdzic moženiy (smiarach) jego žycia cl/ia'1'ania. * Post(,íp ieii liwidocznia si§ we zwiokszajaccj síq liczbie''' czíonkóvv i pole|)Szajii.cych si§ stalo stosunkacli inaLcryalnych w reszcie w žywiejszym (žywszym) ruchu na pólu prac usilowaú,^ kt(')r(! stanouia jego cél i treš žywotníí,. I^ozpalrzniy stan ' towarzyslwa w každým z tych kioruiikíuv
Lowarzystwa
naszego
nouy
]K)slop
\v
^
lyiii
czasie
ki(M'uiikach
i'(')/iiycli
•"*
i
i
i
i
'"
z o,sol)na.
uitím
'
ohchodiií. *
*
snaha.
''
riré 'Ji'st
Jadrn,
jinak
slovit
tvi'd,
vbec
'
spolek: spólkn =r spolenost
nomá
''
ríslo.
'
poiiiiary.
délek, {tí-ízvuk Je tkavý; samoc; krátce: o á; 'a, (a) pízvuné (', nkdy b =: jo. H na
=
temnji a
láhleji:
(igía) uprosted uprosted := je (MO-
i
i
=
stojíš;
ji:
slov,
široce Jako já.
covce pídavných jmen,
i
iiprímn('.
wiiliir/.iuni -- /.h'jinýin.
= CTÓ-mnh = = moje, Jiita = jolka. mkce: ho uy^exe = n budt. Má-li se vy= 9to zejména na zaátku píše se =
zaátku slov na zaátku
jedla),
=
/.vlá.šte.
Ilu.šl, iiia
e
zní
'"
ncprízvucíK''
pízvun
ii
-
ciloiii.
shiv.
2;{.
i?.
hlásky
=
jtiisoliiiost.
Je-li
;-)
;
velmi temn jako na ní pízvuk Jako
i.i
ii
(ui),
-óíi:
v kon-
mojio;i,i>ih
-j\óh.
JI zní velmi tenm, Jib za to velmi mkce, r v nkterých slovech, zejména na konci slov zru' jako h, v koncovce pídavných jmen -aro Jako v, tedy -avo^ je-li na a pízvuk, óva mto {ji,óó\)i\TO dóbravo, MO./io;táro mol'od(')va, mladého). Kxo i
Shlukne-li se v slabice více souhlásek, nkterá, zejména b, ji, a, •'^e nevysloví (též v polštin): ;íaP!ÍiíCTHyiTC (= zdrastvujt; pol. Po|)0\vski Poposki, Starzewski Slarzeski). Ped íí a samohláskami |)íše se i místo u: Tuxii, oiio, h.iíhiiíc. v slovích souhhiskou zakonených pipisuje se i,
vyslov chto
(tvi'dost, i«y'yií'i.
—
i
što.
i mužský c(ui.,
rod),
;)n.nin>,
i.
(mkkost,
.'io';Kb.
i
ženský rod):
(ipr-.ii..
37
HaMájio pýccKaro rocy;i,ápCTBa.
23. Bt>
'
862 (BÓceiMb
cot-l inecTbfleQHTb btoikjwl) ro/^ý - iiohKpiiBnHÚ, OTiipáBHJiii iioc.ióbi. 3;i Mupe, Kh H;i|)H;KCKo:\iy ii.iéiMeiiii, no Hci3BáHÍio Pvfn. Ri, iix7> ;?cm-th iie ÚM.io iiopiiAK.v, poA'r> n(>;iCTaná jn> na pÓAT> n oiiii X()TÍ;;in io])ó;íCK-ie
{'.10BÍÍIIO,
ceoh
noii('K;ÍTT. '
kii}'i3íi,
"*
Ou
KOTÓpbiii
H.'ia;íí).'ri>
iiibni
iia;ri>
npáBnbii cy^^t. Ilpnui.in uocjwa, ki. Pycn 11 CKa^ájiH »3eí>LT}i náuia BeJiHKá n oúújibiux, ' a nopn;tKy B7. neíi ntrb. npin;i,HTe KnnsKiiib h B.ia;ihTb Hiii>ni.» Coúpa.iiieb rpn pýpcKie miíish, T|)n opára: rK)))iiKT>, Oiinoyci, n TpvBopií, ctj |)ó;ieTBeniniKa"\ni " ciíoibni, ií;5}'i.in cl cooók) Bi' n.iéMfl Pypb n iipnni;ii'i. CT;ii»mi n;i7i ilpáiheBt, Piópiih^b, n
uMTi
A;'Bá.n>
:
noct.iiLiCíi
H('iBropo;íhj Bropóíi/^
" B'b
IbópcKt. Ci. xtxi. nasbiBáxtcíi pýccKOK).
ipéii y^BT)
btj
CnneycL na
Irb.7i'b
(
nopT) n cxájia seM.iá
)3ep'lj
a
KpnBn-
noqeiMV^ naiájio pýccKaro rocy/^ápcTBa CMnTiíion, cott, mecTb;i,ecHTb BTOjtrio) ró^a n B'b 1862
Bottj
CL 862 iBoce3ib
(Ttcflya BÓce.Mb cottj mecTb;i,ecHTb
Biopóivnb)
roj^ý nocTííniiJin
náMíiTHHKT) TbiCííHeJihTin Poccín btj Re:iiÍF:0Bi7. HÓBro])o;it,. Yamp/fl nepe^áJit PiópnK-L KHííSKénie O.iéry. CBoeaiý pó^CTBennuKv. EMý-^'e nopyqnjit n cbina CBoeró Ilropn, noiODiý iTo Hropb óbi.TL eme aiJia^é^HeiíT.. »/1;*tckíii Mip-b*.'" '
Zaátek
v.
hod velikononí,
íše. si.
''
rok;
zgodno
pvodn
hod znaí
= vasn a god =
dobu, as,
svátek
sr.
i jmeniny
.
boží
(schv.
biagdan): význam súžil se pak na »as uritý*, tudíž pol. a mr. godzina a hod-ina, pak schv. god-ina našemu rok, kdežto místo našeho >hodin;i« užívají Jihoslované ital. ura a tur. sahat (sal), Velkorusi as. vyhledati. * kníže. ^ hojný, bohatý. ® píbuzní. " usídli]. usadil se. * druhý, ® hlo, pro. '" iviip-B sA^t, vesmír. Miipii nu'r, klid.
=
•'
—
—
24.
KocTioiuKO
II
eró jióma;;b.
^
KocíoniKO, yiMépiuiíi bt> ó^enb (''.iaro,T;ihTe.iHbin ^ ye.io-
HsBÍiCTHbiíi"- nó.ibCKin renepÁ.iT,
1817 rojíy ^ BbKt. Oin)
bt. IllBcnu,;ípin, óbijii.
OKáSblBa.TL Óh^^HblMTj .TK);(>IIM'I> OTÓJIhKO ^^'''Pá, CKÓJibKO no3B(».iH.iu CMV cró oócTOHTe.iLCTBa a uHor;iá jiA-^Me n óó.Tbe. '
=
K(mb. sloyo v roku. • dobroinný. více. ba '
i
tat., '"
sr.
maarské
loš.
'
známý
(zvstný).
koíik dovolovaly jeho okolnosti
•'
(pomry)
umevší a
nkdy
38
Kairb
'PaK'i>
rciiji.TL
il.iaro/ihTc.ii.iii.iii
na ciioéi Bopxouóii
ii,;nrí,
"
iio ý;in-
iipoliir/Kfííi
paa-i, jXíiBájiii
.iíjiiiíi/ui, Ká/K;i,i,iii
—
mto-
to eró .núiiiióvAb* yoóriiiMT. iipocMHiiiiiiMT, y Hcró ii(),i,;uiHÍn iipiinÚKJia iipn ucTphqli ci, hiiihiimh, ** M;i;i()-ii()-M;iJiy iiia;j,b oOTanáB.iiinaTbCíi iH\^nirb
;u'iH'i.,
"
,'í;ÍJI7>
"
0(''^
Jízdný
cToíi.ia
ii
riixh iiop
pol. jéj. sfhv. joj
!>,
hokp ch'' rociio'° hc iioóv/K-
'•*
MH.iocTbiiiio,
^^ájite.
IITTII kufi.
nco
'
/.asiavovati. ' dolia. as. sch. ju, e/i ti .i<'.j6. pol. (njc.j)
25. ^Ito
j\()
6í./uibi>n, .ik);í}i:mt>
ne
fro
'"
jrj.
=
sfli. Jí.
3
"
l)\ií.
"
alniu/.tin.
i
je
pri
setkání so
|iol)()u/.i"l,
=
iip'
jí.
pohízol.
ci.
'-
iiialoi-.
Její.
žol)ráky so eé i)ol. Ja,
en
ci n.
e,
|)á(l.
^yMve;?éMHoe pacréiiie.
(';^h.'IaJI0Cb
s
tooóio
o
iii>'ini..
^
imiíjimh
—
6jikjlQm> cTa.iTj! Vjí,-h 3éjiCHb, 3;íiiax'b-' thoíi? OTnt.Mít.Tb/ "11 II a Mv -,1:6 HH'h.« '
cizozcinskil rosllina. • kof-, ' \ unr. na cizí pudr, ci/iniV zav.ánin' * oilvlil. '
r.
If.
KycTT}'"? Tbi »yBbi,<<
om>
7i;M:iTpieB7>.
noiib ziiarí vuiii
nciniloii.
•'
i;.
21.
Maloruština.
I'rav()|)is
av.šak
e
I
y
111
iiepízvuné
o
1
o
,u
ic k v *i
=
(msto), o-ropó^^j praejolovanými (nikoli potl ii)
r()poA7>^^ht")i'0(l
ped
zní vždy Ivrdo, se hlásce
Za
pidržuje
zní
rfaiiiohlá.sky
: óý^exe
ii
.so velkoruskólio, a plno. r Jako li: o-horod (zahrada); n, c.
Jasn
;}
j;ik nb. cb,
no sice jako ruské
bi,
e a
ii
ale blíží
xo^htii
e
z=
(é, š. z):
^ chodyty i chodtó. za náslovné e = a
= budete,
píše se též bo: ojiosu cjib03bi, píše se nkdy e a "í: eró, mohmv, moVm. slov jak u, JI vbec, jako v ru.štin, temno, /
3b
Ji
jo
B
zní
na konci
na konci slov jako v neb u, t Jak (obyejn tvrd a jasn): na poátku slov jako (ji), o Jak vi; (též jasn, /za é zní zídka a i (slazeno místo in) inkco. tu psává so h): iiain. pau. xo^H.Tb cliodyu, noJiin> vouk. ;ío;irMii (IduliyJ, dlouhý. l.xa.Tb Jichau. irb Th.rli ili. Kocib a í
ped
souhláskami (zvlášt i
slab. oji)
=
i
'•) Yeci v iirni psam'- nni/c \'('lk()riis rísli a rozumli ])('z nesnázi, pro nás a ostatní Slovany Jest píliodnejší, než nový, nyní vo školách užívaný, onetický, J<'n/. iivl zaveden, aby knižná vzdianost snadníji se šíila mezi lidem. Nelze mu upíti Jisté praktinosti a dslednosti.
též,
.
39 kis,
oKHo.-M'!,,
iiuflT)
/lóópn
viknoiii.
|)id
m,
(bhti)
vin, >h^a
mid,
AÓópiii (lobri.
•iíi
fonetický |)i'ispsohuje se výslovnosti; vya též b, není-li ho tf-eba ke zmékení; [)íše xo^hb, BOBK. AOBrníi (ne všeobecné), i za , e, 0; T za Í3*) a h za bi (ne všeobecné). Na místo náslovného e (:= je) a mkkého e í. (= é, ie) píše se e, místo ji Pravopis
nechává
T>
—
26. Bo.;iK'b Mne ;i(').irin xbócti.. Bobk Mae /íOBrHÍi xbíct vouk maje douhyj chvist. Il,apb 3anpocn.Tb Bce iiáiibCTBo
Ha
—
— b-l
i;ap aaiipocHB ycé naHbCTBO b cbíh car zaprosiu use panstvo v svij dvir na obid. IláHbi no3act/i;ájiH 3a ctó;it> nann noaacíAajiH aa ctí.t Pany pozasidaíi za stil'. Txópb Máe '/KOJiTásy BOJiný Txip 3iae ^KOBTaBv BOBHV tchir maje žoutavu vounu. Hki, CKasnjii., TaKT> ii spoóúJi-B íik CKaaaB, xaK i apoónB jak skazau, tak zrobiii. Bt ^éxax^ y;íáe- ca ;i;v3Ke ^óópe aqMéHb 11 XMéJib, H BcáKC sepHÚCTe 3Óo5Ke * B ^exax y^ae ca flq3n'Hb i XMi.ib i BCflKe 36Í5Ke. V echách údaje sa duze dobe i chmi i váake žerny ste zbiže. B-l nójmó^iHbixi. ^éxdXT, e Bbipóói. cyKÓHHbixT) TOBápóB-L B niBHÍíHnx Hexax v piunynych echách je vyrib e BHpió cyKÓHHHx TOBapÍB
CBofi ABópi.
na
ABip
o6i;ii
ooh;!,!..
—
—
—
i
—
—
jami
sukonnych tovariu. Bi. BtKt cb '/kOhkok), Majiii npo'/KnB;iB
qojiOBÍK
'
/.liilavoii
vlnu.
jak v polštin
=
.
.
.
.
o^ihom-l ce.Tb -/KHjii.-npoiKHBájiT. hojio;i;boxi.
cbmóBi>
s
—
B
o^íhím cejiT :>khb-
—
MajiH ^box chhíb v odnym žinkoju. maíi dvoch synyu.
skíhkok),
žiu-proživau oJovik
^laeinb. aai''Ti>, /laeM-b •'
3
.
—
—
seli
—
— —
udává ^= daí se: ;^aBáTb má v ruštin: ;íaio, dávám, alo dám: ^aaii), ^arab, aaCTb, /ía^HWB .
.
.
obilí.
*) 1 jen tehda, když poíná slal)iku aneb když pedcházející souhláska jest itelná, jinak (po mkkých: 5K, q, ra, m,. po retnicích
zmk
—
—
mk-
nedsledn pouze i; ale zstane a po p) píše se kým: proto (etym.) n.B-feTKa, CBtsKa píše se (fon.^ i^bsirKa, cbBJJKa. Rozdíl mezi trojím i v tom poziistává: jest mkké ipraejotované). i jasné. H temné. se píše. kde my máme y neb piivodní (nepehlasované) i. vvjm;» 1. pád nm. . podst. jm. mkce zakonených: píšef se dsledn: bítiVí (otci), nimi, uia<5:iiY a tudíž po^nHÍ, Anepi, 6ypi. aleKocxn!! Tyrd
ó,
B,
n,
M
H
zakonené:
nanii, pn6H.
—
40
Po6ÍTHIIH,Í
IIÍBCHH.
i
Ibnclický.)
(^l'i"ivoi»is
rociiOflHHH no HÓ^iax, flK TÍJibKO 3aiií(-; iiíneiii., oy/^ú.ia poca;í/KáJia íx 3a poóxy. PooÍTuimíiiM Bn^a.Tio ca ce
6írnm\h
'
i
T|)\7i,nHiM
01111 iuiA.VMa.iii yuiiTii
11
ohh
Tai:
;tiiHT.
roiiOAUHH CTít.ia
OVAlÍTIl loto:
'
ch
m
Aac
b4iihiwii.
i
óoflJia
iiíbiiíi,
3acii;ÍTH
cx.ijio
rípiiic,-
páiihuic
uj,e
i
1U0611 ne 6yAHB rocrioíik
Toi\iý-mo
iiépe/i,
thm
])()6ÍT11HII,Í.
ca, ce (vr.
cnfí,
ce,
cbH,
Po6ÓTHiiiJ,'fe (Pravopiti
rociioAtinH
110
HÓHa\'b,
II
cbi-)-
h<)rší
"'
he.
Si-,
cv. 9.
ritncHb.
('lyinol(){j,ický.
íiíí-B
-
)
TÓJibiío 3airí>e irbecnh, óy^ii-ia
3a poóóxy. Po6óTHHi],íii>n> Bw^^ajio íi ce Tpy/i,ni.'iML 11 ohh 3a;týiMajiii yoiírii iiIíbhh, moóbi ne 6y;^H.Tb rociio/^binh. TaKt oiiú h ymíiiHJiii. Ajie hmtj ct jio ropiue, TOMJ-mo (lUTo neb mto) rociio,T,biHa úoújin ch 3aeiiiiT(i h me pu66THHiJ,b H
ca;i,íKiijia
páHbiue fiKt
iiépefli.
iixi.
Tbiivií.
cxájia óy^iÍTii poóóxHHii.-fe.
27. a)
BecHÓBKa. (Transskr.')
(^Etymol.)
I^B-hTKa^ j\l)Cn)UR Mo.iií.ia- nentKy,
^
Becný páiienbKy: "Héne^ pó^^naa! Bbojih
mh
bójik).
Becb '
H
kvtinka.
''
neiikii
»Nene ridnaja! *
3aij,Bt,jia,
Jiyri.
dribnaja
raila
vesnu raneíiku: Vvoli mi voVu. daj mini doru,
Jlau MCH-fe jí,ómo,-' llJ,oó'b
vitka
šob
'^
prosila
místo
ja zaévila,
ves luh zkrasifa;
eiípaciíjia-
nio-(Mila.
•'
Ncno. ncka. schv. nana
= niatinka. lichotivé oslovení, j;iko: doa, vokativ dou — dceruško. Ui mi po vli; velmi ohlibený spusob mluvení (utvoiti dle objektu polské = osud (šastný) dola — sloveso), tak: vik vikuvati. vek *
žíti.
niedola.
*
za-íroz)kvla.
'^
'
.
41
šoby
Ill,o6i>i n 6ýjia. Hkt. ó.iime HCiia, Hki. .ió\)n Kpáciia, UJ,<)6i,'ii\ib aropný.na'
jak jak
>'^ÓHK),
^
ro.iyÓKo,
r. \mí\í\ ^
»Dc)fiu,
jik)6ko\
Hiixopij
Bvpa
3arV,a,e
.
.
.
.
.
Krása zmarni je, Liko zorije.
3>iapHÍie
JIh^ko a^iopnhe rO.lÓBOHbKV ^ CKJlÓHIIUlb '° JÍHeTOHbKU 3pÓHiimb
Hoíovoku
—
TKa.ib cép;i,UK)
liO'l'ubk(3,
Bo vichor svis(t)ne, moroz |)Otýs(k)ne, bura zahude
ciícHe
jMopósT) iioTiiene,
Kpca
svit
krásna,
zhornula do sebc'.<
žaF mini tebe harnaja lubkol
}Kajib MeH'fe xéue.
Bo
/.or"a
šobym ves
hiiu
j;i
soiiiicc ja.siia,
skíoiš,
Listoky zroiš
—
Zat serdéu ]nide.«
6Ýji,e.«
MapK. IIIaiuKeBUHT.. '
'
miiá.
shrnula, pozornost' obrátila. * nád-horná, lior-ská ihezkái, rozhlavinku. '" necha padnouti, ztratiti.
27. b)
IToMaTOK cbBixa. (Fonet.)
KojiH HC 6yjió CLBiTa, Tor/i,H ne 6yjió h 6a, ui aemm, ano JieM- óyjió chhob niópe a eépe;ii^ Biópa ae.iéHiiíí físip, na ÁBopoiiKy ipn ro.ivóoHbPcu: xpn rojiv6onbKii p!;i,OHbKy p;í;i,aTb, CbEÍl CHOBáTII ^ js,ho /i;o niópa, xa AÍ('TáHe3ie ;i,pi6HÓro nicKv, ApioKiin nicÓHOK noie.Jie mh, xa naiM ea cxáne yói)Ha seniJiHi^a; xa ;i,iC'x;ÍHeiMe so.ioxhíi KáiviiHb, 30.ioxhh Ká^iinb iiocíeMc MH, xa HaM ch cxáne ácne HéóoilKo, * ácHe HéóoHKo
pÍT^OHbKy pO^tHTb,
ÍIK
:
')Ta cnycTnivie ea ná
cbBÍx.ie cóneHKo, cbsixjie eónenKO, áeeii MÍca^iiK,
ácHa 3Í])n'ma/' ácHa 3ÍpHi'ma, '
váti
,T,pi6HÍ
Lidová kolada. v náocí Lornkv. - len. jen. * nebíko. zora. ' hvzdikv.
= budovati.
"^
ácen
3bBÍ3;toíiKn
"
upro-
iviica^nK.
'
sti-(>d.
42
§
I
'i.
Jihoslovanina.
'Ih.
Pro chorvátštinu neteba nieho dokládati (§ 12. b, d, K). aa, bb, 19 — 2) le pipomínku, že její a vbec jihovýslovnost
sluvan.ská
pov.šecliná
má
na sobe ráz jižního
|)ro vylíené zvlá.štnosti kvantit a temperamentu a proto pízvukuv a pro zvláštní nuancování jednotlivých hlásek /ní na prvý poslech dosti cize. V pravopise srbském Vuka Karadžie sluší pamatovati: h ^= , 1) , .t> 1", za li píše se j, gj i dž: ib i
=
jímž se
=
=
prejotace
.
raj. jyr, nyTyjexe. n 6 panuje velká rozmanitost v modulování hlá.sok (§ I;}. 17.) dle krajin.*) Zvlášt sluší vytknouti, že jest nmé: zaje zajc zec. tonek e, najme vsuvné, ten"k, kratek krak, nobenega -enga (= žádného, povsfalo z:
V
s
nahi'azuje
1
ov
i
n
atd.:
k)
i
tém
ne-ob-eden
=
i
ne-ani-jeden). **j
28. (Slov.)
Bogomila.
Prósi mlada líogomila: »l)raga moja. slara mat Ml. ne silite nikár me. l)a l)i vzela Borovia. Borovic je bogat, hrabcr. i
.\li
I
^
(
hodil je na Turka.
Peden- sem se jaz rodila. Dajte mene ráji- Marku. Ki je z maiU) '
/
nic: niklerak iionuto.
-
dív
i-aja1.^ no/.:
skákal.
raji
= radji.
^
raj-ali
rcj-diLi;
iminó se umou.
*) Z toho se vysvlluje rozmanitost vyslovování jména básníka: Preíéren, Prošii-en. Prešérn. Prešjern. Preširn a j. **) Totéž platí o *, a, o, která mizejí neb klesají na "b, b: petelín petéln ípétel kohout). V náeích jsou zbytky nosovek a jiné staroslovanské pozstatky, s druhé strany i úžasné germanismy, ba i len: tlie bromna deklica das fromme madchen: angeli tem pastirjem so pravili, de (da) enu (eno) ditece mladuiol leži v enih jaslih andlé pastým pravili, že mladé dítko leží v jeslích (Píse Klinca z IH. stol.). tak jaz ledik T-hk jaz lek vmrva bom, zéPn krén'k meva bom (svobodna) umrlá bom umiu\ zelen krenek (vínek, kranz) imela bom (míti budu). Korutanská píse lidová.
=
i
—
=
^
48
Ki
mu
srco sein daila
—
Ino roko ol)l.)ubila.« Stará mali tiovorfjo: «Herka moja, herka milá! Oce tvoj so kri pelili, Na Balkánu, zá-me, zá le. Za tvoj clom i svéto vóro Meni pak so naroíli,*
—
Da
le
dadem
•'"'
prijatelju,
———
Prijatelju Boroviu.*
Herka Borovia
Prvi dan je oblédela. Driigi
Tretji
—
vzela •''•
dan jo zakopali.'' dan za nj('i plakali. Miroslav
*
poruili: o osobách úctyhodných mluví se v
na Morav. nula.
^
'
At
dám
^ bych
t
dala.
množném
Villinr.
ísle. ,j;iko zhlod-
naše dadí. dada.
sr.
•"'
pochovali.
•J9.
(C.horv.i
Starac
i
smrt.
Kraj l.iremena drva jedan starac sjedne
Ovládán slaboscu, iizdi.^ui^ ekne: »Gdje si vece, gdje si o smrti prokleta? Sto ne dodješ.- da mi svršiš^ Ijetal Veé rae gledaš,* da se u starosti muim, Pod bremenom drva se ovako ^uim.« Smrt se javi starc i ekne: »Sta hoes. Te me nepestáno uzdišuci zoves ? ^ '"
Mene
evo,
'^
Veé
sama
sam pohitila, sam saslušala. ^
starce! Ja
Pozivanje tvoje ja
vidim. da
^"
posustao. Sad^^ mi kaži^'" .samo. zašto si me zvao"?« i
si
uzdihati vzdychající. ^ dojdeš, do(i)éi. dovršiti, skonili. * \'/.ily vidíš (hledíš). * (giizim) takto se plazím. voláš. evo cjhíe (pojí se s genitivemV ejhle mne. tu jsem. ' ])i)chvátala. pospíšila; kor. =r chopiti Í\do chce koho chopiti, ten chyt stupován chvat, kvapí: hvat-iti. -ati := uchvátiti, hit-jeti. hit-ati. uchvátili, kvapiti a též hit-iti (pechodn) uinili, abv nco kvapilo hoditi, * vyslyšela. '" pos-ustálý umdlený. " te. '- ekni jen. •'
'
mne
''
pvodn
=
:
=
''
=
u iStarac se
''
iiplaši
i
olidri
glavii
'^
negledc u smrl tiho progovoii: »Zvao saiii te, da mi ]K)mogneš |)odiéi '" inorain ku('i ii.« ^^ Ovo hrciuo drva 1
—
Ljuhoinii- N^enailovi.
'•'
iilckiionli
/.(Jvihmiiili.
"'
'^
se.
si)()rili.
d o
iiiu.síin
iii
Hd. OiipoiiiTaj
(Srbsky.)
zde
sliodili.
r;;c
ii])()Be;í<»x
Kao HOMny"*
•'
y
reoH
Tedu je óoraxcTBo
Th
i.-pacora
ch ;íBe3Aa '/KílBli
JI,<)Ka3
/i,aiiáx
caiia
/qx-Biiocx,
ii
ii
cjaJHocT,
BeiUTHHe
"^
''
'ícpkc,
aeiviJbe
u,ejie OJÍ,
]>aj('Ko,
ro/íiniHuy
o^in.T.eiia
y
je
poili^inili
napcKo,
i:|)ii.i()
MecTamnc'-^ omh.IjCho
II
luíslo:
ÍIparoM.'
c
Ilpary, a.iaTiio
ii;iaTiiii
'•''
sklojiili.
jíti.
ii
.T>yA<'i>'--
Te:íCKo mu je pasciaTii cc c toóo^i' A;i' TBoj ('iio3ieH ja iiohct hy'' c coúoai. Jlenu ciioiMCEi o;!, JienoTe Teoje, O;; BeKonax iutoho ^ trmo cToje.
BjiraBo, HOAo xjia/i,Ha h 3.iaTiiora ll])ara tbi 'l'n
iiecaK ciiMaH''
Oóa.ie '
•'
lío/.loucní
provedl jsem
vm
(aoi'
'"
srox .
t.
.
i.
r]).'iiiiii
iipi ihútíí.
k(]c pol)yl
6ii('T])a,
cecTpa.
ivinjia
s.iaran
ii
iij)a/i;('i:c
j.
c'
"
iiociiiii, ii
iipoináTe
.i.yúiiiii.
s
IJolieni.
-'
inístcko.
jsom rock-ínialý rok) dní;
k slo-
znaícím dobu ])idává se slovo daná: nijesoo. dána: vsiivné a podrží se jak v našem: lenu, mechu: ledy san s(a)na. * jako nocku skvlosi. ^ umlosl. schopnost od v(l-<''ú: pedložky od (malou noc). asto se užívá místo prostého genilivu pívlastkového. ^ ponést — chci ponesu, odnesu. * co to. ' drobný. '" ob-vale behy. " hrdlíš := (za '•
—
hrdlo)
objímáš.
=
=
:
45
Xpa^^iiiHV ApeBFiii, TBpAHibo fTai)a, OTa])()r' ii ^^oópor' napa. 'IIpiipo,T,a ^^iiHíiiy ,T,a)e tu ciiary,
Cro.ume
CBe;íHeBH()
iiia.i.eiii
''
ílpary.
úut>
iio.i.n
C B()ro:M, o o lioroM, cBa Aiecra iMii.ia Menu je^mia ocTaje '^'e.i.a, Ka Aí):My ivioimv Ka^ oojiaii xiitum, '^ Jla
Bac y
'^'
joiii jc;iii<);m
uck'}
bii;ui^i-
Chcto.tiik '-
silu.
která jest
když bolen t-hvátám.
píinou
''
ysn;ihy-<.
I
'''
šleš.
.ln.TiipcisiiJi.
ku lioinovu nn^mu
jošt jednou.
''
Stídání hlásek.
4.
Všeobecné.
Promluvivše o rozdílecli, vnjšími (fonetickými) hlásek zpsobených, pojednáme o zmnách fysiologických, povstalých lánkováním hlásek a jich vzájemým na sebe psobením. Proto teba znáti fysiologickou povahu § 26.
zmnami hlásek.
v § 9.; souhlásky pak povahy (uvádjíce jen druhy nejdležitjší)
O samohláskách jednah jsme tídíme
dle této
takto:
Tvrdé:
1.
(dž
d),
dž
d. g, h. ch. k,
(i?), j,
r
,
(Jb)
r,
i',
n, r,
(pb),
Velmi dležitým
a)
temné:
ch, k;
b) jasné: h, g: d,
t.
:
jest f:
p,
í.
T.
dlení f:
s,
dle s.
m,
n.
,
r.
(h),
c,
(), r).
ž,
ž,
, a
Každá
i.
zvunosli na: c,
š;
b. v: z, ž. ž; dz,
I,
a
1
odpovídá každé temné jasná j.
f,
(m),
v, z
s,
p,
2.
plynné:
š,
(ásten též c. má mkkou s tídnic
obojetné: h, f, m, Ivrdá (obojetná)
c)
mkké:
t;
š, š,
, ; Jak
dž dž.
s t
i' í
d n
i
v
idno,
c e
. *)
*) Toto rozdlení spoívá na síle a jakkosti znní ili proudu, jímž se lánkují. U jasných jest proud mírn vanoucí, ale zvuivý. u temnvch mocn vvraženv, ale bez zvuivosti: plynné (liquidae) jsou
46
3.
a)
Nejdležitjší jest rozdlení dle ústrojí mluvidluvého na hrdeln (gutturales): g, h (jasné); k, cli, (temné);
podncbné , š. ž.
bl
palalálkou)
pedopatrové
c) f:
sykavé:
dz,
rctné
d)
Š 27. dii-u.
c.
s,
š z.
s,
jtlynné:
(labiales): b.
-sp-í,
p.
ni.
vyslovujemef a
i
n.
1,
v,
f.
dají ale dej,
ale své-cen a p. j>()U-li
pi-i)
to jisté
('•.
,
r:
dch-oi zk-úzn
sla-//r-á,
mnohdy
pí.^eme: tcho, dluiti. skáza temné a nao[)ak, pnnévadž
žák ale
Mnit
dž,
t.
touto
*)
l*ripodol)ují se jasným vzájemné nesnášejí; jen plynné snášejí
íkáme:
d,
s
zí-ctolné /-ania. r/Z-áto, lu-u,
tb-áú
v.^ak
nikoli
zhoda. .se
zubné
(alveolares) a to:
z,
Hez nesnází vyslovínu'
/A'-á,
,s7<-oda:
j (vanuté, zméždniny (sykavky). 1" . (plynné):
(palatales): dž,
se s
obma (buhy. —
žác-i, víra ale
se hlásky,
když
s
vrný,
svt-iti
jinými se setkají,
podmínky.
Vyslovujíce roli« krátce, nutné íekncme roch«, po(Inbné >>boch« místo »boh«. Chtéjíce boh správné vyslovili, mimodk o protahujeme a když takto o na vyslovení h piibh. Pi spusobujemc, tu dlouhé o zavzní jako u: bóh »hocli' tchto obtíží a zjevíi není, není jich pi kos, ale
—
—
vz, dvo objeví se pi voz zjevy: a) dloužení samohlásky o, na jasnjší u; tyto zjevy a s n v ch souhlásek. ***
—
Ij)
jsou
dvr.**) Vidíme tu dva
zmnní ú
i
n k e
samohlásky
této
m
p
1
y n n ý ch a
i
proudu zvucivé, ale co do jeho síly obojetné, jsou vyiiil\ají však nad nC svým úinlvováním na tilásl
tedy
(to jal\Osli
píbuzný jasným.
—
t
r
zvuné,
scliv.
=
nm. scliarf i hart. asné = mediac, zvuné, nm. stm])!', weicíi, tonend.
zvulvé, schv. bezzvucné,
j
pol.
.'^labe,
*) I samolilásky dlí se dle tchto momentíiv. Co do zvunosti jdou za sebou: a, o, u, y, e, i; a, o, u jsou mocnjší (závažnjší) a temzávažné, ale jasnjší y, e, i. Hrdeln jsou a, e, podnjší, než nebné i, y, retné u, o. avšak ponvadž e povstalo lomením z ai, y z ni. o z au. mají tyto smíšenou povahu. **) Déllía »fyzioIogická«. — O chýlí se k jasným h, z, r atd. (Fochy lo vání sr. § :Í4.) ***) Týž úinek mívá i spcžka sf: púsl, zrst, schv. góst, radost, nir. hist radist, pak pedcházející r. j. dále 1. r s jinou souhláskou spíežcné: schv. mrak, vrat. vís, vúk, -dás. jfik.
mén
47
Psobí tedy souhlásky na samohlásky, tyto na souhlásky a oboje na sebo, s|)sobujíce znieny — stídání* hlásek s
A
v
ý
Tyto
zmny
m
sobe m
s
p u
provádjí slovaniny a ne
li
onch
to jest |u~'ícinou
— bu každá
jedna dslednji než
d
r
u h á.
velmi vážných rozdílv a úchylek,
V tomto smru jsou zvláSC samohlásek, nebof dodávají jednotlivým slovaninám osobitý ráz: v eštin pevládá (slabé) e v maloruštin / tvrd vyslovované a o. což jí. zejména jejím dumkám, dodává mnoho unylosti; velkoruštinu ovládá moo kterých
nyní
dležitý
zmny
pojednáme.
i,
o, srbskochorvátštinu ješt mohutnjší a. polština tom ohledu velkou stejnomrnost a (pro nosovky a
hutné v
silování samohlásek) též rozmanitost; ština. Tak bývalo v staré eštin.
jí
má se-
jest nejbližší slovin-
i
I vzhledem ke skladu slabikovému djí se rzné co do potu, co do násloví a zakonení a co do seskupení slabik. Zde promluvíme o hiátu ili rozzevu.
§ 28.
zmny
Rozzev nastane, když se setkají dv samohlásky v rzných slabikách, na p. pi-u. Slovaniny rozzevu netrpí, ruší ho íkajíce pi-j-u. Prostedky k odstranní rozzevu jsou vbec tytéž, jen že jedna slovanina tomu,
pednost dává. Stedoslovný rozzev ruší
jiná jinému
se vkládáním 7 neb v:*) pa-j-ak. si. pa-j-ék, r. sch. pa-uk. Zabíjeti, zasaóiiBáib. usmívati, smieja sie, cmíshib, (roz)sívati,
pa-v-ouk,
p.
bijac,
r.
sejati,
siewaé, ctíiTb.
I
v
eštin máme takové
kolísání:
p-j-u
myju umývati, vju, povívám, vi-j-u, poví-jím, živu**) plivu (ám) pliju. Zvláš v jihoslovanin asto býváj,
zpívati, i
žiju,
místo našeho tati,
v:
prodajati, vstajati, obecajati (-váti,
od obé-
Sr. též dial. a pol.
krawa
slibovati), tra-jati (tr-v-ati).
vedle krajaé (krájeti) a tudíž krawiec kra-j-e krojá (r. nopiHÚn). ***) v nkterých málo slovícli ^oTn. przyjs, npiTH; jhsl.
*)
(tojš,
ii
a
toto
f/:
j
i
iiioní
se
i v
krejí,
jsi.
miluj, daj.
j:
vysouvá: doi dodjem.
mní
prici
se na v nebo ov: kuju kovu. sluju slovu. **) Koen jesL sice živ. ale ?• se vysulo. ***) Stsl. pi-Btt. pol part. r. nopriio (si. prt druh plátna; r. pol. portki kalhoty: sr. (-. prt-ati látati, prták hlavn o ševci. ale o krejím.
pridjem.
=
11
=
=
i
48
Z toho jde, že v slovaninách slabiky poínají souhláskou; to platí o slabikách náslovných. Slovan nemilují e ti y slov samohláskami p o í n a j í c í ch; tu jest rozzev o sob, zvlášt pak v toku ei, nebo slova slovanská díve konila vesms samohláskami. Ruší tedy slovaiiiny tento náslovný rozzev, tak jako stedoslovný, pedražením j neb v (dial. též 1i) a to tak: aro, schv. evo) 1. že (vyjma slov. eden vedle jeden, není domácích slov na e poínajících; ruština i cizí slova si tak upravuje: Jevropa, .levrej (Hebrej žid), Jelisaveta. 2. Totéž platí o a\ výjimky jsou etnjší, ale polština a dialekty íkají i: Jatlam Jadmek (Adámek), jal'mužna, jarraara. \j)ípadech a 2 jest obyejn j, ale j-aj-ce vedle v-ajce. 3. etnjší jsou slova zaínající s o a ii\ ale dialekty a (malo)ruština pedrážejí v (h) vóva, vokno, vod. Jinak pedráží sej psobící pehlásku: r. ósepo, ojiéHL, o/^ánt, jezero, jelen, jeden (ve všech slov.), . olše, r. p. též ocha, si. jelša jolša, schv. joha (jova) i jelša; ocel, si. jeklo (vedle silný), úho pol. w^gorz, si. jeg-ulja vedle óg-or, oklen už, juž, jutro, ýxpo, uj-ec, p. \vuj(ek), mr. Byfi, juclia r. yxá K)xa (jícha polévka), ale BÓceMb, BÓCTpuft, bótmiimI) atd. 1. Jediné í jest (vyjma spisovnou eštinu) vždy bez drážky: jistý ^= isty, inny, isé, iéi, iittii, iwa, inii§, iímh,
iny
i
t
i
i'.
=
1
tm
i
—
=
i
pe
ime
na-jm'.*) f/ (u) žádné slovo nepoíná, vždy se pedrazí v: yk-, v-yk-nouti; podobn nosovkami: w-í^tty útlý, w-í^vvoz úvoz, (sr.
S
5.
\v-až už(ovka).
5,
Stídání samohlásek*
A. Pehlasováni, úžení, seslabování. § 2Í). Tyto promny jsou slovanin nejvíce oddálilo.
Široké
*)
Ba
co jazyk náš od ostatm'ch
samohlásky, které jsme
máme
dosud
to,
v moravských
velltoruština
raziti,
a je
dojifi.
proti dójšc
=
dojíti. Jsi. píše
i
v staroeštin a
které ostatní
a
a polština zdrátiá se (moV). mo-i
vyslovuje: mo-h ;^oTH
mli
náeích
v stedoslovi y
= mo-ji.
s iiáini
do-i
ped-
;íO-nTb
moji, dojiti.
^
slovaniiiy ilosiul /;u-Imi v a y. [iromrMiily eštin na ú/.ké a to; a) zptným pe h laso ván ni; a, ktlyz
v iiyiirjší
s(!
1
spisovné
po nní, sla-
í
biku uzavírajíc, následuje/ na
e; daj, hajno,
postupným pehlasováním,
b)
(§
když
samohláskou slojí /, c aneb jiná 20.). Tu pechází aa) a (r. a, p. ia, jsi. ja) n a e, o (ia), na
širokou
jaha
(Hrna, jagnie, ja.unje),
—
dej,
mkká ovca
t:
koa, dušami,
liejno;
souhláska (oBi^á, -h),
splácat
jehn, kon, dušemi, splácet" psaná (-ia), žiá žitja), božá (-ia), dusám (-iam), kozách (-iach)
ped
totiž
= ovce,
(^Knibá, žycia,
= psaní,
žití,
boží, duším, duších.*)
bb) (ou,
r.
u
(r.
K),
p.
bK),
p.
iu
neb
Ijud),
(jiiOAt,
ko
kžu
volju, voljo),
neb
iu
ííí,
ie.
sch.
sch. ju,
jom
(kohk), koniu,
si.
a ju,
si.
jo, ju),
jo)
konju), vtilu
(KOJKv, koze atd.)
=
na
na
(bo.iio,
i,
ú
lad,
í;
woi?,
—
koni, vli, kíiži ržou (rožíi, rúžom, róžó), pijúc (pij^c), kosfou (koctlic, kosci^, kostju [om], kostijo) rží, pijíc, kostí. lid,
=
Tchto druhv pehlasování
ostatní slovaniny neznají: mají tedy hlásky a a u nepehlasované, arci dle svých zvukoslovných pravidel upravené, jak jsme to v závorkách naznaili. Za to mají všecky pehlasování cc) o (io) na e; ono bylo juž v staroslovanin z ásti provedeno. Ruština a jihoslovanina provedly je dsledn v koncovkách, eština v koncovkách je jen z ásti provedla,**) též tak polština. Pehlasovali jsme op, žornov, mojo pólo***) nace]), žernov, moje pole, ale nepehlasovali jsme hra-oí>^ (um), kupc-of (v), muž-ové, kráF-ova, boj-
Mo
má nejen no.7ie, epaq-esH, isiy'AzeBT>, Kvnu.eBt, kraljevi, kraljeva ki, vojevati a vruéega, vruem vedle liepoga, liepom. ovati,
kdežto ruština a jihoslovanština
nýbrž
i
*)
na
í,
a
Dle
liistor.
pokud
vývoje
ia
pehlasováno na
místo e n e ch jest zde,
**) V k m dsledná. Pi
ia (ie) jest
ija (ije),
a toto pak zúžilo se nazvati kontrakcí. p a d e ch aa) i bb) n eie
možno
to
jako v p nedslednosti jest proti bezmeznému pehlasotím vání, jež nás pipravilo o mnoho pestrosti a jadrnosti více reakce, když ona bez toho byla juž z ásti vítznou proti stedovkému upílišování. ***) Pvodn bylo i lpo-jo pisanijo, tedy -o u všech stedních; tato koncovka dochovala se v Slezsku: mojo pólo, žio. i-
í
této
—
odvodnna
4
50
§ 3(». S tím souvisí úžení (dlouhého) e ií;i /; véska víska (pol. wioska), pérko pírko (piórkoi, viera víra (r. Btpa, p. wiara, scliv. viera, véra, víra . vOí'iti), božího (poL božego), žití (poh žycie. r. :>KHTbé). Avšak zdá se to býti dílem konv jiných slovaninách trakce ($ íM.). díh:Mn |)Ochy]ováiH' i
obvyklé
dílem jest í slídiiicí za jaf (s^ 32.)*) V eštin (a polštin) seslabili jsme staroslov. (v ruštin a jihoslovanin dosud obvyklé) o**) na e po tvrdých souhláskách (po mkkých bylo by pehlasování); to dje se zejména v koncovce 7. pádu: dubom dubem, pi vsuvném o (a): son sen, psok písek piasek, dosok desek a v nkterých jiných pípadech: kotoryj který, soboju sebou, chocliota, (§ ;}4.),
chechtat, chechotaf. Polština jná zvláštní druh seslabování (wc^tlenie): wiara wie-rzy, wiot-chy vvieL-sze. niesio-ny niesie-nie, \vzií|-íy
O tom
vvzie-li.
'.W
.
viz S 83.
Ówiczenie Vježba. Vaja. ynpa^KHéHie.
Wasza nadzieja, že lepsze czasy nastanii w kraj ziemiach sfowaiiskich, speízia na niczem (nie spelniía - Cóž by znaczyf rolnik bez konia, czém by póla uprasi§). wii i zbože^ odslawil' do miasta? Osief ma bardzo czujnv síuch a czuíy zmysi' povvonienia (w^chu). — Niemcy korzystajic z osíabienia Polski napadali na nasze ziemi§ polsk^, nios^c zniszczenie i spustoszenie. Jadžwingowie, mieszkaKoií žyje j^cy na Podlasiu, byli bardzo zažarci - w boj. woli cudza, umie j^ zgadywac^ a czuje, czego sobie žyczymy.* (P.)
i
w
—
—
obilí,
'
'-'zažraní, vzteklí.
'
—
u -li ad -o váti.
*
pejeme, požyczyc, -czka
pjka.
Nco
*) Sr. o podeí ))pzkydském ve »Vstníku Mat. Opavské* 190H. Podmínkou úžení (pochylování) jest dél ka, píinou vliv následujících (a nkterých pedcházejících) souhlásek plynných a jasStaroslovanské jat (t) mlo, jak plyne z dnešní veíko- i maloných. ruštiny a z jihoslovanin. zcela zvláštní, od našeho e odchylnou výslovnost; a tak bývalo zajisté i v eciin. Tato zvláštní výslovnost pivodila pak na /. A tak jest. jak v maloruštin a ikav-
—
—
pemnu
štin
jihosl. víibec,
hlasovalo se na
nebo
i
**)
j
'
ie
též tak
Nkdy
i
fi,
/
stídnicí za ja.
(^dušiách dušiech),
povstalo to
z
w
—
mlo
\ i)i-ípadech, když petoto <e snad výslovnost jat.
pesmyknutého
ia.
bývalo zejména v stedoeštin »modou«I
61
(Sch.)
I
j;i Ijiibiin
Jeiliiu
kako
djovojc-icii,
li
jíolube tvujii
stanuj uée'^ u oblaci li dolete kadšto** nazeniijii, da proriu ijudein uvaju" ili od zHh vilah. Vile gorske kad}Tolul)icu.-
V^ile
i
kad
*
bijii
(SI.)
vólno.^tjo.
medju (medžu) sobom
]xjj, sto zemlja se tese. Mladina uživa veselja z radostjo najveo zadoZa mojeiía polovanja sem pišel v Tura.íki grád, i
—
kjer* seni ogledal kapelico. ter izbico. v kteri se znameiiit spominek. glava líerberta TurjaAkego. hráni, pa oróžnico,'-' tóda (okroni nkoliko ineOev) brez (jróžja. Na igrah olíjnpijskih Ijudstvo je obstopalo HerodoLa, povedajóega povésti letof)iscev.
—
(Vr.) Jlymá náiiia necMépTHa. Y x.ióni^a (Májib'^iiir:a) oxóxa ktj yqéHbío. V omá .^éubni, '° y i;yimeBi> TOBápw. rpaiiúuy >ie:KAy 1).vccku3I7> ii (HiJaimýacKiiMt bóíickomI) (boíi-
—
CKáMii) cocTaB.ifl.ia conpoB05K;i,á;iu BTb
^'
^1
nycTiííHfl
(ereiib).
—
—
BejiÚKiii KHiisb n ;],pyrÍH
roey;;íipfli'^ naji/i
Jiiíi^a,
cé.ibCKyK) rópHui^y'^ a rio.7i05KLTb cbok)
^"^
cíxójiio
oht. BoméJiij
Ha
CTOJi'b.
/ítBáma yná.ia 6e3i> ná^iaxii iiá sew.iK) (na iio.Tb^^). Enná Báiiia He BCJioK i, CKasíjia ro('y;íápbinfl. MaTyiuKa-napiiua.— Hanojieorb BTopniy.i-ea bt, Poccíio esii oói.flB.iéniH ^' boíihli o/íiukíai^aiaro ^^ j^un liona- M-befli],a. ^OHCKÍe KoaaKii iiycKáioT-ca ^'' Bl. IM íwlCHbKHXT) .10;],báX'b HO MOpánit, -" HX-b MáUblHKH isjí^RTb Ha jiouia^i.áx^.
—
= mieszkanie; »u má býti vlastn = ve vzduchu. Jako pochází od ko. zer- zíti: zor. oím, a co se zí (záí = dává se záe, tak znamená zrak zraka, zdraka'. vidti): tedy jihoslov. = paprsek, záe a vzduch *
bydlící, stan
byt, p.
oblacih-.<
»u zi-aku«
z
a,
to,
to,
(též
*
nkdy; neuritá zájmena
*
kdež.
sleží. a píslovky tvoí se píponou -to. zbrojnice. '" peníze z tur. damga: vedlo ponez (pol. pieniudz, mr. piaz) užívají jhsl. denari, novceaj. mr. hroši (groše). " sestavovala tvoila. '-' velký pán, seor, sir: povstalo z gospodar' a z vzniklo sudar', -ia pán. paní: barištía := slena pochází od bariu, vtši; ^' provázeli. velký, bórši boj-arin a boParin, a toto od bolij '* licó též osoba. '^ svtnice. "^ podlaha. '^ opovzení. '^) odin, dva, tri... na deáa odinadca jedenáct, dvnadcaf atd. " pouštjí se.
=
po
nho
=
=
^"
''
"^
moích
=
—
3.
=
=
—
pád místo našeho
B.
6.
p.
Kontrakce.
§31. Chodíš, dobr/ pov.stalo z: cho-^ye-š, dobr-/7, voláš, dobr-«, -. boze z; vol-a/'e-š, dobr-aya, -oy'e, boja-ze. Bylo tedy iji, ije staženo na i, a je. aja, oj a na a, oje na é.
52
(úzké) kontrahovaly všecky slovaniny p. chodzisz, dobrzy. schv. hodiš, dobri, r. xó;íiiiiib, 6óýKnx7>.*i Slabiky široké aje, oja, aja. oje staženy ve kniene(;h jen v eštin (a pravidlem v polštin), v koncovkách ale
Slabiky iji, v koncovkách
ijo
kmenech
i
ve všech slovancinách
Kmeny kati) atd.,
:
vyjma ruštinu.
=
stojaf, lajaf (láti štnalézáme tedy ve všech tchto slovaninách ne-
pojas, kajati (káti se),
staženy, kdežto
staženy na
koncovky:
pad-o/eá. dobr-ct/a jsou
v nich
-áš, -á.
Huština nekontrahuje tedy takové (široké) slabiky v kmenech a koncovkách a to v koncovkách následujících: 1. v koncovkách sloves na -a ti: ná;i,aK), -aeiub, -aerh. -aoiTj, acxe; podobn pi'i slovesích na -txB (jaf!), licieH-iíc, teiiib, tcTT,, vM-hio, -teim.... zelením, umím; v poslednjších pípadech má i schv. umjejem, pol. sivviej§, ale umie. 2. v koncovkách pídavných jmen a) 1. pád jedn. a množ. . Ao6p-tiH, -aa, -oe, Aoóp tie, -tia, -tia; b) 4. pád žen. r.: /i;o6p-yio. Maloruštína má v obou pípadech kontrakci /^oóp-biii, -a, -e, mn. . jí,o6\)- pro všechny rody, i. p. Af>6py: c) 7. pád ž. r. /i,ó6p-0H) (-OH), malorušl. má ^toópoK) neb íi,o6])oií (vysl. dobrou);**) 3. v koncovkácii j^odstatných v 7. p.: ^kcíióio, 3eMJiéio (malorusky vedle toho: acenoB, seiviJieB) a pi verbálních neutrech: síciiTi, ***) -ifl. -ík), iflx, ÍH>iH (malor. ^cutr, -a, -k)).
32. a)
BojibHán coóáKa.
^
coóáKy CBoeró njiiíiKOTÓpaa cjioMj.ia ceob HÓry. Bxo .leyénie emy Biió.iHb
(Vr.) O.^íHHt xHpNprT) B3H.1CH jicMHib xejifl, '
Nemocný
pes
(tat.).
Ruština pijala za dobr-iji širokou koncovku -yje. Též gen. fem. floópo za — ^oóp-oHH, pvodn floópBi-m (malor. 3o6p o-í) a dat. f. ao6p-OH, pvodn -tH jest vlastn nestažená forma, která se v našich dialektech, v pol. a ásten v jihosl. nalézá co dobré.j a dobroj. Za to jest i v ruštin kontrahován gen. a dat. dobra-jeho, dobru-jemu na: dobr-ago -omu (malor. dobroho, schv. dobroga, -omu, si. dobrega dobrému). ***, Pvodn: žiti-jo jako poo a slovo. *)
**)
53
y^ajióch
:
-
eró
('(»ó:ii:a
Hi.'i;vi,«>i)(>B'b.ia.
yc.ii.niia.Tb,
xiil)vpr'i>
A
.leMemiviít coóárcy.
Povedlo
-
co6áKa
^
se.
Za
ui.i.iú
iic
();i,iiá:^
t kvkc
nr-jaký
(spuslP)
ÍApaiieTCfi)
n.-i|»:iiiaoTH
ii;iyi\i.i(Miieivrr>*
eoójiKa, Korópaíi
Apyi^áH
jodna. ne sama.
Ciivctíí iiíicko.ii.ko Bpéivreiii!^
kti')-t(»
Oiih (UBopii.ib h Cb
;i,Hej)i)
;^áeT'L®
mto
ras.
yBH;vl").ii>
coiiiKMia/ic-
ci'
ceoíi iióry.
c;ioi>iá;ia *
in. bi.i-
udivení.
izíoí-ili.
'•
ne
doprovází.
'^
:VI.
Koósáp.
h)
(Mr. f.) Bíxep eíe, noBÍB;í(-;, no riójiio lyjiáe. ^ Ha MorH.ií K()Ó3áp ci^iiTb xa Ha K063Í rpáe;. KpyrÓM oró cxen, hk MÓpe miipÓKe, ciiHíe;^ 3a MoróJioK) Morújia. A xaivi xíjibKO ivípíe;^ ciÍBii yc. cxapý Myiipúny sixej) po3BÍBát:, xo npnji/i^íce* xa
iiocxýxa, ii.xáMyxb
íiK .
.
.
Koóaáp cbniBán,
riocjiýxa,
taniti, též baviti,
'
iiOBÍe.
.
ni:
cépi^e cb.-Miéxca,
ciiiií
ómii
lUeK-ienKo.
.
procliázeti so.
-
modrá
pi-mriti oi. * pilehne a posloiuiiá (místo: stažené formy). užívá
sr.
se.
^
mlhov
poshichaje.
se šcrí, se
asto
i
C.
Staroslovanské
1..
ruské
t.
z nejzajímavjších hlásek jest "fe (ja), jež vyjáditi a lexikáhié obsáhnouti se snaží. =^) (prodlouženou ^e, kteráž na Ge.ština ji nahradila hláskou i se zmnila): Btpa viera, víra, vrný, xkio tlo, rp-fexT. hích, hešiti, óptri, (r. výjimeii 6eperi>) iDeh (dial. bíh), cxpbjía stela,**) utna cena, cocijí,Ty soused (sused), sKení žen, pynt ruce, BT> cjiÓB-fe v slov.
§ 82.
Jedna
svým
ru.ština
íj
Ostatní slovaniny tuto hlásku nahrazují: a) maloiuština, ilo, rp-fexT. t vyslovuje (a fon. píše) i: xtjio fiíi; b) slovinština má é:***) véra, snég. hrich. B-L xtJit gréh, mésto, déte. v koncovkách (jako sch.) -i: zeni, meni (mn); toto * v koncovkách má i eština a polština pi píšíc etymol.
—
—
—
mk-
*)
nm.
Ja
povstalo
pesmyknulím
z ai
na
ia:
a
x.Tfeói.
znlo
as jako ja neb ea a /. *') Po mkkých ipalatálních) se píše e místo ***) Miklosich je znaí . lail)
é,
=
got.
Iilaibs
54
kiii sklonn í: duši, na poli vedle žen. v slov a vedle na no.it.; ruština iná tuto stídnici ve kmenech nkterých slov: ,T,nTH, cH;i;tTi. míslo ;tiiTH, ct/ítiL a j. r. Ayin-li,
i
srbskochorvátština má dle diaíektuv ie i //e:*) c) viéra (vijera), dite (dijte). skrácen: vjriti. djrca. ncl) e:**) véra, déte, skr. viti, dca aneb ^: *=*'*! vira, dlte, víiti ica. pvodn, jako eština, dlouhé a krátké d) polština
mla
ped
tvrdými souhláskami sesílila (pipodobila) je na wiara. ia dle zákona v § 33. b. vyloženého: wie-rzyc gniazdo, áledzi slad, strzelic gniež-dzié strzafa. f ie.
ale
—
—
—
—
33.
—
síisiadki jiiž pojechaíy do miasta. miescie biaíy chléb, ale dziatki nie chciaíy go jošc. Sasiad iioszedí do lasu \v lesie šcií\l jodíe. Nasz dziad žyczy sobie bielszego chleba. Biada nam! Na(lhl'opiec przedawa staje wielka biéda biédnym ludziom. Witaí gošcia w swych ubogich scianacli. biafy piasek. Gwiazdy \v nieznane mkn^^ šwiaty. Predko zjadí ániadanie wsiadí do sanek; jadíic przez miasteczko widzial álady okropnego- požáru. Poranek^ švviat w szate swiatía ubiéra"* i rosq, skrapia nadwiálaskie kwiaty. Narodna pésen je cvét narodnega življenja. (SI.) Ljubljana je glavno mésto kranjske dežele. Moj oe gredó z materjo v méstno cerkev k svti m(a)ši. Snég se je ([*.)
Si|.siedzi jadíi
Kupilišmy
—
i
w
i
—
—
—
—
—
—
i
—
—
—
'
pohybují grem, greš
iiiknou.
'
gredem
i
.
s(>. .
.
^
ukrutný.
grešli,
r.
—
Ranní doba.
''
ipfl,^\'
Je-kavci v jižní Dahnacii, Bosn, bsniti místo bjesniti a ješté více
-^
rpHCTii
erné
=
*
obléká v
jíti:
jilural
šat.
úcty.
Horo. Ale i oni mnolidv pravidelné ('náslcduje-íi na ie samohláska neb _/; sijati za siojati svítili, lesknouti se), dio (vedle diel díl. dioba (délba), cio vedle eiel (celý), bio. htio. vedle bieo (bl-ý). htjeo (chtl), smijem. umijem vedle smiejem, uiiijojcm. **) Ekavci, t. j. východní i srbské náeí. ***) Ikavi, severozápadní istorsko-chorvátské náeí. t) Když se od viera, bieda tvoilo pídavné, zkrátilo se v eštin ie v polštin, na e: vrný, bdný, tak dlo se jest zajímavo, že polština tyto formy zachovala do dnes proti hoejšímu pravidlu, majíc tu i ped tvrdými ie místo oekávaného ia: wierny, biedny. scienny (áciana). sienny (siano). miejski za miestski (miasto) atd. *)
ékají:
=
i
ikají.
=
i
§6 " iii polja se zelenijo. ptaki gnézdijo na smrekali veselo po.jó; mladi ptaki okoli svojega gnézda od vtvice do vtvice skaejo. Grešiti je lovésko. Po kateri ceni prodajete zeni sukno. Praga leži pi réki Vltavi. Lubi sin! Tebi je ostati samému na svtu, kjer (kdjež) ti je dober svét® vreden.® kakor zlato in srebro.
stálil/ vrti in
—
—
—
ve
Na moru
(Sch.)
—
bjesné
vjetríov)i
ženu moéne
i
va-
novo dielo hrvatskoga pjesnika: Bosanske národn pjesme? Nisám itao, jer nismo imali vremena. Covjek po svietu. kao pela (buela, ebela) po lové.^"
Jeste-li itali
—
—
—
Stari Slovani slovili su s tjelesne hrabrosti. odielo kupio sam kod susjeda trgovca. Djevojka je visoka kao jela, biéla kao padáni sniég (bijla kao cvietu.
Novo
—
liepo
—
padáni sníjeg). Stovana gospodo! Pozdravljam drustvo za jugoslavjansku povjestnicu: ^^ povjestnica nam osvjetla slávu naših djedov(ah), kóji ée živiti^- u sponieni našoj, dok ^^ je svieta (Vr.) txaji-B.
—
Haiaro, ;i;ajiá
y
vieka.
i
H
eró o:}Ku^áji'h nt.isia ;i,B'b He^^-fe-iii, ho oht. hc npnii;apb lleip^ iioot^^újit ^^ Káp.ia Astná^-
PýccKÍn
eró
coji^áTbi
T^-feTflMTi
xji-feóa
H-feit
ó-fe^^Haro
eonpoBo;K;íáe3ia
óieHb
MtcTO
6.7ib;i,eH'L,
Bi>
ct\Ájisijiii
nóc.Tb
—
xjiíóa.
^'
L^apHi^a
^'^
h
B'L'bxajia
— y
HpocTy;i,HJicíi.
o;i,o.T
—
ivmt
Coc h;íKa hjia. ^^
ho OK-b eró ne
TÍ5.7oxpaHiÍTe.iflMH
BtpoáiHo
naprep-b,
h3t> iiýmeKi.. ^^
oó-fe/^a,
b'l
—
Mockev,
mchá ropá^Ka, a
—H
b3h;ii>
nojKájiyCTa,
'-"
népBoe
a^úmy.
\a,o cyctflKH. DívCejiÁHC 4x3.7111 bT) ji^cl proveía itku do susidky. H BCTp-fexHJin-^ oBqapeBt. Sane jichaíi v íis i vstrityli 3a nóji^b roflimbi Kojiii oxts/tHTb Bauib bosT)? vivariu. óTÓH;i,e uoeubuiHbiH iióts/í^ [nóiíiri.], -' upi-fe/íeTe ^o JlbBOBá o ;i,pvrón no no.iHÓqH. Koíi vitjizdy vaš viz V Za piu hodyny vitijde pospišnyj pojizd, prijidete do Lvova o druhij B-b uj-fejióíi-b Mtcit ne /i,óCTáHeTe Ji-bnmoro po piunoi. Ch xjitóa. V ciíym misfi ne dystanete lipšoho chíiba.
(Mr. etymol.) J^tBqHna npoBeJiá T-bxKy
—
ina
—
—
—
—
—
* rada " schv. vriedan, ^ roztál. ' zahrady. s. savjet, r. cobÍt^. wart (cizomluv) := cenný. Sr. vréd, vréditi, poškoditi (ved). "^ vlny; cslov. vale, pol. fale, r. Ba;i'B i BO.má. mr. xbhjih, *HJia (snad xbí.ih od chvíle. " djepis. '^ budou žíti. '^ dokud. '* zvítzil, chvti). ale xhh.ih porazil. '^ dl. "^ pol. jadíy. '^ doprovázena. " pravdopodobn. " pjte j).
—
mi ceduli
'"
rat^ být laskav.
^'
potkati.
'^'^
rychlovlak.
56 j\h'm cyxb cen"--' 6h;ui'>n nji^onú. Si dribiiy ity sut UI.ieaKi. |)o;!;i,t..TéHi,iH cycMnoio Mobidnoji vdovy. |)UBÍeo na fl,\ib nácTU. Slezk (jesLj rozilenyj suáidnoju .M.
/ípóoiiii
—
seji
na dvi astý. -'
této sr. roské:
po sou(iol)U.
Pripodobováni (nat^ženie
I).
i
zwqtlenie).
Pi pi-ehlasování spsobí palatální (mkká) soupeménii široké samohlásky na úzkou a to jen v téže slabice. Zde máme pípad opaný: tvrdá souhláska spsobí pemnu pedcházející samohlásky úzké na širokou, a to 83.
i?
liláska
když jsou v rzných slabikách.
i
To dje
se v
polštin v tchto pípadech: [pvodní — viz pozn. k
jinoši o vanské
a)
i?
10. aa)-
tedy mkké) e (ie) stojící v téže neb jiné slabice p(Hl tvrdou souhláskou*) [iejde na o (io): led jict^-l ==
jixT) = 3 žena jkché = žona, elo lód = czoío, tetka TxKa = ciotka, jedla JiKa = jodía, péro = pióro, kozioíek; (sr.
i?
i.),
lot,
He:ió
nei)ó
r u s k mu h. pe ch á z za t ý ch ž Mtpa, miera, míra ^^ miara, CBtiJio. svtlo šwiatlo, cTtiiá stna áciana, cxp-fejiá stela strzala.
b
^e,
od povíd aj c í
okolností na
=
let
ia:
('
í
í
=
=
Ale jakmile (pi ohýbání neb odvodech) ona souhláska (slabikai stane se mkkou, vrátí se pvodní e a ie:**) czoío na czele, wiódí wiedli, strzafa strzeli. biafy bielszy. Jinými slovy: io a ia se seslabuje (zútluje zwatloniei. Totéž |)latí o nosovkách: wzi^í wzieli, kínq.!' kln^-li, jest tu vlastn píina v § 40. uvedená.
—
—
—
—
a
*)
Vyjma
hrdclnice
ch,
g.
k (i)okládajíf se za
Ped lmito obyejn
—
—
—
nikke) a rolnice
pení-ria nenastává: biéir. wlek, iiiioch, cJiléb (xjitói)). slcpy (cTbiKt) pieke (neKý), pojf.nv,eb (iiórpefit). **) Ale jen toto, ze s es í lení (pipodobení) povstalé io a ia: kde tyto hlásky (zejnicMia ia) jsou j)!! vod ní, zstanou nezmnny, na j)íklad pi asoslovech V. t. šniiac sie, smiali sie. šmianie (smáti se, jinak šmie, sniiaí, smiaíy, šmieii). zai)al-ar, -ani (jinak zapal-//', eni zapalony). Jest to, jak vidno, velmi duležito pi ohýbání, zejména pi 1).
p,
v,
ni.
—
:
asování: niesc, pléáé: 1. os. mn. . niosa, plota, part.
—
nios§, plote, 2. os. niesiesz, pleciesz atd., niósí, niosía, niosíy niesl'. plólf. pletli, nies/cmy, plec/ony, nies/eni, plecieni, niesienie,
iV os.
—
67
Zadanie.
Pi-evetc
znní cskc UUo
slova: plotka, mioLla, czop, cios, ctJrka, piorun, gí\siór. urzód. uieozór, wiotchy. pioíunek, wioslo, wiosna, kacaói-. i-zoclkiew, szósty, siodío, nios<\, niiot^, miótl', zióíko, plotii, plót.l', plot.ía, wožony, spalony, niosíy, zniszczony, wiozac. nachylony. warzony. iia
Utvote množ.
—
v.
mužsk. rodu od tchto píestí
—
nieáli, niesiony niesieni: plótf, dle vzoru niósf pleciony, miótl', mieciony, wiózí, wieziony, wiódl', wiedziony pieczony, sieczony, proszony, stworzony, zniszczony, noszony
—
wožony (sr. wieziony). wiara: na polské znní dle víra (viera) Bída (ó-fe^á). dlat, dlo, vno, pna, svt, vítr (vtru), koleno (KOJitHo). léto (.ThTu), vdro, díl (diei). obd, vdomost, bledý, (ÓJitA-HbiH). železo (5ice;it3o), ezat (pha.iTb), pstoun, síra fcfepa). Utvote slovesa s infinitivem na -i (iti): Hiaíy, (sr.
niesiony),
—
Pevete
zawiasa, dzial, dziad, miasto, wiatr, wianek (vínek na hlavu klásti), zmiana, strzaía, ciasny. piastowac, fpo-)vviast-ka, á\viatl'o. 35.
Stowianie
i
rolnictwo.
