Martin Jansa. Výzkum informovanosti občanů obcemi

Univerzita Palackého v Olomouci Právnická fakulta

Martin Jansa

Výzkum informovanosti občanů obcemi na území okresu Trutnov

Diplomová práce

Olomouc 2015

„Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma: Výzkum informovanosti občanů obcemi na území okresu Trutnov vypracoval samostatně a citoval jsem všechny použité zdroje“.

Martin Jansa

V Olomouci dne 24. 3. 2015

Digitálně podepsal Martin Jansa DN: c=CZ, l=Velké Svatoňovice 82,542 35 Velké Svatoňovice, ou=P479077, cn=Martin Jansa, serialNumber=P479077 Datum: 2015.03.24 09:35:27 +01'00'

……………………….. Martin Jansa

2

Chtěl bych zde vyslovit zvláštní poděkování své vedoucí práce JUDr. Lucii Madleňákové za její trpělivost, ochotu naslouchat a schopnost směřovat mne k učinění pokroků při tvorbě této práce, dále také za její odborné vedení, předané zkušenosti a cenné rady. Také bych chtěl poděkovat všem starostům a úředníkům jednotlivých obcí v okrese Trutnov, kteří mi poskytli alespoň nějakou, jakoukoli reakci v souvislosti s mým výzkumem, a tak mi dali podklad a umožnili mi tuto práci vypracovat. Poděkování patří také mé rodině za její podporu a samozřejmě také mé milující přítelkyni, která mi vždy dodala energii k další práci, když jsem již upadal na duchu.

3

Obsah Úvod........................................................................................................................................5 1 Žádost o informace..............................................................................................................7 1.1 Formální náležitosti......................................................................................................8 1.1.1 Podání.....................................................................................................................9 1.1.2 Podpis žádosti o informace...................................................................................10 1.1.3 Další náležitosti....................................................................................................11 1.2 Materiální náležitosti..................................................................................................13 2 Vyřízení žádosti.................................................................................................................14 2.1 Výzkumný vzorek......................................................................................................14 2.2 Forma vyřízení žádosti...............................................................................................15 2.3 Lhůty..........................................................................................................................17 2.4 Zákonné způsoby vyřízení žádosti ............................................................................20 2.4.1 Poskytnutí informací............................................................................................20 2.4.2 Rozhodnutí o odmítnutí žádosti...........................................................................21 2.4.3 Odkázání na zveřejněnou informaci.....................................................................22 2.4.4 Výzva k doplnění nebo upřesnění žádosti............................................................23 2.4.5 Odložení žádosti ..................................................................................................26 2.4.6 Oznámení o požadování úhrady nákladů za poskytnutí informací......................27 2.5 Zveřejnění vyřízení žádosti........................................................................................29 3 Materiální vyřízení věci.....................................................................................................31 3.1 Identifikační číslo.......................................................................................................31 3.2 Uvolněnost starosty....................................................................................................32 3.3 Odměna starosty.........................................................................................................32 3.4 Identifikace starosty...................................................................................................38 3.5 Identifikace zastupitelů...............................................................................................39 3.6 Vojenské zařízení .......................................................................................................41 3.7 Usnesení zastupitelstva...............................................................................................44 3.8 Zápisy ze zasedání rady obce.....................................................................................45 3.9 Zvláštně vyřízené nebo okomentované reakce obcí...................................................47 Závěr......................................................................................................................................50 Seznam použité literatury......................................................................................................53 Monografie........................................................................................................................53 Komentáře.........................................................................................................................53 Odborné články.................................................................................................................53 Právní předpisy..................................................................................................................53 Judikatura..........................................................................................................................54 Elektronické zdroje............................................................................................................54 Abstrakt.................................................................................................................................55 Abstract.................................................................................................................................55 Klíčová slova.........................................................................................................................56 Key words..............................................................................................................................56

4

Úvod Pro svou diplomovou práci jsem si zvolil téma informovanost občanů obcemi dle zákona o svobodném přístupu k informacím. Tuto práci z odvětví správního práva jsem si vybral, protože se domnívám, že správní právo je skutečně všudypřítomné. Každý člověk je na něm tak trochu závislý a během svého života se se správním právem setkává při mnoha příležitostech. Právě zákon o svobodném přístupu k informacím a získávání informací jeho prostřednictvím je jednou z těchto příležitostí, které občané stále více a více využívají jak ke zjišťování pro ně důležitých informací, tak i ke kontrole veřejné správy, což se děje hojně i na té nejnižší úrovni, tedy na obcích. Nejen z osobní zkušenosti vím, že získávání informací není vždy snadná záležitost i přes existenci zákona o svobodném přístupu k informacím. Vzhledem k tomu, že na suchý teoretický rozbor zákona o svobodném přístupu k informacím paragraf po paragrafu nebo o jednotlivých jeho částech podrobněji vzniklo dle mého názoru již víc než dost diplomových prací, považuji v tomto ohledu téma za vyčerpané. Ve své práci jsem si proto dal za cíl pojmout tuto problematiku zcela jiným způsobem než moji kolegové a postavil jsem mou práci na provedení výzkumu, který má ukázat, jak reálně funguje tento zákon v praxi obecních úřadů. Výzkum byl dobrým způsobem, jak získat další podklady pro mou práci, protože aktuální literatura k této problematice je omezena pouze na obsáhlý komentář A. Furka a L. Rothanzla a několik menších tématicky úzce zaměřených publikací. Mnohá literatura a odborné články jsou v této době již téměř nepoužitelné, neboť pocházejí z doby přibližně před deseti lety, kdy bylo i znění zákona o svobodném přístupu k informacím o něco jiné. Poměrně dobrým zdrojem zde byla judikatura, která překlenula nebo vyložila mnohé problémy a určitým způsobem se ustaluje. Nakonec mě v otázce výzkumu inspirovala práce M. Antoše, který provedl jediný mně známý výzkum v této oblasti se zaměřením na komunální volby a účast cizinců v nich. V několika článcích na serveru Jiné právo, jak cituji a srovnávám se svým výzkumem dále, se kromě svého prvotního zaměření dostal i k rozboru samotného svobodného přístupu k informacím a poukázal na to, že situace v tomto ohledu není zcela bezproblémová. Na základě toho jsem se rozhodl prověřit obecní úřady přímo se zaměřením na samotný zákon o svobodném přístupu k informacím. Svůj výzkum jsem začal realizovat dne 11. 11. 2014, kdy jsem rozeslal žádosti o informace dle zákona o svobodném přístupu k informacím na všech 75 obecních a městských 5

úřadů v okrese Trutnov. Tato žádost byla koncipována z formálního hlediska přesně podle zákona, avšak v materii, které se dotýkala, se objevovaly různorodé dotazy uspořádané tak, aby obecní úřady musely využít zákonem předvídanou co nejširší paletu způsobů vyřízení této žádosti o informace a tím tak prokázaly svou znalost zákona a kompetentnost. Cílem mého výzkumu bylo zjistit, jaká situace v současnosti panuje ve vyřizování žádostí o informace obcemi. Cílem mé diplomové práce je poté na základě výzkumem získaných reakcí obcí zjistit, do jaké míry jsou obce obeznámeny se zákonem o svobodném přístupu k informacím, jak jsou schopny vyřizovat žádosti o informace a také jakým způsobem k žadatelům přistupují. Ve své práci budu jednotlivá vyřízení mé žádosti o informace hodnotit z hlediska zákonnosti a správnosti vyřízení jednotlivých otázek a také budu brát v úvahu formu odpovědi a jednání obecního úřadu vůči mé osobě jako žadateli. V první kapitole mé diplomové práce rozeberu žádost o informace, která byla v podstatě základem mého výzkumu. Věnovat se budu zejména jejím formálním náležitostem, obtížnějším otázkám její formální správnosti a jejímu podání. Ve druhé obsáhlejší kapitole se budu věnovat vyřízení mé žádosti o informace z formálního a zákonného pohledu. To znamená, že se budu věnovat jak formě vyřízení žádosti, tak i zákonné úpravě a možnostem, které obce mají a měly by používat ve vztahu ke všem žádostem o informace dle zákona o svobodném přístupu k informacím. Již v této části budu také přímo uvádět výsledky mého výzkumu. Ve třetí kapitole pak postupně rozeberu jednotlivé, v žádosti o informace mnou položené, otázky a reakce na ně včetně výtahu těch nejzajímavějších odpovědí obcí. Moje diplomová práce se soustřeďuje zejména na vyřízení žádosti o informaci, to je ovšem pouze jedna z částí, které upravuje zákon o svobodném přístupu k informacím. Nemluvě o tom, že obce jsou jenom jedním ze specifických povinných subjektů, kterých je ve veřejné správně velké množství. Téma týkající se zákona o svobodném přístupu k informacím by se dalo dále zpracovávat praktickým způsobem, tedy výzkumem, i v otázce zveřejňování informací povinnými subjekty a to i pomocí dálkové přístupu, dále také při vyřizování stížností a odvolání. Prostor pro praktický výzkum a ne jen teoretické tlachání je tak v tomto tématu poměrně velký a slibuje další zajímavé zážitky s povinnými subjekty.

6

1 Žádost o informace Žádost o informace podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o svobodném přístupu k informacím) je stěžejním a současně jediným instrumentem, který tento zákon ukotvuje k získání nezveřejněných informací od povinných subjektů. V tomto zákoně je žádost o informace upraven v § 13 a § 14, které se soustředí zejména na formální stránku celé žádosti o informace. Pro potřeby žádosti o informace je třeba si nejprve vymezit, co je to vlastně informace podle zákona o svobodném přístupu k informacím. Zákon o svobodném přístupu k informacím v § 3 odst. 3 k pojmu informace uvádí následující: „Informací se pro účely tohoto zákona rozumí jakýkoliv obsah nebo jeho část v jakékoliv podobě, zaznamenaný na jakémkoliv nosiči, zejména obsah písemného záznamu na listině, záznamu uloženého v elektronické podobě nebo záznamu zvukového, obrazového nebo audiovizuálního.“ Pro to, aby se mohlo jednat o informaci způsobilou k poskytnutí, musí být splněny dvě hlavní podmínky a to že se musí jednat „o obsah nebo jeho část“ a za druhé musí být tento obsah zaznamenán. Informační povinnost se totiž vztahuje pouze k informacím reálně existujícím a zaznamenaným. I v případě, že nějaká informace reálně vznikla, avšak nebyla zaznamenána (například nebyl z ústního jednání pořízen záznam), nebude možné uspokojit požadavek žadatele. Stejně tak nebude možné uspokojit požadavek žadatele v případě zcela neexistující informace nebo v případě informací nehotových, které ještě nebyly oficiálně vydány (různé koncepty, dopisy). Žádost která směřuje k poskytnutí názoru bude také zjevně neúspěšná, protože názor není z výše popsaných důvodů informací.1 Dle § 3 odst. 4 zákona o svobodném přístupu k informacím není informací ani počítačový program. Dále je také potřeba vymezit kdo může být žadatelem podle zákona o svobodném přístupu k informacím a zda musí tento žadatel svou žádost zdůvodňovat. Zákon o svobodném přístupu k informacím v § 3 odst. 1 vymezuje, že žadatelem může být každá fyzická či právnická osoba, tedy umožňuje, aby byl žadatelem v podstatě kdokoli, navíc tento zákon neukládá povinnost žádost o informace nikterak odůvodnit, což potvrzuje i Nejvyšší správní soud: „[...] povinný subjekt není oprávněn požadovat po tazateli důvod či účel dotazu, 1 FUREK, Adam, ROTHANZL, Lukáš. Zákon o svobodném přístupu k informacím. Komentář. 2.vydání. Praha: Linde Praha, a. s., 2010. s. 167 - 168

7

ba dokonce ani tazatel sám takový důvod mít nemusí. Nelze tak argumentovat tím, že poskytnutá informace se nemůže tazateli k ničemu hodit.“2 Při podání mé žádosti o informace, na které je postaven můj výzkum, jsem se rozhodl využít této možnosti neuvést v ní žádné zdůvodnění. Neuvedl jsem v žádosti o informace žádný důvod, pro který o informace žádám a nedal jsem v ní najevo svůj úmysl provádět výzkum informovanosti, ani jsem sám sebe neidentifikoval jako studenta právnické fakulty. Tuto taktiku jsem použil z toho důvodu, aby ke mně osoby vyřizující žádosti o informace za povinné subjekty nepřistupovaly jinak, než k běžným žadatelům. I když moje žádost po obsahové stránce nebyla pravděpodobně zcela běžná, pokusil jsem se běžnému žadateli přiblížit co nejvíce, aby odpovědi nebyly příliš zkreslené. Žádost o informace podle zákona o svobodném přístupu k informacím, kterou jsem pro účely svého výzkumu vytvořil, je uvedená ve vzorové podobě v příloze č. 1 a je základním stavebním kamenem mého výzkumu a potažmo i této diplomové práce. Bylo tedy velmi důležité, aby byla zejména formálně bezchybná, aby byly otázky formulovány jasně a srozumitelně, a také aby byly materiálně rozdílné. Dostatečnou diferenciací otázek a tudíž i nutností povinných subjektů rozdílně o nich rozhodovat a užívat různé instituty, které zákon o svobodném přístupu k informacím povinným subjektům poskytuje, jsem chtěl také docílit vyšší pravděpodobnosti rozdílnosti v odpovědích jednotlivých povinných subjektů, v mém případě obcí a měst v okrese Trutnov. 1.1 Formální náležitosti Jedinou povinností žadatele, kterou musí splnit, aby se stal žadatelem podle zákona o svobodném přístupu k informacím a jeho žádost byla podle tohoto zákona posuzována a tudíž aby bylo podle tohoto zákona postupováno i povinnými subjekty, je správné vyhotovení a podání žádosti po formální stránce tak, jak to zákon o svobodném přístupu k informacím vyžaduje. V této chvíli je vhodné vymezit ustanovení, jejichž kritéria musí žadatel ve své žádosti splnit, a také to, jaký je vztah správního řádu k celé žádosti o informace. V § 20, odst. 3 zákona o svobodném přístupu k informacím jsou taxativně vymezené případy, kdy se také použije zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen jako správní řád). Formální náležitosti žádosti o informace a její podání mezi tyto případy 2 Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 10. 2007, č. j. 2 As 27/2007-87

8

nespadají, což znamená, že se zde správní řád nepoužije subsidiárně ani omezeně. Zákon o svobodném přístupu k informací zcela upravuje problematiku žádosti o informace, která je rozdílná od podání i žádosti podle správního řádu. Pokusy o uplatňování správního řádu alespoň analogicky narazí na výslovný zákaz zmíněného paragrafu „v ostatním se správní řád nepoužije“, který analogii nepřipustí.3 Žádost o informace se tak ve svých formálních náležitostech řídí pouze zákonem o svobodném přístupu k informacím, tedy § 13 a § 14. 1.1.1

Podání V § 13 odst. 1 zákona o svobodném přístupu k informacím je uvedeno, že se žádost o

poskytnutí informací podává písemně nebo ústně, případně i prostřednictvím sítě nebo služeb elektronických komunikací. V podstatě jde žádost o informace podat zjednodušeně řečeno jakkoli. Zákon nevypočítává další způsoby, ale ani je nikterak nevylučuje, tudíž se dá například žádost zaslat poštou či podat osobně.4 Pro mou žádost o informace, na které je založen můj výzkum, jsem zvolil písemnou formu, aby se na mou žádost vztahovaly i následující paragrafy zákona o svobodném přístupu k informacím, jejichž použití v případě ústního podání § 13 odst. 3 vylučuje, a také abych měl hmotný výstup, kterým bych svůj výzkum mohl podložit. Rozhodl jsem se také pro podání žádosti o informace využít elektronické formy a rozeslal jsem žádosti o informace e-mailem na adresy elektronických podatelen obcí nebo na jiné e-mailové adresy tam, kde elektronická podatelna chyběla, abych dostál požadavku § 14 odst. 3 zákona o svobodném přístupu k informacím, který předepisuje takovýto postup. V případě nedodržení tohoto postupu by žádost nebyla žádostí o informace podle zákona o svobodném přístupu k informacím jak uvádí § 14 odst. 4. Povinnost žadatele zaslat svou žádost o informace na adresu elektronické podatelny, pokud ji tento povinný subjekt má zřízenou, je zcela opodstatněná z hlediska přístupu tohoto povinného subjektu k žádosti a možnosti jejího včasného a správného vyřízení. K umožnění zaslat datovou zprávu se stejným právním účinkem na jakýkoli e-mail, jakéhokoli pracovníka povinného subjektu se v obdobné věci vypořádával i Nejvyšší správní soud: „Klást bez rozdílu na všechny pracovníky orgánu veřejné moci požadavky, aby každou nevyžádanou 3 FUREK, Adam, ROTHANZL, Lukáš. Zákon o svobodném přístupu k informacím. Komentář. 2.vydání. Praha: Linde Praha, a. s., 2010. s. 898 4 FUREK, Adam, ROTHANZL, Lukáš. Zákon o svobodném přístupu k informacím. Komentář. 2.vydání. Praha: Linde Praha, a. s., 2010. s. 537

