Zpracoval a sepsal kronikář obce Jindřich Martinů

Praha 12 – Modřany

Volebníobdobí 1990 – 1994 Ing. Vladimír Janský

Ing. Sofie Horáč ková

starosta

tajemník

Zpracoval a sepsal kronikář obce Jindřich Martinů

I.

Ú vod

Obec Modřany – kroniká řské zá pisy za období1990–1994, Ú vod ke kroniká řské mu zá pisu za uvedené období Stě hová níkroniky Kronika obce Modřany prodělávala v tomto období opět další stěhování. Delší dobu byla místnost kronikáře umístěna v domě č . 49 v ulici Na Havránce, kde se nacházelo tak zvané kulturní středisko, klub dů chodců a jídelna pro dů chodce (pů vodně v domě býval hostinec). Dů m byl po 17. listopadu 1989 vrácen v r. 1990 pů vodním majitelů m, ale č innost pro dů chodce měla v něm pokrač ovat. Když se nájemník, bydlící v podkroví, odstěhoval do nové ho bytu, přestalo se v domě topit, údajně pro havarijní stav ústředního topení. V nastalých mrazech a po oteplení došlo pravděpodobně k prasknutí vodovodního rozvodu a k následné mu vytopení přízemí domu dne 20. 12. 1991 a pochopitelně i místnosti kronikáře, která se v něm nacházela. Místní úřad zajistil převoz kronik, fotografií a archiválií do své budovy v Pískové ulici, kde se až do konce roku sušily. Kronikářské knihy a fotografie nebyly náhodou rozmáč eny a ani u dalšího materiálu nedošlo k větším škodám. Z provizorního umístění byl veškerý kronikářský materiál převezen k provizornímu uložení do zasedací síně odboru správy objektů Místního úřadu v Čechtické ulici č . 758. Když se do sousední budovy v Čechtické ulici přestěhoval odbor humanitní a kultury, pod který byla kronika zařazena, získal kronikář menší místnost, do níž byl veškerý materiál kroniky přestěhován. Když však došlo v r. 1994 k reorganizaci humanitního odboru a oddělení kultury, bylo spojeno s oddělením školství v nový odbor kultury a vzdělávání, byla kronika znovu přestěhována z odboru humanitního do zasedací síně v sousední budově, kde se daly v místnosti umístit jen dvě skříně a stů l kronikáře, zatímco ostatní skříně byly umístěny na chodbě. Vrátila se tedy dnem 13. 6. 1994 kronika opět do provizoria v zasedací síni, odkud se stěhovala do humanitního odboru před tím. Tyto problé my vznikají tím, že místní úřad nemá odpovídající budovu radnice, neboť budova v Pískové ulici nedostač uje, a tak řada odborů je umístěna na jiných adresách, a při reorganizacích odborů dochází ke složitějšímu stěhování i mezi objekty. Ké ž by těch stěhování kroniky bylo co nejmé ně, aby se minimalizovalo nebezpeč í poškození kronikářských knih, fotografií, map a dalšího materiálu, který stěhováním silně trpí.

Bedřich Krá l Pokud jde o bohatý fotografický materiál, ten je většinou prací pana Bedřicha Krále z Modřan, který po lé ta se věnoval dokumentač ním záběrů m obce a jejím proměnám.

Kronika Prahy 12 (1990 – 1994)

-2-

Bedřich Krá l V době, kdy píšeme kronikářský zápis za období 1990– 1994, zemřel náhle v č ervnu 1995 pan Bedřich Král, který zachytil svým fotoaparátem život ve starých Modřanech i bouřlivou přestavbu během několika posledních desetiletí až do souč asné doby. Bedřich Král se narodil v Modřanech dne 26. února 1910. Zde prožil celý svů j život, vyuč il se truhlářem u své ho otce a po něm také živnost převzal. Po nucené likvidaci živnosti na zač átku padesátých let pak pracoval jako truhlářský dělník v modřanské m podniku Elektropřístroj až do své ho odchodu do dů chodu. Od mládí bylo jeho koníč kem fotografování, které mu se sice amaté rsky, ale s nesmírným citem pro záběr věnoval intenzivně po dlouhá desetiletí. Předmětem jeho fotografické ho zájmu kromě rodiny byla především rodnáobec. Tu zachytil nejen sám ve svých záběrech, ale zdokumentoval stav Modřan i z doby své ho dětství a dokonce i z doby dřívější přefotografováním rů zných starých soukromých záběrů modřanských starousedlíků i starých pohlednic a vytvořil ucelený pohled na staré Modřany přes postupné proměny až do souč asné doby, kdy střed starých Modřan stavebními zásahy prakticky zanikl. Svými snímky zachytil starý stav, bourání mnohých objektů a přestavbu starých Modřan. Š těstím pro modřanskou kroniku bylo to, že se po roce 1966 sešel s Bedřichem Králem nově jmenovaný kronikář Antonín Vlč ek, který zažil štědrálé ta ze strany vedení Kulturního střediska v Modřanech, pod které v té době kronika spadala. Díky pochopení vedení Kulturního střediska mohl kronikář zřídit bohatý fotografický archiv Modřan a při té to práci se opíral o Bedřicha Krále. S panem Králem spolupracovali pak až do souč asné doby i oba další kronikáři, i když v poslední době zač aly finanč ní problé my s nákupem nových fotografií, ale fotografický archiv je až do konce roku 1994 doplněn aktuálními snímky. Další spolupráce s panem Bedřichem Králem skonč ila bohužel dne 27. 6. 1995 náhlou smrtí modřanské ho dokumentaristy, který ve věku 85 let opustil svoji oblíbenou práci na zachycování milovaných Modřan. Těžko bylo možno uvěřit zprávě, že od své práce odešel ten, který s fotoaparátem v ruce se stále, na svů j věk č iperně pohyboval po Modřanech a byl vždy na místě rů zných místních událostí. Najde se opět někdo, kdo bude mít takový zájem o dokumentování života v Modřanech?

Pořízeníkopie “ Pamě tníknihy Modřan“ Zatímco kronikářské zápisy, zachycující události v naší obci po konci války v květnu 1945, jsou psány na psacím stroji s prů klepem, který byl vázán stejně jako originál, byla pů vodní “Pamětní kniha“ psána ruč ně do vázané knihy s koženou vazbou a mosazným kováním. Tato pů vodní kronika, označ ená jako “Pamětní kniha“, je klasickou ukázkou starých kronik. Zprvu je tato kronika ozdobena iniciálami, je psána ozdobným písmem a byla vždy obdivována těmi, kteří ji viděli na dřívějších výstavkách nebo při přednáškách kronikářů . Její nevýhodou bylo to, že byl jen tento jediný originál. Duplikáty strojem psaných pokrač ování kroniky od roku 1945 jsou uloženy u tajemníka místního úřadu (do roku 1989 u tajemníka MNV)


-3-

Kronikář Jindřich Martinů se pokoušel od své ho nástupu do funkce v r. 1988 tuto otázku řešit pořízením kopie. Vzhledem k atypické velikosti a síle knihy se však nepodařilo zajistit u nás moderní stroj, na němž by bylo možno kopii vyhotovit. Zbývala tedy cesta fotografická, ale náklady by byly příliš velké , a Kulturní dů m Modřany, pod nějž tehdy kronika spadala, tolik finanč ních prostředků uvolnit nemohl, a navíc pořízení fotografií znamenalo mít velký svazek křehkých, rozměrných snímků . Zatím se tedy zajištění duplikátu nepodařilo. Že snaha pořídit kopii je plně zdů vodněná, ukázal prosinec roku 1991, kdy dne 20. 12. 1991 byla místnost kroniky spolu s dalšími místnostmi v domě č p. 49 Na Havránce vytopena a hrozilo poškození kronik. Náhodou skříň s kronikami tekoucí vodě odolala, voda dovnitř nepronikla a vč as přivolaný kronikář kroniky vynosil nepoškozené . Tady se ukázalo nebezpeč í pro ruč ně psaný originál bez kopie. Koneč ně v pátek dne 4. března 1994 se podařilo pořídit kopii nejstarší naší kroniky na moderním kopírovacím stroji u zahranič ní firmy v Praze. Tato firma pořídila kopii v nezmenšené velikosti. Pak následovalo zmenšení kopie na formát A4 a vazba dvou těchto výtisků s urč ením 1x pro kroniku a 1x k uložení u tajemníka místního úřadu naší obce. Tato kopie v kronice bude nadále sloužit pro studijní úč ely, k nahlížení zájemců i k ukazování obč anů m při přednáškách, aby se uchránil originál před poškozením, neboť starý papír je znač ně křehký a snadno se při prohlížení poškozuje. Koneč ně dne 10. října 1994 obdržel kronikář dvě knihy svázaných duplikátů . Tyto kopie jsou vázány v hnědé ků ži s vytlač enými ornamenty v rozích. Jeden výtisk byl předán tajemnici místního úřadu ing. Horáč kové a druhý byl založen do řady kronikářských zápisů v místnosti vyhrazené kronikáři. Tím se podařilo zajistit, že všechny kronikářské knihy jsou v originálech u kronikáře a kopie na jiné m pracovišti.

Rozpad Č eskoslovenské republiky Konec Č eskoslovenska V té to stati se budeme zabývat problematikou konce Československé republiky. Toho státu, který vznikl v roce 1918 po rozpadu Rakouska-Uherska, ze svobodné vů le reprezentací Čechů a Slováků . Nebudeme se zabývat tím, co Češi zaostalé mu Slovensku po osvobození přinesli na poli osvěty (rozvinutí divadelnictví, umělecké koncertní č innosti, budování školství atd.) a hospodářství, které v bývalé horní uherské zemi bylo na nízké rovni, ale musíme se zmínit o tom, že vedle moderních pokrokových představitelů Slovenska, kteří ve spojení s Čechy viděli dobrou budoucnost své země, se na Slovensku vyskytovali i představitelé separatistických tendencí. A když se do popředí takových snah postavil Andrej Hlinka a pak Jozef Tiso, oba římskokatolič tí kněží, kteří pro své pů sobení měli i svou stranu, získali postupně mezi Slováky, vždy silně nábožensky založenými, znač ný vliv, zvláště pů sobením na nacionální strunu Slováků . Řada dalších ambiciózních lidí ucítila příležitost získat vliv a postavila se ve vhodné chvíli na stranu nacionalisticky zaměřených slovenských předáků .


-4-

Březen 1939 – vznik Slovenské ho stá tu Projevilo se to již v roce 1939, kdy Slováci se pod vedením kněze Jozefa Tisa odtrhli v březnu 1939 od okleštěné ho Česko-Slovenska a vytvořili s požehnáním německých nacionalistických pohlavárů “samostatný slovenský štát“ v č ele s prezidentem Tisem. I když tento “samostatný“ stát za II. světové války poslal na východní frontu po bok Němců č ást svých vojsk, nepatřil po válce mezi poražené státy, protože někteří dů stojníci a vojáci na frontě přešli k Rusů m, stejně tak jako řada jiných odešla již v r. 1939 bojovat na západ, a i doma vyvolali v roce 1944 Slovenské národní povstání proti nacistické mu Německu. Navíc i v zahranič í hájili někteří slovenští přestavitelé myšlenku č eskoslovenské sounáležitosti a slovenští vojáci spolu s č eskými pokládali životy za domovinu – tehdy jednoznač ně Československo.

Č s. zahraničníodboj – dr. Edvard Beneš Představitelem č eskoslovenské ho odboje proti nacistické mu Německu byl po celou dobu II. světové války prezident dr. Edvard Beneš, žijící v exilu, převážně ve Velké Británii.

Obnova Č SR bez Podkarpatské Rusi, optová níRusínů Proto také Československo bylo po skonč ení války obnoveno v bývalých hranicích s výjimkou Podkarpatské Rusi, na niž uplatnil neústupný nárok Sovětský svaz. Podle mezinárodního práva však mohli tak zvaní Rusíni optovat pro Československo a odstěhovat se do ČSR. Mezi našimi zahranič ními vojáky se z východní fronty vrátilo dosti Rusínů a většina z nich chtěla zů stat u nás. Ale velké problé my měli ti, kteří sem chtěli dostat své rodiny, protože Sověti měli své postupy, nikoho z Podkarpatské Rusi nechtěli uvolňovat, a muži, kteří se nacházeli u nás, se báli překroč it hranice, že by se už zpět do ČSR nedostali ani sami. Nakonec se některým přece jen podařilo své rodiny dostat do Československa. Byla to doba velmi obtížná pro tyto lidi, naše úřady nenacházely u sovětské strany pochopení a tehdy se o těchto problé mech ani mnoho nepsalo a u řady našich lidí zů stala tato problematika neznámou. Bylo po válce, pováleč né problé my se týkaly většiny lidí jinak a otázka Rusínů nebyla v popředí zájmu.

Tendence Slová ků o zvýrazně níSlovenska Československo žilo po roce 1948 dlouhálé ta svými problé my, a i když slovenští představitelé stáli č asto na nejvyšších funkč ních místech (předseda vlády, ministr národní obrany, prezident republiky a generální tajemník atd.), přece jen mnozí z nich žehrali na Čechy a č as od č asu jejich představitelé vyžadovali jaké si zvýraznění Slovenska. Češi tyto tendence vesměs pokládali za malicherné , Slovensko se až neúměrně vybavovalo novým prů myslem, modernizovalo se víc než č eské země, slovenské dědiny, dříve dost zaostalé , se přetvářely, budovala se silnič ní i železnič ní síť, leteckádoprava atd., přestavěly se a vybudovaly rekreač ní oblasti, a bratislavský hrad, kdysi chátrající zřícenina, byl zcela dobudován pro nejvyšší státní instance. A přesto na Slovensku, alespoň v některých hlavách, se stále rodily nápady na samostatnost.


-5-

Každé uvolnění režimu, ať již to bylo v roce 1968 nebo zvrat v roce 1989, se projevil ihned u některých Slováků myšlenkami na velkou samostatnost Slovenska.

Rozpad Č eskoslovenska k 1. 1. 1993 K rozpadu Československé republiky došlo posledního dne roku 1992 a od 1. ledna 1993 existují jako zcela samostatné státy Českárepublika a Slovenská republika po doslova tahanicích od roku 1990. Zatímco Češi chápali vesměs rozpad Československa jako nechtěné rozdělení státu, na Slovensku převládly tendence, prosazované i řadou vlivných politických stran, získat samostatnost Slovenska.

Rok 1968 – prvníú vahy Slová ků o změ ně stá tu na federaci Již v roce 1968 a v roce následujícím prosazovali slovenští politici změnu uspořádání Československa a přeměnu na federaci. Stalo se podle jejich požadavku, ale řízení zů stalo centrální, řízené Komunistickou stranou Československa.

Rok 1989 a nové zviditelň ová níSlovenska Po převratu politické ho uspořádání v listopadu 1989 nastolili Slováci znovu otázku své samostatnosti. Nazývali to a zdů vodňovali rů zně. Mluvili o zviditelnění Slovenska na mezinárodním fóru, o samostatné stolič ce v evropských i světových orgánech.

Slovenské ú vahy o “ dvojdomku“ Ti rozumnější požadovali na Češích nejrů znější ústupky ve prospěch Slovenska, ale nepožadovali přímo samostatnost Slovenska, uvažovali o rozšíření práv v rámci federace, uvažovali o dalším uvolnění vztahů s Čechy na bázi konfederace, mluvili o “dvojdomku“pro další soužití Čechů a Slováků .

Pomlčková bitva Ve Federálním shromáždění požadovali především Slováci změnu názvu státu a nahrazení označ ení “č eskoslovenská“ republika označ ením “č esko-slovenská“. Čechů m tento požadavek připomínal příliš pomnichovskou 2. republiku, a tak se o nový název vedla v parlamentu tak zvaná pomlč ková bitva, a po dlouhých debatách se koneč ně podařilo schválit, i když až po opakované m hlasování, název Českáa Slovenskáfederativní republika. Slovenští představitelé prosazovali stále větší požadavky na zvýšení práv Slovenska, dne 6. 12. 1990 vláda Slovenské republiky pohrozila, že dojde-li při projednávání kompetenč ního zákona ve Federálním shromáždění ke změnám proti podobě schválené Slovenskou národní radou, bude Slovenskánárodní rada uvažovat o vyhlášení nadřazenosti vlastních zákonů nad federálními. Čeští představitelé viděli nebezpeč í rozpadu státu, které chtěli zažehnat, a snažili se jednáním a ústupky přivé st Slováky ke spolupráci ve společ né m státě.


-6-

Nebezpečíze strany Matice slovenské Na Slovensku však byli v akci nacionalisté , tvrdě podporovaní předsedou Matice slovenské Markušem, konala se veřejná shromáždění k podpoře požadavku za samostatnost Slovenska, č emuž poskytovali podporu i zahranič ní Slováci, kteří 4. 5. 1991 na Světové m kongresu Slováků vyzvali Slováky ve Slovenské republice a v zahranič í k prosazení požadavku svrchovanosti a přijetí Ú stavy suveré nního Slovenska.

Požadavky na osamostatně níSlovenska Dne 30. 5. 1991 úč astníci mítinku v Bratislavě, svolané ho při příležitosti 73. výroč í podepsání Pittsburské dohody, podpořili požadavek samostatné ho slovenské ho státu. Vřela hlavně Bratislava, kde např. 8. 6. 1991 úč astníci celonárodního matič ního shromáždění požadovali v memorandu přijetí deklarace o státní suverenitě SR jako subjektu mezinárodního práva. Na mítinku v Bratislavě dne 13. 6. , svolané m při příležitosti návštěvy delegace Světové ho kongresu Slováků , podpořili úč astníci Memorandum Světové ho kongresu Slováků a slovenským národním orgánů m navrhli přijetí Ú stavy suveré nní Slovenské republiky. Dne 13. 9. 1991 vyzvalo 35 slovenských politiků (např. Meč iar, Kňažko, Markuš, Budaj) a veřejně známých osobností sdružených v iniciativě Za zvrchované Slovensko Slovenskou národní radu k vyhlášení svrchovanosti Slovenské republiky, kteráby však neznamenala její osamostatnění. 14. 9. 1991 skupina slovenských kulturních č initelů (Lasica, Satinský, Jakubisko, Vášáryová, Feldek a jiní) zveřejnila výzvu Za spoloč ný štát. Vyjednávání představitelů obou národů pokrač ovala, ale práce federálního parlamentu byla stále obtížnější. Slováci usilovali neustále o jaké si své zvýraznění, dokonce se prohlašovali za obč any posledního ze států v Evropě, který ještě nemásvobodu a nemáprávo na sebeurč ení. V předvolební kampani v r. 1992 nabízely nejdů ležitější strany Slovenska volič ů m „úplnú zvrchovanosť a suverenitu“a „medzinárodno-právnu subjektivitu“ Slovenské republiky. Podle představitelů těchto stran to neznamená konec společ né ho státu, ale jeho přetvoření na volnou federaci, konfederaci č i unii. Plnou samostatnost požadovala jen Slovenskánárodnástrana. Ve volbách 5. a 6. č ervna 1992 zvítězila v České republice Obč anská demokratická strana Václava Klause a na Slovensku Hnutí za demokratické Slovensko Vladimíra Meč iara. Oba tito politici se stali předsedy národních vlád a předsedou federální vlády se stal Jan Stráský z ODS.

Abdikace prezidenta Havla Dne 17. 7. 1992 prezident Václav Havel v projevu vysílané m Československou televizí oznámil svou abdikaci k 20. 7. 1992 v 18 hod., neboť nechtěl dále né st odpovědnost za vývoj, který se vymkl jeho vlivu.

Neú spě šné volby nové ho prezidenta Pro obstrukce Slováků ve Federálním shromáždění nebyl zvolen ani Václav Havel ani jiní kandidáti do funkce federálního prezidenta.


-7-

A tak ve dnech 22. – 23. 7. 1992 představitelé ODS a HZDS uzavřeli na závěr 5. kola jednání v Bratislavě politickou dohodu, podle níž budou obě strany v parlamentu iniciovat přijetí zákona o zániku č s. federace. Dohodli se i o dalším fungování federálních orgánů , státoprávním vývoji a budoucí spolupráci samostatných států . Ani 30. 7. 1992 nebyl z navržených kandidátů zvolen prezident ČSFR. Slováci, teď po vítězství HZDS ústy Vladimíra Meč iara, opakovaně zdů razňují, že jim jde jen o to, aby do sjednocené Evropy nevstupovalo Slovensko jako region, ale jako rovnocenný partner, a proto hledají mezinárodní uznání. Ale i dále projevují Slováci snahu, aby měna a armáda zů staly společ né . Dne 3. 9. předseda vlády České republiky v rozhovoru pro Český rozhlas odmítl obrannou unii a společ nou armádu se Slovenskou republikou. Ani 24. 9. 1992 nebyl již v 5. dvojkole zvolen prezident ČSFR (kandidátem byl J. Vč elař Kotas z Konzervativní strany Svobodný blok).

Ú stava Slovenské republiky Dnem 1. 10. 1992 vstoupila v platnost Ú stava Slovenské republiky.

Jedná nío zá niku Č SFR Dne 6. 10. 1992 se sešli představitelé ODS a HZDS v Jihlavě s předsedy České národní rady a Národní rady Slovenské republiky a bylo potvrzeno datum 1. 1. 1993 jako den zániku ČSFR a zač átku platnosti dalších dvoustranných dohod o spolupráci samostatných ČR a SR. Federace postupně převáděla rů zné kompetence na republikové orgány a nadále si ponechávala jen federální ministerstva financí, zahranič ních věcí, obrany, vnitra, hospodářství a kontroly. Dne 27. 10. 1992 vláda ČSFR schválila návrh ústavního zákona o zániku ČSFR.

Zá kon o zá niku Č SFR Dne 25. 11. 1992 poslanci obou sněmoven Federálního shromáždění přijali ústavní zákon (542/1992 Sb.) o zániku ČSFR k 31. 12. 1992, jehož úč innost nebyla podmíněna referendem.

Ú stava Č eské republiky Dne 16. 12. 1992 poslanci České národní rady schválili Ú stavu České republiky, platnou od 1. 1. 1993. Dne 17. 12. 1992 schválili poslanci ČNR Smlouvu přátelských vztazích a spolupráci mezi ČR a SR.

o

dobré m

sousedství,

Té hož dne přijali poslanci Federálního shromáždění usnesení k ústavnosti procesu zániku ČSFR a vzniku nástupnických států . Tímto dnem ukonč ilo Federální shromáždění po 22 letech existence svou č innost. Dne 19. 12. 1992 se sešla federální vláda k své mu poslednímu zasedání.


-8-

Dne 22. 12. 1992 poslanci SR schválili Smlouvu o dobré m sousedství, přátelských vztazích a spolupráci mezi ČR a SR. Čeští poslanci tak uč inili již 17. 12. 1992.

Konec Č SFR Dne 28. 12. 1992 podepsali ministři zahranič ních věcí ČR a SR dohody o dělení majetku ČSFR v zahranič í a úderem pů lnoci dne 31. 12. 1992 zanikla Česká a SlovenskáFederativní Republika.

Dodatek k zá pisu o rozdě lenístá tu Nové stá tnísymboly Po rozdělení č eskoslovenské ho státu byly pro Českou republiku zákonem České národní rady č . 3 ze dne 17. 12. 1992 schváleny státní symboly nové ho státu. Jsou jimi velký a malý státní znak, státní barvy, státní vlajka, vlajka prezidenta republiky, státní peč eť a státní hymna.

Velký stá tníznak Velký státní znak tvoří č tvrcený štít, v jehož prvním a č tvrté m č ervené m poli je stříbrný dvouocasý lev ve skoku se zlatou korunou a zlatou zbrojí. Ve druhé m poli modré barvy je stříbrnoč erveně šachovaná orlice moravská se zlatou korunou a zlatou zbrojí. Ve třetím zlaté m poli je slezskáč ernáorlice se stříbrným pů lměsícem zakonč eným jetelovými trojlístky a uprostřed s křížkem se zlatou korunou a č ervenou zbrojí.

Malý stá tníznak Malý státní znak tvoří č ervený štít, v němž je stříbrný dvouocasý lev ve skoku se zlatou korunou a zlatou zbrojí.

Stá tníbarvy Státní barvy jsou bílá, č ervenáa modráv uvedené m pořadí.

Stá tnívlajka Státní vlajka má horní pruh bílý, dolní č ervený, mezi něž je vsunut žerď ový modrý klín do poloviny dé lky vlajky. Poměr šířky vlajky k její dé lce je 2:3.

Vlajka prezidenta Vlajka prezidenta republiky je bílá, s okrajem skládajícím se z plamé nků střídavě bílých, č ervených a modrých. Uprostřed bílé ho pole je velký státní znak a pod ním je bílý (stříbrný) nápis PRAVDA VÍTĚZÍ na č ervené stuze podložené žlutými (zlatými) lipovými ratolestmi.

Stá tnípečeť Státní peč eť tvoří velký státní znak podložený lipovými ratolestmi po stranách, kolem něhož je nápis „ČESKÁ REPUBLIKA“.


-9-

Peč etidlo státní peč eti uchováváprezident republiky.

Stá tníhymna Státní hymnu tvoří první sloka písně Františka Š kroupa na slova Josefa Kajetána Tyla „Kde domov mů j“. Zákon č . 3/1992 Sb. nabyl úč innosti dnem 1. ledna 1993.

