HODNOTOVÁ ORIENTACE MLÁDEŽE VALUE ORIENTATION YOUNG PEOPLE

Technická univerzita v Liberci FAKULTA PŘÍRODOVĚDNĚ-HUMANITNÍ A PEDAGOGICKÁ Sociálních studií a speciální pedagogiky

Katedra:

Studijní program: Sociální práce Penitenciární péče

Studijní obor (kombinace):

HODNOTOVÁ ORIENTACE MLÁDEŽE VALUE ORIENTATION YOUNG PEOPLE Bakalářská práce: FP 08-FP-KSS-4025

Podpis:

Autor: Lenka Ponikelská Adresa: Tovární 296 Dubí 2 417 02 Teplice Vedoucí práce: Mgr. Bohumila Güntherová Konzultant: Počet stran

grafů

obrázků

tabulek

pramenů

příloh

69

7

0

15

22

3+1 CD

V Liberci dne: 5.4.2009

Prohlášení Byl(a) jsem seznámen(a) s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje zákon č. 121/2000 Sb. o právu autorském, zejména § 60 – školní dílo. Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv užitím mé bakalářské práce pro vnitřní potřebu TUL. Užiji-li bakalářskou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědom(a) povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tomto případě má TUL právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vynaložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše. Bakalářskou práci jsem vypracoval(a) samostatně s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím bakalářské práce a konzultantem.

V Liberci dne:

Podpis:.........................................

Poděkování: Děkuji všem, bez nichž bych asi nikdy svoji práci nedokončila. Děkuji třídním učitelům střední průmyslové školy, kteří umožnili provést šetření v jejich třídách. Dík náleží mému muži za finanční a morální podporu. Vedoucí práce Mgr. Bohumile Güntherové děkuji za zasvěcené vysvětlování problémů tvorby diplomové práce a za podnětné rady. V neposlední řadě děkuji spolupracovníkům za trpělivost a udělování potřebného volna k vytvoření této práce.

Název bakalářské práce: Hodnotová orientace mládeže Název bakalářské práce: Value orientation young people Název bakalářské práce: Wertorientierung der Jugend Jméno a příjmení autora: Lenka Ponikelská Akademický rok odevzdání bakalářské práce: 2008/2009 Vedoucí bakalářské práce: Mgr. Bohumila Güntherová Resumé: Bakalářská práce se zabývala problematikou hodnotové orientace mládeže. Jejím cílem bylo na základě získaných empirických dat zmapování hodnotové orientace mládeže na střední průmyslové škole a posouzení, jaký vliv má na hodnotovou orientaci rodinné prostředí, ve kterém jednotlivec žije. Práci tvořili dvě stěžejní oblasti. Jednalo se o teoretickou část, která pomocí zpracování a prezentace odborných zdrojů objasňovala pojmy jako jsou např. hodnota, hodnocení, uvědomování sebe sama, vliv prostředí, atd. Praktická část zjišťovala pomocí dotazníkové metody a doplňkového rozhovoru hodnotový žebříček u 40 studentů střední průmyslové školy. Výsledky ukázaly, že studenti překvapivě přikládají velký význam hodnotám sociální charakteru, což bych považovala za největší přínos práce. Ukázalo se tak, že dnešní mládež, i když to není na první pohled zřejmé, si velmi dobře uvědomuje, jaké hodnoty jsou v životě důležité. Klíčová slova: mládež, hodnota, hodnotová orientace, motivace, rodina, vliv prostředí.

Abstract: This Bachelor Thesis deals with the dilemma of youth’s value orientation. Its target was to map the value orientation of the youth on the technical high school on the basis of acquired empirical data and to assess, how it affects the value orientation of family environment, in which each individual lives. The Thesis consists of two major parts. One of them is a theoretical part, explaining terms such as value, evaluation, selfawareness, environment influence, etc., with the use of elaboration and presentation of professional sources. The practical part determined a value scale of 40 high school students with the use of questionnaire survey and additional interview. The results show that the students surprisingly make much account to values of social nature, which I would consider the highest contribution of this Thesis. Thus, it proved that today’s youth, even if it is not obvious at first sight, is highly aware what values are important for the life. Key words: youth, value, value orientation, motivation, family, environment influence.

Resümee: Die Bachelor-Arbeit beschäftigte sich mit Problematik der Wertorientierung der Jugend. Ihr Ziel war aufgrund der gewonnenen empirischen Daten die Wertorientierung der Jugend auf der technischen Fachschule zu recherchieren und zu beurteilen, welchen Einfluss auf die Wertorientierung die Familienumgebung hat, in der ein Einzelne lebt. Der Arbeit lagen zwei Hauptgebiete zugrunde. Es handelte sich um einen theoretischen Teil, der mittels Bearbeitung und Präsentation der sachkundigen Quellen die Begriffe wie z.B. Wert, Bewertung, Bewusstwerden, Umwelteinfluss, u.s.w. aufklärte. Der praktische Teil ermittelte mit Hilfe einer Fragebogenmethode und Ergänzungsgespräch die Wertrangliste bei 40 Studenten der technischen Fachschule. Die Ergebnisse zeigten, dass die Studenten überraschend großes Gewicht auf soziale Werte legen, was ich für den größten Beitrag der Arbeit halten würde. Es hat sich somit gezeigt, dass sich heutige Jugend, obwohl es nicht auf den ersten Blick sichtbar ist, sehr gut bewusst ist, welche Werte im Leben wichtig sind. Schlüsselworte: Jugend, Wert, Wertorientierung, Motivation, Familie, Umwelteinfluss.

Obsah Seznam použitých zkratek a symbolů .............................................................................13 1 Úvod.............................................................................................................................14 2 Teoretické zpracování problému..................................................................................16 2.1 Hodnota .................................................................................................................16 2.1.1 Funkce hodnot v prožívání a chování ............................................................20 2.2 Hodnocení .............................................................................................................21 2.3 Hodnotová orientace .............................................................................................23 2.4 Problematika sebepojetí a sebehodnocení osobnosti ............................................26 2.5 Vliv prostředí ........................................................................................................30 2.5.1 Vliv rodiny .....................................................................................................31 2.5.2 Vliv vrstevníků...............................................................................................34 2.5.3 Vliv partnerských vztahů ...............................................................................35 2.5.4 Rozpor mezi hodnotami rodiny a vnější společností .....................................36 2.6 Motivační problematika ........................................................................................38 2.7 Sociální zrání.........................................................................................................40 3 Praktická část ...............................................................................................................44 3.1 Cíl praktické části..................................................................................................44 3.1.1 Stanovení předpokladů...................................................................................44 3.2 Použité metody......................................................................................................45 3.3 Popis zkoumaného vzorku ....................................................................................48 3.4 Výsledky šetření a jejich interpretace ...................................................................49 3.5 Diskuse k šetření ...................................................................................................63 4 Závěr ............................................................................................................................65 5 Navrhovaná opatření ....................................................................................................66 6 Seznam použitých zdrojů .............................................................................................67 7 Seznam příloh...............................................................................................................69

12

Seznam použitých zkratek a symbolů Aj. .................... a jiné Apod. ............... a podobně Atd. .................. a tak dále Atp. .................. a tak podobně Např. ................ například Tj. .................... tj. Tzv. .................. tak zvaně

13

1 Úvod Tématem předložené bakalářské práce je hodnotová orientace mládeže. Toto téma jsme zvolili s ohledem na nutnost zkoumání, neboť pracuji ve vězeňství, přičemž věková hranice klientů se snižuje a na druhé straně mám syna, který je ve věku šetřeného vzorku, a jako matku mne zajímá srovnání s okolím. Tak, jako vše na Zemi, se i člověk vyvíjí. Avšak, nejen po stránce tělesné, ale i duševní. To co bývalo dříve zásadou, je dnes omylem, co bylo hříchem, je dnes ctností, vše co bývalo lží se stává pravdou, to, o čem se onehdy mohlo jen snít, je dnes rutinou. Vše se neustále mnění, vyvíjí a nahrazuje, a nejde to zastavit. A tak i sny, touhy, přání a ambice lidí neustále dostávají nových rozměrů. Mládež je velká sociální skupina lidí se specifickou pozicí a úlohou ve společnosti. Do této skupiny bývají zařazováni jedinci ve věku od ukončení základní školní docházky do věku skončení sociálního zralosti, převzetí všech rolí a získání plnohodnotného občanského statutu. V dnešní době se stále více rodičů zajímá o správnou výchovu svých dětí. Chtějí vědět, co by měli své děti naučit, aby dokázaly v našem světě dobře žít a cítily se šťastné. Rádi by jim pomohli najít rovnováhu mezi jejich vlastními zájmy a tím, co po nich vyžaduje společnost. Zjišťují, že výchovný úspěch závisí na jasných cílech a na přístupu, kdy uplatní hodnoty, které samy uznávají a svůj osobní přístup. Je důležité poznat osobnost jedince, což napomáhá porozumět a pochopit chování projevované v různých situacích, poznáme-li osobnost je možné vymezit ty složky, které se jeví jako problémové a do určité míry ovlivnit budoucí směr výchovy. Co vede mládež k takovému výběru hodnotového žebříčku, že někteří skončí ve výkonu trestu, jiní se začlení do běžné populace? Mají na tuto skutečnost vliv sociální faktory, osobnost jedince nebo snad rodina? Životní hodnoty jsou pro každého jedince individuální. Jsou dány výchovou, vrozenými indispozicemi a značnou míru také ovlivněny společností. Člověk si během života vytváří žebříček hodnot, které jsou mu blízké a snaží se o jejich naplnění. Tento žebříček se během života mění, ale dalo by se říci, že čím je člověk starší, tím jsou jeho hodnoty konzervativnější, což ho může brzdit v jeho osobním rozvoji. Opravdu důležité a základní hodnoty však musí přetrvat celý život.

14

Cílem šetření je zmapování a zhodnocení hodnotové orientace mládeže na střední průmyslové škole a zda hodnotová orientace souvisí s rodinou a prostředím ve kterém jedinec vyrůstá a na jeho osobnosti. Cílem práce je podat na základě získaných empirických dat charakteristiku mládeže a jejího vývoje, který je výrazem sociálního zrání. Pro získání empirických informací názorových postojů respondentů bylo užito anonymní dotazníkové techniky a šetření proběhlo i formou doplňujícího rozhovoru. Samotné šetření proběhlo v období od května do září 2008. Hlavními předpoklady bakalářské práce je potvrzení nebo vyvrácení, že dnešní mládež preferuje v systému hodnot hodnoty hmotného charakteru a na posledním místě se objeví hodnoty morálního charakteru. Naše mládež zjišťuje metodou pokusů a omylů, že mezi životem založeným na hodnotách a pocitech štěstí existuje vzájemná souvislost. Selhání a nepříjemné pocity ze špatného chování je mohou přivést k poznání základních hodnot a naučí je čestnému přístupu k životu, tato cesta je ovšem velmi tvrdá. Pro naše šetření jsme si vybrali studenty střední průmyslové školy ve věku 17 let. Tato skupina je na prahu dospělosti, je realizována biologická reprodukce společnosti, čeká je zakládání rodiny, výchova dětí. Ve skupině mládeže dochází k vytváření základu vzdělanostního potencionálu společnosti. Toto šetření je určeno rodičům a odborníkům pracující s mládeží, kdy je důležité znát trendy vývoje mládeže a jak s mládeží pracovat a jak k nim přistupovat. Čím více budeme o této problematice vědět, tím mládež více pochopíme a bude se s ní lépe pracovat a žít. Práce je strukturována do dvou částí v teoretické části popisujeme vymezení pojmu hodnotová orientace, působení rodiny, vrstevníků a okolí, problematiku sebepojetí a sebehodnocení osobnosti, jakož i smysl života v hodnotových orientacích a životních perspektivách. V praktické části provádíme rozbor získaných poznatků pomocí dotazníkové techniky a rozhovoru, kde respondenti vyjadřují, jaký má konkrétní hodnota pro ně význam a za jakých podmínek.

15

2 Teoretické zpracování problému Za jádro teoretické části považujeme vymezení pojmů hodnota, sebepojetí a sebehodnocení osobnosti, jakož i motivační problematiku, jako je např. vliv prostředí, rodiny, vrstevníků. Člověk v životě neustále hodnotí, co je dobré, prospěšné, co je špatné, nežádoucí, nemravné apod. Různí lidé mají rozličné systémy hodnot a jejich hierarchii, podle toho, které hodnoty stavějí do popředí a které pro ně mají jen okrajový význam.

2.1 Hodnota Uznávat základní hodnoty je nejdůležitější a nejefektivnější způsob výchovy, jakým můžeme přispět k tomu, aby se jedinec v životě cítil šťastný. Není náhodné, že se lidé v mnoha různých zemích světa i kulturách učí stejným hodnotám. Historická souvislost úpadku Říma s tehdy převládajícím amorálním chováním odpovídá zkušenostem, jež máme s chováním lidí, kteří ztratili základní hodnoty a principy. Dále například uvolněná výchova, která se rozšířila v šedesátých letech, vychovala generaci, jež zlomila všechny rekordy v užívání drog, sebevražednosti a v osobní nespokojenosti. Tak zvaná demokratická, liberální výchova odmítá učit děti hodnotám, dokud nebudou dost staré, aby si vytvořili svůj vlastní hodnotový systém.1 Hodnota se považuje za vlastnost, kterou jedinec přisuzuje určitému objektu, situaci, události ve spojitosti s uspokojováním jeho potřeb nebo zájmů. Hodnoty se vytvářejí a postupně diferencují v procesu socializace.2 Máme-li na mysli nějakou hodnotu, znamená to, že něčemu připisujeme cenu. Hodnoty mají takto smysl v osobním pojetí, co jedinec vidí jako žádoucí, má pro něj cenu a je hodnotou. Psychologicky hodnoty určují naši volbu. Co člověk hodnotí, není vždy to cosi přeje. Hodnota je spíše to, co by si měl přát. Lidské hodnoty se získávají zkušeností. Jsou to cíle, které získáváme od společnosti. Učí se rozlišovat dobré a zlé, užitečné a neužitečné. Získává schopnost hodnocení od svých sociálních skupin učením.

1 2

EYRE, L., EYRE, R. Jak naučit děti hodnotám. s. 9. HARTL, P., HARTLOVÁ, H. Psychologický slovník. s. 192.

16

Ačkoli má každý z nás svůj systém hodnot, máme jako členové téže skupiny, téže společnosti a kultury jistý systém společný.3 Existují nějaké univerzální hodnoty? Podle nás je nejdůležitější hodnotou zdraví. Bez zdraví soužení nemocí se nemůžeme soustředit na ostatní činnosti a plnění přání. Proto by si měl každý zdraví vážit a brát ho jako dar. Většina populace to ví, ale plně si to neuvědomuje, neboť ničí své zdraví drogami, alkoholem a nezdravým způsobem života. Dnešní doba nepřímo způsobuje některé psychosomatické poruchy jako například stres a deprese, které mohou mít negativní důsledky nejen na duši, ale i na trávení, krevní oběh a podobně. Protože tělo a duše spolu tvoří celek a jedno bez druhého nemůže existovat, mnoho našich tělesných funkcí ovlivňuje i náš postoj k životu a hodnotovému systému. Dalšími složkami jsou rodina a práce. Rodina, jako pevný bod našeho života a jako okruh lidí se kterými se nám nejlépe žije, komunikuje. A práce, jakožto prostředek seberealizace a cíle, který nás žene kupředu. Tyto hodnoty jsou však pro každého jiné. Kde kdo si pod tím představí cokoliv, protože každý jsme jiný. Snad každý chceme mít své pevné zázemí. Něco, nebo někoho, o koho se můžeme opřít, kde najdeme útočiště, ale hlavně něco, na čem se zobrazí naše úsilí. Co je to vlastně bohatství? Pro někoho může být pouze záležitostí peněz a majetku. Ale je to opravdové bohatství, které nás může udělat šťastnými? Když, je někdo bohatý, může si koupit, co chce, od lidí až po majetek. Jenže je takový člověk opravdu spokojený? Jak může takový člověk vědět, že má opravdové přátele, kteří nejdou jen po penězích? Proto si myslíme, že největší bohatství je v životních hodnotách a zkušenostech, vzpomínkách. Když se člověk přestane zabývat pouze materiálními věcmi, otevře oči, podívá se okolo sebe, zjistí, že se žene za něčím, co nenaplní jeho život. Co jsou vlastně životní hodnoty a zkušenosti? Životní hodnoty a zkušenosti se u každého člověka postupem času vyvíjejí. Dokud jsme děti, tak je přijímáme od svých rodičů. V období dospívání si začínáme uvědomovat vlastní identitu a začínáme hledat 3

HOMOLA, M. Motivace lidského chování. s. 206.