9

elektronickou zprávu přijatou na jejich pracovní e-mailovou adresu podrobili zkoumání, zda snad nesplňuje požadavky podání podle správního řádu, a případně takovouto zprávu přeposlali na příslušnou elektronickou podatelnu, by bylo z povahy věci naprosto absurdní.“5 V žádosti jsem také žádal od oslovených obcí odpověď stejným způsobem, tedy elektronicky, abych zbytečně neplýtval veřejnými prostředky a dostál tak zásadě hospodárnosti, kterou by měly zastávat i obce. Žádosti o informace jsem nepodepsal ani fyzicky, ani zaručeným elektronickým podpisem proto, abych mohl pozorovat jakým způsobem se s touto otázkou obce vypořádají. 1.1.2

Podpis žádosti o informace Vzhledem k tomu, že nelze v případě žádosti o informace aplikovat správní řád ani

jeho ustanovení upravující podání a žádost ve smyslu § 37 nebo § 45 a v § 13 ani § 14 zákona o svobodném přístupu k informacím není upravena povinnost žádost opatřit vlastnoručním podpisem, je zřejmé, že žádost může být i nepodepsaná a přesto bude splňovat formální náležitosti žádosti o informace podle zákona o svobodném přístupu k informacím. Tudíž ani v elektronické podobě by podle autorů komentáře neměl být vyžadován ani vlastnoruční podpis, ani zaručený elektronický podpis. Autoři komentáře připouštějí, že v otázce elektronického podpisu existuje i menšina zastávající opačný názor6, bohužel toto své tvrzení nepodpořili citací ani odkazem na příslušnou literaturu. Elektronický podpis tedy patrně nebude formální náležitostí podání a to alespoň „do doby změny zákona o svobodném přístupu k informacím nebo bez výslovného procedurálního rozhodnutí Nejvyššího správního soudu.“7 Královéhradecký kraj má v této otázce již zcela jasno ve své metodické pomůcce k zákonu o svobodném přístupu k informacím, kterou vydal v roce 2013. V této metodické pomůcce pro obce kraje, do kterého spadají i obce okresu Trutnov, uvádí: „není nutné aby elektronická žádost byla podepsána zaručeným elektronickým podpisem, postačí tedy obyčejný e-mail“8 a dává tím tak jasně

5 Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 12. 2010, č. j. 1 Asn 5/2010-172 6 FUREK, Adam, ROTHANZL, Lukáš. Zákon o svobodném přístupu k informacím. Komentář. 2.vydání. Praha: Linde Praha, a. s., 2010. s. 537 - 540 7 FUREK, Adam, ROTHANZL, Lukáš. Zákon o svobodném přístupu k informacím. Komentář. 2.vydání. Praha: Linde Praha, a. s., 2010. s. 537 - 540 8 Metodika královéhradeckého kraje k zákonu č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, v.z.p.p. [online]. 2013 [cit. 2015-01-14]. Dostupné z: http://www.kr-kralovehradecky.cz/cz/kraj-voleneorgany/obce/metodicka-pomoc-obcim/nova-metodika-k-zakonu-c--106-1999-sb---o-svobodnem-pristupu-kinformacim--ve-zneni-pozdejsich-predpisu--60788/

10

najevo, stejně jako i další povinné subjekty9, jakým směrem se ubírá praxe v této konkrétní otázce. Fakt, že může být podána jakákoli žádost bez podpisu však dle mého názoru může zjednodušovat proces žádání o informace až přes únosnou mez. Tento problém by mohl zejména nastat v případě elektronicky podávaných žádostí, kterých mohou žadatelé poslat v podstatě neomezené množství s nulovými náklady. Více žadatelů by mohlo po vzoru internetových hackerů obdobou DDoS útoků10 svými neustálými žádostmi paralyzovat povinný subjekt, který by se musel zabývat vyřizování žádostí dle zákona. Právě nutnost žádat se zaručeným elektronickým podpisem nebo žádost doplnit jinak podpisem by sice omezovalo i běžné uživatele a ztížilo jim přístup k informacím, na druhé straně by patrně také omezilo možnost tímto způsobem na povinný subjekt zaútočit. Do dnešního dne však k žádnému ověřenému napadení povinných subjektů tímto způsobem nedošlo a tak největší nebezpečí pro povinné subjekty představují spíše žadatelé, kteří skutečně chtějí nějaké informace získat a z části také kverulanti, u kterých by však šlo stěží použít slovo útok. 1.1.3

Další náležitosti Tyto další formální náležitost vypočítává § 14 v odst. 2 zákona o svobodném přístupu

k informacím. Nejpodstatnější jsou zde dvě podmínky uvedené ve větě první a to že ze žádosti musí být zřejmé, kterému povinnému subjektu je určena. Do vzoru své žádosti o informace uvedené jako příloha č. 1 jsem pro každou obec či město vyplnil příslušnou identifikaci úřadu a jeho adresu. Zřejmé, kterému povinnému subjektu je žádost určena, by však bylo i v případě zaslání vzorované žádosti bez specifikace úřadů a adres a to již z doručení žádosti na adresu elektronické podatelny úřadu nebo obdobným způsobem.11 Z judikatury Nejvyššího správního soudu zde také vyplývá vztah orgánů uvnitř obce vzhledem k poskytování informaci dle zákona o svobodném přístupu k informacím. Nejvyšší správní soud uvádí, že: „nelze ani uvažovat o tom, že žádost o informaci adresovaná přímo radě obce měla být posouzena jako žádost podaná nepříslušnému orgánu. […] Jedná-li se o informaci, 9 ÚSTAVNÍ SOUD. Podání žádosti o informace [online]. [cit. 2015-01-27]. Dostupné z: http://www.usoud.cz/podani-zadosti-o-informace/; VLÁDA ČR. Poskytování informací [online]. [cit. 201501-27]. Dostupné z: http://www.vlada.cz/cz/urad-vlady/poskytovani-informaci/uvodinf-15135/ 10 „distributed denial-of-service attack - je označení pro útok na internetovou službu či webovou stránku, při němž se útočníci snaží server zahltit obrovským množstvím požadavků, které způsobí, že se server stane nedostupným pro normální uživatele.“ It-slovnik.cz [online]. [cit. 2015-01-16]. Dostupné z: http://itslovnik.cz/pojem/ddos-utok 11 FUREK, Adam, ROTHANZL, Lukáš. Zákon o svobodném přístupu k informacím. Komentář. 2.vydání. Praha: Linde Praha, a. s., 2010. s. 555

11

která spadá do působnosti obcí, bylo by přílišným formalismem […] žádost odkládat, pokud by byla směřována nesprávné organizační složce nebo orgánu obce.“12 Druhou podmínkou je výslovné uvedení, že se žadatel domáhá poskytnutí informace ve smyslu zákona o svobodném přístupu k informacím. Tuto informací jsem do své žádosti o informace vložil pro jistotu hned dvakrát, stejně jako do doprovodného e-mailu, abych nenechal osobu vyřizující žádost za povinný subjekt na pochybách, že jde skutečně o žádost podle zákona o svobodném přístupu k informacím. Stačilo by však, aby se z žádosti dalo usuzovat, že se jedná o žádost podle zákona o svobodném přístupu k informacím například z názvu „žádost o informace“ nebo z odkazů v textu. Při posuzování této podmínky by neměl převládat formalismus a naopak by se měla posuzovat v zájmu maximálního zjednodušení přístupu k informacím. „Tento požadavek je součástí ústavně zaručeného práva na informace podle čl. 17 Listiny.“13 Podle Nejvyššího správního soudu „je třeba trvat na požadavku, aby z podané žádosti bylo zřejmé, že se žadatel domáhá poskytnutí informace ve smyslu tohoto zákona a byla z ní patrná jeho vůle o vyřízení této žádosti postupem a s náležitostmi podle daného zákona, a že toliko nepožaduje prostou „neformální“ odpověď.“14 Pokud by tyto dvě náležitosti nebyly splněny, tak by stejně, jako v případě doručování jinam než na zřízenou elektronickou podatelnu, jak je uvedeno již výše, nebyla má žádost o informace žádostí podle zákona o svobodném přístupu k informacím jak uvádí § 14 odst. 4 a nebyla by tak vyřizována. V § 14 odst. 2 je dále vypočítáno, jak má být identifikován žadatel, jako fyzická osoba musí uvést své jméno, příjmení, datum narození, adresu a místo trvalého pobytu nebo adresu bydliště a případně adresu pro doručování. Adresa pro doručování může být také elektronická adresa, čehož jsem v případě mé žádosti využil. Výše jmenované údaje je bezpochyby třeba uvést i při podání žádosti elektronicky, samotná e-mailová adresa nemůže být dostatečnou identifikací žadatele.15 Pokud bude některý z těchto údajů chybět, neznamená to, že by žádost přestala být žádostí podle zákona o svobodném přístupu k informacím, jak tomu bylo u předchozích podmínek, ani to nemá za následek zánik povinnosti žádost vyřídit. Povinný

12Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 8. 2007, č. j. 2 As 12/2007-79 13 FUREK, Adam, ROTHANZL, Lukáš. Zákon o svobodném přístupu k informacím. Komentář. 2.vydání. Praha: Linde Praha, a. s., 2010. s. 556 14 Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 8. 2011, č. j. 8 As 57/2011-77 15 KORBEL, František a kolektiv. Právo na informace. Zákon o svobodném přístupu k informacím. Zákon o právu na informace o životním prostředí. Komentář. 3. vydání. Praha: Linde Praha, a. s., 2006. s. 160

12

subjekt zváží, zda je pro něj nutná znalost chybějícího údaje. Buďto postupuje dál ve vyřízení žádosti nebo žadatele vyzve, aby doplnil žádost podle § 14 odst. 5, písm. a).16 1.2 Materiální náležitosti Zákon o svobodném přístupu k informacím neklade přímé požadavky na samotný obsah žádosti. Nedostatky obsahu nejsou důvodem pro to, aby žádost přestala být posuzována jako žádost o informace a povinný subjekt jí bude vyřizovat dle zákona jedním ze způsobů uvedených v další kapitole. Aby byla však žádost úspěšná a žadatel získal žádané informace již napoprvé, je třeba, aby otázky směřovaly k získání existující a zaznamenané informace, tak jak jí upravuje § 3 odst. 3 zákona o svobodném přístupu k informacím a jak je popsaná již v úvodu této kapitoly. Dále je důležité, jak podotýká § 14 odst. 5, písm. b), aby byla žádost srozumitelná, aby bylo zřejmé, jaká informace je požadována a aby nebyly otázky příliš obecné. A nakonec podle písm. c) stejného odstavce se musí daná informace vztahovat k působnosti povinného subjektu.

16 FUREK, Adam, ROTHANZL, Lukáš. Zákon o svobodném přístupu k informacím. Komentář. 2.vydání. Praha: Linde Praha, a. s., 2010. s. 557 - 558

13

2 Vyřízení žádosti Povinné subjekty vycházejí při vyřizování žádosti o informace ve formálních otázkách zejména ze zákona o svobodném přístupu k informacím a postupují převážně podle něj, i když si v některých případech mohou brát subsidiárně nebo omezeně na pomoc správní řád, jak již bylo zmíněno výše. Tyto formální postupy, stanovené zákonem, budou předmětem rozboru a komparace se získanými daty v této kapitole, zatímco v následující kapitole se budu hlouběji věnovat konkrétnímu řešení otázek položených v mé žádosti o informace. Na formální náležitosti naváži rozborem materiálních otázek a schopností povinných subjektů správně se s nimi vypořádat. V materiálních otázkách povinné subjekty musí, na rozdíl od řešení formálních otázek, svůj přístup podstatně rozšířit, protože zákon o svobodném přístupu k informacím pouze sám o sobě nevymezuje přístup občanů k informacím. Povinné subjekty se musí řídit celým právním řádem, zejména je potom třeba brát v úvahu ústavní pořádek a mezinárodní smlouvy, které dávají právu na informace silný základ a předurčují cestu nižším předpisům. „Zákon o svobodném přístupu k informacím má tedy mnohem více povahu popisu procesu poskytování informací, než zásadního omezení okruhu přístupných informací.“17 Zákon o svobodném přístupu k informacím samozřejmě vymezuje případy, ve kterých je omezeno poskytnutí informací jako například v případě utajovaných informací nebo osobních údajů. Tato omezení se však váží na další konkrétní předpisy, které je upravují a které musí povinné subjekty aplikovat. 2.1 Výzkumný vzorek Ve svém výzkumu jsem oslovil prostřednictvím žádosti o informace podle zákona o svobodném přístupu k informacím všech 75 obcí, městysů a měst18 v okrese Trutnov. Z těchto 75 zareagovalo různými způsoby a v různé kvalitě na mou žádost 59 obcí, zatímco od 16 jsem neobdržel žádnou reakci. Mezi obce, které nezareagovaly na mou žádost, patřilo i okresní město Trutnov s více než 35.000 obyvateli a také oblíbené zimní středisko Pec pod Sněžkou, které je taktéž městem.

