MASARYKOVA UNIVERZITA Fakulta sportovních studií Katedra sportovní medicíny a zdravotní tělesné výchovy
Změna výšky člověka během dne Diplomová práce
Vedoucí diplomové práce:
Diplomant:
Doc. MUDr. Jan Novotný, CSc.
Aleš Matonoha
Brno 2006
Poděkování Především bych chtěl poděkovat svému školiteli doc. MUDr. Janu Novotnému, CSc. za cenné rady a odborné vedení mé práce.
Prohlašuji, že jsem tuto diplomovou práci vypracoval samostatně s použitím
uvedené literatury. Souhlasím s umístěním diplomové práce ve studovně FspS MU.
V Brně 2006
Aleš Matonoha Nj - Tv IV. ročník FSpS MU
OBSAH
ÚVOD 1.
6
PŘEHLED O SOUČASNÉM STAVU 1.1. Měření tělesné délky a tělesné výšky 1.1.1. Měření tělesné délky
1.1.2. Měření tělesné výšky 1.2. Predikce konečné výšky jedince 1.2.1. Růst těla
1.2.2. Délkový růst
1.2.3. Faktory ovlivňující růst 1.3. Páteř
PROBLEMATIKY
7 7
7
8
9
11
12
13
15
1.3.1
Základní stavba
15
1.3.3
Pohyblivost páteře
19
1.3.2
Zakřivení páteře
1.4. Vady páteře
1.4.1. Vadné držení těla
1.4.2. Skoliózy
1.4.3. Scheuermannova choroba
17
20
20
20
22
2.
CÍL PRÁCE A HYPOTÉZY
23
3.
METODIKA MĚŘENÍ
24
3.1. Charakteristika souboru
24
3.2. Metody měření
27
3.3. Metody měření tělesné výšky 3.4. Vyšetřovací postupy 4.
VÝSLEDKY A DISKUSE 4.1. Vyhodnocování a statistické zpracování 4.2. Výsledky měření – dívky 4.3. Výsledky měření – hoši
27
27 28
28
28
33
5.
ZÁVĚR
38
6.
SHRNUTÍ
39
7.
LITERATURA
41
ÚVOD
Hodnoty tělesných charakteristik umožňují posoudit tělesný růst jako
hlavní ukazatel zdravotního stavu, výživové a sociálně – ekonomické situace jedinců
i
skupin populace. Samotné hodnoty vyšetřovaných tělesných
charakteristik mají však jen velmi nízkou informační hodnotu. Proto je nutné posuzovat je na základě porovnání s tzv. standardními, resp. referenčními údaji.
Ty jsou výsledkem sledování reprezentativního vzorku populace, a to většinou na národní úrovni.
Sledování hodnot základních tělesných charakteristik dětí a dospívající
mládeže je nejjednodušším způsobem posuzování zdravotního a výživového stavu
jedinců i skupin populace. Včasné rozpoznání odchylného vývoje tělesných znaků dítěte od předpokládaných hodnot může upozornit na výskyt vážnějšího
onemocnění, na nevhodné stravovací návyky, na psychické či jiné problémy dítěte [8] .
Posuzování růstu má význam hlavně v dětském a dorostovém lékařství,
znalost proporcí je důležitá pro korekce vad a pro posouzení tělesného typu člověka [6].
Otázka předpovědi konečné tělesné výšky u dětí je důležitým úkolem pro
odborníky různých společensko vědních oborů, nejen lékařských. Rodičovský
zájem o predikci dospělé výšky dítěte vyplývá ze skutečnosti, že jde o rozměr
snadno sledovatelný dítětem samotným, rodiči i příbuznými. Lékaři využívají
výsledků predikčních metod např. k posouzení oprávněnosti terapie či operačního zákroku směřujícího k úpravě dospělé tělesné výšky. Konečná tělesná výška má význam pro výběr mnoha sportů (vysoká postava je výhodou např. pro hráče
volejbalu či pro skokany do výšky, malá postava ve sportovní gymnastice nebo jezdectví) a dokonce i pro výběr povolání dítěte (balet, modeling aj.). Informace o
předpokládané tělesné výšce dítěte v dospělosti jsou žádané jak rodiči, tak samotnými dětmi či spíše dospívajícími [8] .
Proto i my bychom naší prací rádi přispěli k rozšíření poznatků o měření
tělesných proporcí, v našem případě výšky člověka. Soustředíme se především na kolísání tělesné výšky během dne.
