Z Zprostředkování architektury dětem a mladým lidem en — Intermediating Architecture to Children and Young People Martina Nadansky Martina Nadansky (*1963) je německá architektka a pedagožka, dlouhodobě se zabývá zprostředkováním architektury. Vystudovala architekturu na Technické univerzitě v Darmstadtu (1990), od roku 1997 vede spolu s Oliverem Jirkou v Berlíně kancelář Jirka + Nadansky Architekten. V letech 2000–2007 vyučovala na Technické univerzitě ve Wismaru, přednáší na různých evropských univerzitách. Od roku 2004 vede výzkumné projekty na téma zprostředkování architektury, na toto téma pravidelně publikuje.
Architektura byla a je seismografem společnosti, jejích politických, hospodářských a sociologických souvislostí. Je proto výrazem našeho největšího kulturního bohatství, naplněného duchovního, citového a společenského života. Jeho součástí jsou též děti a mládež, které formy našeho životního prostředí užívají i spoluvytvářejí. Zprostředkovávání architektury se nezabývá jen architekturou jako disciplínou. Posiluje fantazii, vitalitu, skupinovou dynamiku a vědomé vnímání.
— Architecture has always been a seismograph of society; its political, economic, and sociological contexts. It is an expression of our greatest cultural wealth and full spiritual, emotional, and social life. Children and young people are part of it, they use and co-create forms of our environment. The intermediation of architecture is not just about architecture as a discipline. It’s also about boosting fantasy, vitality, group dynamics, and conscious perception.
Fenomén prostoru Smyslové vnímání a citlivost vůči prostoru patří k zásadním a prvotním životním zkušenostem. Prostorem jsme obklopeni stále a všude. Architektura, urbanismus, územní plánování, interiéry a design dávají našemu životnímu prostředí a našemu běžnému životu, jeho procesům a předmětům, formu a tvar. Jsou výrazem naší kultury. Přesto je často vnímáme jen podvědomě a považujeme je za samozřejmé. Tematická východiska Dětství a) Dětství dnes Dětství nemá biologickou definici. Je výdobytkem kultury, který se v dějinách objevil až na počátku renesance v souvislosti s vymoženostmi jako knihtisk, lékařská péče, vědomí individuality. Dnes dětství ovlivňují stále rozvolněnější rodinné vztahy, dominantní působení médií a neustálé posouvání hranic mezi světem dospělých a světem dětí. Tyto vlivy ohrožují dětství jakožto kulturní výdobytek stále více. Na druhou stranu je však dítě společností nesporně vnímáno jako osobnost. Neil Postman, vlivný americký mediální vědec a raný kritik nových médií, analyzoval již v roce 1982 působení mediálního světa na naše dětství.1 Své tvrzení, že za přibližně pět set let dětství z našich životů kvůli působení médií zmizí, zdůvodnil stále znatelnější ztrátou tajemství příslušejících dospělým. Nekontrolovatelný svět televize a volný přístup k počítačovým systémům způsobují skomírání obecné sociální vzájemnosti. Postmanova představa se dnes naplnila a je možná ještě zřetelnější. Ztráta dětství a s ní ruku v ruce postupující infantilizace
světa dospělých je v plném proudu. Existují však i výrazně protichůdné přístupy. Naše (evropská) společnost se už nějakou dobu zaměřuje2 na vzdělávání dětí a mládeže všech věkových kategorií. b) Děti a mládež v naší společnosti Děti jsou rovnoprávnými spolutvůrci naší budoucnosti. Včasné zapojení do demokratických procesů vede k silnějšímu vědomí lidského společenství a větší zodpovědnosti. A napomáhá předcházet kriminalitě, lhostejnosti a vyloučení. Účast na organizačních strukturách dospělých vede k pozitivnímu a aktivnímu postoji k politice. Kritici zapojování dětí a mládeže tvrdí, že děti neumějí abstraktně myslet a argumentovat, nemají dlouhodobě konstantní názory a nejsou schopny nahlížet následky svých vyjádření. Odpovědí je použití odpovídajících nástrojů. Je třeba dbát na věkovou strukturu, politické zázemí, občanskou angažovanost, finance, organizační možnosti a mnoho dalšího. Většina metod zapojování do politiky byla vytvořena v polovině sedmdesátých let jako ozvěna angažovanosti generace 68. Běžný život však velkou část těchto euforických přístupů proměnil. Dnešní metody, například parlamenty a slyšení mladých, interaktivní modely, škola ve městě a participace, přinášejí pozitivní výsledky ve smyslu vytváření politické identity. Spolurozhodování je posilující. Děti se stávají samostatnými a svéprávnými osobnostmi, které jsou zvyklé se aktivně zapojovat do společenského života. c) Proč zprostředkovávat architekturu dětem a mládeži? Zprostředkování architektury a jejích komplexních prostorových, sociálních, tvůrčích souvislostí a východisek je obtížným, ale důležitým úkolem. Děti a mladí lidé budou již zítra našimi stavebníky, projektanty a politiky.
