Znalecký posudek č. 43

Znalec:

Mgr. Marta Sedláková Kellnerova 6 627 00 Brno

Adresát:

Josef Marian Bartoň Dobenín Husovo nám. 1201 549 01 Nové Město nad Metují

Znalecký posudek č. 43 Stanovení obvyklých cen interiérového vybavení – mobiliáře Kaple sv. Jana Nepomuckého v Novém Městě nad Metují 1. 2. 3. 4.

5. 6.

Objednávka: ze dne 11. 3. 2013 Termín zadání znal. posudku: 5. 3. 2013 Termín do kdy má být znal. posudek vypracován: 15. 4. 2013 7. 8.

Počet listů: 16 + 17 str. příloh Počet předaných vyhotovení: 3

1. Úvod 1.1. Znalecký úkol Otázka č.1 – Stanovte obvyklou cenu souboru historického mobiliárního vybavení interiéru Kaple sv. Jana Nepomuckého v Novém Městě nad Metují (hlavního oltáře, dvou bočních oltářů a kazatelny) ke dni 5. 3. 2013. Otázka č.2 – Stanovte obvyklou cenu starožitného nábytku a dalšího mobiliáře v Kapli sv. Jana Nepomuckého v Novém Městě nad Metují ke dni 5. 3. 2013. 2. Nález 2.1. Podklady 1. Aktuální fotodokumentace. 2. Evidenční karty movitých kulturních památek 2.2. Další použité podklady 1. Různé české tištěné aukční katalogy, ročníky 2008, 2009, 2010, 2011, 2012: a) Dorotheum (zde v rámci ČR prodáváno nejvíce zapsaných kulturních movitých památek církevního charakteru) b) Aukční dům Zezula 2. Aktuální nabídky prodejen starožitností a aukčních síní na internetu 3. Archivy aukčních katalogů Dorotheum, Meisnner-Neumann, Christie´s, Sotheby´s, Hampel a dalších (včetně zahraničních poboček) 4. Informace o odborných vyjádřeních k ocenění sakrálních věcí (uveřejných na internetu) 5. Oldřich Blažíček: Sochařství baroku v Čechách. Plastika 17. a 18. věku, Praha 1958. 6. Attwater Donald: Slovník svatých, Vimperk a Rudná u Prahy 1993. 7. Remešová Věra: Ikonografie a atributy svatých , Praha 1991. 8. Knížák Milan, Encyklopedie výtvarníků loutkového divadla v českých zemích a na Slovensku od vystopovatelné minulosti do roku 1950, II. díl, str. 1147. 9. Archiv znalce. 2.3. Okolnosti zpracování znaleckého posudku V souvislosti s nabídkou prodeje kaple sv. Jana Nepomuckého v Novém Městě nad Metují (na st.p.č.75, k.ú. Nové Město nad Metují) včetně jejího mobiliárního vybavení byl zadavatelem požadován znalecký posudek se stanovením cen jednotlivých předmětů – mobiliáře interiéru kaple. 2.4. Podklady k oceňovaným předmětům Dne 5. 3. 2013 byla uskutečněna fyzická prohlídka předmětů v kapli sv. Jana Nepomuckého znalcem a na místě ujasněny některé důležité informace, jako např. četné detaily, vypovídající nejen o materiálu, dataci, ale především aktuálním stavu posuzovaných předmětů. Podrobněji nebyl stav např. zadní strany oltářních obrazů nebo andělů ve výškách