17

vlastní hodnoty, které často v dospělosti přehodnotíme. Naše životní hodnoty vytváříme podle vzoru vrstevníků, idolů. Proto ne vždy najdeme ty správné a potom se náš život vyvíjí jinak, než jsme si představovali a mysleli. Často lidé jdou za špatným cílem, řídí se něčím, co je pro ně nejjednodušší cesta, která bohužel většinou klame, člověk pak přichází o své hodnoty, o část ze svého bohatství. A proto člověk přehodnocuje své životní názory a snaží se hledat, kde je pravda. Hodně ho ovlivňují sdělovací prostředky, projevy významných osobností. Mnoho otázek, které se nám honí hlavou, lze zodpovědět, když se zadíváme do vlastního nitra, kde najdeme chyby, které jsme udělali a napravíme je.4 Z hlediska filozofie je hodnota v širším slova smyslu specifická vlastnost společenských či přírodních jevů, ve které se projevuje jejich určitý význam pro člověka a společnost. Hodnoty jsou historicky proměnlivé, jsou výrazem sociálně a třídně podmíněných potřeb, zájmů a vztahů. Rozlišujeme hodnoty ekonomické (užitná hodnota, směnná hodnota), sociálně politické (spravedlnost, nespravedlnost), morální (dobro, zlo), estetické (krásné, ošklivé) a jiné. Z hlediska psychologie hodnota vzniká v procesu socializace jedince kulturním působením společnosti, v níž jedinec žije. Strukturací hodnot do více či méně stálých hierarchií (vyšší a nižší hodnoty) vzniká hodnotová orientace, která je individuálně vysoce variabilní a je většinou měřítkem identifikace jedince se společností. Jednotlivec poznává a usměrňuje své hodnoty na základě svého individuálního vývoje, vlivem společenského působení. Poruchy v osobní hierarchii hodnot a ideálů mohou vést k duševním chorobám a k sebevražedným tendencím, např. v těch případech, kdy člověk ztrácí některou hodnotu, kterou považoval pro sebe za základní.5 Zájem o hodnocení jako porovnávání a oceňování rozvinuli především teoretičtí ekonomové (Adam Smith, Jean-Baptiste Say), kteří studovali, jak si člověk vybírá, čemu a kdy dává přednost, co za co je ochoten vyměnit, jakou čemu přisuzuje cenu. Univerzálním prostředkem ekonomického oceňování jsou peníze. Jenže člověk vybírá,

4

Volně dostupné z http://www.evulin.ic.cz/blog/?text=153-bohatstvi-je-kdyz-uvaha-o-zivotnichhodnotach 5 Volně dostupné z http://cs.wikipedia.org/wiki/Axiologie

18

volí a hodnotí (dává něčemu přednost před něčím jiným) daleko častěji tam, kde se volby nehodnotí penězi. Pojem hodnocení a hodnoty jako zásadně odlišný od poznávání a popisu se vyskytuje u Kanta a u Schopenhauera, klíčový význam však dostává u dvou velmi odlišných myslitelů, u F. Nietzscheho a Hermanna Lotze. Nietzsche byl přesvědčen, že hodnocení je základnější a pro člověka významnější než poznávání, zároveň však soudil, že zdrojem hodnocení je vůle, přesněji řečeno vůle k moci. Lotze se podrobně zabýval procesem hodnocení a toto studium poprvé nazval axiologií. Na rozdíl od věcí, které mohou mít cenu, hodnoty podle Lotze neexistují tak jako věci, nicméně se prosazují v lidském hodnocení a přes dílčí kulturní a dobové rozdíly nejsou lidským výtvorem. V předcházejícím odstavci jsme zmínili pojem axiologie, který pochází z řeckého axiom (rovnocenný, zasloužený) nebo volně přeloženo filosofie hodnot což je moderní filosofická disciplina, součást praktické filosofie, která se zabývá hodnocením a hodnotami.6 Objevuje se různé třídění hodnot. Nakonečný uvádí7 dělení na: 1. materiální hodnoty – jídlo, bydlení, majetek, zdraví, pohodlí 2. sociální hodnoty – láska, přátelství, spolupráce 3. duchovní hodnoty – pravdy, dobro, krása Pojetí určité hodnoty, vyrůstá ze zobecnění určitých pravidel, norem, zkušeností a neomezuje se jen na dílčí jevy a konkrétní situace. Tak vznikají ideje. Ideje vycházejí ze způsobů jednání druhých, s nimiž jsme byli ve styku. Běžně jsou hodnoty odvozovány z chování, které nás uspokojí, v tomto smyslu je pro mnohé lidi hodnotou dobré jídlo, pohodlí, ale také opora druhých lidí. Vlastní ego jedince je zahrnováno mezi objekty, stále více se stává objektem vlastního vnímání, a tak se zdrojem hodnocení stává objektivace vlastního ega, což znamená, že jedinec poznává a pociťuje, co je dobré pro udržení vlastního dobrého pocitu a vědomí hodnoty sebe sama. Hodnoty se stávají součástí sebepojetí a s nimi jsou spojovány centrální postoje. Jedinec si 6 7

Volně dostupné z http://cs.wikipedia.org/wiki/Axiologie NAKONEČNÝ, M. Psychologie osobnosti. s. 123.

19

vytváří obraz toho jaký má být, kontroluje, aby tento obraz nebyl narušen a tím jsou u něho vyvolány hodnotící procesy a vytvářeny příslušné postoje jako hodnotící vztahy. Vytváří se individuální hierarchický systém hodnot, to znamená pojetí různých materiálních, sociálních a duchovních statků, od nejvyšších až k nejnižším. Tento systém hodnot je závislý na zkušenostech jedince a může se to měnit díky různým okolnostem v životě. 8

2.1.1 Funkce hodnot v prožívání a chování Syřišťová vysvětluje9 funkci hodnot jako: Průnik individuálnosti a společenskosti v lidské psychice je vyjádřen konkrétní strukturou hodnot. Hodnoty jsou určitou krystalizací společenské zkušenosti a v tomto ohledu patři především ke společenskému vědomí, zároveň však ovlivňují strukturu individuální psychiky, která se osvojováním těchto hodnot rozvíjí. Ovlivňují ji tím více, čím více zakotvují v motivačně afektivní oblasti. Lze říci, že zhodnocování je proto více či méně obsaženo v procesech zvýznamňování objektivní reality i sebe sama, které je pro lidskou psychiku charakteristické. Klademe-li si problém normality lidského prožívání a chování ve společenských podmínkách, je nutno mít na zřeteli vedle normy právě tuto motivačně afektivní zakotvenost hodnot a hodnotových orientací lidí. I když normy i hodnoty jsou společenským produktem a jsou jedincem osvojovány, osvojená hodnota je niternější než osvojená norma, subjekt se s ní identifikuje, stává se jeho součástí. Pokud dochází k takovému niternému osvojení a identifikaci i u normy, stává se sama norma hodnotou. Zůstaňme proto u jejich rozlišení. Při posuzování toho, zda určité chováni je či není sociálně normální, je proto nutno vzít v úvahu vedle osvojených norem i vnitřní hodnoty. Existují potom čtyři základní možnosti shody a rozdílů mezi těmito třemi momenty:

8 9

NAKONEČNÝ, M. Psychologie osobnosti.s. 123-133. SYŘIŠŤOVÁ, E. a kol. Normalita osobnosti. s.165-166.

20

1. Shoda mezi hodnotami, normami a chováním; jde tu o chování normativní ve smyslu adekvátního připodobnění normám. 2. Shoda mezi hodnotami a normami, odlišnost chování. To může být případ zahrávání si s odchýlením od norem, aktivního zkoušení jejich mezí u adolescentů. 3. Shoda chování a norem, odlišnost vnitřních hodnot. To je případ skrytého odchýlení od norem. 4. Shoda vnitřních hodnot a vnějšího chování, odlišnost hodnot a chování od norem. Zde jde o otevřené odchýlení od norem.

2.2 Hodnocení Vlastnímu hodnocení, anebo přesněji klasifikaci hodnot, předchází proces, ve kterém hodnotící subjekt uskutečňuje první vědomý dotyk s hodnotou a který pro naše potřeby můžeme označit za proces identifikace hodnoty. Identifikace a klasifikace hodnot jsou neodlučitelné a nemusí následovat vždy po sobě v uvedeném pořadí; identifikace může probíhat a obyčejně i probíhá také podobou klasifikace, aby umožnila pokračování hodnotícího aktu atd. Nezávislost těchto dvou procesů je tedy relativní, ale to nic nemění na zvláštnostech, pro které si každý z nich zaslouží zvláštní pozornost. Identifikace hodnoty je předpokladem její klasifikace, hodnotu „musím“ objevit, musím mít smysl pro některou hodnotu, abych konstatoval její přítomnost a abych ji mohl hodnotit. Vlastní hodnocení, nebo přesněji klasifikace hodnot začíná až tam, kde identifikovanou hodnotu měříme, posuzujeme a poté i klasifikujeme v pozitivní či negativní stupnici. Ke klasifikaci však vůbec nedochází vždy a pravidelně. Člověk se velmi často uspokojí s identifikací hodnoty, která mu sama stačí na motivaci jednání. Známé hodnoty identifikujeme, ale obyčejně nehodnotíme, pokud nás k tomu nedonutí okolnosti.10 Hodnocení jako určitá forma vztahu člověka ke skutečnosti postupuje celým jeho životem a činností. Předměty, věci, jevy apod. se vyznačují různými vlastnostmi, 10

HUDEČEK, J. Hodnotové orientace v motivační sféře osobnosti. s. 52-53.

21

mají svou kvalitu, existují v určitých vztazích, mají určitý význam, funkci apod. V procesu poznávání těchto skutečností je mimo jiné srovnáváme, hodnotíme, tj. poznáváme jejich hodnotu. Pro subjekt nebo společnost mají věci a jevy svou hodnotu vždy vzhledem k jiným věcem a jevům. Nelze sice říci, že hodnota je výsledkem hodnocení, ale v procesu hodnocení odhalujeme a poznáváme hodnotu věcí a jevů jako jejich specifickou kvalitu.11 Pokud jde o hodnotící fakta subjektu, můžeme rozlišit tři kategorie hodnocení, na kterém se shodlo více autorů: 1. Fyziologicky a psychologicky podmíněné hodnocení společenských předmětů a jevů, které si jedinec na počátku svého individuálního vývoje osvojil a zafixoval. Významnou roli tu mají postoje, a to jak pozitivní, tak i negativní, ovlivňované především city, méně již racionálními úvahami. Obtíže při změně postojů se tak promítají do nesnadností při přehodnocování ve změněných směrech. 2. Hodnocení společenských předmětů a jevů, které si jedinec teprve osvojuje. Máme tu na mysli osvojování společenských hodnot, které dosud nebyly zahrnuty do individuálního hodnotového systému, rovněž však nové, subjektivně pociťované hodnoty, které s ohledem na stupeň fyzického, psychického a sociálního rozvoje osobnosti dříve chyběly. 3. V hodnocení se v tomto případě uplatňuje dosažená úroveň poznání objektivní reality, intelektuální i citová zralost. 4. Hodnocení společenských předmětů a jevů, které jsou zcela nové, které teprve osobnost sama vytváří, případně které byly právě vytvořeny jinými subjekty osobnostmi. Do popředí tu vystupuje tvořivá činnost materiální i duchovní povahy a aktivita osobnosti. Uvedené kategorie hodnocení naznačují, že výběr a volba hodnot, vytváření hodnotových systémů a hierarchií, zaměřenost a hodnotová orientace jsou determinovány tím, zda jde o hodnoty:

11

HUDEČEK, J. Hodnotové orientace v motivační sféře osobnosti. s. 52-53.

22

a) subjektem nepoznané, které existují v reálné či ideální podobě, ale nejsou určitými subjekty osvojeny b) poznané, ale neuznávané a vědomě neosvojované, např. negativní postoje ke společensky preferovaným hodnotám c) uznávané, ale nežádoucí z hlediska individuálního zaměření tužeb, přání, ideálů a cílů uznávané a uvědoměle osvojované, tj. hodnoty žádoucí se silným motivačním akceptem, expresívně či impresivně přitažlivé, realizované aktivní činností, spotřebou nebo užíváním.12 Hodnocení je důležitým aspektem vztahu člověka ke světu. Hodnocení je ve své podstatě vědomé prožívání hodnoty objektů, jejich tříd a vztahů, vyjadřuje jejich význam, zahrnuje cítění, poznávání a snahy. Hodnotou subjektu je to, co má pro něj osobní význam. Vztah k hodnotám tvoří obsah postojů, které se dělí na centrální a okrajové. Centrální jsou např. rodiče, zaměstnání, okrajové jsou např. zahraniční politiky jiného státu. Psychologicky důležitým aspektem je funkce postojů. Centrální postoje utvrzují jedince ve vztazích, upevňují sebevědomí, mohou překonávat nejistotu a úzkost. Postoje, které mají takový osobní význam, jsou odolné vůči změnám. 13

2.3 Hodnotová orientace Hodnotová orientace je více či méně souvislý a stabilní systém hodnot regulující a usměrňující chování jedince, hierarchicky uspořádaný soubor hodnot přijatých jedincem, sociální skupinou nebo společností. Soustava zobecněných postojů, zájmů a tendencí jednat za určitých okolností určitým způsobem. Hodnotová orientace tvoří nejdůležitější součást vnitřní struktury osobnosti, odráží její životní zkušenost, umožňuje rozlišovat podstatné a nepodstatné, významné a nedůležité pro daného člověka. Kvalitativní rozdílnost subjektivních hodnotových orientací závisí na řadě faktorů, na osobnosti a věku jedince, na stupni a formách jeho adaptace vůči sociálnímu okolí, na kulturním prostředí. Hlavním obsahem hodnotové orientace jsou světonázorové, zejména filozofická, politická a morální přesvědčení člověka, jeho 12 13

HUDEČEK, J. Hodnotové orientace v motivační sféře osobnosti. s. 53. NAKONEČNÝ, M. Psychologie osobnosti. s. 118-119.

