[U JINDICH CHALUPECKÝ
=0) |00
|0
A IE8D JINDICH CHALUPECKÝ
&s^ Presented
to the
LIBRARIES
ofthe
UNIVERSITY OF TORONTO by
Josef Skvorecky
ustálených minni Týká se lo zvlášt interpretace Práce která následuje, se v mnohém odchyluje cd Devétsilu a hodnoceni eského surreahsmu. dodo, koncepce eského expresionismu, nóioru na význam Výhody, ze které piše. To má své výhody a nevýhod,. Autor b,l sám úostnikem velké ósti doby, o djin. A nevýhody, že sóm byl tehdy osobn také angažován. inol intimn mnohé, co je dnes už kusem osobním, sympajeho vlastn, zkušenosti. Piesto doufá, že neni pokiveno Je tedy jeho stanovisko dáno tiemi a ave.semi. Je pirozené, že mezi
bl.zke vzta-
n,m a umlci, jejichž práce si zvlášt vážil, vznikaly která jim byla udelem trebo o nkterých, s nimiž se v té neklidné dob, kterými si nikdy neubližil. Hodnota umleckého c, no léta trpce rozešel, a zase záporn soudi jiné, s autor. Dležitjší asi ,e, ze auto, tohoto myšlenkového dila nebývá ve vztahu k lidským povahám jejich konce dospivala, byla už pepadeno velkou hospodáskou knz, textu pati ke generaci, která práv když brulaln.m. To veliké miry kursem desilusionismu, obas dost do bylo následovalo, co dvacátých; let hy;
nicmén
piše
tu
kladn
i
dvacátých let a které pak zaujímal k nózorúm, které byly podmínny euforii zstával se svou praci radji jen na okraji událost,. Generace dlouho pežívaly, nedvivé stanovisko a duchovni naopak to meziválená léta idealizovala; vidla v n,ch dobu si let padesátých a šedesátých uz,tehdejší hodnoceni vci a lidi. Dnes ,e snad pejímala svobody o tvoivosti a ve svém obdivu onch let. Nejde pitom o pouten vrátit se ke kritické stízlivosti a pokusit se o revisi významu dílo zapomínané hodnoty o z.ska se tradované iluse, odkryji se hou historickou spravedlnost. Odstroní-lí se umlecké souasnosti. a pravdivjší vztah k naší myšlenkové a tím zárove kus základny pro písnjší neklen pátel, kteí se zabývali její tematikou a i kterých Autor pedložil rukopis léto práce Smejkalovi o MiloLudviku Kunderoví, Ladislavu Novákovi, Franlišku zaujímají k ni slonovisko odlišné; mohl pozornost, kterou jeho textu vnovolí a je rad. ze
iist vedlo k lomu. že autor
i
i
ad
slovu
použít
Topinkoví.
ady
Je
jejich
jim
vden
dležitých
za
dkladnou
upozornní,
rod
o
oprav.
Moderní
umní
do
není vysvtlitelné, nezalenínne-li je
nó do sebe nco nepirození
Toto civilizace
teba kesanství
ho.
Nevyrostla
širšího
djinného vývoje evropské
samozejm. Za
ní
je
civilizace.
rozvrot civiliioce
on-
prostot dóvolo lidem po staletí sílu, aby vzdorovali rozvratu o budovali civilizaci novou, zstalo v kesanství manichejská nákaza nediJvérY k svtu, opovržení jim, 2ódná civilizace nebylo tok vratko. Žádná civilizace neznolo takovou vnitní roztrženenávisti k nmu. tické,
a
ve své
lidské
takovou nenapravitelnou protiklodnost svobody o
nost,
evropsko.
Krize je jejím
pirozeným slovem.
letí,
a nebýt napadeny zvnjšku,
Její
silo,
její
nemly
historinost o exponsivnost,
by
Civilizace
dvodu, oby
její
sama od sebe a
spontánnosti
nutnosti,
ínská nebo egyptská
a
legality
vydržely
jako civilizace
po nkolik
pominuly. Evropa nese svj rozvrat stále v
projektování sebei do
asu
a
do
prostoru
pochází
tisíci-
sob. l
její
vlee za sebou svj neblahý stín. Spor o principy evropské civilizace probíhá také celými djinami moderního umni, bo je jejich pohnutkou. Racionalismus sedmnáctého a osmnáctého století se pokusil krizi zostit. O to prudeji vybuchuje v obludných textech morkýze de Sade, prorockých knihách Willioma Bloka, grafických cyklech Goyových. Zatímco po celé devatenócté století evropskou kulturu ovládá rocionolistické spoléhaní no nezbytný pokrok k blohobytu o štstí lidstva, umní se už od konce století osmnáctého od ní odvrací. Strach 2 lovka o strach o iovko, pocit blížícího se zhroucení této civilisoce a hledání pramen, z nichž by lovk mohl dál žít, to je skrytjší i zejmjší dvod o smysl všeho umní devatenáctého o dvacátého století. A pitom se toto umni muselo dostávat do konfliktu se svou spoleností, podléholo jí, vyrovnávolo se s ní, vzdorovalo jí. Dodo je vyvrcholením zápasu moderního umní o to, aby vyvnitní nejistoty. Prchá stole
slovilo
uvnit této spolenosti o
Dada nihilistické
se
asto chápe
jí
stále
navzdory beze zbytku své
jako nihilistická
o nezaíná teprve ve svtové vólce.
šenost, která
je
v
djinn
poselství.
reakce no katastrofu první svtové války. Ale
Dodo
bylo krajním výrazem viry v
onu zcela
dodo nebylo zvláštní rku-
pvodu umní
o která hranice této civilizace, jejího zpsobu myšlení, jejich tradic o konci devatenáctého století se na chvíli zdá, že literaturo o umní se mo-
institucí pesahuje. No hou ješt njak vlenit do této spolenosti, nalézt olespori no jejím okraji místo pro svou existenci: impresionismus, symbolismus, secese. Tím prudší bylo reokce. Od prvního desítiletí dvacátého století se vzdouvá radikáln antitrodiní prcwjd a uvnit tohoto proudu vzniko umní, které vede k dado nebo už je obsahuje. Pedchdcem ješt jen episodickým jsou paížské básnické koborety okolo roku 1880, jakými byly Chat noirs Mauricem RoHínatem a Zutistes Charlese Crose. Symbolismus je potlaí; ole zstóvó tu neústupný Eric Sotie, který zaal ješt joko pianisto v Chot noir; a už roku 1896 vychází a poprvé se hraje Král Ubu Alfréda Jorryho. Roku 1909 zazní signál futurismu; itolský futuestetickým dogmatismem, ale vzáptí rismus se sice sám zkompromituje kulíem vlasti, války a stroj vypukne divoká revolta umlc. Lorionov, Gonarovo. Malevi v údobí svého „alogismu", Kruonydí,
jejich
i
Majakovskij a další v Petrohrad a Mosícv; Duchamp, Picobia, Apollinoire, Crovon, simullonéisti v Paíži;
Jacob van Hoddis a jiní v Berlín; Hošek v Praze; filmová grotesko ve Spojených státech; ješt vládne mir, ale to vše uz je dada. Jen jméno chybí; dostane se mu ho roku 1916 v Curychu.
poád
Curyšská dada se rodi rovnž
ped
nmeckého
Hugo Soli, který zaMnichov do okruhu Kandinskho, stejn další z této zakladatelské skupiny, Hans Arp, Richard HueJsenbeck, ml! k nmu blízko. K nim pistupuje nkolik dalších — pedevším mladý rumunský bósnik Samy Rosenstein, který se pejmenovóvó no Trislono Tzaru. Koboret Voltoire zahajuje v únoru 1916, no jae tohoto roku klódó v Curychu
válkou: uvnit
Koboret Voltoire, i
expresionismu.
první centrum tohoto dada, patil v
Huelsenbeckem nózev Dado. púvcxín joko pseudonym pro zpvoku Le Roy; v beznu Galerií Dodo a v ervenci vychází první íslo asopisu Dada. Dada nebylo estetickou teorii. Bylo pedevším proti léto civilisacl. varovolo se toho. aby neuinilo nic. co by mohlo jejímu svtu pomóhot, a tedy také všeho, ím by v mohlo být umní. V tom smyslu bylo dado antiartistické a ped vytváeíi/m umleckých dl dávalo pednost pímému psobení, osobní intervenci umlcov. Likvidovalo residuo symbolismu s jeho elitismem o hermetismem a chtlo být co nejprostší, nejprotlednjši. V jeho boulivém vystupování bylo molo výsmchu; nestovlo proti vynalézá Bolí 1917 otevírá
s
Bolí
nm
spolenosti svou
nýbrž osvobozující smích.
kritiku,
Význam dada není v dílech, které zonecholo, nýbrž v atmosfée, kterou vytváelo toto hrstka mladých lidí ped svým pomíchoným obecenstvem „molí, student, revolucioná, turist, mezinárodních podvodník, polosvéto, socha o pívtivých špion, kteí se marn pídili po zprávách", jok to líí jeden I úastník, moli Marcel Janco. Na zdech Kobaretu Voltairea potom v Galerii Dada visely grofiky Picassovy, „osvobozená slovo" Morinettiho, obrozy Modiglionovy, Kandinského, Kleeo, Macko, Arpo, Chirica, Ernsta, mnohých jiných. Georges Hugnet evokuje, nejspíše podle vyprávní Tzorovo, program kobaretu. „Na scén se bušilo na klíe o bedny, ož obecenstvo protestovolo proti takové hudo ztrácelo nervy. Serner, místo aby recitoval bóse, fx>)ožil kytici k nohám krejovské panny. Jokýsi hlas, skrytý pod obrovským kloboukem v tvoru homole cukru, recitoval Arpovy básn, Huelsenbeck rva\ své verše poád silnji a Tzoro k tomu tloukl v stejném rytmu a stejném crescendu no velkou bednu. Huelsenbeck a Tzara tanili kvíkajíce jako medviota nebo se klótili v pytlích s rourami no hlavách — tomuto cviení íkali erný papoušek." Emmy Henningsovó zpívala Bollovy šansony, pednášela se
b
Apollinairovo, Jorryho,
poesie
Loforguovo,
opt Kandinského
etlo také ze starých nmeckých mystik. Hugo Bal! si zapsol do deníku, jak poprvé „verše beze slov", abstroktni poesii: ..gadji beri
tuhých rour
z
kartonu, no
hlav
recitoval v
bimba
o
Galerii
V
jiných.
ervnu 1916
Dada
Kobaretu
v
se pok
Voftaire
." Je obleen do lonni codori sebou na tech pulpitech. Zane pejde do kodencí gregoriánského zpvu, a jako
glaudiri
vysoký šamanský klobouk, texty
/
louli
.
.
ped
pomolu a slavnostn, vynutí si pozornost, nevdomky by celebroval obad, uzavírá „v pocitu zbožné hrzy" zpvnou recitací — cítí, že se dotkl „poílední nejsvtjši oblasti" poesie. Hans Richter vzpomíná roku 1961, jak Kurt S-^:fiwitters nepochybn nejvtší osobnost nmeckého dado — recitoval roku 1925 svou Pro sonátu, rozlehlou vokální skladbu vytvoenou zas jen z hlásek a jejich shluk. Bylo to v Postupimi a spolenost se skládala z pruských junker a oficír a jejich dam, kteí noprosto nebyli pipraveni na jeho vystoupeni. Jsou pekvopeni. pak vybuchnou ve smích, ale Schwitters je svým mcxrným hlasem pekií a nakonec uchvátí. „Výsledek byl fantastický. Titíž generálové, tytéž bohaté dámy, kteí pedtím se smóli, až slzeli, pistupovoli k Schwittersovi opt se slzomi v oích, ole ted proto, oby mu vyslovili svj obdiv, svou vdnost, tém
—
se zojíkojíce nadšením.
Nco
se v nich otevelo,
nco
co nikdy neekoli: velikó radost."
skandoloni eu ongelion: pohoršením dobrou zvsti — zvstí o dobru, tom nedobrém, nelaskovém, nepokojném svt. „Hledáte po celém svt Spasitele o nemyslíte na své srdce, které bije v stísnných prsou vstíc vykoupeni... Nový lovk poznal, že^ se Nebo dado
lósce
o
pokoji
bylo
i
v
musí bát smrti pro
vný
život,"
prostá jedinó hledáme
psal roku
nic
novou redokcí o koupelnou Boha
tvrdíme který se
1917 Huelsenbeck. „Hledáme ze
v
kodém
okomžiku
sílir,
která je
s
p
i^
í
m
ó
života... být istiem stok — to je
sílo
je
každý den v nás koupe spolu
i
s t
ó
noviživot
dadaist", psol Tzaro v jednom z Monifest dado roku 1920. Arp o jeho ženo, Sofie Touberová, se po letech sešli s Hugo Ballem a jeho ženou Emmy Henningsovou a Arp si zapsal: „Hovoili jsme o dado jako o kížovém tažení, které mlo znovu získot zoslíbenou zemi tvoivosti. Hovoili jsme jako vící o umní, které dokáže vyvolovat tvoivé síty podobné, jako náboženství dokáže vyvolot nevýslovné" (1926). „2ili jsme chudé," vzpomíná Arp jindy, „ale la odmnu nás navštvovali ondlé" (1949). Po mnoha letech se vrátil k pomátným dobám Huelsenbeck: „jako zakladatelé nových nóboženstvi šli
Digitized by the Internet Archive in
2010 with funding from University of Toronto
http://www.archive.org/details/odadasurrealismuOOchal
no pouš, daleko do somoty, stejn my jsme museh do vyhnansivi, tentokráte do Svycor. do Curychu. obychom mli proiite'< Ironscendence" (1964). Toké Hons Richtei piše o provokotivním vzezeni dado: «20 tím všok leželo pravdivé zkušenost ducha a srdce, o to nóm teprve dóvolo kídlo, obychom mohli z
výše shlížet no
smšnost krvavé
njší dodá. uzavírá
..V
:
vážnosti všedních
dní"
Tzoio,
(1964).
lom nezbytném rozrušování adu, jok o
nm
ten
po novém ádu píštím. Dada nás uilo, že lovk inu svým zásadám, bez kompromisu o s úplným sebezopenim. Dado,
klerý se ztrotil, o bytí
duchovní hnutí" (1951).
A stejn Arp: „Mezi
dadaisty
nejvýbušnjší o nejneklid-
Rimboud.
mluvil i
byl
literární
dodo, bylo pedevším
muedníci o vící, kteí hledajíce
byli
po ádu.
stesk
básník musí vénovol celé své
(Ml pitom no mysli patrn Woltero Sernera.) Poód se vtiró podobnost dodá s néjokým prvotním náboženským hnutím. slultl pro Deo, Božími sošky. Jejich zbožnost bylo bez Boha boh, bez
život, hle-
dajíce krásu, obtovali život."
Také dadoisti se uinili
to,
to,
dá
se
od
že byli
šošci
—
proto,
oby
svobodni. To bylo píina, že
se
dodo
stalo tak
mystikové.
ateistití
íci,
nho
nho
Byli
byli
mýt
legend,
i
Byli
o teologie.
od tohoto svta osvobozeni, o prodležitou událostí duchovních
d-
nm
proud moderního umní ped 1914 o oistil se v ode všeho okodemismu; o co se od té doby štolo dležitého v evropském o americkém umní, se dá nazývat postdodoismem ne-li opakováním dodo. Možná dada dosplo do njaké krojnosti. zo kterou umni dodnes nemže postoupit. Od roku 1917 se dodo šíí po celém svt. V Berlin, Kolín. Hanoveru, New Yorku, Poíži. jin
Evropy.
Vlil
se
do
široký
—
Hoogu, Záhebu, Zakopaném, Londýn, Mantov, všude se pipojuji noví lidé. Také do Prahy pijely daroku 1920, 1. o 2. bezna, Richard Huelsenbeck o Rooul Housmonn — zase jeden nkterý se stol dodoistou — uspoádají zde „dodoistické pednáškové veery", roku 1921, 6. záí, je tu opt Housmonn, tentokrát s Kurtem Schwittersem. o vystoupí no veeru s názvem Presentismus, svétovó propogoce, ontidoda, který má být zaátkem „svtové propogoce presentismu" — presentismus má podle Housmonna pokroovol v dada. (Hausmannovy údoje v jeho knize Courier Dodo z roku 1958 jsou nepesné, opravuji je podle oznámení deníku Prodaistické misie:
mecký expresionisto,
To g b o tt 6. 9. 1921.) Alespo první z tchto misií v Próze mlo znaný ohlos; týden naped uveejnil Proger Togblott dosti dlouhý píspvek Housmonnv, „Co chce dodoismus v Evrop", veer byl vyprodán, a byl g e
r
I
proto opokovon. Ale jeho ohlos nepronikl zo ohrodu že
nmecká
ku
dado naprosto nepístupná
spolenost
žilo
tehdy v Próze o
spolenosti pražských
isolované, ole loká proto, ie
dadaistických
návštv
si
eská
cesta k
modernímu
umní
nebyla snadná. Po celé
Nmecka",
—
o to nejen proto,
mysl
bylo pro myšlen-
mezi eskými umlci nikdo nevšiml.