shlédnut, byl učiněn pouze vizuální, tedy optický průzkum z podlahy kaple. Jako původní vstupní podklady byly použity také karty z evidence movitých kulturních památek. Nejhodnotnější interiérové vybavení kaple je zapsáno v Ústředním seznamu kulturních památek, a to konkrétně pod č.: 96468/36-3775 oltář hlavní 96469/36-3776 oltář boční sv. Františka Xaverského 96470/36-3777 oltář boční Panny Marie 96471/36-3778 kazatelna Samotná stavba kaple sv. Jana Nepomuckého je navržena a bude pravděpodobně v roce 2013 zapsána do ÚSKP jako nemovitá kulturní památka. Budova bude nejspíše rovněž oceněna soudním znalcem s příslušnou specializací a kvalifikací. V interiéru kaple se nachází dále několik dalších kusů mobiliáře. Po konzultacích bylo zadavatelem požádáno i o ocenění mobiliárních předmětů, které již nevykazují památkové hodnoty, ale byly v době prohlídky znalcem v kapli a jsou akceptovány jako součásti jejího současného interiéru (kostelní lavice, dvojice lavic s řezbami v historizujícím pojetí, podstavník atd.). Pro větší přehlednost bylo doporučeno zadat znalci dvě otázky (viz bod.1.1). Dále bylo znalcem zjištěno, že dle výše uvedených evidenčních listů movité kulturní památky jsou plastiky dvou párů světců z bočních oltářů pravděpodobně z bezpečnostních důvodů deponovány mimo objekt kaple. Tyto byly identifikovány v depozitáři zámku v Novém Městě nad Metují a samozřejmě oceněny jako součást zapsaných movitých památek – bočních oltářů. V součinnosti s konzultacemi se správou zámku v Novém Městě nad Metují byly dohledány další drobné sakrální předměty, většinou mladšího data, doplněné na boční oltáře druhotně a evidované na doplňkových listech k příslušné movité památce. Tyto však stanovené ceny obvyklé nijak výrazně neovlivnily. Z časových důvodů nebylo možné provést bližší archivní pátrání, které by se týkalo řezbáře Fickera nebo např. osudu originálu původního oltářního obrazu, či zadání zhotovení oltářního obrazu Emilovi Zemanovi po 2. světové válce, případně další ve věci ověření zakázek firmy Břetislava Kafky z Červeného Kostelce. Tyto informace by pouze doplnily současný stav poznání památek a neovlivnily by cenu obvyklou. Následně byly prostudovány desítky aukčních katalogů a hledány analogie prostřednictvím internetu, neboť prodej movitých památek církevního charakteru, jako je hlavní oltář, boční oltáře a kazatelna, není na území České republiky příliš obvyklý. Ceny byly také nezávisle konzultovány i s jinými historiky umění, dále s restaurátory – řezbáři a pozlacovači, kteří obnovují oltáře a plastiky v sakrálních stavbách. Rovněž byly prověřovány ceny za odprodej mobiliárního zařízení církevní povahy v minulosti. 2.5. Historické skutečnosti Kaple sv. Jana Nepomuckého byla postavena v letech 1736 – 1738 zásluhou děkana Jana J. Venclíka. Stavitel není znám, uvádí se, že mohl být i autorem kaple sv. Barbory na Rezku. Kaple utrpěla při obranné činnosti Prusů (za slezské či pruské války) v roce 1745, v roce 1775 ji postihl požár. Za vlády císaře Josefa II. byl v roce 1787 zrušen, naštěstí jej zakoupila vrchnost – hospodářský ředitel panství Václav Gottwald. Posuzované předměty byly a jsou i nadále nedílnou součástí vybavení kaple a jsou zcela jistě i dle zasvěcení součástí ideového a ikonografického konceptu jejího zakladatele. Obecně lze také konstatovat, že jsou rovněž dokladem nebývalé úcty k světci sv. Janu Nepomuckému právě v první polovině 18. století (byl blahořečen 1721, kanonizován v roce 1729 a kaple vznikla poměrně krátce po této události). Tato svým způsobem „historická hodnota“ v kontextu místa samotného byla rovněž posuzována jako nezanedbatelné pozitivum.

2. 6. Popis předmětů 1. Hlavní oltář sv. Jana Nepomuckého Rejstříkové číslo ÚSKP: 96468/36-3775 materiál: dřevo (smrk, kanadský modřín, dub(?) – konstrukce, dřevořezby - lípa, případně další) technika: truhlářské práce, řezba, malba, křídování, zlacení, štafírování, mramorování, rozměry: šířka menzy ?, výška oltáře? Hlavní oltář umístěný v presbytáři tvoří dřevěná architektura s olivově zeleným a hnědým mramorováním a bohatou zlacenou řezbou. Menza je hranolovitá, na přední pohledové straně orámována půlkruhovou lištou, z vnějšku v rozích a středech dekorované sponami z akantů. Uvnitř rámu uplatněna plná bohatá řezba antipendia v podobě proplétaných rozvilin okolo středového kartušového medailonu. Tento je nahoře zdoben zlacenou volutou a po bocích ve volutových uších jemnou mřížkou. Třílaločný medailon dole kartušově zvlněný představuje v mělkém reliéfu figurální scénu „Svržení sv. Jana Nepomuckého z mostu“. Pozadí v podobě nebe a řeka Vltava jsou provedeny v stříbrných tónech, ostatní v tónech světle zlacených a bronzovaných. Reliéf se takto, stejně jako některé prvky v horní části, barevně odlišuje od ostatních polychromovaných částí oltáře a vizuálně „zdůrazňuje“ zasvěcení hlavního oltáře sv. Janu Nepomuckému.

Na oltářní mensu v zadní části dosedá vysoká predela s volutově projmutými náběhovými boky, ve spodní i horní části římsovitě odstupňovaná a barevně odlišená /tmavě hnědá/. V jejím středu je umístěna tabernáklová skříňka s půlkruhovitými dvířky, dekorovanými listy vinné révy. Dvířka a další čelní plochy predely včetně bočních hran volut zdobeny bohatou rozvilinovou zlacenou řezbou. Na boční náběhy volut dosedají na bílých oblacích andělé. Mezi nimi se zdvíhá baldachýn se zadní fialovou drapérií ukončený vzdušnou volutovitou korunou se dvěma andílky. Nad baldachýnem, který nese ve

vrcholu zlacený kříž, se hlavní oltář rozšiřuje do velmi bohatého rámu se stáčených rostlinných akantových volut. Uprostřed rámu umístěn oltářní obraz, po stranách dva velcí andělé s hnědými vlasy a stříbrnými rozepnutými křídly (cca 150 cm) zdvihají v ruce hvězdu. Druhou rukou se drží volut rámu, nad nimi se zdvíhá bohaté završení s třemi tmavě hnědými římsami dekorovanými symetricky zlacenými prvky, po stranách mřížky s modrým pozadím. Horní obloukovitou římsu přidržují opět dvě plastiky andělů s hvězdou v druhé ruce. Ve středu pod ní malovaný alianční erb Karla Kajetána z Leslie (1696 – 1762) a jeho manželky Marie Terezie Josefy z Egenberku (1695 – 1774). Nad římsou malované Boží oko a věnec z oblaků a šesticí andílčích hlaviček, v pozadí velká zlacená paprsčitá svatozář a ve středu hvězda (celkem tvoří pětice hvězd – trojúhelník). Stav hlavního oltáře lze vzhledem k velmi vysoké kvalitě provedení a předpokládanému stáří z první poloviny 18. století označit za celkově dobrý a dlouhodobě vhodný pro prezentaci a plnou funkci. Jednotlivé součásti jsou pravděpodobně dle záznamů po konzervativním odborném a kvalitně provedeném restaurování. Uváděno je v letech 1945 - 1946 (provedla jej patrně f. Břetislava Kafky z Červeného Kostelce díky iniciativě o. P. Štěpánka a farníků), dále v 80. letech 20. století. Z této doby, jak bývalo zcela běžným zvykem, byly původní zlacené a stříbrné plochy nahrazovány levnějšími materiály, metalem, hliníkem či stříbřenkou. Všechny prvky oltáře jsou pravděpodobně zcela původní, pouze hlavní oltářní obraz byl v letech 1945 1946 zhotoven nově. Zakázkou byl pověřen Emil Zeman.

