VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE FAKULTA MANAGEMENTU V JINDŘICHOVĚ HRADCI INSTITUT MANAGEMENTU ZDRAVOTNICKÝCH SLUŢEB
PRŮZKUM INFORMOVANOSTI OBČANŮ ČR O HIV VIRU
Autor bakalářské práce: Tereza Milfaitová Vedoucí bakalářské práce: Ing. Ondřej Lešetický Rok obhajoby: 2012
Čestné prohlášení Prohlašuji, ţe bakalářskou práci na téma „Průzkum informovanosti občanů ČR o HIV viru“ jsem vypracovala samostatně a veškerou pouţitou literaturu a další prameny jsem řádně označila a uvedla v přiloţeném seznamu.
Ve Světlé nad Sázavou dne 19. dubna 2012
Tereza Milfaitová
Poděkování Především bych chtěla poděkovat Ing. Ondřeji Lešetickému za odborné vedení mé práce. Můj další dík patří všem respondentům, kteří mi ochotně vyplnili dotazník a umoţnili mi tak uskutečnit průzkum, kterým se v práci zabývám.
Anotace Virus HIV je v České republice znám uţ od roku 1986 a od té doby se jím jiţ nakazilo několik tisíc osob. Doposud však nebyly vyvinuty léky, které by dokázaly infekci HIV zcela vyléčit. Z tohoto důvodu patří HIV mezi nejobávanější pohlavní nemoci. Problematika HIV/AIDS je neustále řešena a to zejména na počátku kaţdého roku, kdy Státní zdravotní ústav zveřejňuje statistiky o této nemoci a pacientech, kteří jsou HIV virem nakaţeni. Šíření této zákeřné infekce se nedá zastavit, ale dá se určitě zpomalit účinnými preventivními programy s důrazem na zodpovědné sexuální chování. Ve své práci chci proto prozkoumat informovanost občanů ČR o této infekci a zjistit jejich sexuální zodpovědnost, která má na šíření infekce bezesporu vliv.
Klíčová slova AIDS, HIV, informovanost, postoje, sexuální chování
Abstract First references of HIV virus in the Czech Republic are dated with the year 1986 and thousands of people have been infected since then. However, medication for complete recuperation have not been invented yet. This is the reason why the HIV virus belongs to the most feared venereal diseases. The issue of HIV/AIDS is being constantly discussed, especially at the beginning of each year when the statistics of this disease are published by the National Health Institute of the Czech Republic. The spreading of this disease cannot be stopped but it can certainly be slowed by effective preventive programs with an emphasis on sexual responsibility. Therefore, the aim of my work is to explore awareness of the Czech inhabitants about this disease and to find out their own sexual responsibility, which certainly has a big influence on spreading this infection.
Key words AIDS, HIV, awareness, attitudes, sexual behavior
Obsah Úvod ....................................................................................................................................................... 1 I.
Obecné informace o HIV a AIDS .................................................................................................... 3 I. 1.
Imunitní systém ..................................................................................................................... 3
I. 2.
Virus HIV ................................................................................................................................ 4
I. 2.1.
Historie a první výskyt HIV ............................................................................................... 4
I. 2.2.
Přenos HIV ........................................................................................................................ 5
I. 2.3.
Klinický obraz.................................................................................................................... 6
I. 3.
Nemoc AIDS ........................................................................................................................... 7
I. 4.
Technika léčby ....................................................................................................................... 8
II.
Výskyt viru HIV a nemoci AIDS v ČR v letech 1986 až 2011 .......................................................... 9
II. 1.
Souhrnná situace ................................................................................................................... 9
II. 2.
Výskyt podle pohlaví ........................................................................................................... 10
II. 3.
Rozložení podle krajů .......................................................................................................... 11
II. 4.
Rozdělení podle způsobu přenosu ...................................................................................... 12
III.
HIV/AIDS ve světě ....................................................................................................................... 13
III. 1. IV.
HIV/AIDS z regionálního hlediska ........................................................................................ 13
Prevence HIV infekce .................................................................................................................. 14
IV. 1.
Složky prevence a aktivity v boji proti HIV/AIDS ................................................................. 15
IV. 2.
Preventivní programy .......................................................................................................... 16
IV. 2.1.
Programy pro širokou veřejnost..................................................................................... 17
IV. 2.2.
Programy pro mladé a dospívající .................................................................................. 17
IV. 2.3.
Programy pro rizikové skupiny ....................................................................................... 18
IV. 3. V.
Financování boje proti HIV/AIDS v České republice.................................................................... 19 V. 1.1.
VI.
Strategie v prevenci HIV ...................................................................................................... 18
Počet nově HIV pozitivních a výše státní dotace MZ ČR ................................................ 20
Výzkumná část ............................................................................................................................ 22
VI. 1.
Metodika výzkumu .............................................................................................................. 22
VI. 2.
Výzkumný vzorek ................................................................................................................. 22
VI. 3.
Cíle výzkumu a hypotézy ..................................................................................................... 23
VI. 4.
Prezentace výsledků a vyhodnocení dat ............................................................................. 24
Závěr ..................................................................................................................................................... 38 Zdroje .................................................................................................................................................... 40
Internetové zdroje ................................................................................................................................. 40 Seznam grafů ......................................................................................................................................... 41 Seznam tabulek ..................................................................................................................................... 42
Úvod Jako téma mé bakalářské práce jsem si zvolila problematiku HIV/AIDS, která je stále aktuální a zároveň je neustále řešena a to zejména na počátku kaţdého roku, kdy Státní zdravotní ústav zveřejňuje statistiky o této nemoci a pacientech, kteří jsou HIV virem nakaţeni. Kaţdým rokem se počet nově infikovaných zvyšuje, a i přesto se lidé necítí bezprostředně ohroţeni a často se vystavují riziku nákazy, které je zapříčiněno jejich nezodpovědným chováním. Kaţdý člověk by se měl chovat zodpovědně, a to zejména v sexuální oblasti, jelikoţ přenos pohlavním stykem patří mezi nejčastější způsoby přenosu infekce HIV. Sexuální zodpovědnost by se dala charakterizovat třemi zásadami – pouţívat prezervativ, znát svého sexuálního partnera a být věrný. Sexualita je přirozenou součástí lidského ţivota a mělo by se o ní otevřeně hovořit, protoţe i v této oblasti ţivota přetrvává několik mýtů, kterých je třeba se vyvarovat, pokud má být prevence viru HIV opravdu účinná. V teoretické části mé práce jsem se zaměřila na charakteristiku tohoto onemocnění, a to především na historii výskytu infekce, obecné informace a techniku léčby. Dále jsem zde shrnula komplexní situaci v České republice v letech 1986 – 2011 a stručně popsala situaci ve světě. Další část se zabývá prevencí a preventivními programy, jelikoţ hlavně díky této aktivitě, především neziskových organizací, se dostává problematika HIV do povědomí jedinců. K vypracování jsem pouţila převáţně odbornou literaturu, která na tento problém nahlíţí z medicínského hlediska. Rovněţ jsem čerpala z informací, které poskytuje Státní zdravotní ústav, Česká společnost AIDS pomoc a Národní program boje proti AIDS v České republice - tedy organizace, které se touto nemocí zabývají a předávají své informace široké veřejnosti nebo právě lidem, nakaţeným HIV virem. V praktické části jsem se zaměřila na průzkum informovanosti o HIV infekci a sexuálního chování občanů ČR. Data a informace byly získány prostřednictvím dotazníkového šetření. Dotazník byl anonymní a byl poskytnut k vyplnění vzorku 300 náhodně zvolených lidí, především ve věkové kategorii 19 – 40 let, která je podle statistických údajů nejohroţenější věkovou skupinou. Otázky byly zaměřené na obecné informace ohledně HIV infekce, na prevenci a preventivní programy a rovněţ na sexuální chování respondentů. Cílem mé bakalářské práce je zhodnocení informovanosti o infekčním onemocnění HIV/AIDS a rovněţ zhodnocení sexuální zodpovědnosti a chování občanů ČR se zaměřením na výše zmíněnou věkovou kategorii. Dle mého názoru jsou mravy dnešní doby, zejména STRÁNKA
1
v oblasti sexuálního ţivota, natolik uvolněné, ţe by mělo být pouţití prezervativu při pohlavním styku, jako jediné účinné metody zabránění přenosu infekce, nutností. Ve svém okolí však vidím naprostý opak. Čím dál více lidí dává přednost hormonální antikoncepci a prezervativ odsouvá do pozadí. Proto se pokusím zjistit, zda je opravdu pouţití HA mnohem častější neţ pouţití prezervativu při pohlavním styku a jestli tomu opravdu tak je, tak z jakého důvodu. Pomocí analýzy informací a dat, které jsem prostřednictvím dotazníku získala, se v závěru této práce se pokusím zhodnotit sexuální chování občanů ČR.
STRÁNKA
2
I.
Obecné informace o HIV a AIDS
I. 1.
Imunitní systém
„Imunitní
systém
patří
k základním
homeostatickým
mechanismům
organismu.
Jeho funkcí je udrţování integrity organismu tím, ţe rozpoznává „škodlivé“ od „neškodného“, a chrání tak organismus proti škodlivinám zevního i vnějšího původu. Tato funkce se projevuje jako:
Obranyschopnost – imunitní systém rozpoznává vnější škodliviny a chrání organismus proti patogenním mikroorganismům a jejich toxickým produktům
Autotolerance – imunitní systém rozpoznává vlastní tkáně organismu a udrţuje toleranci vůči nim
Imunitní dohled – imunitní systém rozpoznává vnitřní škodliviny, tj. průběţně odstraňuje
staré,
poškozené
a
některé
změněné
(mutované)
buňky.“
(Hořejší, Bartůňková, 2009, str. 23)
Imunita obsahuje dva hlavní typy krevních buněk, červené krvinky (které transportují v těle kyslík) a bílé krvinky (které tvoří náš imunitní systém). Bílé krvinky mají za úkol ničit všechny viry vyskytující se v lidském organismu a také buňky, které jsou jiţ nakaţené. Jakmile lidský organismus vir v těle rozpozná, začne produkovat zvláštní druh proteinu, tzv. „protilátky“. Tato protilátka pomáhá zastavit šíření virů v lidském těle, ničí je a rovněţ stimuluje tvorbu nových a zdravých buněk. Organismu můţe však trvat aţ několik dní, týdnů ale i měsíců, neţ si vytvoří potřebné protilátky k boji proti dané infekci. To dává viru prostor k ţivotu a jeho dalšímu šíření. (Hlavatý, 2006) Některé protilátky zůstávají v lidském organismu pro případ opětovného navrácení dané nemoci, kdy jsou schopny vir zničit před jeho rozšířením, a proto se vůči takovým infekcím stáváme imunní. Protilátky jsou však tvořeny pro kaţdou infekci zvlášť, budeme-li nakaţeni virem, který náš organismus nezná, začne produkovat protilátky nové. Vůči HIV se však
STRÁNKA
3
člověk stát imunní nemůţe a to kvůli způsobu, jakým ničí imunitní systém. (http://www.aidspomoc.cz/ca_imunitni_system.htm, dne 13. 3. 2012)