zeď, značka, zmrzlina
Martina Nadansky
en
41
Žádná jiná oblast není ve škole tak přítomna, ale zároveň tak zanedbávána jako právě zprostředkovávání prostoru a architektury. Nejde o výchovu „malých architektíků“, ale o zprostředkování aspektů prostoru a jeho vnímání, a to v závislosti na věku a okolnostech a k tomu hravě, koncepčně, realisticky a především experimentálně. Cílem je zkvalitnění obecného architektonického, urbanistického a tvůrčího vědomí a tím také vystavěného i přirozeného životního prostoru. Do estetické výchovy je tedy třeba vnést potenciál dětské tvořivosti a zvídavosti. (To stejné platí pro výchovu výtvarnou a hudební, které jsou však v tomto ohledu o něco dále.) Tento potenciál je třeba využívat a podporovat tak, aby se stal běžnou součástí obecného vzdělávání. Vnímání a) Vývoj dětského vnímání K největšímu rozvoji smyslového vnímání dochází hned v prvních třech letech života. Smysly blízké tělu – hmat, chuť, čich, pohyb a rovnováha – patří k nejdůležitějším a nejranějším podnětům, dítě okolí poznává přímým uchopováním. Proces postupné smyslové zkušenosti je řízen seberegulací. Smysly vzdálené tělu, zrak a sluch, které zaujímají ve vnímání dospělých ten největší díl, hrají v prvních letech vývoje spíše podřadnou roli. Dnešní životní prostředí skýtá dětem ovšem častokrát přesycení optickými a akustickými podněty a nedostatek pohybových zkušeností. Rodičům připadá role regulátorů, kteří musejí najít rovnováhu mezi nabídkou podnětů a zahlcením podněty. b) Rozvoj prostorového vnímání Hlavní fáze rozvoje nervových spojení končí přibližně v deseti letech. Z toho vyplývá, že první stupeň základní školy je nejdůležitějším obdobím ve vývoji dítěte. Děti potřebují pohyb pro svůj tělesný, ale i duchovní, sociální a emocionální rozvoj. Aby se mohly pohybovat v prostoru a vnímat jej, musejí se pohybovat jejich oči, hlava, celé tělo. Díky pohybu lze odvodit proporce, osvětlení, výšku, hloubku, délku, akustiku, povrch, materiál. Pohyb je tedy do jisté míry klíčem k našemu přístupu ke světu. Pohyb a prostorové vnímání se rozvíjejí z vrozených reflexů, ke kterým se postupně v prvním roce života přidávají motorické schopnosti: dítě se učí sedět, lézt, stát a chodit. S každým vývojovým stupněm až do šestého roku života si dítě otevírá nové úhly pohledu na okolí (leze do výšky, běhá, poskakuje, balancuje). Díky nově nabytým mechanismům se rozšiřuje jeho pohybový rádius, a je dokonce schopné zacházet s pomocnými prostředky (tříkolkou, koloběžkou, kolem, bruslemi). Paralelně s tím se vyvíjí jeho prostorový cit. Malému dítěti skýtají zpočátku nutné bezpečí v neznámém světě bezpečné úkryty. Vysoké a širé prostory působí v tomto stadiu spíše ohrožujícím a nehostinným dojmem. S postupujícím vývojem se tento prostorový cit neustále proměňuje, perspektiva malého dítěte