Oltářní obraz, olej na plátně (cca 140 x 100 cm) představuje sv. Jana Nepomuckého stojícího před architekturou z kamenných kvádrů. Světec je oděn v černošedém rouchu s bílým límečkem a vysokými bílými manžetami, dále v dlouhém plášti s širokým límcem, který má oblečený jen přes pravé rameno a ruku. Touto si přidržuje řetěz s křížem na svých prsou. V levé ruce drží stvol bílé lilie s dvěma rozkvetlými květy a dalšími poupaty. Nad hlavou světce svatozář s pěti hvězdami. V otevřeném průhledu modré oblačné nebe, nad hlavou světce se sklání letící anděl, nesoucí v levé ruce symbolicky zelený věnec. Prsty pravé ruky má přes ústa jako odkaz na světcovo zachování tajemství. V pozadí v rohu ve zlacené svatozáři Panna Marie s Ježíškem. Postava světce štíhlá, dlouhé prsty, oči zdvihnuté k nebi, propadnuté lícní kosti naznačuje realistické pojetí se snahou o zachycení vnitřního soustředění a pokory. Typologicky se spíše váže ke stylu 19. století než k baroknímu. Stav plátna i pravděpodobně původního rámu je velmi dobrý. Oltářní obraz lze nyní již považovat za historickou součást oltáře, doklad iniciativy místních farníků, případně i donátora. S největší pravděpodobností i původní oltářní obraz představoval sv. Jana Nepomuckého. Bylo ustáleným pravidlem spojovat výjev na hlavním oltáři se zasvěcením chrámu. O existenci původního oltářního obrazu není nyní blíže nic známo Obraz je proveden v realistickém pojetí, nejde ale o typické zobrazení scény s glorifikací světce. Není rovněž známo, zda byl předlohou obraz původní, neboť malíř Emil Zeman působil v posledních letech svého života i jako restaurátor. Mohlo jít spíše o volnou variaci na zadané téma, kdy se projevil jistý „dekorativismus“ autora. Obdobně pojatý výjev se údajně nachází v kostele sv. Máří Magdalény v Deštné v Orlických Horách. V životopise malíře citována i jistá zkušenost s malbou církevních obrazů, které vytvářel pro firmu Břetislav Kafka v Červeném Kostelci, která se zabývala výzdobou kostelů. Firma vznikla v roce 1910 a byla označována jako „umělecký závod sochařský, řezbářský, malířský a pozlacovačský“. Po únorových událostech byla znárodněna a od roku 1950 působila jako podnik „Charita“ s obdobným zaměřením. V roce 1992 byla uznána restituce a firma navrácena původním majitelům.

Emil Zeman (26. 7. 1883 – 1.4.1951) Malíř, zejména dekorací a kulis, známý i jako řezbář loutek, provozoval i živnost malíře pokojů. Namaloval kulisy pro přírodní divadlo „Pod Homolkou“ a v roce 1927 divadelní oponu „Libušino poselství“ pro divadlo v Klášterci nad Orlicí. Dále oponu pro jeviště v hotelu Slávie v Hronově (nezachovala se). Je autorem opony „Faun a Můza“ pro Nové Město nad Metují. Ve volném čase se věnoval ochotnickému divadlu. Zabýval se okrajově i restaurováním – v roce 1934 renovoval společně s malířem Antonínem Kultem ornamenty dřevěného kostelíčka ve Slavoňově. Ve sbírkách Regionálního muzea v Náchodě je dochováno také několik Zemanových obrázků zachycujících již neexistující hronovská stavení. Ve třicátých letech opustil malíř Emil Zeman Hronov z důvodu nedostatku zakázek. Jeho dcera Julie Zemanová vystudovala malířskou akademii Praze a později působila v Brně, kde také zemřela. U malíře Zemana se učil také otec současného pražského grafika ak. mal. a také restaurátora Jindřicha Růžičky /1947/. Poměrně útržkovité údaje o tomto malíři se v mnohém rozcházejí, pravděpodobně však nedosáhl akademického vzdělání, jak se objevuje titul ak. mal. na evidenční kartě památky i na internetu, byl ale jmenován jako mistr Emil Zeman. Jiný pramen konstatuje, že dcera byla Libuše (4.2.1919), syn Emil (5.2.1923). Olejem maloval církevní obrazy pro firmu B. Kafka. V součinnosti s touto firmou se účastnil i renovací kostelních interiérů, ale uvádí se také, že v roce 1936 ukončil svou živnost a odstěhoval se do Prahy.