4 kulturní provincii, okrojovou „odnoží
Nmc eská
tém
jak to napsal roku
devatenácté 1886
v
století
proslulém
zstávoly Cechy
lánku Hubert Gor-
don Schouer. „Je zde eský národ proto, oby jako osamlá pivoiiko vypuel, vykvetl, uvodí, má zstat pro ostatní, nebo je pece schopen nco sám ze sebe vytvoit?" Otázka, kterou zbytený pro sebe Schouer neklodl sám za sebe, nýbrž za celou generaci, která mlo vystoupit bhem let devodesótých. Toto generace vskutku skoncovalo s progromem pouhého národního obrození. Vytýila nová krilério, o tím vytvoila v Cechóch nároné o plodné prostedí. Od symbolismu o secese se eská literaturo o umni usilují vyrovnot s duchovním úsilím moderní Evropy. Generoce prvního desítiletí našeho století v tomto díle pokraovalo. Nebývá chápóno v celku o dává se ji proto mnoho rozmonitých jmen. Poti do ni odo osobnosti o tok odlišných o významných, jako tomu do t doby v Cechách nebylo: Deml, Klíma, Weiner, Hašek, Váchol, Zrzavý, Kubisto, Fillo, Procházko, Gutlfreund. Longen. Arnošt Dvoák, režizér Zavel a dromolik Zavel, obo brati Copkové, kritikové Kodíek o Taussig a další; mnozí novozovoli ješt na symbolismus, jiní se už dotýkali dodo. ale všichni byli spojeni stejným životním pocitem, stejnou djinnou zkušeností: pocitem o zkušeností, které doly v celém prostoru stední Evropy vzniknout onomu mnohotvárnému hnuti, které se shrnuje pod nói
Cechy už nejsou tou „osamlou pivokou". Bezprostedn a vlostním úostni no duchovních osudech Evropy
zev expresionismus.
zpsobem
se
'
—
Tt jTlíiar ritrir
^^T;am.'-|-ii-|niir'
ptece
Než
im
že
lok,
oliásl
naplnil?
ji
základy této nové eské kultury byly ješt mlké a nepevné. Úder svtové války jimi po roce 1918 noslolo stognace. Cechm se neekané dostolo státní samostatnosti; ale Béhem volky „co melo charakter, itrotilo jej, co mlo barvu, vyrudlo, co mlo vCin.i.
Tribuna
zvtrolo," psal v deníku
Tribun
'"^iirtiiíitiiiai'>iii'ji[;^
nco
pozdji
1.
ledna 1921 Václav Nebeský: „zavládlo tupó bezradnost". V téže
„Jak jsme dosáhli státní somostatnosti, hned jest tu Namísto výboj, rozlet, rozkídlení všude patrný ústup, molálnost" (1922). Expresionistickó generace jako by byla ztratila pdu pod nohomo, smysl své práce: o mlodá generace poetistická nebylo schopna se orientovat v novém evropském dní. „Namísto defétismu váleného nastupuje defélismus povólený." psal Nebeský v citovaném lánku. Devétsil o jeho mluví, Karel Teige, „nedoporuuje nových cest, doporuuje jenom zmnu dosavadního jejich smru." v
o
umleckých vcech
Soldo:
reakce, zvrat...
z umleckého procesu jev povýtce koní Nebeský, „ale v umní".
iní
totiž
cítní,"
smrem
Stejným n
strnuti,
konstatoval
nese
se
kritika
Kodíek vyítá poetistm,
.
Josefa
že jejich
mravní povahy.
sociální o
Le
„problém není
v
Kodíka, otištná poslední den roku 1922 opt pesvdení není v žádné souvislosti
sociálním
Tribu-
v
komunistické
jejich
s
li-
terární produkcí: navozují no futurismus, cle Morinettiho vyznáni, které roku 1910 (správnji 1909) „byla
vynálezem, rozšiovola a osvobozovala
život",
se zatím
stala
papírovým
Salda
plagiátem.
díval
se
no
novou generaci shovívav a vidl v této kritice pouhý generaní spor; vskutku Kodíek zde presennázor expresionistické generace (jako Tribuna vbec, kam pispívali Hošek. Klíma, Deml), ole
toval jak
se
pozdji ukázalo, expresionistická orientace
o Nebeského
—
pevážn
nemla
zstot jen vc! této jediné generace. Kodíka
Tvrdošíjných
—
ostatn nepohoršila renového, bo co húi^e, jeho „ptikrejcarový perníkový optimismus" zstával neúmrný skutené situaci svto (Kodíek 1922 života hmyzu bratí Copk). když se lenové expresionistické genev referáte o premiée Ze race, a hlavn nejmladší z nich jako práv Kodíek a apkové, hledli pizpsobit konstruktivním potebám nového slotu, petrvával v nich pocit hrozící duchovní hmotné katastrofy. Teige odpovdl Nebeskému Kodíkovi obšírnými polemikami. Odmítl v nich tehdejší úpadvolunost
teoretika
Devtsilu,
nýbrž
expresionistické skupiny
práv noopok
—
Devétsil
podle
nich
nepinášel
nic
I
i
i
kové deriváty kubismu expresionismu, ale odmítl stejn tradici Matisseho jako Kondinského. která pr> „vyústila do prázdna a nicoty, dávno již skutené malb v klasickém smyslu nepodobné". Odmítl stejn Cézonna, protože jeho výroky se toí jen kolem formy", o dokonce odmítl „pozdní, pehnané, nerozumné o nesmyslné výhonky jeho hnutí dada" (1921). O nco pozdji také Mondrian a Doesburg i
„vn
byli
jež
pro
nj
vede
k
Krogh, Teigo
dsledkem kubismu" novému", to mli
vskutku
Duhomel,
literatue
v k
„scestným
umní
úsudkm:
zvláštním
Vildrac,
Kubistu
(1923). Zbyl jen být
Philippe si
Zadkine,
(1922).
vykládal
jako
program naivismu a neoklasicismu; „cesta.
Chogall.
Odpor
vi
pedchdce
Utrillo.
Coubine,
Foujita.
neoklasicismu
(1922),
Zrzavý,
vedl
expresionistické tradici
u
tehdy
Zrzavého
oceoval, že zanechával expresionistické „monstruóznosti" a moloval krajiny, které jsou „zdravou vzpourou realismu" (1923). Miloslav Topinka právem psal roku 1970 v Orientaci o tom. jak promálo avantgardní byla ve skutenosti avantgarda Devtsilu. Byla to od poótku velice opatrná modernost.
Dodo
bylo
v
jádru
prodloužením expresionismu; už to stailo, aby poetistické generaci zstalo ne-
svt byly dadaismu plny a Teige se snažil se s ním pece dokonce dvoudílný soubor lánk O humoru, clownech a dodais(1928 o 1931), ole už titul ukazuie, kam dodá adil. Nicmén zochytit Teigv názor na dada je dost nesnadné. Nepesnosti v jeho textech naznauji, ze Teige asto erpal informace z druhé ruky o s nimi pejímal rznorodé názory, aniž uvádl své prameny. Nejprve bylo pro nho dada podle pijatelné. Avontgardní publikace no celém
njak
vyrovnat; vydal
tech
—
i
citovoného už
z
textu
—
„bezhlavé", „pehnané", „nerozumné a nesmyslné" (1921). Pozdji legrocí, „tve-
umní vóžn. o tím .ukázali pravou míru. kterou je teba drahocennjší než dobrý, veselý život" (1925); dodá „uvádí nás do svta
róctvím", „ulinictvím". Dodaisté prý neberou
umní jako
vykázati,
nebo
do velkolepého
nic není
cirkusu"
(1927).
Nkdy
je
Teige dadoismem
lU
pohoršen:
„Lepit
k
sob
bez
ladu
o sklodu výstižky a Efemer.dy
Irvoti...
pipojovati barevné klikyháky o fotogrofie, tof sezónní otrakce" a jmenuje, koho
blogue.
—
módy,
má no
kteró
mó-li
myslí:
bavit,
nesmí
Schwítterse,
Arpo. Pícab.u, Ernsta. Hochovou, o tak dál (1925. znovu osteji 1931). Duchampovo jméno tu Teige se dlouho domnívol. že Mono Lisa s „nalepeným" knírem je od Picabii. Jindy dadosurreolísmus) Teige prost pomíjí. V druhém ..Manifestu poetismu"
Housmonna, chyb;
—
ismus
(i
(1928)
poesie futurismem.
A
.pímým potomkem
jindy
konen
ddicem
o
protichdné názory:
mísí
v
jednom lánku
v
Hostu
koni moderní 1926 je dodo
bósnického
orfismu a kubofuturismu" o zórove úpadkovým zjevem, zábavou zloté mlódeže, „buržoazní školou, buržoazní krizí, burzoozní módou". ..produktem vrcholného kopitolismu"; v úvodní stati druhého svozku O o dodoistech
humoru, clownech
dado opt vyústním a
více
než stoletého vývoje moderní poesie
o
(1931).
zórove\ nulovým
bodem
srdce,
je
sexu
mozku.
Tehdy už cJoda bylo dávno uzavenou kapitolou djin moderní poesie o moderního umní NevlídTe.guv k dadaistúm všok potn^al. Jeden z hlavních berlínských dadoist. Rooul Housmann roku 1933 odešel navždy z Nmecka, pobýval v letech 1937 o 1938 v Próze. (Jeho dd se narodil ve Stehelcevsi u Kladno o ješt jeho otec mluvil esky, jeho motka bylo z Brna. Hausmonn pokládal ''°""' ^'' '" ^"''^'"'^-^ eskoslovenské sekce mezinárodní orchitektské spole, V^'M\;'r°" nost, C.I.A.M. V dop,se z 8. bezna 1965 mi psal. že v Próze znal rodu orchitekt. „cle somozejm n.kdo z n,ch nemel co delot s dodo. Molii o spisovatelé energicky odmítali mít se mnou nco spoleného, dado.smem no nejvyšší stupe pohrdali." V odpovdi jsem se nad tím pod.vil o zmínil se o tom ze j.ste alespo Teige se s ním stýkal. 7. dubna mi Housmann odpovdl: ,.K své velké lítosti musím potvrd,t. ze cesti malíi o sochai v letech 37 o 38 nechtli o noprosto nic vdt o pedevším ne p. Teige. Mus.m tady poznamenat, že p. Teige by byl ml vdt trochu o o mém díle nebof spo uprocovo s revuí G, kterou vydávol Hans Richter mezí roky 1921 o 1924. Já byl jedním z hlavních ný
pomr
který
i
mn
mn
spolupracovníku teto revue."
Proti této stagnaci se jen tžko vzpínaly nové sily. ..V Cechách se s dodaismem nikdy nenadlalo moc eí," pochvoloval si Teige v doslovu druhého svazku O humoru, clownech o dodoistech. ..Nkolik zapomenutých dadaistických zaátenických básniek... nkolik ztracených obrázk... Tof vše o dohromady nic." Pesto neml pravdu úpln. Bedich Václavek byl roku 1922—1923 po jeden studijrti rok v Berlín a seznámil se tom dobe s íimeckým dodo. Teba se vymykalo jeho názorm na smysl literatury, zoujalo ho tok. že v ervnu 1925 otiskl v Hostu stof „Dado tvoivé", které zoínó pozoruhodnou pasáží: „Jednu vc mžeme poválenému Nmecku závidti: dodoism. Nám scházelo dávka silného dado po válce. Pešli jsme hned k revoluci pro lovka, byli jsme etití, pedagogití a chceme být nyní konstruktivní, ale nebylo roz-
klodu, silného istní. Proto dnes
cos...
—
Vóclovek
pednáško
o dodo. Holas
po jeho smrti poesie
tehdy v
byl
v
nho.
ji
ml
styku v
Brn
.
.
.
trochu toho
Nezstoneme
pednášky dodoismem.
o
dada
tu
o tom, ale už jaksi no to neni
zos tak trochu po
esku
mlodým Františkem Holosem. Odtud
s
v
prosinci
1925. ale
zstalo
jeho sebraných spisech. Je znám význam, jaký
expresionistickó
blikoce jeho
poátk
tsném
dodaten
lapáme
a tok jsme zstoli bez
mlo
v
idylití?"
vzniklo
zejm
Holasovo
rukopise o bylo vytištno teprve pro Holasovu orientaci nmecká
poetistm
zstóvolo proto také Holasovo poesie vždy cizí. Ale teprve puodhalilo, že nodto Holos byl, jediný ve své generaci, hluboko doten za svých
Holosovo stonovisko bylo diametráln odlišné od obecného nepochopeni o opovržení, kterým bylo v eské literotue stíháno. „Barevný papoušek, který sluje dada," ekl tam Holas hned úvodem. .musí být oškubán, oby mimo veselo dobrodružství o pekvapení, která nám pináší, bylo nolezeno to
dodo
podstotné, co
nutilo
ke kiku, k smíchu, k celému tomu cirku slov. nodóvek. lyrism, jímž se hoBylo to dado. kde ..vytryskly ony proudy bláznivé poesie, kterou milujeme, velké bourání model, filosofovóní kladivem; je-li tody nihilismus, pak je to nihilismus kladný jej
nosí."
k
11
životu".
Neni
to
snad pouhý
osobni vyznóni.
nýbri
referát,
mýšlel o jak pochopil souvislost I
nesené outentickým duchem dodá; o jak pitom Holas tehdy dodá prodada s expresionismem, toho jsou dokladem odkazy no Ladislavo Klimu
Joroslova Hoška.
Dodaistická orientace nezstala pro Holase pouhou
mlodistvou
episodou.
Ludvik
Kundera ukázal,
pednáška poprvé otištna, že od ní vede pimá souvislost k onomu opomíjenému básnickému monumentu, jakým je velká Holasovo skladbo „Nikde": o a jokkoli Halas asto ustupovol eskému omezenému pojetí literatury, vrátil se zplna k velké trodici, vedoucí od dada, ve svém dile posledním a nejvlastnjším, knize A co. Proto toké ml Holas bliž k surrealismu než kdo jiný tady a se surreolisty pozdji vystupovol. V rozhovorech oznaoval nkteré své básn z konce ticátých let pímo jako surrealistické o ješl roku 1948 odpovdl, že surreolismus je „jednou z metod umleckého poznáni o jeho obrozoborectvi o bojovnost zasáhla do umni s výsledky, které nelze popít" — výrok, který svozuje surrealismus tsn úvodu
v
Holosových spis, kde
svozku
k
je
citovaná
i
dada.
se zkušenosti
1917—1919 vznikla dv píchodem curyšských dadcist,
V
letech
Ob
centra dado: berlínské a paížské. byla vyvoláno Berlin Huelsenbeckem, v Paíži Tzorou. Berlínské dada zapadlo do sterého expresionistického prostedí, orientovolo se pevážn politicky o nenabylo proto na v
život
další
umni
vývoj
prostedím, jak
dada:
literatury
význomnjšiho
formovalo od
souvisle
V Paíži však bylo pijato
vlivu.
symbolismu
k
Apollinoirovi.
Setrvalo
literárním v
umleckým
a
pvodních
intencích
souasné civilisoce vetn všeho politického dni v ní. ale vystupovalo je v odsvto vbec. Odtud názor o nihilismu dada. Nebyl to ve skutenosti nihilismus, nýbrž negativisodmítáni
v
mitóní
a
se
velká
v
vší
mus; zato negotivismus odhodloný, zuivý a dsledný. Nesen absolutním tronscendentolismem, hlósol odpírání jakémukoli civilisanimu dílu o s ním jakýmkoli hodnotám etickým o estetickým. „Co je krásné? Co je ošklivé? Co je velké, silné o slabé? Kdo je Corpentler, Renon, Foch? Kdo jsem já? Nevím, nenevím,"
vím,
niemu,
vyznal
se
Georges
Ribémont-Dessaignes
oni lásce, ani práci. Je nepípustné,
svém „Monifestu dodo"
A
v
Dodophonu
oby zbylo po
lidské
existenci
(1920).
„Dada
njako
stopa,"
nevzdává
se
Breton
psol
„Zrate svou ženu, zrote milenku. Zrate své nodje o slrochy. ...Zrate koist pro stín." (1922.) Dada chtlo zbavit ilusí o ukázat picházející zkázu lidské civilizace. Tzara:„My. zuivý vichr, trháme oblané prádlo a prádlo utkané z modliteb o pipravujeve
me
velkou
vatel,
krot, dost osi
šel
pohromu, požóry o rozklad" (1918). Arogon: „Už dost malí, už dost spisohudebník, už dost socha, dost náboženství, dost republikán, dost royalist, dost
dost
anarchist,
politiky,
dost
dost
vlasti,
už
Picobia ve své knížce
Ježíš se
jinde:
podívanou no dost
už
imperialist,
dále
(1920),
socialist,
dost
bolševik, dost demokrat, dost buržo, dost oristo-
máme dost tch pitomosti, už nic, nic, nic, nic" (1920). NejJésus Christ Rostoqoure (pibližn: Hochštapler podvádt, podvádt, poád podvódét. Tak podvádjte, ale nelojte
Kristus, 1920): „Nejlépe tím! Podvádjte tok, obyste prohráli, ne abyste
s
„Všichni
molii, kteí jsou zastoupeni
v
vyhráli,
našich goleriich, jsou
protože kdo vyhróvó, ztrácí sebe samo." ztroskotanci
malíství;
nemluví
tch ztroskotancích: svt se dli no dv kategorie lidi: ztroskotance o neznámé." Tento obsolutni negativismus pipomíná ož morcionistické náboženství z poátku naši nho je svt dílem zlého Boha-Stvoi'elc, zatímco dobrý Bh-Vykupitel je mimo tento svt,
se
nikdy
než o
zbožného
lovka
je
proto pracovat „k znieni o zošklivni
dl
Stvoitelových". Vskutku,
éry.
dada
o už
Podle
úkolem
dávno
nebylo literami hnutí.