Č eské stá tníobčanství Ověření č eské ho státního obč anství Rozpadem Československa a vytvořením samostatných států České republiky a Slovenské republiky vznikla i pro obč any státní obč anství nově vzniklých států . A tak byly pověřeny místní úřady České republiky s pů sobností vedení matrik vystavováním potvrzení o státním obč anství. I Místní úřad v Modřanech byl postaven před úkol vystavovat potvrzení o č eské m státním obč anství pro své obč any pro potřebu rů zných orgánů (např. pro orgány pasů a víz, pro kuponovou privatizaci apod.).


- 10 -

II. Retrospektivnízá pis Ú vod V č asopise Muzejní a vlastivědnápráce Společ nosti přátel starožitností č . 1/1991, který vydáváNárodní muzeum v Praze – Ú střední muzeologický kabinet, se na straně 55 uvádí: „I dnes mají všechny obce zákonnou povinnost vé st kroniku a kronikáře přiměřeně honorovat. Psaní kronik a jejich využívání v obcích mů že výrazně přispět ke znovuzískání pocitu autentické ho domova obyvatel našich měst a vesnic. Kronikářství již v minulosti mnohokrát osvědč ilo svou životaschopnost. Věříme, že ji osvědč í i dnes, zvláště když si nová obecní zastupitelstva i obč ané uvědomí svoji odpovědnost za zachování kronikářství jako č asem prověřené a ekonomicky nenároč né instituce, která je nezastupitelným zdrojem informací o minulé m i souč asné m životě našich obcí.“ (Výňatek z Prohlášení Ú středního poradního sboru pro kronikářství).

Pouť, Posvícení Pro osvěžení dříve významných dnů každé obce (dnes většinou již mezi lidmi hodně opomíjených) si připomeňme, že pouť se v Modřanech konávala 15. srpna a posvícení poslední neděli v říjnu.

Pluh – popluží Z darovací listiny knížete Soběslava II. jsme se dověděli, že kníže daroval v r. 1178 vyšehradské kapitule území v městeč ku Modřany na dva pluhy s vinicí. Mluví se tedy o pluhu (popluží). Kdo z nás dnes ví, co označ ení pluh nebo popluží znamená? Snažili jsme se dopátrat v rů zných nauč ných slovnících vysvětlení. Popluží je staráplošnájednotka, připomínanájiž v roce 1119 v Praze. Hodnota se ale pohybovala mezi 20 a 60 ha. (Encyklopedický slovník. Praha, Odeon 1993.) Popluží se ale nověji uvádí jako pů da obdělávaná vrchností ve vlastní režii, na níž robotovali poddaní. Pluh – popluží bylo asi množství pozemků , které se přidělovaly po pluhu, tj. vždy k jednomu pluhu se spřežením, resp. obtížených dávkami tak, jako kdyby vyžadovaly jedno spřežení (V. Machek: Etymologický slovník jazyka č eské ho. Praha, Academia 1971). Další vysvětlení říká, že popluží byl pouhý odhad plochy pozemkové ho příslušenství panské ho nebo rytířské ho dvora (pů vodně i poddanské usedlosti) a nebylo nikdy přesnou mírou (v jednotlivých dokladech plocha nejrů znějších velikostí). Ottů v slovník nauč ný v XV. dílu uvádí, že u Slovanů západních (Polabských, Poláků i Čechů ) se uvádí jako nejstarší míra pozemková popluží, pluh, rádlo. Pluh slovanský byl u některých kmenů označ ením takové ho množství pů dy, kolik mů že být vzděláno spřežením dvou volů nebo jedním koněm. Z dnešního pohledu tedy není „pluh č i popluží“ mírou v našem pojetí, která by pregnantně vyjadřovala rozlohu pozemku. V době, kdy pů da převážně patřila vládnoucímu knížeti nebo i některým č lenů m jeho družiny, nebyl asi požadavek na naprosto přesné vyjádření rozlohy darované pů dy takový, jako je dnes, takže si oč ima dnešního č lověka, kdy předmětem sporu mů že být i malý zábor pů dy pozemku mezi sousedy, někdy


- 11 -

mez, nedovedeme představit tak velkodušné darování natolik neurč ité rozlohy pů dy. Inu, tempora mutantur et nos mutamur in illis č ili č asy se mění a my se měníme v nich.

„Ručička“ a obě žník U starosty Místního úřadu Praha – Modřany se nachází vzácnáupomínka na dobu úřadování před více než 100 lety. Je to předmět nevšední, jaký není na území Prahy znám ani v Archivu, ani v Muzeu hl. m. Prahy. Jde o dřevěnou tvarovanou s napřímeným ukazováč kem.

rukojeť,

ukonč enou

mosaznou

ruč ič kou

Na první pohled vzniká dojem, že se jedná o staré rychtářské právo, ale tato rukojeť je dvoudílná a má vysoustružený vnitřek. Ze svitku papíru, který byl uvnitř nalezen, se dovídáme, že modřanský starosta vkládal do vnitřního prostoru předmětu obecní oběžníky, které pak kolovaly od chalupy k chalupě. Nalezený oběžník je ze 7. května 1883. Způ sob informování obyvatel byl v minulé m století z našeho pohledu jistě zajímavý, ale uvědomme si, že v roce 1880 bylo v Modřanech 170 domů a bydlelo zde 1356 obyvatel. Souč asně je také třeba vzít v úvahu, že způ sob práce obecních úřadů byl tehdy v plenkách. Vždyť teprve po roce 1848 došlo k uzákonění samosprávy obcí, a tak se volily postupy podle dobré ho uvážení funkcionářů . Tento zajímavý předmět byl před lety zapů jč en Středoč eské mu muzeu v Roztokách a teprve koncem roku 1993 byl představiteli dnešního místního úřadu vyžádán a převzat do jejich pé č e.

Letiště Točná , jeho minulost a perspektivy Letiště Toč ná je sportovním a víceúč elovým letištěm, které je souč ástí sítě sportovních letišť České republiky a plní i dů ležitou roli ve struktuře letišť hlavního města Prahy. Zmíněná struktura pražských letišť nevznikla nahodile, ale je výsledkem dlouholeté ho vývoje, souvisejícího s rozvojem letectví jako významné ho civilizač ního č initele. První pražskáletiště, využívanáprů kopníky lé tání, tvořily volné plochy na okraji zástavby, např. pláň na Letné , pole u Proseku a hlavně závodiště ve Velké Chuchli. Po první světové válce se civilní i vojenské letectví zač alo rozvíjet na letišti ve Kbelích. V roce 1937 se potom přestěhovala leteckádoprava na nové letiště v Ruzyni a kolem Prahy i přímo v jejích hranicích vznikala menší letiště sportovní. K nim patřilo i plachtařské letiště Masarykovy letecké ligy v Hrdlořezích, letiště na Baních u Zbraslavi a další. Těsně před druhou světovou válkou již tato struktura nevyhovovala a probíhalo intenzivní vyhledávání nových míst, vhodných především k lé tání sportovnímu a k letecké výuce. Po druhé světové válce měla Praha poměrně hustou síť letišť, z nichž č ást využívali a rozšířili č i vybudovali okupanti, a č ást vybudovali v pováleč né m rozmachu pro letectví pražští sportovní letci. Tak kromě vojenské ho letiště ve


- 12 -

Kbelích, jež využívaly i letecké továrny a výzkumný ústav, a letiště Praha – Ruzyně, jež využívaly civilní dopravní společ nosti, byla v Praze a jejím těsné m okolí ve své době dů ležitáletiště sportovní, využívana z č ásti i vojáky a dalšími provozovateli. Patřila k nim letiště Čakovice (firmy Avia), Letňany, Klecany, Zbraslav – Radotín a Toč ná. Kromě toho byla v nedaleké m okolí Prahy další sportovní letiště, například v Říč anech, Kralupech nad Vltavou i jinde. Na zač átku padesátých let tak měla Praha, ale vlastně celé Československo, velmi dobrou síť sportovních a dalších letišť. Bohužel v dalších letech se tato síť redukovala zhruba na polovinu. V samotné Praze se sportovní lé tání a letecká výuka soustředily pouze do dvou míst – na letiště Letňany a Toč ná. Jak letiště Toč návzniklo? Již 24. ledna 1932 uskuteč nil ing. Ludvík Elsnic, velký propagátor bezmotorové ho lé tání před válkou, zkušební let s kluzákem Skaut na svahu u vesnice Toč ná. V roce 1934 vznikla v Modřanech skupina plachtařů Masarykovy letecké ligy vedená inženýrem J. Haissigerem. Skupina lé tala s kluzáky na svazích v okolí Modřan, Toč né a Zbraslavi až do války. Po osvobození se č lenové modřanské skupiny dali ihned do práce a získávali letecký materiál po okupantech. Skupina se stala souč ástí České ho národního aeroklubu a zač ala lé tat opět na svahu u Toč né , na pozemku nazývané m Malá lada, nebo také Nouzov. Ten pro pražské plachtaře, organizované ve skupinách podle městských č tvrtí, pronajal zač átkem roku 1946 Český národní aeroklub. Toč nátak tehdy sehrála i znač nou integrač ní roli v pražské m sportovním lé tání. Slavnostní otevření letiště proběhlo 31. března 1946. Záhy zač alo na letišti pů sobit Plachtařské výcvikové středisko ČNA Velká Praha, Modřany – Toč ná (od 6. 4. 1946). Zač átkem roku 1947 již zač ali sportovní letci využívat i nynější pozemky letiště, nazývané Velkálada, jež pro ně opět získal Český národní aeroklub. (Jak o tom svědč í název, jednalo se o neúrodnou pů du, a tak všechna nezbytnámajetková jednání proběhla poměrně rychle.) V roce 1947 stač ili plachtaři postavit na toč enské m letišti první budovy, jež byly vč etně hangáru kořistné ho pů vodu, a byly na letiště přivezeny z jiných lokalit. Výstavba dřevěných budov letišť, jež slouží dosud, byla ukonč ena v roce 1949. Toč enské letiště se stalo především významným střediskem bezmotorové ho lé tání. Samotný aeroklub měnil název tak, jak se měnila organizace lé tání u nás. V roce 1950 tu byl Čs. svaz lidové ho letectví, základní skupina Aeropal Modřany, v roce 1951 Aeroklub prů myslových závodů Praha, ještě v té mže roce Čs. svaz lidové ho letectví, závodní organizace Auto Praga. Motorový odbor patřil organizaci Jawa Pankrác. V roce 1952 vznikl Dobrovolný svaz lidové ho letectví, na Toč né se soustředili pražští plachtaři a na letišti Zbraslav – Radotín piloti motorových letadel. Od 1. 1. 1953 pak vznikl Aeroklub Svazarmu, jehož majetkem se stalo i letiště na Toč né . Když v polovině padesátých let bylo zrušeno letiště na Zbraslavi, přešel zč ásti na Toč nou i provoz motorových letadel (hlavním “motorovým“letištěm Prahy bylo tehdy letiště v Kladně – VelkáDobrá). Po přeměnách v roce 1989 byly aerokluby, a také letecký majetek Svazarmu vč etně letišť, převedeny do majetku České ho a Slovenské ho aeroklubu. (Sportovní leteckou č innost pro zahranič í reprezentoval federální Čs. Aeroklub.) Když v roce 1990 přestalo být letiště na Toč né majetkem Svazarmu, odpadly dotace a přibyly starosti. Kromě samotné ho provozu letiště je třeba zaplatit nemalou č ástku za nájem pozemků soukromým majitelů m. Bylo třeba najít ekonomicky silné ho partnera, který by pomohl udržet letiště při životě. A tak vznikla v roce 1990 firma Letiště Praha – Toč ná, s. r. o. Svým majetkem vstoupil do společ nosti Aero Klub, potřebným kapitálem Českápojišťovna.


- 13 -

Toč enské letiště má tedy velmi dlouhou historii a má za sebou také nemálo úspěchů . Lé tali na něm mnozí č eskoslovenští reprezentanti, vynikající sportovní letci, a jeho letci vytvořili i řadu plachtařských rekordů . Hlavní význam letiště však vždy spoč íval v letecké výuce. Velké množství vojenských i civilních dopravních pilotů se nauč ilo právě zde základů m lé tání. Na Toč né se konaly i velké letecké dny, konaly se tu i první letecké dny Květů , z nichž vznikla tradice, na niž navazují i letecké dny v souč asnosti (například ve Kbelích). V sedmdesátých letech se na Toč né zrodil i významný Modřanský pohár, soutěž v letecké akrobacii, jež pomohla rozvoji té to letecké disciplíny u nás. V prvním roč níku (1978) v poháru zvítězil pozdější dvojnásobný mistr světa a Evropy ing. Petr Jirmus. Práce č lenů aeroklubu na toč enské m letišti má tedy i velkou tradici v šíření “letecké “ osvěty, v propagaci sportovního letectví. S aeroklubem navíc také těsně spolupracují pražští leteč tí modeláři, kteří rovněž trpí velkým nedostatkem vhodných ploch ke své mu sportu. Toč enské letiště dále využívají i další sportovní odvětví a plní tak nezastupitelnou úlohu v té to č ásti Prahy. Sportovní lé tání je v naší zemi základním pilířem v přípravě profesionálních letců . Většina civilních i vojenských pilotů zač ínala v Československu a dnes v České republice svou odbornou cestu v aeroklubech, a letiště Toč ná tak poskytuje jednu z mála příležitostí pro zájemce o letecký obor v Praze. Nemluvě o jeho významu sportovním, výchovné m. Toč enské letiště je také dů ležitým centrem k propagaci letecké myšlenky a je té ž možnou základnou pro další letecké provozovatele.

Nemocnice v Modřanech V roce 1993 tomu bylo 100 let od vzniku první nemocnice v Modřanech. Připomeňme si tuto událost tím, co je o věci známo. Tehdy pů sobením nové ho zákona bylo zavedeno ve všech prů myslových závodech i v řemeslech a živnostech pojišťování dělnictva proti úrazu. Na takové pojištění byl povinen přispívat dělník i zaměstnavatel urč itou č ástkou. V té době již stoupl podpů rný fond dělnický při modřanské m cukrovaru tak, že bylo možno vystavět vlastní závodní nemocnici. Stalo se tak za ředitele cukrovaru Josefa Grohse v roce 1893. Nemocnice byla otevřena ve vile č p. 181 v pozdější Přemyslově ulici (nynější ulici K Vystrkovu) na pozemku tak zvané “cukrovarské zahrady“. Při nemocnici bylo zřízeno jedno lé kařské místo a prvním lé kařem se zde stal MUDr. Josef Čížek, rodem z Příbrami. Otevření nemocnice bylo urychleno také pro rozšíření zvěstí, že cholera, řádící v 1892 v Rusku, se šíří i po dalších č ástech Evropy, a po informaci, že se koncem č ervence 1892 objevila v Hamburku a dalších městech. To bylo v době, kdy Modřany měly 1.932 obyvatel. Po nějaké m č ase se uvažovalo o rozšíření nemocnice o místnost pro ženy a o místnost pro infekč ní choroby, ale již v roce 1897 projednalo ředitelství s vedením řádu Milosrdných bratří možnost hospitalizace nemocných v jejich pražské nemocnici a v modřanské m objektu se prováděly stavební úpravy, po nichž byla již v objektu pouze ordinace lé kaře a č ekárna. V roce 1902 se už mluví o bývalé nemocnici, kde jsou byty pro úředníky cukrovaru.


- 14 -

Činnost modřanské nemocnice byla zastavena, jak se dovídáme, pro nedostatek finanč ních prostředků . Dnes už tento dů m nestojí, neboť byl zbourán v dubnu 1984, a v ulici stojí nové obytné domy a za nimi objekt samoobsluhy.

Cholupická tvrz a bažantnice Cholupická tvrz První zmínky o Cholupicích jsou už z roku 1300. Tehdy byla tato ves majetkem pražských měšťanů . Jejím prvním známým držitelem byl Petr od Kamene, později to byla rodina pražských patriciů Š tuků . Ti měli název Cholupic i ve své m jmé ně. Zdejší tvrz se poprvé uvádí roku 1328. Vladykové z Cholupic drželi statek ještě poč átkem 16. století. Vdova po Václavu Cholupické m se provdala znovu za Martina ze Stranova, který jako poruč ník jejích dětí prodal Cholupice Mikuláši staršímu Hýzrlovi z Chodů . Na statek si uplatňoval nárok také Zikmud Vencelík z Vrchoviště. Roku 1521 komorníci od úřadu desek zemských rozhodli ve prospěch Mikuláše Hýzrla. Rodině Hýzrlů z Chodů patřily pak Cholupice až do roku 1597. Tehdy Jindřich Hýzrle z Chodů prodal své dědictví, tvrz Cholupice s poplužním dvorem, s pozemky a ostatním příslušenstvím Kryštofovi Želinské mu ze Sebuzína. Tvrz se v pramenech naposledy připomínároku 1650. Později zpustla. Její zbytky jsou ještě patrné v zahradě u hospodářské ho dvora (č p. 11). Jsou to základy okrouhlé věže, č ást obvodové ho zdiva a zasypané sklepy. (Zpracováno podle publikace Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku – Praha a okolí.)

Cholupická bažantnice Cholupická bažantnice, přírodní výtvor, se nachází asi 500 metrů jihovýchodně od kraje obce Cholupice. Bažantnice se rozkládá na území o rozloze 16 hektarů a jsou zde zachovány zbytky přirozené ho porostu lužního lesa a habrové doubravy. Na rovinatých plochách najdeme řadu běžných dřevin i bylin. Mů žeme zde spatřit dnes již ne tolik běžné druhy hnízdících ptáků , jako je poštolka, puštík, kalous, žluna, strakapoud, šoupálek, hýl, dlask a další. Ze savců mů žeme narazit na srnč í zvěř č i zajíce. Jednáse o chráněné území.

Šance – staré keltské opevně ní Šance Obec Toč ná, u níž Š ance bezprostředně leží, byla k Modřanů m připojena v roce 1974 spolu s Cholupicemi. Na území městské č ásti Praha – Modřany, dnes Praha 12, je tedy od roku 1974 v katastru obce Toč né nejstarší kulturní památka, o níž dosud nebyla v modřanské kronice zapsána podstatnější zmínka, a proto, jako kronikář


- 15 -

Modřan, považuji za nezbytné retrospektivním zápisem tuto historickou skuteč nost doplnit, protože např. se dotýká i zjištění o dávné m obydlení modřanské ho prostoru a nálezech z té doby v zemních vrstvách. Své záznamy opřeme o rů zné odborné podklady a pokusíme se jednotlivé výpisky skloubit do přehledné ho pojednání o té to otázce. Š ance úzce navazují na mohutné keltské oppidum nad Závistí, ležící jižněji od Š ancí. Závist je dnes jednou z nejpozoruhodnějších archeologických památek Čech. Zvlášť ze zbraslavské strany vynikají masivy dvou kopců , Hradiště a Š ancí, zdvihajících se nad osadou Závist na pravé m břehu Vltavy, proti Zbraslavi. Při romantické m pohledu na krajinu vytane pozorovateli scené rie představa, že v dávných neklidných dobách mohli lidé na takových kopcích dost bezpeč ně přežívat. Té to situace si povšiml i Bohuslav Balbín, který ve své m díle Miscellanea historica regni Bohemiae napsal celou pasáž, že naproti proslulé mu cisterciácké mu klášteru zbraslavské mu, míli od města pražské ho na jih, je na druhé straně Vltavy vysokáhora, obklopenámenšími pahorky, na nichž možno spatřit stopy domů a hradeb běžících po skalách, takže nikdo nemů že pochybovat, že na tomto místě stálo znamenité město, dílo starých Bójů , dávno před Prahou. Ale nevzpomínalo se jen na keltské Bóje, neboť v kronice č eské Václava Hájka z Liboč an z roku 1541 je sem umisťováno sídlo germánské ho krále Marboda z poč átku 1. století naší é ry a později v době slovanské zámek a město Kašín, který měla dát vystavět dcera bájné ho knížete Kroka. Představy zaniklé ho královské ho sídla, paláce č i hradu, prostě mocné ho centra, přetrvávaly celá staletí, jen v urč ení doby nebylo jednoty. Pozů statky hradeb, bran a příkopů probouzely fantazii návštěvníků v 19. a 20. století. Vysvětlení mohl přiné st jen rozsáhlý moderní archeologický výzkum a ten byl proveden až v druhé polovině 20. století od roku 1963. Dnes již mů žeme říct, že již v pozdní době bronzové , v období knovízské kultury (přibližně v 9. – 8. století před naším letopoč tem), dochází na vnitřní ploše Hradiště k výstavbě prvních větších opevnění a vzniku velké sídelní aglomerace. Po zániku té to společ nosti nebylo místo pravděpodobně nějaký č as využíváno. Významné opevněné sídlo bylo založeno na rozhraní doby halštatské a laté nské (v 5. – 4. století před n. l.). Tehdy už byla Závist vynikajícím mocenským a kultovním centrem, o č emž svědč í nároč ně vybudované fortifikace (opevnění) a zbytky kamenných staveb na akropoli (nejvýše položená č ást obvykle s hradem – Akropolis = hrad ve starověkých Até nách). Po pádu té to pevnosti, patrně keltské , nastává zeslabení zdejšího osídlení, ale význam místa trvá. Ve 2. století bylo založeno historickými Kelty rozsáhlé oppidum a zač íná nejvýznamnější období v dějinách Závisti. Archeologické nálezy svědč í o nebývalé m hospodářské m, společ enské m i kulturním rozkvětu. Sílící tlak germánských kmenů , pronikajících na naše území od severu, znamenal postupně zkázu pro celou keltskou civilizaci ve střední Evropě a odráží se i v archeologických nálezech na Závisti. Místo, které větší č ást keltské ho obyvatelstva musela zřejmě opustit, dostáváse od poč átku naší é ry do kontaktu s osídlením germánským. Nálezy z prů běhu doby římské , stěhování národů a


- 16 -

sídlení objekty se staroslovanskou keramikou tzv. pražské ho typu přitahují pozornost badatelů , neboť dokazují, že dominantní poloha Hradiště byla i nadále využívána. Nejranější období našich dějin osvětluje ještě odhalení menšího pohřebiště asi ze zač átku 10. století, s hroby poměrně výjimeč ně vybavenými.

Eneolitické kultury Řada eneolitických kultur (3000– 1900 před naším letopoč tem) se rozvíjela v příhodné pražské oblasti (kultura nálevkovitých pohárů , řivnáč ská, se šňů rovou keramikou, se zvoncovitými poháry a j.). Na území jižně a jihovýchodně od pražské kotliny však pronikají zřídka. Výjimeč ně se zde setkáváme s opevněnými sídlišti ve strategických polohách, odkud ovládají dů ležité dopravní tepny – velké vodní toky (Závist u Zbraslavi, střežící soutok Vltavy a Berounky, Sekanka v Hradištku nad soutokem Vltavy a Sázavy).

Střednídoba bronzová a mohylová kultura Ve střední době bronzové (1400-1300 př. n. l.) dochází k dalšímu zkvalitnění zpracování bronzu slé váním. V Čechách se rozšiřují mohylové kultury, nazvané podle specifické ho způ sobu pohřbívání pod homolovité násypy. Zvyšuje se úloha chovu dobytka a pastevectví, a i když č asté střídání pastvin a příležitostné zemědělství nevytvářejí podmínky pro vznik velkých dlouhodobých sídlišť, přesto se v naší blízké oblasti objevují stopy po osadách z té doby, a je to opět Závist u Zbraslavi a Dolní Břežany.

Knovízská kultura V oblasti středních Čech se vyvíjí kultura knovízská, kterávyznívána konci doby bronzové ve štítarské m stupni. Četněji než dříve se objevují velká sídliště a pohřebiště. Lid knovízské kultury používá skvělou jemnou keramiku, kvalitní bronzové nástroje a zbraně. Pro nás je dů ležitý vznik významné ho knovízské ho hradiště na Závisti u Zbraslavi. Hradiště souvisí s intenzivně obydlenou oblastí dolní Berounky. Je to doba asi 1200– 750 př. n. l.

Železný vě k – doba halštatská Starší č ást nastupujícího železné ho věku se označ uje jako doba halštatská(700400 př. n. l.) a ve středoč eské oblasti se nazývá kulturou bylanskou. Hlavním zdrojem obživy obyvatel zů stává i nadále zemědělství, chov dobytka a v míře menší než dříve i řemeslnávýroba. Kulturní vývoj a sociální vazby nám nejvíce objasňují nálezy z pohřebišť. Pohřby význač ných představitelů společ nosti se prováděly ve velkých komorových hrobech, č asto s vozem a desítkami kusů pohřební výbavy (bronzové a hliněné nádoby, šperky, nástroje a zbraně), a nálezy svědč í o zámožnosti vedoucích vrstev a jejich širokých kontaktech. A opět to jsou sídlištní nálezy ze Závisti u Zbraslavi a také v Lipencích v Praze 5. V 5. století před naším letopoč tem se sice stále ještě setkáváme s doznívajícím halštatským kulturním projevem, ale objevuje se již i starolaté nský kulturní styl. V tomto období se podstatně urychluje vývoj celé společ nosti. Prů vodním znakem je budování velké ho poč tu hradišť s mohutným opevněním, většinou na místech strategicky dů ležitých. Nálezy u bohatých hrobů dokládají kontakty se Středomořím (etruské importy) i severem Evropy (jantar). Souč asně dochází k rozsáhlé kolonizaci území dříve málo nebo vů bec neosídlených (podhů ří hor a pod.). Tehdy dochází k obsazení severní č ásti středního Povltaví a Jílovska.