2. Boční oltář sv. Františka Xaverského Rejstříkové číslo ÚSKP: 96469/36-3776 materiál: dřevo (smrk, lípa)

technika: truhlářské práce, řezba, zlacení, polychromní úpravy, malba rozměry: šířka mensy 155 cm Boční oltář situovaný na epištolní straně lodi tvoří dřevěná oltářní architektura olivově hnědě mramorovaná a na dekorativních řezbách bohatě zlacená. Mensa sarkofágovitého tvaru, predela hladká, schodovitě odstupňovaná. Přední část je dekorovaná aliančním znakem v oválné kartuši, orámovaném zlacenými volutami /na evidenční kartě ÚSKP č. uváděn – Josef Leopold z Leslie (1728 – 1780) a jeho druhá manželka Františka, hraběnka z Valdštejna a Vartmberka)/. S největší pravděpodobností se ale jedná o Františka Leopolda hraběte Leslie, narozeného 25.4.1727, zemřelého 21.12.1774 (Steiner), jeho manželkou byla Marie Luisa Františka Magdaléna Terezie, rozená hraběnka Waldstein-Wartenberg (11. 11. 1734 – 3.11.1794), sňatek se uskutečnil 14.6.1756. Je pravděpodobné, že v té době byl oltář obnovován a alianční znak při příležitosti sňatku domalován.

Na predele mensy ve středu v bohatě zdobeném rámu osazen oltářní obraz. Zpodobňuje spícího sv. Františka Xaverského, který oděn v řádovém rouchu leží na svém poutnickém plášti a torně s hlavou opřenou o kamenný kvádr. Ruce světce složeny na prsou, nad jeho hlavou svatozář. Vedle světce odloženy jeho atributy - na kamenném kvádru kniha, u pláště a levé ruky položený klobouk, podél těla poutnická hůl. V pozadí pět kmenů stromů a potemnělé město s bleskem. Na nebi na dřevěných roštech čtyři andělské hlavičky a proud záře, která dopadá na světcovu tvář.

Obraz odpovídá po strance ikonografické baroknímu pojetí a byl pravděpodobně inspirován dobovými rytinami z první polovina 18. století (viz. příloha č. 17). Sv. František Xaverský, španělský jezuita 16. století, misionář. Narodil se roku 1506, studoval v Paříži, kde se seznámil s Ignácem z Loyly, připojil se k němu a přijal kněžské svěcení. Stal se papežským legátem v Indii a až do své smrti působil jako misionář v mnoha zemích dálného východu. Zemřel ve věku 46 let. Je patronem misionářů a také patronem, ke kterému se modlilo proti bouřkám.

Samotný obraz je osazen ve světle hnědorezavém mramorovaném rámu ve tvaru kartuše, nahoře i dole obloukovitě a po stranách délkově větších oválně konkávně vytvarovaných laloků, zdobených odstupňováním a vnější zlacenou lištou. Na tento rám navazuje bohatě zdobený prolamovaný rám. Je tvořen zlacenými řezbami v podobě volutově stáčených akantů, v horní části dále opatřené mřížkou s květy ve středech křížení. Nahoře v završení řezba s odlišnou polychromní úpravou - imitace bělošedé masy štuku představující oblačné nebe, v něm osazeny dvě andílčí hlavičky (tzv. dušičky) se zlacenými křídly. Plátno intaktní, barevné vrstvy zejména ve spodních partiích narušeny krakelováním a celkovým zešednutím lakové vrstvy. Vzhledem ke svému předpokládanému stáří je obraz v relativně dobrém a zcela prezentovatelném stavu. Na predele na nástavcích byly umístěny na vlastních čtvercových odstupňovaných základnách dřevěné sochy bíle polychromované se zlacenými detaily. Sochy provedeny esovitě protočené s velmi živou gestikulací rukou, bohatě zřaseným rouchem a vzdutým pláštěm. Jemná modelace obličejů, úzké nosy v úzké tváři svědčí o školeném rukopisu tvůrce. Nalevo byla (dle evidenčního listu kulturní památky) socha sv. Ludmily s korunkou na hlavě a palmovou ratolestí v ruce, výška sochy 83 cm. Napravo plastika sv. Prokopa v biskupském rouchu, s berlou v ruce a s ďáblem na řetězu. Výška rovněž 83 cm.

Stav dřevěných soch je uspokojivý, u sv. Prokopa chybí prst na ruce a je uvolněný řetěz od atributu (ďábla), rovněž berla je na svém konci poškozena, chybí zdobná vrcholová část, odřený je i čtvercový podstavec, na kterém světec stojí. Sv. Ludmila, mučednice 9. a počátku 10. století, česká patronka, manželka prvního křesťanského knížete Bořivoje a babička sv. Václava. Narodila se kolem roku 860, v pramenech vyzdvižena je nejen její horlivost, ale i dobročinnost a láska. Byla zavražděna roku 921 na svém vdovském sídle Tetíně. Zobrazována jako starší žena, ojediněle i s korunkou. Hlavním atributem je závoj nebo šál. Sv. Prokop, opat z 11. století, český zemský patron. Narodil se kolem roku 985, stal se knězem a prvním opatem sázavského kláštera. Roku 1204 byl kanonizován jako první český světec. Bývá zobrazován jako řeholník nebo opat v pontifikáliích s mitrou, berlou a knihou. Od 17. století je hlavním individuálním atributem sv. Prokopa spoutaný ďábel u nohou.