ale zůstává egocentrická, nedokáže se tedy vcítit do jiného prostorového hlediska. Rovněž prostorové vnímání se vyvíjí po jednotlivých krocích. Počínaje detailem – výraznou barvou, nápadným tvarem – se orientace proměňuje přes menší prostorové souvislosti až ke komplexním urbanistickým prostorům. Při započetí školní docházky jsou děti zpravidla schopny se samostatně pohybovat v okolí svého bydliště. Prostor a) Děti potřebují prostor Děti potřebují prostor, který mohou využívat, přeměňovat a utvářet pomocí vlastních schopností a možností. Ve výchovném procesu je prostor vedle učitele a skupiny dětí třetím pedagogickým komponentem. Podle vzájemného řazení těchto komponentů vzniká šest různých výukových konceptů.3 Dva z nich staví do středu pozornosti prostor, Montessori4 pedagogika podle Marie Montessori (1870–1952) a Reggio Emilia5 pedagogika Lorise Malaguzziho (1920–1994). b) Děti stavějí prostor Stavění domečků patří ještě stále, přes veškeré zrychlující se změny našich životních podmínek, k elementárním potřebám a zájmům dětí.6 Konec konců, veškeré stavění má původ v hledání úkrytu před nepřáteli a povětrnostními podmínkami, v chránění potravy a potomků. Různý způsob života, dostupné materiály, klimatické, prostorové a tělesné podmínky vedly u všech živočichů k diferencovaným obydlím. Děti mají bohatou fantazii a nemají strach, zacházejí-li s neznámými vlastnostmi různých materiálů, se statickými problémy, a nebojí se ani spontánně změnit účel. Děti potřebují prostor, který mohou využívat, přeměňovat a utvářet pomocí vlastních schopností a možností. Improvizační talent a velká vynalézavost jim pomáhají hravě a experimentálně vymýšlet pomocí neobvyklých metod nová obydlí. Děti přitom postupují – přirozeně spíše nevědomky – veskrze jako profesionální plánovači a obyvatelé. c) Experimentální prožitek jako alternativa k nabídce našeho mediálního světa Architektura vyžaduje k prožívání a prociťování experimentální fantazii, prostorovou představivost, logické myšlení a pohyb v prostoru. Právě tyto schopnosti vlivem současné mediální zahlcenosti strádají a nejsou rozvíjeny. Děti, které tráví denně hodiny před televizní obrazovkou, na sociálních sítích nebo u počítačových her, nemohou tento čas využít k pohybu, k procvičování smyslů, ke zlepšování komunikace. Zprostředkování architektury, tzn. experimentálního zacházení s prostorem, by zde mohlo významně prospět a pozitivně ovlivnit všechny ostatní oblasti vzdělání. Ověřuje nové schopnosti
1 Typologie dílen učení. didaktický kabinet připravené prostředí (Maria Montessori)
místo učení
42
příjemný prostor prostor jako třetí vychovatel (Loris Malaguzzi)
učící osoba
vymezená dráha The Laboratory-Plan (Helen Parkhurst) (Loris Malaguzzi)
intenzivní rezervace výklenky pro vedení hovorů (Martin Wagenschein)
trvalá stavba L´ Ecole Chantier (Celestin Freinet)
skupina při učení
ERA21 #03 2013 Krajiny her
zóna zvědavosti projektová metoda (John Dewey)
zeď, značka, zmrzlina
Martina Nadansky
43
2 Architects of Air: Luminárium MIRACOCO; foto: John Owens
3 Model města; foto: archiv autorky.
vidění, prožívání, myšlení, experimentování, stavění a hraní. Přitom zapojuje všechny smysly. Podporuje fantazii, procvičuje svobodné myšlení, trpělivost a schopnost změny myšlení při objevení problému. Teprve komunikativní a sociální skupinová práce umožňuje řešení větších úkolů, obzvlášť v souvislosti s plánováním měst. Současně se může a má zapojit každý jednotlivec se svým individuálním nadáním. Mohou být začleněny rukodělné a praktické schopnosti a do veškeré činnosti může být zahrnut každodenní svět dětí. Protože se architektura dotýká téměř všech oblastí života, představuje aktivní zájem o architekturu rozšíření vzdělání, které může ztělesňovat silný protipól k nabídce světa médií.