I. 2.
Virus HIV
HIV je virus způsobující selhání lidského imunitního systému. Název tohoto viru je zkratka anglického názvu Human Immunodeficiency Virus. Human, jelikoţ tento vir můţe napadnout pouze lidský organizmus. I přestoţe podobné infekce můţeme nalézt i u ţivočichů, pro člověka nejsou ohroţující. Immunodeficiency, protoţe způsobuje nedostatek v imunitním systému a tím způsobuje jeho oslabení. Oslabený člověk se stává více náchylným k nemocem, se kterými by si jeho imunitní systém v normálním stavu poradil. Virus, poněvadţ potřebuje lidský organismus ke svému rozmnoţování. (Hlavatý, 2006) „HIV napadá určitý typ bílých krvinek, známé jako pomocné T buňky nebo buňky CD4. Tyto buňky koordinují imunitní odpověď organizmu na infekci. Mají za úkol rozpoznat zdroj infekce a stimulovat (povzbudit) produkci odpovídajících protilátek. Infikováním a nakonec zničením buněk CD4 získá HIV kontrolu nad imunitním systémem organizmu. Infikované buňky se pak jiţ nechovají tak, jak by měly – místo toho, aby bojovaly s nemocí, ji naopak rozšiřují. Infikované buňky CD4 šíří kopie viru. HIV postupně ničí schopnost imunitního systému reagovat. Popřípadě se imunitní systém tak zničí, ţe organizmus není schopen bojovat nejen proti HIV, ale proti jakékoliv jiné infekci.“ (Hlavatý, 2006, str. 20-21) „Časem bude mít HIV pozitivní člověk čím dál více kopií HIV a zároveň čím dál méně buněk CD4. HIV negativní člověk má v průměru 500 aţ 1500 CD4 buněk v jednom mililitru krve. HIV pozitivní člověk v pokročilém stádiu infekce jich má mně neţ 200. Jinými slovy, HIV je schopen zničit téměř 90% CD4 buněk v lidské krvi.“ (Hlavatý, 2008, str. 13-14) I. 2.1.
Historie a první výskyt HIV
„V roce 1981 popsal newyorský dermatolog Friedman-Kien u dvou mladých dosud zdravých muţů koţní nádor, Kaposiho sarkom, který dosud v této věkové skupině nebyl diagnostikován. V témţe roce Gottlieb prokázal u pěti mladých muţů v Los Angeles pneumocystovou pneumonii provázenou závaţnou deplecí CD4+ T-buněk. Záhy další lékaři pozorovali mezi mladými dosud zdravými homosexuálními muţi neobvyklé případy vzácných oportunních infekcí a nádorů. U všech těchto muţů byl prokázán výrazný pokles CD4+ T-buněk. Nejprve se soudilo, ţe tento syndrom získané imunitní nedostatečnosti STRÁNKA
4
je v souvislosti se specifickým chováním gayů. Později však bylo onemocnění také pozorováno u hemofiliků, dětí a sexuálních partnerů infikovaných osob.“ (Beneš, 2009, str. 148) V následujících letech z epidemiologických bádání a výzkumů vyšlo najevo, ţe se jedná o nové infekční onemocnění, které se přenáší sexuální cestou a krví. „V letech 1983-1984 podaly tři výzkumné týmy (Paříţ, San Francisco a Bethseda) epidemiologické i virologické důkazy o tom, ţe příčinou AIDS je virus, který byl v roce 1986 pojmenován HIV. V téţe roce byl identifikován u jedinců ze západní Afriky příbuzný virus HIV-2, u kterého jsou cesty přenosu stejné, častější je ale heterosexuální přenos a progrese do rozvinutého stadia AIDS je pomalejší.“ (Beneš, 2009, str. 148) I. 2.2.
Přenos HIV
Od ostatních virů, které se snadno přenášejí pouhým vzduchem a vdechnutím, je přenos HIV specifický a je mnohem těţší se jím nakazit, jelikoţ přeţívá pouze v tělních tekutinách jako je krev, preejakulát, sperma, poševní sekret, mateřské mléko nebo sliny. K přenosu dochází tehdy, dojde-li ke kontaktu těchto tekutin se sliznicí jiných osob. (Hlavatý, 2006) Jeden z nejčastějších a nejpravděpodobnějších způsobu přenosu infekce je přenos sexuální. Vstupní branou infekce je zde sliznice konečníku nebo pohlavního ústrojí. Rizikovým faktorem jsou všechna poranění sliznice, která vznikají ať uţ při pohlavních chorobách či přímo při pohlavním aktu. Riziko přenosu z muţe na ţenu je daleko vyšší neţ ze ţeny na muţe. Nejvíce rizikový je anální styk, jelikoţ sliznice konečníku není tak mechanicky odolná, nezapomínáme však ani na orální styk. (Beneš, 2009) K přenosu krví dochází při podání infikovaných transfuzí či krevních derivátů (nepatrné riziko zde vzniká tzv. okénkem mezi expozicí viru a sérokonverzí, tj. 15-20 denní interval, kdy u infikovaného nelze tuto infekci prokázat ţádným způsobem), při pouţívání nedostatečně sterilizovaných nástrojů nebo při transplantacích. Značným rizikovým faktorem je také sdílení injekčních jehel, stříkaček či roztoků drogy u narkomanů. (Beneš, 2009) K vertikálnímu přenosu neboli přenosu z matky na dítě můţe dojít v průběhu těhotenství přes placentu anebo aţ při samotném porodu. U HIV pozitivní matky je pravděpodobnost, ţe se její dítě nakazí 20 – 30% (při léčebné terapii se toto riziko sniţuje na 8%). Po porodu
STRÁNKA
5
je pro dítě rizikovým faktorem kojení, proto se ve vyspělých zemích matkám doporučuje nekojit. (http://www.aids-pomoc.cz/ca_prenos_hiv.htm, dne 14. 3. 2012) I. 2.3.
Klinický obraz
Od proniknutí viru do organismu uběhne několik let do plně rozvinutého stadia AIDS. Během této doby se objevují příznaky v podobě jiných nemocí či infekcí, které jsou typické pro jednotlivá stadia HIV. Průběh HIV je členěn do třech stadií označených jako A (asymptomatické stadium), B (časné symptomatické stadium) a C (pozdní symptomatické stadium neboli stadium AIDS). Při zařazení do určitého stadia není moţný návrat k niţšímu stadiu při zlepšení klinického stavu. (Beneš, 2009)
Stadium A (asymptomatické stadium) – v rozmezí 6 dnů aţ 12 týdnů se u 50 % aţ 90% infikovaných jedinců objeví příznaky typické pro chřipku či mononukleózu, jde o tzv. akutní retrovirový syndrom, který je charakteristický pro toto stadium. Mezi příznaky tohoto syndromu patří zvětšené mízní uzliny na více místech po těle, horečka, zánět hltanu, vyráţka, bolest kloubů a svalů, úbytek hmotnosti a další. Jestliţe pacient v tomto stadiu onemocní běţnou sezónní chřipkou, můţe mu urychlit šíření infekce a zkrátit toto stadium. Existují i pacienti, kteří jsou v tomto stadiu zcela bez obtíţí.
Stadium B (časné symptomatické stadium) – V tomto stadiu se objevují charakteristické nemoci, které jsou označovány jako malé oportunní infekce. Mezi tyto infekce patří například průjmy, zánětlivá onemocnění kůţe a také plísňová onemocnění pochvy, hltanu a dutiny ústní. Typická je také koţní krvácející vyráţka či pásový opar. V tomto stadiu se obvykle započíná antiretrovirová terapie. Pokud není zahájena, dochází u pacientů k ještě větší ztrátě imunity, která způsobuje vznik větších oportunních infekcí a nádorů.
Stadium C (pozdní symptomatické stadium, AIDS) – Klinicky se toto stadium projevuje vznikem velkých oportunních infekcí a nádorů, rovněţ velkou ztrátou váhy a celkovým chátráním člověka a dysfunkcí mozku. Toto stadium trvá zhruba 1 – 4 roky, ale tento interval je opravdu orientační.
I při důsledné terapii spojené s léčbou oportunních infekcí, dochází během několika let k vyčerpání organismu a pacient umírá. Někdy se tak stává i bez typických projevů některé STRÁNKA
6
z těchto
infekcí.
(Beneš,
2009;
http://www.aids-pomoc.cz/ca_priznaky_hiv.htm,
dne 14. 3. 2012) Dále je moţné členit stadia infekce podle počtu CD4 v krvi. Toto členění je podle US CDC (Centre for Disease Control) viz tabulka. Tabulka 1: Členění stádií infekce HIV podle US CDC podle počtu CD4 v krvi
(Zdroj: Kurz pro aktivisty, Collins a kolektiv autorů, 2004, str. 18)
Klinická stádia zde vyjadřují písmena A, B, C Počty CD4 číslice 1,2,3 *příznaky: kvasinkový syndrom v ústech nebo ve vagíně, horečka nad 38,5°C, průjem trvající déle neţ měsíc, cervikální abnormality nebo rakovina, zánětlivá onemocnění v oblasti pánve **infekce definující AIDS zahrnují nejváţnější infekce, např. zánět jícnu, pásový opar, různé druhy aktivních lymfomů, plicní TBC, Kaposiho sarkom, ztráta hmotnosti nad 10%. V USA i Evropě počet CD4 niţší jak 200 buněk/mm3 znamená diagnózu AIDS. (Collins a kol., 2004)
I. 3.
Nemoc AIDS
Virus HIV získává většinou převahu nad imunitním systémem v průměru do 10 – 15 let (konkrétní doba je však ovlivněna účinností léčby) a přerůstá v nemoc AIDS. To je nevyléčitelný stav, ohroţující člověka na ţivotě. Název pochází z anglického spojení Acquired Immuno Deficiency Syndrome a znamená syndrom získaného selhání imunity. Tento stav je typický velmi nízkým počtem buněk CD4 a je doprovázený charakteristickými infekcemi, nádory a syndromem chátrání či postiţení mozku. (Hlavatý, 2008) „Nemoci, které postihují lidi s AIDS, se často nazývají Oportunní infekce, tj. infekce, které za normálních okolností nejsou pro zdravého člověka nebezpečné. HIV oslabí STRÁNKA
7
imunitní systém a dává těmto infekcím příleţitost vyvolat závaţné onemocnění. Nejčastěji napadají plíce, mozek, oči, zaţívací trakt, ale i ostatní orgány. Nemocný můţe trpět vysilujícím úbytkem váhy, průjmy a různými nádory (např. Kaposiho sarkom), či stále častými lymfomy.“ (Hlavatý, 2008, str. 7)
I. 4.
Technika léčby
Léčba se HIV pozitivním nasazuje podle počtu CD4 lymfocytů v krvi. Normální počet těchto lymfocytů v krvi dospělých osob se pohybuje od 500 do 1500 buněk/mm3 krve. Při infekci virem HIV počet těchto lymfocytu klesá. Hodnoty jednotlivých měření se mohou lišit, i kdyţ se zdravotní stav pacienta nemění. Jednotlivým měřením není však přikládán přílišný význam, mnohem větší význam má dynamika počtu CD4 lymfocytů v krvi. Pokud dochází v průběhu několika měsíců k poklesu CD4, lékař můţe zahájit či doporučit změnu protivirové léčby, jejímţ vlivem by mělo dojít k růstu a následné stabilizaci těchto lymfocytů. „Dle zdravotnických směrnic je třeba u asymptomatických HIV pozitivních osob zahájit preventivní léčbu při poklesu CD4 lymfocytů pod 200. Někteří lékaři se rozhodují pro zahájení léčby dříve, jiţ při hodnotě 350. Střediska pro kontrolu nemocí a pro prevenci povaţují HIV pozitivní osoby s počtem pod 200 za nemocné AIDS bez ohledu na to, jestli trpí obtíţemi
nebo
ne.“
(http://www.labtestsonline.cz/tests/CD4.html?mode=print,
dne 16. 3. 2012) HIV pozitivním se nasazuje kombinovaná léčba. „Kombinovaná léčba je název pro 3 či více léků uţívaných k léčení infekce HIV. Také se uţívá termínu troj-kombinace nebo anglické zkratky HAART či ARVs. Tyto léky působí různým způsobem a zasahují HIV v různých fázích jeho ţivotního cyklu. Léčba je účinná u muţů, ţen i dětí bez ohledu na způsob získání infekce. Uţíváním léků předepsaným způsobem se výskyt HIV v těle sniţuje na malé mnoţství. To umoţňuje regeneraci imunitního systému a jeho posilování.“ (Collins, 2006, str. 3) Doposud bohuţel nebyly vyvinuty léky, které by dokázali infekci HIV zcela vyléčit.