- 17 -

Takový vývoj na rozsáhlé m území byl nepochybně poznamenán vznikem významné ho centra na Závisti u Zbraslavi. Toto hradiště s kamennými stavbami na akropoli bylo v č asně laté nské m období jedno z nejdů ležitějších mocenských a náboženských středisek střední Evropy.

Doba laté nská , Keltové V době laté nské (400 př. n. l. – zlom letopoč tu) došlo ke vzniku historicky známé národnosti Keltů . V Čechách dlouho dožívají pozdně halštatské a starolaté nské kulturní proudy, ale již kolem poloviny 4. století př. n. l. pronikají na naše území první skupiny historických Keltů , kteří se stávají vládnoucí složkou tehdejší společ nosti. Expanze keltských kmenů se nedotkla pouze Čech a Moravy, ale znač né č ásti Evropy. Dospěla až do středomořské oblasti a Malé Asie. Keltové sice byli antickými státy zastaveni a zatlač eni, ale seznámili se s vyspělými výrobními technikami a rozdílným způ sobem života. Keltové zkušenosti z antické civilizace uplatnili i ve své středoevropské pravlasti (koncentrace řemeslné výroby, rozvoj směny a obchodu, ražba prvních mincí). Znakem rozvoje byl vznik velkých opevněných center městské ho charakteru – oppid.

Bójové V době vzniku oppid však již sílí tlak germánských kmenů od severu a severozápadu a rovněž římské impé rium pronikástále více do západní a střední Evropy. Když však ani boje s Dáky na východě nebyly pro Kelty úspěšné , podlé há nakonec keltská moc převaze nepřátel a kolem zlomu letopoč tu jsou Čechy obsazeny novým obyvatelstvem. Po Keltech nezbylo mnoho památek, ale upravený starověký název Čech, Bohemia, označ oval pů vodně území keltské ho kmene Bójů . Mezi archeologickými nálezy výroby Keltů převládá keramika, vyráběná již na hrnč ířské m kruhu. Do keramické masy se přidávaly organické složky a tuha pro zvýšení trvanlivosti a neprostupnosti nádob. Tento druh keramiky je typický především pro jihoč eskou oblast, kde jsou č etnáložiska tuhy, ojediněle se však objevuje i ve středoč eské oblasti. Z mladší doby laté nské jsou novými nálezy i zlaté keltské mince, nalezené u Sázavy v Chotouňské m potoce a přímo v Jílové m. Brzy po zlomu letopoč tu č ást Keltů odešla, jiní byli vyhnáni a zbytky splývají s novými kolonisty, germánskými kmeny.

Germá nské kmeny Po znič ení oppida na Závisti u Zbraslavi se objevuje germánské osídlení na jeho rozvalinách. Je však jen příležitostné . Osídlení ve 3. a 4. století našeho letopoč tu je také poměrně řídké a jeho stopy se podařilo zachytit pouze na Závisti u Zbraslavi a v Davli. Až na konci 5. století dochází k přílivu nové ho germánské ho obyvatelstva a tento příliv bývá spojován s tažením Langobardů do Podunají. Staletý kulturní vývoj byl přerušen a domácí složka minulé doby mizí.


- 18 -

Slované Ještě během druhé poloviny 6. století jsou však Čechy obsazeny Slovany. Díky strategické poloze jsou obydleny rozvaliny pravěkých hradeb na Závisti u Zbraslavi. Nastupující slovanské osídlení uzavírápravěkou kapitolu našich dějin. Uvedli jsme si nejprve povšechný přehled osídlení našeho okolí, především s ohledem na nedalekou Závist u Zbraslavi, a teď si k tomu místu uvedeme trochu konkré tních poznatků . Hradiště nad Závistí se dostávádo Schmidtovy archeologické mapy Čech v roce 1865. První pojednání o tomto hradišti uveřejňují v šedesátých letech 19. století F. Beneš a Jan Erazim Vocel v Pravěku země č eské . K. V. Zap pokládádokonce toto hradiště za zbytky ležení krále Zikmunda z roku 1420, kdy s pomocí cizích vojsk bojoval marně o právo na č eský trů n proti husitským Čechů m. L. Š najdr v roce 1891 uvažuje v díle Poč átkové předhistorické ho místopisu země č eské o Závisti jako o sídle germánské ho krále Marboda z 1. století našeho letopoč tu. Zatím se nám v zápisu vyskytovala většinou Závist jako název keltské ho hradiště a teď se tedy dostáváme k opevněné mu hradišti Š ance, které se nachází na území Prahy 12 při osadě Toč ná.

Šance První zpráva o opevněné m hradišti Š ance pochází až z roku 1894, kdy ji uveřejnil Břetislav Jelínek v č asopise Mitteilungen der Anthropologischen Gesellschaft ve Vídni. Zmínkám a úvahám ve vlastivědných č láncích z konce 19. a zač átku 20. století chybějí reálné podklady. Až v roce 1925 prokazuje Emanuel Š imek v Obzoru prehistorické m ve větší studii nazvané Hradištní soustava nad Závistí proti Zbraslavi dů ležitý fakt o vzájemné m propojení opevnění obou kopců . Ač koli nevylouč il pravěké osídlení, hlavně v nejvyšší č ásti Hradiště, jeho vlastní nálezy, uč iněné u postranní brány, jej svedly k datování celé soustavy do doby č asně historické . Hradiště i Š ance považuje za vojenské , hospodářské a politické centrum kmene Slavníkovců , kteří byli vážnými protivníky sjednocovacích snah Přemyslovců . Emanuel Š imek měl však k dispozici nálezy jen z jedné polohy a vztáhl je na celek. Tehdy se archeologický výzkum v Čechách teprve zač ínal formovat. V roce 1943 zač al zarostlým příkopů m, valů m a stráním věnovat pozornost František Prošek a po roce 1945 publikoval své poznatky v Památkách archeologických, kde již tuto oblast označ uje za keltské oppidum neboli město. Již v 50. letech našeho století měl úmysl provádět systematický výzkum Závisti akademik Jaroslav Böhm, ale k vlastnímu zahájení sondáží došlo až v roce 1963 za nové ho ředitele Archeologické ho ústavu v Praze akademika Jana Filipa. Největší skrývky byly provedeny na akropoli, ale i u jedné z nejdů ležitějších bran v pevnostním pásu, kteráotevírala přístup z předhradí od východu. Menšími sondážemi a vrty byly zkoumány i další prostory Hradiště vč etně Š ancí. Od roku 1973 se zač alo s pravidelným proplavováním vzorků zeminy z výplně objektů a přes pracnost přinesla tato metoda mnohé poznatky, které by jinak unikly pozornosti (např. skleněné perly, mince, zlomky kovových předmětů , množství obilek, slupek, skořápek, zuhelnatělé ho dřeva atd.). Tím se získal pohled na vývoj přírodního prostředí a zemědělské produkce.


- 19 -

Nejstarší nálezy, spadající do pozdní doby kamenné , jsou asi ze 3. tisíciletí před naším letopoč tem. Byly objeveny na několika místech Hradiště i v prostoru předhradí. Nálezy se pak týkají i středního a mladšího období doby bronzové . Významné opevněné sídlo bylo založeno na rozhraní doby halštatské a laté nské v 5. – 4. století př. n. l. Po pádu té to pevnosti, patrně již keltské , dochází k oslabení zdejšího osídlení, ale význam místa a kultovní tradice přetrvávají. Ve 2. století př. n. l. bylo založeno Kelty rozsáhlé oppidum a nastala doba největšího rozmachu Závisti. Především v první polovině 1. století př. n. l. se rozšiřuje osídlená plocha a archeologické objevy svědč í o nebývalé m hospodářské m, společ enské m a kulturním rozkvětu. Sílící nápor germánských kmenů , pronikajících od severu na naše území, znamenápostupně zkázu pro keltskou civilizaci ve střední Evropě a odráží se i v archeologických nálezech na Závisti. Pů vodní obyvatelstvo muselo zřejmě prostor opustit, když se od zač átku naší é ry dostávalo do styku s osídlením germánským. Dominantní poloha Hradiště (podle nálezů ) přitahovala i další národy z období stěhování národů a příchodu Slovanů . Ač koli prostor Čech patřil z velké č ásti ke keltské pravlasti, nový proud tzv. historických Keltů sem postoupil ze západního sousedství ve 4. století př. n. l. Zhruba v té že době i později ve 3. stol. př. n. l. se Keltové objevují na územích položených dále na východ. Z té doby nejsou o Keltech přímé písemné zprávy, a tak ani nelze s urč itostí uvé st jmé no kmene, který naši zemi tehdy ovládl. Na základě kombinací rů zných údajů se usuzuje, že to byli především Bójové , neboť už ve starověku byla naše země označ ována jako Boiohaemum, Baiahaim, názvem, který se v románských a germánských jazycích udržel dodnes. Germánskými vpády a koneč ně celkovým obsazením Čech konč í, na rozhraní staré ho a nové ho letopoč tu, keltskáé ra našich dějin. Je pravděpodobné , že č ást keltské ho obyvatelstva zde zů stala a splynula později s dobyvateli. Jazykověda upozorňuje na keltský pů vod některých zeměpisných názvů , např. Labe, Ohře, Jizera atd. Do dnešní rozlohy vyrostla pevnostní soustava postupně v prů běhu staletí, a v dů sledku rozkvětu č i úpadku byla soustava buď rozšiřována o další č ásti, nebo některé č ásti zanikaly. Š ance se zvedají severně od Hradiště nad Břežanským údolím a svah tohoto opevnění se sklání k jihozápadu. Tato č ást opevnění je utvářena převážně přírodou, z menší č ásti č lověkem. Návaznost Š ancí na opevnění Hradiště vyplývá ze zjištění, že strana Š ancí, obrácená k Hradišti, neměla opevnění. Oba opevněné kopce tedy vytvářely jeden hradištní celek, jehož hradby uzavíraly břežanské údolí, ležící mezi oběma kopci. Celou severozápadní stranu a přilehlé boč ní úseky obranných valů doplňoval hluboký příkop. Na severozápadní a jihozápadní straně byla pevnost s okolím spojena dvěma branami, z nichž severozápadní je lé pe zachovaná, a i v našem věku se uchovával lidový název „Ve vratech“. Některé prohlubně a haldy v koruně severního valu Š ancí však nelze přisuzovat pů vodním obyvatelů m Hradiště a Š ancí a nutno je považovat za pozdější práce. Tady by bylo možno pouze provádět více č i mé ně pravděpodobné výklady. Na závistské m oppidu se vyráběly rovněž keltské mince, známé z nálezů pokladů . Zlomky destič ek z výroby nejvyšší jednotky, zlaté ho staté ru, byly nalezeny při vykopávkách na Hradišti a menší prů měry (15 – 17 mm) svědč í o


- 20 -

přípravě střížků pro třetinky staté rů . Nižší hodnoty byly stříbrné a nacházejí se i na dalších souč asných nalezištích, především v Podunají, a zřejmě se používaly při běžné m styku v celé keltské oblasti. Soudí se, že mince ze stříbra se zde razily dé le než mince ze zlata. Suroviny se získávaly pravděpodobně alespoň č ásteč ně z místních zdrojů , některé se pravděpodobně dovážely. Zlato získávali Keltové i v blízké m okolí, např. v okolí Jílové ho, ale i v jižních Čechách a na Českomoravské vysoč ině. Rýžování na březích Břežanské ho potoka, který rozděluje celou pevnostní soustavu oppida, je doloženo ještě ve středověku. Naproti tomu u stříbra se spíše poč ítás dovozem než s nějakou místní těžbou.

Šance, jejich spojenís Hradiště m a otá zka keltských čtyřú helníkových opevně ní Později než o vlastní Hradiště se zač al probouzet zájem badatelů o severněji položené Š ance. Tento název je starobylý a nesouvisí s tažením švé dských armád v době třicetileté války, která dala vzniknout většině shodných místních jmen v rů zných č ástech naší země. Běžně se zde totiž užívalo označ ení Š ance již v 16. století, jak o tom svědč í zápis v deskách zemských z roku 1597 o hranicích tehdejšího komořanské ho statku. Pojmenování označ ovalo v těch dobách polní fortifikace ze země, dřeva nebo zdiva, založené kolem míst takticky dů ležitých, aby i slabá posádka je mohla hájit proti silné mu nepříteli. Vztahovalo se tedy zjevně k celé mu mocné mu opevnění západní, severní a východní strany, jehož dávno zaniklé pů vodní hradby s násypy věkem nabyly podobu mohutných převýšených zemitých valů . Hradby obepínaly vnitřní prostor o výměře 15 ha, který byl v minulé m a ještě na poč átku našeho století považován za samostatný opevněný celek „Komořanské hradiště“. Jižní strana k vrchu Hradiště fortifikace nechránila, přestože i z hluboké ho Břežanské ho údolí mohly být Š ance snadno dostupné boč ní úžlabinou. Teprve ve 20. letech tohoto století se podařilo odhalit vzájemnou návaznost obranných linií obou vrchů a rozpoznat, že tvoří jednu pevnostní soustavu. Tato stavební souvislost je zatím jedinou přesvědč ivější oporou pro připsání vzniku Š ancí době keltské ho oppida. Malá sondáž na Š ancích z roku 1975 poskytla jen sporadické nálezy pražských keramických zlomků . Mezi nimi se podařilo urč it střepy kultury knovízské z pozdní doby bronzové . Nebyla však odhalena žádná kulturní vrstva, a proto nelze oč ekávat jinou než krajně sporadickou zástavbu v některých místech. Výstavba pevné fortifikace za Břežanským údolím rozhodně sledovala cíl vytvořit zajištěné předpolí oppida na nebezpeč né severní straně. Nejde o zvláštnost oppida nad Závistí. Řada tehdejších středoevropských keltských středisek se obklopovala rozsáhlými prostorami, hájenými hradbami i přírodou. Taková předpolí mnohdy představovala obrovská a takřka neosídlená území, která rozlohou i mnohonásobně přesahovala plochu vlastního centra. Tato území sloužila jako útoč iště pro venkovské obyvatelstvo a stáda v dobách ohrožení za pastviny a polnosti, a zahrnovala č asto ložiska potřebných nerostných surovin. Také Š ance oppida nad Závistí mohly plnit alespoňněkteré z těchto funkcí. Hradby, které po úboč í obou vrchů sestupovaly ke dnu údolí, ohranič ily v 700800 m dlouhé m úseku Břežanský potok, aby mohl být obyvateli bezpeč ně používán jako nevydatnější vodní zdroj oppida. Jinak ale byl potok zlatonosný a rýžovalo se zde zlato.


- 21 -

Pokud jde o dobu vzniku Š ancí, předpokládá se, že se tak stalo v posledním století před naším letopoč tem. Pozornost se nutně obrací i k č tyřúhelníkové mu útvaru, který se nachází v předpolí nedaleko výběžku severovýchodní hradby. Připomíná pevnů stku, vysunutou před hradbu do mírné ho svahu o dé lce stran 58 - 46, 5 - 28 m, obehnanou příkopem. Takovýto útvar se nenachází jen u Š ancí, ale byl objeven u keltských hradišť od vlastní Galie až po dnešní Moravu, ale i na území Německa. Archeologický výzkum v Německu i u nás poznal s jistotou, že tyto č tyřúhelníkové útvary mívaly kultovní smysl. Bývají zjišťovány v rovinách nebo na táhlých svazích s dalekým výhledem, a od okolní krajiny je oddělují symbolická opevnění. Do uzavřené ho prostoru se vcházelo jedním vstupem, a vnitřek, dosahující rozlohy až 1 ha a někdy i větší, obsahoval malé dřevěné chrámky, obětní šachty a ohniště k spalování obětin. Tyto kultovní prostory Keltů byly někdy zakládány v odlehlé konč ině od oppida, č asto v dohledu z hradeb, ale i přímo uvnitř oppida. Dnes zaniklé keltské svatyně se jeví jako plochy vymezené nízkými hlinitými valy převýšenými v rozích a slabě zřetelnými příkopy. Ú tvar při Š ancích má některé atypické znaky, a proto jeho definitivní výklad i dnes vyvolává u archeologů rozpaky tím spíše, že zatím nejsou obeznámeni s ději a událostmi, které se mohly odehrávat v prostoru Š ancí ještě po zániku oppida a dokonce i v době historické . Koneč né zhodnocení funkce Š ancí a předsunuté ho č tyřúhelníkové ho útvaru je ztíženo rů znými prů kopy ve valech, prohlubněmi a jámami nejasné ho pů vodu a smyslu. Možná, že staré ho opevnění Š ancí využilo nějaké pozdější vojsko jako polní ležení a prováděli zde úpravy pro umožnění výpadu z tábora. Ale to vše jsou jen úvahy bez archeologických podkladů .

Vztah Zá visti k bezprostřednímu okolív době laté nské Při zkoumání tak významné ho hradiště, jakým je Závist, patří znalost vývoje osídlení regionu k dů ležitým úkolů m. Během staletí docházelo ke klimatickým proměnám, které ovlivňovaly rozsah zemědělské výroby, chov dobytka atd. Rovněž přesuny obyvatelstva a politické č i vojenské události mohly postihnout organizaci tehdejší společ nosti i její ekonomiku. Dřívější nálezy dokládají osídlení okolí Závisti již od mladší doby kamenné , s výrazným těžištěm v pozdní době bronzové . Osídlení Závisti lidem kultury knovízské a význam tehdejšího hradiště je přesvědč ivě doložen právě znač nou koncentrací nálezů v jeho okolí.

Archeologické ná lezy v Modřanech a okolí Z nejstarších předmětů , známých z okolí, zaujímá č elné místo ucho etruské konvice z nedalekých Modřan, s ozdobným palmetovitým poutem (dnes ve sbírkách Městské ho muzea v Praze). Mů že jít o doklad o knížecích pohřbech z č asné doby laté nské . Nevyluč uje se ani, že s tímto nálezem souvisí i žárové pohřebiště, ze které ho zachránili pracovníci Městské ho muzea v Praze r. 1959 jen tři chudě vybavené hroby. Nález zmíněné ho dovozu potvrzuje postavení společ enské vrstvy, kterási mohla dovolit dovoz luxusního zboží ze vzdálených zemí. Ucho etruské konvice patří do dovážených bronzových nádob, které se koncem 5. a na zač átku 4. století před n. l. staly souč ástí nákladných pohřbů č lenů vládnoucí vrstvy v zemi.


- 22 -

Osídlení širší oblasti v č asné době laté nské dokazuje i žárový hrob v Radotíně, vybavený kromě keramiky i bronzovou jehlicí s přeslenem. Ve 4. století se do Čech stěhovali historič tí Keltové , kteří se zde usadili na několik staletí. Po nich zů staly rovinné osady a kostrová plochá pohřebiště v úrodných č ástech Čech. V r. 1967 byl prozkoumán sídlištní objekt ze starší doby laté nské v Černošicích II, na levé m břehu dolního toku Berounky. Nejbližší kostrové hroby v Modřanech, známé již od 19. století, obsahovaly ukázku plasticky zdobených náramků , které jsou typické až pro mladší dobu laté nskou v druhé polovině 2. století př. n. l. Další sídliště z té doby byla lokalizována v povodí Berounky (Kosoř, Lipence), asi 15 km na východ od Závisti v Jažlovicích a na dolním toku Sázavy (Hoštěradice a Luka pod Medníkem). V Posázaví se obyvatelé pravděpodobně věnovali i rýžování zlata. V roce 1973 bylo systematickým prů zkumem v oblasti území obcí Dolní Břežany, Zlatníky a Hodkovice zjištěno pět sídlištních poloh ve výši 330 a 365 m nad mořem, které jsou rozmístěny podé l horního toku Břežanské ho potoka. Osídlení střední doby bronzové na Závisti nebylo tedy osamocené . Svědč í o tom nálezy sídlištního rázu ve Stodů lkách, ale i předměty vložené do hrobů v Radotíně, v Lipencích a Braníku i řada ojediněle nalezených bronzových šperků , nástrojů a zbraní. Jde o naleziště v Jílové m, Kosoři, Lipencích, Radotíně, Zbraslavi a Modřanech, v nedaleké m okolí Hradiště. Zánik oppida nad Závistí mů žeme položit do posledních roků staré ho letopoč tu, kdy vojenské síly Markomanů , Kvádů a dalších germánských kmenů vstoupily na naše území, a i když mocný Marobud, vládce Markomanů , měl zde někde své sídlo – Marobudum, nebylo zjištěno nic, co by svědč ilo o tom, že Marobud sídlil na keltské m hradišti nad Závistí. Vědecké bádání objasnilo, že sice Germáni oppidum dobyli a vyplenili, ale neusadili se v něm trvaleji. Našly se také po nich jen ojedinělé památky. Marobudovo sídlo bylo jinde, snad v úrodných nížinách. Žárové hroby z první poloviny 1. století našeho letopoč tu, odkryté v Modřanech a v Dobřichovicích, představují již osídlení z doby rozkvětu Marobudova panství.

Stě hová níná rodů V pozdějších dobách se na bývalé m Hradišti usídlili obyvatelé ve venkovské osadě. Byly to doby nejisté , kdy se lidé bránili na vyvýšených místech (5. a 6. století – stěhování národů ), a z té doby se vyskytují i ojedinělé nálezy z konč ící římské doby. Podle nálezů šipek, ale i jiných poztrácených věcí, bronzové a železné sponky a jednoduché přezky, se usuzuje, že pod návrším akropole Hradiště se zde opět bojovalo. Z Modřan je již dlouho známa na kruhu toč ená mísa ze 4. století, pracovaná technikou římskoprovinciálních dílen, v nichž se produkovalo zboží s tmavým leštěným povrchem, tzv. terra nigra. Pravděpodobně od 5. století, ale podle jiných badatelů od 6. století, přicházejí do střední Evropy slovanské kmeny, které se mnohde ještě setkávají s germánským obyvatelstvem. I osídlení našich zemí houstlo a č astěji docházelo k obsazení


- 23 -

výšinných poloh. Některé z takových osad dokonce později přerostly v opevněná hradiska.

Slované na Hradišti Také na Závisti se objevilo výšinné staroslovanské osídlení. Výzkumy odkryly slovanské domy ve dvou rů zných, poměrně vzdálených polohách Hradiště. Odkrytí slovanských kostrových hrobů na Hradišti potvrzuje osídlení místa slovanským obyvatelstvem. (Slované dávné doby své zemřelé pů vodně spalovali.) Nacházejí se zde hroby ještě z 10. století. Slovanské osídlení našich zemí se rozšiřovalo, vznikaly nížinné obce (mezi vyjmenovanými obcemi jsou i Modřany), a ač koliv na poč átku 10. století již existovalo přemyslovské hradiště na pražské m ostrohu nad Vltavou, které ukazuje na plně vyvinutou feudální společ nost, Hradiště nad Závistí bylo v té době obýváno. Výhodné místo nad soutokem Vltavy s Berounkou (tehdy Berounka ústila do Vltavy jižněji – těsně pod dnešním zbraslavským zámkem) naznač uje, že poslání osady bylo v té době nejspíše strážní.

Posá zavský pacifik V sedmdesátých letech minulé ho století vyvrcholilo období intenzivní výstavby hlavních železnič ních tratí v Rakousko-Uhersku, jež financoval stát. K podpoře stavby místních železnic přispěl zákon č . 8 ze 17. prosince 1892 o státní podpoře a zvelebování železnic nižšího řádu, tzv. lokálních drah. V období výstavby místních železnic vznikla i Posázavskáželeznice z Prahy přes Vrané nad Vltavou do Čerč an a odtud do Světlé nad Sázavou s odboč kami z Měchenic do Dobříše a z Rataj n/Sáz. do Kolína. Dříve pro Pražany jen těžko přístupná místa posázavské přírody byla díky železnici na dosah ruky. Romantiku Posázaví lidé velmi brzy objevili, mládež v ní nacházela vysněnou krajinu svých představ z č etby dobrodružné literatury, a tak se na Sázavu zač alo jezdit pravidelně. Název Posázavský pacifik zvolili pro „svoji“oblíbenou lokálku právě trampové . Železnič ní trať z Prahy přes Vrané nad Vltavou a Čerč any do Světlé nad Sázavou měří 157 km a úsek z Prahy do Davle sleduje pravý břeh Vltavy. Urychlené výstavbě místních drah napomohl zákon č . 56 z 25. 5. 1880 a vládní vyhláška o poskytování některých technických úlev místním drahám oproti drahám hlavním. Stavby nádražních budov, druhy výhybek a dalšího stavebního příslušenství drah byly typizované . To napomáhalo urychlení projekce i vlastní stavební práce. Těchto úlev a typizovaných staveb bylo využito i při výstavbě posázavské železnice.