Tym
czasem, gdy ludy ^ niemieckie nie bardzo zajnioniewolnlwaíy- sie rolnictwem, zdajac je pieczy kobiét^ ków, Síowianie, naríkl z nátury rolniczy, najpierwsze swoje usiiowania obracali na uprawe ziemi, korczowanie* lasów, osuszanie bagien i budowanie wsi. Lech pierwsze swoje zdobycze'^ rozpocz^i píugiem, tak samo Czech. A Piast i Pemysl czeski wprost^ od píuga postqpili na tron. Polomkowie Piasta przez pie set lat síyn§li skarbami, " sl'aw^ a potega^ bedzie gfównie przez rolnictwo. Który z monarchów byí tak wzorowym rolnikiem, jakim byl Kazimierz Wielki'? Który otaczal rolnictwo tak^ szególnq," opiekí^, ^" jako król czeski, ojciec ojczyzny. Karol IV. ? i
i
—
—
lud lid zde: kmeny, národy. - ne velmi zajímali, obírali se. pínio. koist, výboj. kreovati neb kuovati (dial.) ;= mýtiti. ' poklad: srv, skrblík skrbiti. nm. scherf-lein; yhsl.j skrJ) (lemin.). r. CKopóJis ;= trampota, starost); skrbeti, pocházející od stsl. skT)rbb v ruštin znaí slovo ono: nábytek, v slez. dial. zgarbf. nádrabeií; ^ moc, síla. scgiil^ tegi tuhý, silný. ^ obzvláštní, podrobný, stsl (sám, jediný), z toho naše sthlý a štíhlý: opak jest ogóí. ogólny všeobecný. \v ogóínošci := vfiboc. mr za-hal" (co jest za-hal-eno^ že ne'
='
žen.
'''
''
*
=
=
vidt podrobností).
^°
:
pée
(pek-ja),
opiekun =^ poruník.
58
E. Pochylování o,
e.
a.
§ 81-. Naše bóh pešlo na bli. chlév (dial.) na chlív, had (dle ?> 27. pozn. hád) |)ešlo v bezkydskolašském náieí na hod. V tomto náeí jest pechod hlásek ó. é. á na u,
koncových
v
o
i,
jasnými
slabikách,
plynnými
a
souhláskami zavených, pravidlem. Za týchž podmínek nalézáme takovéto stídání hlásek jen že v míe obmezev polštin. Pechází iijší a stále více obmezované
—
a)
o
na
—
o (vysl. ): bóg, stóg,
b) e (ie)
na
e (ié, vyslov
i):
íój,
=
pípadech, kde ie 'h na /«: grzéch, smiéch.*'*')
naród, mógí;*)
brzég, biél. jéj
miédž a to nesesílilo se
piékí, biaíém, zíodziéj, lepiéj,
v
tvvór,
(jí),
biaíéj,
ped temnými
i
pozn. k § 33.)
(v.
Když slovo roste, vrátí se v obou pípadech pvodní hlásky: stogu, uai-odu, inogJa, grzechu, brzegu. O a na o v dialektech jak pod a) a b), v spisovné ei pak pouze v slabikách /«, r«, [)akli ped I a r jest jiná souhláska; jsou to slabiky otevené: za to dje se to íbez ohledu na uvedené výše podmínky) dsledn a takové, že stídnice o zíistane ohýl)ání a odvozování: bloto, mrok, broda, míody, sfodki, trowa.
nezmnna pi
Podotknouti z e
v
í>?
83.
)
že toto
sluší,
—
povstalé
pípadech pod
a),
—
jakož
i
sesí lením
ch á z í dále n a o, j a k o jsou -li tu ony podmínky: gíód. o
e
\)
^mród, próg, gen. giodu, smrodu; lód
lodu,
miód miodu
(led,
med). 3<').
Cwiczenie.
Zloté promienie sloca oziociíy ustronia gór od .'^lonego jeziora poczí\.l wia clodny wiatr. Osiel' ma nadzwyczaj bystry sluch wzrok, ostrožnie nad.-^íuchuje u.szyma. podnosí glowe uwažnie"^ na wszystkie rozglida si§ .strony. '
—
i
i
i
'
prameny, paprsky.
^
po/jM-n}
:
uwažac, uvažovati, býti pozorným.
*) To dje se dsledn. V jiných než koncových shibikách jest to památka po slovotvorném dloužení: slówko. kóíko. wódka. **) To dje sp dosti nednsledn: Pokrokovci »kreskují« e juž jen.
když povstalo
z t; sr. § b2.
59
polski oilnitt?!' nad krzyžakami áwielne''' zvvyci^stvvo dobyí ogroinne skarby w zíocie broni."* Blogosfaw Bože rolnika doni, nie dopiiáé. ni.ydy na gfodu. Dziewice z zdrowém obliczem, chtopcy z dugim wiosem uderzyli do taca grzniotnym kiokiem i gFosem. Leszek wróciwszy drogami ubocznemi rzucií sie ze wszystkich stron na hufce urogów" " w kiótkim czasie wprawií ich wojska w po|).|V)eh. Zaczal' zfotem. skoczyf bíolem. Ivról
i
—
i
—
—
•''
i
^
vinulo
b
(si.,
=
ábel
p., r.)
,
zbra
sloviiT': vy-ílil se. vrhnul se, vrag pv. nepítel: z toho se vya naše \rah vedle vražiti býti nepítelem.
slavný, též co titulatura. hoditi, vrhnouti.
rzucic nieco
*
"
Maloruština
'*
=
=
velmi nepravimuživ, rik(.l'). mini (mené, mné); b) o na / s velkou, ne naprostou dsledností nejen ped jasnými a plynnými, nýbrž ped -si a po v, r. ], n a nkdy i v jiných než koncových slabikách: bih, styf. dim, vil, dvir, kist, ni, rik, radist, pid viknora (pod oknem), vivéa (óva).**) vrací se pvodní hláska, když slovo roste (dvir I zde dvora, ni noci, rik roku, rik ekla) aneb když nastane seskupení hlásek pochylování vyluující: viv-a o-ve, vik-no 35.
§
deln*)
e
na
lid,
i:
pi
pochyluje:
a)
(pec-i), hebii"!,
a
i
o-kon, vit-óa o-teé.
IIlKó.iHnn,TBO qécKe ua BbicÓKoM-L cxynHii (Mr. etymol KpÓMT. UÍKÓJIT) TeXHÚqHBIX-L II yíniBepClITéTUB^ BT. ripást MálOTt ^exii óoráio Hánpo'/KHopoj,Htimi(ix'B sáK-ia^oBt^ HavKÓBbixi. Xópbii .itTT. na nócxé.ib. BésepKa (BHBepni],fl) rápne astpÁTKO. Mopácifl ÓT^^tt.iéHa na nóJiHoqHOíi-B Bcxó/i.-b"' ó;],t» )
—
IIIjiésKa '
qáexiio
ústav
—
—
-
rópt
východ,
vr.
ey^i.éTCKiixi).
Bocxó^t,
—
OnáBa Máe
;3;Bán;aTi>
jhsl. izhod, istok.
*) Jako pravidlo lze stanoviti, že se to dje v pípon -eíi a koncovce gen. plur. -ec, pak v píestích min. ., která a odsouvají: pik
pekla, storih sterehla (stehla), **)
V náeích na
h jako v
eštin: buh,
a jest
stul,
dum,
vul.
— Jak vidno
dje se pochylování jen v slabikách sa vených plodem pvodní délky. — Velkoruština a jihoslovanina
a samozejmo.
neznají tohoto pochylování.
60
aóo
iiicTb
cr3ii.
Hropfl
liblBÓJIt
n.icayb
II31.
m.
iia KÓT])o!\rr. iioiicpiiy.ii.
ro Ti{i);i,i>ní
k;i:m(''iii>,
—
;kiítcjií;bi>.
MbCTOMl.
Bfl3HHIVb, 3a
iqjc.Meiiíi
—
Kpai
cboíí p(\^ni,iii
ii.rj.
Koiiióiuiíi
*
Ou.iýpi)
nÓ^BCJI-L-* eiVlý KOIlíí,
K])éiiiyT'h
Kpéivu"'Hh
—
oróiii..
—
Me;i,-
MC'Xh. -- ViiKb cii;i,úrJj nii.ii.iíi ;i,eni. iio:M("'/f:i. a iiaA'1' BeMpi) (ich BéMcpy) BLiX(');i,iiT'h iia 3;j,(iui.imi> II;Í-'I{>MI>I Cíl HLll)<)U.líHOT'I> iullvll, 1131) BOJIOKná KOKOCÓBOH ^íecidíí XIM.TI. II íiyiMrUb IMT.lbl H pOaíHH Hllblllrt Bl.lixjúhl. .ii<)ónTi>
B(\i,i>
—
i:ó{)r'iiíh'MH
"'
—
UllHÚTCÍI Ay^"e BblCÓKO.
TaKÚíi ujb 3a MocicBy. caMÍcenbica 3 ;i,TT04KáMii. lIpau,H>K 6e3 ciiu;}()('T;í.iaci> miiiKV. TaK i piic u.T.ihíi inihhvb, Bce b pocjTí, nemá íi bí^;i,Hxa.* MíÍHyB i ;i,pvriiH pÍK ó/i, yojioB Ka neiviá bíctok. ^ 0.7ié(,*fl Taii cyíMýtí. HKÓcb-TO BÓpBajiacb i niuiJiá ,t,o TÍTcii, ('yi\iv(-; yTÍuiiiTii ;i,itói:. (),t,bía;it'i cTaj))- B He;i,y3T, Ta 3BeoejiHTH ceóé
O.KMMO
iFoiiet.)
— caiMá —
iic.AiiiJiocepAiiiiíi
*"'
i)()3.'iý4en(» 3 »i().ioBÍKo:>i
6paB ioro
3
iiaii
;
eoúóio, íxaB
avic
'•'
Biíiiii.iú"
,1,0
iioKÓK).
Toi caMHÍi iioK
íí,
—
rT|,e
TÍTKa
3aMÍTiiJia ^"
iie
oiiá oyjiá mo.io/íóio,
—
Ce^'
iipiixo^y.
i
i\T,e
i
iKiHinMá.iacb
^^
a hiihí Bo'>Ke ."mííi mii.iiiíiI luáHOM m: KBixoqKa chuvA^a, 4ii ce-:^ OHá? CToÍTb hkAcl iipHCiápKOBaTa. saiviýyeHa, 6()H3kú oíIpoaáB m ii bík MOJio;i,éHbKHH,<< ii()/i,VMa.ia HecnoKÍina! y^Ke ii ni^ e.ibÓ3ii 3 oMiín ])HHyTS AÓiwy HepTáB. Jl,o Í3
!
—
^-^
i
.
3éM-lR) 3bBÍ3a,ii ^
.
.
.
3ÍÍIIUÓB MÍCaU,h VKiiiKa nemacTJHÍBa ^
OuÍlÍ>i;'u-;, .
.
^*
!
Cp.opopÚrilH, ,,
Podle
ú
PbBlÍTílTI. ..
.,
,.
,,
>-lN.o/.;iek;i«
\
.,
ovcka.
též manžol. |)idviu, pivc^dl lajn (pod-). kartá. podkoní =^ ani nemá. * vst-ok, zpráviek. " zo smutn-uvali, oddech, nemá ^ za liómjia vešla, vyšla Bniii.i;i. / vysuto a pak prosmýknuto truchleti. dáli se zpozorovati, meta '"zpozorovati; koen mít (mt): k-mit-nouti tento. '^ cíl. " ce, Cíl, ce. též u,eH, (cecb), ii,n, (cecH). ue (cece) satek. '' vrací so sr. cv. 12. ^* vzešel (u pravidelná, jako v naší prostomluve. sesouvá soi. '*
•'
"^
'^
i
=
=
= =
F. >;
8t).
Rozvádní
slabik la
ra
Za týchž podmínek, za kterých
=
le.
vnan
re.
poKština
la,
ra na
ro |)Ochyluje, rozvádí ruština (vbec, maloruština dfijta slednji. než Vr.) .la na ojio i opo, .le pe na e.ie epe: rojioBá (jhs. gláva), KopÓBa (kráva), CepeMa (bréme), formy nerozvedené v užívání iiejieuá (pléna).*) J.sou však lo,
i
i
i
i
*)
Zdá
se tu býti jistá souvislost mezi
ruským
a scliv. píízvukeju.
61
bu
výluno aneb
alteriialivii,
Lak i»redloz;ky iipa, asto iipc;!,!, zviik: ciÍBa, iipáB^ta, iipá3Amnr[.,
Pevete tato velkoeské a pak na znní r(').iocT>,
1.
rópo;;i>,
Bo.ióra,
a
iMepé'/íca,
McpéuiHH,
po3;tá, BOpOTiiTb,
maloruská slova na kó.iocb,
só.ioto,
ií(').ioct>,
|)íí-
znr^ní
nÓJI03Tj,
xóji(>,';t>,
IIÓ-TIOCTI),
;\é-
llÓ^IOMélH.,
iiopóri,, 3;i,opÓB[>iii, Bopóiia,
no.ióxiii, ce.ié,T,eiíb, ne.iéBua, 6epr'3a
Tepéib,
cojioB
rá
polské:
ýíCÓJIUÓTj,
nopÓMt, nopÓKii,
básnické; l;i.
(;.i;í;i,oiibKÍn.
KopÓBa, KOJió^^a, Bopóxa, co.iÚMa,
2.
zojincna v eri iipc a jo-li na
^a^áMa.
.')S.
PCBO, 'l'peBO, ftlÓpOKIi,
i
;}.
ro.ioB;í,
Bopoóéi,
íi,-
'*
MOJio;i,biii,
ccpc^íí,
^
óop(»;j,,i,
yepe;j,a,
'
*,
6oee-
pe6pó, CTopoiiá.
Pevete
na
z
nén
í
ruské
a
polské:
prach, vlasf, mlat. ved,' vesk, ^ tetev, 2. chlap, straka, ^ krátkost, mráz, hrách, kláf, král dít, mít (dre, mre), sleka, pedek* (r. -ok), o. phitno, chránit', mládež, vlákno, bradavka, slanina. (Pízvuk jak výše: ad 1. na 1.
prvé
atd.)
v po!, sesiluje se e na o. ' eská konc -ík, též polská. ' eská * v pol. jak strzel-ié, strzaía. v est. vsuto f.
'
'"
koiic. -ec, pol. -el.
39. (
ynpaiKHéHie.
Vr.) MoJio;i,bix'L Jiomáji,oKTi
óqeHb xó.ioaho, HO Ha^tiocb, MTO noró^a Cepó;i,Hfl^
^
nasbiBáioTi. ^Kepcóáxaivm.
iiT^én, :MopÓ3i),
iiepe:\ibHiiTfl.
h
—
—
7i,povKV ot-l xújio^a,
B-l rópo^íij .túporo
—
azmb btj ;;epéBH b ^ (na a ^yt) eiij,é ^opósKe. MóžKere jih Bbi MHt pa3M'bHHTb cepcópó h;ih 3ÓJI0T0 Ha óy3iá»:Kii?^ XoTHie JIH Bbi 'bxaxb Bt rópo;!,!)^ B03bMÚTe no^íopóvKHyio,® riÚMia "*
i
Ha
;i,pyróíi
croponb
y.ini^bi.
—
KasaKii ópiijin
^
—
ceót
ró.ioBbi
KaKTj Tax.ípe, ocxriBJíHfl ce6'b iójilko Kocý (^vói) no cepeAiính
ma.
=
loš) ko; mccJiómaflb dem. lošádka (slovo tatarské, iiebec. místo puv. žrebec, p. zrzebiec (mladý), ogior (stnrý hebec), sr, 3K;ipeCau. MJrnp, si. žrebo. žrebec. R. rpeóéii,ij od heb-sti, -ati vesla. - seho (toho) dne dnes. ^ vesnice. ' venkovské zátiší. ^ óyMára (tat.i paiír papírové peníze. ® podražná =: cestovní list. '
peén,!)
=
=
'
sr.
bit va
=
—
holiti.
—
=
62
rojioBbi.
—
o^,HÚ:si'h
ToiiopÓMT..
n.iÓTHUK^^
fl-hjiaerb CBOé j\i,Jio He\Áji,Ko CTaHOBHTCfl BTi cró pyKáxT> iin.TÓlo, iMÚJiOTOJMii/^" f],()JioTÓM'b H cxpýroMT)/^ OHI) iiepepyoáexi) A c.iúinn> TÓ:iCToe ;íépCBO h j\-rA:c iíi.ibó,t,ht'i> yKpauiénia. ^'^ iiian, 6ýí\y h ne ró.i(icT> íípKiii eo.ioBbíi ho 3bohi> ok(')bt>.'^
PýccKi.ft
—
KOTÓpi.iíi
^
—
—
Ha
BÓJiocbi
—
H(')e()M7.
(M.
6opo7i,'h
Ha^
fonet.)
TasKC rÓJiOBii
íii:
pánno.
-
;j
poó.iHT.
mm
3a
—
rói)aiMii
cTÚpc/Keivi
()i)é.'i
b FajiHyHHT aaxoBá.in
ICo:5aKÚ.
—
y
(óTU,á)
BÍTU,fl
iio.ioTHÓ
i
nepeiiejiHUi
no,T,'b
ycá.Mii.
no;i,().'iíiivH
u;éBii
—
Ha;3biBáiOTefl nopo/i,úio,
[no;í,6o\)ó;i\:-h)
3a
i
SBiiyáíi
Jlen eiepcucé cboíx
ni/i,ró.JioBaTH
exa-
KynCojion cbnibáiOTb bcchów, e uoráxo BopouníBb i bo
—
iviojiokó.
—
jivíáh.
iviojio/i,iíx ;i,ýjKe
Má.io rponién;''
6
'"*
;j,aB
rpóiuii
oropóX' ^* Ilonepé/íy axaMán, CBOíni aae.xÓHa, BÓporaiM cxpnx:
^^
jiítom;
mo;io;i,u,i
b
qepes óo.ióxa, ^epes
^loriLiii.
—
—
Smivkjk) j^yg
Bixep i óyBáioxb MopÓ3n. Ha iiejiéni cbBHxa ^^ B céjiax ^^ icpácHo; nojiá 3acíflHÍ '" so.xoxiim 3épH0i>i BnnycK.iioxb népBHH KÓJioc HSifl^ii a b ca/i,áx ;i,epeBina oójina.-^ bóhhiim MojioKÓM, ni,o a'A<, xárHe b cbíh xojio;i,óqoK; a HpHH/i,eiu ^o cejiá: xaxií BHHHU],eHÍ, na Bopóxax, na cxpíxax BCiÓAa jihíiobi rajiysKií, u^o asK hojiob'Kobu 3/i,áe ch, ui,o b sikím raró. xó.xo,zi,HiiH
*
^'
si.
=
ploty dlající
tesa.
zvuk okovíi; naše zvon zvon.
(o)^opó;^ stelem).
''
stráž(c)eni
= zahrada, ^"
zasety.
'•''
=
=jako
'°
sekyra.
^
str. '^
§ 37.
L
a
— upravily a)
r,
si
ogród.
hoblík.
penz.
"*
'*
=
'^
I,
= ves
slavík.
Jihoslo vanština
vuk volk. vuna volna
jen I
(§
i
s
ko-
r.
v eštin co samohlásky*) užívané slovanštiny takto:
cfkva, kdežto slabikotvorné -ol:
''
dzwon, schorv. zvono, kepelky. '^ rópo^ := msto,
Sv. Duch. ''' sídlo sch. selo stromoví). oblita (^epeBHHa
p.
G. Slabikotvorné
srp
kladivo.
rus. kójiokojiij, p.
—
vlk,
r zachovala:**) brdo, bz, v SI. na ?.í,
pešlo v Schv. na 13. a).
V starost, bylo tu % neb b. .Místo správného: dlh. plh, žitý, chlm, hlboký atd. píše eština (a po ní polština); dluh, ulíng). pluiš (puík), žlutý (žóíty). tlustý (tlustý), hluboký igíeboki). Dialekt ])ezk. ni;i cosi jako jer: srtna, pfLs. prfasf, vblna, vblhn (vJhnei. **) Toto dlouží se též, jak v sl. Náslovné r ped souhláskou pízvunou slabiku: -ži (rži) -dja (rez), R-šava, tvoí v Schv. *)
tlstý,
—
—
—
b) Polština vkládá ped nt' e (ie) a a (ia), dle toho následuje-li mokká neb tvrdá souhláska (slajjika.
pierá (prs), cierpieé, twierdza, serce; pierseieii - ~ naparstek, twardy, sarna, ziarno, martvvy. Tak jest u r s mamiluje vbec lými výjimkami (Berno). pierw(sz)y a j. Za leh, lez, Ik, Iž však il: weína, pel'ny, e, pi skupinách pilch, milcze, wilk, peíza, zgieík.*) Avšak jsou i formy: trwaé, pici. plótl'. krnabrny (odpornv), krwi (jednoslabin). srv. § 33. b):
l,tí,
^
Sr. § 22.
Ruština vkládá: o ped e ideji (zejména po ped r: uújina, bo.iki., xo.iivii., nó.iHbiíi, ýKÓJiTLiH —
c)
/,
hrdelnicích) o cepn-L,
/i,ep'yKáTbj
eép;i,ii,e,
qepxá,
ale ropcxb (garsc),
nepcTb,
KopMMá (karczma).**)
ropÓT) (garb). rópjio (gardío),
40.
— — Lasy
Z barlogu wybiegí wilk
požarl owce. i Ubodzy maji co do garnka wíožyé dla pokarmienia dzieci, roz(P.)
nie
sí^ pacz^ im serce ogarnia. - grozi ámier z gíodu. zupeínie pokryte warstwq mchu bardzo wllgotní^. po wierzGdyby pod powierzchnia cholkach biegaj^ wewiorki. ziemi zamiast ognia miesciíy sie martwe skaJy, wszystko Wojsko dotarío* zmarzlo by pomimo dzialania^ sJoca. si§ do Wisfy mají|c staie starcia z nieprzyjacielem.
—
—
zoufalství
^ *
dotelo
Hvát
j
ohrá,
= prodralo
olirnuje
= skliuje.
'
pes
(vzdor !^ psobení.
se.
Podobn
ped
o, jež povstalo z /: u-mr-o hrdlo. Píinou jest grlo vodní tvar: rt-dja rb-ži gr'B 1-ce Píše se též: rž (rež), t. *) Shluk(nutí) místo správného: shlk; pipodobením zhlk, v pol-
ti -vát.
(umel)
tr-o
(^tfel),
štin se vsuvným
r.
stojící
gr-o-ce za grlce od
ie
=
p-
=: zgieík.
Zajímavým jest tvoení píestí od slovesných kmenv na / Tru t-í-ti, mru m-í-ti, d-í-ti, ml-í-ti, p. trzé, mrzé. drzé, mlé, r. **)
i
r.
xe-
péTb, MepéxB, Mo.iÓTb, schv. (sa-)tr-ti, mi-ieti, míjeti atd. Kmen jest tr, mr. ml, píestí by mlo zníti: tri, trt, mil mlt a proto: schv. tro, umro, mljeo, trt, míjet, pol. tarí. umarí umarta, tarty, starcie (šetení srážka), zdaí zdarty, žarí zažarty (žraé), meW-a, melty i melony; se r. Tgp^, Tspná, ýmept, yMepjiá, Tepea-b i TepxTb, MÓ-íOT-b, tudíž i pechodník: p. taríszy, umarlszy, r. xpinH, yaiepuiH, sch. trvši, umrvši. zavíti, píti, za-píti Též tak: za-prze, aanepéib, za-prieti ipréti)
=
:
zápora
= závora
=
a
j.
=
—
64
— —
sam s materom u cf kvi. krst" kod trgovca' iz Brke. Kupio sam na Na raskrsnici je vukao seljak saonice^ pune drva, ali straOsnovni zákon državni*' zajamiije '" žar ,u;a je zadržao. (podjpunu slobodu vjere i savjesli, tur utvrdjuje ravnopraviiost švih narodnostiii i zemaljskih jezikah. (Schv.) Prvo.ua (hiiui uskrsa^ bio tPi;u
/lalaii
—
(SI.)
Kdor ima
'^
razli-gane slenie,
hvonia pastirjenia volk
lažje'''
prosí za lepo vreuie.
^^
—
ovco ukrade, ko enemu.
Kako vani imo. koliko ste stár, ali ste irgovec, obilnik '" Smrt je v svoje mrzlo naroje zavila veali rokodélec.
—
—
slavjanskih junakov. DeLe ju-ibežalo v božji vrt,"' mali mu umrlá, oeta (otca) v grob zaprla béla smrt. Tak nam je življenje, kakor mésec, asih '* poln, asih pražen. Stah lovk sprva molal, Solnce vabi Ijudí pod milo nebo. pa rekel: »Solza je kapljica, skoz ktero lovk zagleda mávrico '^ prihódnjega veselja.« liko'-'"'
—
—
—
(Mr. fonet.)
Bubk
(bo.ik)
—
xbíct a bíbi^h bóbh}'. ])aHéHbKo oiepKáHCfl. i
mepcxb
3iáe
Occhlio^'''
—
aÓBriiíi
i
(só.irniij
yácxo MépSHC i CHKÚrfa
Ha xopaí h b ToprÓBJíi" (chMéiií) imbiui TOBápa. Kopniviápi, KyiniH KÓxpi cii;i,Tb b KÓpiivi íi Jiíoxb ropÍBivy -" ;i,l)()Bá BÍr cejiHii, Koxj)á ro;i,Hna? ^lexBépxa, sápas oýjj^a qBejtxb B ró]i.i(>. iip();i,aK)ij,H -" r()])nij,T,
cepiiu
—
i
—
Ha nÁTV.
—
/ícpéB, KOjiH
roi)JiHMKii
óóp30
íx BHiiojiomeHO.
iio})xáíOTb Í3
—
llo
BépxHHx pajiysoK
civiépxH BÍxii,H
/;i'xH
npo-
jiHBáioxb cjibóau, HO yniépuiHn ne BépHexu,fl.^' (Vr.)
Ilycxó
kójioctj
cl rójJ^ocTbio BBcpx-B
KÓ.xocT> iió.xHuii 3ep(e)in> iiaKMOHHexea kx, aoi-ib. cpa'yKéHÍii
vKénie.
—
cx.
TaxápaMH PýccKie
Mojiyáxb uQJibs,
si
no/i,niniáeT('fl/--
—
íIj)!! iiépiio:Mi'
noxepirh.iH cxpáiunoe no})a-
ji,oji-AiHá,
imójibhxl (roBopHXb) no
ci^pAny ejioBO BaMX), mxooxj yc;ia;íiixb xock}',
* /ía
cxinuHXb
boji-
v/.kísoní (velkoiioce). " Kíž, raskrs(t)nic;i kižovatka. ' u kupce. státní základní z. " zaruuje sr. rukoj e m-ství. " slemeno. '* as, zde poasí: slovo to zachovalo se v ruštinS a jihoslovanštine: naše znaí rus. hodinu. srJjskochorv. okamžik, vteinu. " leheji. '* živnostník, kdo se piln obrací (ob-vrt-éti). '^ mnoho. '® zahrada (sisl. vrtograd, got. vertigard. '' brzy brzy. '* duha z ital též duga. jak sch.; j. duga i raduga, mr. též veselka, pol. t§cza, což stsl. znailo déšt (. tue); v si. a schv. toa i tua pešlo na význam krupobití a v rušt. '" a j. na mrano, z nhož povstává krupobití (gradi Jese. -" místo koalka. prodaju-ša prodávají se; prodají =: prodadu ^' hoolka ''' podnímá, vypíná se. ^' tesk-nota. '
*
saur.
''
as
—
.
—
65
—
HéHÍfl Aynrii. 11
CKaaá.TL
eró, Tanii,
JI,
Ba3iT> BT> Hííc.i li;i;cTBO nó.ie;
ctmoBé
BCKOiiáHTC
inon^MiiATb; noTpy,^ÚTecb '^* ii iniviá iiai^iAcTC hru ycéj)An<) BCKOiiáJin rió.ie, iio K.iáAa hc
3aTÓ ikkic
Haui;iii.
;twBa.in. KT>
:?aph'iTT.
YMep(.i)7>.
eró.
no3BáJi'B cbohx7>
CTapiíríT. yivinpáíi
HoThj xhTH,
:
x^-^<^
Jlora;tájiHCb
-tukóu ypo-Azáii,--' KaKáro ohií ne bií-
oiiii,
hto
o-réu,T>
xotÍijit.
hxt.
npiyqHTb
xpy^ý. '*
potrudte,
namáhejtr
H.
se.
trud =: práce.
Vsuvné
-''
úroda.
e (ie, o, a).
§ 38. S tím, co pravé eeno, souvisí vsuvné (eufonické neb jerové e, které se vkládá do shluk souhláskových kvli libozvuku aneb na míst starého tib: lev lva, sosna sosen. Jako eština má tu slovinina vždy e, polština e, resp. ie, ruština e, vzhledn o, toto (v malor. dsledn) tehdy, když jedna ze shluklých souhlásek, mezi nž se vsouvá, jest r, x, k: lew lev .leBt; kupiec kupec KynéuT.; ojciec za ociec, otec foe) OTéiíT>; orzel' orel op.Tt; pisem núccM-L; okien (místo oken)
bu
I
0KÓH1.,
ogie
orÓHb, piasek nteÓKi.,
cjiá/i.oK-L,
též coht., p. sen.*)
Srbsko chorvatština má tu bez výjimky dan, otac, ma, pás, vepar (vep), magla (mhla), orao
—
a: lav, (orel),
pak v neurit zakonených pídavných: dobar dobra, tanak tanka, hrabar sestár(áh), igál-(áh),
p.
igieJ
hfoji-b
jehel,
hrabra. Pedložky s(aj, iz(a), k(a), pred(a) atd. Zvláštností jest, že toto vsuvné a
nkdy
naci
(a
slovotvorb)
pi deklise podrží, zejména šmahem ve
*) Vpol a rušt. sluší vlastn rozeznávati eufonické a jerové e. Stojí-li jerové e v eštin za "b, má polština e a ruština o: s^n: sen, coh-bí pos-bl poseí noci i.TB, stojí-li za b, mají ie resp. e: orbl orzeí opea-B, ostí osieí oco.TB. kotbl kocieí Koxejit Z tohoto vysvtluje se zmkené orze, proti orel. pak zjev. že v tchto pípadech ie nemá se »natežac« na io Po(nejsouc pvodnímV. zídka slýchané osióí, kocióí není správno. nvadž pol. a rušt. mají poset a posoí a koen jest stl, teba psáti po s via ti ne posílati. Ze staí psali dle mylné analogie chybn posielati, Nkdy nevstupuje tato vsuvka na totéž neodini této nesprávnosti. místo na byl Tb, b a tak stává se ist eufonickou: ognh -— ogieri [ále § IB cc. místo oge). oroHb, gr-blo gar-ío, róp jid, grlo. Tuto platí polštinu ono ruské pravidlo: matek; dále wiader, mydeí proti i pro píócien (^píótno). Sem náleží i elovk, etver za lovk, tver atd., esf cti fsti\ p. czeá. r. lecTB. sch. ást proti rzeš, ásf.
—
—
nmž
—
66
slovích jednoslabiných a v
nové
form
gen.
pl.
místo ov: dán daná danas (dnesj, dánáh (dnvj, láž ráž ráži
rži,
i
láva,
maha (mechu i
otácáh místo otcev; (§
rachu), vas vaši
momak, momka, momákáli místo momkov,
ves),
14. cc.)
sablja
—
pak že
se
i
mezi
na áh
laži lažeš,
(=
selo,
otac otca
zmk ovací —
vkládá: zemlja zemaljáh; Srblji sabaljáh. Tak i v ruštiné: sc^iójiT).
IJ
SrbaljAli. dle
41.
Ze žnkleí^ i studzien czerpia ludzie wode do koPles do wilka, lew do kotki jest podobny, osiel' do konia. Psy. osíy. Iwy, konie i vvilki sq. zwierz^ta. Mnóstwo kier zastawiJo tok rzeki. Najwažniejszy obowii^zek^ matek jest strzegac ^ dziatek, zw.iaszcza córek. Czíonek kolek rolniczych povvinien strzéc sie gier. Kupiec nia sklad desek, •sukien, igieí. * trumien, ^ lalek ® itd. (P.)
rýtek.
—
—
—
—
(Schv.) Ovaj Niemac je trgovac. Orao (oralj i pietao su ptice. Gusta magla je ])ala. Tko laže, taj i krade. Koliko imaš sestar(ah)? Jedan je vrlo Ijubezan i dobar. zli). Hrabar voj nik je Ijubimac djepa drugi zao (zál vojak(ah). Ili Moj ujak platio je sedám forinal(ah).^ loncem ® o kamen, ili kamenom o lonac, tžko loncu svakojako. Otac je bio u Zagrebu na sajmu; sajam je trg; eši. Poljaci i Rusi zovu sajmom (snm, sejm, sojm) skupštinu ili zomaljski sabor. Danas je koncerat.
—
—
— —
=
—
—
'
—
—
Otkh
^"
3iáeTe bbi tojilko ^epémeHt, BuiuéHb OKÓH-L CTOp^áTt .lUOÚBll raJiySKH, lIÓflTj OKHOMt CH/l.HTt KÓJIO IIJIÓTOBI) KÓJIbKa óaóyuiÓKTj. ^In HOlá B&i óesy Báct aáfliHXií niKópoK-B^^ ii riTHqnxTb aéii,T>? íicpéMiio^- mnájiu H3T> muvMÓK-h njx) CTiáBnii ^^ j^tjiá. Ilexpá Bc.iHKOío. y j},-hJlBáH'i) CTipmiií óTi.^^ oóóxtj cecTépT). IlápyóoKi., TiiKb yóoni.xi) neiMá na auóaBÓKi) anii úrpaiiiOKL. x;ióiien,'íj H iiiBéii,'b nóin.iií cb ópuTOMi, Ha ápM i})OK'b iiaKyniÍTH cýKOHTb, CBfeyÓKl) H WÚCOK^.
(Mr. etym.)
—
H á6jlOKT>?
lis-B
**
—
— — — =
stnci, vyzávazek, povinnost. ' o-stíhali. strzor sie ' rakev. * loutka, JiajisKa sr. chytal lelky ' oblíbenec. '" ^ zlatý. " hrnec od !on Iflno t. j. nádoba jako kh'ii. OrKy^á. '' Kužek '= zapírati. sr. škára. pol. skóra. nepochybné pol. przeczyc (píci) '^ o slavných inech. ^* pedl. od=:než. '
stíhati
zídlo. se.
*
^
jehla.
=
67
Polské nosovky
I.
4.
?,
Nosovky povstaly tíin. že -slabiky zakonené noa n (tedy zavené: i.n. tm, en. em, in, im, an, smoutily se tak, že daly novou nosovou samohlásku
§ 39.
m
sovým
am
atd.)
jako francou;^ské en; m'. má ledy polština za: pij-em, piš-om, matk-em, d7>m-(3, tbu-, matk-om; pije, piszí^, matke, d^c, cií|é, matka^. Má nosovku všude, kde ji asi
mla
tém
staroslovanina. Která eská slova mají v polštin nosovky Rozeznávejme kmen a koncovky. Majíf nosovku: a) eské koncovky, když pvodn konily aneb doposud v slovanštin nkteré koní se na i n: totiž: aa) u (i) a ou (í) v akk. a instrum. nomin: dobr^ (-ou) twoj§ (-i) matke (u), z tob^ (ou) i z twoj^ (í) siostrzenic^ (í) i córk^ (ou); si§, ci§, j^, z ni-^; bb) koncovky asovai: u a im 1. os. jedn. ., ou a / v 3. os. mn. ., oiic (ic) v pechodníku a -nouti v inf.: '?
m
pij§, -a.
-^.c,
piju
pijou
(i),
(í),
-ouc, chodz§, -a, -ac, chod-ím, -í.
-íc.
-íc, cierp-ie,
-i-^.
-i^c, trp-ím,
mini, min^i;
cc)
východy neutrových
ciele, -§cia, -§ta, ^t
=
kmenv konsonantových
tele, -ete, -ata, -at,
=
telent: brzémie,
bemen:
bím, bemene, -i, -a. teba pátrati, aa) zdali nkterý tvar má n neb m: pakli má, bude kmenová samo-
-ien-ia. -iu, -ion-a, ion
b)
nesu, -ou,
pijíc, nios-e, -q. -ac,
-í,
co do
kmenv
téhož slova hláska nosovkou: žaí žnu: ž^c, ž^J; pa-tro (místo patro) pnu: pi^, pi^f, pi^tro, pieta; pontí (== pojetí) po-jem, -jmu: jí\, jal. pojecie; poátek ponu: po-czac, pocz^tek; zapo-men-u: pamieé, pamiq,tka, pam, památ-a, -ova pami^iaé,*) bb) zdali nkterý jazyk indoevropský má n neb m: knz k(u)n-ing, kn-iadz. za to ksiq,dz.**)
—
—
—
—
—
—
—
*) mdlice (m'adlica) umu (tru, makám): miac mi^dlica od žmu: žaé (ždža, ždžymac), žme. toho madlo iza m'§dIo), ž(djíma ždžaí, od toho eské: žem-le, jako jesle od jed, sesle od sed, brus-le
od brús-iti **)
atd.
Tak
souvisí:
—
mosiadz
—
—
— Siling, — — —
meCing, Slaz-ak
pieniadz
— —
pente [vec), penki decem (lat.), desimt (lit.), pie mansa (^skr.V maž (lit), zab — dens ilat.), džamba (skr.\ mieso Játra (^neužívané, za man-na (skr.j, manisk (nm.), r§ka — ranka (^lit). pening, dziesieé
to
watroba, ale jatrzyc, jatrznica)
—
int-us (lat),
watroba a wn%-trz
fi8
§ 40. Nosovky p, ^, (prejotovan ie, i^l stídají se tak, že v slabikách zavených bývá a. v otevených e: dab debu, wzi^í vvzi^-Fa a to s následuj ícíni obmezením: a) slabiky zavené temnými souhláskami mají e, tak že ono pravidlo platí vlastn jen o slabikách zavených souhláskami jasnými a plynnými (pochylování §34.): sek, sep, w^ch, pi§t-no (skvrna), kl§s-ka, pi§, g^á, cz§s, pamieé, avšak sj,-czek, Ava-cliaé. piat-nowaé, pi^t-ka. g^s-ka, pami^t-ka. Poslednjší úchylka souvisí s naším
b) slovotvorným dloužením a stupováním: sek (suk). saczek (souek), bíedny (bludný), W^dzic (bloudit), gqé (hus), gí^s-ka (húska), r§ka r^k (genit. pl.), wi§zié, wij.za, przy-
wi^zywac Tak bývá
(vz(n)iti, vázati, pivazovati). (Srov. § 33. pozn.). dle našeho vzoru též
v jednotlivých slovích: s^d s^du (soud). sj.d s§du rz^d rzadu (ád, vláda), rzí|d rzedu (ad-a),mq,ka (mouka),
c)
(sud),
raeka (muka) a rozumí se v
d)
matk^
koncovkách:
pisz§
matk§
pisz^ (-ou),
(-u)
(-u),
(-ou).
V
§ 41. a pešly:
ostatních
slovaninách nosovky
se
1. e a a: v eštin na «* a ou,*) v ruštin v schorvatštin na u, v slovinin na o:
—
oistily
ob
na
y.
—
antar (skr.), wazki (úzký) ang-ustus, eng, w-eg-ief angul-us, wagl i wegiel uhel) angl-is (lit.), waž (užovka, ang-uis. Pedložka u souvisí s in, tv, áv proto má polština had) údol. ve složeninách ndkdy a: wadoí, watek, waty, watpi (z wa-piéi kieti, naíkati: watpic útek, útlý, úpSti ísr. si schv. vpiti upiti vapiti pochyÍ)ovati\ Uzel od vázati, wiazac p. w^zoí, si. vozel, schv. uzao, úsy (vousy), housenka r. ý.3('.Ti.. pak was wasienica (vousatá) nejsou bez zajímavosti. Uvádíme ješt wad vedle udo, wagry a Wegry
místo w-jatr-i)
(kout)
-
—
—
i
.
=
=
=
(uhry),
wada
i
wedka
(udice),
—
—
=
—
w§dzi, wedlina, w^dzonka
(udit. uzenina"!
w§górz (úhor).
teba bráti ohled na stídání v§ 40. vylíené: bfad (bludj: že po mkkých: š, ž atd. (§ 9. pozn. 2.) e a « stává na míst ie a iq, neztrácejíc vlastnosti prejotovaných: cz§s, porzadek ^-: v odst, 2. sl. ias. poriadok. tu platí, co dále
*\
Arci
na
to,
eeno
69 ie a ia:
2. >'.
eštin na
v
.slovenština
má
ob
v ruštin na h. v schorv. a slovin. na a a ia, které pecliázívá na / íesknd (= ) a ia: pat, i>iaiok).*j e
(e),
Píklady: budou, óyAyíTtj, bOdó — mi^ž: muž, — košci^: kóctbio, koséu, kostjo — pi^c: pt, pét — niosic: nesouc, nec^m nesuéi, nesóc — noszacy: nosíc, hochiu-íh, nosec — wziaf wzieía: vzal B3a.n>-á, — pi^dž: pí. uzeo péd — cia: (a) — pieta: pata, péta — piaty: pátý, pti — bodli:
blidii,
móž
mfiž
.mj^t,,
kostí,
iiflTb,
-il.
-a.
íizéla
níi^b,
nflxá.
teti
Tflib.
títi
náTbiíí,
nosza: nosí. HÓca(T'L), nose. nosijo. 42.
Zadanie.
Pevete na eské znní: T^gi. kes, ges, g^ska. madry, iabedž. kadziel,
che, pr^d,
pepek, prega, s^siek \ wstj-žka, zmeczony, p§dziwiatr, pqczek, sedzia. urzí^d, p^tnik. pietro, zawzietos, \vzi§ty, oni pozbeda. narzedzie. zíí\czyé. si^g, t^chn^c. cz§sé, \v przecieciu. ^1 ci^gna. peknaé, sciecie, zaprzí^g, ^ l^i^á, dzieki, zi^, miedzyrzecze, ciij,ža, sprzeža, f^g, ziebnad ledzwie, grzeda. grzadziel, dziecioí. ^) chrzasé. wiednj,. nakrecac, ^ gi^, WZÍ4SC. ^ pret, prjcie.
"*
''
'"
'
Ivrde.
^
pfíhrada na obilí. ^ v -ovati. ' jak ciaé, 1
prezu. os.
tne
^
*
= zlhoii.
spežení. * místo wziaé.
*
souhlásky
§ 42. Jako my obnovili jsme**) pvodní, nesmoucené -ím: nosím nosze Homý, tak iní jhsl. nejen zde, nýbrž pi všech
*)
a iq
to
platí
zmkené
o kmenech. V koncovkách e a a. nahrazující st. u
ohýbacích jest
ie
pejde
tedy v eštin na u a ou pea.
ú;
I. na (zmkené) u (lo, ju. joi, hlasované na i a *: banie. óaHK), banju banjo=:báni, ámiercia. csiepTbio. smru, smrtjo smrtí, pije -a, niib -iótt. piju -ou. .Jediná výjimka jest v ruštin v ó. os. ran. la pechodníku, který vždy tvoí se podle S. os. mn. c sloves na -i ti: npóc-HTb, -Hiu,in místo oekávaného -yit i -K>Th; avšak srv. mor prosa, chodá, jhsl. govoré, prose (-ijo) § 75. 77. **) Staroeština mla též nosu. jako vizu (hanácky dosud vizo) za nosím, vidím.
jak sub
=
\
=
70
nesem. pijem. dignem slovesích 1. os. j. .:*) já nosím, ale ídižem), djelam. kupujem.**) Podobné chová se schv. v iiistr. j. . ženskýcli na a. i
kde jest místo oekávanélio u koncovka om:***) s mojom oproti: koséu, smrcu z mojq, lepá žonti liepom ženom í kosti, smrti (í-kmeny), kdežto slov. má správné: s mojó
—
—
lepo ženo. 4B.
—
Pan s^dzía, Nie sí^džcíe, abyšcle níe byli s^dzeni. vvychodz^c na przechadzke, wzí%l z sob^ najmíodszq, córk^. Prosze Pana ^ wst^pí do sedzíego, oczekujq. tam Pana. Zloty pieni^dz jest maíy swoj^ postaí^, lecz wielkí swoj^ Recze Panu za te píení^dze, tych píecenil (wartoscí^). Pamíetaj, abys dzícú šwiety (áwíitecznyj níedzy jest maío. Uzíewlí^tego sierpnia IJwakroé pieé jest dzíesíeé. swíecií. Syn odwíedzíl'- s\voj§ staríi matke: zastal bedzíe šwí^to. j| na ložu lež^c^, zmeczon^ cí^žk^ chorobi: wzruszony Chcíic níe \v giebí serca ušcisn^l^ jéj reke í ucalowaí. dopuseíé poli^czenía^ síe wojsk rosyjskích wdal síe Ko.šcíu.szko w bitw^ pod Maciejowícami: níe pomogJo mestwo^ garstki Po]ak('»\v. wíeksza ích czesé zgínela šmíercía l3ohatérsk^ a Kosciuszko. cí^žko ranný íraníony). zostaí wzíety w níewole. Od míejsca zwanego »brack^ pasíek^« cí^gn^l' síe díugí wž}.wychodz^cy na W(')Z, nieprzeníkníonti'' gestwín^ otoczony. ZaczeJa síe burza na morzu; zwínieto žagle." malíi polane. Píoruny^ bíjj,, okret^ gwaítownie síe wstrzasa, fale ogromne. rozbíjajice .sí§ z wscíekíoscííi o boki. zalewajíi poklad:^" wszedzíe zagíuszaj^cy ryk, šwist, brzek placz; kobíéty" trzy-
—
— —
—
—
—
—
—
í
'
V salonním hovoru užívá se misto Vy: Pan a 2. os. jed. . racz vid-ti) navštíviti, r uocbTHTb. od-, na-wiedzié (stupováním :
Pan.
'
/.
schv. posjed-ovati i posjetili, si. ohiskati ivyhlodati). ^ stisknul. * porozdlit. ^ mužství, hrdinnost (za -stwic íaczyé -- spojit, rozfaczyé je vždy -stwo). ® neproniknu tel n v. ' plachty, nf-in. segel. ® hlesk. ' lod '" paluba. " ženy.
=
Tak
slovátina. Ale hodu a mogu ivedlo slov. má jen hoem, morem, *)
i
**)
***) tak
s
schv.
s mojum ženum, oni mojom ženom (moju ženu).
na Opavsku:
oni áecíom (šedo)
morem) v
(jediné
výjimky);
áeau(m), na Tšínsku,
71
maj^c si^ obiir^cz por^czy polecaj^^- dusz^ Bogu, inne rw^ sobie wíosy, inne lež^ bezsilne, osíabione morskq, choroby, na podtodze okretu wytrzeszczoném, bf^dnéra okiem szukaj^^^ prosza pomocy Roskiéj. matki tulii do íona swe ^"^ (Iziatki \v rozpaczy. i
i
—
'^
kali
držíce se
^ sem
obouni
zábradlí
porouejí.
tam bhati jako pi hledání.
'*
"
hledati
sr.
naše šu-
zoufalství.
Poznámka. eské
dlouhé
/
povstalo: /, už
a
pvodn dlouhého neb stupováním a slovotvorných neb flexijních prodlouženého; vír. víno, žíti, píchod; odpovídá mu ve všech slovaninách i, 2. kontrakcí sloh -iji. -ije: chod-ije-m chodím, -íš, í, dobr-iji dobí, též tu mají slovaniny i. 3. pehlasováním z ú i ou: tomu psaní psaúú, s duší dušú, píší píšou v slovaninách bude za w, v polštin nkdy a, v slov. ó, 4. pehlasováním ipehl. a úženími zí"a(á): našeho žití žitá, boží muka božia. kádích káJách. chyžím chyžiam, chodí choíá, nosíc nosiac. V slov. bude tedy a (a, ja, event. nosovka v poL; sr. al. 7.), 5. úžením a pochylováním dlouhého é a ie; božie znamenie -ní, božieho -ího, sekyrka, víska, dívko (sekerka, véska, dévkoV 6. jest stídnicí za i i * (jaV pokud toto bylo dlouhým (jinak jest stídnicí ^. zejména pi stupování na ie: bída 6ifla, bílý 6'éa£iíí. slovích, hoších, hích, smích, vím, zpívám, pju, 7. bývá asto stídnicí pej o to váných nosovek píd piedž, vzít wziaš, dík dziek, víže wiaže. devítka dziewiatka, smrtí, šmiercia, chodíc chodzac, vodí voá wodza. Arci stává tu vlastn též úžení neb pehlasování hlásky píivodn z nosovky povstalé. 1.
z
z
pvodního
píin
n
:
6.
Stídání souhlásek.
§ 43. Tu promluvíme o vplyvu, který mají souhlásky na jiné s nimi se stýkající souhlásky, a samohlásky (mkké) na pedcházející souhlásky (tvrdé). Ve smru poslednjším platí za základní ve slovanšti(prejotovanými) samonách pravidlo, že
ped mkkými
hláskami, státi jen se musí.
tedy
b.
mkké
. (pvodním e), h, k) atd., mohou souhlásky, tvrdé tedy mkiti
i,
Ve smru prvém nemilují slovaniny styku jistých a hromadní souhlásek vbec; odstraují takové a jiné nevy-
72
kakofonické
neb
slovitelné
skupiny
rzným spsobem
a
pemují
jednotlivé souhlásky na lahodnjší. Pojednavše juž výše o vsuvném e (a, o), o rozvádni slabik Jisi, pa atd., promluvíme nyní o jiných, dležitjších i
toho druhu
zmnách.
Pestrojování.
§ 44. A.
v polštin (nkdy) zw na dzw: dzvvon, dzwi§k (zvukj, džwierze (futra u drzwi); stsk a pod. na jsk: miejski, wiejský (ves-ský, -nicky), zamojski, zawojski fzávodský):^ b) naše a pol. kw a hv (gw) v rušt. a schv. (nkdy) cv a zv: zviezda, cviet, cvasti (cvetéti), cvetati, cvileti, zvizd, a)
I^BtTt,
SB-feSflá,
O
c)
d) velmi
strojení i a v.,
6f
CEHCláTb.
DiB-feCTH,
pechodu
schv.
1
na o a
ii
dležitým zejména pro í^mezi
atd.
v §
samohláskami) na r a
schv. rebro. borák, nebožák:
p.
13.
slov. (a schv.) jest
nieborak,
pe-
opan: jsi.
žebro: neborec, -ak,
= možem, inoram = musím, porenem = poženem = ner (= nego), zejména píklonné ž juž, než. kdož, gdor, kar kogar, komur =
jsl.
morem
(že)
atd.,
r:
což, kohož, H.
ter, jer, jur,
též, jež(to),
(kaj-ž),
komuž.
Odstraování skupin souhláskových.
§ 45. Nejdležitjší
pípady
jsou:
pesmy kování:
habr: hrab, p., i-., schv. grab, pul. kto. schv. tko kdo, mlha: p.. r., mgía, sch. mágla, dvée: st. dvi, p. drzwi, sch. duri (vrata), provaz: po-vraz, p. povázání (uže, užica), sav, u rúz i porwóz. sch. povraženje všeclien, vše); sva sve vas vsa vse (ves b) spodobování jasných s temnými a opan: kdo: p. gdo, r. chto (kto), sch. tko (ko): srbskochorvatština a)
—
=
=
=
—
slatká. je provádí až píliš dsledn: sladak druk-iji (drug-iji. jinaí), srpski, opina, opklad, vrapca (vrabac). mrski (mrzký), svjedodžba ísvjedo-ba, svdectví), gozba (gostba, sr. § 47. odst. 8.bb), ludžba (luba); c) pipodobování k (mknutí) a k tvrdým (tvrdnutí souhlásek); mknutí jest pouze v pol. a rušt. pi žli, sen (c), s, z: zíy we ánie; tvrdnutí všude: p. ni
nyní
mkkým
—
—
—
73
— — starca;
nitka, wies wios-ka, pi§ó
íódž
— Jódka,
starzec
piq,tka,
masarz, masar-czyk, -ka,
*)
d) rozlišování t, d p^ed t (a vedu: vésti, vvies, uecxó, vésti; pletu: plésti; jesle, pasf (pad-t).**)
ve všech slovan.:
1)
plést,
plésc,
ujiecxá,
Vsouvání. Mluvíme
o ped-, pi-i- u vsouvání, vysouvání, dle toho. vkládá-li aneb odvrhuje-li se njaká hláska na poátku, na konci neb prosted slova. Pro nókteré jazyky má to veliký význam. i;
46. e)
pak o
od- a
se-,
Hlavní pípady odvrhování:
§
i7.
1.
Jihoslované, zvláš
(vlas),
lakno.
r:
lastni.
jiné
I
SI. sesouvávají v ped 1: las souhlásky sesouvají se ped 1,
(p.)
íza (slza).
Ruština vždy odsouvá koncové
2.
í
estí. pedcliází-li jiná souhláska (vyjma pad (p.
HéCL,
3.),
necjiá
piekí), Tépi), Tépjia (p. tarl, sch. tro,
Vysouvají
3.
í-
pí-
í,
si.
tri),
ýiviep-L.
d.
ped c, c aneb sre, sran (srd-an. srt-an), otac prstac prsca, gostba gosba ívedle § 45 b.
aa) v srbochorv.
mezi
zubnice
se: a)
|)
schv. nesao). ncK-L, ncKJiá
niósí,
(pol.
v arci
(nyní
vždy), stojí-li
—
dvma souhláskami:
oca, usni (ust-ni), gozba), tast-bina tazbina ítestina, tchyné):
vždy
—
bb) ze skupin //, dl zvlášt v píestí in. min. . v ruštin a s.-chorvatštin: padl': pao, pala, palo,
—
píótí: pleo, njiéJit, bódt: bó, bola, bolo, mújio, np:ÍBHJibHOCTb (prapádel, pletel. bódelj vidlnostj, KpM.io, sépKaJio, pravilo, krilo, zrcalo, móliti. selo, nájia, nájio,
najiTb,
—
(óo.TB, slov.
ce.7ió
(ves), ale sedlo c'hj[jió;
cc) vrnuti,
ze
skupin
=
dti
tn.
(nkdy) ve všech
slov.:
(jhsl.)
—
krenuti (kretn^é, krecic kroutit vénuti (wiedn^l, kinuti (kidati) (r.) BepHVTb, BÁHVTt, r.iííHVTb, r.iÓHjTb (^liltuout ), CTbiHyTb p. (velmí zídka) rosn^ rósf, poczesny, raiiosny. zawisny (závistivý), (
=
rtnouti zaboiti],
vrátiti se),
—
—
—
síac (stláti): *)
**)
v
spis.
Vyjma
= —
est. jen: jed jeti; id
—
re;
v
jíti
dial. (vých.j asi
=
p. iáé,
hith,
jak v pol.
iéi,
iti.
74
h
b)
de1n
r
covkou -nouti
i
c e k,
g
ích), a
retnicep,
ín^c, -nuti, -noti, niti)
tu
6 (v),
ped
onde ve všech
konslov.:
kyfvinouli, tres(k)nouti, ka(p)nouti. iiy'b)nouti: p. cis(k)n^, giasniic (gíaska. hlaskati, hladili |)o tvái), Isn^c pi-i skupin skn vždyl), ginq.é. dial. chyní].c (chy(lesknouti házeti), kinq-é vedle kiwn^é. pak grzesc (hebsti), skuse (skubsti); r. ;i,BH(r)HyTb, TH(r)H\Ti>, TÚCHyTí>. rHHVxb vedle tú6KánHVTb. Léž accth (dep-s-ti), CKycTii; jsi. ti.sHVTb, KányTb noti, prasnoti, br.snoti. prsnuti. pisnuti, tonuti, ginuti. ale digiiuti, p. džvvign^ó a grebsti, skubsti. Ve všech slov. šmahem vysouvá se v po ob-: obív)las, ob(v)aliti, ob(v)]eci; c.
|irys'k)iuj,c,
—
ba
-
=
—
c) srbskochorv. nes-ti. nes-em (neužíváno, místo nho uduví se nosím) vysouvá s, složeno jsouc s |)edložkami:
doneseni: do-nie-ti, do-nie-o
= donio,
doniela.
í; 48. P e d s o u v á a vsouvá se f a / ped náslabiné iiosovky (§40.) a vbec k obmezení i'ozzevu (i; 28.); krom toho jest vsouvání ješt v tchto pípadech pozoruhodno;
zmkovací
1.
2. Jsi. 3.
)i
iio
retnicích (§ 14.) solih:
tepsti. gi'ebsti. zaljsti atd..
vkládá se od
= snm,
(emvh)
.ib
Ij.
ped
_/
jeho
jí,
jak v st.;
po pedložkáeii vbec:*) s-jem ní, nlio**), po-ntí (poj^cie,
=
noHHTie) 4.
do skupin
jiné slov.) d.
t.
vkládá eština (nkdy upravuje si r, ct\ v ní (v
zr, nr, sr
podobn
pol.,
pol.
zídka i
rušt.)
naprosto zavržené: kundrát, nozdry, nozdrze, HOSApá- nozre (nozde); stíbro, srebro cepeóixj. srebro; stetnouti cptTHyxb, .sresti sretnem; steda, sroda, cejje^á i cpe;],í, srieda; straka, sroka (stroka), copÓKa svraka: sted šdhI. e])é,T,HÍH, sred; strohý,
s(t)rogi,
sl. rieda,
''')
**)
***)
V
cxpórin.
Hepe/i,á, ***
inalorušt.
nkdy
V srbskochorv.
=
ada.
f) stádo.
]•.
)
se i
zdraly dojrzaly, 3\ybjibui Irzoda.ý) reda.t)
tet
—
stída
opomíjí.
bez pedložek: njcua.
iijoni, njili.
75
44.
Duveli su zloinca (krivca) i zapfli ga u lainSjeo (sio) bih, ali nemam m.jesla. Tko jo ukrao onu srebro? Ono su tvoja bi-aóa ukrali. — (Jj studeníj vrelo!'Poji moje stádo Donio sam djeci hlieba. ali nisu ga jeli. Polárná striija^ izniela mnogo leda ii toplo ždrielo* atlantskoga oceana. Jedno krilo samostana^ je se srušilo^ u doba^ kobnoga putresa,' moc njegova poela padati upala sasvim. Pao glavom na konnilo ladje i umio. Gospodar je pravilno nasadio vrte i razveo ukusni park. Tko je preveo pjesme Preradovia? Preveli ili braca J. Po Zagrebu raznio se glas, da su pala dva kamena s neba. (Seli.)
nicu.
^
—
—
— —
i
—
—
—
Moí
ne y.Mep.iá. Ih;tHbiii KÓMuaibi, cjiy-ycánKa Mbi MÓoica Mbi.ioMT), noKpbiBáe^iCH ee oinepjiá ii BbíMe.ia. noKpbiBá.io.MTí. IlcK.ípT. cjKcrt ® iít.7ioe cejió. ^^tBiíubi yii.ie.iú BtHÓKT) 1131, no.ieBbixi. i^BtiÓB-b. MyHCUKii ná.iii Kfuiaiixe (i'>i:bTe) mu.'' iipoiiépeAt u,ape>i'b na ko.iííhu. (TbiHyTT)! OhÉ y':é npocTbiJiH. 7I,épeB0 xopomó pasuBfe.ió. (Vr.)
OTepT> c.ié3Li.
oxéiiT) vMepi), .•\iaTymKa
— —
C.iyra aánepi)
eii](o
;i,Bepb
—
— —
Ko;;;! BCiaBáfl Tbi Hiiiieiiib cbok) ."wo.iHTBy,
oMBAemb.
—
H
.leitJia
Peóflia,
ci.ia
^°
—
^"
Mojniiecb Bóry.
CH^^^a
—
—
CH^í-bJía.
y — CapaH'já'^ Bce
Tor;i;á
ct-fejia ^^
y.iexfe.ia.
Bóra
xbi
jieTb.Tii.
h BHOBb
IlyinKHHi,
'i vzení. - vídlo, zdroj iko \ bre. víti i víiti, vín. proud sr. struha, zdroj (struji, strumen tdial. slez. íka), ko. sr-B téci. * s.. r. klášter žrlo, p. žródío zídlo a ústí. neb proud. saniobyt). ^ doba jest nesklonné. ^ osudné zemtesení, kobiti (stsl. kobbi míti zlou pedtuchu, sr. naše pokobiti se. ^ sžeh, spálil ^ ruská polévka. '" dti, '•' '" zejména oslovení vojákíiv, kobylka. sela. sedla. s-jedla (sndla). •'
=
''
(
§ 49.
rozen m".
p',
*)
**}
Mkeni
mkí
v'*)
hrelnice
jest
se:
n,
.
d, t
na
h
(g),
ch
Mkeni.
..
nejdležitjší
1,
—
k,
^ = =
na **) r
mkí
í,
— se
promna
.
—
b.
souhlásek. Pim. p. v na b',
—
av.šak c, s, z na , s. ž (nehled k tomu. co pra-
v rušt. a schorv. na bij. nilj. pij. vij správnji: bl", niT, v polštin dzekav na dž, é, taktéž nkdy i v schv.
pl'. vl'.
76
veno v
§.
16. dd.)
na sykavky
rozlišením. Toto nazývá se nvadž nastalo v pozdjší
píinou rznní),
též
z,
c,
pejinaením ili prvého stupn a po-
tedy
s,
mkením dob
vývoje slovaniny (což jest
sekundárním.
Máme ale též mkení druhého stu m. kleré se provedlo juž v praslovanin (primární) a tudíž pedevším slovotvorbu ovládá. Prvé skupiny se tu jak na pi;vém stupni pirozen, ostatní ti skupiny ale rozlišováním i zmžováním a to: zubnice d, t na sykavky z, c, sykavky c, s. z na své ])alatálky , š, ž a hrdelnice k, h (g), ch (které na prvém stupni v sykavky c, z, s pecliázejí) též na sy|
mkí
dv
—
kavky palatální ,
ž,
š.
Píinou
.obou je následující jota-zvuk; rozdíl pak v tom pozstává, že pi mkení primárním hláska j (aneb zastupující ji b a i) úpln (vnitern) se slila (zmždila) s dotynou souhláskou, kdežto pi mkení sekundárním b a neslila .se vnitern, naopak zstalo bez pohromy a h odpadlo zanechávajíc po sob stopu pouze v mkkosti: strah-j-a. stráž-a, plak-JT} plá-i., draht-bšb, draž-šb, drug'b-bka družka, naproti tomu kostb kost, boh-i boz-i, žák-i žác-i.*) Ve kmenech pevládá mkení druhého stupn, v koni
i
covkách ohýbacích mkení stupn prvého i sekundiirní. Jest pak v koncovkách ohýbací cli mkení 2. stupn ped samohláskami (skuten, tedy existentním j-zvukem) prejotovanými (maz-j u mažu, maz-ješ mažeš, skak-j ou .skáu) a ob meze ped (pvodním) e**): mkení prvého
n
*)
Píšeme-li
koii-i;i,
-iu,
koh-íi,
koct
k*oh-h),
jest
-?ím'í>.
tu
»pre-
jenom graficlvýni vyznaením mf-líkosti jak soulilásky tak samohlásky: ko-a, ko-u, kos-am. **) Co do hrdelní c h, ch, k ped e co verbální sponou: peeš,
jni;ice«
peen
proti neseš, nesen, pleteš, pleten, a pak co do hrdelnic a sykavek (pedevším a všeobecn co do c) ve vokativu: Hože, duše, kupe, Souhlásky, jež se nerozlišují, se arci pirozen: n. knze. r": roHió gonie, XBajiio, cliwal-e, op lo orz-^; u b, m, p. c r na i, vkládá se dle 14. cc) v ruštin a jihoslovaniii i: Kawjiió kapliom,
—
mkí
1.
1'
ij
J^y)emmo, dreniljem, jiobjiió, íowie, lubie Ijubim, .iioó.TieH^ Ijubljen. druliého stupn i jest
—
mkením
lovim,
A
.'lOB.ueiiij,
jest to
mkením
mkení
lovljen.
moújiva
pirozené, pece
»palatá!ní in«. To má
velký význam pro jiiioslovaninu; ona dle § 16. pestala mkiti souhlásky (vyjma rozlišování), to ale týká se jen mkení prvostupového. d r u h o s t u p ú o v é h o palatálního), S t á v á - li podmínek ona je podržuje: konj i^kon-jii) proti dan (dbnb), kralj (kral-j-L) i
mkení
i
— 77
stupn ped zmékenými Nás
ie neb jeho stídnicí i) a ped ostatními 1,, samoliláskami (^>n]k-e ruce, rak-i rac-i«).
i,
i>
1
zajímá na tomto iníslo ne pirozené, nýbrž
arci
mkení rozlišováním.
pi
rozené ho § 5U. Jako jsou ohledn rozdíly v slovaninách (§
mkení
prvého znané i
16.),
ohledn prvostupnového rozlišování znané 1.
(^|)omíjí se rozlišování toto,
ve velkoriištin
v
naprosto,
5KIIKÚ. sr
b
s
(-ci),
ma
v
Dsledn
úva.
k o ch o r v a
t
š t
i
h
muhi
o
(muše), róki (ruce),
ped
r
Stídnice za k, h, ch jsou vbec c, z, vždy dz za z, eština pak místo s užívá
má
=
ch c, z, s pravideln:*)
(g),
ásten i:*) myuš tin se tedy provádí v eštin, polštin, n **) a vtšinou v maloruštin. 1
2.
ma
k,
slovinin
6orii (bozi), iiCKH (pec), iior-b (noze),
uradniki
t. j.
stupn
tak jsou odchylky.
s;
jen polština
vesms
š,
pol-
nepravidelnost jen jDed . Jest to zstatek pvodního s: p.J. Gzesi (-si), schv. Gesi (-sy) znlo v staro.: hluší, tak i muše a pol. musze Gesi a z toho Geši, glusi místo proti schv. musi. mr. iviycfe (i), snaše proti snasi, mr. CHact (i). ština
tuto
—
mus
45.
to jeden naród. Ubodzy chfopcy we ízach zarobku. Tato nie wraca Nie udafo go czekam i trwodze, ^ peíno zbójców na drodze. si§ nieustraszonéj odwadze! Wrodzy odniesli zwyci^stwo. (P.)
Gzesi
nie znaíežli
trwoga
'
Síowacy
i
w Pradze
= nepokoj,
z
—
— —
litevštiny.
(^bolbi, smréu (smrtb-ju! proti smrt-i, volj-a (vol-ja) proti Vsouvání T jest grafickým výrazem tohoto palatálního mkení. Sluší upozorniti, že když ped H) (ie) stojí souhláska palaláin mkká: c, , ž, š, š, , (V), píše se y (§): Homý nosze. Boacý wože, orze, chwale
bol
proti
vol-iti.
poznámku 2.). Vyjma imperativní koncovku -i, -ite: peci, peite. (Tuto výjimku má i maloruština nein, neqtwb neitT-b). Jest to nesprávné mkeni pec, pete místo pec, pecte. Za to rozlišují slov. st. jak v. . dial. náeí: tacega, velicemu místo takega, velikému zcela nepra videln, jest
(r.
arci op-H), xhíi.t-io, sr. § 9. *)
'2.
:
tu asi táž píina, pro kterou Polák íká: takiego. wielkipmu. **) V této následkem analogie) též u neživotných a v instrum. orasi loechy) s junaci (-ky) vedle správného junacima. I
mylné
78
i
(SI.) Danes prid(ej)o vísoki urádniki mésta k go^;pj ^ máehi.
z
in
kraljcvski sodníki
(Schv.) Ovi SL-ljaci su Cesi, ovi vojnici su hrabri junaci, u ruci. U ovoj prilici'' dao sam snasi oni se brané knjigu, ona v knjizi itala. Orasi su (o)voée, láž i pónos^su najizorji poroci.'^ Tiho, kó iizdási, izumiru'' sveti glasi.