STRÁNKA
8
II. Výskyt viru HIV a nemoci AIDS v ČR v letech 1986 až 2011 Veškeré statistiky, které Státní zdravotní ústav ČR vede, jsou od roku 1986, kdy je evidován první oficiální případ úmrtí na nemoc AIDS. V tomto roce rovněţ přibývá 26 osob
infikovaných
virem
HIV.
Do
statistických
údajů
zahrnujeme
občany
České republiky, ale i cizince s trvalým pobytem na území České republiky (tzv. residenty).
II. 1. Souhrnná situace Jak lze vidět v následujícím grafu, kaţdoročně v České republice přibývá osob infikovaných virem HIV i osob s diagnózou AIDS, coţ můţeme přisuzovat stále se zvyšujícímu rizikovému chování nebo také nízké informovanosti o této nemoci. Poprvé bylo AIDS diagnostikováno v roce 1986 (sledování začíná uţ od 1. 10. 1985), od té doby se počet infikovaných osob kaţdoročně zvyšuje. V absolutních číslech je ke konci roku 2011 evidováno 1675 osob HIV pozitivních a z toho 341 s diagnózou AIDS. Nezvykle velký nárůst ČR zaznamenala v roce 2010, kdy bylo zaznamenáno 180 nových případů HIV. Graf 1: Výskyt HIV/AIDS v České republice v období 1986 – 2011 (kumulativní údaje ke dni 31. 12. 2011)
Výskyt HIV/AIDS v ČR 1800
HIV; 1675
Počet infikovaných osob
1600 1400 1200 1000 800 600 400
z toho AIDS; 341
200 0
(Zdroj: Tisková zpráva 30. 1. 2012, Národní referenční laboratoř pro AIDS) STRÁNKA
9
V posledním roce, tj. v roce 2011 v České republice přibylo 153 případů HIV infekce, coţ je o 27 případů méně neţ v roce 2010. Tento počet (v roce 2010) zachycuje třetí nejvyšší roční záchyt ve sledování infekce HIV v ČR od roku 1985. V roce 2011, k niţšímu počtu zjištěných případů, ve srovnání s předcházejícím rokem 2010, přispěl niţší výskyt infekce u ţen, ale také i u heterosexuálních muţů. Pokles můţe být také zapříčiněn sniţováním počtu vyšetření,
prováděných
na
vlastní
ţádost,
jejichţ
počet
dlouhodobě
stoupá.
(Tisková zpráva Národní referenční laboratoře pro AIDS, 30. 1. 2012) Nutno podotknout, ţe statistiky jsou
tvořeny pouze z registrovaných případů
HIV pozitivních. Reálná data a výsledné hodnoty proto mohou být daleko vyšší, protoţe ne kaţdý o své infekci ví, jelikoţ příznaky nemoci se nemusí objevit řadu let.
II. 2. Výskyt podle pohlaví Z následujícího grafu je patrné, ţe za celé sledované období je vţdy mnohem větší podíl nově nakaţených muţů oproti ţenám. Můţeme to přisuzovat tomu, ţe muţů je v rizikových skupinách (zejména homosexuálové a narkomani) daleko více. Graf 2: HIV podle pohlaví v ČR, podíl ţen v jednotlivých letech
Poměr infikovaných žen a mužů 200 180 160 140 120 100 80 60 40 20 0 1986 1988 1990 1992 1994 1996 1998 2000 2002 2004 2006 2008 2010 ženy
muži
(Zdroj: Tisková zpráva 30. 1. 2012, Národní referenční laboratoř pro AIDS)
STRÁNKA 10
Mezi nově (tj. za rok 2011) infikovanými občany a cizinci s trvalým pobytem v ČR je 139 muţů (90,8 %) a 14 ţen (9,2 %). Pokračuje tak trend z předcházejících let, kdy se sniţuje podíl infikovaných ţen, coţ lze vidět z grafu. Co se týče věkových kategorií, tak průměrný věk nakaţených muţů je 33,9 s věkovým rozpětím od 17 do 63 let, u ţen je průměrný věk 34,6 let a rozpětí 20 aţ 60 let. (Tisková zpráva 30. 1. 2012, Národní referenční laboratoř pro AIDS)
II. 3. Rozložení podle krajů Jak lze vidět z následujícího grafu, nejvíce pozitivních registrovaných pacientů s HIV je v Praze, následuje kraj Středočeský, Jihomoravský a Moravskoslezský. Počty pacientů v jednotlivých krajích mají souvislost s počty lidí, které v jednotlivých krajích ţijí, ale také s tím, ţe se se zde ve větší míře nacházejí rizikové skupiny, ať uţ se jedná o homosexuály či narkomany. Dalším z důvodů je, ţe se v těchto krajích nacházejí státem zřízené organizace zabývající se problematikou HIV/AIDS, kde se lidé nakaţení tímto virem registrují. Graf 3: HIV infekce v ČR podle kraje bydliště v době první diagnózy HIV Liberecký Královehra… Pardubický Moravskos… Olomoucký Zlínský Jihomoravs…
Počet HIV pozitiv ních
Vysočina Jihočeský Plzeňský Karlovarský Středočeský Praha 0
200
400
600
800
1000
(Zdroj: Tisková zpráva 30. 1. 2012, Národní referenční laboratoř pro AIDS) Ze 153 nových registrovaných HIV pozitivních v roce 2011 téměř polovina uvádí bydliště v Praze (49,7 %), dále je zastoupen Středočeský kraj (11,1 %), Plzeňský (7,8 %),
STRÁNKA 11
Moravskoslezský
(5,9
%),
Jihomoravský
(5,9
%)
a
Ústecký
kraj
(5,2
%).
(Tisková zpráva 30. 1.2012, Národní referenční laboratoř pro AIDS)
II. 4. Rozdělení podle způsobu přenosu V následujícím grafu lze jasně vidět, ţe nejčastější přenos je homosexuálním análním stykem (950 nakaţených). Tento způsob následuje heterosexuální pohlavní styk (460 HIV pozitivních). Přenos mezi injekčními uţivateli drog je třetí nejčastější (103 osob). Zde se rozlišuje, zdali se jedná o přenos mezi heterosexuály či homosexuály nebo bisexuály. Graf 4: Rozdělení HIV pozitivity podle způsobu přenosu, data do 31. 7. 2011 nozokomiální; 2 heterosexuální ; 460
hemofilici; 17 nezjištěný nebo jiný; 63 z matky na dítě; 4
Jiné; 117
transfúze; 14 injekční uživatelé drog hetero; 74 injekční uživatelé drog homo/bi; 29
homosexuální; 950
(Zdroj: Tisková zpráva 30. 1. 2012, Národní referenční laboratoř pro AIDS) V roce 2011 (k 31. 12. 2011) bylo zjištěno, ţe hlavní cestou přenosu stále je sexuální přenos (u 86,9 %), z toho téměř jedna třetina všech nových pozitivních případů (tj. 113 osob, coţ je 73,9 %) byla zjištěna u muţů mající sex s muţi (z nich 5 muţů byli rovněţ injekční uţivatelé drog). U heterosexuálů došlo k přenosu u 10 muţů a 10 ţen, z toho u 1 ţeny a 6 muţů byla doloţena vysoká promiskuita. U 12 infikovaných osob zůstal zatím způsob přenosu neobjasněn. K přenosu z matky na dítě došlo u 3 případů, pouze v jednom případě matka věděla o své HIV pozitivitě. (Tisková zpráva 30. 1. 2012, Národní referenční laboratoř pro AIDS)
STRÁNKA 12
III. HIV/AIDS ve světě 1 Poslední statistiky zveřejňující výsledky celosvětového problému HIV/AIDS byly publikovány ve spolupráci se světovými organizacemi UNAIDS, WHO a UNICEF na konci roku 2011 a odkazují na situaci za rok 2010. Ze statistik vyplývá, ţe v tomto roce s virusem HIV ţilo 34 mil. lidí, z toho 17 mil. ţen a 3,4 mil. dětí. Během roku 2010 se virusem HIV nakazilo 2,7 mil. lidí, z toho bylo podle odhadů 390 000 dětí. Většina z těchto dětí se narodila matkám infikovaným virem HIV. Co se týče AIDS, v roce 2010 na něj zemřelo 1,8 mil. lidí. Počet zemřelých se však po roce 2005, kdy se rozvíjí antiretrovirová léčba, postupně sniţuje. Graf 5: Celosvětový výskyt viru HIV v letech 1990 – 2009
(Zdroj: www.avert.org – celosvětové statistiky) Jak můţeme vidět z grafu, počet lidí ţijící s HIV infekcí vzrostl z 8 mil. nakaţených (rok 1990) na 34 mil. nakaţených (konec roku 2009). Graf má vzrůstající tendenci, ale můţeme říci, ţe v posledních letech se počet lidí nakaţených HIV stabilizoval.
III. 1. HIV/AIDS z regionálního hlediska Jak
můţeme
vidět
z následujícího
grafu
nejvíce
zasaţena
epidemií
HIV
je
subsaharská Afrika, kde ţije 68% všech HIV pozitivních a to 22,9 mil. lidí. Pomyslné druhé místo v počtu nakaţených zaujímá se 4 miliony HIV+ jiţní a jihovýchodní Asie. 1
Celá kapitola čerpána ze zdroje: www.avert.org – světové statistiky
STRÁNKA 13
Dalším nezanedbatelným číslem je počet 1,5 mil. nakaţených osob a to konkrétně v latinské Americe, východní Evropě a střední Asii. Jak jsou na tom další regiony s počty nakaţených, můţeme vidět v následujícím grafu. Graf 6: Počet lidí ţijících s HIV pozitivitou, rozdělení podle regionů
HIV ve světě dle regionů 0%
1% 3%
Oceánie
4% 5% 1%
severní Amerika
12%
Karibik
2%
stř. a záp. Evropa 4%
subsaharská Afrika vých. Evropa a stř. Asie východní Asie stř. Východ a sev. Afrika 68%
Východ, jih a jihových. Asie stř. a jižní Amerika
(Zdroj: www.avert.org – statistické údaje) Na Západě a ve Střední Evropě, kam patří i Česká republika, je 820 000 ţijících lidí s HIV pozitivitou. V roce 2010 bylo nově infikováno 30 000 osob a na AIDS zde zemřelo 9 900 osob.