Architektura Architektura7 je dnes komplexní disciplínou, jež zahrnuje témata na poli plánování, technologie, konstrukce, stavebního managementu, ekologie, ekonomie, rozvoje projektů, politiky, sociologie, psychologie, umění a komunikace. Pojem zprostředkování architektury vyjadřuje právě tuto komplexnost. Obrázek 4 znázorňuje princip provázanosti architektury a zprostředkování. Existuje téměř nekonečné množství kombinací mezi levým sloupcem – tématy architektury – a pravým sloupcem – metodami zprostředkování. Místa, média a metody zprostředkování Pedagogické metody zprostředkování8 se musejí na jedné straně věnovat tématu, které má být zprostředkováno, na druhé
straně musejí mít na zřeteli příjemce, cílovou skupinu. Důležitým faktorem je rovněž osobní historie pedagoga a zprostředkovatele. a) Škola jako místo zprostředkování Přirozeným místem zprostředkování je škola. Děti a mládež zde tráví přes den nejvíce času. Projekty vztahující se k architektuře je třeba zařadit podle platných výukových plánů do určitého učebního předmětu (v Německu), nebo mohou být nabídnuty v průběhu projektového týdne s přesahem do jiných předmětů. Navíc je nezbytný učitel schopný architekturu obsáhle zprostředkovat. Zde se nabízejí kombinace s externími odborníky, kteří spolu s učitelem odborně doprovázejí výuku – takovéto workshopy bohužel nejsou dosud běžné, závisejí na angažovanosti ředitele školy, učitele, za určitých okolností rodičů (pokud workshopy financuje školní sdružení) a samotných odborníků. b) Mimoškolní místa výuky Využívány jsou umělecké a hudební školy, muzea a výstavní prostory, centra volného času, divadla pro děti a mládež. Rozšíření estetického vzdělání o zprostředkování architektury je v této souvislosti smysluplné, nezbytné a správně načasované. c) Výuka přímo na místě – exkurze Nejlepší je, když jsou prožitek a zkušenost prostoru přímé a trojrozměrné. Exkurze je tedy bezpochyby dobrou metodou, jak dětem a mladistvým přiblížit architekturu. Musejí však mít souvislost s jejich potřebami a zohledňovat jejich schopnosti koncentrace, trpělivost, potřeby hrát si apod. Vhodný je koktejl informací a hravých, experimentálních doprovodných akcí, například s hádankami a pracovními úlohami, které je třeba plnit na místě. d) Výuka prostřednictvím elektronických médií Na elektronická média platí kritika zmíněná výše. Televize a internet nejen že negují nutné zaobírání se trojrozměrným prostorem, ale dokonce je i znemožňují a vedou k omezení světa
44
ERA21 #03 2013 Krajiny her
Zprostředkování architektury Přesnějším výrazem by bylo prostorové zprostředkování, neboť se týká všech trojrozměrných tvůrčích věcí. Pro svou obecnost by ale laikům mohlo být nesrozumitelné, proto se užívá pochopitelnější pojem architektura.
prostor workshop
urbanismus akce
architektura kurz pedagogiky
design učební metody
bytová architektura dílna
filozofie knihy
teorie internetový projekt psychologie umělecký projekt materiál ministerstvo školství konstruování výstava politika další vzdělávání učitelů ekologie experiment umění stánek na veletrhu technika exkurze ekonomie prohlídka města sociologie performance vnímání seminář tradice přednáška
4 Zprostředkování architektury jako metodologická síť.
smyslových prožitků. Proto je třeba klasifikovat všechny metody pracující s elektronickými médii jako jednoznačně druhořadé. e) Zprostředkování architektury při hře Těch několik málo existujících her, které se zabývají architekturou, se v podstatě vztahuje na izolované zprostředkování konstruktivních, geometrických a historických aspektů stavění.9 Pokud přesto usilují o všeobecný požadavek kreativity a fantazie, nedokážou ho v průběhu hry dosáhnout. Her, které by se skutečně zabývaly základní podstatou prostoru, obzvlášť jeho trojrozměrností a pohybem, se nám nedostává.10 f) Zprostředkování architektury v literatuře Literatura pro děti a mládež by mohla znázorňovat existující příklady