Zvyšování informovanosti středoškolských pedagogů a studentů středních škol o fungování Evropské unie

„Zvyšování informovanosti středoškolských pedagogů a studentů středních škol o fungování Evropské unie“

Evaluační zpráva V Brně, 20. prosince 2005

Mgr. et Mgr. Vít Dočkal, Mgr. Petr Kaniok

1. Obecné informace o průběhu projektu „Jak funguje EU“ 1. 1. Úvod Projekt „Jak funguje EU“ byl podán do výběrového řízení Úřadu vlády České republiky pod názvem „Zvyšování informovanosti středoškolských pedagogů a studentů středních škol o fungování Evropské unie“. Jako takový byl zacílen na pedagogy středních škol, obzvláště pak na ty, kteří vyučují moderní dějiny, základy společenských věd a maturitní semináře k základům společenských věd a dějepisu. Cílem projektu bylo poskytnout pedagogům dostatek přehledných a strukturovaných informací o Evropské unii. Sekundárně pak projekt měl sloužit také k zvýšení povědomí a zájmu studentů maturitních ročníků středních škol o EU. Projekt „Jak funguje EU?“ byl rozdělen do dvou modulů. Základní modul byl zacílen na poskytnutí elementárních informací o EU. Základní modul měl poskytnout proškolení o nejdůležitějších historických, obsahových a institucionálních aspektech evropské integrace. Druhý modul byl založen na prohlubování znalostí o dějinách evropské integrace, jejího aktuálního směrování a obsahu integračního procesu. Druhý modul byl tvořen dvěma specializovanými bloky, zvlášť pro učitele dějepisu a učitele základů společenských věd. Výběr cílových skupin nebyl náhodný. IIPS jako realizátor projektu společně s Jagellem 2000 uskutečnil v letech 2002-2003 sérii školení o EU na středních školách po celé ČR. V rámci každého školení byl proveden dotazník ohledně informovanosti pedagogů a jejich zájmů o problematiku EU. Z dotazníků vyplývá, že učitelé mají stále potřebu participovat na podobných školeních a své dosavadní znalosti o EU hodnotí jako spíše průměrné či podprůměrné. Zaměření na učitelé středních škol v Jihomoravském a Moravskoslezském kraji vyplynulo jak z geografické působnosti IIPS a Jagella 2000, tak z důvodu pilotážního charakteru projektu. Již v době podání projektu bylo zamýšleno pokračovat v něm s celorepublikovou působností, pokud bude indikován zájem „pilotážní“ cílové skupiny. Předpokládaný počet proškolených pedagogů byl cca 400. Takto koncipovaný projekt byl plně v souladu s navrženými prioritami vládní komunikační strategie. Jak vyplynulo z posledního vrcholného summitu Evropské rady v Bruselu (v době podávání projektu), je potřeba aktivněji a strukturovaněji předávat informace o Evropské unii.

2

1. 2. Cíle projektu Projekt „Jak funguje EU“ měl několik výstupů. Prvním z nich bylo vytvoření studijního readeru pod názvem „Evropská unie tak akorát“. Publikaci vytvořili realizátoři projektu a jejími lektory byli přední čeští odborníci na problematiku evropské integrace. Publikace byla vytvořena podle předem daného harmonogramu a byla na školeních distribuována. Účastníci prvních dvou školení publikaci obdrželi poštou. Druhým výstupem projektu bylo sestavení informačního CD. Realizátoři na něj umístili jak text čítanky „Evropská unie tak akorát“, tak doplňující informace: článek o informačních zdrojích, powerpointové prezentace a interaktivní kvíz o EU. Také tento výstup byl realizován podle harmonogramu. Třetím výstupem projektu byly powerpointové prezentace, které byly součástí přednášek a seminářů. V rámci tohoto výstupu vzniklo několik prezentací, které pokrývaly témata seminářů. Rovněž tyto materiály byly vytvořeny včas a v průběhu celého školení byly používány všemi lektory. Jako informační servis sloužily během průběhu školení dvě webové stránky. První z nich uskutečňovalo sdružení Jagelllo 2000, které semináře organizačně zajišťovalo. Druhý portál administroval IIPS. Na stránkách IIPS se objevovaly průběžné zprávy o průběhu seminářů a fotogalerie. Průběžným výstupem projektu bylo samotné proškolení pedagogů. V tomto směru lze konstatovat několik faktů. Prvním z nich je skutečnost, že školení proběhla uspokojivě, podle schváleného harmonogramu a bez problémů. Z neformálních rozhovorů, které lektoři vedli, vyplynulo, že naprostá většina účastníků ocenila obsah kurzu a způsob výuky. Pedagogové nicméně svůj postoj nezastávali od počátku. Zvláště u starších a zkušenějších učitelů byla v počátcích jednotlivých školení patrná nedůvěra a rezervovanost. Ta později opadla a učiteli byla vysvětlována jako projev špatné zkušenosti s jinými akcemi podobného druhu. Věty charakteru „Na dřívějších školeních jsme měli občas dojem, že ti, co nás školili, byli o lekci dále“, nebyly výjimkou. Postřehy účastníků jsou obsahem další části evaluační zprávy.

