Využívání místních poplatků obcemi

Právnická fakulta Masarykovy univerzity Právo a právní věda Katedra finančního práva a národního hospodářství

DIPLOMOVÁ PRÁCE

Využívání místních poplatků obcemi

Lenka Šopíková

2014/2015

„Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma: Využívání místních poplatků obcemi zpracovala sama. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použila k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury.“

............................................ Lenka Šopíková 2  

                                     

Na tomto místě bych ráda poděkovala paní Ing. Aleně Kerlinové, Ph.D., za odborné vedení, za pozornost a ochotu, kterou věnovala mé diplomové práci a také za připomínky a odborné rady při vypracovávání. Děkuji panu Ing. Martinu Ondrovi, vedoucímu Finančního odboru obce Rýmařov, za cenné rady a pomoc. Poděkování také patří mým rodičům a blízkým, kteří mi byli v průběhu celého studia obrovskou podporou.

3  

Abstrakt Místní poplatky jsou svou povahou finančními povinnostmi občanů, které zakládá obec na základě zákonného zmocnění pomocí obecně závazných vyhlášek. S touto problematikou souvisí řada institutů, přičemž cílem mé diplomové práce je charakteristika jednotlivých místních poplatků a především jejich využívání v konkrétně zvolených obcích. Tento cíl jsem vyřešila pomocí důsledného prozkoumání všech rozpočtových dokumentů obce Rýmařov a Karlova Studánka. Výsledkem je, že vybírané místní poplatky plynou v celé své výši do obecního rozpočtu, avšak vzhledem k celkovým příjmům rozpočtu nejsou jeho zásadními položkami. Přínosem této práce je ucelený přehled jednotlivých místních poplatků a odhalení skrytých vazeb při jejich využívání, jelikož tyto platby nejsou v mnou vybraných obcích účelově dané.

Klíčová slova Finanční právo, obec, místní poplatek, daň, obecně závazná vyhláška, zákon, rozpočet obce, využívání poplatků

Abstract Local taxes are by nature the financial duties of citizens, which municipality establishes by generally binding decrees pursuant to statutory authorization. These issues are related to a number of institutes, however the objective of my thesis is a characteristic of individual local taxes especially on their utilization in specifically selected municipalities. This objective has been solved through a rigorous exploration of all budget documents of municipality Rýmařov and Karlova Studánka. The result is that collected local taxes accrue to the budget in its entirety, but due to the total incomes of the budget are not the main items. Benefit of this thesis is a complete overview of the local taxes and revelation of hidden relations in their usage, because these payments are not goal-directed given in many municipalities.

Key words Financial law, municipality, local tax, tax, generally binding decree, law, municipal budget, usage of taxes 4  

Obsah Úvod ............................................................................................................................ 6 1. Systém místních poplatků ........................................................................................ 8 1.1 Poplatek vs. daň ................................................................................................. 8 1.2 Vývoj místních poplatků v čase ......................................................................... 8 1.3 Zákon č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích................................................. 11 1.3.1 Místní poplatek ze psů ................................................................................ 13 1.3.2 Místní poplatek za lázeňský nebo rekreační pobyt ..................................... 16 1.3.3 Místní poplatek za užívání veřejného prostranství ..................................... 18 1.3.4 Místní poplatek ze vstupného ..................................................................... 21 1.3.5 Místní poplatek z ubytovací kapacity ......................................................... 22 1.3.6 Místní poplatek za povolení k vjezdu s motorovým vozidlem do vybraných míst a částí měst ................................................................................. 24 1.3.7 Místní poplatek za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů ...................................... 26 1.3.8 Místní poplatek za zhodnocení stavebního pozemku možností jeho připojení na stavbu vodovodu nebo kanalizace ................................................... 29 1.4 Obecně závazné vyhlášky obcí ........................................................................ 31 1.5 Místní poplatky zavedeny obcí Rýmařov ........................................................ 34 2. Využívání místních poplatků obcí Rýmařov ......................................................... 38 3. Komparace místních poplatků ............................................................................... 42 3.1 Srovnání využití poplatků obce Rýmařov s obcí Karlova Studánka ............... 42 3.2 Vývoj výběru poplatků v čase v obci Rýmařov............................................... 47 4. Návrhy vedoucí k pozitivní změně ........................................................................ 49 Závěr .......................................................................................................................... 52 Seznam použitých pramenů ....................................................................................... 54 Přílohy........................................................................................................................ 60

5  

Úvod Místní poplatky jsou v současné době institutem, který je zaváděn snad v každé obci České republiky. Tyto poplatky jsou projevem samostatné působnosti obce. Jednou z nejdůležitějších funkcí těchto poplatků je přispění k celkovým příjmům obecního rozpočtu. Zastupitelé, kterým je tato pravomoc svěřena skrze vydávání obecně závazných vyhlášek, by tedy byli sami proti sobě, kdyby tento institut nevyužívali. Jedná se totiž o finanční prostředky, jejichž výnosnost přeci jenom není zanedbatelná. Hlavním cílem mé práce je vymezení jednotlivých druhů místních poplatků, včetně podrobného rozboru poplatkových prvků tak, jak jsou zakotveny v právní úpravě a poté jejich praktické využívání mnou vybranou obcí Rýmařov. Dílčím cílem je zaujmutí jasného stanoviska k současnému nastavení místních poplatků a odhalení možných způsobů řešení „de lege ferenda.“ Důvodem výběru tématu diplomové práce, „Využívání místních poplatků obcemi,“ je neutichající a stále diskutovaná spekulace občanů mého rodného Rýmařova o tom, že představitelé obce nakládají s vybranými místními poplatky, jak se jim zlíbí. Sama se chci přesvědčit, jak funguje přerozdělování příjmů z těchto poplatků, jakým způsobem jsou poplatky využívány, a jak velkou měrou výnos z místních poplatků určených obecně závaznými vyhláškami přispívá k celkovým příjmům rozpočtu obce Rýmařov. Ke zpracování své diplomové práce budu využívat bibliografickou tištěnou odbornou literaturu, právní předpisy, elektronické prameny, soudní rozhodnutí a také internetové stránky obcí Rýmařov a Karlova Studánka. Dalšími důležitými prameny budou obecně závazné vyhlášky a závěrečné účty obou obcí. V práci budu uplatňovat především metodu deskripce osmi zákonných místních poplatků, dále budu využívat komparaci, dojde ke srovnání využití místních poplatků obce Rýmařov s obcí Karlova Studánka. Posledním metodologickým východiskem je analýza judikatury, která se problematikou místních poplatků zabývá. Strukturu diplomové práce tvoří čtyři kapitoly, které jsou dále rozděleny do jednotlivých podkapitol. V první kapitole se zaměřím na systém místních poplatků, který bude zahrnovat vývoj místních poplatků před a po roce 1991, dále právní 6  

úpravu těchto poplatků, charakteristiku jednotlivých místních poplatků, popis místních poplatků, jež jsou zaváděny mnou vybranou obcí Rýmařov a stručný popis obecně závazných vyhlášek, bez kterých by poplatky postrádaly svůj smysl. Druhá část práce bude věnována samotnému využívání místních poplatků s ohledem na přispění k celkovým příjmům obce Rýmařov. Navazující kapitola se bude zabývat srovnáním využití poplatků „nelázeňskou“ obcí Rýmařov a „lázeňskou“ oblastí Karlova Studánka, a taktéž dojde k přiblížení vývoje výběru místních poplatků v čase v obci Rýmařov. Diplomová práce bude zakončena odhalením potenciálu vedoucí k pozitivní změně nastavení místních poplatků.

   

7  

1. Systém místních poplatků  

1.1 Poplatek vs. daň Poplatky, jinými slovy účelové, nepravidelné, ekvivalentní platby nebo také jakási protislužba orgánu státní správy, je nutné odlišovat od daní. „Z ekonomického úhlu pohledu daň definujeme jako povinnou, zákonem stanovenou částku, kterou se více méně pravidelně odčerpává na nenávratném principu, část důchodu subjektu ve prospěch veřejného peněžního fondu.“1 Dalším markantním rozdílem mezi poplatkem a daní je také to, že v případě daně daňovým a poplatkovým subjektům, od kterých jsou tato peněžitá plnění vyžadována, „nevzniká konkrétní nárok na určitou ekvivalentní protihodnotu plnění.“2 Každého občana obce na území České republiky se tyto platební povinnosti (místní poplatky) týkají, ať už více či méně, a to z toho důvodu, že právě tyto subjekty zde sehrávají důležitou roli poplatkového subjektu, tedy objevují se v roli poplatníka nebo plátce alespoň jednoho z mnoha zákonem vymezených místních poplatků. Jednotlivé druhy místních poplatků spolu se základními prvky daňově právního vztahu jsou upraveny v zákoně o místních poplatcích, čemuž se budu podrobněji věnovat v následujících kapitolách.

1.2 Vývoj místních poplatků v čase Pro vývoj místních poplatků v čase je důležitým mezníkem rok 1991. Před tímto rokem byla problematika místních poplatků upravena hned několika právními normami. Právní základ, který říká, že daně a poplatky je možno ukládat jen na základě zákona, zůstal nezměněn. Obecnou úpravu obsahoval zákon č. 82/1952 Sb., o místních poplatcích. Tento zákon byl svým obsahem velice stručný, zahrnoval pouhých sedm paragrafů, které opravňovaly vládu ke stanovení druhů místních poplatků. Jednotlivé druhy místních poplatků byly upraveny formou vyhlášek                                                                                                                 1 2

PAŘÍZKOVÁ, I. a kol. Místní poplatky v teorii a praxi. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, PAŘÍZKOVÁ, 2013, op. cit., s. 15.

8  

ministerstva financí, jako např. vyhláška ministerstva financí č. 67/1966 Sb., o místních poplatcích, která specifikovala tři dílčí fakultativní poplatky, a to: a) poplatek za užívání veřejného prostranství b) poplatek ze vstupného c) poplatek z přechodného ubytování3 Nelze však opomenout druhou skupinu poplatků, kterými jsou poplatky obligatorní povahy. A právě zde je spatřován zásadní rozdíl od dnešní právní úpravy, kde všech osm místních poplatků má fakultativní charakter. Obligatorními poplatky, tedy ty, které místní národní výbory musely vybírat, byly: a) místní poplatek ze psů (upraven vyhláškou ministerstva financí České socialistické republiky č. 36/1972 Sb.) b) lázeňský poplatek (vyhláška ministerstva financí č. 71/1964 Sb.,) Místní poplatek ze psů a lázeňský poplatek byly nahrazeny vyhláškou ministerstva financí, cen a mezd České socialistické republiky č. 216/1988 Sb. c) poplatek z ubytovací kapacity v rekreačních, školících a rehabilitačních zařízeních organizací v oblasti KRNAP d) poplatek za vydání povolení k vjezdu s motorovým vozidlem do vybraných míst v oblasti KRNAP4 Oba tyto výše vyjmenované poplatky byly obsaženy ve vyhlášce ministerstva financí, cen a mezd České socialistické republiky č. 7/1989 Sb. Poplatky, jimiž jsem se výše zabývala však byly přijetím zákona o místních poplatcích s účinností od 1.1.1991 budťo zrušeny nebo nahrazeny. Nyní důležité mezníky vývoje místních poplatků po roce 1991. Vybírání místních poplatků je upraveno zákonem č. 565/1990 o místních poplatcích. Na začátek je důležité zmínit fakt, který se shoduje s předchozí úpravou, a to zavádění jen takových místních poplatků obecně závaznými vyhláškami obcí, které zákon                                                                                                                 3 4

PAŘÍZKOVÁ, 2013, op. cit., s. 25. PAŘÍZKOVÁ, 2013, op. cit., s. 26.

9  

vymezuje.5 Zákon o místních poplatcích s účinností k 1.1.1991 zaváděl devět místních poplatků: a) „poplatek ze psů b) poplatek za lázeňský a rekreační pobyt c) poplatek za užívání veřejného prostranství d) poplatek z reklamních zařízení e) poplatek ze vstupného f) poplatek z ubytovací kapacity v rekreačních a vzdělávacích zařízeních g) dislokační poplatek h) poplatek z prodeje alkoholických a tabákových výrobků i) poplatek za povolení k vjezdu s motorovým vozidlem do vybraných míst a částí měst”6 Všechny poplatky tedy byly koncentrovány do jediného předpisu a všechny byly svou povahou fakultativního charakteru.7 Přijímáním nových zákonů docházelo k rušení poplatků, a to následovně: 1. zrušen dislokační poplatek zákonem č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitosti 2. zrušen poplatek z prodeje alkoholických a tabákových výrobků a poplatek z reklamních zařízení zákonem č. 48/1994 Sb., kterým se měnil a doplňoval zákon o místních poplatcích8 K opačné situaci docházelo mezi léty 1998 a 2002, kdy došlo k zakotvení nových místních poplatků, a to: 1) místní poplatek za provozovaný výherní hrací přístroj, poté změněn na místní poplatek za provozovaný výherní hrací přístroj nebo jiné technické herní zařízení povolené Ministerstvem financí, který byl stejně zákonem č. 458/2011 Sb, zrušen                                                                                                                 5

PAŘÍZKOVÁ, 2013, op. cit., s. 26. PAŘÍZKOVÁ, 2013, op. cit., s. 27. 7 PAŘÍZKOVÁ, 2013, op. cit., s. 27. 8 PAŘÍZKOVÁ, 2013, op. cit., s. 27. 6

10  

2) poplatek za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů zaveden zákonem č. 185/2001 Sb., o odpadech 3) poplatek za zhodnocení stavebního pozemku možností jeho připojení na stavbu vodovodu nebo kanalizace zaveden zákonem č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích9 Podtrženo, sečteno, z výše popisovaných pasáží tedy přicházím se závěrem, že současný právní předpis o místních poplatcích vymezuje taxativní, uzavřený výčet osmi místních poplatků, které jsou obce oprávněny vybírat.

1.3 Zákon č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích Ihned v ustanovení § 1 zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o místních poplatcích“) je vymezen taxativní výčet místních poplatků, které obce mohou na svém území vybírat. Ve smyslu zákona se tedy jedná o fakultativní charakter místních poplatků a je na uvážení orgánů obce (přesněji na zastupitelstvu obce), zda budou poplatky vůbec vybírat, a které z nich uvalí na poplatkové subjekty.10 Zákon o místních poplatcích vymezuje osm místních poplatků, kterými jsou: a) poplatek ze psů b) poplatek za lázeňský nebo rekreační pobyt c) poplatek za užívání veřejného prostranství d) poplatek ze vstupného e) poplatek z ubytovací kapacity f) poplatek za povolení k vjezdu s motorovým vozidlem do vybraných míst a částí měst g) poplatek za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů h) poplatek za zhodnocení stavebního pozemku možností jeho připojení na                                                                                                                 9

PAŘÍZKOVÁ, 2013, op. cit., s. 27. PAŘÍZKOVÁ, 2013, op. cit., s. 49.