17 KORBEL, František a kolektiv. Právo na informace. Zákon o svobodném přístupu k informacím. Zákon o právu na informace o životním prostředí. Komentář. 3. vydání. Praha: Linde Praha, a.s., 2006. s. 75 - 80 18 Statnisprava.cz [online]. [cit. 2015-01-28]. Dostupné z: http://www.statnisprava.cz/rstsp/ciselniky.nsf/i/CZ0525

14

Dále tedy můj výzkum vychází z reakcí těchto 59 obcí. Budu se zde postupně věnovat rozboru vyřízení mé žádosti, skupinám jako je forma vyřízení žádosti, zákonné možnosti postupu povinných subjektů a samozřejmě se nakonec v další kapitole také budu věnovat materiálním otázkám a tomu, jak si s nimi povinné subjekty dokázaly poradit. 2.2 Forma vyřízení žádosti Zákon o svobodném přístupu k informacím v § 4, odst. 5 i s ohledem na zásadu hospodárnosti a rychlosti uvádí, že „pokud je to možné s přihlédnutím k povaze podané žádosti a způsobu záznamu požadované informace, poskytnou povinné subjekty informaci v elektronické podobě.“ Vzhledem k tomu, že jsem svoji žádost podal elektronicky, žádal jsem o informace, které bylo možné elektronicky poskytnout, uvedl jsem jako kontaktní adresu svoji e-mailovou adresu a navíc jsem i v textu žádosti požádal o poskytnutí informací elektronicky, neočekával jsem v tomto bodě větší nedostatky. Vzhledem k tomu, že některé otázky v žádosti o informace jsem schválně položil tak, aby jejich správné vyřízení zahrnovalo rozhodnutí o částečném odmítnutí žádosti, bylo potřeba ještě řádně doručit rozhodnutí o částečném odmítnutí žádosti o informace a to je podle § 20 odst. 4, písm a) zákona o svobodném přístupu k informací třeba učinit v souladu se správním řádem a se všemi příslušejícími náležitostmi správního rozhodnutí, kterým je i toto rozhodnutí o odmítnutí žádosti podle zákona o svobodném přístupu k informacím. Nestačí pouze žádost neformálně odmítnout, i když se tak běžně děje.19 Část obcí skutečně takovým neformální způsobem odmítnutí postupovalo. Řádným doručením se rozumí zaslat rozhodnutí o odmítnutí žádosti datovou schránkou, kterou však nemám zřízenou, a tak nezbývalo povinným subjektům než jej zaslat poštovní zásilkou do vlastních rukou jak vyplývá z § 19 správního řádu. Elektronicky vyřídilo mou žádost 52 obcí, z toho ji tři vyřídily duplicitně i prostřednictvím poštovní zásilky, která rovnou obsahovala vyřízení žádosti i rozhodnutí o částečném odmítnutí žádosti o informace. 38 z těchto obcí mi zaslalo odpověď v příloze emailu a větší část z těchto odpovědí i poměrně dobře působila vizuálně (měla hlavičku, nadpis, označení). 14 obcí zareagovalo pouze e-mailem. Tyto zprávy byly někdy poměrně

19 FUREK, Adam, ROTHANZL, Lukáš. Zákon o svobodném přístupu k informacím. Komentář. 2.vydání. Praha: Linde Praha, a. s., 2010. s. 651

15

Doručení odmítnutí žádosti o informace dle správního řádu, tedy v tomto případě poštovní zásilkou, je přitom podstatnou náležitou pro účinnost rozhodnutí o odmítnutí žádosti a zároveň je toto doručení důležité pro možnost odvolání se proti danému rozhodnutí. Doručením začíná běžet 15 dní dlouhá lhůta pro podání odvolání. Pokud není vydáno a doručeno rozhodnutí o odmítnutí žádosti správně podle správního řádu, není možné použít jako opravný prostředek odvolání jak jej upravuje § 16 zákona o svobodném přístupu k informacím, nýbrž je třeba uchýlit se k použití stížnosti na postup při vyřizování žádosti o informace dle § 16a odst. 1, písm. c), který přímo navádí k užití stížnosti v případě, že nebylo vydáno rozhodnutí o částečném odmítnutí žádosti o informace. Otázce odmítnutí žádosti se budu věnovat v podkapitole zasvěcené přímo tomuto tématu. Pro úplnost ještě uvádím, že jsem byl v jednom případě nejprve kontaktován telefonicky a to starostou obce Velké Svatoňovice. Tento fakt v grafu neuvádím z toho důvodu, že jsem následně obdržel písemné vyřízené mé žádosti a to je zahrnuto v celkových výsledcích promítnutých do grafu. 2.3 Lhůty V § 14 odst. 1 zákon o svobodném přístupu k informacím se uvádí, že je „žádost podána dnem, kdy ji obdržel povinný subjekt“. Pro všechny lhůty uvedené v zákoně o svobodném přístupu k informacím přitom platí, že prvním dnem lhůty je den následující po dni, v němž nastal okamžik rozhodný pro její počátek. Toto pravidlo vychází z § 40 odst. 1, písm. a) správního řádu, který se zde použije subsidiárně vzhledem k tomu, že zákon o svobodném přístupu k informacím počítání lhůt sám neupravuje. V případech, kdy je použití správního řádu vyloučeno ustanovením § 20 odst. 4 zákona o svobodném přístupu k informacím, vychází toto pravidlo z použití obecných pravidel počítání času v právu.20 Pro elektronické podání e-mailem se předpokládá, že je doručení v podstatě shodné s okamžikem odeslání.21 Judikatorní výklad toto tvrzení ještě upřesnil do přístupu, že elektronická zpráva je doručena okamžikem „přijetí“ elektronickou podatelnou nebo emailem, není-li podatelna zřízena, bez ohledu na to, v jakou dobu, den či hodinu bude elektronická zpráva přijata.22 Přijetím se myslí uložení na příslušný server povinného 20 FUREK, Adam, ROTHANZL, Lukáš. Zákon o svobodném přístupu k informacím. Komentář. 2.vydání. Praha: Linde Praha, a. s., 2010. s. 550 21 KORBEL, František a kolektiv. Právo na informace. Zákon o svobodném přístupu k informacím. Zákon o právu na informace o životním prostředí. Komentář. 3. vydání. Praha: Linde Praha, a.s., 2006. s. 158 22Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 11. 2009, č. j. 5 Afs 61/2009-130

17

subjektu, k přijetí není třeba, aby byla elektronická zpráva zobrazena. Prvním dnem lhůty je tedy den následující po dni doručení – tedy přijetí i v případě, že se jedná o sobotu, neděli nebo svátek. Autoři komentáře v této souvislosti uvádějí, že „většina elektronických podatelen přijetí podání potvrzuje automaticky generovanou zprávou“23, s tím však na základě mého výzkumu mohu jenom těžko souhlasit, alespoň co se týká elektronických podatelen obcí v okrese Trutnov. Elektronických potvrzení přišlo přibližně 10, navíc byly některé poměrně zmatečné, tudíž jsem jako žadatel byl uvržen spíše do nejistoty ohledně vyřízení mé žádosti tím, že se tyto zprávy zmiňovaly o chybějícím elektronickém podpisu a různých postoupeních, místo toho, abych byl ujištěn o správném doručení a zařazení ke zpracování. Zákon o svobodném přístupu k informacím zná v podstatě čtyři lhůty co do jejich délky. Nejdelší a poměrně zvláštní lhůta je 60 denní a je určena žadateli pro uhrazení nákladů na výzvu povinného subjektu. Dále je zde lhůta 30 denní, kterou zákon přiznává výhradně žadateli a to například v případě výzvy k doplnění či upřesnění žádosti podle § 14, odst. 5, písm. a) a b) nebo také v případě podání stížnosti podle § 16a, odst. 3. Další, patrně nejdůležitější lhůta je lhůta 15 denní. Tato lhůta, počítaná ode dne doručení žádosti, se uplatňuje ve vztahu k poskytnutí informací, je možné ji ze závažných důvodů, které upravuje § 14, odst. 7, prodloužit až o deset dní, avšak žadatel o tom musí být před uplynutím původní lhůty prokazatelně informován. 15 denní lhůta se uplatní i v případě rozhodnutí o odmítnutí žádosti a samozřejmě také žadatelem při podání odvolání. Nejkratší a poslední lhůtou je lhůta 7 denní. Do sedmi dnů by měl povinný subjekt žadatele vyzvat k doplnění nebo upřesnění žádosti (§ 14, odst. 5, písm. a) a b)), odložit žádost a sdělit toto žadateli, pokud se požadovaná informace nevztahuje k jeho působnosti (§ 14, odst. 5, písm. c)). Nakonec také co nejdříve, nejpozději však do sedmi dnů může povinný subjekt využít své možnosti vyřídit žádost jinak než přímo poskytnutím informací, a to odkázáním na zveřejněné informace podle § 6. Posledním dnem 15 denní lhůty byl v případě mnou rozeslaných žádostí o informace den 26. 11. 2014. K tomuto dni mi byly poskytnuty informace 44 obcemi (59% ze všech oslovených), po tomto dni jich bylo již pouze 6 (8% všech oslovených). Tento výsledek týkající se poskytnutí informací, by se dal považovat za základní a nejjednodušší vyřízení mé žádosti. Nezbývá mi než ztotožnit se s tím, co uvedl M. Antoš ve svém článku „Jak jsem se stal kverulantem“ publikovaným na webu Jiné právo dne 8. října 2011 „Pokud Vám neodpoví 23 FUREK, Adam, ROTHANZL, Lukáš. Zákon o svobodném přístupu k informacím. Komentář. 2.vydání. Praha: Linde Praha, a. s., 2010. s. 551

18

nedostatky dle mého názoru pramenily patrně z neznalosti zákona nebo neschopnosti či nechuti vyřídit žádost dostatečně rychle, případně po částech. 2.4 Zákonné způsoby vyřízení žádosti Zákon o svobodném přístupu k informacím upravuje několik možných způsobů, které může povinný subjekt využít při reakci na žádost o informace v závislosti na situaci buďto jednotlivě nebo kumulativně. Povinné subjekty mohou informaci poskytnout, rozhodnout o odmítnutí poskytnout informaci, odkázat na zveřejněnou informaci, vyzvat k doplnění či upřesnění žádosti, žádost odložit nebo oznámit žadateli, že povinný subjekt požaduje úhradu nákladů spojenou s poskytnutím informací. Mnohé další obce volí poté poslední možnost a to je možnost nezareagovat na žádost o informace vůbec s očekáváním, zda žadatel podá stížnost a tím potvrdí, že to s žádostí o informace skutečně myslí vážně a až poté v sedmidenní lhůtě žádost o informace vyřídí. Po podání stížnosti zareagovalo na žádost o informace v již výše citovaném výzkumu M. Antoše 28% obcí ze všech oslovených.26 I když jsem tento druhý krok v mém průzkumu neudělal, dá se z toho usuzovat, že i v mém případě postupovaly některé obce tímto způsobem. Tento způsob myšlení povinných subjektů klade na žadatele další požadavek, a to aby byl trpělivý a cílevědomý, protože zřejmě nestačí podat svou žádost pouze jednou. Žadatel musí povinnému subjektu dokázat, že to myslí vážně a neustoupí, i když se povinný subjekt bude své povinnosti snažit za každou cenu vyhnout. 2.4.1

Poskytnutí informací Poskytnutí informací, i když se jedná o patrně nejdůležitější a nejzákladnější vyřízení

žádosti, je upraveno až v § 14, odst. 5 písm. d), tedy až pokud nebude žádost vyřízena jiným způsobem, respektive formálně vyřazena. Informace mají být poskytnuty nejpozději do 15 dnů od doručení žádosti nebo jejího doplnění a mají být poskytnuty v souladu s žádostí. To znamená, že povinný subjekt v podstatě musí respektovat požadavek žadatele na formu i způsob poskytnutí žádosti, leda že by například změna formy informace, ve které jí povinný subjekt nedisponuje, byla pro povinný subjekt nepřiměřenou zátěží.27

26 ANTOŠ, Marek. Jak jsem se stal kverulantam. Jiné Právo [online]. 2011 [cit. 2015-01-30]. Dostupné z: http://jinepravo.blogspot.cz/2011/10/jak-jsem-se-stal-kverulantem.html 27 FUREK, Adam, ROTHANZL, Lukáš. Zákon o svobodném přístupu k informacím. Komentář. 2.vydání. Praha: Linde Praha, a. s., 2010. s. 589

20

Alespoň nějakým způsobem a alespoň nějakou informaci mi poskytlo 50 obcí. Kvalita jejich odpovědí se však různila. Od velmi dobrých odpovědí, které správně a srozumitelně poskytovaly všechny informace, které mohly poskytnout, přes poskytnutí informací skloubené s odkázáním na zveřejněnou informaci až po odpovědi patrně dle náhodného výběru, kdy obce poskytovaly pouze některé informace, případně pouze jednu informaci. 2.4.2

Rozhodnutí o odmítnutí žádosti Podle § 20 odst. 4, písm. a) zákona o svobodném přístupu k informacím se pro

rozhodnutí o odmítnutí žádosti použijí ustanovení správního řádu. Rozhodnutí o odmítnutí žádosti tedy musí obsahovat formální náležitosti rozhodnutí podle § 68 a následujících správního řádu, musí zejména obsahovat označení správního orgánu a účastníka, dále musí obsahovat výrokovou část, odůvodnění a poučení. Podle § 72 správního řádu se rozhodnutí o odmítnutí žádosti také doručuje a to do vlastních rukou žadateli. Vzhledem k tomu, že nemám zřízenou datovou schránku a tudíž mi nemohlo být rozhodnutí o odmítnutí žádosti doručeno podle § 19 odst. 1 do datové schránky, muselo být doručováno podle § 19 odst. 2 prostřednictvím provozovatele poštovních služeb. Pro možnost vydat rozhodnutí o odmítnutí žádosti je třeba zákonného důvodu pro neposkytnutí informace. Informace nemohou být neposkytnuty pouze na základě podzákonných právních norem. Rozhodnutí o odmítnutí žádosti nebo rozhodnutí o částečném odmítnutí žádosti má být vydáno vždy, pokud nebyla žádost zcela vyřízena poskytnutím informací včetně odkázání na zveřejněné informace nebo nebyla odložena. Rozhodnutí o odmítnutí žádosti bude vydáváno zejména z důvodů omezení práva na informace podle § 7 – § 11 zákona o svobodném přístupu k informacím, ale i v dalších případech, kdy nevyhovuje žádosti jako například pokud informace neexistuje nebo když povinný subjekt nevyhoví žadateli v požadované formě.28 Rozhodnutí o částečném odmítnutí žádosti mělo být v reakci na mou žádost o informace vydáno společně s poskytnutím informací. Rozhodnutí o částečném odmítnutí žádosti splňující podmínky rozhodnutí podle správního řádu mi doručilo 29 obcí, z toho 8 pouze elektronicky, což není z pohledu správního řádu správný způsob doručení. Tři obce mně odmítly všeobecně poskytnout jakoukoli informaci. Poměrně mnoho dalších obcí mi dalo nějakým způsobem najevo, že odmítají moji žádost v určité otázce, avšak obvykle se 28 FUREK, Adam, ROTHANZL, Lukáš. Zákon o svobodném přístupu k informacím. Komentář. 2.vydání. Praha: Linde Praha, a. s., 2010. s. 589

21

jednalo spíše o proklamace typu „odmítáme poskytnout“, „neposkytneme“ bez vyhotoveného rozhodnutí o odmítnutí. 2.4.3

Odkázání na zveřejněnou informaci Nadpis § 6 zákona o svobodném přístupu k informacím zní „povinnost odkázat na

zveřejněnou informaci“, avšak v textu paragrafu je pak zcela zřetelně napsáno, že jde o možnost odkázat na zveřejněnou informaci a nikoli o povinnost, tudíž může sám povinný subjekt rozhodnout, v jakých případech bude odkázání vhodné. Podle § 6, odst. 1 zákona o svobodném přístupu k informacím může „povinný subjekt místo poskytnutí informací žadateli sdělit údaje umožňující vyhledání a získání zveřejněné informace“. Takto odkázat však může povinný subjekt pouze nejpozději do sedmi dní od doručení žádosti o informace, což sice zákon doslovně nestanoví, ale lze to snadno dovodit z kontextu. Odkázání na zveřejněnou informaci je zvláštním, nepřímým druhem poskytnutí informace.29 Tento způsob vyřízení žádosti umožňuje povinným subjektům urychlený postup a zjednodušení jejich práce. Odstraňuje se zbytečná administrativa, která souvisí s poskytováním informací, když jsou tyto informace již veřejně přístupné. Stejně tak by však tento postup neměl přidělat další obtíže žadateli, což znamená, že by měl být odkaz srozumitelný a informace by měly být podle tohoto odkazu vyhledatelné bez větších obtíží.30 Povinný subjekt může částečně odkázat na zveřejněné informace a ve zbytku žádosti poté postupovat dál poskytnutím informací nebo například rozhodnutím o odmítnutí žádosti. Stále ovšem musí být dodrženy jednotlivé lhůty zákonem stanovené jednotlivým způsobům vyřízení žádosti. Povinný subjekt musí přesně určit způsob vyhledání informace, to znamená v případě mého výzkumu například označit přesnou adresu internetové stránky, kde lze informaci najít nebo stáhnout31, případně uvést informace vedoucí k získání informace (výpočtu). Všeobecný odkaz na internetové stránky tak nebude dostatečný, protože tím žadatel nezíská návod jak informaci vyhledat a získat a stejně se bude muset prodírat často nepřehlednými webovými stránkami dané obce.