3. Boční oltář Panny Marie Rejstříkové číslo ÚSKP: 96470/36-3777 materiál: dřevo (smrk, lípa a další), sklo technika: truhlářské práce, řezba, malba, zlacení, polychromní úpravy, pulírovaní běl rozměry: délka menzy 160 cm Boční oltář situovaný v nice na evangelijní straně lodi tvoří dřevěná oltářní architektura olivově hnědě mramorovaná a bohatě zlacená. Mensa sarkofágovitého tvaru je postavena na dřevěné jednostupňové podestě. Nad mensou oltářní deska s nízkou predelou a za ní obdélná stěna s rozeklaným obrysem a s velmi bohatou rokajovou řezbou v podobě akantů, stáčených volut a boltců, ve středu vrcholu mřížka. Uprostřed oltářní desky osazen obdélný zasklený obraz představující Pannu Marii (Čenstochovskou Madonu, o velikosti 60 x 47 cm, rám 88 x 87 cm). Jde o olej na plátně, pozadí stříbrné, šat a na něm květy zlacené, dítě ve zlacené košilce, kolem hlavy mají obě postavy svatozář s výraznými trojúhelníkovými cípy. Sklo původní, madona patrně mladšího data, vyobrazení částečně poškozené a zašlé. Rám hnědorezavé barvy s vnitřní zlacenou lištou je v rozích a ve středech stran dekorován akanty a boltci. Na predele na nástavcích byly umístěny na vlastních čtvercových odstupňovaných základnách dřevěné sochy bíle polychromované se zlacenými detaily (lemy roucha). Jedna představuje evangelistu sv. Lukáše s volkem, druhý evangelista není určen, atributy zcela absentují. Mohlo by se patrně jednat o sv. Matouše (jeho atributem je člověk). Sochy provedeny esovitě protočené s velmi živou gestikulací rukou, bohatě zřaseným rouchem a vzdutým pláštěm. Jemná modelace obličejů, úzké nosy v úzké tváři svědčí o školeném rukopisu tvůrce. Dle evidenčního listu kulturní památky připomínají řezby dílnu Severina Tischlera (typově jednoznačně odpovídají plastikám sv. Ludmily a sv. Prokopa na protějším oltáři). Výška rovněž cca 80 cm, záda vyhloubená. Stav dřevěných soch je uspokojivý, neurčeného evangelisty chybí prst – ukazováček na levé ruce, čtvercový podstavec má uražený roh. Celkový stav oltáře lze označit za dobrý, lokálně identifikována mechanická poškození. Na mense byla v minulosti dle doplňkového listu kulturní památky položena obdélná segmentově uzavřená dřevěná vitrína (66 x 45 x 19,5 cm) se soškou sv. Jana Nepomuckého z počátku 20. století (výška 47 cm).

4. Kazatelna Rejstříkové číslo ÚSKP: 96471/36-3778 materiál: dřevo (smrk, dub, lípa a další) technika: truhlářské práce, řezba, malba, zlacení, polychromní úpravy, mramorování, štafírování rozměry: Dřevěná, hnědě a olivově mramorovaná kazatelna s valcovitým řečništěm, které je bohatě dekorované. Ve spodní části je opticky rozšířené volutami a vertikálně členěné lisénami, uvnitř lisén zdobné motivy s mřížkou a volutami. Spodní nejširší část řečniště pojata výrazně hmotově objemněji, hnědě polychromovaná řezba širokého prstence evokujícího listoví stáhnuté zlacenými sponami. Pod ní je ambona zakončena jehlancovitě, dole se šišticí. V úrovni očí z kostelních lavic se nachází v bohatě řezbou zdobené srdcovité kartuši medailon, kde je vyobrazen pod baldachýnem náhrobek sv. Jana Nepomuckého ve svatovítském chrámu v Praze, kolem přihlížejí věřící. Malba je pojata jemným spíše kresebným rukopisem. Vchod do řečniště je dekorován po straně bohatou řezbou akantových rozvilin (obdobného pojetí jako rám hlavního oltáře a bočního oltáře sv. Jana Nepomuckého). Stříška nad řečništěm je pojata symbolicky - ve tvaru pěti hvězdných cípů s římsou a střapci. Na stropě v kruhu a paprscích byla umístěna holubice – Duch svatý (tato nyní deponována na zámku, vyžaduje restaurátorský zásah). Na stříšce kazatelny navršené stříbřité oblaky s andílky, z nichž jeden (vysoký cca 80 cm) drží knihu s drobnomalbou zobrazující „Zpověď královny Žofie a odsouzení Jana Nepomuckého“, z druhé strany plastika sv. Jana Nepomuckého (výška cca 130 cm) v tradiční rochetě a se svatozáří s pěti hvězdami, v ruce drží otevřenou knihu. Na přilbici baldachýnu kazatelny pod plastikou sv. Jana Nepomuckého nápis na štítu: „Ceo Loqvor non ita per se Vt per deVM eX Vo aeterna Liter J. in terris transe Vnter honoror?“ / Mlčím (a) mluvím Ne tak kvůli sobě jako kvůli Bohu se vzdávám navždy (a jako Jan) jsem na zemi přechodně uctíván / Nad stříškou na stěně zavěšena plastika anděla (cca 180 cm), kolem svatozáře s jazykem a sedm andílčích hlav na obláčcích (výška hlaviček cca 25 cm) Ve vnitřní části ambony latinský nápis na čtyřech řádcích (patrně jde o fragment): FECERIT IN GATHDRA, GUPIES? ELATA REVOLTE/DIE Z JULY 1739/ COCO SECUNDI…/LITERATUM/ K….. Stav kazatelny i její polychromie včetně zlacení je možné označit za uspokojivý, pravděpodobně převážně zcela původní (zachován křídový a bolusový podklad pod zlacením, místy zlacení zoxidované a degradované depozity prachu a jiného znečištění). Jen lokálně se objevují praskliny na mramorování a stopy po červotočivém hmyzu /výletové otvory/, dále také četná drobná mechanická poškození v podobě rýh či ulomení např. na prstenci) Spodní partie malby pod řečništěm místy zašlé, šedé skvrny .