3

Tabulka: Přehled účastníků kurzu podle typu škol Místo Brno Břeclav Český Těšín Opava Ostrava Znojmo Celkem

Gymn. 7 4 1 4 9 6 31

OA 6 0 5 0 1 4 16

SŠ 22 3 3 12 14 5 59

SOU 0 0 0 2 5 0 7

ZŠ 10 1 1 2 4 2 20

Jiné 0 2 0 0 3 1 6

Součet 45 10 10 20 36 18 139

Graf: Struktura proškolených pedagogů

Struktura proškolených pedagogů

12%

4%

22%

14% 5% 43%

Gymnázia

Střední školy

Učiliště

Základní školy

Obchodní akademie

Jiný typ

Druhá poznámka se týká počtu proškolených pedagogů. V tomto směru lze konstatovat největší neúspěch projektu. Původní počet nebyl naplněn, a to přes rozšíření záběru škol, kterým byl kurz nabídnut. Jak navíc ukazuje graf „Struktura proškolených pedagogů“, poměrně velkou část účastníků tvořili pracovníci ZŠ či jiných typů středních škol. Riziko malého zájmu bylo v zadání nastíněno, z hlediska formálního splnění zadání tedy jeho naplnění nepředstavuje chybu realizátorů. Příčiny poměrně malého zájmu lze nalézt v:

4

a) obecně velkém počtu školení všeho druhu Na téměř všech seminářích zaznělo to, co už bylo uvedeno výše: „Školení je příliš a nejsou kvalitní“. Kurz „Jak funguje EU“ tak bohužel apriorně získal u některých potenciálních zájemců špatné renomé, které způsobila pověst jiných institucí a jiných školení. V tomto směru by možná stálo za úvahu provést hloubkové a kvalitní šetření o potřebách škol a studentů ve vztahu k EU. Možná by bylo též vhodné regulovat (např. formou certifikací či udělením licencí) nabídku obdobných školení pro strategické cílové skupiny, jako: učitelé, pracovníci státní správy či samosprávy apod. b)

pasivitou pedagogů a nezájmem škol o tématiku EU

Pedagogové na většině seminářů vystupovali poměrně pasivně. Otázky pokládala jen úzká skupina účastníků, většina z nich spíše poslouchala výklad a na otázky či náměty lektorů nereagovala. Toto bylo zřejmě způsobeno malými znalostmi o probírané látce, což učitelům omezovalo argumentační možnosti. Tuto skutečnost potvrzuje i fakt, že ke konci každého semináře, kdy již byly cílové skupině poskytnuty mnohé informace, počet dotazů vzrostl a kurz často končil živou diskusí. Za úvahu ovšem také stojí skutečnost, že většina účastníků se o kurzu dozvěděla od svého nadřízeného. Lze se tedy domnívat, že se školení účastnili nikoliv ze zájmu, ale z povinnosti. c) informační přesyceností o EU Při diskusi o informačních a studijních materiálech, které byly během školení vedeny, se ukázal poměrně zajímavý paradox. Většina pedagogů na jedné straně postrádá kvalitní učebnici o EU, na druhé straně ale nepociťují nedostatek informací. Problémem je, že většina hodin o EU je pedagogy připravována vlastní píli a z vlastních zdrojů (denní tisk, internet, informační materiály). Poměr vynaloženého úsilí a celkového efektu (zvláště, pokud nastane srovnávání s jinými předměty) tak může vést k frustraci a nezájmu. d) modelem kurzu Z důvodu zadání výběrového řízení (povinnost realizovat všechny výstupy do konce roku 2005) nemohla být uskutečněna původní představa realizátorů rozdělit školení na dvě etapy. Ani jeden z modulů (všeobecný a specializovaný) ale nemohl být vypuštěn: obecné povědomí o EU a jejím aktuálním vývoji je nízké, na druhou stranu jeho znalost nepostačuje. Celý projekt proto musel být vtěsnán do jednoho dne. Tato komprese mohla řadu potenciálních zájemců odradit. Jednak pro časovou náročnost (cca 10 hodin trvající školení, problematika

5

dopravní obslužnosti), za druhé pro informační náročnost a s ní spjaté požadavky kladené na pozornost účastníků. Přestože z obsahového hlediska byl podle mínění realizátorů model kurzu vhodný a invenční, bylo by možná lepší seminář rozdělit a realizovat odděleně v delším časovém období. Výhodou tohoto přístupu by bylo větší osvojení si získaných informací, jejich reflexe a následné kvalifikované použití v další fázi školení. 2. Zpětná vazba Zpětné vazby lze na podobných školeních dosáhnout dvojím způsobem. O výhodách či nevýhodách akce mohou být přednášející či pořadatelé informováni neformálně, a to v průběhu přestávek či po skončení školení. Tyto podněty jsou nesmírně užitečné, protože s konkrétní připomínkou se obvykle obrací ten, kdo je přesvědčen o správnosti jejího obsahu. Takto získané informace lze ale ne druhou stranu jen obtížně hodnotit a považovat za objektivní výstup celého školení a všech proškolených. Objektivnější je proto druhá metoda, a to metoda použití obvyklých sociologických nástrojů. Na seminářích školení dostali účastníci formalizované dotazníky, které měli po ukončení kurzu odevzdat. Podoba dotazníků vyplynula ze dosavadních zkušeností realizátorů projektu. Jejich struktura byla následující: a)

osobní údaje (jméno, příjmení, titul, místo narození)

b)

kontaktní informace (e-mail, telefon, adresa pro zaslání osvědčení a studijních materiálů)

c) vyjádření názoru na absolvovaný kurz a připomínky d) vyjádření zájmu o jiný kurz (nastínění tématu či preferované oblasti) e)

vyjádření způsobu zjištění konání kurzu „Jak funguje EU?“ (e-mail, fax, internet, ředitel školy apod.)

Naprostá většina účastníků kurzu vyplněné dotazníky odevzdala. Podrobný rozbor položek, jež obsahovaly z hlediska evaluace relevantní informace, je uveden níže. 2. 1. Názor na absolvovaný kurz a připomínky Školení pedagogové mohli svůj názor na kvalitu kurzu vyjádřit pomocí otevřené otázky, která zněla „Váš názor na absolvovaný kurz a připomínky“. Průběh školení tedy jeho účastníci nehodnotili pomocí bodové stupnice či slovní škály (například výborný – neuspokojivý apod.). Ne všichni pedagogové prostor pro hodnocení využili, někteří účastníci dotazníky vůbec neodevzdali. Skutečnost, že zpětná vazba nebyla získána od všech účastníků,