23

stabilní a hluboká oddanost určitým mravním zásadám. Proto se v každé společnosti stává hodnotová orientace osobnosti předmětem výchovy, zaměřeného působení na jedince. U sestavení vlastní hierarchie hodnot je důležité rozhodování. Rozhodování je pojem charakterizující výběr mezi možnostmi v určité situaci jednání, volbu cílů a prostředků k jejich dosažení. Rozhodování bývá vědomé, prosazuje se v něm hodnotová orientace subjektu rozhodování, může být živelné, tradiční, zvykové, stereotypní, ale také uvědomělé a plánovité.14 Hodnotová orientace je označení, vztahující se v obecné teorii jednání T. Parsonse a E. A. Shilse na normativně-hodnotící (hodnotový) aspekt jednající osoby v určité situaci, který spolupůsobí zároveň s motivační orientací v jednání osobnosti. Vztahuje se na ty aspekty orientace jednajícího, které ho vždy vedou k dodržování určitých norem, směrnic a kritérií výběru, ocitne-li se v situaci, která dovoluje provedení volby. Hodnotová orientace se skládá ze tří forem:15


kognitivní forma, jímž se orientuje jednání se zřetelem kognitivních soudů




oceňující forma, jímž je oceňována míra uspokojení




morální forma podle níž se posuzuje následek určitého jednání Hodnotové orientace představují poměrně stabilní, sociálně podmíněný a

výběrový vztah jedince k soustavě (systému) materiálních a duchovních hodnot, projevujících se konkrétním chováním a jednáním. Hodnotové orientace charakterizují vztah člověka k činnosti, projevují se v různých formách lidské (zvláště sociální) aktivity, v sociální zaměřenosti. Nejčastěji se hodnotová orientovanost osobnosti zkoumá ve spojení s fakty reálného chování člověka individua. Přitom se vysvětlují následující momenty:16 1. Hodnotová orientace charakterizuje zaměřenost a obsah sociální aktivity osobnosti. Souvisí tak s procesem utváření motivace a s motivační sférou osobnosti. 14

Volně dostupné z http://encyklopedie.seznam.cz/heslo/48593-hodnotova-orientace GEIST, B. Sociologický slovník. s. 102. 16 HUDEČEK, J. Hodnotové orientace v motivační sféře osobnosti. s. 57. 15

24

2. Hodnotová orientace se zkoumá jako výsledek sociálního chování a realizace individuálního a společenského hodnotového systému. 3. V hodnotové orientaci se projevují individuální odlišnosti, vyplývající ze specifických zvláštností subjektu (např. věk, pohlaví, sociální příslušnost, úroveň psychické a sociální zralosti, světonázorová zaměřenost aj.). 4. Hodnotová orientace umožňuje pochopit, jak a proč se určité jevy a předměty odrážejí u konkrétního člověka jako hodnoty a systémy, jak se v tomto hodnotovém systému člověk orientuje a jak a kterým směrem hodnoty a hodnotové systémy orientují lidské chování. 5. Hodnotová orientace jako podstatný činitel motivační sféry osobnosti je dialekticky spjata s dalšími motivačními činiteli, především s potřebami, zájmy, životními plány a cíli. Jedním z nejzávažnějších teoretických, ale i praktických problémů stále zůstává vznik a vývoj hodnotových orientací (podobně též hodnotových postojů) u jednotlivce, či skupiny, popřípadě vztahy mezi hodnotovými orientacemi jedinců a společností. Většina autorů se shoduje na tom, že existuje určité množství základních problémů, které lidé všech dob a na všech místech příslušným způsobem řešili.Prostřednictvím mládeže dochází k vývoji hodnotového systému společnosti, mládež je v tomto procesu aktivním subjektem a přebírá jednotlivé hodnoty diferencovaně a tak zpětně přebírá hodnotový systém společnosti. Mládež je však výrazným subjektem i negativních procesů společnosti. Současná společenská deviace má svůj základ také ve skupinách mládeže. Narůstá kriminalita mládeže a snižuje se věk páchání trestných činů a stoupá jejich brutalita. V posledních letech narůstá podíl nezaměstnanosti mladých lidí a vše se odvíjí od jejich postojů k životu a jejich hodnotových systémů. Pohyb hodnotové orientace mládeže má dvojí charakter. Jedná se o vývoj v závislosti na životní fázi a o generační posun hodnot. Posun hodnot podle posunu životní fáze dochází v každé generaci. Pro mladého člověka jsou jiné hodnotové priority než pro zralého dospělého člověka. Některé hodnoty se během zrání mění, jiné ne. 17

17

HUDEČEK, J. Hodnotové orientace v motivační sféře osobnosti. s. 59-64.

25

2.4 Problematika sebepojetí a sebehodnocení osobnosti V pozadí uspokojování sociálních potřeb člověka stojí mimo jiné i jeho povědomí o sobě samém, jeho sebepojetí, sebevědomí i sebehodnocení. V konfrontaci s druhými lidmi se vytváří povědomí o tom, „že jsem“, „kdo jsem“, „jaký jsem“, a ve styku s lidmi toto „já“ roste či klesá. Co si člověk o sobě myslí, jak se sám zná, ovlivňuje podle kognitivních teorií osobnosti významně jeho chování a prožívání, jeho sociální adaptaci a emoční bilanci. Sebepoznání je tedy podstatným faktorem stability osobnosti. Z adekvátního sebepoznání vyplývá zaujetí přiměřeného a relativně stabilního postavení v sociální struktuře, realistický projekt vlastní budoucnosti, rozumná sebevýchova či sebepřevýchova. Naproti tomu nesprávné hodnocení, sebeklam, nestálý obraz sebe sama můžeme považovat za složku sociální maladaptace a duševních poruch. Proto otázka, „jaký jsem“, je důležitá a naléhavá. Odpověď na ni spoluurčuje rozhodnutí v oblasti profesionální orientace, volby životního partnera, definici sebe sama, výchovné možnosti. Sebehodnocení představuje zvláštní stupeň v rozvoji sebepoznání a je důležitým faktorem ve formování osobnosti. Vytvoření kritického vztahu k sobě je jedním ze základních podmínek úspěšné převýchovy a především sebevýchovy. Lidská osobnost není jen pasivním produktem působení vnějších sil. Člověk sám též aktivně působí na utváření i přetváření svých názorů a postojů. Správná výchova není jen taková, která vede vychovávané k tomu, aby se učili správně rozlišovat své kladné a záporné vlastnosti a usilovali sami o rozvíjení kladných a odstraňování záporných vlastností. Správná výchova podněcuje aktivitu člověka, snaží se mu nejen dát určité cíle společensky hodnotné ale aby jich také dosáhl.18 Sebehodnocení je proces, který probíhá na základě vnímání a uvědomování si své vlastní role mezi ostatními členy skupiny v úzké souvislosti s vlastními kvalitami a hodnotami. Výsledkem takového procesu je určitý obraz, který jedinec má o vlastní hodnotě, o vlastních schopnostech a o svém postavení mezi ostatními lidmi – jeho

18

SYŘIŠŤOVÁ, E. a kol. Normalita osobnosti. s. 55-68.

26

vlastní pojetí sebe. Jde o osobní mínění, které jedinec má o své vlastní osobě a které vyjadřuje v postojích k sobě samému. První pojetí sebe, první sebeuvědomování se utváří v rodině, kde samy typy rodičovských postojů vykazují významný vliv na sebeuvědomovací proces. Je známo, že postoje utvářející se v dětství se dlouho udržují, i když mohou být modifikovány pozdějšími zkušenostmi. První etapou v tomto procesu je řada reakcí, které dítě zpracovává jako jisté předjímání či anticipaci počínání matky. Zdánlivě „biologické“ uspokojování potřeb dítěte má od samého začátku i charakter sociálních aktů. Vývoj lidského „Já“ (sebeuvědomění) se děje tedy především v sociální interakci, v níž jedinec je schopen převzít sociální roli druhého, a tím si uvědomuje své sociální postavení. Rodinné prostředí však není a nezůstává jediným činitelem, který má vliv na rozvoj pojetí, které si dítě o sobě vytváří. Další pojetí o sobě se vytváří již v sociálních kontextech mimo rodinu. Jde především o školní prostředí, kde učitelé nebo jiní výchovní pracovníci působí na dítě, jehož sebepojetí má svou určitou, i když ne definitivní podobu. Znají-li výchovní pracovníci ve škole hlavní rysy rodinné výchovy, typy rodičovských postojů i ostatní předškolní zkušenost dítěte, mohou dále pozitivním směrem rozvíjet nebo ovlivnit projevy dítěte, v nichž se odrážejí a vyvíjejí kvality sebepojetí. Obsah a dynamika sebepojetí konkrétní osobnosti závisí na jejich konkrétních mezilidských vztazích a činnostech. Rodiče, sourozenci, později škola, přátelé a kamarádi podmiňují dalekosáhle to, co, kdy a jak bude z různých složek sebepojetí vystupovat do popředí, co bude motivem a zpevňujícím činitelem chování a prožívání. Z předpokládané pozice identifikačního objektu zaujímá člověk postoje nejen k událostem, věcem a osobám kolem sebe, ale i k sobě samému. Dívá se sám na sebe “jakoby“ očima druhé osoby a jejími měřítky hodnotí své chování, kritizuje a chválí své jednání. Jde vlastně o zvnitřnění mechanismů, působení sociálního zrcadlového fenoménu, očekávání a akceptace. Původně to byly druhé osoby, které svým reagováním poskytly dítěti jeho sociální obraz, informovaly ho o jeho hodnotě ve skupině. Díky identifikačním procesům se však dítě stává postupně schopné reagovat samo na sebe.

27

Vlivem svého sociálního prostředí si člověk vytváří obraz o sobě. Tento obraz je závislý na tom, jak jedince vidí osoby z jeho prostředí a jak on sám tento jejich obraz promítá do svého vnitřního světa. Gesta, mimika, slova sociálního prostředí prozrazují, co si o jedinci druzí myslí, jak ho hodnotí. Podle toho, jak jedinec tyto projevy interpretuje i vytváří, podle toho, nakolik s jejich významem souhlasí či nesouhlasí, vytváří se i jeho mínění o sobě, o vlastnostech, kterými se druhým lidem podobá a kterými se od nich liší. Dítě si může velmi brzy vytvořit neadekvátní přepravu o sobě, je-li předmětem obdivu svého okolí, nebo je-li naopak odmítáno (např. označováno jako „darebák“ apod.). Hodnocení sebe je však závislé nejen na tom, jak je, nebo jak si jedinec myslí, že je (přímo či nepřímo) hodnocen jinými. Své vlastní hodnocení a mínění o sobě ze strany jiných lidí srovnává jedinec se standardem, který je respektován jím a jinými, pro něho významnými osobami. Tak se v průběhu vývoje jedince vytváří pojetí o sobě, které se vyznačuje určitou stabilitou a organizovaností. V dospívání se rozvíjí sebeuvědomění, prohlubuje se obraz o sobě samém. Dospívající mnohem více pociťuje nutnost sám sebe z nejrůznějších hledisek hodnotit. Jeho úspěchy závisí na tom, jak je reálně schopen poznávat své schopnosti a vlastnosti a přizpůsobivost svému okolí. V závislosti na uvědomění si svého já se projeví nové motivující tendence, jako je soutěživost, snaha dosáhnout úspěchu, touha po svobodě, osobním vyjádření. Postupně si vytváří primární roli, ve které se cítí nejlépe a která je součástí jeho identity. Jiné motivy vycházejí z touhy dospělosti.19 V otázce sebevědomí Matějček uvádí20, že v době dospívání lze pozorovat u mládeže na jedné straně mnoho sebevědomí a jindy velký nedostatek. Jednou planou sebedůvěrou a jindy upadají do deprese a pocitů méněcennosti. V tomto období života je taková rozkolísanost vlastního sebevědomí příznačná. Je to totiž období, kdy se vědomí vlastní společenské hodnoty, vlastního já teprve dotváří a formuje. Pokud se za jeden s charakteristických znaků zralé osobnosti považuje schopnost dívat se sám na sebe z nadhledu, vystavit se kritice, víme, že v této etapě života jsou jedinci tomuto velmi vzdáleny. Místo shovívavosti se vyznačují spíše nedůtklivostí, místo vyrovnanosti je zde přecitlivělost. Mladí lidé se vnitřně bouří proti všemu a všem, 19 20

HOMOLA, M. Motivace lidského chování. S. 264-274. MATĚJČEK, Z. Rodiče a děti. S. 314-317.

28

co vypadá jako vtírání do jejich intimity a podrážděně reagují na starostlivé pohledy, rady, gesta a poznámky na jejich vzhled, svých rodičů. To vše se dotýká nevyrovnaného sebevědomí a důstojnosti mladých lidí a okolí si neuvědomuje, že například tělesný vzhled má pro ně zvláštní důležitost a tímto chováním, můžeme ovlivnit sestavení jejich žebříčku hodnot. Osobnost je pojem užívaný jak v běžné řeči, tak ve vědě a filozofii, a znamená:21 a) jednotlivého člověka jako osobu, jako subjekt vztahů ke světu a vědomé činnosti, osobnost celek člověka (latinsky persona původně označovalo masku, tj. úlohu, roli, již herec hrál v antickém divadle), v druhém soubor jeho společensky determinovaných psychologických rysů (latinsky personalitas), jeho tvářnost. b) relativně stabilní soustavu společensky významných rysů, jež charakterizují jedince jako člena určité společnosti nebo kolektivu. Nejčastěji se osobnost chápe v užším smyslu: v pedagogice se mluví o osobnosti žáka, v sociologii vědce nebo umělce, v kriminologii o osobnosti pachatele, v psychiatrii o osobnosti neurotika ap. Osobnost tvoří to, co činí z člověka žáka, vědce ap. a je pro tyto charaktery a role typické. Pojem osobnosti je třeba odlišovat od pojmu individuum, jedinec, který označuje člověka jako reprezentanta určitého biologického a společenského celku, a od individuality jako souboru takových rysů a znaků, jimiž se jednotlivec liší od všech ostatních. Odtud pojem jedinečné osobnosti. Tato individualita je jevem různých úrovní: biochemické, neurofyziologické, psychologické a dalších. Osobnost se ovšem objevuje teprve tehdy, kdy vzniká vědomí a sebeuvědomění. Hodnoty a hodnotový systém je součástí energetické stránky osobnosti. Spolu s potřebami, zájmy a postoji vytvářejí motivaci k jednání člověka a určují směr tohoto jednání. Tato část potřeb, která byla charakterizována jako základní, vztažená především k biologickému systému člověka, vytváří základní motivaci působící na člověka v krátkém časovém úseku. Hodnoty představují proti základním potřebám socializovanou a kultivovanou motivaci, proto působí v delším časovém úseku s vazbami na společenské systémy. Hodnoty nepředstavují izolované prvky motivační struktury jedince bez vzájemných vazeb. Každého jedince může charakterizovat 21

Volně dostupné z http://encyklopedie.seznam.cz/heslo/48593-hodnotova-orientace

29

strukturace hodnot a vzájemné souvislosti. Výsledný obraz preferencí tvoří hodnotovou orientaci jedince.22 Nakonečný uvádí,23 že A. H. Maslow razil pojem ,,metapotřeby“ a tím vytvořil teorii metamotivace, což znamená fungování vývojově nižších potřeb z biologicky zakořeněných hodnot života. Systém těchto hodnot vytváří touhu člověka po dokonalosti a osobním růstu. Seberealizující se jedinci jsou motivováni více, mají pocit vlastní ceny a sebeúcty, pocit, že někam patří, podmínkou toho je uspokojení základních potřeb a zdraví. Obsahem metapotřeb jsou životní hodnoty, které jsou spojeny s morálně volními vlastnostmi, duchovní hodnoty jako ideály jsou vpojeny do vlastního já (spravedlnost, pravda, svoboda). Hodnotami jsou zde významné aspekty biologického i kulturního života. Jedinec usiluje o dosažení určitých hodnot a systém jeho motivů je vytvářen hierarchicky uspořádaných hodnot. Hodnota představuje určité pojetí žádoucího a nežádoucího chování k dosažení konkrétních cílů jedince. Vyšší potřeby jako prožívané pohnutky vystupují tehdy, když jsou uspokojeny potřeby nižší.Vývojově nejvyšší potřeba sebeaktualizace vystupuje jen u jedinců, kteří jsou uspokojovány ve svých základních potřebách. V souvislosti s uspokojením základních (jídlo, jistota) a vyšších (seberealizace) potřeb přecházejí vyšší potřeby do trvalých a tím jsou charakteristické zájmy člověka. Zájem je chápán jako činnost, pro kterou je jedinec ochoten vynakládat určité úsilí, peníze, čas. Mnohdy jsou zájmy spojovány se zálibami, které jsou prostředkem uspokojování (sport, zahrádkářství).