5. Dvě dřevěné lavice dekorované řezbou materiál: dřevo (smrk, dub? řezby lípa?) technika: truhlářské práce, řezba, moření rozměry: výška 137,0 cm (v završení 155 cm), šířka 202,0 cm, hloubka 52,0 cm Dřevěné lavice stojí na předsazené základně, tvoří ji masivní konstrukce vysokého opěradla, ke kterému je přisazena hranolovitá truhlice, sloužící jako sedadlo. Po stranách bočnice, na hranolovité základně mírně odsazené stylizované nohy maskaronů. Na ně navazují řezbářsky zpracované nízké opěrky s penízkovým dekorem a maskarony. Opěradlo sedáku ve středu obloukovitě vyvýšené a s předsazenou římsou je dekorováno v tympanonu oblouku středovou řezbou (patrně kartuší), a po stranách volutově stáčenými rozvilinami. Dekorativně jsou záda i přední pohledová část sedadla /truhlice/ rozděleny na trojice obdélníkových kazet. Prostřední situované pod hmotou středového oblouku jsou širší. Uprostřed plochá řezba v podobě obdélného rámu se zdůrazněnými rohy a ve středech opět s rozvilinami a dalšími prvky typickými pro tzv. historismus např. hranolky se skosenými plochami. V bočních kartuších uprostřed dekorativních rámů uplatněn ovál. Uprostřed středové kartuše na lavici opět hranolek, kolem symetricky dekorovaný akantovými rozvilinami. V bočních kazetách rostlinné prověšené festony. Sedák lavice odklápěcí, uvnitř úložný prostor. 6. Kostelní lavice materiál: dřevo (smrk? ) technika: truhlářské práce, fládrování

rozměry: délka, výška 97,0 cm, šířka 268,0 cm, hloubka 35 cm (lavice 8 ks, jsou za sebou umístěny čtyři a spojeny v jeden celek) rozměr korouhve: výška 32 cm, šířka 29,0 cm, délka tyče 220 cm, průměr tyče 4,0 cm Soubor kostelních lavic s vyřezávanými boky ve tvaru barokního tvarosloví (pravděpodobně mladší než 1739). Vzhledem k tomu, že nekorespondují s bohatou řezbářskou úpravou interiéru a jsou po umělecko-řemeslné stránce provedeny jednoduchým truhlářským způsobem, navíc ošetřeny druhotně fládrovaným nátěrem imitujícím povrch dřeva, se jeví, že nejde o lavice původní, ale druhotně osazené. Původní lavice měly pravděpodobně přední čela bohatěji řezbářsky provedená a propracovaná. Lavice mají v přední části zhotoven otvor pro prezentaci církevních praporů či cechovních a jiných korouhví, které se nosily v procesích a poté byly ukládány do otvorů. Jedna korouhev, případně torzo církevního praporu se završením v podobě kříže, dekorované dále textilními šňůrami se střapci zůstalo v interiéru kostela zachováno a je nyní akceptováno jako součást kostelní lavice.

3. Posudek 3.1. Stanovení obvyklé ceny mobiliárního vybavení kaple sv. Jana Nepomuckého Ceny oceňovaného sakrálního vybavení kaple jsou konstruovány jako ceny srovnatelné, a to přestože současné srovnání cen zejména u hlavního oltáře, bočních oltářů i kazatelny je velmi omezené a téměř ojedinělé. Za porovnávací věci byly vzaty obdobné předměty, časově, stylově, materiálově i určením funkce blízké, objevující se, i když zcela výjimečně, na současném trhu se starožitnostmi, v prodejnách starožitností i prodejnách s historickým nábytkem, na aukcích i na internetu. Z posuzovaných předmětů se nejčastěji jedná především o prodej plastik světců, andělů a andílků, které mohly být v minulosti i součástí oltářních celků nebo které mohou pocházet ze zrušených sakrálních staveb v době po josefínských reformách v souvislosti ze zavíráním kostelů a rušením klášterů. Dále se jednalo především o porovnání kvalitních dřevořezeb z první poloviny 18. století (zlacené rámy obrazů apod.). Přestože byla autentická barokní chrámová architektura oltářů i kazatelny posuzována především jako celek, jednotlivé plastiky světců, andělů a další prvky výzdoby jako medailony či malby, dále dílčí řezby, zejména rámy byly při posuzování ceny určitým způsobem „kontrolně“ oceněny individuálně a poté sečteny a vyhodnoceny. Při oceňování bylo přihlíženo i k dalším skutečnostem, např. k aktuální poptávce a nabídce, ke sběratelskému zájmu o sakrální předměty, všeobecně i k vysoké kvalitě umělecko řemeslného provedení. Neopomenuty byly i další důležité aspekty jako je například mimořádnost a ojedinělost nabídky, dále také předpokládané donátorství a vlastnictví historických osobností /dedikační znaky a erby/. V případě oltářů i kazatelny byla zohledněna důležitá skutečnost. Jedná se o předměty prohlášené za kulturní památku a o jejich uměleckohistorickém významu není možné pochybovat. Bylo rovněž přihlíženo k tomu, že se jedná o cenný soubor – součást architektonicky jednotně komponovaného interiéru, a že i autorsky jsou tyto předměty převážně určené nebo spojené s dílnou tvůrce. Autor – řezbář Ficker, o kterém není bohužel blíže nic známo, se sám zvěčnil distichem na hlavním oltáři (Fecerit has aras quis pictor nomine tendis? Docuit in scholis magistri dextra Ficker). Kaple byla interiérově vybavena v roce 1739, tedy krátce po kanonizaci sv. Jana Nepomuckého v roce 1729, dále byly oltáře sice drobně upravovány, ale zanechaly si svůj