—
maem
* ynuAíTe. (Vr.) Má.ibiHKH, HC ótrÓTC c.ráiuKOMi. CKÓpo, ^léXH H IIO.IHKU análOT-L rOBOpiÍTF) Ha H-bMél^KOM-B aSUKh, HO lloKMOHÚTecb, MyjKHKií, MáTyuiK-hHe sh.iiotTj ho pýccKH. yMeHHHKií"' u,apiint. He Jini h ne KJiflHÚCb, ^ áio hc n\ÚBjí,Si KynáiOTCíi bl ptKb h iHTáKtr^b bt> KHiírt.
—
—
B pyu,! ójiHcnys ócipHÍi híík. Cecípá hutAg ByjiÓHHHKH! "' HaneHiTb óoráio 6y;iÓK. ^^ B piu^T IIo.ihkh xa KocyTb pHÓH H paKH, i cyn;'tK)T('fl x.ion^ÚKH. 3aKH nojio^H.iH ca na óépesT (óeperv) ^Hícxpá. (Mr. ion.)
B
—
KH13Í.
—
'
=
zjev, podoba, srov. líce, obliej). vada, neest ^ místo: izumiraju, kratší tvar (ou orám) od iz-u-»/ír-ali, jako vzdechy od-u-mír-ají (uklidní KJiaiiýTb := klnouti, kleti, nezaklínej se. ' žáci. se). ^ rychle. * imíictb '" pekai. " housky,
paní.
-
*
píležitost
pýcha, vynášivos.
—
§ 51.
^
(stsl.
porok
=
lik
=
Mkení stupn druhého (mždní
a hrdehiic) provádí se v slovanštinách
-técn a
i
hláskov
(co do
podmínek
i
s
zubnie. sykavek velkou dsledností
stídnic).
Zde zejména dvíležito jest ohýbání sloves. Dých-ati má. dýchám dýšu. Poslednjší forma povstala z dycha-j-u ponvadž a nemlo ;
pízvuku. vysulo se a povstalo dych-^w, dych-jes, dych-je a zmkilo se na dýšu, dýšeš, dýše ve všech osobách. Tak jest ve všech slovanštinách pi slovesech na -ali. která tvoí formu na (prejotované) m, jihosl. -jem místo -dm neb -ajii. Podobný zjev jest u sloves na -iti (-ti) -im v polštin i ruštin. Naše a jihoslov. -im pechází v polštin na ie (e), v ruštin na k) ly); tak bývalo i v staré eštin: chodím, chodze,'x(i'3Ký, st. chožu, jako w^idze, Biiacy, st, vizu (hanácky dosud vizo), hoím, gorz§, ropio, st. horu. Ped tímto prejotovaným ie a K) nastane tedy mkení, tudíž rozlišování jak v pípad prvém. To dje se však jen v této 1. os. jed. . ivjHilštin v 3. os. i
inn.
.
:
chodza,
r.
xó/^ar^, vvidza, BÚj^sm,).*) Sr.
i;
75.
vývoj jest týž jak pi dýchati. Chodi-j-em, chodi-j-e povstalo chod-ju (je). Tak bylo by arci i, též chod-jiš a mlo by tudíž zníti chozíš atd. Avšak tu nastala juž v pradob, kdy 1. os. jed. . a 3. mn. . ješt se držela forem: chodi-ja *) Historický
(u)
vysulo
nepízvuné
— 7íi
Mkí
so
ledv:
sykavky
a)
mažu (-em\
c.
s,
na
z
, ,
ž
všude: ote,
íšu
i
(-cm),
nošen, vožen, nosz§, \Vož?, Hoiný, BOýKV. 45.
—
Chlojii nosza wož^ je do domu. (P.) Ja kosze siano zbože na strycli. ^ Jestem zapioszony na obiad. Pan nie otrzymales zaproszenia - Konie si^ pas^. na skoszoné.j íiice. uoKoszenie 'i?\k to ci^žka praca. Gaíy dzien noszono .siano. žono trow^ i
—
'?
—
i
i
(SI.)
—
strieva hiša
ožja,
—
Nabrušen nož rad eže. Sosedova hiša
trajalo dolgo.
Ivošenje in voženje sena
je visoka,
naša
je
in
vi.šja
jo nižja in širja.
e
^omóh, KpeCTbÁHe^ kócíitt* (Vr.) H Komý ipaBý n Bo-vKý Tw He CRit.emL ctHO H BÓsflTt CKÓmeHHoe cbHO Bii rópoAi>. Coóópij^ j-Kpámeni. ko.ióhhok). CKasáib TO, HTO a. CKasKV. fl Homý ctHO Ha chumiKiy.
—
—
'
pda. pozvání. KptnoCTHO -
nocTbane, cTiflHíÍHb.
*
'
—
sedláci ceJiÁHe; slovo to povstalo snad z: Kptkesan xpHnevolný sedlák, mr. KpenaK
=
—
velechrám.
b) zubnice
t.
d rozlišují
se:
—
aa) v p o 1 š t i n é na c, ds {za. z), jak v eštin: svt-ja swiéca, svíce, pe-chad-jati. przechadza, lec§, letím, wodz^
vodím. bb) v s r b
in
na
c,
^":
—
s
k o ch o
r
va
t š t
medja (meja)
i
na
n
= meze,
c,
dj
(džj,
v
svea (svea)
s
1
—
ov
i
n-
svíce,
(žutji) žlutší, mladji (mlaji), rodjen (rojen), mlaen (mlaen). jagnjei (jagnjeji), žedja (žeja), žíze, pol. ž^dza
žui
(pragnienie), grad-iti (stavti): -gradjati (-grajati) ,-gradjivali (-grajevati), saditi: -sadjati (-sajati), -sadjivati (-sajevati), vzbu-
/=
chodíš; ruské chodijat (sr. mor. choa chodijatb, kontrakce ije na dija vedle choá a chodu* nejdéle se udrželo a když i vypadlo, nebylo Tak jest i pi slovesích na více vdomí, že nutno d na z pemniti.
ti (4th1 Ja snad
— tém jako i:
se tu vyslovovalo a to se kontra!ii)v;ilo na hoíš, kdežto v hor-ju.
í.
os.
hoi-ješ aneb hoai-ješ i; vypadlo:
nepízvun
— 80 diti: uzbudjati (vzbiijatiX part. gradjen f.srajen), sadjen (sajen), uzbudjeii (vzbujeii).
v ruštinr' na c (š). ž (žd), v mal or ii.š I n na dž (ž): CBliMn. ii.iaim. (plat-JT). sr. plátno, njiáxbe odov),
cc")
c (š),
i
Me'.Ká, ýKasK^á,
xoacý (xó^Jícy),
ii.iaMCHT. po^KAí-nij (pó;T,5i:eHiibiH),
íivýKAí (nouze, nedza, midja, niija)
vidím, npoiío/i,HTb
i
upoBo^iíáTb
:
Jie^ý letím. BirvKy (BÚ;i,5Ky)
-BOJK^áTb
(
BÓ,T,'/KaTH),
óy^iÍTB:
(óy^í^ene), xoahtb: xovK,T,éHÍe, oó-xásKUBaxb, (a^HTL, cajKáTB.*) óy/K',i,énie. iipoóy3K;j,áTb
Nkdy, pec ale jen zídka (zejména pi komparativecH a slove.^ných píestích) rozlišování se opomíjí: krat-ší. kratóí, kráí, chodní, chození. Tak dje se nkdy i u sykavek: vození místo vožení. 47.
—
Ja míóce pszenice, oni míóc^ žyto. Siedze w ogrowidz§ áliczne kwiaty. Z radoái ia (po)wracamy \v rodzinny kraj i posvvi^camy sie pracy narodowéj. Ojciec Lapoczycy sporzq.dzaj^^ sobie powróci jutro z podróžy.^ Spuszcza si§ juž pomrok mglisty, wszystko bro z košci. powraca z l'qk i pastwisk do dworu Konie lec^, stádo cit-lic zwolna kroczy, gospodarz, cho utrudzony, udal' sie do Chodzenie na przechadzke jest zdrowq, zabawa dworu. rozrywk^. ^ i (P.)
dzie^
—
i
—
—
—
.
.
.
—
(SI.) Solnce vzhaja i zahaja. lovk obraa, Bóg obrn. Kranjsko deželo obmejujejo visoke planin.^ Vsakemu dojde. ' ogród izují zbra.
= *
zahrada.
^
podróž
(sr.
pasBjíciéHie, vyražení,
* Tyto
po-draha) cesta (innost).
^hory (zvláš lesem
''
po-
porostlé).
na prvý pohled nápadné rznosti nejsou nic divného. Slejon , dj :^ d (dž) vlastn ž; eština j, ledy tj pestávši sykavky mkiti, pijala nezmkené c. z a po ní polština, ruština dle obdoby sub a) a c) palatální sykavky , ž. Že se z, ž, ž se tu zubnice s následujícím
=
mla
vedle s dž a dž, vysvtlí se podotknutím, že stsi. a žd jest pozíístatek starost št, žd Slov. j vysv(dz51o). tluje se tím, že š rádo pechází v j: sl. terajší teražší, réší, rajší -radši, slaj-ší slad místo slaz)-ší, chujší chd- ichuz-^iší, a naopak
stídá se i zvuk dz
dz,
S
—
—
i
—
Ostatn íkáme i my: nalirai-ovati (hrad) místo franc jour il giorno. nahrazovati ald. následkem asi mylné analogie: vyhrožovati (hroz). Sr. Gebauer: Hláskosloví § 108.
81
mu
Tuji* l.judjé prihajajo iz Ljiibljane zanašo prijatelsk družlx). Teleje mes(j ni tako dobro, kakor govéje. Jaz se zdaj ' vraaiii iz Celovca. Jaz sem po-
kai
je prisojeno.
i
liajajo v ^
sodil
ramo
jednemu
denarja, prijateljem moizhodni me.ji Koroške so si postavili
svojih
posojcvati.
—
prijateljev
Ob
Obi
utijene^ tábore, hringe. -- V devetem sioletju je bilo v Karantaniji innogo sel in utrjenih mést, které nam razné listin poimence navajajo.^" (Schv.) Ako dva psa jednu kost glodju, lahko se pokolju.^V Teba izvršiti, što nam(a) bilo zapóvjedjeno. ^"^ I najmanji trud se placa, minuli se as nevraa. Záudjen zapita tudjinac: Azar ti jesi moj rodjeni-brat? Djeca dosadjuju ^^
otc svojom vikom. Domovino májko sin se krece,
od radosti suze
FjiaaáMH
(Vr.)
xoacy.
^^
— H mo.ioiv
(o^úmh) x.i-feót. ^^
K
sree!^*
tebi
opt
lije.
bújkv, Kor;tá :Ke
ymáiviH
bh
cjibímy,
HoráMH
óy^^eie mojiotútl ?
—
Ctoá na n.ióma;;ú '" h vjihjKÝ na npoxósKuxi. ii BiižKy npiflre.ifl, OHI) MCHH Hc BÚ;íUT'b? TIo qeMv tli laKii rpÓMKO ^^ xoxOTcmb? Ohh HacB ne saditi;! ioti., 3ili Hxt cenqácB^'-'
—
—
saM-feTHJin,
H uxT> Bcer^á samtqy,
Kor;i,á npi'fe3'/KáK)T'L.
—
Kor/i,á
BOpoqVCb sáBTpa, OHT> Bopo^aeTCfi Kopúiía'-*' ecTb Kopá cl Kopú^meBaro JiáBpa, -^ eiKe;iHéBHO. oqHu^eHaa njiéMfl hcBépxnen kovKhííh. II,biráHbi H3BtcTHaro nopoHcxo3K;i,eHÍfl h BÓacy b-b niixt noTÓMKOB^
TbI BOpÓTIlUlbCfl HRSájlT,,
fl
B—
—
—
;
^ Cizí; vytratila se
koen
tjudj got. thiud, proto p. cudzy.
mkkos ta proto tuj-i atudj-i,
=
r.
^jaks-d
qyaci,
(^zde),
.
cuzí,
tak s(a'!daj
v jihl.
= te.
* pjil, posojilnica záložna. ^ tvrd-i trd-iti, utvrzené, opevnné, '"jmenovit uvádjí pol. uwadzaja. " kláti, rváti se. ' rozkázáno jak v staré eštin, pol. zapowiedž opovd ohlášky, r. desatero zapovdí, sr. zakázati (objrdnati a zabrániti). " jsou na obtíž, též r. ^ocá^a mrzutost, zlost. ** matko štstí: srea (s-ret-ja stetnouti), ko. ret ob-rsti s-rsti,
=
—
'^ kretati kre-nuti, r. Kpanyifc KpeHyTb, KpeTajb. pol. krzata (stupovaný koen kr^t. pol. krecií', . krúti) pohybovati se. vyraziti na cestu; v polštin pospíchati s prací, pobíhati, sr. kítek. jenž se v dom ketá (krzata). '* též obilí. -" skoice. ^* lavín '^ hned. '* hlasit. " námstí (ploské místo
nalézti, objeviti, sejíti se, sret-ja i
=: štstí.
=
i.
(vavín). c) hrdelnice k, h ve všech slovaninách
s
mkí
se na , ž, š stejn ch (h) velikou dsledností: strah-ja stráže
(g),
6
«
S2
duch-ja duše, dnig-bka družka, pek-ja péct suš-ší, vlek vleeš vleen, matin (k-b-nt,*) macošin, Bože, duše, junáe. .
d)
Skupiny
kt,
ht
—
zmžují
se:
— nejdležitéjší — na:
—
(p.) c:
pec,
moc
— —
(r.j
c ne^b,
péi, moi (si.) c péi. moi (stsl.) št pešti, mošti;**) sk na (.) št: pražští, veštt (vesk); (p.) szcz: vvrzeszcze (prascy), (r.) m: Hmeiut (acKáTi., hledati); (jshl.) št: veštti, st na szcz, m, atd., vtšinou jak v eštin.
Moqb
(schv.) c:
Poznámka. O jiných, o sob velmi dležitých promnách hlásek, na píklad >stupování« proto blíže se nezmiujeme, ponvadž nestává v té vci Jen upozorujeme: vbec stupuje valných mezi slovaninami rozdílíiv. o
—
—
pro-hán. dial. pechází-li sloveso do V. t., kmenové o na d: honi -háat. pol. ganiaé; ruština to opomíjí: roHiiTb inpo)-roHárb. BO/tiÍTb se (npci-BOJKáTb, provázet, avšak mívá tvar na -HKuTb, -aio. pi roiiiÍTb, y-Ton.iárb utápti. stupuje: xofliÍTb. xoac/iáTb, y-xáMCHBaxb ópóiHib. ópocáxb. KÓniiiTb, KOHiáib, o-KáHiHBaxb y-Tán.iHBaTb 0T-6pácuBaTb. Ale KjioHiiTb: KJiaHÁTbcíi (klanti se) a y-KjioHáTbca ina stranu se ukloovati, vzdalovati), yKJiáHiibaxbca. Sr. § Stí. 2. se,
—
—
Zadovoljnost^
48.
—
srenega
polovica
je
—
nmž
života.
O lepem spomladanskem jutru je pasel pastirek ovce v lepi dolini med zelenimi gorami. Veselo si je žvižgal, pél in poskakoval. Kralj tište ^ dežele je ravno^ v tem kraj '^
(SI.)
hodil po lovu. Ugledal veselega fanta^ in ga vpraša: si
^
»Zakáj
tako vesel, moj ljubek?«
Pastirek pa
sem
in zato '
sem
spokojenost.
této, isti
znamená
istota =z bytost.
*
^
*)
V
s-po-mlad,
práv, zrovna. r.
(=
-i
také: týž, ten
chorv. pitati (upros)
mu
kralj a ni poznal in
odgovorí:
»Sreen
vesel.
samý '
=
vigred, proljeée) jaro. ^ te iste a tudíž i stejný, istina =: pravda,
z ital.
sprosi (vopros
=
hoch, sr. fantiti se. * vprositi, vpros) tázati, p(y)tai se.
ruštin a vtšinou v jihoslov. ped píponou -in nerozlišuje je-li ped Ong-in, též (schv.) guski, majki za gusci (dati\)
—
se: majk-in,
k souhláska. **) V maloruštin (zejména v Ukrajinském náeí) nezmžuje se: cxpHr-TH, mof-xh, xeK-XH. tedy: neKTH. peK-tH, npar-TH (práh-nou-ti .
88
»Kaj
te
déla tako srentga'?*
vpraša
kral.j.
Pastirek sprva móli, nato zane pravili: vRumeno solnce mi šije' iz nebeské modin^ hribi^ in dolin zelena in cvetó ravno tako lepo za mene, kakor za kralja. Imáni zdravé oí in zdravé roke in noge. Vsak den se do sitega najém, pa tudi toliko zaslužim, da lahko izhajam. " Pové.jte^'' mi, žlahlni gospód, ali imá kralj ve, kakor jaz?« si-no-ti,
'
pohmoždnin
hbet.
vycházím.
^
'"
^ lesknouti
ciárb
si-jati.
(O lehké
se, svítili,
anob sinici na tle), povzte.
^
sr.
chrib, kopec,
pro-si-nec, siný kíb chrebet.
=
49. Staiíczyk. (P.) Raz byfa mi§dzy panami o tem mowa, jakiego zawodu- najwi§cej jest ludzi, Gdy róžni róžnie utrzymywali, ^ przytomny tej rozmowie biazen królewski Staczyk rzekí. že doktorów. A gdy temu nikt wierzyó nie chciaí, wyszedl Staczyk na rynek Krakowski podwi^zawszy sobie '
tež
chustk^^ zeby. Jaki taki z panów, spotkawszy znajomego Staczyka, zaczyna mu doradzaé najlepsze, jakie znaí, lekarstwo na z§by. Natenczas Staczyk, dobywszy ^ tabliczki, niby dla napisania owego lekarstwa, zápisy waí nazwisko každego takiego nieproszonego lekarza a poniewaž znaný byí v calym Krakowie, w kilku godzinach zebraí bardzo díugi spis^ owych ' doktorów i wygraí zakíad. L. Semieski. ^
hodn
Jednou. tvrditi,
ÓHTbca
povolám.
t.
j.
^
trzyma,
udržovati tvrzení
*
tímati,
držeti,
šátek.
^
vyav.
utrzymywa, *
seznam.
''
rozsázka,
061. aaKJiá^-b vsaditi se.
50.
Kukavica.
(Srbska pripovedka.) (SI.)
Kukavica^
je jedínega brata,
je bila
od zaétka zála^ deklica. ^ Iméla ez vse Ijubila. Vderó Turki
ktérega je
ale též bídák, sketa; tento význam souvisí s: ku ku krásný, zel, zla mi, kukati (ch.) naíkati. zál-zála zlý; totéž slovo, opaný význam povstal asi takov, jako my íkáme lichotiv vy jste zlý, šelma atd., a pak se popletl, tak že (v prostohorší znamená pknjší (!) device; od ko. c?e pochází: gorji hochV de-(deti )-la, dé-te, déva, de-vica, djevojka. pak de-ek (-ák de-va a dekla, dekle -éta i^dve dvk-i a deklica. ')
meni :=
mluv)
kukaka,
=
bda
—
'"*
=
=
=
S4
V drago domovino. Vse, kar puško nositi more, se jim poTudi brat oménjene-* deklice se vojšakom pridruži. Osóda hoe, da mora na bojišu junaško svojo kri peliti. Sestra to zvdti se podá na brég |>otoka in méša svoje solzé z bistro vodieo. Tu se tako dolgo žalostí in pláe, da .se bog nje usmili ter jo v kukavico pemní. In še dan današnji se ez lice Srbinke solzice vderó, kukavico kukati zasliši. stavi v Jjran.
—
e
z-minene.
51. CoB-fext
BpaMá.
^
Pa3i. KTÓ-TO BCTphTii.7n> oT.iÚMHaro 2 MOOKÓBCKaro 3HaKÓM0Mi) j^ómt u Honjíocií.TL V Hcró coebra. »no3BÓJibTe BacL cnpocHTb, HBiiHTb BaeiíjibeBHMTb,* CKaaájii, oh7> CMy, »BT) KaKÓe Bp^iwH npHcoBtxyeTe ^ bli ivih^ o6^/i,aT>?« (Vr.)
BpMMá
BT)
aio
>»EcjiH BLI,
Kor^á *
xoTiiie,
oxBkiá.Tb BpayT>, »to KvmaíiTC,
MÚJiLiii, óoráTbi,"
a écxn
bm ót^HU,
Rada lékae; vra, slovo
^
xaKt
—
starost., v jihosl.
Kor^a MÓ'A'exe.«
dnes ^líouzelnílv* zna-
ící, souvisí s pot. wróžyé, wróžka, r. BopojKiÍTt, BopnacK.i, jlisl. vražiti arovati, iiádati (vrážka). ' znamenitý, z ot-lik-nyj, lik, == podoba, tedy nepodobný, nezvyklý; sr. roz-Ii-ný, líce, líiti; viz 34. cvi. 55.
=
^poradíte.
*
bídný
=
chudý.
52. Lažijivi
prorok.
(Ch.) U nekakvoj zemlji oglasio se lažljiv^ prorok. Car od one zemlje dozove ^ ga peda se i, iznsavši u závézanoj vreci^ lisicu, ree mu: Ako pogodiš,'* šta je ú toj vreci, pravi .si prorok, akoli ne pogodiš, pogiibit éu te. Onda^ prorok zamislivši se málo ree pólako sam sebi: »Ej, lijo! ' Bogme. .sad si dolíjala.« * Guvši to car. odmah póvie:^ »Pogódio si. lisica jest.< I tako ga otpusti ^" kao právoga proroka. "^
—
i
'
•
*
lu.
Ted
'''
lživý,
po si
t.
j.
tichu.
falešný. '
doliškovala.
^
^
pozvati,
zavolati
aor.
^
pytel.
žertovné synonym, jako na ihned zvolal. '" propustil.
liško,
*
uhádneš.
p. vujo
(vuk).
BopÓHa
5,').
H paK.
(Ml-.) .leiíjia BopÓHa uaji, ósepoiM, /ihbiiti.ch: j\'í;hí paK; nan eró, cV.ia^ na eepoí i ;ivniae saKyciÍTn. lU^^tHií, paií, mo iipHXÓAHThH aarHÓiTH' TOHOpiiTb »Ah. Bupóiio. 3HaB íi TBoru '
:
i
óáThica h TB
'ló
311 Típ,
mo
aa c;iáBHÍ
iitiíi^Y
—
6\.iú.«
—
>yrv,'^
roBopÚTb BopÓHa ne oTBopHEOiii A3K)6a. »I cecrép h ópariB TBoix 3HaR, o;i;.iiÍMHÍ nTHuT 6y;ivi.« »yrv,<> oyp^iiiMe " no])ÓHa 3H0B. »Ta xoTb xopóuii utúu^í óyjiú a Bce-^'" ;i;ajiéK() iM ji,o Te6e.« — »Ará,<' KpáKnyjia Bopóna na Becb pox'
—
—
i
nycTHJia pana b óaepo.
Bí6ji. ajih mojio^i^kí.
chnap, chapla ho. - ci.ia sedla. n'n^ó)-HyTH hy^b)nouti, pioti ^•bb-nou-ti. hnouti, rHýTH, pol. giaé, sch. gnuti. Oba koeny sluší ve všech slovaninách rozeznávati. Ale ponvadž b brzy se vysouvá, brzy nevysouvá. máme sch. nasibati i naginjati (pol. ugmaé sie, inr. zahinati na-u-za-hýbati. vr. HarHÓáTB. Hariiuarb. ale noin6áTb. uonióeJib. mr. aaiHÓáxii. * zobák. * brumlá. pece. celý ret plnou hubou. •'
'
=
''
'''
54. JXeBOJKa
ii
=
py>KHu,a.
(Cpó Ka iiapoAna necMa.) (S.l Ax, Moje Bo/i;o cTy/íena! H Moje pyýKO pyMena! HIto-c Ako 6' xe xaKo paHO pasr^Bajia? He inTa:M tc :o>iy xpraiii. Maji],H iprajia, y mcHe 3iaJKe ne uMa: aKO ó' le cejii (cecipn) xprajia, ceja ce Moja y^a-^a: ^ aKO ó' le ópaxy iprajia, ópax MH je Hinó na BOJCKy;- aKO 6' le ;:íparoivi' iprajia, ,T_parH je Men' ;i,ajieKO, npeKo-'' xpa rop se-iene, npeKO ipn BO^e 071,
—
CTy^CHe. '
vdala.
-
bratr mfij šel na vojnu.
orx
'
pes.
Anekdoty, drobotiny.
Z (I r a v II k se je hvalil |ii(tti svojemu prijatcljii od^-Verujciii. vetniku »Moji recepti vselej pomagajo.* verujem,« odgovorí odvetnik, »e bolníku- ne pomagajo. pa poinagajo tebi in lekarni.<í
:
'
'
od-vtiti: advokát.
^
nemocnému.
86
Tury
sika: Czy nie zdarzyl'<j si^ tu jeszczc nigdy aieszcz^ácie przy szukaiiiu szarotek'?^ Przewodnik: O iiie, nigdy. Turyslka: A wiec nikt jeszcze nie spadí \v przcpaáy - ale sami obcy.* Przew.: O owszem My5KHK'b
chna a ^pyrÓH HX^''Th eiMV iia o^poB'." mto Be3einb?« »A écjiH BH;i;Hmb, hto »KaKÍfl AP**Bn, Bt^t y tcóá cbno!* cííHo, trktj aa^barb ii oiipáiiiHBaemb?"
Bciphiy.
f^
B03'b
Be3eT'b
A
*3;ipáBCTByíi!
—
—
—
"^
Nekakva ciganka
ekla:
je
—
»Da iiiiamo másla
»A ja bih ga ovako brašna", pa bismo si izpekli kolá. « rukom, kao da sto naglo io (jeo),« ekne cigan-e mi-uéi »Zar hoceš ti sani izpred sebe uzima'-* i trpa ^" u ústa. udari cigane po glavi. sveda^^ poje.š"?« govori stari cigán i
**
—
i
^'
Bcerflá laK-b óý^exi.
h óbiBÍJio. TaKÓe-L na^ípéB.ie Ó-jIblH CBtTl.: YyeHHblXTj MHÓrO, VMHblXt MájIO, ^^ 3HaKÓMbIX'b a flpýra ntTi). TbMa ^^ nyuiKHHi.
S r (j d p o e ó w licznej rzeszy '^ niknaé w blekily ponad szczyty wyraža každý gotowosc. Ale žáden sie nie spieszy przez svve czyny pn^é ^' \v wyžszyny u d z k [| m a i o s t k o w o á . ponad
—
t
—
1
Lach (Tygodnik
»BbK)Cb o6t> Tbicflyy pyÓJiéfl,*
3
^^ ixo bcp 3iópe Bbinbio na IIpHm.iH MyjKÚKi. flpyrÚMy.
a K.iá A'b,
rOBopii.Tb
illustr.)
—
= ^
=
^ karpatská protž, kocia íapka: szuka liledati, naše šukati pobíhati, jak se dje pi hledání. * cizí; pedložka: ob (=okoloj a-tj-i obcí. kdo je okolo nás, nás, tedy cizí. Z obt tb povstalo obec, od lolio obecný, kdo je v obci spolek, ob(p.j pítomny, (r.) obšestvo šina obecní (volostnyj) statek, obina. obšij spolednv. (si.) obina. ohinsko svetovalstvo obecní rada, oban, (scbv.) obina, obinar. ^ vstíc. * ciipocrixb, cnpámHBaxb tázati se. ' mouky, (stsl.) brašbno jídlo, (r.) óopoiuHO mouka, zvláš režná. * micati miem, inknu. (po)-mykám pohybovati. ' ped sebou vzjímá (bere), '" házeti na hromadu, srv. trup). " zdaž chceš sám vše snísti. '^ z devná, '^ roz-umných. '* známých množství veliké až je tma. '' Ve z dávna.
—
vn
= =
=
pvodn
tedu etné íše básníkv. '
malichernost.
=
=
'*
iním
'*
=
=
=
nepospíchá, aby svými
sázku. mor. zakládku, sázím
iny vypnul se.
se.
87
K^ My»CHKV: ^Hycb. h^h MÓpe naib hjiii ^jibA TÚenqy py6;iéfi!« A OHb OTBtqáeii): »npyAÚTe^® pbKii moói. Bo^^á b-b MÓpe He TCK.iá, Tor^á a MÓpe BÚnsio.*
O t a 1) n i. Neraam srebra, nemam sulia zlata, da ga Tebi svijem okó vrata; al' što imam ostavit éu Tebi. i
Veljko Obradov.
On: M^drzy ludzie tylko gíuitcy twierdz^ twierdzi stanow^czo? Pitao godinu?«^^ samo
u
6 Ha
rá u j
ti
cbBÍTi j},ójiH,^^
(5
Ha cbbítí
<3
JllOJlVl
,
;
dává e agani(a) na » Sta kad^* sve kazívati, nego ti dávámo.« »Pa šta?« »Dusu.«
»Xemam
kázati, sto
[\ji,á,ii
t
Crn6gorac
—
ici;^o zavvsze pevvne w^tpliwoá. a n o vv e z o.^^ Ona Czy Pan to
niajcj,
s
bójih, ^^
'^'^
:
—
a XTO a xto
i j
— a
eí
3Háe?
ei
Mae?
— —
^'^
Cpí6jIOM-3;iOTOM CHfOTb, ca nanýiOTb, a fi,óm ne SHáiOTb HÍ BÓJii.
T. fflCBHeHKO.
Pitali su ciganina:
Pr
u
—
Ha CbBÍTÍ
lií flÓ.lí,
trojice?*
t
*Ja se bojim t
e
i
»BojÍ3-Ii
dvojice,
pa
se, i
cigáne,
da nijesu
svte sveti.«
1 j.
Što je mjesec kraj pustom', tužnom'^^ noói sakritomu. Sto je slavulj miloglasni tihom' gaju žalostnorau, Što je velo biste vod putníku ožédnjelomu ^^ To je, sinko, vjeran drugar^" i prijatelj srcu tvomu. :
B. Jablonský prev. ''
zastaviti (proud).
kesan. " naírok,
^°
pochybnosti.
''
J.
Milakovié.
rozhodn, urit.
" poddaný
platy a dávky. " nemám kdy (asu). ** osud, zvláš šastný, též pol. dohi, niedola; slovo povstalo stupováním od ko. údrl významem a povstáním stejno jest štstí, del, pozd. dl, tudíž od s'b-§st-ie r. ciácrie, pol. szcz^šcie. ^^ vnle, volnos, svoboda. *^ lesknou ''* žíznivému, žedja. *" místo: drug. se, ** smutnou noci. totiž
=
;
»IJ,HraHe, iomv oo6i x;1th ne iiORpÚRin?* "Ta xenép xenép iiOKpHBáxii, kojiú ^.oiy-^^ i^é? »Hc noró;!ía? A Torflií na mó'?!« iioró^a!"^'^
—
—
IIhtšb ca PýcHH MocKajin:
Kg.iií
— »Hy, KájKC MocKájib, Be.iÚK^íeHb KOJiH BOCKpecéHe?« — >y nac mo
j(,eHh?< ^3
»Ajie
aOBVTb BOHH BOCKpecéHeM).
b
—
»Ta hk
iiT,
Bac
ajie
eejiHK
e IleipÓBKy." neAi.xí'
aK
^^
—
(a uej\\jiio
^^
Xjion^^ máe a^í AvniH, sMHy i Ténjiy Hk b 3iimí 3Mép3He i xýxHe b pvKy, to rpíe ch xénjioB syniéB. A ak B JiíTÍ CH^e oóÍAaxH li xýxHe Ha ropÁqy cxpásy, xo Ti ocxýflHTb^^ 3ÚMH0B AyUléB.
Hkóto
KáiviiHflB BO^í
IIpHHmoB AÍA Torflí
Ao óoraqá
^'
xa
niíporó Vb;
Háfióijibiue ?
Ká',Ke:
He MáK), Bjj^Eui, naporú
Iji^ú,
xa
—
npócHXb
^ypnó
—
MÓKporo. x.xToa. ^^
si
A
601
;ím
eani x.7ií6a
ím.
Kýivie, Ha mo-óo bh Bámoro cima jKénHxe, ra xo me AHXúna, xo AypHé^'' CKaaáB KyM kvmobh. A xoí bí^hob b:*" Ba KVMOHbKy, xa-60 xo ^ó^pe AýpHfl ojkchhxh, íik ao pósyiviy AiH^e, to ne cxo^e. *'
—
aHeK-^ox napo/íH.* THaTioKa.
I3 >'ra;ini;Ko-p3CbKnx
BoJiofl.
lovéško asom. Pomladi léta
enj a se dá najlepše primerjati letnini podobna mladost. Poletju-*^ sliná*"* só
ži vij ^-
je
mladeniev in devíc. Rodovitni'*^ jeseni je jednaká doba. moška doba pravi. Zimi je podobna naša starost.
kteri se
—
A n y ní no, ale jak bude povelký pst velkon. ^^ híka slov: velkor. jest BOCKpecénie nedle. vzkíšení, velkonoc a B.)CKpéceH>e '"' pol. chíop chlap My^iÍK'B sedlák, ^"ochladí. ''^ zde žebrák. ^* hloupý. *° '®roz.: to (syn) hloupé dcko. óflpoB-í.Tb i-BÍfl.i^) správná forma od: odpovd-ti (odpovsti), nyní vd-ti; odpovdl; tak i výšeiB za tjn> *' ne ze-chce místo •bji,-n'h od ícth i Yctií. nebude chtíti. " též vigred (= východ) jaro. *'^ Též: letu. ** s-li-en, podoben, slika obraz, za to si. obraz líce. *' plodn. " dészcz padá (padze) když hoda (pkné poasí). ^' velkonoce.
=
^^
=
—
=
prší. '*
—
=
=
—
!
89
HeK:iK(»B
XcpHcroBim
aaiiHxao
KH;(,njy,
Tpea
.tii
ne xpeóa. OH^a Xep ueroBai; ))/I,()6po caM yqiiHiio! Moja jKena xxe.ia, fl,!L th nouectMi jarfbe, ja HiicaM jy iioc.iymao.<< »^o6po je Ka^uiTo iiaMexHy"' iKeny noc.iyiuaTii," pe^e Ka/^HJa. II
•/Keuy nocjiyuiaTH,
a Ka^nja OAroBopii,
/;a
:
—
Pítali psa: »Zašto svakoga repom*^ pózdravljášV»Za
to,
jerbo klobiika
K
e T B a.
JI
nemam, « odgovori
Se.iena je ipasa, MoMa Ha H>0H cnaBa,
A *^
Bajap^^ Bexap nnpHy,
y
AHpHy, CyKani^a ce inope cyKífcy joj
^^
^^
Ao
Hoacima BupH...** hoho ^^ óejia !
Bo^a xe
Ha
pas.
o/i,Hejia!^'
mchh
^onejia!
B. PaflHieBHh.
=
rozumnou; pamjet též rozum. *^ ocas; srov. . ap, pol. rzap, rumpf. ^* spí *' vijící se vítr, vichor. ,*° pir-nul fouknul, zavál, sr. epýfiti se (nafukovati se). ^' dir-nul: vnilvnul, též dotknouti se; od toho díra, r. flbípá, schv. dira, pol nesprávn dziura; dirati naše ve-dbrati se. " víí ven, vykukuje, sr. z-víiti, sko-víiti; toto sko jest totožno v epýiti. ** místo nogo (noho bílá). ''* Kéž odnesla; touto vazs nech mi dá. bou nahrazuje se optati v; sr. naše dal, dala mi ^*
=
nm.
e
t
=
III. (Nauka
Tvarosloví.
odmianach wyrazu.
o
(lípo
opMbi).
— Nauka
—
HajKa o — Nauk
o oblicima.
^opiviaxt o
oblikah
(oblikoslovje).
1.
O
flexi
í
o ohýbání vbec.
Pomimo tisíciletou oddélenosf plemen a lzný jazykv slovanských jsou koncovky skloovací asovai vbec totožný, jen že tutam dle zákonv § 52.
vývoj a
zvukoslovných upraveny. Rod shoduje se až na nepatrné úchylky:*) (p.) íeb, fbu, cesta) mase. fem., veer (m., fem. (schv.) glad, put (pou a -vece- neutr ), doba (nesklonné neutr.) a p. u severních slovanin jen v podstatných íslo dvojné mají Slovinci jm. v pranepatrných zbytcích dochované (Lužiané) dosud v plném rozsahu i u sloves: u Srbochorvátu mizí, u sloves ténié vymizelo.
=
i
—
Poet rodu a
význam
pád v
spsobv,
u iiomin, osob, srovnává. Srb.skochorvátština zachovala aoristy a im|)erfekta, ruština trpná píestí pi-ítomného asu na om (media).**) a
asv u
*)
I
v ceílin
.sloves též se
máme
slova
s
dvma
rody: ocel (fem.
i
mase),
neutr.), sliz. leb (mase. fem.) atd. bich (mase. **) Zajímavá jest augiiientace v riištinP a j 3B'bpiOKOio =: SBlipio. KynoBuTH (zastupuje THxóxoHbKo THXOHÍ.KO, (mr.) Kyn OB-ysaTH i
=
naše kup-ov-áv-ati).
i
:
=
91
2. (Deklinacya
Skloování jmen podstatných.
—
rzeczowników.
(hmchhhkób-b'*.
—
CKJUOuénie
Sklonitba imenica. -
cymecTBTejibiiMrt
iim('hi>
Sklanja samostalnikov.)
Rozeznáváme sklonní mužských (t, b), ženských stedních (o, e) pak ženské i-km(Miy (kost) a stední kmeny souhláskové (telet, bemen). § 53.
a,
I
—
fl),
Pi
jest v eštin velmi dležito a tvrdé; pro ostatní slovaniny nemá to jiného významu, než že tvrdé koncovky*) sklonní tvrdého jsou u sklonní p r e j o t o v á n y (zmkeny):**) paó-B — KOHb. \rdna kral/w, žena konia, wohi banja, žene {y) banje, JKen?/ pol/a; óanio, slova stádo lice, stadom licem, rabové kraljevi, BparOB-B Bp .qeBt. rabíim rabom***) kraljem.
prvých tech tídách
zakonení
mkké
mkkého
—
—
.
—
—
—
—
—
— —
n s k ý ch a s t e d n ch jest pi tvrd stejn tvoen;f) jak žen, tak dusz wisien BumeHi., ziem aemejib, jak slov, tak pól (nojib),
2.
I i
=
—
pád mn.
že
í
mkce zakonených
^íymi),
zda,
esky:
yiújiHiiíi.,
duše, višn/, zem/, pok', zdán/, uilišt(í).
Rozdíl mezi mužskými životnými i neživotnými potud se udržel ve všech slovaninách, že 4. pád jedn. . životných jest roven 2. pádu; ff) polština a ruština rozšiuje toto pravidlo i na množné íslo a sice ruština i na
*)
místo
i:
**)
Rus (mr.
i
vr.)
má
cHHbi syni, bo;ikh I
i
v
1.
pádu mn. . tvrdých životných y
vlci, bojibi
ve vokativu: duchu, synu
—
voli
—
zcela
dsledn!
kraljM, konjul (Vedle toho jest
arci e: kupe, duše!) — eština tyto prcjotované koncovky ia, iu atd. pehlasuje, ehož arci v slovanštinách není. Pouze o pehlasuje se v nich na e (§ 29.). ***) Ruština používá u masculin a neuter koncovek ženských v 3. p.
—
KopojiáMii. cinBáivit, uojiAwh, noKCJi-bHiflM-b; tak iní . pafiaM^B polštinou též r 6.p.: chíopach. koniach a slowach, zdaniach a v 7. pádu: paÓRMH, KOHaMii, KCiécaMf, no.iíiinH (vedle l'askawemi síowy atd.). Ty a podobné úchylky máme i my v dial. inn.
:
s
t) Totiž jest
ásten
jest.
roven
kmenu,
jak bývávalo
i
u mužských a dosud
(Srov. § 33.)
ff) 4. pád neživotných prvému, což není arci nic zvláštního, ponvadž to bylo v stsl. a v st. i u životných do dnes íkáme sedl na ;
k.
á
92
ženský rod:*) kochám syiiów (syny), oh-b óbeTi, paóoBt (raby), HanMáio paCxiTHimt (robotnice). V ostatních smrech (2. p. jedn. . a 1. p. iniiož. .) oraha rozdíl tento se více nejeví v j h o s 1 o v a n i n pádu (oechw), orasi**) (oechí/, jako junáka, junaci, a co do mn. . též v ruštin: paów, ^yubi, (mr.) jiícm, nauM. Vokativ jedn. . sice všude se zachoval (ote. Bože), ale nahrazuje se, pedevším ve velkoruštin a slovinin, noniinativeni jak v ísle množném. § óí-. Srbskochorvátština má vesms spolené koncovky skloovací, avšak vedle nich má následující nyní šinahem zavádné zvláštnosti v ísle množném: 1. V 3.; 6. a 7. pád mívá (zvlášt srbštinaj koncovky zanikajícího ísla dvojného, tedy místo ženám, -ách. -ami: ženama, místo junákom, -cih, -ki (-ci): junacima. nn'sto slovom, slovih, slovi: slovima.***) nyní 2. V 2. pád všech tí hlavních sklonní má -áh, vbec á psané: junáka, žena, slova za junákov, žen, slov.f) K vli souvislosti dokládáme, že když ped touto koni
:
I
dv
souhlásky, mezi nž by eština vlovkládá (akcentované) a: otac, otca. sestra s e s t á r trg. )vac, tgovca, trgovácá ff)
covkou sbíhají žila vsuvné e
se
— srbština
o
t
ác
á,
*)
.
Pedevším u jmen osob.
—
iiién u jnioii zvíat. Tolo rozeznávání
v 1. pádu mn .; zvíata wielkie psy szczekaja, wilki wyja, patrn jest to silné konie ciagna (silné kon táhnou, ne silní kon!! pozstatek stejného postupování bratrských náeí). Této »neživotné« lormy užívá Polák též u jmen osob. chce-li naznaiti hromadu, množství: špiewaki przyszfy, sokoíy wiczyíy (popisaíy sie) místo spiewacy, sokoli,
osob a zvíat
platí
v polštin za pravidlo
mají koncovku neživotných:
—
Tato úchylka jest arci nápadná; stejn: oto-k, -ci (ostrov), (výkik) 6bÍá-k, -ci, povr-h, -si (viz § 51. c. pozn.). ***) Té formy užívá se též u pídavných a zájmen: u ovima okolnostima (u ovih okolnostih). kostiii, nyní t) Jest to pvodn koncovka lokálu. Dkazem jest kostí =: kostí. Naped ustálila se tato forma u jmen vzoru kost, pak u \'cminin a konen u všech substantiv. I u nás máme týž zjev: íkáme: spívali mnoho písních, ale též: bylo tam moc ženách, ba i vidli jsme ale pece užívá Slovinina má sice tvar jak v eštin, šest mužuh. nkdy: gorá, voda. Sr. hanácké: matké, hrušké. horácké: matkej. hruškej místo matek atd. tt) Genit. plur. býval roven kmeni (nominativu j. .i. dosud íkáme: do oblak, s tch as', od íman. Byl tedy gen. u mužských pvodn otác a rznil se od nominativu ótac jen pízvukem. **)
uzkli-k, -ici
—
—
— 93 (sester), igálá
(jehell djovojáká
(dvojek) -
rebárá (žeber),
sedala (Vedel). 56. llTiinn
(S.)
(ceJinx) rJiaBy.
je
'iiicr
~
—
KpiLiiiMa (KpHJiH. -aiMn). y ce.iHMa JIoKTnaia je iio^yiípo^
.icTii
nas^yx (ys^jx).
— 4yje>r- npacKy — MajKa hoch
—
Ma.mx uýuiáKá H3BeKy^ ópiixKHX
na pyiía^ia (pyKax). KcTopHJa cyAH ;;ona (Aje.ia) B-iai^pá (e-ia^apes). IIphbhkjih cy CBOJHiM r()pa:Ma (ropaíM). Tko ne HMa HOBái^á (hobiícb), HeKa BHHa ne nnje. CTapmHHa (Kyhepa3;;a) Hpo;i,aje c j^oroBupoM Kyhana, ^ mio je 3á npo/^ajy. Fycjiap t^ubhhx expyná nipraB iia;íe Kpaj r}cá.iá® Ha aeM.mi^y i^pey. - Y aap();^HH3ia necMa:\ia Cpóajbá* acHBy jynaHKa ^^ejia OTáu,á h npaoiaua. ITo CBCA'"M;uia rp^KHX ^ ncropuKá snaMO. ^.sl je y Bpeivie Kpa.T>eBá H iía])eBá epócKnx ;iocT'í iieca.Aiá CniJio, y KojnMaje iiajiojl CBOJe jvnaKe oncBao. CTapn;n cy Aei^ii ii ynyuHMa (yHyr:03i) cBOJini(a) ca>io ^ o kocobom no.i)y n iberoBHM jynai^H^ia (H>eroBUX jynaiíux) roBopuJiu y OBiLMia) OKojiHOCTHMa Mopa.ia je JbyóaB k Hapo;i,y ocoÓHXHy ^" CHJiy ;íoóhth. cá6á.T)á.
jiére (;ínjeTe)
—
—
—
'
—
;
podepel. ' slj'šeti, iti (cítiti též: éulim, cit éut). ' zveka. pol* inení, vedle toho: zvuk v našem významu. se srozumním dzwiek domácích. ^ na prodej. vedle houslí. * CpóiiH, plur. Cpó.^BM gen. za "^ zvláštní. ^ jenom. * po svdectvích heckých h. (^p6a.T.a CpúoB '
= —
'
''
Sklonní mužské
str.
§ 56. 94. a 95.
K K
jednotlivým
pádm
podáváme tabelárn na
poznamenáváme:
2. p. jedn. .: Kolísání mezi u a a*) u neživotných pozorujeme ve všech severních slovaninách; .lihoslované mají pouze a, jak u životných. Za to objevuje se ú též u životných v slovinin a to. v slovech, která náležejíce dávným u-kmenm pizvukují poslední slabiku: sin. volu. grad, zvon vedle sína. zvóna atd.
rušt. asto konVztažn mezi lo a íi (iu a ia), ponvadž pol. u mkce zakonených pibírá: qaio, tytoniu (..je, tyton tabáku). Vysvtlení: u bylo píivodn koncovkou u-kmeniv, tak udrželo se v slov. u životných — pak zaalo pecházeti na neživotné. *)
co\ka «
i
i
=
Slslonéní Jednotné íslo:
esky
Pád
polsky
rusky
srbsko-
rusínsky
slovinsky j
|
chorv.
chlap-
chíop-
x.Tiant
xojion-i
hlap-»
hlap
k-
ko-
KOH-b
KOH-b
konj-
konj
-a
-a
-a
/-a
=
I
\
1-?
-fl
-11 (
I
-i
-u
)
-7
\
-iu
j
-K)
/
životná jak
-e (-U) -i
'
(-e)
I
/
(-u)
-ie
-u (ie)
-i
-iu
pád, neživotná jako
(-e,
-iu (-e)
-u (-g)
2.
-e [J)
-y)
(-H))
\
/
1.
pád
e
-t (-y)
\
-t
I
-t -t
CO
-em
\
-OM-b
-OM-b
-om
-iem
/
-eM-b
-CM-b
-eni
=
n)
I
•ral
stsl.
(-e,
I
-em)
Chlap
(-U)
-K)
služebník, pol. sedlák poddaný,
(x.iam> v kartách), v jihosl. udrželo se jen co hlapec
xojioni) = ^ pacholek. r
-om -em pacholek
inají . u, e, pol. v, iu (ia), r. y, w (a). - Vytýkajíce vedle mókké spolenou koncovku základní chceme upozorniti, že po palatálkách prejotace se nevyznauje: MyMca vedle Kopo.ia, spaný vedle qapio. V dalších vzorcích toho neiníme. -
tvrdé a
Neživotná
iM-iažslaré.
Množné esky
pád
í-slo:
nisky
polsky
rusínsky
-M
(H)
-*
(i)
!-i
!-i^
-OBt
OB-b
-ów \(-i)
srbskochorv. slovinsk\
-o v
(-Íb)
-eBT> (-efi)
-Bt, (fea/íB)
-awbf
-HMT>
i
-ev
-om
\ :
-H
-e
jak
-axt
1
-iach
-ax-b
/
-y
\
-aiaii
-i
I
-ach
ílh)*-
\
-i
*
Neživotná:
*
viz § 53.
.
ach
>
-a WH
y,
,
)
/
1.
-ev
)
.
-u
(h)
-t
(e,
-om
-II
-em
/
h
í)
pád
-ax-B
1
-axi.
j
-ax'b
;
-ax
-ih,
-aMH) -1,
-aMH
I
poi. y, ie.
u životných jest 4. p. roven 2. p.
mn.
c.
-ima
-ima
!-ii
96
K
3.
Koncovku
pádu:
klade
-nvi
u neživých: k weczerowi. ba
i
Polák TMalorns) též
u stícdních: k [Kiludnioui.
Rus
nemiluje.
jí
množ. . Naše, tak zvané majestatické -ovvkládají jihoslovaniny mezi kmen a obyejkoncovku (grad-oy-i) a to, zvlá.šl u .sl(3v jedno-
K
1.
p.
(král-ov-é)
nou
—
slabiných nékdy i v
—
ve
všech pádech mn. ísla
jednotném
ísle)
grad-o?;(-á),
grad-Oí;-ima, kralj-et;-i, kralj-ev-á, vedle gradá. kraljá, gradom, kraljem.*)
tvarv
(slovinina
grad-otJ-om, grad-i kralji,
Vedle našeho oblaka, akta tvoí všecky slovaniny (zejména ruština a }K)lština) asto plurál na a**) místo (y)- ropo^íá, rojiocá, óoKá, HCKapH, y^HTejia (uitelé), rocno;i,á (pánové rocno;i,HH'B), Mbxá (kožešiny), ivitxH (mchy), /i,Ba ^lacá i
(dv
hodiny), qacbi (hodinky).
Ruština tvoí nom. plur. též na -hR s významem hromadnosti: ópáiba, KHasbá (naše bratí, knží), mj^bh, kojióobh (klasoví), KyM-OB- bH (kmotí), Cbm-OB-bá (synové); slovinina na -je: golobje, gospodje, možje;***) [lol. bracia.
K
pádu mn. . Pi mkkém zakonení mívá
ruština a o\v: graczy, obywateli, koni pár koní) ^HTáieJieH, mr. kohih (Kontii). i^apéi i i^apeEt. 2.
e, polština (sr.
Že nHTb
i
místo
(y)
genitiv
cetb
bývá roven nom.
le.iOB-bKi),
pet
móž
(sL),
sing.,
výše jsme podotkli:
pt mužv,
MHÓro /^BopÁH-B
(flBOpÁHHH-L, Ti^BOpHHe).
Co do
schv.
k tomu, co bylo
novotvarv a
eeno
ostatních
pádv
odsýláme
v § 53. a 54.
*) Toto -ov- jest památka po u-kmenech; synu-i pešlo pirozen na syn-ov-i. Proto objevuje se v jihosl. ve všech pádech. Jim zavdujeme dativ: synovi, nom. pl. synové; tím se vysvtluje polské: k we-
czerowi, ale
i
náš genitiv syn-ov, jenž byl
pvodn
roven kmeni.
ruštin pízvuk na sebe strhuje. Jest to pvodn koncovka duálová, jako jsme vidli pi -ima v sch. **') Sr. schv. braéa, djeca, gospoda (sr. pozn. 5. cvá. 13.), jež ale grammaticky jsou singuláry, kdežto ruské tvary jsou plurály. Jeto pvodní koncovka hromadnostní -ija. **) které v
.
" '
97
Krakowiak.
57.
.lestem Krakowiaczok z gdzie jodlowy krzaczek,
Wesoíosc
—
lecz tež
Za
w
iiiyni progii,
\v.si zagony. choó ubóstwo w domu,'-' nie díužny-m nikomu.
naszej
—
Bogu tam síq cos
dzi^ki
górq, granica,
Wisíy strony,
tainte.j ^
zieleni;
w
moja
pszenica, b§dzie grosz jesieni. Oj tanio'"' jé.j nie dam, Krakowie j^ sprzedam, tam dobrzo zapíacíi i bodzie žyé za co. to
w
A. Górecki.
'
krzak
= zhrublé
od ke. kfovina.
OpJiTj
58.
II
'^
chudoba.
'
lacino.
SM-fe.
OT/^oxHýib na 3Mtió, nojisýmyio no npáxy. SaBHCT.iiiBaa xBapb miiniÍTt h na opjiá KK/^áeTca CL pa3Míixy. HTÓacB /^fejiaeTi. nepnáTLix-B i^apb? Epocáei-B rúp;i,Biíí B3TJia^T} n ki. cÚJiHi],y Bos-ieidexi,. TaKi. réni CBoeiný xyjiÚTejíK)^ oiMmáex-B. ^ H. ^MHipleet Ope.iT.
jiyvTi
cpe^^H
iisT.
^
óójiacTH
i^B^fexÓBT.
II
rpojiÓBi.
cnycxiíJicH
BCTp'bTu.7i'L Tsiisvh
^ uprosted kvtv. plazící se. * vrhá se rozmachem. * r. ajhsl. chulif koho haniti a tak naše chuliti se == sebe pokoovati, chouliti se ped hanou. Podobný vývoj významu: pyráxb, pyráxH >= spílati, pol. u-ragad sie cítiti se rouhaným (uraženým), býti citlivým, nad se pozastaviti a tudíž: . rouhati se, schv. rugati se (hanti, spílati) v odvetu za urag (výsmch, pohanu) Z toho povstalo schv. ruž-an, ošklivý (o osob) -žna, -o (si. ružen, místo róžen), kdo se rouhá pol. blužni (blužnierstwo a pak i škaredý (o vci). Naše rouhati se atd. z litevštiny). Tak: gr'Bb . hrdý, r. róp/iti, p. hardy, -dzieé (hrdnouti) vedle gardzic (zhrdati); kdo kým zhrdá, ten ho zlehuje, tudíž schv. grditi hanti, plísniti a si. ba i špiniti, pokáleti, proto jest grd(i) mravn i fyzicky ošklivý, si. grdost, grdóba šerednost, grdeti se
=
=
ním
=
—
=
=
oškliviti se, grden, -dna, -o
§56. hledu
i
s
= grd.
*
odemstívá.
Sklonní ženské
pinášíme v tabelárním pe-
poznámkami na
98. a 99.
str.
slcé (a-lsm 33^.37-).
Množné Orsk 'sKy
Pá.l
polsky
ís^lo:
malorusky
vclkoriisky
-ie
-Bi
(n)
-t
í», íj
srbskochorv. slovinskv
ji !i
\..áh
-am
-oni
-aMT)
-aM7.
-ím
-ioin
-ÍIM-b
-a Ml.
jako
1.
pád
11 živolnýli jako 2. pád
jako
-axb
-am (-ama)
jako
1.
'
i
-am
J-
1.
pád
pád
(
-ách
-a.-h
(
-H-h
-iach
(
-ami
-ami
-aniH
-MMII
[
-mi
-iami
-HMII
-HMH
-ax-B .
-ali
(ama)
;
-ah
-flx-b
-ami (-ama)
I
'
-ami
— —
ekne pcJilów, igíów místo pchieí (blech) a igief. Gospodine! Gospódo! (pánové), gospodjo! (paniko), .gospodjice neb gospodino! (sleno), brao. djeco! SI. Gospód! gospodje! Gospa! gospodina! Pol. dativ ženoni, baniom místo ženám, baniam jest pípad pochylování a Prostý Polák
Sciiv.
100
Pri luni.
50. (l'íseri
Milá,
A
iiiil.i
nás /.pívaná.)
moja Ijulucay
kje je
limicíi,
II
K.je jo, kje je Milieu.
j)
I
še misii
iia
me,
da
pozabila.
je
al'
nioj"gá srcá?
^
živeti
me mi
za
je
obij ubila V
/budi. xbudi
ljul)ico,
k okeiicu
saj- veselá zinaiK) zbúdi, zbúdi jo.
pi'ival)i jo,
b.
Pišla bA^ na okénce, gledala bO na me; dala mi bó rožice. zbran, oh, le za me.
—
Miroslav
nadje místo
'
(pol.)
Vilhai-.
upi)V; u-pvali, z lolio ufati (p. scliv. iiir.) za-ufati p.) =^ zoufati; pol. zauanie a naše zouvždy. ' pišla Imde slova. vsaj pijde.
^ dvovati, rzná
fání jsou
z-ufati
(
-'
=
—
60. a) JIcB-b
II
jiiiciiij,a.
Ch po^y .ibea, cl hiiji^ BCiptiHCB, co qyib ^ 'AxIíbA. Boit nhcKO.TbKO ^ ciijcth, oiiÁTb jieBT. nonÁJiCH;^ ho y:Kb ne TatCL en cxpámeii^ noKaaájicH. A Tpáii past uotómI) micá n bt> paaroBÓpt nyJlncá,
He
^
Bi'ufl
cxpacTéft
^
CTHJiacfl
Hnáro co JibBÓMi.. HC iipiirjiaAHMca.
ocT;i.iacb
e
K-L iiCMý
od narození.
'
stradizdji.
—
'
=
^
z úleku.
po-padfi sa
=
^
xáiC/Ke
mm
slras od strádati: trápení,
=
Kpujiobt,.
náru živost;
zde od
vrnieni spustíc nco asu. ponamanu, vyskytnu so. " Nkoho, miioliého. '
sotva.
*
t.
j.
HsniiT
60.
Ka^KH MCHH 0,^Ky;í
pyiKe.
^
pyýico MHJia,
león pyíMCn
-
tboj ?
"Meiie ;íeBa iiorjie,T,ajia, ^ Kuji, nojbyCai; npBH /i,a.ia
OATyA '
óoiímch, noKÓ.ib
H ^
Vyptávání, zkouška.
IMCHH *
pyMCH
erve.
^
—
MOJ."
na mne pohledla.
101
Ka^cH MCHii pyjKo
Ha
iiiTO
316
»Ka,js,
mhjir,
reÓH pymeii tboj ? ^íCBíi MOMK-y * /ía^e,
thm ;;a aíia.ie Ha TO Menu pvMCH M0j.«
/ta ra :'by6H,
Ka^Kii
—
"^
Menu pyiKo mujih
O^KyA "Mene
jieBíx
O/íTy;!;
i\ieH(i
Tcóii iiinpiic
"
TBOJ
'?
sa^axHyjia,' Ka;^ 3a ;j,parn3i ys^iaxnyjia iMiipiic
—
ivioj."
Ka'/Kn MCHii i)y:KO 3in.ia, iiiTO Tedíi Miipnc tboJ ? »HeK 3Ha MoaiaK, Ka.i; miipiime, 3a HiiM ;i,eBa ;i,a ys/^ume
Ha
—
Ha
MCHH MHpiIC
TO
MOJ.«
JoBaH CyóóoTiih. *
hochovi.
*
(myrha) hecké.
s
-o, -e
a ie
podotknutím, že § 58.
®
libá
vn,
od myron
Sklonní podstatných jmen stedního
§ 57.
rodu na
a
tím zví, že ho miluje. dechla na mne.
zná, ví: '
(í)
4.
a
uvádíme pehledn na 5. pád rovná se 1.
Ženské i-kmeny
stejn jako v eštin až na
str.
102. a 103.
vzoru kost*) jdou v jedn.
.
ten zní: p. koscii, r. koctlk), mr. koctík), koctck), koctcb, schv. kosu, kosti, kostom, si. kostjo, -ijo. V množ. . jsou tyto úchylky: 2. p. KOCTéfi, (mr. in), kosti(h), si. -ij. 3. p. kosciom. KOCTbHM-L (koctcm-b), 6. p. koáciach, KOCTbflx-L (KOCTex-L), kostih (kosteh). 7. p.;
—
Stední kmeny souhláskové na -en a -et jdou v jihosl. úpln dle »slovo«: jagnje, -eta, -tu... veme, -ena, -nu. V ostatních slovan. mají jak v eštin zvláštní sklonní: R. flrHH -ÁTH -HTH -íiTeM'B HrnáTaMi. BpéMfl, BpéMCHH .
*)
.
.,
krvi, kadzi, zieleni {. krve,
krev,
.
.
.
.
mn. . aruÁTa, HrKáTt, BpeMeuá,
BiJCMHT.
atd.
úchyln od eštiny všecka souhláskou ká, zele mají v 2. pádu krwi, KpÓBH,
Dle toho vzoru skloují se
zakonená feminina; ku p.
.
.
kád).
Sl^lonénl .1
\d
i'sky
polsky
('dno
t
n
('
ísl
vclkorusky
o
srl)sko-
iiialorusky ;
.]\.,
slovinsky
slovo
-o
-o
o
pol-e
-e
-c
-G
•o (je)
-e
-w
ps;in-í
(-be)
-be
(ie,
e)
(.je)
-a -"a
-ia
-y -K) -iio
-1. i
II
l
l>t
-OMt
-cm -cin
-±
(-Y)
-n
(T.
-K) (H,
II
Poznámky: V -es:
per-ó,
SI.
-ésa,
pibírají slova,
-esom,
uho
U-[) I
-OMT>
-oin
-eMi.
-eni
-om -om
-cm
-cín
-i 111
skloování
-u
K))
majicí pfízvuk na -ó iišésa,
ud-ó,
-esa,
(-i)
pi celém
-drv-ó,
-ésa.
stední.
104 mii. . jagni^ta, jaP. jagnie -i§cia -ieciu -iociem .; ramio -ienia -ioniii: mn. . ramiona, raniion, gni^t -i^tom .
.
-ionom
.
.
.,
atd.*)
61
Bf.TO TICHO
KoMý Moró ópakýe.
.
^
Mockbóio. ITpúcaTb Kosaivin:
ni;^
»noivio5KÍTe, 3ariopo'/Ku,í,
:j(HÍtii
BÓporini,."
—
»3anjiaTíTe ;i,óópi jnó;^ii,« KásKVTb KOsaKii, »T0 BlíÓeiMO MoCKBý BáUjy 3 BpáýKOl - pyKÚ.<' »To BH óéiecb, 3a KoniiíKU?" KáacvTb MocKajií, »A mh-:k óéMocb Í33a qécTH. ^ hk Tócnoj^h Be.iiB.» »Ta Koaiý loró 6paKýe!« Káacyxb KoaaKií;
—
y Bac
)>3HaTi>,
^lecxb nocýxa,'* b
iia
'"'
iiac
iia
—
koiiíííkh."
Ct. Py/íaHbCKÍH. '
^
brakowa
z pol.
vorohóv místo
— vybijeme
y,
z
= brakovati
pak nedostávati
a
nepátelské ruky.
•'
pro fes.
'
se.
siu-lio,
''
sr.
^ýšc
nedostatek.
k obmezení rozzevu.
62.
Žabe.
Oštra zima zaledila povf.šje zabijáku, pod t(3m korom roblje, - jaduju^ u mraku. Sad mogu krokotali. skaka tamo simo. U nevolji tad rekoše:"* »Aj^ da s' závjerimo:® ako prodje ova zima, próljece záslávi, ondá emo i mi pjeva, kó slavúji' pravi.« Tako su se závjerile. O.štra zima minu, * otopi se ledna korá. pramaljece ® sinu Kvo žtibá! Sad vesele skáu na sve stran i kvkecu i kr'
žabe,
n
—
—
keu, '
od jad
isto
ka
i
láne.
povrch žabinoe,
'"
Goethe, preveo Jovanovir.
dat. (zamrzlo).
-
robátka, koll. od rob.
•'
bKlují
i jed
pen. trampota, zlost, jad-an, -na, -nica, zbilovaný. * ekly aor. ' hajde, -emo pojdiiie, nuže, ajta (sr. hajdy). " zavjeriti se= vrnost slíbiti, zasnoubiti se, pen. zapísahali, spiknouti se; opsaný imper. nuže spiknme se. 'jako slavíci. * aor. minula, sinu šinulo, zaskvlo
=
se.
'
proljetje jaro.
'°
zrovna jak
i
=
loni.
*) Zajímavo jest si. oe=otec, jež se sklouje: oéta atd. dle jagnje. Jest to asi památka devního zízení patriarcliálniho. »Otec i atej syna, který, když byl obdaen dtmi, slul mladým otcem
ml
oetem.
i
105
3.
Jména pídavná.
(Pzyniiotniki, iiieHá ni)HjiaráT('JibHHfl, npiijio^HHKH,
y)iicljevi,
pridevniki.)
Uritá
(pívlastková. iirit zakonená): zdravý -aa -oc (iiii -a -e), schv. 3;i;oi)ÓBr,iíí zdrávi -á -ó(é), a neuritá (písudková, neur. zak.): zdráv -a -o, zdr('i\v -a -o, s/^opÓBi. -á -o, zdrav -a -o.*) My íkáme: zdravý muž, zdravé dít píše, ale: muž je zdráv, díle jo zdrávo. Tak rozeznává Rus a Jihoslovan u všech formy: ;;emBafl eÓJiHa, laciná pídavných**) jmen BÓJina ^tiiiieBa jest laciná, 3;^opÓBLin mcjiobIík /^óópi.. vlna zdravfi) ovjek jest dobar. Neurit zakonená (nominální) lorma slouží tedy za písudek bez výjimky. Vjihoslovanin má ale ješt jinou funkci; užívá se jí co pí\rlastku a znamená vlastnost neurité, neznámé osoby neb vci, kdežto urit zakonené pívlastky vztahují se na známou, pítomnou, uritou osobu neb vc: Star ovjek, ovaj stái ovjek. Je-li to zlatan prsten? To je zlatni prsten moje majke.***) § 59.
-á
-é,
p.
zdrowy
-a -e,
ob
—
Polština (a maloruština) nemiluje neuritých pídavných predikativn, i participia urit zakonuje: on jest niesiony (niesion), ba i pisvojovacím se vyhýbá: pierscie matki místo matczyn. ani
tvrdém
mkkém
a co v § 53. jsou tytéž, jen že pi božy, -a, -e, táni, -ia, (^
-í,
-íj
platí,
zakonení
(dobrý, -á, -é, boží. o podstatných; koncovky (prejotovány): kmenu (laciný), óoskíh, -aa, -ee, chhíh,
povdno
mkkém
-na, -ee,
vru,
-a, -e,
-ie
vruí,
O ruských formách
-á,
mkké
-.
nestažených viz §
13. a.
*) Urit zakonená jsou vlastn složená z neuritých a pvoddobry. j. tento, tata, toto: dobr-b-j-b ního zájmena i i ji., ja, je dobra-ja. dobroje; ob ásti se skloovaly: dobra-jeho, dobru-jemu. **) Mkkého jak tvrdého zakonení; vyjma arci pisvojovací na -íiv, -ova, ovo. a -in -a -o, pak jakostná kravji, ovji, njemaki; obmí lip, liépá, ()B>J6/i, OtíHbe, KopÓBÍH, -066/1, -0666. Pozor na schv. kvantitu
=
=
=
liépó.
liepí,
liépá, liépo.
***) Tento dobr'B-j'b
gute.
význam uritých odpovídá jich etymologickému povstání tento uritý, pítomný: nmecky: ein guter a ríer
= dobrý
106
60.