2.5 Vliv prostředí Každý jedinec tvoří jednotu s prostředím, v němž žije, projevuje se to ve stavbě a fyziologii těla a zejména se odráží ve specifických rysech chování a vnímání světa. V dospívání dochází k uvolňování vztahů mezi mladými lidmi a jeho rodinou. Je při tom zajímavé, že právě na cestě za samostatností a nezávislostí člověk poznává, že nemůže žít bez vztahu k lidem. Proto jedním ze základních znaků mládeže je potřeba se sdružovat.

22 23

SAK, P. Proměny české mládeže. s. 37-41. NAKONEČNÝ, M. Psychologie osobnosti. s. 126.

30

Pokud bychom dělali výzkum porovnání hierarchie hodnot mládeže a dospělých jistě bychom nalezli několik rozdílů. Jsou to znaky, které jsou spojeny s vývojovým obdobím. Matějček uvádí,24 že dospívání přináší zrání tělesné, psychosexuální, vrcholí vývoj inteligence. Jsou zde i charakteristiky dobové, které vyznačují mladou generaci v určitém období. V neposlední řadě jsou to charakteristiky krátkodobé a víceméně módní, jsou to znaky, které rychle podléhají rychlým změnám, ale tyto znaky vedou k častým mezigeneračním neshodám. Jedna i druhá strana jim přikládá velkou váhu. Starší lidé mají sklon pokládat své normy za objektivní danost a odsuzují všechny rychlé zvraty například módy, životního stylu, technologie. A mládež pokládá své názory, své postoje, záliby za jediné správné, pravdivé a nutné. Generace rodičů je na vrcholu tvořivých sil, mnoho vytvořila a váží si práce a hodnot, které prací vznikají. Mládeži je však větší hodnotou to, co teprve má být vytvořeno a k čemu je třeba něco starého zbourat. Mladí lidé nemohou dobře cítit vděčnost co generace rodičů vytvořila, jednak proto, že nepoznali podmínky ve kterých jejich hodnoty vznikly, a jednak proto, že každé zdůrazňování vděčnosti v nich budí odpor. Vděčnost k rodičům a jejich generaci se dostaví o velmi později.

2.5.1 Vliv rodiny Vymezení pojmu rodina bylo ve společenských vědách věnováno mnoho pozornosti, lze se setkat s mnoha definicemi. Obecně je rodina charakterizována z hlediska postavení ve společnosti, z hlediska vazeb, sociálních funkcí a základních sociálních procesů, které v nich probíhají. Rodina je spojena manželskými, příbuzenskými nebo obdobnými vztahy. Rodina je v každém stadiu vývoje široce a hluboce formujícím sociálním prostředím. V dospívání dochází zvláště k zúročení dlouhodobých „vkladů“, které představuje celková atmosféra rodiny, úroveň vztahů, sociálních postojů, její aspirace, podnikavost či kultivovanost. Dospívání však vyžaduje nové vztahy, jinak dochází k neustálým konfliktům s nezávislými a samostatnými dospívajícími. Pociťují jak potřebu povzbuzení a citového zázemí chápajících opor, tak i soukromí - spočívajícího nejen ve

24

MATĚJČEK, Z. Rodiče a děti. 321-328.

31

vymezení vlastního teritoria, ale i respektu potřeby izolace. Neudrží-li si rodič dobrý emocionální kontakt a důvěru dospívajícího, pak si bude intenzivně vyhledávat kontakty mimo rodinu.25 Rodina zprostředkovává člověku vliv kultury, do níž se jako dítě rodí. Jednou z jejich funkcí je uvést ho do života v rámci kulturního prostředí, naučit ho orientaci ve světě symbolů, předmětů denní potřeby, ve světě společenských zvyklostí a hodnot, naučit ho kulturním návykům slušného chování. Tento proces seznamování se jedince s okolím, se nazývá socializace. Sociální zkušenosti dítěte vytvářejí psychický základ, jejímž zdrojem je dostatek či nedostatek pozitivních citových vztahů projevovaných dítěti rodiči a s tím souvisejí i strategie výchovy. Výchova dítěte rodiči je určována kombinací projevované lásky a nelásky, míra kontroly dítěte spojená s užíváním trestů. Rodinná výchova zprostředkovává dítěti seznámení s kulturními vzorci, což znamená normy chování, zvyklosti, módy, mravy, zákony a tabu.26 Vzájemné vztahy mládeže a dospělých jsou jedním z nejdůležitějších problémů dospívání, které mají jak sociální tak psychologický aspekt. Rozdíly mezi generacemi (návyk na určitý styl chování, hudbu, tanec, apod. osvojený v letech vlastní dospívání) se v tomto směru prohlubují věkovými rozdíly, protože mladistvá touha po novinkách kontrastuje s orientací na stálost, která přísluší věku dospělých. Život rodičů se mladým jeví prázdný, zmařený, jejich zájmy nudné a starosti malicherné, jejich životní kompromisy ubohé, morální názory beznadějně zastaralé, inteligence pochybná, vztahy neupřímné, jejich společnost nemožná. Než být za pětadvacet let jako oni – to raději nežít! Jsou samozřejmě také adolescenti hodní, chlapci a dívky, kteří zůstávají k rodičům dětsky přimknuti a historický program dospívajícího odpoutání budou dohánět – pokud vůbec – až někdy po letech. Jiní považují za nemožné se s rodiči utkat, protože by to znamenalo ublížit jim, nebo si říkají, že jim to ani nestojí za to. Kritika se také může projevit jen jednáním, které docela jasně vyjádří odpor proti tomu, co rodiče považují za důležité. Z dospělé perspektivy v tom často vidíme jen lenost, nedostatek pevné vůle, hloupost, nešťastný sklon podléhat vlivu špatných kamarádů nebo nějaký jiný defekt. 25 26

MATĚJČEK, Z. Rodiče a děti. S. 299-311. NAKONEČNÝ, M. Psychologie osobnosti. s. 25-28.

32

Kraus popisuje27 rodinu tvořenou párem rodičů a dětí, tato rodina bývá nazývána sociology jako nukleární. Pokud se do rodiny zahrnují blízcí příbuzní (prarodiče, teta, strýc, a ostatní příbuzní) jde o rodinu rozšířenou. Rozlišení rodiny v názvech, kde jedinec vyrůstá jako dítě a kterou sám zakládá je rodina orientační a prokreační. Dále lze rodinu členit na úplnou a neúplnou. Z hlediska socializačního procesu je důležité do jaké míry se umí rodina vypořádat s funkcemi, které má plnit. Jde o rodinu funkční (plní všechny funkce rodiny), nefunkční (zde dochází k občasným poruchám plnění jedné nebo více funkcí, ale závažně nenarušují život rodiny) a poslední je dysfunkční (dochází k vážným poruchám, vnitřnímu rozkladu rodiny, je narušován socializační vývoj dítěte). Základními funkcemi rodiny rozumíme – biologicko-reprodukční funkce (plození potomků), sociálně-ekonomická funkce (hmotné zajištění členů rodiny), socializačně- výchovná funkce (učí děti zařazovat se do dané společnosti a kultury), ochranná funkce, emocionální funkce (zajišťuje citové zázemí pro své členy). V současné době rodina doznala několik změn: a) některé funkce rodiny převzaly jiné sociální instituce b) legalizace partnerského soužití není nutností, zvyšuje se podíl soužití bez uzavření manželství c) dochází k nárůstu rozvodovosti d) mění se struktura rodiny- klesá počet dětí, omezuje se vícegenerační soužití e) je více plánovaného rodičovství f) prodlužuje se délka života, tudíž déle trvá rodina po odchodu dětí g) rodiči se stávají osoby ve vyšším věku, po určité době soužití h) zvyšují se nároky na pracovní proces a tudíž se snižuje čas strávený s dětmi Tyto aspekty mají vliv na přejímání hodnot a zkušeností rodičů. V našem šetření zkoumaného vzorku se dotkneme i rozdílu sestavení jednotlivých hodnot z úplné a neúplné rodiny. Rodiče ve fungujících rodinách kladou větší důraz na tradiční hodnoty, jako je věrnost a trvalý citový vztah, porozumění mezi partnery, uznání a tolerance. Menší 27

KRAUS, B, POLÁČKOVÁ, V., et al. Člověk, prostředí, výchova. s. 78-85.

33

důraz kladou na dostatek peněz a dobré hmotné zajištění. V rozvedených rodinách trpí nejvíce děti, jsou vystaveny dlouhotrvajícímu stresu, jsou frustrováni pokud se mají vyjádřit, koho z rodičů si více váží. Nové situace jako je stěhování, změna blízkého okolí, nový partner v rodině, nevlastní sourozenci. Všechny tyto faktory můžou mýt vliv na postoji k okolnímu světu a sestavení si vlastních hodnot. Rodina se stala velmi křehkou institucí. Dětí vyrůstajících v neúplných rodinách přibývá (ve většině případech se o děti stará pouze matka). Rodina je společenskou institucí a její podobu ovlivňují hodnoty dané společnosti.

2.5.2 Vliv vrstevníků Vrstevnická skupina slouží jako opora v procesu vytváření individuální identity. Skupinová identita mu napomáhá překonat nejistotu v procesu osamostatňování. Vazba se skupinou snižuje individuální zodpovědnost a zvyšuje pocit sebevědomí a sebejistoty.28 Vrstevníci představují na počátku dospívání také nezastupitelný faktor vývoje. Skupiny vrstevníků nemají předem určené role, všichni jsou zpočátku v rovnoprávném postavení a záleží jen na nich jaké získají hodnocení druhých a jakou si vydobudou pozici ve skupinové hierarchii. Ve skupině do které dospívající patří se učí toleranci i kritice, sebeprosazování, ale i kompromisům, jsou tam bezprostředně zažívány důsledky souhlasu i nesouhlasu atp. Vůči námitkám rodičů jen namítají: „Dělají to všichni. Jak bych vypadal před kluky.“ atp. U vrstevníků dospívající upřednostňují nejčastěji kromě vzhledu zvláště iniciativu, humor. U dospělých přijímají pozitivně přímočarost, otevřenost, férovost a spíše snesou afekty - než přetvářku, nadřazování se, přehlížení a výrazové stereotypy. Postupně ale dospívají k větší empatii, rozdílnosti a přiměřenosti kriterií při hodnocení kompetentnosti druhých. Mládež je sociálně demografická skupina charakterizovaná určitými společnými znaky biologickými, psychickými, sociálními a ekonomickými. Z těchto hledisek je pak charakterizovaná jako skupina, která si vytváří životní orientaci. Její příslušníci si teprve 28

VÁGNEROVÁ, M. Vývojová psychologie I. Dětství a dospívání. s. 371.

34

hledají místo v profesní struktuře společnosti. Postupně dotvářejí svůj hodnotový systém, získávají zkušenosti. Mají své specifické potřeby a zájmy. Člen skupiny je součástí její struktury. Má ve skupině určitou roli. Musí dodržovat normy a zvyklosti existující ve skupině. Každá skupina má svůj vzor jednání. Skupina může podporovat nebo brzdit psychický vývoj svých členů. Např. parta, kde rozhoduje tělesná síla, opovrhuje intelektuálními zájmy svých členů. V každé skupině jsou jedinci, kteří využívají skupiny pro uspokojování vlastních zájmů. Mechanismy působení vrstevníků na jedince, jde nejen o živelné působení, ale i výchovné. Zejména v době dospívání je nesmírně vlivná, jde o nejsilnější působící faktor, kdy člověk rád přijímá až obrovské požadavky na konformitu členů. Je to v etapě, kdy hodnota autority dospělých se bortí a hodnoty skupiny vrstevníků je nahrazují. Jde buď o programové působení (prosazování norem skupiny, působení na jednání a chování členů skupiny) nebo situační působení (volné působení na jedince). Záleží na tom do jaké skupiny vrstevníků se jedinec zařadí – do vrstevníků sportovců, intelektuálů, uživatele drog apod. Podle toho se bude do jisté míry řídit i žebříček hodnot.

2.5.3 Vliv partnerských vztahů V době dospívání jde o většinou nezralé vztahy, spíše se jedná o fyzickou přitažlivost druhého pohlaví a o hledání vlastní identity. Matějček uvádí,29 že v přátelství v době zrání záleží více na tom, zda mají jeden druhému co říci, zda si rozumějí. To předpokládá určitou blízkost zájmů a schopnost určité otevřenosti. Jeden i druhý musí být schopen dávat i dostávat. Je pravděpodobné, že děti, které vyrostly bez lásky, v dětském domově, v konfliktním rodinném prostředí, velmi těžko k této otevřenosti dospějí a že v době, kdy by se měly zamilovávat a získávat trvalé přátelství, nápadně selhávají pro svou neschopnost citové odezvy. Přátelství je také prostředí pro vyšší společenské city. Určují jakým přínosem jsou pro své okolí, co jim dává, jakou odpovědnost je schopen převzít, jak je schopen se angažovat, kde a jak přiložit ruku k dílu a jakou oporou být pro druhé. V přátelských 29

MATĚJČEK, Z. Rodiče a děti. s. 306-314.

35

vztazích se utužují city jako je soucit, smysl pro spravedlnost, solidarita, humor, radost z radosti druhých, hrdost na úspěch a podobně. Přátelství, která se navazují v době dospívání ve většině případech setrvají po celý život. Jde o přátelství vzniklé na středních, učňovských a sportovních školách, zájmových či uměleckých kroužcích, dílnách, pracovních kolektivech, kde je společným znakem prostředí společný cíl snažení. Neplatí to tolik u tak zvaných kroužcích pivních, kavárenských, diskotékových, kde je sdružujícím činitelem společné přijímání a nikoliv tvoření. Cílem není dílo, ale osobní snadné uspokojení. I když se jedinci s těchto skupin ujišťují o velkém přátelství, tak většinou jde o povrchní vztahy a zapomnění je velmi rychlé.30 Důležité bývá z jakých rodin oba partneři pocházejí, jaký režim vládne v manželství jejich rodičů. Je důležité, jaké jsou vztahy mezi rodiči, kdo má převahu při rozhodování, na jaké bydlení jsou zvyklí, na jaké hygienické poměry a hospodaření. Když oba partneři pocházejí s podobných rodin, snadno si budou rozumět, pokud on má dominantního otce a ona matku nebude to jednoduché, také pokud je hospodaření rozdílné nebudou mýt vzájemně pro sebe pochopení a je zde znát jaký žebříček hodnot si přináší z rodiny.