6

lze hodnotit jako drobné organizační selhání. Jeho příčinou byl fakt, že někteří pedagogové ze školení odešli dříve, například během obědové přestávky, a dotazníky tak neodevzdali. S trochou nadsázky lze říct, že se za svůj předčasný odchod nejspíše styděli a často se lektorům i z absence omlouvali. Potřeba odevzdat dotazníky byla nicméně ze strany organizátorů vždy zdůrazněna v úvodu přednášky a zopakována několikrát v průběhu dne. Počet neodevzdaných dotazníků ale nepřekračuje hranici 10% z celkového počtu proškolených, takže nemá vliv na výsledky dotazníkového šetření. Tabulka: Přehled odpovědí účastníků kurzu na obsah školení Místo Brno Břeclav Český Těšín Opava Ostrava Znojmo Celkem

Počet 45 9 10 20 36 18 139

Pozitivní 38 8 6 16 26 14 108

Neutrální 0 0 0 2 1 0 4

Negativní 0 0 0 0 2 0 2

Nevyplněno 4 1 1 2 6 1 15

Neodevzdáno 3 0 3 0 1 3 10

Přestože školení probíhala na různých místech a v různém čase, neprojevila se na ani jednom ze seminářů nějaká anomálie. Kurzy tak měly z pohledu učitelů srovnatelnou úroveň, přestože semináře vedly různé dvojice lektorů. Graf: Procentuální hodnocení obsahu kurzu jeho účastníky Obsah kurzu

11%

7%

3% 1%

78%

Pozitivní

Negativní

Neutrální

Nevyplněno

Neodevzdáno

Graf „Obsah kurzu“ poměrně přesvědčivě vypovídá o tom, že naprostá většina účastníků byla s průběhem seminářů spokojena. Pozitivní hodnocení vyplývalo zejména 7

z modelu kurzu, který pedagogům umožňoval vlastní zapojení, diskusi a interakci. Druhou složkou pak byla náplň přednášek. Učitelé ZŠ a SŠ ocenili záměr podat evropskou integraci v souvislostech, a to s důrazem na aktuální dění a problémy. Poměrně častým postřehem byl poukaz na „novost a provázanost“ poskytovaných informací. Pedagogové rovněž oceňovali snahu lektorů uvádět konkrétní příklady a situace, které by vykládanou realitu vysvětlily a ilustrovaly. Průběh kurzu tak naplnil jeho zadání a potvrdil, že identifikované potřeby cílové skupiny byly naplněny. V řadě kladných hodnocení totiž byl oceněn přínos seminářů pro práci učitelů, zároveň se jim podařilo získat nové informace a souvislosti. Ne nevýznamným zdrojem spokojenosti byl podle dotazníků fakt, že pro frekventanty kurzu byly připraveny učební materiály (informační CD a čítanka „EU tak akorát“). Pedagogové na několika seminářích vyjádřili nespokojenost se stavem učebních pomůcek, které by sloužily pro výuku evropské integrace. Zvláště citelná je absence učebnice na gymnáziích a školách, které se EU věnují podrobněji. Jako nezbytně nutné a oceňované se ukázaly powerpointové prezentace. Pedagogům nesloužily jen jako zpestření přednášek, ale také jako vodítko informační důležitosti. Jako naprosto pozitivní a přínosní byli hodnoceni všichni lektoři. Vůči způsobu prezentace, návaznosti témat a souladu a odbornosti přednášejících nebyla vznesena jediná námitka, což lze s přihlédnutím k věku většiny posluchačů a věku většiny lektorů hodnotit jako úspěch a důsledek správně zvolené metody výuky. Pozice lektorů totiž byla poměrně složitá – většina z přednášejících totiž byla výrazně mladší než většina publika. Přestože hodnocení kurzu bylo jednoznačně pozitivní, objevily se také některé kritické hlasy či připomínky. Mnohdy byly součástí jinak kladného vyjádření, vyloženě negativní hodnocení úrovně seminářů představuje zhruba 1% odpovědí. Výtky, které se v odpovědích vyskytly, se týkaly především časové zátěže kurzu a informační hutnosti. Několik pedagogů ve svém hodnocení navrhlo rozdělit kurz do dvou dnů: je ovšem otázkou, zda by rozložení zátěže na dva pracovní dny nesnížilo počet účastníků. Lze se totiž domnívat, že v případě navazujícího dvoudenního semináře by zájemcům nastaly problémy s pracovním uvolněním. Jako reálnější se v budoucnosti spíše jeví varianta dvou samostatných kurzů (například Aktuální témata evropské integrace a Politiky a rozhodovací procesy), které by na sebe bezprostředně časově nenavazovaly. První, který by byl uvedením do problematiky, by mohl proběhnout například v závěru podzimního pololetí a druhý, který by obsahoval podrobné informace o zvoleném oboru, by navazoval například na začátku jarního pololetí. Realizátoři projektu jsou si totiž vědomí toho, že

8

desetihodinové školení (zvláště, pokud je informačně bohaté) je pro jeho účastníky velmi náročné. Za neutrální odpovědi byly považovány jednoslovné hodnocení typu „OK“, či „V pořádku“. Přes zdánlivě pozitivní vyznění totiž neobsahovaly žádný slovní komentář, který by hodnocení upřesnil. Výsledky dotazníkového šetření mezi frekventanty kurzu znamenají, že kurz byl připraven kvalitně. Jeho průběh byl pro zapojené pedagogy zajímavý, atraktivní a přínosný. Vzhledem k důrazu na souvislosti a aktuální tématiku navíc znamenal poměrně nový pohled na výuku o evropské integraci. Z tohoto důvodu by bylo možné a i přínosné aplikovat použitý model také na jiné kraje v České republice. Lze se totiž domnívat, že ucelené a souvisle podané informace o evropské integraci postrádají pedagogové také v jiných regionech. 2. 2. Zájem o jiný vzdělávací kurz Druhou otevřenou otázkou, která byla účastníkům kurzu položena, se organizátoři projektu snažili zjistit zájem cílové skupiny o jinou tématiku z oblasti společenských věd. Dotazníková otázka zněla „Měl(a) byste zájem také o jiný kurz? Na jaké téma, nebo ze které oblasti?“ Jedním z výstupů kurzu je poměrně smutné zjištění, že pedagogové jsou sice pod palbou školení, která ale vnímají jako nekvalitní povinnost. Potřeba pedagogů jsou totiž mnohdy v jiných oblastech než se domnívají některé speciální firmy či školící střediska. Názor, že řada školení s nimiž měli zkušenost je „školením pro školení“ zazníval na všech seminářích poměrně často. Tabulka: Přehled odpovědí účastníků kurzu na potřebu dalších školení Místo Brno Břeclav Český Těšín Opava Ostrava Znojmo Celkem

Mez. org.