§
Sklonní
Uritá skloují
-ovo.
neuritých jde podle otcv,*) -ova,
eštin
se jak v
s
tmito
(jon lilásko-
slovnými) úchylkami: '2. pád, (muž., st.) dobrego taniego, (žen.) dobréj, taniéj ;ió6paro (-oro) CHiiaro (-boro), ;a,()(')i)oi (-oí) enHefi (-boi) dobróga (-ega) vrucega,**) doljre, vruée.
pád: dobrému taniemu,
3.
cHueMy
bOMv),
(
ji,o6ipon
[Au)
(-emu)**), vruóemu, dobroj 4. pád: dobrq, tani^
dobru
(-0)
vruu
(-lii)***)
vruéoj ^oóp-yio
(-ej).
(-ej)
—
(
ím),
(-y),
(-o).
pád: dobrém taniém,f) dobréj
(').
CHH-ciMT.
(aniéj
dol)r(!J
CHiieíi
7i,oóp-oíi
CHii-cíí
(-iii),
—
—
(l()l)iomu
chhioio
(-lo)
7.
—
vruom
—
— A'í<ÍP-omt> — dobrom (-em) — chhhmt., (-ím)
(-ej) vrucj (-ej). /i,o6pbi>i pád: dobrým tanim,f) dobn^ tanií^ dobrim vrucim. dobrom ;[()C)]wio -OH, cniieio -eíí (-boio)
vruéem, dobroj
—
;i,oo])oi\iy,
taniéj (-ííí)
—
(-5)
(-6).
1. pád mn. .: ^oópbie -wa úpln jako v eštin. ff)
-wh, cmhíc -íh
-íh.
Vše ostatní
63.
(Sehv.) Slavní biskup Strosmajer je uslied svoga
imeno-
za astnoga lana eskoga muzea matici eskoj tisuc Ja cu sutra pisati staroj majci forinata poklonio (darovao). Nová metla dobro mete. Vise cienim ove liepe djevojke. dobar glás, nego zlatan pás. Ovoj zlatni pás košta (stoji) deset forinata. Krj('[)OSti^ ine ovjeka dobra, djela ga ine vaiija
—
—
*
síla,
a síla dusevTií cnosl.
Krom
*) 1. 4. 5. pádu jsou tvary uritých oblíbonjší. **) Hílvá so též rlobrog vruóoa', doí)roin i dobronié místo dobro-pa,
-mu.
—
***)
V
ruštiuC |)richází
nk.dy Goíkíh,
úojkík)
ald.
(jako /loópa, -y)
místo 6o5Karo, -ewy. /bytclv nour. (nomináln.) ski. f) Novji se zavádí: dobry lu pro mužský a dobrém pro stoiluí rod; podobné v 7. pádu z dobrým o.jcem, z ádném cialcm; lež v množ. : z dobrými ojcami, laskawemi stowy. z .fadnemi žonami. fj) V srbštini užívá se v 8.. 6. a 7. též -ima místo -im, -ih, -imi; {>v. § 54.), pak rozvádí se í na -ije- zdravijem, zdravijeh, -ijema zdrav-ým, -ých, -ými. :
107
—
slavná a piílika^ ini ovjeka ve put^ glasovita. iMoj sadašnji stan* je dosta cist i udoban/ ali nije velik. Dobar glas daleko ide a zao još(te) dalje. "*
Clovéški glas je velik dar božji.
(SI.)
—
—
Materiii
otec
V svoji pravdi ^ lovk imenuje se slovenski: ded. Skoz krajnsko deželo peljá" žcni piavieii** soilník. loznica. Nebo je jasno, kakor ribje okó. Moj sosed je Kakor se ptice lahkega krila visoko dober in hraber. |,od nebo zazeno, se pozdiguje tudi náš duh na nevidljívih Obéd je že pripravljen, imamo perutih do nebeških višáv. Doba turkih bojev ovje, svinsko, teleje in govéje raes(3. (oce)
—
—
—
—
—
je
najslavnejša v zgodovini EicaiepiiHAápij
[Vt.)
—
MÓpcKMXL KoauKÓBT. o;i,HH.Mi.
pvKaBÓM^'^^
btj
—
—
^^
kranjske dežéle.
rópo^t sqmjiú
r.iáBHtiH
.le^KHTT) iia
4pHoe
a
ptKt Ky6ánu,
^ipyriLiiij bi.
^epiio-
Bna.^^áiomci
AaÓBCKoe
iviopn.
Bt. luecTií BepcTáxT> ot-b IIo.iTáBbi Hax();íiiTCfl TaKTj iiaabiBaeivuiH "lUBéACKan ^lorú.ia", rji^h iiorpeoeHbi pýccicie bóhhw, yúúPýcCIviíl Me.lOBhKt AoopTE), yC.lV/KThie BT) IIClTáBCKO^I-b ÓOK).
—
—
Úceni. xcjio^^Há, Jibio rocxenpiÚMeH^,^'- óoraóoHa.iÚBi}. BpeMená ró;ta. Xcjió^Haa ócenb ii xiiJioe JitTo iipiíÍTHO.^^ Cú.ia y -ibBa HeoóbiKHOBéHHO ^^ BejiuKá, y neró cóJibHbiH rórpó>i\': 3a áxy BeJiÚKyio cójiy n aiOT-TO jiociy, no.-íóuHbiii
.iiiB-b,
crp
—
iiiiHbiíi
UBtpéii.
jKápy.
róJiocT>
II
Be.iiináBbin
^ KvHbfl uiýóa
bhai- nasBíijiu jibBa i;apei\n>
;i,ineBa. Mfj.io Bápiiiea iist
— HÚBa, Moá HBa, HÚBa sojioráa!
kó.ioctj Ha.iiiBJfl,
—
—
Spteiub
KopÓBbaro
cnbeiub o JiK);íCKnx'b aaóóxax-L^'' luiyeró hc 3HáH.
Bo.iK-b
II
tbi
^-^
ii
nacxyxíí.
OÓXOAH Iiacxýmifi ^BOpij H BH^fl CKB03b 3aBÚópaex. .xýqinaro ^^ ceót. óapáHa btb cxá^i-fe, enoKÓiiHO nacxyniKÚ óapáuiKa noxpouiáxxí ^^ a iicbi CMnpnéxoHbKO BOJIK^B. n.ll.íKO
óóp-b,
Hxrt.
^'-^
-
pri-lik-a
= postava,
kresba, obraz
(=
s-lika\ porovnání, píleži-
po svoj prilici dle všeho, bez pochyby, od prilike pibh'žnr', asi. víckrát. * povstný. ^ nynjší byt. ^ pohodhiý r. jj^oóhu sr. dob-ry, právo a spor soudní. * spravedlivý. * vede, peljati (o)z-doba,"podob-nÝ.' snad z Ital. pigliare, možná ale že souvisí s sl. pela a mor. se jeti '" djinv. " rukávem, ústím. '- pohostinný. pelášit =\trkom bžeti. '3 zrješ. '* trampoty, starosti. dospíváš píjemno. '* obyejn.
tost; =*
'
—
'"'
''
(nej-)lepšího.
'*
pytvají.
=
" tichounko.
108 ^o yxo^á b-b ^ocá^^t* caM-L mÓJiBUJi% npo ceoá, npoqt »KíiKÓií 6bi iiiyi>n> uu Bcb a.Tj-fecb uój^nnmi, j\\)y3bj Kor;],á 6hi BTO c;\,km\jn> a. U 11. A. Kpw.ioB-B. jie:íKSiT'b,
-'"
pry.
§ 61. Píslovky tvoí se od pídavných v polštin jak v eštin: dobrze, pieknie, po c. cz, sz, ž a j., ale na o: gorq,co (horoucn);*) v komparaswiežo, tanio, pieszo a tivn mají místo -e -eji: éj (iéj); lepiéj, pi^kniéj. taniéj. užívá se vesms stední rod za V j iíioslo píslovku: liepo, prijatno. brzo (rychle), jirijatnije, brže, naj-
—
vanin
brže, najsladje.
Podobn
luštin:
v
jkhko, aJPhOj xopoiuó
(sr.
g.
ná-
sledující).
Le:
(si.)
po njemaki, no HtiviemíH. §
62.
nemški, slovonski. (sch.) po polski, po hrvatski. po polskii, po niemiecku, (r.) no pyccKii,
(p.)
Stupování,
a)
Pímrník
(srovnatel).
eské
koncovky, nynjší -ší, -jší a staré -jí objevují se v slovaninách tak, že brzy ona. brzy tato jest olílíbenjší. (P.) Biafy: bielszy a bielejszy, czarny: czerniej-szy, mi§k-ki: miek-szy a -ciejszy, síab-szy, siod-szy, wyž-szy jak v eštin.
—
(SI.)
Gist-ejši
covka -eji skrátí zejména po g,
(-eji, -a,
se
na
h,
k:
-ji
-e),
prijetn-ejši (-eji),
a jest oÍ3yejnou
le|»ši.
Kon-
pi jednoslabiných,
draž-ji, a, e. suš-ji,
globji, širji,
višji.
kraji, tan-ji (tanki), laž-ji (lah-ki).**) (Sch.) V srbskochorv. jest***) pevládající -iji a (pi jednoslabiných) -ji\ sretn-iji -a, -e, (sretan šasten), bogat-iji, crn-ji, bjel-ji (biél), mlád-ji (míagj-i mlád): grn])-lji, f) slab-lji;
tiš-ji
(tiši)
Ijút-jí
(Ijfii,
htý,
ostrý),
žfit-ji
(žiiij,
bláž-ji (bláži).jf)
Od Gorzeó. Polština Ivoíí totiž pi slovky od sloves (j)i-ecliodpít..): zajniují\c-o, wyczerpujqc -o; my mámo: vrouc-n, kajic-ii. Jiné .slovaniny užívají n5kdy pechodníku adveriálrie. **) Jc-li souhláska pedcházej íci zmkená (znaleln), muže se j *)
níkv
vypustil: draží, suši. ***) Vyjma lepši, mek-ši, lak-ši (laži). t) Po retnicích vkládá se Ij. tt) Jíik v slovininé j se vynechává. liozlišováiu' (§ krácení kmenové slabiky jak v eštin.
ií).
pozn.
2.),
109
(R.)
tvaru
Ruština
má
-uniii,
—
tíiuin; avšak, velkoruština opisujíc píímérník pí-
dotyného obyejné neužívá
vlastkový pomocí Me.iOB-bKi>,
zato
óo.Tbe (sch. Uolj více): óójite ónráThiii
užívá
tvaru
písudkového
(nouritólioj, *) HOB-he, lepii-he, :Morq3'be, BÚuie, ó.iií^e, ^^opósKC, .lérye, r;i}'6-5ice, KOpó
jejž
tvoí píponou
-uie a 'be.*j
ciiJiLn-iie,
— —
— —
Nepravidelné: Lepszy Ji.ý»imuH **) (jitnmuft), bolji — lepší, wiek-szy óójibmiiii***) (óijibuiiíí) vei (vekši) vtší, mniejszy Ménbuiiu manji (nianjši) —menší. § 63. Porovnaný pedmt klade se ve velkoruštin vbec do 2. pádu, míra (jak v staroešt.) do 7. p. gejioetKi. 6ó.ite >i>mbiii 0Tu;á ("itMi., néjKejiH oxén;), cecípá CTái)me Cpáia iiieCTbK) ro^íámn, MeibipbMH Mbcaiianiii sestra jest starší než bratr o 7 let, o 4 msíce, OTén,!) ^oóphe Cbma otec jest lepší než syn, .icbT) cuJibHbe xúrpa lev jest silnjší. Ostatní slovaniny mívají tutéž vazbu, zejména jihosl. (boljši)
—
—
—
Avšak radji vážou porovnaný pedmt slovci: (p.) niž, nižli, niželi, (mr.) Hn:aceJiH, hk (sch.) negli, nego, no(= ne-ž), (si.) kako(r), nego; aneb pedložkami od aneb nad: Siostra jest starsza od brata, on bogatszy nad wszystkich, (schv. též do, mr. za:
aeiviJia óó.ibuia aa Mtcaiíb.) § 64. Superlativ (vrcholník) povstane pedražením pedpony naj ped pímrník. Velkoruština za to obyejn užívá pímrníku pidávajíc Bceró, Bctxí.: BCBXt ;iýqmÍH nejlepší, Bctxi. Bbicmaa ropa nejvyšší, Bceró ^opósKe nejdráže aneb spojí positiv se slovem cáMbi; cáMaa BbicÓKaa ropa, cáMbiu CKBépHbiíi ropo;iiiinKa (nejšpinavjší mstysko). Bceró óora-
—
—
xbnmin, jívimiu coctAt mže s vynecháním Bceró též zníti óoraxtnmiH, jiýymm cocb/i,!. nejbohatší, nejlepší (to dje se pravideln), f) *) Forma tato jest nesklonná; jest to stední rod, a tudíž vlastn píslovka a co takové se jí užívá. Ku p, bmc-ók-íh: Bbic-mi (Buib) -lua -uie; tedy Bbíme. **) Od JiyK (svtlo\ positiv xopóuii. ***) positiv óo.Tbuid, BemiKi.
t) Maloruština má nejen pínierník, ale i vrcholník pravidelný: innpiuHH, rjiyóiuHH, 30CTapninn, HácTapmii, Kpac{Htfi)ujiiH, HaiÍKp poíKuiii, BbicuiHH. Za superlativ ale též uživá: caMH KpacnHii neb ,
caMHH
Kpac(H'feH)inÍH
(Kpama).
—— 110
64.
(Sch.)
Izmedju
iiajyorja je zao
zlih stvarl
(zli)
jezik.
—
Onaj, kóji najveéu rolu igia na kazalištu svieta, nezaslužuje na najveéu pohvalu, nego onaj, koj' svoju rolu igra najbolje. Objed siromašan,- no cist a srdano ponudjen bude nam(a) draži od štola napunjenoga najbogatijim i najizl)ranijim jelom svieta. Ali ne vidkš staroga ovjeka? Starijega teba po.stovati. ^ Zimi su duge noci pa kraiki dani, leti je duži dan i kraca noc. Ova moma je mlada i liépa, ali moja sestra je mladja Ijepša, njezine biele ruke su bjelje od sniega. Ti jesi jak, ali moj brat je jáji. Tko brže hodí, dalje stiže. — Slavuj je najinilji pjeva medju pticami. '
—
—
—
—
—
i
(Vr.) JIk),t;h 6bimi Gbi cyacTjniBte, éc.iH ów siiájiH, krkt. flóporo BpéMfl. JleBT, cH.iLirhe Tiirpa a TÚrpt xnipho ii KpoBOiKá/íHke JibBa; TÚrpí, naua;íáeT'L cboió ;io6biHy* ne tójilko, Pbioa límeTii ^ Eíor^á ubiBáext ró.io^ien-L, ho n Kor^^á Cbiri).
r^t
rji\6-Áze, hciobIík/b
— Jíúcbfl^ Tíopó^e. — OceHb
ro^áiMH.
HTHOC
r^t
.iv^uie.
inýóa
— — Cecxpá cxaphe
iiHor;i,á
ji,ó])Ovo
cróiiTt,
xojio;iHá, 3u>iá xo.xó;:íH'ije,
ivichh
naTbió
coóójibfl
iio
Bccná cÍMoe npi-
- Kojia cámu
cbBepubiíí rópoAi. BtEBpón-fc.Poccííi oóiunpH-fee Bctxt rocy^ápcTB-B^ b-l cBbT-fe.— Borax hiimin CiiOKÚiiHaH HeJiontKTy Moií paxi., oiib óoraxbe bcíxtí. cÓBtcxb^ ;],parou,í>Hnte sójiotu, no xomv mxo no.XHhfmiee cnoBpéiviH ró^a.
—
—
KÓiícxBÍe cóbIjcxu ecxb Bejniqáiímee 6jiáro. ji,ájibiue '"^i
6ý;íerT).
—
— Kxo xúme^
h^exi,,
Oh-l xúxo roBopiixT>, oná rjxbíMe.
(Mr. fon.) rioKaacíxb míhí náíiKopoxmy /lopóry
^éxH ce
o,t;hh
3
Hánn.xo;i;oBiixinnx
KpaíB.
—
;io rópoAy. Kóvic^oMy ^ojio-
—
mm
BÍKonn
Háii.Mn.'iíniiia xa ^lúna, hkoí bí^t, i\iáxepii iia ca. HáiiAopo/Kuii nicHí napo,^HÍ. y íiene Aoporé cyi:nú: ce cyKiió ^opójicme bíx xaMxúro, Koxpe exe bh Kyiiii.iH b micxí. Bnépa 6yjiá 3.7ia norú^ía, niní^*^ i\iaeMÓ noró;;y Kpácny, ;taBHÓ B/KC HC 6yjió xaK KpácHOí noró/1,11. PiKá Be.xxaBa e r.xv6uia xa miil)uia flK MopaBa. lUcHMenKO bhíc vKÚbí i^ei b .iixepaxvpy p\ci:y, xo>iý 1^ iM;íe bíh ncj»BopH,'ínc 3naM!ne; b icxúpni Hapó;iy ^'yKpaiHbCKoro. "^J^c^evK óe3 iijjinóry, Mo.xoAý ji,iminy, na
—
—
—
—
—
'
jevi-šte.
-
cliMiJ}-.
zdobycz jihosl. dobi, t.
j.
pomaleji, positiv
—
'
ctíti
ek.
tii.xo.
^
"'
(po-ast-ovati po-tovati). * koist pol" hlodá. * liší. ' íše. " svdomí. tišeji; nyní, dnes. " proto. útulek. '•*
'''
:
!
111
—
Ta mo^c to 3a ^iBica 6yjíá,'. eipíjioMKa/^ MopmineubKa, o'iinVí >ik
T:oró ocTáB.iio, (íi.iny ciipoTiiny?
HiicÚKa, iipjiMeciibKa
xepHÓBi coói
íik
ópÍBOMr.Kii
flri;;Kii,
iipííMenijKiiii
3
III.1C3K H;iimcubiuini
^^
ak na mnypóiKy, hocóhok
ropóóqKO'M,
rv6onr>Ky
BciMtí KopoiinbíMii KpaHMii, ajie
."Me^Kii
laií
—
[íbBÍTÓHKH.
íik
—
iu<>
KyTna Fopa, TO bíh HánrycTíiiiiie iiacciéiiiiii.^'' HáííCoraTiue mícto ripmiMe b 4exax, me xeiióp ^In e mo Kpáme, Jiýnuie BÍA3Ha4á6 Cfl ^' óor.ixcTBOM cpiójia.
^,0 .iió.iHocTii
;;aKHTnuie
—
y
B CbBÍTI. ÍIK
3rÓ;j,l
SKUTU? Piióa
II
ji,eBOJKa.
^CBOJKa céAH Kpaj mopa, TaK ca^ia ceoii roBopii
(S.)
»Ax
MHJiii
Haia
j
uiTO
Ume
ji'
iiito
;i;y^"e
oji,
no.T>a?
Hivia
.i'
lUTo ópýKe
o;j;
KOiba?
íl:>ia
.i'
IIITO
Hi>ia
ji'
uito ;ipa;Ke 0^ upaTa ?«
Boace h ;íparn mapje o^ Mopa?
cjiaTje
roBopu puoa
113
Me^a?
o^,
Bo^e:
•>ZíeBOJKO, .lyzio/^ óy^ajio!'"
LUiipje je Heóo o;; Mopa, 3y3Ke je 3iope oji, noJba, BpjKe cy oqu o^, KOH>a. C.ial^H je cebep-*^ oa Me^a, JípaiKii je ;iparii o;i ópaTa.<<
(Hapo^Ha iiecMa h3 3ÓnpKe ByKose.) ''
nýbrž nosti.
maloraština užívá velmi zhusta nejen podstatná? pídavná j niéna zdrobnlá, ímž docílí mnoho nžZde samá deminutiva: pímiká jak šípeek atd. '* poBH brvi.
i
'^
;ioqK;i dcerka.
'"
blázínku.
-"
"^
tur.
obydlený. " vyznamenává, odznauje se. cukr (r. sachar), jinak slador, si. cuker.
4.
.
4. 5.
pád dv-a
prs-a
-ou
6.
»
-ou
3. 7.
>
-ma*) -oma
2.
•=)
bloude.
Dvojné íslo.
Pozstatky duálu mají v
§ 65. 1
'*
ob- ruc-e() -ou
-k-ou
-ema -ama
Spravniíji (jak v dial.)
dvoma,
eštin dv-
o-i
toto sklonní: (st-)
-ou
-í
-ma
-ima (-oma -ma).
obyejn
se
(
-ú)
íká dvouma.
— 112
Tyto 4.
5.
2.
(i.
onny nalézáme
dv-a -aju
v jihoslovanin takto:
ob-je /.eu-e (ij*) -u -ú
driig-a -ú
dv-a
I
polj-a -u
-aju
li).
(Iv.io
oi
I
H.
-joma
7.
(-aiiia
-oiiia
-jcma -ama
I
-jema (-ama
druz-ima) |
Slovinina užívá
ema
Uvedeme duál
sloves
-iiiia
midva
os.
sva,
me
I
-ima -ama
—
2.
a
3.
ríla
(-e)
dve sve (jsme),
—
-ih
-cma
-ima -ima.
má
Oo.
2.
koncovky (-te),
vidva
aneb
(jsou),
tedy:
sta.
ve
1
os.
paseta (-e), bobodeta (-e) govodva (dv) paseme, pasete, pasou, my dva (dv)
govoríla
— my
(i)
|
lep-i polj-i
-fh
osoba -ta
dve ste (jste), 3. os. ona sta, oni ste paseva (-e), bodeva (-e) govoríla (-i), 2. deta
dv-e
slovinských, jenž
os. -va (fem., neutr, ve),**)
1.
i)lurálii:
—
-oina
-oma
1.
ásti forem
z
dv-c zdrav-i žen-i -ih -eh
dv-a zdrav-a driig-a -eh -ili -ov
-oiiia
-inia).
(-i),
3.
os.
[laseta
os.
(-e),
budeme, budete, budou hovoiti. (Skrácen bóva. bó(s)ta govoríla).
65..
—
vaše seste so) pri teti. Vaši sestri ste (vaša strica sta Skoz naše mésto teete dve veKje so tvoji strici?
—
—
eško
—
teko tri veliké reke. Moja priJaz morám dve obadva uradnika. Naša (obadva) soseda sta bogata. pismi pisati bratoma. Medve neseve sestri Midva neseva bratu nov klobuk. knjigo (bukv). Brat in oe poslušata. kaj sestra in máti liki
reki.
Skoz
—
jatelja, tvoja strica, sta
—
—
—
—
govorite.
Dva
prijátelja in
Esopova
Dva '
posébno rada iméla, vse si zada jima skozi pušávo gredima-*
prijátelja sta se
úpata.** Prigodí se pa,
osobitn
=
zvlášt.
medvéd.
basen poslovoiiil JMlclko.
"
^
pol.
za-ufa,
dvovati.
^
jdoucím, viz
§ 33. pozn. 5.
*)
Koncovka
covkách §
jest jat (i), proto
piicluizí její
stfídnice
i
(v kon-
B2.).
**) Pi my vy a pi tchto koncovkách rozeznává se rod (mi, vi mase. me, ve fem.); avšak též se to opomíjí a nemá dalšího významu.
«
113
strášno velik inedvéd na proLi pridc. Ko ga zaglódala, eden nagln na drevit zbeží; drugoinu pa, peden ga medvéd zgrabi, na misel pride, da ta zvér mrliu *' ni žálega ne storí. Na tla* tedáj páde in sápo' v sebi drží. MedA-éd okóli njega stopa, ga vOha, ^ mu pritika gObec'' k uSésom, pa odide. Dva prijátelja gresta pa dálje po svujem potu. Tisti pa, ki je bil na drevésu. vpráša svójega továrša: »Povéj mi, Ijubi •'
prijátelj, kaj
mu
ti
je
medvéd
odgovori:
tiho na
>^Nezaúpaj nisi v nesrOi poskúsil.« ta
uhó
pravil. «
nobMiemu
—
»
Pravil,
prijátelju, dokler
ga
=
* umrlec. * nic zlého (žalostného) neuiní. * esky (dial.) strop, v ostatních slovan. podlaha; zde: na zem. deh i dih; srovn. parny; eské: sop-sti (intensivní sop-téti) a sop výpar, soparon sápati. * pol. wachaó, r. HioxaTb od ko. on. s pedraženým v (pro obmezoní rozzevu) roM-ti; intensivum (zhrublé) on-ch-ati (jako: uH.ib ÓJiaroflápHOCTH ch-ati od u-ti neb ca-k-ati od a(ja-)ti, sr. áka OT-«iáíiHÍe zoufání). Onchati zmoutilo se na OT-B HHXt TH láoíHL? achali a tu odstranén rozzev pedražením jednak v. jednak j, jemuž šupák. pedsulo »?: wacha a jihosl. njuhati (pol. též niucha. " hubec
= =
=
'
=
—
—
=
66.
e
Pobratimstvo.
dva lovéka za trdno obljubita. ^ da bota na véne bratovsko prijátelja. imenujejo Srbi to prijatelsko zvézo- pobratimstvo. Pobratimstvo je v navádí^ med stárimi i mládimi Ijudmí raóžkega in ženskega spola.* Ce sta oba je pa jeden možki, možka. pravi jeden drugemu p()bratim; druga pa ženská, imenuje on njo poséstrimo, ona pa njega póbratima. Kadar si pobratima obljubita, da bósta na véke prijátelja, gresta, sta obá kristjána, v cérkev, da ped Bogom, duhovnikom in nkoliko príami' svojo obljubo potrdita. Kristjanom in Muhamedanom je pobratimstvo velbiti po Bogu javno,® si le obá slovesno obljubita: »da si
ase po
e
e
e
e
braa na obadva
svjeta.«
za tvrdno; pevn slíbiti. ' svazek. ' ve zvyku. * poslovo jest lotožno s nojii, nojia. no.ioBi'ma. t. j. pár a spolu, mužská a ženská polovice; z toho povstalo naše spol ale i pohlaví místo póloví. * svdky. IIpÚTHa (stsL, r. povstalé z npnpodobenství, schv. pria vbec vypravování a si. T-BK-fl pi-tení) svdek. * plátno (z ital.), schv. valja platí, má cenu. též '
hlaví,
=
s-ljubiti,
r.
—
non-b;
toto
=
=
8
114
Zájmena.
5.
(Zaimki, MtcTOiíMenifl, saHweHHHKH,
Osobní
§ 66.
—
mn^
—
sob^ sábo;
8.
a
6.
—
MHÓio
.
s voj ovací. on -a -o, se (si?, ca) mají jen neiNiená (Meiie, mi) 4. pád mnio mie xeóij (rout) tebi: 7. pád pád tobie mano, menój: tobíi, mnóm mnom [)r
;i
Já (si. jaz), ty patrné úchylky: 2. a
mene me;
zainjcnice, zaimki
i
(ti),
—
—
—
—
— — tobom sobóm — teboj tabo, seboj naju, vaju = nás, vás dvou, nama v;ima:
ToCÓK), cooÓK)
duál slov.
pedsouvají v jihoslovanin. nejsou-li píklonné, n-jemu, njim, njih (enklit. ga. mu, ili (jih); ona (jihosl.): '2.'p. njé, je, 3. j). njoj, joj (njej, nji), 4 |). njfi, formy od
o)?.
vždy
n: n-jega,
ju, je
(njo), 6.
p.
njoj
(njej, nji),
Mimo
p.
/.
njóm
(njo).
naše pisvojovací (moj. tvoj. svoj, naš. vaš), tvoí jeho, njen, -a, -o i njezin jihoslovanština: njegov, -a, -o, nás, vás dvou, -a, -o její, najin, -a, o, vajiu, -a. o rijun,--d, -o, =jich dvou a n/é/^ov, -a, -o (tu též rusky hhxhíu) jejich; ostatn užívá místo nich. jak jsme již podotkli, njegov, sestivi mi njiliov, unuk inu dativu: otac im njezina. moja. kéi joj
=
=
=
=
§ 67.
Ten
(ce)
=
ten, ta, to
— ovaj
(ovi), a, o,
tá,
to;*)
tamten:
ta,
to
ti,
—
— oni
onaj, ona, o
§ 68.
Tázací
—
í.
— BTOXt, -o neb cen, — ta místo H neb a-ra,
toti,
—
(onaj,
a
un),
ciá (ca), cie ta-le
(ten-le),
—
Tun> (xoíi) xa. xo -a, tamten — ónbii, an, ona (una), ono:
owa. -o onen: on, -a,
ó\v,
ta, to;
=
=
Ukaž o v a c
=
=
t;ij,
oe,
vztažná.
Kxo Mxo? (Xxo, Kto, co? Który ? a, kaj ?) ***) Kdo, kaj ? Jaki? Kóji? kteri, kateri?
^ —
—
mo?)
—
Tko,**) sto (sta,
— Koxópwft -
? (Koxpbifi ?)
—
KaKÓíí? (Hkhíí?) Kakov,
Ten, ta-hle, p. oto ten, r. bot^ Ta. Presmyknuto kto; obyejné kt) ***) a-, Mo- /.•aJ-kavci.^Kajkavci jsou vStším dílem i-kavci .>tokavci jsou e-kavci (§32). akavci na itomoí a otocícli (ostrovich). cío pipodobnno sto; gen. od to byl b-so Pvod: K-b-to (kto), b-to *)
**)
=
(jiho.sl.
esa),
ve-e, ehoj
toho vzniklo šo a pak . a p. co. z
= o,
pehlas. ce (schv. a, srov.
ni-
115
-va,
— Kakšen,
-o?
—
-na, -o? aneb egav,
—
-e?*)
Czyji, -a
—
-
Meft, mbíi,
igov?**) Tato zájmena užívají se též co vztažná; slovinina v tom |ii'ípad pipíná ku všem formám od ^v/o, kaj r: tedy kdor, kar (kdož, což) koga-r, komur, egar, emur (kohož, ehož). Sklonní jest vbec jak v eštin, vedle ega íká se MbéV
iji, -a, e,
-a,
-o?
'iji aneb
—
esa
v jihosl. též
(eho),
esar.
vzt.
my íkáme: lovk,
jsem j>m dal, co isem sním místo: »jemuž, s kterýmž«, tak dje se ve všech slovanštinách (MCioB-feK, MTO npihxa.TL, vino, što smo ga piliV Slovinina užívá tu ki (ký) (nesklonn): žena, ki pi )(j(3J bil. prijatelji, ki Jih vidíte (žena, co pi ní pi které, pátelé, které vidíte). Ruština miluje místo »jehož« co jich ne, qbH: Kynen-L, mlk) flá^y mbi bh^^hm-l kupec, jehož letní obydlí (villu) vidíme. § 69. Co do neuritých zájmen, pamatujme si, že se vyráží naše -koli: kto badž, cokohviek***) kto .iioCo, kto Hii(óy;;b) (kto [nejóy^íb) ^'kdorkoli, karbodi; kogod, štogod ktoto, KaKofl-To (xTOCb, mocb; aKHií -si: ktoš, cos, jakis TO, jiKiiH-óy;ib) /e7a-(lec-): lada ikoji, neki, nekojí, -a, -e; kto, -co,- ktúry,- jaki KoeKTO, krkóh hh 6yji,h (fackto, a^xto, KTOÓy;i,b) itko, išto, (mašto), ikoji, makakavf) ri.eui,o, Jako
co
šel,
=
=
—
marsikdo,
-
kaj,
Každý
— — —
—
—
—
—
marši
—
—
-
kteri,
-
kaki.
^ — —
naše ždá] qui [žde vsak; bcakeh) svak HiiKaKofí žádný (žádán (ý), kterého tu není): žaden nco: niki nikoji, nobéden (nobén), nikakov; niekto, nieco h^kto h^^to (hcxto, Hemo, ^cxto, ^emo) neko, nešto nkdo, nekaj; nikdo, nic (nio): nikt, nic HIIKTÓ, HaHTO (miXTO, H-feXTOff), HIXTG HHIIÍO, HtmO f f) nikdo, nikaj (nihe, ni. tft) ni(t)ko, ništo (ništa) Himo)
každy
libet):
—
(všaký,
povstalo: K-LŽbde
— KásK^bm
—
nkdo
— —
—
*)
(K03K/i,bin,
— — —
—
—
í?
**) srv. njeg-ov. ***) Toto též ve smyshi
nkdo.
Na Morav
u Beclavy: bár kdo, barsi jaký. bárce; toto bar je totožno s tímto ma a se slov. mar, schv. bar, barem aspo. nastati nedorozumní; tf) Pakli se píše tímto pravopisem, teba, abychom si slovo to nespletli s hcxto; pi druhýcli spúsobech psaní je omyl ai-ci nemožný. tft) Ruština, jihosl. vkládá pedložky mezi negaci a zájmeno: ni o kom, ni o em, hh cb KtMq., híi b-b híímI). Srv. naše ni-ve-. t)
mže
=
*
— 116
67.
muž
—
um. to je zeni sre. Tko (ko) visoko leti, nizko pad;i. Sve šlo ovjok misii, može izreci, ^ ali ne može sve izreci, što cuti; govor bo je vise orudjeuma, negoli srca. Kad kupujemo konja, pitamo za njegov odgoj^ njegove sposobnosti.'* Kako májka pede, tako kerka tka. Kralj je podieiio državnim knezovima^ njiliove zemlje u léno obeao, da ce svakomu vrátili njegovu otevinu.'^ Do polovice 14. vieka Venecija je bila prvá veliká vlast' na sredózemnom moru; njezinoj šili njezinu gospodstvu morao se pokloniti na.š slavni Dubrovnik. Ovaj zlatni prsten je mnogo draži (skuplji) od onoga srebrnoga. Kakva (ko) je ova žena? Nje nisam dosad vidjeo, ali ujem, da otac joj je (da joj je otac) liékar. Ne govori o tom ni ped kim. (iradjani^ su .svoga kneza uvjerili o njiliovoj (o svojoj) vjernosti, rekui, da su spremni'-* brániti ga od njegovih neprijateljá. Kolika'" je kuéa vaše matee V Jest malá, ali liepa, želite-li ju (je) kupiti? Nju ne želim kupiti, ali drugu. Njihov susjed, unuk mu kcer mu bivaju svaki dan u pozorištu. Nie to ula ni od (Sch.) Sto je
—
—
i
—
—
—
i
i
i
—
—
—
—
—
i
—
koga.
—
(SI.) Kdo trká na vrata? Kdor se med otrobe méša, ga svinje snedo. Komu píšeš? Komur bog razuma dal ni,^^ temu ga ková ne skuje. Kar Kaj hoete? tebi ni drago,^^ ne ini drugemu. Véš kaj, Janez? Bodeva si kupila smotko, ^^ jaz bóm kadil, dokler Í30 kaj, ti mores délati, kar ti bo Ijubo. Ako kupuješ, esar ne potrebuje.š, bodeš prodajal, esar trebuješ. Za kaj (zaradi esa) greste vméšto? Kjer ni make, ^^ gospodarijo misi. Kje ste bili? Kakoršna sétva, taká žétva. Kako je vam? Dobro mi je, kakor ribi v vodi. Letos imam toliko uencev, ^* kolikor lánsko léto. Kaj délate v méstu? Jaz
—
—
—
—
nekaj kupiti, prodal sem nekaj njegova, egava je? Teta in njena
—
vy-rckiunili. ^ náiní, vychovávati, odtud nasp hoj
—
—
—
hoem
— —
—
—
žita.
ki
—
ste
'
—
—
Ta
knjiga ni
doma.
odchov, iioj-iti ošetovali, živiti, zúženo na '/.vlá.šlní dnih ošetování * vlastnosti spusohilosti. ^ knížatííMi, knz též vesnický ryclilár. ^ otcovské ddiclví. ' velmoc. mšané. * liotovi; s-prem-ni jako u-p ím-ný. spremiti =: urovnati (spímiti), pipraviti. '" koliká jak velká. " ne-je dal nedal. '- zde mílo. ''' doutník. '' koka. '^ žákv. '
i
oi'!í;ui.
t
i
=
"*
=
•h
'S "^
OJ
^ 9 > ~ c
.•-
l/l
OJ
118
—
Sklonní 1 4 vbec jak v eštin. 5—10 jsou vlastn podstatná jména, tedy pt pateico, proto je ruština sklouje dle kosC (a mnohdy i v nepímých pádech
= nnit = 5 X
genitivem; proto náibio &> ^^^ CTb híitlió v Sch. zstávají však nesklonnými; pol. je sklouje a váže jak eština (szescm žonom, žon, šesti ženám.) Podstatné jméno ítané stojí od 5 poínaje v 2. pádu nniož. . u 2 4 v 1. p. množ. ísla; avšak Sch v. a
váže
s
jiio^^IjMh),
—
;
asto
pípad
poslednjším drží starý duál: dva junáka, tri, junáka místo dva, ti junáci. ale pet junákáh. Zvláštnost polštiny: byi'o ich pieciu, przyjechalo vvielu (mnoho), kilku (nkolik), dziesi^ciu panóvv, místo pt, deset, wiele. kilka: užívá se toho jen u mužských jmen osobnícii. R. v
i
tiri
Radové:
piervv(sz)y, drugi, trzeci, czwarty, piaty, jedenasty, dvvnnasty (Í2), dwudziesty r. népBLiii. (20), cztérdziesty, piedziosiuty, sty, tysia^czny
§ 70.
szósty
.
BTopóíi,
.
.
j9.
dziesij-ty,
TpéTÍi,
;íBtHá/],LíaTbifi,
—
TbicflMHWíí,
—
'^iCTBpTLiii, ABayT,i];áTMÍí,
jhsl.
|)rvi,
HíiTLiii,
ji^ecHTUu,
copoKOB()íi,
drugi,
pti, deseti, dvádesti (dvájseti),
o;i,ÚHa;i,u,aTLni.
naTb^íecHTLiíi,
tretji,
etfti
(štrti,
tisuéi
sti (stoti),
i
cóihiii,
etti), hiljaditi
(tisói).
§ 72. Sborné a násobné: p. dvvoje (dvé), troje (tré), czworo, piecioro, dziesiecioro [deklinuje se: dwojga, pieciorga ludzi (2. p.), dwojgu, czworgu (3. a 6. p.), dwojgiem (7. p.)] yéTBej)0, nflxepo; schv. dvoji, -a, -e, etveri. r. ABÓe, Tpóe, petero, též dvojvrstan (-stni). peterovrstan.
P. podwójny,
dwojnasobny,
(^BOiicTbin, j},BoAKm), schv.
r.
dvojstruk
dvojgub, etvero-struk, -gub. dvojnat atd.
si.
ji,noiuu)ii,
-a, -o.
trojní, -a.
ABoiíCTBeHHbiH -a -o), aneb
(-i,
-e,
etverni aneb
íslovková
substantiva: jedno.<ó -ostka, § 78. e^UHÚi^a, jedinica (samica); dvvójka, ^íBÓiiKa, 7;BÓiiu,a. dvojka dvojica: i)iatka, iiHiépKa. nHTepiíu,a, ptka, peterka, petica. petorica
.
.
.
P. pól', poí-a, -ovva, -wica. trzecia, czwarta (wierc), piráta, dziesiata (roz. czesé): r. no.Tb, -OBÚiia, xperb, léiBepxb, iihlaH, iiiccTaH, ^ecáraa ... (qacrb); jhsl. pó, póla, polovica. tretjina, etrLina, ptina, desetina.
119
Talár
()S.
dukát.
i
Talár. zuierzclinii.\ posUici;!swoj;^ okázaly, Gardzír- czenvonym zíoLyni^ dla tego, že maíy; Gely przyszío do zmienienia, nie patrzano miary: Zíoty pienií\dz. choc maíy, wart by* dvva taláry. '
Ign. Krasicki.
Planet Mart.
()'.».
Mart
Jediná bi se Danica je kao zemlja, promjer joj je dakle*^ dvápfiL tolik, kolik íi Marta, bliža nam je, pa se može primakiiuti'' na pet miljaná miljá, no vidimo od njé, kad nam je najbliža, samo tamnu polútkii ^" obrubljenu svietlim srpom. Za to joj je mnogo leže povrsinu (Voiius)
je najpoznatija-"' nani zviezda.
mogla
uzporediti''
s
Martom; veliká
'
motriti,
^^
nego Mariu
.
.
.
su dob baš tano^^ takové, kao i naše, jer je os, oko koje se Mart vrti^*, gotovo'-'"' jednako pramá suncu nagnuta, kao os našega planeta. Godina je ipak^^gotovo dvaput tako duga (ima šest stotiná osamdéset sedám zemaljskih dána), a tako svaka godišnja doba traje od prílike šest mjeséci, ali nijesu tako jednólike ^' kao kód nás. Martov je dan nešto duži ód našega na zemlji, jer se Mart jedán put oko svoje osi okrene ^^ tano za dvádeset etiri ure trídeset sedám minutá i dvádeset tri sekunde. Po Flamarionu M. K.
Godišnje
^"
=
' dukátem. * byl cenný platil. postat', postava. - pohrdal. nejznáméjší, poznati znáti. ^ vz-po-ad-iti v poadí dáti, porovnati. '" ^ polokoule. dat. místo poss. * tudíž. " pimknouti, piblížiti se. " r. cMKTpÚTb, slovo stsl., pozorovati (její povrch, než Martv. dat. '^ pos.). roní doby. '* též tono (jak r., sr. teka) urité, precisn. '* pak, pece. " jednotoí se. '^ stejn proti (ku) slunci. '* i-pak '
=
*
=
tém
tvárné, stejné.
'*
obrátí (kret a krzat viz výšeV
7.
Slovesa.
(Czasowniky [sfowa], raaronu, a)
glagoli.)
Tvoení spsobv.
§ 74. Tvary jsou vbec totožné; slovesa dlí se na 6 tíd. Znaky tíd ili pípony kmenové jsou: I. t. bez pípony:
120
-nu- (pol.
pi-ti, nes-ti: II.
sed--ti;**) IV.
-I-:
114,
--
sek-nou-ti;=*=) III.
110)
si.
(li):
V. -a-, -e- [ia, 'a (h)]: pad-a-ti, VI. -ova-. pehlasované -e/va***)
voz-i-ti;
místo sáz-'a-t.i: (-uvaf) -ivaft): pan-ova-ti, voj-cva-li.
sáz-e-ti;
Koncovka infinitivu velkor.
na -, v
pol.
na
V imperativu a polština
ji
kiátí se ve
sch. a mal.).
(..
-ti
c;-fttj ale hcctÍi, httií.
když eština udržuje se koncovka i, odsouvá: naše a polské: pec (piec), -me, -te zní i
i
ne(ncHÚ, iieM'biM(o) i neyini, ne^^ibi^ imoli). (milcz): mojihh, -ite; Imperativ se opisuje: p. niech piecze: v. iiycxb, nycKaft (nexan) MOJiHÚTh, (též flai, T^aBáíi): jhsl. naj, neka pee. r.
ncKH, -ÚMT.,
-lÍTC
ml
4ÍTb). jlisl. peci, -imo.
mui
v mšt. a jihoslov. /j// nezmnén ve tw, oht,, óbi, xo;i,h.tl, mli, bli, ohií 6bi xoTi,újiu. Polština k tomu by pidává touž pM'ponu jako njest-em: tak i eja by-Jí, ty by-á. my by-ámy, wy by-scie. (Jhorv. ština iní. (Sr. dial. já by-sem, ty by-si. my by-sme
Konjunktiv má
všech osobách:
h,
ásten
)
mívá
též: bih, hi, bi,
§.
bismo, biste,
cho-a, -ác Pe chod niky nes-a, -ouc tvoí se v slovaninách b) nes, jen že se — bez rozeznávání rodu — užívají a)
75.
pehlas. -. též tak,
Hcca
—
-ši.
-ÍC.
píslovkové a (R.)
bi.
Lo i
(-ÚC),
i)i-v,
-VŠi.
brzy mužská, brzy ženská forma:
HCCH, BC^H,
xo;i,H
(mase. Mr. necyi-H, Bcjyy-ii
fem.j, Hc-mii yMép-mii (fem.): xo;íhb1), BiÍAtBT) xoflHi-u niós(í)szy. piw-szy, chodziw.szy (mask.); (P.) niosac, chodzqc
—
*) Vedle vzdig-
stii, stižem (stih(n)uj. sg-ti **) Ruština a jihosi.
=
má
=
si-i,
sžem
za to po
sáh-(n)u.
6,
ž,
š,
šc a
j.
-a:
bžaf.
I)0-
jati se.
***) t)
V
ruštin a jihoslov. po mkkých.
Zejména v maloruš.
tt) ve všech mimo eštinu; sluší tuto píponu rozlišovati od frekventalivního. -va chodívati, chodívám ku p. przekonywa przek onu je. tft) O rozlišování vésti, ved-ti a zmíždbvání: pck-li pci viz 5; 45 d.; 51 d.; maloruština užívá i tvaru nezmždných: Mor-xii ótr-xii (béžeti), TOJIK-TH (tlk-ti tlouci) a uchyluje se od vr. i tím, že íká Tcp-TH, Mep-Tii, To.iuá (To.iK-Tii) místo TepéTt, Mepéxi., xció^b. Cizí slovesa (studovati) píetvoiuju jihsl. na -irati: studirali, r. CTy;^llpoBáTb.
—
rji
(em.): (Scliv.)
nesuí-i). hod-e hod-e(-i), djelaj-e -ii(3(-ij, (SI.) nes-o, iios-O, delaj-ó, nes-ši, hodiv-ši (též mase. dé-laje, hodiv). Od toho: p. niosi^cy, -a, -e (nesoucí), no.^/.acy -a. e (nosící), r. Heeými, Hooiiuin, -an, -ee, ná^aiouiiii !^(sch.l nesui, -a, -e, noseéi, -a, -e. padajii-i, -a. -e, atd.
Pí eští
§ 76.
emž
pi
i\)
na
min.
.
inné
a)
pipamatovati: pestrojení koncového I
neK-L,
-/
v
se
na
—
ia, ío,
i,
v
o:
Mr.
pio a v
pi kmenech souhláskotch pípadech vsouvá jhsl. e
—
umro
Schv. na
v ruštin
{§ 47.);
pekel pekao, nesel, sekao r je samohláska);
a:
tvoí
13.):
odsouvání Tp-L
b)
vých: resp.
i
sluší
uuu. (§
b;
(tro,
i
hodivši;
nes-.ši,
vysouvání
(ÍJ
88. 47.), ale
umrl
tri,
v ruštin a scliorv.: na.TL pao, p. padJ, wiódí (§ 47. bb); b) trpné na -n, -i(a, -no. Sponové e ped -n polština sesiluje na o f§ 83.): niesion(y): je-li to e prejotováno (slovesa na -iti, -ti), zmžují se pedcházející souhlásky (§ 51.) a po retnicích vkládá ruština a jihoslov. V {^ 51 pozn.): platiti: pracon(y), placen, placen, jioBJíeHi., Ijúbljen. Jak a kdy v eštin tvoí se toto píestí též na t-, -ta -to, avšak 8ch. íká pi-j-en, u-v-en, po-kri-v-en, a j. za pit, ut. pokryt; pak užívá se trt (též tr-v-en sch.), tarty. zaprt, zawarty a j. za ten. zaven: u II. tídy miluje polština a maloruština jiho.-^lovanina tvary na -en: džwigniony, ;i,BnrHeHLin (vedle džwigniety, ;i;BurHyTHÍi), vzdignjen. Naopak má pol.: zasiany, pijany, wylany (zasetý, opitý, vylitý), arci jsou to vlastn tvary od kontr. zasiejaé, wylija, pija. c)
He.n> veo,
zubnic
pádel, vedel,
si.
—
i
§77.
V oznamovacím
spsob
vodní osobové koncovky se sponou: e-íe, o-n(].).
S
-eine, -ete, -ou.
Rusové
je
tmi
staly
se
pít.
asu
j.sou
jii^i-
o-ni[i),e-š{-i), e-t\-\,] e-nio,
všeliké
zmny:
nes-«,
Jak vidno, odvrhli jsme v 3. osobách, podrželi íkaj íce Hecéxi., HecýxTi,
-eš.
-e,
jenom xo;tHT'E.,
stvrdlo ve vr'.): v malor. xó^iiiTb, xo;i,flTb (mkké). [iravideln zejména v jednotném ísle jako avšak i malor. my odsouvá (vyjma slovesa na ii a iti). Místo neseme íká Rus HecéMt (odsouvá -o). Pol. niesiem^. Jihosl. pv. nesemo. Nejvtší promny nastaly v 1. os. jedn. a 3. os. množ. .
xÚAHTT.
(t
122
Polština koncovky om (seslaben -em) § a q, všude vyjma 1. os. V. dz\vign-§, -íi, ÍII. widz-Q, -ej.,*)
na II.
IV. chval-e, -^^*) (chválím,
puje
Tudíž za naše
-í\.
za naše
oii (pelil.
í)
-í)
u
a za
tr.;
a ont smoutila
tedy:
siwiej-e
I.
piek-e,
-i\,
(sivím -ti), plácím, -aja, pisze, -^^.*) VI. ku-
(pehlas. í
má
(dial.
i),
-ejí,
-^,
a za naše -im -ijo,
má
n.
yit
Ruština má v 1. osob vesms y (iotTj) a výjimen (III. IV. t.) Hxt.
—
'á
(lo), I.
v
III.
3.
ncKý
má
e,
a IV. t.)
os.
mn. .
-vt-b,
uiió,
v)Th, II. ;íBÚH-y, -yTTj, III. rop-ió, -ht^,*) y!>rí>io, -iot-b, IV. XBa.i-K), HT-L,*) v. jihjlíL V), -lOTh, iiHui-ý, -yit. *) VI. Ky-
íL.
nýio,
veskrz -m; v 3. os. má je v ruštin -htt>, tu má e (slov. íjo, é): I. peem,**} II. dignem, III. vidim, umijem, IV. hvalim, V. djelam. pišem, VI. kupujem, a v 3. os.: (nesejo, nesó). II. dignu a dižu, *='') III. vide, umiju I. nosu J
?t
i
ho
s
(slov. -6
1\'.
1
ovan
neb
i
-ejo)
na
má
v
I
.
os.
vyjma pípady, kde
livale fgovoríjo, -o),
V. djolaju, pišu. VI.
kupuju
(-jejo)
69.
Utvote
z následujících
infinitivv
1.
os. jedn.
a
3.
os.
množ. ísla 1. rusky
dle vzoru: XBajiHTb, xBaJiió, XBájiíiTi): Bt.iHTb, MtpÚTb. r.iymuTb. MyqÚTb, (no)MiipnTb, KpyMCuxb, Kpymnib, uO/Knxb-CH, Jiopmúxb (s-mrštiti, svraštiti), yqúxb,
roBopúxb, majiHXb (žertovati), 3iojiHXb, fohúxI). Bapúxb, cnópaxb, ;3;'b.xúxb (•^^Oi Kynúxb, cxynúxb, ^aBÚxb, xouúxb, mó.xbuxb (= roBopÉxb), ryÓHXb. .xo.múxb, Bonúxb (úpti), xpyóúxb, myM-fexb. FJiyMÚxb, Baóiíxb, (rozl.) Kpyxúxb, Kyeáxb, ca^úxb, bopoxnxb, MopoaúxL, orbcuxb. iviyxúxb, u-bciíxb, uasiiib (dlati pazy, drážkovati), pasúxb, Bcpxbxb, cy;^úxb, 6yAÚxi>. Kocúxb. iipnrJiacHXb. bosúxb, ópócHXb (hoditi), npocxúxb, nycxúxb.
—
*)
viz
Tu nastává mlcCení souhlásek (resp. vsouvání I), o emž — Pi slovesích na -ati zvlášté schv. miluje Icratší formu
§ 51.
na -em-(u) místo -dm. a to i tehda, když žádná jiná slov. toho neiní: umírali umirem, izpinali izpinjem se, groktati grokem, pomágali pomažem (pomáhám), povíkali -víem (po vykuj u). **) Mkcní dje se, jak u nás v prostomluv, následkem mylné analogie: správn bylo by: pekcm.
123
2.
rusky
dlo: iincáTb,
riúiuyT-B:
iiniiiý,
yecáTL, .TH3áTi>, crpyráxí., opáxb^ xecáTb. Ko.ieoáxb, .^r.ixáxb, ;ípeMáxb, r.KiAiixb, Ka3axb, xoiixáxb, njKíáxb. cKíiKáxb, iiaxáxb, xoxoxáxb, CBUCxáxb.
polsky dle: czynie, ii^, proszo, -s/a: uutpic (pochybo karinic, dusié, kludzic, czynie, kreslíc, rodzic, s^dzl(3,
3.
váti),
traci, gasié, gnebi, mówic, wali, modlíc, wnosic. uk^sí, gmzí, puscí, goácí, wyproscié, niíerzy.
iníóci,
Utvote trpná píestí
z
uvedených sloves
— czynion-y,
jhóó.ichtj, Koeiixb KÓmeii-L
dle: Jiiooúxb
proszon-y.
A
fl p^icu nauamý. bo CKiip^bi^ c.io^ý, ^omóh BbiBOJlOKy, ;iÓMa BbíMo.ioiy, ;iíi u luiBii ceapió, iviy/KiiKÓBij C30bv! nex()4V xopumixbcíi, 2 a cxány Biina niixb. Týya nédo Kpóext,
—
ú.inne HC Ha^
ó-xecxiixt, Bbxepi. bt. nó.xb BÓexi..
Jiyráx-L
.IbiojiTb
H
Cxoió
JiKióJiib iiavUi.
xýqn
3;ítcb
ho Ó3inib
íKe.ixhexi,.
—
no.iíixTi
H
Ocenbio xpása se.ieHbcxb.
—
ry.iHXb bt. .itcý, a 3iimók) noctníáio xeáxpt.
CH-feráBin!
ii;ívx'l
na
—
no;i,o
OxcéJit a BÚ'^:y noxÓKOBi> po^K;i hIc; cKBOSb húxtj, Hii3Bepráacb,^
mhóii,
myjiflxt BO^^oná/ibi.
My5KHKT>
II
Jiómaji,b.
KpecxLáHnH'L sactBá.TL obccb. To BÚ;j,a JTÓma^b MOJio^^áfl, »^xo MÓJKexT^ óbixb óeslípo ceóá BopMá.ia pa3cy5K/i,áH
xawL
:
u cjitiuiihe, KaicL uó.ie u,'b.ioe ii3pbixb, qxoói. iiócji-b pascopÚTb'* Ha Hnix OBcxi cboh nonyexÓ3iy. ^ Htxi). áxo iipócxo Boxt, Kt úcenii, OBcL xox-l ýópan-L ówji-l a r.iyiiocxb!" xoró-MCb Koná KopMiijii.. HaiU^ KpeCXbHHHHt UMTi He xaKT* JIU ^ép3K0 Me.lOBbKt o BÓ.Tfe CVJIHXT. IIpOBUvMíriiíi
—
AéHbfl ?
—
"
H. /
!
—
,
KpbiauB-i..
stoh. kvapiti (a namáhati se, sr. trápiti se), mr. skird tlit.") BToponaTri kvapné chápati, vr. pasTopunHbiH, pol. roztropny, chytrý, chápavý, moudrý. * dol se vrhajíce. * rozmrvif, oop'b smetí. * pópustu zbyten. Prozetelnost. '
-
=
'^.
b)
Tvoení asv.
§ 78. My íkáme: chodil-s chodila-s; to stalo se Polákovi pravidlem, tvoit minulý as; chodzil-enL -ain. -om, chodzií-eš,
124.
Malorus vedle této polské formy: velkoruského n, tli xo;i,h.tl (vynechává Za to Jihoslovan pomocného slovesa, se jsem, jsi atd.). ostatn piráží negaci, nikdy nevynechá: k itao sam, já sam (nisam, jesam-li"?) itao itao si, ti itao je, on je (nije, jest-liV) itao, si (nisi, jesi-li ?) itao. itali su, oni su fnisu, jesu-liV) itali. -aá, -os, chodzili-s'/>í_(/. -šcie.
xo;íH;i-eM užívá tvaru
nmuž
—
as budoucí
tvoí
§ 79. se vbec
—
chodzi b§de
vedle:
cnteáTH,
—
nehled
pomocí >:budu«*) a
k
to
—
slovesm konicím takov, že Polák íká
bed§ chodzil. [lodobné Malorus: 6ýjiy
U Slovincv
cuhBá.TL. /a pravidlo:
6ý;ty
jest
tvoení futura
bodem (bdm), bódeš (bó.šj govoríl, píestím bodemo (bomo), bodete (boste) govorili. U Hrvatv pokládá se forma budem pisao za budoucn minulý as: scripsero (kasnije ti pripovjedati, dok budemo dalje létjeli). Zvykli si opisovati futurum po spsobu bulharském — ])i konicích pomocí slovesa chci: (ho)u, eš, e, emo, ote, s
u
.
—
Tedy
i
u pisati
(budu
(uzdii, zdvihnu) aneb dat (dám), což se
u
psáti),
u
obrácen:
mže
i
biti
bit
spojiti:
(budu),
u,
kupit
bi,
u u
uzdignuti (koupím),
pisau, dau.**)
70.
Hoe
(Schv.j
li
danas
emo
])adati si-ieg V
kiša (dažd), pokisnuti. ^ slije bi(t)e liepo veme. hoete da veerate u vrtu ? ti Bog. Car obeavao, da
—
—
—
— Danas pada(t)e po— AI
eka(t)u te do veera, Odmah emo veerati.
— Pomózi e
sauvati
-
kysnouti stsl., v schv. zachovalý význam: (mokré kysá) kyselým; zmoknout. ' zachovati. '
*)
Aneb jiných i)oniocných
v maioruštin' vehiii zliusta
iiHcáTH My,
hmv
sloves,
i
e
pomoci sve slobod na-
sebi sam,
státi
se ninkrýin a
hlavn slaiiu: CTány uiicáTb: (skácen My) imcáTii aneb
(jmu;: nsiý
Mem, mb, mcm, Mexe. Myxb. Polák užívá (pi pasivech) zozamianovvany (budu jmenován). V schv. u sloves trvacích
stac: zostane
(vz-), ímž stanou se konícími, t. j. fuluráliiími, uz-projronim- proženu (budu prohonitil). Ako uz-daješ (dáš) pomoc. **) Má-li se naznaiti chtní, musíme íci; hou (u) da pišem. Tato vazba stává se módou pi jiných pomocných slovích: teba da pišem, moramo da pišemo, bai:ovjek uinio da obrati (uml obrátiti), povjeslnica poela što o ovjeku d a do/.naje poala nóco doznávati^ ekne sr. g 101. Užíváni futura vypravovacího: reci
pedráží se uz-
i
e =
—
125
roda, Hrvali da
e
ogrijati
tako se
e
šunce
biti ,
ili
nesrelni.
tješe
slobodni od svakoga danka.
—
»I nas naša vrata.* Žena 'mu ekne, da ce mu biti
e
>^Doéi
—
šunce
i
ped
—
dugo ekati. doklo nirlvoga stanu sahranjívali.* Néce zvono mrtvo moje tielo k lihon groblju na poinak^ zváti! Ivad se malko siišala radost s nnadana povratka" keri, reci ekne kralj: Onaj kóji mi je spasao diet, dobit polovicu mogii kraljevstva: što sam obeao, to da izvršim. " — Djeca, koja ovo úz-itaju,'* poželjet é,* da uju što o djetinstvu Isusovu. I ree Góspod Bog Mojsiju: Akoli ne iizvjeruju, ^" a'^ ti... prolij vodu na zemlju. (SI.) Kakor si bódeš postlal, tako bodeš tudi ležál. Dolg pravi: zani me, délal se bom sam. Vém, kaj mi boš odgovoríl: ker ste ves dán pridno '- délali, bodete nocoj dobro spali. Jaz se^ bom pridno uil. Danes se bomo dobro zabavljali. Ge bode veme lepo, pojdem jutre -"^
e
e
(
—
i
u
—
—
—
—
-
—
—
e
—
nisi zaspán. Iše te srea, našel jo bóš, bó na okénce, gledala bó na me; dala mi bó rožice zbran, oh, le za me. bodete molili in délali, vam liog bode tudi blagoslovil '* délo.
v tpg.
1'iišla
^-^
—e
(Mr.)
—
Me?^^
eúpoTa,
Bi,T,Hníi
Bu
'^iiTii
xto
bró
vóiipáTu^''
óy^^éie b na.iáxí,
ii
ro/i,yBáTn-
Kvxapí sam BapÚTii-
^'^
—
[Tókh 3;i,vjKaK) upaiíiOBáin, HáfiKpami cípáBn. mv ;\.ia cboíx ^^Ytófc. - Ko.iii Bac Bir-KcnyrL 3 na.TiáTii, Ott.iK n,T,vTb ohh jKÚTn-Meié 3hob b óíahííí xaxi. (nópu^® \)ÓKy Becaá, jiíto, ócíub i ainiá) piK b pii: i myrbXO/ÍHTU me no BÍK, ^^OHÓKU Me-CTOHTH CbBix inTO
:\iyTi.
upau;K)BáTii
—
:
mu bude dlouho ekati. * budou pohbívati, r. n '>x()poHbT, pok odpoinku. návrat. ' splniti. * ítati budou, (pro) ítají.** želati, páti si budou, '° uz-vjerovati, nebudou véiti. " tož, atož. '- pilné, z pridn-o (díti se\ '^ospalý. '* požehná. '* oblékati. "* živiti, krmiti, pstoroní doba a pak doba vati. ro/íoB.ifl KOHii, chov. '^ palác. '* pora ^
heb.
že
'•
víibec.
'"
Bnópy
c)
=
=
vas.
Archaismy.
§ 80. O dvojném ísle sloves mluvili j.sme v § 40. Podobné starožitné formy, z nichž my jen nepatrné trosky zachovali, jsou: 1.
Trpné (mediáln
í)
píestí pítomného asu
naše vid-omý, pit-omý, lak-omý, véd-omý (formou jest rovno zná(-j-o)mý tvoí se toto píestí v ruštiné; jako
vbec
— 126 1. OS. množ. .): JnóÓHMt, bh^íhmt., noHHMáeivii>, yBasKácMt, -a, -o a tóž JnoóiÍMbiíí, iiii;^iiMWH. Obyejné mají smysl mediální neb rovnají se tíeruiulivm, tvarm na -telný. 2. /\ori.^l (vy|)ravov. min. .) v Schv. tvoí se, když se iai kineni iníinit. (u souhláskov konících se sponou -o-) pipne -h (naše by-cfe), tedy: I. naplet-o-h, ubi-h,ll. minu-h, III. umje-h, IV. nosih, V. prepisá-h, VI. kupová-h. Ohýbá se: ja ubi-h (ubil, -a. -o jsem), ti ubi Mibil, -a, -o jsi), on ubi-1, -a. -o\ ubi-smo, -ste, -.še; napisa-h, ti napisa, on napisa, mi napisa-smo: tonu-h, ti tonu (tonul, -a, -o jsi), on tonu, mi toim-srao; donés-o-li. ti dones-e, on dinies-e, mi done.s-o-smo, -oste, -oše; stig-o-h (stihl jsem), ti stiž-e, on stiž-e, mi stig-o-.smo; rekoh, ti
ree 3.
pipne
aí.d.
Imperfektum
(nedokonalý min. .): k
se -ijah (-áh):
pas-ijah, bi-jah,
I.
II.
iníin.
min-jah.
kmenu umi-
III.
jah, IV. noš-áh, V. djel-áh. pis-áh VI. kupov-áh. Ca.suje se: pasijah. -ijaše, -ijaše, -ijasmo, -ijaste, -ijahu.
Bijah a bj eh
= byl jsem trvale,
bih
byl
jsem koniv.
jednou.*) 71. (Vr.)
TaKt
KeacL
— JitoóniMLi HanÚTOK-L KyMÚcT. — naniÍTOKi.,
Ha3biBáCiMbn'i
Ko6h'i.Jibflro
iMo.ioK.i.
—
^
pýccKaro MyjKHKá. npiiroTOBJíáeiM&ii
Conpono'A\T,áeiMbi upiHTe.TiíiiMn
iisi.
npi-
nibi
B1. MocKBv. J\hju, óý/tyjH o^T,tB;'ieMbi iiáiibKOio, ' ne npuBbiKHjTT) cáiMbi o/i,bBáTbCfl. H coxpaHÚ.Tb rienoKOJieuiiMyio^ BtpiiocTb CBoeiMý rocy/í-ípio. Knasb i)yKÓii Hespihioii nopasKeH-L. Bori) hciiocthjkiimtjj HeBÚj^umi^. Heft áxo koih.
fexa.iH
—
—
'
nápoj.
-
chva, óy^yjH
kolbljivu, ncochvjiioii. *)
a HHiuý
''
—
= jsouce
'^
—
jako pol. bedac.
^
schv. ncpo-
ziM'ti.
K naznaení rnnohokrátnosU (opakování) v ininulosli íká Run GuBájio psával jsem, íi CuBáJio no^xoacý ki> Heiviý dochá-
zíval jsnm; Bona CyBájio BMcntHye. zpívávala, a Malonis naznariijo dávnonnulost: H iiiicá.TL Gynájio (yjio), byl jsem psal, 6y;i() Kii:nu'b
Ta 66jir,iiie ne 6ý/íyTt> kdys panovávali jsou a více nebudou. tvoí se plusquaniper. jak v ešlin: si. jaz so>m bil govoríl, nir. ÍI ii.iniicájif) fiyjjT,, .^cli, ja bio sam itao, ale též: ja hjch i ta o atd., s lormanii imperfekta Ijjfdi =- byl jsem. Tuto formu sluší tedy i této formy r o z I š o v a t i o d k o nj u k t v u j a í) h itao. (Sr. § 74 ), se užívává za plusquampf. aneb k vyjádení zvyku (jako óyBa.io, 6y:io): Kad bi góso (gos-pódár) došao, uzeo bi nm pás štáp, donio duhan liilu, když picházel, bral mu pes hl dýmku. pinesl tabák nanyBáiíiH, .Jinak
i
i
a
i
:
i
i
i
127
HevTOMihibi
ótíKÚT-b
^
B3;íhi.^iáe:Mbiíi
BhipamH
B-L
iiú.ica B7> o;iiinT> orpÓMUbiii '
tonii (tóž scliv.)
Hcoóospvnio
CTCiiH
bi> pá^iibixij ^
trápili,
neii3:Mt>[)i'iMbiH
iinaili:
?
—
OrÓHb,
Mlicxáx-b Mockbfíi, cocAniioýKáp'b.
neuiiidlený.
"
nižných (pdll.
roz-ra/,\
72. Sveti
Cyril
i
Metod.
^ sveto brae rodi se u Macedoniji u Solunu; stupi u samostan a iil ode'^ u Caiigmd na nauke: odatle^ ga poslaše, da Kozare obrati na vieru kršanslíu. Vrátiv se od Kozarah združi se sa svojim starijim bratom Mctodoni k izvedenju spasonosnoga djela, kojim su si obadva
Ovo dvoje
Metod
zaslužila ime slavenskih apo.štolah. Bugarski Slaveni biše veé prije* primili* viecoin stranom" Izukrstov nauk, nu u njih ne bijaše još stalnosti i postojannosti u vieri, jerbo ovim Slavenom indi® ne bijaim dovoljno' poduavani. obratiše svta braéa najprije svoj pogled. Nu prije, nego su
K
medju Slavené, sastavi Ciril slavensko pismo i poe prevadjati na slavenski jezik svte knjige. Bugarski Slaveni primiše s radoštju dar, kóji su im donesli' ovi novi uitelji; nu ni uralski Bugari nemogaše so vise opírati moci božanske nauke. im Boris dade se pokrstiti i primi na krstu ime -iMihaila. Sada istom ^^ bijaše kršanska viera medju Bugari uvrstjena^^ i osjegurana. '^ U brzo ^' se raznese glas na sve stran, kako je Ciril slavensku službu božju kod Bugarah uveo. Veé 863 posla Moravski knz Bastislav poslanike k byzantinskomu caru Mihailu mole ga, da mu^pošalje slavenske uitelje. Mihail usliša njegovu prošnju i posla mu stupili
Knz
Cirila
i
Metoda
M. Mesié
(z
Kížkovy
Antholog.).