29 FUREK, Adam, ROTHANZL, Lukáš. Zákon o svobodném přístupu k informacím. Komentář. 2.vydání. Praha: Linde Praha, a. s., 2010. s. 287 - 288 30 KORBEL, František a kolektiv. Právo na informace. Zákon o svobodném přístupu k informacím. Zákon o právu na informace o životním prostředí. Komentář. 3. vydání. Praha: Linde Praha, a. s., 2006. s. 105 - 106 31 FUREK, Adam, ROTHANZL, Lukáš. Zákon o svobodném přístupu k informacím. Komentář. 2.vydání. Praha: Linde Praha, a. s., 2010. s. 288 - 289

22

Celkem mne částečně odkázalo na zveřejněné informace 42 obcí, přitom ještě některá z těchto odkázání nebyla příliš přesná, ale přesto se dala informace dohledat nebo spočítat. Pouze polovina těchto obcí mě ovšem odkázala v příslušné sedmidenní lhůtě. Obvykle obce spojovaly odkázání na zveřejněnou informaci s dalšími způsoby vyřízení věci, jako bylo zejména poskytnutí informace a odmítnutí žádosti, což však mělo za následek prodlení obce v první krátké lhůtě, stejně jako v případě odmítnutí žádosti. V případě, že obce zmeškaly sedmidenní lhůtu pro odkázání na zveřejněnou informaci, již měly informace přímo poskytnout. Tím, že mě obce po lhůtě odkázaly, již chybovaly a porušily zákon o svobodném přístupu k informacím. Podstata tohoto porušení spočívá ve zdržování a ztěžování přístupu k informacím. Odkázání na zveřejněnou informaci má totiž celý proces urychlit a umožnit žadateli dohledání informace v co nejkratší době. V případě, že je částečné odkázání na zveřejněnou informaci poskytnuto společně s poskytnutím informací v jeho delší 15 denní lhůtě, již ztrácí odkázání na zveřejněnou informaci smysl, a proto by povinný subjekt tuto informaci měl již přímo poskytnout. Současně je tato povinnost určitou sankcí za lenost nebo neochotu včas a bez průtahů odkázat žadatele na zveřejněnou informaci. Povinný subjekt si samozřejmě může zvážit, zda využije možnosti odkázat na zveřejněnou informaci, pokud však tohoto pro obě strany výhodného řešení nevyužije včas, ztrácí možnost si takto ulehčit práci a má poskytnou všechny informace přímo. Dalších 12 obcí mě odkázalo všeobecně, obvykle lakonickou větou „všechny informace najdete na našich webových stránkách“ nebo sofistikovanější obdobou „tato informace je zveřejněna způsoben umožňující dálkový přístup – lze si jí vyhledat“, což se obvykle vyskytovalo u obcí, na jejichž stránkách k dohledání příliš mnoho informací nebylo a nakonec ne všechny informace, o které jsem žádal, byly informace zveřejněné. Zde bylo velmi cítit, že si obce zjednodušily práci. 2.4.4

Výzva k doplnění nebo upřesnění žádosti Povinný subjekt vyzve žadatele ve lhůtě do sedmi dnů od podání žádosti k doplnění

žádosti podle § 14, odst. 5, písm. a) zákona o svobodném přístupu k informacím. Takto bude povinný subjekt postupovat v případě, že žádost o informace bude trpět nedostatkem údajů o žadateli podle § 14, odst. 2 (kterému povinnému subjektu je určena, že se žadatel domáhá informací podle zákona o svobodném přístupu k informacím, identifikace žadatele) a bude tak 23

bránit vyřízení žádosti podle zákona, zejména pak rozhodnutí o odmítnutí žádosti podle § 15. Žadatel má poté 30 dní na doplnění žádosti, jinak bude jeho žádost odložena. Výzva k upřesnění žádosti podle § 14, odst. 5, písm. b) zákona o svobodném přístupu k informacím je svými náležitostmi totožná s žádostí o doplnění žádosti, liší se pouze v tom, že takto bude povinný subjekt postupovat v případě, kdy „je žádost o informace nesrozumitelná, není zřejmé, jaká informace je požadována nebo je žádost formulována příliš obecně“. Výzva k doplnění žádosti o informace by měla obsahovat důvody, proč podle povinného subjektu brání nedostatek uvedených údajů vyřízení žádosti. Povinný subjekt by měl také žadatele poučit, jak má údaje doplnit, v jaké lhůtě je má doplnit a jaké následky bude mít případné nedoplnění údajů.32 V reakci na mou žádost o informace jsem obdržel 4 výzvy k doplnění informací, i když pouze jedna tak byla skutečně označena. Výzvu k upřesnění žádosti jsem neobdržel žádnou. Město Úpice, jehož reakce je uvedena jako příloha č. 53, mě vyzývalo, abych svou žádost omezil jenom na informace, které je možné poskytovat, protože jinak bude vydáno rozhodnutí o částečném odmítnutí žádosti. Tato výzva byla poněkud nadbytečná. Obec Trotina, jejíž reakce je uvedena jako příloha č. 52, mě vyzývala, abych svou žádost podal do datové schránky, následně poté abych jí poslal alespoň s elektronickým podpisem nebo zaslal poštou. Tyto první dvě reakce byly následně překonány samotnými obcemi a informace byly poskytnuty bez problémů. Starosta obce Dubenec, jejíž reakce je uvedena jako příloha č. 14, mí sdělil, že mou žádost musí zamítnout, což bylo samo o sobě dost zvláštní, protože takový postup zákon o svobodném přístupu k informacím nezná. Zdůvodnění bylo však ještě zajímavější. Tím, že moje žádost nebyla podepsaná, jsem prý porušil jejich vnitřní předpis o spisové službě, což je však z mého pohledu jako žadatele zcela irelevantní argument, protože interní předpis obce žadatele k ničemu nezavazuje a ani nemůže zavazovat.33 Výzva poté spočívala, stejně jako u 32 FUREK, Adam, ROTHANZL, Lukáš. Zákon o svobodném přístupu k informacím. Komentář. 2.vydání. Praha: Linde Praha, a. s., 2010. s. 570 - 571 33 „Tyto normy (vnitřní předpisy) nejsou všeobecně závazné a nemají žádnou působnost navenek. Jinými slovy – žadatele nemusejí vůbec zajímat. Z toho plyne důležité aplikační pravidlo: vše, co úředník činí vůči žadateli, musí umět zdůvodnit na základě zákona, Ústavy či mezinárodních smluv, které mají přednost před zákonem. Pokud by se postup podle vnitřního předpisu dostal do rozporu se zákonem, je povinností pracovníka postupovat podle zákona. KUŽÍLEK, Oldřich, ŽANTOVSKÝ, Michal. Svoboda informací. Svobodný přístup k informacím v právním řádu České republiky. Praha: Linde Praha, a.s., 2002. s. 80

24

obce Trotina, v tom, abych doručil do datové schránky, s elektronickým podpisem nebo s naskenovaným podpisem. Otázka podpisu a způsobu podání byla podrobně rozebrána již v první kapitole této práce, kam odkazuji na zdůvodnění nesprávnosti těchto výzev. Stejně tak zdůvodnění porušením vnitřního předpisu o spisové službě je zcela nesprávné jak už bylo taktéž uvedeno výše. Svoboda informací se odvíjí od ústavních a zákonných norem a nelze ji omezit normami podzákonnými, natož pak normami interními. Poslední a jediná výzva k doplnění žádosti, která tak byla skutečně označena, odůvodněna a také s řádným poučením, přišla z obce Královec, jejíž reakce je uvedena jako příloha č. 29. I přes velmi dobrou formu, kterou se tato výzva pyšnila, byla vskutku nejbizarnější. Pisatel této výzvy, patrně podepsaný starosta obce Královec, zjevně není seznámen s existencí zákona o svobodném přístupu k informacím a interpretace zákona č. 101/2000 Sb. o ochraně osobních údajů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o ochraně osobních údajů) mu dělá zjevně také problémy, i když nejen tento zákon cituje s dalšími předpisy: „Na základě § 5, odst. 2 zákona č. 101/2000 Sb. o ochraně osobních údajů v návaznosti na Stanovisko č. 1/2007 Úřadu pro ochranu osobních údajů, dále na základě § 16 odst. 2, písm. c) a odst. 3 zákona č. 128/2000 Sb. o obcích“ mě pan starosta požádal o to, abych doložil, že vlastním na území obce Královec nemovitost a také abych dodal souhlas zastupitelů obce Královec se zpracováním jejich osobních údajů.34 Taková výzva je s užitím běžné logiky a ve světle zákona o svobodném přístupu k informacím poměrně absurdní. Pan starosta zdůvodnil výzvu zajímavě, leč toto řešení je nesmyslně složité jak pro povinný subjekt, tak i pro žadatele, za kterého by obec jako povinný subjekt patrně neměla vymýšlet právní konstrukci jak se dostat k informacím, na které podle zákona o svobodném přístupu k informacím nemá nárok. Ani jedna z těchto obcí mou žádost následně neodložila, neposkytla žádné informace, ani nerozhodla o odmítnutí mé žádosti. Tudíž se domnívám, že se opět jednalo pouze o zjednodušení práce úředníků povinného subjektu se zbožným přáním, aby se již žadatel neozval a oni nemuseli dělat svou práci. Jak vyplývá z výše uvedeného, ani jedna z těchto 34 Pro úplnost je třeba dodat, že dle § 5, odst. 2, písm. f) zákona o ochraně osobních údajů „je možné zpracovávat osobní údaje i bez souhlasu subjektu údajů pokud poskytuje osobní údaje o veřejně činné osobě, funkcionáři či zaměstnanci veřejné správy, které vypovídají o jeho veřejné anebo úřední činnosti, o jeho funkčním nebo pracovním zařazení.“ Tudíž požadavek pana starosty na doložení souhlasu zastupitelů, který reflektuje pouze zákon o obcích, je zcela nesprávný.

25

výzev nebyla skutečně opodstatněná a všechny vyplývaly buďto z neznalosti právní úpravy, metodických pokynů a doporučení nebo zkrátka z prosté ignorance. 2.4.5

Odložení žádosti Povinný subjekt odloží žádost podle § 14 odst. 5, písm. a) zákona o svobodném

přístupu k informacím, pokud žadatel ve lhůtě 30 dní od vyzvání nedoplní údaje, o jejichž doplnění jej povinný subjekt vyzval. Dále podle § 14 odst. 5, písm. c) povinný subjekt v sedmidenní lhůtě od doručení žádosti žádost odloží a s odůvodněním o tom vyrozumí žadatele, pokud se požadované informace nevztahují k působnosti povinného subjektu. Poslední případ, ve kterém podle zákona o svobodném přístupu k informacím dochází k odložení žádosti, je v případě § 17, odst. 5, kdy žadatel nezaplatí požadovanou úhradu nákladů ve lhůtě 60 dní od doručení oznámení, že bude požadována úhrada nákladů. Blíže k úhradě nákladů v dalším bodě. Jedině v případě odmítnutí žádosti podle § 14 odst. 5, písm. c) zákona o svobodném přístupu k informacím, ve kterém povinný subjekt odkládá žádost, protože se informace nevztahuje k působnosti povinného subjektu, je povinný subjekt povinen informovat žadatele o odložení žádosti a to navíc s odůvodněním. V odůvodnění musí povinný subjekt podrobně popsat, proč se k působnosti povinného subjektu požadovaná informace nevztahuje. K vyrozumění žadatele o odložení žádosti má povinný subjekt sedmidenní lhůtu od podání žádosti o informace. Tato lhůta je však pouze pořádková, což znamená, že pokud povinný subjekt informuje o odložení žádosti žadatele později, sice poruší zákon o svobodném přístupu k informacím, ale ani tak se požadované informace nepřemění a nevznikne povinnost povinnému subjektu tyto informace poskytnout, i když jsou mimo jeho působnost. Toto odmítnutí žádosti se považuje za rozhodnutí podle § 65 správního řádu soudního. Odložení žádosti však stačí poskytnout písemným sdělením, není možné vydávat usnesení podle správního řádu, protože tento není při odkládání žádosti aplikovatelný podle § 20, odst. 4 zákona o svobodném přístupu k informacím.35 „Odložení žádosti je jen vyjádřením vůle se jí ze zákonem předvídaných důvodů nezabývat, fakticky jde o sdělení, že ji nelze vyřídit s uvedením důvodů takového postupu.“36 35 FUREK, Adam, ROTHANZL, Lukáš. Zákon o svobodném přístupu k informacím. Komentář. 2.vydání. Praha: Linde Praha, a. s., 2010. s. 582 - 583 36Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 8. 2007, č. j. 2 As 12/2007-79

26

V reakci na moji žádost o informace odložilo částečně tuto žádost 13 obcí, přičemž pouze 6 z nich dodrželo sedmidenní lhůtu. Až na jednu obec se jednalo o obce označené v tabulce, která je uvedena jako příloha č. 2, jako obce užívající vzor vyřízení žádosti „Čermná“. Dvanáct obcí zareagovalo formálně totožně podle tohoto vzoru, v materiálních reakcích se poté rozcházeli minimálně. Odložení žádosti se týkalo zejména poskytnutí informace o příjmu starosty obce a také o umístění vojenské základny. 2.4.6

Oznámení o požadování úhrady nákladů za poskytnutí informací Povinný subjekt dle § 17, odst. 3 písemně oznámí žadateli, že bude požadovat úhradu

nákladů za poskytnutí informací a v jaké výši. Tuto skutečnost musí oznámit žadateli předem a podrobně zde musí popsat, jak byla výše úhrady vyčíslena. Pokud povinný subjekt nesplní svoji oznamovací povinnost, nemá podle odst. 4 již následně nárok na úhradu nákladů. Podle § 17, odst. 1 jsou povinné subjekty oprávněny žádat úhradu nákladů v souvislosti s poskytnutím informací. Tyto náklady je však možné žádat pouze ve výši, která odpovídá pořízení kopií, opatření technických nosičů dat a odeslání žadateli. Úhradu lze požadovat také za mimořádně rozsáhlé vyhledávání informací. Zákon o svobodném přístupu k informacím v § 5 odst. 1 písm. f) zakládá povinným subjektům povinnost přijmout a zveřejnit sazebník úhrad za poskytování informací. Nezveřejnění tohoto sazebníku tak, aby se s ním žadatel mohl seznámit, by patrně mělo vést k nemožnosti požadovat úhradu nákladů. Nicméně autoři komentáře uvádějí, že praxe je v tomto postupu nejednotná, protože často vychází z racionálního důvodu, že úhrada nákladů má pouze pokrýt skutečné vynaložené náklady, a je tedy spravedlivá. Opačný názor chrání žadatele v jeho nerovném postavení a argumentuje zákonnou povinností sazebník zveřejnit. Porušení této povinnost by tedy mělo vést k právnímu následku v podobě ztráty nároku na úhradu nákladů.37 Povinné subjekty mohou požadovat úhradu nákladů spojených s poskytnutí informací, nikoli však úhradu za informace, ty se totiž nezpoplatňují.38 Povinné subjekty také nemohou žádat úhradu nákladů v případech, kdy svévolně a bezdůvodně nedodrží způsob vyřízení odpovědi na žádost o informace, která byla požadována. V mé žádosti jsem žádal o poskytnutí 37 FUREK, Adam, ROTHANZL, Lukáš. Zákon o svobodném přístupu k informacím. Komentář. 2.vydání. Praha: Linde Praha, a. s., 2010. s. 823 - 824 38 Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. 9. 2004, sp. zn. 10 Ca 130/2004 a sp. zn. 10 Ca 76/2004