EU

Politolog.

Globaliz.

Bezpečn.

Jiné

Bez

5 2 1 0 2 0 10

7 2 1 7 4 4 25

5 0 3 0 3 1 12

0 0 1 0 6 0 7

0 0 0 1 0 2 3

9 0 1 2 4 2 18

odpovědi 16 5 1 10 16 6 54

V dotazníku sice nebyla explicitně uvedena možnost „nemám zájem“, vysoký počet prázdných odpovědí na položenou otázku ale potvrdil to, co na seminářích zaznívalo: školení je mnoho a nemají dobrou pověst. Poptávka po informacích přitom existuje, protože informační hodnota projektu „EU do škol“ byla stejnými pedagogy hodnocena jako vysoká 9

(viz předchozí kapitola). Paradoxně se objevily dotazníky, které sice hodnotily průběh a obsah projektu jako výborný a přínosný, zároveň ale přes přiznaný informační deficit neartikulovaly požadavek či přání dalšího školení. Výše popsaná „únava z přeškolení“ může být jedním z vysvětlení. Graf: Zájem proškolených pedagogů o další kurzy z oblasti společenských věd

Zájem o další kurzy 8% 19%

43%

9%

14%

5% 2%

Mezinárodní organizace

EU

Globalizace

Bezpečnost

Politologie

Jiné

Neodpovědělo

Jak nicméně ilustruje graf „Zájem o další kurzy“, většina z proškolených pedagogů o další sebevzdělávání zájem má. Distribuce poptávky je ale poměrně pestrá, což vyplývá z různého zaměření škol a odlišných osobních preferencí účastníků. Z hlediska dalšího vzdělávání cítí cílová skupina největší potřebu v dalších aspektech evropské integrace. Tato preference může být do jisté míry ovlivněna zaměřením celého semináře, důraz na konkrétní tématiku (například politiky v EU, právní řád, rozsudky Evropského soudního dvora, aktuální dění v EU) naznačuje, že pedagogové by uvítali ucelenější a tématicky sevřenější informace. Druhou tématicky soudržnou skupinu zájmu představuje poptávka po politologickém kurzu. Poměrně vysoký počet zájemců (12) nicméně relativizuje fakt, že politologie je jako věda poměrně obsáhlá a lze se tedy domnívat, že mezi zájemci by vyvstala různá konkrétní témata. Poptávka po politologii je tak spíše odrazem faktu, že na řadě škol se úvod do politologie učí v rámci základů společenských věd a pedagogové cítí potřebu hlubšího vzdělání v této oblasti.

10

Poměrně velká skupina učitelů projevila zájem o kurz, který by pokrýval působení dalších mezinárodních organizací (důraz byl v dotaznících kladen na OSN a NATO) a problematiku globalizace (zejména s ohledem na problematiku multikulturalismu a islámskou tradici). Poměrně překvapivě neprojevili pedagogové relevantní zájem o problematiku bezpečnosti. Poslední tématickou skupinu představuje položka „Jiné“. Do této skupiny byly zahrnuty jak další návrhy, tak vyjádření prostého zájmu o další školení. Vzhledem k pestrosti zastoupených škol není pestrost zájmu o další školení překvapivá. V úvahu je nutno brát také rozdílnou úroveň individuálních znalostí, kterou proškolení pedagogové před zahájením kurzu disponovali. Z hlediska budoucnosti se jako nejperspektivnější jeví tématika evropské integrace, kurzy by ale měly být specializovanější. 2. 3. Způsob získání informace o konání kurzu Poslední informačně užitečnou kapitolou dotazníku je položka postihující způsob získání informace o konání kurzu. V rámci dotazníku ji pokryla otevřená otázka znějící „Jakou formou jste se o konání kurzu dozvěděli? (e-mail, fax, internetové stránky, ředitel/ka školy atd.)“. Odpověď je poměrně důležitá. Do jisté míry totiž vypovídá o aktivitě pedagogů, tedy o jejich samostatné potřebě získávat nové poznatky. Informace o preferovaném způsobu komunikace je důležitá také pro zjištění nejefektivnějšího nástroje pro případnou budoucí komunikaci. Tabulka: Přehled odpovědí účastníků kurzu na způsob získání informace o konání školení Místo Brno Břeclav Český Těšín Opava Ostrava Znojmo Celkem

E-mail 20 3 0 9 11 4 47

Fax 0 0 0 0 0 0 0

Internet 1 0 2 1 4 1 9

Nadřízený 16 6 5 9 16 8 60

Jinak 2 0 1 1 4 0 8

Bez odpovědi 1 0 0 0 0 2 3

Z hlediska způsobu informování dominuje komunikace mezi vedením zapojených škol a pedagogy, druhým důležitým nástrojem byla přímá e-mailová komunikace mezi organizátory a potenciálními účastníky. Účast na školení byla těmito způsoby nabízena primárně, zvolený způsob se tedy ukázal jako efektivní. Nepříliš pozitivním zjištěním je fakt, že jen malá část pedagogů se o pořádání kurzu dozvěděla díky vlastní aktivitě, tedy návštěvou

11

internetových stránek. V rámci položky „Jiné“ se nejvíce objevovalo získání informace od kolegy či kolegyně. Několik pedagogů na otázku neodpovědělo. Graf: Způsob získání informace proškolených pedagogů o pořádání kurzu