Nusle – Modřany Nusle – Modřany je nejstarší č ást posázavské železnice. Traťový úsek z Prahy – Vršovic do Modřan se zač al budovat na jaře 1881 s cílem zajistit levnou dopravu pro modřanský cukrovar a v té mže roce byla tratí přivezena do cukrovaru první řepa. Plný provoz i pro osobní přepravu byl zahájen 1. března 1882 společ ností Českých komercionálních drah, která byla později přejmenována na České obchodní dráhy. Stavbu trati provedl ing. Jan Muzika, který byl zkušený praktik


- 24 -

ze staveb řady jiných tratí. Z Nuslí do Modřan byla stavební dé lka trati 12,3 km. Železnič ní stanice Nusle – Vršovice byla v roce 1912 přejmenována na Vršovice – Nusle a od roku 1941 mánázev Praha – Vršovice. Té to trati se zkráceně říkalo Modřanka. V souč asné m železnič ním provozu mávelký význam stanice Praha – Krč , neboť od roku 1964 se zde odboč uje na trať vedoucí po mostě přes Vltavu do Radotína, č ímž se uskuteč nil pů vodní záměr projektu místní dráhy Čerč any – Modřany, který předpokládal napojení železnice z Modřan do Chuchle na Českou západní dráhu. Druhou významnou stanicí na trati z Vršovic do Modřan byla stanice Braník – Hodkovič ky, kterábyla v roce 1937 přejmenována na Braník a od roku 1942 na Praha – Braník. V roce 1898 byla do té to stanice zaústěna dnes již zrušená vleč ka z Braníka k vápenkám branické ho lomu a k cementárně a vápence v Podolí. Tato vleč ka byla přes tři kilometry dlouháa ve dvacátých letech měla velký význam i pro osobní dopravu. Z vnitřní Prahy do Braníka tehdy ještě tramvaj nevedla, ale prudký nárů st přepravy cestujících na „Posázavský pacifik“ si zavedení tramvajové dopravy do Braníka vyžádal. Pražský magistrát nebyl prodloužení tramvaje do Braníka nakloněn, a tak ministerstvo dopravy doč asně povolilo přepravu cestujících po tovární vleč ce vlaky ČSD. O toto rozhodnutí se zasloužil tehdejší ministr železnic dr. Izidor Zahradník, a tak se té to trati říkalo „Izidorka“. To bylo v lé tech 1922 a 1923. Branické nádraží se tak stalo hlavní odjezdovou stanicí výletníků do Posázaví, do Povltaví a do brdských lesů . Jen z Braníka odjíždělo v sobotu kolem 35.000 cestujících. SlavnáIzidorka byla zrušena až po roce 1945. Tramvaj se postupně prodlužovala jižním směrem do blízkosti branické ho nádraží, až byla v roce 1995 prodloužena až do Modřan, kde zastávky obou dopravních zařízení bezprostředně sousedí, takže přestup z železnice na tramvaj je mimořádně výhodný. Stanice Modřany byla pů vodně koncovou stanicí prvního úseku z roku 1881 a tvořily ji tři koleje, toč na a malávýtopna.

Zastá vka Modřany - mě stys Pů vodně nevýznamná obec Modřany se rozrů stala, v obci postupně vyrů staly prů myslové podniky, z nichž mnohé si budovaly vleč ky, a zvyšoval se poč et obyvatel. Pů vodní stanice pod cukrovarem příliš nevyhovovala potřebám cestujících, a tak byla v obci dne 24. října 1937 ve vzdálenosti 1.100 m na sever od nádraží Modřany otevřena nová zastávka Modřany – městys (Modřany byly povýšeny na městys od 13. 11. 1936). Na zastávce byla postavena krytá č ekárna a byla zde i prodejna jízdenek. Vrátíme-li se ale do 19. století, vidíme, že uplynulo více než 10 let od zahájení provozu na trati Praha – Modřany, než se přikroč ilo k projektování další trati, kterávedla do Posázaví.

Drá ha z Č erčan do Modřan Teprve na podkladě zákona č . 8 ze 7. prosince 1892 o státní podpoře železnic nižšího řádu předložil Zemský výbor království č eské ho dne 13. prosince 1893 první návrh projektu posázavské dráhy z Čerč an do Modřan s odboč kou z Měchenic do Dobříše. Š lo o 74 stavební kilometry v předpokládané m nákladu 10.561.200 rakouských korun. Zemská záruka byla usnesením sněmu z 10. 2. 1894 zajištěna ve výši 7.920.800 rakouských korun. Zbytek nákladu


- 25 -

financovali akcionáři stavebního družstva pro výstavbu té to železnice. Pů vodně se předpokládalo propojení dráhy Čerč any – Modřany z Modřan mostem přes Vltavu do Chuchle na tehdejší Českou západní dráhu. Pro finanč ní potíže však byla postavena pouze trať z Čerč an do Modřan s odboč kou z Měchenic do Dobříše. Trať se stavěla po č ástech od roku 1895.

Modřany – Vrané n./Vlt. – Dobříš Stavební úsek z Modřan do Měchenic a do Dobříše byl zadán k stavbě v listopadu 1895 a stavba byla dokonč ena za 18 měsíců . Veřejný provoz na tomto úseku byl zahájen 22. září 1897. Stavební dé lka č inila 39,6 km. Z Modřan k Jarovu probíhala stavba v nevelké vzdálenosti od Vltavy po pravé m břehu řeky a zaplavované území bylo překonáno po náspech a mokřiny odvodněny. Za Jarovem museli stavbaři prorazit skalnatým masivem Homole tunel v dé lce 393 metry. Po vybudování železnič ní trati z Modřan do Dobříše se v Dobříši do znač né míry rozvinul kožedělný prů mysl. Na rozlehlých polních plochách pěstovaná cukrová řepa se levně přepravovala do cukrovaru v Modřanech. Dráha umožnila i levný odvoz dřeva z brdských lesů .

Tunely za vá lky Snad jen pro úplnost se musíme zmínit o tom, že Posázavský pacifik měl na své trati řadu tunelů (skochovický, libřický, davelský, pikovický, jílovský a lucký), které byly od č ervence 1942 do konce války uzavřeny pro železnič ní provoz, a byly v nich zřízeny dílny letecké ho prů myslu (Avie) a výrobny souč ástek německých raket V-1 a V-2. Železnič ní provoz pro veřejnost mezi stanicemi Jílové u Prahy a Davle byl znovu zahájen 10. srpna 1945.

Ně kolik dat různých nařízenía komisíve vztahu k posá zavské železnici Pro trať Nusle – Vršovice – Modřany Politickápochů zka

7. – 9. č ervna 1881

Stavební koncese

26. srpna 1881 mimo úsek staveb. km 0,0 – 0,8 11. října 1881 pro úsek staveb. km 0,0 – 0,8

Nepravidelnánákladní doprava: povolena 23. listopadu 1881 zahájena 26. listopadu 1881 Technicko-policejní zkouška

22. února 1882

Provozní koncese udělena

27. února 1882

Zahájení veřejné ho provozu

1. března 1882

Zestátnění místní dráhy

1. ledna 1894


- 26 -

Pro ú sek Č erčany – Modřany (Dobříš) Stavební koncese udělena 4. března 1895. Provozní koncesní oprávněnost celé trati Čerč any – Modřany (Měchenice – Dobříš) byla v roce 1906 přenesena výnosem ministerstva vnitra z 10. č ervence 1906 ze stavebního družstva na nově vzniklou Společ nost pro místní dráhy Čerč any - Modřany – Dobříš.

Telekomunikačnívybavení Pokud jde o telekomunikač ní vybavení, byly stanice mezi sebou propojeny telefony a po roce 1909 dostaly dopravní místnosti velké svislé induktorové telefony s pevně zabudovaným mikrofonem, na pravé straně byla induktorová klič ka, na levé m boku na kyvné m háku snímatelné sluchátko. Toto zařízení se osvědč ilo, bylo velmi spolehlivé a nahrazovat se zač alo až během druhé světové války stolními telefony a stolními ústřednami. Morseova telegrafu se užívalo pro dálkové spojení až do roku 1960 a byl postupně nahrazen dálnopisem.

Lokomotivy Na tomto železnič ním úseku se dlouho užívalo parních lokomotiv a používalo se hnědé ho uhlí, které oproti slezské mu č erné mu uhlí bylo pětkrát lacinější.

Křížíkova elektrická lokomotiva Český vynálezce ing. František Křižík požádal již v roce 1897 příslušná ministerstva ve Vídni o možnost vyzkoušet akumulátorovou elektrickou lokomotivu vlastní konstrukce na některé místní dráze, a to na vlastní náklady. Bylo mu vyhověno a pro zkoušky byla urč ena trať Praha – Dobříš. V dubnu 1899 ing. Křižík zkušební provoz zavedl. Zprvu jezdil vů z ze stanice Vršovice – Nusle do Modřan, pak do Zbraslavi a nakonec až do Měchenic. Jedno nabití baterie stač ilo pro jízdu z Vršovic – Nuslí do Zbraslavi, kde se baterie během dvaceti minut znovu nabila, což postač ovalo pro další jízdu do Měchenic a zpět do Zbraslavi. Akumulátorovábaterie byla uložena pod sedátky ve voze. Uvádí se, že spotřeba elektrické energie tohoto našeho prvního akumulátorové ho železnič ního vozu č inila 34 kW za jeden tunokilometr při prů měrné rychlosti 30 km/hod. Na zkušebním úseku Vršovice – Nusle – Měchenice č inily náklady na spotřebovanou elektrickou energii 65 krejcarů , zatímco tržba č inila 8 zlatých rakouské měny.

Komá rkův parnístroj V lé tech 1905 a 1906 jezdil s úspěchem na trati z Vršovic – Nuslí do Vrané ho n/Vlt. a dále do Čerč an nebo do Dobříše motorový parní vů z Komárek, který dosahoval rychlosti až 50 km/hod.

Nové výkonné lokomotivy Postupem let v souladu s výrobou nasazovány silnější a dokonalejší v době přepravy těžkých zátěží do kdy nejtěžším používaným parním úsek Praha-Vršovice – Čisovice.


nových lokomotiv byly na posázavské trati parní lokomotivy. Zvláště aktuální to bylo nových závodů Hrudkovny Mníšek pod Brdy, strojem byl parní stroj 534.0, nasazený na

- 27 -

Odvoz řípy a kamene Železnič ní doprava v obvodu č erč ansko-modřanské a dobříšské dráhy přinesla rozšiřování pěstování cukrové řepy, protože dráha levně přepravovala cukrovku do cukrovaru v Modřanech. V okolí železnice se otevíraly i nové kamenolomy pro výrobu štěrku a kamenné drtě, dlažebního kamene a kamene stavebního.

Rekreace Pů vodně jen letní rekreač ní výlety do Posázaví a do brdské přírody se po první světové válce mění v rekreač ní pobyty v chatách, které v krásné krajině vyrů stají jako houby po dešti. Rekreace se prodlužuje na dlouhé období od Velikonoc až do konce října, kdy z chat jezdí mnozí obč ané i denně do práce, jen aby se vyhnuli pobytu ve městě. Po druhé světové válce se uvažovalo o elektrizaci tratí, o nichž jsme psali, ale pro technické problé my (úzké tunely) k elektrizaci nedošlo, a parní lokomotivy byly nahrazeny lokomotivami motorovými.

Tramping O Posázavské m pacifiku jsme se museli zmínit, neboť přes Modřany tento „pacifik“ vede a zpěv zněl a zní i dnes. Dříve si trampové vozívali housle a tamburašské nástroje (mandolíny, mandoly, brač e apod.), teprve později kytary. A tam, kde cestovali trampové , bývala vždy dobránálada a zpěv. Tramping, který v našich zemích zač al na zač átku století, se u nás rozšířil hlavně po první světové válce, byl i ve světě něč ím ojedinělým. Byl náznakem volnosti, dobré ho vztahu k přírodě a soutěživosti na trampských osadách. To byl náš rozdíl od zahranič ního pojetí, kde anglický výraz tramp znač í pobudu a tuláka. A naši trampové přinesli i svápojmenování vyhledávaných rekreač ních míst. Vltavu nazývali Velkou řekou, Berounku Starou řekou, Sázavu Zlatou řekou a Kocábu Hadí řekou. Vltava byla hlavní cestou po vodě z Prahy do trampských osad, hodně se využívalo kanoí, ale i parníků , a proto Velká řeka, Berounka se stala Starou řekou, neboť byla známa ze Starých pověstí č eských jako řeka, u níž měly svá sídla bájné Krokovy dcery Kazi a Teta, a Sázava se musela stát Zlatou řekou, vždyť na ní se dříve zlato skuteč ně rýžovalo, a to dokonce již od pravěku, kdy zde zlato rýžovali již Keltové . A když už se trampové zhlé dli v amerických názvech pro řeky, pojmenovali i lokálku z Prahy přes Modřany do Posázaví Posázavským pacifikem, kterým přepravovali na svátábořiště více věcí, a později zde roubili prvé sruby, které se stávaly základem trampských osad. Pů vodní party divokých trampů s názvy zálesáckými a indiánskými (Černí medvědi, Supové , Černí vlci, Apač ové , Utahové a další) nahrazovali své názvy kovbojskými (Trappeři, Sdružení zálesáků , Karban City, Ontario, Dakota, Maraňon, Montana atd.) a tomu se přizpů sobovalo i obleč ení s kostkovanými košilemi, širáky, okovanými opasky a nezbytnými šerifskými hvězdami. Doba indiánskáse změnila na dobu kovbojskou. Trampování se rozmáhalo, a i když železnice vypravovala o sobotách a nedělích větší poč et vlaků pro rekreanty, přece bývaly vlaky přeplněné a mladí odvážlivci – „tvrdí muži“ sedávali na schů dcích vlaků , na plošinách, ale i na střechách osobních vozů . (Zpracováno dle publikace Miroslava Berky Posázavský pacifik. Praha, NADAS 1991.)


- 28 -

Paroplavba na Vltavě V modřanské kronice se uvádí, jak zavedení paroplavby z Prahy jižním směrem proti toku řeky Vltavy v 19. století zlepšilo spojení Modřan především s nedalekou Prahou. Mnoho bližšího se však o té to záležitosti neuvádí, a tak si pro budoucí dobu historii paroplavby přiblížíme.

Denis Papin (+ 1712) Myšlenka pohánět lodě silou páry se objevuje již v roce 1690, kdy pů vodně pařížský lé kař Denis Papin, žijící tehdy v Kasselu na dvoře hessenské ho vé vody, navrhl tuto možnost v jednom pojednání a doložil brzy svů j nápad jednoduchým parním strojem na č erpání vody. Stroj však pracoval jen několik vteřin.

James Watt (1736 - 1819) V 18. století se problé mem parního stroje zabývala řada vynálezců ve Francii, v Anglii a v Americe. Teprve skotský mechanik James Watt (1736– 1819) získal v roce 1769 již jako mechanik univerzity v Glasgowě patent na parní stroj, v němž pára skuteč ně vyvíjela pracovní sílu svým tlakem. Stavitelé parníků zkoušeli využít parního stroje pro pohon lodí, a tak v roce 1790 byla zahájena pravidelná osobní lodní doprava mezi Trentonem a Filadelfií na řece Delaware v Americe. Na přelomu 18. a 19. století se zač ali stavbou parníků zabývat také v Anglii a ve Skotsku. V roce 1788 postavil zkušební parník P. Miller a poté strojník W. Symington s použitím parního stroje vlastní dvouválcové konstrukce. Parníč ek sloužil od roku 1802 k vleč ení č lunů na kanále Forth and Clyde na trati dlouhé 36 km a je považován za první remorké r. Byl vyřazen ze služby proto, že svými vlnami poškozoval břehy kanálu. Ale na dalších místech se již zač ínají rů zné parníky stavět a užívat.

Josef Božek (1782–1835) V té době v letech 1816– 1817 zač al u nás samostatně experimentovat náš Josef Božek s vlastnoruč ně vyrobeným parním strojem a pů jč eným převoznickým prámem.

Dekret o paroplavbě Kolesové parníky se v Evropě zač ínají objevovat nejprve na velkých řekách. Rakousko mělo z dů vodů politických i ekonomických zájem na zavedení parního pohonu lodí především na Dunaji. Císař František I. z popudu kanclé ře Metternicha vydal dne 28. 6. 1813 dekret, jímž bylo zajištěno výhradní privilegium na využití tomu, kdo předvede vynález, jímž mohou být dopravovány nákladní lodě proti proudu bez použití tažných zvířat. Jinde v Evropě se již paroplavba rozbíhala, ale v Rakousku ani tento dekret nepřinesl změnu, a tak byl dne 11. 11. 1817 vydán “dekret o paroplavbě z roku 1817“. Tento dekret platil samozřejmě i pro Čechy, ale k praktické aplikaci u nás došlo až koncem třicátých let a v lé tech č tyřicátých 19. století. Podnikavější Sasové zavedli na Labi již v roce 1837 provoz zadokolesové ho parníč ku k vleč ení č lunů drážď anské ho cukrovaru H. W. Calberta. Lodě se surovinou pluly z Drážď an až do Hamburku do Calbertova podniku v Hamburku. Poč et lodí narů stal a v roce 1838 doplul jeden parník do Děč ína.


- 29 -

Moritz Zdekauer Privilegium na plavbu dostal v roce 1838 i pražský velkoobchodník a banké ř Moritz Zdekauer, ale ten č innost na vodě nezahájil a dokonce se svých práv vzdal.

John Andrews Dne 9. listopadu 1839 propů jč il císař Ferdinand I. anglické mu Johnu Andrewsovi privilegium na paroplavbu na Vltavě a Labi až po saskou hranici. Andrews hodlal v Praze založit akciovou společ nost, ale nedařilo se mu to. Zájem projevili jen M. Zdekauer a Karel hrabě Chotek, nejvyšší zemský purkrabí. Protože k povolení akciové společ nosti došlo až 2. 6. 1841, a to ještě s podmínkou, že do společ nosti musí být ihned po postavení dosazen zemský komisař s přiměřenou pravomocí, a parník Bohemia byl už v provozu, Andrews od založení společ nosti ustoupil a na zaplacení stavby Bohemie prodal velký kus lesa ze své ho majetku. Andrews se tak stal jediným majitelem a provozovatelem prvního č eské ho parníku Bohemia až do konce roku 1841, kdy prodal desetinový podíl na něm své mu anglické mu spolupracovníkovi Josephu Johnu Rustonovi, staviteli lodí a strojů a prů myslníku.

Joseph John Ruston Ruston se narodil 1809 v Londýně – Poplaru a zemřel 1895 ve Vídni. V roce 1832 se stal Ruston vedoucím stavby lodí v loděnici J. Andrews.

Parník Bohemia J. J. Ruston postavil parník Bohemii na přelomu let 1840– 1841 v Karlíně u Prahy. Na vodu byla loď spuštěna 1. 5. 1841 a pohodlně mohla přepravovat 140 osob. Parník se pak plavil severním směrem do Labe a jezdil do Drážď an.

Pražská plavebníspolečnost, Fridrich Zdekauer V roce 1855 uzrála mezi č leny ředitelství Pražské plavební společ nosti myšlenka pořídit si vlastní lodní park vč etně kolesových remorké rů k vleku nákladních č lunů . Iniciátorem zavedení paroplavby byl Fridrich Zdekauer, starší syn Moritze Zdekauera, o němž byla již zmínka vpředu. Fridrich Zdekauer se stal v roce 1854 jedním z ředitelů pražské společ nosti, později byl zvolen jejím prezidentem. Ředitelství pražské společ nosti žádalo o udělení paroplavební koncese 27. 12. 1855 č eské gubernium, které žádost s doporuč ením předalo vídeňské mu ministerstvu obchodu. Žádost byla vyřízena kladně vydáním paroplavební koncese č eským místodržitelstvím dne 25. 3. 1857. Mezitím se společ nost k 1. 1. 1857 přejmenovala na Pražskou společ nost pro plavbu parní a plachetní. Jednalo se o 20 velkých a 32 menších nákladních č lunů a 5 remorké rů k jejich vleč ení. Pražská společ nost pro plavbu parní a plachetní zanikla v r. 1881 odprodejem lodního parku sestávajícího ze 7 remorké rů kolesových a 3 řetězových a 85 č lunů .


- 30 -

Paroplavba na středníVltavě Koneč ně se zaměříme na paroplavbu na střední Vltavě v úseku nad Prahou. Toto dělení Vltavy bylo dáno tím, že v oblasti Prahy přetínaly řeku č tyři jezy, které byly pro větší lodě a parníky neprů jezdné až do roku 1921, kdy zde byla dokonč ena stavba dvou zdymadel. Ze střední Vltavy přicházel v úvahu pro plavbu parníků jen úsek dlouhý 28 km, a to od Š ítkovské ho jezu do Š těchovic. Nad nimi ležely těžko sjízdné Svatojánské proudy. Tento úsek nebyl pro paroplavbu lákavý, protože kromě města Zbraslavi leželo při řece jen několik chudých vesnic. Venkované dováželi do Prahy polní produkty, drů bež, lesní plody, chvojí atd. a používali č etných vorů nebo místních nákladních lodí. Zpět proti proudu se vraceli buď pěšky, nebo se svezli na lodi tažené koňmi. U Pražanů se zájem o Povltaví probudil s nástupem romantismu a národního uvědomění v polovině minulé ho století, kdy první turisté a č lenové vlasteneckých spolků zač ali vyrážet pěšky nebo na lodích na Zbraslav, na Závist, do Davle a do Proudů . Prvním osobním parníkem v Praze pro plavbu na střední Vltavě byl parník Stanislaus (vyrobený v r. 1841 ve Francii), přejmenovaný na Mescé ry (po v Čechách velmi neoblíbené m místodržiteli). Loď zakoupil na podzim 1856 v Magdeburku August Winter a oprava se protáhla do č ervna 1857. Zkušební plavby do Chuchle proběhly uspokojivě. Slavnostní plavba byla stanovena na sobotu 25. 7. 1857. Ale hned v Podolí dosedl parník na písek v řece a plavba skonč ila. Kdosi vytahal ze dna ků ly označ ující mělč inu. Po zvýšení vodní hladiny vyplul parník na cestu do Š těchovic dne 11. 8., ale dostal se na Zbraslav tak pozdě, že v cestě nepokrač oval a vrátil se zpět. Dne 13. 8. se plavba opakovala, ale ve Vrané m posádka zjistila, že mámálo uhlí, a tak nakoupila uhlí v blízké Haasově továrně. Jeho přeprava na loď zabrala hodně č asu, a tak se v cestě nedalo pokrač ovat a loď se měla vrátit do Prahy. Při obracení však loď nasedla zádí na skalisko, došlo k proražení dna, vniknutí vody do lodi, a cestující museli vystoupit do pramic, dojet do Zbraslavi a odtud pak dostavníkem do Prahy. Loď se asi po týdnu uvolnila zvýšením hladiny vody a po utěsnění děr doplula do Prahy. I když opravenáloď doplula znovu zkušebně do Chuchle již dne 26. 8., úřady ztratily dů věru ve schopnost majitelů i parníku a nařídily vykonat úřední plavbu na celé plánové trati. Ú řední komise doporuč ila úřadů m zastavit provoz parníku pro malou příč nou stabilitu lodi a nedostateč ný výkon stroje. Na tomto základě zrušilo místodržitelství majitelů m paroplavební koncesi z roku 1857. V roce 1858 měl Winter zaplatit za loď dovozní clo, protože zrušením koncese pominul dů vod zproštění, a protože na clo neměl peníze, byla loď exekuč ně zabavena a dne 10. 1. 1859 prodána ve veřejné dražbě. Parník odplul v srpnu 1859 do Saska a stopy po něm mizí. Myšlenka paroplavby na Vltavě nad Prahou neúspěchem parníku Mescé ry nezanikla, ale naopak byla povzbuzena a přenesla se do č eských vlasteneckých kruhů .

Firma Lanna – regulace Vltavy z Prahy do Ště chovic Pod tlakem všeobecné ho mínění zadal zemský stavební úřad firmě Lanna regulaci toku Vltavy z Prahy do Š těchovic na stav, aby byla umožněna bezpeč ná paroplavba. Práce byly dokonč eny v roce 1862. Zájemci o zavedení paroplavby v Praze byli dva, a to ing. Čeněk Daněk, zakladatel strojírny v Karlíně z roku 1854, a obchodník dřívím František Dittrich z Podskalí, náměstek pražské ho primátora.


- 31 -

Po úspěšné m založení paroplavební společ nosti Františkem Dittrichem a jeho přáteli v listopadu 1864 se ing. Daněk své ho plánu vzdal.

František Dittrich František Dittrich, měšťan a pražský obchodník (1801– 1875), v útlé m věku osiřel a byl vychován u své ho děda v Podskalí. Nastřádal si urč ité jmění a v roce 1826 se stal vlastníkem obchodu s dřívím. V roce 1828 připojil ke své živnosti ještě živnost hostinskou. Hleděl si své ho obchodu a brzy byl zařazován mezi zámožné obč any, ale souč asně se stal horlivým podporovatelem č eské ho divadla, zakladatelem Matice č eské , a byl poč ítán mezi národní buditele ze stavu měšťanské ho. V r. 1845 se zúč astnil založení Besedy měšťanské , zřízení první č eské hlavní školy “v Budč i“ v Praze a r. 1865 aktivně pomáhal ke stavbě Národního divadla. Když byl v roce 1863 zvolen pražským purkmistrem dr. Bělský, stal se František Dittrich jeho náměstkem a po odstoupení Bělské ho v roce 1870 byl Dittrich zvolen purkmistrem na tři lé ta. František Dittrich konal v lé tech 1864– 1865 s přáteli č asté porady o založení paroplavby na Vltavě a plavbu zahájil 15. 8. 1865 mezi Prahou a Š těchovicemi, za což byl vyznamenán rytířským křížem řádu Františka Josefa I. V roce 1873 pro pokroč ilý věk odstoupil Fr. Dittrich z úřadu purkmistrovské ho a zbytek své ho života věnoval jen záležitostem paroplavby a své rodiny.

Paroplavebníspolečnost Při založení paroplavební společ nosti 6. 11. 1864 bylo rozhodnuto pořídit jeden parník pro plavbu mezi Prahou a Š těchovicemi, který by sloužil zábavě, obchodu, a také k vleč ení lodí plujících proti proudu.