10

11  

stavbu vodovodu nebo kanalizace 11 Zákon o místních poplatcích se v dalších ustanoveních zabývá rozborem jednotlivých druhů místních poplatků, jejichž součástí jsou i jejich základní náležitosti, kterými jsou subjekt poplatku (poplatník, u některých poplatků i plátce), objekt poplatku, poplatkový základ, sazba poplatku, osvobození, vyjmutí z poplatkové povinnosti či případné úlevy od poplatku, také splatnost poplatku a poplatková sankce. Výše vyjmenovanými základními náležitostmi se budu blíže zabývat u jednotlivých místních poplatků. Ve znění § 14 zákona o místních poplatcích je uvedeno, že „stanovení poplatků patří do samostatné působnosti obce, která je ve svém území zavedla.“12 Tato pěněžitá plnění se zavádějí formou obecně závazných vyhlášek, při jejichž vydávání má obec povinnost řídit se zákonem. Ve vyhláškách obec upraví i podrobnosti týkající se jejich vybírání, „zejména stanoví konkrétní sazbu poplatku, vznik a zánik poplatkové povinnosti, lhůty pro plnění ohlašovací povinnosti, splatnost, úlevy a případné osvobození od poplatků.“13 I když místní poplatky svým způsobem nejsou nikterak vysokým příjmem obecního rozpočtu, jedná se o zajištění určitých příjmů obce, a místní poplatky takto plní funkci fiskální. Místní poplatky mají pro obec význam v tom směru, že zvyšují finanční autonomii obcí. 14 „Obce si mohou jejich úpravu v zákonných mezích přizpůsobit svým aktuálním podmínkám, mohou tedy přímo ovlivnit výši příjmů z těchto poplatků pomocí úpravy sazeb, osvobození či jiných korekčních prvků.”15 V textu, který bude následovat, se budu věnovat charakteristice soustavy místních poplatků.

                                                                                                                    11

§ 1 zákona ČNR č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 27.10.2014]. 12 § 14 odst. 1 zákona ČNR č. 565/1990 Sb. 13 § 14 odst. 2 zákona ČNR č. 565/1990 Sb. 14 PAŘÍZKOVÁ, 2013, op. cit., s. 49. 15 PAŘÍZKOVÁ, 2013, op. cit., s. 49.

12  

1.3.1 Místní poplatek ze psů Dle mého názoru se v tomto případě jedná o jeden z nejčastěji zaváděných poplatků obcemi, jelikož trend dnešní doby pořizovat si domácí mazlíčky stále roste. Účelem tohoto místního poplatku je jednak funkce rozpočtová, spočívající v zajištění čistoty v obci, zejména na jejích veřejných prostranstvích, druhak je pociťována funkce regulační, která souvisí s omezováním počtu psů v různých částech obce, ať už se jedná například o historickou část obce, sídliště či satelitní městečka.16 Litera zákona tento poplatek uvádí v § 2, kde nám první odstavec popisuje subjekty poplatku (poplatníka a zároveň i plátce), jimiž jsou držitelé psů. Rozumí se jimi osoby fyzické, mající trvalý pobyt na území České republiky nebo osoby právnické se sídlem na území České republiky.17 V praxi znění o určení místní příslušnosti k vyměření poplatku vykazuje značné nedokonalosti, jelikož poplatku mohou podléhat jen osoby s trvalým pobytem v dané obci, jímž se rozumí „adresa pobytu občana v České republice.”18 Ale co osoby, které se na území obce se svými mazlíčky stabilně zdržují, avšak trvalý pobyt mají v obci odlišné? Taková situace je mimo obecní kompetenci a obec takto přichází o finanční prostředky z tohoto poplatku plynoucí. Význam pojmu držitel je nutné prvotně vykládat podle obecných ustanovení občanského zákoníku hovořící o držbě, a to v § 987.19 Aby se skutečně dalo hovořit o držbě, musí být splněny současně dvě podmínky. První z nich je, že věc musí mít držitel ve své moci (corpus possessionis). Druhým znakem je držitelova vůle nakládat s věcí jako s vlastní (animus possidendi).20 Do roku 2003, před novelizací zákona, byli poplatníky a plátci tohoto poplatku vlastníci psů. K této změně došlo proto, že často docházelo k obcházení poplatkové povinnosti poplatníků tvrzením, že oni nejsou vlastníky psů, že se o něj pouze starají.                                                                                                                 16

PELC, V. Místní poplatky. 2. vyd. Praha Praha : C. H. Beck, 2013, 2013. 222 s. ISBN 978-80-7400454-4. s. 29 17 § 2 odst. 1 zákona ČNR č. 565/1990 Sb. 18 § 10 zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel, ve znění podějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 5.11.2014]. 19 § 987 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění podějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 6.11.2014]. 20 ŠVESTKA, J., DVOŘÁK, J., FIALA J. a kol. Občanský zákoník. Komentář. Svazek III. Praha : Wolters Kluwer, a.s., 2014, 1328 s . ISBN 978-80-7478-546-7. s 23-24

13  

Nyní se držitelem psa rozumí „osoba, která ho vlastní, ale i osoba jiná, která se k němu chová a nakládá s ním jako by byl její vlastní, poplatkově povinna je osoba, která se o psa stará a zajišťuje péči spojenou s jeho životem.“ 21 Důležité je v této souvislosti zmínit útulky pro psy, na které nelze pohlížet jako na držitele psů dle rozsudku Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“), který říká, že „útulky pro psy nepodléhají povinnosti platit poplatek ze psů. Nejsou totiž držitelem věci ve smyslu § 129 odst. 1 občanského zákoníku, který se subsidiárně použije pro výklad pojmu „držitel psa“ obsaženého v § 2 zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích.”22 V odstavci druhém zákona o místních poplatcích se vyskytuje další prvek daňově právního vztahu, a to objekt, který podléhá zpoplatnění. Jsou jimi psi starší 3 měsíců. Pokud by poplatkové povinnosti byli vystaveni psi mladší 3 měsíců, docházelo by k rozporu se zákonem a takto koncipovaná obecně závazná vyhláška by byla, jestliže by nedošlo k nápravě, zrušena. Zajímavostí je, že hranice byla snížena novelou provedenou zákonem 229/2003 Sb. V předchozí úpravě byli předmětem zpoplatnění psi starší 6 měsíců. Změna nastala opět z čistě praktického hlediska, kdy například ve věku 3 měsíců je povinnost očkování proti vzteklině dané veterinárním zákonem.23 V tomto ustanovení jsou taktéž uvedeny zákonné výjimky, a to, kdo je od této povinnosti osvobozen. Základ poplatku je vyjádřen nepeněžními jednotkami a je jím počet držených psů, což je podstatnou skutečností pro určení sazby poplatku. Odstavec třetí je věnovaný samotné sazbě poplatku, která není určena přímo, ale maximální možnou výší, která činí 1 500 Kč. Opět rozdílnost oproti předešlé právní úpravě, kde sazba činila 1 000 Kč. Sazba zpoplatnění činí až 200 Kč u držitelé psů, kteří jsou zároveň poživateli některého z důchodů,24 který je jediným zdrojem jejich příjmu. „U druhého a každého dalšího psa může obec horní hranici sazby zvýšit až o 50 %.”25 Určování sazeb je v pravomoci obce, kde se setkáváme s jejich rozdílnou výší.                                                                                                                 21

PELC, 2013, op.cit. s. 30. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23.01.2008, č. j. 2 Afs 107/2007- 168. Nejvyšší správní soud [online]. Nejvyšší správní soud, © 2003 - 2010. [cit. 24. 2. 2015]. Dostupné z: http://www.nssoud.cz/mainc.aspx?cls=EvidencniListVety&evl_id=25242. Dle účinné právní úpravy se jedná o § 987 zákona č. 89/2012 Sb., ve znění pozdějších předpisů. 23 PAŘÍZKOVÁ, 2013, op. cit., s. 56. 24 invalidní, starobní, vdovský nebo vdovecký anebo sirotčí 22

14  

V zákoně je také upraven případ, kdy časový úsek držení psa je kratší než jeden rok. Poplatek se zde platí v poměrné výši, která odpovídá počtu i započatých kalendářních měsíců. Zajímavostí je, že s tímto se v některých právních předpisech obcí lze setkat, u některých však nikoli.26 Typickým příkladem tohoto ustanovení v praxi může být například úhyn či zaběhnutí psa, kdy tak dochází k zániku povinnosti poplatek odvádět. S tímto také souvisí doba, na kterou je poplatek vyměřen, jinými slovy poplatkové období. U tohoto poplatku se jedná o kalendářní rok, tedy 12 po sobě jdoucích měsíců, počínaje měsícem lednem.27 Taktéž je zde výslovně uvedena místní příslušnost k vyměření místního poplatku ze psů. Je jím obec příslušná podle místa trvalého pobytu u fyzické osoby nebo sídla u osoby právnické. Při změně místa trvalého pobytu vzniká povinnost platit poplatek u této nově příslušné obce. Zákon také stanovuje osoby, které jsou od poplatku osvobozeny úplně či pro ně platí snížená sazba, tzv. úlevy. Obce musí respektovat to, co zákon ukládá a osvobození či slevu těmto osobám poskytnout. Nicméně projev samostatná působnosti obce je pociťován i zde, jelikož obce mohou tyto skupiny osob rozšířit. Slovy zákona je snížená sazba poplatku ze psů určena pro poživatele invalidního, starobního, vdovského nebo vdoveckého důchodu, anebo poživatele sirotčího důchodu.28 Zcela svobozena je osoba nevidomá, bezmocná a osoba s těžkým zdravotním postižením, která je držitelem průkazu ZTP/P, dále osoba provádějící výcvik psů určených k doprovodu těchto osob, osoba provozující útulek zřízený obcí pro ztracené nebo opuštěné psy nebo osoba, které stanoví povinnost držení a používání psa zvláštní právní předpis, jako například zákon č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů.29 Posledním poplatkovým prvkem, který nesmí být opomenut, je splatnost poplatku. Na tento výraz v zákoně nenarazíme, je tedy na obci, aby tuto problematiku upravila obecně závaznou vyhláškou. Je na uvážení obce, zda stanoví                                                                                                                                                                                                                                                                                                                           25

§ 2 odst. 3 zákona ČNR č. 565/1990 Sb. PAŘÍZKOVÁ, 2013, op. cit., s. 58. 27 PELC, 2013, op.cit. s. 35. 28 § 2 odst. 3 zákona ČNR č. 565/1990 Sb. 29 § 2 odst. 2 zákona ČNR č. 565/1990 Sb. 26

15  

splatnost zálohově, tedy předem na poplatkové období nebo zpětně, po skončení poplatkového období.30

1.3.2 Místní poplatek za lázeňský nebo rekreační pobyt   U tohoto poplatku se z pohledu funkcí spíše hovoří o funkci fiskální, která alespoň malým poměrem kompenzuje například zvýšenou dopravní obslužnost, zásobování, větší náklady na vyvážení odpadů atd.31 Také je jistě prostředkem, který slouží k vylepšování míst sloužících turistům a s tím spojené udržení či dokonce zvýšení atraktivnosti daného místa. Dvoukolejnost ustanovení těchto dvou místních poplatků je důležité uvést na pravou míru. „V místech, kde je stanoven místní poplatek za lázeňský pobyt, poplatek za pobyt rekreační vybírat nelze.“32 Subjektem poplatku je fyzická osoba, která kumulativně splní podmínky v zákoně uvedené.33 Nevyžaduje se žádného dalšího specifického určení, jako trvalé bydliště, státní občanství apod. Pouze u tohoto druhu poplatku se dočítáme přímo z ustanovení předpisu o plátci, kterým je v tomto případě ubytovatel. Tato fyzická nebo právnická osoba, která přechodné ubytování poskytla, má povinnosti peněžité, tedy vybrat a obci odvézt poplatek a také povinnosti nepeněžitého charakteru, tzn. vést v písemné podobě evidenční knihu se všemi náležitostmi.34 V této souvislosti je důležité zdůraznit rozsudek NSS, který se neztotožnil s argumentací, že by tomuto poplatku měli podléhat i pacienti v nemocnicích. „Pobyt v nemocnici není jistě pobytem lázeňským či rekreačním, za nějž jedině má být poplatek odveden. Proto je třeba použít argumentum reductionis ad absurdum. Vedeli totiž výklad ke zjevně nepřijatelnému (absurdnímu) závěru, pak je třeba jej vyloučit. V tomto duchu tak je nezbytno vyložit podmínku spočívající v účelu pobytu, jímž má být – slovy zákona – léčení nebo rekreace. Jde-li o poplatek za lázeňský nebo rekreační pobyt, pak jsou poplatníky toliko ti, kteří jsou v uvedených místech za rekreací nebo lázeňským léčením (ačkoliv přídomek „lázeňský“ ve vztahu k                                                                                                                 30

PELC, 2013, op.cit. s. 38. PELC, 2013, op.cit. s. 40. 32 PELC, 2013, op.cit. s. 42. 33 § 3 odst. 1 zákona ČNR č. 565/1990 Sb. 34 § 3 zákona ČNR č. 565/1990 Sb. 31

16  

podstatnému jménu „léčení“ zákon výslovně neužívá, je nezbytné jej takto vyložit, neboť to vychází z podstaty tohoto poplatku a navíc eliminuje žalobcem naznačené absurdní závěry). Pobyt v nemocnici má účel zcela jiný, proto osoby dlící v nemocnicích řečený poplatek neplatí.“35 Objekt poplatku je vymezen ve svém úvodním ustanovení § 3 odst. 1 zákona o místních poplatcích, jde jednoduše řečeno o způsob a účel pobytu.36 Slovy zákona přechodný a úplatný pobyt osob v lázeňských místech (jež specifikuje lázeňský zákon)37 a v místech soustředěného turistického ruchu (takové místo není zákonně definováno, a je tedy na uvážení obce, zda své území za toto místo považuje), a to za účelem léčení nebo rekreace. V tomto okamžiku je důležité podotknout, že zákon nestanovuje, o jaký typ ubytování se musí jednat. Neodvádí se poplatek jen za pobyt v hotelích, penzionech, ale i za setrvání v rodinných domech či na vysokoškolských kolejích.38 Poplatkový základ je upraven v ustanovení § 3 odst. 5 zákona o místních poplatcích a je jím den pobytu, tedy počet strávených dní v dané obci zkrácený o den příchodu či příjezdu. Dále zákon uvádí sazbu poplatku, která je stanovena pevnou částkou, a to maximálně 15 Kč, zajímavostí je, že minimální výše poplatku v právním předpise není specifikována. Tuto částku platí každá osoba za každý i započatý den pobytu, vyjma dne příchodu, k čemuž se také váže poplatkové období.39 Poplatek nemá typické poplatkové období, jako je tomu u místního poplatku ze psů, ale váže se na trvání dané poplatkověprávní skutečnosti.40 Místní poplatek za lázeňský nebo rekreační pobyt však může být naopak stanoven i paušální částkou, a to ve formě týdenní, měsíční nebo dokonce i roční. Tedy paušalování poplatku bez alternativy. V předešlé úpravě (rok 1994) byla                                                                                                                 35

Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25.11.2009, č. j. 2 Afs 51/2009- 85. Nejvyšší správní soud [online]. Nejvyšší správní soud, © 2003 - 2010. [cit. 24. 2. 2015]. Dostupné z: http://www.nssoud.cz/files/SOUDNI_VYKON/2009/0051_2Afs_0900_05881459_89d1_4076_a09e_ 443e1bca8b3b_prevedeno.pdf 36 PAŘÍZKOVÁ, 2013, op. cit., s. 63. 37 § 2 odst. 4 zákona č. 164/2001 Sb., o přírodních léčivých zdrojích, zdrojích přírodních minerálních vod, přírodních léčebných lázních a lázeňských místech a o změně některých souvisejících zákonů (lázeňský zákon), ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 6.11.2014]. 38 PELC, 2013, op.cit. s. 45. 39 PELC, 2013, op.cit. s. 46. 40 PELC, 2013, op.cit. s. 46.