IV. Prevence HIV infekce Jak se vyhnout stále narůstajícím číslům nakaţených osob HIV infekcí? Stačí odpověď jedním slovem, prevence. „V podmínkách České republiky je základním preventivním opatřením u infekcí HIV, stejně jako u jiných sexuálně přenosných infekcí, osvěta a výchova mládeţe. Ve zdravotnictví je prevence infekcí HIV uskutečňována především důsledným pouţíváním jednorázových jehel, stříkaček a dalších pomůcek, dodrţování zásad sterilizace, vyšetřováním dárců krve a těhotných ţen na přítomnost protilátek proti HIV, nabízením bezplatného
anonymního
vyšetření
ohroţených
osob
nebo
skupin
STRÁNKA 14
obyvatelstva (např. prostitutky). Na prevenci infekcí HIV u ohroţených skupin obyvatelstva se zaměřují i četné speciální programy zajišťované různými dobrovolnými organizacemi.“ (Beneš, 2009, str. 159) „V roce 2008 vláda České republiky schválila klíčový strategický dokument pro boj proti HIV/AIDS Národní program řešení problematiky HIV/AIDS v ČR pro období 2008 – 2012 (usnesení vlády ČR č. 130/2008), k jehoţ hlavním strategickým cílům patří zabránění vzniku a dalšímu šíření HIV infekce a omezení dopadů HIV infekce na jednotlivce a společnost.“ (Stehlíková, Stupka, 2011, str. 17)
IV. 1. Složky prevence a aktivity v boji proti HIV/AIDS 2 Prevence onemocnění má v České republice několik sloţek. Mezi nejzákladnější patří následující:
Prevence sexuálního přenosu infekce HIV
Prevence přenosu HIV transfuzními přípravky, krevními deriváty
Prevence přenosu HIV při injekčním uţívání drog a při kosmetických výkonech (tetování, piercing apod.)
Prevence přenosu HIV infekce z matky na plod/novorozence
Prevencí ovlivněná pozitivní motivace HIV pozitivních osob v dodrţování morálních povinností ke svému okolí s vyuţitím legislativních moţností dle § 53 zákona č. 258/2000 Sb.
K omezení dopadu HIV infekce na jednotlivce i společnost se uplatňují aktivity zabezpečované Národním programem, které musejí vycházet z několika principů. Musí být v souladu s cíli Světového programu boje proti AIDS OSN (UNAIDS) a s ochranou lidských práv a svobod a rovnosti muţů a ţen. Dále musí vycházet ze smysluplného zapojení občanské společnosti do všech aktivit zahrnutých v programu, především je podstatné zapojení 2
Celá kapitola čerpána ze zdroje: Ročenka Národního programu HIV/AIDS v České republice 2009-2010, rok 2011, MUDr. Stehlíková, Stupka DiS.,
STRÁNKA 15
HIV pozitivních osob do všech fází navrhování řešení a vyhodnocování aktivit v rámci tohoto programu. Jeden z dalších principů je, ţe všechny aktivity musí být zaloţeny na technických vědomostech, vědeckých poznatcích a doporučeních daných Světovým programem boje proti AIDS. Dále aktivity k omezení dopadu infekce musí respektovat komplexní charakter národní reakce na epidemii HIV/AIDS a integrovat aktivity v oblasti prevence, léčby, péče a podpory osob ţijících s HIV/AIDS a zároveň musí být do problematiky a ve všech fázích HIV zapojeny nevládní organizace, jako je tomu všude ve světě. Mezi aktivity, řídící se těmito principy patří:
Zajištění péče a sociální pomoci pro HIV pozitivní osoby a jejich rodiny v rozsahu, který se vztahuje na stupeň závislosti podle ustanovení § 8 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních sluţbách, ve znění pozdějších předpisů
Podporování celospolečenských akcí a aktivit, směřujících ke sníţení sociálních a ekonomických dopadů epidemie HIV/AIDS na společnost
Zásadní podpora víceletých projektů, především primární prevence HIV/AIDS na období dvou po sobě následujících let
Prevence přenosu HIV infekce včasnou diagnostikou
Do aktivit Národního programu jsou zapojeny jak státní instituce, tak i nevládní organizace, podnikatelský sektor, veřejnost i osoby ţijící s HIV/AIDS. Od roku 2008 zde rovněţ pracuje externí skupina odborníků jmenovaná ministerstvem zdravotnictví sledující vývoj infekce v České republice.
IV. 2. Preventivní programy 3 Národní program v boji proti AIDS má hlavní strategický cíl a to zabránění vzniku infekce HIV a jejímu dalšímu šíření. Proto podporuje preventivní programy, které jsou určeny pro různé cílové skupiny – pro veřejnost, mladé a dospívající a dále pro rizikové skupiny.
3
Celá kapitola čerpána ze zdroje: Ročenka Národního programu HIV/AIDS v České republice 2009-2010, rok 2011, MUDr. Stehlíková, Stupka DiS.,
STRÁNKA 16
Nedostatečné jsou však programy pro cílové skupiny migrantů a cizinců, zejména ze zemí východní Evropy, subsaharské Afriky a Vietnamu. IV. 2.1. Programy pro širokou veřejnost Hlavním cílem preventivních aktivit zaměřených na širokou veřejnost je dosáhnout zvýšení znalostí o významu bezpečného sexu a změn sexuálního chování v prevenci HIV/AIDS a dalších pohlavně přenosných chorob pomocí různých mediálních výstupů, tištěných preventivních materiálů, videomateriálů, besed, výchovných akcí a dalších aktivit na národní, regionální a místní úrovni. Institucí, která v těchto aktivitách hraje hlavní roli, je Státní zdravotní ústav (SZÚ) v Praze. Dále SZÚ poskytuje prevenci formou Národní telefonní linky AIDS pomoci (800 144 444) a internetových stránek www.aids-hiv.cz, kde můţeme nalézt obecné informace o HIV/AIDS, statistické údaje, preventivní materiály, ale rovněţ různé rady a doporučení. K dalším zásadním preventivním úkolům patří všeobecná dostupnost HIV testování a poradenství pro všechny skupiny obyvatelstva a navíc ve všech regionech České republiky. Co se týče rutinního testování těhotných ţen, to je v ČR povinné ze zákona. Dále se vyšetřování na HIV bez souhlasu fyzické osoby vztahuje i na dárce krve a jejích sloţek, orgánů, tkání a buněk, včetně krvetvorných buněk a reprodukčních buněk. IV. 2.2. Programy pro mladé a dospívající Této skupině Národní program věnuje zvláštní pozornost, jelikoţ chce, aby mladí a dospívající lidé získali povědomí o sexuálně přenosných chorobách a zvláště HIV ještě před zahájením sexuálního ţivota. Také probíhá vzdělávání pedagogů, výchova ke zdravému ţivotnímu stylu s důrazem na primární prevenci HIV/AIDS a úspěšné vrstevnické programy, včetně interaktivního programu „Hrou proti AIDS“ na základních a středních školách. Ročně těmito programy, které vedou proškolení pracovníci SZÚ, projde minimálně 10 000 studentů. Se základními či středními školami spolupracuje řada nevládních organizací, která provádí výuku v oblasti získání potřebných znalostí, postojů a dovedností v oblasti sexuální výchovy a HIV/AIDS.
STRÁNKA 17
IV. 2.3. Programy pro rizikové skupiny Kaţdý rok se také Národní program soustředí na zdravotně výchovné působení a zvýšení dostupnosti poradenství a testování protilátek na HIV ve vybraných rizikových skupinách, mezi které patří zejména muţi vykonávající sexuální akt s muţi, osoby pracující v erotickém průmyslu, osoby poskytující sexuální styk za úplatu a jejich klienti, uţivatelé drog – zejména injekční uţivatelé drog a jejich partneři a pacienti s pohlavně přenosnými chorobami. V rizikové skupině jsou rovněţ zastoupeni migranti přicházející ze zemí s vysokým výskytem infekce HIV/AIDS, osoby bez domova a sociálně vylučovaná etnika. Pozornost je také věnována osobám HIV+, jejich partnerům a blízkým rodinným příslušníkům. Řada osob můţe být rovněţ ve vysokém riziku ohroţení z důvodu profesních či zdravotních – zdravotníci, pracovníci kosmetických či tetovacích salónů a rovněţ příjemci orgánů či krevních transfuzí. Preventivní programy jsou v těchto rizikových skupinách realizovány prostřednictvím projektů vzešlých z dotačního řízení Národního programu řešení problematiky HIV/AIDS Ministerstva zdravotnictví ČR.
IV. 3. Strategie v prevenci HIV 4 Do roku 2005 CDC (Centers for Disease Control a Prevention) prosazovalo preventivní strategii zvanou A, B, C, D. Název je odvozen z počátečních písmen čtyř anglických slov, které hrají v prevenci proti infekci HIV klíčovou roli. Mezi tyto slova patří abstinence, věrnost (z anglického be faithfull), kondom (condom) a bohuţel také smrt (death) a to hlavně v rozvojových zemích. Proč jsou pro strategii vybrána zrovna tyto slova, proto lze najít jednoduché vysvětlení. Kdyţ člověk bude dodrţovat sexuální abstinenci a bude věrný, sniţuje tím riziko nakaţení se touto infekcí. Kondom je jediným z antikoncepčních prostředků, při jehoţ správném pouţívání lze zabránit přenosu HIV při pohlavním, análním či orálním sexu. Bohuţel se zde vyskytuje i slovo smrt, které je aktuální zejména v afrických zemích, kde je nízká informovanost a prevence. A, B, C přístup je i součástí strategie v boji proti AIDS v ČR. V roce 2006 proběhlo v Torontě zasedání XVI. Světové konference o AIDS, kde byla stanovena nová strategie v boji proti AIDS podle N. Ramjee a to strategie A, B, C, D, E, F, G, 4
Celá kapitola čerpána z http://www.aids-hiv.cz/aids/strategie-prevence.html, dne 25. 3. 2012
STRÁNKA 18
H – I. První tři písmena mají stejný význam jako ve staré strategii, i pro písmeno D platí stále slovo smrt (death), přibývá k němu však i další slovo a to dentální rouška a diafragma neboli pesar (dámský kondom), který v dnešní době patří k historii. Písmeno E představuje expoziční profylaxi, coţ znamená nasazení antiretrovirové léčby bezprostředně po okamţiku ohroţení virem HIV, platí zejména pro zdravotnické pracovníky, kteří přicházejí do kontaktu s HIV pozitivními osobami. F jako film mikrobicidů neboli tekutých kondomů, které sniţují riziko nakaţení virem HIV, avšak jedná se jen o velmi malé procento, jediným účinným ochranným prostředkem nadále zůstává pánský kondom. Písmeno G odkazuje na infekce genitálního traktu, které podněcují vznik HIV, protoţe sliznice pohlavních orgánů muţů či ţen se stává náchylnější na přenos infekcí. Na stejném principu je zaloţeno i písmeno H neboli herpes simplex (genitální opary). I jako imunita postvakcinakční, coţ je bohuţel daleká budoucnost. Dosud není známo, zda vakcína bude někdy k dispozici. Jestli bude někdy vakcína na opětovné získání imunity k dispozici, nebude 100% účinná, proto strategie A, B, C, D, E, F, G, H – I nebude nikdy nahrazena pouhou strategií „I“.