Pražská společnost pro paroplavbu na Vltavě Od poč átku bylo zřejmé , že úč astníci podniku nemohou poč ítat se subvencí a musí financovat vše sami v akciové společ nosti. Na seznamu se pak nacházelo 45 akcionářů a 25. 4. 1865 byl akcionáři odsouhlasen název Pražskáspoleč nost pro paroplavbu na řece Vltavě. Dne 18. 5. 1865 předala tříč lenná deputace společ nosti pod vedením Františka Dittricha č eské mu místodržiteli hraběti Belcredimu žádost o vydání paroplavební koncese, povolení zřídit akciovou společ nost a o schválení jejích stanov. Žádosti byly postoupeny místodržitelstvím státnímu ministerstvu do Vídně. Ani to si s žádostí nevědělo rady, nebylo ani kompetentní, a tak se celázáležitost dostala až do rukou císaře Františka Josefa I. Ten stanovy “nejvyšším rozhodnutím“ schválil a zřízení paroplavební akciové společ nosti v Praze povolil. A tak společ nost pů sobila jen na základě stanov, protože koncesi nikdo nevydal.

Strojírna Ruston Strojírna Ruston a spol. postavila mezitím objednaný parník, ale pro úzký prostor na pražských jezech byl kompletován od 1. č ervence na smíchovské náplavce. Dne 10. 8. byl parník spuštěn na vodu a k 15. 8. byl připraven ke zkušební plavbě.


- 32 -

Parník Praha Parník, pojmenovaný Praha – Prag, vyplul z Prahy v 9,33 hodin a do Š těchovic doplul ve 13,20. Zpět vyplul ve 14,23 a v Praze přistál v 16,30 hod. Proti proudu plul rychlostí asi 8 km/hod. a po proudu asi 14 km/hod. Po podrobných opravách předala firma Ruston a spol. parník komisionálně Pražské společ nosti dne 25. 8. 1865 a hned druhé ho dne proběhla slavnostní zahajovací plavba do Š těchovic. Zúč astnilo se jí asi 75 osob, mezi nimi náměstek místodržitele hrabě Lažanský, pražský purkmistr dr. Bělský, Vojtěch Lanna, významný č eský prů myslník, který výrazně přispěl k regulaci řek a k zavedení paroplavby v Čechách, a mnozí další. Plavba proběhla bez závad a zatímco do Š těchovic trvala 4 hodiny 3 minuty, zpět do Prahy trvala 2 hodiny 4 minuty.

Parník Vyšehrad Velký zájem Pražanů i venkovanů o plavbu parníkem vedl už koncem roku 1865 k obstarání druhé ho stejné ho parníku, který dodala opět Rustonka, a byl pojmenován Vyšehrad. Rok 1866 nebyl pro plavbu příznivý, neboť proběhla válka rakousko-pruská, ale další lé ta poč et přepravovaných osob stoupal a společ nost doplňovala lodní park dalšími plavidly. V osmdesátých lé tech 19. století užívala společ nost hlavně na trati na Zbraslav menší parníky zvané „malé kolovky“.

Výbuch parního kotle Za dlouhá lé ta paroplavby v Praze došlo jen k jedné vážné nehodě, a to na parníku František Josef I., který byl postaven pro 800 osob v roce 1887. Dne 19. 5. 1898 v 7,53 ráno, před vyplutím z přístaviště u Palacké ho mostu, došlo k výbuchu parního kotle, parník se té měř rozpů lil a ihned potopil. Při výbuchu přišel o život pokladník lodi a cestující otec se synem a asi 10 osob utrpělo zranění. Parník měl na palubě jen 25 cestujících, neboť vezl pouze zbytek pasažé rů , kteří se nevešli na parník Ferdinand I., který plně obsazený odplul krátce před tím. V místě potopení bylo mělko, a tak se hned přikroč ilo k opravě parníku, který byl již v roce 1899 znovu zařazen do provozu. Dostal nový kotel zdokonalené konstrukce a urychleně byly tyto modernější kotle umístěny (vyměněny) i na dalších třech velkých parnících. Společ nost musela vdově a dceři zahynulé ho cestujícího vyplácet doživotně roč ně rentu 700 zl. a uhradit pohřební výlohy. Náhradu dostaly i další dvě postižené osoby. Provozovatel byl k náhradám odsouzen jen z titulu provozní odpovědnosti, neboť pro přímé zavinění odsouzen nebyl. Postupně byly staré parníky nahrazovány motorovými loděmi, případně parní pohon vyměňován za pohon dieselmotory. Prakticky byly poslední parníky vyřazeny v 60. lé tech 20. století.

Spojenís Prahou parníky Psali jsme o paroplavbě na Vltavě podrobněji proto, poněvadž v minulé m století parníky usnadnily našim modřanským předchů dců m spojení s Prahou, kam byla


- 33 -

tehdy cesta dlouhá, neboť vyšehradské Pankrác.

skále bylo nutno se vyhnout přes

Přístav v Modřanech Přístav býval v Modřanech dlouho, neboť modřanský břeh od Braníka až na Zbraslav býval využíván v letním období pro rekreaci Pražanů . Na břehu bylo i několik dřevěných stánků , poskytujících osvěžení koupajícím se. Postupně klesá zájem o takovouto rekreaci stoupáním nároků lidí, ale i tím, že po vybudování vltavské kaskády údolních přehrad proté káod roku 1954 Vltavou chladnáspodní voda z přehrad, a tak zde koupání přestalo lákat a přístav v Modřanech byl zrušen. Jiné spoje poskytují dnes lidem rychlejší spojení s rekreač ními oblastmi a paroplavba slouží dnes jen rekreaci při delších cestách do Povltaví a pro společ enské plavby se zábavou pro zájemce z podniků č i rů zných organizací a přístav v Modřanech přestal být využíván. (Zpracováno dle publikace Miroslava Huberta Paroplavba v Čechách. Praha, Nakladatelství Svoboda – Libertas 1993.)

Belarie Ulice Pod Belarií zachovávámístní jmé no U Belarie nebo Pod Belarií, i dnes běžně užívané . Jmé no je ale jen od roku 1917, kdy pražský drogista Vítek zakoupil pozemky na západním a severozápadním svahu posledního kopce v obci směrem ku Praze a vybudoval zde obchodní zahradnictví a postavil rekreač ní vilu č p. 262, kterou pojmenoval Belarie, a podle ní i zahradnictví. Po roce 1945 byla Belarie jako živnostenská provozovna sesocializována a v listopadu 1949 byla dána pod národní správu. Kým byla spravována, nebylo zjištěno – snad KP Modřany, který ji předal Bytové mu podniku ONV Praha – jih, ten to však odmítá. O Belarii se nestaral nikdo a pozemek pomalu zarů stal křovím a plevelem. 17. 4. 1953 zažádal o pronájem pozemku n. p. Aeropal pro vojensky tajnou výrobu, ale o pozemek opět nikdo nepeč oval, a tak 9. 4. 1954 rozhodla rada ONV předat zahradu do obhospodařování volné mu sdružení pod názvem Zájmováskupina zahrádkářů , kolonie Belarie Modřany. Do sdružení se přihlásilo 42 osob, protože se však mělo hospodařit společ ně ve formě družstva, zájem upadal, až se Belarie dostala tam, kde byla předtím. Pokus se opakoval v r. 1964, kdy byl pozemek rozdělen na díly a předán do správy místní skupiny Svazu zahrádkářů Modřany. Jednotlivé díly dostali do obhospodařování jednotliví č lenové svazu (přihlásilo se jich 40) a pozemek byl zahrádkářsky obhospodařován. Domek pro zahradníka při č p. 262 dostal samostatné č p. 146 po zbořené m domku s místním názvem U Uhelny a byl prodán v r. 1964 V. Tomáškovi a č p. 262 v té mže roce K. Š ubrtovi.


- 34 -

III. Místníú řad Po volbách místního zastupitelstva dne 24. listopadu 1990 byla dne 10. 12. 1990 ustavena místní rada.

Volba starosty a jeho zá stupců Starostou byl zvolen ing. Vladimír Janský a jeho zástupci se stali Bedřich Matlach, ing. Dagmar Němcováa Martin Velek. V prů běhu funkč ního období se někteří náměstci vyměnili a po většinu funkč ního období zastávali funkce zástupců starosty Janské ho Emilie Boudová, JUDr. Helena Chudomelová, ing. Vladimír Kotnour a Bedřich Matlach. Ing. Kotnour rezignoval na funkci místostarosty v č ervnu 1994 a do voleb pak zů stali jen tři zástupci starosty. Martin Velek abdikoval 27. 10. 1992. I ve funkci tajemníka místního úřadu došlo v prů běhu volebního období ke změně. Po ing. Valešovi zastával tuto funkci Jaroslav Bumbálek, po něm byl do funkce jmenován MVDr. Pavel Hradecký, který se ani funkce neujal, a nakonec do funkce byla jmenována ing. Sofie Horáč kovás úč inností od 4. 5. 1994.

Kanalizace Vedení obce se soustavně zabývalo otázkou odkanalizování rozlehlých oblastí starých Modřan. Na některých místech (Tyršova č tvrť a Lysina a některé ulice Čechovy č tvrti) se sice splaškovákanalizace zavedla, ale to je zatím jen ta menší č ást, a větší č ásti jsou jen v plánech, na jejichž realizaci se nedostávají v dostateč né míře peníze. Nutno ovšem říci, že představitelé obce se po celé funkč ní období o realizaci zajímali, ale dovolit si mohli jen ty úseky, na které získali finance. Největším problé mem zů stávají vzdálené č ásti, jako jsou Cholupice, Toč ná a další.

Změ ny ná zvů ulic Došlo i k několika změnám názvu ulic, u nichž se starý název rozcházel s přáním a cítěním obč anů za změněných politických poměrů , a nově byly pojmenovány ulice Povodňováa Vitošská. Naproti tomu ulice Zetova u školy ve starých Modřanech zanikla stavebními úpravami prostoru bývalé ho Podskalí na nové staveniště. Zatím až na betonové základy k další stavební č innosti v tomto prostoru nedošlo. Ulice Povodňová vychází z ulice K Vltavě a ústí do ulice Čs. exilu (jezdí po ní autobusy č . 165 a 205). Vitošská je komunikací rovnoběžnou s ulicí Kolarovovou, modřanské m sídlišti ulice Mladenovovu a Poljanovovu.

spojující

na

Ke změně došlo např. u ulice Š árkovy, kterábyla přejmenována na ulici Na Vč ele a pak na koneč ný název Převoznická. Ulice Rellichova byla pojmenována na


- 35 -

Karasovu, Františka Pešky na Smatlachovu, třída Pětiletky byla přejmenována na třídu Československé ho exilu.

Hřbitov V roce 1991 vyhlásila rada městské č ásti Praha-Modřany stopstav pro další rozšiřování staré ho modřanské ho hřbitova a navrhla vybudování nové ho hřbitova. V dalších letech funkč ního období 1990– 1994 se zatím s tímto problé mem nepohnulo až na výjimku možnosti využívání prostor hřbitova v Cholupicích.

Privatizace domů U domů vybudovaných státem v předchozích letech a spravovaných dosud pracovníky veřejné správy se podle nových zákonů zač alo s privatizací (obyvatelé si za stanovené č ástky své byty kupovali a vesměs zač ali vytvářet domovní družstva, aby takto získaný bytový majetek mohli společ ně obhospodařovat).

Technické služby Modřany Podnik Drobné provozovny byl podřízen řediteli Technických služeb Modřany, který řídí Drobné provozovny do doby zániku podniku. Technické služby Modřany se jinak starají o veřejné osvětlení v obci, o veřejnou zeleň, č ištění města a opravy výtluků a údržbu komunikací na území spravované m OÚ Praha 4 (pro Technickou správu komunikací).

Volby Ve dnech 18. listopadu 1994 od 14 hod. do 22 hodin a 19. listopadu 1994 od 7 hod. do 14 hodin proběhly v České republice volby do zastupitelstev v obcích. Dnem voleb vznikly v Praze městské č ásti Prahy 11 – 15. Z bývalé městské č ásti Praha – Modřany se tak stává městská č ást Praha 12 v pů vodních hranicích bývalé č ásti Praha – Modřany. V Praze 12 volili volič i 35 č lenů místního zastupitelstva. Bylo zvoleno: 12 č lenů Obč anské demokratické strany (ODS), 4 č lenové České strany sociálně demokratické (ČSSD), 6 č lenů Obč anské demokratické aliance (ODA), 3 č lenové KDU-ČSL, KDS, 4 č lenové Pražané Praze, 6 č lenů Komunistické strany Čech a Moravy (KSČM).


- 36 -

Rada Starostou byl zvolen ing. Jiří Borovský (ODS), jeho zástupci Emilie Boudová (ODS), Petr Hána (ODS), JUDr. Helena Chudomelová(ODA) a MUDr. Vít Rázek (KDS). Členy místní rady se dále stali: RNDr. Ivan Fencl (ODA), ing. Vladimír Kotnour (ODA), Jaroslav Remeš (ODS) a ing. Jiří Remeš (O).


- 37 -

IV. Rozvody energiía výstavba kanalizace Modřany, i po povýšení obce na město v r. 1963, zů stávaly stále svým vybavením na pů vodní úrovni s povrchovým rozvodem elektrické ho proudu a bez kanalizace. Stejný byl i rozvod telefonů , jichž byl pro malou kapacitu pů vodní modřanské telefonní ústředny stálý nedostatek.

Veřejný vodovod Od šedesátých let se postupně zaváděl vodovod, jehož tempo se zvýšilo od připojení obce k Praze v r. 1968. Zavádění vodovodu bylo nutné z hygienických dů vodů , neboť hygienický prů zkum modřanských studní vykázal závadnost vody ve studních prakticky na celé m území, zvláště vysoký obsah dusič nanů . Obecní vodovod měl vlastní studny v blízkosti Vltavy pod komořanským zámkem, a vlastní vodojem. Zprvu byla dodávka vody plynulá, ale jak se poč et odběratelů vody zvyšoval, tlak v potrubí klesal a na vyvýšených č ástech města voda ve dne, ale hlavně v podveč er přestávala té ci. Při ukládání vodovodu se v modřanských ulicích, krom několika málo míst kolem hlavní ulice a na bývalé m Tylově (dnes Obchodním) náměstí v centru Modřan, kde již byla kanalizace na dešťovou vodu, prvně šlo pod zem. Náprava v dodávce vody nastala až po připojení Modřan k Praze (od 1. 1. 1968), kdy byl náš místní vodovod napojen na vodovod pražský, a od té doby voda tekla plynule. Ovšem tím nebyl problé m pitné vody vyřešen na celé m území a v rozšiřování rozvodu vody se v dalších letech pokrač ovalo. Při rozloze Modřan se práce protáhly na další roky, ale nákladné investice byly nutné , neboť voda v Modřanech ve studnách je nekvalitní.

Plynofikace Druhou podzemní prací bylo pokládání plynovodů opět na zač átku šedesátých let. Poptávka po plynu nebyla zprvu veliká, protože mnohé domácnosti byly vybaveny elektrickými spotřebič i (sporáky a boilery na vodu), a teprve když zastaralý a kapacitně nedostač ující povrchový rozvod elektrické ho proudu nedovoloval zapojování dalších spotřebič ů , volili obyvatelé přechod na plyn. Kuchyňské sporáky sice plynaři zapojovali, ale vytápění bytů a domů získalo jen několik obyvatel, protože svítiplynu nebyl nadbytek. Až od roku 1968, kdy byl do Modřan zaveden zemní plyn, nastal velký příklon k využívání plynu k vytápění objektů .

Kanalizace na dešťovou vodu, sbě rač na splaškovou vodu V prů běhu těchto let se budovaly v některých ulicích kanalizač ní větve na dešťovou vodu a v centru se koneč ně zač al budovat nový sběrač na splaškovou vodu, napojený na pražskou kanalizaci. Napojování objektů na splaškovou kanalizaci však ve starých Modřanech pro velké náklady postupuje zpoč átku jen velmi pomalu a zkanalizování se doč kaly jen objekty v blízkosti sběrač e. Postoupíme-li však do vykazované ho období (1990– 1994), dochází k oživení č inností v tomto směru. V odlehlejších č ástech obce se urychleně dobudovává vodovod, provádí se plynofikace a systematicky se postupně buduje splaškovákanalizace.


- 38 -

Kabelizace elektrické ho rozvodu V tomto období došlo ale i ke kabelizaci elektrické ho rozvodu. Z ulic zmizely staré sloupy s dráty a přívod proudu pro jednotlivé odběratele byl zajištěn kabely.

Automatická telefonníú středna Rovněž v telefonním rozvodu nastala v těchto letech významná změna. Automatickátelefonní ústředna u modřanské ho sídliště umožnila zrušit podvojné linky a kolektivní (sdružené ) telefony a každý ze zájemců dostal samostatnou telefonní linku. Zastaralý rozvod byl nahrazen novým, ale abychom si stále vše jen nepochvalovali, musíme říci, že nové ústředny a stále se zvyšující poplatky nechrání úč astníky před opakovanými závadami ve spojení, kdy volající dostává třeba i opakovaně nepatřič nou stanici. Nový rozvod pomocí kabelů jde sice zemí, ale v ulicích se objevily nové sloupy, od nichž jsou telefonní linky rozvedeny k jednotlivým úč astníků m.


- 39 -

V. Průmyslové podniky Modřany byly v předchozích letech vysoce prů myslovou obcí, v níž sídlila řada významných národních podniků , z nichž se ke konci řízení státu Komunistickou stranou Československa staly podniky státní.

Orion, Elektropřístroj Po zvratu v listopadu 1989 došlo k privatizaci státního majetku, a tak se měnily i modřanské podniky, z nichž se č asto staly akciové společ nosti, někdy i se zahranič ní úč astí, jako tomu bylo u č okoládovny Orion, která se spojila se světoznámou firmou Nestlé , ale někdy se i dělily s těmi, kteří se v rámci restitucí ujímali své ho bývalé ho majetku. Markantně to například vyniklo u podniku Elektropřístroj u Modřanské ulice, kde přístavbami a novou výstavbou vznikl znač ný komplex, z jehož středu byla č ást v rámci restituce vrácena pů vodnímu majiteli.

Auto Adá mek, Autokomplex (D+K) Obdobně zanikl i kdysi známý a významný komunální podnik – Obvodní podnik služeb Prahy 4. V něm významným č lánkem byla kdysi rodinná autoopravna pana Adámka na Libušské ulici (dnešní ulice K Vltavě). K té to opravně pod rodinnou vilou byla přistavěna velkáhala na sousední parcele a OPS stavěl i další a další objekty na bývalých polích mezi ulicemi Lhoteckou (dnešní Povodňovou) a Libušskou (dnešní K Vltavě). V rámci privatizace převzali pů vodní autoopravnu i se sousední halou synové pů vodního majitele Boh. a Mir. Adámkové a haly na bývalých polích získal jako autoservis jiný podnikatel, který zde provádí opravy aut pod názvem Autokomplex (D+K). Hlavním zdrojem příjmů obou podnikatelů budou zřejmě prodeje aut, neboť firma Adámek vybudovala na protějších prostorách v ulici prodejnu autopříslušenství a výstavní pavilón prodávaných automobilů . Některé modřanské podniky ztratily své dřívější trhy z doby existence plánovité ho hospodářství a pů sobení bývalé Rady vzájemné hospodářské pomoci, musely se sortimentem přizpů sobit nové situaci a pro většinu to znamenalo omezit rozsah výroby a i snížit poč et pracovníků .

Mikrotechna Modřanská továrna Mikrotechna pů sobila v nízkých budovách v severním cípu Modřan u Modřanské ulice a v posledních desetiletích vyráběla hlavně přístrojovou techniku pro letadla a zaměřovací zařízení k tanků m. Velké plány do budoucnosti s vyhlídkou na omezování výrobního prostoru v dů sledku budování č tyřproudové silnice z Braníka do Modřan, která by si vyžádala i demolice některých budov Mikrotechny, zač ala se pro podnik budovat hned v sousedství pů vodního provozu vysokopodlažní výrobní budova, která byla dokonč ena v r. 1988. Po změnách z roku 1989 se Mikrotechna dostala do problé mů , neboť pů vodní výrobní plán není dnes v plné m rozsahu aktuální a firma musela snížit stav pracovníků a dokonce č ást vybavení a zásob rozprodat. Termostaty do lednič ek, kompresory a spořič e vody nemohly nahradit pů vodní plán zbrojní výroby.


- 40 -

Modřanské strojírny, Modřanská potrubní Ani státní podnik Modřanské strojírny v Komořanech neušel dělení, neboť v roce 1993 se z něj vyč lenila nově vzniklá akciová společ nost Modřanská potrubní, kteráse zabýváfinálními dodávkami potrubních systé mů .


- 41 -

VI. Obchod Přeměnou státního zřízení po roce 1989, kdy se socialistický stát opět přeměnil na kapitalistický, došlo i k velmi výrazné mu obratu ve vlastnictví našeho č eské ho obchodu. V první polovině devadesátých let, po zániku samostatné ho ministerstva zahranič ního obchodu, přešla č ást náplně na ministerstvo prů myslu a obchodu a č ást na ministerstvo zahranič ních věcí. Bývalé podniky zahranič ního obchodu se dílem změnily na akciové společ nosti, některé zanikly a naopak některé výrobní podniky se o prodej svých výrobků zač aly starat samy. Pokud jde o obchodní síť pro obč any, i tam došlo k podstatným změnám, některé velké obchodní podniky ukonč ily svou pů vodní č innost, některé se změnily na akciové společ nosti, ale především podstatně omezily poč et svých prodejen, které odkoupili dílem soukromí podnikatelé , nově vytvořené akciové společ nosti, ale i zahranič ní firmy (Delvita, Meinl a další). Zaniklo však obchodní středisko Svit v Zárubově ulici, kde v privatizaci získala prodejnu firma Kroupa a Gedeon, pro údajně špatný stav objektu však prodej nezavedla a objekt prodala Romanu Hejdovi a od provatizace je objekt uzavřený a postupně devastovaný vandaly. Překvapením pro obyvatele Modřan jsou i znač ně rozdílné ceny v obchodech jednotlivých podnikatelů , a tak se č asto jezdí tam, kde zboží je č erstvé a č asto i levnější než jinde. Často se pro urč ité druhy potravin chodí do jedné prodejny a pro druhé (třeba vody a jiné pití) zase do jiné , protože tam jsou urč ité věci cenově výhodnější.

Stá nkový prodej Urč itáregulace výše cen se oč ekávala od prodeje zboží ve stáncích na rů zných přitažlivějších místech Modřan. Jedním z prvních míst byl volný prostor na Obchodním náměstí poblíž velkoprodejny Vltava. Stánkaři zde však neprodávají jen své výpěstky (zeleninu, ovoce apod.), ale i dovážené tropické ovoce. Ceny většinou nekonkurují velkým prodejnám, někdy jsou i vyšší než v prodejnách, a tak snad jedinou výhodou je rychlejší obsloužení. Celářada stánků však neslouží k prodeji ovoce a zeleniny, ale i jiných druhů potravin. Velmi se rozšířil stánkový prodej textilního zboží, obleků i prádla a prů myslových výrobků (hodinek, radiopřijímač ů atd.). Tyto stánky s prů myslovým zbožím a textilním zbožím jsou doslova domé nou Vietnamců a Číňanů , kteří se rozšířili se svým zbožím po velkých, ale i malých městech našeho státu. Jinak vyrostly drobné obchodní a živnostenské provozovny v rodinných domcích, ale i nevyužívaných prostorách panelových domů . Jsou to č asto nevyužívané koč árkárny, které si podnikatelé pronajímají.


- 42 -

VII. Peně žnictví Ve vykazované m období došlo k výrazným změnám v našem peněžnictví.

Spořitelna Bývalá té měř monopolní instituce pro střádaly z řad obč anů , Česká státní spořitelna, dostala velkou konkurenci i v č innosti řady nových bank, které postupně v těchto letech vznikaly a které zaváděly ke svým hlavním cílů m i možnosti střádat v bankách drobným vkladatelů m. Spořitelna se z centra starých Modřan na Komořanské ulici (na rohu Komořanské a U Spořitelny) odstěhovala do nových prostor u Sofijské ho náměstí, kde je plánované nové centrum Modřan, respektive Prahy 12.

Banky V tomto prostoru se objevila i poboč ka Komerč ní banky, poboč ka Velkomoravské banky i Investič ní a poštovní banky na místní poště.

Nová česká mě na Po rozpadu Československé republiky na dva samostatné státy došlo v roce 1993 i k vydání nových platidel na území České republiky Českou národní bankou.

Kolková níbankovek Měna České republiky se oddělila od bývalé č eskoslovenské měny dnem 8. 2. 1993. Výměna bankovek podlé hající okolkování oprávněným osobám se provedla ve výměnných místech od 4. do 7. února 1993. Cizinců m se výměna prováděla v poboč kách České národní banky a ve vybraných poboč kách bank ve dnech od 7. do 9. února 1993.

Mince Mince po vzniku České republiky zů staly platit zprvu pů vodní č eskoslovenské z doby před zánikem společ né ho státu, papírová platidla však byla okolkována č eskými kolky, aby se odlišila od platidel platných na Slovensku, kde svá papírováplatidla rovněž kolkovali svými slovenskými kolky.