2.5.4 Rozpor mezi hodnotami rodiny a vnější společností Rozpor mezi charakterem citových vztahů v rodině a v širší společnosti je příčinou konfliktů během dospívání. Dospívající není tak jednoznačně vázán na normy a hodnoty svých rodičů a stále častěji je kriticky posuzuje. Přesto je na svých rodičích v mnoha ohledech závislý. V diskuzích se svými kamarády srovnává, vzdoruje. Rodiče by měli mít v této době dost trpělivosti a tolerance pro citové výkyvy dítěte a podporovat jeho aktivity.31 Čírtková uvádí:32Problematiku procesu zrání a učení lze formulovat také jako otázku dědičnosti a prostředí. Vymezení míry vlivu těchto dvou komplexů a výslednou

30

MATĚJČEK, Z. Rodiče a děti. s. 306-314. LANGMEIER, J, KREJČÍŘOVÁ, D. Vývojová psychologie 2. s. 165. 32 ČÍRTKOVÁ, L. Policejní psychologie. s. 67. 31

36

podobu osobnosti má závažné praktické důsledky, neboť to, co je dědičné, je hůře měnitelné než to, co je produktem vlivů prostředí. Dospívání, jiným slovem adolescence, je nesporně nejen důležitým, ale také subjektivně velmi zajímavým obdobím života. Někteří lidé mají dojem, že právě tehdy začínají žít „naplno“ či „doopravdy“. Vynořuje se zde nová kvalita sebeuvědomování – mladý člověk si zřetelně uvědomuje, jak intenzivně prožívá, jak myslí a jak komunikuje s druhými lidmi. Co se týká termínu adolescence, tak ten je odvozen z latinského slovesa adolescere (dorůstat, dospívat, mohutnět). Poprvé byl tento termín použit již v 15. století. V psychologii se běžně používá termín dospívání, dospívající, v lékařství se běžně používá termínu dorost a charakteristický pro sociologii a pedagogiku je termín mládež. Jde o dozrávání inteligence, citové stabilizace a konečné strukturace hodnot. Adolescence je bezesporu obdobím, které klade velké nároky jak na nejbližší okolí adolescenta, tak i na něj samotného. Ne nadarmo bylo prvními psychology, kteří se na počátku minulého století touto specifickou životní etapou cíleně zabývali, charakterizováno jako období bouří a krizí.Je to období změn, rozporuplného prožívání, zjitřeného sebepozorování, období, kdy se dětské jistoty začínají relativizovat, ale dospělé hodnoty ještě nejsou upevněny.33 Častá věta mládeže je: Nemám čas! Adolescent je na tom s časem skutečně špatně. Především ho musí spoustu prozahálet, ve dvou nebo v malé skupince, cestou ze školy nebo na plovárně, často u telefonu. Adolescent není zvlášť společenský, potřebuje i hodně samoty, ale tyto rozhovory jsou nutné. Řeší se při nich otázky smyslu života, získávají se zkušenosti všeho druhu, nacvičuje se konverzace jako umění mluvit i poslouchat, brát partnera vážně i dělat si z něj inteligentní legraci. Dá se říci, že adolescence je zvláštní životní období mezi dětstvím a dospělostí: 1.

přijmout vlastní tělo, fyzické změny včetně pohlavní zralosti a pohlavní role

2.

být schopen vytvářet si a udržovat vztahy s vrstevníky obojího pohlaví

3.

získání zkušeností v erotickém vztahu, příprava pro partnerský a rodinný život

33

Volně dostupné z www.babyonline.cz/vyvoj-ditete/dospivani-…

37

4.

získání kompetence pro sociální zodpovědné chování

5.

mít představu o důležitých osobních cílech a stylu života

6.

jasnění hierarchie osobních hodnot

7.

někdy se tvrdí, že adolescenta čeká ještě jeden úkol, a to pochopení, že není středem světa, což znamená, že není středem pozornosti všech lidí, které má kolem sebe, dospívající mívá totiž dojem, že všichni v jeho okolí stále pozorují jeho zevnějšek, všímají si jeho chování, sledují jeho výkony. S tím souvisí i bezděčné přesvědčení o vlastní výjimečnosti. V literatuře se setkáme i s názorem, že toto iracionální přesvědčení je příčinou častého nežádoucího otěhotnění u dívek, a to i u těch které jsou dokonale poučeny o antikoncepci: dívka si prostě nepřipouští, že by se něco takového mohlo stát zrovna jí.

2.6 Motivační problematika Problematika motivace v psychologii je značně rozsáhlá a doposud ne uzavřená. Slovo motivace je odvozeno z latinského slovesa movere (hýbati, pohybovati). Je obecným označením pro všechny podněty které vedou k chování. Motivace je tedy označením pohnutek, které vedou k chování.34 Motivace chování člověka může vycházet jak převážně z vnitřní pohnutky, potřeby člověka, tak převážně z vnějšího popudu, tzv. incentivy. Člověk, který jí, může jíst proto, že měl hlad – neměl uspokojenou potřebu potravy – nebo proto, že viděl chutné jídlo – incentitu schopnou vzbudit jeho potřebu potravy. Potřeby a incentity jsou základními zdroji lidské motivace. Člověk jedná na základě vnitřních podnětů, situace a obecnějších zákonitostí. Motivem se může stát i dovednost nebo společenská hodnota. Pro každého jedince je charakteristický určitý relativně stálý soubor motivů, který se obvykle označuje jako motivační systém osobnosti. Je uspořádán hierarchicky, jednotlivé motivy v něm nemají stejnou váhu, některé z nich vystupují více do popředí, záleží na jejich vztahu k centru osobnosti. Motivační systém se vytváří během života jedince a není zcela konzistentní.35

34 35

HOMOLA, M. Motivace lidského chování. s. 10-11. HRABAL, V., MAN, F., PAVELKOVÁ, I. Psychologické otázky motivace ve škole. s. 17.

38

Motivy lze dělit na:


primární motivy – hlad, žízeň, sexus, motiv péče, teplota, vyhnutí bolesti




emocionální motivy – bezpečí, agrese




sekundární motivy – jsou společné všem lidem – sociální kontakt, výkon, prestiž, vlastnictví Projevy lidských motivů se liší od kultury ke kultuře, v rámci téže kultury se

mění od jedince k jedinci. Stejné motivy se mohou projevovat různými způsoby chování.36 Potřeby jsou obvykle považovány za dispoziční motivační činitele, a to jak potřeby vrozené, tak i potřeby získané během života jedince. Projevují se pocitem vnitřního nedostatku nebo přebytku. Zvláštní skupinu tvoří potřeby funkční, které jsou vzbuzeny při dlouhé nečinnosti některé z funkcí organismu. Potřeby jsou dynamickým činitelem lidského chování. Potřeby člověka neexistují izolovaně. Jsou součástí celé jeho osobnostní sféry potřeb, ve které existují ve složitých vzájemných vztazích. Tato sféra je uspořádána hierarchicky, přičemž hierarchie potřeb konkrétního jedince se utváří v dialektickém vztahu obecných zákonitostí a individuálních zvláštností. Vývojovým základem osobnostní sféry potřeb člověka jsou potřeby fyziologické, které má člověk společné s ostatními živočichy. Patří mezi ně potřeby potravy, tepla, potřeby sexuální, potřeba vyhýbat se bolesti, potřeba aktivity aj. Fyziologické potřeby bývají označovány za primární. Dále jsou to potřeby sekundární, někdy uváděné jako psychické. Jsou charakteristické pro člověka a jejich rozvoj je podmíněn především faktory společenskými a nejširším slova smyslu, nemají cyklický charakter, podléhají vlivům učení a jsou společensky podmíněné.37 Mezi tyto potřeby Čírtková uvádí38 potřebu bezpečí, potřebu činnosti, potřebu sociálního uznání, potřebu vysokého výkonu, potřebu seberealizace a potřebu poznávání.

36

NAKONEČNÝ, M. Psychologie osobnosti. s. 131. HRABAL, V., MAN, F., PAVELKOVÁ, I. Psychologické otázky motivace ve škole. s. 17. 38 ČÍRTKOVÁ, L. Policejní psychologie. s. 121. 37

39

Téměř u každého jedince nacházíme tyto potřeby, pouze se liší v jejich intenzitě a struktuře. Rozdíly se týkají postavení potřeb v hierarchii jedince a způsobů, jakými jsou potřeby uspokojovány. Z principu hierarchického uspořádání potřeb existuje několik výjimek:


někteří jedinci jsou vrozeně tvořiví




u některých jedinců může být trvale snížena aspirace na vyšší cíle v důsledku masivní deprivace základních potřeb v minulosti




někteří jedinci mají vysokou toleranci k frustraci fyziologických potřeb a jestliže byly základní potřeby dlouhodobě uspokojovány, mohou ztratit svůj význam




potřeba úcty může být silnější než potřeba lásky39

Hierarchie hodnot - je uspořádaný systém hodnot podle důležitosti, určuje přehledně postoje, životní styl a morálku jedince Hierarchie potřeb - uspořádání potřeb dle důležitosti uspokojení40 Incentivy jsou vnější podněty, jevy, události, které mají schopnost vzbudit a většinou uspokojit potřeby člověka. Můžeme rozlišit incentivy pozitivní a negativní. Pozitivní jsou ty incentity, které vyvolávají chování směřující k nim (potrava), negativní vyvolávají chování směrem od sebe (hrozba). Je-li potřeba vzbuzena, vzniká motiv – důvod, důvod pro který člověk začíná jednat určitým způsobem. Motivy se vytvářejí ve vzájemné interakci potřeb a incentiv a jsou již v těsném vztahu k chování člověk.41

2.7 Sociální zrání Proces sociálního zrání znamená přeměnu jedince z pozice převážně objektu společenské péče ve společenský subjekt. Tento proces je provázen proměnami sociální pozice a souboru zastávaných rolí.

39

NAKONEČNÝ, M. Psychologie osobnosti. s. 130-134. HARTL, P., HARTLOVÁ, H. Psychologický slovník. s. 187-188. 41 HRABAL, V., MAN, F., PAVELKOVÁ, I. Psychologické otázky motivace ve škole. s. 17. 40

40

Sociální zrání je proces vývojových změn jedince, který probíhá pod tlakem měnící se sociální pozice a rolí. Probíhá ve dvou rovinách, v oblasti vědomí a v osvojování si sociální kompetence. Důsledkem těchto změn jsou proměny sociálního chování a životního stylu. Sociální zrání napomáhá utváření základních motivačních struktur, hodnotové orientace a životních cílů.V procesu sociálního zrání jedinec individuálně, specificky svým způsobem vybírá ze svého sociálního pole hodnoty, ideje, vzorce chování, sociální normy a sociální postoje, ze kterých tvořivě utváří systém platný pro své myšlení a chování. Jedinec v procesu svého zrání nevytváří systém hodnot zcela nově. V historii civilizace a konkrétní společnosti vytvořil základ hodnotového systému jako zobecněná zkušenost s vlastní dynamikou, která umožňuje vytvoření základního hodnotového systému. K utvoření hodnotového systému společnosti dochází na základě změněných společenských podmínek, a to jak materiálních, tak i duchovních. Pozitivní posun výrobních sil znamená snazší uspokojení základních lidských potřeb. Jedinec přijímá v závislosti na svém sociálním poli a individuální osobnosti do svého hodnotového systému jen část společenských hodnot. Také celková hodnotová orientace se od jedince k jedinci liší. Tato individuální vytváření nejsou nahodilá, odpovídají stavu společnosti a trendům jejího vývoje. Vztah mezi hodnotovým systémem jedince a společností umožňuje jak jedincovu socializaci, tak zachování jeho jedinečnosti a autentičnosti. Vytváření hodnotového systému není jen přenos hodnotového dědictví společnosti, ale jedinec svůj hodnotový systém vytváří i na základě svých zkušeností.42 Působení společnosti má dvě stránky – intencionální a funkcionální. V intencionálním působení jde o cílené přenášení hodnot na jedince působením rodiny, školy, volný čas.

42

SAK, P. Proměny české mládeže. s. 35-41.

41

Nezáměrný a necílený přenos hodnot je funkcionální (rovné) působení, které má často silnější vliv na stavbu hodnotového systému než záměrné výchovné působení. To je dáno tím, že jedinec nechce být vychováván, ale chce mít pocit svobody. Znamená to, že na utváření hodnotového systému jedince působí i hodnoty, které jsou za jednáním dospělých, když dospělý se nesnaží o tento vliv. Hodnotový systém jedince je odrazem jeho hodnotového pole. V procesu zrání na jedince působí všechny hodnotové systémy a se všemi se musí vyrovnat. V tom je jedinečnost, svoboda a odpovědnost jedince.43 V období 15 – 18 let má pro jedince mimořádný význam parta vrstevníků. V této době se parta může stát dominantním prvkem pro jeho hodnotový systém. V tomto období zvýšené citlivosti může nezralý jedinec přebírat hodnoty party nezralých jedinců a pak může docházet k radikální změně v chování a v jeho postojích. Při rozhodování a jednání nejsou hodnoty a hodnotová orientace jediným faktorem ovlivňujícím jedince. Jedinec se nerozhoduje pouze ze svobodné vůle, ale je vystaven i společenskému tlaku a společenské situaci, kdy působí jednotlivé normy a zákony. Zatímco některý jedinec se rozhoduje především na základě svého hodnotového systému, jiný se ve stejné situaci nechá ovlivnit médii, módou, sociálním tlakem vrstevníků, kamarádů.44 Dospívající má tytéž potřeby jako dospělí, ale některé jsou více zdůrazněny. Jeto například potřeba určitého statutu – dospívající si přeje být důležitý, mít postavení ve své skupině. Ukazatel pro většinu dospívajících je to, jak jsou hodnoceny svými vrstevníky, jsou velmi citliví na to, že nemohou sami řídit a zařizovat své osobní potřeby. Dospívající se velmi soustředí na svůj vzhled a tak se stává další jejich potřebou snaha po konformitě se skupinou do které patří. Vnímání toho, jak vypadají, je silným motivačním činitelem. Ve skupině vrstevníků jsou oblíbení jedinci, u nichž se projevují charakteristické rysy jako: mají rádi druhé, jsou aktivní v různých činnostech, jsou iniciativní, optimističtí, mají smysl pro humor. Inteligence, nejde-li o extrémnější hodnoty, nijak výrazně oblíbenost neovlivňuje. Jedinci, kteří nejsou ve skupině oblíbeni, ustupují do ústraní, jsou nejistí, náladoví, soustředí se na své potřeby. Hierarchie potřeb těchto jedinců oblíbených a neoblíbených bude zajisté rozdílná. 43 44

SAK, P. Proměny české mládeže. s. 39. SAK, P. Proměny české mládeže. s. 40.

42

Má-li jedinec prožívat plné uspokojení ze svého okolí, musí znát své motivy a vědět, jaké motivy získává na základě svého fyziologického vývoje a sociálního učení. Přesný obraz o sobě a správná interpretace okolí, v němž své motivy uspokojujeme, závisí na činnosti já jako systému. Schopnost uspokojovat své potřeby záleží na našem poznání vnějšího i vnitřního světa. Já určuje co je správné a co špatné, je základem naší schopnosti předvídání. Jestliže bychom nedovedli odstraňovat konflikty mezi svými motivy, nebyli bychom schopni volby, to znamená výběru jedné potřeby a zamítnutí ostatních potřeb.45 Bandurův triadický model autonomního seberozvoje v procesu sociálního zrání46 Člověk jako celistvá bio-sociální bytost

Č

CH

P

chování(zahrnující osobní předvídání a zvažování)

prostředí (které si vybírá a vytváří

Podstatou tohoto modelu je průběžné ovlivňování všech tří faktorů, v určitých časových momentech vystupuje vždy jeden z faktorů do popředí. Bandurova teorie věnuje pozornost mechanismům motivačních a autoregulačním. Ve vzájemném ovlivňování všech tří faktorů zůstává člověk jako celek. Bandura zdůrazňuje plastičnost povahy člověka., v níž se prolínají vrozené elementy s naučenými vzorci. Většina vzorců lidského chování je utvářena individuální zkušeností a uchovávána v nervových kódech. Chování je ovlivňováno osobním předvídáním a zvažováním dalších životních etap, prostředí si člověk vlivem osobních preferencí a vlastním chováním vybírá a vytváří.