27

informací elektronicky a vzhledem k tomu, že tento způsob poskytnutí informací pro povinné subjekty nepředstavoval zvláštní obtíže, měly být informace poskytnuty tímto způsobem. V případech, kdy mi některé obce zaslaly informace pouze nebo i formou poštovní zásilky a tudíž zde byly kopie mnou požadovaných informací, nemají obce jako povinné subjekty nárok na úhradu nákladů z tohoto důvodu, stejně jako z důvodu předchozího neoznámení požadavku na úhradu nákladů. Stejně tak povinné subjekty nemohou požadovat úhradu nákladů za doručování a kopie jiných písemností, které nejsou poskytovanými informacemi. Jedná se zejména o zásilky a kopie s rozhodnutím o odmítnutí, sdělení o odložení žádosti, výzvy k doplnění nebo upřesnění žádosti nebo oznámení o výši požadované úhrady.39 Nejzajímavějším případem úhrady nákladů je úhrada za mimořádně rozsáhlé vyhledávání informací, které v praxi způsobuje mnoho problémů. Vyhledávání informací se dá chápat jako činnost pracovníků povinného subjektu, kdy tito vyhledávají, shromažďují a zpracovávají požadované informace. Naopak sem nelze podřadit dobu nutnou k posouzení, zda je možné informace poskytnout nebo zda je třeba žádost odmítnout a čas strávený při vyhotovení odmítnutí žádosti, případně při anonymizaci údajů v poskytovaných kopiích. Mimořádně rozsáhlé bude vyhledávání informací potom tehdy, kdy už se vyhledávání informací nebude dát považovat za běžné, protože vyhledávání informací svou časovou náročností výrazně překročí v tom konkrétním čase a u toho konkrétního subjektu běžné vyhledávání informací uplatňované v jiných případech. Pracovník povinného subjektu také musí na delší dobu přerušit či odložit plnění svých ostatních úkolů při cíleném vyhledávání informací. Konkrétní vyčíslení času, kdy už lze požadovat úhradu nákladů za mimořádně rozsáhlé vyhledávání informací tak nelze zobecnit, protože se vždy bude přihlížet ke konkrétnímu povinnému subjektu a tomu, co je v jeho fungování běžné ve vztahu k poskytování informací.40 Při mém výzkumu zareagovala oznámením o požadované výši úhrady nákladů pouze jediná obec, a to obec Chotěvice, jejíž reakce je uvedena v příloze č. 22. V tomto oznámení mě obec vyzývala, abych uhradil částku 250,- Kč a tvrdila, že tato částka zahrnuje náklady na práci zaměstnance vyřizujícího moji žádost. Obec Chotěvice má zveřejněný sazebník úhrad

39 FUREK, Adam, ROTHANZL, Lukáš. Zákon o svobodném přístupu k informacím. Komentář. 2.vydání. Praha: Linde Praha, a. s., 2010. s. 826 - 836 40 FUREK, Adam, ROTHANZL, Lukáš. Zákon o svobodném přístupu k informacím. Komentář. 2.vydání. Praha: Linde Praha, a. s., 2010. s. 836 - 841

28

pro poskytování informací na svých internetových stránkách, ve kterém účtuje za hodinu práce 100,- Kč. Obec Chotěvice patrně není seznámena s možností žádat úhradu nákladů za práci jenom v případě mimořádně rozsáhlého vyhledávání informací, alespoň jak vyplývá z jejich sazebníku a z oznámení, které mi bylo doručeno. V tomto oznámení obec nezmiňuje mimořádně rozsáhlé vyhledávání informací a jednoduše účtuje všechen čas úředníka, který by podle nich nad vyhledáváním informací strávil, aby odradila žadatele o informace. V oznámení nebylo uvedeno nic o tom, jak byla částka vyčíslena a proč tak byla vyčíslena. Při hodnocení, zda skutečně šlo o mimořádně rozsáhlé vyhledávání, je třeba vzít v úvahu, že mnou požadované informace nebyly takového charakteru, aby bylo obtížné je vyhledat a zpracovat a doba započítávaná do vyhledávání informací zcela jistě nemohla překročit jednu hodinu. Dále je nutno podotknout, že obec Chotěvice má více jak 1000 obyvatel a nepatří tak zdaleka mezi nejmenší obce, které byly osloveny. Žádná jiná obec, která zareagovala na mou žádost o informace, mi neoznámila ani nezmínila požadavek úhrady nákladů. Pouze starosta obce Velké Svatoňovice, jehož reakce je uvedena v příloze č. 54, mě profesorsky upozornil, že za poskytnuté informace by mohla být účtována úhrada, i když patrně vůbec netušil, jak se s tímto institutem zákon o svobodném přístupu k informacím vypořádává. Tím, že po mě obec Chotěvice zcela zjevně neoprávněně požadovala úhradu nákladů, porušuje zákon o svobodném přístupu k informacím a co je závažnější, porušuje ústavně zaručená práva na svobodný přístup k informacím. Proti tomuto oznámení o požadované výši úhrady se lze bránit podle § 16a odst. 1, písm. d) zákona o svobodném přístupu k informacím stížností na postup při vyřizování žádosti o informace. Podle tohoto ustanovení může podat stížnost „žadatel, který nesouhlasí s výší úhrady sdělené podle § 17 odst. 3“. Stížnost je třeba dle § 16a odst. 3, písm. a) podat do třiceti dnů od doručení oznámení o požadované výši úhrady. 2.5 Zveřejnění vyřízení žádosti Vyřízením žádosti však povinnosti povinného subjektu ještě nekončí. Podle zákona o svobodném přístupu k informacím je poslední z povinností povinného subjektu, jek je uvedeno v § 5 odst. 3 následně „do 15 dnů od poskytnutí informací na žádost povinný subjekt tyto informace zveřejní způsobem umožňující dálkový přístup.“ Z pravidla se tedy bude jednat o zveřejnění vyřízení žádosti na internetových stránkách povinného subjektu. 29

Z 59 obcí, které nějakým způsobem zareagovaly na moji žádost o informace, jsem dokázal vyhledat zveřejněné vyřízení mé žádosti na internetových stránkách pouze u 11 obcí. V některých případech bylo i u těchto obcí hledání dosti obtížné a někdy byly dokumenty důmyslně ukryty, případně byl zveřejněn pouze průvodní dopis bez příloh. Je proto možné, že i u některých dalších obcí byly někde informace zveřejněny, jen se mi je nepodařilo najít. Domnívám se však, že pokud takto zveřejněné informace nedokáže najít někdo, kdo po nich přímo pátrá, v žádném případě nemá šanci takto zveřejněné informace najít běžný uživatel, a proto takové zveřejnění absolutně postrádá smysl. Př procházení internetových stránek jednotlivých obcí a hledání zveřejnění vyřízení mé žádosti jsem se setkal s různou kvalitou internetových stránek jak podle vzhledu, tak hlavně dle obsahu. Zákon o svobodném přístupu k informacím a plnění jeho požadavků patrně nepatří k nejoblíbenějším činnostem obcí, což se jasně promítalo na informacích, které (ne)byly zveřejněny. Na zveřejňování informací jednotlivých povinných subjektů by se dala, dle mého krátkého exkurzu do této oblasti, napsat další minimálně takto obsáhlá práce.

30

3 Materiální vyřízení věci Po rozboru formálních náležitostí a přiblížení různých možností postupu povinných subjektů je zde nyní vhodné přistoupit k rozboru konkrétního uplatnění těchto možností vyřízení žádosti na materiálních otázkách, které jsem položil ve své žádosti o informace. Otázky byly vybrány různorodě, aby povinné subjekty musely uplatňovat dohromady více postupů, které jim zákon o svobodném přístupu k informacím předestírá. A vzhledem k zvláštnosti některých otázek zde také byla větší možnost rozdílnosti v řešení, které jednotlivé povinné subjekty poskytnou. A skutečně se zde rozdílnosti daly pozorovat. V následujících podkapitolách rozpracuji otázky jednu po druhé, přičemž rozeberu reakce povinných subjektů, všeobecné shody v odpovědích i zavádějící a chybné postupy. Obecně by se dalo říct, že stejně jako ve formálních otázkách a dodržování formálních náležitostí, i v řešení konkrétních otázek se dala pozorovat celá škála vyřízení od těch dobrý a správně vyřešených a posouzených, přes zmatené, až po dosti nesprávné či velmi kusé. Přílišná stručnost nebo všeobecné odkázání, jak už bylo uvedeno výše, nebylo ničím neobvyklým. 3.1 Identifikační číslo V první, dalo by se říct zahřívací, otázce, jsem žádal o sdělení identifikačního čísla obce. Identifikační číslo povinného subjektu patří mezi tak zvané povinně zveřejňované informace, které zákon o svobodném přístupu k informacím vypočítává v § 5 a které jsou dále konkretizovány vyhláškou č. 442/2006 Sb. Povinně zveřejňované informace jsou informace, které musí každý povinný subjekt zveřejnit pro informování veřejnosti ve svém sídle, úřadovnách a dle § 5 odst. 4 i způsobem umožňujícím dálkový přístup, tedy například na internetových stránkách obce. Protože se jedná o informaci, kterou by měly mít obce již zveřejněnou, jedná se logicky i o informaci, na kterou by měly na žádost odkázat nebo ji přímo poskytnout. Vzhledem k tomu, že povinné subjekty mají povinnost mít povinně zveřejňované informace, a tedy i identifikační číslo obce, zveřejněné i způsobem umožňujícím dálkový přístup, bylo nejjednodušším řešením, které mohly obce využít, odkázat mě elektronicky na tuto informaci zveřejněnou obvykle na webových stránkách obce. Ty obce, které takto 31

zveřejněné identifikační číslo nemají, však měly rovnou zvolit druhou možnost, kterou bylo samozřejmě přímé poskytnutí této informace. Odkázání zvolilo 19 obcí, zatímco dalších 21 mi identifikační číslo obce přímo poskytlo. Některé z obcí na tuto otázku vůbec nezareagovaly nebo zareagovaly obecným odkázáním na webové stránky, kde bych si tuto informaci měl dohledat. 3.2 Uvolněnost starosty V další otázce jsem po obcích žádal sdělení, zda byl starosta v minulém volebním období uvolněným členem zastupitelstva. Rozhodování o tom, které funkce v obci budou zastávat uvolnění členové zastupitelstva, spadá do pravomocí zastupitelstva obce podle § 84, odst. 2, písm. k) zákona č. 128/2000 Sb. o obcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o obcích). Obec jako taková je povinna tuto informaci poskytnout právě z toho důvodu, že se tato informace vztahuje k její působnosti skrze zastupitelstvo obce. Informace, kteří členové zastupitelstva jsou uvolněnými členy, nespadá mezi povinně zveřejňované informace, avšak bude patrně dostupná v zápisech ze zasedání zastupitelstva obce. I přes to, že by bylo s trochou snahy možné mě i na tuto informaci odkázat, alespoň v případech obcí, které zveřejňují zápisy ze zasedání zastupitelstva obce, bylo až s podivem, že se nikdo ke konkrétnímu odkázání neodhodlal. Samozřejmě zde byly obce zmíněné už výše, které si nelámaly s odpovědí hlavu a ve všech otázkách mne odkázaly na své webové stránky, kde by prý mělo být všechno, ale ve skutečnosti tam obvykle nebylo v podstatě nic. Pro všechny obce bylo tuto informaci snazší poskytnout přímo než odkazovat na zápis ze zasedání zastupitelstva. Ze všech 43 obcí, které mi poskytly informaci, ať již starosta byl nebo nebyl uvolněný, ji všech 43 poskytlo přímo. 3.3 Odměna starosty Další otázka směřovala na výši měsíční odměny starosty obce v minulém volebním období a v tomto bodě již začala být situace o něco zajímavější a odpovědi obcí rozpolcenější. Pro nalezení vhodného řešení i v souvislosti s různými reakcemi obcí je potřeba vymezit mnoho otázek. Nejzávažnější je samozřejmě otázka samotného nároku na informaci o odměně starosty, potažmo platu dalších úředníků veřejné správy.

32

Nejpádnějším důvodem pro poskytování informací o odměnách veřejných funkcionářů, ale i platech jiných zaměstnanců veřejné správy je judikatura Nejvyššího správního soudu, která otevřela dveře k získávání těchto informací prostřednictvím § 8b zákona o svobodném přístupu k informacím. Nejvyšší správní soud svým teleologickým výkladem definoval pojem příjemce veřejných prostředků takto: „Lze tak logicky usoudit, že pod pojem „příjemce veřejných prostředků“ zahrnul zákonodárce v § 8b odst. 1 zákona o svobodném přístupu k informacím velice široký okruh osob. Pokládá-li pak za tyto osoby i veškeré důchodce, veškeré osoby sociálně slabé, veškeré účastníky stavebního spoření se státní podporou atd., je nutno uvedený pojem vyložit tak, že „příjemce veřejných prostředků“ je podle § 8b odst. 1 zákona o svobodném přístupu k informacím jakákoli osoba, které je vyplacena byť i jen minimální částka z veřejných rozpočtů. Zaměstnanec veřejné správy dostává za svou práci plat, který je mu vyplácen z veřejných prostředků. Je proto ve smyslu § 8 odst. 1 zákona o svobodném přístupu k informacím „příjemcem veřejných prostředků“.“ 41 Dopady tohoto rozhodnutí jsou takové, že se platy poskytované z veřejných prostředků sdělují podle zákona o svobodném přístupu k informacím na žádost. Současně však mohou být poskytovány všechny základní údaje o zaměstnancích, stejně tak i jejich identifikátory jako je jméno, příjmení atd.42 Z výše uvedeného je patrné, že u starostů, kteří jsou taktéž příjemci veřejných prostředků skrze své odměny, by neměl být žádný velký rozdíl. Budu pokračovat vymezením otázky vyčíslení odměny starosty ať se jedná o uvolněného nebo neuvolněného člena zastupitelstva, abych se více přiblížil problematice odměňování funkcionářů a připravil si půdu pro řešení otázky působnosti v další části této podkapitoly. Starosta obce je členem zastupitelstva obce, který může být, a ve většině případů také je, uvolněným členem zastupitelstva, o čemž rozhoduje zastupitelstvo obce jak již bylo uvedeno výše. Odměna uvolněného člena zastupitelstva je poté vypočítávána podle nařízení vlády č. 37/2003 Sb. nezávisle na dalším rozhodování zastupitelstva obce podle kritérií, které nařízení uvádí. „Informace o výši odměny poté vychází z citovaného nařízení a neměl by proto být důvod informaci o výši odměny uvolněného člena zastupitelstva neposkytnout.“43

41Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 5. 2011, č. j. 5 As 57/2010-79 42 BARTÍK, Václav, JANEČKOVÁ, Eva. Zpracování osobních údajů obcemi - vybrané problémy. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2013. s. 64 43 FUREK, Adam, ROTHANZL, Lukáš. Zákon o svobodném přístupu k informacím. Komentář. 2.vydání. Praha: Linde Praha, a. s., 2010. s. 369

33

Starosta ovšem může být i neuvolněným členem zastupitelstva, což je obvyklé na těch nejmenších obcích, a v tom případě může odměnu v mezích nařízení vlády č. 37/2003 Sb. stanovit přímo samo zastupitelstvo obce v rámci svých pravomocí dle § 84, odst. 2, písm. n) zákona o obcích. I přes to, že konkretizace odměny neuvolněného člena zastupitelstva je závislá na rozhodnutí zastupitelstva obce, mají autoři komentáře za to, že by tento údaj měl být poskytnut taktéž, protože se jedná o odměnu poskytovanou za výkon veřejné funkce a schvalovanou na veřejném zasedání zastupitelstva obce, zvlášť když jsou zápisy ze zasedání zastupitelstva obce i s usneseními přístupná občanům obce a některým dalším osobám.44 Oproti trochu kostrbatému a nepříliš přesvědčivému řešení této otázky autory komentáře, je přesnější a hlavně pro praxi rozhodnější názor Úřadu pro ochranu osobních údajů. Ve svém stanovisku č. 2/2004, které bylo naposledy revidováno v dubnu 2013, uvádí, že další osoby, které nejsou oprávněny nahlížet do zápisů z jednání zastupitelstva obce podle § 16 a § 17 zákona o obcích, mohou získat tyto zápisy prostřednictvím zákona o svobodném přístupu k informacím, ovšem s respektování § 8a, tedy s anonymizovanými osobními údaji. V tomto stanovisku je však dále uvedeno, že „v této souvislosti je ale nutné zmínit i nutnost zvážit speciální úpravu podávání informací zvláštního charakteru, jako je např. ustanovení § 5 odst. 2 písm. f) zákona o ochraně osobních údajů, které umožňuje bez souhlasu poskytnout osobní údaje o veřejně činné osobě, funkcionáři či zaměstnanci veřejné správy, které vypovídají o jeho veřejné nebo úřední činnosti, o jeho funkčním nebo pracovním zařazení.“45 Z toho vyplývá, že k informaci o výši odměny neuvolněného starosty by se žadatel mohl dostat nepřímo i skrze žádost o poskytnutí zápisu ze zasedání obce nebo usnesení ze zasedání zastupitelstva obce, na kterém bylo rozhodnuto o odměnách neuvolněných členů zastupitelstva, jak jsem ostatně žádal v jednom z dalších bodů své žádosti. Zbývá se však dostat ještě k informaci o odměně starosty uvolněného. V metodickém doporučení Ministerstva vnitra a Úřadu pro ochranu osobních údajů, na které se odkazuje i již v kapitole o žádosti o informace zmiňovaná metodická pomůcka Královéhradeckého kraje, jsou rozlišeny ve vztahu k poskytování informací tři skupiny, ta pro tuto práci podstatná je hned první skupina, která i podle přílohy tohoto metodického doporučení zahrnuje zastupitele obcí, a tou skupinou jsou: „Veřejní funkcionáři s klíčovou

44 FUREK, Adam, ROTHANZL, Lukáš. Zákon o svobodném přístupu k informacím. Komentář. 2.vydání. Praha: Linde Praha, a. s., 2010. s. 370 45 Stanovisko Úřadu pro ochranu osobních údajů č. 2/2004, poslední revize duben 2013. Dostupné z: https://www.uoou.cz/files/stanovisko_2004_2.pdf [online]. [cit. 2015-02-19].