Mince a mincovna Pokud jde o mince, neměla Českárepublika po rozpadu vlastní mincovnu, neboť mincovna v Kremnici je na území Slovenské republiky, a tak první mince byly pro Českou národní banku raženy v mincovnách západních států .

Bankovky Dnem 8. února 1993 byly vydány do oběhu bankovky po 200 Kč /vzor 1993/ s portré tem J.Á. Komenské ho. Dnem 30. č ervna 1993 byly vydány do oběhu bankovky po 100 Kč /vzor1993/ s portré tem Karla IV. a souč asně bylo stanoveno ukonč ení platnosti okolkovaných bankovek po 100 Kč s dnem 31. srpna 1993. Výměna


- 43 -

okolkovaných bankovek se prováděla od 1. 9. 1993 do 31. 5. 1994 v České národní bance a urč ených bankách. Dnem 21. č ervence 1993 byly vydány do oběhu bankovky po 500 Kč s portré tem Boženy Němcové . Platnost bankovek po 500 Kč s opatřených kolkem konč ila dnem 31. srpna 1993 a výměna starých kolkovaných se prováděla od 1. září 1993 do 31. května 1994. Dnem 6. října 1993 byly vydány do oběhu bankovky po 50 Kč vzoru 1993 s portré tem svaté Anežky České . Dnem 21. prosince 1993 byly vydány do oběhu bankovky po 50 Kč vzoru 1994. Bankovka je obdobou té že bankovky vzoru 1993 s urč itými změnami a hmatovými znač kami pro nevidomé a slabozraké . Dnem 20. dubna 1994 byly vydány do oběhu bankovky po 20 Kč s portré tem Přemysla Otakara I. Následně byly vydávány i bankovky vyšších hodnot (1.000 Kč a 5.000 Kč ), a protože padělatelství se nevyhnulo ani našim bankovkám, provádějí se skryté tiskové úpravy, aby padělání bylo maximálně vylouč eno. Ovšem pro prů měrné ho obč ana je velmi těžké při běžné m styku kontrolovat platnost bankovek, a tak se falešné bankovky objevují nejen u obč anů a v obchodech, ale i ve směnárnách. Českánárodní banka vydala informač ní letáky popisující bankovky a upozorňující i na ochranné prvky. Dnem 12. května 1993 vstoupily v platnost nové č eské mince po 10, 20 a 50 halé řích a po 10 a 20 Kč . Dosud obíhající č eskoslovenské mince 10, 20 a 50 halé řů a 10 Kč s a bankovky 10, 20 a 50 Kč s platily jen do 31. 7. 1993 a bankovky po 1 000 Kč s (opatřené kolky) platily do 31. srpna 1993. Pro výměnu mincí a bankovek byly stanoveny lhů ty v harmonogramu, který pro přehled uvádíme: Předbě ž ný harmonogram vydá vá ní peně z a stahová ní peně z z obě hu Nominá lní hodnota (Kč)

Mince 0,01 0,05 0,10 0,20 0,50 1,2,5,10,20,50,Bankovky 10 20 50 100 200


Vydá ní nové bankovky nebo mince do obě hu

Ukončení platnosti dosavadního platidla

Ukončení mož nosti vý mě ny dosavadního platidla

12. 5. 1993 12. 5. 1993 12. 5. 1993 9. 6. 1993 9. 6. 1993 9. 6. 1993 12. 5. 1993 12. 5. 1993 7. 4. 1993

30. 4. 1993 30. 4. 1993 31. 7. 1993 31. 7. 1993 31. 7. 1993 30. 9. 1993 30. 11. 1993 30. 11. 1993 31. 7. 1993 -

31. 8. 1993 31. 8. 1993 30. 11. 1993 30. 11. 1993 30. 11. 1993 31. 1. 1994 31. 3. 1994 31. 3. 1994 30. 11. 1993 -

únor 1994 22. 9. 1993 30. 6. 1993 8. 2. 1993

31. 7. 1993 31. 7. 1993 31. 7. 1993 31. 8. 1993*) -

30. 11. 1993 30. 11. 1993 30. 11. 1993 31. 5. 1994*) -

- 44 -

500 21. 7. 1993 31. 8. 1993*) 31. 5. 1994*) 1000 12. 5. 1993 31. 8. 1993*) 31. 5. 1994*) 2000 zá ří 1994 5000 29. 12. 1993 *) Uvedené termí ny se týkajíokolkovaných bankovek. Platnost neokolkovaných bankovek již skončila 7. ú nora 1993 a mož nost jejich výmě ny skončí dnem 9. srpna 1993 Dnem 7. dubna 1993 byly vydány do oběhu mince po 50 Kč vzoru 1993 a souč asně dnem 30. dubna 1993 byla ukonč ena platnost mincí po 1 halé ři č eskoslovenské měny a po 5 halé řích č eskoslovenské měny. Jak jsme se zmínili, první mince České republiky razily pro nás zahranič ní mincovny (10, 20 a 50 halé řů a 10, 20 a 50 Kč Hamburk v Německu, 1, 2 a 5 Kč Kanada – Winnipeg).

Moderníčeská mincovna v Jablonci V mezinárodní soutěži na trvalou ražbu č eských mincí v budoucnosti se prosadil podnik Bižuterie v Jablonci, kde byla během pů l roku vybudována moderní č eská mincovna, která od č ervence 1993 zač ala razit nové č eské mince na automatické m moderním strojním zařízení, a pro práci na ražbě mincí, ale i medailí, zapracovala zaměstnance podniku Bižuterie. Nová práce v oboru mincovnictví a medailé rství souč asně podniku pomohla v době, kdy kovové bižuterii vyrostl silný konkurent v některých asijských státech, kde se bižuterie vyrábí velmi levně, a asijské výrobky zaplavují trhy ve světě, a kdy se náš výrobce bižuterie vrací hodně ke sklu, takže měl ve svých provozech prostory pro jinou výrobu, a tou se stalo ražení mincí v nové mincovně.

Mě na po osvobozenív r. 1945 Na závěr si ještě připomeneme, jak to bylo na našem území s měnou po osvobození v roce 1945. V květnu 1945 bylo oběživo na území Československé republiky velice pestré . V Čechách, na Moravě a ve Slezsku obíhaly protektorátní koruny (K) a německé marky, na Slovensku slovenské koruny (Ks), a na č ásti Slovenska, obsazené ho v roce 1939 Maď arskem, i pengö. Vojáci sovětské armády platili poukázkami z roku 1944 a americká armáda v západních Čechách markovými poukázkami. Navíc ještě byla 12. č ervence obnovena platnost mincí a 25. srpna i bankovek a státovek první republiky (Kč ).

Mě nová reforma z 1. 11. 1945 Měnováreforma z 1. listopadu 1945 měla odstranit chaos v obíhajících měnách, snížit objem peněz v oběhu a znovu zavé st č eskoslovenskou korunu. Obíhající K, Kč a Ks byly v č ástce 500 korun na osobu vyměněny v poměru 1:1 za státovky bez data (vytištěné pro č eskoslovenskou vládu v Anglii) a za stokoruny a tisícikoruny s datem 1945, které již byly vytištěny v Praze. Částky nad 500 Kč byly nuceně složeny na tak zvané vázané vklady, které se uvolňovaly jen v případě nezbytnosti. Tyto vklady zů staly zablokovány a při další reformě v r. 1953 byly bez náhrady zrušeny.


- 45 -

Bankovky se nadále tiskly v Tiskárně bankovek Národní banky č eskoslovenské v Praze a mince v lé tech 1946– 1992 se razily v mincovně v Kremnici na Slovensku.

Mě nová reforma z 30. 5. 1953 Měnová reforma z 30. května 1953 byla spojena se zrušením pováleč né ho lístkové ho přídělové ho systé mu a likvidací hotovosti a vkladů obyvatelstva. Bankovky i mince byly tajně vyrobeny v Sovětské m svazu (bankovky v Moskvě a mince v Leningradě – dnešním Petrohradu) s letopoč tem 1953. Až dodateč né dotisky bankovek se prováděly v Praze a mince se pak razily v Kremnici. Hotovost do 300 korun se vyměňovala 1:5 (1 nová koruna za 5 starých). Vše ostatní v hotovosti nad 300 korun se vyměňovalo v poměru 1:50. Vklady na knížkách závodního spoření, spoření žáků a vklady laureátů státních cen byly přepoč ítány v poměru 1:5. Ostatní vklady před 16. květnem 1953 byly rozděleny do rů zných pásem: do 5.000 Kč s 1:5, 5.000 – 10.000 Kč s 1:6, 10.000 – 20.000 Kč s 1:10, 20.000 – 50.000 Kč s 1:25 a nad 50.000 Kč s 1:30. Ostatní vklady provedené od 16. do 30. května 1953 byly měněny 1:50. Vázané vklady (rok 1945) byly zrušeny bez náhrady. Platy, dů chody a stipendia byly přepoč ítány 1:5 a maloobchodní ceny byly stanovovány ministerstvem vnitřního obchodu přibližně pětinové . Bez náhrady byly zrušeny všechny státní dluhopisy, a to i ty, které byly vydány po roce 1945. Tím se stát zbavil přes 100 miliard korun státních dluhů . Prů měrný plat v roce 1953 dosahoval necelých 1.100 Kč s a úspory byly reformou znehodnoceny. (Čerpáno z knihy Peníze v Českých zemích – Economia, a. s., VTÚ , Na Poříč í 30, Praha 1.)


- 46 -

VIII.

Doprava a spoje

Železnice Železnice doznala od své ho zavedení do Modřan v minulé m století velikou změnu k prospěchu obce. Když byla trať z Prahy přes Braník do Modřan zavedena, šla prakticky zcela mimo zastavěnou č ást obce. Po postavení silnice z Braníka do Modřan a postupné m vybudování prů myslových závodů na pravé m břehu Vltavy musely vzniknout přejezdy od silnice do závodů , sloužící i jako příchody pro chodce. Přes trať vedl i přístup k přívozu do Chuchle. I když později byly přechody vybaveny elektrickou signalizací pro chodce a automobilisty, docházelo jak před instalací signalizace, tak i po ní, ke střetů m s vlaky. Každý takový střet rozč eřil veřejné mínění v Modřanech, a dlouhodobě se proto požadovalo přeložení železnič ní tratě k navigaci za továrny, aby se nebezpeč í kolizí minimalizovalo. Š lo však o nákladnou investici, a tak až při nové m řešení dopravní koncepce v Modřanech, kdy se měla rozšířit výpadovásilnice z Prahy do Modřan na č tyřproudovou, bylo nutno drážní těleso přemístit blíž k řece, zrušit dosavadní zastávku proti Modřanské škole a postavit novou stanici pod Obchodním náměstím, přístupnou z ulice U Kina. Železnič ní stanice na nové m místě s návazností na budoucí tramvajovou dopravu a na městské autobusy na Obchodním náměstí souč asně eliminovala úč elnost pů vodní modřanské stanice pod cukrovarem, a tak bylo rozhodnuto starou stanici zrušit a naopak vybudovat železnič ní zastávku v Komořanech a postavit cestu od zastávky do Komořan k místním závodů m.

Nová trať Č D z Braníka do Modřan Po nové trati z Braníka do Modřan s využíváním nové stanice u kina jezdí vlaky od č ervence 1991.

Nová vlečka Po zrušení staré železnič ní trati bylo nutno od nové trati u stanice u kina postavit novou vleč ku k modřanským závodů m, aby prů myslové závody, mající své rampy na straně k bývalé trati, mohly využívat železnič ní dopravy.

Tramvajové tě leso do Modřan Tramvajové těleso se do Modřan budovalo již řadu let tam, kde to situace dovolovala. V místech, kde vedla staráželeznič ní trať, se zač aly stavět mosty pro přejezd silnič ních příjezdů k továrnám a celý tramvajový koridor až po uvolnění prostoru bývalé železnič ní trati. V době, jíž se tento svazek kroniky týká, nebyla novátramvajovátrať zprovozněna, ač se pů vodně měla tramvaj rozjet v r. 1993 (stalo se tak až v roce 1995). Ale připomeňme si, odkdy se obyvatelé Modřan postavení tramvajové linky dožadovali. Již v roce 1905 podaly obce Modřany, Hodkovič ky, Braník, Dvorce a Podolí radě královské ho hlavního města Prahy žádost o zřízení elektrické dráhy z královské ho Vyšehradu do stanice Braník a přes Hodkovič ky do Modřan. Aby byl tento projekt urychlen a aby byl pro Elektrické podniky přitažlivější, nabídla obec Modřany v roce 1910 při podávání nové žádosti o prodloužení tramvaje do Modřan Elektrickým podniků m hlavního města Prahy vhodný pozemek pro zřízení vozovny (tehdy nazývané remízou) ve výměře 1000 m2 zdarma. Předseda správní rady pan Varvažovský a přednosta elektrických drah Svoboda si


- 47 -

10. 6. 1910 nabídnutý pozemek prohlé dli, ale žádost o stavbu trati nebyla schválena. V roce 1912 se znovu jednalo o prodloužení tramvaje jižním směrem pod patronací obecních zastupitelstev Braníka, Hodkovič ek, Modřan a Zbraslavi. Zastupitelstva obcí utvořila konsorcium, které samo hodlalo tramvaj prodloužit až do Zbraslavi z dosavadní koneč né v Podolí. Žádost ministerstvu železnic byla zamítnuta. Nadále museli obč ané těchto obcí používat k cestám do Prahy parních lodí na Vltavě od jara do podzimu, nebo celoroč ně železnice, vedené znač nou oklikou. Žádost Jana Černohorské ho z roku 1908 o udělení koncese k autobusové dopravě z Modřan do Prahy byla bezvýsledná. Ani jednání zástupců politických stran z Modřan s přednostou ústřední správní komise elektrických drah nevedlo v roce 1922 k cíli. V roce 1927 se spojení Modřan s Prahou zlepšilo zavedením soukromé autobusové dopravy Jana Holuba. Jízda však byla na tu dobu velmi drahá– lístek stál 7 Kč . V roce 1932 byla zřízena pravidelnáautobusovádoprava od hranic Velké Prahy do Modřan, kterou svými vozy zajišťovaly Elektrické podniky hl. m. Prahy. I po roce 1945 se Modřanští snažili prosadit prodloužení tramvaje do Modřan, ale Praha nespěchala, neboť do Modřan vedlo autobusové spojení, které se postupně rozšiřovalo. A tak až poslední lé ta 20. století splní požadavky modřanských obyvatel. Z Braníka do Tylovy č tvrti v Modřanech to bude 6 km a po plánované m prodloužení do Libuše ještě dalšího 1,2 km trati.

Nová ulice Mezi Vodami Dosud byly továrny Chirana, Orion, Elektropřístroj a další vedeny na ulici Modřanské , ale postavením tramvajové trati byly tyto objekty od Modřanské ulice odděleny. Vzhledem k tomu, že podle tramvajové ho tělesa byla u továren vybudována nováulič ní komunikace pro dopravu k jednotlivým podniků m, bylo nutno ji i nově pojmenovat. Dostala jmé no Mezi Vodami.

Nová čtyřproudová silnice Nováč tyřproudovásilnice z Braníka přes Modřany k jihu byla projektanty Ú tvaru hlavního architekta hlavního města Prahy pů vodně naplánována přes centrální č ást Modřan, což vyvolalo ostrou kritiku obč anů . Do roku 1989 však byl hlavní architekt velkomožný pán, proti jeho plánů m se těžko dalo postupovat a vše se chystalo pro plánovanou komunikaci. Nejvíce na to doplatila nejstarší modřanská škola v ulici K Dolů m, jejíž předzahrádka ke Komořanské ulici byla z větší č ásti zrušena, zbytek opatřen betonovým tarasem, a celé bývalé Podskalí na jih od školy bylo zbouráno, č ást bývalé stráně východním směrem odbagrována a podepřena betonovou zdí, a budování základů pro plánované kulturní zařízení s divadelním sálem a kinem bylo zatím posledním č inem. Po roce 1989 se plánované akce již dále nerealizovaly a naopak místo prů tahu komunikace přes Obchodní náměstí se zač al prosazovat požadavek na vedení silnice podé l tramvajové ho tělesa až k tramvajové mu mostu nad Komořanskou ulicí. Tento


- 48 -

nový záměr naráží na nesouhlas obyvatel družstevních domů v ulici U Zastávky, jimž by rušnákomunikace vedla pod okny. Požadavek Místního úřadu Praha 12 – Modřany na prodloužení tramvajové trati až ke katastrálnímu území Libuše, které však spadá do Prahy 12, aby obč ané z té to č ásti měli snadné spojení s místním úřadem v Modřanech a s modřanskou poliklinikou, nebyl Dopravním podnikem akceptován pro znač né vícenáklady s prodloužením trati. Dopravní spojení těchto obyvatel s Modřany bude po zprovoznění tramvaje zajišťovat jen autobusová linka 165 s poměrně řídkým provozem, protože autobusové linky, vedoucí podé l tramvaje (153, 190 a 205) se nebudou provozovat. Uvažovaná výstavba nové vozovny tramvají v Modřanech zatím zů stává jen ve výhledu bez konkré tních údajů o místě, době výstavby a finanč ní úhradě. V Modřanech se západně od Obchodního náměstí setkává trasa Českých drah s pražskou tramvají a stanice dvou dopravních prostředků v té že úrovni umožňují snadný přestup. Komunikace Modřany – Komořany (KOMOKO) se staví velmi pomalu. Naráží i na skuteč nost, že upřednostňovanátrasa se opožď uje, a teprve po dostavění mostů a zídek podé l celé tramvajové trati je možno zač ít s výstavbou silnice, jejíž budování probíhá za souč asné ho provozu automobilové dopravy. Když se dokonč í nový pruh v urč ité m úseku, převede se na něj doprava a buduje se pruh druhý. V dů sledku neudržování staré vozovky se snižuje její kvalita na té měř havarijní stav. Pů vodní varianta měla vé st centrem starých Modřan (Modřanskou ulicí, přes Obchodní náměstí a Komořanskou ulicí), což vyvolalo ostrou kritiku obč anů . V roce 1991 byla zpracována obchvatová varianta podé l tramvajové ho tělesa, která naopak vyvolala odpor obč anů bydlících v družstevních domech v ulici U Zastávky. Obchvatová varianta byla však po posouzení celé ho problé mu navržena radou místního úřadu k realizaci jako řešení pro město nejvýhodnější. V dů sledku předchozí varianty pro vedení hlavní komunikace centrem Modřan byly provedeny demolič ní práce u nejstarší modřanské školy v ulici K Dolů m, bylo zbouráno celé Podskalí v Modřanech a v uvolněné m prostoru byly provedeny betonářské práce na budování základů plánované ho kulturního domu. Dnes, kdy tyto plány padly, zů stávácentrum starých Modřan znač ně rozbouráno bez vyhlídky na rychlé dořešení Obchodního náměstí a blízké ho okolí. Plány se vyskytují rů zné , zatím vázne výstavba komunikace a ani o dostavbě centra není rozhodnuto a nedostatek financí bude asi delší dobu ovlivňovat neutěšenou situaci v centru starých Modřan.

Letiště Točná Letiště na Toč né v Praze – Modřanech bylo dosud záležitostí ryze sportovní, ale v poslední době se představitelé aeroklubu na letišti Toč ná rozhodli rozšířit provoz sportovního letiště a přebudovat je na základnu malé letecké dopravy se zavedením mezinárodního provozu. Takový provoz by měl odlehč it hlavnímu pražské mu dopravnímu letišti v Ruzyni. Se svým námětem se žadatelé již obrátili na Místní úřad v Modřanech. Zda se Modřany doč kají rozšíření provozu na letišti v Toč né , není zatím jasné , a bude to narážet na skuteč nost, že sportovní letiště leží v zóně klidu vyhlášené


- 49 -

zastupitelstvem hl. m. Prahy dne 28. 3. 1991, a na finanč ní prostředky, protože pro přistávání malých obchodních letadel by bylo nutno vybudovat betonovou runway, nové hangáry, letištní budovu, bezpeč nostní zajištění, celní odbavování, příjezdovou komunikaci apod. To bude v souč asné době nedostatku financí, kdy se zásadně rozšiřuje civilní letiště v Ruzyni, asi hlavní dů vod proti rozšíření letiště na Toč né , proti němuž by se možná stavěli i obč ané přilehlých č ástí v Cholupicích, Toč né a v Komořanech.


- 50 -

IX. Bezpečnost a hasiči Místníoddě leníPolicie Č R V Modřanech pů sobí Místní oddělení Policie České republiky pro Prahu 4 v samostatné budově v Soukalově ulici č . 3408 hned vedle budovy místní polikliniky. Modřanské místní oddělení spadápod Obvodní ředitelství Policie pro Prahu 4 v Praze 4, U Plynárny 2. Proč oddělení v Modřanech není samostatným obvodním ředitelstvím pro Prahu 12, vyplýváz nedokonalé právní úpravy rozdělení Prahy. Pro volby a pro nové rozdělení Prahy došlo sice k rozdělení Prahy na 15 č ástí, ale zákonem to schváleno nebylo, a tak policie setrvávái nadále na 10 obvodních ředitelstvích a v Modřanech máme i nadále místní oddělení policie.

Mě stská policie Obdobnásituace je i u Městské policie hl. m. Prahy, kterávšak své služebny pro nově vzniklé č ásti Prahy postupně zavádí. Tak i v Modřanech vznikla služebna na Lhotecké ulici v dřevěné m tzv. Tesko objektu hned pod Policejní akademií. Městská policie zahájila své pů sobení v Modřanech dnem 17. 6. 1992, ale předpokládané služebny na rů zných místech Modřan a připojených obcí se nepodařilo získat a ani předpokládaný poč et 75 strážníků se nedařilo naplnit. A tak zač ala pů sobit v Dobronické ul. 285 na Libuši. Teprve pak získala služebnu v Modřanech. Ani služebnu v Tesko objektu nelze ovšem považovat za ideální řešení pro slabší zajištění objektu proti poškození a vniknutí nepovolané osoby.

Hasičský zá chranný sbor Pokud jde o hasič ský záchranný sbor hl.m.Prahy,i ten dodržuje zákonem stanovené rozdělení Prahy na 10 obvodů , v nichž másvé hasič ské stanice. A tak i pro Modřany je takovástanice až v Krč i, Na Krč ské stráni 1366.

Zá nik dobrovolné ho hasičské ho sboru Dobrovolný hasič ský sbor v Modřanech zanikl a udržuje se jen v Cholupicích. Dne 21. dubna 1992 odsouhlasila místní rada rozpuštění a likvidaci Dobrovolné ho požárního sboru Modřany, protože ten již několik let neplnil svoji funkci, neúč astnil se požárních soutěží, s mládeží nepracoval a nebyl schopen výjezdu ani operativního zásahu při požáru. Jeho existence byla již jen formální, 5 č lenů již netvoří ani družstvo, další lidi není možno pro nezájem získat a ani vybavení již není většinou funkč ní. Bylo proto rozhodnuto poskytnout sboru v Cholupicích možnost výběru použitelné ho materiálu a ten převé st řádně do jeho užívání, zbytek použitelné ho materiálu nabídnout k odprodeji a zajistit likvidač ní komisí definitivní vyřazení a odpis nepoužitelných věcí. Objekt požární zbrojnice v Pískové ulici jde do ekonomické ho nájmu.


- 51 -

X. Zdravotnictví Zdravotnictví procházelo v uplynulé m období velkými změnami. Zač alo se i tady privatizovat, ale věc nebyla řádně připravena, a tak se nechával na vládních místech živelný prů běh. Někteří lé kaři, zvláště mladší, se stávali soukromými, ale urč ité rajonování obce pro praktické lé kaře se zachovávái nadále.

Lé ká rny Za 40 let komunistické ho řízení státu se i zdravotnictví řídilo danými pravidly, ale i po demokratizaci života v České republice se okamžitě chápali podnikaví lidé příležitosti i ve zdravotnictví podílet se na rozsáhlé privatizaci. Tak se urychleně privatizovaly lé kárny, např. v budově polikliniky v Soukalově ulici v roce 1992, ale zanedlouho vedle lé kárny v Zárubově ulici byla otevřena i další lé kárna na Sofijské m náměstí, celkem nedaleko od polikliniky. Privatizovali se tedy lé kaři, kteří musí za své ordinace platit nájem správě objektu polikliniky, ale správa objektu přikroč ila i k dalšímu pronajímání volných prostor. Tak zde vznikla v r. 1992 provozovna oč ního optika, pedikúra, papírnictví, privátní rehabilitace a v objektech pro koč árky z bývalé ho dětské ho oddělení byly otevřeny obchody (porcelánu, ovoce a zeleniny a prodej zámků a klíč ů atd.).

Zdravotnípojišťovny Vedle Všeobecné zdravotní pojišťovny vznikla celářada dalších pojišťoven, které se reklamou snažily přitáhnout k sobě co nejvíc pojištěnců . Některé pojišťovny slibovaly pacientů m placení výkonů na nejvyšší úrovni, ale postupně jich řada nebyla schopna slibované výkony platit a došlo k zániku některých z nich nebo ke spojení mezi pojišťovnami.

Ordinace ve škole Jeden stomatolog v roce 1993 si s ředitelstvím základní školy v Pertoldově ulici projednal pronajmutí ordinace a laboratoře pro svoji soukromou ordinaci. I to je nyní možné , protože školy se vesměs staly samostatnými právnickými subjekty, které mohou rozhodovat i o pronajímání nevyužitých prostor, pokud to není v rozporu s posláním školy a hygienickými předpisy.