Uskutenit
fenomenálního svta bylo možné ledo za cenu skoncováni se vším pozemským živo'em. Dada šlo až no tuto mez. Není jasné, zda smrt Bretonova pítele Jocquo Voché roku 1919 bylo vskutku sebevraždou. Ale Jocques Rigoud uveejuje v dadaistické Littéroture rododoistické
odvržení
lánek o „bezdvodné sebevrožd" joko o inu umleckém o také se o sebevroždu pokusi; ji opokuje o podaí se mu. Ješt prvni islo Révolution surrealisté roku 1924, vedené tehdy Péretem a Novillem, lainá anketou „Je sebevražda njakým ešením?" o René Crevel ku
roku
1920
1929
12
tody odpovídá, že sebevraždu dokóžou
li,
klei se nebojí
provdy;
pocitu
„jenoir
to
•<
dovolí
pocit
pijmout ze všech nejsprávnjší provdpodobné o nejdefinitivnéjší ešení: sebevraždu" — o sám jedenáct jakkoli se brónjlo literatue a umní, uzovílet pozdji ji uskuteni. Z druhé strony paížské dodá, rolo se do literórni a umlecké poižské spolenosti se všemi jejími malichernos'mi o ztrácelo zde onen jen zvnjška obrocejic se noven, propadolo rélorismu ím vzniklo. Inspirovóno stole více o podnt, z nhož dál tím marnjšímu o nudnjšímu. Trogicky se vyvinul osud Picabiuv: tento velký umlec, neschopen
o
pekonot dada, jemuž zstal vren až do roku
1924, šel dál už jen
k
umleckému
troskotání.
„Jsem velice dolek toho, obych byl bezstarostný, o nepipouštím, že by bylo možno spoinout v pocitu marnosti všeho." napsol Bre'on v „Pohrdové zpovdi", kterou dal do elo svého prvního souboru esej Ztrocené kroky 1924. Téhož roku vydal první Manifest surrealismu.
pokraováním dodo
Surreolismus je
o
postupn
se také v
surreolistické
skupin
na
sešli
delší
i
výjimkou berlínských dodoist všichni významní dodaisti válených o poválených let. Breton definoval ve svém prvním manifestu surrealismus jako „psychický outomotismus". Výroz, pi^evzolý 2 psychiotrie Janetovy, zovinil dost nedorozumní. „Automatismus", „samovolnost" neznamenolo krotši
dobu
s
zámrné uvolnni místa pro vlostní moc básn, pro její autodo vdomí o pináší své poselství. V tom zstával Breton vrný principm dada, cle zárove zochraovol básei: její význom už nebyl v její pedmtnosti. nýbrž v její transparenlnosti, o jestli dada chtlo báseri rozvrátit, nyní se báseii stává místem zjevení. „Nco velikého o temného se pokouši vyjádit skrze nás," napsal Breton roku 1926. „Je to píkaz, který jsme jednou prozde pro Bretona pasivitu, nýbrž inné o
ncmnost,
s
vstupuje
kterou
vždy dostoli o o který
Mox v
nm
vidi"
nám
aplikoval
Ernst
V
(1931).
nikdy nebylo dovoleno
Bretonovu
se pít."
malíovým je obrýsovat a promítnout, co se znamenalo aktivaci vidní, vystuprSování procesu
"úkolem
takto:
tezi
proxi surrealistického
umní
to
malíství o Breton v Surreolismu k vyvolávání nezeného. Jak nopssol potebuje vystoupit ož ke skuteným pramenm arodjné eky, která praští z lidských oi a stápí do téhož holucinoního toku vci, které jsou, ty, které nejsou." Ale Bretonovi daleko nešlo jen o bóseií o obraz. Jako pedtím v poesii, tak v v život samotném chtl od dodoistického jeho rozvrocení dospt k transparentnosti, k uvdomování si „zázronosti" ve všem život o hlavn o nejvíc v lásvytvoení dílo ož (1928):
„lovk
i
ce, v „šílené
lósce". Jako
bósei o umní, tok všechen
život
se
ml nov
orientovot a
zochránit; místo
dada, rozluujíciho píke imonenci o transcendenci, ml lovk uvnit imanence, uvnit konkrétního svta o ve svém konkrétním vykonávání života odhalovati to, co je mimo vdomí O vli: novou objektivitu, v níž není rozporu lovka o svta, vnjšího o vnitního, o kterou lovk poduolistického
negolivismu
znova ve velkých okamžicích života, v uchvácení a vytržení, v hrze o radosti. Automatismus tedy daleko není pro Bretona pouhým psychologickým fenoménem. Je pro
doimoniem, ochranným duchem, upozorííuje ve své
k
jehož
hlasu
se
skláni,
oby se
dovdl,
Michel
žit.
nj
spíše
Carrouges
monografii o Bretonovi o surrealismu, že „mezi automa'ismem jednotlivého subjektu
a outomotismem vesmíru existuje pirozené pouto. Nebo, chcete-li. mezi
vdomím
jak
nevdomím
jednotlivcovým,
ne-
nevdomím
kosmickým. Tento objev dostal u Bretono nózev objektivní náhody. Formule, která zahrnuje zvláštní shody a pedzvsti. Automatické psaní není 'edy prost metodou psychologického zkoumání, nýbrž zpsobem, jak se svt zjevuje prostednictvím lovka, kosmickým kolektivním
o dokonce
e
svt, nýbrž také svt mluví sám ei: ei poesie odpovídá uprosted všedního iivolo. Je to vlosln obdobo starého ueni o vztohu lovko-mikrokosmu o svto-mokrokosmu. „Zmnil svt, ekl Marx; zmnit život, ekl Rimboud; toto dv heslo nro nás splývají," napsal Breton v ei, kterou chtl proslovit na chofkovském sjezdu spisovotelú (1935). Ale Bretonovo dialektika slovem."
e
Pro
událostí,
Bretona
e
nejen
zázronosti
mluví
zjevující
o
se
není rocionolistickou konstrukcí Hegelovou o hegelián, nýbrž životní zkušenosti básníkovou. Podle známé pasáže manifestu surrealismu (1929) — o mnoho obdobných Bretonových text
Druhého — surreolismus chtl
postihnout „bod ducha,
kde pestávojí být protikladn vnímány
život
o
smrt,
sku-
tené
nahoe
sdlitelné o nesdélitelné,
o imoglnárnl,
rozumní: tohoto bodu
se
lovk nnže
proto být principem budoucí organizace spolenosti.
joko pozdjšího manifestu „Za nezóvislé revoluní kým.
jen
byl
na zemi. ní
v
a dole"; ole tody se dó ukózat Bretonovo nedo-
dotknout jen ve výjimených okomžicich svého života o
omylem. Zamítnutí kesanské
tomto život, jinou koncepci
revolunost. Ale revoluce Bretonova
Morxismus
umní",
civilisace
života,
není
zópadu a
pesvdeni
svta, jakkoli
se
k
nemže
práv
1938 spolu
Breton sepsal roku
tok
Troc-
s
o nutnosti uskutenit zde.
dovedly Bretona od lhostejnosti dodo tohoto
z
který
Druhého manifestu,
nmu
k
o konkrét-
úsilí
neerpó
obrací;
sílu
nieho, co tu už jest, ba dokonce necílí k niemu, co by tu mohlo trvale být. Beznodjn dadaistické roztržení tronscendence a imonence bylo zrušeno. Úkolem básníkovým je nalézt místo, kde se trancendence promítá do imonence, kde jsou jedno. Ale jako slovo tronscendence by se zbavilo všeho obsahu, kdyby znamenalo nco, co zstóvá navždy jen nedostupné a nerealisovatelné v tomto svt našeho žití, lok nemžeme ani o tronscendenci pedpokládat, že by pešla kdy v imonenci, tedy v nco. co by tu stále už bylo. o promnilo tento náš svt o život jen v zózronost. jen v lásku, jen ve svobodu. Obmo z
pojmm
se konkrétní zkušenost vymyká.
proto, oby se vyhnul zámn s náboženským transdávné o mnohotvoré tradici protikesanského myšlení, kterou mžeme sledovat v okultismu jako v mnohých etapách evropského umni o literatury, v sekBlake, de tárských náboženských hnutích o v utopických ueních pokusech a stejn v libertinství
Breton
asto
o
mluvil
nejspíše
okultnosti.
Pokroovol
cendentalismem.
v
oné
skryté,
ole
—
i
Sade, Fourier
mu rozhodn
byli
Druhém manifestu
V
než Marx, Engels, Lenin.
bližší
prohlašoval
Breton
se
pro
„absolutní
systemotickou sabotáž". Roku 193Ó podepisuje manifest „Protiútok",
neposlušnost,
totální
revoltu,
odmítá se
Botaillem;
inspirovaný
nm
v jakýkoli kompromis s evropskou politikou a kopitolistickými institucemi o volá po diktatue ozbrojeného lidu. Ale v krajních sítuocích Breton vždy váhol promítnout literární fikcí do životní reolity. Když pišla válko, samozejm norukovol, pak byl v New Yorku hlosotelem rozhlasového vysilónl „Hlas Ame-
riky",
Roku 1948
louil se nými."
s
Z
Chtlo nému
politickými
Roku 1952 se pak
básnickou
v
Politickým
intuicí.
nedvry být
hodinóch" odmítl jok idealistickou, tak materiolistickou
v eseji „Svítilna v
jejich
konsekvencemi: „Djiny se
Rozhovorech
divokou zábavou
než kdykoli jindy hrají
pro
nový stavovský
stát.
s
filosofii
a roz-
kostkami zfalšova-
Breton
velký
byl
svou
praktickým revolucionáem nebyl.
myslitelem oni
všemu ve své spolenosti
ke
rodji
vyslovil
víc
než kultem
nedvovalo dodo krásy,
chtlo
z
ani
konvencím
výjimenosti
umní
umní
o
sestoupit
literatury
obyej-
k
neokózaló forma kobaretu. Surrealistm noproti tomu byla manifestu mluví Breton o „okultoci" surrealismu;
obecnému. Proto se mu tak hodila plebejskost dodá cizí. Na konci Druhého surrealismus ml být vcí uzavené skupiny zasvcenecké. Breton tody novazuje na hermetismus francouzských symbolist vždy sóm zoinol jako básnický následovník N4allarmév. Táž tradice symbolismu ho znova o znova zavádlo do polemik tém nepochopitelných práv s tak významnými osobnostmi jeho doby o tok blízkými surrealistickému životnímu pocitu, jakými byli Artoud, Batoille, Doumol, GilbertLecomte: aniž si to uvdomoval, zachraovol ped nimi literaturu a umní, chránil krásu ped neo
—
bezpeím, že Zde byly hroje,
místo
se znova sílo
oby
rozvrátí v
experimentu se životem. Ctte závr N o d j Ne náhodou Doumol vytýkal svého osu Bretonovi, že i
slabost surrealismu.
i
zosóhl
do skutenosti, a
podobn
kládaje jeho politisovóní zo vyhýbáni se tomu. oby
už
pedtím
se
s
.
si
jenom
Bretonem rozešel Artoud, po-
nemusel nasadit sebe samo v celé své psychické
Weiner roku 1932 konstotovol, že surrealisti se brodí „ož po krk nejen v literatue, nýbrž rovnou v literótství". Po druhé svtové válce zapadli froncouzšti surrealisti definitivn do esttstvi. Nic není píznonjšiho pro tento úpadek surrealismu než hostina, kterou oronžovolo u píležitosti i
fysické existenci.
I
—
paížské surreolistick výstovy v zim 1959 60 Méret Oppenheimovó a jejíž fotografii poklódal Breton zo vhodné reprodukovat v posledním vydaní Surrealismu o malíství: hostina byla prosteno na tle nohé modelky. Opustiv principy dodá, uinil surreolismus ze sebe posléze zábavu umlecké elity
1-4
i
spolenosti, jež se za
spíše
chtlo pokládat o
ni
nod
která bylo už tok povýšena
lidské storosti, že
k lovku o jeho tlu se tokovó hostina dopouští. Surreolistickó myšlenko však pokraovolo samo dál. Inspirovolo skupinu Situacionistické internocionóly o jejim prostfednictvim ne-li podnítila, tedy jist dalo duchovni orientoci kontestacim francouz-
nechápolo, joké neúcty
jae 1968
ské mládeže na
volenóctého skou
civillsaci
které lyto
století,
o chtli
jsou.
ní
v
mladé
lidi
z
v
Paiži.
chtli ji
O
dospt
tu
šlo,
nebyla revoluce. Sociální reformátoi osmnáctého o de-
pokojnými
cíle
napravit, oistit
opravit o
ji
i
násilnými prostedky, ješt
od pežitk
dvovali
v evrop-
sociólni orgonisace o uvolnit
její
síly.
oby mohlo pokroovot. Ale tentokráte mlo být celá toto civilizoce odstronno; pro byla už docela mrtvá. Chtli rozpoutat mocnosti radosti, imaginace, lásky o svobody,
neho,
chtli zaít od tedy
a
co už v této
není, o dospt, k emu z této civilizace dospt nelze o co Nechtli revoluci uvnit této clvilisoce, nýbrž civilisoní mutaci, ol-
civilisoci
jejího hlediska není než utopií.
ternativu.
onoho velkého hnuti mládeže americké v letech šedesátých, které zaolo mezi k orgonizoci sto i tisíc malých komun. Promny tohoto hnutí byly obdobné pramenm paížských Opt byli no zaátku bósnici, tentokróte básníci amerického beotu padesátých let, Ginsberg, Kerouoc o další; opt mlo toto hnuti za sebou tradice náboženského sektóství a utopismu, práv v Americe mimoádn živé; opt se tu vrátily libertinské o okultistické motivy; opt a ješt více se inspirovalo myšlením Orientu. Byla to nová vlno téhož myšlení a cítní, z nhož pedtím vzešel surrealismus, zbavená však v demokratické Americe froncouzského oristokrotismu, salótoto hnutí se rozbilo o skutenost. novitosti o literótskosti. A jako dodá o surrealismus, Radikolismus posledního textu, který Breton psal v prosinci 1965, „Velké vzdálení" („Le Grond Écort"), je totožný s radikalismem alternotivnich hnutí. Je nutno erpat „z ducha odporu, uplotnit jej nejen no ten i onen filosofický systém, nýbrž na všechny vbec, pak no civilizoci, tu obehranou písniku. o na celý spoleenský mechonismus lidstva." teme tam, a jako už ve svém prvním Manifestu Breton psal, že „Kolumbus musel vyplout s blázny, oby objevil Ameriku," tok nyní po jednatyriceti letech opoliuje, že nezbývá než jako Kolumbus „se vydat no nedotený oceán". Výzva, kterou poAlte.''nativa;
heslo
dosplo
flower people o
kontestocí.
i
esie
íká
poád
znova.
Manifest u e o li s m Lidových novinách, jejichž
Když vyšel roku 1924 Richard Weiner. V
s
r r
u
,
jediným, kdo u nós pochopil jeho smysl, byl
paížským korespondentem, otiskl 29. bezno toho roku dlouhý referát. Surrealismus je vlastn zase dodo, psal tom. jenže pro svou destrukci slovo nolézó zdvodnní ve význomu podvdomého života, který je „intensivnjší, provdivjší, svobodnjší, byl
skutenjší, dodali bychom božštjší než život bžný, to jest ovládaný zeteli morálními, spoleenskými, otd."; a Weiner vítá v surreolismu pedevším to, že skoncovóvó s „utiliástvím", se snahou „dosici njakého pozemského cíle". Vede „k literotue mimo dobro a zlo, k literatue opravdu tak svobodné, jakým už tém je uméni výtvarné". Obává se ným; ale když pozdji píše o surrealismu
jen, v
oby se surrealismus nestal
kratších
referátech
o
píliš
na::)0sled
Pítomnosti, oceuje surrealismus už bez výhrad. Le mlodá kritika se nad vyhlóšením surreolismu s poctivým Frontišek Gótz vnoval mu 1924 stof v Hostu a zjišuje v ní, že
privátním a tudíž nesdíl-
roku
1932 v
rozsáhlé
studii
v
uitelským
morolismem
pohoršila,
„ovšem už jeho teorie je nadobro scestná", ponvadž nevychází „z celého lovka", ba „ústí do mysticismu skoro nóboženského". O rok pozdji se lam k surrealistickému monifestu vrací Vóclav erný: „jest se obóvoti, oby surreolisté ne-
za
prohlásil kdysi dodaismus, své dit; tanec impotentnich, snažících se o kriješt roku 1935 dlouhým lónkem v Listech pro surreolismus je „projevem té neúcty k práci, snaze, myšlence o tvorb, kteró tak vyznauje naši zporchontélou dobu". Teige, jako se morn vyrovnával s dodo. ješt bezradnji se potýkol se surbyli
tím,
rodit"
—
burieskní
názor,
který
Tzoro
umní
poivrdi
tiku:
realismem.
Snažil
se
sice
být
objektivní,
o ze surrealistického výtvorníctví
si
vybrol
ale
nenolézol
dost
podivn
Ifj
v
surrealistických
Picasso.
Mon
textech
Roye. Simu
než
—
literórni
úroveíi
o dost (1930). Sur-
:
realislický
nicmén (1928);
outomatismus
byl
„vyboením
z
surrealismus
uzovrenou
episodou
konci",
že
je
mu pipodola joko „noc pizrak", ale „sterilní sen není ponvadž surrealisté stejn jako skupina Le Grand
atmosféra
surreolistická
(1930), surreolismus
jemu „nejzákladnjším omylem"
i
Teige doufol, že „noc surrealismu se chýli ke
básnického dílo", a
ekvivalentem
školou a perspektivou tídnich
boj",
innost
jejich
je
„snici
estétství
cesty",
nemže
o
Jeu
být
„neprošli
nebo revoluní snobismus"
(1930).
ReDu roku 1930 skupin o nepochybn z iniciativy Šímovy. jedno z posledních ísel Grand Jeu, nicmén ve svém doslovu klade otózku. zda lenové této skupiny — stejn joko surrealisti — „vyhovují úkolm které jim jako revoluním intelektuálm píslušejí," o odpovídá, že lo je „v podslot ideové hnulí anarchistícké i anorchokomunistické" o „od ruského Okíabru nemže vystoit kulVnuje
sice.