34

odpovědností a rozsáhlou řídící a rozhodovací pravomocí. Údaje o jejich příjmech mohou být bez zásadních omezení poskytovány a následně být předmětem kontroly a veřejné diskuse.“46 Z postoje Úřadu pro ochranu osobních údajů je patrné, že i nejtvrdší zastánce ochrany osobních údajů souhlasí s tím, že v případě nejvyšší funkcionářů, což nejsou pouze osoby ustanovené volbou, ale i další nejvyšší představitelé jak uvádí výše zmíněná příloha metodického doporučení a zároveň zákon č. 159/2006 Sb. o střetu zájmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o střetu zájmů) v § 2, jasně převažuje svobodný přístup k informacím ohledně příjmů těchto veřejných funkcionářů. Jedná se tedy o příjemce veřejných prostředků podle § 8b zákona o svobodném přístupu k informacím jak už bylo uvedeno již výše v judikatuře Nejvyššího správního soudu. Podle§ 8b odst. 3 tohoto ustanovení je povinný subjekt mimo jiné osobní údaje povinen uvést i výši, účel a podmínky poskytnutých veřejných prostředků. Nakonec tedy oba výše zmíněné případy vedou ke stejnému závěru a jak je vidět, nezáleží na tom, zda je starosta obce uvolněný či neuvolněný, i když autoři komentáře mají za to, že jsou tyto dvě pozice nějakým způsobem odlišné. Informace o výši odměny starosty by tedy měla být poskytnuta, případně by na ní mělo být odkázáno do zápisu či usnesen ze zasedání zastupitelstva obce nebo na nařízení č. 37/2003 Sb. s poskytnutím potřebných informací k výpočtu odměny. Informaci o měsíční odměně starosty v minulém volebním období mi poskytlo přímo 20 obcí. Další 11 mě odkázalo buďto na zápis ze zasedání zastupitelstva na webové stránky nebo na nařízení vlády č. 37/2003 Sb. podle kterého se vypočítává odměna starosty. Ani v jednom případě jsem nebyl odmítnut, avšak hned 11 obcí, které všechny odpovídaly dle vzoru „Čermná“, moji žádost v tomto bodě odložilo. Pouze obec Horní Kalná, 12. a poslední z obcí vyřizujících mou žádost dle vzoru „Čermná“, mou žádost v tomto bodě neodložila a odkázala mě na své internetové stránky, kde je tento údaj zveřejněn. Moje žádost byla ve zmíněných 11 reakcích v tomto bodě odložena s odůvodněním, že „tato informace není předmětem rozhodovací pravomoci obecního úřadu“. Následovalo odkázání na zákon o obcích a nařízení vlády 37/2003 Sb., dle kterého se odměna vypočítává. Dle mého názoru tak v tomto odůvodnění obecní úřad informace i přes deklaraci odložení poskytl nepřímo odkázáním, protože rozhodující informace zda byl starosta uvolněn či ne mi 46 Metodické doporučení Ministerstva vnitra a Úřadu pro ochranu osobních údajů k poskytování inforací o platech pracovníků povinných subjektů podle zákona o svobodném přístupu k informacím. Dostupné z: https://www.uoou.cz/files/Metodika.pdf [online]. [cit. 2015-02-19].

35

přístupu k informacím, musela by touto informaci disponovat a zároveň by se tato informace musela vztahovat k její působnosti. Pojem informace vztahující se k působnosti povinného subjektu je třeba vykládat poměrně široce, aby bylo učiněno za dost ústavnímu právu na přístup k informacím.49 Vzhledem k tomu, že obec dle § 71 odst. 1 zákona o obcích vyplácí odměny uvolněným a podle § 72 taktéž i neuvolněným členům zastupitelstva ze svého rozpočtu, je zřejmé, že informace o odměně starosty musela existovat a být zanesena minimálně v rozpočtu a závěrečném účtu obce a obec s ní tedy disponuje. Vyplácení odměn je nakládáním s veřejnými prostředky. Nakládání s majetkem a finančními prostředky obce a schvalování rozpočtu obce je v působnosti zastupitelstva obce podle § 84 zákona o obcích. A protože obec disponuje informací o odměně starosty a nikoli pouze o jeho výpočtu a také tuto odměnu vyplácí z rozpočtu obce v působnosti zastupitelstva, splňuje obě předestřené podmínky. Ve světle výše zmíněného a také ve světle judikatury Nejvyššího správního soudu, který uvádí následující: „k působnosti povinného subjektu se vztahují zpravidla všechny informace, které má objektivně k dispozici. Tento závěr logicky plyne ze zásady zákonnosti výkonu veřejné moci. Povinný subjekt je povinen vykonávat svou činnost pouze v mezích a způsoby stanovenými zákonem, a pokud v rámci své činnosti fyzicky disponuje některými informace, mělo by to být pouze v důsledku výkonu jeho zákonné působnosti. Žadatel o informaci tak mé právo na sdělení všech údajů, s nimiž povinný subjekt pracuje a jejichž poskytnutí není vyloučeno či omezeno podle §7 - § 11 zákona o svobodném přístupu k informacím.“50, je zcela zřejmé, že poskytnutí informace o odměně starosty je existující informací vztahující se k působnosti obce jako povinného subjektu. Chabé zdůvodnění, proč obec nemůže poskytnout informaci o odměně starosty mohlo mít dvě různé motivace. Buďto si chtěly obce ušetřit práci s odkázáním nebo poskytnutím informace, to se mi však nezdá pravděpodobné vzhledem k době, kterou jistě trvalo vymyslet výmluvu. Nebo mě jako žadatele chtěly tyto obce odradit, zamlžit nebo mi zkrátka nesdělit výši odměny starosty jejich obce. Třetí možností je poté samozřejmě příliš striktní výklad zákona a chybné uvážení povinného subjektu. Nevylučuji ani možnost, že byl vzor odpovědi na mou žádost, v mé práci (a tabulce uvedené jako příloha č. 2) označený jako vzor „Čermná“, vypracován pouze jednou z obcí nebo nějakou externí poradenskou firmou nebo 49 FUREK, Adam, ROTHANZL, Lukáš. Zákon o svobodném přístupu k informacím. Komentář. 2.vydání. Praha: Linde Praha, a. s., 2010. s. 59 - 61 50 Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 5. 2009, č. j. 1 As 29/2009-59

37

advokátní kanceláří a následně poskytnut ostatním obcím, které pouze doplnily vlastní údaje a nad formou a tím, proč je to tak či onak nijak zvlášť nepřemýšlely. Neochota některých obcí poskytnout informaci o odměně starosty obce nebo i dalších zastupitelů však může pramenit ještě z dalšího důvodu, který může poukazovat na stinnou stránku dnešního přístupu k poskytování informací o odměnách a platech jak to ustanovil Nejvyšší správní soud svou judikaturou a výkladem § 8b zákona o svobodném přístupu k informacím a zvláště pak pojmu příjemce veřejných prostředků. Zájem o informace týkající se územní samosprávy totiž nemusí vždy vycházet ze správných a spravedlivých důvodů, nýbrž může jít často o osobní nebo sousedské spory, ve kterých si lidé mohou brát ústavou zaručená práva na svobodu informací jako rukojmí, aby získali v těchto sporech navrch nebo prostě jenom obtěžovali a stali se tak zvanými kverulanty.51 3.4 Identifikace starosty Jak už bylo uvedeno výše, starosta obce je skrze svou odměnu, ať už je uvolněným či neuvolněným členem zastupitelstva, příjemcem veřejných prostředků podle § 8a zákona o svobodném přístupu k informacím. Podle odstavce 1 tohoto ustanovení „povinný subjekt poskytne základní osobní údaje o osobě, které poskytl veřejné prostředky.“ Odstavec 3 stejného ustanovení poté vyjmenovává v jakém rozsahu budou informace poskytnuty. Jedná se o „jméno, příjmení, rok narození, obec, kde má příjemce trvalý pobyt, výši, účel a podmínky poskytnutých veřejných prostředků.“ Otázku odměny starosty jsem vyřešil již v předchozím bodě a nyní přichází na řadu identifikace starosty skrze jeho osobní údaje. Ve své žádosti jsem žádal o jméno a příjmení starosty působícího v minulém volebním období, o rok, ve kterém se narodil a o poskytnutí jeho adresy. Jak lze pozorovat z přiloženého grafu, nejčastěji mi bylo poskytnuto jméno starosty a to hned 36 obcemi. Ovšem již pouze 23 obcí mi poskytlo rok narození starosty, na který jsem měl také nárok. Dvě obce mi poskytly celou adresu starosty, aniž bych na získání této informace měl nárok. Některé další obce mi poskytly alespoň název obce, kde má starosta trvalé bydliště, avšak na tuto informaci jsem se neptal a kupodivu se jednalo vždy o obec, ve které vykonával svou funkci. Pět obcí mi poskytlo všechny požadované informace zároveň a stejně jako dvě výše zmíněné porušily zákon o ochraně osobních údajů poskytnutím informace o adrese bydliště starosty. Překvapivě žádná z obcí neodmítla poskytnout 51 MATES, Pavel a kolektiv. Ochrana osobních údajů. Praha: Leges, s. r. o., 2012. s. 44

38

informace kompletně, pokud tedy nebudu počítat obce, které mě obecně odmítly nebo odkázaly v celé mé žádosti. Většina obcí tedy správně odmítla poskytnout adresu bydliště starosty, některé obce však odmítaly i poskytnutí roku narození, což nebylo správně vzhledem k jasnému znění § 8a zákona o svobodném přístupu k informacím citovaného výše. Pro úplnost 33 obcí v této otázce konkrétně nereagovalo.

Identifikace starosty 40 35

Poskytnuto vše Poskytnuto jméno Poskytnut rok narození Poskytnuta adresa odmítnuto vše bez reakce

30 25 20 15 10 5 0

3.5 Identifikace zastupitelů V další otázce dotýkající se osobních údajů, tentokrát však zastupitelů, jsem se zajímal o jejich jména, adresy bydliště a rodná čísla. Mohl by se zde uplatnit stejný postup jako v předchozím případě u starosty dle § 8b zákona o svobodném přístupu k informacím, protože i někteří zastupitelů jsou patrně nějakým způsobem příjemci veřejných prostředků (odměny uvolněným a neuvolněným členům zastupitelstva). Tímto postupem bych však měl nárok pouze na jméno a příjmení zastupitelů, případně na název obce, ve které mají zastupitelé trvalé bydliště po anonymizaci informací z adresy, které obec nemůže poskytnout. O mnoho jiné to samozřejmě nebude ani při postupu podle § 8a zákona o svobodném přístupu k informacím, podle kterého mi může „povinný subjekt poskytnout osobní údaje jen v souladu s právními předpisy upravujícími jejich ochranu“ tedy zejména v souladu se zákonem o ochraně osobních údajů. Jak již bylo zmíněno výše u výzvy k doplnění žádosti, kterou jsem obdržel z obce Královec, dle § 5, odst. 2, písm. f) zákona o ochraně osobních údajů mi musí povinný subjekt poskytnout osobní údaje i bez souhlasu subjektu údaje, kterým zde jsou jednotliví zastupitelé. Osobní údaje, které lze takto bez dalšího poskytnout respektive 39

zpřístupnit o zastupitelech jako veřejných funkcionářích, jsou pouze jméno, příjmení a základní kontaktní údaje jako je e-mail nebo telefon.52 Jak je patrné s přiloženého grafu, všechny požadované informace mi neposkytla žádná z obcí, stejně jako mě žádná z obcí neodmítla v celém rozsahu této otázky. 21 obcí mi poskytlo jména zastupitelů přímo, dalších 20 mě odkázalo na tuto informaci zveřejněnou na svých internetových stránkách. Toto odkázání však bylo v některých případech pochybné v souvislosti s obecními volbami a změnou některých zastupitelů, tedy i změnou údajů na internetových stránkách, které ne vždy byly již aktuální. Pět obcí mi poskytlo taktéž celé adresy zastupitelů, což byla informace, kterou mi tyto obce poskytly neoprávněně. Některé obce mi také poskytly pouze obec, kde mají zastupitelé trvalé bydliště odkazujíc se na anonymizaci osobních údajů nebo také odkazovaly na volební seznamy. 31 obcí mi sdělilo odmítnutí poskytnout některé informace, zejména tedy rodná čísla a adresy. Ne všechna odmítnutí však měla formu rozhodnutí o odmítnutí žádosti. Pro úplnost 34 obcí nezareagovala na tuto otázku žádným konkrétním způsobem.

Osobní údaje zastupitelů 40 35 Poskynuto vše Poskytnuty jména Odkázání jména Poskytnutí adresy Odmítnuto částečně Odmítnuto vše Bez reakce

30 25 20 15 10 5 0

3.6 Vojenské zařízení Další z mých otázek směřovala na to, zda se na území obce nachází nějaké vojenské zařízení nebo utajované vojenské zařízení, případně zda je plánována jeho výstavba. Při 52 KUČEROVÁ, Alena a kolektiv. Zákon o ochraně osobních údajů. Komentář. 1. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2012. s. 148 - 149

40

sestavování mé žádosti působil tento dotaz nejprve spíše jako vtip a domníval jsem se, že jeho vyřízení bude pro obce velmi snadné. Očekával jsem, přiznávám že také chybně, jednoduché odmítnutí poskytnout informace kvůli ochraně utajovaných informací, zvláště když jsem již ve své žádosti zdůraznil faktor utajovaného zařízení. Vzhledem k tomu, že obce při svých reakcích příliš nerozlišovaly mezi vojenskými zařízeními a utajovanými vojenskými zařízeními, nebudu se v této práci tomuto rozdílu taktéž přímo věnovat, protože není pro můj výzkum podstatný. Výsledky odpovědí obcí v této otázce byly o něco barvitější a překvapivější, než by se mohlo zdát. O zvláštně pojaté vyřízení žádosti se postaralo 12 obcí, které odpověděly dle vzoru „Čermná“. Jejich vyřízení tohoto bodu spočívalo v odložení žádosti s odůvodněním, že „o

Vojenská zařízení 35 30

Poskytnuto Odkázáno Odloženo Není informací Odmítnuto bez reakce

25 20 15 10 5 0

umisťování staveb důležitých pro obranu státu mimo vojenských újezdů rozhoduje Ministerstvo obrany jako příslušný vojenský stavební úřad dle § 16 odst. 2 písm. a) stavebního zákona.“ Toto tvrzení je bezpochyby pravdivé, avšak příliš jsem nepochopil jeho relevanci. Pokud tímto obce chtěly vyjádřit, že se tedy tato informace nevztahuje k jejich působnosti, jak uvádějí dle citovaného ustanovení nadepsaného odložení žádosti, odkazuji na řešení této otázky v podkapitole týkající se odměny starosty. Území obce a rozhodování o něm nepochybně spadá do působnosti dané obce. Územní plán, ve kterém by bylo vojenské zařízení zaneseno anebo nezaneseno, a jeho schvalování je čistě v samostatné působnosti obce, z čehož by se dala působnost jednoduše dovodit.