45 46

HOMOLA, M. Motivace lidského chování. s. 257-262. ČERNÍKOVÁ,V., MAKARIUSOVÁ, V., SEDLÁČEK, V. Sociální ochrana. s. 34.

43

3 Praktická část Námi zkoumaný vzorek pochází z lokálního městského prostředí. Jde o skupinu mladých lidí žijících na ohraničeném teritoriu, uznávající společné tradice, symboly, hodnoty, užívají stejných institucí a služeb, žijící v jistém pocitu sounáležitosti. Pro naše šetření jsme si vybrali studenty střední průmyslové školy ve věku 17 let, v počtu 40 respondentů, vyhodnotitelný vzorek je 38 dotazníků.

3.1 Cíl praktické části Cílem praktické části je zmapování a zhodnocení hodnotové orientace mládeže na střední průmyslové škole a zda hodnotová orientace souvisí s rodinou a prostředím ve kterém jedinec vyrůstá zda je z úplné rodiny nebo z neúplné rodiny. Cílem práce je podat na základě získaných empirických dat charakteristiku mládeže. Cíl výzkumu lze charakterizovat: 1. společenskou aktuálností problematiky 2. nutností poznání hodnotové orientace dnešní mládeže

3.1.1 Stanovení předpokladů Mezi obecnou veřejností panuje většinou názor, že dnešní mladí lidé si ničeho neumí vážit, vše dostanou zadarmo, všeho mají dostatek a neumí se radovat z maličkostí. Vzhledem k těmto názorům bylo výzkumné šetření zaměřeno na zjištění jaké mladí lidé preferují hodnoty ve svém životě a jestli, má na volbě hodnot vliv a jaké má rodinné zázemí. 1. předpoklad - předpokládám, že dnešní mládež preferuje hodnoty hmotného charakteru 2. předpoklad – předpokládám, že na posledním místě hodnotového žebříčku se objeví hodnoty morálního charakteru.

44

3.2 Použité metody Hlavním cílem práce bylo zjistit u studujících průmyslové školy jejich hodnotový systém, jakým vývojem procházejí hodnoty a jejich změny v závislosti na prostředí. Pro tento soubor byly vybrány metody: 1. Metody vlastního experimentu a) osobní anamnéza formou dotazníku b) vlastní modifikace dotazníku hodnotového systému 2. Metody doplňkové a) řízený rozhovor se studenty Ad 1a) osobní anamnéza formou dotazníku Dotazník je vlastně způsob psaného řízeného rozhovoru. Na dotazy, které jsou na rozdíl od rozhovoru psané, se vyžadují písemné odpovědi. Dotazník byl méně časově náročný než rozhovor. Při sestavování dotazníků bylo třeba promyslet a přesně určit hlavní cíl dotazníkového průzkumu, logicky a stylisticky správně připravit konkrétní otázky a před definitivní aplikací dotazníku jsme provedli zkoušku na menším počtu zkoumaných osob, která nám pomohla provést poslední úpravy dotazníku (bylo využito členů rodiny). Dotazník byl anonymní. Tím jsme zvýšili počet upřímnosti odpovědí. Byl předložen nestandardizovaný dotazník, který obsahoval celkem 17 otázek. Při poskytnutí dotazníku a hromadném průzkumu jsme počítali s tím, že se nám všechny dotazníky nevrátí nebo některý z nich nebudeme moci vyhodnotit pro nesprávné označení odpovědí. Dotazník nám umožnil zkoumat větší počet osob současně, takže v krátké době bylo možno získat větší množství dat. V anamnéze byla zjišťována objektivní i subjektivní data, zaměřena na tyto okruhy: 1. Nukleární rodina: úplná či neúplná rodina, počet sourozenců, jejich vzájemné vztahy, výchovné a emocionální klima v rodině, ekonomické poměry v rodině.

45

2. Školní a profesní vývoj: prospěch ve škole, mimoškolní aktivity, využití volného času 3. Vývoj sociálních vztahů: vztahy současné – kamarádi, vztahy nadřazenosti a podřazenosti – k autoritám, pomoc druhému. 4. Vývoj užívání některých návykových látek: nikotinismus, drogy. Ad 1b) vlastní modifikace dotazníku hodnotového systému Vyšetřované osobě bylo předloženo 25 pojmů. Instrukce zněla: „Z uvedených 25 různých pojmů vyberte podle vlastního uvážení a hodnocení 10 pojmů, které jsou pro vás nejcennější hodnotou. Do záznamového archu vypište pořadí číselného označení pojmů podle významnosti od 1 do 10 tak, že k číslu 1 v záznamovém archu přiřadíte číselné označení pojmu, který má pro vás tu nejvýznamnější hodnotu, k číslu 2 méně významnou hodnotu atd., a k číslu 10 nejméně významnou hodnotu v pořadí vybraných pojmů.“ Pro celkové vyhodnocení hierarchie hodnot různých výběrů se vybrané hodnoty nebodovaly podle pořadí, které uvedli studenti, ale naopak, od 10 k 1, kde deset bodů získala hodnota označená studentem jako nejdůležitější. Součtem všech bodů jednotlivých hodnot jsme získali hierarchii hodnot. Pro praktickou činnost při posuzování hodnotové orientace jedince se použili následujících rozdělení 25 hodnot do 5 skupin: 1. Hodnoty morálního charakteru 2. Hodnoty sociálního charakteru 3. Hodnoty možnosti sebeuplatnění 4. Hodnoty konzumního charakteru 5. Ostatní Každá z těchto skupin obsahuje 5 hodnot. Deset vybraných hodnot, které jsme rozdělili do uvedených skupin, a dle největší frekvence určitého druhu hodnot jsme určili celkovou hodnotovou orientaci zkoumaných souborů. Vzhledem k tomu, že umístění hodnot do pořadí nemusí být tak jasné jako samotný faktický výběr určité skupiny hodnot, bylo použito v této práci i frekvence hodnot v jednotlivých skupinách.

46

Rozdělení hodnot do skupin A: Hodnoty morálního charakteru: 1. Poctivost 2. Užitečnost pro společnost 3. Spravedlnost 4. Obětavost 5. Upřímnost B: Hodnoty sociálního charakteru: 1. Láska k rodičům 2. Dobré mezilidské vztahy 3. Láska k ženě 4. Děti 5. Přátelství C: Hodnoty možností sebeuplatnění: 1. Umění 2. Studium, sebevzdělávání 3. Vlastní práce 4. Záliba, koníček, hobby 5. Sport D: Hodnoty hmotného charakteru: 1. Klid a spokojenost 2. Elegantní oblečení 3. Peníze 4. Auto 5. Hezký byt a pěkné zařízení E: Ostatní: 1. Sex 2. Zdraví 3. Svoboda 4. Pocit jistoty a bezpečí 5. Úspěch, sláva, popularita

47

Pro odlišení ve vyhodnocení jsme pro první skupinu tvořenou respondenty z úplné rodiny použili označení A, B, C, D, E a pro druhou skupinou tvořenou respondenty z neúplné rodiny označení A1, B1,C1, D1, E1. Ad 2a) Řízený rozhovor se studenty Metodou rozhovoru byly zjišťovány důležité skutečnosti o vybraných jedincích. Z hlediska cíle byl použit rozhovor anamnestický. S každým studentem byl veden přímý řízený rozhovor. Některá data uvedená v dotazníku bylo nutno si ověřit nebo doplnit rozhovorem. V úvodní části rozhovoru se vždy objevily otázky týkající se navození spolupráce, zda jedince zajímají výsledky šetření a zda by byl ochotný i nadále spolupracovat. Metodou přímého rozhovoru jsme zjišťovali údaje z minulosti jedince, které mají významný vztah k poznání osobnosti (pomáhají vysvětlit současný stav). Zápis byl prováděn ihned do připraveného archu za přítomnosti studenta (na tento fakt byl student upozorněn, dále bylo zdůrazněno, že data budou v práci použita anonymně).

3.3 Popis zkoumaného vzorku Důležitým metodologickým problémem výzkumu bylo určení skupin osob, to znamená vzorku, na kterém má být sledovaná problematika zkoumána. V tomto výzkumu byla pro výběr vzorku na základě praktických zkušeností stanovena tato kritéria: 1. věk 2. pohlaví 3. typ školy Po provedené anamnéze a doplňujících rozhovorech jsme zkoumaný vzorek rozdělili do dvou skupin. V jedné skupině byli studenti z úplné rodiny a v druhé skupině z neúplné rodiny. Zajímavé je porovnání výsledků těchto skupin nejen životních podmínek, ale i porovnání jejich hierarchie hodnot.

48

A) Skupina respondentů z úplné rodiny 1. věková kategorie 17 let, chlapci 2. úplná rodina 3. střední průmyslová škola, 2. ročník B) Skupina respondentů z neúplné rodiny 4. věková kategorie 17 let, chlapci 5. neúplná rodina 6. střední průmyslová škola, 2. ročník Výběr vyšetřovaného vzorku byl proveden z jedné střední průmyslové školy v Teplicích, ze dvou prvních ročníků. Po domluvě s třídním učitelem, který nám umožnil po vyučování využít třídu pro administraci dotazníku a následných rozhovorů. Provedení šetření bylo rozvrženo do dvou dnů v odpoledních hodinách. V obou ročnících byl průměrný věk 17 let, v každém ročníku 20 studentů. Před zahájením vyplňování dotazníku byl studentům vysvětlen cíl průzkumu a zároveň byly ujištěni o naprosté anonymitě dotazníku. Byli dále informováni o tom, že jejich účast na průzkumu je dobrovolná, tedy pokud nebudou chtít dotazník vyplnit, tak nemusí. Studentům byly vysvětleny instrukce k vyplnění dotazníku. V průběhu vyplňování dotazníků byl kladen důraz na to, aby studenti mezi sebou nehovořili a vzájemně si do dotazníků nenahlíželi. Doba, po kterou byl dotazník vyplňován, se pohybovala mezi 15 – 25 minutami.

3.4 Výsledky šetření a jejich interpretace Oblast hodnot je v posledních desetiletích jedním z nejdiskutovanějších odvětví. Systém hodnot člověka a jeho světový názor jsou formovány sociálním prostředím, výchovou a sebevýchovou. Hodnotou je to, co jedinec bere za vlastní. Hodnota je tu vztahem mezi určitým objektem a uspokojením. Pro doplnění jsme věnovali pozornost rozdělení respondentů na žijící v úplné a neúplné rodině, tudíž pro srovnání mají různé životní podmínky. Rozdíl je pouze ve vytvořeném zázemí, jinak škola, bydliště jsou shodné.Zásadní ovlivnitelné rozdíly jsme mezi skupinami nenalezli.

49

Porovnání podmínek Šetřením bylo sledováno 40 respondentů, vyhodnotitelných dotazníků bylo 38 = 100 %. V úplné rodině vyrůstalo 68 % respondentů, v neúplné rodině 32 % respondentů. Graf č. 1 Rozdělení respondentů v rodině

32%

68%

úplná rodina neúplná rodina

Grafem č. 1 je znázorněn poměr respondentů v rodině z úplné a rozvedené rodiny. Je zřejmé, že větší procento obsadila úplná rodina, zastoupená vlastní matkou a otcem. Studenti z úplné rodiny


68 % respondentů z celkového počtu studentů




7 % studentů přiznalo kouření cigaret, 100 % pije alkohol včetně piva.




Četnost pití alkoholu uvedlo 1x měsíčně 15 %, 2 – 3 týdně 77 %, 2 - 4 x týdně 8 %.




Užití drogy včetně marihuany uvedlo 63 % studentů všichni jako experiment, kdy chtěli pouze vyzkoušet účinky omamných látek.




S převahou se v rodině vyskytuje jeden sourozenec 77 % a hned poté byl respondent jedináček 23 %.




Významným aspektem je zjištění, že 93 % se dostávají peníze v rodině na běžné denní výdaje, v ostatních rodinách se peněz ne vždy dostává.




Na vysvědčení respondenti mají 0 % -1, 30 % - 2,63 % - 3, 7 % - 4. V mimoškolních aktivitách se sportu věnuje 30 %, PC se věnuje 55 %, turismu 0 %, četbě knih 15 %.




Svůj volný čas může vždy využít podle svých představ 38 %, někdy 23 % a nikdy 39 % respondentů.

50




Pokud se nevěnují svým koníčkům tráví svůj volný čas učením 7 %, pomocí v domácnosti 0 %, sledováním TV 38 % a poflakováním se 55 %.




Počet dobrých kamarádů ve svém okolí uvedlo 0 % jednoho, 0 % dva, 23 % tři, 7 % čtyři a více než čtyři 70 %.




7 % respondentů dává kamarádům přednost před rodiči, 39 % nedává přednost před rodiči,




54 % někdy dává přednost kamarádům před rodiči.




16 % studentů uvedlo, že ve své skupině vrstevníků je vůdcem, 38 % ne, 46 % někdy.




Pokud vidí, že někdo ubližuje druhému, 100 % zakročí a pomůže mu.

Studenti z neúplné rodiny 32 % respondentů z celkového počtu studentů, z tohoto počtu žije pouze s vlastní matkou 50 % respondentů, a s vlastní matkou a nevlastním otcem v jedné domácnosti žije 50 %. Graf č. 2 Rozdělení respondentů v neúplné rodině

50%

50%

s matkou s matkou a nevlastním otcem

Grafem č. 2 je znázorněn stejný poměr žijících respondentů v neúplné rodině pouze s matkou a s matkou a nevlastním otcem.


33 % přiznalo kouření cigaret, 100 % pije alkohol včetně piva.




Četnost pití alkoholu uvedlo 2 – 3 x týdně 66%.




Užití drogy včetně marihuany uvedlo 66 % studentů všichni jako experiment, kdy chtěli pouze vyzkoušet účinky omamných látek.

51




S převahou se v rodině vyskytuje jedináček 49 %, dále 3 sourozenci 33 %.




Významným aspektem je zjištění, že 83 % se dostávají peníze v rodině na běžné denní výdaje. Na vysvědčení respondenti mají 16 % -1, 0 % -2,49 % - 3,35 % - 4.




V mimoškolních aktivitách se sportu věnuje pouze 16 %, PC se věnuje 84 %.




Svůj volný čas může vždy využít podle svých představ 49%, nikdy 51 %.




Pokud se nevěnují svým koníčkům, tráví svůj volný čas učením 17 %, pomocí v domácnosti 17 %, sledováním TV 33 % a poflakováním se 33 %.




Počet dobrých kamarádů ve svém okolí uvedlo 16 % dva, 17 % čtyři, čtyři a více uvedlo 67 %. 33 % dává kamarádům přednost před rodiči, 33 % nedává přednost před rodiči, 34 % někdy dává přednost kamarádům před rodiči.




33 % uvedlo, že ve své skupině vrstevníků je vůdcem, 17 % ne, 51 % někdy.




Pokud vidí, že někdo ubližuje druhému, 100 % zakročí a pomůže mu. Tabulkové srovnání obou skupin respondentů uvádíme v příloze č. 3

Tabulka č. 1 - Vyhodnocení hierarchie hodnot- bodové ohodnocení celkového šetřeného vzorku 1.