.
turní
revoluce se svou romantickou
konen
Neopomenul tito
.
.
ideologickou
všem pipomenout, že
jim
revoluní intelektuálové hrát negativní
Nedlouho ped Bretonovým prvním koni
—
„Poetismus". Bretonv manifest
vyhlášením „neprostého nekonformismu". Teigovo
pesn
prohlášení je
lahdky";
vino o všechny
zda „po dobytí moci proletoriátem
.
.
výzvomi". .
nebudou
(1931).
roli"
Manifestem opt „Zít
protichdné.
tebo skoncovot
je
se svými protesty a onorchistickými
výzbrojí,
je otázko,
s i
vyšel roku 1924 v Hostu první manifest Teigv: norážkou na onen dadaistický problém sebevroždy pestat žít, to jsou imaginární ešení. Existence je jinde."
umní mó
Nové s
—
být „rozkošné a
kocovinou",
„morální
jež
je
dostupn jako následkem
sport, láska,
volky
o
jejímž
expresionismus; poetismus „je strjcem lidského štstí a krosn pohody, beznáron pacilásko, výborná zábava, smích o tanec". fistický" o „štstím je komfortní byt, stecho nad hlavou, ale Netrvalo mnoho let a tento noivní idylismus se zhroutil. Rozmezím je rok 1927; rok Nezvolova
projevem
je
i
Edisona.
Bieblovy knihy
jící
se v refrénu
Bylo tu však
lodi. jež
S
Ponychidy
Holosova:
o
Sepie.
o
oj
dovozí Nezvolova
a
kovu
o
zejméno debut Zóvodovo
báse pekvapilo nenadálou
ozývo-
melancholii,
— nco tžkého
co
drti
smutek stesk o úzkost z života a smrti Smutek neuritý o jokoby bezdvodný, ale rychle se konkretisuje, ješt poád trvají krásno léto pová léná, teprve za rok dojde k osudnému krachu newyorské bursy, ale bósnici zaínají cítit hlubokou ne jistotu. Jejím symbolem je stín minulé války. U Biebla se ozve tento motiv zatím jen ješt nedrozn pevn už od vzpo v básni o venkovském hbitov, který sahá až no Sibi o no Piovu, ale tkví v
nm
minky na padlého pítele v pedešlé sbírce
Zlatými
vém Ikaru
tohoto
u
(1929)
s
hokými akcenty,
u
etzy
básníka
(1926) a zo dva roky se vrátí
dosud neznámými.
Je
to
oposlrofa
v
N
o
vojáka
Verdunu: Ty
jediný
pro pro tok
Jsi
svdek
celé
nesnadné tragedie
této
se radji nezabil
jsi jsi
nehodil
jako
sluho
bohu zpátky do tváe jeho hlínu výpov ale dává ji sám
neeká
bubeník, který náhle zešílel a
chce
si
to vyídit
s
bohem ktprý Holasov je
z
bubnuje do Imy a prázdno ného udlol toho blázna
válko motivem ústednín Závodovo Ponychido je pon/chidou Holasovo Sepie vrcholí volónim „Neznámého vojóko", visícího v drátných pfeltazkách. Mozurskými božinomi" s vojákem bezmocn tonoucím:
V debutu Závadové
i
.
zo padlé o a
Bahnem
se zalykat
o zpívat píšerný zpv Maminko! Maminko! Se zrnnou tmotu se
lásky
mní
•I
i
1.
1
poetika.
Expresionistický
tí^^iilltrimK^mit
'
-^f^lff*-
-
(o
dodoisticky)
pvod
Holasovy poesie
cítil
nepíjemn
ui Nezvol o vyitol
„troklovštinu"
ji
stejn expresionislické
;
je
ustrojeni verše o
i
imaginace
Zóvodovy:
Pod plynovými lucernami
neztráveného svta
peklo
jedovaté
dóvii o
se
.
jedovoté peklo.
zvrociš .
.
Zárove se šíi obzor, omezený dosud jen no poesii francouzskou a nesohajíci pres Apollmoira. známého ze skvlého pekladu Korlo apka; roku 1929 vychózeji Amerití bósníci Arnostn
Vanka — jejich Joycúv O d y e u s
Poetismu konkrétnosti
odmítal
i
zstávat no
nho
z
asu
okraji
moci své vlastní:
k
jako úleva ona,
to
je
zárove vysvobozovat
a
která je
umní",
letáského'
1930 dokonce
a roku
od nho. Nyni však se poesie piznóvo ke schopno tento as vyjevovat a zárove mu
nho. Václavu Nebeskému
z
citovoném už lánku roku 1921 tehdejší „požadavky nového
v
—
.
stoilo
djin
vycházet
elit,
prkopnický význom nezmenšuji hojné peklodatelské chyby s
které
všechno byly ideologie
„podízeno
je
—
mítkm
asu
svého
díla
a
sudidlm
a jim omezená. Nyní
,
umni
povaze si
se dostalo zo
pravdu, když
národního', .lidového' nebo .pro-
naprosto
poesie zainá být
cizích".
To
vdoma samo
sebe.
12
Ješt poátkem roku 1930 se Weiner v jednom ze svých paížských lánk podivil pražské neinformovanosti: pekládá se Soupoult Ribémont-Dessoignes, ale ,.ani ádky z autora Surrealistici
kého manifestu
Nadji". Le asy se už mní. Roku 1930 Fromkovo nakladatelství zaíná vydávat msíní „literární kurýr" Odeon Jindicha Štýrského. asopis je asi zamýšlen jako propaganí list nokladolelský, ale Štýrský o
v
redakci
jej
od prv-
mí
mírou úspch o života ního íslo zmní ve svou bojovou tribunu. „Naše generace dozrála. Kvality dobývá pucováním klik. Pro skuteného básnika není dnes jiného místa než na pronýi." Zaútoí nejdíve no Voskovce o Wericha, ponvodž avantgardní Osvobozené divadlo, s kterým Štýrský spolupracoval jako jevištní výtvarník, zmnili v komerní revuólní scénu, o vzáptí odmítne stejn oste
umlecké
spojováni revolunosti
politikou; je
s
to,
jak
píše,
a
„pošetilost
reakcionástvl
zbytek
nejen
umleckého". Tentokrát je terem Korel Teige, Štýrský ho klasifikuje jako pouhého kompilátora o „malého všeumlo". „Dovedl rychle osimilovot cizí myšlenky, cizí výsledky práce o toto. sice paradoxní a problematické bohatství, plnými hrstmi rozdává kolem sebe." Hned v íjnovém ísle Nezval píše se zójmem o Bretonovi jako o nkom, „jenž svou jasnost hledá v duchu šílenc", a v dubnu píštího roku Štýrský s Nezvalem oznamuji, že chystají po dohod s Bretonem antologii surrealistických manifest, text, poesie a obraz; v posledních dvou íslech Bohuslov Brouk prohlašuje surreapolitického, ale
i
souasném umní
politickému zamování umní; zvlášt osopis má široký okruh spolupracovník: Vanuru, Nezvala, Holase, Závodu, Weilo, Hostovského, Bedicha Fuika o další. Štýrský tu pichází
nejhodnotnjší
lismus za
umni
v
o komunismus podle Brouka
vbec
tiskne útok proti
o
sob
k
nepati.
novým pojetím modernosti, do niž pojímá Weinero o Demlo. Je hospodásko krise o osopisy rychle mizí. V ervnu 1931 vychází poslední íslo Odeonu, ole Nezval založí nový asopis: Zvrokruh. Tentokráte chybi zde Štýrský, zato se vrací Teige. Už na
s
i
jee roku 1930 „Chtla
okrást
Nezval
otiskl
(asopis
Obrtel
Vít
lordo
šenostech.
(Nezvol
Kvartu,
ísle
zóškodnický.
texty,
také
které mívaly
praktikovol
který pravé založil ontifunkcionolistický archite'
protimoderni"
podle
Blomingtono);
Blémingtono" (knižn...
psával outomotické
let
první.m
v
„reokni.
tehdejší
vzpomíná
vštecký smysl, a zmiuje se
astrologii.)
V témže ísle
i
se Nezvol
poznámky v ní.
Teigovy).
loui
s
prózu
že už zo studentských
o jiných metapsychickych
sku-
poetismem: ponechává
ponechává „jiným". V úvodníku Zvérokruhu zapluje ji texty Bretonovými. Eluordovymi. Arogonovými, Messensovými Tzorovými o „surreolistickymi híkami", v ísle druhém a posledním (které se všok nedostone ke knihkupcm) uveejuje peklod celého „Druhého manifestu surrealismu" Teige píše do Zvérokruhu rovnž o surrealismu, ole adí jej pouze mezi rzné projevy ..oposi
prý
z
jeho devíti písmen jen
upozoruje
sice,
že
„není revui
první
tyi
a
zbytek
surreolistickou".
ale
i
sice
proti
vládnoucí
tíd";
o
osamocen,
háji
dál proti
17
nmu
poetismus, který
mó
pinést
nómty
„pro
nový životni sloh socialismu", kdy spolenost ..nebude nilcterok porolysovat snnyslné o erotické energie", takže umni .,se stone jako sublimoce libido zbyteným". Uznóvó literórnf úrove surreolist o piše, že v surreolistickém malirstvi jde o „výraz symbolisujicí o mýtotvorné básnické sily", nicmén hned dodóvó.
poínaje Kleem
že
prý
je
znoky
všechny
Nicmén
mén
..více
„Ideologie surrealist
básni".
napojeno legendou o literaturou" o není „nezávislou borevnou
ideologie deklosovoné
je
individualistického
skupiny."
„surrealistická
revoluce
má
zjevné
anorchismu".
nejen Nezvalo, nýbrž stejn
Štýrského a Toyen stále surrealismus láká. Teige hledi novázot uklidnní v tom, že v Druhém m o n f e s t u roku 1929 se Breton prohlásil zo marxistu o komunistu, noposled se sám stane — roku 1935 — lenem Socialistické skupiny, kterou Nezval se Štýrským roku 1934 zoložili. V mnoho láncích, které od roku 1934 surreolismu nimi
s
kontakt
ztracený
i
nalézaje
o
i
vnuje, zabývá se Teige dokazováním, že „mezi surrealismem o morx-leninismem není sporu", ba, že surreolismus „není v rozporu se všeobecnou teorií socialistického realismu" (1935), jednak pesvdováním, že surrealismus je logickým pokraováním poetismu. Je to ve shod se známým Nezvalovým dopisem Bretonovi
podle kterého Devtsil „diky zvláštní dialektice svého
(1933),
objevuje styné
více
body
vývojem surrealist."
s
dlouhá
léto
dokonole spojen myšlenkovou pospolitosti
Teige",
oba
prý
„sledovali
rozvoj
surrealismu
bez
o jež
„stojí
ped
lidmi,
s
ustání o
Teige se nyní zaol velice zlobit na „zpátenickou desítiletí"
Breton
takže
jokými jsou
velmi zblirko"
kritiku",
—
surrealistickými obrazy o
vlastního
vývoje
ím
nokonec domnlvol, že
se
která
Vítzslav
je
Nezvol
dál „jíž
o
tím
po
Karel
(1935).
„opožuje
znovu nechápe nic"
se soustavn o nkolik „Dnešní plechanovové jsou
vzíti ásten na milost ty vysmívané kubisty, aby mohli neodvolateln proklíti surrealisty" Což ovšem chorokterizovolo pedevším stanoviska, která Teige zostóval ješt roku 1931.
ochotni (1935).
13
dvacátých
vytváelo
se
z
nhož
z
hry
dva
Biebla
básníky:
zatímco relleksú
o
Nezvala.
První
knížky
dob,
v
pvodní zavádla do nekontrolované hned titulní báse jeho první dsled-
mže
n
(1936). Toto ženo je
Temnjší Prosazuje
cívky režných
svou
Telegrolistko Ztrácí no
nití
v
množném ísle
no nichž jsou
podpatkem
vli
ve
jej
mnohomluvnosti, které nakonec podlehl úpln. Píkladem
Zeno
Nezvolá
kdy se Nezval zaol zojimot o surrealismus,
jeho poesie vznikolo, se vytrácel a slovesná pohotovost
surreolistické sbírky.
Vitzslavo
jeho vrstevník se spoléholo no citovou sdílnost, Nezvaskutenosti, dál o dál se obrážejících, svtélkujících o mihotapoesie
svébytném prostoru. Ale
se v jejím
podnt,
—
pekvopily
letech
báse
lova jících
mlo
skupino
Surrealistická
dobe
erné
být
korále
ukrytého diamantu
zpráv vždycky šifrovoných
každém schodu
korofiát plástev
medu nebo kartá
básnickou krizí. Zo celá ticátá léto s napsal jen dvocítku málo výrazných básni, které pok sebiol do sbírky Zrcadlo noci (1939). Pokud pak jde o teoretický pinos eského surreolismu, ten zústol v mezich kvtnatého rétorismu. Tok zbývá
Stejn
otd.
v
eské
i
pro Bieblo jeho surrealistické údobí koincidovolo
literatue ze surrealismu vlastn jen
ást díla Holasovo: bez surrealismu teba báse „Až bombo praskne":
velké slovesné vise, jimiž své dílo uzovírá. jako Poleze dól rýhujíc
bahno
Oteve
se
Škeble
Bledé pohlovi vod
Všecko v
o
zane
znovo
netenosti prvních ryb
hvzdy
plonkton bývalých básník
otesou se nudou v chrámu mlhovin
1«
wíJmíii^VSI!!'*,"
i
byly
by
stží
vznikly
Jinnk tomu bylo ve výlvornicluí.
Adolfa Hofmeisterc Hofmeister
govi;
zo
už
Lomo
ie
Devtsilu
volky
v
ui
v
písemném
zmiuje
se
styku
ue
své
Výtvarné dílo
monogrofii
Hofmeister a
hájili
Woschmonn dodo
proti
Tzorou o dodo ;e lehkým ohlasem dotklo
s
umni
Bozor moderního Dodo Messe.
Devtsilu:
výstavy
skou
byl
Miroslov
(1966),
1923.
roku
i
Tei-
první
nózev zdá se být inspirován berlín-
I
1920
výstavou
v asopisu spolku Mánes. Zmatek sice ješt trvá. ale pece se zaíná jasnit: Hofmeister píše sice o ..ad nmeckých nápodú. pipominojicích snad Kondinskélio. snad ješt horší pomolie". ole zárove o „krásných, pekrásných obrazech surreolistických náa podáni"; o je to opt na pud Mánesa, kde dojde k první surreolistick manifestaci v eskoslovensku; veliké výstov Poesie 32, Nadšený proslov má pi slavnostním zahájení Vítzslav Nezval, v katalogu se te pedmluva Kamilo Novotného; „Z chaosu rodi se hvzda. Zrodilo se z nj hvzdo, ukózavší cestu k tomuto umni, pro
První klodná
zmínka o surreolistickém výtvornictvi
Volných smrech,
roku
1929, v
také od Holmeistero,
je
referáte o poiižské výslové Picabiové.
i
mt
i
nž
nemohlo
která vzývá
být
nalezeno slovo piléhavjší:
Breton, teoretik tohoto hnutí,
jeho aktuální lyrismus. Jsou hlavn
zdrazuje
dv
slovo,
nezvaného surrealismus: svoboda o imaginace, obe vzojemn
podmiované o umožující sloueni skutenosti o snu v Znomená sestup do závratných hlubin našeho já,
druh skutenosti
jakýsi
obsolutní,
v
ncdsku-
systematické prosvtlováni jeho míst, jež byla
tenost.
zokózaných pásmech." Jsou tu zostoupeni a vtšinou vynikajíno první a do té doby jediné surrealistické výstav v Paíži 1925, Arp, Chirico, Ernst, Klee, Miró, Roy, Chybí z nich Picobio, Picasso o Man Roy, nov je to GiocoMokovský, Janoušek, metli. Dali, Mosson, Poalen o Tonguy. K nim se druží eši; Filla, Hofmeister, utajována, a je ustavinou procházkou
cími
díly
Muzika,
i
poetnými soubory
Šíma,
Plznoné
Stefan. je
Šíyrský,
kdo
ti,
Toyen.
datum zahájení
—
v
byli
Wachsmonn. Wichterlová.
pedveer
28.
íjna
Je
to obsurdní, surrealismus jako oslava
stát-
umni
chápalo v Praze jen litero. Duch duchovní dobrodružství, experiment, unikal docelo. Surrealismus nepichází do ech jako riskantní nýbrž je tu už klasifikován umleckohistoricky. Do té chvíle v echách platilo, že poslední elopou moderního umni je kubismus, representovaný zde Emilem Fillou. Nyní tedy v jeho sledu pichází surrealisního svátku. Nic
nesvdí
více o
tom, jak se
z
moderního
mus jako jeho legitimní zástupce o pítomnost Filly na výstov má pesvdit, že surrealismus je pouhým jeho logickým pokraováním. Surreolismus je uveden do Prahy jako moderna oficiálni. Vtšino eských vystavujících zstává no okraji surrealismu nebo mimo nj. Ale na rozdíl od surrealismu literárního, který zstane v Próze importem, je výtvorný surrealismus jeho hlavních eských pedstovitel projevem pvodním. Došli k nmu kozdý svým zpsobem a ze svých zvláštních dvod.