Způsob získání informace o školení

6%

2% 37%

48%

E-mail

7% 0%

Fax

Internet

Vedení školy

Jinak

Neodpověděli

3. Jednotlivá školení 3. 1. Český Těšín: 10. 11. 2005 První školení s názvem „Jak funguje EU?“, jež v rámci projektu „EU do škol“ připravili Mezinárodní politologický ústav společně s občanským sdružením Jagello 2000, proběhlo 10. listopadu 2005 v Českém Těšíně. Do budovy Celní správy, která zároveň slouží jako sídlo Euroregionu Těšínské Slezsko, přijelo 10 učitelů ze středních škol v Českém Těšíně a okolí, aby se zúčastnili celodenního interaktivního kursu vedeného Mgr. Hubertem Smekalem, M. A., a Mgr. Oldřichem Krpcem z Katedry mezinárodních vztahů a evropských studií Masarykovy univerzity v Brně. Diskuse ve workshopu po úvodní části se týkala především otázky přijetí Turecka do Evropské unie. Účastníci semináře, zpočátku skeptičtí k tomuto kroku, ocenili řadu argumentů zdůrazňujících výhody tureckého členství, neboť nejsou tak běžně známé jako argumenty oponentů vstupu. Nejčastější reakce, se kterými se přednášející ze strany účastníků semináře zprvu setkávali, se příliš nelišily od postojů, které slýcháme velmi často – že Brusel je daleko, že hlavní výhodou EU jsou peníze, které přitečou z fondů, apod.

12

Přednášející zvolili méně tradiční metodu výkladu a spíše než aby zahrnuli účastníky semináře množstvím faktů, (jakkoliv cenných, ale většinou snadno dostupných), soustředili se na trendy vývoje EU a základní principy, podle kterých se tyto trendy vyvíjejí. Kladli důraz na vysvětlení rozdílu mezi supranacionálním a mezivládním principem, který jim posloužil jako vhodný příklad k ilustraci pozadí některých nejdiskutovanějších problémů ve vývoji EU. Přednášející byli poměrně překvapeni zjištěním, že během bloku o možnostech vzdělávání v rámci EU se setkali velmi malým povědomím o nabídkách, které jsou dostupné. Účastníci se v drtivé většině domnívali, že programy studentských výměn a mezinárodních školních projektů jsou určeny pouze vysokým školám a universitám, nebyli si vůbec vědomi možností, které jsou k dispozici středním školám. Všichni učitelé, účastnící se semináře, se shodli na tom, že na straně jejich žáků panuje ve vztahu k Evropské unii především nezájem. Za jednu z významných příčin tohoto postoje považovali především skutečnost, že převážná většina informací, která se k žákům dostane, je negativních. Přestože jednotlivé špatnosti, které se o Evropské unii objevují v médiích, žáky většinou velmi upoutají, celkový záporný dojem z EU je příliš nemotivuje k hlubšímu zájmu o tuto instituci. V přípravě svých hodin učitelé zohledňují rovnoměrně jak historii evropské integrace, tak systém institucí EU a způsob tvorby jejích politik. Nicméně, zaznamenání hodné nedostatky ve znalostech jednotlivých účastníků kurzu byly shledány v oblasti rozhodovacích mechanismů EU. Jako nejčastější zdroj informací o EU, ze kterého učitelé čerpají znalosti k přípravě svých hodin, byla označena publikace „Připravujeme se na maturitu“, jejíž kvalita byla obecně chválena. Kromě toho však učitelé využívají mnoha dalších dostupných zdrojů. Hlouběji se nastíněným otázkám věnovala odpolední část semináře, specializovaná pro vyučující ZSV, dějepisu a příslušných maturitních seminářů. Přestože učitelé upozorňovali na vysokou náročnost školení, neboť jeho délka a míra soustředění vyvolávaly značné vyčerpání, ve výsledku byli s načerpanými znalostmi spokojeni a oceňovali především skutečnost, že přednášející se snažili nezahrnout je množstvím strohých faktografických informací, ale spíše vyzdvihnout trendy vývoje a principy, na kterých se tento vývoj odehrává. Účastníci si chválili i užitečné materiály, které během kurzu obdrželi. 3. 2. Opava: 14. 11. 2005 Dne 14.11.2005 bylo uskutečněno druhé školení v rámci projektu „EU do škol“. Dvacet učitelů z různých typů středních škol přijelo na Střední zemědělsko-technickou školu 13