prostoru, vnímání, architektury, urbanismu, bytové architektury a designu velmi dobře. A to díky respektovanému postavení, jehož v našem kulturním okruhu dosáhla. Ilustrace v dětských knihách mohou být uměním a umění lze svobodně interpretovat. Dětské knihy jsou obrazem společnosti. Ukazují náš postoj vůči našim dětem, náš vliv na naše okolí. A jsou dětem zprostředkovatelem. Této šance se však využívá zřídkakdy a jen váhavě. Všeobecně lze říci, že architektura, bytová architektura a urbanismus nejsou v literatuře zprostředkovávány dostatečně obsáhle a principiálně. Příliš často jsou středem zájmu izolované aspekty historie stavebnictví, stavebních konstrukcí nebo proměny měst, které jsou představeny bez zásadních souvislostí. Nejsou vytvářena spojení s dalšími tematickými oblastmi. Moderní architektura a urbanismus se v běžné dětské knížce neobjevují vůbec, nebo v negativním kontextu. g) Alternativní metody Architektura je ze své podstaty všudypřítomná, lze ji zažívat dennodenně. Nejlépe přímým kontaktem, skrze komplexní trojrozměrné prožívání všemi smysly. Tím se liší od mnoha jiných témat,11 která lze zprostředkovat i abstraktním, teoretickým přiblížením bez místní a časové souvislosti. Klasická zprostředkující média jako knihy, hry a filmy mají přirozené hranice. Teprve když je obsah knihy naplněn životem, když hra povzbuzuje k aktivnímu jednání a film vzbuzuje zvědavost a podněcuje k samostudiu, dostávají se tato média do zajímavé oblasti prostorové zkušenosti. Aby se tyto hranice rozšířily, je tedy třeba vyvinout nové metody a média, které by měly: › umožňovat otevřený a současně asistovaný přístup
k experimentálnímu zacházení s architekturou a vnímáním prostoru; › integrovat manuální schopnosti a přirozenou potřebu dětí stavět; › podporovat u dětí fantazii a vynalézavost; › podporovat pochopení věcí, které se skrývají za prožitelnou architekturou, tzn. politické, společenské, sociologické, hospodářské a tvůrčí souvislosti; › tematizovat každodenní prostředí a navazovat na ně; › zahrnovat aktuální dění; › využívat různorodě zájmy a nadání dětí; › vytvářet publikum a zdůrazňovat tak závaznost a význam jednotlivých aktivit, tzn. narušovat izolaci uzavřených projektů; › začlenit do dění rodiče a přátele a zvyšovat tak identifikaci. Ze získaných poznatků a pozorování lze nyní odvodit možné alternativní projekty a metody. Workshop Workshopy lze integrovat v rámci projektového týdne do školního roku, ale velmi dobře také do činnosti v mimoškolních institucích. V rámci workshopů mohou být použity různé zprostředkovací metody, například exkurze, filmy, knihy atd., jež jsou takřka nezávislé na věku dětí. Časový průběh a intenzitu práce je však samozřejmě třeba upravit individuálně podle příslušné věkové skupiny a podle vnějších okolností. Architektura plus Protože se architektura dotýká mnoha oblastí a není ji možné zprostředkovat izolovaně, je vhodné propojovat ji s dalšími obory, jako jsou biologie, matematika či fyzika, umění, sociologie či etika. Příkladem architektury plus je architektonická bionika, která zkoumá všechny biologické aspekty rostlinné a živočišné říše, jež mohou inspirovat vývoj architektury, prostoru, konstrukce, statiky, materiálů a stejně tak urbanistických, sociologických a společenských souvislostí. Využívá přirozeného zájmu dětí o rostliny, zvířata a jejich stavby a hledá jejich analogie v architektuře. Rostliny a zvířata mohou pozorovat všechny věkové skupiny, na školních i mimoškolních stanovištích, mnoha individuálními způsoby. Biologie a architektura se nespojují jen tematicky, ale i metodologicky, což umožňuje velmi proměnlivý a nejednotvárný průběh.12 Děti dětem Děti a mládež nejsou odkázány jen na dospělé jakožto prostředníky, dokážou své médium, své metody a učební struktury
zeď, značka, zmrzlina
Martina Nadansky
45