14
Simo hájil surrealismus už v dob, kdy — Cechách pokládal za slušné surrealismem
Josef
kdekdo v
v
Rozpravách Aventino;
dekodencí,
ale
snad
je
naopak
ptal
velkou
se.
se
„pro by
epochou,
zmínnou
opovrhovot.
je
ml
už
výjimkou
Psal
nm
o
surrealismus
být
„kvintesenci
poesie",
—
Richarda Weinera 1925-1927 letech v
zavrženíhodný";
stetnutím
o
snod
je
prolínáním
od roku osi byl pro nho píliš molíem; — Vt/einerovým prostedsblížil Simo Breton se divol nictvím mladšími parasurrealisty i postsurreolisty, s Gilbertem-Lecomtem o s Daumalem, a s nimi s také založil 1927 novou skupinu, známou podle asopisu, který zaali vydávat, jako skupina Le Grand Jeu. Vysoká hra. František Smejkal postihuje v úvodu' k prožské souborné výstav Šimov (1968) rozdíl malíství a literatury. Simo vystovovol
s
mnoho
surrealisty
a
pravideln
v
Praze,
ale
žil
bývalými dodaisty. Breton ho mezi své nepijol
na obrazy vždy prismatem
literatury.
Zato
1921
v
Paíži o stýkal se
—
se
—
mezi
surrealisty
o Vysokou
hrou:
surrealisti
novozovoli na
linii
prokletých básníku, vrcholící v Loutréa-
Rímboudovi; o Šíma sám psal, že jeho umni zaíná v „náhlé události", v „jakémsi josnozrení". které se stává novou formou vdomí (1967). V tomto Símov josnozrení se jevy svéto slévojí v jedno',u ci inení se v polyvalentní symboly — oblak. pole. montovi. Vysoká hro no
louka,
nahé tlo, nohy
linii
vidoucích, vedoucí od Bloko
k
strom, blesky se prolínojí. znomenoji
se
novzájem.
Ne náhodou
se
v
Símov
líži,
Símo
o abstrakci
?
vzdálen
5 ! '
3
Preislerovým.
zól<em
i
byl
svt sam je písní; vci zlráceji oorovony. podmanny, zapomenuty. ale souvislost je hlubší než žákovská. Šíma zstával blízko symbolismu pechází v obstrakci: Kondmskij. Kupko), a proto loké Sima byl pomrn Breton jeho. teba si Bretona važil — je to básník, íkal s durozem o Eluordo pri jejich cest do Prahy roku 1935. Zde pak došlo k roztržce a jako je chópon zpvem zóením; hmota, tmo, zlo jsou
vesmír
svtlem,
borvou,
jen
jsou
I
I
~
jméno Orfeovo
vraci
díle i
(symbolismus som
Bretonov surreolismu.
zpév.
—
i
Símo také doprovázel Bretona Štýrského Simy s Bretonem, když Símo nebyl pozván eskými surrealisty k jejich výstov. (Vedle vylouen.) o Toyen lom ml nkolik vci jen Makovský, který byl potom ze skupiny Štýrský se svou vrnou Toyen a oba tam uspoádali Roku 1925 odešel na ti roky do Poiže který nozvali ortificiolismem. Není to v letech 1926 o 1927 své výstavy. Prosazovali pitom vlastní smr, i
alespo
než jiné jméno pro poetismus,
jek
mu rr.umél
Nezvol: „formo
kryjící
se
nedstovou
s
oosti
je
f
chytáme cnologie síkou motýlí" (St/rik/ 1928). Po návrotu do Prahy mli zde Styrsk/ o Toyen Štýrský v revui Musoion nevybív letech 1928 až 1931 ti výslovy. Pi výstav na jae 1930 otisknul souasn Odeon rovy útok na surrealistické umni. Je v podivném nesouhlosu s tendenci, v níž vedl
!
surreolismus je
prý
o dekameron
malíství" o Štýrský klade vysoko nad
I i
I I '
I í
i
do
které
:
z
jitenky a ženské zadnice". Což
riviéry,
poetismu
1924.
roku
z
Poesie 32; o Fillov umní
i
„dekameronem"
i
roníky
už
si
je
romantismu", snoži se Ernstovy
trochu drsnji
dva roky se Styrsky
zo
na pronýf, jok
pál
si
koláže
od
niž
v
Odeonu,
revue
o
sbírky
založí
frotáže
nýbrž
lenem Mánesa; roku 1934 zoklódá zpsobem sob vlastním odtlai umlce
surrealistického malíství a
Erotické
o
„uinit
popelku
„letni
z
poesie továrny,
byty,
vyjodená estetika idylismu Teigovo Manifestu Toyen zúostní velkými soubory surrealistické s
a stává se vlivným
skupinu,
reolistickou
Nicmén
nestoupá
blouznivého
zbytkem
„posledním
soukromou
edici,
spolu
publikuje s
oslotni;
kde
pornografické poesie Nezvalovy
vydá
nemírn
lichotky
Nezvalem pražskou není v
už
letech
ani
sur-
pohoršen
1930-1933
(Sexuální nokturno)
tri
a
i
v asech O d eHolasovy (Thyrsos) a další knížky; pes svj ontipolitický a ontikomunistický postoj onu prohlásí se 1935 dialektickým moteriolistou o roku 1937 vystaví Hold Karlovi Mafxovi „být njak úasten v dnes(obraz, který pro svou bizarnost psobí hodn zlé krve); 1938 opt odmítne
3
nim politickém zvinci".
I
j
I
j .1
I I '
nikoli umni. Ve skutenosti Štýrský smoval k surrealismu už od konce eknme jeho a Toyenin výstav v Paíži roku 1928 psal V/einer jako o „surrealismu kresby k Molabstroktním" a surrealistickou otmosférou jsou rozhodn poznomenány jeho pozoruhodn umlost, bo vyumlkovanost jeho rorovi (1928) a k Apokalypse (1928). Z druhé strony zase rofinovoná vždy zejmou pvodností ortificialistických obraz pokrauje v jeho surreohstických kompozicích. Poutaly jakoby nemetody, ale zároveíi psobily dojmem nastovovanosti, oronžovonosti; „jsou své koncepce njakého zóiemí," konstatuje Vra Linhartová. Vysvtlení pišlo skoro dvacet let po
Vci
taktiky a charakteru,
dvacátých
let.
O
i
úplné,
vytržené
z
konen jeho kniha Sny. dokonená roku 1940. Štýrský cítil, že ve snu jeho vyvstájsme blíže ke skutenosti než v bdní; sen není degradací vdomí, nýbrž jeho poátkem, kontakt váním z pouhého pociování, o zstává v bdlosti jako podtext, bez nhož by vdomí ztratilo deni. snového obraz co nejvrnjším výrazem s prvotní zkušeností, s živým svtem. Štýrský chtl uinit mene není roku 1934, Ale nic psal „Surrealistický molí nekomponuje: svuje se své spontánnosti," Štýrského smrti, když vyšlo
spontánní že
za
než
Štýrského
intelektuálním
malbo
-
Štýrským
s
byl
výjimkou
Koen
nkolika obroz Štýrský. „Obraz se rodí
z
roku 1934. které prozra-
pemýšleni, konstruováni, o jeho surrealistických obra-
pece moli
i
zuji,
J 1
kombinováni reálných element a myšlenek." zmínil se roku 1923 a práv zech to platí zplna. Zstávají jakousi smyšlenou rekonstrukci snu o snni;
í
divé
z
jejich
materiály jsou droz-
j
racionáln o hermetiností, ole je to jen nesrozumitelnost privátního. Obroz je sestavován iracionální zkušenost rozchybí mu vnitní rozvoj o výtvarná logiko; nestaí na to. oby se v zstávoji jeho dílo vinulo v nové. úplnjší a obecnjší podob. Nejpesvdivjší ásti Štýrského jedno se zpusofotografie: snové zaujetí skuteností, resultujicí v pekvopujicí její uvidní, spadá v
\
bem záznamu
I i
Á
svou
Štýrský
nm
Q
a
presentace.
Toyen se vzájemné
ovliviSovali
o
spolen
í
21)
vystupovali.
O
jejich
umní
se
proto
mluvilo
joko o dile jediném.
Toyen zstávalo
Ale
Štýrského precióznosti oni
v
i
torr^to
jeho intelektuolismu. Bylo
2
Nemlo
spoleenství osobností odlišnou.
umlcem
nic
daleko spontánnjším o drsnjším.
ze Její
malbo pesto zstávalo málo obsožnó a teprve práv surrealismus jí ukázal, jak by mohla v obraze si úzkost z vysvt dtských vzpomínek o dtských úzkostí. „Tíse z úkrytu vyjevit svj vlostní svt danosti," konstatuje o ní Linhortová, o „prostoru plném nóstroh a nebezpeí" píše Smejkal. Její dilo vyvrcholilo prostými a pódnými obrazy o kresbami, vzniklými tsn ped válkou o 20 války, o mezi nimi nejvým'uvnjší jsou ony, kde zkázu svta symbolisuje zniený svt dtských her. Co bylo úzkostnou vzpomínkou, je nyní obrazem hrzy z hroutícího se svta.
—
i
15
Od
konce dvacátých
dásko deprese
neml
se
zaaly no Evropu padat tžké
let
zmnilo
v
zo sebou zkušenost dodo. Ale nyní se vracela
práv no míst
a
nítilo,
lovka
uvnit rozvratu jeho
popedí ve svém pvodním Obraz jin.
obdobná djinná
umní
surrealismus
kdysi
dada pod-
reflektovolo znovo zkušenost
souasn
druhou vlnou surrealismu paížského, o zatímco poíž-
s
veristické
deskripci,
Praze naopak vystupuje do
v
smyslu.
prožské molíe nástrojem, jak se uinit vidoucími; jak vstoupit
byl pro
eský
situace, jaká
civilizace.
lainá poklesat ke kuriáznostem o
surrealismus
tmy vystupovaly pízraky. Hospo-
ze
tok ohroženém, joko bylo Praho, surrealistické
Tento pražský surrealismus pichází ský
stíny,
evropské kultury a jejího konce nikdo nedohledal.
krizi
umním
aktivn do
d-
Nejvýraznji se to projevilo u Františko Janouško. Jonoušek patil vlostn ješt do expresionistické
generace: Gutfreund, Karel Copek, Zrzavý, Kodlek
byli
jeho vrstevníky. Jenže zatímco
ti
zooli ve-
se
ejné uplatriovat ješt ped válkou, Janoušek se nemohl vybavit ze svého uitelského zamstnání. No Akodemii se dostal teprve po válce, stol se pak lenem Mánesa, ale zde zstával dlouho stronou. Svj vlastní výraz nolezl teprve v letech 1929-1932; dovedl ho z fontostického kubismu do surreolismu. i
Simo tenturou
cátých jak
byl o necelý rok mladší Jonouška, také se zdržel zbytenými studiemi inženýrskými a asisna technice, joko on prodlal válku 1914-1918 o také jemu dlouho trvolo, ož do poloviny dva-
než pak objevil svj vlostní svt. Zážitek
let,
sám napsal
o opokovol pitom slovo
(1967),
radikálního
zla.
Jako
v
léta
zážitkem
peklo,
stejn; „Dobo, kdy
umní
Orfeovo,
piznoný název Zoufolství
nese
pro Simu
ono
bezmocný ped nevdomými silami pírody Simovo nemohlo do sebe pojmout zkušenost války a jejího Když pišla novo válko, jeho umní ochrnulo. Namaloval bhem ní jen ti obrazy, z nichž
byl mrtev."
rozsápán Erinyemi, oni orfické
jeden
byl
Ernsta, který prožil
arvtickém mýtu je Orfeus naposled
jsem
o
je
frontového vojáka
Moxe
a
psal
jak
Janu Tomešovi
poklodal
(1958),
Dlouho o tžko pak se k svému umni vracel. Janoušek prožil válku stejn tžce joko Simo o zaplotil svj pobyt no front nervovým zhroucením. Pesto se mu toto zkušenost mohlo stát jedním 2 hlovních pramen jeho umni. V dopise hned z prvních dn války psal, že jeho myšlenky „jsou tok bizarní, že by si pál prožít nco dsivého", o v dalších dopisech znovu o znovu se vrocel k tomu, že práv temné, nestvrné, dokonce zloinné poti nezbytn do jeho vdomí krásy. Dlouho mu chybl zpsob, jak toto své zvláštní vidní vložit do obrazu. Když pak nalezl své místo uvnit surrealismu, bhví pro byl pokládán zo epigono. Janoušek dospl svého surrealismu v somot. no své cest Itálií no podzim 1929 a ve vzpomínkách no ni, a vyvíjel odtud své umní písn logickým a dsledným zpsobem, ož se mu noposled obraz stol místem, kde mohl nejty
i
vyboeni ze
zo jokési
plnji vyjádit svou Cihojicí
znoný
je
luce ve
visi
své vlastní cesty.
lidského osudu.
hrzo nové evropské jak
rozdíl,
na
ni
Španlsku;
smutné loueni
Sponlské
s
mládím,
katastrofy
se
poprvé
zhmotnilo
ve
španlské obanské
reagovol Simo o jak Janoušek. Simo nomoloval roku ti
díví
štstím,
torsa, bloudící, pohasinajicí
krásou.
Janoušek namaloval
o
rozplývojící
se
válce.
1937 obroz v
lísnivém
Španlsko 1935
o
Pi-
Revo-
roku
stínu:
1938
odhalují joko zdi. Lásko o hrza, krutost o štstí, plození o nerozluné. To bude smyslem obroz, které bude Janoušek molovot už zo války. Jsou to zjeveni oblud. Djiny se stoly kusem pírody; vymkly se z vlády lovko, jsou událostí kosmickou. Rozum nemá už zabíjeni
se
tentokrót
.noci,
sily
jsou rozpoutóny
—
rstu
z
drovost.
je
zbsilost,
2
z
utvoeni zkáza,
z
plozeni
Jq
noušek moluje údésnou kroniku stvoeni. je to nejspíš No jeho poslednim, nedokoneném už obroze ped poslovou drobné sehnuté ženy Jonouikovo matko — šlehá krvavý déš no plotno, jehož rámem je rozepjoté o rozlámané lidské tlo
—
umlce
Podobenstvi osudu
v
tomto vku.
16
Pod dadoismem se rýsovolo gnostické zoulolstvi: svt je nezdaený, ne-li fundamentáln zlý, o nes nim skoncovot. To byl rodikolismus morcionistický. Existovala ješt jedno formo gnóze: luciferstvi. Vyvedlo z téhož dualistického pedpokladu oponé dsledky. Svt je stvoen prvorozeným synem Boha Otce. odbojným o svrženým andlem Luciferem, tedy Svtlonošem, a na jeho stran musi stát lovk. Proti dadaistickému zoufalství postavil Breton nadji; proti spaseni vykoupením ze svto revoltu ve svt. V tom spoívalo jeho luciferství. „Je to somo revolta, jedin revolta, která je stvoitelkou svtlo. A toto svtlo se dá poznot jen temi zpsoby; poesii, láskou o svobodou " ..Osiris je erný bh," zbývá než
opakuje.
lovk má lovka dovi novi,
nebo Georgesu Eluardovi
o
lovku. „André
vesmír
o
do svto. jaký
bez výhrad
vstoupit
vesmíru
Batoillovi.
kterými
s
se
si
daleko
nové vdomi, které by vrátilo René Daumolovi. Antoninu Artau-
vytvoit
blíž
k
spoleníkm, Arogo-
neustále pel. než ke svým nejbližším
Robert Bréchon ve své knížce o surrealismu. Botaillova filosofie
konstotovol
Péretovi,"
Musí
je.
mó
Breton
transgrese, Lecomtova experimentální expanze vdomí, Artoudovo metofysiko krutosti šly do dsledk ješt radikálnjších. „Skrytý bh ve svém stvoení svta poslouchá kruté nutnosti, které je poddán, o tudíž nemže do stedu poáteního víru dobra, jemuž chce, nepojmout jádro zlo," psal Artaud. To je toké svt Jonouškv. Dobro o zlo, blaženost o utrpení jsou nerozluné. Svt ie pro náš rozum roztržen
ve
dvojnostech.
svých
krásný.
Jeho kráso
smiovolo, ze by
svt sám: svár
i
však se
Tyto
k
dvojnosti
mimo
není
tuto
jsou
jen
lidské
Umní
dvojnost.
zlhostejovolo. že by pro
ní
Umní
otcem vcí.
jest
zpítomuje dimensi ješt
jinou.
Je
n
pro svou
tžko
ji
nedochází
vdomí,
se ve ztrát
nm
pi
štstí, jež
prožíváme,
nýbrž v jeho jasu. je
pak nejspíše
tím,
že by
lásku
vidi
svt
dál:
je
pekonávalo, že by
svtu zpítomíiuje práv tento
k
njak pojmenovat. Unikó
Umní
Omómení
pocit,
Umní ji
ji
spor o svár svta ustol. S takovým ustáním by ustol
dá nazvat dimensi hloubky nebo dimensí úhrnnosti.
Neudává
kategorie rozumu.
míry, jí
o
že jsme
nim
S
Snod
není iracionální, nýbrž transrocionální.
oslnní,
no
svár.
rozumu.
diskursivnimu
chvíli
již
nám
dosáhli
umní ve
dává,
svém
dokonce
vdomí oné
úhrnnosti.
Janouškovo
umní
trogedie, joko je za
lovku
za
vyluují.
to,
umní s
pokládáno za pesimistické, dokonce nihilistické. Ale pesimismem. Uí pijmout utrpení joko nezbytnost uloženou
tragické. Bylo proto je
za
i
tímto velkým vesmírem.