17  

podmínka, že pokud chtělo obecní zastupitelstvo stanovit sazbu poplatku paušálem, muselo dojít k dohodě s osobou poplatníka. „K vyměření poplatku je místně příslušná obec, na jejímž území je přechodné ubytování poskytováno.“41 Následují prvky korekční, díky kterým určité osoby nepodléhají platební povinnosti tohoto poplatku. Zákon rozeznává dvě skupiny osob, které jsou z této povinnosti vyjmuty. První skupinou jsou osoby nevidomé, bezmocné a osoby s těžkým zdravotním postižením, které jsou držiteli průkazu ZTP/P a samozřejmě jejich průvodci. Druhou skupinu tvoří lidé určitého věku, a to osoby mladší 18 let a starší 70 let nebo osoby, na které náležejí přídavky na děti (výchovné) a vojáci v základní službě či osoby, které vykonávají civilní službu.42 Poslední věta tohoto ustanovení postrádá svůj smysl, je neaktuální, protože jak služba základní, tak i služba civilní byla na území České republiky v roce 2004 zrušena. Opět tento výčet osvobození není konečný. Zastupitelstvo obce se může usnést na rozšiřujících druzích vyjmutí z této poplatkové povinnosti.43 Nicméně, pokud okruh podmínek zúží, jedná se o porušení zákona a tato ustanovení jsou neplatná, jelikož dochází k nerespektování znění zákona. Posledním prvkem je splatnost, kterou na základě ustanovení § 14 odst. 2 zákona o místních poplatcích obec zavádí v obecně závazné vyhlášce.

1.3.3 Místní poplatek za užívání veřejného prostranství „Díky tomuto poplatku má obec možnost regulovat a hlídat, jak dlouho a jakým způsobem bude určité veřejné prostranství využito.“44 Z čehož také vyplývá další účel poplatku, kterým je získání finančních prostředků pro údržbu daného prostranství, které obec propůjčuje. Z litery zákona se například jedná o umístění zařízení cirkusů. Sama dobře vím, jak to po odjezdu cirkusu na daném místě vypadá. Lze tedy říci, že se jedná o jakýsi kompenzační příspěvek na údržbu, který jde z kapsy uživatele.

                                                                                                                41

PELC, 2013, op.cit. s. 46. § 3 odst. 2 zákona ČNR č. 565/1990 Sb. 43 PAŘÍZKOVÁ, 2013, op. cit., s. 68. 44 PAŘÍZKOVÁ, 2013, op. cit., s. 70. 42

18  

Subjekty, tedy poplatníci a plátci, kteří v tomto případě splývají v jednu osobu, jsou osoby jak fyzické, tak právnické, užívající dané veřejné prostranství na úkor dalších potencionálních uživatelů. Tento druh poplatku však nepůsobí jen ve sféře podnikatelské. Lze se s ním setkat i při nepodnikatelské činnosti, kdy například jako majitelka rodinného domu chci udělat novou fasádu, k čemuž potřebuji postavit lešení, které zasahuje až na chodník, jež je právě oním veřejným prostranstvím, které tímto počínáním zabírám, navíc ovlivňuji průchozí prostor a jsem tedy povinna místní poplatek zaplatit. Předmětem výše zmíněného poplatku je způsob užívání veřejného prostranství. Způsoby užívání stanovuje přímo zákon o místních poplatcích, a to uzavřeným výčtem ve svém ustanovení § 4 odst. 1. Všechny způsoby vyjmenované zákonem jsou tzv. zvláštními způsoby užití veřejného prostranství. Pokud by se jednalo o jiné způsoby užívání veřejného prostranství nad rámec zákona, nelze je poplatkem postihnout.45 Je však důležité neopomenout obecné užívání veřejného prostranství, jež je upraveno v zákoně o obcích.46 Tedy slovy zákona prostory přístupné každému bez omezení, k čemuž existuje nespočet judikátů, např. nález Ústavního soudu: „Za veřejné prostranství lze tedy považovat každý prostor, který je přístupný všem bez omezení, slouží obecnému užívání a je jako veřejné prostranství určen v obecně závazné vyhlášce obce.“47 Zde bych ráda uvedla důležitý fakt, který judikoval Ústavní soud ve svém nálezu, a to ten, že „účelem veřejného prostranství, jak vyplývá z ustanovení § 4 zákona o místních poplatcích, je obecné a zvláštní užívání. Obecným užíváním se rozumí užívání např. náměstí či místních komunikací chodci a vozidly a je zásadně bezplatné. Na rozdíl od toho tzv. zvláštní užívání veřejného protranství je definování taxativním výčtem v § 4 odst. 1 zákona o místních poplatcích a je úplatné (srov.

                                                                                                                45

PELC, 2013, op.cit. s. 51. § 34 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění podějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 6.11.2014]. 47 Nález pléna Ústavního soudu ze dne 22.03.2005, sp. zn. Pl. ÚS 21/02. Ústavní soud [online]. Ústavní soud České republiky, © 2006 AutoCont CZ, a.s. [cit. 24. 2. 2015]. Dostupné z: http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=Pl-21-02 46

19  

Pl.ÚS 14/95, ÚS, sv. 4, č. 68).”48 Obec má zákonem o místních poplatcích uloženou povinnost určit místa, která v obci podléhají poplatku za užívání veřejného prostranství,49 a to v právním předpisu obce, jehož vydání spadá do její samostatné působnosti. Je tedy žádoucí, aby ve vyhlášce byla tato veřejná prostranství specifikována, nejlépe včetně jejich výměr. Základ poplatku je v tomto případě vyjádřen individuální poplatkověprávní skutečností, která je zároveň i jednotkou měřitelnou, a je jím počet dnů a velikost plochy, která je při zvláštním užívání veřejného prostranství využívána.50 Z textu zákona si lze dovodit, že základ místního poplatku za užívání veřejného prostranství se vypočítá jako součin počtu dní užívání a počtu metrů čtverečných [m2] využívané plochy. Na poplatkový základ navazuje další důležitý poplatkový prvek, kterým je samotná sazba poplatku, která je podle platného znění zákona o místních poplatcích vytyčena pevnou částkou, která se může vyšplhat až do výše 10 Kč za každý i započatý m2 užívaného veřejného prostranství a každý i započatý den. Přičemž minimální částku zákon nestanovuje, a je tedy v pravomoci obecního zastupitelstva, jakou výši obecně závaznou vyhláškou zavede.51 Nicméně za užívání veřejného prostranství k umístění prodejních nebo reklamních zařízení, lunaparků a jiných atrakcí se částka může dostat až ke 100 Kč, slovy zákona až na její desetinásobek. A nakonec i u tohoto druhu poplatku je možnost zavedení poplatku paušální částkou týdenní, měsíční nebo roční,52 bez možnosti výběru na straně poplatkového subjektu. „K vyměření místního poplatku je příslušná obec, na jejímž území se veřejné prostranství nachází.”53 Ustanovení o poplatkovém období u tohoto poplatku opět není. Poplatek se tedy váže na trvání poplatkověprávní skutečnosti, každý i započatý m2 užívaného veřejného prostranství a každý i započatý den.                                                                                                                 48

Nález pléna Ústavního soudu ze dne 20.11.2001, sp. zn. Pl. ÚS 20/01. Ústavní soud [online]. Ústavní soud České republiky, © 2006 AutoCont CZ, a.s. [cit. 13. 11. 2014]. Dostupné z: http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=Pl-20-01 49 § 14 odst. 2 zákona ČNR č. 565/1990 Sb.   50 PAŘÍZKOVÁ, 2013, op. cit., s. 72. 51 PAŘÍZKOVÁ, 2013, op. cit., s. 73. 52 § 4 odst. 4 in fine zákona ČNR č. 565/1990 Sb. 53 PELC, 2013, op.cit. s. 67.

20  

Poplatek se neplatí u veřejně prospěšných činností, které se konají na veřejném prostranství, a jejichž celý výtěžek bude sloužit charitativním a veřejně prospěšným účelům. Tyto pořádající osoby tedy nepodléhají poplatkové povinnosti. Dále poplatku za užívání veřejného prostranství, které spočívá ve vyhrazení parkovacího místa na dobu trvalou, nepodléhají osoby zdravotně postižené. 54 Splatnost opět upravují konkrétní vyhlášky, je však zřejmé, že z praktického hlediska lze jistě vyloučit platbu dopředu, tedy dříve než nastane skutečnost, za kterou má být plněno.55

1.3.4 Místní poplatek ze vstupného   U tohoto druhu místního poplatku se opět projevují dvě funkce, kterými jsou funkce rozpočtová a funkce regulační. Díky druhé úloze může tak obec regulovat pořádání různých druhů akcí, jinými slovy ovlivňovat pořádání akcí, které jsou obyvateli obce žádány či v opačném případě potlačit ty akce, které nejsou vítány. Osobou poplatníka jsou zde pořadatelé akce, tedy osoby fyzické i právnické, které akci organizují, vybírají za ni vstupné a zodpovídají za její průběh. Poplatku podléhá vstupné na kulturní, sportovní, prodejní nebo reklamní akce, snížené o daň z přidané hodnoty, je-li v ceně vstupného obsažena.56 Aby tak v případě pořadatelů, jež jsou plátci DPH a výnos již státu odvádějí, nedocházelo k dvojitému zdanění. Součástí ustanovení § 6 odst. 1 zákona o místních poplatcích je také legální definice vstupného. Zde je podstatné upozornit, že tato definice slouží jen pro účely tohoto právního předpisu, nikoli pro celý právní řád České republiky. Poplatkový základ je dán skutečností, z níž se místní poplatek vypočítává. Zde je vyjádřen valoricky, a to celkovou částkou vybraného vstupného. Sazba místního poplatku ze vstupného, jako u jediného ze systému místních poplatků, je dána procentuálním určením, a to slovy zákona „až 20 % z úhrnné částky vybraného vstupného.”57 Opět bez poplatkového období. Možnost stanovení poplatku paušálem zákon taktéž umožňuje, a to jako akceptaci, tedy po dohodě obecního zastupitelstva s poplatníkem. To je žádoucí například u akcí pravidelně pořádaných.                                                                                                                 54

§ 4 odst. 3 zákona ČNR č. 565/1990 Sb. PELC, 2013, op.cit. s. 69. 56 § 6 odst. 1 zákona ČNR č. 565/1990 Sb. 57 § 6 odst. 3 zákona ČNR č. 565/1990 Sb. 55

21  

Co se týče místní příslušnosti k vyměření místního poplatku, opět je jí obec, která své území propůjčuje, a to právě za účelem konání akce.58 Zákon o místních poplatcích uvádí jedinou skutečnost, kdy se poplatek neplatí, a to, když je celý výtěžek z pořádané akce určen na charitativní a veřejně prospěšné účely. Dle mého názoru bude zajímavé v této souvisloti zmínit nález Ústavního soudu o zatížení tímto místním poplatkem prohlídky hradů a zámků. „Uvedený zákon předpokládá vybírání poplatku ze vstupného v případech, kdy jde o jednorázovou kulturní akci, např. výstavu, taneční zábavu, konkrétní divadelní představení apod., nikoliv však ze vstupného na stálou expozici v zařízeních trvalého charakteru. Kromě toho jsou prostředky z vybraného vstupného na hrady a zámky určeny pro veřejně prospěšné účely (financování oprav a údržby objektů chráněných památkovými úřady) a v tom případě se poplatek neplatí. Tento svůj názor opřel o stanovisko ministerstva financí ze dne 4. 9. 1991.”59 Vymezení splatnosti poplatku obec upraví ve své obecně závazné vyhlášce.