41

Podle osmi odpovědí, které označuji ve své tabulce uvedené jako příloha č. 2, jako vzor „Dvůr Králové nad Labem“ není dotaz na to, zda jsou na území obce umístěny vojenská zařízení, informací podle § 3 odst. 3 zákona o svobodném přístupu, nesplňuje tak podmínky žádosti o informace dle § 14 odst. 2 a není tudíž žádostí o informace dle § 14 odst. 4. Tyto obce tvrdí, že se tedy v této věci nejedná o žádost o informace dle zákona o svobodném přístupu k informacím a tímto konstatováním celou otázku uzavřely a nijak ji nevyřešily ani dle zákona o svobodném přístupu k informacím, ani jinou neformální cestou. Nejprve by tedy bylo dobré zjistit, zda se skutečně jedná či nejedná o informaci dle § 3 odst. 3. Zákona o svobodném přístupu k informacím, jak již bylo uvedeno a blíže rozebráno v první kapitole, v § 3 odst. 3 specifikuje, co je informací násled ovně: „Informací se pro účely tohoto zákona rozumí jakýkoliv obsah nebo jeho část v jakékoliv podobě, zaznamenaný na jakémkoliv nosiči [...]“ Je jen obtížně představitelné, že by bylo vojenské zařízení, nyní pominu utajované vojenské zařízení, nezakresleno a nepopsáno v územním plánu obce. V momentě, kdy bude vojenské zařízení zaneseno v územním plánu a přidružené dokumentaci, již se jedná o zaznamenaný obsah a tedy i o informaci. Druhá věc je fakt, že na území většiny obcí patrně žádné vojenské zařízení není, tudíž u nich tato informace neexistuje, není zde žádný obsah a není nikde zaznamenán. Osm výše zmíněných obcí tedy došlo k zajímavému zjištění že požaduji neexistující informaci, avšak dál pokračovaly chybně, když označily žádost z tohoto důvodu za žádost nesplňující podmínky zákona o svobodném přístupu k informacím a už nepostupovaly dál žádným způsobem. „Požadavek žadatele na poskytnutí informace, která ve skutečnosti neexistuje, tedy která není informací ve smyslu § 3 odst. 3, nečiní ze žádosti žádost mimo režim zákona o svobodném přístupu k informací, a proto je nutné ji vyřídit postupy stanovenými tímto zákonem. Podle povahy žadatelova požadavku půjde zpravidla o odmítnutí žádost buď pro neexistenci požadované informace nebo s odkazem na § 2 odst. 4 pro neexistenci povinnosti povinného subjektu informaci dle požadavku žadatele nově vytvořit.“53 Z tohoto pohledu by měly obce v případě požadavku na neexistující informaci žádost v tomto bodě odmítnout kromě případů, kdy by na jejich území stálo nějaké to vojenské zařízení. Odpověď, která se přímo nabízí „ne, na území naší obce není žádné takové zařízení“, kterou mi poskytlo hned 23 obcí, by se z pohledu výše citovaného dalo také označit za 53 FUREK, Adam, ROTHANZL, Lukáš. Zákon o svobodném přístupu k informacím. Komentář. 2.vydání. Praha: Linde Praha, a. s., 2010. s. 168 - 169

42

vytvoření nové informace, což vede ke stejnému závěru, odmítnutí žádosti o informace v tomto bodě. Dle této logiky by tedy jinak, než odmítnutím žádosti o informace měly postupovat pouze obce, na jejichž území se skutečně nachází nějaké vojenské zařízení, pokud však toto poskytnutí informace nebude omezeno například kvůli utajovaným informacím dle § 7 zákona o svobodném přístupu k informacím. V § 7 zákona o svobodném přístupu se uvádí, že „je-li požadovaná informace v souladu s právními předpisy označena za utajovanou informaci, k níž žadatel nemá oprávněný přístup, povinný subjekt ji neposkytne.“ Právním předpisem, který označuje a uvádí režim utajovaných informaci je zákon č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o ochraně utajovaných informací). Podle § 2 písm. a) tohoto zákona se utajovanou informací rozumí „informace v jakékoliv podobě zaznamenaná na jakémkoliv nosiči označená v souladu s tímto zákonem, jejíž vyzrazení nebo zneužití může způsobit újmu zájmu České republiky nebo může být pro tento zájem nevýhodné, a která je uvedena v seznamu utajovaných informací.“ Informace je dle tohoto zákona tedy chápána v podstatě totožně jako dle zákona o svobodném přístupu k informacím. Aby však byla informací utajovanou musí být poté zejména zapsána na seznamu utajovaných informací, který je stanoven nařízením vlády č. 522/2005 Sb. V tomto nařízení vlády můžeme najít v příloze 5 seznam utajovaných informací v oblasti Ministerstva vnitra. V seznamu se na několik místech hovoří o vojenských zařízeních, v bodě 41. je pak konkrétně uvedeno, že mezi utajované informace patří „Umístění, účel, režim ochrany, projektová dokumentace a výstavba nebo plánované a skutečné využití zvlášť určených zařízení nebo pracovišť Ministerstva obrany.“ Z tohoto ustanovení dovozuji, že alespoň v případě utajovaných vojenských zařízení a jejich výstavby je jejich umístění utajovanou informací. Povinný subjekt by měl v tomto případě přistoupil k odmítnutí žádosti a měl by věc řádně odůvodnit včetně svého postupu.54 Nakonec nám zde zbývají dvě obce, kterými jsou město Žacléř, uvedeno jako příloha č. 59 a obec Bernartice, uvedeno jako příloha č. 3, jejichž odpovědi jsou také nápadně podobné. Tyto obce shodně vydaly částečné rozhodnutí o odmítnutí mé žádosti v tomto bodě a v odůvodnění užily argumentaci, kterou jsem popsal výše, tedy odkaz na zákon o ochraně

54 FUREK, Adam, ROTHANZL, Lukáš. Zákon o svobodném přístupu k informacím. Komentář. 2.vydání. Praha: Linde Praha, a. s., 2010. s. 295 - 297

43

utajovaných informací a nařízení vlády 522/2005 Sb. A jeho přílohu č. 5, bod 41. Domnívám se, že tedy právě tyto dvě obce postupovali zcela správně ve vztahu k utajovaným zařízením. Obce v této otázce tak měly dle výše citovaného postupovat ve všech případech použít částečného odmítnutí žádosti v tomto bodě a to buďto z hlediska ochrany utajovaných informací podle § 7 zákona o svobodném přístupu k informacím, to zejména v momentě, kdy se na jejich území nějaké vojenské (utajované) zařízení nacházelo. Případně poté z důvodu neexistence informace, není zde takové zařízení, není zde zaznamenaný obsah nebo z důvodu uvedeného v § 2 odst. 4 zákona o svobodném přístupu k informacím, kdy by musely vytvořil novou informaci tvrdící: „není zde takové zařízení“. 3.7 Usnesení zastupitelstva V dalším bodě své žádosti jsem žádal o poskytnutí usnesení zastupitelstva obce, ve kterém bylo rozhodnuto o výši odměny neuvolněných členů zastupitelstva obce. Jak už bylo uvedeno výše, toto rozhodnutí je, v mezích nařízení vlády 37/2003 Sb., svěřeno do působnosti zastupitelstva obce, které o výši odměn pro neuvolněné členy zastupitelstva rozhoduje na svém zasedání svým usnesením. Toto požadované usnesení zastupitelstva mi přímo poskytlo 12 obcí, zatímco 31 mi jej poskytlo nepřímo prostřednictvím odkázání na zveřejněnou informaci. Žádná z obcí nepřišla s jakoukoli zvláštní konstrukcí a tak se toto téma jeví jako zcela bezproblémové. Bylo až překvapivé, kolik obcí zveřejňuje jak zápisy, tak i usnesení z jednání zastupitelstva obce na svých internetových stránkách a v tomto ohledu to byl velmi pozitivní signál pro přístup občanů k informacím. 3.8 Zápisy ze zasedání rady obce Poslední z bodů mé žádost směřoval k poskytnutí zápisů ze schůzí rady obce za období mezi 20. zářím a 20. říjnem roku 2014. Stejně jako ostatní body mé žádosti, i tento byl pro všechny obce totožný, i když mi bylo již předem zřejmé, že ne všechny obce mají zřízenou radu obce. I u těchto obcí jsem však chtěl vyzkoušet jejich reakce, které byly různé a různě mně, jako žadateli, nakloněné. U poskytování zápisů a usnesení ze zasedání rady dle zákona o svobodném přístupu k informacím nebo i u zveřejňování zápisů a usnesení ze zasedání rady obce se Úřad pro 44

ochranu osobních údajů zabývá v souvislosti s ochranou osobních údajů nutností tyto údaje anonymizovat. Pro zveřejňování informací neomezenému okruhu osob je u těchto dokumentů důležité, aby obec respektovala ustanovení zákona o ochraně osobních údajů a tudíž prostřednictvím § 8a zákona o svobodném přístupu k informacím anonymizovala osobní údaje obsažené v těchto zápisech a usneseních.55

Zápisy ze zasedání rady obce 14 Poskytnuto Odkázáno Odloženo Odmítnuto Odmítnuto os. Údaje Anonymizované zápis ze zastupitelstva

12 10 8 6 4 2 0

Toto stanovisko patrně vyplývá i z rozhodování Nejvyššího správního soudu, který k této problematice uvádí: „Neveřejnost schůze rady obce ani právo člena zastupitelstva obce nahlížet do zápisu ze schůze rady obce (§ 101 odst. 1 a 3 zákona č. 128/2000 Sb., obecního zřízení) neomezují samy o sobě právo na informace (čl. 17 odst. 1 Listiny základních práv a svobod) ohledně skutečností obsažených v takovém zápisu. Povinný subjekt poskytující informace ze zápisu ze schůze rady obce jiné osobě než členu zastupitelstva obce je povinen zajistit zákonem stanovenou ochranu práv a svobod jiných osob způsoby předvídanými v § 12 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím; to ovšem neplatí, pokud občan obce požaduje informace z usnesení rady, k nimž má podle

§ 16 odst. 2 písm. e) zákona č.

128/2000 Sb., obecního zřízení, zaručen přímý přístup formou nahlédnutí a pořízení výpisů.“56 Obce by měly tedy nějakým způsobem vymazat nebo začernit osobní údaje obsažené v těchto zápisech a nejlépe ještě přímo uvést, že došlo k anonymizaci, z jakého důvodu a 55 Stanovisko Úřadu pro ochranu osobních údajů č. 2/2004, poslední revize duben 2013. Dostupné z: https://www.uoou.cz/files/stanovisko_2004_2.pdf [online]. [cit. 2015-02-19]. 56 Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 8. 2005, č. j. 6 As 40/2004

45

jakým způsobem je případně možné získat kompletní informace.57 Z poskytnutých a odkázaných zápisů ze zasedání rady obce bylo zjevně a zcela anonymizováno pouze 7 zápisů. Některé další působily tak, že neobsahují žádné osobní údaje, které by bylo třeba anonymizovat. V některých dalších zápisech bylo naopak zjevné, že by anonymizace měla proběhnout nebo že by měla proběhnout lépe a důkladněji. Pouze v pěti případech bylo vydáno rozhodnutí o částečném odmítnutí žádosti ve věci osobních údajů uvedených v zápisech. Jedenáct obcí mi poskytlo zápisy z rady nebo zastupitelstva přímo a to buďto elektronicky, jak jsem požadoval nebo v tištěné podobě. Obce, které mi poskytly tyto zápisy v tištěné podobě, jak už bylo uvedeno výše, mi přidělaly další starosti se skenování těchto dokumentů a samy nerespektovaly zásadu hospodárnosti, když vynakládaly prostředky na pořízení kopií, které mi ani nenaúčtovaly (to ovšem v případě nedodržení mého požadavku na elektronickou formu ani udělat nemohly). Dalších 13 obcí mě odkázalo na již zveřejněné zápisy z rady nebo zastupitelstva obce uvedené na jejich internetových stránkách. Dvě obce mou žádost odložily z toho důvodu, že nemají radu obce. Některé z dalších obcí konstatovaly totéž, avšak již se neobtěžovaly mou žádost v této části odložit nebo odmítnout. Tyto dvě obce odůvodnily odložení mé žádosti v této věci § 14 odst. 5, písm. c) zákona o svobodném přístupu k informacím, tudíž tvrdily, že se požadovaná informace nevztahuje k jejich působnosti. Toto řešení je však očividně chybné vzhledem k tomu, že požadovaná informace, zápis ze zasedání rady, která není zřízena, ve skutečnosti neexistuje. Tudíž zde lze použít stejný postup jaký byl formulován v podkapitole o poskytnutí informací o vojenských zařízeních. Je namístě žádost v tomto bodě odmítnout z důvodu neexistence informace, není zřízena rada, není zde zaznamenaný obsah. Zvláštní je, že se nenašla jediná obec, která by vydala rozhodnutí o částečném odmítnutí mé žádosti o informace v této věci. Z odpovědí dalších obcí, které nemají zřízenou radu obce, se zde však vykrystalizoval ještě jiný postup, který by mohl být v této situaci vhodnější z pohledu otevřenosti obecní samosprávy a přístupu občanů k informacím. Osm obcí mi namísto zápisů ze zasedání rady obce, protože radu obce nemají zřízenou, poskytlo zápisy ze zasedání zastupitelstva obce. Těchto osm obcí ukázalo vstřícnost, kterou jsem ani neočekával. Jejich postup však dává smysl s přihlédnutím k zákonu o obcích, 57 Stanovisko Úřadu pro ochranu osobních údajů č. 2/2004, poslední revize duben 2013. Dostupné z: https://www.uoou.cz/files/stanovisko_2004_2.pdf [online]. [cit. 2015-02-19].