Láska k rodičům

280

2.

Zdraví

324

3.

Vlastní práce

4

4.

Děti

26

5.

Upřímnost

24

6.

Přátelství

250

7.

Dobré mezilidské vztahy

30

8.

Obětavost

2

9.

Studium, sebevzdělávání

142

10.

Umění

0

11.

Auto

4

12.

Pocit jistoty a bezpečí

34

13.

Peníze

144

14.

Poctivost

34

15.

Svoboda

140

52

16.

Sex

104

17.

Spravedlnost

12

18.

Sport

132

19.

Úspěch, sláva, popularita

14

20.

Záliba, koníček, hobby

90

21.

Užitečnost pro společnost

6

22.

Láska k ženě

156

23.

Klid a spokojenost

54

24.

Elegantní oblečení

30

25.

Hezký byt a pěkné zařízení

46

Pro lepší přehled předkládáme grafické znázornění hierarchie hodnot bodového ohodnocení z celkového šetřeného vzorku 38 studentů. Pro celkové vyhodnocení hierarchie hodnot různých výběrů se vybrané hodnoty nebodovaly podle pořadí, které uvedli studenti, ale naopak, a to od 10 k 1, kde deset bodů získala hodnota označená studentem jako nejdůležitější. Graf č. 3 Hodnoty celkového vzorku tab. č. 1 350 300 250 200 150 100 50 0 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25

Vyhodnocením tabulky č.1 hierarchie hodnot grafem č. 3 z celkového šetřeného vzorku je zřejmé, že na prvním místě se objevuje hodnota zdraví, ihned následuje láska k rodičům a přátelství. Na posledních místech jsou označeny hodnoty jako umění,

53

obětavost, vlastní práce. Zde na zkoumaném vzorku vyvracíme námi stanovený předpoklad, že dnešní mládež preferuje hodnoty hmotného charakteru. Z tohoto celkového vzorku ještě nelze vysledovat, zda v určení hodnotového žebříčku má na jedince vliv prostředí, rodiny nebo vrstevníci. Pro tento účel jsme skupinu rozdělili na studenty z úplných a neúplných rodin a pomohli vyhodnocením anamnestického dotazníku. Trochu nás může zarazit hodnota obětavost, která je na posledních místech hodnot, ale sledovaný vzorek respondentů jsou mladí lidé a zatím poznali pouze to, že se někdo obětoval pro ně. Máme za to, že tuto zkušenost teprve nabydou s přibývajícími zkušenostmi. Vlastnit automobil je pro ně zřejmě ještě bezpředmětné, neboť nedosáhli věku oprávnění držení řidičského průkazu. Hodnota jako je umění je zřejmě pouze pro úzký okruh veřejnosti, kteří se mu věnují jako koníček nebo profesně. Tabulka č. 2 - Vyhodnocení hierarchie hodnot - bodové ohodnocení šetřeného vzorku z úplné rodiny 26 respondentů 1.

Láska k rodičům

194

2.

Zdraví

236

3.

Vlastní práce

4

4.

Děti

12

5.

Upřímnost

24

6.

Přátelství

174

7.

Dobré mezilidské vztahy

6

8.

Obětavost

2

9.

Studium, sebevzdělávání

112

10.

Umění

0

11.

Auto

0

12.

Pocit jistoty a bezpečí

10

13.

Peníze

34

14.

Poctivost

8

15.

Svoboda

92

16.

Sex

58

54

17.

Spravedlnost

12

18.

Sport

108

19.

Úspěch, sláva, popularita

12

20.

Záliba, koníček, hobby

58

21.

Užitečnost pro společnost

6

22.

Láska k ženě

108

23.

Klid a spokojenost

24

24.

Elegantní oblečení

30

25.

Hezký byt a pěkné zařízení

28

Pro lepší přehled předkládáme grafické znázornění hierarchie hodnot bodového ohodnocení z celkového šetřeného vzorku 26 studentů. Pro celkové vyhodnocení hierarchie hodnot různých výběrů se vybrané hodnoty nebodovaly podle pořadí, které uvedli studenti, ale naopak, od 10 k 1, kde deset bodů získala hodnota označená studentem jako nejdůležitější. Graf č. 4 Hierarchie hodnot tab. č. 2- z úplné rodiny 250 200

236 194

174

150

112

50 0

108

92

100

58 24 4 12

34 6 2

0 0 10

8

108 58

12

12

6

24 30 28

1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10.11.12.13.14.15.16.17.18.19.20.21.22.23.24.25. Vyhodnocením tabulky č. 2 hierarchie hodnot grafem č. 4 z šetřeného vzorku z úplné rodiny je zřejmé, že na prvním místě se objevuje hodnota zdraví, ihned následuje láska k rodičům a přátelství. Na posledních místech jsou označeny hodnoty jako umění, auto, obětavost. Byly zvoleny hodnoty, které se preferují ve fungujících rodinách a předávají se po generace. Nijak zde není negativní vliv peněz, touhy po majetku jak je někdy

55

prezentováno i v médiích. Hodnota pocit jistoty a bezpečí se taktéž objevil na podlcích stupních žebříčku můžeme pouze polemizovat, že si ho vůbec neuvědomují, že je také v životě důležitý neboť ho mají dostatek v rodině. Abychom mohli potvrdit nebo vyvrátit námi stanovené předpoklady hodnot mládeže s vlivem prostředí, bylo nutné jednotlivé hodnoty rozdělit do přehledu hodnot podle charakteru.

Kategorie hodnot podle charakteru u respondentů z úplné rodiny Tabulka č. 3 - A: Hodnoty morálního charakteru 1. Poctivost

8

2. Užitečnost pro společnost 6 3. Spravedlnost

12

4. Obětavost

2

5. Upřímnost

24

Celkové ohodnocení kategorie hodnot A: 52 Na prvním místě s nejvíce daných bodů je zvolená hodnota upřímnost, na posledním místě obětavost.

Tabulka č. 4 - B: Hodnoty sociálního charakteru 1. Láska k rodičům

194

2. Dobré mezilidské vztahy 6 3. Láska k ženě

108

4. Děti

12

5. Přátelství

174

Celkové ohodnocení kategorie hodnot B: 494 Na prvním místě s nejvíce daných bodů je zvolená hodnota láska k rodičům, na posledním místě dobré mezilidské vztahy.

56

Tabulka č. 5 - C: Hodnoty možnosti sebeuplatnění 1. Umění

0

2. Studium, sebevzdělávání 112 3. Vlastní práce

4

4. Záliba, koníček, hobby

58

5. Sport

108

Celkové ohodnocení kategorie hodnot C: 282 Na prvním místě s nejvíce daných bodů je zvolená hodnota studium a sebevzdělávání, na posledním místě umění.

Tabulka č. 6 - D: Hodnoty hmotného charakteru 1. Klid a spokojenost

24

2. Elegantní oblečení

30

3. Peníze

38

4. Auto

0

5. Hezký byt a pěkné zařízení 34 Celkové ohodnocení kategorie hodnot D: 106 Na prvním místě s nejvíce daných bodů je zvolená hodnota peníze, na posledním místě auto.

Tabulka č. 7 - E: Ostatní 1. Sex

58

2. Zdraví

236

3. Svoboda

92

4. Pocit jistoty a bezpečí

10

5. Úspěch, sláva, popularita 12 Celkové ohodnocení kategorie hodnot E: 408 Na prvním místě s nejvíce daných bodů je zvolená hodnota zdraví, na posledním místě pocit jistoty a bezpečí.

57

Tabulka č. 8 - Shrnutí hierarchie hodnot podle charakteru z úplné rodiny

A. Hodnoty morálního charakteru

52

B. Hodnoty sociálního charakteru

494

C. Hodnoty možnosti sebeuplatnění 282 D. Hodnoty hmotného charakteru

106

E. Ostatní

408

Graf č. 5 Hodnoty podle charakteru - úplná rodina 600 500 400 300 200 100 0 A

B

C

D

E

Vyhodnocením hodnot podle charakteru tabulek A, B, C, D, E grafem č. 5 u studentů z úplné fungující rodiny je zřejmé, že na prvním místě studenti upřednostňují hodnoty sociálního charakteru (láska k rodičům, přátelství, láska k ženě, děti, dobré mezi lidské vztahy) a na posledním místě hodnoty morálního charakteru (upřímnost, spravedlnost, poctivost, užitečnost pro společnost, obětavost). V úplných rodinách, kde je fungující matka i otec kladou rodiče větší důraz na tradiční hodnoty, jako je věrnost a trvalý citový vztah, porozumění mezi partnery, uznání a tolerance. Z těchto preferovaných hodnot je cítit klid a harmonie rodinného prostředí.

58

Tabulka č. 9 - Vyhodnocení hierarchie hodnot - bodové ohodnocení šetřeného vzorku z neúplné rodiny 12 respondentů, rozděleno na rodinu kde rodiče zastupuje pouze matka 6 respondentů a rodiče s vlastní matkou a nevlastním otcem 6 respondentů neúplná rodina

vlastní matka

+ nevlastní otec

1.

Láska k rodičům

86

58

28

2.

Zdraví

96

38

58

3.

Vlastní práce

0

0

0

4.

Děti

14

14

0

5.

Upřímnost

0

0

0

6.

Přátelství

76

24

52

7.

Dobré mezilidské vztahy

24

10

14

8.

Obětavost

0

0

0

9.

Studium, sebevzdělávání

30

24

6

10.

Umění

0

0

0

11.

Auto

4

4

0

12.

Pocit jistoty a bezpečí

24

0

24

13.

Peníze

48

26

22

14.

Poctivost

0

0

0

15.

Svoboda

48

16

32

16.

Sex

46

20

26

17.

Spravedlnost

0

0

0

18.

Sport

24

24

0

19.

Úspěch, sláva, popularita

2

0

2

20.

Záliba, koníček, hobby

32

12

20

21.

Užitečnost pro společnost

0

0

0

22.

Láska k ženě

48

34

14

23.

Klid a spokojenost

30

10

20

24.

Elegantní oblečení

0

0

0

25.

Hezký byt a pěkné zařízení

18

12

6

Pro lepší přehled předkládáme grafické znázornění hierarchie hodnot bodového ohodnocení z celkového šetřeného vzorku 12 studentů. Pro celkové vyhodnocení

59

hierarchie hodnot různých výběrů se vybrané hodnoty nebodovaly podle pořadí, které uvedli studenti, ale naopak, od 10 k 1, kde deset bodů získala hodnota označená studentem jako nejdůležitější. Graf č. 6 Hierarchie hodnot tab. č. 9 - z neúplné rodiny 120 100 86

96 76

80 60

48

40 14

20

0

0

30

24 0

0

48 46

48

24 0 4

32

24 0

0

30 18

2

0

0

1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10.11.12.13.14.15.16.17.18. 19.20.21. 22.23.24.25.

Vyhodnocením tabulky č. 9 hierarchie hodnot grafem č. 6 z šetřeného vzorku z neúplné rodiny je zřejmé, že na prvním místě se objevuje hodnota zdraví, ihned následuje láska k rodičům a přátelství. Na posledních místech jsou označeny hodnoty jako vlastní práce, upřímnost, spravedlnost, užitečnost pro společnost, elegantní oblečení, poctivost, umění, obětavost. Překvapil nás fakt, že studenti z neúplných rodin dali na poslední místa hodnot hodnoty upřímnost, spravedlnost, protože jsme měli za to, že právě ne ve zcela fungující rodině je upřímnost a spravedlnost důležitá, ale je možné, že jsou na tolik zklamáni, že v toto nevěří. Abychom mohli potvrdit nebo vyvrátit námi stanovené předpoklady hodnot mládeže s vlivem prostředí, bylo nutné jednotlivé hodnoty rozdělit do přehledu hodnot podle charakteru.

60

Kategorie hodnot podle charakteru u respondentů z neúplné rodiny Tabulka č. 10 - A1: Hodnoty morálního charakteru 1. Poctivost

0

2. Užitečnost pro společnost 0 3. Spravedlnost

0

4. Obětavost

0

5. Upřímnost

0

Celkové ohodnocení kategorie hodnot A1: 0 Hodnotám morálního charakteru nebyl dán žádný bod.

Tabulka č. 11 - B1: Hodnoty sociálního charakteru 1. Láska k rodičům

86

2. Dobré mezilidské vztahy 24 3. Láska k ženě

48

4. Děti

14

5. Přátelství

76

Celkové ohodnocení kategorie hodnot B1: 248 Na prvním místě s nejvíce daných bodů je zvolená hodnota láska k rodičům, na posledním místě děti. Tabulka č. 12 - C1: Hodnoty možnosti sebeuplatnění 1. Umění

0

2. Studium, sebevzdělávání 0 3. Vlastní práce

0

4. Záliba, koníček, hobby

24

5. Sport

0

Celkové ohodnocení kategorie hodnot C1: 24 Na prvním místě s nejvíce daných bodů je zvolená hodnota záliba, koníček, hobby, ostatním nebyla přidělena žádná důležitost.

61

Tabulka č. 13 - D1: Hodnoty hmotného charakteru 1. Klid a spokojenost

30

2. Elegantní oblečení

0

3. Peníze

48

4. Auto

2

5. Hezký byt a pěkné zařízení 18 Celkové ohodnocení kategorie hodnot D1: 106 Na prvním místě s nejvíce daných bodů je zvolená hodnota peníze, na posledním místě elegantní oblečení. Tabulka č. 14 - E1: Ostatní 1. Sex

46

2. Zdraví

96

3. Svoboda

48

4. Pocit jistoty a bezpečí

24

5. Úspěch, sláva, popularita 2 Celkové ohodnocení kategorie hodnot E1: 216 Na prvním místě s nejvíce daných bodů je zvolená hodnota zdraví, na posledním místě úspěch, sláva, popularita.

Tabulka č. 15 - Shrnutí hierarchie hodnot podle charakteru z neúplné rodiny

A1. Hodnoty morálního charakteru

0

B1. Hodnoty sociálního charakteru

248

C1. Hodnoty možnosti sebeuplatnění 24 D1. Hodnoty hmotného charakteru

106

E1. Ostatní

218

62

Graf č. 7 Hodnoty podle charakteru - neúplná rodina 300 250 200 150 100 50 0 A1

B1

C1

D1

E1

Vyhodnocením hodnot podle charakteru A1, B1, C1, D1, E1 u studentů z neúplné rodiny grafem č. 7 je zřejmé, že na prvním místě studenti upřednostňují hodnoty sociálního charakteru (láska k rodičům, přátelství, láska k ženě, děti, dobré mezi lidské vztahy) a na posledním místě hodnoty morálního charakteru (upřímnost, spravedlnost, poctivost, užitečnost pro společnost, obětavost), je důležité podotknout, že tato skupina respondentů hodnoty sociálního charakteru vůbec nezařadila mezi své hodnoty a celkově byly vyhodnoceny počtem bodů 0. V neúplných rodinách trpí nejvíce děti, které jsou vystaveny dlouhotrvajícímu stresu, jsou frustrovány pokud se mají vyjádřit, koho z rodičů si více váží. Nové situace jako je stěhování, změna blízkého okolí, nový partner v rodině, nevlastní sourozenci. Možná i tento fakt se ve výběru hodnot odrazil.