v Opavě, kde Mgr. et Mgr. Vít Dočkal spolu s Mgr. Petrem Kaniokem vedli celodenní interaktivní kurz o EU. Jak vyplynulo z úvodní diskusní části, jak učitelé, tak žáci mají v rámci opavského regionu největší zájem o aktuální medializované problémy, jako např. schvalování evropského rozpočtu, nové rozšiřování EU o Turecko, Rumunsko a Bulharsko či zda je rychlé přijetí Euro pro ČR výhodné. Argumentační linie je určována především informacemi, které jak učitelé, tak studenti získávají z masových médií. Často tedy schází nezávislé a provázanější informace, učitelé zároveň připustili, že informací je dostatek, hlavním problémem je ovšem orientace a výběr relevantních zdrojů. Před obědem se uskutečnil blok o vzdělávání v EU. Překvapivým a z hlediska dopadu evropské integrace pozitivním zjištěním byl fakt, že většina učitelů měla již zkušenost s programy Evropské komise na podporu učitelské a studentské mobility. Tyto programy hodnotili učitelé vesměs pozitivně. Jako handicap však učitelé vnímali nezájem západoevropských zahraničních škol o kooperaci se školami v malých českých či moravských obcích. Z hlediska cílové skupiny přitom jde o palčivý problém – Opavsko totiž nedisponuje městem či lokací podobné atraktivity, jako je například Praha či Brno. Zájem o spolupráci (výměny, návštěvy) přitom v regionu zjevně je. Při diskusi o obsahu hodin, které jsou věnovány EU, vyplynulo, že studenty na EU zajímá především možnost pracovní mobility. Tento fakt souvisí se skutečností, že řada zúčastněných učitelů působí na odborných středních školách (učiliště, střední průmyslové školy). Poptávka po hlubších a abstraktnějších informacích je z hlediska žáků v zásadě nízká – například v souvislosti s institucemi či konkrétními politikami. Učí-li tedy učitelé opavského regionu evropskou integraci, pak především z historické perspektivy. Zároveň ale připouští, že bez znalosti výkonu politiky v EU je tato výuka neúplná a může vést ke zkratkovitým závěrům. Posledním obsahem dopolední části byl kvíz, jehož přínos lze vidět jak v aktuálním oživení publika, tak v možné inspiraci. Účastníci školení ocenili, že poměrně zábavnou formou lze přesně sdělit relativně faktografické údaje. Odpolední blok školení byl věnován podrobným přednáškám o dějinách evropské integrace, institucionální struktuře a politikách EU. V souvislosti s politikami byl zájem převážně o praktické příklady a aplikaci na prostředí ČR. Totéž lze říct také o institucích. Oba přednášející své hodiny vedli interaktivně – pokoušeli se zapojit posluchače. V zásadě lze konstatovat, že model stručného popsání například institucí v souvislostech je schůdný a zajímavý a byl by podle mínění účastníků přenosný také do pedagogické praxe.

14

3. 3. Brno: 24. 11. 2005 Na čtyřiačtyřicet učitelů z nejrůznějších středních škol jihomoravského regionu i ze Střední Moravy se sešlo 24. listopadu v jedněch z nejkrásnějších brněnských prostor Domu pánů z Kunštátu, kde proběhlo třetí školení v rámci projektu „EU do škol“. Náročný celodenní kurs zde vedla vedoucí Katedry mezinárodních vztahů a evropských studií FSS MU v Brně a přední odbornice na EU PhDr. Markéta Pitrová, Ph.D. spolu s Mgr. Zdeňkem Sychrou, asistentem z téhož výzkumného pracoviště. Podobně jako na předchozích školeních se dosavadní znalost účastníků o EU jevila spíše jako roztříštěná a útržkovitá. Přednášející byli poměrně překvapeni zjištěním, že mezi zdroji svých informací k EU učitelé velmi málo uváděli některý ze tří klíčových internetových serverů – ať již portál Evropské unie (www.eu.int), vládní informační server Euroskop (www.euroskop.cz), nebo stránky zastoupení Evropské komise v České republice (http://www.evropska-unie.cz). Jisté omezení v přípravě kladli účastníci za vinu skutečnosti, že Evropská unie je ve školních osnovách průřezovým tématem, jemuž by měla být věnována část mnoha předmětů (ZSV, dějepis, zeměpis, jazyky,…), ale nikoliv samostatnou učební otázkou. Mezi oblastmi, o něž účastníci kursu jevili zájem, se objevila např. metodika rozšiřování EU, praktické otázky typu diskrepance přítomnosti ČR v EU, ale nepřítomnosti v Schengenském prostoru, termín přijetí Euro a podobně. Nejvíce otázek se však týkalo evropské ústavní smlouvy. Diskuse se strhla i o důvodech, proč je Česká republika součástí Evropské unie, přičemž většina účastníků považovala za hlavní důvod finanční hledisko. V otázkách nejpalčivěji se týkajících výkonu učitelského povolání – tedy způsobu přiblížení Evropské unie studentům středních škol – panovalo mezi učiteli přesvědčení, že neuchopitelnost dané látky je třeba přiblížit prostřednictvím konkrétních příkladů a námětů. Přednášející proti takovému postoji argumentovali oblastmi méně známými, ale o to více přitažlivými, jako je například soubor evropského práva, nakonec se však ukázalo, že podstata odlišného postoje se skrývá mnohem hlouběji: zatímco učitelé byli přesvědčeni, že jediná užitečná znalost EU pro studenta je ta, která mu umožní sehnat si lépe placenou práci v zahraničí, přednášející vycházeli z postoje, že studenti se ve chvíli ukončení středoškolského vzdělání stávají zároveň i voliči, kteří musejí mít dostatečně kvalitní informace, aby mohli fundovaně rozhodovat v otázkách, kterým směrem se má vývoj EU ubírat. Jedním z dokladů tohoto postoje, kterého si učitelé všimli, je odmítnutí evropské ústavní smlouvy Francouzi přes to, že současný návrh poskytoval Francii více hlasů, a tedy posiloval její rozhodovací pravomoc.