rozvíjet také samy – a dokonce ještě intenzivněji. Podporuje-li je při organizaci a použití odborný doprovod, mohou vznikat různorodé projekty typu dětí dětem, například Moje město (prohlídka města, vytvoření jeho plánu, dětský zpravodaj) nebo Můj svět (model dětského hřiště, stavební workshop 1 : 1). Mobilní architektura Jedním z charakteristických znaků architektury je její zjevná nehybnost, proto je překvapivé, jestliže tuto vlastnost obrátíme a zdůrazníme její opak. Mobilní architektura se týká všech projektů, které šíří architekturu skrze mobilitu – například Škola architektury a prostoru by byla obdobou hudební školy, děti by se zabývaly tématy vztahujícími se k prostoru a k architektuře. Její prostorový, materiální a časových potenciál by umožnil hlubší poznání tématu. prostřednictvím informačního vozidla nebo vozidla-dílny, které po určitou dobu parkuje před školami či před mateřskými školami – tak jako vozík zmrzlináře na pláži nebo dříve pojízdná knihovna na venkově. Škola architektury Velmi intenzivní metodou – a vlastně opakem k mobilní architektuře – by bylo vytvoření školy architektury a prostoru. Byla by obdobou hudební školy, děti by ji navštěvovaly odpoledne a zabývaly by se zde výhradně tématy vztahujícími se k prostoru a k architektuře. Její výhoda by spočívala v dlouhodobých prostorových, materiálních a časových potenciálech. Mohla by pořádat kurzy, které na sebe kontinuálně navazují, a jít více do hloubky. Její nevýhodou by bylo její ukotvení v jednom místě a omezení spádové oblasti.13 Další vzdělávání Pedagogové se často cítí tématem architektury a urbanismu přetěžováni a mají obavu z nedostatečného vzdělání. Ovšem právě oni jsou ve školách a mateřských školách rozvoji dětí nejblíže a právě oni by měli být činiteli zprostředkování architektury. Vychovatelé a vychovatelky a učitelé a učitelky by tedy měli být vzděláni tak, aby sami dokázali připravit a uskutečnit architektonické projekty. Toho lze dosáhnout s podporou vhodné odborné literatury a doprovodných výukových materiálů a prostřednictvím seminářů a workshopů. Důsledky a hodnocení Zprostředkování architektury je mnohem více než pouhé předávání povědomí o architektuře. Člověk při něm zakouší nové schopnosti vidění, prožívání, myšlení, tvorby a experimentování, nasazuje všechny smysly. Zprostředkování podporuje nápadité experimentování, abstraktní myšlení, trpělivost s problémy a komunikaci ve skupině a do všech projektů lze zahrnout prostor každodenního světa. Zprostředkování architektury tak může společensky významně přispívat ke zlepšení našeho kulturního a estetického prostředí. Redakčně kráceno Překlad z němčiny: Eva Císlerová
46
Poznámky 1 Neil Postman: Mizející dětství (The Disappearance of Childhood), 1982. 2 Především od uveřejnění první studie PISA, porovnávající vzdělávací systémy (www.oecd.org/pisa). 3 Těchto šest konceptů (dle Hagstedta, Universität Kassel, 2006) jsou základem odlišných typů tzv. dílen učení, což je nová pedagogická metoda, jejímž těžištěm je projektové vyučování. 4 Marie Montessori. 5 Reggio Emilia. 6 Tato potřeba se vztahuje i na ostatní živé bytosti, na zvířata, a to i ta nejmenší. Jedna pětiletá holčička postavila v zimě 2005/2006 byt pro červíka, když vzala dva klacíky a posunula je do rohu, dovnitř dala sněhové hnízdečko a prohlásila: „Tak, a máš to tu pěkně útulné.“ 7 Pojem architektura je složeninou z řeckých slov αρχη [arché] (= počátek, původ, základ) a τεχνη [techné] = umění, řemeslo. 8 Zprostředkování, mediace (lat. mediation) se obecně definuje jako „mimosoudní, neveřejné a konstruktivní zpracování konfliktu, kde strany konfliktu (například právního sporu) hledají za pomoci třetí osoby (mediátora) smírná opatření, která vedou k uspokojení jejich zájmů a potřeb“ (Wikipedia.de, 18. 7. 2006). V našich souvislostech se nejedná o konflikt, ale o pedagogickou situaci, situaci učení, kterou odborníci otevírají druhým. 9 Viz například Memory of Architecture, von elato Munich či Prestel Architekturspiel. Berühmte Bauwerke von der Antike bis zur Gegenwart, Prestel Verlag. 