3.5 Diskuse k šetření Cílem šetření bylo zmapování a zhodnocení hodnotové orientace mládeže na střední průmyslové škole a posouzení, zda hodnotová orientace souvisí s rodinou a prostředím, ve kterém jedinec vyrůstá. Na počátku šetření jsme předpokládali, že dnešní mládež preferuje hodnoty hmotného charakteru před hodnotami morálními. Je sice pravdou, že studenti ze zkoumaného vzorku do jisté míry hodnoty hmotného charakteru preferují, ale velkou váhu dávají hodnotám sociálního charakteru, kam patří hodnoty láska k rodičům,

63

přátelství, láska k ženě, dobré mezilidské vztahy, děti a hodnotám ostatním, kam jsme zařadili hodnoty zdraví, svoboda, sex, pocit jistoty a bezpečí. 1. Zjistili jsme, že studenti z úplné rodiny na první místo dávají hodnoty ostatní (zdraví, svoboda, sex, úspěch, sláva, popularita, pocit jistoty a bezpečí) na druhé místo řadí hodnoty sociálního charakteru (láska k rodičům, přátelství, láska k ženě, děti, dobré mezilidské vztahy), na třetí místo hodnota sebeuplatnění (studium, sebevzdělávání, sport, záliba, koníček, hobby, vlastní práce, umění), na čtvrté hodnoty konzumního charakteru (peníze, elegantní oblečení, hezký byt, klid a spokojenost, auto) a na poslední místo řadí hodnoty morálního charakteru (upřímnost, spravedlnost, poctivost, užitečnost, obětavost). 2. Zjistili jsme, že studenti z neúplné rodiny na první místo řadí hodnoty sociálního charakteru (láska k rodičům, přátelství, láska k ženě, děti, dobré mezilidské vztahy), což lze spojit z prostředím ve kterém vyrůstají. Na druhé místo řadí hodnoty ostatní (zdraví, svoboda, sex, úspěch, sláva, popularita, pocit jistoty a bezpečí), na třetí místě jsou hodnoty konzumního charakteru (peníze, elegantní oblečení, hezký byt, klid

a spokojenost,

auto),

na

čtvrtém

hodnoty sebeuplatnění

(studium,

sebevzdělávání, sport, záliba, koníček, hobby, vlastní práce, umění) a na posledním místo zařadili hodnoty morálního charakteru (upřímnost, spravedlnost, poctivost, užitečnost, obětavost), což je u obou skupin shodné. Hodnoty morálního charakteru jsou abstraktní hodnoty, které najdou své uplatnění až v určitém stupni sociálního zrání a duchovního vývoje. 3. Zamyslíme-li se nad uvedenou hierarchií hodnot, je možné usoudit, že dnešní mládež není tak „zkažená“ jak se někteří domnívají a nebo jak se někteří mladí snaží dát najevo mezi vrstevníky. V jádru osobnosti jsou ovlivnitelní prostředím a příklady ze života. 4. Zjistili jsme, že na výběr hodnot má vliv prostředí ve kterém jedinec vyrůstá, s kým se stýká a na jeho osobnosti, což je zřejmé z tabulky A-E a A-E1 porovnání studentů z jaké pocházejí rodiny. Pro všechny je důležité být obklopen větším počtem přátel, trávení času podle svých představ. Obě skupiny zvolili na prvních místech hodnoty sociálního charakteru a ostatní hodnoty. Nepatrný rozdíl nastává až u hodnot sebeuplatnění a hodnot hmotného charakteru.

64

4 Závěr Hlavním cílem práce bylo a zjistit u studentů průmyslové školy jejich hodnotový systém, jakým vývojem procházejí hodnoty a jejich změny v závislosti na prostředí. Šetřením se potvrdilo, že na vývoj osobnosti, chápání, chování ve společnosti a sestavení hierarchie hodnot, podle kterých se mladý jedinec řídí, má vliv prostředí, ve kterém jedinec žije a kde získává zkušenosti. Studenti z úplné rodiny dávají přednost hodnotám označeným jako ostatní, což jsou hodnoty jako je zdraví, svoboda, sex, pocit jistoty a bezpečí, pocitu jistoty a bezpečí. Studenti z neúplné rodiny na první místo řadí hodnoty sociálního charakteru jako jsou láska k rodičům, přátelství, láska k ženě, dobré mezilidské vztahy, děti. Na základě zjištěných výsledků můžeme konstatovat, že rodina jako výchovný činitel neselhala, i když v některých rodinách chybí příklad otce a jeho pomocná ruka při výchově. Z toho usuzujeme, že rodina vštěpovala již v zárodku mladému jedinci pozitivní hodnoty. Svoji roli zde nesehrálo požívání alkoholu, konzumace drog, bezúčelné trávení volného času, protože vše je hodnoceno jako experiment a hledání sama sebe. Na základě výsledků námi šetřeného vzorku nelze stavět předpoklad, že veškerá mládež bude mít stejný hodnotový systém jako studenti 2. ročníku průmyslové školy. Tento vzorek je pouze reprezentační pro studenty středních škol. Je zřejmé, že jedinci vyrůstající v odlišných podmínkách, ať už se to týká lokality bydliště (venkov), harmonie v rodině, nasbíraných životních zkušeností a v neposlední řadě i působení vrstevníků (kamarádů) se kterými se stýkají. To vše má vliv na výběru hierarchie hodnot a řízení se ním. Šetřením jsme nepotvrdili mýtus, že pro generační změny jsou nejvýraznější hodnotou majetek a hodnota být užitečným druhým lidem, že dochází k poklesu sociálních hodnot a k růstu hodnoty majetku u mládeže. Obě skupiny studentů z úplné i neúplné rodiny dávají hodnotám sociálního charakteru přednost před hodnotami hmotného charakteru.

65

5 Navrhovaná opatření Porovnáním hierarchie hodnot mládeže z minulých let a současnosti by se dalo zjistit, zda se postupem času mění hodnotový žebříček mladých lidí. Z toho by mohla vzejít určitá doporučení pro rodiče a učitele vzhledem k chování a uznání priorit, které jsou do jisté míry pro každého jiné. Zkoumat hodnotové orientace mládeže znamená zkoumat společenskou dynamiku a trendy společnosti. Na tomto výzkumu by mohly stavět střediska zábav a vzdělání. Výsledky těchto výzkumů by se měly zveřejňovat, publikovat, protože by mohly být poučné nejen pro rodiče, kteří jsou v denní konfrontaci se svými dětmi, a pokládají své názory, své postoje, záliby za jediné správné, pravdivé a nutné. Pochopili by, že každý věk něco přináší a odnáší a že pokud dnes syn nebo dcera nemá totožný hodnotový žebříček s rodiči, může se toto správným vlivem a zejména dobře zvolenou komunikací změnit. Preventivní působení formou přednášek, diskuzí, o tom, že i hodnoty morálního charakteru, jako jsou upřímnost, spravedlnost, poctivost, obětavost a užitečnost pro společnost, se v životě můžou vyplatit a nen dobré stavět tyto hodnoty až na poslední místa v žebříčku. Děti by měly samy pochopit, že sice peníze jsou k životu potřebné, ale ne nejdůležitější. Je důležité ukázat mládeži, že hodnoty sociálního charakteru jsou ne více důležité než hodnoty morálního charakteru. Vychovává rodina - rodiče by měli vědět, že výchova není jen trestání, ale že se jedná o proces výchovy a výuky. I když většina chápe, že jejich chování ovlivňuje chování jejich dětí, je důležité soustředit se na pozitivní prvky chování dětí a klást důraz na spolupráci, nikoli na ovládání, budovat ve svých dětech sebeúctu, vědět, že zdravé sebevědomí je hlavní prvek při budování sebedůvěry. Pro rodiče, kteří v tomto tápou a mají při výchově nebo porovnání hodnot problémy, tak se obrátit na poradny a nebát se o svých problémech hovořit, nebakelizovat je a snažit se je řešit. -

Poradna pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy

-

Centrum pro rodinu a dítě

66

6 Seznam použitých zdrojů ČERNÍKOVÁ,V., MAKARIUSOVÁ, V., SEDLÁČEK, V. Sociální ochrana. 2. vyd. Praha: PA ČR, 1998. 194 s. ISBN 80-85981-97-1. ČÍRTKOVÁ, L. Policejní psychologie. 3. vyd. Praha: Portál, 2000. 254 s. ISBN 807178-475-3. EYRE, L., EYRE, R. Jak naučit děti hodnotám.1. vyd. Praha: Portál, 2000. 160 s. ISBN 80-7178-360-9. GEIST, B. Sociologický slovník. 1. vyd. Praha: Victoria publishing, a.s., 1992. 647 s. ISBN 80-85605-28-7. HARTL, P., HARTLOVÁ, H. Psychologický slovník. 1. vyd. Praha: Portál, 2000. 774 s. ISBN 80-7178-303-X. HOMOLA, M. Motivace lidského chování. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1972. 354 s. ISBN 14-101-73. HRABAL, V., MAN, F., PAVELKOVÁ, I.. Psychologické otázky motivace ve škole. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1984. 254 s. ISBN 14-566-84. HUDEČEK, J. Hodnotové orientace v motivační sféře osobnosti. 1. vyd. Praha: Academia, 1986. 95 s. ISSN 0069-2298. KRAUS, B., POLÁČKOVÁ, V., et al. Člověk, prostředí, výchova. 1. vyd. Brno: Paido, 2001. 198 s. ISBN 80-7315-004-2. LANGMEIER, J., KREJČIŘOVÁ, D. Vývojová psychologie. 2. vyd. Praha: Grada Publishing, 2006. 368 s. ISBN 80-247-1284-9. LOVASOVÁ, L. Děti a jejich problémy. 1. vyd. Praha: JPM tisk, 2005. 141 s. ISBN 80239-4482-7. MATĚJČEK, Z. Rodiče a děti. 1. vyd. Praha: Avicenum, 1986. 336 s. ISBN 08-011-86. NAKONEČNÝ, M. Motivace lidského chováni. 1. vyd. Praha: Academia, 1995. 270 s. ISBN80-200-0592-7. NAKONEČNÝ, M. Psychologie osobnosti. 1. vyd. Praha: Academia, 1995. 336 s. ISBN 80-200-0525-0.

67

SAK, P. Proměny české mládeže.1. vyd. Praha: Petrklíč, 2000. 209 s. ISBN 80-7229042-8. SOUČEK, J, et al. Sociální psychologie mládeže. 1. vyd. Praha: Státní nakladatelství, 1967. 141 s. ISBN14-009-67. SYŘIŠŤOVÁ, E. et al. Normalita osobnosti. 1. vyd. Praha: Avicenum, 1972. 231 s. ISBN 08-021-72. VÁGNEROVÁ, M. Vývojová psychologie I. Dětství a dospívání. 1. vyd. Praha: Karolinum. 2005. 435 s. ISBN 80-246-0956-8.

Internetové zdroje Axiologie - Wikipedie, otevřená encyklopedie http://cs.wikipedia.org/wiki/Axiologie (21.7.2008) Encyklopedie http://encyklopedie.seznam.cz/heslo/48593-hodnotova-orientace (20.10.2008) Praktický průvodce moderních rodičů www.babyonline.cz/vyvoj-ditete/dospivani (20.10.2008) Diary of Eve- blog o všem možném i nemožném http://www.evulin.ic.cz/blog/?text=153-bohatstvi-je-kdyz-uvaha-o-zivotnich-hodnotach (24.8.2008)

68

7 Seznam příloh Příloha č. 1

- záznamový arch pro anamnézu

Příloha č. 2

- modifikovaný dotazník hodnotového systému

Příloha č. 3

- procentuální porovnání získané anamnézy respondentů z úplné a neúplné rodiny

69

Příloha č. 1 Záznamový arch pro anamnézu Rodina: a) Pocházíte z úplné či neúplné rodiny? b) Pokud jste z neúplné rodiny vyrůstal jste s: vlastním otcem - nevlastním otcem vlastní matkou – nevlastní matkou c) Uveďte počet sourozenců. d) Dostávají se ve vaší rodině peníze na běžné denní potřeby?

Školní a profesní vývoj: a) Jaké máte většinou známky na vysvědčení? b) Jaké jsou vaše mimoškolní aktivity? c) Můžete využívat svůj volný čas jak byste chtěl? d) Co děláte, když se nevěnujete koníčkům? Sociální vztahy: a) Kolik máte dobrých kamarádů? b) Máte potíže podřídit se příkazům? c) Ve skupině jste spíše vůdcem? d) Zakročíte pokud někdo ubližuje druhému? Abúzus: a) Kouříte cigarety? b) Pijete alkohol včetně piva? c) Jak často jste pil alkohol včetně piva ? d) Pokud jste užil drogu včetně marihuany, jak často?

Příloha č. 2 Z uvedených různých pojmů vyberte podle vlastního uvážení a hodnocení 10 pojmů, které jsou pro vás tou nejcennější hodnotou. Do záznamového archu vypište pořadí číselného označení pojmů podle významnosti od 1 do 10 tak, že k číslu 1 v záznamovém archu přiřaďte číselné označení pojmu, který má pro vás tu nejvýznamnější hodnotu, k číslu 2 méně významnou hodnotu, atd. 1.

Láska k rodičům

2.

Zdraví

3.

Vlastní práce

4.

Děti

5.

Upřímnost

6.

Přátelství

7.

Dobré mezilidské vztahy

8.

Obětavost

9.

Studium, sebevzdělávání

10.

Umění

11.

Auto

12.

Pocit jistoty a bezpečí

13.

Peníze

14.

Poctivost

15.

Svoboda

16.

Sex

17.

Spravedlnost

18.

Sport

19.

Úspěch, sláva, popularita

20.

Záliba, koníček, hobby

21.

Užitečnost pro společnost

22.

Láska k ženě

23.

Klid a spokojenost

24.

Elegantní oblečení

25.

Hezký byt a pěkné zařízení

Příloha č. 3

Strana 1/2

Procentuální porovnání získané anamnézy respondentů z úplné a neúplné rodiny:

1. kouříte cigarety – ano 2. pijete alkohol včetně piva - ano 3. jak často pijete alkohol 1x měsíčně a méně 2-3 x týdně 2-4x týdně 4x a více týdně 4. užil jste drogu včetně marihuany ano ne 5. užití drogy jako experiment pravidelně 6. jsou rodiče rozvedeni ano ne 7. žije ve společné domácnosti s vlastním otcem s nevlastním otcem s vlastní matkou s nevlastní matkou 8. počet sourozenců - 0 0 1 2 3 4 9. dostávají se peníze na běžné výdaje - ano ano ne 10. jaké máte známky na vysvědčení 1 2 3 4 11. mimoškolní aktivity

Úplná rodina 68% 7% 100%

Neúplná rodina 32% 33% 100%

15% 77% 8% 0%

34% 66% 0% 0%

63% 37%

66% 34%

63% 0%

66% 0%

32% 68%

32% 0%

50% 50% 0% 23% 77% 0% 0% 0%

49% 0% 0% 33% 0%

93% 7%

83% 17%

0% 30% 63% 4%

16% 0% 49% 35%

Příloha č. 3

Strana 2/2

sport PC turismus knihy jiné 12. využití volného času podle představ ano ne nikdy 13. co děláte, když se nevěnujete koníčkům učení pomoc v domácnosti sledování TV poflakování se 14. kolik máte dobrých kamarádů 1 2 3 4 více 15. Dáváte jim přednost před rodiči - ano ano ne někdy 16. Jste ve skupině vůdcem ano ne někdy 17. Zakročíte pokud někdo ubližuje druhému ano ne

30% 55% 0% 15% 0%

16% 84% 0% 0% 0%

38% 23% 39%

49% 0% 51%

7% 0% 38% 55%

17% 17% 33% 33%

0% 0% 23% 7% 70%

0% 16% 0% 17% 67%

7% 39% 54%

33% 33% 34%

16% 38% 46%

33% 17% 51%

100% 0%

100% 0%