1.3.5 Místní poplatek z ubytovací kapacity Tento druh místního poplatku je velice obdobný místnímu poplatku za lázeňský nebo rekreační pobyt, a to v tom směru, že má subvenční charakter. Jde o zajištění finanční podpory od osob, které zařízení k ubytování v dané obci využívají. Další shodou je dočasnost, přímo slovy právního předpisu musí jít o přechodné ubytování. Poslední soulad je v úplatnosti tohoto dvoustranného vztahu, ubytovatel – návštěvník. Naopak rozdílnost spatříme v tom, že není podstatné, za jakým účelem je dané přechodné ubytování poskytnuto. Osobou poplatníka je v tomto případě ubytovatel, fyzická nebo právnická osoba, vlastník či nájemce ubytovacího zařízení, jež přechodné ubytování poskytla.60 Další shoda s poplatkem za lázeňský nebo rekreační pobyt je zákonná nepeněžitá povinnost ubytovatele vést evidenční knihu s výjimkou údaje o účelu pobytu, jelikož ten u tohoto druhu poplatku není rozhodující. A s tím spojené povinnosti oznamovací                                                                                                                 58

PELC, 2013, op.cit. s. 84. Nález pléna Ústavního soudu ze dne 14.6.1993, sp. zn. Pl. ÚS 20/93. Ústavní soud [online]. Ústavní soud České republiky, © 2006 AutoCont CZ, a.s. [cit. 15. 11. 2014]. Dostupné z: http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=Pl-20-93 60 § 7 odst. 3 zákona ČNR č. 565/1990 Sb. 59

22  

a povinnost poplatek zaplatit. Objektem poplatku jsou zařízení sloužící k ubytování na přechodnou dobu, „jednotlivá lůžka- lůžková kapacita využitá pro přechodné ubytování za úplatu ve veřejném i neveřejném ubytování.” 61 V této souvislosti je důležité zmínit již zrušenou vyhlášku o obecných technických požadavcích na výstavbu, která říkala, že „ubytovacím zařízením není bytový a rodinný dům a stavba pro individuální rekreaci.”62 Byla nahrazena vyhláškou č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby.63 Z jejího textu byla definice ubytovacího zařízení vypuštěna a ve výčtu základních pojmů lze nalézt jen vymezení ubytovací jednotky. Nově je definice stavby ubytovacího zařízení zařazena do vyhlášky č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, která říká, že „stavbou ubytovacího zařízení není bytový a rodinný dům a stavby pro rodinnou rekreaci”64 V roce 2001 Nejvyšší soud ČR judikoval, že „ubytování je právní vztah, v němž je ubytovatel zavázán poskytnout objednateli přechodné ubytování na dobu dohodnutou nebo na dobu vyplývající z účelu ubytování v zařízeních k tomu určených (hotely, noclehárny, ubytovny, kempy, penzióny, vysokoškolské koleje, internáty a jiná zařízení) a poskytnout plnění s ubytováním spojená, přičemž objednatel (ubytovaný) je povinen zaplatit cenu ve lhůtách stanovených ubytovacími řády. Ubytování je poskytováno na základě smlouvy, jejímiž obsahovými náležitostmi je dohoda o předmětu ubytování, ujednání o ceně a ujednání o době provedení. Bylo-li poskytnuto ubytování v ubytovně určené k přechodnému ubytování, je třeba právní vztah takto vzniklý posuzovat podle § 300 a násl. o.z. (nyní § 754 a násl. obč. zák.).”65

                                                                                                                61

PELC, 2013, op.cit. s. 89. § 3 písm. g) vyhlášky č. 137/1998 Sb., o obecných technických požadavcích na výstavbu. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 15.11.2014]. 63 Vyhláška č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 15.11.2014]. 64 § 2 písm. c) vyhlášky č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 5.3.2015]. 65 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 08.01.2001, sp. zn. 26 Cdo 2990/2000. Nejvyšší soud [online]. Nejvyšší soud, © 2010. [cit. 24. 2. 2015]. Dostupné z: http://www.nsoud.cz/Judikatura/judikatura_ns.nsf/WebSearch/D8FDF888AD390FB2C1257A4E0068 D49C?openDocument&Highlight=0, 62

23  

Dalším popisovaným prvkem bude sazba poplatku z ubytovací kapacity, jejíž výše je stanovena pevnou částkou s maximální hranicí 6 Kč a to za každé využité lůžko a den. Z čehož vyplývá, že zákon opět nestanovuje poplatkové období. Avšak pokud se hovoří o paušalování poplatku, které obecní zastupitelstvo může, na základě zákona o místních poplatcích, po dohodě s poplatníkem stanovit paušální částkou, je poplatkovým obdobím jeden rok. Také se zde promítá poplatkový základ, kterým je obsazenost těchto lůžek, resp. počet opravdu využitých lůžek a počet dní, po které byla tato lůžka využívána.66 Z logiky věci vyplývá, že místně příslušná k vyměření poplatku bude ta obec, na jejímž území se přechodná ubytovací zařízení nacházejí. Zákonná vyjmutí jsou uvedena v § 7 odst. 2 zákona o místních poplatcích a jsou jimi zařízení sloužící pro přechodné ubytování studentů a žáků (příkladem mohou být středoškolské internáty, vysokoškolské koleje), dále ubytovací kapacita ve zdravotnických nebo lázeňských zařízeních, kde je však podmínkou, že nejsou užívána jako hotelová zařízení, a poslední výjimku z platební povinnosti tvoří zařízení sloužící sociálním a charitativním účelům.67 Splatnost poplatku opět právní předpis přímo neupravuje. Avšak zmocňuje k tomu zastupitelstvo obce, které splatnost svým rozhodnutím stanoví v obecně závazné vyhlášce.

1.3.6 Místní poplatek za povolení k vjezdu s motorovým vozidlem do vybraných míst a částí měst U tohoto druhu poplatku se opět promítá jak fukce fiskální, jisté přispění do obecní pokladny, tak fukce regulační, jejímž cílem je omezit pohyb vozidel hlavně v historických částech měst či jejich centrech, které jsou památkově významné, a tím přispívat k ochraně tohoto území.68 Jako subjekt poplatku vystupuje fyzická nebo právnická osoba, které bylo dané povolení k vjezdu vydáno.69

                                                                                                                66

PELC, 2013, op.cit. s. 91. § 7 odst. 2 zákona ČNR č. 565/1990 Sb. 68 PELC, 2013, op.cit. s. 95. 69 PAŘÍZKOVÁ, 2013, op. cit., s. 87. 67

24  

Předmět poplatku je vymezen jako „povolení k vjezdu s motorovým vozidlem do vybraných míst, do kterých je jinak vjezd zakázán příslušnou dopravní značkou.”70 Podle textu zákona osoby platí za vydání předmětného povolení, nikoli za každý vjezd do těchto míst. K upřesnění vybraných míst Ústavní soud vydal nález, který říká, že „nestačí "vybrané místo" pouze formálně označit, ale musí se současně jednat o místo, do kterého je vjezd zpoplatněn z racionálních důvodů. Pokud zahrnuje jen pozemní komunikaci, je zpoplatnění v rozporu se zákonem o pozemních komunikacích. Zákonné zmocnění, dané ustanovením § 10 odst. 1 zákona o místních poplatcích, nelze využít ke zpoplatnění užívání konkrétní veřejně přístupné pozemní komunikace, které není přesvědčivě odůvodněno nutností ochrany celé lokality, k níž plní funkci přístupu.”71 Poplatkový základ se shoduje s objektem poplatku a je jím ono povolení. Sazba je udána peněžitou sumou s horní hranicí 20 Kč a to za každý den a samozřejmě každé motorové vozidlo. Poplatkové období není vyjádřeno, rozhodné je trvání individuální poplatkověprávní skutečnosti. Opět existuje možnost poplatek paušalovat.72 Jelikož zákonná úprava u paušálu nespecifikuje poplatkové období, je na uvážení obce, zda navrhne paušální poplatek týdenní, měsíční nebo roční. Místně příslušná k vyměření místního poplatku je obec, na jejímž území se vybraná místa a části měst vyskytují.73 Ty osoby, které zákon uvádí,74 jsou vyjmuty z povinnosti tento poplatek hradit. Okruh osob však může být rozšířen, a to v případě, že obecní zastupitelstvo tuto vůli projeví vydáním obecně závazné vyhlášky. Posledním uváděným prvkem je splatnost poplatku. Je stanovován obcí v jejím právním předpisu na základě zákonného zmocnění, které nalezneme v ustanovení § 14 odst. 2 zákona o místních poplatcích.

                                                                                                                70

§ 10 odst. 2 zákona ČNR č. 565/1990 Sb. Nález pléna Ústavního soudu ze dne 24.4.2012, sp. zn. Pl. ÚS 12/11. Ústavní soud [online]. Ústavní soud České republiky, © 2006 AutoCont CZ, a.s. [cit. 25. 2. 2015]. Dostupné z: http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=Pl-12-11_1 72 PELC, 2013, op.cit. s. 98. 73 PELC, 2013, op.cit. s. 99. 74 § 10 odst. 1 věta druhá zákona ČNR č. 565/1990 Sb. 71

25  

1.3.7 Místní poplatek za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů Z časového hlediska jde o nejmladší zavedený druh místního poplatku, a to novelou zákona o odpadech (dále jen „OdpZ“). s účinností od začátku roku 2002,75 a také o jeden z nejčastěji vybíraných místních poplatků obce. V tomto případě se projevuje hlavně funkce rozpočtová, kdy hlavním záměrem obce je úhrada alespoň části nákladů spojených s provozem tohoto systému. V této souvislosti je podstatné zmínit, že obec má možnost obecně závaznou vyhláškou zavést také „úhradu za shromažďování, sběr, přepravu, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů od fyzických osob na základě smlouvy”76 či „poplatek za komunální odpad vznikající na jejím území.”77 Tyto se však navzájem s místním poplatkem vylučují. Zásadní rozdíl je v poplatkověprávní skutečnosti, kdy u poplatků dle OdpZ je jí vzniklý komunální odpad, který je prostřednictvím systému obcí obce likvidován, přičemž u místního poplatku jde o provoz celého systému, nejde o spojení s množstvím vyprodukovaného odpadu.78 Toto uvádí i Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku, č. j. 9 Afs 81/2009- 54. Dále se také NSS ztotožnil s názorem Krajského soudu v Ostravě, který uvedl „zdůraznění nutnosti rozlišovat mezi právy a povinnostmi stanovenými zákonem o odpadech a právy a povinnostmi stanovenými zákonem o místních poplatcích, resp. obecně závaznou vyhláškou obce vydanou na základě zmocnění zákona o místních poplatcích. Zdůraznil, že místní poplatek má jinou povahu než poplatek placený podle § 17 odst. 5 či § 17a odst. 1 zákona o odpadech, přičemž je zcela v pravomoci obce zvolit si jako způsob úhrady za nakládání a odstraňování odpadů v obci způsob placení místního poplatku.”79 Okruh osob s povinností platit místní poplatek stanoven obecně závaznou vyhláškou obce je určen velice obecně a rozlišuje několik skupin poplatníků. Je jím                                                                                                                 75

Zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 7.11.2014]. 76 § 17 odst. 5 zákona č. 185/2001 Sb. 77 § 17a odst. 1 zákona č. 185/2001 Sb. 78 PELC, 2013, op.cit. s. 103. 79 Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20.01.2010, č. j. 9 Afs 81/2009- 51. Nejvyšší správní soud [online]. Nejvyšší správní soud, © 2003 - 2010. [cit. 25. 2. 2015]. Dostupné z: http://www.nssoud.cz/files/SOUDNI_VYKON/2009/0081_9Afs_0900_c1fddf7e_dc3d_44d3_ae61_e 61907887eb8_prevedeno.pdf

26  

každá fyzická osoba s trvalým pobytem v obci, tedy s adresou pobytu občana v České republice.80 Dále se tato povinnost týká cizinců, jež mají na území České republiky povolen trvalý pobyt nebo přechodný pobyt na dobu delší než 90 dnů, ale také cizinců, kteří pobývají na území České republiky přechodně po dobu delší tří měsíců. 81 Další kategorií jsou fyzické osoby, jimž byla udělana mezinárodní ochrana82 nebo dočasná ochrana.83 A v neposlední řadě zákon o místních poplatcích také pamatuje na fyzickou osobu, která má ve vlastnictví stavbu určenou k individuální rekreaci, byt nebo rodinný dům s podmínkou, že zde není nahlášeno místo trvalého pobytu žádné fyzické osoby. Pokud má nemovistost více vlastníků, platí společně a nerozdílně, tedy pokud zaplatí i jeden z nich, je splněno za všechny.84 Novela zákona o místních poplatcích zavedla možnost platit skrze tzv. společného zástupce, vlastníka rodinného domu nebo správce bytového domu. Ten však musí splnit zákonnou povinnost a uvést na obecním úřadě, za které osoby poplatek platí. Dle výše zmíněného je povinna tento poplatek odvádět káždá fyzická osoba, která má v dané obci trvalý pobyt, bez dalších zohledňujicích kritérií, kterým by byl například věk. Z výkladu zákonného ustanovení tedy vyplývá, že i nezletilým je tato povinnost dána. Nicméně § 12 zákona o místních poplatcích na toto téma alespoň pamatuje. 85 Je důležité v této souvislosti podotknout, že „vyměřování místního poplatku přímo nezletilým je však v rozporu s čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte, podle kterého musí být zájem dítěte předním hlediskem jakékoli činnosti týkající se dětí, ať už uskutečňované veřejnými nebo soukromými zařízeními sociální péče, soudy, správními nebo zákonodárnými orgány. Začátkem srpna 2014 vydal Krajský soud v Brně dva přelomové rozsudky, kterými tento názor potvrdil (v řízeních 62 Af                                                                                                                 80

§ 10 odst. 1 zákona č. 133/2000 Sb. dle § 65 a násl. zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 7.11.2014]. 82 dle zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 7.11.2014]. 83 dle zákona č. 221/2003 Sb., o dočasné ochraně cizinců, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 7.11.2014]. 84 § 10b odst. 1 písm. b) zákona ČNR č. 565/1990 Sb. 85 Jeho znění: Je-li poplatník v době vzniku povinnosti zaplatit poplatek nezletilý, odpovídají za zaplacení poplatku tento poplatník a jeho zákonný zástupce společně a nerozdílně; zákonný zástupce má v takovém případě stejné procesní postavení jako poplatník. 81

27  

52/2013 a 62 Af 78/2013).”86 Dále je důležité vycházet ze skutečnosti, že nezletilá osoba nerozhoduje o tom, kde je nahlášena k trvalému pobytu a nemůže samostatně rozhodovat o založení právního vztahu mezi ní a obcí vztahující se k odstranění odpadu. Také lze říci, že málokterá nezletilá osoba má povědomí o povinnosti tento poplatek platit nebo dokonce, že by vlastnila finanční prostředky pro jejich úhradu.87 „Krajský soud v Brně rovněž zdůraznil, že finanční odpovědnost za dítě nesou rodiče (nebo jiné osoby, které jinak rodičovské povinnosti stíhají) a z ustanovení čl. 3 odst. 1 a č. 27 odst. 2 Úmluvy o právech dítěte dovodil, že přestože stejně jako dospělý i dítě je osobou, za kterou je třeba dle § 10b odst. 1 písm. a) zákona o místních poplatcích platit místní poplatek za odpad, nemá-li dítě vlastní majetek, k jehož tíži by poplatek mohl být placen, popř. k jehož tíži by poplatek bylo možno postihnout, není-li zaplacen dobrovolně, nemůže být nezaplacení poplatku přikládáno k tíži takového dítěte.”88 Předmětem poplatku, jak již bylo zmíněno výše, je provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů. Povinnost se vztahuje na všechny fyzické osoby v zákoně uvedené, bez výjimky. U tohoto místního poplatku se zle náhle setkat se dvěma poplatkovými základy, první z nich je skutečnost trvalého pobytu fyzické osoby v dané obci a druhým je skutečnost, že fyzická osoba na území obce vlastní nemovitost určenou k osobní rekreaci.89 Sazba poplatku je představována dvěma částkami, které jsou určeny pro každou fyzickou osobu vyjmenovanou zákonem. Poplatkovým obdobím je u obou jeden kalendářní rok. První je částka určena horním limitem 250 Kč. Druhou je částka stanovená na základě skutečných nákladů obce předchozího kalendářního roku na sběr a svoz netříděného komunálního odpadu, a to až 750 Kč. V obecně závazné vyhlášce musí obec stanovit rozúčtování těchto nákladů na každého                                                                                                                 86

VLACHOVÁ, Alena. Konec protiústavního vyměřování místních poplatků dětem?. epravo.cz [online]. Publikováno 5.9.2014 [cit. 25.2.2015]. ISSN 1213-189X. Dostupné z: http://www.epravo.cz/top/clanky/konec-protiustavniho-vymerovani-mistnich-poplatku-detem95132.html 87 VLACHOVÁ, 2014, op. cit. 88 VLACHOVÁ, 2014, op. cit.   89 PELC, 2013, op.cit. s. 107.