46

který ve svém § 102 odst. 4 uděluje rozhodování o vybraných věcech, které spadají normálně do působnost rady obce, zastupitelstvu obce. Druhou část působnosti rady obce přiděluje § 99 odst. 2 zákona o obcích starostovi obce. Každopádně v případě, kdy není zřízena rada obce, je možné mít za to, že zastupitelstvo přijímá roli rady obce a poskytnutí namísto neexistujících zápisů z rady obce zápisy ze zasedání obce, ve kterých mohou být schvalovány stejné věci jako v případě zasedání rady obce, se mi jeví jako maximální vyjití vstříc žadateli a poukazuje to na otevřenost obecní samosprávy těchto osmi obcí. Nevnímám tedy tento postup jako porušení zákona o svobodném přístupu k informacím, i když formalizovaným postupem by bylo patrně snadné dospět k výše zmíněnému odmítání. Analogicky a s použitím zdravého rozumu a vstřícného přístupu lze však dle mého názoru postupovat i tímto způsobem. 3.9 Zvláštně vyřízené nebo okomentované reakce obcí Některé z reakcí obcí jsou tak bizarní nebo zajímavé, že si zaslouží zvláštní čestné místo v mé diplomové práci, aby nebyly přehlédnuty. Konstrukce, postupy a zdůvodnění, které jsou někteří úředníci či starostové různých obcí schopni vyprodukovat, by patrně měly sloužit jako nezdárný příklad toho, jak může fungovat samospráva obce v 21. století v právním prostředí České republiky. Poměrně zvláštní reakce se mi dostalo od starosty obce Jívka, jehož reakce je uložena jako příloha č. 26. V krátkém e-mailu uvádí, že některé z mých požadavků uvedených v žádosti o informace jsou v rozporu s jinými zákonnými opatřeními a tím pádem mi nemůže vyhovět. V tomto případě by bylo vhodné vyřídit žádost postupně dle jednotlivých bodů a také aplikovat formální postupy, kterými by byla žádost o informace například odmítnuta. Obec Dubenec, jejíž reakce je uvedená v příloze č. 14, mi zase prostřednictvím svého starosty sdělila, že mou žádost musí zamítnout, protože tím, že moje žádost nebyla podepsaná, jsem porušil jejich vnitřní předpis o spisové službě. Nutno podotknout, že zákon o svobodném přístupu k informacím zamítnutí žádosti, jako způsob jejího vyřízení, nezná a dále je zcela zjevné, jak jsem již uvedl výše, že vnitřní předpis obce nemůže být překážkou pro aplikaci zákona. Další zajímavou odpověď vytvořil starosta obce Radvanice, jehož reakce je uložena jako příloha č. 45. Místo poskytnutí informací mě spíše obecně odkázal a nakonec všeobecně odmítl. Celou svou reakci zakončil zajímavým výrokem „Ostatní informace považujeme za osobní, popř. za citlivé dle zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, popř. nejsou 47

relevantní.“ Povinnému subjektu nepříslušní hodnotit relevanci požadovaných informací stejně tak jako nemá zjišťovat důvod, ze kterého žadatel žádost podává. Ve velmi krátkém e-mailu mně starosta obce Choustníkovo Hradiště, uvedeno jako příloha č. 23, oznámil: „Vaši žádost postupuji Polici ČR, neboť porušujete zákon č. 106/1999 Sb. o svobodném přístupu informací. Běžné informace, které jste oprávněn získávat jsou uvedeny na internetu.“ Tato zcela nepochopitelná reakce mě měla patrně vystrašit, abych se dál nezajímal o informace a pan starosta mohl tak celou věc ukončit. Nakonec však překvapivě přišlo vyřízení mé žádosti, což už jsem ani neočekával. Dosti lakonickou větou „Přeji Vám pěkný zbytek dne a spoustu chuti při hledání dostupných veřejných informací z výše popsaných zdrojů.“ se se mnou rozloučil starosta obce Chvaleč, uvedeno jako příloha č. 24. Ve svém e-mail mě s touto větou obecně odkázal na internetové stránky obce a dál se již nezabýval mou žádostí ani správnou aplikací zákona o svobodném přístupu k informacím. Další zvláštní reakcí je i reakce starosty obce Nemojov, v přílohách jako č. 42. Cituji: „Dobrý den, nevím, proč bychom měli nějaké soukromé osobě poskytovat soukromé údaje. Tyto údaje uvedeme na místech tomu určeným. Například odměny zazněly na veřejné schůzi a jsou i na webu k nahlédnutí. Dále uvedeme Vámi požadované údaje na základě požadavků veřejných orgánů. Ale rozhodně nemáme potřebu poskytovat tyto údaje jakékoliv soukromé osobě. V případě, že jste nějaký veřejný orgán, který k má k Vašim požadavkům oprávnění, dejte je prosím k dispozici. Do té doby informace zveřejňovat nebudeme.“ Nehledě na starostovy gramatické a stylistické chyby, které toto sdělení činí trochu nesrozumitelným, by se zde dalo jistě uvažovat o jeho kompetentnosti, protože se zdá, že není seznámen s existencí zákona o svobodném přístupu k informacím. Nejhorší však byla reakce starosty obce Velké Svatoňovice, kde mám také trvalé bydliště. Pan starosta si na mne nejprve nějakým pokoutním způsobem vyhledat telefonní kontakt a na dotazy, kde přišel k mému telefonnímu číslu, odpovídal pouze „na tom nezáleží“. Telefonát byl spíše než o poskytnutí informací o výlevu emocí pana starosty, který byl evidentně rozlícen tím, že po něm někdo něco chce a dotčen tím, že mu tento člověk ani nesdělí důvod své žádosti. Vzhledem k tomu, že si pan starosta nechtěl nechat celou věc vysvětlit a dokola opakoval pouze fráze typu „pokud byste byl co k čemu, tak si všechny informace najdete sám“, musel jsem mu sdělit své očekávání, že vyřídí mou žádost dle 48

zákona. A pak jsem musel jeho projev zkrátit. Bohužel nikoli tak poučným způsobem, jako byl zkrácen projev učitele Vlasáka blanickou stráží v cimrmanovské hře Blaník, ale pouhým zavěšením. Podotýkám, že pan starosta je uvolněným členem zastupitelstva a plní tak funkci starosty na plný úvazek, to se však neodrazilo na vyřízení žádosti ani v následné elektronické formě, kterou přikládám v příloze č. 54, a která má daleko ke správnému vyřízení žádosti o informace. Pan starosta zde označuje podání mé žádosti o informace e-mailem za nestandardní a tvrdí, že v takovém případě ani nemá důvod odpovídat, protože se doručení emailem nepovažuje za oficiálně doručenou poštu, navíc ještě kontruje prohlášením, že bych si měl uvědomit, že může za takovéto poskytnutí informací požadovat poplatek. I z této reakce je patrné, že v obecní samosprávně, alespoň v okrese Trutnov, je mnoho nekompetentních a alespoň zákona o svobodném přístupu k informacím neznalých lidí.

49

Závěr Cílem mé diplomové práce bylo zjistit, do jaké míry jsou obce obeznámeny se zákonem o svobodném přístupu k informacím, jak jsou schopny vyřizovat žádosti o informace a také jakým způsobem k žadatelům přistupují. Abych dosáhl odpovědí na tyto otázky, využil jsem výzkumu postaveného na rozeslání žádostí o informace podle zákona o svobodném přístupu k informacím. V první kapitole své práce jsem tedy nejprve rozebral formální a zákonné náležitosti správné žádosti o informace podávané dle zákona o svobodném přístupu k informacím. Ve druhé kapitole jsem se zaměřil na formální a zákonné náležitosti vyřízení této žádosti o informace a již v této kapitole jsem rovnou porovnával jak by tyto náležitosti měly vypadat a jak by měly být plněny s tím, jak si je vykládají obce jako povinné subjekty. Reakce obcí byly velmi různorodé. Od úplného ignorování mé žádosti, jak bylo vidět nejvíce v případě okresního města Trutnov, přes kusé e-maily obsahující výmluvy, obecná odkázání či odmítnutí, případně i několik informací, až po dobře formálně sestavená a zákonně vyřízená vyřízení mé žádosti. Zastoupeny zde byly skutečně všechny kvalitativní úrovně vyřízení mé žádosti, což mě na jednu stranu v případě dobrých reakcí potěšilo, ale na druhou stranu na základě převahy ne zcela správných a velmi slabých reakcí spíše zklamalo. Ve velkém množství případů obce nejenže nereagovaly způsobem a ve formě hodné veřejného úřadu, ale hlavně nedokázaly reagovat dle zákona o svobodném přístupu k informacím. Zákonem předvídané způsoby vyřízení žádosti o informace jim byly cizí a z některých reakcí se dalo usuzovat na to, že vůbec netuší o čem asi tak tento zákon pojednává, což bylo patrné i u vyřizování jednotlivých otázek uvedených v žádosti o informace. Ve třetí kapitole jsem se zabýval právě materiálním vyřízením mé žádosti, tedy zodpovězením nebo jiným vyřízením mých otázek. Situace zde nebyla o mnoho lepší hlavně z toho důvodu, že zde měly obce konkrétně uplatňovat svoje znalosti zákona o svobodném přístupu k informacím a také dalších předpisů. Tyto znalosti však byly v mnoha případech velmi malé, což se odráželo i na způsobu, kterými vyřizovaly jednotlivé otázky. V této části je však nutno podotknout, že i v některých případech, kdy obce nebyly schopné dodržet formální a zákonné požadavky, občas dokázaly poskytnout nějaké informace 50

a oddělit je od těch, které by poskytnout neměly. V některých případech však obce poskytovaly i informace, které by podle zákona poskytnout neměly. Mnohem častějším jevem však bylo neposkytnutí žádných informací nebo jenom obecné odkázání na internetové stránky obce. Závěrem je tedy nutné říct, že v různých obcích panuje různé právní povědomí o zákoně o svobodném přístupu k informacím a jeho uplatňování. Bohužel ve větší části obcí je toto povědomí malé nebo žádné. Část obcí byla schopna poměrně dobře vyřídit mou žádost o informace, ovšem větší část ji buďto nevyřídila vůbec nebo ji vyřídila nedostatečně a proti velké části vyřízení žádosti by se z různých důvodů dalo použít stížnosti jako opravného prostředku. Přístup k mé osobě jako k žadateli byl z větší části profesionální nebo alespoň vhodný či neutrální. V některých případech však byly reakce útočné, nepříjemné a rozhodně neslučitelné se zásadou dobré správy. Domnívám se, že obce, tedy jejich pracovníci či starostové, by měly lépe znát legislativu, podle které mají postupovat, protože neznalost zákonů je patrně nejpalčivějším problémem v této otázce. V nabývání odborných znalostí by jim mohly kromě množství metodik pomoci i odborná školení nebo úřednické kurzy. V obou těchto případech by se však výše postavené orgány vydávající metodiky a případní školitelé měli zdržet teoretických popisů a rozborů a měli by úředníka vést jednoduchými pokyny, které dokáže pochopit a aplikovat při své práci. Co se týká samotného zákona o svobodném přístupu k informacím, tak se domnívám, že je tento zákon možná až příliš otevřený veřejnosti a zejména je nevyvážený vzhledem k povinnostem žadatele vůči povinnostem povinného subjektu. Pro žadatele v současné době není nereálná možnost úřad svými žádostmi zahltit a zpomalit jeho práci díky tomu, že žadatel hlavně při žádosti o informace podané elektronicky nemá žádné náklady, ať pošle žádostí jakékoli množství. Navíc se žadatel nemusí elektroniky podepsat, natož pak doplnit svůj podpis jiným způsobem. Obce jako povinné subjekty na oplátku aplikují taktiku nereagování na žádosti dokud si žadatel nestěžuje, čímž samozřejmě zase brání svobodnému přístupu k informacím. Na druhou stranu vzhledem k tomu, jak alespoň obce jako povinné subjekty přistupovaly k naplňování zákona o svobodném přístupu k informacím, je jen dobře, že je tento zákon tak otevřený společnosti, protože veřejná správa ho svými postupy a neznalostí 51

dokáže dostatečně přivřít a získání informací žadateli velmi znepříjemnit nebo ho dokonce odradit od naplňování svého ústavou zaručeného práva na informace. Povinné subjekty si poté stěžují na tak zvané kverulanty, za které jsou však občas neprávem označeny i osoby, které ve své snaze získat informace i přes všechny nástrahy povinného subjektu vytrvají. Povinné subjekty a zvláště pak obce by si měly přestat hrát na všemocné vládce, kteří jsou obtěžování otravným hmyzem v podobě žadatelů o informace a místo vymýšlení způsobů proč a jak něco nejde nebo jak by se to dalo vyřešit s co nejmenším úsilím, by se měly naučit postupovat a vyřizovat věci dle zákona hned napoprvé a ne až pokud si bude někdo stěžovat, případně jim to někdo přikáže.

52

Seznam použité literatury Monografie •

KUŽÍLEK, Oldřich, ŽANTOVSKÝ, Michal. Svoboda informací. Svobodný přístup k informacím v právním řádu České republiky. Praha: Linde Praha, a. s., 2002. 182 s.

•

BARTÍK, Václav, JANEČKOVÁ, Eva. Zpracování osobních údajů obcemi - vybrané problémy. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2013. 184 s.

•

MATES, Pavel a kol. Ochrana osobních údajů. Praha: Leges, s. r. o., 2012. 208 s.

Komentáře •

FUREK, Adam, ROTHANZL, Lukáš. Zákon o svobodném přístupu k informacím. Komentář. 2. vydání. Praha: Linde Praha, a. s., 2010. 1032 s.

•

KORBEL, František a kolektiv. Právo na informace. Zákon o svobodném přístupu k informacím. Zákon o právu na informace o životním prostředí. Komentář. 3. vydání. Praha: Linde Praha, a. s., 2006. 410 s.

•

KUČEROVÁ, Alena a kolektiv. Zákon o ochraně osobních údajů. Komentář. 1. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2012. 516 s.

Odborné články •

ANTOŠ, Marek. Jak jsem se stal kverulantam. Jiné Právo [online]. 2011 [cit. 2015-0130]. Dostupné z: http://jinepravo.blogspot.cz/2011/10/jak-jsem-se-stalkverulantem.html

Právní předpisy • •

zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů

• •

zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, ve znění pozdějších předpisů zákon č. 159/2006 Sb. o střetu zájmů, ve znění pozdějších předpisů

•

zákon č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti, ve znění pozdějších předpisů

•

zákon č. 128/2000 Sb. o obcích, ve znění pozdějších předpisů 53

•

nařízení vlády č. 37/2003 Sb., o odměnách za výkon funkce členům zastupitelstev, ve znění pozdějších předpisů

Judikatura •

Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 10. 2007, č. j. 2 As 27/2007-87

•

Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 12. 2010, č. j. 1 Asn 5/2010-172

•

Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 8. 2007, č. j. 2 As 12/2007-79

•

Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 8. 2011, č. j. 8 As 57/2011-77

•

Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 11. 2009, č. j. 5 Afs 61/2009-130

•

Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 5. 2009, č. j. 1 As 29/2009-59

•

Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 5. 2011, č. j. 5 As 57/2010-79

•

Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 8. 2005, č. j. 6 As 40/2004

•

Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. 9. 2004, sp. zn. 10 Ca 130/2004 a sp. zn. 10 Ca 76/2004

Elektronické zdroje

•

•

Metodika královéhradeckého kraje k zákonu č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, v.z.p.p. [online]. 2013 [cit. 2015-01-14]. Dostupné z: http://www.krkralovehradecky.cz/cz/kraj-volene-organy/obce/metodicka-pomoc-obcim/novametodika-k-zakonu-c--106-1999-sb---o-svobodnem-pristupu-k-informacim--ve-znenipozdejsich-predpisu--60788/ Statnisprava.cz. Okres Trutnov – nižší územní celky [online]. [cit. 2015-01-28]. Dostupné z: http://www.statnisprava.cz/rstsp/ciselniky.nsf/i/CZ0525

• •

Stanovisko Úřadu pro ochranu osobních údajů č. 2/2004, poslední revize duben 2013. Dostupné z: https://www.uoou.cz/files/stanovisko_2004_2.pdf [online]. [cit. 2015-0219]. Metodické doporučení Ministerstva vnitra a Úřadu pro ochranu osobních údajů k poskytování inforací o platech pracovníků povinných subjektů podle zákona o svobodném přístupu k informacím. Dostupné z: https://www.uoou.cz/files/Metodika.pdf [online]. [cit. 2015-02-19].

54

Abstrakt Diplomová práce je zaměřena na informovanost občanů obcemi na základě zákona o svobodném přístupu k informacím. K této práci byl proveden výzkum informovanosti občanů na vzorku všech 75 obcí okresu Trutnov a získané výsledky byly porovnány se zákonnými a formálními požadavky zákona o svobodném přístupu k informacím. V první kapitole je popsána žádost o informace a její případná úskalí. Ve druhé kapitole jsou poté uvedeny formální a zákonné náležitosti vyřízení žádosti o informace a je zde zároveň uvedeno jak se s těmito náležitostmi vypořádávaly oslovené obce. Ve třetí kapitole jsou pak řešeny materiální otázky a to v porovnání zákonné úpravy s vyřízením otázek jednotlivými obcemi.

Abstract This thesis is focused on public awareness how minicipalities informs their citizens under the Law of free access to information. The research of how minicipalities informs their citizens was carried out on a sample of 75 villages in the district Trutnov and the results were compared with legal and formal requirements of the Law of free access to information. The fist chapter describes the application for information and its potential difficulities. In the second chapter there are given formal and legal requirements of handling the application for information and there is also shown how were adressed municipalities able to deal with these requisites. In the third chapter there are solved material issues in comparison of legal adjustment to settlement of questions by particular municipalities.

55

Klíčová slova Správní právo, právo na informace, zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, žádost, poskytnutí informací, zveřejnění informací, rozhodnutí o odmítnutí, obec, občan, výzkum.

Key words Administrative law, right to information, law No. 106/1999 Coll., of free access to information, request, provide information, publish information, decision to refuse, municipality, citizen, reaserch.

56