jednotný charakter. Posuzované předměty byly a jsou i nadále nedílnou součástí vybavení kaple a jsou dokladem jednotného ideového a ikonografického konceptu - úcty k světci sv. Janu Nepomuckému. Tato svým způsobem „historická hodnota“ v kontextu místa samotného byla rovněž posuzována jako nezanedbatelná. Je žádoucí připomenout, že cenové rozmezí prodeje starožitností je v současné době velmi rozmanité a také značně rozdílné. Všechny oceňované kusy, položky 1 až 4 jsou dobovými originály a patří také do vyšší kategorie starožitností. Byly konfrontovány s tržními cenami sakrálního barokního umění první poloviny 18. století. K určené vyšší ceně obvyklé přispělo i hodnocení původnosti i provedených poměrně kvalitních restaurátorských zásahů (k roku 1819 uváděn štafíř J. Král), hlavní oltář 1987 restaurátor J. Kozák ze Ryzně. Přestože se zcela ojediněle objevují nabídky solitérních kusů, jejich stav je většinou velmi špatný či nepůvodní, druhotně, často i neadekvátně doplněný. Kompletnost chrámového mobiliárního vybavení hrála při posuzování rovněž nezanedbatelnou roli. Stejně jako stav, u oltářů je poměrně zachovalý, nejvíce poškození bylo lokalizováno u kazatelny. Zcela průkazné jsou především praskliny v imitaci mramorování, napadení dřevokazným hmyzem, lokálně i drobná mechanická poškození. Plastika anděla nad stříškou má značně zoxidované zlacení křídel atd. Veřejnosti přístupná je na internetu příloha č. 5 – odborné vyjádření k ocenění k mobiliáři klášterního kostela sv. Augustina ve Vrchlabí ze 4. 12. 2011 (autor. PhDr. Miroslav Cogan). I k tomuto vyjádření bylo ve věci porovnávání cen částečně přihlíženo, a i když jsou např. hlavní oltáře rozměrově i bohatší figurální výzdobou naprosto nesrovnatelné. Dá se zde porovnávat cena kazatelny a cena drobných bočních oltářů, plastik andělů, lavic atd. Ceny byly také konzultovány i s uměleckými řezbáři a pozlacovači, kteří konstatovali, že pokud by měly být zhotoveny repliky oceňovaných oltářů a kazatelny v současné době, byla by jejich pořizovací cena téměř dvojnásobná než jsou stanovené ceny obvyklé! Rovněž restaurátorské práce, jako by byla obnova např. původních stříbrných a zlacených ploch (nyní lokálně nahrazených hliníkem, stříbřenkou či metalem) by se počítaly ve stovkách tisíc korun. Upozornili i na mimořádnou pracnost náročnost, dále na současné ceny materiálu. Ceny dřevěných plastik byly porovnávány s dalšími historiky umění, zejména specialisty na sochařské umění. Např. u čtyř plastik, které stávaly na podestách bočních oltářů bylo konstatováno, že se jedná o zdařile zvládnutá díla v poměrně dobrém a zachovaném stavu, pouze lak na pulírovací běli je místy zoxidován a plastiky jsou vizuálně degradovaný žlutými skvrnami. Pokud by byly prodávány samostatně, pohybovala by se jejich cena v rozmezí cca 45.000 až 90.000,- Kč. Jako původní součást oltáře je ale jejich párové pojetí vyšší, navíc identické s protějškovým bočním oltářem. Vzhledem ke kvalitě řezeb a předpokládané dataci první poloviny 18. století, byla volena cena v horní hranici středního cenového rozpětí. Ceny dvojic plastik světců, zemských českých patronů – sv. Ludmily a sv. Prokopa, dále dvou evangelistů - sv. Lukáše a neurčeného evangelisty (Matouše?), které byly součástí bočních oltářů byly do jejich ceny obvyklé zahrnuty. Srovnávány byly také četné plastiky andělů, mimořádné jsou dva velcí andělé na hlavním oltáři (rozmezí 80.000,- až 140.000,- Kč). Ale byly porovnávány i ceny menších andělů včetně andílčích hlaviček nabízené prostřednictvím aukčních síní a starožitností, dále i internetového obchodu. Ceny dvou kusů dřevěných lavic v historizujícím pojetí s bohatou řezbou byly vzhledem ke svému velmi špatnému stavu, odlámaným částem řezeb a značnému poškození spodních