28  

poplatníka. Celková sazba poplatku se tedy může vyšplhat až na 1000 Kč. Zákon neopomenul ani skutečnost, že by u fyzické osoby došlo ke změně místa pobytu v průběhu kalendářního roku.90 Místní příslušnost k vyměření poplatku je přímo zmíněna v zákonném textu. Poplatek jde do rozpočtu obce, na jejímž území má fyzická osoba trvalý pobyt, nebo obci, na jejímž území je umístěna stavba určená k individuální rekreaci.91 Zákonné vyjmutí ani osvobození u tohoto druhu poplatku není. Je plně v kompetenci obce, aby toto zavedla v právním předpise vydávaném ve své samostatné působnosti. A stejně je tomu tak i ve věci splatnosti místního poplatku.

1.3.8 Místní poplatek za zhodnocení stavebního pozemku možností jeho připojení na stavbu vodovodu nebo kanalizace Tento místní poplatek byl do ustanovení zákona o místních poplatcích zaveden poté, co nabyl účinnosti zákon č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu. Nejedná se o příliš často zaváděný místní poplatek. Obce mají spíše opačnou tendenci, a to zhodnocením nově vytvořeného stavebního pozemku možností připojení na vybudovanou stavbu vodovodu nebo kanalizace zvýšit příliv nových obyvatel, nikoli je ještě navíc zatěžovat dalším místním poplatkem. Nicméně v těch málo obcích, které jej využívájí, je účel tohoto poplatku fiskální povahy, tedy „získání části nákladů, které obci vznikly v souvislosti s investicemi na vybudování infrastruktury, konktrétně na vybudování vodovodu a kamalizace v obci.” 92 Poplatníkem tohoto druhu místního poplatku je sám vlastník takto zhodnoceného stavebního pozemku (fyzická nebo právnická osoba zapsána jako vlastník v katastru nemovitostí). Pokud existuje více subjektů s vlastnickým právem k tomuto pozemku, mají zákonnou povinnost platit společně a nerozdílně. Splní-li jeden z nich, je splněno za všechny ostatní, přičemž povinnosti zaplatit se může správce poplatku domáhat na kterémkoli z nich.93 Předmětem zpoplatnění je u tohoto místního poplatku ono zhodnocení stavebního pozemku tím, že předmětný pozemek lze připojit na stavbu kanalizace nebo vodovodu, jehož stavebníkem je obec, nikoli osoba od obce odlišná. Jinými                                                                                                                 90

§ 10b odst. 5 zákona ČNR č. 565/1990 Sb. § 10b odst. 3 zákona ČNR č. 565/1990 Sb. 92 PELC, 2013, op.cit. s. 117. 93 PELC, 2013, op.cit. s. 118. 91

29  

slovy je jím rozdíl mezi cenou pozemku bez možnosti a s možností napojení.94 Poplatkový základ je tedy vyjádřen pěněžitými jednotkami. Tímto také obec přispěje ke zvýšení hodnoty daného pozemku. Sazbu poplatku vymezuje přímo veřejnoprávní norma, kterou zákon o místních poplatcích je, a je jím maximální cenový rozdíl mezi zhodnoceným a nezhodnoceným stavebním pozemkem. „Výše sazby na 1 m2 zhodnoceného stavebního pozemku stanoví obec v obecně závazné vyhlášce.”95 Poplatkové období není zákonem opět vyjádřeno. Jedná se o jednorázovou platbu v tom kalendářním roce, kdy nabylo právní moci kolaudační rozhodnutí pro stavbu vodovodu nebo kanalizace obcí vybudované. Přičemž ustanovení o splatnosti poplatku musí určit obec ve své závazné vyhlášce. Místní příslušnost k vyměření místního poplatku má ta obec, na jejímž území se stavební pozemek nachází, a která financovala vybudování vodovodu nebo kanalizace. Zákon o místních poplatcích neuvádí žádné zákonné vyjmutí ani osvobození. Toto však obec může upravit ve své obecně závazné vyhlášce, nesmí však dojít k diskriminaci.

                                                                                                                94 95

PAŘÍZKOVÁ, 2013, op. cit., s. 91. § 10c odst. 3 zákona ČNR č. 565/1990 Sb.

30  

1.4 Obecně závazné vyhlášky obcí   Obecně závazné vyhlášky jsou považovány za sekundární originární normativní správní akty.96 Obecně závazné vyhlášky základních územních samosprávných celků (obcí) mají své primární zakotvení v čl. 104 odst. 3 zákona č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „Ústava“). Na základě tohoto ustanovení je pravomoc k vydávání těchto aktů svěřena volenému orgánu obce, zastupitelstvu, a to v mezích samostatné působnosti. Tyto meze jsou stanoveny tak, že mohou upravovat pouze otázky nevymezené zákonem a jinými veřejnoprávními či soukromoprávními normami. Z výše zmíněného článku Ústavy také jazykovým výkladem vyplývá, že zastupitelstvo má oprávnění, nikoli však povinnost, k vydání vyhlášek. Obce vydávají tyto právní předpisy v rámci svého práva na samosprávu, do kterého smí stát zasáhnout jen způsobem, který stanoví ústavní zákon.97 Dalšími dotčenými právními předpisy týkající se této problematiky je zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění podějších předpisů (dále jen „zákon o obcích“) a zákon č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů. Obcím je tímto svěřeno obecné zmocnění - obec má pravomoc ukládat povinnosti, a to v její samostatné působnosti formou obecně závazných vyhlášek.98 Jak již bylo zmíněno výše, obce mohou v mezích své samostatné působnosti99 vydávat tyto podzákonné neodvozené právní předpisy. Podstatné je ustanovení § 35 odst. 3 a) zákona o obcích, jenž říká, že „při výkonu samostatné působnosti se obec řídí při vydávání obecně závazných vyhlášek zákonem.”100 Přímo pravomoc zastupitelstva obce k vydávání obecně závazné vyhlášky obce je obsažena v § 84 odst. 2 písm. h) zákona o obcích.                                                                                                                 96

KADEČKA, Stanislav. Právo obcí a krajů v České republice. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2003. 408 s. ISBN 80-7179-794-4. s. 79 97 KADEČKA, 2003, op. cit., s. 16. 98 vymezené v § 10 zákona č. 128/2000 Sb. a v § 44 zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 9.11.2014]. 99 § 35 odst. 1,2 zákona č. 128/2000 Sb. 100 § 35 odst. 3 písm. a) zákona č. 128/2000 Sb.

31  

V souvislosti s výše zmíněným je důležité poznamenat dva stěžejní nálezy Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 45/06 ze dne 11. prosince 2007 a sp. zn. Pl. ÚS 35/06 ze dne 22. dubna 2008, a to z toho důvodu, že před vydáním těchto nálezů bylo zažito pravidlo, podle kterého potřebovaly obce k vydávání těchto právních aktů speciální zákonné zmocnění. Nyní dle vysloveného názoru Ústavního soudu platí, že pravidla pro vydávání obecně závazných vyhlášek jsou určena přímo čl. 104 odst. 3 Ústavy, na jehož základě jsou obce k ukládání povinností dostatečně zmocněny a není tedy zapotřebí již dalšího výslovného zákonného zmocnění.101 Jediné výslovné zmocnění zůstalo zakotveno v čl. 11 odst. 5 zákona č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „Listina“), jež se týká ukládání daní a poplatků a to jen na základě zákona. Hmotněprávním předpisem řešícím povinnost uloženou Listinou je zákon o místních poplatcích. „Pouze na jeho základě a v jeho mezích mohou obce vydávat obecně závazné vyhlášky, kterými zavedou na svém území místní poplatky, stanoví jejich výši a upraví další podrobnosti jejich vybírání.“102 Zmocnění lze nalézt přímo v zákoně, a to v jeho § 14 odst. 2 zákona o místních poplatcích. Vyhlášky obecně nesmí v žádném případě stanovovat žádné další poplatky, mimo ty uvedené v zákoně o místních poplatcích, ukládat poplatkovým subjektům, poplatníkovi, popř. plátci a nebo správci poplatku, práva nebo povinnosti nad rámec zákona, zvyšovat sazby nad jeho maximální zákonnou hranici.103 Na straně druhé však každý poplatek obsahuje tzv. konstrukční prvky, a ty, které zákon neupravuje, může obec, vždy však ve prospěch poplatníků, blížeji specifikovat. Kupříkladu osvobození od jednotlivých druhů poplatku musí být respektováno, ale nic nebrání tomu, aby byl okruh rozšířen.104 Aby mohly být dané místní poplatky obcemi vybírány, musí tomuto předcházet legislativní proces, jehož první fází je schválení nadpoloviční většinou všech členů zastupitelstva. Poté nastupuje fáze druhá, tzv. vyhlášení, což je slovy zákona podmínkou platnosti právního předpisu obce, které se provede vyvěšením na                                                                                                                 101

PAŘÍZKOVÁ, 2013, op. cit., s. 22. PAŘÍZKOVÁ, 2013, op. cit., s. 23. 103 RADVAN, M. Vlastní daňové příjmy obcí. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2011. 72 s. ISBN 978-80-210-5611-4. s. 25 104 RADVAN, 2011, op. cit., s. 31 102

32  

úřední desce obecního úřadu po dobu 15 dnů. Další časový úsek, který zde sehrává důležitou roli je účinnost vyhlášky, jinými slovy okamžik, od kterého se vyhláška stává závaznou pro své adresáty (poplatníky), a to je uplynutím patnáctého dne po dni vyhlášení.105 I zde existují výjimky z pravidla. Ve vyhlášce může být stanoven datum dřívější, např. pro naléhavý obecní zájem, ale podmínkou je, že to nesmí předcházet datu vyvěšení na úřední desce (tedy nikoli dříve než měli občané možnost se s ní seznámit).106 Druhou možností je oprávnění obce zvolit datum pozdější (např. od nového roku). Také je důležité zmínit, že v otázce počtu vydaných vyhlášek nejsou zastupitelé obcí nijak vázáni. Je zcela na jejich uvážení, zda zavedou pro každý zvolený místní poplatek samostatnou vyhlášku nebo tyto poplatky shrnou do vyhlášky jediné. Zákon o obcích také neopomenul upravit několik kontrolních mechanismů, a to ve formě dozoru nad vydáváním a obsahem obecně závazných vyhlášek obcí (ve svém § 123 a násl. zákona o obcích). Hlavní důvod spatřuji v ochraně adresátů poplatků, aby obce vůči nim neuplatňovaly a poté nevymáhaly nelegální požadavky. Tento dozor vykonává Ministerstvo vnitra. Pokud se jemu nepodaří zjednat nápravu, přistupuje se ke krajnímu řešení, kterým je písemné podání návrhu na zrušení obecně závazné vyhlášky obce Ústavnímu soudu. Pouze Ústavní soud může obecně závaznou vyhlášku obce zrušit pro rozpor se zákonem či Ústavou, a to v zákonem stanovených případech.107 Pro zajímavost přikládám číselná zjištění o celkovém počtu vydaných obecně závazných vyhlášek, kterých je zhruba 6.809 na 6.248 obcí v České republice. Z výše zmíněného tedy vyplývá, že originární právní předpisy obcí jsou jedny z nejčastěji vydávaných.

                                                                                                                105

§ 12 odst. 1, 2 zákona č. 128/2000 Sb. § 12 odst. 2 zákona č. 128/2000 Sb. 107 § 124 a násl. zákona č. 128/2000 Sb. 106

33  

1.5 Místní poplatky zavedeny obcí Rýmařov Výše rozebraná zákonná ustanovení o základních prvcích nyní budu aplikovat na mnou vybranou obec Rýmařov. Zastupitelstvo obce se usneslo na obecně závazné vyhlášce č. 04/2013, která upravuje tři pro obec významné místní poplatky, kterými jsou poplatek ze psů, poplatek za lázeňský nebo rekreační pobyt a poplatek za užívání veřejného prostranství. Dále se zastupitelstvo usneslo vydat vyhlášku č. 01/2014, která zavádí místní poplatek za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů. Po nahlédnutí do obou vyhlášek je hned na pohled zřejmé, že jsou ze strany obce dodržovány zákonné formulace, dá se říci, že jde o citaci zákona. Není tomu však ve všech jeho ustanoveních a právě těmto ustanovením budu níže věnovat svou pozornost. Co se týče místního poplatku ze psů, je zákonné vymezení osoby poplatníka specifikováné v tom směru, že je jím osoba, která „má v Rýmařově, včetně místních částí, trvalý pobyt nebo sídlo.”108 V závazném předpise obce Rýmařov je pociťován projev samostatné působnosti hned u tohoto prvního místního poplatku, jelikož obec využila možnosti okruh osob podléhající osvobozením a úlevám rozšířit. Zastupitelstvo obce Rýmařov navíc pod osvobození od poplatku zařadilo vedle osvobozených držitelů psů, přesně citovaných ze zákona o místních poplatcích, i ustanovení ve znění: „Od poplatku ze psů jsou osvobozeni také členové Sboru dobrovolných hasičů. Poplatek ze psů se neplatí ze psů používaných ke služebním účelům policejních, celních, zdravotnických, záchranářských a protipožárních orgánů a ze psů používaných městskou policií.”109 Sazba je rozdílná dle třech kritérií. Prvním z nich je počet psů, druhým kritériem je místo chování psa - obytný činžovní nebo rodinný dům a třetím je určení sazby dle umístění činžovního nebo rodinného domu a to podle toho, zda se nachází v místních částech a na jmenovitě uvedené ulici (J. Fučíka). Poslední kritérium je zahrnuto dle mého zjištění z toho důvodu, že se jedná o okrajové části města a existuje tak větší možnost, kam se svými mazlíčky jít                                                                                                                 108

Obecně závazná vyhláška č. 04/2013, města Rýmařov, o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů [cit. 9.2.2015]. Dostupné z: http://www.rymarov.cz/ozv/5906-obecne-zavazna-vyhlaskamesta-rymarov-c-042013 109  čl. 7/2.,3. obecně závazné vyhlášky č. 04/2013, města Rýmařov, o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů [cit. 24.3.2015]. Dostupné z: http://www.rymarov.cz/ozv/5906-obecne-zavaznavyhlaska-mesta-rymarov-c-042013  

34  

na procházku. Sazba v obci Rýmařov se pohybuje v rozmezí 200 Kč – 1 500 Kč. Splatnost poplatku je ve vyhlášce řešena následovně: • „nečiní-li více než 400,- Kč ročně, nejpozději do 31. března každého roku, • činí-li více než 400,- Kč ročně, ve dvou splátkách, vždy nejpozději do 31. března a 30. září každého roku.”110 Obecně závazná vyhláška obce Rýmařov vždy popisuje poplatníka a předmět poplatku, nicméně u místního poplatku za lázeňský nebo rekreační pobyt zařazuje i plátce. Dalším ustanovením vyhlášky je ohlašovací povinnost, sazba, splatnost poplatku a v neposlední řadě osvobození a úlevy od daného poplatku. V případě subjektu opět dochází k opisu zákona, tedy „poplatek za lázeňský nebo rekreační pobyt platí fyzické osoby, které přechodně a za úplatu pobývají v lázeňských místech a v místech soustředěného turistického ruchu za účelem léčení nebo rekreace, pokud tyto osoby neprokáží jiný důvod svého pobytu.” 111 Sazba je stanovena pevnou částnou, která činí 11 Kč za osobu a každý i započatý den pobytu.112 Splatnost je dána nejpozději do posledního dne čtvrtletí příslušného kalendářního roku a „v případě, že ubytovatel tento poslední den, po odvedení poplatku, vybere od poplatníků další poplatky, odvede správci poplatku tyto poplatky v odvodu za následující čtvrtletí.”113 Co se týče osvobození a úlev u tohoto poplatku, nedošlo k rozšíření podmínek, pouze se opisuje zákon o místních poplatcích.