Nebo
z
úhrnnosti jsoucno se
Nejsou zhoubci svta: jsou nepominutelnou jeho souástí. To nejdležitjší ástí moderního umní.
lismu, nýbrž
Zda
je
optimismem,
že smi být
nebe picházíš i
z
nesmírná obludo,
kráso,
z
peklo,
dsná
o
teme
co na tom
v
ji
je
zlo,
utrpení, smrt
ne-
základ estetiky nejen surrea-
Boudelairov básni:
záleží,
nevinná,
úsmv, noho tvá mi olvírojí nekonenu, jež bez tebe jsem neznal?
když zrak tvj,
vstup
k
17
Janouškovým je expresionismus, a joko Zo umním Šímovým je symbolismus a obstrakce. za umním zaíiná Janouškv surrealismus. Expresiomstické je Jonousexpresionismu kdysi vyšlo dada, tok v expres.onistické je jeho porozumn, temkovo vdomí kotostrofy všech etických o estetických hodnot, nezniilelnost životu, obrozu^icho ným silám krutosti o zkózy o expresionistická je konen jeho viro v
nm
I
i
se
opt
z
temných
sil
nevdomého,
la.ijjR.tiWF^^W!—*^*
ze
slepé
prvotní
vle
existovat.
Zdenek k expresionlslm ješt vkem. Ale svým živolnim pocitem byl expresionistou na generace Devtsilu. nicmén zustol mu vidy vzdálen. Debutoval — spolu se Šímou tetí výstov Tvrdošíjných roku 1921 obrozy ješt kubistickými (i kubištovskými), ole thoz roku otiskl Host o divoký útok no Tvrdošíjné, kteí už vystavovoli v Mónesu. Byl to vlastn v prvním roníku Jonoušek patil
Rykr.
Byl
útok
na
i
—
2
eské umni
pipomíná poínající hebík na
drží jen
umlc
eských
z
doby
té
Pi
si
Filly
a spolku
smrech
jednou provždy ve Volných „A není to oni malování, není to vbec moderního uméní, tch nkoliko málo sil
pízn
nic
.
.
rozhodl
roku
,
umní'
píštím
ad
schózi v prvé
Vlodimír
1931
svém
o
tím
„Tmto obrazm
Takovéto
.
umlc,
je
údlu.
Fillovy
kdo
Stží
poctivost," vyhló-
Mánesa.
názor
Novotný
oficióznl
nejvtším
škdcem onoho skuten
kteí se nelekají práce, nómohy, hmotných ztrát oni ne-
nepochopili Rykrovu práci nikdy jinok než joko Rykrova extem-
eští mravokárci
obecenstva..."
Mánes
nadávek.
tolik
esko-
pán
Picassovy obrazy drží o kontroluje intuice, zatímco „obrazy
vlivu
sob peetl
o
výstavy representoního spolku
z
si
zbytenost vystavování toho, co bylo vystaveno." Zvlášt pak
naprostá
je
epigonství:
zdi".
„Hlavni dojem, který
viJbec:
odnášíme,
republiky
slovenské
pore.
nikdy nepokládal zo surrealistu, jeho výstova
když Rykr se
I
myšlenky
surrealistické
(estací
pražských výstavních místností: tentokrát
z
si
mimo
zstóval
Rykr
Praze.
v
však
zámrn
nejdslednjší moniprovideln nkterou uprázdnný krámek ve Voršilské ulicí
zvolil
1934
roku
byla
najímal
o
spolky
si
brutáln expresivní objekty, sestavované z pedmt posbíraných no smetišti, o jako jejich doprovod malé, peliv nomolované obrázky, kde skutenost tiše pecházela v snový pelud. Drsnost a slodkost života se v tchto konfrontacích podivn snoubila. To bylo poprvé, co se v Praze vystavovaly, ba vbec dlaly objekty-asombláže. Takové vci se ani nehodí vystavovat, nopsal tehdy ve svém
nho
do
o
umístil
Copek; ..vlastn nejlépe by jim slušelo, kdyby byly objeveny nkde v opuštné místnosti, podivínské bytosti, která tu nkde sklepa nebo pdy joko svdectví o divné o bytovalo o nikým nevidna o neznámo zase odešlo." Dál už se te opt o Rykrov „bluffu" oid. v píštích dvou letech, potom Asombláže jinok koncipované o jiného výrazu — vystavoval Rykr referótu Josef
nkde
ztracenosti
v
i
—
i
pevahy obrazy. Roku 1935 v nich vytváí svj mýtus vesnice — nepochybn jeden nejpvodnjších pínos eského surrealismu, který nalezne paralelu v obrazech Janouškových
opt z
nebývají
potom; roku 1936 o 1937 následovoly velké poloabstroktní fontastické kompozice, které jsou ským vrcholem Rykrova dílo.
Svou vyozenost nenesl Rykr lehce. kdo
1935. „Zobloudí-li
V
lidé chodili?"
to
V
o
už
o n
I
t
é
obrozech se
tady vystavuje jeden, který vlastn není," napsal
Surindépendonts
vydávají íslo
s
okupace
pichází
..A
tyi stny,
nedivte
se
samot, ve
které
píštích letech se rodji obrací do Paíže. Rychle se uplotní
lenosti kolem salónu
o
vás v tyto
z
o
poád ostji
vnováním
s
válko.
vrací
Rykr
symbol
o asopisu
Rykrovi
reaguje
smrti.
V
o
I
o n
t
é
s
v
bolestnými
V lednu 1940
se Rykr
postsurreolistické už spo-
Milad Soukové.
olegorickými
dá
Pro
(Dueli, Henry Miller). Vystavuje
a jeho žen, spisovatelce
ješt
malí-
asi
do katologu by sem
si
ocitnete.
se
nej-
z
krátce
kompozicemi.
zabít rychlíkem,
Ale
V jeho
kterým jezdíval
do Poíze. Janoušek
i
Rykr vidli
eský sebou spokojený
svt joko tragické drama. Djiny jim doly Dosud se jim proto nedostalo místo
idylismus.
zo v
pravdu.
eském
Obmo
zstal
Mlodó
uméní.
cizí
kritiko
od které bychom mli ekot nový pohled no meziválené údobí a revisi jeho kritérii, pebíralo ve své nejvlivnjší ásti tzv. pokrokové nózory dvacátých o ticótých let. Robert Kolivodo došel dokonce k názoru, že esko moderní kultura bylo jednou ze špikových linií (sic!) kulturní tvorby svtové o nose zem „velmoci kulturní". Je to krásné vlostenectvi, jenomže nikdo ve svt nic takového šedesátých
no
nás
let.
nepozoroval.
ratue holo pouš.
Má
Také pro Kalivodu se ovšem prostírá mezi
Neumannem
na mysli hlavn údobí mezivólené (citovaný
Karlo Teigo: prý „velké postavy
text
eských duchovních djin vbec"); le
slouží to tu
o Nezvalem zo
úvod
k
v
eské
výboru
lite-
lánk
bylo víc pokojného zápecí
-
než duchovního vzruchu,
dob,
své
«
pvodních
odvážné
idei a
tvorby.
Nkolik jednotlivc, kteí mli hlubš
a tvoilo stranou.
žilo
18
Povalená divodelní innost
.'
-
E.
Buriona
F.
Burian vzdólen ješt oficíality a ani o
ni
ple
druhé
zastínilo jefio práci
neusiloval.
ticátých
Tehdy
let.
Vedl své malé divadlo v Mozorteu
s
byl
houževnatou
pi skromných hmotných možnostech vytvoit okolo nho živou kulturní roku 1937 poódat na jeho tsných chodbách, poskytly první možnost mladých výtvarník, kterým evnivost jejich starších druh ve spolcích uzoveejného vystoupení 1. výstavy v D 37 mluvil o tom, že víralo cestu. Burian si toho byl vdom, když pi zahájeni chce tylo výstovy vnovat neznómým nebo málo známým umlcm a pomoci tm, kteí jsou „ješt chudnekompromisností o
snažil
se
zaal
otmosféru. Výstavy, které
ad
I j
než nose divadlo."
ši
Na
i -.
výstavu
tuto
Bohdano
—
ností
Oluvu) a na podzim
v
zmínná
výtvarník:
opt
Františka
jim
poskytl
Háko, Frontiška Hudeka, hned téhož roku adu dalších možumleckého prmyslu (dnešním
Miroslava
Grosse,
Zykmunda, a
Výstav s. avantgardy
Dom
v
Salonech no chodb.
ve svém divadle v
ve znamení surrealismu, Gross, Hák, Zívr byli pátelé od mládí z Nové Grossem a Zívrem na pražské Umleckoprmyslov škole 1928. Gross, Hudeek a Zívr spolu s autorem tchto ódek se soustavn vnovali surrealismu v letech 1934 až 1937: pekládoli si surrealistické texty, experimentovali spolen každý sám; Hudeek si osvojil techniku frotáže o vynalezl adu dalších — obrozy z kivého zrcadlo, ze škrobových papír, fotorytiny a obrazy z nemalíských materiál. Gross lepil kolóže a také vymyslel nové surrealistické techniky: rozstíhané rébusy První
Hudeek
Poky o
í
šest
kvtnu no rozsáhlé
3 i
j
vybral
Lacinu, Ladislava Zivra, Vóclovo
výstovo
se sešel
byla
s
i
i
!
1
i
a hlavn obrazy-asambláie, Zívr konstruoval surrealistické objekty. že no
jae má do Prahy
uvolnit
jednu místnost ze svých kanceláí
pijet
Breton
s
Eluordem,
Když jsme se
jsme výstavku,
pichystali
dovdli,
1935
roku
pro
kterou
ochoten
byl
I
bibliofilský
I
Nodja. ]
nás
Bylo
pt: pibyl Václav
tehdy
nakladatel
Bortovský,
F.
Muller,
J.
jsme
kterého
nhož
u
na
krátko
vyšlo Bretonova
pro
surrealismus
získali.
Mj
první programová surrealistická výstava u nás. úvod do katologu byl nopsón nekonformního surrealismu a konil páním, oby výstavo ukázala surrealismus v té podob, která má „pivolávot k jeho myšlence všechny, kdo mají odvahu piznat si, že je as zapoít dlouhý pokus o novou a reálnjší rekonstrukci života". Píbh, který následovol, je dokladem, kolik osudy umní závisí no Intelektuální o mravní úrovni onoho uzaveného prostedí, na nž je v naší dob
Byla by to bývala
v
duchu
i
slohu
umlec duchovn jsem se
s
i
hmotn
odkázán. Tebaže jsme mli
výhrady
tvorb Štýrského o Toyen
proti
nimi ve svých recensích netojil, chtli jsme se Surrealistickou
skupinou
jsem ledy rukopis úvodu Nezvolovi peísl; len s jeho obsahem souhlasil a skupinou a jeho názorových rzností, je zbytené výslovku poódat, zaídí, S tím
jsme
výstavku
souhlasili,
oekávali jeho návštvu. Jednou veer jsme náhodou tonem. ský
zneklidnl:
Štýrský
vdl,
Wagner
nebyli
i
—
se
mnou
Proktikovoli
píští rok
našemu
no výstovu
surrealismus až do roku
v
byli
nich,
stolu,
odmnou
stýkat;
noto
kteí práce zavrhli: chybí
pozváni oni
v
Grossov
odvedl
aby
oteliéru,
mezi nosí
vci
shlédl.
když
Breton
pijel,
o
sedli
konci
není-li
Breton
surrealisti
s
Bre-
provili,
„zápas
Nesdružených 1937.
slronou
Grosse a
vymámil
no
nm
dovede k nim Bretona. Samozejm se nikdy nedovdl. Po jeho odjezdu ješt aspo Nezval vysláni výtvorní experti Mánesa — sochai Mokovský že
s
hmotou".
umlc,
A
i
let v
Hudeek, Zívr Mónes uspoádal.
tok Gross,
kterou
Neudlali toho na poet mnoho,
ve velké bíd. o to obojí psychicky deptalo. Pesto za tch pl vodních o opravdových. Výstavy na tsné chodb Burianovo divadlo ole
že
mínil,
já
Dal
ostatních, kteí nemluvili froncouzsky, pozvol Bretona? Štýr-
se o jejich práci líbily;
vci
do kavárny Mónes; no druhém
nepjdu jménem
pestane on ostatní ho nedokali oni polom a Breton se pišel podívat a vci se mu
a
pišli
shromáždili
že by nebyl odmítl. Pišel ledy k
že se
slib,
odekli,
a
spolupracovat.
vznikl
žili
nejen v neznámosti,
soubor proci velmi
Mozorteu, které mohli
p-
roztržit
Mij.;s.jj»typj» -jj .—
'"^'"'""'^^IBf^f^^
shlédnout jen nóvšté/níci za prestóuky pedstavení, byly vskutku pouhou výpomoci; najmout nepomyslili.
na to ve své nouzi ani
sí,
znomenola
píchodem
S
války jsme
pipadal nám tvoí
v
Být
práce ve své
jejich
djin surreolismu. Dnes
kapitolu
zvláštní
tvá
dob
už se to nopravit
výstavní
si
soustavn vystavováno, byla by nedó.
si uvdomili, že surreolismus ve své ortodoxní podob pestává stait, bo skutenosti dokonce otistni hrou. Vybrali jsme se proto cestou, kterou na-
znail Breton o kterou jsme pokládali
na
surrealismu 20 nejcennjší: zaujali jsme se zázraností všed-
ního.
„Umní kteí
objevuje skutenost, vytváí skutenost, odhaluje skutenost, ten svt. v kterém žijeme, o nós, psal jsem roku 1940. ..Nebo nejen tématem, ale smyslem o zámrem uméní není než
žijeme."
dramo lovka o skutenosti: drama záhady elící zázraku." Tok vznikla ada dalších. Její program se vykládal osto jako njaký „civilismus", ne-li ontisurreolismus. Je pravdo, že nkdy vznikal ve Skupin jakýsi poetický žónr, nicmén ve významných procech Grosse o Hudeka pítomná doba dorstala do podoby trogického eposu. Práce Grossova. Hudekova o Zívrova zstávalo málo známá. souborná výstavo, kterou jim péi Jany Sálkové o Jaromíra Zeminy uspoádalo no jae roku 1979 k jejich sedmdesótinóm Nórodni ga-
údsné
každodenní,
Skupina
a
slavné
42. v níž se sešla
pak
I
—
tém
zstala docela utajeno odbyla se bez plakát, bez pozvánek, bez katalogu a bez kritik. Pesto konen ukázolo, že je to práv pvodní, rozsáhlé a rozmanité dílo tchto tí umlc, které je nejdležitjším spojovacím lánkem mezi umním generoce let dvacátých a ticátých Praze,
v
lerie
o generace vinulo
už
padesátých a šedesátých. (A také
let
mimo atmosféru
Zikmund o Lacina
etbou Bretonova
leni
surrealismu,
zoolo
eský peklad
Tikal.
Také hledali východisko ze surrealismu,
nebyl
nijak
prbojný.
„ryzí
Nesouhlasili
se
ale
vyšel
roku
program,
jejich
automatismem,
surrealistickým
vzali
1934.
Bhem
Koreek, Ludvík Kundero,
Istler,
Jako mnozí ješt pozdji,
projev".
lyrický
mladšího Václova Boštiko;
se roz-
to
také staí pátelé o Zikmund vzpomíná, že jeho surrealismus zool
byli
eseje o Picossovi, jehož
mann.
o
let
abstrakce.)
lyrická
pipojovali další o po válce vystoupili ve skupin Ra:
jiin
pt
o
dílo
jím
ze
si
roku
který
nechtli
surrealismu
1947
okouzk
nim
Reich-
Lorenc,
publikovali,
teoretisovat.
píležitost
z
se
let
šlo
rozvíjet
jim
voln
obraz do fontostiky a abstrakce; jejich polemika se surrealismem byla obhajobou práva, vytváet krásné obrazy o bósn. Nepekonávali surrealismus; ustupovali
práv
k
tomu, co surrealismus chtl pekonat od
poátku.
Výjimené místo mezi tmito nou cestou;
ostatní
jestli
surrealisty
i
postsurrealisty
ze surrealismu
se vraceli
k
má
malíství.
práce Václava Tikolo. Tikol Tikal
se
stal
surrealistou
šel
opa-
ve
chvíli,
o tom v jednom pozdjším rozhovoru; byl oddaným žókem Jakuba Obrovského, ale když picházela volka, nalezl nenadále v surrealismu zpsob, jak se vyrovnat v tragické, dob se svým vlastním životem se svtem okolo sebe. Jeho dílo, Wovn z let kdy
mu
malíství
samo pestalo
stait.
Zmínil
se
i
1941-1951, je
pozdním, ale jedním
z
nejopravdovjších resuitót surrealistické odvahy.
19
Breton
umírá
jen svou vlastní
vyerpal
se
v
roku
1966 o paížsko surrealisticko skupina petrvává ož do roku 1969. To je dávno
pomátkou. Už
malicherných
ped
posledních letech
v
Bretonových
válkou
sporech. Když se Breton
surrealismus vrátil
z
pestával být živou silou; Paíže, skupinu
New Yorku do
restituoval, ale obklopil se samými epigony. na surrealismus došlo ado, oby se stal akademismem. S pražskou surrealistickou skupinou se no jae 1938 rozešel Nezval. V politické situaci den ze se dne napjatjší o tíživjší se distancoval od Teiga, protože hózí „Berlín o Moskvu do jednoho pytle" o že Teige ostatní „nepochopili podstatu sovtských proces, nepochopili tyto procesy joko procesy kriminální". Distancoval se od Štýrského a Toyen: „Stoilo jim udržovat se ve vdomi, že jsou
sice
I
i
i
eskoslovenští
jediní
surrealisté
odsuzovoli píliš rychle noval
hlovné
ji
kritice
tisemitské výroky;
sdružených (Ve
výtvorníkm
z
nich
e
jednolo o Nezvalové odchodu, dolozovol se toké Michal Povožon po vztahu
se
výstavy D 37.
1.
Cholupeckým"
reolismus musí vést
k
náboženství".