V. Financování boje proti HIV/AIDS v České republice
Ministerstvo
zdravotnictví
ČR
v rámci
státní
účelové
dotace
Národního programu HIV/AIDS na prevenci HIV/AIDS rozdělilo v roce 2009 13 210 000 Kč, z toho 5 250 000 Kč bylo investováno do závěrečné rekonstrukce Domu Světla, organizace zřízené Českou společností Aids pomoc, kde se lze testovat zdarma na HIV a rovněţ zde nalézají azyl HIV pozitivní osoby. V roce 2010 bylo na prevenci HIV/AIDS přiděleno 3 400 000 Kč a v roce 2011 bylo alokováno 3 000 000 Kč. V těchto letech byly podporovány zejména preventivní programy zřizované neziskovými organizacemi se zacílením na rizikové skupiny, dále také činnosti poradenských center, testovací a odběrová místa, linky pomoci a v neposlední řadě se finanční prostředky investovaly také do proškolení pracovníků různých zdravotnických zařízení, zabývající se touto problematikou. (Stehlíková, Stupka, 2011) Ministerstvo zdravotnictví muselo v důsledku velkého nárůstu počtu HIV pozitivních osob změnit koncepci preventivních programů. Zdravotní pojišťovny začaly hradit léčbu HIV nemocných, a z toho důvodu bylo moţné investovat větší mnoţství finančních prostředků z dotačního řízení Národního programu řešení problematiky HIV/AIDS. V letech STRÁNKA 19
2010–2011 v ČR dochází ke sníţení mnoţství dotací na projekty nestátních neziskových organizací zabývajících se prevencí HIV/AIDS v důsledku probíhající reformy veřejných financí a úsporných opatření vlády ČR. (Stehlíková, Stupka, 2011) O jak velký rozdíl se jedná, můţeme vidět v následující tabulce. V roce 2010 bylo oproti předcházejícímu roku investováno do preventivních programů o necelých 10 000 000 Kč méně. V roce 2011 částka klesla o dalších 400 000 Kč oproti předcházejícímu roku. Tabulka 2: Finanční prostředky investované do prevence HIV/AIDS Fin. prostředky investované do
Rok
prevence v Kč
2009
13 210 000
2010
3 400 000
2011
3 000 000
(Zdroj: Ministerstvo zdravotnictví, 2012) „Celkový objem finančních prostředků, uvolňovaných pro účely prevence HIV/AIDS, není omezen rámcem dotačního řízení ministerstva zdravotnictví, ale je podstatně vyšší a zahrnuje dotační programy z jiných rezortů, především ministerstva práce a sociálních věcí, ministerstva
školství,
mládeţe
a
tělovýchovy,
z krajských
a
obecných
rozpočtů
a z evropských strukturálních fondů. Do preventivních opatření v širším pojetí můţeme zahrnout zajištění bezpečnosti krve a transfuzních přípravků z hlediska HIV, povinné testování gravidních ţen a dalších skupin obyvatelstva, prevenci a léčbu pohlavně přenosných chorob a zajištění jednorázového injekčního materiálu ve zdravotnictví.“ (Stehlíková, Stupka, 2011, str. 20) V. 1.1. Počet nově HIV pozitivních a výše státní dotace MZ ČR Jak si lze povšimnout z následujícího grafu, kaţdý rok se částka, investovaná Ministerstvem zdravotnictví do prevence a preventivních programů, sniţuje, i navzdory tomu, ţe se počet nově HIV pozitivních rok od roku zvyšuje. V roce 2005 přibylo 90 nově infikovaných osob, 2006 - 91 osob, 2007 – 121 osob, 2008 – 148 osob, 2009 – 156 osob, STRÁNKA 20
2010 – 180 osob a v minulém roce 157 nově infikovaných osob. Tato skutečnost je překvapivá, protoţe částka investovaná do prevence by mohla zabránit zvyšování se počtu HIV pozitivních a ministerstvo by tudíţ mohlo ušetřit poměrně velkou částku vynaloţenou na léčbu těchto osob. S určitostí však tuto skutečnost nelze prokázat. Stejně tak to, jak velká by byla částka ušetřená na léčbě osob, které by absolvovali tyto preventivní programy. Nelze ţádným způsobem prokázat ani to, zda by více preventivních programů zabránilo zvyšování počtu osob, infikovaných HIV. Graf 7: Poměr dotací MZ ČR a nových případů HIV pozitivních osob
Výše dotace MZ na prevenci
35 000 000
200
148
25 000 000
156
157160 140
121
20 000 000 15 000 000
180
180
30 000 000
90
120 100
91
10 000 000
80
Dotace MZ ČR
60
Nové případy HIV
40
5 000 000
20
0
0 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 Rok
(Zdroj: Ministerstvo zdravotnictví, 2012)
STRÁNKA 21
VI. Výzkumná část VI. 1. Metodika výzkumu Jako techniku sběru dat do mé bakalářské práce jsem zvolila formu dotazníku a to hlavně z toho důvodu, protoţe umoţňuje sběr dat v relativně krátkém čase a také díky němu lze získat data od širokého spektra lidí. Dotazník byl anonymní, jelikoţ v něm respondenti odpovídali kromě otázek týkajících se informovanosti o infekčním onemocnění HIV/AIDS i na otázky ohledně jejich vlastního sexuálního ţivota a sexuální zodpovědnosti. Dotazník jsem vytvořila v elektronické podobě na internetových stránkách www.vyplnto.cz, kde byl k dispozici pro vyplnění 7 dní od 1. 3. 2012 do 8. 3. 2012. Byl tvořen 18 otázkami, 17 z nich bylo uzavřených a povinných a 1 otázka otevřená a nepovinná. 3 otázky se týkaly charakteristiky respondenta (pohlaví, věk a místo bydliště), 8 otázek bylo zaměřených na jeho sexuální chování a zodpovědnost, 5 otázek na informovanost o onemocnění a 2 otázky zjišťovaly názor respondenta na dostatečnost preventivních kampaní v boji proti HIV/AIDS. Vyhodnocení dotazníku je zhotoveno buďto pomocí grafu či tabulky nebo kombinací obou způsobů.
VI. 2. Výzkumný vzorek V rámci sběru dat jsem se obrátila na vzorek širokého spektra lidí – respondenti jsou různého věku a z různých koutů České republiky. Osoby různého věku jsem volila z toho důvodu, protoţe úroveň znalostí o infekčním onemocnění HIV/AIDS se můţe lišit u různých věkových skupin. Soustředila jsem se však na věkovou skupinu 19 – 40 let, jelikoţ v této věkové kategorii jsou osoby nejvíce sexuálně aktivní, tzn. vystavují se určitému riziku nakaţení, které závisí na jejich sexuálním chování a zodpovědnosti. Zároveň se v tomto věkovém rozmezí nachází věkový průměr HIV pozitivních ţen i muţů v ČR. Rovněţ jsem se snaţila získat respondenty ze všech krajů ČR, protoţe úroveň znalostí, mnoţství preventivních programů a také rozdílnost v sexuální zodpovědnosti či chování se můţe lišit podle místa, kde respondent ţije. STRÁNKA 22
Za 7 dní, kdy byl dotazník k dispozici pro vyplnění, jsem získala 300 respondentů. Návratnost dotazníků činila 86,2% a průměrná doba vyplnění činila 3 minuty 24 sekund. Dotazovaný člověk byl před zahájením dotazníku informován o anonymitě a rovněţ o tom, jak se získanými informacemi naloţím.
VI. 3. Cíle výzkumu a hypotézy Jako cíle výzkumu mé bakalářské práce jsem si zvolila: 1. Zjistit, zda respondenti mají základní povědomí o infekčním onemocnění HIV/AIDS. Konkrétně, jestli vědí, jak se tato infekce přenáší, umí rozlišit infekci HIV od následného onemocnění AIDS, jestli člověk úmyslně roznášející tuto infekci můţe být trestně stíhán a jestli znají symbol boje proti AIDS. A porovnat, zda se informovanost o otázkách zmíněných výše liší mezi ţenami a muţi. 2. Zjistit, zda alespoň 50% respondentů zná nějakou organizaci zabývající se touto problematikou. 3. Zjistit, zda respondenti pouţívají při pohlavním styku prezervativ. V případě ţe ne, tak jestli tak činí z důvodu uţití jiné antikoncepce, především hormonální (ţeny) a muţi z důvodu ovlivnění proţitku sexu. A zjistit, zda v případě uţívání HA dotazovaní pouţívají i kondom. 4. Zjistit, zda se alespoň 25% respondentů nechalo jiţ testovat na mnoţství HIV protilátek v krvi a zda se muţi cítí více ohroţeni HIV infekcí neţ ţeny. 5. Zjistit, zda se respondenti domnívají, ţe je v České republice dostatečné mnoţství preventivních programů a zda by děti měly být více informovány o této problematice před začátkem jejich sexuálního ţivota. Hypotézy, které jsem si stanovila: 1. Respondenti mají povědomí o infekčním onemocnění HIV/AIDS. Vědí, jak se tato infekce přenáší, umí rozlišit infekci HIV od následného onemocnění AIDS, vědí, ţe člověk, úmyslně roznášející tuto infekci, můţe být trestně stíhán a znají symbol boje proti AIDS. Informovanost se mezi muţi a ţenami neliší. STRÁNKA 23
2. Nějakou organizaci, zabývající se problematikou HIV/AIDS, zná nejméně 50% respondentů. 3. Prezervativ pouţívá pravidelně při pohlavním styku ani ne polovina respondentů, ţeny z důvodu uţití hormonální antikoncepce a muţi z důvodu ovlivnění proţitku sexu. Pro obě pohlaví ztrácí význam uţití prezervativu, kdyţ ţena uţívá hormonální antikoncepci. 4. Alespoň 25% respondentů se jiţ nechalo testovat na HIV protilátky v krvi a je pravda, ţe muţi se cítí více ohroţeni neţ ţeny virem HIV. 5. Respondenti se domnívají, ţe je v České republice dostatek preventivních programů, ale ţe děti by měly být více informované o této problematice před zahájením sexuálního ţivota.