                                                                                                                110

čl. 6 obecně závazné vyhlášky č. 04/2013, města Rýmařov, o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů [cit. 5.11.2014]. Dostupné z: http://www.rymarov.cz/ozv/5906-obecne-zavaznavyhlaska-mesta-rymarov-c-042013 111 čl 8 obecně závazné vyhlášky č. 04/2013, města Rýmařov, o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů [cit. 9.2.2015]. Dostupné z: http://www.rymarov.cz/ozv/5906-obecne-zavaznavyhlaska-mesta-rymarov-c-042013 112 čl. 10 obecně závazné vyhlášky č. 04/2013, města Rýmařov, o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů [cit. 12.11.2014]. Dostupné z: http://www.rymarov.cz/ozv/5906-obecne-zavaznavyhlaska-mesta-rymarov-c-042013 113 čl. 11 obecně závazné vyhlášky č. 04/2013, města Rýmařov, o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů [cit. 12.11.2014]. Dostupné z: http://www.rymarov.cz/ozv/5906-obecne-zavaznavyhlaska-mesta-rymarov-c-042013

35  

V případě subjektu a předmětu místního poplatku za užívání veřejného prostranství není v textu obecně závazné vyhlášky obce Rýmařov žádná odlišnost od textu zákona o místních poplatcích. Povinnost uloženou zákonem určit místa, která podléhají poplatku, vyřešila obec Rýmařov přílohou, která je nedílnou součástí vyhlášky, a která tvoří seznam parcel tvořící veřejné prostranství, spolu s parcelními čísly a katastrálními územími. Sazba poplatku je rozdělena do několika kategorií, a to podle toho, zda se jedná o umístění zařízení sloužících pro poskytování prodeje a služeb (stánky, kiosky, předzahrádky) nebo například vyhrazení trvalého parkovacího místa, použití veřejného prostranství pro provoz lunaparku a jiných atrakcí atd. Přičemž každé kategorii je stanovena vlastní částka se stanovením, za jak dlouhé období je povinnost ji platit (za každý den či částkou paušální). Ohledně osvobození a úlev obec Rýmařov si okruh podle svého uvážení rozšířila, což je samozřejmě v její pravomoci a navíc od poplatku osvobodila například poplatníky, kteří umisťují skládky materiálu a paliva dle vyhlášky, budou-li odstraněny z veřejného prostranství do 48 hodin od složení, nebo město Rýmařov a jím zřízené příspěvkové organizace a společnosti.114 Místní poplatek za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů je v obci Rýmařov, jak již bylo zmíněno výše, upraven samostatnou obecně závaznou vyhláškou, která nabyla účinnosti dne 1.1.2015. Tento poplatek je ze systému místních poplatků obce nejvyšším příjmem obecního rozpočtu. Poplatník je stanoven přesně jako v zákoně o místních poplatcích. Sazba poplatku činí 700 Kč na jednoho poplatníka. Celková sazba je tvořena částkou 250 Kč za kalendářní rok a částkou 450 Kč stanovenou za základě skutečných nákladů obce za předchozí rok.115 Povinné rozúčtování na osobu je samozřejmě součástí vyhlášky obce, kdy „skutečné náklady za rok 2013 na sběr a svoz netříděného komunálního odpadu činily 8.674.969,- Kč a byly rozúčtovány následovně. Náklady 8.674.969,- Kč děleno 8907 (8739 počet osob s pobytem na území obce + 168 počet staveb určených k individuální rekreaci, bytů a rodinných                                                                                                                 114

čl. 19 obecně závazné vyhlášky č. 04/2013, města Rýmařov, o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů [cit. 13.11.2014]. Dostupné z: http://www.rymarov.cz/ozv/5906-obecne-zavaznavyhlaska-mesta-rymarov-c-042013 115 čl. 4 obecně závazné vyhlášky č. 01/2014, města Rýmařov, o místním poplatku za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů, ve znění pozdějších předpisů [cit. 11.2.2015]. Dostupné z: http://www.rymarov.cz/ozv/6137-012014#ftn3

36  

domů, ve kterých není hlášena k pobytu žádná fyzická osoba) = 973,95 Kč. Z této částky je stanovena sazba poplatku dle čl. 4 odst. 1 písm. b) vyhlášky ve výši 450,Kč.” 116 U splatnosti poplatku jsou občanům dány dvě možnosti placení, a to jednorázová platba nebo platba rozdělená do dvou splátkek. Pokud hradí poplatník částku naráz, splatnost je dána do konce března daného roku. Pokud využije splátkování po 350 Kč, první splátka je splatná do konce března a druhá do konce září daného roku. Narozdíl od zákonné úpravy tohoto poplatku je v obecně závazné vyhlášce obce Rýmařov ustanovení o osvobození a úlevách. „Od poplatku jsou osvobozeny osoby ve výkonu trestu odnětí svobody, nebo osoby po dobu vazby, osoby po dobu nařízené ústavní výchovy, osoby dlouhodobě se zdržující v zahraničí (více než 6 měsíců nepřetržitě) z důvodu pobytu, studia či zaměstnání, které tuto skutečnost doloží, osoby, kterým byl údaj o místě pobytu úředně zrušen v souladu se zákonem a jejich místem trvalého pobytu je sídlo ohlašovny – Městský úřad Rýmařov, náměstí Míru 230/1, Rýmařov, 795 01, a jejichž skutečný pobyt není znám, osoby, které dlouhodobě pobývají v nemocničních zařízeních, domovech důchodců, nebo jiných obdobných zařízeních a tuto skutečnost doloží.” 117 Další úleva postihuje poplatníka, který studuje a je ubytován mimo Rýmařov, a to ve výši 50 %. V neposlední řadě je vyhláškou upravena platební povinnost v případě narození dítěte v průběhu kalendářního měsíce. Poté je poplatek stanovován až od následujícího měsíce po měsíci, kdy došlo k narození dítěte.

                                                                                                                116

čl. 5 obecně závazné vyhlášky č. 01/2014, města Rýmařov, o místním poplatku za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů, ve znění pozdějších předpisů [cit. 11.2.2015]. Dostupné z: http://www.rymarov.cz/ozv/6137-012014#ftn3 117 čl. 4 obecně závazné vyhlášky č. 01/2014, města Rýmařov, o místním poplatku za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů, ve znění pozdějších předpisů [cit. 22.11.2014]. Dostupné z: http://www.rymarov.cz/ozv/6137-012014#ftn3

37  

2. Využívání místních poplatků obcí Rýmařov

  Obec Rýmařov na základě dvou obecně závazných vyhlášek vybírá v současné době čtyři druhy místních poplatků, a to poplatek ze psů, poplatek za lázeňský nebo rekreační pobyt, poplatek za užívání veřejného prostranství a poplatek za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů. Výše zmíněné poplatky plynou celé do obecního rozpočtu. Samy o sobě však nejsou příliš významných zdrojem rozpočtu, na druhou stranu jejich výše není zanedbatelná a přispívá k celkovým příjmům obce. V rozboru této kapitoly budu vycházet z dostupného materiálu, který jsem si osobně zajistila, a je jím Záverečný účet města Rýmařova za rok 2013. Aktuálnější dokumenty, které mi byly ze strany obce Rýmařov poskytnuty, ve formě Předběžného plnění rozpočtu obce Rýmařov za rok 2014, jsem bohužel nemohla použít z několika důvodů. Prvním z nich je, že ačkoli jsem tentýž dokument požadovala po obci Karlova Studánka, nebylo mi vyhověno. Druhým důvodem je, že k oficiálnímu vydání Závěrečných účtů za rok 2014 dojde až počátkem měsíce dubna 2015 a v neposlední řadě by v následující kapitole, Komparace místních poplatků, nedošlo k porovnávání stejných let. Podle výše příjmu obecního rozpočtu lze místní poplatky uspořádat následovně.

Zásadním místním poplatkem pro obec Rýmařov byl v roce 2013

poplatek za komunální odpady, který je nejzávratnější částkou rozpočtu a činil 4.995.945,50 Kč. Druhým nejvyšším poplatkem je poplatek za psy, jenž přispěl do celkového rozpočtu obce částkou 178.361 Kč. Poté následují sestupně poplatek za užívání veřejného prostranství, který činil 77.152 Kč a nejmenším příjmem je poplatek za rekreační pobyt s konečnou sumou 7.765 Kč. Pro snadnější orientaci níže přikládám grafické znázornění.

38  

Obrázek 1: Příjmy rozpočtu obce Rýmařov z vybíraných místních poplatků Příjmy rozpočtu obce Rýmařov z vybíraných místních poplatků (tis. Kč) 5000 4000 3000 2000 1000 0 Poplatek za komunální odpad

Poplatek za psy

Poplatek za užívání veřejného prostranství

Poplatek za rekreační pobyt

Zdroj: Autorka dle údajů ze závěrečného účtu roku 2013 obce Rýmařov Je také důležité zmínit zrušený místní poplatek za provozovaný výherní hrací přístroj, protože je i přesto položkou závěrečného účtu obce za rok 2013. Tento místní poplatek byl v roce 2012 zrušen, jelikož s účinností od 1. 1. 2012 došlo ke zrušení ust. § 1 písm. g) a § 10a zákona o místních poplatcích, tedy možnosti obcí zavést svými obecně závaznými vyhláškami výše uvedený místní poplatek za provozovaný výherní hrací přístroj. Příjmy z tohoto titulu zaznamenané v příjmech záverečného účtu ve výši 76.300 Kč po tomto datu souvisí s poplatky vztažené k období před 1.1.2012, kdy poplatník např. nezaplatil včas, oddaloval úhradu poplatku nebo podal odvolání. Co se týče samotného využívání místních poplatků obcí Rýmařov, všechny plynou do rozpočtu obce v celé své výši a v rámci své samostatné působnosti, jež je daná zákonem, tyto poplatky obec spravuje. Z plnění rozpočtu města i z úst vedoucí Finančního odboru obce Rýmařov vyplývá, že místní poplatky nejsou účelově dané. Vedle rýmařovského obecního rozpočtu v současné době nelze nalézt peněžité fondy, které obec může na základě zákona o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů 118 (dále jen „zákon o RP“) zřizovat. Nebylo tomu tak vždy, obec Rýmařov v roce 2008 zřídila peněžitý fond rozvoje bydlení, kde byly přesně nadefinovány                                                                                                                 118

Zákon č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, ve znění podějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 19.2.2015].

39  

jeho příjmy a výdaje. Zjednodušeně řečeno, co bylo do fondu přijato, například příjmy z prodeje nemovitostí, majetku atd.. bylo také za tímto účelem vynaloženo. Tento peněžitý fond však nebyl dostatečně používaný a došlo tedy k jeho zrušení. Obecně jsou peněžité fondy zakládány dle vlastních potřeb obce, pro konkrétní účely anebo bez účelového určení. Zdroje těchto fondů mohou mít různou podobu, v zákoně o RP jsou vymezeny demonstrativním výčtem.119 Založení těchto fondů je svěřeno zastupitelstvu obce. Nelze se tedy setkat s přímou vazbou příjmu a výdaje daného poplatku. Pro místní poplatky obce Rýmařov nejsou zřizovány peněžité fondy, kde by bylo jejich využívání možné přímo kontrolovat. Nelze tedy říci, že pokud je vybrán například místní poplatek ze psů, budou tyto příjmy použity k rozmístění nových odpadkových košů, zakoupení sáčků atd. Vybrané místní poplatky plynou do celkového rozpočtu obce a jsou využívány dle momentální potřeby, investují se do oblastí, jež je obec povinna platit (údržba radnice, místních komunikací, veřejné osvětlení). Obec není povinna vybraný místní poplatek použít právě pro danou oblast. Na druhou stranu však lze hovořit o jistých skrytých vazbách, kdy příjmy rozpočtu z místních poplatků plynou do oblasti s nimi úzce spojenými. Nelze říci, že vybrané místní poplatky by pokryly celé níže popisované položky rozpočtu, ale podílí se na jejich úhradě alespoň z malé částí. U místního poplatku ze psů lze souvislost shledávat u výdajové položky čištění veřejného prostranství či čištění komunikací. Místní poplatek za rekreační pobyt se vyznačuje rozmanitějšími skrytými vazbami. Důvodem toho je, že tento druh místního poplatku přispívá k údržbě obce a tím k přílivu nových turistů a návštěvníků města. Na osobní schůzce s vedoucím Finančního oddělení obce Rýmařov mi k tomuto druhu místního poplatku bylo řečeno, že obec nemá povinnost takto vybraný poplatek investovat do oblasti rekreačního pobytu. Finanční prostředky z tohoto poplatku opět plynou tam, kde jsou v danou chvíli nejpotřebnější. Lze vnímat skryté vazby u položek rozpočtu jako jsou výdaje na rekonstrukci rýmařovského náměstí, budování nových cyklostezek, podpora zachování a oprava památek, věžních hodin, fasády radnice, výdaje na                                                                                                                 119

§5 zákona č. 250/2000 Sb.