Lacinou a Zykmundem. surreolismu; o
lidi
V-
kulturní politiky posledních tí let; pipomenul Nezvolovi jeho annejmenovoné mlodé malíe, svódl no úostnlky Výstavy nev Mánesu 1936 o tím no Lacinu a Zykmundo, tehdy ješt píliš epigonské. myslel pedevším na Grosse o Hudeko. V dochovoném zópise schze Sur-
s
o
odpovdl
ty
spoluprocují
s
pokusy o surreollstlcké malíství se strony mladých no dvoustrónkový lánek celou brožurou.
a
umlc
skupiny, kde
k
malíství
komunistické
pokud jde o
Nezval
skutenosti
realistické
v
nespolupróci." Teige
k
odpovdl, rozumjme Gross
Teige
—
Hudeek
o
V úvahu by mohlo podle
Zmínný Cholupecký
náboženství se tam
publikoval
možná,
spolupráce neni
že
této verse
letech
v
—
1934
o ten
outoritalivn zalhal.) Ale tehdy už spor peslol zajímat.
„nkteí
pipadat pozdjší spolupráce o
1936
dv
pomry
Slovák Považan neznol prožské
nemluví.
protože
"zostóvá názor, že sur-
obsáhlé a Teige
studie
mu
tedy
Kvtnová mobilisoce a záijová kapitulace od-
vedly mysli jinam.
Nezval po odchodu ze skupiny opustil Štýrský.
naposledy svou
os
i
surrealismus.
Roku
1939 se
zabil
Rykr,
1942
roku
umiró
1943 Janoušek, 1947 odchází do Paíže Toyen. aby se už nikdy nevrátilo; v témže roce navštíví vlost Josef
Símo. 1948 pestanou existovat skupiny Ra
o
42.
Zdá
se,
že
i
v
echách
surrealismu minul.
se svtovým dním v poválených letech surrealismus zstal v Próze popamátkou moderní myšlenky. Už roku 1947 na Vysoké škole umleckoprmyslové se obracejí k surreolismu žáci Františko Tichého který sám pi svém esletismu nebyl surrealismu nijak noklonn Mikuláš Medek. Stanislav Podhrázský. Zbynk Sekal o další. Tichého škola skonila 1948; cle na rozhraní roku 1947 a 1948 zane se kolem Teiga sousteovat nkolik lidí a praktikovat surre: llsmus vedle Tikoio o Istlera to budou mladí výtvarníci — Medek. Emila Tláskalová (potom Medková), Fóra literáti — Effenberger. Hynek. Konen roku 1950 Bohumil Hrabal pinese surrealistickou literaturu svému píteli Vladimíru Boudníkovi; bude to mít pro nho o jeho prostednictvím pok pro mnohé další velký význam, jako zos prostednictvím Medkovým surrealistické poueni zopsobí no jiné. Teige zslol ož do své nóhlé smrti roku 1951 surrealismu tvrdošíjn vrný. Do poslední, už poválené fáze surrealismu v Praze pispl teorií ..vnitního modelu". Její pvod je v letm zmínce v Bretonov eseji o Surrealismu a malíství (1928) ..Výtvarné dílo ... se bude vztahovat k modelu ist vnitnímu nebo ho nebude." Breton tu zkoušel uplotnit no výtvarné umní svoje uení o outomatismu. Jsou-li nkde mimo vdomí docela hotovy básnické texty, takže stoí je vyvolat do vdomí o zapsat, nejsou podobn v lovku hotovy visuální pedstavy, visuólní objekty, no které rovnž je teba jen soustedit pozornost o vrn je vypodobnit? Nápod, který ml zstat pouhým nópadem. Nelze rozeznávat „vnjší" o ..vnitní" model o nelze od nich oddlovat podobu dílo, jako nelze rozlišovat oktivní a pasivní složku vidní o tvrí proces, „halucinaci" a „vjem" (i ..pedstavu" o „vzpomínku", i „vzpomínku" a „vjem" o „malování") — splývojí v jedno, of je výsledkem románská iluminace nebo impresionistický obraz. Už v eseji „Automatické poselství" (1934) Breton podtrhl, že vnímání o pedstavování se mojí ztotožnit, protože ..vznikly rozpolcenim jediné pvodní schopnosti". Posléze se pesvdil, že teorie psychologického verismu vede k výtvarnému verismu o konvenni staromistrovské molb, o v eseji z roku 1941, který piadil do nového vydáni Surrealismu o malíství (1946), napsal, že ..zachycoval snové obrazy zpsobem ilusionistickým (o v tom je slabino tohoto p>ostupu) se ukázolo po zkušenosti daleko mén bezpeným a dokonce plným riziko, že se zobloudí". (Posóž je toké peložena v eské antologii Výtvorné projevy surreolismu. ole tom její smysl unikl.) Pro Teigo. o jeho následovníky snad až dodnes, se však Bretonova improvisovaná hypotéza promnila v koženou dogmatiku. Existuje prý umní ..naturalistické", které imituje vnjší model,
Ale pi ztrát kontaktu
slední
—
—
—
—
i
i
:
í
i
„imoginotivní". které imituje vnitní
model, o „formolistické" (nikoli v pejorativním smyslu), které neimipodle Teigo divó no svj vnitní model a snaží se „zhotovit jeho pelivou kopii na plátn", steže se pitom formalistických. tj. estetických (1945). Co bylo v surrealismu živého luje
nic.
Surrealista
se
zámr
o plodného, se
I
tomto
v
podónj'
ztratilo
—
beze zbytku. To už je estetiko okodemismu
surrealistického
jakéhokoli jiného.
20
Umní pení,
njaké
vždy do
je
Umni
slovem outomotismus.
náhody. Proto není oni
z
dorem,
míry
je
milosti:
chtl Breton vyjódil oním ne šastn zvoleným Je z neznámo, z pekvo-
to
mimo jakékoli systémy, dokonce je roztrhóvó. moznó uzavená teorie moderního umni.
dosti pochopitelné, že mnozí teoretikové by rádi vprovili umni do njakého pevného cd induktivní kritiky postoupili k deduktivní vd. Není to [>oináni docela nevinné. Pod zdónim fundované obhajoby moderního umní nepodá je práv v tom, co je iní moderním umním. Teigv ideologismus je vzorem takové teorie. Proto vznikla legendo o klíovém významu Teigov pro eské umni dvacátých a ticátých let. Historickým skutenostem neodpovídá. Teige nebyl oni kritik, oni filosof, oni vdec. Nedovedl obhlížet široké souvislosti o vytváel si radji zjednodušené formulky, no kterých pak pevn lpl. S velkými umleckými hnutími své doby se tžko vyrovnával. Nedovedl odhodnout vas význam nových myšlenek, ani hodnotu nových umleckých dl.
Je ovšem
systému,
Picházel píliš pozd, než oby mohl být duchovním pijal ož deset
umní
mo. Rozhodný vývoj eského
setlý
Byl
ml
a
Ml
gonizátor.
ml
po jeho proklamaci, kdy pomalu
let
pomf,
velkou
neobyejné
letech
v
o byl
vlastnosti
1927- 1932
vdcem. Smysl dado mu unikl o surreolismus konit; pitom se mu ztenil na hubené schése udal bez jeho úasti, asto jemu navzdory.
nade všecky jiné agilní; neúnavný informátor, popularizátor, orlidské. Málokdy se nalezne ve svt umni o literatury lovk tok
ctižádosti. Mnoho lpl no svých pátelích statenjší než je v této zemi zvykem. Byl statený, nevda oddanosti myšlenkám, v nž vil. Osvdil to v posledních letech ped kteí pes noc zmnili své názory, Teige setrval na svém.
skromný, nezištný o obtavý, jakým byl Karel Teige. Neznal
o
mnoho
o tom:
pišly.
rozdíl
od
ukozuje
Jok
cování
s
Rozdóvol
dlal.
nedbalosti o sebe o
z
No
smrtí.
n
pro
korespondence,
jeho
moderním
v
tolika jiných,
Byl
se.
umním
v
nadje
pozbýval
K posledku už nepublikoval o jeho storší pótelé se
„íkám
si,
no niem, co
že
je
vn,
díive
i pozdji
je
neodvratná
o
která
perspektiv, osobní rodosti, bolesti o starosti?" Je
„nejbližší
sílu,
o
nejpíznivjší lósce o
vracejíc lásce zpét
govo vztahu
k
umni
jistý
k
Nemže
zmní
otesným obovám
k
nmu
teší
ož
k
být jinak v
pramen
z
mu
proces,
v
umní lásky
jež
jen obsolutnl skepse. spíš
dob, kdy zraje nová pouš. Co plotí dnes,
ko-
válka, v
této
v
život zochroiovala.
erpá
poesie svou životní
ho
V tomto pesvdeni
1951).
Tehdejší skon-
marné a zbyten o nakonec
tomu
obrovský kus svta
...
let.
o zhrozil se
neznali. Zbyla
(dopis 1948). Jen víro v
milostnému životu
zázraný jas..." (rukopis
od poetistických
21
byla
silo
i
mez
Tei-
jeho výklodu surrealismu.
.
Estetika
rámci rijním
od první poloviny ticátých
nezáleží, že to je všechno
mické než tragické ve své nesmyslnosti a pitomosti. která
už
Sovtském svozu ho pivedlo
deskripce
uplotiiovot
svou
„vnitrního
modelu" zstalo oporou nkoliko molium
vynolézovou
u
nás. kteí
mohou
pedstavivost o technickou obratnost; spojuji bizarní téma
vzhledem a moji proto svj okruh obdivovatel. V nové
podob
trvá
i
v
jejím
s
gale-
surrealistická skupino, která
pvodních lenu je v ní jen nkolik; tím také ztratila pvodní význam. Dlouho zstávalo v soukromí; v letech 1966-1969 se díky Vrotisl vu Effenbergerovi pihlásilo výstavkou pono adou publikaci vetn asopisu Anologon. Z obvykle dlouhých traktát tchto surreolist o kdysi vznikla okolo Teigeho. Z jejich
n
jistotou, která je výtvorné je zejmé, že surrealismus je pro kud jednotvárné produkce básnické chrání ped myšlenkovými o umleckými dobrodružstvími o dovoluje jim, oby shlíželi zpotra na ostatní, i
nejisté,
hledo)icí.
bloudici.
pokoušející
se.
Tok
je
tomu vždy
27
v
posledních stadiích umleckých smru.
u nos pnpadó néjokým ta|ným uením, sdlovaným jen zosifrovoným jozykem nebo (Hodné viny no zdonlive hermelinosti surreolismu moji peklady: ešti surreolisté pi pekládáni ztraceji smysl ofiginólu.) Aby se pochopilo, co živého surrealismus pinesl, k tomu
Simealismus dnes
uenou
symbolikou.
adin
chybjí pedevším peklady texlu Bretonových — s výjimkou velkolepé Nad ji |SOU v eštin vydány knižn jen véci z údobí ne próv nejšastnjšího. Nodlo chybjí peklody dl osobnosti, které spolu joko byli Balaille. Ars Bretonem vytváely tehdejší myšlenkové silové pole, do nhož surrealismus patí, laud, turu
tým
surrealismus
Proto
Gilbert-Lecomte.
Leiris,
o
zstal ož na
vzócn
výjimky bez vlivu no
eskou
litera-
myšlení.
Ale eští malíi nepotebovali íst o surreolismu. Staily jim obrazy. Je tžko docenit, jakým rozmanizpsobem pispl surrealismus do formace eského umni druhé polovniy našeho století. Jedny
od pouhé výtvarné problematiky dovnit do nich samých a uinil jejich dílo souvislým rozvíjením osobního mýtu. Jiné nauil svobodn se svovat Své inspiraci a pekraovot ustálené hronice umem. U nkterých se spojil s duchem dada: vnesl do jejich umni mnohoznané lormy humoru o umožnil jim
obrátil
vytvoit
si
neekané
vztohyk
souosnému svtu.
Dílo
Boudníka, Mikuláše Medka, Stanislava Dlouhého, Jaroslova Vožniaka, Karlo Neprose,
Vladimíra
Podhrázského, Ladislova Novóka. Jiího Koláe, Bedicha Zbyško
francouzskou
Johno nelze
Jiího
Siona.
Surrealismus
je
z
—
poesii
bez surrealismu pedstovit.
si
pes dodo — pokraováním expresionismu, z druhé strany — pres pokraováním symbolismu. Symbolismus byl rozhodn tronscendentolistický. Byl
jedné strany
—
náboženstvím ideální krásy; umní pro symbolisty bylo — psal Charles Morice 1889 — „nepomíjejícím knžstvím" a básníci „poadateli posvátných slavnosti pravdy a pravé radosti". Ve svých posledních dsledcích symbolismus odmítl svtský a smyslový život vbec. Expresionismus naproti tomu sestupuje na
dno skutenosti, oby poznol práv lom, kde je nejmén srozumitelnó o ideálm krásy a mrovnosti nejvzdálenjší. V posledních dsledcích ex.oresionismus dávó pednost psobivosti ped krásou. Surreolismus stejn jako expresionismus chce obsáhnout skutenost v celém jejím rozsahu mimo normy estetické ji
a etické, ale zárovei
ví
se symbolisty
vracet od fenomenálního svta,
v
chápali už symbolisté, také pro Bretona
Symbolismus
i
krásu: „poesii, lásku, svobodu".
stejn však
má
nemže
o nesmí brát
být básník
v
„poadatelem
nm
Umlec
se
nemže
a
nesmí od-
no sebe svtské úkoly. Jak tc
slavností pravdy a
umni také schopnost i ochoto
expresionismus byly velkými etapami literatury o
v
pravé radosti".
echách. Od
první
sv-
reagovat na velké evropské duchovni popudy; pokud se tu obrážejí, tedy jen o teprve, mohou-li být pochopeny joko pouhý pokonservativismus krok, který bez otesu pokrauje v tom, co tu už je. Nové o storé, modernismus splývají, jsou výrazem ideologií stejn neživých. Rykr byl ve své generaci asi první, kdo si uvdomil nenespokojenost o hledáni ož bezpené zpovrchnni eského vztahu k modernímu umni. Proto jeho tové války a ziskóni státní samostatnosti se však tady ztrácí
i
,
vná
tkavé. „Bylo za ta poslední léta néjokó monifestoce, pi niž by se o nco bojovalo?" povzdychl si ješt v citovaném katalogu 1935. „Dorozumívají se umlci dnes s publikem až píliš snadno. Nelze podezírat tyto vztahy, že by nebyly bez dobrých úmysl, lze je spíše podezírat z toho. že jsou jen proto, aby byly. oby
byl
surrealismus, oby bylo moderní
Vskutku
i
surrealismus
byl
v
umní
eském
otd. atd."
prostedí dlouho odmitón joko rušivé zneklidiovóní a pijat
docela lehce, jakmile už se dal zaadit do historické souvislosti, poklidn pi^ipojit k minulosti. Nicmén bylo tu hrstko umlc, kteí nemohli se spokojit s tímto modernistickým konservativismem i konservativním modernismem. Nestailo jim umni, uzavené do svých vlastních konvenci o svých vlastních djin.
Potebovali se obrátit sami
k
sob.
krétním ase. polebovali uinit své
ml
k
svém konkrétním míst o ve svém konobecného. Pro souástí života osobního
své konkrétní existenci na
umni opt psobivou
A
surreolismus
nabýt
mimoódného významu.
se
ním
záchranou: velkou výzvou.
28
n
i
pak pokládali za surrealisty i zachovávali individuólní odstup, pro všechny se su'reolismus stol víc než pomoci,
práv
k
surrealismu
ním
vic
než
Proto zstává tok dležité, co vykonali ešti malíi, jejichž dilo lze s vtši i menši pesnosti shrnout pod heslo surreolismu. Navázali zpetrhoné souvislosti se symbolismem o expresionismem o doli tím první zóklody umní generaci, kleié nostouiily po roce 1950 o vzepjaly se k dílu. kter svým rozsahem o mnohoivórnosti nemá u nos pedtím obdoby Surrealismus se stol integrální souóstí eského umleckého povdomí. Nikoli v odvozené podob teoretického systému i estetického názoru, nýbrž v pvodní své podob umlecké etiky; jediným úkolem umlcovým je trvot no nem, co nozývóme krósou nebo poesií, svobodou nebo láskou o pro co vlastn nemáme o nemžeme mit jména. Víme jenom, že by lovk bez toho nemohl zustol na svt.
29.
^^.^^-^:..^-.a^-^.w^.-^^^:^.-.^.yf:^f |, j. ^ -
|
;.-,--.
,
,
,^^.,.-i,.,Y
,
Píloha
Svt, Tato staf vyšla
ve
4.
Progrorr,
ísle
které zaujoly pak jeho pítele Grosse,
lenky,
kterém žijeme
v
D 40 Hudeka
u
8.
únoro 1940. Autor
v
nm
vyjódil pocity o myš-
o Zívra o o dvo roky pozdji ješt dolií
umlce,
kteíi se tehdy zoali pravideln schózet o vystoupili pak pod nózvem Skupiny 42. asopis, kde vyšel, je dnes už tžko dostupný a text nebyl nikdy petištn. Pnkládom ,ej tedy jako dobový dokument olespo sem. Doplnil jsem pitom z rukopisu pór slov o Holonov poesii; Vlodimír Holon tehdy
sám asopis
digoval o zmínku o
sob
postupn
mizí
námt
nadje
ovšem naráz. Nejprve
se
komposice recidivuje
rólni
odvolóvojících
Již
z
tohoto zjevu
se
v
malb
mžeme
píkladu Voléryho nebo
usuzovati,
umní
k
že
témota nejnáronjší, zbývající pak obosných návrat: tak figu-
mizí
— by
s
tendencí
meditativní poesie ve filosofických
nodreolistické,
ponejvíce
tématiky vyklódol jako cesto
docela
zanikají
druh nómtových; v malíbáse epická, meditativní, sen-
oddrobovóni kanonických
je
portrét o zátiší, v poesii
krojino,
zvolno se stávají pouhou záminkou, až
bósních,
umní
moderního
figurální komposice,
Zmizení
timentólní.
re-
vyškrtl.