VI. 4. Prezentace výsledků a vyhodnocení dat Otázka č. 1: Jste:
Ţena Muţ
Otázka č. 2: Vaše věková kategorie:
Méně neţ 15 let 15 – 18 let 19 – 26 let 27 – 40 let 41 a více let
Celkově jsem získala odpovědi od 300 respondentů, z toho bylo 219 ţen a 81 muţů. Jak můţeme vidět z následující tabulky, nejvíce respondentů bylo ve věkové kategorii 19 – 26 let (71,33 %) a druhou nejpočetnější skupinou osoby ve věku 27 – 40 let (15,33 %), o coţ jsem usilovala z důvodu, který je zmíněn v kapitole VI.2 Výzkumný vzorek. Třetí nejpočetnější věková skupina je 15 – 18 let (6,33 %). Skupina s osobami mladšími 15 let a osobami staršími 41 let není příliš zastoupená, ale tato skutečnost nemá na moje výzkumné záměry vliv. STRÁNKA 24
Tabulka 3: Rozdělení respondentů podle věku, absolutní a relativní četnosti Věkové rozmezí (v letech) Méně neţ 15 15 - 18 19 - 26 27 - 40 41 a více
Absolutní četnosti ţeny muţi celkem 6 1 7 17 2 19 155 59 214 33 13 46 8 6 14
Relativní četnosti (v %) ţeny muţi celkem 2,00 0,33 2,33 5,67 0,67 6,33 51,67 19,67 71,33 11,00 4,33 15,33 2,67 2,00 4,67
Otázka č. 3: Jste z kraje: Rozdělení respondentů podle krajů, ve kterém osoby ţijí, bylo následující: 99 osob z kraje Vysočina, 42 z kraje Středočeského, 41 z hlavního města Prahy, 20 z Jihomoravského kraje, Zlínský kraj 19 respondentů, 14 z Jihočeského kraje, 12 osob z kraje Moravskoslezského, po 10 respondentech z kraje Olomouckého, Plzeňského a Ústeckého, po 6 osobách z kraje Královehradeckého, Karlovarského a Libereckého a 5 respondentů z kraje Pardubického. Jsou zastoupeny všechny kraje České republiky.
Otázka č. 4: Virus HIV se přenáší:
Pohlavním stykem Bodnutím hmyzem Análním a orálním sexem Slinami Krví V těhotenství z matky na plod
Tato otázka má čtyři správné odpovědi. Virus HIV se přenáší pohlavním, análním a orálním sexem, krví a v těhotenství z matky na plod. Respondenti u této otázky museli zaškrtnout alespoň jednu odpověď. Jak můţeme vidět z následujícího grafu, moţnost pohlavním stykem uvedlo 288 (96 %) dotazovaných, análním a orálním sexem 183 (61 %), krví 284 (95 %) a v těhotenství z matky na plod 230 (77 %) respondentů. V malém zastoupení se vyskytly i ostatní chybné odpovědi – ţe se virus HIV přenáší slinami, uvedlo 80 (27 %) tázaných a bodnutím hmyzem 20 (7 %).
STRÁNKA 25
Graf 8: Způsob přenosu HIV dle respondentů
Způsob přenosu HIV 288
284 230 183
80 20 Pohlavním stykem
Bodnutím hmyzem
Análním a orálním sexem
Slinami
Krví
V těhotenství z matky na plod
Z následující tabulky je patrné, ţe se relativní četnost správných odpovědí mezi muţi a ţenami příliš neliší. Správnou odpověď, ţe se HIV přenáší pohlavním stykem, uvedlo 97 % ţen a 94 % muţů, krví 95,5 % ţen a 93 % muţů. O odpovědi, ţe se virus HIV přenáší i z matky na plod, mají větší povědomí ţeny, a to 80 % ţen oproti 68 % muţům. Je překvapivé, ţe moţnost, ţe se HIV přenáší análním a orálním sexem uvedlo pouze 63,5 % ţen a 54 % muţů, přitom anální sex patří k nejrizikovějšímu způsobu přenosu. V poměrně velkém zastoupení se zde objevila i chybná odpověď, ţe se HIV přenáší slinami. Tuto skutečnost můţeme přisuzovat tomu, ţe test na HIV se dá provést i ze slin, je proto moţné, ţe se respondenti domnívali, ţe kdyţ se HIV dá testovat tímto způsobem, jeho přenos tímto způsobem je rovněţ moţný. Tabulka 4: Způsob přenosu HIV dle respondentů rozdělených podle pohlaví Odpověď Pohlavní styk Bodnutí hmyzem Anální a orál. Slinami ssexsexem Krví Z matky na plod
Absolutní četnost ţeny muţi 212 76 14 6 139 44 54 26 209 75 175 55
Relativní četnost (v %) ţeny muţi 97 94 6,4 7,5 63,5 54 24,7 32 95,5 93 80 68
Můţeme říci, ţe povědomí o způsobu přenosu HIV infekce, má průměrně 84 % ţen a 77 % muţů. Směrodatná odchylka u ţen činí 0,14 a u muţů 0,17. STRÁNKA 26
Otázka č. 5: Kdyţ je člověk HIV pozitivní, znamená to, ţe má AIDS?
Ano Ne Nevím
Graf 9: Odpověď respondentů na otázku: Kdyţ je člověk HIV pozitivní, znamená to, ţe má AIDS?
Když je člověk HIV pozitivní, znamená to, že má AIDS? ano
ne
nevím
4% 28% 68%
Kdyţ je člověk HIV pozitivní, neznamená to, ţe má AIDS. Správně tuto odpověď uvedla většina, a to 68 % dotazovaných, 28 % odpovědělo špatně a 4 % respondentů nevěděla. Jak je patrné z následující tabulky, správně otázku zodpovědělo 72 % ţen a 58 % muţů. O skutečnosti, ţe HIV pozitivita neznamená, ţe má člověk nemoc AIDS, mají větší povědomí ţeny. Tabulka 5: Odpovědi dle pohlaví respondentů na otázku: Kdyţ je člověk HIV pozitivní, znamená to, ţe má AIDS? Odpověď ano ne nevím
Absolutní četnost ţeny muţi 53 30 157 47 9 4
Relativní četnost (v %) ţeny muţi 24 37 72 58 4 5
STRÁNKA 27
Otázka č. 6: Který z těchto symbolů je symbolem boje proti AIDS?
Ţlutý květ Červená stuţka Bílá pastelka
Správnou odpověď, ţe symbolem boje proti AIDS je červená stuţka, uvedlo 236 (79 %) respondentů, 39 (13 %) ţlutý květ a 25 (8 %) bílou pastelku. Ţe se v odpovědích vyskytly i nesprávné moţnosti, můţeme přisuzovat častějším a hlavně běţnějším preventivním akcím proti rakovině (ţlutý květ) a nadačním sbírkám pro nevidomé (bílá pastelka), a to hlavně v menších městech. Moţnost červenou stuţku vybralo 79 % ţen a 79 % muţů, povědomí je stejné.
Otázka č. 7: Můţe být člověk, který úmyslně roznáší tuto nemoc, trestně stíhán?
Ano Ne Nevím
82 % dotazovaných odpovědělo na otázku správně, a to, ţe člověk, který úmyslně roznáší tuto nemoc, můţe být trestně stíhán. Odpověď ne, špatnou odpověď, zvolilo 4 % respondentů a moţnost nevím, uvedlo 14 %. Co se týče rozdělení odpovědí podle pohlaví, správně odpovědělo 81 % ţen a 85 % muţů a špatně 4 % u obou pohlaví. Je patrné, ţe znalost této problematiky se neliší podle pohlaví. Tabulka 6: Můţe být člověk, roznášející tuto infekci, trestně stíhán? Odpovědi dle pohlaví respondentů Odpověď ano ne nevím
Respondenti celkem absolutní č. relativní č. % 246 82 (v čččetnost ččččetnost 12 4 %) 42 14
Relativní četnost (v %) ţeny muţi 81 85 4 4 15 11
Odpovědi na otázky č. 4, č. 5, č. 6 a č. 7 se vztahují k první hypotéze. Na první otázku odpovědělo správně 84 % ţen a 77 % muţů, na druhou 72 % ţen a 58 % muţů, na třetí otázku 79 % ţen a 79 % muţů a povědomí o poslední otázce prokázalo 81 % ţen a 85 % muţů. Z těchto výsledků lze prokázat hypotézu č. 1, ţe respondenti mají povědomí o problematice týkající se HIV/AIDS a můţeme říci, ţe správné odpovědi se výrazně nerozlišují podle STRÁNKA 28
pohlaví respondentů. V souhrnu na otázky odpovědělo dobře průměrně 79 % ţen a 75 % muţů. Odchylka u ţen činí 0,044 a u muţů 0,101. Otázka č. 8: Znáte nějakou organizaci, zabývající se touto problematikou? Tato otázka byla otevřená, tzn., ţe respondenti mohli zadat jakoukoliv odpověď. Nejčastěji odpovídali, ţe ţádnou organizaci neznají. Ze správných odpovědí převaţovaly: Dům Světla (15 osob), Unicef (8 osob), ČSAP (3 osoby), K-centra (3 osoby), WHO (2 osoby). Po jednom se objevily odpovědi: ACET, One and Red, Stop AIDS a Národní program boje proti AIDS, UNAIDS a Nadace Bila Gatese. Nějakou
organizaci,
zabývající
se
problematikou
HIV/AIDS,
uvedlo
pouhých
12 % respondentů. Tato skutečnost vyvrací druhou hypotézu, ţe nějakou organizaci, zabývající se problematikou HIV/AIDS, zná alespoň 50 % dotazovaných. Otázka č. 9: Pokud jste sexuálně aktivní, pohlavní styk provozujete:
Pravidelně (několikrát týdně, měsíčně) Nepravidelně Náhodně (diskotéky apod.) Sexuálně neţiji
Tato otázka byla respondentům poloţena hlavně z důvodu selektivního. Ti dotazovaní, kteří odpověděli, ţe sexuálně neţijí, byli přesměrování k otázce č. 15. Další důvodem pro poloţení této otázky bylo zjistit četnost sexuální aktivity respondentů, která můţe mít vliv na výběr vhodné antikoncepční metody a také na moţné zvýšení rizika nakaţení se touto infekcí. Je více pravděpodobné, ţe se s HIV infekcí setká člověk, který má sexuální styk náhodně (např. na diskotékách) neţ člověk, který sexuálně neţije nebo ţije nepravidelně (párkrát do roka) ovšem zde také záleţí na okolnostech. Pravidelným sexuálním ţivotem ţije 56 % dotazovaných, nepravidelným 29 %, náhodně 4 % a sexuálně neaktivních je 11 % respondentů. Na otázky č. 10 – č. 15 odpovídali jen sexuálně aktivní respondenti, kterých je 268 a z toho je 72 muţů a 196 ţen.