  40  

kulturní akce či demolice starých objektů, které by mohly turisty od návštěvy obce Rýmařov odrazovat. Také z tohoto poplatku budou jistě hrazeny výměny/obměny vítacích tabulí do obce. Lze říci, že jde o jisté zkvalitňování služeb pro potencionální turisty, kde je u jednoho z mála poplatků přímo vnímáno ekvivalentní protiplnění. Místní poplatek za užívání veřejného prostranství je rozdělen do několika skupin, kde zásadní roli sehrává reklama a stánky trhovců, kteří využívají prostor tržnice. Příjmy tedy alespoň z části pokrývají výdaje na údržbu prostranství. Nejvíce lze propojenost využití daného poplatku obcí postřehnout u místního poplatku za komunální odpad, kdy v plnění rozpočtu je uvedena samostatná položka - výdaje za svoz komunálního odpadu a je tedy zřejmé, že vybrané finance z tohoto poplatku budou vynaloženy v této oblasti. Zde také není od věci zahrnout číselné vyjádření z toho důvodu, že příjmy ani zdaleka nepokrývají výdaje v této oblasti. Celkové příjmy z místního poplatku za rok 2013 činily 4.995.945,50 Kč, přičemž výdaje za svoz komunálního odpadu byly v celkovém součtu 8.774.969 Kč. Daný rozdíl obec dokrývá sama z obecního rozpočtu.

41  

3. Komparace místních poplatků 3.1 Srovnání využití poplatků obce Rýmařov s obcí Karlova Studánka V této kapitole stručně přiblížím místní poplatky, které jsou lázeňskou obcí Karlova Studánka vybírány a zaměřím se na jejich využívání, jež bude porovnáno s využíváním těchto prostředků s nelázeňskou obcí Rýmařov. Obec Karlova Studánka taktéž zavádí dvě obecně závazné vyhlášky, a to o místních poplatcích120 a o místním poplatku za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů (dále jen „poplatek za komunální odpad“).121 Do první z vyhlášek jsou koncentrovány čtyři druhy místních poplatků, kterými jsou poplatek ze psů, poplatek za lázeňský nebo rekreační pobyt, poplatek za užívání veřejného prostranství a narozdíl od obce Rýmařov je zde vybírán také poplatek ze vstupného. Poplatek ze psů se v obou obcích liší sazbou poplatku. Obec Karlova Studánka má sazbu poplatku s ohledem na její velikost nižší. A narozdíl od obce Rýmařov nabízí jen jediné datum splatnosti poplatku. U poplatku za lázeňský nebo rekreační pobyt je opět rozdílnost úpravy v sazbě poplatku, kde vyšší částku ukládá obecně závazná vyhláška obce Karlova Studánka, a to ve výši 15 Kč za osobu a každý i započatý den. Jistě je to dáno větším počtem návštěvníků a nutností udržovat tuto obec turisticky atraktivní. Zásadní rozdíl lze spatřit ve splatnosti, kde v Karlové Studánce jde o odvádění každý následující měsíc, zatímco v Rýmařově jde o čtvrtletní odvádění poplatku. Poplatek za užívání veřejného prostranství se od sebe liší druhy zařízení, za které se poplatek platí (Karlova Studánka disponuje užším výčtem) a samozřejmě sazbou. Je také důležité zmínit osvobození od poplatku, kde obec Karlova Studánka

                                                                                                                120

Obecně závazná vyhláška obce Karlova Studánka č. 4/2011, o místních poplatcích [cit. 19.2.2015]. Dostupné z: http://www.kstudanka.cz/VismoOnline_ActionScripts/File.ashx?id_org=6330&id_dokumenty=1878 121 Obecně závazná vyhláška obce Karlova Studánka č. 1/2012, o místním poplatku za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů [cit. 19.2.2015]. Dostupné z: http://www.kstudanka.cz/VismoOnline_ActionScripts/File.ashx?id_org=6330&id_dokumenty=1988

42  

zahrnula opravdu jen malou část poplatníků narozdíl od obce Rýmařov, která má katalog mnohem širší. Co se týče poplatku ze vstupného, jde o opakování zákonného textu. Důležité je zmínit sazbu poplatku, která činí jen jednu čtvrtinu zákonem stanovené sazby, tedy 5 %. Posledním místním poplatkem je poplatek za komunální odpad. Rozdílnost je v sazbě poplatku, která činí 500 Kč na jednoho poplatníka. Je velice důležité všimnout si skutečnosti, že se nejedná o tak markantní rozdíl ve výši poplatku obcí vzhledem k tomu, že v Rýmařově žije 36x více obyvatel než v obci Karlova Studánka a rozdíl zde činí pouhých 200 Kč. A co se týče ustanovení o osvobozeních a úlevách, je výčet osob velice strohý, což je jistě dáno nepříliš vysokým počtem obyvatel. Všechny výše zmíněné poplatky plynou v celé své výši do rozpočtu obce Karlova Studánka. Podle výše přijatých poplatků je pro obec Karlova Studánka nejzásadnější místní poplatek za lázeňský nebo rekreační pobyt, který činil za rok 2013 806.150 Kč. Pro zajímavost je příjem z tohoto poplatku 104x vyšší než-li v obci Rýmařov, což je dáno tím, že se jedná o jednu z nejnavštěvovanějších lázeňských oblastí v Moravskoslezském kraji. Druhým nejvyšším příjmem z místních poplatků je poplatek za komunální odpad, který činil 86.400 Kč. Poté následuje poplatek za užívání veřejného prostranství (69.217 Kč), poplatek ze psů (8.037 Kč) a poplatkem, ze kterého plynou do obecního rozpočtu nejnižší příjmy (6.199 Kč), je poplatek ze vstupného.

43  

Obrázek 2: Příjmy rozpočtu obce Karlova Studánka z vybíraných místních poplatků Přímy obce Karlova Studánka z vybíraných poplatků (tis. Kč) 800 700 600 500 400 300 200 100 0 Poplatek za lázeňský nebo rekreační pobyt

Poplatek za komunální odpad

Poplatek za užívání veřejného prostranství

Poplatek ze psů

Poplatek ze vstupného

Zdroj: Autorka dle údajů ze závěrečného účtu roku 2013 obce Karlova Studánka

V grafu níže lze sledovat komparaci obcí Rýmařov a Karlova Studánka s přepočtem, kolik procent tvoří jednotlivé místní poplatky vzhledem k celkové výši správních a místních poplatků. U obce Rýmařov tyto celkové poplatky správní a místní za rok 2013 tvořily 13.415.116,90 Kč. Pro zajímavost poplatky správní a místní představují 6,56 % z celkových příjmů obce Rýmařov. Celkové poplatky správní a místní u obce Karlova Studánka za rok 2013 představovaly 995.922,91 Kč. Vzhledem k celkovým příjmům obce tvoří 9,96 %. Lze vysledovat, že v obci Rýmařov nejvíce procent tvoří ostatní místní a správní poplatky, kam patří místní poplatek za provozovaný výherní hrací přístroj, správní poplatky z automatů a odvody z loterií a výherních hracích přístrojů. U obce Karlova Studánka je nejvyšším procentuálním zastoupením místní poplatek za lázeňský nebo rekreační pobyt, což je dáno turistickým charakterem obce.

44  

Obrázek 3: Procentuální komparace příjmů z místních poplatků vzhledem k celkovým poplatkům správním a místním obce Rýmařov

Obec Rýmařov Poplatek za psy 1,33 %

Poplatek za lázeňský nebo rekreační pobyt 0,6 %

Poplatek za užívání veřejného prostranství 0,58 %

Poplatek za komunální odpad Poplatek ze 37,24 % vstupného 0%

Ostatní místní a správní poplatky 60,25 %

Zdroj: Autorka dle údajů ze závěrečného účtu 2013 obce Rýmařov

Obrázek 4: Procentuální komparace příjmů z místních poplatků vzhledem k celkovým poplatkům správním a místním obce Karlova Studánka Obec Karlova Studánka Poplatek za komunální odpad 8,68 %

Poplatek ze vstupného 0,62 %

Ostatní místní a správní poplatky 1,99 % Poplatek za psy 0,81 %

Poplatek za užívání veřejného prostranství 6,95 %

Poplatek za lázeňský nebo rekreační pobyt 80,95 %

Zdroj: Autorka dle údajů ze závěrečného účtu roku 2013 obce Karlova Studánka

45  

Samotné využívání místních poplatků je založeno na obdobném způsobu, který využívá obec Rýmařov. Není zde žádný peněžitý fond, kam by plynuly příjmy z daného místního poplatku a tyto byly vynakládány pro související oblast. Je tedy důležité všímat si skrytých vazeb mezi jednotlivými příjmy a výdaji rozpočtu. Vazbu u místního poplatku ze psů lze vypozorovat u položky rozpočtu pro rok 2013 - údržba místních komunikací a ostatních pozemních komunikací, resp. jejich čištění. Dle mého názoru jistá část tohoto poplatku plyne také na péči o vzhled obce. Co se týče místního poplatku za lázeňský nebo rekreační pobyt, jedná se o poplatek, který je nejvyšším příjmem obecního rozpočtu z důvodu vysoké návštěvnosti obce. Je tedy logické, že je z rozpočtu obce využíván k údržbě, v lepším případě k rozvoji kultury v obci, aby Karlova Studánka skrze tento poplatek zajistila příliv alespoň takového množství turistů jako za uplynulé roky. Vycházím-li z rozpočtu obce pro rok 2013, byl tento místní poplatek využit ke stavbě rozhledny, dále zachování kulturních památek, jako Kaple svatého Huberta, oprava věže Kostela P. Marie Uzdravení nemocných, což je velké lákadlo pro turisty. S posledním zmíněným poplatkem jistě bude souviset i místní poplatek ze vstupného, který je skrze skryté vazby vynakládán na stejné položky, tedy udržení a rozvoj kultury v obci. Příjmy z místního poplatku za užívání veřejného prostranství plynou na údržbu a úklid daného prostranství a také v malé míře na péči o vzhled obce a veřejnou zeleň. U místního poplatku za komunální odpad je vazba opět nejzřetelnější, kdy jako jediný poplatek má v rozpočtu samostatnou položku a není třeba využívat dedukce a vyhledávat skryté vazby jeho využívání. I v tomto případě skutečné náklady nejsou zcela kryty z příjmů tohoto poplatku.

46  

3.2 Vývoj výběru poplatků v čase v obci Rýmařov V této části se stručně zaměřím na podstatné změny, ke kterým v průběhu tří let došlo. Tyto změny se týkají místního poplatku za provozovaný výherní hrací přístroj nebo jiné technické herní zařízení a místní poplatek za komunální odpad. U ostatních místních poplatků k výraznějším změnám nedošlo. Místní poplatek za provozovaný výherní hrací přístroj byl zaveden obecně závaznou vyhláškou č. 02/2010 o místním poplatku za provozovaný výherní hrací přístroj nebo jiné technické herní zařízení. Avšak „obce s účinností od 1. 1. 2012 pozbyly oprávnění zavést a následně vybírat na svém území místní poplatek dle § 10a zákona o místních poplatcích. Dosavadní obecně závazné vyhlášky o místních poplatcích

se

tak

stávají

v částech

upravujících

tento

místní

poplatek

neaplikovatelnými. V rámci metodického působení proto Ministerstvo vnitra doporučuje uvedené obecní předpisy, resp. jejich příslušné části týkající se místního poplatku dle § 10a zákona o místních poplatcích zrušit.“ 122 Formálně byl tento druh místního poplatku v Rýmařově zrušen ke dni 1.6.2012, kdy nabyla účinnosti obecně závazná vyhláška č. 01/2012, která jej zrušila. U místního poplatku za komunální odpad lze sledovat navyšování sazby tohoto poplatku. Důvodem je, že výdaje související s tímto poplatkem razantně převyšují příjmy poplatku a neustále dochází k nárůstu této položky v rozpočtu obce. Od 1.1.2002 do 31.12.2012 poplatníci odváděli 500 Kč ročně. Od 1.1.2013 do 31.12.2013 sazba činila 650 Kč na osobu a od 1.1.2014 – dosud se sazba poplatku vyšplhala na 700 Kč. V porovnání s lety 2011 a 2012 celkové příjmy z místních a správních poplatků narůstají, v roce 2011 činily 8.915.460,65 Kč, v roce 2012 byla jejich výše 10.860.437,96 Kč a v roce 2013 dosáhly částky 13.415.116,90 Kč.

                                                                                                                122

ONDRA, M. Zrušení obecně závazných vyhlášek č. 04/2005 a č. 02/2010. Zastupitelstvo města Rýmařova, materiál pro zasedání konané v řádném termínu dne 26.04.2012. Publikováno 18.4.2012 [cit. 25. 3. 2015]. S. 1.

47  

Ve všech třech porovnávaných závěrečných účtech zůstává nejvyšším příjmem místní poplatek za odpady, přičemž výdaje ve všech třech případech převyšují příjmy z tohoto poplatku. Nicméně je vnímatelné mírné snížení výdajů za svoz tříděného komunálního odpadu. Zajímavé u místního poplatku za psy je fakt, že nedošlo k zásadnějším odchylkám ve vybraných částkách. Místní poplatek za rekreační pobyt v roce 2013 zaznamenal pokles oproti předchozím rokům. Příjmy z místního poplatku za užívání veřejného prostranství v roce 2011 činily 38.062 Kč, přičemž v roce 2012 se jeho výše ztrojnásobila a v roce 2013 k většímu poklesu, oproti roku předcházejícímu, nedošlo.