partií v důsledku vlhkosti v kapli, posuzovány pod středem cenové hranice. Pokud by byly v dobrém stavu, cena by se pohybovala v rozmezí 45.000 až 65. 000,- Kč. Byly srovnávány s cenami, které se vyskytují na současném trhu s historickým nábytkem. Patrně nahrazovaly funkci tzv. patronátních kostelních lavic a do interiéru byly uloženy druhotně (absentuje bohužel středová řezba v završení opěradla lavice, mohlo jít i o šlechtický erb). Restaurátorský zásah se jeví jako nezbytný, finančně náročný a to cenu značně snižuje. Přesto, že se jedná o zdařilé kvalitní nábytkové kusy prezentující historismus v nábytkářském umění poslední třetiny 19. století (tyto vzory byly vyráběny i po roce 1900) je žádoucí konstatovat, že trh s historickým nábytkem s současné ekonomické krizi stagnuje a ceny jsou znatelně nižší. Často i podhodnocené, případně je poté, co je nabídka dlouhodobě bez odezvy, po delším čase nabídnuta značná sleva. Lavice jsou svým rozměrem vhodné do větších interiérů, jako druh sedacího nábytku jsou však nabízeny celkem ojediněle. Ceny kostelních lavic, které nejsou patrně z roku 1739, ale mladší (nekorespondují s bohatou řezbářskou úpravou interiéru) a jsou po umělecko-řemeslné stránce v jednoduchém provedení i s lacinější povrchovou úpravou fládrem, se pohybují pod středem cenové hranice. Výroba jednoho kusu nové lavice /její repliky/ by se pohybovala v této velikosti cca kolem 10.000,- až 12.000,- Kč. Bylo zde rovněž přihlíženo k jednomu zachovanému kusu korouhve, která se vkládala do otvorů v lavicích. Jedná se ale nejspíše o torzo církevního praporu, kdy se textilní část, která časově rychleji podléhá degradaci i ostatním vlivům není dochována. Cena je tedy spíše historická a v kontextu k lavicím i místu, jako autentický doklad vybavení kaple.

4. Závěr 4.1. Odpovědi na otázky Otázka č.1 – Stanovte obvyklou cenu historického mobiliáře – hlavního oltáře, dvou bočních oltářů a kazatelny v kapli sv. Jana Nepomuckého v Novém městě nad Metují, a to ke dni 5. 3. 2013, položky 1 – 4.    

Obvyklá cena oceňovaného hlavního oltáře sv. Jana Nepomuckého činila 1. 680.000,- Kč (slovy jeden milion šest set osmdesát tisíc korun českých ). Obvyklá cena oceňovaného oltáře sv. Františka Xaverského: 378.000,- Kč (slovy sto sedmdesát osm korun českých). Obvyklá cena oceňovaného bočního oltáře Panny Marie činila: 316.000,- Kč (slovy sto osmdesát dva tisíc pět set korun českých). Obvyklá cena oceňované kazatelny činila: 1.240.000,- Kč (slovy jeden milion dvě stě čtyřicet tisíc korun českých)

Celková cena všech oceňovaných předmětů, zapsaných movitých kulturních památek v kapli sv. Jana Nepomuckého v Novém Městě činila: 1.680.000,- + 378.000,- + 316.000,- + 1.240.000,- Kč = 3.614.000,- Kč (slovy tři milióny šest set čtrnáct tisíc korun českých)

Otázka č.2 – Stanovte obvyklou cenu starožitného nábytku a dalšího mobiliáře v kapli sv. Jana Nepomuckého v Novém Městě nad Metují ke dni 5. 3. 2013, položky 5 a 6.  

Obvyklá cena oceňovaných dvou dřevěných lavic v historizujícím pojetí činila: 36.400,Kč (slovy dvacet šest tisíc čtyři sta korun českých). Obvyklá cena oceňovaných osmi kostelních lavic včetně jednoho kusu korouhve činila: 82.000,- Kč (slovy osmdesát dva tisíc korun českých)

Celková cena všech oceňovaných předmětů (nábytku a kostelních lavic) v kapli sv. Jana Nepomuckého v Novém Městě činila: 36.400,- + 82.000,- = 118.400,- Kč (slovy sto osmnáct tisíc čtyři sta korun českých)

5. Přílohy Fotodokumentace 1. hlavní oltář sv. Jana Nepomuckého, celkový pohled 2. hlavní oltář sv. Jana Nepomuckého, spodní část s mensou 3. hlavní oltář sv. Jana Nepomuckého, střední část 4. hlavní oltář sv. Jana Nepomuckého, horní část 5. hlavní oltář sv. Jana Nepomuckého, levý anděl 6. boční oltář sv. Františka Xaverského, celkový pohled 7. plastiky z bočního oltáře sv. Františka Xaverské, sv. Ludmila a sv. Prokop 8. boční oltář Panny Marie, celkový pohled 9. plastiky z bočního oltáře Panny Marie,evangelista sv. Lukáš a evangelista (Matouš?) 10. kazatelna, celkový pohled 11. kazatelna, řečniště 12. kazatelna, horní část 13. kazatelna, horní část 14. lavice s vysokým opěradlem 15. kostelní lavice 16. korouhev 17. rytina z l. pol. 18. století, sv. František Xaverský

v Brně 12. 4. 2013