- 52 -

XI. Školství, kultura a tě lovýchova Školství V pů vodních tzv. starých Modřanech bývaly tři základní školy, po zbourání tzv. „radnič ní“ na Komořanské ulici v roce 1989 zů staly dvě, ale spojením starých Modřan se sídlišti na modřanské m katastru, ale i z č ásti na Lhotce a Libuši bylo najednou škol jedenáct. Jsou to: Š kola Š kola Š kola Š kola profesora Š vejcara Š kola Š kola Š kola Š kola Š kola Š kola T.G.Masaryka Š kola

K Dolů m2, Modřany K Lesu 558, Kamýk Angelovova 3183, Kamýk, s rozšířeným vyuč ováním jazyků Mrač kova 3090, Modřany Pertoldova 3373, Modřany Písnická760, Lhotka Rakovské ho I, Modřany Rakovské ho II, Modřany Smolkova 565, Kamýk Modřanská1375, Modřany Zárubova 977, Lhotka

Rozrostl se i poč et mateřských škol na dvacet, a to: MŠ Botevova 3114, Modřany MŠ Hasova 3094, Modřany MŠ Pohádka Imrychova 937, Modřany MŠ Karasova 829, Modřany MŠ Krouzova 3036, Modřany MŠ Levské ho 3203, Modřany MŠ Liškova 636, Kamýk MŠ Lysinská184, Modřany MŠ Oáza Čechtická758, Kamýk MŠ Pejevové 3135, Modřany MŠ Pastelka Platonova 3288, Modřany MŠ Pod Sady 170, Modřany MŠ Smolkova 566 a 579, Kamýk MŠ Toč ná K Výboru 8, Toč ná MŠ U Klubu 2159, Komořany MŠ Urbánkova I, 3347, Modřany MŠ Urbánkova II, 3348, Modřany MŠ Urbánkova III, 3374, Modřany MŠ Zárubova 621 a 622, Kamýk Křesťanskámateřskáškola Studánka Ke Kamýku 686, Kamýk Od roku 1993 byla vydána novápravidla č eské ho pravopisu.

Prá vnísubjektivita škol Ve vykazované m kronikářské m období bylo umožněno základním školám získat právní subjektivitu a podnikat ve svých prostorách tak, aby to nebylo v rozporu s vyuč ovací náplní škol a hygienickými předpisy. Tento postup umožnila ředitelů m škol vyhláška Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy č . 34/1992 Sb.


- 53 -

Většina škol požádala o udělení právní subjektivity a další postupně následovaly, protože se zde jevila příležitost k získání finanč ních prostředků z pronájmu prostor. Některé školy mohly pronajmout některé uč ebny pro jazykové kursy, pro příležitostné přednášky, pro předváděcí akci (např. vlněných přikrývek apod.), ale i k dlouhodobé mu využití nevyužitých prostor, např. pro zubního lé kaře, pro soukromé gymnázium ARCUS v ZŠ K Lesu, pro soukromou Obchodní akademii EKONOMA v ZŠ TGM Modřanská, pro Obchodní akademii z Prahy 4, Vzdušná564 v ZŠ Rakovské ho, pro soukromou Obchodní akademii v ZŠ Pertoldova, pro soukromé gymnázium ALTIS v ZŠ Smolkova apod. Některé základní školy v Modřanech (např. v Písnické , Mrač kově ap.) navázaly kontakty v zahranič í (Anglie, Francie) pro výměnné zájezdy, které se jim podařilo i opakovaně realizovat. V květnu 1994 zanikla Mateřská škola v Mladenovově ulici pro trvalý pokles poč tu dětí a prostory byly uvolněny pro Základní školu Angelovova pro první třídy, kde stoupl poč et dětí.

Školníhřiště Pro ZŠ K Dolů m bylo zrekonstruováno školní hřiště a oploceno hřiště na házenou u Základní školy Zárubova. Tělovýchovná zařízení škol se podle zvláštních předpisů zájemci podle mimoškolní kapacity zařízení.

využívají rů znými

Dům učitelů V Modřanech byl při budování sídlišť postaven nedaleko kulturního zařízení Labe vícepodlažní Dů m uč itelů Modřany (DUM) v Kutilově ulici. Zů stal ve správě Magistrátu hl. m. Prahy, a protože provoz byl znač ně drahý a nebyl plně uč iteli využíván, byl přeměněn na hotelový dů m k ubytování návštěvníků Prahy. Starosta ing. Vladimír Janský se obrátil v prosinci 1993 na náměstkyni primátora hl. m. Prahy dr. Darinu Martinovskou s požadavkem, aby byl dů m vrácen pů vodnímu úč elu, protože nebydlící uč itelé chtějí opouštět školy, když nemají předpoklad pro ubytování. Náměstkyně primátora sdělila, že dů m i nadále poskytuje uč itelů m ubytování, ovšem v roce 1994 je cena jednoho lů žka 2.500,-Kč měsíč ně. Protože požadavky uč itelů na ubytování v domě byly uspokojeny, ale dů m byl nevyužitý, bylo přikroč eno v rámci nové ho hospodaření k pronajímání volných kapacit i zájemců m z řad návštěvníků Prahy.

Kultura Kulturní život v obci řídil v předchozích letech Kulturní dů m Modřany, který sídlil na Komořanské ulici č . 35 (roh ulic Komořanskáa Pekárkova). Poslední ředitelka JUDr. Dana Pernetováodešla ze své funkce 31. 12. 1990 a přešla do justice, kde byl nedostatek soudců , a modřanský kulturní dů m dále vedla jako zástupkyně ředitelky ing. Věra Kohoutková. V roce 1992 projednávala místní rada opakovaně „rozvolnění Kulturního domu Modřany“ a bylo rozhodnuto ukonč it pracovní poměry zaměstnanců KD k 31. 10. 1992 a zřídit nástupnické příspěvkové organizace nebo kulturní zařízení v bývalých kulturních střediscích Labe a Otava a samostatné kino Modřany,


- 54 -

zatímco objekt Labe s restaurací byl prodán v aukci s povinností nabyvatele ponechat zde č innost kulturního zařízení. Kulturní středisko v Pískové ulici č . 126 vedle Místního úřadu Modřany bylo předáno do ekonomické ho nájmu soukromé hudební škole MusicArt, v. o. s., Rilská 3181, 140 00 Praha 4 – Modřany (ředitel PhDr. Miloslava Srbová) – ředitel společ nosti Josef Vondráč ek. Podle smlouvy se krom využití prostor pro hudební školu budou v zařízení pořádat i další kulturní a vzdělávací akce (např. koncerty, divadlo, plesy, pořady pro dů chodce, mládež, školy, mateřské školy, školení, kursy atd.). Souč asně se nájemce zavazuje poskytovat místnímu úřadu jako pronajímateli sál a další nezbytné příslušenství (po předběžné m ohlášení) pro akce související s č inností místního úřadu a místního zastupitelstva, a to za cenu ve výši vlastních nákladů nájemce. Toto opatření bylo nutné , protože místní úřad nemá dostateč ně velkou zasedací síň pro zasedání volené ho místního zastupitelstva.

Obecníknihovna v Modřanech V roce 1992 bylo vzpomenuto 70. výroč í vzniku obecní knihovny v Modřanech, která vznikla z darů místních spolkových knihoven, a dostala název Husova knihovna. V roce 1993 se Husova knihovna přestěhovala do nově upravených prostor po spořitelně na rohu ulic Komořanské a U Spořitelny, kde je knihovna pro dospělé , a do přízemního prostoru panelové ho domu (stavebníkem byla Sigma) přes Komořanskou ulici v ulici K Dolů m č . 937/10 byla umístěna knihovna pro děti.

Sport - Miroslav Adá mek Dnešní modřanský podnikatel v oboru prodeje a oprav automobilů Miroslav Adámek sice oficiálně již závodní č innosti zanechal v roce 1986, jak jsme to uvedli v kronice za roky 1986-1990, ale v roce 1993 se ještě k závodění vrátil, když v č ervnu 1993 ve svých 54 letech se zúč astnil ve Š ternberku známé ho závodu Ecce Homo. Přiznal žurnalistů m, že si obč as, pokud ho pořadatelé pozvou, ještě rád zazávodí, protože závody automobilů jsou pro něj stále ještě silnou drogou. Místní úřad podporoval i v tomto období sportovní č innost mládeže a uvolnil pro soutěže č ástky na ceny pro soutěže dětí např. v jízdě na skateboardu (koleč kové m prké nku), na turnaj ve vybíjené a pro národní finále v házené mladšího žactva.

Areá l v Modřanské rokli Místní úřad dále vyč lenil 300 tisíc Kč na dokonč ení areálu v Modřanské rokli (v dolech) pro TJ Spartak Modřany jako náhradu za dříve zabraná hřiště u sokolovny.

Triga - Equicentrum Místní zastupitelstvo městské č ásti Praha – Modřany také sledovalo a podporovalo akce v objektu statku Š abatka k rehabilitaci zdravotně postižené mládeže a v únoru 1994 se obrátilo na zastupitelstvo hl. m. Prahy písemně s požadavkem, aby jednáním s Fondem dětí a mládeže a dalšími orgány zajistilo trvalé využívání objektu k té to rehabilitaci a pro další funkce sloužící životnímu prostředí a bezpeč nosti. Činnosti se ujalo zájmové nevýděleč né sdružení


- 55 -

právnických osob Triga – Equicentrum se sídlem Na Š abatce, věnující se rehabilitaci zdravotně postižených dětí a mládeže.

Č eský juná k Český junák využívá pro svoji č innost jako klubovnu montovanou chatu na levé m břehu potoka nad zátopou hráze „Borový“, dále jako klubovnu nebytový prostor v objektu SBO v Plevenské ulici č . 3112 pro chlapce a v č . 3111 pro dívky a další klubovnu v ulici K Nouzovu č p. 0308.

Kopaná V roce 1992 se také rada zabývala dopisem SK Modřany – fotbal, kterým sportovci upozornili na to, že jejich objekt na fotbalové m hřišti vyhořel, a dotazovali se na možnost získat jiný pozemek pro hřiště a výstavbu nové ho objektu, protože dosavadní hřiště se nachází v prostoru nové komunikace Modřany – Komořany. Věc zů stala v pů vodním stavu, klubovna se obnovila, protože výstavba komunikace pro neujasněnost prů tahu městem kolem Obchodního náměstí a pro nedostatek financí té měř nepokrač uje.


- 56 -

XII. Sociá lníopatření Zlaté a diamantové svatby Od roku 1992 zač al humanitní odbor Místního úřadu v Modřanech provádět slavnostní připomenutí zlatých a diamantových svateb modřanských obyvatel. Rozběhnutí akce věnovala pé č i tehdejší vedoucí humanitního odboru PhDr. Jitka Brunclíkováa starosta ing. Vladimír Janský. Jubilanti byli slavnostně přijati v obřadní síni spolu se svými nejbližšími č leny rodiny starostou a pracovnicemi matrič ního oddělení a humanitního odboru. Starosta Janský k oslavenců m promluvil, na elektrofonické varhany jim zahrál jejich oblíbené skladby varhaník – ředitel Technických služeb MÚ Modřany p. Balík a oslavenci byli obdarováni dárkem z humanitního odboru a žena obdržela kytici. Jen několik párů si vyžádalo mé ně slavnostní oslavu buď v malé síni humanitního odboru, nebo v klubu dů chodců v Hausmannově ulici, jehož byli č leny, a cítili se v něm jako mezi svými nejbližšími. Připomeňme si, kdy se v obci tyto oslavy konaly: Datum oslavy Jmé no jubilantů

Datum svatby

zlatásvatba

21. 2. 1992

Josef Kaňka *21.5.1920 Jana Kaňková*28.4.1924

21. 2. 1942

zlatásvatba

24. 7. 1992

Jiří Těšitel *2.5.1915 Emilie Těšitelová*15.11.1916

18. 7. 1942

diamantová svatba

23. 10. 1992

Josef Mertl *10.5.1905 Jaroslava Mertlová*22.5.1908

22. 10. 1932

zlatásvatba

8. 12. 1992

Jan Feil *15.1.1918 Vlasta Feilová*14.5.1921

5. 12. 1942

zlatásvatba

13. 5. 1993

Zdeněk Košťál *2.2.1921 Marta Košťálová*24.10.1924

16. 5. 1943

diamantová svatba

28. 7. 1993

Ladislav Vondrák *10.1.1910 Anna Vondráková*11.6.1913

29. 7. 1933

zlatásvatba

20. 7. 1993

Karel Maršík *28.12.1917 Eva Maršíková*24.3.1924

26. 6. 1943

diamantová svatba

14. 1. 1994

Antonín Marek *12.10.1908 Emilie Marková*7.6.1913

14. 1. 1934

zlatásvatba

24. 12. 1994

Bohuslav Homolka *27.6.1921 Miloslava Homolková*15.6.1926

16. 1. 1944

zlatásvatba

15. 7. 1994

Ladislav Hladík Libuše Hladíková

z Pískové 20


- 57 -

Se změnou vedoucí odboru a změnou vedení radnice a s ohledem na změny ve finanč ních prostředcích se od takto oficiálních oslav upustilo. Nový klub dů chodců za dřívější klub v ulici Na Havránce byl v roce 1992 otevřen v mateřské škole v ulici Pod Sady. Vchod do klubu je samostatný z ulice K Dolů m. V roce 1992 byl České katolické Charitě pronajat objekt bývalých jeslí v ulici Nad Belarií 184, v němž Charita zřídila v únoru charitativní středisko pro dů chodce se záměrem rozšířit službu na denní a týdenní stacionář pro dů chodce. V listopadu a v prosinci 1992 došlo také k delimitaci bývalé ho Obvodního ústavu sociálních služeb pro Prahu 4, který zajišťoval sociální služby pro rozsáhlé území pů vodního obvodu Prahy 4, na nově vzniklé městské úřady na Jižním Městě a v Modřanech.

Modrý klíč V březnu 1992 otevřelo Sdružení pro mentálně postižené v naší obci denní a týdenní stacionář ve Smolkově ulici 4 na modřanské m sídlišti, jehož č innost se v dalších letech úspěšně rozvíjela. Z pů vodní kapacity 35 osob s mentálním postižením nebo s kombinovanými vadami se v dalších letech poč et zvýšil až na 60 klientů od 7 let. Horní hranice není omezena.


- 58 -

XIII. Církevnívě ci Římskokatolická církev V období 1990– 1994 došlo k úpravám kostela i farní budovy. Interié r kostela byl vybaven novým osvětlením, vymalován a malá věžič ka nad kněžištěm byla vybavena dne 21. č ervence 1994 dvěma zvony. Nepatří k velkým zvonů m, jaké bývaly v nedaleké zvonici, ale po dlouhých letech, od nařízené ho odvozu starých zvonů za druhé světové války pro německý zbrojní prů mysl, se opět ozývá z kostela zvonění. Je to po dlouhých 52 letech, kdy se z modřanské ho kostela opět ozvaly zvony, neboť dřívější zvony byly pro německou armádu zrekvírovány již 13. dubna 1942. Nové zvony se na kostele objevily za nové ho modřanské ho faráře Jana Gerndta, který v roce 1994 vystřídal své ho předchů dce faráře Valentu. Nový farář zajistil dokonč ení úprav fary, a to vnější fasády, postavení nové zdi směrem k ulici na kraji předzahrádky a vnitřní úpravy fary v přízemí, kde získal kancelář pro svů j styk s farníky, místnost pro vyuč ování náboženství a další dvě místnosti pro potřeby faráře. Stejně tak se dal i do vnitřních úprav kostela, v němž byly do 28. října 1994 opraveny i varhany. Při úpravách interié ru fary nalezl farář Gerndt v mé ně používané prostoře zvon asi 40 cm vysoký s nápisem Jan Nepomucký. Obrátil se na Pražské arcibiskupství se žádostí o pomoc při snaze osadit v kostele zvony a obdržel větší zvon asi 50 cm vysoký s německým nápisem Hl. Joseph. Jak se dozvěděl, byl tento zvon po dlouhá lé ta ukryt u soukromníka a v roce 1993 byl předán církevním orgánů m. Modřanský kostel má tedy opět dva zvony. Novinkou je to, že s ohledem na menší rozměry byly zvony umístěny ve věžič ce nad východní č ástí kostela, kde do té doby nikdy nebývaly, neboť jižně na kopci nad hřbitovem je starázděná zvonice, v níž dříve zvony bývaly. Podle vyjádření pana faráře je věžič ka, do níž byly zvony v roce 1994 vyzdviženy, zánovní, nedávno nově zbudovaná, pevnáa pro oba menší zvony postač ující. Zvonění se provádí elektricky a je možno zvonit jak na jednotlivé zvony, tak na oba souč asně. Po opravách kostela a po navrácení opravených varhan plánuje farář Gerndt pořádání varhanních koncertů v kostele a tato č innost byla zahájena 28. října 1994.

V předchozích zápisech v modřanské kronice byly převážně zachyceny církevní události, týkající se římsko-katolické církve. Je to pochopitelné , neboť šlo o církev spojenou s obcí po dlouhástaletí a také s největším poč tem věřících. Musíme však kroniku doplnit i o další dvě církve, které v Modřanech vyvíjejí č innost od třicátých let našeho století a které mají v obci i své modlitebny. Jsou to Církev č eskoslovenskáhusitskáa Českobratrskácírkev evangelická. Obě tyto církve, i když co do poč tu svých č lenů znač ně slabší, dokreslují náboženský život v Modřanech.


- 59 -

Církev československá husitská Ú vodem je nutno vysvětlit, proč si tato církev podržela i po rozpadu státu označ ení č eskoslovenská. Podle sdělení paní farářky Slavíkové se tak stalo proto, poněvadž i na Slovensku jsou řady věřících – č lenů té to církve. Navíc husitství se již v 15. století rozšířilo i na Slovensko. A teď několik základních údajů o č eskoslovenské husitské v Modřanech.

č innosti

náboženské

obce

Církve

Církev č eskoslovenská byla založena 8. 1. 1920 jako národní církev a urč itá protiváha římsko-katolické církve v nové m státě Čechů a Slováků . Zvláště v Čechách, ale i na Moravě a Slovensku dosáhla znač né ho rozmachu a v obcích byly zakládány náboženské obce. Příslušníci nové církve v Modřanech, Písnici a Cholupicích byli ihned od vzniku církve zařazeni do svazku náboženské obce ve Zbraslavi. Poč et příslušníků vzrů stal, a to hlavně v samotných Modřanech, kde byl po 1. světové válce znač ný stavební ruch. Duchovenská pé č e pro zbraslavskou náboženskou obec se stala úkolem stále nesnadnějším. Rozsah samotné náboženské obce zbraslavské nedovoloval tamnímu duchovnímu č astější návštěvu v Modřanech, Písnici a Cholupicích. Po zodpovědné úvaze byla podána žádost diecé sní radě CČS v Praze o osamostatnění politických obcí Modřany, Písnice a Cholupice v novou náboženskou obec se sídlem v Modřanech. Ministerstvo školství a národní osvěty tuto žádost schválilo výnosem MŠ NO ze dne 27. 11. 1934, č .j. 116.685-VI/2. Dne 17. března 1935 bylo konáno první ustavující shromáždění náboženské obce CČS v Modřanech za úč asti 37 příslušníků z Modřan a 7 hostí ze Zbraslavi v č ele s bratrem farářem Václavem Jílkem a zvolilo první radu starších, jejímž předsedou se stal Jan Michal, mistr truhlářský. Avšak i po státním schválení byla náboženská obec zatím administrována farářem Václavem Jílkem ze Zbraslavi. Náboženská obec modřanská měla tehdy již 1100 č lenů . Teprve po vypsání konkursu na místo duchovního, na které nastoupil dne 1. 8. 1935 prvofarář František Hudeč ek, do té doby farář v Žilině na Slovensku, bylo osamostatnění náboženské církve v Modřanech úplné . Tím bylo umožněno konání pravidelných bohoslužeb i ostatních duchovenských funkcí vč etně náboženské výuky na školách v Modřanech a Písnici a vedení církevní farní agendy. Po odchodu faráře Františka Hudeč ka do Čerč an nastoupil v Modřanech 1. 9. 1936 farář František Moc z Hostomic pod Brdy. Byt duchovního spolu s kanceláří farního úřadu a rady starších byl v tehdejší Husově ulici č p. 199. Husova ulice byla po připojení Modřan k Praze přejmenována na ulici k Dolů m. Bohoslužby byly slouženy pravidelně v měšťanské škole a jednou měsíč ně v obecné škole v Písnici. Poč átkem roku 1937 přesídlil farní úřad spolu s bytem pro duchovního do č . 251 v Husově ulici. Toho roku byla založena Jednota mládeže CČS, kterásdružovala mládež ve věku 14 – 21 let k nábožensko-mravní a kulturní výchově. Rovněž byl založen Sociální odbor CČS s pé č í charitativní. První biřmování (slib věrnosti evangeliu Kristovu a církvi) bylo v Modřanech v roce 1939, kterým posloužil tehdejší patriarcha dr. G. A. Procházka. Po odchodu faráře Františka Moce do Prahy – Michle nastoupil na uprázdněné místo duchovního dne 1. 8. 1939 Václav Jů zek.


- 60 -

Druhá světová válka přinesla útrapy a ponížení celé mu národu a také církvi, která se hlásila k husitské tradici. Nesměla se po dobu protektorátu jmenovat “č eskoslovenská“. To církev nijak neochromilo. Naopak, při první příležitosti 29. října 1939 se příslušníci náboženské obce modřanské sešli v poč tu 500 v modřanské sokolovně k bohoslužbám, které byly manifestač ní oslavou 28. října v prvním roce nesvobody. Všichni úč astníci se ozdobili trikolorami přes zákaz jejich nošení. Přes zákaz zazněly na závěr shromáždění i obě č ásti č eskoslovenské hymny. Církev upevňovala ve svých č lenech kromě své ho specifické ho poslání náboženské ho i zdravé vědomí morální. Vážným ohrožením života náboženské obce byl zákaz konání bohoslužeb ve školách protektorátními úřady. Jako náhradní místnost byla náboženské obci přidělena nevyhovující místnost sborovny v místní sokolovně, kde od 15. 8. 1943 až do konce druhé světové války se příslušníci CČS scházeli ke svým náboženským úkonů m. Dne 1. 7. 1940 přesídlil farní úřad do nové ho bytu faráře v tehdejší Libušské ulici č p. 14. V památných revoluč ních květnových dnech 1945 položilo své životy v boji proti okupantů m pět č lenů náboženské obce: Karel Davídek (nar. 1899), Bedřich Pacholík (nar. 1904), Josef Teplý (nar. 1891) a dva aktivní č lenové Jednoty mládeže CČS: Radoslav Gissübel (nar. 1919) a Jiří Hubič ka (nar. 1926). Po něm je pojmenována Hubič kova ulice. Slavnostní děkovné bohoslužby za ukonč ení 2. světové války byly slouženy 13. května 1945 v sále biografu za úč asti 500 obč anů . V Cholupicích 8. č ervna 1945 o pouti na návsi. První veřejné oslavy muč ednické smrti M. J. Husa byly konány v Modřanech na hřišti 5. 7. 1945 za několikatisícové úč asti všech obč anů . Projev měl místní farář Václav Jů zek. V měsíci září 1953 se věřící náboženské obce rozlouč ili se školní budovou U Radnice (opět zákaz konání bohoslužeb ve školách) a přijali pozvání ke konání bohoslužeb, več erních pobožností a ostatních shromáždění do modlitebny č eskobratrské církve evangelické v Roháč ově (dnešní Pískové ) ulici č . 263. Pak plynuly roky útisku církví i omezování jejich č innosti, s krátkým uvolněním a oživením v r. 1968. V kronice náboženské obce je zapsáno, že život náboženské obce spíše upadal, než rozkvé tal, co byl jev celostátní. K 31. 8. 1970 odchodem do starobního dů chodu ukonč il svou č innost (31 let) v Modřanech farář Václav Jů zek. Ke 30. 6. se vystěhoval z dosavadního bytu v ulici Rudé armády (dnes K Vltavě) 14 do své ho domu ve Vodňanech s výměnou bytu s tamním nájemníkem za byt modřanský. Tím náboženskáobec přišla o farní kancelář bez náhrady a inventář a písemnosti byly přestěhovány do domu č eskobratrské církve evangelické , kde byly také konány bohoslužby. Od 1. 9. 1970 převzal administrování náboženské obce Jiří Kostelecký, farář v Ú valech (nar. 7. 6. 1927), bytem na Spořilově. Náboženskáobec neobsazením faráře přišla o státem schvalovaný mzdový fond, který se se štěstím podařilo obnovit po č tyřleté m administrování farářem Jiřím Kosteleckým a místo faráře mohlo být opět obsazeno. Od 1. 10. 1974 nastoupila jako první farářka-žena v Modřanech Hana Slavíková (nar. 7. 1. 1935), dosud farářka v Kněževsi u Rakovníka, bytem v Praze 5 – Slivenci, kterápů sobí v Modřanech již 21 let. 23. března 1975 si náboženská obec připomíná 40. výroč í osamostatnění slavnostními bohoslužbami, které za úč asti bývalé ho faráře Františka Moce, místní farářky Hany Slavíkové a faráře Lubomíra Polínské ho z Jílové ho vykonal patriarcha CČSH dr. Miroslav Novák za úč asti 65 přítomných.