STRÁNKA 29
Otázka č. 10: Pohlavní styk provozujete a upřednostňujete:
Pouze pokud mám váţný vztah Bez váţného vztahu – tzv. „volný vztah“ Na jednu noc Je mi to jedno
U této otázky mohl respondent zvolit jednu aţ čtyři moţné odpovědi. V prvé řadě musím zdůraznit, ţe z této otázky bylo vyselektováno 32 sexuálně neaktivních respondentů, tudíţ na tuto otázku odpovídalo 268 respondentů, 72 muţů a 196 ţen (tak tomu bude aţ do otázky č. 15). Jak můţeme vidět z následující tabulky, 201 osob upřednostňuje a provozuje pohlavní styk, pouze pokud mají váţný vztah. V současné době stále více moderní volný vztah, který spočívá v nevázanosti partnerů, provozuje 67 dotázaných. 39 respondentům je jedno za jaké situace sexuální akt vykonávají a pouze 15 dotázaných preferuje sex na jednu noc. Ţeny jednoznačně preferují sex ve váţném vztahu a nezanedbatelný je i počet příznivkyň pohlavního styku ve volném vztahu. Pouhých 5 ţen provozuje sex na jednu noc a 13 ţen neupřednostňuje ţádnou situaci, ve které mají pohlavní styk. U muţů jsou jednotlivé moţnosti vcelku vyrovnané, ani jedna z moţností nepřevaţuje. Nejméně oblíbená, stejně jako u ţen, je však moţnost sexu na jednu noc. Tabulka 7: Preference pohlavního styku respondentů Odpověď Váţný vztah Na jednu noc Je mi to jedno Volný vztah
ţeny 171 5 13 41
Absolutní četnosti muţi celkem 30 201 10 15 26 39 26 67
U této otázky si mohl respondent zvolit více odpovědí, proto jsem pro názornost zvolila pouze absolutní četnosti - jak u muţů, tak i u ţen.
STRÁNKA 30
Otázka č. 11: Pouţíváte prezervativ při pohlavním styku:
Pravidelně Příleţitostně nebo zřídka Nikdy
Jak lze vidět z grafu, ze sexuálně aktivních respondentů 43 % (114 osob) pouţívá prezervativ při pohlavním styku příleţitostně či zřídka, 34 % (91 osob) dotázaných nepouţívá prezervativ nikdy a pouhých 23 % (63 osob) pravidelně. Prezervativ pravidelně pouţívá jen 23 % ţen a 24 % dotazovaných muţů, coţ je velmi zanedbatelné procento, kdyţ si uvědomíme, ţe prezervativ je jedinou moţnou ochranou při přenosu HIV infekce pohlavním stykem. Graf 10: Odpověď respondentů na otázku: Pouţíváte prezervativ při pohlavním styku?
Používáte prezervativ při pohlavním styku pravidelně
příležitostně či zřídka
34%
nikdy
23%
43%
Tabulka 8: Pouţívání prezervativu dle pohlaví Odpověď Příleţitostně Nikdy či zřídka Pravidelně
ţeny 76 74 46
Absolutní četnost muţi celkem 38 114 17 91 17 63
Relativní četnost (v %) ţeny muţi celkem 39 52 42,5 38 24 34 23 24 23,5
STRÁNKA 31
Otázka č. 12: Prezervativ nepouţíváte pravidelně nebo vůbec, protoţe:
Ovlivňuje proţitek sexu Pouţívám hormonální antikoncepci Je to nepohodlné V tu chvíli ho nemám u sebe Partner/ka ho nevyţaduje
Na tuto otázku mohli dotazovaní zvolit jednu aţ všechny odpovědi. Důvody pro nepouţití prezervativu při pohlavním styku můţou být různé. Z následující tabulky je patrné, ţe hlavním důvodem u ţen (90 osob) je uţití jiné antikoncepce. Ţe prezervativ ovlivňuje proţitek sexu, uvedlo 41 ţen a ţe jeho pouţití je nepohodlné 37 ţen. 24 ţen ho nepouţívá, protoţe to nevyţaduje jejich partner a pouhých 6 ţen, protoţe ho v tu chvíli nemá u sebe. U muţů se důvody liší. Hlavním důvodem nepouţití kondomu je ovlivňování proţitku sexu (25 muţů), ţe ho partnerka nevyţaduje, uvedlo 22 muţů. Pro 16 z nich je jeho pouţití nepohodlné a 15 muţů pouţívá jinou antikoncepční metodu. Stejně jako u ţen, nejméně muţů zvolilo odpověď, ţe ho v tu chvíli nemají u sebe (9 muţů). Tabulka 9: Z jakého důvodu neuţíváte prezervativ? Odpověď Jiná antikoncepce Ovlivňuje proţitek sexu Je to nepohodlné Patrner/ka ho nevyţaduje V tu chvíli ho nemám u
ţeny 90 41 37 24 6
Absolutní četnost muţi 15 25 16 22 9
celkem 105 66 53 46 15
sebe
Otázka č. 13: Ovlivňuje rozhodnutí, zda pouţít prezervativ to, jak dlouho znáte Vašeho sexuálního partnera:
Ano Ne
Na 209 respondentů (78 %) při jejich rozhodnutí, zda pouţít prezervativ či nikoliv, má vliv to, jak dlouho znají svého sexuálního partnera. Jen pro 22 % dotazovaných je tato skutečnost nepodstatná. Náhodný sexuální styk s osobou, kterou příliš neznáme a v případě, ţe nepouţijeme kondom, patří k jednomu z nejrizikovějších. Proto by v takovémto případě STRÁNKA 32
mělo být pouţití prezervativu nutností. Dle výsledků by se však dalo říci, ţe se lidé v tomto ohledu chovají zodpovědně a v případě, ţe svého sexuálního partnera neznají, pouţijí kondom. Otázka č. 14: Pouţíváte prezervativ i tehdy, kdyţ ţena uţívá hormonální antikoncepci?
Ano Ne
Z následující tabulky je jasně vidět, ţe pro obě pohlaví ztrácí pouţití prezervativu význam, kdyţ ţena uţívá hormonální antikoncepci. Konkrétně pro 80 % všech respondentů, podle pohlaví pro 76,5 % ţen a 87,5 % muţů. Primárním důvodem uţití jakékoliv antikoncepce je zabránění početí. Toto hormonální antikoncepce splňuje nejspolehlivěji ze všech antikoncepčních metod, a proto je jednou z nejvíce uţívaných. Lidé by však měli myslet na to, ţe je hormonální antikoncepce před šířením infekce HIV neochrání. Jedinou účinnou metodou, jak uţ jsem zmiňovala, je prezervativ. Pouţívání HA je určitě pohodlnější pro osoby, které mají váţný vztah a jsou si naprosto jisti věrností svého partnera. Často se doporučuje, aby si partneři, na začátku svého vztahu, nechali udělat společně test na HIV protilátky v krvi, aby si mohli být jeden druhým jisti a pouţívání kondomu pro ně nemuselo být podstatné. Tabulka 10: Pouţíváte prezervativ i tehdy, kdyţ ţena uţívá HA? Odpověď ano ne
Absolutní četnost ţeny muţi celkem 46 9 55 150 63 213
Relativní četnost (v %) ţeny muţi celkem 23,5 12,5 20,5 76,5 87,5 79,5
Otázky č. 11, č. 12 a č. 14 se váţí ke třetí hypotéze, kterou mohu potvrdit, jelikoţ pouhých 23 % dotázaných pouţívá prezervativ při pohlavním styku a jak jsem správně předvídala, u ţen je to z důvodu uţití hormonální antikoncepce (u 90 ţen) a u muţů kvůli ovlivnění proţitku sexu (25 muţů) anebo kvůli tomu, ţe partnerka pouţití kondomu nevyţaduje (22 muţů). Co se týče souvislosti uţívání HA a pouţití prezervativu, 80 % respondentů pánskou ochranu nepouţívá, kdyţ ţena uţívá HA. Jak uţ jsem zmínila výše, tato skutečnost je nejspíše způsobena tím, ţe primárním důvodem uţití jakékoliv antikoncepce je zabránění STRÁNKA 33
početí, lidé však často zapomínají na to, ţe by se měli chránit i před pohlavně přenosnými infekcemi. V případě, ţe se rozhodneme uţívat HA s novým partnerem, měli bychom trvat na společném vyšetření, které by případnou HIV infekci či jinou pohlavní nemoc vyloučilo. Otázka č. 15: Nechal/a jste se někdy testovat na HIV protilátky?
Ano Ne Ne, ale mám to v plánu
233 respondentů (78 %) se nenechalo testovat na HIV protilátky v krvi, 45 dotazovaných (15 %) se jiţ nechalo alespoň jednou testovat a 22 (7 %) to má v plánu. Dobrovolné testování patří do jednoho z preventivních programů ČSAP. Graf 11: Nechal/a jste se někdy testovat na HIV protilátky?
Nechal/ jste se již testovat na HIV protilátky? ano
ne
ne,ale mám to v plánu
7%
15%
78%
STRÁNKA 34
Otázka č. 16: Bojíte se toho, ţe byste se zrovna Vy mohli nakazit virem HIV při pohlavním styku?
Ano Ne Nepřemýšlel/a jsem o tom
123 respondentů (41 %) se cítí ohroţeno virem HIV, 89 (30 %) o tom nepřemýšlelo a 88 (29 %) dotazovaných se necítí ohroţeno. Z hlediska pohlaví, 41,5 % ţen a 40 % muţů se cítí ohroţeno virem HIV, 25,5 % ţen a 41 % muţů o tom nepřemýšlelo a 33 % ţen a 20 % muţů se ohroţeno necítí. Tabulka 11: Pocit ohroţení infekcí HIV dle pohlaví respondentů Odpověď Ano Ne Nepřemýšlel/a
Absolutní četnost ţeny muţi celkem 91 32 123 72 16 88 56 33 89
Relativní četnost (v %) ţeny muţi celkem 41,5 39,5 41 33 20 29 25,5 40,5 30
jsem o tom
Otázky č. 15 a č. 16 se váţí ke čtvrté hypotéze, kterou neprokazuji, jelikoţ testovat na HIV se nechalo jen 15 % respondentů a ohroţeno touto infekcí se cítí 41,5 % ţen a 39,5 % muţů. Pocit ohroţení je tedy zhruba stejný u obou pohlaví. Více muţů, 40,5 %, však o tom, ţe by se zrovna oni mohli nakazit virem HIV při pohlavním styku, nepřemýšlelo.
Otázka č. 17: Myslíte si, ţe je mnoţství preventivních programů a kampaní v boji proti AIDS dostačující?
Ano Spíše ano Ne Rozhodně ne
Většina respondentů (51 %) se domnívá, ţe mnoţství preventivních programů a kampaní v boji proti AIDS není dostačující a 33 % je toho názoru, ţe mnoţství je spíše dostačující.
STRÁNKA 35
Jak si můţeme povšimnout, převládá však jednoznačně názor, ţe mnoţství těchto programů není dostatečný.
Názor na množství preventivních programů
ano 5%
rozhodně ne 11% spíše ano 33% ne 51%
Otázka č. 18: Myslíte si, ţe by děti před zahájením sexuálního ţivota měly být více informované o této problematice?
Ano Ne
Graf 12: Názor respondentů na informovanost dětí o HIV Měly by být děti více informované o této problematice? ano
ne
3%
97%
STRÁNKA 36
Zhruba většina respondentů (97 %) si myslí, ţe by děti měly být více informované o této problematice před zahájením sexuálního ţivota. Toho lze docílit informacemi předanými rodiči či speciálními preventivními programy, které zajišťují organizace, zabývající se HIV infekcí. Poslední dvě otázky se váţí k poslední hypotéze. Respondenti se nedomnívají, ţe je v České republice dostatek preventivních programů. Tento názor sdílí 62 % respondentů. Ţe by děti měly být více informované o této problematice před zahájením sexuálního ţivota si myslí 97 % respondentů, coţ je většina dotázaných. Informovanost u dětí tohoto věku lze docílit například preventivními programy, jak uţ jsem zmínila výše. Tyto programy zabezpečují proškolení lektoři ČSAP a Národního programu boje proti AIDS, kde lze získat i různé hry a videomateriály zabývající se touto tématikou.