10 Autorka v rámci svého cyklu seminářů Zprostředkování architektury na vysoké škole Hochschule Wismar otevřela v zimním semestru 2004/2005 seminář na téma Architektura při hře. Společně se studenty oboru design/interiéry/komunikační design vzniklo sedm her, které tuto mezeru vyplňují. 11 Například matematika, literatura či právo. 12 Například projekt Jak staví zvířata? Jak staví lidé? je založen na podobnosti staveb zvířat a lidí. Některé druhy opic si denně stavějí nová hnízda z větví a listí – nekonečnou rozmanitost jejich nových stavebních postupů přesto vždy určují stále stejné faktory: ochrana před zloději potravy a konkurenty, ochrana před povětrností, ochrana a výchova potomstva, potřeba uskladnění potravinových zásob, obstarávání potravy, materiál, který je k dispozici, fyzické možnosti, organizace denního režimu, zvláštní podmínky (námluvy, společenský život, zimní spánek apod.). Viz Martina Nadansky: Wie bauen Tiere? Wie bauen Menschen. Verlag an der Ruhr, 2007. 13 Taková škola (Arkki, www.arkki.nu) byla v roce 1994 založena v Helsinkách, dnes má další dvě pobočky ve městech Espoo a Vantaa. Literatura Affolter, Félice: Wahrnehmung, Wirklichkeit und Sprache. Neckar-Verlag, Villingen, Schwenningen, 1987. Ariès, Philippe (1975): Geschichte der Kindheit. Carl Hanser Verlag, München, 1987. Bachelard, Gaston: Poetik des Raumes. Fischer Taschenbuch Verlag, Frankfurt, 1987. Coop Himmelblau: Die Faszination der Stadt. Verlag der Georg Büchner Buchhandlung, Darmstadt, 1988. Donaldson, Margaret: Wie Kinder denken. Ed. Von Horst Nickel, Verlag Hans Huber, Bern, 1982. Erikson, Erik H. (1987): Kinderspiel und politische Phantasie. Stufen in der Ritualisierung der Realität. Suhrkamp Verlag, Frankfurt am Main, 1978. Henecka, H. P.: Grundkurs Soziologie. Leske Verlag + Budrich GmbH, Opladen, 1985. Krombholz, Heinz: Körperliche, sensorische und motorische Entwicklung im 1. und 2. Lebensjahr. In: Deutscher Familienverband (Eds.): Handbuch Elternbildung. Band 1: Wenn aus Partnern Eltern werden. Leske Verlag + Budrich GmbH, Opladen, 1999, s. 533–557. Löw, Martina: Raumsoziologie. Suhrkamp Verlag, Frankfurt am Main, 2001. Matthies, Klaus: Erkenntnis und Interessen der Kunstdidaktik. DuMont, Köln, 1972. Mayrhofer, Hans – Zacharias, Wolfgang: Ästhetische Erziehung – Lernorte für aktive Wahrnehmung und soziale Kreativität. vydavatel, Reinbek bei Hamburg, 1976. Piaget, Jean – Inhelder, Bärbel, et al.: La représentation de l’espace chez l’enfant. Presses Universitaires de France, Paris, 1975. Piaget, Jean – Inhelder, Bärbel: La Psychologie de L’Enfant. Presses Universitaires de France, Paris, 1966. Piaget, Jean: Das Erwachen der Intelligenz beim Kinde. vydavatel, Stuttgart, 1969. Pertler, Cordula a Reinhold: Wo Menschen zu Hause sind – Kinder erleben Architektur. vydavatel, místo, 1999. Postman, Neil: Das Verschwinden der Kindheit. S. Fischer Verlag GmbH, Frankfurt am Main, 1983. Rambow, Riklef: Experten- Laien- Kommunikation in der Architektur. Waxmann Verlag GmbH, Münster, 2000. Schikorsky, Isa: Kinder- und Jugendliteratur. DuMont Literatur und Kunst Verlag, Köln, 2003. Schaal, Hans-Dieter: Architektonische Situationen. Hans- Dieter Schaal, Herausgeber: Deutsches Architekturmuseum im Auftrag der Stadt Frankfurt, 1980. Städtisches Museum Leverkusen Schloß Morsbroich und Haus am Waldsee Berlin (Eds.): Architektonische Spekulationen. Droste Verlag GmbH, Düsseldorf, 1970. Straub, Jürgen – Kempf, Wilhelm – Werbik, Hans (Eds.): Psychologie- Eine Einführung, Grundlagen, Methoden, Perspektiven. DTV, München, 1997. Struck, Peter: Erziehung von gestern- Schüler von heute- Schule von morgen. Carl Hanser Verlag, München, Wien, 1997.
ERA21 #03 2013 Krajiny her
zeď, značka, zmrzlina
Martina Nadansky
47
5, 6 Dětské hry se stále opakují; foto: Emil Gavlovský, 1978 (nahoře), Lukáš Gavlovský, 2012 (dole); www.gavlovsky.cz.