Deset punih stotiná godiná navšiše se. ^* Úz^^ tu tisuéu godiná koliko velikih dogadjaja^*' izgubi^' svoju veliinu, Dvé, dvojice svatých bratí (svaté brate koll.). * odešel místo byli priin-im, -iti vedle pn(j)mem, pijeti odtud, 'juž díve. pijali; prvá (nesprávná) forma jest obyejná. ® cizím podntem; virada, stran cizí (jak r.). ^ dosti. * tudíž (z it). ® užívá jea vt-ja silný, erstvý). se: donieli. '" ted zajisté, t. j. teprv. " upevnn (vrst '* navršilo se '^ zajištn (ital.). '' Rychle. sci ten uplynulo. '* V3 '
otídc.
^
=
''
=
=
=
tisic.
'"
událostí.
"
stratiti (utratiti).
=
=
128
koliko zuainenitih djélá propade ne oslavivši gotovo ni traga^* kasnijim^-' potómstvimal Koliko silnili Ijudi leže'-'^ ii grob A djola záborávi,^^ te im se danas jedva i zk imc znade smjernih naših kaludjerá^' kazuju jož i danas živu slavii njihovu, jer trud njihov, námienjen ^* jednomu samo plemenu slavenskemu, ponese"" veliké, obilate trajne^'^ plodové, kóji po vremenu xajedniko dobro ^' svili Slavena, postadoše poslije'-^^ tisuéu godina íiznosi širom'-'" svega pa se zato ogromnoga slavenskoga svieta iz zahvaljnih^** srdcá najtoplija hvala njima. duhovnim otcevima, velikim dobroincima roda slavenskoga. Ivan Brož. '-"-
I
i
'^**
i
= =
nazad, od zadu; (stsl ) stopa; tudíž na-tra2;, s-lra.aa, o-s-lrag pozdní. -'" aor. stopovati, hledati. '" (stsl.) r. kochlih. též docni -' ziiponieniití; boraviti od kor. by- stupovaného ha v -i! (leli-lo) zabývati, baviti, zdržovati se, za-boraviti (inr. a dial. barili se) Ijyti zabudu (nezabndkv), zapomenouti. " že jedva zná se jich jméno mnichílv (.). "* na-mínn, i ví se o jich jménu. "* Avšak iny uren. ^^ trvalé. -" (po '-staly se. ^' spoleným statkem, dobro ve všech statek (gul). po tisíc. '^ šíí (instr.) v ší. •'" vdných. slov. Uijozorujome n;i patrný rozdíl v slohu a tvarech prvé ;starší) a druhé (moderní) ásti. '®
tražili,
=
—
=
.
=
'-''
.
i
.
—
:
IV.
Tvoení
význam
a
slov,
skladba a vétosloví. Podáme tu kasuisticky jen nkolik zbžných poznámek, nakolik jich teba ku objasnní nápadnjších zvláštností a úchylek. Za to pivedeme více píkladv. než by bylo teba proto, aby toto objasnní stalo se všestrannjším a tená aby snadnji zvyknul nezvyklým tvarm a vazbám.
A. Slovotvorba, (Tworzenio siów.
UOpasoBáiiie c.ioBt.
Obrazovanje I.
i
kmenosloví
etymologie.
TeopéHe
caÓBi).
Tvorba besed.
riéci.)
Slovotvorné ped- a pípony, pratvary, novotvary, osvojeniny. složeniny.
§ 81. Slovaniny oplývají píponami*) a pedponami, poi osnov. mocí nichž tvoí se slova z koenv a
pv
V hrst,
pratvarech jest úplná shoda; ko. hr-Bt [hr(t)nouti] garš, gorsf, grst hrdlo,**) gardío, gorlo, grlo; mrt:
—
smrf, smierc,
smer, smrt.
—
—
bez újmy srozumitelnosti Starotvary rozcházívají se volbou pípon synonymních: ková, (pol., r., . dial.) kowal, *)
**) žíradlo.
Miklosi jich dovodil 185. odvozuje se též od ko. ger (:= žbr)
-žráti:
gerdlo
—
žrádlo, po-
130
(r.)
kiizéc,*) (jhsL,
r.,
.
dial.)
— pekaka,
kuzeicha, kovaica
—
ková
—
kováka, kowalka,
piekarka, pekarka, pekarica kovvalnia, kzna (kuznica,
kovárna (kuzna), Podobn: tená, czytelnik, kovaía), kovnja, kovanica. ítárna, czylelnia, itála, ilafeí, itaonik (italac), itatelj kupczyna (povolání, kupcowaitaona (-nica), italnica; (na)uczycielka, uižena), kupicha, kujiica, kupinja
pekai-inja
—
—
iiiteljica
feíniea.
sudebnyj, sodnija);
paanka
=
(uiteljka
sudbeni,
sodnji
— pop, popovi
—
— — soudní, sj,do\vy, — sodba, sodnijski —
žena);
(sodbeni
popadija (žena
(syn),
p., r.,
schv.),
po-
hrabia, hrabicz, hrabinia, hrabianka: starosta, -scic, starosc-ina, -ianka (p.). § 87. Takové rznní v píponách jeví se zvlášt v jiho(dcera);
slovanin:
(si.)
mladeni, hudi
(zloch,
ábelj,mrli
(ti-mrl-ecj.
schv.vjetri (-ík),**) potoi (pot-e^), novi, komadi,***) psic, konji, si. morílec (ubijavec, ubijca, schv. ubilac vražedník), plaávec. pisavec {-tel), muenec, uenec {-ik) pótomec (-ek), póvod opra). povodec (r., p., schv. v volívají se nejen rzné pípony, § 82. U no v o
—
=
tvar
znan
nýbrž i jiné koeny; vliv cizích jazykv psobí: kyselina, kwas, kislotá, kiselina, kislina kislóba poci^g (mr. potah), pojezd, vlak kolej (želazna), želznaja doroga, željeznica, železná cesta dworzec (kolejowy), voksál (angl.), kolodvor (nádraží) zdanie, predložnije (mr. een), ree-
—
—
i
— —
Chyba užívá se v témž neb obdobném smyslu, zejména co spojka, avšak nahrazuje se (p.) omylka, bl^d, r. ošibka, mr. pochybka.t) schv. pogrieška. si. pregrešek i zmóta. ff) Pevzatá slova cizí mnohdy se ani nepispsobují duchu jazyka: (r.) kasacyjon (jinde kasacya, -ija, kasace), kasanica, stávka (Iveta).
—
—
neprávem od r. a stsl. .liní to odvozují úslíoný, patrné proto, že se to pletichy, Icozennyj pojmov kryje se slovem kovarslvo, -vovat, kovárnyj r., schv. úklady, sr. riinkesclimied a naše kujoun. Dial. znamená kiizník huJ kovalika (sr. íj 89.) anel) hamrníka, kuznica železokujna. **) Pípona patronymická (§ 87.) stala se zdrobiijíe-í. ***) kousek; komad =^ kus vci kus divadelní z leck. y.ofiiuÍTinv *)
Místo ku-j-Bnec.
koz, kozny
=
=
=
=
=
i
p.
kawaí
peníze,
(u
novi
nás o chleb), kes
= krejcar.
f) srv. naše šibal (palaláiní ff) Srv. moutiti, bala-mut, p.
r.
(7/,
kusok,
si.
kos; novac peníz, novce
jež na š pechází),
maci.
131
cyonnyj (kasacyjný, kasasaní) aukcijon, -onnyj dom (aukce dražební diiin), stuirovaC, akoiiipaii-ovaf, jhsl. studirati. preparirati, yMéúnnKi> ciiiiTáKiica (syntákso). § 83. Slovaiic-iny ))ievzaly a za stará hláskov si jirimnuho cizích slov;*) ruština eckýcii, tatarskolureckýcli a nonhckých, scíiv. albánských, italských, eckých, zvlášlé pak tureckých, západní slovaniny latinských a n-
spusohily
meckých sobí
arci
zvláš polština, francouzských); slova ta pnemalé nesnáze: bierzmowanie, miropomazánje
(též,
krizina, birm-a, -ovanje
—
. arba i barva
p.,
(nm.),
r.
cvét.
—
bojadisati (tur.) vedle schv., mr. mast, si. barva iidvoust (lat. ernt), atrament (lat.), ernilo, mastilo, rnilo
jhsl. boja,
(tinta).
R l)iii;'it >tur. ocel). kaiMntlaš (tur. kára tas orný kámen, tužka), kazan (tur. kotel), kazná, -aj (pokladn-a, -ík), bunt (n6m. odboj), oberpolicejmejstr, unteroficer, feld-jogor; si. bínko.šti (letnice), ško (biskup), arman i fajniošter (nyní župník fará)**), faravž (fara), bandero (ital. (
1
=
prapor), fant (ital. hoch), ošlerija jící se k náboženství;
(ital.
hostinec), a
vbec
slova vztahu-
=
sch v. barjak (prapor, bunuk tur. prapor), ador i šator (stan),***) delija (rek), mejdan (boj), juriš (útok), kapija (brána), aps u-hapsiti (vezení, vesniés turecké, jako vbec významy z vojenství, stálni správy a spoleenského života), hasna (užitek), džep a karmán (kapsa), mphrama a šamija (šátek), bábo (otce), dimlije a alvšire (kalhoty), ardák (pavla a sr. árda též tur.); trpeza (stl), miris (vn), druni (óyofxo? silnice, podrum sklep), jevtin (íJí/yv-os laciný), igumen pedstavený,
—
dm,
parok (fará) a názvy náboženské
Tyto pevzatky
(z
etiny).
vtšinou zatlaily domácí výrazy
tak,
že se jich jen básnicky užívá; coóáKa (ncL), Jióma;],b (kobb) sxjí,!^
(peklo),
komšija
(tur.
= súsjed).
'
Nmina má
*) To jest pirozený následek djinných pomérv. asi tetinu svého jazykového pokladu samé pevzatky: na p. fenster, gasse, strasse, uhr, turm, schreiben, tinte, sack, socken. stiefel, tisch; jich pouze 250; píinou toho jest, že jest chudá vlastními koeny:
slovanina jí
má
jich
—
má
1605.
(Strigl,
Sprachliche Plaudereien.)
tedy pabérkovati! **) Župnija fara; naproti
županija ***)
= obec
Slovo
pol. szatra,
r.
(srv. § b9.). to pešlo jak
tomu župan
=
starosta,
Neteba
na p. obínski,
nékterá jiná do všech slovanin
inarepi).
*
.
šatr,
132
Ba i pípony cizí pešly do slovanin; do polštiny nm. -ung*) nejen v cizoniluvech: gatunek (druh), ratunek (záchrana), rachunek**) (úet), kierunek (kehrung, smr), nýbrž jsouc pidáváno i k domácím kmoníím: rys-unek \^kresba), podarunck (dar), pot-alunek (pocelování, polibek), rabunek,***) wanmck (podmínka), stosuiíck (pomr); srbšliiia pevzala turecké -luk -stvo neb -siví: kršéan-lnk. baša-luk (hodnost paši), ižmar-luk (umní cižniae), spahi-luk (panstvi, spabijaj, kukavi-luk (sketa, zbablstvi) a -li =^ -ský neb -au, v posledním znaení bývá též -lij a neb ajlija: bosan-li,t) -lija (bosenský, bosan), Saraj-lija (Serajevan). be-lija (vídean), to-ajíija (sklepní, si. toar, jenž
=
toí nápoje). § 84. Slovaiiiny neštíLí se složenin (subst., adj., verba,
—
—
píslovky atd.), jako my z domnlé obavy germanisnujv iníme, zejména ruština následuje, jak se zdá, ba etinu i
v
smru
vynikající: ff) rpa/íOHaMájibHHK^, ojiaroroBbHie, seiMJieBJía^^b.iei^i} ^= wnÁnxwKii KonHOBÓ;i,CTBO (chov koní, iu^ebinec), KojiliiioniJCK.TÓiniwii (na kolena se poklonivší tom-;
,
=
kleící), rocTeni)iiÍM('TB(), CTiixoTBopénie (tvoení stichv, veršv, báse), ye.io-óÚT Han (prosba, elem bí), iMe'/iv-;i,0MéTÍe 3ByKono;ípaiíváTejibU()e (mezimet, interjekce
zvuk napodobující).
Pokud složenin neužívají, zistávají vrny method našeho lidu: chustka na szyj§, šátek na krk, jiióro do pisania, rada pastwa (íšská rada), trzesienie ziemi, zmysí dotykania (pol.): klju od vrat, mlin na vodo. na sápo (povtrák), šetka za zobe (kartáek na zuby), peru za pisanje (si.); kola od cdra (cedrový vz), odielo za djecu. obleka za gosi)odii, za ulicu (dtský, panský, vycházkový oblek), staklo za pi-ozore (sklo oknové), stroj za žetvu i košnj u (koš(»ní), pedmt, blago i roba (zboží) iz koze, Ijeenje kujianjem
n
*) Jiní to omlouvají: je prý to domácí zdrohnlé: piastun. zwiastun, opiekun. Díivod by proto byl ten, že i jiné pípony vlivem ciziny svj význam i funkci rozšíily: na p. -ja (§ 89.); podobn schv. šáróv, bjlov, ré)guv. kteréž spolen s ma. -ó znamená zvíe šaré, bílé.
rohaté.
=
rachowa rechnen schv. raun, -ati poítati z ital. ragionare. ***) Tato Ii íiova pokládám za slovanská: grabili, rpaOi'ac'S, grabiež vedle fupiež grabunek {y sesulo, snad vlivem nm.); vari, varovati; s-les stupováno štos jako pínos; srov. mor. stus deva. **j
—
t)
Tato forma jest nesklonná.
v stsl., která tvoila složeniny a spojeniny, jakých ft) Tak bylo nezná ani nmina, touto pomckou slovolvornou znané ohebnosti a strunosti nabyvší. i
133
i
pidem, sredstvo proti kurjiin (1) oima, Ir-íovina hal.jinami' |ilodinanii. trgovac-kužar anel) kožom (scliv.)*)
ti'g()vac
§ 85. Tu slu.ší zinínili se o pedponách (pedložky a ástice). .Isou tytéž a mají vliec stejný význam. I^rece v.íak užívají jednotlivé slovaiiiny k naznaení télidž pojmu nékdy jinýeh, významem odchylných pííHlpoii, než jaké jsou v e.štin.**) Touto odchylkou vynikají zvhíšfé jih(»slovanštiny, což psobí dosti klopotu.
zdánliv
popiérac (pod-), u-dzioli l\Oinu
P.
divovati); R. CBapÉTb THáTb (vy-^: SI. u-niiti
(U-).
iioKaaáTb
(u-i,
co
Ís-V
i)<)-(i/i\\
iac
kojxo (ob-
iio(Bbi)CTpÓHTb (vybudovati), npo-
ÍZ-), u-staviti (za-), u-slišati (vy-), raz- mér fpoiiir). navésti (u-). na-rOiti (po-ruiti), zapustiti (-o), za-igrati ipro-), pri-igrafi (vy-), za-spati, u-spati se (usnouti), pre-povédati (za-): Scliv. na-míriti (u-s-míiti upolcojili). od-rediti (poíditi), do-
=
po-neseni (pi-, za-nesu), u-goditi, -íiádjati (vhod býti,
]).
u-.
wygodzi),
po-divijati (z-div-oeti), pre-kriti kucu (po-), po-dérati, -derem (rozedrati, roztrhati po-liipati (roz-loupati, -lámali), po-réi (od-íci, odvolati \ po-apati (si. zaspati, p. zasnaé, r. sacHVTb), pri-povjedali (p. opowiadac. vvpravovati', na-pitnica (pípitek), nagovoriti koga(^!) (osloviti), po-spiešiti provedbu reforma (uspíšiti), po-javiti se (ob-). ,
Nkdy
= schv. pojawic = po-hádka ve smyslu bajka, za-gontka
pedpona vynechává:
se
gadka
javiti se, schv.
= hádanka.***)
p.
sie
Zvláštnost lidových písní: »Poslušajte moji vítzovi, vi po vybraní) bani i knzovi! Sjutra udriti na (po výbore Turke; slušat cemo Miloš Obiliéa, jer je Miloš na glásu (vhlasný) deiija. Dosta ima pjevidrugá (prijateljá u srei), al' je málo plaidrugá (prijateljá u nesrci). **) To vysvtluje se tím. že pedpony vyznaují vztah obdobný, bud že každý jazyk myslí na jinou okolnost dje (východišt, *)
i
=
zbo
emo
—
bu
smr). Takové rznosti máme v eštin: po-, za-, do-nesu: prvé draz na smr (a trvání), druhé na východišt (zanesu odsud), tetí na cíl (donesu tam), tak: ná-, pí-, ú-, roz-kaz a zakázka, po-. U-, ode-, vy-, do-, pi-, za-jíti, za-, po-, naati atd. Nkdy jest tu arci
cíl.
i
klade
vliv cizinštiny. ***) Jsou to
odvody z koene ged (žbd), stupováno god u-hodpo-godba podmínka, smlouva, p. wygodzi A'yhovli) a gad, mluviti, zgadza sie shodovati se, nir raflárif mígadz (pol. gada niti, mysleti, rafl^a myšlenka, schv. ugadjati, pol. dogadza). I) vysuje se: (r.) orronýTb, 0Tra;íáTb. y-ráflbiBaxb .?ará;iKy =^ zagónétku pogoditi, pogadjati; od-gonetati uhádnouti, rozluštiti hádanku. Zagonelati komu :=; hádanku uložiti. S tim souvisí pol. hasío, jhsl. gcslo což z eštiny pevzato zní polským tvarem: god-ío. nouti, schv.
=
=
=
—
—
134 2.
Nkteré
podrobnosti.
wo
místo stwie: § 80. V polšLiiir' nepali-iu' úchylky: st. królew.-^two, niebez[)ieczensi\vo, swiadecUvo; umyvvaliiia, spalnia vedle kavvianiia, piekaniia; k na/iiaoní syna neb pomocníka emeslníkova slouží jak na Morav a ve Slezsku -cík: mrynarczyk, kowalczyk, raasarczyk, kupczyk, kravvczyk (krejík), szewczyk; tež Ate-czyk a j. Pípona owjj, jíž se eština do nedávná štítila, jest velmi oblíbená:*) narodow-y, -oác (národní), odziež zimovva, ubiór balowy, kaniien lírobowy, grobovviec (náhrobek), klucz domovvy, urzt^d clovvy, podatkovvy (celin', berní), vvladza skarbowa (finanzbehorde).
Následkem pehlasování nniohdy
nemžeme
v
eštin
ze sloves na -iti slovesa V. t. na -'a ti (ti); kde možno, pí-enášíme je do Ví. na -o v a. ti. Polština (a druhé slovaniny) ale tvoí z: pali o-|)ala('-, dzieli u-dziela. **) l'ud^i('- z-ludza, czyni przy-czynia, J'4czy z-ííicza, prosié U-, |)rze-prasza,***) množy po-mnaža, grozié vvy-graža, osvvoié osvvaja, móvvic przemawia.
tvoiti
§ S7. Ruština tvoí patronymika:f) IIh ih-obiimt,, naj)(syn) MnáH-oBna, i^ap-ÓBHa (dcera), Oiiér nn'h, i^apúu-
('Biiqii
MHt
(syn Ongy), OHeriiua (dcera). Maloruština vyjaduje stav otcv: KosaienKO mladý kozák. KOimji-eHKo neb kobm-tbMÝK, KpaBqýK, KyxapqvK; ba /(,I"'Tiók, kohiók, CxaciÓK ndadý Stas, nciOK deminutiva. i
—
Kdežto -ni znamená spojitost vnitní, vlastnost noodlunon, spojitost vnjší, urení, píslušnost, podobu, pQvod a l;itl\u: národn-j, -os=siunrna oncli pimtuv, jež srosteny jsou s národem; národov-ý, -ec, l<do se litásí národu, národovost =-- láska, hlášení se k národu; lidskost, pol. ludzkošé a ludnoš lidnost, obyvatelstvo, lidnatost — lidovost; cesta nákladová urená pro náklady; strojárna. vozárna kde se ty v?ci vyrái)ejí, strojovna, vozovna místo pro stroje, vozy urené, strojilna. vozilna, ekalna, jídelna kde se strojíme, ekáme; proto pol. umywalnia. píywaliiia jest správnjší než naše ekárna, plováiiia. *)
znamená -ový
I;
=
**) udlovat'; iiddat
***)
^
udzial'a('.
uprasza == uprošovat, velmi
—
^
= =
=
jjrosit o jiroprosit, przopr. minutí, przepraszam pardon! f) u nás a v polštin zakrsala; vjihosl. trvají v píjmi-níeh (srv. tj 81.). Jako by v náliradu oslovují Srbové: 6paTe /^pa^0BH'Iy, 6paTe
=
/^oCpHKOHHMy (dragi, dobi).
135
—
Kupec-bsk-ý
kupecký*) zní velkoruskj':
Kyne-
M-e-CKÍH a tak KyiuWccTBo. ok mcotho, iij)ai:TH4ecKÍii. Vbec má or. zálibu pro pí-ípunu ctho: iiaqá.ihcTno (náelniclví),
HVBCTBo (ití cit), XBacTOBCTBÚ (chvástánl), nyTéiuecTBo (putování), HCKvc-CTBO (umní), a tvoí slovesa: yvECTBOBaib, naliÍJibCTBOBaTb, X(vwaiicTBOBaTb (orodovník, kdo chodí se píimlouvaf). zejména 0(1 pídavných: aApaBcTuoBaTb, cBiipíincTBoBaxb (sveepým býti. zuiti), cyuíecTBÓ, oBárb (od ýiu-iii jsoucí bytost existovat), /^OBÓ.ib Hbiir, -CTBOBaxbCíi. iMísto našicfi nomina agentis na -i, -ec, -«, -a v i'adji užívá slova na ef, mnohdy (zejména mr.) na -aj,**) -ej, -aga, -achá, -aka, -uch (neb prejot. 'aj 'uch): bo;i'ÍjÍi,***) ryjibTjiii, cjioutíiíí, jihuTHii, .
.
.
kóihoxtj, úbmvxi., Kpm: yxa, njiacyxa, 6'kjj,axa, -o.iaKa, -iiára, MojioTára, ])()6oTHra, 6po/i;(ii)ára 6.iy;i;BO.ioqára (-u;iora). HÁra rjióTafí,
co.ioBé:i,
=
=
.Mláata: v jednotném ísle jsou (jbyejnjší tvary na v množném ísle na -áxa: Te.iHOK'b TC.iHxa, bo.xqeHOK'L BO.xy ixa, ariiHOKi) arHHxa, hwii.x('H()kt> nbniJiáxa. f) ('HOKT),
Mr. vkládá ped en-H, .leB-eH-H,
V
-h
ješt -en, dopouští-li libozvuk:
bojií-
koh-ch-h (KOH-eH-oKi), yícepeoíUioi-cb). jest to u názvisk: Kovala, -ala neb -alea
i>ie>T,Be;teHa,
našich náeích dcera Kovaly.
Názvy emeslníkv konívají na
-unnct: Kopaoé.ibu^iiKi),
=
* cbs s sežíiná (zmžiijo) se u nás a v pot na c, schv. na c: njemaki, trgovako-obrtnilía komora, strelako družstvo, budjoviko pivo iz dioniarske (akciové) pivovare, predsjedništvo. **i I^ípona aj (j) — správnji (ježto a náleží ku kmenu dotypípona j užívá se nýcli sloves a j vsuto ped pvodní koncovku i,) k naznaení též jiných vztahiiv odchyln od eštiny: pol. rodzaj (rod),
—
zwyczaj (schv. obiaj), urodzaj; r., schv. civya (píhoda); schv. dosi. pohištvo, schv. pogodzaj, namještaj (nábytek, co vypluje místo kucstvo), naraštaj (nárostek. si. dorost), odnošaj (oTHoiuénie ])omrj, znaaj, položaj (položení), izvještaj (návst), tjeaj (bh\ natjca (kondomov); diiinti kurs, sr. [ú-JtíO, zaviaj (.místo, jemuž jsme zvykli dcmimUivum diíi-lj-ali, smcjati — smeh-ljali (smáti —usmívati se); od bod-ljaj. smehljaj, bod-aj toho uz-dis-aj a dihljaj, smeh *í=*) vodic, hula (darebák), slintal, lenivec, hltavec, pasák koní atd., kikloun, bidaisko, mlatee, robotz, brodula (^srov. pol. z-brod-niarz zloinec), wíóczega smyk, tulák, vlauha. f) srov. cip cipl volání na dríibež, dial. cipla slípka a (ch)cíplc
—
—
nedomivé kue.
— —
j
má
)
136
KonajimnKi>,
nsBoiííHKi),
Koimi.ihiunKTv KopijimimiKT,, SHaMen-
iu;hk'B. *
Na mísl
kování, kiipuváiií, stílení, icÓBKa,
vei'báliiícli:
noKýnKa, nepecTphJiKa a
J.
Místo našeho -ávati mívá -LiBaTb: Kn;táTb
T^oKlí7^f,lBaTb,
;í(»ra/i,ÍTi,
ch
,:t<»r<í;i,i.iiiaTi.,
M-ísait
noKasáTb iioKiísbiBaxb, pbaaTb oTpiKíbiisaTb a asuje: iiOKáabiBaio. Tutéž koncovku mívá i polština: doga-
no;íMá3bii5aTb,
si§, wykonywaé, widyvvac, czytywa, grywa, vvyszukiwaé. j)rzyt>otovvy\vac, ale zamuje jí asto jako jiné slov. naše -ovati. tudíž asuje grywam, ale wyszuknje, dogaduj^ sie, Avykonuje i wykonywam.
dyvva
Píklady pro pechod pod 1. uvedený: cM'bnrn> cMliiiíiTb, UOKOpÚTb nOKOpálb, SApáBHTb n03ApaB.1HTb, CbITHTb UjjeCblmárb, npeodpaaiÍTb npeoópasKáTb, pocxiiTb OTi)aní ítb, Hj)iioáBHTb CMtCTlÍTb CMtmlTb, nOSBOJlHTb n03B0.THTb, pol. nj)HoaB.7IflTb zmienia. upokarza, pozdrawia, nasyca, zabawia. zmie-
. zmovaC, pokoovat atd. Jihosl ován štiny mají nkolik zvláštností co do pípon a jich významu: 1. Názvy mláat tvoí se sice jako jinde: tele -eta, jle -eta,**) krom toho — co hromadná — na -ád fadb, femin. )***):
szcza, pozwala, § 88.
telad, pilad, štenad
pašad
fštata), jagnjad,
—
vuad
(vlata), vižlad,
kozel), jun-ad (junci, býci) jarad fjarac osoby: unuad živad (domácí), zverad (divoká zvíata) (vnouata), pastorad (pa-bht-er, pastorkové), siroad (sirotkové), ])astirad, momad, srb-ad, bugar-ad, švab-ad, ciganad (mládež srbská atd. srov. § 89.b).ý)
*)
(psíci),
—
loda, kopa, vozka (drožka\ uzená, košíká, praporcník.
—
**) Též pili (STV. § 81.). Píle jest totéž co naše a polské pískle sk vysuto. ***) Fípoiui tato souvisí, aspo ástené, s (Maao, jhsl. edo (ponouti) píponou -do jak sta-do tvoeno: díté), z koene stsl. edb domácí lidé, bralu-cjdb jako ]jral-ad, srb-ad.
edo
=
bn
)
V eštiné máme v tomto smyslu jen ele, czelad/., «ieJi/iAi>; gawiedž (drbež) a pak jehud (koiky, oveky, odtud ariiflAh topol); dále ve smyslu hmotné liromadnosti: ernd nepííHAb, hniled. holed (hololedí); slova la píšou se s t\ jak svoje, havé; r. pyxuflflb (ruchomosti), necipa^b (pestré plátno), ii.iómaAb (námstí, souhrn ploských míst.
havd
=
187
Látka, nástroj, spsob (od sloves) též na -áva (vedle a (naše -áka); si. plsáva (|»isovna, koncept), skušnjáva (|>okušení), obraviiáva,*) kresáva (kresivo), sveáva, pesáva (píšava. poušt) bris-áa (-ávka, brisati utírati runík, obrus), pijáa (nápoj), dininjaa (jizba kuava*), obzvlášt v schv. k naznaení nástrojv, jídfl, druhv ovoce: slaninjaa (slamnka), drvaa (sekera na devo), kijaa (kyj), vodenjaa, jemenjaa, zininjaa, mesnjaa, ma2.
-ivo, -avkci) a
-a
—
^
>
kovaa. Slovinina škaredou vlastnost osob (muž.J vyráží |»í-ílakomn-ež, neumn-ež, nemirn-ež, nicvredn-ež (nic-cenný, nicpo), ved-ež (vd-ec), rev-ež;***) místnost pro zvíata -nják (. -nik): kur-nják i -nik, ov-(n)ják i ovarnica, konják i konjarnica, svinják, zverinják, kravnják. Ona miluje dále -lo (dlo) nejen k naznaení nástroje, nýbrž pro pedmt innosti: objasnilo, naroilo (poinnost a spsob ruení, úkol), poroilo (zpráva), prievalo (svdectví), o-(na-)3.
ponou
-eá:**)
i
i
znanílo (oznámení), plaílo (plat), dailo, vábilo (pozván-í, -ka), stem [btu] štéti), perílo (prádlo), glasilo (organ, hlasatel), vošilo,!) kosilo, ff) števílo (íslo,
4.
Schv. tuto
krétn): zelnilo bjélilo,
koncovku miluje pro barvy (více konrumnilo (rnmn), crvenilo (cvén),
(zelen),
modilo, plavtnilo.
Oba
tyto jazyky mají dále vedle substantiv verbálních velmi rády ttft tvary na -ha a -nia (rovnoznané slat. io), které mnohdy velmi cize nám pipadají: izložba (výstava), izvedba, nared-ba (naízeni), ured-ba (zaízení), dvoj-ba (§ 90. pochybováni), ast-ba gost-ba (též ast-bina hostina), plov5.
=
=
i
—
rovnali, pipelíení od ravnati *) (jak pol.) rozprav.i rovina. praviti, íditi, ravnatelj editel, ravn-áva, -ica **) Srv. rpaóejK-b, un^oHCb, MHTeHCt. n.iRTeacB (lup, pád, zmatek, plat) a (femin.) mládež, loupež. ***) rev-iti (naše ev-niti)
=
—
=
moili, zdrobnle rev-k-ati chuas. ubohý, rev-a bída eslit-a'i, t) vóšciti (prastará osvojenina z nem. wunsk-an; jinak -ovati blahopáti. jísti, kosíl-ati snídati kos/m tt) jídlo; kósim, KýuiaTb, o-kusím
Spurným
=
trápili,
—
býti, urážeti, revnjiv, -ost
=
;
—
kositi.
ttt) Bez naléhavé píiny; u nás stává se bilnos verb. subst.
to
nutností pro indeklina-
138
it-ba, ženit-ba,pl,ien-it-l)a (zabavení): sl.naroba (poruení, objednávka), vod-ba, prisež-ba, zas]i.š-ba (výslech), postrež-ba*) (:= schv. dvor-ba), bram-ba (bránéní), preniéml)a (promna), iznajd-ba!! (vynález), pogodba (dohodnutí, smlouva. i)O(lmínka), trgatba (-tva!!)-ovina. Pípona -iiba mní se na -itva a lulo iiri -itev: volitev (volba), razdeliiev (rozdlíMií), lóiiev louení, darítev (ob), poslatev (zásylka), vriiilov (schv. povraiak, návrat),
otvoritev gostilne.
=
6. košnja (kosení), kušnja (pokušení), u;rdnja mržnja**) prošnja^= molba, pratn.ja,***) prietnja,f) smétnja,^f) šetnja.fff)
slútnja.*) sumnja,***) bernja***) atd. 7. Vlastnost vyráží vííbec pípona -osf; jihoslovaniny s píznakem hmotnosti (pi jakosti vci) alternujou ji píponou: oba, oca Csl. oa, sev. si. o. p. wilgoé, Jakoc), ota: si. slad-kost (abstr.) sladk-óba, -(')a, -ota (konkr.), istost (cudnost) ist-oba. -oa, -ota (istota tlesná, vci), zvest-ost vrnost', svdomitost), zvest-óba (spolehlivo.st), len-ost, -ivost, len-oba, (j)edm-ost (svornost), jednota -oa, gost-oa -oba (hustv), samoa, krasota. 8. Pípony -i na užívá se jak u nás k naznaení jav (si. nemšina, schv. njeniaina), hmot (bukovina.
—
—
zyk
*^ Stelil], ostítiám, tedy obsliiliuju, pnslulia. **) Srovn. § 96.; zlosf; orklivení. Cvi. 5S. p. 6. ***) praliti koEcar doprovázeti, dirigovati, i^-íditi, poslati, srov. o-pra, í-ízení; význam se vyvinul jako u »poseI« (§ í)6. pral-ja, práce .) pratnja prvod, sl)or uz pratnjn ortceslra, pratilac, -ioca pi-uvodre. t) jirietiti: schv., si, r. hroziti, saiip-ljTiiTb, -máxb zakázali,
—
=
.
= pekážeti
tf) s-mé(-a(i mel. mat. ttt") *i
procházka od tušení
—
houžev
tušiti.
si.
i
cli.
setati,
r.
uiaráTb.
c.
šátati a santala.
od príestí slut (slu-ju slouti
,
(uju)
.liiuMui
neho,
z Ivka.
mal-u, mát-olia, zníl, míití'5K1> od ko.
šctali; ss).
slútiti
kul íkniu"! kut-iti, od cul
naslouchali, dáti se do
c.
jak od
ul-ili, rut (rou-til routiti atd.; tedy píivodu jcsl si. loliti se esar chopiti se
od ko. lípové lýko,
hil.; r.
.
od
nho
Jiýxbe
pochází pol.
h'poví,
íiUtyní
let,
mr.
asto eho, lul
=
jméno osad ve
Slezsku. Tedy lýkem vázati, poíti ncco délati. Odtud snad loutka, pol. laika ovšená lipovím a p. íatka, schv. lulka **) podezení; sumnjati, sumnjiv stsl. sa mbn-éli pochybovati, pol.
=
sumnienie
=
svdoiní
.
herné fzhírka); v jiných slovaninách jsou tyto tvary (co nom. actionis) velkou vzácnoslí. pol. skladnia skladba, breduia žvastání (ópeflTí, ***)
6pé/^^Tb
= bídi,
zmatené nduvif,
blouznil).
130
zlomkfiv
fdesptinal daní, poplatkflv: Jda z hlavy atd.\ najomšina inže, kljuc-arina vnitné, školnina, rarina ítž initfiina r. pošlina) clo, ale jistých ústedí: schv. sredina. krajina, okolina, svojina (vlastní piida), tudjina (si. [p]t,ujinal planina, obina. bánovina. vojvodina, kraljevina. carevina*) a též puina.**) Nkdy pejde na -bina, schv. otabina. rodbina, postojbina (kde nkdo po-v-.stal, rodi.^t/O, nai-iibina, zadušbina, sudbina,***) rus. užbina; v polštin na -i z na: ojczyzna, biolizna (prádlo), trucizna (trutina, jed), szpuscizna (ddiná jiozstalost, jinak spadek, spadkobierca ddic), robocizna, polszczyzna, czeszczyzna, greczyzna (etina). t'i svinjina, zemljiaa), glav;ir-ina.
sladar-ina,
=
|iivar-iiia
i
9.
Místnost, v níž se
nco
-»a.tt) ta pechází, zvláš v
dje, vyznauje se píponou na -ni ca (též -ica): schv.
si.,
kavana (stelnice, kavárna), spal-nica, tvornica (továrna), bojadisaona (barvírna), praona (prádelna, pralnia), sl.brivnica (bil-na holírna), gostil-na f-nica), pekar-na ('-nica). ital-na (nica), posojilnica (záložna, schv. blaaa! nica). tiskar-na (-nica), schv. též tisk ar a, knjižara, pivovara. strelja-na,
§ 89. Pípona -ija (bíi), juž v staroslovanin vzácná, dochovala se v slovaninách jen v nepatrných zbytcích: znaila hroinadnosE: bratija, p. bracia, r. ópárBíi, schv. braén, . bratr/ (srov. § 55), ženský rod: inr. naHYa, naHr>fl, nam, KpuKVH-bfl, 60JITVH-F.H, nonájt-iH a výjimen r. cvA^á, sedzia, schv. sudija. . sudí. Za to vyškytá se velmi zhusta v jihoslovaninách (ideji v maloruštin) co cizí r.
pol.
abstralvtn líraljestvo. carstvo ícísaství). lid TollO, púina, lide lid moská, krajina (puina pluk moská hladina, stsl. paina. sr. . vy-pouk-lý\ púcanstvo obyvatolslvo. pfikí lidový, puka škola; pukovnik a i)ukovnija ^= naso jíliik *)
=
**)
plí
—
—
(viz níže").
***)
naruba
olijcflnání,
-ina
objednaná
vc —
záduší, nadaco
—
sudba. osud. f) V eských niierích fsle/... val.") jest otizna ''otcovizna\ mateizna, ddovizna. babovizna, bratrovizna, ddiný podíl po otci ald., což se vyráží: schv. otcevina. mr. bafkóvšcina. ddovšina. vr. votina, ddina, pol. ojcowizna. dzieJzizna vedle dziedzina. odtud naše ddit' a ddina =: poddnv statek, zejména ve vsích pozstávající. tf) Jí se píedrážejí pípony nomin. asrentis: ar-na. /7-á?-na, rona, ov-na. op-na: pvodn" znla a zní dosud (v rušt. ipol.)-»/«; v jihosl. jen v pípadech pod 6. jest -nja
tém
li-n
osvojenina, zastupujíc tvarov a významov a) románské a ecké io, ia, £/«, jež Némci ])ii co on reprodukují aneb svým ie a ei napodobují: opozicija, fakcija, pak podle fantazija (abstrakta): si. domiílija, poiianija (pohanství), dea(dtinské jednání), sleparija, schv. robija (robota, panczczyzna, óápiniina), vedle štamparija (nyní tiskárna), oštorija v: zvonarija, peka(gostilna), názvy živností a i-ija, lonarija. pisarija, mesarija (na.še východní dial. a polzvonaství, ština znaí to: zvonarka, pekarka, masaka si. davkamasaství aneb i^ezniina), dále názvy rija (berní), sodnija (sodiše, sod), najviša, deželna, porotna sodnija, sodnja oblastnija (soudní oblast ::= behorde), župnija a županija, škofija (biskupství) atd.*) b) turecké -ija k naznaení emeslníka vedle tur. mehan-džija (krmá), ducan-džija (obchodník), domácí kujnndžija kujoun zlata, zanát-lija emeslník (zánát zantí^ emeslo), bogatlija (bohá) ku s e s í 1 e n í k o 11 e k t i v na -ad: srb-ad-ija, njemadija. turadija, což znaí národ srbský, turecký atd., k vyjádení místa, prostoru vedle osvojenin džamija, avlija (dvr), ar.šija (tržišt, sajmište), uprija (most), elija (xfÁÁíor), domácí: prostor-ija, patriaršija (sídlo p ), rija
závod
—
úadv:
:
(lesní krajina, polesí). Turija. domaija podle etiny schv.: drvenar-ija, oban-ija (mzda drvae, pastýe), Ijekarija lék. Srv. § 82. jmen mužských na ženské, pak o zdrob§ 90. O nlých a zhrublých jsou možný jež |»i všech ástech ne(sr. § 52 p. 2. 80, p. 88, cv. 04 poz. 1.3, cv. 65 poz. 7. 8. a j.) teba se rozhovoovati.**) Zmíníme se jen o slovích lichotivých (hypokoristika), ponvadž v jiliosl. asto se objevují. Bývají iu vždy dvojslabiná, na o. a. c konící a od stejnotvarv rozeznávají se délkou prvé slohy: seka, séja, sele sestra, iuVija (o), brata (o), bráca (o), brále otec, djéko bratr (sr. brácha), óco, tálo, táto dd, jéza jezik. néva nevjesta. nóna noha, nána
Srbija,
Sumadija
(domov),
konen
pemn
—
—
ei
—
—
*) Srv.
nm.
—
—
tovaršija, prarroi. bíickeroi, giesserei,
scholtisci, arznoi. **) Poiizo huiliž oprlnr' upozorní^no. žo jiiióna
rzné koncovky
—
— —
—
kamcrarlorio
—
osob žonských mají
dle toho. znanifnají-li: 1. samostatní' postavení ncl) 2. K3n'nixa, 2. manželku: 1. Kyn'iHua, JiticapKa, aiiTeKapica, ;íBopiini;a -liKapuia, aniCKapiiia, flBopHHiHxa. Sr. § 95. 6 lit. a.
—
Ml
— —
—
—
malka, úvo ovjek, cigo ciganin, pópo póša pop, -iné, góso gospodar, kále ^. kaludjcr, póbro pobre pobratim atd. S tím souvisejí kestiiá jména: Marko, Ivo, Frúnjo (-jej,
—
Ante,'"^Dmitrije, Toiiio, Máte.
§ 91. Dosud pihlíželi jsme ku tvoení jmen podstatných; pídavná, slovesa atd. nejioskytují ná[>adn\'ch úchylek; nco jsme podotkli v tvarosloví. Zajímavj.ší jsou v tíjinto vzhledu píslovky, o niciiž promluvíme obzvlá.št. Z toho, co eeno, vyniká, že tvoení (vnjší stránka) slov srozumitelnosti vbec neznesnaduje; dležitjší jest vnitní, pojmová stránka slov význam; ten mže býti v jednotlivých slovaninách rzný, ba i v jedné slovaniné mívá totéž slovo více, teba dosti odchylných významv. Pojednáme o tom ve zvláštním oddílu.
—
Zatím uvedeme tuto k vli názornému pehledu slovotvorby názvy pro
emesla a
Szewc*)
— cauósKmiK**) (meBéi^b) — ižmar, obuar — — noprHÓii (KpaBeiíb) — krojá — krojá;
kraw iec
revljár;
bedna z — bevá,
— bávár, súdár — — stolár — — u.iótkhktj (reciap) —
ooyáp-L, óon^^apb (úó^Hapj
sodár; stolár;
niizár,
živnosti.
stol ar z
ciesla
—
CTOJiflpb
(tesarz)***)
(cTOJiáp)
— brávár-ff) — — cnecapb — kotlar; -HUK-b ávniar; kotlarz — ku e rz jf — MbxoBmÚKb (KosKýminuÝ, k} - krznar — — kolar; makožuhar; koodziej — KapéTnuK-L — — — lá U a — sedla; ogrodnik**) — HUKb — vrtnar, báštár, baštóvan — vrtnár; g a b a tesa; slosarzfj
klju-
(CJiiócap)
(Koiviáp)
KOxéjibui.iiKTb,
sz n
umí}) j
fj
i
'*)
MajiHp-L, ^KiiBonúceu^i.
rz
slikar
(KOJiapi
;
s
i
e
p6;i,Hmv'bj
f)
ct^^c.ib-
rz
r
—
*) Švec, žertovn: ciagniskóra **) canórt lit-bota.
***)
1
ca/i,ÓBHiiK'b
(cT,T,Jiflp)
obyejnji ve smyslu nmecké,
slolaf,
i
(oro-
r z ***)
táhniskúra.
truhlá.
=
zámek. tt; tur. brava fft) ze slov. kijrznarb povstalo pak krznar zmnila na kusznierz *, Kareta (rom.) koár. **) zahradník. ***! nm. gárber koželuh.
=
—
nm.
—
Kirschner a vlivem luholo so
kožišník.
— 142
—
—
—
usnjar; kožar KouíeiuiiiK7> (KoiKCMHKa, mathiiki skórnik Kop^Mcipt TpaKTiipmyKt k a re zrn arz, gospodny, goácinír, luiBouap-L (^-hiiki,) krma, gostiuniár; piwowar*) iionapL, Kyxap-Ka kupivaipiv(ov)ar; k uch arz (KaiMcuiniiKbj, KUMeHOTet-eivi' I^kulia, -ar; k aiiii euii ik
—
>ieHáp), a r z *** 1
—
dol'j
— )
—
klesar**)
—
—
—
—
kaiiienar. kainenosk, klesar; iii u(Myjiáp j zidar j) g r o b a r z (kopigrobar (po(rpiómiK, rpoúoKoriaTejib) gnar, lóiiár Jonár; ropii4áp-b
Kai>ieHiu,UK'i>
3iorú.7ibii],HK'L
;
garnczar — grzebieniarz — rpeóeMiJj,HK'b gi'ebnik):
—
—
—
—
(^rpcGeaiiHK;
— — —
c3.šljarffj
—
glaviiiár f f f j r z e iii i e š n k - pe;wcCJieHunK'i. j)y 1vo;i,iVj j — zaiipoMuiiiJicHHiiirL nllija rokodélec; przeiiiyálnik*) iirar; MacÓBmiiKT. (roAUHHUKup) ()l)itiiik; ztígarmistrz*'') pekar; ha lix;rliuHiiK'ij (iiCKapb, 6ý;iomiiiK'bj piek ar z kupekupac trgovac di ar z***) ToprÓBeuT. (-BH11K) - KyuéiJ,'b Igovac - trgOvec; masarz valec; k LI p iec súdac. sucy^á Hiesar; sedzia jMflCHÚKTj (pÍ3HHK) 1
—
i
—
;
—
— —
—
(
—
—
—
—
-
—
—
—
—
sodní k, sodec; obroúca zagovornik. branileJj dija
—
3.
aamÉTHUKt
(oóopÓHHiiKi>)
—
Píslovky.
(i'rzysIo\viiiki, Hap'i;'iÍH, iipiicJiuiiiiiiKii, narjtcicc. prisiovi.)
§ 92. Jak píslovky odvozují se od jmen pídavných, íslovek, sloves, povdli jsme v tvarosloví. Jiné jsou ^ména |)odsLatná v pimených (Leba zastaralých) pádech aneb
*)
sládek [naše: pivovar
=
Jjrowar, -nia, pivo varna,
pivovaru].
klesati jak naše kles-t-iti ^iiitensivuaij od kles-[nouú) spusoosekávali, dlabali. bili, že nco klesá, padá ***j nni. Hiaurer, jež pevzato z lat. zedník. t) piivod: ST>-dé-li zditi, slsl. zbb, si. zid, schv. zid žida m. i zad, stavení, p. zdun =^ stavti, zidar, r. 3jí,iiHÍe zed; jhsl. zidali garnczarz; jinak bud zaniklo aneb znifMiilo význam: r. cosfláxi., cu3H*'')
=
=
—
—
/íáxb
co;i^áTe;ib
—
Ivoiili, stvoiilei.
—
=
kohoutí neb lií-rbcn ku resáiií; greben tfiCesalj, ešelj, -šlja horsky. ešelj. ttt) glavnik [irzeniyslowicc. *j vbec živnostník a prunnslník **) zegar znm. zeiger ^= hodinky; urar z nm. uhr, jež pevzalo
=
z ilal.
ora.
***) obchodník.
—
14B
se zakrnClýiu sklonníiii. Xa pí-, naše dnu-s (místo dne-áelioj, schv. danas, si. danes (dnes), pol. dzis*) Kus obrátil: šelio dne ceroAHH a tak udržel se pvodní tvar (genit. asuj. Tak též povstalo: letos, latoš, .'ibTucb, IjiHós. letos (léto še,
akk. asuj; zvláš oblíbena
jest lorma tato v Schv. jutros, (dnes ráno atd.), prijljetós, jeseiias, zimus (tuto vesnu, jese, zimuj vedle letí, zuni (v let, lok. asuj. Snoci a siiio, mr. chóhh povstalo pedložkou 6"l znaí: poínaje nocí, tedy dsledné vera veer. Zajímavý jsou tvary jhsl. na -icé:*** pešice vedle iuc-^^ke, liot-(oni-jice, r. napÓMHo, p. zuchwaino, si. naláš (ciitéje, scliválnéj, nehotice, r. hohcbójiIí, mr. i>nii>ioxÍTi>, p. mimowolnie (nevolkyj, izmjenice, p. na przeinian. kolejno (stídávej, primericé píkladmo, némilic nemilostn a pak na -omafj (zvlášt ve SI.): vékoma (vn), skókoma (sko-mo), stráhoma (strach-ewi), hip-oma (mžik-em), cúrk-oma (crkemj, po-gost-onia (hustj, nevdomá (nevdomj, hotoma (-icej, vol-kyj, krdeloma schv. jatomice (v hejnech, houfnj.
veeras,**j
noas
—
—
=
§ 93. Tak zvané vlastní píslovky jsou zájmenové. Tázací složeny jsou ze zájmena Icb (ký) a pípon ýfj; aj as
k-dy (-da, -daj)jf-fj; bj místo (pevnéj k-de
(-;^t,)*j;
—
dráha
cj
místo dnia-š, dnieš jako kniadz ksiadz, ksi§ga kniega. Obyodvozuje se od stsi. dbiib sb (acc. asu). Avšak slsl. gen. dbne a tvar ruský mluví pi'o to, že v náeích býval gen. asu. *'') ÍSl. užívá: dávi -danes zjutraj jutros a drévi danes veerom veeras. Jsou to lokály od koenuv davb (-no) a drevbslova mla píivodn (a mají vúbecj obdobný ^^-no, dev-ný, díve). význam bližší a vzdálenjší minulost penesly jej však v !51. na uritou dobu pítomnou - den lakov, že ono znaí minulou, toto mr. /^aní. SI. dávno a mr. ;\aBbudoucí ást pítomného dne: tak dávno, kdysi minule. HiKH *)
=
ejn
=
^
Ob
—
—
—
—
i
=
***; Jest to genit. spusobu. tj Dílem instrumentái spusobu a sice forma duálová, dílem genitiv participia medialného: holéti liotom, -a, -o, vdom, -a, -o. l'i-
—
bírají
ff) tvar
i
jak jiné i
tylo
—
sesilovací i: vékoma-j. zdají se býti píivodn
pípony
nomina majíce
nyiii
sklonní zakrnlé.
ttt^ K. Korflá, Bcer^á, naše sl. k(7/dy, te/
=
—
i
onou cestou (kontrakcí a *)
žen
Mení-li to
na dé
(jhsl.
pvodní asto
p.)
pešlo na
-cly.
—
-uai (_asové) týmž postupem jako ženai též dij petvoené, pak sluší tuto píponu, jako
144
ku-(ka-, k§)dy (-da); d) sinér a cíl ka-m(o); e) hranice prostorová a asová, jež se vbec nerozeznávají: od-ku-d(a, y)
pokud, ()d-ko-l6 (odkial, odkel), ])o-k()-l (pokial,
i)okel
sL,
spsob
ka-ko;*) g) míra ko-li-ko.**) OsLaUií píslovky skládány bývají z icliLo pípon a ukazovacího zá-
mor.);
f)
h
jmena
(t-en, a, o),
.s-b
se
Uvádíme zde
tKlIežitjší
ne
pihlížejíce
k
on
Pipomenouti
atd.
píslovky asové
místové se smrovými, kolikostné
ríizní,
ov,
(sij, š'a, se),
obyejn zamují
že
sluší,
asovými
s
|Ȓ'elil('(lii,
piivodníinn,
s
místovými,
atd.
pokud
patrn
se
nýbrž nynjšímu
vý-
znamu.
'átf
pod
c)
pokládati za zbytek podstatného jména.
od ko.
býti tvar
=
(jí-ti);
i
jako od ko. je
(je-ti)
Tím by snad mohl
máme
=
je-(zj-da, bylo
kterou cestou, cesta (ecké ndog); kudy by tedy bylo snad »i-da« Tento pedpoklad vede k další domnnce, o níž na které cest. kde zmínno, k té totiž, že koen id (i-li -jíti), dle se tu píležitostn jak v etin a hed — tvarové rozšíený, ml presentní formy z zrovna jako \-ti na synonymum v koeni chi, vztažn chid, což pak stupováno na chaid. dalo koen chd (srv. ai-ti (jeti, je-d-u, ^3/^3') sl. i-kel, iianácké áil místo clid-1) a koen ched (šel), dále stupovaný na chod. Že tato domnnka není bez podstaty, tomu svdí slova cliij-
=
—
bu
—
i
—
—
i
nouti (od toho po-c/í^-lý) a šZ-nouti (o-i'í-vali), schv. c/ti-titi (intensivum chvátati kvapiti, jež stupováno na chayt od téhož koene cht/ jak jíti jiní [Mikl.J odvozují je od koene chtt), slova vesms pohyb (aktivný neb pasivný) znamenající. Pozoruhodno jest, že jíti hluž. his a dl. hy a že volá se na kon »hy«. Též h a j d y, schv. hajde Srv. obyejn za slovo turecké se pokládá, není bez zajímavosti. rychlý. rik, riv a rok v § 96., pak sl. chy-t-rý, pol. szy-b-ky a chy-žy Ostatn upozorujeme, že jihoslovaniny 7/, t j. ch vyslovují jako ecký
=
— —
—
—
= —
a
—
•
=
spiritus asper. ')
.,
zvratným
ji
p.,
mr.,
stsl.,
jak
—
r.,
jlis.
kakij,
snad
tu
kd
zamnno
(jenž).
*='^) Jsou možný dv hypothese pro odvod; lik znamená ve všech které íslo: aneb slovaniuácii ])oet, íslo (p. liczba, hczy): k-B-likt li, Ib jest pípona kolikostná (s l.h píbuzná aneb s Ze (viz níže) obdobná]; pak bylo by druhé ko píponou jakostnou jak sub f. aneb ásticí sesilovací: Ívo-/i-ko. Poslednjší alternativa jest pravdpodobnjší, jakož i domnnka, že ko jest ásticí sesilovací. Tuto funkci má ko (též s tvarem ka, ki neb c/, a) v slovaninách velmi zhusta. Srv. . te-ka, -ky. nicko ninky, dnes-ka, -y, r. nyn-e, lam-ka, teper-e-ko, si. zdaj-ci, lu-ka-j; srv. dále § 111. Tato ástice sesilovací není arci pvodem nic jiného než zájmeno Ki..
=
146
o
'=^
cicá
CD
'O
:2
^
-3
es
J2
146
==
T
p-
"
147
~ ^
JZ
-
O
=.
,-
C
'-
—
._r
— c
„
N
es
^
c
4í
o
c .^ -'?
ta
2 £, E-.
t4
o 5 =* = 'š i
ja 4)
>
-:
RCS aa
'S
Q
o g.
= a
•ífl
a
S
-i
2
o
c
I
2
?•
148
^
íf
O
.'2
C
iS
O
=^
cf
'X!
'>•
-a Ri
-
^Á
2
a
:í
P-
5
if.
'rt
ti)
«
o
TS
Pí
>^
•a e?
S
W) fit
>>
-^
« 2
149
>
!-
—
.
-3
E-
Ni
•^
"o
1S c5
-rt
t3
o S' H
.2
2
rt
150
^ o
c
o o
c 5 o ;g-c o c
-Ts
.-
•--
t; -r
c
-
.t:
o
-^
-
~—
"S
^
-n
O
-
15
^
161
p
__•-
._-
^ _;
-
J3
s;
11
-r^
ÍT
o
SI
152
~
;:2 faá
c
^o
-^
o
'i'
í;
SI
xn
c '-5
2
o
C
«
O
-i)
-O
o
s y 9
-O
u
rt-r
\m
>
'Z?
'iz,
154
B.
Významosloví.
mní se asem významem. Význam se
§ 94. Slova
jraov,
nejen tvarové, nýbrž vyvíjí
pecházeje
z
i
po-
jednoho
Nemže nás tedy pev jednotlivých slovaninách rzné, mnohdy dosti disparátni, ])a i (zdánlivé) protivné významy.*) jaksi stupovité V jedné utkvél pvodní, v druhých význam více neb méné vyvinutý, pozménéný. Zejména n y jsou bohatý slovy, rznícími se j i h o s 1 o v a n významem od d r u h ý ch s 1 o v a n i n. Av.šak vétšinou domyslíme se bez nesnází pravého významu; teba jen uvédomiti si píiny, z kterých taková rznost povstala. Déjef a dl se tento »vývoj vÝznanm« dle jistých pravidel, jež by mela semasiolo^ie ili nauka o vývoji významu stanoviti; pro studium slovanin jest to prosté nevyhnutelno.**) pojmu na pojem obdobný, píbuzný. kvapili,
když jakés slovo
má
—
—
i
*) Tak jest i v samé oštin nYnjsí fnelilorl ani ku staroeštin") na pf. zakázati botv a nco dlati. štdrý fpuvodn selrný') lovk šldrv (= boliatv") verer, ctiytrv fpuv. a mor.-sl.) rychlý a duševn ch v a pv. a tu a tam dial. úrok chytlavv (kdo jiného chytil chytrák, drobný dobvtek, hora a ponvadž se dával dobvtkem (val., s!/) 1
= =
i
= majetek
=
statek se'ský (.), náadí (mor.-slz.), dobytek (velký, val.\ zboží píiv. boh-atství, pak zboží zemské (statek\ nyní tovar, dial. (a p., mr.) obilí, luž dobytek, chovati,
vrch a
(vaL^i
les,
statek
vbec,
pstovati dít a chovati mrtvého (pochovávati) a mn.
j.
**1 Heinrich D. Miiller (Sprachgeschichtlicbe Studien 18'^"4 Gottingen) naznauje je tmito slovy: »Auf dem Interesse der Differenzirunjr und
Specialisirung, dem Fortschreiten von alljiemeinen, sinnlichen, raumlichen Anschauungen zu specielleren und weiterhin sich immer specialisirenden Vorstelluníien beruht im Wesentlichen der Gang der Benedeutun,2sent\vicklunor.« My sestavili fa pravidla empiricky a
—
—
—
bez pomcek. Teprv po semaiíce po ruce dotyného písemnictví psání dostalo se nám laskavvm prostedkováním editelství c. k. dvorní k'nihovnv vídeské nkterých dl semasiologickvch, jednajících o vci se stanoviska exaktní vdy. Se svým rozvrhem jsme nejblíže Fr. Haasemu (Vorlesungen (iber lat. Spi-achwiss. I. vvd. od Fr. A. Ecksteina, T.ipsko 1874V Srv. Dr. Max Hecht (Die criechische Bedeutungslehre, Lipsko 18S8 a stati v .Tahrbiicher fíjr cl.Phil. 18. Supplem. Band) a Dr. Ferd. Heerdegen (Untersuchungen z. lat. Scmasiol. Erlangen 1875), literatura. Ileerdegen rozdlil látku (nehled k rozkde uvedena dílu koenfiv demonstrat. a appellativ.') dle reálního vývoje pojmu (determinace, associace) a dle modálního i formálního vývoje (abstracta.concreta). Haase dle pomru významu a) ku tvaru slova, b") k obzámna penesení významu (metafora) sahu významovému [zrnna
nm.
—
—
155
§ 95. Nejúrodnjší
pdou
a povíechnou
píinou
pro vý-
významu byl a jest rozvoj osvtový. Pomrm životním málo rozlánkovaným a prostým formám spoleronským odpovídal obmez-r^ný vidokruh mvílnkovv. ponojvícp na smyslnosf obrácený, a jednoduchosf .slovesná s širokým obsahem a objemem významovým. Osvtou pojímání se t'íbilo. pontí se precisovala a nastala nesnjší determinace významuv. *) Tyto osvtou spsobené zmny významu povstávají obyejn pozvolna, celým etzem významových stupv, voj
jiné povstávají
mimodk,
srodných pojmuv ('metonym.
maní.**) atd.)],
c)
kii
ByejiaeBi). CiiHTnKcncT.: Vycháznje od
jiným
pojmm. —
Srv. dále
c.iobt> snaivicHflTe.TbHHxi.. ojiy-
SKpfiHHXT) fdpmonstrntiva") praví: iipe,iM«^TH Hn:iT.TRárnTCfi (»n^^m^^»yl0^fa) no nxt j-bncTBiaMt ii cfinfroTBávr, no BneqaT.iÓHiasTb (dlo dojmuv) (dle jich inností a vlastností). Význam se tedv vvvíjí 1. dlo epillietuv 'jednotlivý nprí3HaK'B). 2. dle synonvm (nojioSosHauánuixTb) a ^. dle Topv. Naši slavisté jednali o vci více se stanoviska etvrnolntr. a _nMmmat. aneb se stanoviska filosofického a kulturn historickélio. Taktéž Lind. Ani Miklosi nepropracoval se ve svém monumentálním semasiolosrii. díle kn
—
—
—
Na n.: v tch prostvch pomrech dostailo našim praotcm ku vzkypfení pdv rv-lo i rý, pak použili k tomu soch v frozsochv. *)
srv. sochor),
rozsochaté devo, v našich horách dnes >-hák«): nauilif
se páchaf, ora. Vedle »ryla« povstala tepica, kopaka, motvka. 3ácTym>, lopata a mnoho jiných »orudí«, vedlo »sochy« povstal pluh. rádlo, ruchadlo atd. Tak omezil se širokv pvodu? význam «ryla«. »sochv< (v Rusku dosud starodávný pluh hákovitý) na zcela speciální »orudí«, které bvlo už jen nástrojem hospodáskvm a ne zárove »orudím« (zbraní).
—
slov« neb pírodopis >^výrazv« aneb »vylíení vývoje význabýti i bohatým zdrojem pro pomuv*. jak semasiolosii pezvvají, sociálních. T^at hostis. slov. hostB =^ cizenec ímaznání
»Djiny
mže
pomrv
novi se stal nepítelem*, ale Slovanovi vítaným lovkem: »rocTí> bt> ^oivB. 6orh BTb joMfi*. Z toho Aadéti pevný sociálne-kullunn' podklad Ch u d v znamená r., schv. a si. zlý. a to slovanského pohostinství! byl as pvodní vvznam všeslovanskv. Pi zízení zádruhovém stal se nebohým, bdným, nuzným obyejné jen lovk j>chudý«. t. j. zlý, jenž bvl ze zádruhy vyvržen. Tak povstal eský význam, jenž dle vzezení zúžil se c. a p. na »vychrtlv, sub, mršav* a stsl., mr. malý, nepatrný nepatrnv majetek, zejména mr. dobytek. U jiných kmonv xyaófia mohl se státi chudvm jen ^sirý«, t. j. nemající píbuzných, proto jhsl. siromah, -ašni := chudobný. **) V posledním smru uvádíme: jrost-inec bude, mocí slovotvorné pípony -inec. znamenati njakou vc od hosta pocházející neb s níni souvisící: tak znamená: sfsl. gostinbcb cestu, na které 'hosf< pichází, veejnou, cizincm pístupnou silnici, r. rocTnHei;i> dar od hosta a pozdji vbec z cesty pinesený (slez. víták, . vítané), c. místnost pro
—
=
156
Píiny
koenv
a
jejich
v
významv
rznosti
tedy v prajazykn, ale alovotvorby. Podrobnji
tkví
spsobu
v slovaninách
asi
i
v povaze
možno pak tmito momenty vy-
svtliti: 1.
Penesením názvv pontí smyslných na pojmy nad-
o d h v d^ob pozdjší
smyslné: lisování; i
mo
t
n
n
opaným
í,
odiišovnní.
postupem: u
abstraklisovúní a maleria-
hmotnní,
zejména penášením vlastností hmot na tlesné
duševní vlastnosti osob a na vzájom. Od zvuku pi dýchání povstal koen dth a
z toho stsl. duch, duše ve smvslu 1. dechu fichu. si. dih. schv. dah. v. jioxi,) a 2. ve smvslu »ducha«, pak 3. pezváno i to, co hmotné vci jakoby vydy-
("cizince") ustanovenou fstsl. jíosfinbnica, r. rocTííHiina, jhsl. gostilna všecky neb ffostionicaV Y polštin zachovaly se všeckv ti významy povstalv mimodN<. Naproti tomu vvznamv knz-kníže, vladyka pravoslavnv biskup"^, kmet Csl. sedlák) potebovalv ku svému vývoii a ustálení u iednotlivých kmenfiv celvch epoch. Yezmme ku dolíení tch epoch i^stuniiuv vývoiovvch píklady z ei mrtvé íustálené"): tonvcoSíci bvla u Rekv zpv pi obétování kozlv. Pak ku zpivu pistoupihi deklamacf^. Tato deklamace uvedla se v souvislost se zpvem; zpívající sbor odpovídal deklamatoru. Povstalv vvkony orcanickv ze slov mJuvenvch a zpévu sestávající. Odloucilv se od obti a stalv se divadelspeciáln truchlohrami (zlepšení vvznamuV Jkíuwv 1. u Honími kusv méva dobvv bh, 9. poloboh, B. ochranný duch lovíka, 4. duše zeme-
hosty
—
—
lých
co
takoví
ochráncové,
5.
strašidla,
ábel, démon, tedy opak pvodního indoevropský: nm. ehe ("manželství), logicky a semasiolosicky totožná; jim fgot. aivik. ajuk. lot. veikt), lit. veka 7.
6.
co zlí duchové. fsešpatní). Píklad jsou slova etymo-
strašidla
významu a všesl.
—
vk
odpovídá .
rdFoiv.
aevum
lat.
a vTkis. Ehe znlo st. h. nm. st. h. n. éwe a é, které se rozvedlo na ehe a éwa (srov. ewie) znamenalo tehda totéž, co všesl. a lat. aevum. Avšak ("a patrn i ewa^í mlo za sebou juž celou adu etap vývoje vvznamového. Znací lit. veka sílu ("velkti, eveikt pemoci), vikis život, stsl. vkTb sílu lidskv (zkonkretisované žití, ("jež jest podmínkou života, žití) a dobu, již lovk prožil); poslednjší vvznam utkvl ve všech slovandr< rumunštiny. Avšak pece se ndrželv vedle toho inách a pešel vvznamy táhnoucí se k pvodnín^u pojmu »síly«; si. dial. vean silnv, slabý. r. yiíÍMbe, VB-feiHTt. seslabi. zmrzait, naych. slabovean nliqHTB a j. složeniny. Za to éwa dále významov se vyvíjelo: po dlouhv as. vk, dostavil se AJ^ýznam. 2. zákon, právo, bud 1. stupni aneb upoz toho psychologického dvodu, že právo má trvati mínkou na pvodní význam: síla, moc zavazující; odtud byl jen krok k zúžení významu na 3. smlouvu, pak dalším zúžením na 4. smlouvu manželskou a 5. pomr manželskv. íSr. si. zákon ^též manželství [postava, pol. uslawal. zakonski =^ manželský fzakonit]. zakonska man-
—
vk
vk
vk
i
=
=
=
vn,
=
želka.)