48  

4. Návrhy vedoucí k pozitivní změně Po detailním rozboru systému místních poplatků je dle mého názoru jeho současné nastavení bez větších problémů, nikoli však bez žádných komplikací. Mnohé problémy lze postřehnout v obsahu obecně závazných vyhlášek, které plynou již ze zákonného textu, kterým jsou obce vázány. Vznikají tedy jisté mezery, které dovolují adresátům těchto předpisů své povinnosti určitým způsobem obcházet. Co se týče místního poplatku ze psů, zásadní problém je ve vymezení osoby poplatníka, kdy je jím držitel psa, který má trvalý pobyt nebo sídlo na území České republiky. Poplatek se tedy hradí v obci, ve které je držitel psa přihlášen k trvalému pobytu, nikoli tam, kde pobývá. V praxi lze nalézt nespočet případů, kdy si například vysokoškolský student pořídí psa v místě, kde studuje. Často jde o obce s vyšší sazbou poplatku, a proto dojde k přihlášení psa v místě svého trvalého pobytu, kde je poplatek mnohem nižší. Potenciál vedoucí k pozitivní změně v tomto případě shledávám v zavedení platební povinnost v místě skutečného pobytu psa. Další změnu bych provedla u ustanovení o osvobození od poplatku ze psů, konkrétně vypuštění z textu zákona osoby provozující útulek, jelikož dle definice držby dle občanského zákoníku absentuje subjektivní znak, chybí vůle mít psa pro sebe.123 Také se ztotožňuji s názorem paní doktorky Pařízkové, která ve své publikaci uvádí, že by bylo dobré „rozlišit v zákoně základ daně podle plemen psů, kdy velká plemena by měla vyšší daňový základ, než malá, a to z toho důvodu, že větší plemena více znečišťují okolí, vytvářejí větší hluk atd.”124 Místní poplatek za lázeňský nebo rekreační pobyt a místní poplatek z ubytovací kapacity by se daly označit jako poplatky určené z převážné části turistům. V obcích, kde turistický ruch má zásadní význam, jsou tyto poplatky nemalým přínosem do obecního rozpočtu. Nicméně jsou z hlediska větší návštěvnosti více zatěžovány, než kterákoli jiná turistická centra. Již z tohoto důvodu bych v případě sazeb obou poplatků volila částky vyšší. U poplatku za užívání veřejného prostranství se mi nezdá příliš šťastné určení jeho předmětu uzavřeným výčtem. Nastane-li situace, kterou zákon nereflektuje, a                                                                                                                 123

SPÁČIL, J. a kol. Občanský zákoník III. Věcná práva (§976-1474). Komentář. 1.vydání. Praha : C. H. Beck, 2013, 1276 s. ISBN 978-80-7400-499-5. s. 70-72 124 PAŘÍZKOVÁ, 2013, op. cit., s. 57.

49  

obec by ji vyhodnotila jako omezující způsob užívání veřejného prostranství, nemá možnost na ni efektivně reagovat, jelikož obec má povinnost se řídit zákonným ustanovením. Také bych zavedla vyšší sazbu poplatku, která kompenzuje údržbu takto využívaných míst. U poplatku ze vstupného ani u poplatku za povolení k vjezdu s motorovým vozidlem jsem neodhalila žádné zásadnější problémy. V případě poplatku za komunální odpad bych viděla pozitivní změnu ve sjednocení úpravy, jelikož nyní tuto oblast upravuje jak zákon o odpadech, tak i zákon o místních poplatcích, což vede k nejednoznačnému výkladu. Osoba poplatníka je v každém zákonném předpise určena podle jiného kritéria a v praxi dochází ke stěžejnímu problému. Může totiž nastat situace, že jedna osoba bude podléhat jak poplatku za komunální odpad podle zákona o odpadech (kde je poplatníkem osoba, která odpad produkuje), tak i místnímu poplatku podle zákona o místních poplatcích (kde se poplatníkem stává osoba dle trvalého pobytu), zatímco jiná osoba nebude podléhat ani jednomu poplatku. Další problém lze vnímat v sazbě poplatku, jelikož reálné náklady ve většině případů neodpovídají částce, která je za tímto účelem vybrána a je poté na obci, aby rozdíl vyrovnala. Proto by bylo na místě zvýšit sazbu poplatku, která se odvíjí od skutečných nákladů předchozího kalendářního roku. Lze však očekávat negativní reakci od občanů, hlavně pokud jde o menší obce, jako je právě má rodná obec Rýmařov. Posledním je místní poplatek za zhodnocení stavebního pozemku možností jeho připojení na stavbu vodovodu nebo kanalizace. V praxi není tento druh poplatku obcemi příliš zaváděn a nevyvolává zásadní komplikace. Také si myslím, že obce jej nezavádějí, protože vědí, že by zavedení dalšího poplatku odradilo většinu potencionálních stavitelů nových rodinných domů. Možným řešením by mohl být poplatek jako součást ceny za stavební pozemek, v ekvivalentní výši zaplacený jednorázově.

50  

Po důkladném prozkoumání obecně závazných vyhlášek mohu tvrdit, že tyto právní předpisy obce jsou pro občany velice srozumitelné a přehledné. Velice oceňuji ustanovení o osvobození a úlevách u místního poplatku ze psů z toho důvodu, že se obec nedrží jen zákonného textu a využila možnosti tento okruh osob rozšířit. Jediné, co bych obci Rýmařov doporučila, je zvyšení sazby u místního poplatku za rekreační pobyt a také u místního poplatku za užívání veřejného prostrantví, jelikož náklady na údržbu těchto míst stále narůstají.

       

51  

Závěr Po prostudování různých pramenů týkajících se místních poplatků jsem dospěla k závěru, že jsou to instituty pro obce velice důležité a stěžejní. Skrze tyto platby, které jsou zaváděny obecně závaznými vyhláškami, obce totiž projevují svoji samostatnost a také, jak bylo naznačeno v úvodu práce, jejich výše má pro rozpočet obce svůj význam. Ve své diplomové práci jsem se zabývala cíli stanovenými v úvodu práce a tyto se mi také podařilo naplnit, a to následovně. Provedla jsem detailní rozbor poplatkových prvků osmi místních poplatků, stručně vymezila časový vývoj poplatků, který započal již v roce 1952, srovnala využívání vybíraných místních poplatků ve dvou odlišných obcích. Dále jsem vlastním náhledem zhodnotila současné nastavení systému místních poplatků a naznačila možné způsoby jeho zlepšení. Studie obecně závazných vyhlášek obcí Rýmařov a Karlova Studánka mi umožnila sledovat transformaci zákonného textu do právních předpisů obcí. V obou případech jsem se přesvědčila, že obce dávají přednost opakování textu zákona, a to z toho důvodu, aby nedošlo k porušení jejich povinnosti uložené v Listině. Další průzkum se týkal rozpočtů a hlavně tedy závěrečných účtů obcí, ze kterých vyplynulo, že místní poplatky obcemi zvolenými plynou v celé své výši do rozpočtu obce. Vzhledem k celkovým příjmům rozpočtu obcí nejsou nikterak závratnými částkami, ale bez jejich vybírání by se obce neobešly. Zásadním poznatkem však zůstává zjištění, že místní poplatky v obou obcích nejsou účelově dané, obce nedisponují peněžitými fondy, ze kterých by platby plynuly do stejné oblasti, ze které byly vybrány. Využijí se v těch oblastech, ve kterých se v danou chvíli nejvíce potřebují. Vzhledem k výše uvedenému se tedy v žádném případě neztotožňuji s názorem občanů obce Rýmařov, že s vybíranými místními poplatky zastupitelé nakládají, jak se jim zlíbí. Všechny tyto spekulace plynou z nevědomosti občanů, jelikož jim není ihned poskytováno ekvivalentní protiplnění.

52  

Přínosem mé diplomové práce je tedy přehledný soubor charakteristik všech místních poplatků, které obce mohou zavádět, návrh jejich možných pozitivních změn a hlavně tedy důsledný rozbor využívání místních poplatků zvolenými obcemi.

53  

Seznam použitých pramenů   Seznam odborné literatury 1. KADEČKA, S. Právo obcí a krajů v České republice. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2003. 408 s. ISBN 80-7179-794-4. 2. KNAPPOVÁ, M., ŠVESTKA J., DVOŘÁK J. a kol. Občanské právo hmotné 1. 4. aktual. a doplň. vyd. Praha : Nakladatelství ASPI, 2005. 524 s. ISBN 80-7357-127-7. 3. PAŘÍZKOVÁ, I. a kol. Místní poplatky v teorii a praxi. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, Právnická fakulta, 2013. 153 s. ISBN 978-80-210-6686-1. 4. PELC, V. Místní poplatky. 2. vyd. Praha Praha : C. H. Beck, 2013, 2013. 222 s. ISBN 978-80-7400-454-4. 5. SPÁČIL, J. a kol. Občanský zákoník III. Věcná práva (§976-1474). Komentář. 1.vydání. Praha : C. H. Beck, 2013, 1276 s. ISBN 978-80-7400-499-5.     6. ŠVESTKA, J., DVOŘÁK, J., FIALA J. a kol. Občanský zákoník. Komentář. Svazek III. Praha : Wolters Kluwer, a.s., 2014, 1328 s . ISBN 978-80-7478-546-7. 7. RADVAN, M. Vlastní daňové příjmy obcí. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2011. 72 s. ISBN 978-80-210-5611-4. Seznam použitých právních předpisů 1. Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 9.11.2014]. 2. Ústavní zákon č. 2/1993 Sb., Usnesení předsednictva České národní rady o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České

54  

republiky, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 9. 11. 2014]. 3. Zákon ČNR č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 27.10.2014]. 4. Zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 7.11.2014]. 5. Zákon č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 7.11.2014]. 6. Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění podějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 6.11.2014]. 7. Zákon č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 9.11.2014]. 8. Zákon č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel, ve znění podějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 5.11.2014]. 9. Zákon č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, ve znění podějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 19.2.2015]. 10. Zákon č. 164/2001 Sb., o přírodních léčivých zdrojích, zdrojích přírodních minerálních vod, přírodních léčebných lázních a lázeňských místech a o změně některých souvisejících zákonů (lázeňský zákon), ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 6.11.2014]. 11. Zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 7.11.2014].

55  

12. Zákon č. 221/2003 Sb., o dočasné ochraně cizinců, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 7.11.2014]. 13. Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění podějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 6.11.2014]. 14. Vyhláška č. 137/1998 Sb., o obecných technických požadavcích na výstavbu. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 15.11.2014]. 15. Vyhláška č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 15.11.2014]. 16. Vyhláška č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 5.3.2015].

Seznam použitých soudních rozhodnutí 1. Nález pléna Ústavního soudu ze dne 14.6.1993, sp. zn. Pl. ÚS 20/93. Ústavní soud [online]. Ústavní soud České republiky, © 2006 AutoCont CZ, a.s. [cit. 15. 11. 2014]. Dostupné z: http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=Pl-20-93 2. Nález pléna Ústavního soudu ze dne 20.11.2001, sp. zn. Pl. ÚS 20/01. Ústavní soud [online]. Ústavní soud České republiky, © 2006 AutoCont CZ, a.s. [cit. 13. 11. 2014]. Dostupné z: http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=Pl-20-01 3. Nález pléna Ústavního soudu ze dne 22.03.2005, sp. zn. Pl. ÚS 21/02. Ústavní soud [online]. Ústavní soud České republiky, © 2006 AutoCont CZ, a.s. [cit. 24. 2. 2015]. Dostupné z: http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=Pl-21-02

56  

4. Nález pléna Ústavního soudu ze dne 24.4.2012, sp. zn. Pl. ÚS 12/11. Ústavní soud [online]. Ústavní soud České republiky, © 2006 AutoCont CZ, a.s. [cit. 25. 2. 2015]. Dostupné z: http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=Pl-12-11_1 5. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 08.01.2001, sp. zn. 26 Cdo 2990/2000. Nejvyšší soud [online]. Nejvyšší soud, © 2010. [cit. 24. 2. 2015]. Dostupné z: http://www.nsoud.cz/Judikatura/judikatura_ns.nsf/WebSearch/D8FDF888AD390FB 2C1257A4E0068D49C?openDocument&Highlight=0 6. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23.01.2008, č. j. 2 Afs 107/2007168. Nejvyšší správní soud [online]. Nejvyšší správní soud, © 2003 - 2010. [cit. 24. 2. 2015]. Dostupné z: http://www.nssoud.cz/mainc.aspx?cls=EvidencniListVety&evl_id=25242 7. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25.11.2009, č. j. 2 Afs 51/2009- 85. Nejvyšší správní soud [online]. Nejvyšší správní soud, © 2003 - 2010. [cit. 24. 2. 2015]. Dostupné z: http://www.nssoud.cz/files/SOUDNI_VYKON/2009/0051_2Afs_0900_05881459_8 9d1_4076_a09e_443e1bca8b3b_prevedeno.pdf 8. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20.01.2010, č. j. 9 Afs 81/2009- 51. Nejvyšší správní soud [online]. Nejvyšší správní soud, © 2003 - 2010. [cit. 25. 2. 2015]. Dostupné z: http://www.nssoud.cz/files/SOUDNI_VYKON/2009/0081_9Afs_0900_c1fddf7e_dc 3d_44d3_ae61_e61907887eb8_prevedeno.pdf Seznam elektronických pramenů 1. BŘEŇ, J. Seriál Místní poplatky. denik.obce.cz [online]. Legislativa. Triada, spol. s.r.o., Praha, © 2015 [cit. 30.10.2014]. Dostupné z: http://denik.obce.cz/archiv.asp?se=6591135

57  

2. VLACHOVÁ, Alena. Konec protiústavního vyměřování místních poplatků dětem?. epravo.cz [online]. Publikováno 5.9.2014 [cit. 25.2.2015]. ISSN 1213-189X. Dostupné

z:

http://www.epravo.cz/top/clanky/konec-protiustavniho-vymerovani-

mistnich-poplatku-detem-95132.html Jiné zdroje 1. Obecně závazná vyhláška č. 04/2013, města Rýmařov, o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů [cit. 5.11.2014]. Dostupné z: http://www.rymarov.cz/ozv/5906-obecne-zavazna-vyhlaska-mesta-rymarov-c042013 2. Obecně závazná vyhláška č. 01/2014, města Rýmařov, o místním poplatku za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů, ve znění pozdějších předpisů [cit. 11.2.2015] Dostupné z: http://www.rymarov.cz/ozv/6137-012014#ftn3 3. Obecně závazná vyhláška obce Karlova Studánka č. 4/2011, o místních poplatcích [cit. 19.2.2015]. Dostupné z: http://www.kstudanka.cz/VismoOnline_ActionScripts/File.ashx?id_org=6330&id_d okumenty=1878 4. Obecně závazná vyhláška obce Karlova Studánka č. 1/2012, o místním poplatku za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování

komunálních

odpadů

[cit.

19.2.2015].

Dostupné

z:

http://www.kstudanka.cz/VismoOnline_ActionScripts/File.ashx?id_org=6330&id_d okumenty=1988 5. ONDRA, M. Zrušení obecně závazných vyhlášek č. 04/2005 a č. 02/2010. Zastupitelstvo města Rýmařova, materiál pro zasedání konané v řádném termínu dne 26.04.2012. Publikováno 18.4.2012 [cit. 25. 3. 2015]. S. 1.   58  

6. Závěrečný účet obce Karlova Studánka za rok 2013 [cit. 12. 2. 2015]. Dostupné: na základě emailové komunikace s obcí (soubor. pdf). 7. Závěrečný účet obce Rýmařov za rok 2013 [cit. 12. 2. 2015]. Dostupný z: http://www.rymarov.cz/files/rozpocet/zu_2013.pdf

59  

Přílohy Příloha č. 1

Závěrečný účet města Rýmařova za rok 2013

Příloha č. 2

Závěrečný účet obce Karlova Studánka za rok 2013

60