Z nejnápadnjších znaku ství
jestliže se
onen rozklad o potlaování
bez tématu. Slýcholi jsme tehdy dost o
mlo
a pokud šlo o básei, tu zbovíc se tématu,
býti
jakousi
polofilosofických
Rilko.
patrné o omyl,
šlo
i
arabeskou
slov,
„bezpedmtné malb";
pedstov,
neodvóžilo-li
se
dokonce odmítnout tento „obsah" o jíti až k umlé ei, k zvukm bez slovního smyslu. Tato tendence rychle pešlo. Výklad, který chtl dokázoti, že vývoj umní smuje k zamítnutí tématu, kubismu nebo Reverdyových básních zeteln zanikal nómt ve byl zejm chybný. Tebas v Piccasov prospch ryzí konstrukce malíské nebo slovesné, pece toto osvobození umní nemla je redukovat na i
smysl o imaginace, by
férii
Ostatn
jiná
i
tendence hned
sebekouzelnjši
souasn
vykládala
moderní
umní
zcela
opané.
Vyšla
Rimbouda,
z
Loutréomonto, Jorryho, Chirico o nalezla svou nejsoustavnjší podobu v teorii o praxi surrealistické skupiny paížské. Zde se vytvoilo dležité pehodnocení tematiky. Namísto ztrnulých a mizejících literárních nastoupil jediný druh universální platnosti: tématem umní se stol lovk, jeho o výtvarných
druh
život,
a to jeho
život nejvnitrnjší, o
umni
bylo definováno jako výtvor
podvdomí. Podvdomí
ve smyslu
psychoonolysy freudovské.
Než of
šlo
o
automatické
texty,
o
simulaci
literárních
projev
šílenství,
o paranoickou interpretaci
zeného nebo o záznamy sn, zstalo pi nkolika láncích, jedné knížce, pár obrazech, a vlastní dílo Bretonovo, Eluardovo, Daliovo, Ernstovo, šlo dól o jinam, nemohouc se omezit no dosti úzké o jednotvárné možnosti autentických projev podvdomí. Jestliže
však oni odstranní všeho témotu,
vyhovuje smyslu moderního umni, kde
moderního
mnl
jej
rozšíení tématu no všechen vnitní život
oni
tedy hledat?
umni
stanoviti
pinášel, oby si jimi na s sebou nkteré znaky, které je provázejí.
Niení druh o mizení tématu
se
dlo
chvíli
zároveri
s
Pokusme
se,
nehledíce
užiten vypomáhal
k
lovéko které
teoriím,
o hned la^ nn
neobyejným rozbujením
metafory.
n
neživot
zapo
Nejenom
ne-
no odvážnosti, ole zatím co drive bylo, jok se ríkolo, básnickou ozdobou, nyní, zdá se, stalo se hlavním a jediným obsahem básn. Podle školské definice „pirovnání vzniká, pirovnáme-li k sob dv bylo
30
.,..
njaký spolený znak." a „metaforo penosí název z pedmtu no pedmt jiný. oby názorné podobný jejich rys". Jestliže pak moderní umní povyšuje metoforu no hlavní útvar bósníckho vidní svta, jestliže z ..formálního" prostedku dla zde ..obsoh" bósn. je snadno uzavnti na podstatný mající
vect,
vystoupil
nebásnickou o básnickou, racionolní a iracionální koncepci vesmíru:
mezi
rozdíl
Zatím co racionální pOjetí vesmíru uieriuje jej v soustavu rozlišných individuálních jevu a stavu, tedy v systém diskontinuitní, irocionólní pojetí vesmíru jde naopak la podobností, la ztoložiiováním. zo desindividuolisaci souástí vesmíru, nazírá
Domyslime-li pak
oboje
jej
jako celek intensivn o ve všech
smrech
souvislý o plynulý.
tendence lidskho posuzovaní jsoucna, jednoho jdoucího za rzností,
tyto
jednoho jdoucího za jednotou, mžeme ií. že tedy racionální myšleni vrcholí v utídn kvolifikoci, jakou podává e. promiujici vesmír v slovník znaku jednotlivých vcí. v soubor souástek, irocionálni vdomí naopak koní v spojení vesmíru v jedinou nelenitelnou masu.
Bhem teto úvahy došli jsme zórove k vysvtlení dvou znaku moderní h^npZo prvé — obsohem básn je její formo, o to lok znomenó. že formou bósn je její obsah. Formo o obsah splývají, prokazují se jako jedna o táž vc. Odtud netématinost moderní poesie; tématem jejím není nic mimo báse (nopi^. cit, úvoha), jejím tématem není nic menšího než básnické poznání vesmíru.
—
Zo druhé
toto
eeno,
jok
vesmír,
poznání vesmíru
básnické
osudn koni
o
z
básní.
Byla-li
musí niit tyto vci;
vci, tedy básník
jedno'livé
roztidila v
e
udláno, oby
namáhá
se
použít
jí
oby prolomil prhledy z vzeni racionolní konstrukce vesmíru, smuje k intuici Úplno, jednotn souhrnné totality jsoucna, k opoku roztidnosti, k tomu, co je per def. nevýslovn. Není to náhodou, že tolik moderních básní koní zámlkou, výkikem, zadrhnutím hrdla, tichem; ono jedin je schopno dokonati sugesci tohoto umleckého
v
opaném
smyslu, znásiliuje
ji,
aby ukázol cestu, kudy se
stejn
je
tomu
bróti,
dílo.
Poznamenejme,
že
Picassovy obrozy rozbijejí
prospch malíského
mizí ve
notlivá
Má lidským
tedy
o smysl
cíl
nad
o
z
o
moderní malb,
v
pedmt, pehodnocují
umni
se
jej
v
I
tady jde se za destrukcí racionálního vesmíru.
im
tvar
dále tim více mnohovyznomný,
nopovidojíciho svt, který
tvoru,
není
již
vc
jed-
vcmi
vyerpot onou drtivou zámlkou, nezemským vzlykem, nadlidským a ne-
?
Hle moderní lovk, opuštný novou vdou, odsunující sku.tenost daleko do nepedstovitelného o nemyslitelného transreálna, opuštný náboženstvím, které jako by se, nepravím ve své funkci, ole ve své form bylo osudné pežilo, lovk, promnivší se v bezvládn koleko spoleenského stroje, tvrdošíjn
rozbhlého joko bláznivé perpetuum mobile, redukovaný no nimiž neni diky
své
nic,
nic
mu
než pár bláhovostí, kdy se
hlava
rozumnosti užitené souástky, vykonávající svou
—
dv
data, den narození o
pece práci
jen zatoilo
den
úmrtí,
mezi
o které rychle napravil,
stejn usilovné o stejn
zbyten
jako
ho opouští, jdoucí kamsi za lovka o mimo lovka, v íiezemský toho lovka, který zatím ani nežil, který potebuje a nadzemský okamžik vytrhóvojící ho ze života, konené a poslední být vrácen životu. Jok hrozn se podobá toto umní snad vrcholné, ale spolu jist stroj
ten celý
o
te
ješt
umní
—
i
skvoucím rozzáením kultur umírajících, jok blízko mó k pozdnímu ímu, ímu orientálních kultur vskutku Evropa by mlo sledovati osud onch kultur, které Konec? Je to konec? o neoplotonikú vyznvše kdysi po tolikerém utrpení a usilování tím vysokým o nod sluch lidský vysokým tónem, dokózapokraji nebes, žit svá dlouhá století s oimo ly setrvat v hrozném, bloženem o zobíjejícím ustóní no
onm
—
utkvélýmo
v
dalekost nadlidského
i
— os
tojnou
njakou
ironii
definitivn
zredukovat osobni
život
je-
monotónní obad, od generace ke generaci beze zmny a bez zájmu opokovoný? Zapomene lovk na lovka, no tuto úžosnou událost, chvjící se plamének, živý, živý o živý uprosted nekonena obludného obsolutno, zapomene na nehybného trvání jsoucna, cizí odvnému zákonu písné hmoty nho, no zózrok jeho nevyzpytatelného chtni, pociování, sebevdomí, odklidí jeho záhadu brutáln o sny vyhubeny, zohonbi sebe, sklesnuv no božské výsmy mrzce ve prospch bezmezných sponku, kde dince
v
i
i
31
jsoucna, kde konalost
vdomi
o nevdomí, bytí o nebytí,
Nebo pece odváži a
odpirajicím
oby
byl
a ustání se
jii
nerozlišují? Joký zmatek!
Jest
do-
pijmout sebe, zstane tragickým hrdinou trvajícím mezi Bohem a nicotou dvojjediným, zustone nesmyslným o zoufolým pokusem býti si sebe vdom,
se
obma, tm
nepochopitelný,
jsa
dni
dokonalosti?
znovu a
aniž
chliti,
znovu dán
v
bude moci kdy pochopili
dvod
a smysl svého chtni, o
prapvodnímu zmatku? Co
plen
je
lovk,
ne-li
jen
cítiti
kdo
ten,
proto,
pociuje a
se
neporozumí?
nikdy
2it, žit. Navzdory všemu, pes pohodh' bezživotí, pes to, že vše je tu uspoádáno jakoby jen proto, oby pozornost byla odvedena od životo, žit se chce lovku, o Evropo, stará, bolestnó a nešastná Evropa se nevzdává o otósá se svíjením mas, které prosi, žodoni, zoufají
a
rozhoduji
njaké neselesitelné jistoty, že nutno se odvozit ehosi, co by timlo Vrátit lovka záhad, zmatku, životu. Zait znovu. Umni, vy obrázky malé
pro co, ale 2ít.
z
veršíky típající svá slvka uprosti^ed
dni
tok
nesmírného, byly byste schopny
—
nevdouce
se,
nebylo.
nevzhledné,
o
vy
?
Nejste-li pomocníky, alespo svdky jste. Tom od vos nkde se ozývá odvaha, muset lidské dílo osi dohodnout: odvaho být o nerozumt, nebo toto jest práv obrozy itolských mst a froncouzských koupoliš, uzené Chiricem, provždy
no
se bude Pivolávám
niž
život.
nedokonený
stroj
Duchom-
povy Mariée, chorál Joycova Odyssea o bolavé listy knih Jouveových, drsnou a svží citlivost verš o próz básník omerických. Paížského sedláko Aragcnova, omómené texty Farguovy, vítr z hvzd, který vane básnmi Holanovými, také písnost Doliovu, nkterá dsivó plátno Bonnardova, záludné protokoly Bretonovy, toké fotografie Atgetovy a tch, kdo to dovedli po nm, také scény i nkterých starých filmu, cihlové zdi o plynomr z Chaplinovo Kida pedevším poklódejte zo bláhovost sestovovot
-
kový soubor, a pece: tady odevšad zoznivá
svt,
ili
v
nco, co názvu
kterém žijeme.
Svým výkonem
života
ta-
mytologie moderního
lovko
lovk pirozen
veden k tomu, aby posuzovol vci okolo sebe pedevším odporuji jeho snaze odbývat své živobytí bez nómahy o bez nebezpeí. Odtud zósah do skutenosti, odstroujici vci nepíjemné, pekážející, a zhotovujici vci pohodlné, píjemné: civilizace. Život je zjednodušen, ulehen. Redukuje se no nejmenší množství reakci, ostatn standordizovaných. Racionolisoce ústí do automatizace. lovk nepotebuje již býti ve stehu ped sku'tenosti, jeho reaktivnost okoli stává se zbytenou. podle toho,
je
pomáhají
kolik
i
vi
Proti této
ho,
pedevším
jest
negaci.
tendenci jde proti
Ponvodž
jest
opaná.
nmu.
I
tody
ímsi
si
lovk uvdomuje
neznámým, o však jeho negaci, nuti ho zárovei, oby Jest
skutenost dává vznik umleckému inu. zenou v rocionálni systém, vymknuvši se
cizím,
Umní vždy zaíná v nho a obnožujici
skutenost jako
sob si
cosi,
co jsouc
mimo n-
jsoucím; jest jeho mezi a tedy jeho
uvdomoval sebe: o
z
této své funkce
nenadálém dotyku se skutenosti, nezaaproto senzibilitu ducha mobilisujici jeho sily, snažící se ji zmocnit. Jeho témotem je vždy nepoznáni, ztráta orientace, pokus o novou. Donucuje zárove lovka, aby se pocioval. Lhostejno, odkud se zane; jakmile vstoupí do vdomi disjunkce jsoucna na já o ono, lovka o vesmír, oboji vystou.oi ve své pravdivé monumentalit. Vci jsou tedy více než ohronienim a negaci subjektu, jsou podmínkou a konstitutivní souásti vdomí. Pipomeneme-li si však nyni, že vdomí jest funkci života, objasuje se nám forma tohoto z
i
vztahu lovka k svtu: rozestirá vci ve svj as o iní je úastný toho nesmyslného a neutuchajícího poínáni bytosti, již z neznómého píkazu bylo nadiktováno, oby ne pouze bylo a t r v a a ale aby no svj vrub a ze svých sil se v každém okamžiku znovu uskuteovala, oby odporujíc široširému klidu oceáI
n
vna,
,
zvoucím odevšod do bloženého spoinuli, o proli jistot smrti bránic svou nepochopitelnou mornost zivoto, svj život stále ohrožený promovala v neuho itelnou žíze po životu, o v této touze žiti, v tomto hlodu po existenci, vymykolo vci z mrtvého racionálního schématu, oby se ujistilo o svém život a uinilo si je prvodci a symboly svého zoufalého doufaní, oby je uinila mýtem své-
ho života.
32
I
i
J/iJJ
i
^JU,IKip..fcW j|>i|fU4J^.yjMUi^^ i
Vci. tyto vci Ne umrtvené, slandordisovoné. lypisovoné výrobky obstrahujlcí pomti. ale vci živé. nepochybné, jsoucí, jedinené, nepochybné pro svou vzdorovitou neznómost, pro svou neredukovotelnou reálnost, schopnou sebou potvrdit a zojistit reálnost života subjektu: oni ne tedy vci umlecké, ohlozené o upravené, aby byly krosn, píjemné, lahodné: vci, tvrdé. zlé. tajemné, neústupné se uplotinujicf
pokožce
svou neprostupnou konsistencí a tuze opírající bolestivé
Kolikrát
snu,
snu se hledal píklad
v
umní;
pece
a
bojácnost
lidsko
zamnilo sen
si
umisuje
který
jsme
tické
umínili
si
práv
ty
la snni, za zá-
vci. které potkávqme neustále, o nedbó. jaké kvality rocionálni
pidloval a
jim
„vzduch,
neodvóživši se pouiti
sestavovaní prostých, bezpených, pívtivých, vymyšlených artefakt,
libné
orgomsmu. ten
živého
hladoví slavný verš Rimbaudúv.
železo", po kterém
skóly, uhlí.
umni dlat
A
upírat.
ze
i
umni, aby namísto
kolikrát se mluvilo o realismu v
síly
este-
ze
surrogát skutenosti, totiž z vcí co možná vyzkoušených a co možná málo se vyskytujících v blízkosti moderního lovka, nop. z alegorii roních dob. z exotismu venkovského života, ne-li dokonce z okt. kytic o zátiši. zvlóšf opatených výlun k úelm umleckým skuteností mohlo se
ze
Zotím co choby o opotrný malí a básník dnešní vyhledává
vadnjší,
nejvzdálenjší,
co
nejmén
co
umním lovk
jeho
praxe
životni
pro
se
své
týkojic)
umni
skutenost co nejnezáza ní kamsi daleko
prchá
o
a
skutenost co nejbližší, to byla zv. již lovil. Skuteností moderního malíe a bósnika je msto; jeho lidé. jeho dláždni, stojany jeho lamp, návští jeho króm. jeho domy, schodišt, byty. A tuto skutenost zapírá, o zapírá ji. ponvadž se ji boji, ponvodž je to svt. v nmž žije. a moderní lovk se upamatovol no sebe — a on se sebe bojí. bojí tohoto svta, ponvadž by v
mimo
sebe, vždy
hedvábné
šoty
jindy
žen. jež
se
opíral
milovol, krajina, v niž
o
žil.
nm
Má-li o
s
nimiž
umní žije.
nabýt
ztraceného významu
Ale nikoliv jako
k
toór starých, zmrtvlých témat, jak se tikou nahradit,
námty
—
umleckého
dilo,
tenost, vytváí
ustálil
zrestituovot storé druhy a
jako pouhé jejich
v
život jednotlivcov, musí se
témotu, které je v
ped
skutenost
obmny. Nezbývá,
umleckým
umleckých
než oby
druzích,
dílem a
nemže
optzneškodnit si
ji
aby jím bylo upravována o zpracována,
skutenost, odhaluje skutenost, ten svt,
vytvoilo: je v
nebo
Leden
1940
33
i
jej
k
vcem,
o n é
.
mezi nimiž
Odvrhlo-li reper-
mechonicky novou témo-
zaazením mezi tradiní poátku
jejím
skutenost není no
teprve na jeho konci.
nmž
Umni
objevuje sku-
žijeme, a nás. kteí žijeme.
témotem. ale smyslem o zámrem umni není nic než koždodenní, o skutenosti: diomo záhady elící zázrokuNebude-li toho moderní umní schopno, bude zbytené.
jen
vrátit
m m
údsné
a
Nebo
ne-
slavn drama lovka
,v;