15

V bloku věnovaném vzdělávání v EU se ukázalo, že evropských programů mobility přítomní účastníci na „vlastní kůži“ vyzkoušeli minimum. Programy Sokrates, Erasmus či Leonardo nepatřily k obecně známým; dokonce ani možnosti středoškolských výměnných programů byly pro řadu frekventantů novinkou. Jazykoví učitelé však již znali program PAS pro Evropu, který lze realizovat v rámci jazykového vzdělávání. Zcela novou informací však pro ně byla adresa serveru PLOTEUS, poskytujícího informace o možnostech studijních pobytů v rámci Evropské unie (http://europa.eu.int/ploteus/portal/home.jsp) Co se týče učitelů dějepisu, je možno konstatovat, že se zájem upíral na novější aspekty vývoje evropské integrace; Evropa před ESUO rozhodně nebyla hlavním tématem jejich otázek. Značnou diskusi stimulovala problematika Ústavní smlouvy. Jisté rozhořčení v nich vyvolávala skutečnost, že dokument, o jehož přijetí měli nebo i budou muset rozhodovat, je jim blíže zcela neznámý. Vzhledem k různorodosti škol, ze kterých jednotliví účastníci kursu pocházeli, bylo občas náročné nalézt styčné body zájmu a oblasti znalostí, které by byly vhodným tématem k diskusi. K částečné pasivitě publika přispěl i značný počet posluchačů. Samotní účastníci kursu ocenili především velmi vysokou odbornou úroveň předaných informací a nevšední pohled na EU, tak odlišný od běžných vzorců a zkreslení podávaných médii. Současně hodnotili kurs jako velmi náročný (jak z hlediska časového, tak z hlediska udržení koncentrace), na čemž se shodli s přednášejícími. Účastníci kursu si rovněž vážili materiálů, které díky své účasti na kursu získali. 3. 4. Znojmo: 1. 12. 2005 Dvacet vyučujících nejen z různých středních škol a gymnázií, ale i ze základních škol, se zúčastnilo čtvrtého semináře s názvem „Jak funguje EU?“, který proběhl 1. prosince 2005 ve Znojmě. V příjemných podkrovních prostorách Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových je celý den školili PhDr. Markéta Pitrová, PhD., vedoucí Katedry mezinárodních vztahů a evropských studií FSS MU, a Mgr. et Mgr. Vít Dočkal, odborný pracovník Mezinárodního politologického ústavu. Účastníci semináře ocenili především skutečnost, že přednášející zavítali i do méně frekventovaného regionu, který je značně vzdálen většině informačních kanálů. Zemědělské zaměření regionu se projevilo v otázkách, které účastníci semináře nejčastěji kladli: zajímali se o strukturální fondy, přímé dotace do zemědělství či do školství. Během výkladu zpozorněli ve chvílích, kdy byla představena institucionální struktura Evropské unie či návrh ústavní smlouvy. Přednášejícím dali najevo, že dostupné informace k ústavní smlouvě jsou velmi

16

kusé a pro předpoklad, že by měli o tomto dokumentu rozhodovat v referendu, naprosto nedostačující. V bloku týkajícím se studijních možností v rámci mobilitních programů Evropské unie se ukázalo, že někteří z posluchačů aktivně využívají družby. Většina z nich se těmto programům však nevěnuje – např. i zkusili takový program na své škole zavést, ale setkal se s nezájmem. Negativně hodnotili značnou časovou zátěž, které na ně příprava programu (a s ním spojená papírová práce) klade. Dosavadní metodika výuky problematiky Evropské unie na školách se podle zjištění přednášejících vine především po geografické linii. Některý z účastníků uvedl jako úspěšný příklad evropský den, kdy skupinky žáků měly představovat jednotlivé evropské země, např. formou ochutnávek národních jídel (pečené špagety) a podobně. Proto posluchači kursu velmi ocenili odlišný pohled, který jim seminář nabídl – zejména zaměření na institucionální strukturu Evropské unie. Z diskuse vyplynulo, že díky novým znalostem pro ně bude zároveň snadnější orientovat se v záplavě informací, které se na ně každý den hrnou z médií a bez hlubší znalosti pozadí těchto jevů se jen velmi těžko hodnotí. Přednášející velmi ocenili iniciativu jednoho z gymnázií, které se rozhodlo zavést model jedné maturitní otázky z tématu Evropské unie. Tuto otázku zařadilo gymnázium do sylabu jazykových maturit, samotné zkoušení tedy probíhá v cizím jazyce. Vztah svých žáků k Evropské unii vyučující popsali jako chladný, s minimem zájmu a minimem informací. Pokud mládež o něco projevila trochu zájmu, pak se jednalo o otázky pracovního trhu či vlivu EU na podnikatelský sektor, stejně jako podnikatelské možnosti v rámci EU. I v těchto oblastech, stejně jako v ostatních týkajících se Evropské unie, se však znalosti žáků jeví jako velmi povrchní. Ve specializovaných odpoledních modulech semináře se s největším zájmem setkala část zaměřená na jednotlivé politiky Evropské unie. Na závěr celého přednáškového dne frekventanti ocenili odbornou úroveň výkladu, připravenost lektorů, a především jejich schopnost udržet pozornost posluchačů až do večerních hodin pomocí interaktivního přístupu a aktivních pobídek k diskusi. Vážili si rovněž materiálů, které díky účasti na kurzu získali a mohou je využít ve své vlastní výuce, neboť dostupné zdroje jsou buď zastaralé a složité (literatura), nebo příliš rozsáhlé a neutříbené (internet). 3. 5. Břeclav: 5. 12. 2005 V lehce intimní atmosféře probíhal předposlední školicí seminář „Jak funguje EU?“, který připravili v rámci projektu „EU do škol“ Mezinárodní politologický ústav a sdružení 17