—
,
167
chovaly si.
thor
význam
i
(ím
Iclinou dchnou), »ducheni* si. == zápach, srov. tcho, »diich< dodnes v mnohých slovuninách q>., jhsl.) luloclm*. Krása znaCiri v lil.' barvu zachovalo lenlo význam diliur;
i
má
—
=
R. (^KpácK.i) a v i', pro pojem hmoty i zjevu, krásit barviti, zdoKpáCHbiii ervený, KpácKa lUiCK^b ervonost (»barva«) Iváíí, . krásit Jídlo jako si. zabélili masli, p. krásny mastný; má ale ve všech slov. pojem lepoty, p. krásny, r. Kpaciiithiu Oi iipeKpácmJíi. llu;i'i>, z ehoZ povstalo plamen (^napodobení zvuku j)i-i iilápoláiiij uc-uu.ibluuuíi vzntlivý lovk. r^d-ati slsl. skákati, o skákavé, prou— prudká, ale i o chzi, p. pr^dki dící rychlý, c.) o jizd a náruživosti, si. pródek rychlý a bystrý. noc, p., r. temnyj, cieniny též slepý, r. též duševn zakrnlý. Krutý: stsl. kratt silné kroucený (^zachováno v p. kr§ty, pak okr§t lod, dlaná z kroucených dev) nabylo významu; tuhý, toporný, pímý, r. KpyxáH ;^opóla v
bili,
=
=
—
vod
=
=
—
—
=
— Temná —
=
=
=
=
strmá, schv. krt hrubý (tlesné i duševnéj, konen všesl. nesmiitelný, hrozný, ukrutný (v pol. eská íorma »kruty« a »o-krutny<'). Jazyk*) úd, jímž se líže (pol. jez-or, zhruble, aozór jazyk co jídlo) znamená též a i národ. r. jisúmhiikIj pohan. Sutky (^od sú-ti) sypaci hodiny, nyní r. cyxKH doba iJ-i hod. (Buslajev to odvádí od cyxKHyTfa!?!) Grom naped hm-ot a pak celý zjev, ]ehož zrakem postežiteiný pímt jest: blesk, svtlo; od toho po-hroma a schv. gromila hromada hromobitím zpsobená. '=*') - Snaga stsl. := . snalia, hledti si eho, ledy pedevším sebe sama a istoty tlesné; proto 67. mr. istota, pol. slz. úhlednost, istota (^snažný hezký, istý, vysnaži izbu, vyistit, vymyj, schv. mr. síla tlesná, pol. snažy si§ snažiti se s námahou, namáhati se. (lat. lux, ital. lue), stsl., si. svtlo (zjev), r., schv. lou, paprsek, c. (^sL), r. (lua) t. j. štípa ku svícení (hmota). Vlast l^ko. vlad-tb), stsl. moc, pravomoc podrželo tento význam dosud v R., Schv. a SI., avšak uhmolnilo se: r. též orgán, jenž »vlas«, t. j. vládní moc vykonává,***) si. též
e
= =
=
=
—
— Lub
=
=
vlastnictví), a vc samu (hmotné pozemský, nad nímž kdo vládne, pedmoci (^wiošcianin sedlák), r. (BÓJiocTb) oblast, správní obvod a
právní
moc ku
vlastnictví), p. c.
—
=
^
mt
=
=
—
=
oblast'
2.
neb k
véci
(t.
(wíoš)
j.
pojmové
lán, statek
celého národa.
Subjektivisování-objektivisování
pedmtu,
gubiti
istupi^.
biti, _p., si., 6'C^i\
(,
(vztah
k
podmtu
osobní neb vcné hledisko): ko. od gyb — hynouti), stsl., r., . (úmysln) hu-
fakticky zhubitij, ztratiti;
smli
stsl., sté., p., r.
býti
*) Etymol. dosud neobjasnno. Slyšíme též Tazyk i r§zyk, mr. lize (jazyk dobytka; lízali), srov. ling-ere, -ua). Pol. ozór v porovnání s
weg-orz,
r.
si. ógor a vugor, úzký poukazuje ku pedraženo bud j neb w:
ugor' a dial. jongula, schv. jegulja a ugor,
—
pak s r. yipoa a Hxpoóa a stsl. az-tk-B, ku koenu ong i on z, jemuž dle §
28.
w-az-ik^. j-az-iiki. **) Jhsl. grm koví,
hranice (paliva), .,
—
mada
(mr. ***)
=
hromada
Nm.
= obec)
behorde,
p.
grmada
má
wíadza,
=
jiný si.
pontí nyní výrazu; st. bylo »vlas«.
p.
waski
p.,
r.
hro-
koen
(gfim-B). oblast(-nijaj; my
nemáme
pro
to
i
168 (subjektivní niožnosL), novo., jhsl. - byli oprávnným (obskoupý lovk, schv. skupo (= drago) blago (^dralié zbožíj; p. hojny czíowiek, který dává hojné dary; ., p., r. strašli v ý -= ped kým máme strach hrozný, schv. strašliv, strahbázhvý. Ijiv, kdo má strach Úroda (srv. urozený), st., p., r. dial. pirozený, krásný vzrst lovka, tlesná krása, ale i piodnost a bohaŽydío, lost plodní. živé, »bydlo«, acH/íJio, aíHjibi' (-líme), malé ziídlo, z nhož polok boie život, pak žídla kde bydlí, . židlo neb žígla, odkud se berou potraviny.
odvážným
možnostj;*)
jektivní
—
3.
=
—
—
=
ím lovk
vgeneralisování-.speciliscjv
smrech
vání (siení a úžení pojmu ve žito Y.,
každý piod
piiv.
p. sýpkaj, tudíž
—
k žití
pedevším
(^stsl.,
obilí (,mr.,
r.,
p.,
schv
áni-iiidividualiso-
rozmaniLýchj:
,
si.
si.)
žitnica,
a pak
stodola neb
bu
rcž aneb
pšenice"*) chlh má ve všech slov. pvodní význam, ale r. též obilí, jhsL, . též bochnik [kruh srv. kruchanek, krušmaj les má vedle piivodního též význam r. díví, kmen, devo, jhsl. obyejn díví, kus deva (lesena klop, kiupa, klapb devná lavicej, ba i rakev |schv. šumá, o b i 1 e. stsL, r., jhsl. si. gozdj hojnost a bohatství ., p. dial. to, co tvoívalo bohatství: obilí, obilé |p. zbožc, dial. žyto, r. jkiito, xjiíóx, jhsl. žito, zrnjej a rež neb pšenice. Prostému lovku jest »b« i »baba« slovem, hlásíme se k »slovu« (k eij, patrn najdeme toto diferencování i v slovaninách: ., p., r. slovo schv. hláska [riej, si. a (poslední e), rozloueni***) |besédaj. Sem patí determinace, jež souvisí s obsahem jjojmu, zejména precisováni pontí v oboru vdy a práce (pád, sloveso, Mhii^o'! rydlo a associace, jež se vztahuje na objem pojmu (spojí se s pvodním nový pojem: jarý =^ teplý U^i'''-'i '' kepky silný i, rok =: jednáni a doba 12 ms., p. rzecz, mr. ri, si. ré rychlý, a vc; bystrý ale bystrý rozum, bystrý zrak a tak schv. bistro nebo jasné, razbistriti
—
—
=
i
náeov
=
e
=e
=
vyjasniti. 4.
mácím
D e e r O r O V á n - ni c o r o v á n To souvisí s doi veejným životem a jeho pokrokem. Píbytek staL
i
í
J
í.
i
rého Slovana nazýval se kua-ktj,šta (za ktit-ja); byl to juž umlejší píbytek, než bývala >buda«;jj buda udrželo *) Jsou to tedy výrazy kontrérni a jiec doposud užívá se slova toho ve slov. promiscue v obou významech. **) ve východní eštin užívá &e ve všech tech významech. ***) Jiní (^Miklosi) slovo v tomto významu pokládají za odvozeninu od svob sloboda; »vzeti slovó« rozlouiti se bylo by tedy: vzíti svobodu; nezdá se to býti arci pravdpodobno. Srv. ostatn mor. odsloviti se rozlouiti se slovy poslóvili se. f) buda jest slovanské; srv. budovati, p. budynek, r. 6y;íKa, óýž ^ío^HHKi) a píbuzný, t. j. pri-bud-bnt (db z), pak lit. buda. Anici si slovo osvojili. aPíbuzný* sl. znlo a do dnes tu a tam se íká »pívuziiý«. To jest píinou, že mnozí (i Miklosi) slovo to odvádjí od koene enz, p. wi^za, vázati. Toho nemoliu schváliti juž z píin hláskoslovných \. b a v stídají se asto (háb háv, ved bed), takové sti-
=
—
=
=
—
^ =
169
významu horším (deteriovaném) a stalo se u nás psí boudou aneb boudou trhovou. Když, se snad vlivem latiny ujalo za a vedle slovo dom, které znailo širší pontí »doniova«, zhoršil se význam »kue«; v dnešních slovaninách vidíme celý ten etz vývoje: scliv. kuéa dm, se ve
= juž
kóa
—
—
kua
=
—
jen chalupa [hiša, dom hrám!!], mor. kufa ^^ sešlá chýše, p. kucia psí bouda a mr. docela svinský chlév. si.
Pán, paní. panic, panna byly výrazy nejvyšší stavovské hodnosti a staly se titulem každého; ba » panicem neb »pannou« cítil by se dnes juž každý »mladý pán« a každá »slena« uražena. Modernost zatlauje ctihodné slova-starce do zákoutí nevážnosti.
—
•<
S druhé strany vyrstá význam
s
rozvojem
pomrv.
byl staešina rodu (dodnes v Bosn atd. knéz pedstavený obce) a postoupil na knížete zemského (ve všech sL), jinak se deterioval na sch. knéz a ., p. knz, ksii^^dz. Chrájn stsl. dm, si. hrám kamenný d., p. kamienica, boží (v náeích jihosl. znaí ale též sklep ., r., schv.
Kn'až
= = dm
zdný
aneb jiný
=
píchranek).
Klasické doklady meliorace jsou slova maršálek ze st.-nm. marah-scalk ^= koský pacholek a lord z anglosas. hláf (got. hlaibs) chléb weard strážce: hláford, loverd, lord
—
(Striglj.
—
Pípady pod . 1 3. budou tedy po vtšin odpo»tropm«, zvlášt metaforám, metonymiím a synekdochám. Jen nkohk dokladv! Zamuje se: 5.
vídati
aj
díl
a celek, rod a druh, znak neb látka a
vc
zna-
menaná neb vyrobená: li
ad:
ošklivost,
devo: p. si.
pol. gad, coll. plazy, holota [waž|, r. hmyz jsjíM], schv. léž gadari ošklivý |zniija], si. zmije, ošklivost [kaaj
zgad,
^épeBo, seli v. drievo, [ávvo drvta) drzewo =^ strom a díví, si. drévó stroin, pluh, rakev les, dva, schv. dvo, dvljej. stsi.
drvo,
a
r.
=
—
=
strom,
[r.
^ípobá,
i zde, 2. máme od koene enz: uzel, uzda, tož jakmile ped wiaz nebyla by prejot. nonosovku pedrazilo se (^hiátové) c: venz sovka více inohla pejít na u, nýbrž musela se oistit na Vt H. zbu zmždilo by se asi v šu (bViž-uít: muselo by to tedy zníti píiv'ažny, pivžný neb pivižný. Iv tomu liiivod sociáln-historický: len zádruhy vystavl si pi bud staešiny iiovou budu a stal se píbudbným, píbuzným.
dání jest
=
160
b)
z
Píina
nho
plyne
a úinek, innost a
atd.:
=
její
výsledelš:, zdroj
a co
=
horko; jasno (isté nebe), ale ., p. vedro vedro piochy. mr. no.ioxn prchavý, kdo utíká), stsl. bázlivý; dáti se na plašiti lekati, jhsl. uplašiti se, leknouti se a . splašiti se . innost, p. výsledek útk; srv. (fófiog =r- strach a útek; skutek innosti, následek: nieprzynioslo žádných skutków (výsledkv); erstvý silný, pevný, za pv. rstv-ý, stsl. a schv. (pesniyknuto na vrst-i) frisch (!) proto . hbitý, p. hbitý a pevný, si. vrstev jak esky erstvý a pevný, hrubý, r. jenom qepcTBbiií x.itó'b tvrdý, staropeený chléb. My a Slovinci užíváme tu a jinde »erstvý« otrocky podle nminy, která své frisch též tak pejala z ital. fresco, místo krásného: svží; pita ti (. píce za pit-ja), stsl. a r, krmiti a (BOCUHTáTfa) vychovati, chovanec, si. krmiti, žirovati dobytek, schv. krotiti z toho niiTÓMei^ii (krmiti a tím choiti), tak tedy r niiTÓMbiH (med. kdo se dává krmiti) krotký, esky ale blbý, nerozumný, (koho krotký, si., schv. pitom 'l^stsl., jhsl., r.
plachý,
p.
^
=
=
=
=
=
=
=
=
musíme
krmiti).
c) ab.slractiini a concretum, vlastnost" neb inno.-^f fysická a du.ševní, hmotná neb mravní síla a zjev atd.: k epky, stsl. krpt a krp-bKX. -^ tuhý, stulily, pol. krzopna, r. KpinHyxb stuhnouti, kehnouti, odtud rusky KptnKi pevný, KpínoCTb tvrz, KptnocTHÓ k tvrzi náležející, poddaný a Kptniixb pipevovati, z toho síla tlesná: ., p. kepký, silný, živý, pak síla duševní: duševn, r, KptnÚTbOi býti stap. krzepi osvžovati, síliti tlesn teným, držeti se, jhsl. kriepiti. krepati, posilovati, i)ovznášeli, si. kepkost, krepkota pevnost, síla, stálost, jhsl. kriepost sila duševní, cnost; podobn tuhý: pol. tegi silný, statný, potega síla, moc; beseda, bei
_
^^ slovo, mluviti, r. óecí^ia rozhovor, óecí^oBaTb rozprávt', besedova, p. bicsiada zábava, hostina, mr. spolenost, schv. besjeda a zábava koncertní, . návštva, zábava, spolek (kde se mluví) uhadovali, prorokovati, mr. mysleti, míniti hádati stsl., ., r., si. (ráflKa myšlenka, .TrasyBáTU vzpomínati), pol. gada mluviti (pogadanka dvrná rozmluva, gadula [žvástal], gadanina). sdili
stsl., si.
e
—
=
rzné faktické momenty: jazykv, zejména použití vlastních výrazv dle obdoby slov cizojazyných; uvádíme ve tivu dosti píkladv;*) 6.
Dále zde píisobí
a)
vliv cizích
Pro zajímavost budiž ješt pedstaveno p b s á ti. Pvodní význam, a tam v náeích dochovaný, jest: malovati, rznobarevn ozdobiti; odtud m., slz. písaná sukn, pisky =: barevné pruhy, a spisovné pstruh, (pbs-t-rt pstrý i pestrý mezi s-r vkládá se /); pestrý má tedy ve všech slov. synonym ve slov pí saii ý =: pestrobarevný. Slované pijali písmo od Kekíiv. ecké yoáq-eLV znamenalo tehda malovati pisati, bylo ale v užívání i za lat. scribere (jež pešlo na nm. schreiben). Jest tedy pirozeno, že innost, znamenati zvuky zvláštními znaky ne sice eckým výrazem, ale eckým významem =
dosud
)
tu
i
=
—
—
—
1G1
b)
env c)
onde
obdoba slov vlastních, smíšení výrazv a význaniv, jakož jiné nahodilosti;*)
ko-
rzný se
poznaena rozšíil
rzných
se
vývoj synonym; soužnaná slova zde zanikají, udržují aneb tu úží, tam rozšiují svj význam,
pou/Jtíni slova »pisali«, jehož význam takto vlivem (associací). ecké ypaqcfv jest viibec zajímavo
—
etiny
co do vývoje významu; pvodn znamenalo rýpati (sr. grebsfi, hrab-ati), ve dev (pinaku 7rva| r= deska) rýti, rýsovati; tedy rýsali, rýti do desek a voskovaných pedmtuv písmeny »psátÍ€ po staróni t. j. spsobu. pak kreslili a konen malovati barvami, yQctqri, ygafi^ifj kresba, malba, obraz, yQaqtvg malí; z pvodní desky níva^, na níž se rylo, stalo se >vyobrazení <, p. malowidío, nem. gemillde. tndíž pinakotheka obrazosklad. Jiný píklad: plá st (medu), slovo ve všech slovaninách obvyklé, Polák pemnil na píaster, i)lastr, i lépe eeno, slovu plastr pejatému z lat em-plastrum (^llastr, náplast) dal význam plastu. Neteba dokládati, že eské (všesl.) deska, prkno pibralo od run do ní ezaných význam »desk pravodatných* a vlivem lat. >tabula« význam »desk zemských* a (r., si. tabule školní; slovo dvíir vlivem románského coue, corte, curia význam sídla vladaova a (abstr.) panovnického ústedí, odkud povstalo dvoanín a r. ^Bop/iHCTBO šlechta. Sr. výše si. zákon vlivem sthn. ewe též na pojem manželství pešlé. Vlivem (podobou) lat. res pibralo slovo »e« v P., Mr. a SI. význam
—
=
—
>
=
—
»vc«, Rzecz-pospolita, res-publica. *) knž-na jest jako knžic a p. ksi§žna, r. kh/iskiiix, KHHHCná patronymikum od knz, (ž. knéhya), znamenalo tedy dceru, dnes manželku knížete aneb ženu stavu knížecího vbec. Význam pemnil se. Podnt psychický daly k tomu snad stávající pomry, píinu vnjší snad okolnost, že pro dcery knížecí povstaly nové výrazy zejména ksiežniczka, infantka, princezna a pod. Snad i bez ohledu na to pechod ten zpíinilo samo slovo knhya, vysutím y knh-na knžna abatyše) a mylnou obdobou knz a (srv. knní, pol. ksieni tedy prostým várna na knžna njaký as znjící a jako várna stídáním hlásek pešlé. Jakmile se to stalo, psobila analogie u královna (pol. królewna, r. KopojieBHa, jsi. kraljevna doposud =:
—
—
—
dcera
králova) a
císain- císaová.
císaovna
—
místo králice-králin králová, císaicocbsarb obdoba nemohla
U neužívaného díve car
psobiti; dnes tedy, pejavše dotyné tvary, íkáme ca-evna (dcera), caice i cain (žena). Podobn: hrab, hrab-iii (žena), hrabnka arci
—
(dcera, pol. a pv. hrabianka, což jest deminutivum a znaí tedy mladou »hrabini«); tak jest u celé té ady rodových názvv: Kubala, kubal-ka neb -ina (žena) a kubalenka, -ena neb -e (dcera), Tománek, -nkula.
Michejda, -dula neb -ina, -danka i -dna atd., kde výpol.) dialekty rozeznávají význam dcery a matky, my vbec neužíváme aneb rozdílu si vdomi nejsme. rznorodá slova, podrží ale rzné výrazy Zcela nahodile smísí se izvir, vídlo, voda víí (klokotá, ve: vír na p. víiti: buben vií eka vyvírá; koen cbr). Prvnjší znlo v stsl. a zní v r. a jhsl. svir-ili,
-ne neb -nena,
zejména ale forem tch
chodní
(a
—
bu
dv
—
—
11
162
zejména rozlinou detorrainací dle toho, na kterou zvláštní vlastnost pozornos se obrátí.*) Ivoen svir) =: pískali, zvueli, zejména na sviralu (jlisl.), := llélnu, píšalu, nyní vbec liráti: si. na hudba. Srv. neni. scbwirren; »glasovírii« (klavíru) svírati, schv. svíi'ka eština sesula s, ímž rflzná slova se smísila. *) Vezmme kohout, slepice, kue. Jak rznorodá slova pro Ivž druh drbeže! Avšak v náeích posud užíváme za »kohout« kokeš kokos (slz., sl.), za »slepice«: koura (. dial). kúra (mor., (mor.), kokot slz., sl.), kokoška a cípla a za kue: pískle a cíple; dále kurník, kuinec (trus kuin =: kuí dvr), kuroptev (= kuropták), kuropní (zpv kohoutí). Z toho možno souditi, že i u nás bylo pvodn: kur, kúra, kue. Ze tomu tak, slovaniny dosvdují; nebo ve všech udrželo se kurník (si. též kurnjak, r. KypHTUíi, -iiHKt), kur, kúra i KýpHU,a a kue kohoutek u runice), to i krek (kure. kurcze, Kypiáxa, KypóK Stsl. mla kur, -ica, -e. Vedle toho ono jest zde onde antikvováno. povstalo onomatopoelicky od kokotání i kokrhání (r. kokótt., -áxb) juž v staroslovanine: kokot (od toho kogut a kohout), r. kokouii. -'ali,
(-ati,
svirku
(scliv.), ciiiipájib (r.)
=
i
i
—
j^_,^
.
pétao.
..
.j.„.
^.„
„
..;
=
—
....
a
^.
^
ci
r
,
Od mžourání, vztažn nevidomosti za doby noní povstalo naše
ale i tento výraz býval asi všesl., nebol v polabštin bývalo (Mikl.): slepác (kur), slepaiéa (kúra), slepá (kue) a udrželo se v R. Dále poKypocjitnt, v P. kurzyšlep (gem. vogelmiere, annagallis). hvizd neb brk, mor. brk? si. pisk vstalo od pisk-ati (i pisk jakožto nástroj hvízdací!): pískle, p. piskle, mr. nucK.iJi, si. píše, schv. píle a (§8. p. 4.) cípla ciple. Pol. dodnes užívá vedle sebe: kogut, kúra kokot, kur (krek), pietuch a kruczek (])esmyknuto z kur-czek) kurcz§ i piskle. .Jiné slovaniny oblíbily si ten i onen výkokosz i determinovaly neb rozšíily. raz, kdežto druhé výrazy svj význam Kur, kúra peneseno na ptáky podobné: kuro-ptev, si. kuren-prat (sluka), kúra ruševa, gozdna béla (tetev, jeábek, pardva i snhula alpská) atd., pak r. KypaHB, schv. urau, lit. kurens := krocan (kurot-'an, kurota =^ krta). Koura peneslo se na starou slepici, kvonu, kokoška na pítulnou mladou slípku, kokeš na (sit venia) koketního, vyšoeného kohouta, ptuch na kohouta, jako ranního pvce. Cípla, cíple pezdno kúrám nedomivým, pískle kuatm vylíhlým a podobn; dnes obyse užívá: . kohout, slej)ice, kue; p. kogut, kúra, kurcze: vr. iiiTýxT), Kýpiiii,a, u.Ho.ieKOKt; iiir. riíBeHb, Kýpsa, Kýpji; scJiv. piélao Jsou ledy na omylu ti slovanští kokos, pTle; si, petelín, kokos, kure. kullurní hisloi-ikové. kteí z rznosti nynjšího výrazu pro pojem tchto ptákv kurovitých usuzují, že Slované neznali kohoutv a slepic. Uvádíme složeniny: j3. íapikura (kurolapka, krádce drbeže), kuropíoch (vtro[)Iach), kurojjiew, kuroch\vat( jestáb, zejména též v r. náeích). Pi tom arci nehledli jsme k výrazm, jako kvona, kvoka, koka. koklja,
>slepice«;
—
=
=
—
—
—
bu
ejn
—
—
kokovajka, kokotuša a mn.
j.
168
uvedeme jeít nkolik, významu, podotýkajíce, že Icli
§ 96. Zde
zmn
iionokiid sitlelitjsích
pen ika vých zmn
není mnolio. Než
sluší také upozorniti, že
nékdy nejen semasiologie,
nýbrž e ty mol o ti e jednotlivých slov dosti nesnází psobí. Slovné tvary vyvinuly se z pvodního koene nejen pibráním rzných slovotvorných pípon a použitím zvukoslovných prostedkv každému náeí vlastních, nýbrž i rzným postupem zejména co do nahrazování ib a h a p. Pihlédneme tedy k obéma stránkám. i
i
Uvedeme píklad na ko. t-Bskutvoila od nho hsk-nati a bs-nati
Stsl.
jméno
s
mkkým
zakonením neur.
s
=
ttsk-ji.
pojmem
prázdnoty.
pak (Miklosi) pídavné zmxiden tišlb, od toho
se.
— prázdniti, bšteta. V slovaninách slovo tvarové se
vyvíjelo dvojí cestou. Bud nahradilo se i. plnou samohláskou (vsuvné e, a, o § 38.), bud vypadlo; 1. . tesk-livý, s-tesk, s-týskati si a stc. tes, p. teskliwy, tesknica, r. TocKá. tock-tiíbuh (CK.iiÍBbiH), TÓinnií, TocKOBáTL, í^cJic. tašt, -a, -o (lašc), taštad, si. tašt, -a, -o (teš, -nost), taština. 2. . tsk-neti, tsk-ný, ckný, cný, cknti, nti (ckní se mi) a o-šk livý za o-cklivý i o-tsklivý; *) aneb s mkkou koncovkou (BŠ), st. tštivý, tšice ili tšivy a ivý. tšie, tštítroba, na štítrovo (na šútrovo), poZ. ckny (tskny), ckni (cknac) sie, ckliwy (cliwy) a s zakonením: tszcz-y (czczy), tszczyca (czczyca), r. CK.iiiBbi, xmiíf, zejména adverbiuni co pedpona: Tu;e (marn) a xmiiBu, schv. tšteta aneb sesutím t: štr>ta a šceta. Stejn jak etymologie zajímavá jest semasiologie: prázdnota prostorná penesena na prázdnotu tlesnou a duševní; pak kde je prázdno, prázdnota pedstavuje neb jest úinkem je smutno, tam je vše pohromy, škody; prázdná, smutek budící vc jest ošklivá, jest píinou pocitv a zjevuv ošklivosti a ošklivní. Touto stupnicí vyvíjel spolupsobila dvojitá forma a zejména snad vplyv se vvznam, pi obdobného a podobného slova od ko. teng [si-, touha tužba, schv. tužný (smutný)]: tengt-sk, po vysutí g: tesk pol. t§sk-ni, -ny, -noš, iz-tT>št-iti
pimenou
mkkým
mamo;
emž
pi tom významy s ásti se smísily. Význam stsl. bštb = prázdný zachovaly tvary:
-nota, -nica;
tes,
tští,
tštivý,
tszczy, TÓmJH, tašt, teš, ale pibraly i význam: laný, tezvý. . tštítroba (tštie útroba), na štítrovo, p. czczošé, na czczo (na laný žaludek), r. TÓmaH
Jiómaab (vychrtlá herka), si. teš()nost; význam stsl. ti šteta ==(prázdnota a) škoda má schv. štta, šeta; význam stsl. Bsknati býti duševn prázdným, úzkos tn v m, smutným jest v . tesk-niti, tesklivý, stesk, stýskati, knti, p. teskíiwy, ckna (míti dlouhou chvíli), ckliwy *) r.
C
povstalé z
CKáxepTb
(títi),
=
tedy ckaer.
scola; zde jest
ts
utiradlo
pemnilo stolu,
Ped k
ostatn
vliv
se na s jako v ck.iiíbuií a v slov ubrus od ^'LCKa (deska, stl) a xepTt se s\ srv. skoepa, skoápka, škola
mkí
mkké
slabiky
//.
164 atd.,
r.
TOCKá
marný,
P-
atd.,
schv. steštati se.
Mimo
slsl.
vyvinuvší se významy: Tii^e a TméxHo, Tine-
xmiíi, zejména píslovka sláv loužicí), schv. tašcad,
czczy,
r.
(marn po si. tašlina (marnost); marnivý, r. Tiniiituií, TU^exa, TmiixhCi (marní se namáhali), schv. omrzekist, rozlad: . ckní se mi, je mi cklivo (na taštad; nud nos
c.iáBHbi
I,
—
nic ckliwi
zvláš kolem Frýdku),
p.
i cknie mi sie, ckliwo mi, pocitu: . ošklivost išice,
czczy, ckli
píina nepíjemného
mi; ckliwos, ckliwy,
= mn
Tomiibi, bichh xomiiiíxi. (xoiuiiúxi.) se oškliví, xomáio stává se mi na nic, slábnu. Po obou stránkách zajímavo jest jizba (jistebka, jizdebka, obec Jistebnik); má tylo tvary: slsl. isbba, izba (stan), p. izba, izd(>bka, obec Izdebnik, ale ve Slezsku Istebná, r. H36á. ii3o6i-ra a iicxnuKa, ncxb6a. McxÓKa, mr. H;j/íb6a, icxonKa. h3J[c6kíi. jlisí. izba (si. též jczba, jespica). Slovo znaí dnes ve všech slovaninách »svlnici«, ale léž píijylek neb r. a b. chalupu, tu a tam náeove kuchy neb i sklep. p.
r.
nm.
ma.
Sesutím (stuba) pešlo slovo do (stube) a (szoba, které slovo vrátilo se do jihosl znamenajíc v tomto cizím rouše (!) cos lepšího pokoj, sobarica pokojskáv Mikl. míní, že slovo pevzato z ném. stube, což vécné i hláskov (nebylo by se pedsulo /) nedá se odvodniti. Buslajev je nepípadn odvádí od topiti: iz-top-ka, místo, jež se vytápí. Není zajisté pochyby, že piivodní tvar v se hledal se dle onoho slova, v koen: islopka od topení, jezdebka od ježení, istba izcfba od dochovaného v si. istje, luž. ješe, . níštj ^i dvíka u pece, ohništ, v si. ob-istje vnitnost, slsl. isto, gen. istese vnitnost. i
—
—
,
—
—
— nmž
náeích mnil
i
Já slovo odvádím od ko. ísL, z nhož pochází naše jistý, poIist-ny; -nie, všesl. istina, r., p. istec, st. jistec. . jist-i a všesl. verbintensivum ist-k-ali iskati, hledati, snažiti se zachovati; isli>-ba [jako slsl. mli>-va, moí-ba i moí-wa (sr. mu-ml-ání, mela, mluva), si.
=
hram-ba od hrám travu] =:
bezpený
— komora
i hranva
jes-lt, jbs-t, -isl; shodnouti. Sr. ostatn
lat.
Budiž ješt vzpomenuto
pvod
—
od hrana schránka na poodvádí od jes-mi, píeslí trp. mu zvláštním koenem; s lim nelze se iust-us s isl-t, jako igo s iugum.)
útulek. (Mikl. iska jest
p.
isL
kobiéta
vysl. kobila, jež není etymol.
kob-iti (dochovaném vtom tvaru ve všech slov.) =^ sudbu urili. V ruštin užívá se cýSKCHiibiH ženich, manžel (osudem souzený); z léž psycholog, píiny by'a by kob-ita i kob-na ^sudbou urená. kobná« manželka, pi emž sluší upozorniti, že trpné píeslí ješt v histor. slov. tvoívala se alternativn na t neb n. Kobity i kobny byly by tedy isupruhy* (aneb
objasnno. Snad
i onom
lze
hledali ve
stsl.
=
|)o »nevsly«) pohanských Slovanv; ponvadž pomr ten neodpopozdjším názorm kesanským o »manželslví«, pozmnil se význam na pomr nemanželský aneb postavení uiimomanželské; odtud naše »kobna« i kubna, jež pešlo do nm. kebsweib následkem sociálních pomrv mezi Nmci a Slovany polabskými a jež pouze nahodilou má podobu s >concul)ina«, od nhož se nyní odvozuje; tvar pol. kobieta pak penesl se významem na ženu vbec, zrovna tak jako »niewiasta«. Dkazem na to zjevným možná pokládali srbské: kopile, kopiljan díle nemanželské, kopiljaa --^ matka nemanželská, závitka, kde p vya
viilal
=
1
slítlaío i)vodní b s ohloilein v lit. kuniolo, snad od
komo
steJHr* znjící pochází.*)
ii;i
>kobyl;i«, jež,
(:>
zn-jíc
K stali i-novsta*. V stsl. znaí loféž co v eštin', avšak význam se rozšíil (assosiací) na snachu a >\jf'tivii€ r^^ bratrovu, pak na dorostlé d-vTc vCíbpc a p. na mladé žtMiítiny (tiotioralisací). Etyniolopic i
mnoho lámání hlavy: já s(> ilomnivám. '/.v j<'sl to: «<-vsta=^ na-rzcczona od ko. vé- infens. vr-t-iti mluvili, slíbili, tody zaslíbena, pi omž a podložky, jak asto, soslabilo se na e. (Sr. nech, niech, nachaj a j.) dala
—
pol.
Nkolik
da
1
š
í
cli
p
í
k
1
ad
v.
Tro-li so nco trdloni, frVici nob na rcnici (schv.) struhadlo), povstanou pa-ír-ochy nob potrochy, jako pi esáni paesy, pi drcení padr, pi draní pa-z-de ald. drobné to ástice, okruchy, trochy; tak tedy povstalo všesl. »trocha«, troška, trošinka. Jako drob drobet povstalo drobiti, od málo máliti, tak od»trocha« troši ti máliti, zmenšovati: slovo se pak determinovalo pro zmenšování majetku aneb sfs/. =r vydávati peníze, náklad initi, kterýž význam udržel se v Schv.. zúživ se dále v SI. =: marniti peníze: Odtud schv. trošak, si. strošek (a i sl. trošek) i plur. troškoví, slrošky soudní náklady. S druhé strany zúžil se význam na drobné ásti zvíete, tudíž r. iióxpoxa^ vnitnosti drob, noTpoiunTb kuchati.
Trocha, trošili.
i na
rt/-k-
(r.,
p.
—
o
=
=
i
—
i Úp ti, BonÚTb, walpi. Když
kdo naíká, pronáší zvuk pi;
pedražen m ástice bt> povstalo stsl. mnu i Bxn.Tt a vr. Kónn i Bónns. náek. ástici ei, jest souznano n: obe jsou též povahy jako pa, -sa, a jiná podobná slvka »adverbiální«. Tak povstalo st. Úp vep, jihosl. up vap(aj). p.
(pol.
wap. mr. bomh,
BonÚTb.
v&piti,
r.
po vsutí
t:
stsl.
.
upiti,
arci
iipeti,
pejato
z pol.).
Od toho
sloveso
vpili (upiti), schv. upili vapiti,
si.
walpi,**) mr. BOBinniii a omchth.
stránce semasiologické znamená v Jhsl. kik vbec, v P. a Mr. pochybovali [kdo neví kudy kam (pochybuje), len kií neb naíká]. Snad tento polský význam povstal smísením se slovem dvomili, dvombili, dvom, dvomba, dvojba. (si.), dvoumiti, dvojmiti, dvoumljenje, dvojba (schv.); arci jest to bud germanismus (zweifeln) neb latinismus (du-bi-tare, douler), nebo stsl. saniBn-eti žije dosud v p. sumnienie, r. coMHtBáTbCfl, schv. sumnjati (se), si. sumnili. avšak povstal, jak naše pochybovati a pol. walpi, v dávné dob. když v jhsl. poal význam sumnili pecháziti na »podezívali«, t. j. pohybovati o nkom.
Po
*)
Tím
bvl by objasnén
i
název slezské obce Kobilé
= Jungfern-
dor. **)
Miklosi toto pol. slovo odvádí od ko. tep, od nhož prý i . Avšak sám o správnosti pochybuje. Vtip pochází patrn
vtip pošlo.
od ko.
lip,
tp, lap
(sr.
vaditi cvi.
1. p. 6.),
který
v mr.
;io-B- Ttn-iiHÍf. p.
sid,
séd, sad,
máme
v
—
saditi a vid-eti, ved-ti, (hmat), lípati (lapati, hmatati), fep (teplo) pochází mr. ^o-xeii-
sedti
si. lip
do-wcip. Od
—
Od p- píponou -sk- jest pi-ska-li. a Ao-xen-ybáTH dopalovati pištti, jak od zvuku vr- v-í-skati, vr-šté-ti (vreti), vr-kati.
HHH
.
166
Koen
stup.
rek stup. rok, rik
Reku, íkám,
r6k.
reka, rcšti, íkati, rcali a ricati. R. iipopHii,aTi> (-áTCJib, -ajiniu,e), jhsi. proricati, prorokovali, cxpímáTb (-áTCJibno) zasisl.
—
j)íra, napiináTb HajieKáTb dávati jméno, naknouti, mr. napnn,áTH namluviti, si., shv. uaricati, p. naizekac naíkati, narikara žena nad mrivolou naíkající; iiopímaTb, mr. uopuKaTH kárati, obviovati, si., schv. poricati, poroéi, odíci, odvolati. Rok (í-íkání), prorok (kdo íká), ol-rok (nemluvící), porok (co se mluví a dá píinu ku káráni: neest', hanba, káráni), schv. o prirok a mr. npiipoK co se nkomu piekne, mr. píjmení, schv. pírok, pribájení (zlá povst), s-rok (smluvení, smluvená doba, termin sroiti, odroiti, schv. smluvené znamení), ob-rok, ú-rok, nárok (umluvení, usouzení, r. napÓKOiWL níipOMHo po úmluv, usouzení úmysln, si. naroen výslovný, proto scliv. narok usouzení boží, štstí; c. význam povstal vlivem nminy), vz-rok, uzrok, zrok (co se mluvi do výše, slavdíivody výroku, píina jhsl.). nostn O nkterých tchto slovích podali jsme juž potebné vysvtlivky
—
nkom
—
^
=
významoslovné;
Rok
tu
ješt pidáváme:
pijalo význam »rokování«, zejména soudního a pi nmž se rokuje, a též »soudu«, proto znamená r. poK-b soud boží, o-sud. Od soudních rokuv, ron odl)ývaných, nabylo slovo v C., P. a Mr. význam doby jednoroní, zatlaivší staré »hod«. Otrok. »0t« privativum, ku p. schv. umoíš únava, od-mor zotavení, . státi odestati. Tedy ot-rok := nc-rok, nemluvn; proto sl.^= dít [rob, suženj] a pak deteriorací, r. chasník do 14 let [rab], p. chlapík, pacholek fniew^olnik, rab], mr. služebník [pa6, HeBÍjibH!iKJ a tak juž v
význam
tudíž
stsl.
»stání«,
—
esky konen
—
= rab.
Ob-rok,
co bylo ob(pi)eeno a co se následkem toho dává, stsl. nadace i optující se dávka, plat, pozdji zejména duchovní; slovem tím pezváno v dobách husitských to, co se koním dává, arci naped žertovn, a tak ustálil se význam tento nejen v G., nýbrž i v P. a SI. a pešel do ma. abrak, znamenajíc v P. a Mr. též denní slib a
:
stravu, osob. Jinak a vedle toho udržel se
pvodní význam
(associace).
co bylo umluveno: úmluva a plnní, t. j. vc dávaná, zvlášt »lichva«^(stsf. a všesl.), dávaná z pjených penz v tom významu jen v G. a Mr. za to ve Vi-. ypÓK-b =: úloha (co bylo u-reno k uení) a pak lekce, vyuovací hodina: 2. uknouti, jsi. úroiti, si. skomolen vuriti, p. zrze, uroczy, r. ypbKHjTb, mr. ypeK-Tif, 3apo'iiiTH, ypoqHTH, íkáním zaarovati, pak pouhým pohledem nkomu »udlati«, odtud úroky (schv. uroci), tak co píina, jak co výsledek (bolení hlavy atd.). Možno ale i bez arování nkoho svým zjevem (krásným) uknouti, z toho p. úrok, uroczy, vnada, pvab, srv. nm. zauber.
U-rok
1.
—
—
—
Ko. mel z Nynjší chovalo se v
dojiti
lat.
—
mléko
—
•
dojiti.
stsl. ml i z a mlsli, st. mízu místi a dotvaru a významu v SI. molzem mlésti, molzli, Schv. u zem, musti (výlun) a antikv. v R. menb-
znlo
pvodním
molziti (vedle dojiti),
mulgere
m
167
Od toho
3i'iTi..
SI.
iiilez,
nilozva, iiileziva, scliv. iimza, niiizga, nilaz, mr. inlélía, elyniolog. správné) a všcsl
(názvy pio speciální druhy
Mejibsii
nilko. Ml^Bzu nUosti poralo ustupovali slovu ^dojiti*,
kteréž,
pocházejíc
od ko. (h',*) stupu, doj, znailo puvoduT': dítT' pslovati, ph'kali, krmiti prsem, avšak brzy pešel význam na podobnou innost, vyjadovanou slovem místi; pouze v Jihl. se pvodní význam dochoval a sice pi
obou slovech; dojka, dojica:^- kojná. Pvodní význam „dávati pí z prsa« byl pak nahrazen slovy: p. karmic piersiami, r. KopMiixb rpýflbio a esky: koji, které dosud znamená všesl. »lišiti«.**)
Synonyma pro
»
práci <-.
Dti
(dénu, deju), d-jati, dlati, délovati, djslvova, pracovati (§ 88, odst. 6. pozn. H.), initi, úinkovati, konati, psobiti, (po)íditi, (o)právljati, jednati, spravovati, izvršiti, tvoili, storiti, robiti, rabiti. rabotati, robotiti, truditi, težati, páchati, poslovati, raditi a j. jsou výrazy pro rzné druhy duševní a hmotné práce; významy peste se rozdlují a kižují, ku p. pol. robíc -~ pracovati, dlati, initi; dziaía dlati i psobiti. Práce in abstracto znamená všesl. initi; psobení =: pol. dziaíanie, r. ^-bflTe.TbHOCTb ^íMcTBonaTb, jhsi. delovanje; práce, t. j. ízení, správa pol. sprawa, s|)ra\vunek, r. jt,'kjio, schv. posao, si. opravilo, oprávek. Hmotná práce obyejné ^-r pol. ro])i, pracowa, r. paÓTarb, mr. npai^iOBaTii, schv. téžati, áditi, poslovati, truditi, si. dlati, tóžati. Robili (ko. sk. arbli., lat. orf i orph, stsl. orb-b. srv. nm. arb-eit) z orb7> povstalo rob [srv. eské rob, robálko, r. poóá, peÚTa. poó-bxb sluha, otrok; od toho: být choulostivým (jak dít). póÓKÍííJ a rab robiti (všesl.) a rabiti (jsi.) i paóÓTaxb. Jhsl. rábiti má (vedle píivodupotebili, zesloužili, a pak ního významu) též význam abstr. upoupotebili, spotebovati, (vjporába, uporaba jména sporábili tebení, p. zaslosowanie, nm. auwendung. Radili. Jako rob-rab máme i ko. rod-rad, klerý znamenal starati se o nco, se zabývali. Od prvého dochovalo se si. roditi nestarati se, starati se, peovali (proti rodím, roditi) a sl. neroditi nechtli, imp. nero, nerodmy. nerote plakali, si. ne-roden nepelivý, ne). Od druhého koa neohrabaný, r. u-yu-)ród, jurodivyj (u, ju ene: vr. paA'feTb peovali, mr. pa;íiÍTb Koro spracovávali, tšiti, óxpa/ía útcha,***) p. zaradzi czemu pedejíti, pracovati proti emu, . dial. ponco zmoci, dovésti nco udlat; odtud jest jen krok k výradit zdánliv protichdným: býti pro nkoho inným prací hmot-
=
— =
=
=
—
—
ním
=
=
=
= =
emu = znamm
=
koj). Srv.
zvuk plaícího dítte.
nm.
slillen.
všesl. rád -a -o a radovali se. Nechápeme, jiní uMikl.i hledají proto zvláštní koen. Srov. též pedložku rádi,
***)
pro
jest
jest: d-le,
**)
dojka
d
stupovaného odOd di na dva. Ale v náeích, zvlášt pohorských, slyšeli též dojiti a zvlášt kojná. Kojili pochodí od koene kí (odpo-c7-ti), slup. koj (po-
Di
*)
vozeno
zaradi.
Od toho pochází
168 (radou), ludíž . a p. radi*) za pvodní s-vt-ovati pracovali duševnC a pak savjct, svt) a jlisl. raditi hmotiK', rad práce, rádniií dlník, radnja glagola innost slovesa.
nou neb duševní (v. i
=
coltiiTh, jlisl.
Posel (od ko. stl: c:iiaTb mjiio, jlisl. slati šljem i šal jem. pošljeni a mylnou obdobou pošiljati, jak st. a sl. posiela, r., p. iiocunáTb). Posel znamenalo osobu poslanou, též zejména vyslance a p. poslance snm. V eštin znamená posel obecního sluhu; íkáme: má »poslání«, šel s »posláním«, t. j. bylo mu naízeno, aby néco »udlaU, vykonal; tak znamená v SI. posel nejen poslanníka, nýbrž i eledína (srovn. dienstbote), konen pešel význam na to, co posel má vykonati, posel schv. p osa o :=: poslání, tudíž ízení, práce vijbec (póslovati ^^ pracovati) a jak nm. »gescháft« i obchod a obchodní místnost. Páchati
—
páchnouti, zapáchati.
Ko. pach znaí
stsl
pohyb,
zejména (rozfofrování) vzduchu (sr. an-fachen), proto si. pahati jak vjí; ponvadž vánek v stsl.^ forovati, páh := vánek, pahalo, pahljá ])ivívá zápachy, povstalo páchnouti, pachna. iiáxHyTb, nax-B, .3ánax'i., Pirozen pešel význam (pídech). nemilá jsi. páh (zapaha) na jistý druh pohybu (aneb byl tento píivodnín): r, iiáxnyju-b (aneb naxt) óKiiOMt, . upáchl vedle upláchl jim, pak r. nnxnýTh plá( ati, bouchati, ohánti se, onáxHBaTbCH oTt iwyx-b a tudiž zcela dsledn:
=
vn
=
lovku,
—
= =
pah-no-ti
(pah-ni-ti) žduchnouti, vybodnouti, páh bodnutí (mah a nco zlého spusobiti: . a p. spáchati zloin, vypáchati, vyiniti, vyhubovati nkomu. Když nco se v pohyb uvede, ruší se souvislosti^ si. s-pahniti vyvrtnouti nohu, p. pacha(' též rozvrta, rozryt, r. a st. uáxaih =;
ohnati se po
proto
si.
striti nkoho (sr. vysmradili nkoho), na pah). Tak tedy pach-titi se po
nem
=
orati. **)
Poznámka. Mnohdy nkterá slova jen náhodou mají stejný neb podobný tvar, tudíž rzný význam, podobn jako pi »smíšení«; ku p. o-hyzda a jhsl. gizda (pýcha). P. a mr. hyd, -iti, o-hyd-a, -ny vr. rii^Kia (dial.) a m. slz. hyd vedle gyzd ukazuje, že koen slova [irvélio jest hyd, od nhož píponou da a rozlišením koenového d povstalo (o-)hyzda a od toho hyzdit vedle p., r, hyd-i. Poslednjší pyšný, jhsl. pyšný a skvostný, pochodí od ko. gizd. stsl. gizdav ozdobovati, g. se gizda si. pýcha, schv. též skvostná ozdoba, gizdati :::^pyšným býti. .Jhsl. brojiti poítali (broj) a ., p., mr. broji (rozbroj; snad bor-JTi pesmyknuto na broj od koene bor -ec, bor'ba, bo-
=
=
=
ró-ša. Srv. zbra, z-broj);
p.
sfa
sciel§ a
=
sía
šle
§ 97. Obzvlášt slu.ší upozorniti na význam sloves co do doby trvání -vid. Jest tu v každém ohledu shoda; jen v jedno*)
Není tedy správno
tolik lze ale pipustiti, že
slovo pevzato z nminy; vyvinul se vlivem nmeckým. pach a pacha. Avšak tvary pách-
(Mikl,), že toto
význam
**) Miklosi rozlišuje koeny nouti, pach-titi ukazují, že páchali jest i)OuIk' ilerativum;
pachtiti jest
inlensivum, tvoené jako dych-t-ili, od dych-nouli -ati. sop-t-iti od sop-sti (sop-úch, odkud sope dým, sopel). R. iiaxT) a mr. iia.xa, . pachuriiiM jest vlastn: pag (paže, paždí, podpaždí).
i';9
tlivostech jsou úchylky, což nás iiepíekvapí, když v eštin slovesa, u nichž vid význam doljový kolísá (kroím, raním konivé a trvavé, vychodím koiiivf'-opr'tovavé a trvavé atd.). Tak mívají arci zídka:
máme
— —
—
i
koni
naše slovesa trvává význam vý (uvedeme všechna): st. sedu, pol. siedzij (sij^šé sedti) trvací jest r. CH^y, schv. sjedem, si. sOdem (:= sednu) konicí; tak st. lehu, pol. \egq (líidz, ležeti, sedti na vejcích) jest r. Jiáry (jieib), schv. lezem, si. lOžem lehnu. Dále jsou konícími (jednodobými): r. ópóciiib (hodím), KÓumiTb (s-koniti), oe.ibTb (-ló, -liuib povelím), upocxiiTb (odpustím), p-femiTb; schv. bacím (bacám),*) gledám (pohlednu, glédám), jenjam jako neham (jenjávati), darovati (darívati). javiti (javljati), lezem (léžem), stižem (stigam), koráim (kroím koráám). platím (plaóam), rodim (rádjám), vjerim (vjerujem), dani (rozední se, danóvati), vjenam (vjenávati), prostim (odpustiti, práštati), ranim (ranjati, ranjavati), trím (pobhnu »trkem«, trkárati): si. píim (píchnu, pikati), póim (puknu, pokati), réšim (rozeším, vysvobodím), konám (u-konvati), plaám plátim (plaevati), sream (stetnu, sreevati), pomágati (pomágovati), pre-, z-mágati (pemoci, zvítvrzem a j., která stojí místo ziti), pádem (padati), tak reknem, vrgnem; dále velmi zídka) trvab) jsou naše a jinoslov. znám,**) hitim kráím, schv. poznám cími: p. kroczym chvátám, si. spodóbi se mi písluší. To bývá zvláš pi prea)
tém
—
—
—
—
=
—
=
eem,
konívá
=
fixo váných
optovav-konicích:
i
=
BuxójíflTh,
przychodzi vy-,
pichází; c)
nkterá naše
optovavá wida
—
jsou
trvací mi: zdawa
vidt), KOiiMáib, yenX^ib; schv. voditi, nositi, voziti, spávati, poznávati, laziti, ítati, skákati,***) štovati (bstovati, štujem, štovanij, hoditi spáti lézti ctíti — jíti). (vésti si§ (zdá se), s.tycha,
—
—
(slyšet,
—
V
závorce uvádíme píslušná trvává. známý, jenž byl poi koni vé; poznat (si. též poznán) znán. V Schv. vyskytuje se dosti asto pípona -t místo -dn, dát-dán. pisát-pTsán, kupovat, rázderáto, kováto rozedráno. kováno, Pi složených tvarech jest co posláto, posláno (šaljem, šljem slati). *)
=
**) jest
—
do vidu ku p. schv. jesam ***) u posledních tí a j.
hváljen
máme
i
bívám pohváljen.
totéž co ten zjev.
my
;
170
v Jhsl. a to pi slovesícli složených;*) arci asto pízvuk (kvantita) psobí rznost: zápjevati (zaspívati) zapiévati (spípodobn vati), razkidati (rozhoditi) razkídati (rozhazovati),
Úchylek takých
|»refix()vaných
jest nejvíce
(ped[)onarai
v R.: Bbixo;i,nTb proti BLixo;i,HTb, /i,03naK)crD, doznávám, a*)3Háiocb doznám, t. j. dozvím se. §98. V eštin užíváme: zelenti, zelenati se, stárnouti, se i z-, sLaeti, sestarati se, šedivím, ale zelení se, zbláznil a uspal nse, zaspal pobláznil nkoho, mete, mrholí a se i popadl nco a p. Jest tedy pochopitelno, koho, propadl a že tak mnohé eské slovo objeví se v slovaninách
=
v jiné
—
=
=
bu
tíd asovai
jiným rodem. dénem, c. djo se a dí)
aneb
s
r.
SI. i\é-ú**) (diati, dein, /ítTb /ítBáTb prochodila a znamená dlati, postaviti
i
nám
jest jako p. dziac,
též za-n-daf) zbylo: Kam's to (po)drr' P. ruszyé**) neeo pohnouti, ale (wy)ruszyé =: dáti se na cestu; r. a jhsl. jak v eštin pechodn. B. KopiÍTb, 2J. korzy kogo =^ pokoovati,***) si. trestati (srv. kárati), c. jen zvraln: koili se, ale pokoiti nkoho; schv. pomágati, pomoci koga (jako pemáhali); pol. zwyciežyc nieprzyjaciela, si. zmágati zvítzit (nep.) a porazit (p.), zmoci, za- (nep.)moci; zmága vítzství. C. chýliti, chváliti, uchvátiti (pech.) =: chvátati (nep.) pevrhlo se kvapiti) a hválati (chopili pech.; v Jhsl.: liTliti, hTtati. hilieli (nep. esky mohlo by se íci chvátati proti chvátati); i kiknouti, mr. K.iHKiiyTH, KJiiiKaTii (pech.) =; volati, schv. klikkieti a volati (p. i nep.); nuti, klicati mrzím se, mrzí mne (mrzeti, stsl. mr-Lz-ti nep.) a r. Meps-feTB, mrzeti je nepechodným p. mier-zieé i -zic, si. mrz-éti, mrziti se se, oškliviti si. znepáteliti se, ale užívá se též pechodn: p. mier-zi, opovrhovati kým, schv. mrziti, ómrznuti si. mrz-iti, -éti =-- nenávidti, znepáteliti, mr MepsHTii^spílali.ý) nenávidti, stupovan omrazili Z tolio vidno, že tyto významy tím se vyvinuly, že nopechodné kausativní: dlati, aby se sloveso pibralo funkci faktitivní nkdo mrzel: tedy znepáteliti, nenávidti ho. Takto se odstiuje mnoho neprechodných ve všech slov. a též v eštin; zejména schv.: sagoi-jeti (3a;i;'liTb
=
=
=
—
=
=
i
*)
Vynikne
jiný
než
smrový (konivost
spusobující)
pedpon, ku píkladu menší míra, obnovení innosti atd. *) ko. d: d-lo od toho dlati; d-ti znamenalo totéž r.
význam co dlati,
^^-fc-íi-TeJiB.
pvodn
**) ruch, rychlý =^ pochybovati. ***) yKopflXb init výitky, yKÓp-b výtka, .
na hanu. t) Od toho mrzutý, mrzout, šereda -zka. -o
—
si.
nenávidný
—
na úkor, na neprospch,
—
mrzký, Mép3KÍn si. mrzljiv p. mier-zieniec mrzota, schv. mržnja nenávist, ošklivost, mrzak, tlesný i duševní šereda. a naše mrzák
=
171
—
shoeti
kiuMi uiniti, ;iby dfiin sluiiol, /;i|>,'iliti. /„"iiilakali, za- a rozplakali, hitj(>ti, Iítati, kvapiti a uiniti., aby k(li» kva|)il chytati ho, licgati (léhati) kojra uložiti a p. Tak si.: Mnogi izvenredni dosoilki (ininioádné události) so popolnoma zbégali Ijudstvo (vyplašily, t. j. uinily, aby se lid sbíhal).
—
—
^ peslati nha (pestáno)
Nehati
(nopr.), zanechati (pí-.): Xarod, ki svoj jezik narodoni. Dolovanje pisateljev ni sicer prenohalo (sice nepestalo), a bilo je osamlo. Mniti si. mínili uriti, míti úmysl, poméni má význam, (p. i nepf.), naméniti niti se míniti, rozmlouvati, zmniti se starati se: Niso se mnili za boj. Málokdo se je za i)rosveto naroilovo. Žali i žaíowaé (pol.) želeti, litovati koho, si. zaliti (p.) ^^ rmoutiti, žalovati (nep.) býti smutným, schv. zaliti místo, žaljeli (nep.) truchleti, zaliti se p. žalié sie stžovati si, jKanIjxs (p. i nep.): JKajiliio xnró, kto nJiáiexT} (lituju); Mca.)i'bio o CMpxH aiaxepH (rmoutím se). Uže Valvazor obžaluje, da se je slovenšina j.áko po-
opusti,
si.
biti
—
=
=
=
^
=
m-
zmnil
=
=
páila
Panu
= =
Mocno žafuj^ (je mi líto), že nie mog§ z powodu šmierci ojca. litovati, MiiaoBaxb nep. býti milostiv: I^apb
(lituje, že se pokazila).
síužyé.
Bardzo
jio
=
žaíowaíem
—
Milovati si. p. Mii.Tyexi a ncapb ne 3KáJiyeT'B (ale psá n(>ní lilostiv. Srv. cvi. 74.). IIoMÚ:iyH, 1XO a-t;;iaeuii> ? (butf laskav). Hudobneža pomiluj, ko se
mu
najboljše godí. (Darebu lituj, když se mu nejlépe ilaí.) Lj ubiti milovali (jhsi. tž líbati), . jen líbiti se a po-líbiti, oblíbiti si. jhsl. zdržoOn bawi \v Pradze (pol.) jaz se bavim u Dimaju (sl.)
=
r., p.,
=
—
bawi czyianiem; dobrze sie zabawiaí na zabawie. Nepodivíme se tedy, že Rus íká: oct.ítb-ch ostat, cjiýmaiL-CH poslouchaf, CKncáT&-cH, CK0ji3H\Tb-cfl (sklouznouti,
vati se:
on sie
ale sklouzati se), CKásKa Ha^iiiHácTCíi co cjióbi> poíná slovy, qacBi óbiÓTCH vedle obiotI) hodiny bijou. Kýitinía hócutch slepice nese, cxyyáTbCfl b-l ^^eepb kleimti, oótináibcíi atd., zejména pi mluve lidové. Naopak vynechává se -ch: ciáHeuib axaiMáHOMT. staneš se; mr. niicáTu my, rb upai^ioBáTH jmu se, jal se; mk^c mknouti se, ale umkni; tak schv.
po-mfiknuti, í-maci), umknouti, pomknouti BepTáxn, jhsl. vrnuti, vrátiti se; schv. pitati ptáti se, uiti (se a jiného), pásti (se a ovce, nm. weiden), blistati blíštti se, krenuti. pol. krzí^tac si§ a p. Zajímavým jest plakati, jež v teto form má ve všech slovaninách týž význam vcný i rodový; pouze v si. íkají též plakati se. Pvodn znamenalo v stsl. mýti a bylo pechodné; odtud pochází naše vy-plák-nouti, p. píókaé, mr. no.ioKaxit. schv. plakati, si. iz-pláknoti. Naped se stalo reflexivem plakali se (slzami se mýti) a pak ab-
máknuti (mai) se.
utéci;
mr.
u-.
Béi)HyTii.
straktem, neutrem.*) *) Miklosi hledá pro vypláknouti atd. zvláštní koen polk, ehož pleskat smíneschvalujeme. Srv. Buslajev § 167. p. 2. Yr. nojiocKáxB
=
silo se
významem
s
noJiOKaxii.
172
Nco
C.
ze skladby.
Co do užívání páduv Inidiž k poznámkám do vetkaným pri|»omenuto: si. iimrl (od) žalosti, lákote a) genitiv i)íiny: (hladem) on se jóe sámoga vesel j a (pláe radostí) látky: schv. odielo svíle biélé (odv z bílého hedvábu), gen. výkiku, zaklínání: téžke muke! uda velikoga! zejména ve spojení s evo, eno: evo žena. ejhle ženy! Života mi mogal Dobra (li) prijatelja! Poštónja Boga mi! mi moga! (Na mou est.) b) dativ smru zachovaný v schv. (srov. naše dom svaka domovi): idem kuéi, lekarju (dom, k lékai) ptica svomu jatu (k svému hejnu) ide, mr. BnácTii t^ójióbs padnout dol. c) dativ posesivní: schv. on je pastir ovcam(a) jeho vnuk, sestra mi má sestra — uzrásla ovec, unuk mu vzrostla na východ slunce stoji je suncu na iztoku na behu moe. Dále: ime mi je mám moru na obali Kakvo vam ime? jméno, jmenuju se Gdjo vam je Najpero? Kde je vaše pero aneb kde máte své péro? lepša su svojstva psu vjernost i odánost prema gospodáru, ali imaju i zlih svojstává. Nejpknjší vlastnosti psa jsou... § 09.
textíiv
—
—
—
—
—
=
=
=
= = =
—
ale mají
i
— = —
—
zlých vlastností (gen. partitivus).
Nco
^
podobného,
vztahem ku písudku jest (r.): oht. (ecTb) cBn;i,í>Te.ib Moemý ciácTiio (mého štstí). tál spsobu a míry (zvlášt v rud) instr štin a jihoslov.): opeji CTÓ[)0/Ke3i Jinxát; (jako strážce). HecTop BCTyniiB b MOHacTHj) cDiH'ui,HTii-.i'íTinni MO.io;íi^éM
jen
více
že
se
umn
— —
la
—
ca KÓiMHaia ;i,jiiihóio py6.;io3i'L ^opó/KC (o rubl), Bi. niccTb apiUHEit (z déli 6 loktí) žena bor. ro.aoBÓii BÚuie, schv. gláv(3m visi (o hlavu vyšší) gata lanom (Inem), sirómašna (chudá) duhom, p. mór požárem dziecieciem byí \v nie\vol§ schwytany. idzie náfi/i.opovKUia
K(')VK;i,()My
BOcáni ivýyKaMn
ííro/i,!,!
(v
:\iÓBa,
síkoí ^^iitúhoio navMiiB
chumáích)
—
—
—
—
e)
vokativ za nominativ v srbských písních: Poi'anio Na Marko (poranil si. vstal asn králevi).
—
kraljevicu
Kosovu Bogdan).
sleze
vojska a u vojsci stár Juže-Bogdane
(.fug-
17:5
va/by: iiczy sie jty.yka polskiofío, iio/iCi-pTHoHaií. obtovatil onoéio ;KM;nii.K», H()c-ii('>.i;}(>naTi.cji (iio.iua, užitek, využitkovaf) .ivMae.Mi., Kítiviá 61,1 ti.i iic iipeapi-TF. MHÚio (neprezíral mne, nepohrdal mnou). Tko se duga ne od-duži, taj se tuge ne odtuži (ten se touhy, žalu neodtouží nezbaví) razabrao se sána (ze sna), prejeo se mésa (pejedl se masem) odbiégí žony, odjeciiaí ojczyzny, spowiadal' sie swyeh grzechíiw. odumarí syn('»\v C('trek zapaí sie swéj narodowosci, uchroni sie, uszedí niebezpieczeiistwa sluchališmy kazania mscií si^ na - mají niem krzywdy radzif sie o to ojca v eštin obdoby. f)
(žertva plzen
—
—
—
—
—
i
—
—
—
—
—
-
i
Pedložky
(przyimki. npe;tJiórn, npmiMenHmcii nápadnou shodu ve v.šecli smrech. Jen že mnohdy podržely starší význam aneb pijaly nový (penesený) a že zejména v jihoslovanin konají substantiva funkci pedložkovou: sred, mjesto, vrh (nad), a složeniny svrh. svrhu, návrh, povrh, savrh, dno (pod, dole na) a složeniny iz-dno, nádno, o(d)-dno. za-dno, do-dno, sa-dno, (poadu vedle), put (cesta idje put Morav cestou na Moravu ku. proti), zbog (místo: s-boku stran, pro, kvli), nadómak (na domknutí poblíž: na do myk došía nadómak grada. opan: bila naízmak (na-od—myk) grada, t. j. když odcliázela a j. Slovanštiny hustji než my pedložky skládají: póza, zpoza, izmedju. iznad, poped, izpred. izza [naše a pol. ze (vy-) v ostatních slov. iz] atd. k sousedovi), pióro P. Jác do s^siada (jak v sev. Mor. do pisania (péro ku psaní), gramatyka przez Maíeckiego (od), wzduž (schv. duž) rzeky (podél), przeciwko, vi. proti, (o) p r ó c z *) ^= (o)krom w o b e c, wbrew **) dat. místo lok.: Ilo znaí píinu: R. IIo ropo;!,^^!^. nccjiaóccTii ^loéil rpý^ii iieiMorý no,T,HHTLCH ná ropy p/*o slabost prsou, no no.iýqeHHLni-L CBtj^liHbflMi. dle obdržených zpráv, pak obor: cnei^ia.iHCXij no syÓHbiiHi. óo.iisHfl.M-B npii iiamepáTop-fe A.i. za doby, npii bcIíx HenpiÁTHocTHxt (vzdor [?] 1131. 3a laKÓii MájiocTii pro takovou všem nepíjemnostem) § 100.
priedlozi, predlogi) vykazují
pórd
—
=
= =
=
^
=
=
wbrew
=
=
=
;
;
—
*)
**)
pre, pry, ko. prok, st. prokní. w brew" ^^ v brv. v oi.
r.
npóqi
ostatní.
174
malikosf), bo Bimh,
npo
Hcró, iiiicáTb
(pro Boha),
ii
ó c
bo BÍmy (do Vidné),
cjiaouMfl
ji 'b
ji^-hjiá
= schv.
(iiiluvit o
npa
roiíopiiib
niw), páflH Bóra,
poslije i)o(zdji).
krom
uvedených zvláštností: iz-im, osim, van, pro, kvli,*) izvan (razun), okrora ^= krom, (p o) rádi proti (smr, porovnání), pi, prám a, napram kod proti(-va), s u p r o t i(-ro) := proti (nepátelství), uz (vaz) y^c/^y.
=
=
=
= vze, nahoru, podle, u; preko (priek = pi): išao prek prieko rieke — vrtá — pi pes, preko 3 sta — více za ekou. Naše: vedle =; wedle, obok, wedlug — iioóyb) — polag, pored — poleg, za zraven; stran = wzgíedem — oTHOcáxejibHO, KacáTCJibHO — glede — stran, gled; skrze =^skwoz,itrzez — CKB03b. Mpes-L — = mimo kroz, ez, preko — skoz, rez, prek; vzdor wbrew, na przeciwko — BonpcKH, HanepeKÓpi^, nacývkljub npH — uzprkos, supro — navzlíc, na vpor**); pro***) (urení, píinu, smr) — nó 3a po (wod§) — zaradi, po (vodo). po — než,
bósjiIí
(6ijia
nó/íJiH,
iiíjiíi,
(!)
tego,
kljub(u),
uz,
iipoTHBi>,
dla, kvvoli,
flJifl,
rádi,
za,
§ 101. Užívání jímavosti:
páflH (npo), zavolj(o),
spsobv
(BO/i;y),
(bo^óii)
a asiiv poskytuje
za,
mnohé
za-
vypravování nabylo živosti a bezprostednosti, 1. aby kladou slovaniny za as minulý as pítomný: Pasa picválá, vše prohlíží, rozkazuje; dále a) infinitiv historický: A i^apiina xoxoTúxb a njieyái\ni nosKUMáTb rozchechtala se a rameny krila (viz § 108.); b) futurum his tor cum: kad bude u tretju nePrišao i odešli). djelu, otidu u crkvu (když bylo recif) ekl; srov. pijde a ekne: ob konící tudíž futurální); i
.
dar
r.
—
.
e
toga ^= pro to, p. dla dík za tento daru rad-šta zakáj) užívá se rádi cega, ale i rádi sta
v témž smyslu užívá se asto no TOMý; zajímavo též: hvala
*)
tego,
.
s,
sa:
s
na ovim
=
= =
místo zašlo (si. rášta (pro, ve vt. vedl.). 'f*) libustka K-ljub-u k libosti, dlo libosti, z toho kljub(-est) vzdor, -ovati, vzdorovati. ***) Mimo ruštinu zachovalo se pro jen co slovesná pedpona a tu zhusta Jako fsrv. sl pre pána boha), v poišlinC šmahem prze: prameniti, przeciwny, przeda, przocliadzka, przemienié, ale promieni
=
atd.
;
=
pe
=
:
promi(ínie paprsky vysýlati. t) i*i uvádní mluvy pímé »rei« se i vynechá a naše dí. Též, tak: dažd ée (roz. padati) bude pršet. t.
j.
—
=
e
tedy
znaí
175
im|ierativ historický: pišel a nemyslel o tom
c)
o6'b áTOMTj
ripniiie.TL
—
—
slovesné interjekco:
d)
lap) eró 3á pyiíy, 3bBÍ3,'^Kii se)
—
2.
H rocTb
na neói
infinitiv
—
pa
Ijc-
. chap,
(zalesknuly tleskal v dlan).
C.iiici.
(xjiónaxb jest v
iviob-6h
K.ihi>i
koiija,
XBaxT, (mr. naii, 6;iiicb
x.ion-b
btj jia;^óini
Doplkový
uoauparH.iiiiM.