STRÁNKA 37
Závěr Na začátku mé bakalářské práce jsem si kladla za cíl zjistit a zhodnotit míru informovanosti občanů ČR o HIV viru, jejich sexuálního chování a zodpovědnosti. Podklady pro můj průzkum jsem získala pomocí dotazníku, který byl vyplněn 300 náhodnými respondenty. Soustředila jsem se však na věkovou skupinu 19 – 40 let, jelikoţ tato kategorie je nejvíce ohroţena. Kromě výše zmíněného cíle jsem se snaţila potvrdit či vyvrátit hypotézy, které jsem si v práci stanovila podle toho, jak danou problematiku vnímám ve svém okolí. Jako u všech onemocnění, zejména těch infekčních, by měla být klíčová znalost způsobu přenosu. U HIV viru je nejrizikovějším a nejčastějším způsobem sexuální přenos, nejenom přímo pohlavní styk, ale i anální a orální sex. Zaráţející je ta skutečnost, ţe pouhých 59 % lidí ví o přenosu viru análním a orálním sexem. Myslím si proto, ţe by v tomto směru byla vhodná osvěta, aby si lidé uvědomili, ţe i ostatní formy sexu jsou rizikové. Po provedeném průzkumu však mohu v souhrnu říci, ţe lidé jsou informovaní a mají povědomí o infekčním onemocnění HIV/AIDS. Znalost této problematiky prokázalo 77 % občanů ČR, coţ je poměrně uspokojivé procento. Určitě by se znalost jedinců dala prohloubit pomocí různých preventivních programů či vydáním nových aktualizovaných publikací, týkajících se infekce HIV a nemoci AIDS, jelikoţ těch je v dnešní době opravdu nedostatek. Ţe je mnoţství preventivních programů nedostatečné, si myslí i většina občanů ČR. Zároveň si myslí, ţe by bylo vhodné více informovat o této problematice děti před zahájením jejich sexuálního ţivota. Dle mého názoru by bylo vhodné zavést povinné besedy na toto téma v devátých třídách základních škol či v prvních a druhých ročnících středních škol. Dalším cílem, který jsem si stanovila, je zhodnocení sexuálního chování a zodpovědnosti občanů ČR. Jak uţ jsem říkala na začátku práce, sexualita je přirozenou součástí lidského ţivota. Myslím si, ţe kaţdý z nás by se měl vyvarovat sexuálně-rizikového chování, u kterého se zvyšuje pravděpodobnost, ţe se jedinec nakazí pohlavně přenosnou infekcí, zejména pak infekcí HIV. Rizikovost v oblasti sexuálního chování se dá spatřovat v nechráněném pohlavním styku, především s náhodnými známostmi, dále v promiskuitním chování nebo v provozování rizikových sexuálních praktik. V mém průzkumu jsem zjistila, ţe lidé sex s náhodnými známostmi, především ve formě sexu na jednu noc, nevyhledávají a při pohlavním styku upřednostňují znalost svého sexuálního partnera. 75 % všech respondentů provozuje a upřednostňuje pohlavní styk, pokud má váţný vztah a svého partnera zná. Zajímavé je zjištění, ţe mladí lidé ve věkové kategorii 19 – 26 let preferují ve stejné míře jako STRÁNKA 38
váţný vztah i tzv. „volný vztah“, který spočívá v nevázanosti partnerů, ale znalost partnera je v takovémto případě stejná jako u váţného vztahu. Tento fakt přisuzuji dnešní uspěchané době, kdy je pro mnoho jedinců důleţitější budování kariéry a kariérního růstu neţ budování vztahu či rodiny a rodinného zázemí. Znepokojující je pro mne zjištění, ţe prezervativ, jako jediné účinné ochrany před přenosem HIV infekce, pouţívá pravidelně 23 % osob, coţ je dle mého názoru opravdu zanedbatelné procento. Důvody, proč sexuálně aktivní respondenti nepouţívají při pohlavním styku kondom se mezi muţi a ţenami různí. U ţen je to především uţití jiného druhu antikoncepce (především hormonální antikoncepce) ve spojení s přesvědčením, ţe ho se stálým partnerem nepotřebují. Důvodem nepouţití prezervativu u muţského pohlaví je to, ţe ovlivňuje proţitek sexu. Primárním důvodem uţití jakékoliv antikoncepce je zabránění početí, coţ hormonální antikoncepce splňuje nejspolehlivěji ze všech antikoncepčních metod. Zabránění přenosu jakékoliv infekce je pro mnoho jedinců druhořadé, a proto nad uţitím prezervativu či kombinací více antikoncepčních metod vůbec nepřemýšlí. Pro 80 % osob je pouţití prezervativu zbytečné, kdyţ ţena uţívá hormonální antikoncepci. V dnešní době téměř kaţdá dívka či ţena povaţuje HA za přirozenou a samozřejmou součást svého sexuálního ţivota, a v tom případě prezervativ nepouţívají ani ony, ani jejich sexuální partneři. Ţe prezervativy nejsou přirozenou a samozřejmou součástí sexuálního ţivota muţů a ţen, můţeme přisuzovat jejich malému pocitu ohroţení infekcí HIV, coţ vyplynulo i z průzkumu. Jelikoţ se hormonální antikoncepce prodává pouze na lékařský předpis, kaţdá dívka či ţena musí projít gynekologickou ordinací, aby daný předpis získala. Ze své vlastní zkušenosti vím, ţe ne vţdy bývá samozřejmostí, ţe lékař pacientku informuje o různých druzích antikoncepce a výhodách či nevýhodách, které z uţívání dané antikoncepce plynou. Myslím si, ţe je důleţité, aby kaţdý lékař zdůrazňoval, ţe před moţnými přenosnými pohlavními infekcemi nás můţe ochránit pouze prezervativ. Především mladým dívkám by se tímto způsobem dala rozšířit informovanost o této problematice. Rizikovost sexuálního chování občanů ČR spatřuji v tom, ţe prezervativ pouţívají opravdu jen zřídka, a to z toho důvodu, ţe jsou důvěřiví. Důvěra je určitě hlavní a přirozenou součástí kaţdého vztahu, ale neměli bychom zapomínat na své zdraví. Mravy dnešní doby jsou natolik uvolněné, ţe si člověk mnohdy nemůţe být jistý sám sebou, natoţ svým protějškem. V případě naší nejistoty či rizikového sexu bychom se neměli ostýchat navštívit jedno z center, kde probíhá bezplatné testování. V kaţdém kraji České republiky je alespoň jedno specializované místo, kde se anonymní testy na HIV provádí.
STRÁNKA 39
Zdroje BENEŠ, Jiří. Infekční lékařství. 1. vyd. Praha: Galén, 2009, 651 s. ISBN 978-807-2626-441 COLLINS, Simon a kol. autorů. Kurz pro aktivisty. 1. vyd. iBase, 2005, 125 s. HOŘEJŠÍ, Václav a Jiřina BARTŮŇKOVÁ. Základy imunologie. 4. vyd. Praha: Triton, 2009, 316 s. ISBN 978-807-3872-809 HLAVATÝ, Miloslav. AIDS, průvodce nejen pro gaye. 1. vyd. Praha: Česká společnost AIDS pomoc, 2008, 53 s. HLAVTÝ, Miloslav. HIV, průvodce nejen pro gaye. 1. vyd. Praha: Česká společnost AIDS pomoc, 2006, 54 s. NĚMEČEK, Vratislav. Tisková zpráva Národní referenční laboratoře pro AIDS 30.1.2011. Praha: Státní zdravotní ústav, 2011, 3 s. STEHLÍKOVÁ, Dţamila, Jiří STUPKA. Ročenka Národního programu HIV/AIDS v České republice 2009 -2010. Praha: Státní zdravotní ústav, 2011, 651 s. ISBN 978-80-7071318-1
Internetové zdroje AVERT, mezinárodní dobročinná organizace, dostupné z: www.avert.org Česká spol. AIDS pomoc, dostupné z: http://www.aids-pomoc.cz/ Lab Tests Online, dostupné z: http://www.labtestsonline.cz/ Národní program boje proti AIDS, dostupné z: www.aids-hiv.cz
STRÁNKA 40
Seznam grafů Graf 1: Výskyt HIV/AIDS v České republice v období 1986 – 2011 (kumulativní údaje ke dni 31. 12. 2011) ........................................................................................................................................................9 Graf 2: HIV podle pohlaví v ČR, podíl ţen v jednotlivých letech .........................................................10 Graf 3: HIV infekce v ČR podle kraje bydliště v době první diagnózy HIV .........................................11 Graf 4: Rozdělení HIV pozitivity podle způsobu přenosu, data do 31. 7. 2011 ....................................12 Graf 5: Celosvětový výskyt viru HIV v letech 1990 – 2009 ..................................................................13 Graf 6: Počet lidí ţijících s HIV pozitivitou, rozdělení podle regionů...................................................14 Graf 7: Poměr dotací MZ ČR a nových případů HIV pozitivních osob.................................................21 Graf 8: Způsob přenosu HIV dle respondentů .......................................................................................26 Graf 9: Odpověď respondentů na otázku: Kdyţ je člověk HIV pozitivní, znamená to, ţe má AIDS? ..27 Graf 10: Odpověď respondentů na otázku: Pouţíváte prezervativ při pohlavním styku?......................31 Graf 11: Nechal/a jste se někdy testovat na HIV protilátky? .................................................................34 Graf 12: Názor respondentů na informovanost dětí o HIV ....................................................................36
STRÁNKA 41
Seznam tabulek Tabulka 1: Členění stádií infekce HIV podle US CDC podle počtu CD4 v krvi .....................................7 Tabulka 2: Finanční prostředky investované do prevence HIV/AIDS...................................................20 Tabulka 3: Rozdělení respondentů podle věku, absolutní a relativní četnosti .......................................25 Tabulka 4: Způsob přenosu HIV dle respondentů rozdělených podle pohlaví ......................................26 Tabulka 5: Odpovědi dle pohlaví respondentů na otázku: Kdyţ je člověk HIV pozitivní, znamená to, ţe má AIDS? ..........................................................................................................................................27 Tabulka 6: Můţe být člověk, roznášející tuto infekci, trestně stíhán? Odpovědi dle pohlaví respondentů ............................................................................................................................................28 Tabulka 7: Preference pohlavního styku respondentů ...........................................................................30 Tabulka 8: Pouţívání prezervativu dle pohlaví ......................................................................................31 Tabulka 9: Z jakého důvodu neuţíváte prezervativ? .............................................................................32 Tabulka 10: Pouţíváte prezervativ i tehdy, kdyţ ţena uţívá HA? .........................................................33 Tabulka 11: Pocit ohroţení infekcí HIV dle pohlaví respondentů .........................................................35
STRÁNKA 42