Jagello 2000. Nižší počet účastníků však rozhodně neuškodil kvalitě semináře – posluchači měli naopak možnost položit přednášejícím Mgr. Petrovi Kaniokovi a Mgr. et Mgr. Vítovi Dočkalovi více otázek. Ty se týkaly např. vhodných informačních zdrojů, ze kterých lze čerpat podklady pro výuku EU na školách. Posluchači konstatovali, že chybí jednoduchá, ucelená a přehledná učebnice, že aktuální informace jsou velmi špatně dostupné a navíc velmi rychle zastarávají. Dostupnost informací je problémem zejména v menších městech, jakými jsou např. Přelouč nebo Uherské Hradiště – většina kampaní se soustředí na velká spádová města, jako je Brno, Olomouc a především Praha. Dostanou-li se středoškolští učitelé proto k nějakým materiálům, bývají zklamáni jejich různorodostí a roztříštěností, je tedy problém vybrat ty relevantní. Vyjádřili nespokojenost s oficiálními informačními brožurami, které jsou sice moc hezké na pohled, ale informační hodnotou velmi mělké. Neobjasňují souvislosti, kloužou pouze po povrchu věcí, a připomínají proto spíše propagandistické letáky než informační materiály. Z těchto důvodů proto všichni učitelé při výuce přistupují k tématu Evropské unie z historického hlediska, sami si však uvědomují, že tento přístup není dostatečný, a navíc ani pro žáky není příliš přitažlivý. K omezení se na tento pohled je však nutí i fakt, že institucím a politikám EU málo kdo rozumí, problematika je natolik široká a provázaná, že je obtížné se v ní orientovat; navíc schází jakákoliv metodika k tomto tématu. Vzhledem ke značně různorodé časové dotaci, která je problematické EU na školách věnována (od dvou až po šest nebo sedm výukových hodin) jsou skeptičtí k perspektivě jednotného systému, podle kterého by se měli řídit. Optimističtější postoj však posluchači vyjevili v bloku, který se věnoval studijních možností v Evropské unii. Takřka všichni zúčastnění využívají programu Sokrates a jsou s ním spokojeni. Uvítali by však, kdyby se snížila míra administrativní činnosti s ním spojené, a to i z toho důvodu, že na veškeré „papírování“ musejí vyhradit svůj volný čas. Bez ohledu na úspěch těchto programů však žáci zůstávají k tématu Evropské unie bez zájmu a ve značné pasivitě. Způsobuje to především nulová motivace, která by je nutila ke zvyšování svých znalostí – jediný důvod, proč Evropskou unii skutečně potřebují, je strach z možných otázek u přijímacích zkoušek na vysoké školy. Velmi negativní postoje zaznamenali přednášející v otázce evropské ústavy: v případě, že by se v nejbližší době konalo referendum, by ze všech přítomných pouze jeden jediný člověk šel hlasovat. Ostatní se cítili nedostatečně informovaní k tomu, aby mohli rozhodovat o takové věci. Informace k návrhu evropské ústavní smlouvy jsou podle nich nedostatečné, útržkovité a špatně distribuované.

18

3. 6. Ostrava: 15. 12. 2005 Poslední školení ze vzdělávací série, kterou pro učitele středních škol připravili v rámci projektu „EU do škol“ pracovníci Mezinárodního politologického ústavu Masarykovy univerzity v Brně ve spolupráci s odborníky z Katedry mezinárodních vztahů a evropských studií z Fakulty sociálních studií téže univerzity, se uskutečnilo 15. prosince v Ostravě. O důstojnou tečku po pěti předchozích seminářích se postaralo 36 učitelů z nejrůznějších škol celého ostravského regionu, od gymnázií, přes průmyslové školy, odborné střední školy a učiliště až po základní školy. Skutečnost, že přednášející Mgr. Petr Kaniok a Mgr. et Mgr. Vít Dočkal byli mladší než všichni posluchači, zpočátku vedla k jisté nedůvěře ze strany publika, která téměř znemožňovala diskusi. Po prvním informačním bloku a přestávce se však atmosféra uvolnila a zbytek semináře se nesl na velmi polemické rovině; počáteční pasivitu si účastníci bohatě vynahradili odpoledne. Množství otázek dokonce donutilo přednášející mírně ztenčit obsah specializovaných bloků, díky čemuž se však mohli podrobně věnovat problémům, jež jednotlivé účastníky skutečně zajímaly. Nejčastější otázky směřovaly k mediálně známým problémům evropské integrace. Ve věci přistoupení Turecka k EU vyjadřovala většina publika jistou skepsi a obavu z rozmělnění společného základu, na kterém celá myšlenka evropské integrace stojí. Velkým tématem diskuse byl rovněž návrh evropské ústavy: jelikož učitelé cítí značné informační vakuum, snažili se načerpat co nejvíce informací, dokud k tomu měli příležitost. Uvítali by hodnotnou informační (tedy nikoliv přesvědčovací) kampaň, která by poskytla letmý, ale výstižný vhled do zásadních principů, které návrh ústavy pro Evropu nabízí. V závěru celého přednáškového dne došlo i na evropský rozpočet, k jehož schválení se právě schylovalo a byl proto častým tématem zpráv a komentářů v médiích. Příjemným zjištěním pro oba přednášející byla skutečnost, že prakticky všichni učitelé participují či participovali na vzdělávacích programech Evropské unie, především Sokrates a Leonardo. Na rozdíl od jiných škol se neomezují na výměny žáků, ale často uskutečňují i výměny samotných učitelů (např. s Finskem a Velkou Británií). Forma výměnných pobytů, která je založena na ubytovávání v domácnostech, pak umožňuje vznik neformálních vazeb, jež dále podporují komunikaci a přátelské vazby mezi jednotlivými národy. Učitelé si oba programy EU chválili. Nicméně, vztah žáků k EU má i svoji stinnou stránku, která se projevuje především nezájmem. Učitelé spatřují jediné dva důvody, ze kterých je EU středem zájmu jednotlivých žáků: prvním jsou již zmíněné výměnné pobyty, a druhým pak otázky v přijímacích testech na 19

vysoké školy. Nejedná-li se o tyto dva případy, nejeví žáci sebemenší zájem o Evropskou unii a témata s ní spojená. K tomuto jejich postoji podle učitelů nahrává i fakt, že učivo spojené s Evropskou unií je velmi abstraktní a příliš vzdálené praktickým otázkám. Uvítali by více příležitostí, kdy by mohli ukázat praktický dopad činnosti evropských institucí či evropské integrace spíše než se soustředit na obecná pravidla, na kterých je EU založena. Tento požadavek byl zřetelný především na straně učitelů odborných škol, pro které má význam je ten konkrétní segment evropské integrace, který se jejich oboru bezprostředně týká. Podobně jako řada jiných učitelů na předchozích školeních vyjádřili i účastníci tohoto kursu zájem o jasný a zřetelný sylabus, který by jim usnadnil orientaci v celém tématu a přípravu jednotlivých hodit. Jelikož v současné době je evropská integrace vyučována v různých předmětech z různých hledisek (dějepis, zeměpis, základy společenských věd,…), bylo by žádoucí vytvořit např. půlroční kurs, který by všechny poznatky vhodným způsobem syntetizoval a zároveň pokryl ty oblasti evropské integrace, které do ostatních předmětů nespadají.

20