- 61 -

V roce 1984 se podařilo koneč ně to, o co náboženskáobec modřanskáusilovala po lé ta. Získala svů j vlastní objekt. Paní Marie Vondrákováodkázala církvi svů j domek v Modřanech, Dolnocholupická ul. 520. Byl to sice malý domek, ale byl jenom náboženské obce. Tu č ekala spousta práce a starostí, ale č lenové byli šťastní, že se to koneč ně povedlo. Nebylo to však jednoduché . Tehdejší úřady (ONV) zamítly žádost o vynětí domku z bytové ho fondu. A trvalo velmi dlouho, než se mohlo zač ít s přístavbou. Až 27. 4. 1987 bylo vydáno stavební povolení k přístavbě. Stavba modlitebny, kterou č lenové přistavěli k domku, byla zahájena se skromnými finanč ními prostředky, pů jč kou 40.000 Kč s od Diecé sní rady v Praze a se sbírkou asi 11.000 Kč s. Stavba byla dokonč ena v r. 1989 a 12. 9. 1989 byla provedena kolaudace. Dne 25. 10. 1989 SPVC (Sekretariát pro věci církevní při Národním výboru hl. m. Prahy) rozhodl a s úč inností od 15. 10. potvrdil, že objekt ve vlastnictví náboženské obce je sídlem farního úřadu a místem urč eným ke shromažď ování k náboženským úč elů m. Slavnostní bohoslužby k otevření a zasvěcení nové modlitebny se konaly 19. 11. 1989. Vykonal je patriarcha CČSH dr. Miroslav Novák spolu s místní farářkou Hanou Slavíkovou za úč asti cca 60 přítomných. Od té doby se náboženská obec shromažď ovala pravidelně k bohoslužbám, biblickým hodinám, pobožnostem a vyuč ování náboženství již ve své vlastní modlitebně. Nastalo oživení náboženské ho života, radost dělaly děti, které vystupovaly při rů zných příležitostech zpěvem a recitacemi (také při bohoslužbách ve sboru v Praze – Vršovicích přenášených televizí). Projevuje se obraz doby – nezájem o náboženské věci po krátké m oživení po roce 1989 – což je smutnou zkušeností všech církví. Přirozený úbytek (úmrtí, stáří, nemoc) je kompenzován novými příchozími a život jde dál. Náboženskáobec CČSH v Modřanech je maláobec, májen několik stovek č lenů , nemá honosný zdobený kostel, ale jen malou skromnou modlitebnu. Je to ale modlitebna č istá, prostá a vkusně upravená. Jak říká farářka ThMgr. Hana Slavíková, nepřicházejí sem žádné velké davy, ale ti, kteří se tu pravidelně scházejí, vytvářejí jednu rodinu bratří a sester, kteří se navzájem znají, jsou si blízcí, pomáhají si, mají se rádi a společ ně se snaží o vytvoření pěkné ho křesťanské ho společ enství opravdu věřících lidí. Předsedové rady starších (1935– 1995): Jan Michal Václav Petr Josef Brzický Josef Lazar František Š krabálek Jiřina Drahokoupilová Libuše Kudrnová

Č eskobratrská církev evangelická Sbor Českobratrské církve evangelické v Modřanech zač al pů sobit v obci v roce 1936 pod vedením administrátora ze sboru v Nuslích, faráře Jaroslava Dobiáše. Bohoslužby se nejprv konaly v šatně místní sokolovny, později ve škole. K povinnostem modřanské ho sboru patřila i misijní práce ve Vrané m nad Vltavou a v Jílové m.


- 62 -

Kazatelskástanice v Modřanech byla ustavena 15. 11. 1942: předseda František Bím, jednatel Jaroslav Litomiský, pokladník Josef Krátký, a schválena seniorátním výborem – senior far. Lanštják. Filiální sbor byl zřízen 1. 12. 1946 (synodní senior dr. J. Křenek) a bohoslužby se konaly v pronajaté m domě č p. 263 v Roháč ově ulici (dnešní Pískové ). Farní sbor byl ustaven 1. 5. 1956 a přifařenými obcemi se staly: Cholupice, Toč ná, Jílové , Zvole, Vrané nad Vltavou, Okrouhlo a Kamenný Přívoz. Od 3. 8. 1956 byly dále přifařeny obce Zbraslav, Jíloviště, dříve spadající pod Radotín. V roce 1951 byl dů m v Roháč ově ulici č p. 263 zakoupen pro sbor v Modřanech a na zakoupení domu přispěli č lenové Vanč ura, Bím a modřanský mlynář Ráž. Modřanský sbor ČCE je poměrně malý (z pražských sborů poč etně nejmenší), ale s vysokou aktivní č inností č lenů , se silnou střední generací a množstvím dětí. Na zač átku 90. let byla zahájena rozsáhlá rekonstrukce farního objektu (nová střešní krytina, tepelná izolace, nové omítky, zřízena kanalizač ní přípojka a provedena rekonstrukce a rozšíření bytu duchovního). Po devítileté m pů sobení odešel vikář Pavel Klinecký do sboru v Praze – Strašnicích a v lé tě 1993 nastoupil nový duchovní – vikář Zvonimír Š orm, který přišel do Modřan ze Š onova ve východních Čechách. V roce 1994 byla modlitebna rozšířena o cca 25 míst, když se úmrtím nájemníka v přízemí uvolnil byt i další místnost pro jinásetkávání (biblické hodiny pro děti, mládež a dospělé ). Základem života sboru jsou nedělní bohoslužby a nedělní škola – setkání dětí. Odpoledne se v neděli konají příležitostná setkání s hosty s cílem vzdělávání, kulturního povznesení a společ enské ho vyžití a sbor organizuje i společ né výlety. Členové sboru navštěvují i starší a nemocné č leny, kteří mají zájem o osobní rozhovory. Tradicí se rovněž staly každoroč ní vánoč ní bohoslužby s dětským divadlem na biblická té mata, pořádané v kulturním středisku v Pískové ulici (vedle místního úřadu). Děti rovněž v předvánoč ním týdnu hrají divadlo pro osazenstvo Domova stáří a odpoč inku v Krabč icích. Opakovaně se také děti zúč astnily předvánoč ní akce v kulturním středisku, a v Klubu dů chodců na Beránku pak vystoupily s kratším programem, písněmi a s vánoč ním zamyšlením dospělých představitelů sboru. Kazatelé při bohoslužbách a biblických hodinách, při dětských bohoslužbách: 3. 9. 1939 – 31. 7. 1943

F. S. Janovský, vikář z Nuselské ho sboru

1. 7. 1943 – 31. 12. 1945

Dr. St. Segert, vikář z Nuselské ho sboru

1. 3. 1947 – 30. 9. 1948

Zd. Jokl, vikář z Braníka

1. 1. 1949 – 3. 6. 1951

Vl. Harych, vikář z Nuslí

3. 6. 1951 – 3. 11. 1952

Vl. Harych, vikář filiálního sboru v Modřanech

15. 1. 1952 – 31. 10. 1954

Jar. Choděra, vikář sboru v Modřanech


- 63 -

1. 12. 1954 – 30. 11. 1975

Vlad. Taich, farář sboru v Modřanech

1. 12. 1975 – 31. 1. 1977

Dr. Luděk Rejchrt, administruje ze sboru v Braníku

1. 1. 1978 – 31. 12. 1981

Judit Sládková, vikářka sboru v Modřanech

1. 1. 1982 – 1. 7. 1982

Pavel Smetana, administruje ze sboru v Libni

2. 8. 1982 – 1. 7. 1983

Michal Otřísal, administruje ze sboru ve Vršovicích

15. 7. 1983 – 31. 1. 1993

Pavel Klinecký, vikář sboru v Modřanech

1. 2. 1993 – 31. 7. 1993

Pavel Klinecký, Strašnicích

1. 8. 1993 -

Zvonimír Smetana, vikář sboru v Modřanech

administruje

Kurátoři: 15. 11. 1942 – 15. 12. 1946

Jar. Litomiský

16. 12. 1946 – 8. 6. 1947

Josef Landovský

9. 6. 1947 – 31. 1. 1951

Jar. Mokrejš

5. 2. 1951 – 31. 3. 1954

Jar. Š ulc

5. 4. 1954 – 4. 4. 1958

Emilie Pauerová

27. 4. 1958 – 13. 5. 1971

Petr Š ulc

10. 2. 1972 – 31. 3. 1975

Bedřich Hošek

10. 4. 1975 – 2. 3. 1988

Lubomír Kozderka

2. 3. 1998 – 30. 4. 1994

Ing. Zbyněk Š orm

3. 5. 1994 -

Ing. Petr Kraus


- 64 -

ze

sboru

ve

XIV. Zá vě r V té to kronice za lé ta 1990– 1994 jsme se obšírněji zabývali rozpadem České a Slovenské federativní republiky a příč inami tohoto kroku, aby i budoucí obč ané Modřan si mohli jednou přeč íst o té to době a utvořit si představu o tom, kdo o rozbití státu usiloval a prosadil ho soustavným tlakem na č eské politické představitele. A byli to opět Slováci, kteří se ve znač né míře stavěli proti prezidentu Václavu Havlovi a po jeho abdikaci blokovali zvolení nové ho federálního prezidenta.

Modřanská rodačka kandidá tkou na funkci prezidenta V té to souvislosti není bez zajímavosti, že při volbě prvního prezidenta České republiky dne 26. 1. 1993 se objevila jako kandidátka na prezidentský úřad modřanská rodač ka RNDr. Marie Stiborová, rozená Blažková, která byla tehdy poslankyní Parlamentu České republiky za Levý blok. Získala však jen 49 hlasů , a protože republikánský kandidát dr. Miroslav Sládek získal pouze 14 hlasů , byl prezidentem České republiky zvolen 109 hlasy bývalý federální prezident Václav Havel.

Ná boženství V té to kronice jsme také podrobněji shrnuli a opatřili podklady o č innosti tří hlavních náboženství v obci, protože tyto církve (římsko-katolická, Církev č eskoslovenská husitská a Církev č eskobratrská evangelická) vyvíjejí svoji č innost v obci po řadu let a mají i své vlastní církevní objekty pro konání bohoslužeb a pro další náboženské č innosti.

Staré časy na ú zemíModřan a v okolí Doplnili jsme kroniku i o podrobnější popis kultury keltské a o další statě z života obce, aby se uchovaly širší poznatky pro budoucí č tenáře a ty, kteří potřebují poznatky o obci pro rů zné studijní práce.

Ochrana proti povodním Pokládáme také za úč elné zmínit se o tom, že dolní č ást starých Modřan, která dříve trpěla opakovanými povodněmi, není ani dnes proti povodním zajištěna. Staré drážní těleso mělo v podjezdech trati výklenky pro trámy, které se měly při nebezpeč í nasunout, a mezi dva vzniklé zátarasy se mělo nasypat těsnění, aby voda nemohla vniknout do obce. Bylo to opatření dost problematické , protože v Modřanech se do Vltavy vlé vají dva potoky (Libušský a Píšovický), které ač zč ásti zkanalizovány, by při stoupnutí hladiny ve Vltavě způ sobily potopu stejně, protože i v nich by se hladina zvedla při vysoké vodě ve Vltavě. V lé tech po roce 1954 nedocházelo k povodním jen proto, že vltavská vodní kaskáda, tehdy dobudovaná, měla vždy dost kapacity pro zadržení přívalových vod z horní Vltavy, a tak Modřany dřívější č asté zátopy neprožívaly. Někdy jen výjimeč ně stoupla voda na navigaci, to když mimořádně stoupla voda v Sázavě nebo Berounce. Ani dnešní drážní těleso nebezpeč í povodní nevyluč uje a ochrana proti povodním nebyla vyřešena. Ovšem s nebezpeč ím tzv. padesátileté č i stoleté vody, kdy by ani vltavskákaskáda nemusela k zažehnání povodně stač it, nutno poč ítat, a odborníci by ochranu obce měli vyřešit. Vedení obce o té to skuteč nosti ví a na svých jednáních o ní jednalo.


- 65 -

Modřanský prapor V předchozím dílu kroniky jsme se zabývali modřanským znakem, který se již dostal do povědomí většiny místních obyvatel. Že ale mají Modřany také svů j prapor, to už ví jen málo obyvatel Modřan. Modřanský, dnes už historický znak, uznávázastupitelstvo hlavního města Prahy a pro doplnění velké ho znaku Prahy o prapory připojených obcí pověřilo Archiv hl. m. Prahy zpracováním praporů . A podle modřanské ho znaku byl vypracován prapor se třemi vodorovnými pruhy v barvách (od shora): zlatá modrá stříbrná

(podle zlatých zkřížených klíč ů ) (podle modré ho podkladu štítu) (místo bílé barvy homole cukru)

Modřanský praporec se nachází na heraldicky levé přilbě znaku Prahy na místě desáté m při poč ítání od vnější strany znaku ke středu, tedy jako třetí od středu před ocasem dvouocasé ho stříbrné ho lva nad znakem. Tento znak hlavního města Prahy schválilo zastupitelstvo hl. m. Prahy dne 21. 2. 1991 a vyhlásilo vyhláškou č . 1 v č ástce 1 Sbírky obecně závazných vyhlášek hl. m. Prahy – roč ník 1991 ze dne 31. 7. 1991.


- 66 -

XV. Použité písemné podklady 1. Zápisy o usneseních rady místního zastupitelské ho orgánu 2. Zápisy o usneseních plenárního zasedání místního zastupitelské ho orgánu 3. Místní modřanský tisk (Modřanské noviny) 4. Periodický tisk (Več erník Praha, Hospodářské noviny, Ekonom) 5. Encyklopedický slovník. Praha, Odeon 1993 6. V. Machek: Etymologický slovník. Praha, Academia 1971 7. Ottů v slovník nauč ný 8. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku – Praha a okolí 9. Marta Motyková– Petr Duda – Alena Rybová: Závist. Praha, Academia 1978 10. Miroslav Berka: Posázavský pacifik. Praha, NADAS 1991 11. Miroslav Hubert: Paroplavba v Čechách. Praha, Nakladatelství Svoboda – Libertas 1993 12. Písemné podklady pí ThMgr. Hany Slavíkové , farářky CČSH, Zvonimíra Š orma, vikáře ČCE, a věřících ČCE 13. Praha v době bronzové a železné . Praha, Muzeum hl. m. Prahy 14. Rozlet, 1996, č . 12 15. Peníze v Českých zemích. Praha, Economia, a. s. – VTÚ


- 67 -

XVI. Obsah I.

Ú VOD................................................................................................................................................2 OBEC MODŘ ANY – KRONIKÁ Ř SKÉ ZÁ PISY ZA OBDOBÍ 1990–1994,.............................................................2 Stě hování kroniky .............................................................................................................................2 Bedřich Král ......................................................................................................................................2 BEDŘ ICH KRÁ L .......................................................................................................................................3 POŘ ÍZENÍ KOPIE “PAMĚ TNÍ KNIHY MODŘ AN“.............................................................................................3 ROZPAD Č ESKOSLOVENSKÉ REPUBLIKY ...................................................................................................4 Konec Č eskoslovenska ....................................................................................................................4 Březen 1939 – vznik Slovenského státu...........................................................................................5 Č s. zahranič ní odboj – dr. Edvard Beneš .........................................................................................5 Obnova Č SR bez Podkarpatské Rusi, optování Rusínů ..................................................................5 Tendence Slováků o zvýrazně ní Slovenska.....................................................................................5 Rozpad Č eskoslovenska k 1. 1. 1993 ..............................................................................................6 Rok 1968 – první úvahy Slováků o změ ně státu na federaci ...........................................................6 Rok 1989 a nové zviditelňování Slovenska ......................................................................................6 Slovenské úvahy o “dvojdomku“ .......................................................................................................6 Pomlč kovábitva................................................................................................................................6 Nebezpeč í ze strany Matice slovenské ............................................................................................7 Pož adavky na osamostatně ní Slovenska .........................................................................................7 Abdikace prezidenta Havla ...............................................................................................................7 Neúspě šné volby nového prezidenta................................................................................................7 Ú stava Slovenské republiky..............................................................................................................8 Jednání o zániku Č SFR ....................................................................................................................8 Zákon o zániku Č SFR.......................................................................................................................8 Ú stava Č eské republiky ....................................................................................................................8 Konec Č SFR .....................................................................................................................................9 DODATEK K ZÁ PISU O ROZDĚ LENÍ STÁ TU ..................................................................................................9 Nové státní symboly..........................................................................................................................9 Velký státní znak...............................................................................................................................9 Malý státní znak ................................................................................................................................9 Státní barvy.......................................................................................................................................9 Státní vlajka ......................................................................................................................................9 Vlajka prezidenta ..............................................................................................................................9 Státní peč eť.......................................................................................................................................9 Státní hymna...................................................................................................................................10 Č eské státní obč anství ...................................................................................................................10 II. RETROSPEKTIVNÍZÁPIS .........................................................................................................11 Ú VOD ...................................................................................................................................................11 Pouť, Posvícení ..............................................................................................................................11 PLUH – POPLUŽÍ....................................................................................................................................11 „RUČ IČ KA“A OBĚ ŽNÍK............................................................................................................................12 LETIŠ TĚ TOČ NÁ , JEHO MINULOST A PERSPEKTIVY ...................................................................................12 NEMOCNICE V MODŘ ANECH ..................................................................................................................14 CHOLUPICKÁ TVRZ A BAŽANTNICE ..........................................................................................................15 Cholupickátvrz ...............................................................................................................................15 Cholupickábaž antnice....................................................................................................................15 Š ANCE – STARÉ KELTSKÉ OPEVNĚ NÍ ......................................................................................................15 Šance ..............................................................................................................................................15 Eneolitické kultury ...........................................................................................................................17 Střední doba bronzováa mohylovákultura ....................................................................................17 Knovízskákultura............................................................................................................................17 Železný vě k – doba halštatská.......................................................................................................17 Doba laténská, Keltové ...................................................................................................................18 Bójové .............................................................................................................................................18 Germánské kmeny..........................................................................................................................18 Slované ...........................................................................................................................................19


- 68 -

Šance ..............................................................................................................................................19 Š ANCE, JEJICH SPOJENÍ S HRADIŠ TĚ M A OTÁ ZKA KELTSKÝ CH Č TYŘ Ú HELNÍKOVÝ CH OPEVNĚ NÍ...................21 VZTAH ZÁ VISTI K BEZPROSTŘ EDNÍMU OKOLÍ V DOBĚ LATÉ NSKÉ ...............................................................22 Archeologické nálezy v Modřanech a okolí ....................................................................................22 Stě hování národů ............................................................................................................................23 Slované na Hradišti.........................................................................................................................24 POSÁ ZAVSKÝ PACIFIK ............................................................................................................................24 Nusle – Modřany.............................................................................................................................24 Zastávka Modřany - mě stys............................................................................................................25 Dráha z Č erč an do Modřan ............................................................................................................25 Modřany – Vrané n./Vlt. – Dobříš ...................................................................................................26 Tunely za války ...............................................................................................................................26 NĚ KOLIK DAT RŮ ZNÝ CH NAŘ ÍZENÍ A KOMISÍ VE VZTAHU K POSÁ ZAVSKÉ ŽELEZNICI .....................................26 PRO TRAŤ NUSLE – VRŠ OVICE – MODŘ ANY ...........................................................................................26 PRO Ú SEK Č ERČ ANY – MODŘ ANY (DOBŘ ÍŠ ) ...........................................................................................27 Telekomunikač ní vybavení .............................................................................................................27 Lokomotivy......................................................................................................................................27 Kříž íkova elektrickálokomotiva ......................................................................................................27 Komárků v parní stroj.......................................................................................................................27 Nové výkonné lokomotivy ...............................................................................................................27 Odvoz řípy a kamene......................................................................................................................28 Rekreace.........................................................................................................................................28 Tramping .........................................................................................................................................28 PAROPLAVBA NA VLTAVĚ .......................................................................................................................29 Denis Papin (+ 1712) ......................................................................................................................29 James Watt (1736 - 1819) ..............................................................................................................29 Josef Bož ek (1782–1835)...............................................................................................................29 Dekret o paroplavbě .......................................................................................................................29 Moritz Zdekauer ..............................................................................................................................30 John Andrews .................................................................................................................................30 Joseph John Ruston .......................................................................................................................30 Parník Bohemia ..............................................................................................................................30 Praž skáplavební společ nost, Fridrich Zdekauer............................................................................30 Paroplavba na střední Vltavě ..........................................................................................................31 Firma Lanna – regulace Vltavy z Prahy do Ště chovic ....................................................................31 František Dittrich .............................................................................................................................32 Paroplavební společ nost ................................................................................................................32 Praž skáspoleč nost pro paroplavbu na Vltavě ...............................................................................32 Strojírna Ruston ..............................................................................................................................32 Parník Praha ...................................................................................................................................33 Parník Vyšehrad .............................................................................................................................33 Výbuch parního kotle ......................................................................................................................33 Spojení s Prahou parníky ...............................................................................................................33 Přístav v Modřanech .......................................................................................................................34 BELARIE ...............................................................................................................................................34 III. MÍSTNÍÚ ŘAD.............................................................................................................................35 Volba starosty a jeho zástupců .......................................................................................................35 Kanalizace ......................................................................................................................................35 Změ ny názvů ulic ............................................................................................................................35 Hřbitov.............................................................................................................................................36 Privatizace domů ............................................................................................................................36 Technické služ by Modřany .............................................................................................................36 Volby ...............................................................................................................................................36 Rada ...............................................................................................................................................37 IV. ROZVODY ENERGIÍA VÝSTAVBA KANALIZACE..................................................................38 Veřejný vodovod .............................................................................................................................38 Plynofikace......................................................................................................................................38 Kanalizace na dešťovou vodu, sbě rač na splaškovou vodu...........................................................38 Kabelizace elektrického rozvodu ....................................................................................................39 Automatickátelefonní ústředna ......................................................................................................39


- 69 -

V.

PRŮMYSLOVÉ PODNIKY..........................................................................................................40 Orion, Elektropřístroj .......................................................................................................................40 Auto Adámek, Autokomplex (D+K) .................................................................................................40 Mikrotechna ....................................................................................................................................40 Modřanské strojírny, Modřanskápotrubní ......................................................................................41 VI. OBCHOD ....................................................................................................................................42 Stánkový prodej ..............................................................................................................................42 VII. PENĚŽNICTVÍ.............................................................................................................................43 Spořitelna........................................................................................................................................43 Banky ..............................................................................................................................................43 Nováč eskámě na ...........................................................................................................................43 Kolkování bankovek........................................................................................................................43 Mince ..............................................................................................................................................43 Mince a mincovna ...........................................................................................................................43 Bankovky ........................................................................................................................................43 Moderní č eskámincovna v Jablonci...............................................................................................45 Mě na po osvobození v r. 1945 .......................................................................................................45 Mě nováreforma z 1. 11. 1945........................................................................................................45 Mě nováreforma z 30. 5. 1953........................................................................................................46 VIII. DOPRAVA A SPOJE ..............................................................................................................47 Železnice.........................................................................................................................................47 Novátrať Č D z Braníka do Modřan ................................................................................................47 Novávleč ka ....................................................................................................................................47 Tramvajové tě leso do Modřan ........................................................................................................47 Nováulice Mezi Vodami .................................................................................................................48 Nováč tyřproudovásilnice...............................................................................................................48 Letiště Toč ná..................................................................................................................................49 IX. BEZPEČ NOST A HASIČ I ...........................................................................................................51 Místní oddě lení Policie Č R .............................................................................................................51 Mě stskápolicie ...............................................................................................................................51 Hasič ský záchranný sbor ................................................................................................................51 Zánik dobrovolného hasič ského sboru ...........................................................................................51 X. ZDRAVOTNICTVÍ.......................................................................................................................52 Lékárny ...........................................................................................................................................52 Zdravotní pojišťovny .......................................................................................................................52 XI. ŠKOLSTVÍ, KULTURA A TĚLOVÝCHOVA...............................................................................53 Školství ...........................................................................................................................................53 Právní subjektivita škol ...................................................................................................................53 Školní hřiště ....................................................................................................................................54 Dů m uč itelů .....................................................................................................................................54 Kultura.............................................................................................................................................54 Obecní knihovna v Modřanech .......................................................................................................55 Sport - Miroslav Adámek ................................................................................................................55 Areál v Modřanské rokli ..................................................................................................................55 Triga - Equicentrum ........................................................................................................................55 Č eský junák ....................................................................................................................................56 Kopaná............................................................................................................................................56 XII. SOCIÁLNÍOPATŘENÍ...............................................................................................................57 Zlaté a diamantové svatby ..............................................................................................................57 Modrý klíč ........................................................................................................................................58 XIII. CÍRKEVNÍVĚCI ......................................................................................................................59 Ř ÍMSKOKATOLICKÁ CÍRKEV ....................................................................................................................59 CÍRKEV Č ESKOSLOVENSKÁ HUSITSKÁ .....................................................................................................60 Č ESKOBRATRSKÁ CÍRKEV EVANGELICKÁ .................................................................................................62 XIV. ZÁVĚR.....................................................................................................................................65 Modřanskárodač ka kandidátkou na funkci prezidenta ..................................................................65 Nábož enství ....................................................................................................................................65 Staré č asy na území Modřan a v okolí ...........................................................................................65 Ochrana proti povodním .................................................................................................................65 Modřanský prapor ...........................................................................................................................66


- 70 -

XV. XVI.

POUŽITÉ PÍSEMNÉ PODKLADY ..............................................................................................67 OBSAH ....................................................................................................................................68


- 71 -

Zpracoval a sepsal kronikář obce Jindřich Martinů

Recommend Documents