—
H AíiBá eró pyráxb jali se jeho ^spílati. BUBipiva AíiBáii iia ji,ý6a jii3th sjediie na raj*) za njiina a táhni ^= táhl;
nc ^'tVMaii
ii
lj|)áTi>}i
slovaninách astjší
—
než u nás:**) jeszcze raz go widzieé (zobaczyéj pragn^ prosze przyjáé do mnie moc, prawo zabi kogo raajn, rycé npo.^^aBiíTb aby je prodal (místo supina nopá BciaBáin npoiuý nncáxii míhí ne noAÓoa, niáivmio, 3 Koneni posmaB.iHxu nehodí se, mami, abys rozmlouvala Komu jest red konje pasti? na kom je ada, aby Srbskochorvatština naopak jinoslovanský doplkový infinitiv rozvádí ve vtu s da \i slovesích hotjeti, moci, umieti,
—
—
—
—
—
.
znáti,
dopustiti***) (viz pozn.
stati,
—
2.
.
.
k § 79. Jest to vliv
bulharštiny.) infinitiv cum dativo pi jest k napovinnosti. Jest velmi oblíbený v rušt. a jihosl.: nama je putovati u zlatan Prag jedan put je mi mrieti svuda je proi, ali je kuéi doói všude jest (nám =^ máme)
Nejdležitjší jest
znaení
projíti,
—
—
avšak
je
(nám) domíi
dojíti, vrátiti se.
Optativ
opisuje se v slovaninách: Kéž by nepršelo, kéž je niech žyje! Jia óý/^exi) bÓ-xa xboh ^a norúoHyxi. Bparú námu Bojí,ÍE XH 3;i,op6B! Hexáii óór noMaráe! 3.
pkn;
—
Gdyby mieé
—
pieniq.dze!
Sretni bili! Dúša ti ráje nevidí) Da si sretan! bi dao! Neka bi bog dao! došli!
*)
ital.
—
tiraie;
Srovn. eské: Popili **) Z obavy, že
—
jiný si
v
ko.
v.
krm
Oby
!
by
sokofem!
—
—
Dobro
nevidjela! (AC tvá duše Bog Bog da te blagoslovi! Zdravo putovati! Da mi biti
raja
—
uo-iep-íiTb (itpÁTb") ztratiti (potírati). a pak hybaj dále.
to germanismus. necht psaní, pustíte mu Naše nechati; si. nehajte pisati psáti. Slovo povstalo z: na, na-j (nipísati, dejte mu necht! ho koliv z ne Mikl.i intensivální píponou -ch (srv. sl. nacha, mr. nachaj) a znamená vzdáti se eho, oslaviti, zanechati co. Pak niech, nechaj negare. nahradilo pvodní naj. Od ne r. H-feKaTb, schv. nijekati
***)
—
—
—
=
.
176
—
zviezdom (kéž Inidu hvzdou)! SI. Da bi se pridno uil! da se pridno uí! Naj se veselíino. O dabi nebil umi!
—
Bog
žegnal! Živel
ti
= živio!
má
Zvláštnost slovininy: kdo naj pride po te? Kdo pijít' pro tebe? Kam se naj obrnem? Kam se mám obrátit? Ali naj prinesem zajutrk (sáBxpaKt)? Mám pinést snídani? Zakaj naj mi ne igramo? Pro nemáme hráti? Kaj bi (jaz) vam naj pisal? Co htjch vám psáti? Kdo bi naj bil že napréj vedel, da bi bilo moglo tako sovráštvo nastati med prijatelji. Kdo by byl juž naped vdti, žeby nepátelství (so-vrag-stvo). Reci sosedu, da sem šel v gozd. in on bi me naj málo pocákal, a on necli by mne
—
—
^
ml
ml
.
.
.
.
Ko sem
bil
veráj
—
bi naj bil biJ
.
ntsem vedel, kaj dlat ali bi se naj
v prijateljski driižbi.
co bych byl storil smejál, ali bi se naj bil jOkal
ml
— zdali
jsem
se
ml
smáti
ajieb plakati.
zvláštnost: Kaj néki to poméni? co by to znamenati co asi to znamená? Kaj néki peva co zpívá? On je néki (=:pr, baj prý) vrlo uen.
Pododná
=
mlo asi
=
Srbština a chorv. nkterých tvarv verbálních užívá jen ve vtách vedlejších; jsou to zejména (futurální) tvary: Jmde, mogne (bude moci), dadne (dá), htjedne (zechce, mr. cxóvie), smjedne (smt-ne), imádne |sr. mr. Máxu-Mé, arci jest toto ne slovesná pí])ona kmenotvorná II. t. -nu- (sr. § 74.)]: Da ne bude mene. Ako mogne. Podobn sloves konivých místo futura jen ve vtách vedlejších užívá: Ako se uda djevojke ce se udati (jestli se vdá dívky se vdají). V tom 4.
—
—
—
trvací dlají se konivými pedložkou uz (sr. § 79. Kada uz-iraam kad, pozvat te. Když budu míti as (kdy) Ako te uz-progoné.
pí|)ad pozn.):
u
—
D.
Vétosloví a frazeologie.
§ 102. Spojky, [spójniki, eoióaw (cnojiýiHUKn), vezniki, sveze) uvedeme tu pehledn, vyjma ony, které jsou juž na str.
19. a)
podány.
Souadné
(\vspó}rz§dne, coHimáiomie,
uzporedni, priporedni):
póBHopn^^Hn,
177
ba
nad
f:
a
t(il\
—
—
— pak mianowieie — ihicuno ovo — námre,**)
to,
i
—
što vise
tedy: a tak, zas tedy
dakle
takt),
totiž:
—
oprócz tego, nawet vrh tega,^
to.
B-bTb)
vždyt: bo
tudi,
i
i,
owszem
—
6a
ft,
ocl-aiv,
6a'i[>j
najme,
—
ne tojilko-ho h
— ne samo-nego
iia-
— —
— jer —
Bt;^^>, 1160 (yiivé-»:b, a,Tí'/Ké:^Kb)
—
íi,
raK-L (npo Té, tliwl to)
(i'nieHii()',Ke,
ale i: nie tylko-ale i Ko[He .iiiiiié. HC iino-á:ie ii]
le
h (^a
torej,*)
saj,***) vendar,
nejen
ii
flájKC
tójil-
(iie
(páe)
— ne
i
(samo) -ampakf) (témve) tdi,
— to-to — zdaj (v-asi-h)- zdaj (v-asi-h), dílem — dílem: czescia- = — ^ácTbio- =: — odešti- = déloma- =, =^ =— =— bu — hud: =) — sad- =, bodi =, = (áóo- =) — = — ú6o neb — aneb; albo — (Ht-Ht) — ani — ani: ani-ani — (mob, MaóýTb, jakoby: jak by, niby — krk-l 6vato, húóm, Ha^e, Hená^e) ff — kao(što-da), kaono, kan-da — kobi.fff) mo div že ne: tylko co nie — ^yib lyxb, lyxb ne Hc) — u malo ne — málo da BnpÓHe^iT. wszelako, jednako — onpó^ie) — ama, pak — toda, vendar, pak. BcéiaKii jednako, zawszež — o^HáKo, pece: hned
{tii)
—
Juied
6yjí,b-6yrí,b)
(tu):
— sad
bíidž-
juž
(tu)-juž
(qii-Mii,
(tu)
(as)-sad (as)
Jiúóo-
bilo-
(qn-
(-si)-
(lubo)-
ili-ili
(jiióóo)-
ali-ali,
hh-hii
ni(-ti)-ni(-ti),
ojjíto
uKobi, flK-ó}vTi-TO, Koóbi,
)
kot,
(lo.ibKo
ne,
(naicL,
o;íHáKo(:Ke),
v^^dk.
przecie,
BcésKe,
—
—
ipak, opt TaKÚ, laóá, xaKÓn] pak, pa vendar, drugije HHáye, a xo, ne xo sice: inaczéj [nperí-fe^Hb),
—
—
saj, toda,
—
s(i)cer,
drugae, *) íoi-ej-tož. **) na ime reci. Srv. esky najm. ***) místo vsay fves-daj v[ejždyt).
=
=
ale. než. a na (o)pak neb ama pak; pak a páe (pak-i) nejinae, ff) quantus, tudíž kako, qualis, kolikí. ttt) kak-b, kakovB, kakšem. koliko jak, kolik; kao stažen? kó.
t)
= =
=
=
12
178
— — — temve,
le: chyba nýbrž:*) lecz
pae
(xaóa mo)
ncKJiíCiáfl
ho,
-ji,á'^e
—
—
osim
iiporiiBHo)
(pa/i,iiie,
ampak,
razen,
—
-
da-
veé,
—
ii xaKi,, turh% iedy: Ledy, wiec, tak wiec, žatém, tudziež dakle,***) -To**J -5Ke**) (B6;i,TaK, npoio. ox^e, a^HceHí) tedaj, torej, po takém, tada, ondá, stoga no áxoiviy (cei>iý). ]i,jia. xoró (xoiviý, proto: przeto, dla Lego za to. dakle, sbog-, rádi toga torej. za ni)o xe)
—
—
—
—
to(rej), za-tega-delj,
následkem toho: c;i'b;^cxBÍH
wedlug
st^d,
xoró
—
u.slied
em
—
3HáxbCfl, CKásano,
se-vé-da
§ 103. b)
tego,
toga
owszem
arci: bo-wiem, južci, (cni)áB;i'b,
—
za-tega-voljo,
=
—
w
—
—
.skutek tego
b-l
zaradi tega, npáB;ía, snaxb
vsled,
KOHéqno,
M0B.iá.iuj
—
da ovako e-
to-.se-ve.
Podadné
(podrzedne,
no7i,MHHáioii],ie,
nó^-
pá^HH, podredni) -//,
pakli, kdi/žbi/, jen kdybí/, le b/j byle tylko, chyba by (až by, lecz by)
jestli,
:
—
ježli,
gdyby.
écjiu.
é'^ejiii,
éc.iii xó.iLKO (6ý;i,e), pásBt xÓJibEO UR, íiK-m,o) ako, kad, da. ako pak, da bi, ako-li, samo ako, dokle-ne e, ako, ko, da, kobi. dabi, samo da (da le), ravno,
KÓJiH, KÓJib, Kor;i,áóbi,
—
(cjiH,
e
— a — pece.,
pes to že: aczkolwiek, niezwažaj^c na to, že, a choó-wszak že. poxoxh, hc mimo že, jak kolwiek, chociaž navvet C3ioxpá Haxo, qxo, qxo KOHé^HO, xoxh h -hó, xoxíí-ho, xoxfl-;ia (xoyb, xoxáft, xoxb h, Hexá. xoib Ha, xoxb [Hexan ]-xa B:>Ke5Kb) akoprem, i ako. premda (da i, ako i), i ako-ali, sve da i, budi da, makar tudi, dasi, ako ako ravno (ako|)rem, dasi ravno-nego), prav, když telidy: kiedy-(\v)tedy Kor;i,á-xor;^á (Ko.iú-xor;^h) kadtada (ondá) kedar-tedaj (ondaj), jak mile: jak, gdy, skoro, jak tylko, ledwie že KaKt (CKÓpo), XOJIbKO 1X0 .(HK-B, XÓbJIKO mO, CKOpO, SiWh JIHa(koliv)^ bfj. tebas, chociaž.
—
—
—
—
*) z
no-brž (no
—e e
^
—
= než,
r.
a schv. no, brž pnnirMÍk od brzo) ^= ale
díve. **)
pipínají
se.
***) snad prý (Mikl.) z
rumunštiny dake, ale
srv.
mr. dial
dak.
— l'<9
—
mé[Hbj, Hunrb) kako, im. tck (jedva) što procej ko, kakor, hitro.
— ko,
brž ko,
/oAr-vadž, inezi tím co: póki, až (p(')ki), dopokad, póki nie, pod czas gdy iioKá. ;;oKÓJi'k |a<>kii, iioKu.iL (mo), ;},OKÓJib, 3aKiiM] doklc (-ne), doiiii dok
do. po-kn(f,
—
—
—
(-i, -lei\ -ar);
(od
od czasu jak
CO: odkíjd, odkiedy,
teJidi/)
HenH,
Kaiv-L (boako.iii)
— odkako.
pošto
—
— cl tofú
—
Bpé-
kar. odkar;
(díve) než: niž, nim (jeszcze), zaczém iipésK^e (ne-yice;ni) HtiM-L (HtMtl prije (pe) nego (dok) prej-ko, prej-
—
—
nego, pred-no, prede-n(o).
ím
(více) -tim:
im
šlo (vece) -to
kue (a mi ne bi
— aby
kamenjem
je nepobije
ga,
dá
li
-M-bM-B-T-feM-b
—
(hím-thm)
im-tém.
-
Vty úelné
§ 104.
od
-tm
(wiecej)
—
nam dao
v schv.: Molim, da
mi
(báli
mi dade kljue
— Bojahu se národa, da aby nepobil). — Zamolimo sinka svoga, by = aby
dal). se,
(nedal-li
dal)
—
Kneginja htjela, da svaki bude srecan (aby každý byl šasten) i svakomu da bude právo.
da
nama
put pokaze.
Ruština a polština klade pi stejnosti podmétu (se spojkou 1TÓÓLI, žeby, aneb bez ní) infinitiv za konjunktiv: Ohi. B30iué.Ti> ná ropy, qxoót pascMcxp-feib OKÓJiimy (srovn. § 108).
Tu upozorujeme na vazbu: da ne bi saslušao (aby,
mine, a se
n
jedna molitva Boga
što
pravedno od njega moli.
Vty podmínkové
§ 105.
mi
ni
pol. ažeby, nevyslyšel),
uini mi to mi prijatelj, uinio
prijatelj,
(jesi-li)
v schv.: Ako (kad) Da (když) jsi, ui]. uinilbys). to (kdybys byl
[jestli
bi
mi
—
—
si si
—
da nijesam hrom (kdybych nebyl chrom). Ne bi Da se riei kupuj u, manje bi jih se govorilo. imao vlasti nadá mnom (neml-by moci), kad ne bi dáno Da ne bude mene (kdyby mne bilo odózgór (odzhora). nebylo), tvoja bi ki danas amila u sužanstvu (nevolnictví).
Skakao
bih,
—
—
Místo perativ:
By TUb
fl
vty podmiující
He xo;^ú 3io.iÓ5Ke,
xaMi., tli íi
klade se (zvláš v ruštin) im-
uw ne yná.Tb (kdybys
nechodil).
hui-h óli c^iacT.iÚBte. (Srovn. § 108, *
—
b.)
!
18Ó
§ 106. Naše a pol. že (iž), povstalo z i a sesilovací ástice -že,*) jest tudíž významem rovno r. a jlisl. da (^ i) schv. te (mr. xa), pvodn te-r za te-že též, a ponkud i, nebot užívá se ho tak ka co spojky podadné ve cmyslu:
=
i
tak že, že. co: On je bio poslu.šan i pažljiv,**) te mu je bilo Ali onáka udesa uinili su i vrai, te ga (Mojhtjede poslušati. Svietli oblaci nad Velebitom razigrali máštu***) .stanovniká, te oni na tini visínama
—
sve lakše. zija) faraón
—
n
—
Sjíomenlk ugledaše vilnske dvore a ped njima víle. imenijna sti-ažárá, te ovdje pado.^e (co tu padli). Faraón zapovjedi (rozkázal, a), te se stane još gorje s Israeljcima. s
Bog
bi dao, te bi
§
107.
—
—
dobro bilolf)
Naše an
{^= a
on)
vyjaduje
schv.:
Vid
se
planin, gdje se jzpinju iz máglice any se vypínají Nadjoše ga (Izusa) u crkvi, gdje .-^jedi minlju z mlhy. uiteljima.
dvie
—
§ 108. Zajímavý jest absolutní infinitiv: uslyšet vyskoil nebyC mne, zle by bylo mlet! Slovaniny užívají ho (zvlášf ruština) se zálibou:
—
to,
—
ve vtách hlavních: aa) jako infin. historickéhí) (viz bt)) k naznaení pravidla, zvyku, obyejn neb jist Tylko sie rozbudoucí události: tylko chcie bedzie to. .smia, zaraz sie gniewem unosí toliko se rozesmješ, tož (má Fphmuo.My ne MnuoBáib HaKasánifl zvyk) hnvem se unáší. He BJia;i;bTb uaMii MocKBt! (nebude námi (nemine trest), ^BÍqH (7íBá'/K;i,n) mojio;íiím ne óvtii (dvakráte nevládnouti). býváme mladými; ccí rozkaz, zejména pi zápece: Ani ust Siedzieé milcze, ani sie ruszy (ani se nie otworzycl Hy, ówTb-iKe laKt, éciu TÓJibKO b-l toim^l ^^h.io nehnout)! tak, jestli jen o to bží; dd) pohržka: Blitb óbíMKv na Inu BepBKli, bude býek na provázku (:^ pokej jen, dostaneš!); plovat v také ee) když vlastní výrok (5|ionu) vy|)ouštíme: a)
§ 101.);
i
—
—
—
—
—
—
i
bu
Te
Obecn
. si,
*) odvozuje se od je-že (jt, ja, je); to jež(to), schv. jer; srv. da-že, a-že a j. **) pozorný, stsl. pažiti ^=i býti pozorným; r. pazi
***) obrazotvornost', od blouzniti.
stsl.
m 'bcbta.
však
=
quod,
=. = domýšleli =a souadné pažiti.
MeiTá, MCíTaTb
tak"), (te tj V Schv. jsou dotyné vty gramaticky pro nás mají ale smysl podadnosli (te ^^ tak že), na nich lze nejlépe vidti, jak pra jazykové vazby paralaktické nabyly významu podadnosti.
181
—
— —
rozvodí y i^niáin). Ani mysle o tém! Co tu poczq? Wf^tpi že jeszcze V iniožná-li-ž fiocliybovíiC) iiaM-b j)H6(')T;iT. f/esf pracovati) eniý obuú iiacTÚ komv nsflXb í»Ty KHHiy? (Komu jest vzíti, kdo má). líc uoiítb MdCh-iuíM imi. koiuHi m, JlyHáio! (Nebude možná, nebudou Mini upuniouúTii Hyiý-6 Bieqí nácTii (jemu bylo by by pásti). Haní óaxbKÍBmiiHH HO Aí'i»iTii. IIpdBjíy CKaaáxL, ont :>iojio,'(én'L (Je.st mi íci (= abych ekl) pravdu, on je.-^l junák. b) ve vtách vedlej.sích: aa) asovýcii; si. zvédeíi to. podala se k morju (jak mile); bb) v polštin a ruštin ve vtách úelných: žeby go pokona. trzeba byc ostrožným a vbec asto v zastoupení spojovacího spiisobu: Chociažby umrzec, nie odst^pie wiary ojc(')\v (srv. § 104-. v maloi-uštin ve vtách ve.); cc) dlejších vbec: 6>iý-ó bíbi^í nácxii, aoú a ló.io^y ne BMépxii. II],o6ú Hari)ÍTii xáxy, na.iii.M(') b nem\ .'ípoBáMii. 3:>iíh Kycáe, Hk 3'ícxi iviyxoCKÓpo 61 noMái^uTH (jakmile ji hmátneme). Ko.iá í^OBíhy rýóy po3MÓp(Ky), 3ápa3 aaKpyxiixb ro.ioB.i.^ OKy iuko;i,hxs CbBix.io Há^To jiOMÚxii, xo OHá cxáne cÚHa! cú.xBHe, á6o ná^xo ciaótí, ne quxaxii-ó i ne niicáxH ripoxé KiacyxL npo xanpii íiCKpaBÍM CbBÍXTií. iipií e.ia6Í3i aóo KÓro, luo ne 3h ixii mo póoiiib: uaiB ca ó.iCKoxii (íkají o takém, kdo nezná co dlá: najedl se blínu.)
—
—
=
—
.
—
—
ml
—
.
—
.
—
—
—
—
—
§ 109. Zvláštní druh tohoto infinitivu jest v ruštin infin. ásticí Hy:*) Hy Bpáxbfl Hy eró pyráxb (zaali spílati. spílali). JIar\'mKa Hy Ha;tyB;íxbca žabka zaala HEána oÓHnwáxb. KocMáy npiicvHyB ca, xa ny oónióxoBaxb nadýmati se. s
—
— — kosmá = huá
pisunul se a jal se ouchávati. hc-u seDležitá jest v ruštin ástice hh všeobecuje: qxo-HU-óyji.b (mo né óy^b) co i ne bu, co by nebylo, t. j. cokoliv. ByAb mže se i vypustiti: Ky;;á-nn {6yji,b) kamkoli. Ky^á hii onauvcb, noBCEÓ;iy posKb rycxáa KaKt BÓ.iKa hh Kop.MÚ, oh-l Bcé (kamkoli se ohlédnu). MaKcÚJia
=
§ 100.
i
=
—
;
=
krm jak chceš JitcB rjiflAÚx-L jak bys vlka i nekrmil jak-koli (KaKt-HH-óyflb) aneb akoli vlka krmíš, on pece..'' Bi.
má zde usi louže lunkci, jako nti pi slovesíoh Siov. nu nu-že vyzývací, nu, jdi, nuže do práce! po-nou-kati, schv. po-nuditi (_sl. po-nu-jati), po-nu-da. *)
Toto Hy
sek-nou-ti.
II.
Od
tídy: toho
182
Možno t.ody
této
Hií THJice.ió
GMý
vazby upoIhMjili pi vLách óbiJio,
Bce->Ke onT>
|)i-ípustkovýc}i; KaKT>
j\6ji'Atcivh 6i.li7.
coiMncnThca
akoliv mu vedle: xoth eaiý tamccjk) óiíijio, oirb BCciaKH KaKt kóco na iwyjictžko bylo, on pece musel souhlasiti. HÚwh ;t'bBHu;a hii TJinji,ÚTTy, a pá^a y^h ÓLiJiá, ito BÚiujia 3a .
.
—
.
na muže úkosem hledla, tož pece byla Kmziy có;inne muž) za mrzáka. ÓJiHcxá.io. no, oest Bi)eAá cHhráMij, cny3ji,bch cnecHBo hh CTHJiocb Ha HOM.iért. Jakkoli (zimního dne) se zpupn blýšllo, tož pece bez .škody zašlo aneb: blýštlo se velmi, ale pece .. KaKt JieBt HH pBájIl.-CH, HH MeTájI-CH, HO BCé OHt Bt TCHCTáx-L ocxáji-ca. Jakkoli sebou Irhal a zmítal, peti zstal v tenatech. Jakkoli
Ka.TÍ>Ky.
—
ráda. že se vdala (vyšla za
.
§ 111. Vbec mají ty drobné, píklonu é ástice v slovaninách velký úkol; dávají vtám zvláštní, ba i jiný obzvlášt upozorniti. Nejobyejnjší jsou smysl. Teba na ty, které slouží k tomu, aby jednotlivá slova neb vty vynikly, na p. ž(e). mi, ti, si (dat. pronom.). va (pon-W-ž, mor. skrzew/), le, t, f. to.
n
R.
= ejhle)
KyuHji-L T0BápT.-TO.
— H-xa
npHmji'L.
—
Oti>-to
xó.tikomT)
(nir.
ocb-To,
(rozumn)*)
oto
pf)l.
roBopró.
—
TíBopui-iKe Hupt ropóii H^xt v paláci íiostina horou IIo-A-ájiy H-cia. A kojis jBÚ-azy-^e. A jestli že (jak hora) jde. »PÚMCKÍíi 3,e napÓA^B oxomcxhxtj sa ooHTi,bi'< (uvádní uvidím.
B-L
—
vlastní
ei
»dí«).
Schv. ]no Ali
mi
dít).
—
nije
—
—
ga, gdje
ti
doma
Velik
li
si
zapjeva (ejhle
ti
ho, tu jest, an).
—
(není-). udnoga li déteta! (Divné-f to Bože! Kak-iio, što-wo (jakž, což-to). SI.
Krásna /* mi pijat elja! Zvlášt ku sesílení imperativu užívá
=
se
všeobecn: nu^
nudar, nn-ka, aj-fri. nule, nurf«, nu-da-še Dále: p. idž-íío (iim jdi), r. xoTi,ú-Ka, fi;tú-Ho, xo^iúxe-Ka, noH/i,éM7i-Te-Ka! (jiojme tedy). Schv. hajde, ajdmo, ajdémo, nuder (seslabené nu-da-r) dar, které se da, der uini (de idi (nuže jdi);
dde
i
pipnout,
ba
(nu [)()jdže sem),
i
=
vsunout
ped
recíte-rf?
aneb
=
mže
koncovku), hodi-íer reci-r/e-te, daraj-rte,
amo
daruj-
*) Ti>lk slsl. zachovalo se v rušlin (tcikt. smysl, TO.iKouáTb vykládali) a v Schv.. srovn. TO.i-waq-b tliiinai;.
!
183
/cy-te; (laj (iiii-. ^anáÍK idi; si. iiikiir (= nic) ne silite nio nijak mne nennto; jako 9?a, iia-{c tak má též iiiij, niij-tc, nu nu-l(\ nikar nikarte množné ríslo. Schv. (»|iisuj(; iini^erativ:
rádi,
-te písali (srv.
kati (srv. st.
§ 112.
noro,
nm. -te),
tue schr.) nepla.
Vty bezpodmtné piokna kamienico
piš a
nemoj,*)
-te pla-
(logicko-podmtné).
(dm
—
kamenný, palác) na pamieé Kosciuszki usypano moiíM^ pod Krakowem. Kto raz Igal, temu sie wiecéj nie wierzy. Kto eqepá co.irá.n>, romý 13udiije sie
budowano pyszny budynek
(crpóíiTT.
—
—
— ho nemohu se mi — zdaje
3áRT]ia ne noiríijiHTi.
Mut
iioBhi)iimr>.
ne ciiÚTCH (já
pipomínám, zdá
—
j^om-l)
spáti),
mi
mhu
si^)
nÚMiinTCfl (já si
— Moéi
iMáTyuiK-fe
—
KaK-L-TO He3,T;op6BiiTCfi (není jaksi zdráva). BkipOi-Mt npn6Ú.10 Kopáo.Tib K-B óéi)ery (vtrem koráb pibit, naražen k behu aneb vítr pibil .). PeóenKa ocwiiájio (dít bylo osuto .
.
—
osypkami) aneb; y peuéHKa ocwniíjio pvKii ii noru (dítti osuly se ruce nohy. (mr.) Xáxy noKpwTO cojióaiOK). Iliíjio ca BHHO a HC BÚAy. 3ajiHjio nojiA bo;i;óio, sanecjió jivkh 6ojióTOMT>.**) U godini ima mnogo prazniká. Gdje tužb***) nemá, tu ni suda nemá. Nestalo mi novácá. (Peníze vy.šly.) Noéne tamnine nestaje (pestává, mizí, ztrácí se.) Zlili Ijudi nikada ne ce nestati (nebude nestávati nevymrou). Kad nestane kola, cemo ii pješice. Bez muke nemá nauke. Nestade (nestalo, pestalo, není více) nam Vuka Karadžiéa Nije ga strah od smrti (nemá strachu). tázací, ve kterých není zvláštní ástice § 113. tázací, uvádjí se pov.šechnou spojkou otaznou, (p.) Gzy Pan zdrów ? (r.) XoTÚie .iii bw niicáiL ? (si.) A 1 i si si-li zdaž a príden? Jsi-li pilen? (schv. dali, jeda-li, -U^ zar i
—
—
—
—
—
Vty
—
azali
=
=
—
zdali.
Obyejn
rozlišují se velmi nžné nuance, zvlášt dle toho, vyráží-li se v otázce údiv, úžas, oekáváme-li
odpov
potakovanou neb zápenou. Na p. v maloruštin: vbec užívá se ^H (uh): Hh ne? Ho-jk to bójih Bó^a? lIe-B5Ké-JK? mr. HeMO-BtpHM, HeMO-Bo.iHO. Podobné vazby i u nás, zejména ve východní niluv lidové (nehled arci k neosobním hmí, hmlo): strhlo most, sebralo domy, *) Srv.
**)
zalilo luh
***\ *=)
i
sad
(^voda"),
hromem
zabilo ženu. spis obžalovací.
Kde není žaloby, obtužnica
=
184
i
snad V He, ne y^Ké.in? Snad pec ne? Xúóa-JK (ne)? aqcHJKe? Neoekává se uritá odpov, ^en-ne? A mcíííice-iie? Ci snad pec? Vr. KaKi. ohiue. eró soBýx-LV Jak jen
(vr.
aMCÍi,
ho
zovou
to
114.
§
bu
n0;ti BaJica
(Nemže
?
si
vzpomenout.)
Ješt na nkteré frazeologické zvláštzbžn upozornno: H 6hi mi tcóh ne Hapá^^o-
nemohu
se na tel)e dost nat.šit, imr.) c.i.vxa.i 6ii u ne mcueTáiifl poslouchal by stále a nese. My^icHKý aejibs óújío ilm-l naxBajiHTbCfl
iiac.iýxaji cfl eí Jiióóoro
naposlouchal sedlák nemohl ho dost vynachválit. Bbi jiýmne nocoB-bToea.iiicb óbi cl ónbixHbíMT) opaMéMij lépe by by lo, kdyby ste se poradih se zkušeným lékaem; HaMHý Jiyqme paóóxaxb no upéacHCMy bude lépe, když zanu ])racovati po dívjšímu, jako díve. IIonAM-xe co mhók) poj se mnou. vlastn pojcíme a se mnou; c hiim mii x.xóni;aMii óy.xii, c Hini mu ;i,o ty
poj
UIKÓJIH XO;]^ÚJIH. Jsou to elUpse, které jsou v
slovaninách velmi oblíbeny. Ko3iý B3HXb áxy KHÓry kdo má vzít. za to: y icorú B3flxb áxy KHÚry, komu má vzít; podobn: y 3iáxyiiiKH rojiOBá 60.lúxi., ;;hxn y óáúymmi í>ápxymeK'L no;íHiiMáiOTt y ;;HAiomi:ii ropfl4Ka (strýek má horeku); y My^uKá óm.tl cboii cbnióicb; 0Téií'b cupocHJii. y cxapHKá: kxo ont xaKÓB-L otázal se staíka, co on za. He ecxb HtM'h n iipóyia; Hé^ero hc ecxb Heró, HéM-feiMi) B'b rocxÚHiiu,'b iiéiero Kýmaxb není co jísti, néqero óbi.xo fl.iyjiaxb, npiiKpúxb ceóá HéyfeMij, néMero óoáxbca není teba se báti, iiéiero cKaaáxb neteba, škoda mluvit, HéKOMy iiacb cxepéib óý;i;exT. nikomu nebude možno nás stíci; (mr.) níHoro rHÍBáxii Bóra (nemáme, nesluší se). (Schv.) Volim (chci radji, mallo, tak i m.-slz. náeí) umrieti nego se pn-vjeriti (zprovit, víru zmnit). Hrvatski jezik voli aktiv od pasiva (miluje více aktiv než p.). Najnejvíce chtíti. »xVli eš, diet, hlieba, ali mlieka?« voljeti »Ja najvolim udrobiti« (chléb do mléka nadrobiti). Ja HC BiiAHM, a KaMO jih hem bu^cxh xii, koju ch KpaxKobudeš vidti ty, jenž jsi krátkotím BH/í (kde pak ;
=
=
—
=
=
mén
zraký).
Slovosled schv.: moj ce je eiožíc Ta se zemlja zove Mesija.
otupil.
—
uoxynio
mj nž
se
Národ se slavenski
-
.
185
razbježao. Slavii je svoju stekao (stekl, dusálilj iieuiiioriiiin rádom. Najveéa su ncvolja (ncpíijoiiiiKist) u šuini koiiiaii. Pas iiiože koješta nauiti i^oiiiukoli se nauili); odrpani su Ijudi súninjivi (otrhaní lidé jsou mu |»odezrelí). Sjetila su jelenu (a osobito sluli, vid i njuh) vrlo dobro razrozvity, vyvinuty). vijena (idla, smysly jelena jsou Užívání pomoeiiélio u, es
mu
.
.
.
.
.
éemo
platil iiekao muenici (umeme), al' Ko ée da orla skine sa [triestola peini u dohvalu nebeskoj modrini? (Kdo chce svrhnouti orla). Kad je poao snieg da padá (poal padati), djeca napravili ovjeka od sniega; gledte Džamija može da obujme »koji mu drago« ga, gledte ga! broj poklonníká (mže obejmouti jakýkoli poet poklon(Stojan níkíiv hodžijiiv). Stojan se kee a iz doma né Danas se kroutí (pobíhá) a z domu se nechce hnouti). Aleksandar záprieti (pohrozil), kiša (dažd, t. j. padati). Svaki udi na deset grád (táhnoLiti). da ce s vojskom Za Turáká, sam Zrinovi hoe na dvádeset (t. j. udariti). (nemám tlouci), kad je lién što tueš konjaV Kako né jošte vremena, Stvar nije gotova, a tamo se (líný). »Sto dok to bude (ba bude teba ješt asu, až...). o sad?« (t. j. poati: co si poneme) dršui zapitá kad bude (t. j. promniti se), momak. U zviezde (t, j. jíti, odejde) íi kuu Jóso se obue, pa božja volja. (t. j. íci, udiven (hoe3)?« u udu susjeda. »Pa sta glasom: »Bog ti ekne) Jóso. Susjed se diže, te slabim Hajde sinko kui, bit eš ózbao (budeš ozábl-ý prostio.«
Umriel
i
vjerni Turci (budou |)latiC). toliké visine, kóji sjedi na
—
—
—
e -
—
e
em
—
u
—
—
emo
—
—
—
hoe
e
eš
— = pózbst eš).
—
e e
§115. Slované známým tykají, jinak vykají*) kladouce v tomto pípad i píestí a pídavné jméno písudknvé do st byli, množ. . (pro všecky rody mužské zakonení): 3AopÓBU jih bh. lpotetko. Bute tak dobí, mamiko. c.iaBi. BflqecjiaBOBHTb? Bújia .in bli na Aái't, K.icHa CepriieBHa? Gdje ste bili, gospodine? Ali ste ímiorni? Kje ste se
Kd
—
izprehajali, milostiva
Tak se
neb
2.
*)
3.
gospá?
v polštin; avšak v mluv salonní oslovuje osobou jedn . pidávajíc Pan a Pani (paní
jest
i
Srbové balkánští doposud
si
pravideln
tykají.
186 sl(»Mai: Rac/ Pan. C./y J'aiii pojcdzie do uíkÍ V Racz Pan, panie dnbrodzieju aneb zecliciej Pan, panie s^dzio, dozvvoJogomošó (Jrašé), jéjmosó, waszmosé (vv-asze), kr(')lewlic. ska Mošc jsou zkratky z jeho, její, vaše královská milosC, což u nás zkomoleno na jehmosf, jemnost a vašno.sL Adresa: Szanowny pan, wielmožny (W.P.), jasnit; wiolmožny (.1. W. P.), Jašnie vvielmo/ny Jme (jegomosc) Pan Eró Bjiaropó^iio, Kró BwcoKopó^iK) Dobrodziej (BwcókoiioBáMcaHHRií Tlant); oslovení (v list) MHJiocTiiBbift rocyAápb! Vele-poštovani, -cienjeni gospodine! Vele-spoštovani, astiti gospód! i
.
—
.
.
.
.
—
.
—
Rozmovvy. PasroBÓpi.i. llazgovori. Dzien
Panu
krzanie.
Moje uszanowanie! Przyszedíem oddaé do Pana prosb; przepraszam za naprzy-
dobry!
Mam
id\íon. ^
Witaj
kochany. Jak zdrowie Panskie? Jak si§ sie powodzi pani dobrodziejce, jejmos (matce) V Czy zdr(')\v ojciec Pana"? Czém mog§
panie
Pan miéwasz? Jak
mamuni
pani
Panu stužyy Dzi§kuje serdecznie. Wszyscy my zdrowi, chwala Bogu. najczuléj, zrób mi Pan te íaske. Bai'dzo chetnie. Žycze Panu jak najlepszego powodzenia, wszelkiej pomyslnosci. A pan z íaski swojej mi powiédz, co tam u was nowego, ježeli zapytac wolno? Co Pan mówisz ? A niechže Bóg broni, to nieprawda. Do stu piorunów, ^ to kíamstwo: Idž-že sobie z panem bogiem. Dobrá-nocI Dia boga swietego! Co sie stalo"? Biada nam! Niestety, ach co za nieszescie! Pozwalain sobie klaniaé sie W. P. Dobrodziejce. Padám do nóg. Poz\v(')l Pani, zíožy Pani Dobrodziejce moje po-
Upraszam jak
•'^
wolne síužby. Do
'
býti
na
przykry, -oáé, ()l)iíž,
proti
Jejmosc Pani. Žegnam"*
usl'ug
miíego widzenia! Sciele
sie
pod stopy
J.
W.
Paniíj.
Do
P.
penesen? mysli.
*
též oblížný, protivný, naprzykrza sie sto hroniuv, lAž sto djablów. nastojto. •'
bobužel. žehnám, porouím se; požegnanie požehnání rozlouení, wieczorek požegnalny na rozlouenou. •
''
187
»l*()z\vólcio, panic w ojruodo. s|)('l'nk; posclsiu o kiVila jegomosci.* Rad was witain, pani*' inars/aíkii, .sliicliaiii pilnic, czego by žíidal ode iniiio pan nasz iiiilošciwy.* »Naj.iašniejszy król sklada \v reco Wasze hefrnan.skji bufaw^. Czyž byscie sic waha micli w pr/yj^ciu daru jcgo?« Kesl? sie z wyrazami najszczérszego przywiqzania, z najczulszcmi iiczueiami, z naj.ii;.l\M)szcm pou-ažaniein, z g.|\>bokini szaczuiikicin^ AV. P. unižnny služebník.
—
i
píchylnost, náklonnost.
^
*
szacowa nni.
uszanowaniem*. szanowa moje uszanowanio má úct:i!
si;
>z po-,
též
lÍApáBCTByiiTC
H
ónenb
pa^-^t,
Hineró!"' OcinioBnMií?
IÍBíÍht.
mto bli
nm.
^oupó
Ilerpouny-L.
noctTH.iu
CiÚBa Bóry!
A
schiitzon, coniti, vážiti
schonon. sanovati,
3ieHfl.
3;io])Óbw
iioMcájiOBaTb
KaK-L jih
clíti:
!
noacnBácTe?
Bw, BnyccjiaBi,
Cnaciíóo. TaKT. coóh no Má.ieubKy. A Bani-L óáriomKa? Oh-b ^^OBÓ.ibHO 3;^opÓB'b. ITo3HÓ.ibTe npe;i,CTáBnTb Bami* 3ioeró npÍHTe.ifl, ílBána Hnico.iáeBiFia PaMánoBa. Mnt ó"?enb npiHiuo noanaKÓMiiibCH. Pá^yíccb Bii;i,tTbCfl ct BáMii, IIb.íhi. HiiKo.iácBHi^. J^ÓJivo mi Bbi 3,'íi>cb npcov^exe? He;ii.iii ABt-ipn. CmíxáK) ^^ÓJiroMi. noKJioHiiTbca BaMt. IIoacá.iyucTa, rocn();ia (boiitú) bt. KÓííHaxy. Ilpomý ca;íÚTbCH. He yró^íHo jiii Ba^it saKypúxb curápy? CnacHÓo, Bbi ÚMCHb .xiooésHbi. B-iaro^apió Bact. fl óient
—
OUíísaHT..
—
C^tJianxe MUJiocxb, Hnyeró. xecb co MHÓK) o6'b;iaxb.
IIbííhii riexpÓBiiqi>,
ocxánb-
—
Dobro došli! IloHcáJiOBaTt divné to slovo! Rus ho asto, zejména jako výraz bujkjuibocth (pívtivosti, vzdlanost) turecké!!! Jen vnjší obal jest od a ono jest, totožný s všesl.: aca.ib, acáJi-Kiir, -Ítb, -octb, -o6a. (ni))»cá.JioBaTb Koró pocti (na p. návštvou), noacájioBarb Koró q-feii-B obdaí-i, odmnit", Bt o#i'mepbi, óp^eHOMT. povýšit' na dstojníka, vyznamenat" ádem), nojKájiyfiTC bi> KÓMiiaxy, noacájiyfixe Cno^iáTb) eáuiy pvKy, noaKá.iyííTe '
užívá
Vítejte! Sr.
neobyejn
vd
—
—
(
Ki>
HRMt
inf.
§ 108.
(navštivte nás, rate navštíviti a tak ;io6pó noacájioBajb (abs. asi dobe, že jste pišli). IIojKá.iOB^Tb nahrazuje tedy asto rate. iiSBÓJibxe a tu se užívává píslovkové uoacájiycTa: Bo;i,ú noHcájiycTa. Ilo^áJiyfí jako píslovka =: snad, tbas: Ho MHt noJKájiy pro mne za mne. Ohó 6bi no3Ká.;iy n raíCB .lá^tuo snad by i tak plat, služné dobe bylo. Iloacájiyn ocTánbca tebas zsta. JKá.ioBanbe nieho, nic. Slovo to má R. stále v ústech v nejrzúadníkv. ' i
=
=
=
=
188
Ilpáuo.
B.?iíiro;ia]>i().
Ho
poHbi.
Bt áio^ib
Mirb
ÓMCnr.
•'
áxo Bccbniá -iioóésHd ci. IWiiieil ctomto íi ^ÓJi/KeKT, ceób OTKaaáxb ll3BHinÍTe, ho h ,'iú.T/icem> OTKaaáxbca
nca.ií.,
y;i,()i{ójii.cTBÍn.^
OTT> Báiiicro iii)iirjiaiiiéHÍfl.
Báiiia BÓ.iH.**
Ho
9T0
3iH'b^ T^h.iaíiTe ícrk-l xóneie. cfl.
—
^
Ho
KaKTj BaM-L iipáBHxcH
óyeiib ii])ncK()p6H0.'
ivieiiH
ji,jiíi
iMÓCMy^ Bbi
^"
^(3.T/Kin,i 6bi
Ho
oexáTb-
nb jMockbÍí HBám> HiiKo.xáe-
BHI-B ?
HHieró! IL10XH.
rópo;i;'i>
BC.xiiyáBX.,
ooiurcTBcuHbia
iio
oxiioiiiéHifl
^^
—
^- HpáB;^a B;ima." Bbi iipÚBbi. '^ H^itio lecxb noK.xoHÚxbCH. :}Ke.iáio Baivn> ^^(jóparo ýxpa, js,hsi\ CiioBaMX. Hpoiuý y^ocxónxb i\icná h Biipe^b Bámiii>n> iipiáKÓiiiioii Hoqii
J^a-CT)
!
!
xejibcxBOMTj
(Bámero
pasnOviosKéiiia).
HsBÓJibxe óbixb yotiK^íeHbi b-l ^loéíi Apý^ivuli.'^ Ha;í1,iocb, 4X0 a BacT) onáxb CKijpo yBir^fcy. Milxocxh iipomý onáxb Kt HaMT. iioHváJiOBaxb. Hpoiný iioFCJioHiixbca oxx> mchh Báuiiiniij po^íHxejiaMTj H nepe^áxb moíi noK.iÓHi. Báuie cyripýrt. Moé 7I,o CBuji^ámH. iio^xénie. Ki. Bšuihm-l ycjiýraMx> !
Hpoináiixe!
ÍI
BaMXj coeepinéHiio iipé^an-L. HpeóbiBáío Bá-
iioKiipHtniiiiiiMTj
iuiimTj iiicAiT)!
rjiyooyánmin
c.xjtók).
Ct
r.xyuoyáHiiiii.Anj
yníVAzá-
iiokjióhX}!
významech: nif, lak tak, dosl dobro, nic nedlá, neškodí, není Opravdu. * že musím sob píiny, není za. Zde znaí: dosti dobe. musím se odíci vašeho pozvání, odmítnouti: odepíti toto potšení. cyfl'í. OTKasá.Tb humI) bt> úckí odmítnul žalobu, a iiii ott. leró hc otKá3WBaK)Cb nieho se neodíkám, ont ceób bo hccmij 0TKá3biBaeTí>,vše sob odpírá, nepeje si nic, jKeiín.KT) OTKasá-ica oti. hcbIíctIiI. iieBtcTa nejších
'
''
zármutlivo: to nme rmoutí. ® Pro OTKasá.ia Mceiinxý. " Jak je libo. mne za mne. ^ po mém mínní. '" líbí se. " ale spoleenské pomry jsou zlé. '' -c-b jest pozstatek slova cý/í^pb (pane; užívá se jen v oslovení) a pivšuje se ke kterémukoli slovu, mnohdy jen, aby se vytklo: Hy ct, hÍt^-cb. '''Máte i)ravdu. '* Rate býti pesvden o mém pátelství. ''
75.
TíoópÚH BÍi pána.
T^áicyio, B-/ice
j},enb,
Hy
mbóiiii iipuáxc.iio! 3a<)1)Ób!
KancH-vK, au vKUBém,
mo
H
MCKáB na xéoe
póÓHUi, ak ca i>iáeiu?
KpaciiéubKoI CjiáBa Bóry, ^o6i)e. Hepe^KHBáK) .iTx bo JlbBOBi. A mu xboi Máxíp 3Ti,opÓBÍ?
bíx ;:íByx
!
!
m Moí MáM.a ne ^v^^e :vio|))in; y nnx o/iiin. rojKio.
ifomi
xopoBíi.Tiii.
XOAÍ^I
HilTN'.
IIOOÓÍAí^TII,
KO.lli
B;i;iroAa|)ió xeó-*, Jiió6iiii
MHKy!* Míhí
.l.icCU
líwopá :j;i(Má6.iii \{),'\m
ne
„ú
(:jii-
miióki u i:im-
Tljo/l.
mii Apýi.v,
mo
iKá.iKo,
jiý-ACQ
lly
>i(>rý
ri|iaTiiKy, ro.iýC-
!>iin
oeráTii,
niri,-
>iviiiy
íxaTH Ao .7i>B0Ba. Ilpoinifi. líor c roóio! ,'!,(» ('hii/imiim Hexáii l\k'ii(»;i,i. uuuthti. ^ reúe iu.íctkm ,1,0 iioóÚMena!'i ;í;íopÓBHM. He.iH óý^eiii >i,ítii ni.it.miii muc, iipiix(vui ;ni<)B ]i,ú
Mén.
By;;bTe .lacKáBi, iiaiií ."MiLKuTiiBa, aí^^íi^ó-TíTc lia.Ai iioij.kiHÚTUcb. Moe iiOBá5KaH6, ^oópÓAHo! j3BiiiiÍTb!^ IIpiiiiiiiÚB iipocÚTn Bae o núniii. ^loró Bn eoói vKCJiiieTe? ^loió Ba^i Ti)(''6a? ciy^íÚTii '? IloáqiiMo! CnacHÓi-' Ba:M, ;;íÍKyío mi Bámy JiAcKy. iiane mii .lacKáBHu! Hexáft rócno,T,i, Bac ó.iaioc-ioBÚTL
Horo xónere?
Mhm Mory
3AopÓBÍ. ;;H;iymKo (ByiíKo) ^ 3ApáBCTByiiTC xiTýcio .xióóa, xíxKO-cepAéMKo, ro.iýóoHKo) BirMe, ce npáB^a! In Bóry, ce e cxpáiuHa BÍcxKa! !
X01K0 MOH
—
'
(xT-
—
obvyklé výrazy nžnosti jako níže: itoko holuboko. - jak polsky (z-o-bait ii. * Srov. pol. szczešé (totiž ciobie) Bože! Obštsti-ž spasiž vás bli. * strýku, t bii. * Odpuste. ' vr. ciiai-óo, t j ujíku. ^ polská koncovka ó. p., která jest obvyklá u zdrobiir-lýcli ženských: Marysiu (Maryšo), maniuniu, iiiamciu, ciotuniu (tetinko), rybciu (rybiko). '
Cb,
76.
Dobardan, gospodinel Kako
Kako
ste
"?
Dobro,
Kako livala,
.ste
spávali?
Kako
se
imateV
vaiii je ?
liépa hvala, liepo se zahvaljujem!
'
Jesam
zdrav.
Dobro došli! - Izvolite sjesti. Drago mi je. ^ da vas o[>et vidím n zdravlju: 'iz dávna vas nije bilo kod nas. Dobro jutro. Moj naklo. Klanjam se, milostiva gospodjo. Kamo da idemo?'* Jdete-li u šetnju, ako smieni pitati? lli hocete li radije u koncerat ? Veoma rado, ali meni se ini, da ce biti koncerat prepunjen (da na koncertu ce biti prepuno svieta). Ako vas je volja, hajdmo u vrt (u bašcu), hocu da vas sprovedera, ako dopustíte. '
díky,
dkuju.
-
vitejte.
^
milo mi.
•
kam máme
jíti.
190
S drage volje;^ prevec ste Ijuboziii, gospodine. U vrtu sastati mojega muža. Ajdéino, ako vaiii je drago; srno pozváni na ples, na »narodnu berijedu«, drago bi mi bilo, da prijatna zábava. vas tamo vidim. Bit Na službu! Uinit éu to drage volje. Veoma dobro emo se zabavljati. U takvom družtvu nije nikada dugo veme. Žao mi je, ali morám iéi. Vrieme je, da idem (idjem). Preporuam se, pokoran i ponizan sluga. Pozdravíte od mene Vašega supruga. Budite mi sretni. S bogom! Bog s vámi, prijatelju. Ostavajte zdrávi. Neóu zaboraviti ove prijatne asové. Bože daj srecu. Sretan put! Molijn, da mene na skorom posjetite; rado bih vas opt vidjeti. Do Va.sa službenica. vidjénja. Dok se vidimol" Lahku Noc. uli jeste-li tu novinu? Góspodjice Marija,
cemo
e
i
—
ula. Tko vam istina, vjerujte mi.
Boga mi,
ju je kazaor*
U
laži je plitko
dno; to nije
Ja mislim, da nije tako.
vi se šalite.
'
Kunem
se
bogom
i
Ijudmi, to je
Poštenja mi móga. zaista tako i jest. Vi krivo sudite. jiioju vjeru. Po istini! Vi se varate^. Tako mi duše! Da
istina.
Na
umrem, ako ne govorim
istinu.
* mileráda. ^ Doslovné: až so uvidímo, t. j. tším se, až. vy žertupol. žertovn podvádti; s tím souvisí: šíleti naše šáliti nkoho szalec; r. uianÚTb, -tTb =^ dovádti, prostopášiti, šíleti. klamete, mýlíte se, Koen var (vor) jest indoevropský, tedy místo a vedle pre-varate. nm. wahren a warnen (warten?) pvodní; jest rozdílný od vbr, i v stežiti (dostalo u nás víti, vaiti. Var-iti (naše vari), -ovati, stsl. warnen); pvodní význam vlivem nminy smysl vystíhati nkoho zachoval se: v si. varovati, obarovati, stežiti a (vlivem nm. bewahren) strážce, ochránce, vár-en, na, o, -nost, jistý, opazachovali, varuh trný, vár-oš (ma.) msto (pevné), Belo-vár, Vuko-vár, nevaen -rnost nebezpený, pak v ^)oL a mr.; pol. warownia pevnost, cimbuí, naše a jinoši, var-ta místo a vedle var-fa (jako prav-da), od toho schv. vardati, býti na stráži, dávati pozor, b. varda strážce, nm. wart, wárter (angl. weard, war). Jest tedy slovo varta pvodní, které nminou pešlo i do romanin: guardia a odtud se vrátilo do jihosl.. schv. gvarditi. .Tak povstal význam si. a schv. »klamati«? Jako u pod-vésti, pod'
.
=
jete;
=
'*
—
—
=
=
=
pe-
nkým
žerty tropit, s o-kaniti, o-šiditi (šuditi pol szydzic se), pc-lstiti. Tedy: nkoho pestežiti. SI. užívá se také .jen vaiti, pre-varjati, prevara (podvod), schv. sice vaiti a
stoupiti,
vysmívat
—
obyejn var a ti
=
pr
prévara, váralica (podvodník). bez pre, vara Zdá se, že toto »v"árati« jest budí cizomluv aneb že sesulo pedponu cizím vlivem; snad pochází od . lat. iór lur-tum, jež pešlo do ruštiny šibal, zlodj. jako Bopt ale
=
19t
Sto kážete, s
moje stran: Stovani
je-li lui,
mogude? To
je
udna
stvar! Xrk;i luid*;
iieka bude, što se meiie tiee.
gospodiiie!
Srdaiia
livala
vaiii
idružbi.'-' Udr/ilc luene u piijatelstvii.
na
ljiil)avi
odliníni
Ililjf/.iin "^
s
=
jlisl.
poštovanjem odciani N. '•'
'"
díky za lásku a pátelství.
poznámka,
sisl.
Ijlír
/.iiaiiiciií.
biijcžka
notá, biljega kolfk, známka.
bilježnik
77.
Jurek,
idi
—
otvorit,
bi'ž
nkdo
trká na vrata;
lo je
—
moj prijatelj. Bog me, to oni VstOpi le noter, Ijubi prijatelj. Dobro došel. Zdravo! Kako se ti godíV^ Kako se imáš ? Lepá hvala, dobro. Dober dan, predragi mi prijatelj. morebiti
Bog
daj zdravje
ti
da
logo,
ti
in
sreo,
Ali, žali bog,
imám
téžko ná-
naznanim žalostno novico.
Bog pomozi, kaj se je zgodílo? Máti só umrli. Bog jim daj veni mir in ]»okoj ino nebeški raj. Ostáni pi nas nekaj asa, jaz bom poskrbél, - da li z všem v domu postréžejo. ^ Prav rad, ali žal mi je, ni mogóe. Danes ne utégnem vas pri danes ostati, morám odpotovati do Gelovca. Kdo je
doma ? Danes
ni pri nas
postrežem tebi Hvala, ne sladko
lovka
doma. Ge
ti
drago,
piti.
/.daj
z
bogom! Lahko noc;
spi!
Sreen
pot!
Vaš ponižni stíte,*
nobenega
vinom. smém vina z
imám
z
sluga. milostiva gospá; priklanjam se. Oprovara nekaj govoriti. Ne zamérite,^
e
Vámi
délam nadlégo. Kaj še! Bóg obvari. Peveliko radost mi napravíte; veselilo me bode, ako vam bodemo mogli si užiti, kolikor mogóe. Ali ste védno zdrávi ? '^
' nestaím, nemám asu, tak i st. Jak se daí. - postarám se. neutiehnu. * odpuste, ^ nemjte za zlé, germ. verinessen-heit. " nadléga nepi-leži-tost, obtíž, germ. ungelegenheit. •'
192
Lepo AI
i
oe
só
se zahváljam. Jaz zali boléhati.
sem
zdrav, vesel in dobré volje.
Prosím, izvolite vstópiti. Ali se vam ne Ijubi usesti ? Volja me je u vrL íti; ali se nóete z mano izprehajat iti. Danes ne uLgneni Li z Vanii na izprehód. Lepo se priporóam, milostivi gespéj in žlahtni gospodini. Vaš udáni služabnik, Sreno! Dober veer! Zdrávi osLanite, sreno hodite. Bog daj sreen pót. Na i
—
zdrav.) e!
astiti gospod! K vašemu veselému godu vam iz srcá vsega dobrega želím in vóšim. Ljubeznivi nebeški oe naj vam dá zdravje in vsega, kar si sami želíte. Bog daj vam še dolgo živéti.
etba. 78.
KuTimn.
IlepeKJia^í ia KopojieAsipcKoi pyKoniicii.
Bie BÍT])eHbKo
3
.iícíb
BiýKIlTb MII.ieHbKil
B KOuani
BÍ;ípa
KnascBiix;
K IIOTOKy.
'ie])ii.7ie
Bo;iiimo;
K ;iíBÍ ii.iiiBe kuthum. Pviiia naxHioma 3 poHC i *íh.ikíb: »Ko 6hx BÍ;i,a.ia, KiiTiii],e Kpacna, B();^oio
—
Xto
Tfl
nopxoHbKv
B
ToMy 611X T^ajia Ko 611X BÍ;íajia, Xto leoe
iioca;íHB 3e3í.iio,
so.iotuíí KiiTnii,e
Hepcienb: Kpacna,
jiiikom 3Bfi3aB iMflreubKHJi.
ToMy uiix ^ajia 3 kocu tír.iiiiíK); Ko 611X BÍ^ajia, Kiixní^e Kpacna, Xto Tfl CTy;i,eHOB nycTHB BO^imcB. ToMy 611X ;a;a.ia Binei^b 3 ro.iOBKn." Hjia
Cfl
Ila.ia,
AÍBa KHxy .iobhth; Bnajia b CTy^eny Bo;iy.
oíí!
M. niaiuKeBHq. 79.
Powrót
taty.
A. Mickiewicz. »P(')jdžcie,
o dziatkil p(')jdžcie wszystkie razeni
Za miasto, pod
síup,
na wzgórek; 13
1!)4
Tam
|)ize(I
cuddu
in
ii\
klrkiiijeio oljraxcin.
'
ziiKtucic paciorek.-
I'()l)(»žiru'
wieczory »Tato nie wraca; ranki W^e ízach go czekaiu i trwodze; Rozlafy rzoki, peliie zwierza Ijory I |)elno zl)('>jcó\v- na drodze.« i
Síysz^c to (Izialki, Ijie.mu^ w.szystkie razoin Za miasto, pod síup, na wzgórek: Tam przed cudownym kl^kaja obrazem I zaczynaja paciorek. Gafujq, ziemie,
Syna Bíidž
potem:
»W
imie Ojca.
Ducha áwi^tego, pochwalona ])rzenajs\vietsza i
Teraz
i
Potem: Ojcze nasz
i
Zdrowas
Wierz^.
i
Dziesiecioro i koronki:'* A kiedy caíe zmcjwify pacierze, Wyjmi ksiqžeczki z kieszonki. I
Troj ca
czasu \vszelkiego.«
''
do Najsvvietszej Matki
litanie
Starszy jDrat spiewa, a z bratem: przyspicwuji], dzialki »Najšwietsza Matko! ZmiJuj sie, zmiJuj nad tatem!«
—
—
Wtem
sJychaé turkot/' Wozy jadí^ drogí^ przedzie; Skoczyíy dzieci i krzycz^ jak mogq: »Tato! ach tato nasz jedziel«
1
wóz znajomy na
ObaczyJ kupice, ízy radosne leje, Z wozu na ziemi^ wylata: »Ha! jak si§ macie? co sie u was dziejo? Czyšcie t^skniíy do tata? '
*
a.
*
zázraný.
rženec =:
^
modlitbika, zvlášl otenáš (pator nostor).
róžaniec.
'
trkot, rachot.
*
zbojník.
fíl5
»Mania czy zdrowaV
A
w
ot rodzynki
Ten sobic
iiicnvi,
relno radosci
i
cioLiinia ?
'
(loinovviV
koszyku!« i
ten sobie
inr>\\
i.
krzyku.
^
»Ruszajcie!*' kupiec na sliigi zawni.i Ja z dzieémi pojde ku mia5tu.« Idzie až zbójcy obskocza dokoía, A zbójców bylo dwiinastu
—
Brody
ich dhigie. kivcone wasiska,
Wzrok
suknia plugawa, * Nože za pasem, miecz u boku bíyska, reku ogroniiia buíawa. dziki,
W
Krzykneíy dziatki, do ojca przypadíy, Tulj, sie pod piaszcz na íonie: Truchleja síugi, struchlal pan wybladíy, Držace^*^ ku zbójcom wzniósí díonie: »AcliI bierzcie wozy, ach! bierzcie dostatek, Tylko puszczajcie nas zdrowo:
Nie róbcie maíych sierotami dziatek I míodej malžonki wdow^!«
Nie slucha zgraja.^^ Ten juž wóz wyprzega, Zabiera konie, a drugi: »Piemedzy'^! krzyczy i buíawq, siega: 0\v z mieczem wpada na síugi.
Wtem: I
»Stójcie! stójciel« krzyknie starszy zbójca'-
band
spedza
A
wypušchvszy
»Idžcie
—
precz i
rzekí
z
dzieci
—
drogi; i
ojca,
dalej bez trwogi.*
Kupiec dzi^kuje, a zbójca odpowie: »Nie dziekuj;
wyznam
ci
szczerze,
Pierwszybym paík§ ^^ strzaskaí na twej gíowie, Gdyby nie dziatek pacierze.« '
letuška.
tlupa.
*'
*
Hýbejte!
Jete
náelník lupiv. "
dál.
'
pal-ice
odv
špinavý.
*°
Iosousí dlan,
V.)j
D/iatki |)ai-/;i
" /c iichod/lsz calo,
s[ii-;iuily,
cio žyciein
/.drdu
i
Im wioc podziokiij za A jak
Bi('
Lo,
'•'"'
iciii:
co sie slalo,
slaio, o|i()\viom.«
»Z (lawiia juž síyszq.c o przcježdzic ku|ica ja moje kamraLy, I
i
TuLaj za iniastem przy Zasiadalismy na czat,y.« Dzisiaj
iiadcliodze.
Modlí}, sic dziatki
SJucham A potem sSíucliam
Buiawa
—
—
paLzo luiodzy
i
slupca
elirósly:^"
do Boga;
z poczitkii
litošó
u
wzg(')i'ku,
porwal mie siniech
j)usly,
trwoga.«
ojczyste przyszíy na mysl strony,
uj)adl'a z leki
—
Ach! ja mam žone i u mojej žony Jest synek taki malejiki.«
»Kupcze! jedž w miaslo, ja do lasu musze; dziatki, na ten pagórek za moj^ dusz§ Biegajcie sobie
Wy,
i
Zmówcie ''
tež
czasem paciorek.«
uinily, spsoJjily.
80.
'^
O
cele,
t.
j.
morski
živ a zdráv.
'"
kovisko.
déklici.
Morska déklica se pikazuje kraj rék in kraj morja svojim Ijubimcom. najrajsi zveér o mésenem svitu. Na pol je riba, na pol pa ženská. Ona vé vse prihodnje varuje svoje Ijubimce, pa tudi škoduje tisLemu, ki jo je razžalil. Najlaže jo razžališ, ako se ji sméješ, kedar si eše ob brégu vod svoje zelené (v)lase. Právijo Slovenci, da so Tnoiske déklice hodile v stari dobi kmetom po noci žét,
eí/
tudi orat. '
budoucí »veci«;
rc
m;í jak v pol. též
význam
vec (vlivem latiny).
197 SI. PycajiKa. (A.
C.
II
y
Iker/^á
^
nhKor;ui
K
11
in>).
r.iyxHXh
U.axí> Ú3Ciio:>n,, bt, Ciiacá.icíi
111
;iy6j)('tnax'i>
:M<Miáx'i>,
3anHTÍ}ix'i> cypÓBLixi.,
bi>
Mtj iiocrk, Mo.iÚTBb
Ti)y;ínxi>.
ii
YsKé .lonáiKOio CMíipóiinoH
Ceóh
H
3iorú.iy CTápcii,T> pw.Tb
.iiíiuL
o
c:\iepTii
CeaxbixT. yró;^HiiKOB'b
OAHáý^v;^bI .ihTOiNiT)
IIoHÚKiuen
^
BO'yKvie.iliini(Ȓi
xir.Kiiibi
•
Mo.iii.n,.
y iiopóry
CBoé
AHaxopéTT>
3io.iiijicfl Bóry. TJyópÓBbi ;^íi.^a.^HCb yepiríui, TyMáHTi* Hají,'h óaepoMi. aw^iú.ich [\ Kpáciibi Mtcíiu-b btj o6.iai:áx'b
TnxÓHbKo iió He6y kíith.icíi. Ha BÓAW CXa.TB VJlHJ^^^Tb MOnáxT). HCBÓJIbHO CXpáxa IlÚ.lHblíI, MÓiKeTi. caiM-b ceÓH iiohhtl II BÚ^HT-b: saKHirh.in BÓ.iHbi npiICMHp fejIII ^ BApyiTj OIIflTb .lerKá, KaKT> xliHb iio^jiáíi, II B/ípyr-L B-fejiá, KaKTj páHHiií CHtrt xojiaiÓB'b, rjiaj^ÚTT},
He
H
.
.
Bbix(');;iix'L II
.
.
.
.
.
.
^
.
'AVHmuna
3ió.xHa cb.ia
naráfl
y óperÓBt.
Ha cxápaio Monáxa lémexi) BJiáacHbie BJiacbi, Cbhxóíi 3iOHaxT> ;ipo'vicHxx. co cxpáxa M CMÓxpiixx. na en Kpacbi. r.iflAHX-b
—
II
—
=
iiaóÚBHXb p. zbauii- spasili, zacliránili. cnacTii ciiácáTb o svou spásu se staral mnich, vždy v zanetích (zaiuslnáníli svtec. zdaný, vytoužený. ^ yro;íiÍTb vyhovt, dobe initi písiivch. ulišilv se náhle. * noní slin. mlha. '
zde: '
i
—
'•
.
198
Oiií MaiíMTi)
KiiBáL
eró
"
))yK(')i().
úi.Krrpo rojioBÓíi
.
.
.
HApyrt iia/;ýyeio 3Bt3/^ÓI0 ^ Uojí^Ti CÓHHOi CKpbl.iaCíI BOJIHÓIÍ.
II
Bcio noMb He cnajii, CTapHK7> yrpiÓMi.iii Hc iMOJiiíjiCfl i\hjihm ii,eub
II
^
:
C06ÓH
Iícpe;i,T)
iicBÓJii.iioii
C7)
J^CC BlUb.Tb Mý/lHOil
,T,'iiBbI
;i,ýiM()íí
ThllL.
JlyÓpÓBtl BHOBL O^bjIHCL TbMÓlO, IloiiJ.iá
no oójiaiíáM-L
Jiyaá,
M cHÓBa
flkBa na;a,Tj bo^ók) CHAÚTT., IipeJléCTHa ^^ H Jltj^HÁ. rjiíifí^ÚTT}, KUBáexT) rojiOBÓio, L^kTyeiTb H3/íajiii iiiyTH.^' Ilrp ctTj, njiémeTCíi bojiiiók), XoXlWeTTí, UJlímGTT), KaKT> AHTíí, ^OBCT-L iMOiiáxa. níi'^cno eTÓnex-L oMoHlíXl., MOIláXTj, KO MHb, KO MHJi! .
II
B/i,pyn>
Bt
.
.
.
.
."
BOJiHáxT. iipoapá^HLixi) tóhcttj
H Bc Bil r.TiyóÓKOÍí tu mnut. Ha TpéTiíi jí,enb otiu ^jishiik-b
.
.
cTpácxHbiiV-
Bjihst. oyapÓBaHHbixi. óperÓBT. Cej^^jiTí
A
h
flbBbi jK^ajiTj
TtHb jiojKHjiacb
npeKpácHoii;
cpe/i,b
/íyópÓB-b
SapH^'"* iiponiájia xbiviy HoyH3'K)
Monáxa ne
HauiJiii
—
.
.
.
iiiir/íb,
H
xó.ibKO 6ópofly ct/íýio MajIblÚlUKII BÚj\'hJlU Bl. Bo;i,í;.
' vábí. * jak padající hvzcia pod snivou vlnou. zasniušilý. '"svdná, pvabná npejibCTÚTb r= svádti. '' žfitujíc ccluje. "poustevník náruživý. Zoro, ervánky. — CMHpéHHBiíí pokorný, noHHKmi zaniklý, opuštný, KaxiÍTb kotouleli, bosi. KáxHTCíi pohybuje se, /ípo^KaTb •'
.
.
.
'•'
tásti se,
ivia;ib'iiiinKa
hoši od Má.iibiiHKi>.
82.
Nkemu
kmetu
Zaló se kmet napóti
je ^
Ukradeni konj. bil po noci najboljši konj iiki-aden. petnajst ur hodá na konj.ski .semenj -
' napOliti cestu (pól) ukázati, i)oukázali, ch. napulak se ^= dáti na cestu, -'snm Irli. ch. sabor sajam. i
poukázka;^
1U9
želé si kupiti drugega ivonja. Pa glcj! Med koiiji na prodaj stojeimi ugleda okradeni kmet tudi svojega. Ilitro [topadc konja za uzdo in na ves glas zavpije: »Ta k(mj je nioj. Ped temi dnevi mi je bil ukraden.* Clóvek, kteri je konja kui)cem ponujal, ree nato ves prijazen: »Vi se mótite. Ijubi prijatelj Tega konja imám že rez léto, to ni vaš konj, le podoben bode vašemu.^ Kmet pa zakrije konju z ol)éma rokania oí, rekó: »Ako vi konja zarés že tak dolgo imate, povéjle mi tedaj, na kterém oésu je poškodován.« lovk, ki je bil zarés ukradel konja, pa si ga ne ogledal natanko, ^ prestraši se; ker pa je bil prisiljen nekaj odgovoriti, rekel je: »Na levém oésu. « Kmet razkrije konju oí in na ves glas pové: Zdaj se oitno vidi, da si ta* in lažnjivec; konj nikakor ni pokodován. To Scm le zato vprašal, da bi tat pišel na svtlo.* Konjski tat je moral ukradenega konja vrniti i povrh še pestati zasluženo káze.* !
—
^
podrobné.
*
stsi.,
r,
83.
ta
(srv.
CoHVfe
ta-j-iti)
ma
— —
zlodj.
xMapu.
^
trest.
^)
i cbeimumb hcim i ipie, Och cóneuKO siuni.ió I Eó^fcuu Mup HK MÚKieKa ii)beÍ7né\ X.nápa óoecmie.^ len! Ha néói uúcmoMy Ta XMÓpa ua^i/Jiácb i piu maKý iy4é:
—
^n]^o eofce MCHi ce CÓHH,e naAOiAo!^ ^oió eoHÓ maK aéMATO eece^iúmb f
XoH H uacýnuK)
H noJieuý
ch —- eouó
'^
maKÚ ^
ójiuvijúmb
na sýcmpiu cmiíjio, R 34ýj/ca70^^ uoió coóów 3ameMHHmb.« Jl^uejiwcb ^ — i XMápa.MU nie neóa saMOcmÚAO,
Ha *
cóneuKO Moe
Slunce a
.
.
.
lioMý
^
uíhk) Ha.iniJió
mrana. XMapa,
pol.
.
.
^
.
chmura za
chmóra r= inrano.
vlastné óoAeaHTbe {srovn. balvan) státi se balvanem, naduiti se, zde: ^ Ha^oncvut -7b4ámu kom^ z= nadožírati, zlobiti. hrozivé se roztahuje. * posúpiti se (posupný) zatemnit, znmraSif se. ^ pece {vr. ecemaKu), ^ budu '^
—
zatnos/iti rr: dívám se i divím se. ^ most duži =1 silný, mocmj. mostem, dlázdšním (.MocmÚHa) opatiti, zastíti, ^zakrslý imperativ mluv ziz Jákoby. Muloruslina (i vr.) má m,noho takých deverbálnich píslovek: 3Hamh, 3Hau, eihjb, eib^a^nstiad, 6aHh z:z totiž (6aHumu ^i hledti), KaMCÚ, Moa (i HéMoe, uecKrtMCÚ), hk-ohóA := jak stojíš (hned), auamb-CH s to
'
;
'
'
200
A
cÓHK^e eúvie niAViAUJió
.
/ X-Mápu mí nOSOAOmÚJlO
.
.
.
.
doieum rpeOinKn.
,
r^ arci, loiiž, Oynii cum (6ijy,iM) =z hýli timto, jako by bylo tímto =i jakoby, CKa3átnu-6 ekl hy.i rr jako by, tém.
Ispunjena želja.
Si.
Srb
s k
n
;i
;i
r
odna
po
s ni a.
Boga moli mome neženjeno, Da se stvori kraj mora biserom. Gdi devojke na vodu dolaze. ga kupe'* sebi u njedarca, ga nižu ^ na zeienu svilu, ^ ga mecu^ sebi pod goca, on sluša, sto koja govori: Govorí-li svaka o svojemu, govorí-]i draga o njemu. da da da da
—
i
Sto molio, to mu Bog i dao. Stvorio se kraj mora biserom, Gdi devojke na vodu dolaze,
ga sebi u njedarca. Nizale ga na zelenu svilu, Kil pile
Metale ga sebi pod gi''oca, Slušao je, sto koja govori. Govorila svaka o svojemu, Govorila draga o njemu. i
I z,
'
zati *
=
poi'Ia (.slsl
,
si., r.).
navlékati ni,
hedvábí
(jsi.,
kiipili
=
meem
'"
MÓHce
HC
u
óyjió lí'^
;ibí
.
ve-nzouli,
' iii-
pro-iizi).
r.
hoditi, položiti.
b
umevši duše
.loen^a.
clbítí
Kpáunix ^jtók. hk
v
ikíiiioí
CTá])nieiibKy nenjni ramiycíi iiito/Ií to ()\j\\\ aa ;OtJ'I'; ko.ih-u
/íiWomkh.
niéniiieiiijKy KaT])ýcíi. '
V u kove.
IUto póÓJiHTL noMépmi j;ýum. Ilapofliia
nnHÍi. By.ió b
^bíl•ke
sbírati, kupii, rozdílno kupili.
nbz-nati, p., r. (srv. metali, sviti).
slsl.
mr. od
85.
-
= duše
1
mrtvých.
'^
y
HCil u ní:
mla dv
dcereky.
ÍŽUI
bU
iX
jIk
6iiHUJll\.
,'íÓBro
,v\
iioBTiiiiíKiach
íi
•'
:il|»0'll.ll
^
I>i)/KÍ
Cwp^na
iiiniii
ll.-l
rociiÓAb ^iiLiocéjt,-;!!!!!!. Ho ce-'A-c rociKv^b Kitáme ('qC)Í C)Q\)v a ii.i(')xiiic "
o6óx I
uu>'A'-To nan.iííKa.iacb
IIjtaBAHBO
—
.it:TCfl.
ciapý,
mo hk
CKííaaiio,
Otosk
iii)HBeJiií
i)a;{
mo
iii)eTa|)éiie3iiy,
—
Mii
IIpnBe.iú.
na ly óáóy.
niáTii j\o
To
A
iióhí iii;íBe;i;i
la 6á6a
iieí
—
\\
mu
•
iiiiiri!
mob* pÍMKá
to
(HlMnp;>.ia
Xihtcíi
n,-
(wthumív.
iiáiiia
iiiiimii
náiiiy Taiaí
o;;iiv
TaiM lí
]»i"i.
.iió^-^íim
:jí
"
;i;c
,\nC)\t:\u
:?BÍCTIia
ii.iáMe,
ne,T,nniio
ncc náMii.ia, mo nciiOTÍímiTb noiiá
n
oy.iá
plbítí
,T,\uia3iii
iiOBrtiiB.iacr.
ii
Ol
iieói. iiáiii:
ii;iiiia
3
''
fl
lóy. '"
tí:m
iia
i
iioiMípiiiii^iii
aKÓu) sbíctkoio.
" ipóxii ró.ioBy xa
^yóÚHiixa
—
aúkiitcji
ii
ctoit iiepé^ neio ciapá, a';K cípamnÁ: CKáaaiio '" 3 xóro CbBÍxy noBéjmciia. '-^ "TaK XH na xÍ3i ciiBÍxí óy.iá?" - "By.iá, imoh ;toóji(')A'i'HKo."
—
«ycé
'*
»ILI,05K
XH xaM 6áMii.xa"?«
»A
FaHHýcio KÚHce ^yóÚHiixa, »h faHejTK)
óáMii.ia-ýK
Mii.ia,"
XII
xa^i
!\iok)
6;iMii.xa,
.loópÓAiiKo
h Kaxpycio'?fi Kaxpvc'K).«
—
—
—
«
— — —
>>I)á-
IIííhí-vi:
oMáxii jií^^Ka cKÓHH.ia: »A moHC bohií xaM púo.mxb?" BÓJKa iiaHMÍmKy njieTé a bohií iiepé^ neio 3ojiotú KJiyóÓMKMi
3
;ícp5KáTb.<<
Haní Moá HK
ce, ^^
xo 3 pn;íocxii íi c.iÓBa ne HaBKÓ.límKU ^^' nepé;í ÓÓpa30iM .. BH3I0BHTb, a JÍ,'<JÍÍ HK '" naa B Heí B oxíiOHnBájibHÍ óópas ctomb, Be.iiiKnii xa rápnnn: :Mo.iBÓBaHa Ilpcmícxa 3 ^^hthhoio, mob ^KHBá ahbhxcíi 3 ."Ma.iboHk KÚHexca Boná nepé^ toiI óópaa, ak cuínnxb '* BiiHHfl iioMv.xa
KIIHCXCÍl
.
pvKU,
.
.
.
HK
3aii.xá4e!
A mh
boi
cxóa^n
íí
coóú
*''
3an.x;ír:a.in.
»Bóaca, i;api'me neóécKa! Oii hk^kc xn 3iok »Máxii," cépnixe BTímn.xa, '" mo xn imoix ;^ixók% ak cnpíxoK, npnroTa n.xáye-ac-xo ripKO xa Bce ^AKys. A mu ii coóii .xýÓHJia." -^ cxófl njiáieMO. Ká-yKe,
—
'
zoreky
= hvzdiky.
nnoxó
*
Nu
ale ani dlouho
nepoutšovala
se.
^
známá
takovou, jinak: také. zrovna (justament); pen. trápiti se, slouží ku vytení slova, u nhož stojí. * poubivati ša soužiti. ' mluv, ekl bys := jako íka by se lila. '" umírala a byla na '* a dívá se. ' vru jak. podzvedla .. podvedla onom svt. '•' vrácena. " Bce všecko. '^ uslyšela to. '" a pak. jak se vrhne Jia kolena ikolenakyi. '' nád-herný. '^ sepne u^iiB /etz. outniiTb sepnmili. '•' sob, na dodání drazu: zaplakali si. ^" yxtuiH.ia. '' jako hrdlika holubice) k sob? pivinula.
vc.
"
horší:
zlý.
=
•
'
asi:
=
=
.
"
202 86.
Od
Savjet otca.
B. Jal)lonskoga. Prevfto
Milakovic.
J.
Ponajprije ui, sinko, Cieni svoju otabinu svom' rodu I s Ijubavlju |)ram Putuj taila- u tudjinu.
—
'
NezaliválnosL i sramolu-* Izkazat eš rodu svomu,
Drugdje budeš-li kod kuéc ^ A Ludjincem u svom domu. Vjetar duva, nebo tamni,
Oblak siee munja
^
plaha
Slušajuci groma huku íSve od težkog' drhóe straha.
n
boj se, sinko, bure, No Njom se zemská isti tmuša A burama tog' života I
U
naša se svjetlá
'
duša
.
.
.
vatri* se zlato isti,
labud u vodama, Srdce tvoje u Ijubavi, Tvoja IjuJDav u suzama.
Bieli
=
spíaia. L, j. .sniéreiu ku, oproliv, pralinka), prema, spreiua, spram láskou k svému rodu. - te(h)da, potom. stsl. a ve všech slov. hanba (šram. srom, sorom). * jinde budeš-li (jak) doma. ^ see (bije) bh'šk. tmiua velká temnota. ^ osvtluje. * u ognju. '
ku;
^
•'
s
''
=
87.
Sobotka Wincenty Tol.
Ww
Jana Chrzciciela. znacznie przed wieczorem. miýdzy dziemi wiejskiemi i pasterzami; zaczoli bowiem, jak sie zvvykli wyražaé. scicigac sob(')tk(\ šwieri'omy jodel' j. znosi z lasu suciie gaiozie jalowcu iuilit' .-^w.
povvstal ruch wielki
t.
i
i
k<')\v: polem ukládali je iia hityjii ^(i.šciiu-ii, w iiin'ihcii rozleglem, gdzie sic |»i-a\vie \vszy:3t.kio uy^íoiiy bydla /, lasów i z |)(')1 przed wioska zbiegaly. w piekiiej dolinie nad rzcc/.kii '
-^
Osíawi.
Kiedy calci robota j už byía ukoczona, spedzono wszy^tkie Irzody' wioski rázem zatrzymano je na stronie. Pomiodzy iiicmi a wioska wznosil' sio olbrzymi slos, kfói-y ca.l';\ szui
rokos
drogi zajiiiowaí, a šiodkiein wysoko J)y.l' wyiiirlrzoiiy. ^ ^ padal', zaczely sie zbicta starszu iiiewiasty i dziewki, a za niemi szli gazdowie, gwarzíic palác lulki. Wszyscy obstipili štos dokola, niewiasly .starsze zasiadíy brzeg. nad drogíi wyniesiony, a míodsze rozpocz^ly
Kiedy juž zmierzch
i
piesii
Sciemniío sie wkoncu. Czas byl spokojný, a noc ciepJa, Zdala szumiaía po kamieniach Osjawa. Roje swietojanskich miiszek látaly dokola Zapalono sobotky. Z trzaskiem objí^l ogieú \v jednej chwili st03 caíy; skacz^c i klaszcz^c \v ece cieszyly si§
czerwcowa.
.
.
.
dzieci.
Ogie a
wznoszí|c si§ coraz wyžej, oswiecil cat% okolic§, przeražonego ogniem, odglos tysi^cletnich smiech niewiast. radosé dzieci, ten gwar' nakoniec
ryk
bydla,
|iieáni,
'^
tej
—
to wszystko rázem odbijalo cudownie swiežej zielonosci czerwcowej, czerwon^ lun^ oáwie-
powažnych gazdów przy
conej.
Gdy štos na wpól juž opadl, zacz^to na gwalt p^dzic trzode w ogie: i z rykiem skákalo bydlo przez gorej^ce jeszcze ognisko. Za niem i przed niem skákali tam i sam chlopaki po wiele rázy, halas wielki czyniq.c. Jest bowiem mniemanie® u ludu, že tym sposobem zachowuje si? bydlo od zárazy® i uroków. To samo przekonanie jest i o ludziach. bo pies mówi wyraznie: Kto na sobótce nie b^dzie, Gíowa go bole wciaž bedzie.
Gdy stos juž przygasl, poczeli sie zwolna rozchodzié gazdowie. Niewiasty z piesnia wracaly do wioski. '
"
druh smrku. - zde silnice, srv. § 96. pozn. 2. sehnáno hovor, šelest. od pietro patro. ^ smrkání. ^ pekvapený. nakažlivá choroba, mor dobytí. ='
dial. svrk.
všecka stádn. (lomnéní.
'
*
'
204 88. Il3
»C.inK-c'
113
KpcTHo HMe.
cpócKor ,ipycTBenor
:acnBOTa'<
Byna
'
Ct. Kapalnila.
CeaKH Cpoiin iimr no je;a,aH ;taH y ro;],nHii, Koju cjiaBu, ce 30Be KpcHO uMe (uJiar-;j,aHj. ^oMaHim ce ciapa iipiiiii)aB.T.a uejiy ro,T,iiHy, Kapco ii miM he npoc.iaBiiTii KpcHo njie. y oMH- K])('Hora iniena iio^t, ucMep ii;!aT)e je;íaH ikí Kyhe 110 cejiy 11 1I030BC na icpciio iinie cbc ce.TjaKe, Kojii to KpCHo II
TO
11
—
Hsie ne cjiase. Kafs, •sbíxuuu^q^ ^ojiase c Beyepa y Kyhy, oÓHMiio oBaKO roBope: "^oúap Beyep ii MecTiiio tu cseToI CjiasHo ra niHuro Jieia u ro^HHá y 3;i,paB."T>y h Bece.i>y!<<
A
npiijaTe.i)!!
Beiepajy, IIo
T03I
oB^e
II
iinjy,
;],pyrnx
ii3
^o^y
ce.iá
pasroBapajy ce 0TH;ty
na py^aK. Tpeóa
;toi;Hiije
"
;i,a
;í()Še
hcpco ;:íoóa homu.
;i;o
Kyhu;
CBaKii CBOJoj ocTany. CjyTpa;íaH AOÍ)y p^iHO ce.T.auii
Ila Ty cbii
He3BaHii.
ii
iiCBajy
ii
iia
;],opyqaK,
h non
;ía
^
na
*
Beh
iipniaTe.T.ii
ivia.io
upeKa;íH h ^a
Oku
no.ia pyyKa sanajie cbcm}', 7],0Hecy ycTany y c.iaBy ^ MOJie ce Bory, je^y ko.TjIibo, oúpe^e^ ce bhhom HannBajyqii ii .io3ie ^to^ia^HH c noII03I KpcHH KO.Taq, npii T03I neeajy j,Ha n ;;Ha: »Tko iiiije BHHO..." TaKO c.iaBe Tpn ;i,aHa II Hajropii ciipo3iax Tpeóa aa npoc.iaBii CBoje k))Cho H3ie, iwaKap ^" npo;i,ao KaKOBO ^iiBiiHije " ii.TH Apyro iiiTO 113 Kyhe.
O/^ynTa
ko.TjHbo.
"
Ka;i;H;ia
Biina,
ii
tg
:
.
'
.
.
rly i obrázky ze spole. života. ^ v pedveer srov. píslovky, po njakou dobu noci. do noci. ^ jídlo ped obdem (ruak
'pozvaní.
= objed), žehnati.
^
^
oby. snídan. pipravená pšenice, tedy
ku sláv (oslav).
^
ob-red, po
"^
ad
si
ním
nad
ocitati ítati
z niž se
modlitby, po-
upekl »kol-a«
byl
'"
podávají.
teba
*
by. "
vstanou dobyte.
89. Boginji petja,
Bóginja [ireljubezniva, lvi budíš plamen duha, l)a se v glasno pésen zliva Skita misel iz srcá Tebi sláva se spodobi/ Tebi venci zelené, Ki so ti jih* v vsaki dobi Ovijali krog glavé.
—
'
se.
-
S() •'*
Xekdaj só
ti
na oltá pokládali.
—
Zažigali ti jih v dar Kaj pa bóš od meiie vzela'? Mire nimam, ni zlatá Moja roka dá veselá, Rada, kar zamóre, dá. .
.
.
"*
-iti
^
spošLovali.
te
tolste
= podol)a. = (podobu) tvoiti, = kterých. ov-en = ov-ca (samec).
spodóba
ki-jih
Pvci Ovne
*
se =^ sluší, náliíží co (za)muže.
-iti
-
;
(Ic
vši'
Li
je iiiorchiti.
•'
od tebe v daT iniám.
Kai"
To
ti
hotMH
'To
li
zo|K't
poklonili, v
iliii'
—
podám
Srcó si mi obudíla, Dala si mi psnij slast, Svét mi z njimi osladila: Naj donijo*' tel)i v asl! '
vhotl; místo
od
v-sctj
vošé
nouli; [odvod od: ti vhod je snad.
"^
Jestli
90.
šet-ati
— choditi,
(vošiti = páti) = dunéti.
Fr.
nozdíi so
mi
býti
pípadným]:
KoHCK^b ropóyHÓKi:.*)
PýccKaji cK;i;»Ka
II.
EpuiÓBa.
"HauiiuácTCíi CKá3Ka
3a
I.cvsiik.
jako vsltíc od v-stct-
:iK;'i:íi.ii!aTi.o>i'<.
ropámii, sa jikcámu,
3a mnpÓKHMii ^lopÁMH llpÓTiiBTj Héóa, Há seaiJi-h, yivH.TL CiapÚK-L B-L OJ^HÓWb Ce.lt.
v CTapÚHVUIKH TpH ctiHa ClápmiH VMHblíI Ubl.TB /^-feTHHa. CpéAHift
CÚH^
M-iá^nii — BÓBce
II
xáKI.,
II
CÍÍK-L.
^
ówjii. .^ypáKi..
Bpáibíi ctajiii iiineiiiiitv', /l,á B03H.1U B-L rpáAi»-c'To.imy« SHáib CTOJiHi^a xa CbiJiá
—
oxt ce.iá. TaMi* nmeHHi^y npc^aBÍJiii, He;i;ajiéqe
/I,éHbrH CMexoMT)^ npuHiiMá.iii
H, ct HaóúxoK) cyMÓii,^ BosBpamájiiicH ;i;o3iÓH.
—
'
* docela byl hlupák. tak a tak; ani umný ani hloupý. - nejmladší peníze dobe sítané. * mošna srv. sumka na patrony.
*)
Koník hrbounek,
Hrdina je Ivan-durák
pravý to skvost pohádkové poesie vbec. Honza.
= hloupý
!
2on Tulo pšenici pros noc jim vždy nkdo pod('[)tal; byl lo sáni dVíljcI bílé klisny. Ivan ji chytii. /a lo, zeji |)uslil, porodila mu dva kon se zlatou hívou, diamantovými kopyty a perlovými podkovami, pak malulkého, hrbatého koníka s divotvornou mocí. Kon prodány carovi a Ivan stal se carským »stonienným« (štolbou). Carský »spalník« (tlesný komorník) chtl ho znii. Ivan našel a ponechal sob péro žar-ptici (ptáka-ohniváka*), »carské dobro« (regále) a proto k ná»na vodu spalníka naídil mu car, aby chytil žar-pticu, jinak pijde kí\l«. Pomocí hrbounka to vykonal, pivedl pak též »car-dvicu«. dceru luny, sestru slunce, již TUletý car chtl za ženu. Po velkém zdráhání v tri dna persten odvtila: »JesUi choeš vža mea, to dostán ty moj iz okeana«. Ivan musel pro prsten, penesnadný to úkol! Provedení jest skvostn vylíeno. Car-dvica požádala Ivana, aby se cestou zastavil u její matušky-msíce a vyídil jí pozdravení Ivan lo vykonal. v
podob
—
mn
Bt
H
xépeiMTj
laKýK)
•'"'
»371ipáBCTBYH,
H
Ki) M'bcfliJ,y
}yJj'íi'i>
n/t,('T'L
pefleT-L:
M'hCHI],TE>
— HBÓHyuiKa
M'l5CHII,ÓBH47.
IlexpÓBiiMi.,
Ha-B ,^ajioKiixT. a cxopÓHi., IT npiiB3'L Te6'lj iiok.xóhi>.« »»CH/i,b,*^ IlBáHyiiiKa neTpÓBiiHTj!««
—
MÓJIBIIJIl) M'bCíII],'L MliCfllíÓBHHTj.
»»1I noBt^ían
Hámy
amt BHHy*
cxpaný TBoeró CL scrijih npiixófla; H3TE. KaKÓro xBi Hapó/i,a, KaKTj noná.Tit^ xli b^ áxoxTj Kpaíi?
Bi.
Bc
—
CB-bijiyio
cKajKH MH-b, ne yxán.««
))H
CL
npHiu.TL
seiMjiH
Hat cxpaHM,
3eiviJiflHCKon,
cjitimt, XpiicxiáncKoi,"
roBopiixt. Cají^HCL IlBáHT.:
"Ilepeíxaji-' oKeám, Ct) nojjyqéHbeMi) l]^apb-A'bBHii,bi
Bt
—
CBhTJlbUl xépeMT) nOKJIOHHXtCiJ.«
Tyxi, IlBáiiyiiiKa
no/i;Híi;icH,
^**
Cly CB)XjibiMi> MkcímeiviTj iipomájicfl,
* '••
tur.
pejel.
'"
zámek.
''
Sedni
si.
povstal. " louil se.
'
píinu
.
.
.
'^
tvého píchodu.
"
upadl
:
2(fé
lipllIlKO
lllélO
TpÚVKAU
hT>
OÓilll.^lá.TL, ^-
lUKII
Hii.lDBá;!!..
IlBáiiyiUK:i IlerpÓHiiMi,
''»llý
!<
Mó.iBn;n> Mlu'aivi> Mhi .hhóhiimi,, » "Bjiaro^^ápcTByio tcóh \]ii CLiHKá II 3a eeCíi. Othccú M.iaroc.iOBéHbe
Hámeii ;i,Ó4K'b ui, VTLiiiéiiLe, CKasKH Moéíí po;íHÓii Máxb TBOH Bcciv^íá ci. Touóíi: II HC ClápLIII, C^B Óopo/ÍOU,
H
A
KpaeáBen-B imo.toaóíi reÓH kt. iia.iÓK). ^^ Hý, npoiuán /Kel BórT> et toóóio!" lIoBc;;éTT)
Car-dvica obdrževši prsten, neclitla a nechtla cara: Xe pojdu sdogo, sta, kak prežd (díve), niolodec ja totas-/.e (ihned) pod vec,^< praví konen caru a radí mu. aby se vykoupal v horoucím mléku. Car káže Ivanu, aby to naped on na zkoušku udlal. Ivan se vykoupal pomocí hrbounka ve vaícím mléku a stal se krasavcem. »što i sfychom ie slýchali tako divo«. Car se více nerozpakoval: >
—
ja za
BCJi b.TL
LI,ai)b 3,
ceófl pas^^biL
Bá
B y X i>
n e p e K }) e c T ú .1 c íi B t K o T .TL 11 TaM .
.
IJ,apb ;i,bBÚLía TyTi>
SnaKt Mojmiuhio
.
Be.Tfe.TL
xoyý
^
. '
.
Tj
c b a p h
.1
c
}i
!
no;i,aéT'L, ^^
Ki. npiic.iým^HiiKaiMi) BlimáeTT,:
>'I],apb
H
.
BCxaTi),
IIoKpLiBá.io no^HiiMáeT-L II
^"^ :
pasa
^*
BaíM^ ^ójiro Hcmb!
i];apHi],en
óbixb.
BaMi)? OTBtyáííTe: Écjin .^lóóa, TO npusHáiiTe BojioA'feTejieM'b Bceró II cynpyra '^ Moeró!«
JIió6a-.ib
fl
'k oltái, naloj (.) =: evang. pult, kolem kterého snoutváe. benci tikráte obcházejí pi »vncau«. '* svléci srovn. o-dí. '" dvakrát se pokižoval. '* závoj podnímá (zvedá). " komonslvu vští (oznamuje). '* vládcem všeho i manžela mého. tak i st. od preng- práhnouti. '•'
;
!
.
.
'20<S
I
I
yT'i>
fa
napénna
;ía:M(>.Ti''.7:i,
lÍBáHa noKaaájia
"Jlióóa, JiK)6a!«
bcI;
.
.
KpímaTi..
>'3a Teófl xoTi> b7> eá^iwfi a/i;7>I''*
'eoeró
TajiÓHa'-'*
pa;i,n
IIpn3HaéMi. i^ai)M'L lÍBána."
HápL
ij,apHny TyT7> 6epéTT>.
BÓ5KÍH) Be.^éxT.
\Vb Il,él)KOBL
Bo
fl,BO\)u;h-jKe
uií\)t>
ropóíí:"-'
Blina JJbH)TCH TaMTj ptFCíjii: 3a flyóÓBtiMii CTOjiáMH Ubími} 6()flpe co KHH3bHI>IH CépAU,y Jiróóo! ÍI xaiMi) ówjitj, .
BIIHÓ
Méji,1,,
rio ycálMTj
BTj pOTT>'-'^
od
peklo
'''
pir
'--
v ústa ni
pí-ti
. hades.
II
IIIÍBO
IIH.TI.
.
;
XOTb H U-býKá-íIO, HH KálI.lH HC IlOIlájIO.
=
""
pro tvé štstí, talan tur. koist, štfstí hostina, goroju ;= jako hora veliký kapky nepadlo, do úst nic nepišlo, nebo je to pohádka
jako
žír
od
ži(v)ti
91.
=
Na gospodarza.
Posadzileá mio w prawdzie nie najgozéj. Alfi by trzeba miesa dawaé sporzéj Przed tobq. widze póJmisk(')W ^ nie málo, A mnie sie ledwie polevvki dostalo. Djablu sie godzi takowa biesiada Gosciem, czy swiadkiem ja twego obiada?!
Potrawy nieprzyrodrone Polák jeden jeclia\v.szy na nauko do Wloch nie by^ tam jeno- przez lato. a na zim przyjechal zas do domu Kiedy go ociec pytal, czemu tak rychlo przyjechal, powiedzial: že mie tam przez wszytko lato travv4 karmiono slaná nie dawano lak žem sie bal, žeby mnie zimie^
—
20!)
Na mtodoš .lakoby \vž
bez uiosiiy iiiicó clicicli. žehy inlod/i iiie szaldi.-'
itik
clica,
Kt('>rzy
.
Na staroé.
líiedna starošci! Wszystcy ci§ ží^daniy, kiedy przyjdziesz, to zas narzékamy.
A
Lgarze.
Staczyk powiada, že nie masz wietszych l'garz(nv Polszce, jeno arcybiskup ÍTainrat, a Maciejowski, biskup a nie krakowski. Ho (uv powiadai wszytko:'' »Wiem« wiedziaí nic; ten zas m(')\\ii rad: >Wiele nie wiera« a WSzytko wiedziaí. z -Iraszek Jana Kocl\aiio\vskip?o«. \v
—
—
^
pulmísa talí. - nobyl tam jenom := více než. ' lok. místo • dovádli. l)ii.jeli. * místo zawsze 'j^nyní wszyslko, sl. velko).
'
v ziniie.
Kojiiieb
xaKé epéiviíi, in,o bcí 3bB'pi h iithu,í roBoaawKÚM. K./ii<)yii o;i biiijch oy.iii y Boi)óinr,
uyjió
yo.ioBÍMiLM
pi.Tii
;ta^
Bopúiia
BVKe
y
cúí
'
iipcrHiBiíJia Bóra.
'
Vy rej,
lítají.
'
Cóa
(coKU).
oxqiinnxb'* BHpeft
ptác-i
MÓBa y sbBÍpHi.
JliójíCKa
Uií.
vyraj,
místo
i
xeiiép kmióhii ot^ Biipeii
.ictútl xy^ú
Hancpé^ ycix
(pvod?) bájená rajská krajina na
ajie dial.
93.
'
diai.
Anka
—
3a TaK.
*
sirota.
Koveg^
láhek nese mi v levici, Solze z desno biše si po lici; Joe milo mi sirota Anka, Stoce ^ milo, tóži brez prestanka: >0j cvetíce, srene vé sestríce, Jasno vedno vam je lépo lice:
opuštné.
-
košík.
•'
sleka sluka
jihu,
nifl-nriiiiTb otevi-e.
Gré po stezi ez polj zeleno Anka mlada, déte zapušéno. ^
'
iixnub,
Bcpxáexi^a Hasá^
irej a,
ji,tXK^
vzlykat".
14
kam
!
210
Jad ^ nobeden srca ne pretresa, Solza Yixm no kane iz oésa. A gorjé mu, kdor od doma m(')ra. Ivdor na dcnnu nima ve prostora, Komur star.še v hládni grob dojali," •'"'
Kogar krulia služit só poslali Rože poljske, ' dejte razodéti, Káj siróte délamo na svéti'?«
A
cvetice cvétejo,
^
di.šíjo,
Anki mladi ne odgovoríjo. Stopa dalje po stezíci Anka. premišlja svojo^ brez prestanka:
B(')l
Ptici všaki žalost svojo tóži,
Ptici v
»Pa mi, Káj
A
grmu,
^"
ki veselo króži
.
.
.
ptice, dejte razodéti,
hodimo po svétiV«
sir(')te
veselo ptice žvrgolijo,
Anki mladi ne odgovoríjo: Ide Anka, pride do potoka. Pak na brvi^^ zaihtí, zajóka: »
Potok
bistri,
emu.pa Sliši
uti
vš
li
razodéti,
mi evni smo na
svéti"?«
voda to ihténje vróe, solze vá-se '- padajoe,
Tee Ree
potok íumno po livadi, potok hladno Anki mladi: »Dale mene pot ^^ po svétu vodi. Dosti potok vidi, kodér hodi, Tó-le vé ti, dekle, razodéti: Prvá nisi zadnja'^ ne na svétil«
—
Ant. Aškorc. *
zjevte.
'
zármutek. ^
pemýšlí
v-sebe,
t.
j.
^
rodio.
'"'
áli.
o své bolesti.
do potoka.
'•''
'"
uložili.
''
žaluje. "
daleko
mne
* rozodo, Lrv neb brvno
polní.
cesta vodí.
t.
j.
rozhodnle,
= bevno, lávka.
'*
poslední.
211
Marapan,
9't.
Mniapan ^A HCKy^a
je
JiaBa.
iiiícao
c
nnjeiao
iiiijor.io.M
nais.
ii
y
;i])yiiiTii_v,
cro
i:a,i
rii
IIiijeTao c.iyMaJHo KyKypiijcFciie,' a .lan cc 0,1
npiipoAe iipcerpaiim, Ka^ mvjc
iiiijcT.ia, ,'ía iiojc. yii.ianiii cc AaK.ie II xa/ia 11 iio^iiic 6jeýKaTii. Marapan iiomhc.ih, ;^a .lao OA ibera- ójc;kh, iivotu ce 3;i \uúm 11 y;i,a.i.ri cc <>;\ imjcma. Oii^a .lan CKOMU na ii.cra, 11 iiayMii ra. 1:0 je Jiaii, 1:0 .in >ia•'
rapan.
OHAa c 3a66paBn. '
c q o nj e
náhodou
ua
i:
j
r c
1í
:\i
a o c p a
mot m/
ka^ ce 6c opaAomin.i
f^^oc.
zakokrliá.
-
piod ním
iilíká.
•'
pak
kilo
osol.
*
=
zha-
nobili.
95.
Zgodovinske rtice o Slovencih. Po
Dr. Jak. Skotu in S. Rulajru.
Kakor nas zgodovina ui, do.selili so se Slovenci v .svojo današnjo domovino med 5G9 in 592 letora po Kri.stu. Živeli se pod lastnimi župani, ki so bili ob jednm njich sveeniki in posvetni oblastniki. ^ Ako od kakega sovražnika, združilo se ^
izbrali so si svojega
je je
pretila
po
ve
nevarnos županij
in
voj vodo.
so morali Slovenci v prvém asu tr))eti od divjili Obrov, ki so se bili ob jednm * s Slovenci nav veliki ogerski nižini in Slovence podjarmlili.
Mnogo Avarov selili''
ili
oberske odvisnosti je ešil Slovence za nkoliko asa državo med ki je ustanovil mogono zvezno Jadranskim morjem in Sudeti (627 662). K Samovi državi so pipadali tudi Slovenci. Toda po njegovi smrti je razpadla ta zvezna država, in Slovenci so i)ostali " zopet odvisni od Obrov. V tem asu se prvikrat imenuje polatinjeno ime Kranjske: kajti Karnijola poraéni^ málo jo, in pod tem imenom moramo v osmém stoletju razumevati dana.^nje Gorenjsko in Tolminsko. Iz
Samo,
kralj
"^
—
Kam
i
=: duhovnik, r. sv"ašenik, schv. svjošlenik. - svtský vlada. když hrozilo nebezpeí. * zárove. ^ nasídlili. osadili se. naselnik stali se. ' znamená. osada. ® zveza, zvezek. osadník, naselbina '
=
•'
=
'
212
Skoro ob istom asu se iineiiujc Indi |)í'vikrat ime našega Tedaj so imeli staroslavnega Korolana, j. Karan ta n j a. Slovenci v Karantaiiiji /o svojo urejeno" vojvodino, v ktei'i i
I
je vládal Val duh a li Vnaduli. Takrat so Obi liiido nadlegovali^" Slovence, lakodajo Vladuhov následník, vojvoda Borut, prosil pomoci proti njim bavarskega vojvodo Tasila II. so Korolanci drago plácali. Tasila Ali to bavarsko
pomo
piznati za svojega vrhovnega gospodarja. Za Borutom je vládal njegov sin Gorazd, za njim bratranec njegov H o t ni i r ali Kaj L m a r, temu pa je sledil V a 1 j h u n so
morali
i
i
(769).
Karol Veliki je lota 800 jíodjarmil Koro.ško, Kranjsko, Kras, Istro, Libnrnijo in vso severno Dalmacijo. Slovenska samostatnost je nehala. '^ in zaela se jo doba tiijega gospodstva,^' fevdne ústave i potujevanja. Ravno tedaj, ko so Franki podjarmili Slovence, vládal je v Karantaniji vojvoda Ingo. O njem mislijo, da je on prvi uvedel obred, po kterém si je slovenski národ izbiral svona jega kneza in mu predajal vojvodsko ást in oblast Krnskem gradu in na Gosposvotskem polju blizu Celovca. Léta 817 je podlil Ludovik Pobožni 15avarsko in Karantanijo z mejnimi grofijami''* ved svojemu sinu Ludoví ku Le blizu poldrugo stoletje (do 952) jo bila Koro.íka ve ali manj tsno zvezana z zemljo bavarsko. Ali tudi v tem asu je imela vedno svoje upravitelje. ^^ ki so bili le mak) odvisni od bavarskih vladarjev. Od léta 952 do léta 1077 pa se nam káže Koro.ška zo]»et kot jedinstvena in celoskupna ^^ vojvodina. Pripadale so k njej še vse krajin, kakor nekdaj: Štajerska, Slovenska, Isterska in Furlanskoveroneška. Akoravno je bila Koro.ška po letu 952 popolnoma loena'" od Bavarsko in njena celoskupnost bolj veljavna'"* nego kdaj popej, vendar je bil narudni živelj bas v desotojn in jednajstom stoletju najbolj v n e^•''
emcu.
zaízeno, organisováno. '" zlo sužovali " samostatnost pestala, pocizácovati. ''hodnostavládu. '^pomezné := spolu s... '^ zemsprávec. '* jako jednotná hrabslví; z m. g. víc platná, uznána, zaa celistvá. *^ akoliv... byla... odlouena. '
'-cizího panství. polujevati
ved
=
'**
iištna.
lm:!
r II o s V/.rok lemu je bilo invi luje iiaseljevanje ilrugi fevdiia u.slava ter iz iije izvirajoOe posicdnice. ''' Neinžki kralji so sloveqsko zeml.jo cerkvam, samostan(»iii noviiu nasolnikom ali |H»|)()ln()ina ilai-íiviili ali pa jo kol iii fevde (beneíicije) podlili ineil nje. /lasti so si pridol)ile Indi tuje škofije, naiiire brizinska (Freisingen), soliiotíraška, baiiiberška in briksenska prcninogo posestev''" po Slovenskem, homai živelj, zlasti domae plemstvo'-^ je izginjalo; med Slovenci se je naselila množina tujili pli-miev: s njimi so priliajali tuji naselnici. Skofje in neniški posestniki so preseljevali nemške Tii-olce. Franke itd. in lakó so ustanovili naselbino koevsko (laóo 13UU). V dobi dvanajstega in trinajstega stoletja so nastajale*'male vladaské kneževine v okrožju staré Karantanie. Zaetek tem samostalniin deželam je postavil j»atrijarhat oglejski. Ta je dosegel. da je césar Henrik IV. léta 1077 popolnoma loil Furlansko od Koi'oške in jo podlil kot samostalno vojvodino svojemu zavezniku, -* oglejskemu pati-ijarhu Sieghardu. Ob jednm je odcepil ~* césar istega lela tudi Istro in Kranjsko od koroške vojvodine; Kranjska je po-
v a
I
i.
iii
Eppensteincem in njihovim ddiem šmátrala za posebno deželo, Istro vládali razni mejni grofje. Skoro ob istem asu je postála tudi Stajerska stalna in césar Friderik I. jo je léta llsO povzdignil znej e pišla v last
heimcem.
ter se
Sponpa so
samov voj-
vodino.
Kmalu
so nastale
nove kneževine okoli dežele Ko-
se
roške:
grofija goriška,
(1272),
ortenburška
ki je imela srednjo Istro in Slovensko Krajino v svoji oblasti (1251), in potem celjska
Koncem
in
ptujska
groíija.
—
1278) so pripo/nay vale vse slovenské zemlje Otakara II. za svoj*íga kralja: tudi omenjeni knzi so mu bili pokorni, in celo oglejski pafritrinajstega
stoletja (1246
vyplývající z ní následky. '" posédovati, pol. poposidero, nni. ijesitzen statek. " šlechta, od plém jako: »šiechta« od st.-h.-n. slahta, goschlecht, si. žlahta, plém. rodina svošlechtic, plemenit^ žlahten, šlechetný, bodných lidí: pleiní žlahtnik urozený. -' povst.ávati. " spojenec. '* odštípil, ko. skep. r. CKenárh. p;i3CKtuiiTbCH, menÚTi., si. (s)cépiti, šépa štípa, cép štp atd.; jiný pivázat", zaeléz, stsl. épb, pol. przyczepi IvOen je r. i;tnr. utkati, napadnouti nkoho. czepié 19
siada,
vyvírající,
—
lat.
i
=
=
=
=
214 jarluit
ga je
za
pi-iziiaval
Toda novoi/voljeni nemški
ávujega kralj
—
viiiovnega
Moravském
1201) je premagal'-^ ()tokarja na 1278) ler podlil Icta 12<S2 svojemu sinu
(1273
gospodarja.
Rudolf Habsburški polju
AI ber u vojvodiiie AvsLrijo, ŠLajersko in Koroško s Kranj sko. Ko se je habsburská hiša"" razdelila na albertinsko I.
I
leopoldinsko
'-"
rodovino (1. 1379), dobila je zadnja pod Leopoldem III. Štajersko, Koroško, Kranjsko. Sloven.sko krajino in Istro, a povrh se je še pro.tovolnjo j)odalo pod avslrijsko vládo msto Trst léta 1382. Tako so bile od te delitve naprej skoro vse slovenské pokrajine združene ])od jedno oblasijo, in zaetkom petnajstega stoletja so dobile leopoldinske dežele skupno ime »Notranja Avstrija«. Málo |io malém so izumrle tudi knežje rodovine po Slovenskem, kakor Ftujani, Ortenbui-žani, bogati Celjani IJlrik II. f 1450), in vsa njiliova posestva so jiri.šla avslrijskim vojvodam v last. Naposled je še prenehala'-^ posvetna oblast oglejskega patrijarha, izumrli so grofje goriški (1500), in tako so ravno na poetku novega veka za dob Maksimilijana I. pišle vse slovenské pokrajine pod slavno žezlo habsbursko. V pelnajstem stoletju so morali Slovenci nmogo trpli ped divjimi Turki in poturenimi Bošnjaki. Že hitro po bitki kraj Nikopolja (1. 1396) so prilomastili Turki prvikrat na Štajersko in Kranjsko, ter požgali msto PUij in odvedli in
(
IG.OOO Ijudij
s
seboj
v sužnost.
Odslej
so
prihajali
málo
"'•*
plenili, požigali in pustošili so, da ne vsako léto; ropali, da je bilo groza. Z bogatim |)lenom obloženi, vraali so se potem na ilih konjiih zopet v »globoko Turijo;. gones seboj na tisoe in ti-soe zarobljenih^" mladeniev in deklic. Ziasti
hudi so bili turški naváli v drugi polovici petnajstega stoletja (bitka pri Brežicah 1480, pri Terbižu 1484). Ta skup na n e s r e silila, n o s t i.
a je probudila Slovence ter j p da so se jeli zopet zavedati^^ svoje sorodTu je bilo teba skupnega dla in medsebojne^i
pomoi. Zato so vekrat shajali,
li
!•
i
se poslanci vsoh notranje-avstrijskih dežel mstu, in se pozdaj v tem, zdaj v
onm
pícmolil. ^'' dum (panovnický). ' poslednjší. ^ pestala. '^ louiraubcn). ^" zajatých. " za-vd-eti picházeti k vdomí, uvdomospravovati, vati, pol. za-wiad-owaí, r. sautAbiiiaTb bdti nad nied-seboj vzájemný. správce. p. zawiadowca ^•''
pili
=
ním,
'•''
216 svetovali,
T
u
k
kako by skupno
boji
o
déhili proli .skupiicínu .sovražiiiku.
o b u il n a r o d n v o s a lu ozavest,^^ in prav v dobi turíkiíi navalov je f)Ognalo slovensko narodil o p e s n š L v o nove korenine ter oljrodilo najlei)še cveljo in najplemenitejši sad. -'^ r š
i
s
r
p
i
1
i
i
**
'*
Sebevilonii.
sad, sázenicc a
ÍH).
Úryvek
z
—
eta.
hásnr*) -CMpx Iv.
ovoce.
^Jcnrii'i-arei:.
Mažuranir.
Podiže se eta malá Cetinju (iore crne; '
Na
Malena
je ali lirabra,
jedva .sto junáka Ne junáka biranijehpo obliju ni Ijepoti,^ veé po srcu junakome l^
iijoj
koji-no
e
— —
udariti
ne na deset, da uté/ nego na dva, da ih sije; koji-no ée umrijeti za krst astni.^ kijem'"' se krsti, za krst astni i slobodu zlatnu.
=
=
dignuti, pozdvihla se. ' biranih vybíraných. ' lepola krása, kteí (rozumj: z nichž každý) udeí ne na deset, aby utekli, nýbrž na estný, svatý kíž. * místo kim za kojim. dva, aby jich porubal. '
''
*) Báse tato. náležející k nejkrásnjším plodm poesie jihoslovanrozvedeno na -ije, popsána jest náeím ernohorským; ie :== dobné koncovky -ih, -im na -i.jeh, -ijem, koncovky -oga, omu -og, im atd. Stýkají-li se ve verši dv samohlásky, rušíce -ome, ima se prvá nevysloví (vjern|a] uz druga) aneb se stáhnou (u to stopu, Tak i rozvedené -ije, kde teba, jednoslabin se vysloví. u-to-j). »eta« jest speciálný název onch sborv ernohorsko-horcegovských, které se od pípadu k pípadu vypraví na Turky, ijudi. kóji idu da
ské,
bu —
otmu
ili
=
zapliene
=
=
i
štogod od
osvetniciv< (zloby boží
Tiiraká,
ili
chrabí odvetníci,
cbod líí se v tomto úryvku.
kóji
su
mstitelé).
— —
srbe Iiožjc hrabri Takový odvelnýpo-
216
Cudná eta, neku|)lj('nH, ko se ina kupi eta; tu se ne u' ka-no drugda; »Tko je junák, na ždrijelo Na ždrijelo, junák tko jel« Tu nejeknu^ jeká kr.šna. ve ko taj ni glas duliová, kojiem zbór ^" višnji duši, šapat^^ tamni {loroni crnoiu I
•'
s jedné stijene k drugoj piiinu. Ter gle uda! Próz mrak scijeni.š: studen kamen |ii-imá život,
drlióe. gamzi,'-* dižo
glavu
Vidiš zatiem pušku duuu. put nebesa gdje se koi '^ .
Ode
.
.
.
.
.
odkud glas dolec
A^ojnik,
'"-
.
.
.
Ide eta nona, tamna a ped njome vitez vrli:''' drug da drugu o njem šaijne, ^'' bi ga Mirkom zvao.
šapu
>Vli kamov* Man'^' eš pita etu istu. Man' eš pitaf brze munjc
Idje eta.
i
gromove gromke man i,
ku kad '
uti aor.
se oré ti
'**
iznad gore
—
vazda odgovoré:
= npslyíelo
se Jako jindy (^když loiiž ii(>piíel vpadl do
zoju a verejii se vyzývalo k obraii soutsky [ždrielo — žrelo, žerelo|, jíž byl možný pístup do zem): na ždrielo! jeknuti aor. ozývati se, odjek hlas, jek. * krš skála, kamení, písina srovn. ozvna, jeká krš-ka, -fiák. krchavý a kršnavý, krsati; kršan -šno-o skalnatý, pevný silný. '" mluvili od zhor sbor stsl. shromáždní a (b.) ra v shro máždní. " šepot. cena, ciena scijena (v ei západní), scijenili **
=
=
=
—
''^
=
—
=
hádali, domnívati se pes (skrz) temnotu jako bys vidl '' hemží, leze. '* koš-t-iti košatiti se, vynívati. ''" hrdina, rytí statný šeptnul pv. velý, od vr-e-ti vrl, a, o. "* Kdyby druji druhu o vrli luarn (tž tak mr. šepce Mirkem by ho zval. '" (za-)mani, zamanic cienili
—
nm
—
naše man, -í arci s významem pozmnným). '* oi-i-li stsl ncctia padati, tudíž schv. ob-orili sklopiti oi, zbourati, naše zboif za vrhnouti, hnáti z-ob-oili, r. raz-ori rozboiti, spustošiti; o iti se sl.;.srv.
—
217
Xc mi, iH' mi. »kom" valjaiU' ''
Líiomuviiik.
lu)
svi
da
ilvoré.-
eta. IviidaV Kamo V on ziuide, koj' je líori. Valja da je griješnik težak, na kog' hoe da obori klje
Sam
svrh iiebe.sa sud njegove pravd vjeiie.
takii silu
gluho Stupa eta tilio po srijed tisijeh, glusijeh -" Iminá; i
ni tko
tko
nit
šape.
ni Iko zbori.
i>ijeva, nit se
smije,
od sto glasá uti glasa nije Stupa múé. nek se krivci "' ue, da jer grom se neoziva smjesta .
—
kivin
lui
Jer
-što
.
.
—
tijem sigurni nijesu. kašnje,-- sve to jáe tue.
Vjerna uz druga drug koraa nerazluno, vjerno i tvrdo ko blizanci zvijezde jasné, kad sunani zrak ugasne. Zagara im, Bjelopavli
Dávno vece straga
ostaše.
-^
za Rovci družba nona u prozorje rané zore na Morau slavnu páde.
A
Na Morai Idadnoj sjela eta dan danova.'-"*
lirabra
padali, rozléhali, ozývati se; zdo: kam ?e rílí z po nad boží vle vede). jalc ty blesky a hromv kam je '* váleti) valja(da) abs. Ireba váljali z ital. míli conu, platili (váljati aby, polebí, jistu že, snad; zde: komu (jemuž) mají všici sloužili; valja-f?' tak jako znade. imade vedle zna. inia. -" prosted lichých, hluchých temnot: tisih glusih jest (nesprávné rozlišení hrdelnic (^ 51. c). -' pozdji. kivdu páchající; kivina, -ica kivda, vina. '-^= kasnije -' vzadu ostali, t. j.ceta prošla jmenované krajiny a pišla na Alorau. kde tee eka téhož jména. -* jako nocovat". ob-oriti
tse.
hory; (nevdí sami.
=
—
—
—
— ím
•218
Tko se sankom
snizi
k
Iravi
rosiioj
snagu
krijepit
Ujela,
tko Ijut oganj ^^ puški ogleda fišeke-*^ sinrtne broji. i ir ostricu pouzdanu vjernu nož gladilicom -^ gladi Iko izbaviv iskru iz kremena Lvrdijem nadoin, '-^^ ter u šušaiij laki zapretav je, pak navaliv granja
—
za
as
malen dahem junakijem
—
plamen
piri a tko darak stáda krotka, etvrtinu ovna, na Ijeskovu veseo vrti ražnju, il" bijela križku -•' sira iz
iitrobe vjernoj
Ožédni-li
—
trijeba-l'
kupe
U
to
i
torbi vadi.
Moraa V
^'^
—
je blizu.
ima
dvije ruke.
dan rudjeti poe'"*^
susjednoj u planiny javit^- krdo uješ glas i
kojemu
[lastii-a.
zvonko ozivii jtrevodnika ovna zvono kad eto ^^ inoga pastijera, se
—
a
gdje-no krotak k svorné stádu grede. resi ^^ ga ni srebro ni zlato, nego krijepost i mantija crna;
Ne
'"'
'-" tur. náboj ítá smrtné patrony. '-' o.strí spolclilivé. j. koiioiitck. (po-vz-dán, na co se kdo vzdává (vornólio nože brouskem hladí (brousí). ^^ nádo jlisl. ocel (z na-d6-lo srv. naše dlo, jak nadá z nad-ja), sušanj, souší, suché roští; granje (grána) vtvoví (sr. hranice hromada klestí hoícího). Hláskov (a snad i vécn) souhlasí slovo toto s eským: hrány zvonili (co asi tak povstalo, že staí Slované snášeli na dané znamení vtve na hranici k upálení mrtvoly); odvádti to od stsl. graj skek (Mikl.), nezdá se býti pipadne. Hranice meze pochází od omezený úhel. kout a pešlo do (ne naopak! Mikl.) ''^ kížalu, kaval, krajíc bílého sýra. •"' pol. kubek též kubel (stsl. kíibeli). naše kbel. kubelík, kebelec, což pevzala jako kiibel, r. KvóoKt pohár. *' Za tím poal den rudti, t. j. veerní ervánky se objevily. '^ ovce a stádo kausalivn: dlat', aby se zjevilo svolávat', krdo ovcí ^= krdelo (krdl), zvonko zvoniv. ^' Když tu ejhle jiný pastý (pop), ^'' r§s anž-to . asa, asnatý: zdobiti.
I.
;
dvrné
=
gra
nminy
nmina
=
.
.
.
—
=
.
.
.
219 IR' pralc {ía sjajni [iratioci, veé ga [irati sa zapadla siiiicc: crkva mu je divno podiicbcsjo. ollar astili brdo dolina, i
tamjan-'-' miris, šlo se k nebii dixe
cvijeta
iz i
iz bijela svijeta i krvi za krst pioliven(>.
iz
Kad
se
el
i
bliže |)i'ikiiio
vrijedan sluga vrijednijeg' .uosjíodara,
Božju
Pak
joj je
pomoc
iiazivao.
•'"'
okupiv-'^ lirabre vitezove
na studen je kamen pokroio, studen kamen, je sre vrue. Dobar starac éeti besjedio:
a
»l)jeco moja, hrabii zatonicil
Vas
je
ova zemlja porodila
kršovita. ali vámi zlalna Djedi vaši zanj' lijevalm krvcii. Otci vaši zanj' lijevahu krvcu, zanj' vi isti krvcu prolijevate Oró gnijezdo vrh timorá^'* vije, .
.
.
jer
slobod u
ravnici nije
.
.
.
AI' nadá sve, šlo krš ovu kili.^" krst je aslni, šlo se nad njom visí. krst ov slavni. nepobiedjen igda,
vrh
On
Lovena je, šlo
šlo se k
ve"*" u
nebu
diže.
nevolji jái,
on milostiv, šlo ve nebora štítí. Za krst aslni spravni ste mrijeti, zanj' se i sad mrijet podigoste, srbe Božje hrabri o.svelnici! •^' kadidlo (.). ''* na-po-zivali volali; boží pomoc pozdravem) privolával, pál. •" skupiv, shromá/.div, "* na temenech horských (týiiu''?). '^ zdobí, srv. kyt-ice. *" akk., vlastn duál vas, Jáiti sillti, od vi štítem chrániti. štítiti i
=
v
=
.
.
.
2l^0
Bogu vjerno služil giede. árcem služiti mu valja, istom dušom vršit"* ^ onom' teba, kóji vi-si, Bog što sudi s iicba AI' tko
istijeiii
.
.
Kájíte se. dok imade daiia, je doba, djeco, kajite sel Kajite se, jerbo zora raiia ée mnogog". kiid za vazda*" gre
dok
.
.
na
se.
líajite se.«
Stoji mnostvo razboljeno blagom rijéi starca blaga:
jaganjci su
—
rek' bi
—
tilii,
što ]jijahu gorski lavi.
Taká
uda
Tada blage tei"
je
IJožja
starac
oi etu
i
rlje piiivi...
oi
podigao,
bijele ruke, opi-ostio grijelia:
pak je bogom darivati stade: *'^ svakom' moníku po esticu daje tajné pice./'' liljeba nebeskoga, kapljicu daje tajná pia, vina nebeslíoga. Žarko šunce divno udo gleda, gdje slab starac slabé kriepi Ijuile,
svakom momka po
^''
da im snaga Bogu sliná bude.
Kada
li
ih
okrijepio
sva se družba
starce.'*'^
izljubihi'''
redom
.
.
—
Žarko šunce za |)ianinu sjede eta dalje grede. Starac ode
—
" dokonat',
=
'- k;uu pro v/.dy jde se na vnosti. *' pak daiti se jal. ** pitja. píce, potrava. by jich síla bohu podobná byla. *" vokativ za noni. ''^ zlíbala se adem (jeden po
ji
bohem
drnhém).
(tCdcni
vyplnil'.
Pán)
''''
Seznam tiva. Jéž in
28. Bogoniila.
lisica.
Braco Slavjani!
29. Starao i smrl. 80. OiipoiiiT.ij c lIparoM.
Ljubuša, knegin.ja eska.
obohiice
i kogul. Sestra, sirota i brat.
—
i3l.
Dowcipny pies. Pan pies. Cena drobnostki. Cviení v ruském tení. 8. ^pa3i'f
i
—
KpaííHc!
PaóoTHnuM n ntx}
xx. 10. JIiiciii;a II BiiHorpa^i.. 11. Jak powstaiy plaki spiewaki. y.
Ljubuša,kneginjaeška(nadalj.) Vježba srbská. Tudje dobro nikako ne može biti blagoslovéno. 14. Najswielsza Panna i waž. 15. Težakinje i pietao. 12.
—
Ib.
](). i
7.
Délavke IlHeJia
II
in petelín.
roayób.
Cviení
33.
Cviení
Cviení Cviení
si.,
co6áKa. p.,
etymol. 3-i. Zadanie. 35. Sfowianie 36. 37.
scb.,
p.,
32. BojibHíiJi
i
s!.,
—
vr.
Koósap.
scliv.,
vr.,
rolnici \vo.
p.
inr.
fon. a
etym.
38. 3;i/ia>ia. 39. yiipaacHeiiie vr. a nir. 40. Cviení p., schv., si., mr. a vr. 41. Cviení p. a schv. 42. Zadanie. 43. Cviení p. 4A: Cviení schv. a vr. 45. Cviení p., si., schv., vr. a mr. 4tJ.
Cviení Cviení
p.,
si.,
vr.
p.,
si.,
schv. a vr.
18.
Smrt majke Jugoviéa.
4<.
19.
Vuk i jagnjo. Rybka i szczuka.
48. Zadopoijnost je polovica nega života.
Przytomnosé duclia. Sprawozdanie z czynnosci towarzystwa. HauiiJio pyccKaio rocy^apcTHa. KocTiomKo II ero .louia/íb.
4Í).
53.
BopoHa
HysKeaeoiHoe pacTenie. Cviení ve výslovnosti a právo-
54. 55.
pisu.
^CBoJKa II pyaíiiivi. Anekdoty, drobotiny. Cviení srbské. Krakowiak.
56. 57. 58. Ope.Tb a
50. 21. 22.
23. 24.
25. 2fi.
Po6ÍTHHn,í H nÍBeiib. 27.
BecHÓBKa.
—
no'iaTOK cbniTa.
mr.
50.
Btaczyk. Kukavica.
51.
Cohítí
Bpa'ia.
52. Lažljivi prorok. i
paK.
sM-fefl
sre-
222
Pi
luni. HanHT pyace. 60. JleB-L II .Tiicnua. 61. Kojiv 4()ro ópaKye.
59.
—
62.
Žabe.
63,
Cviení
schv..
si.,
vr.
—
Grj.
66.
Cviení Sfliv., vr., Phóh II acKoJKa. Dva Cviení si.
—
inr.
77.
Ion.
—
prijatpl.ja in
(si.).
78. KllTHI^fl.
Powrót
79.
BoJiKt
H nacTyxii. fi4.
Razgovori. Razgovori
7>í.
taty.
80.
O morski
84.
Ispnnjena
deklici. 81. Pyca.iKa. 82. Ukradeni konj. 83. C(iHu,e TU XMapií. žel.ja.
medvd.
85. IIIto póójiHTb noMepiiii
Pobratimstvo.
86. Savjet otca. 87. Sobotka. 88. KpCTHO iiMe.
67.
Cviení
schv..
68.
Talár
dnka
—
69.
Úkol a cviení
vr.
11
i
si.
Planl
—
Mart. MyjKiiKi.
schv..
KoHeKi. ropóynoK^. 91. Z »fraszek« Kochanowskiego.
si.,
mr.
92. JIiOflCKa ivioBa y sbiiipíiT. 98. Anka sirota.
vr.
Sveti Ciril
Doainji petja (pevanja).
89. 90.
30iiia;iL.
Cviení Cviení
,"iyiiiii
i
—
Metod.
Rozmowy.
94. Marapaii,,
PaaroBopbi.
95. Qrlice zjxodovinskft o Slovenci h.
Po3MOHbi (mr.).
96.
Omyly
» 5^
iz
CwpT
.lan.
ii
HeHriifi-iire.
tiskové.
pozn. 14 vymaž: aorist a ti: byl jsem si lehnul. pidej: a rumunština. . 5. shora za: albánština 10. . 1. shora místo: f. d ti: , .
Sir. 4. »
eta,
nnjerao
—
5.
14.
.
8.
shora místo:
li
ti:
1^.
. 2. zdola místo: no.iáKOTiiTCH ti: no.iáKOMiiTbca. 17. . 6. zdola místo: u ti: h. » 21. . 2. shora místo: neseni, nsi ti: nísom. nísi. » 23. . 6. zdola misto: ko ti: ki. » 25. . 15. a 18. shora místo: priestó-n, — puki ti: priestó-ni — puk. >
16.
'
Str. 33. >;
(neb
33.
. .
9.
shora místo: golab ti: goíab'. shora místo: milí. -fi, -v neb
18.
-ó
ti:
milí. -á, -ó
é). i: 6. zdola místo: oj ti: joj. 33. pozn. **j místo: § 22. ti: § 27.
Sir. 33. » >
» » y
y
. 1. shora a . 17. shora
sld. místo luecTb^eoÍTb ti uieCTb,ic c/i tt.. místo: itcíiya ti: TÚcíiua. 41. . 2. zdola místo: cimaii ti: eiiíian. Y x.i6ni],a ti óc3CwépTna 51. . 12. shora místo: iiecMépiHa
87. 37.
—
—
:
iiápHíi. 2. zdola i si. niíslo: .leiÚTb ti: .iniTb. 4 zdola místo: pasMiniiTb ti: pasMtHáxb. orze ti: coh-b 65. pozn. *) . 3. -1. místo: coiití
str. 52. » ^
61.
. .
—
—
orzeí.
.
'223
Str. »
. .
72. 75.
14. li.
zdola místo: pol. Oli: r. shora z:t nw-Mcia piiloj: :
ÚMii.ny.
i
—
80. r. 5. iiiíslo; McaiK,vi - ir.nuqPin. i i: Hí;iiK,ia n.ia«i«'in.. » 81. . i. ztiola místo: nopoiícx cti: npoiícx » 81. pozn. 9. místo: tvrd-i 0ti: tvrd i. 88. . 2. shora místo: aK ti: hk. » 88. pozn. 40. místo: n;ipoBt.n> ti: o;inoBt.TT>. » 93. pozn. *) . 1. místo: koncovka ti: koncovku. ^ 96. . 17. shora místo: KHarib/i ti: Kiinsb/i. 105. . 8. zdola místo: CóHci, -an, -ec ti: rÓMci. -an. -civhodný: 6ó:kíh, -ha i -ia -be -ie). Str. 109. r. 10- shora místo: Cimbiuni (Ci.Tbiui) ti: úú.n. iiiiíi ?
.
.
.
.
.
—
!•
>-
1
i
(^6í.i
buiiiV Str. ? » ^ >
»
109. 110. 110. 116. 117. 118. 119.
. 15. shora místo: roiuáMH ti: ro^íáMH. . 14. zdola za: óorarte pidej: (fioráqe). . 11. shora místo: najmilji ti: najmiliji. . 19. shora místo: nie ti: ni jo. . 13. a 1-i. shora místo: (laxb-. ;íeBflTb;iecHTb ti: -fl,tíc íiTb. . 19. shora misto: nflTb;íPCíÍTUH ti: nflXM.TeCHX ufi. r.
pozn.
místo: caioipiiTb ti:
11.
CMoxpÍTb.
. 9. shora za: -hmt> pidej: (užívá se: Hcne'ii'MT., st.rus. nenÍMTi) postav za: xo;tú.TL. xo;iií.iii. Str. 120. . 14. shora: 6bl > 122. cvi. ti9. . 1. pizvukuj a ti: sitpnxb. r.iymúxb. Mnpiíxb, RpyaCIÍXb, KpyXliXb, ÓOaCliXbCH. MÓpmHTb, BáÓlIXb. OltcXIITb. »
120.,
<
Str.
pozn.
124.
*)
místo:
(budu prohonitij ti:
(ponu
doznávati pidej:
poznávati, do-
pro-
(vy-)hántiV Str.
124. pozn. **)
.
4. za:
vídati se.
j-
»
» » >
j.
neuví
pozn 10. za: viti pidej: správnji: 8. shora místo: on ubi-1. -a, -o ti: on ubi (ubil, -a, -o). 128. r. 6. shora místo: slavenskemu ti: slavenskomu. 128. pozn. 27. místo: po tisíc ti: po tisíci letech. 129. . 4. zdola místo: mrt ti: nir. ti: (po-stává: bydlišt. 139. . 8. shora místo: (po-v-stal 140. . 16. shora místo kujoun zlata ti s r. k u j o u n, zlatník. 140. . 16. shora za: zánát pidej: prý turecké, srov. 141. . 11. zdola místo: nopxóir ti: nopxHÓfi, -náro. -nu. 151. pozn. 18. místo: i-no ti: 165. . 1. zdola místo: pohybovati ti: pochybovati. 167. . 7. zdola místo: roditi) ti: roditi, . rodifj. 168. . 18. shora místo: na jistý ti: na jiný. 170. pozn. **) místo: pochybovati ti: pohybovati. si. 188. . 12. zdola místo: nepeacHBáio — no ti: npoacHBáio
Str. 125. v-
t.
126.
.
:
:
i
j>
> s-
í>
—
str. 12. góvori, 3S. mónaúy^b. 51. o;íÚH:iu,axaro Iwhh, Kpbi.ió. 81. K<')pima. 82. K-xáiiHrbCH. 8'). óopómno. 92. paavóM, 91. Mvaca, Kopo.xfl. Bpaiá, n,apÁ. 96. 3BopíiniiHX>. 100.
Pizvukuj: 55. cxpt.iH.in,
ÓÓB-B,
p:i6b'i,
7.3.
póay. 101. košéu. kosti. kiJstóm. 110. jai. 114. cxáH, ÍS. xpaBá, 12-^. .xioSibi^. 220. rTjeí.
c-b
.^xnxi,. áxa,
118.
me-
y>í4.
/ /
rj
-ó
.r/
y a"
mm Á'My y>^
r
§)t4 oy*/
/X-'
'// f.
W»-f M 3f
^-'
'7.'/
y(y
/íy
a/,
-//^
/Ix-
J
f /f /^
I/'
r .7
/V
/
VP
T
.-&
'7/
f
//
4' o
Á
r
/;
/-
O
Xy
n
/' .
I .i
/t
yL
,H
^c
fc -Hy
./C
/f.
7C
.7 e-
n, 7h
/ v> V-
J' í/y.'(y ,My
.-(/
;/• //
fy
i)
f
.A/y
a-
'
f^f/ ót.'
/,f
/fy79 /7 //
'ff
,Jy 1níy,J
77 'M
.,f
.,.?
.>
4iy
My
PG 67 H7
Hrubý, Venceslav Praktická ruko jet
srovnávací jazv^nv
PLEASE
CARDS OR
DO NOT REMOVE
SLIPS
UNIVERSITY
ni ovnn^v^r^Vi
FROM
THIS
OF TORONTO
POCKET
LIBRARY
^'5^
Ir^
>^v*.
.í'"^,
'^
'
i>-; •w
"*>
^
'^
^^*;r
>
f
"^
í*.
•^^
''.
^-
>