1. PŘEHLED O SOUČASNÉM STAVU PROBLEMATIKY 1.1. Měření tělesné délky a tělesné výšky Správnost a přesnost měření tělesné délky a tělesné výšky je základním
předpokladem pro správnou interpretaci zjištěných hodnot. 1.1.1. Měření tělesné délky
Měření vleže se provádí u dětí do 24 měsíců a hovoříme pak o tělesné
délce. Zařízení na měření tělesné délky vleže, u nás známé jako korýtko, se ve
světě prodává pod komerčními názvy bodymetr (Obr. 1.), kidimetr apod. V improvizovaných podmínkách bez standardního měřícího zařízení upevníme
pásovou míru na přebalovací stůl a dodržujeme uvedené podmínky měření vleže [6].
Obr. 1. Bodymetr [10]
U kojenců je třeba k měření dvou osob – jedna drží dítěti hlavičku tak, aby
se temeno dotýkalo svislé plochy u nulového bodu měřidla, osa ramen a osa kyčlí
jsou v kolmé poloze k dlouhé ose těla. Druhá osoba drží natažené dolní končetiny
dítěte u kotníků a přisune posuvnou kolmou plochu k patičkám dítěte a odečte délku na stupnici. Podmínkou správného měření je, aby byly dolní končetiny dítěte natažené v kolenou, a aby se obě paty dotýkaly posuvné svislé plochy současně [8] .
7
1.1.2. Měření tělesné výšky Většina pediatrických pracovišť ve vyspělých zemích je dnes standardně
vybavena u nás doposud málo užívaným stadiometrem, zařízením na měření
tělesné výšky vestoje, upevněným na stěně ordinace. Svislou pevnou osu stadiometru tvoří cejchovaná plocha, na níž odečítáme hodnotu tělesné výšky. Na ose stadiometru je pohyblivá hlavice, která se při vlastním měření dotýká za standardního tlaku vrcholu hlavy (tzv. vertexu). Nejmodernější stadiometry mají
tuto pohyblivou část opatřenou digitálním displejem, na němž přímo odečítáme hodnotu tělesné výšky. Nemáme – li k dispozici stadiometr, musíme měřit u nás
běžně známými způsoby (metrem jako součástí pákové váhy, pásovou mírou na stěně, cejchovanou kovovou tyčí – tzv. antropometrem a podobně) [6]. Způsob měření antropometrem je zobrazeno na Obr. 2.
Obr. 2. Antropometr [9]
Pokud není k dispozici ani jedno z uvedených zařízení, měříme tělesnou
výšku u svislé stěny (bez lištového obložení na podlaze), na které je upevněný
papírový měřící pás tak, aby nulová hodnota škály odpovídala úrovni podložky. 8
Při měření tělesné výšky je nejdůležitější pozice měřené osoby a přesnost toho, kdo měří.
Měřená osoba je bez obuvi, stojí maximálně vzpřímeně s patami u sebe,
stěny se dotýká patami, hýžděmi a lopatkami. Hlava je v poloze jako při pohledu
do dálky, nesmí být skloněna dopředu ani dozadu, týl hlavy se dotýká stěny jen výjimečně. Doporučuje se sledovat určitý předmět, který je umístěn ve výši očí na protější stěně místnosti [8] .
Tělesná výška je dle mezinárodní úmluvy definována jako vzdálenost
bodu vertex od podložky [6].
Při měření je vhodné si uvědomit, že tělesná výška v průběhu dne
osciluje: Diurnální variace tělesné výšky může činit až 20 mm, v průměru 7 – 8 mm. Opatření, které by mělo omezit chybu na minimum, je měření v ranních či dopoledních hodinách, tedy v době, kdy je ještě snížení postavy malé [6]. 1.2. Predikce konečné výšky jedince Podmínkou předpovědi pravděpodobných hodnot tělesného znaku
v dospělosti je stabilita jeho vývoje, vyplývající z jeho pevné genetické determinace. Ta umožňuje usuzovat na budoucí vývoj znaku podle jeho
předešlého vývoje. Tělesná výška i další délkové parametry se vyznačují vysokou vývojovou stabilitou. Přesto i u těchto rozměrů je vždy třeba počítat s vnějšími vlivy, které na rostoucí dítě mohou působit. Je to např. výživa – její množství a
složení, zatěžování organismu, kvalita bydlení a životního prostředí, samozřejmě
zdravotní stav dítěte apod. Tyto okolnosti mohou přesnost predikce ovlivnit. Přesnost predikce rovněž klesá tím více, čím více se testovaný jedinec liší od
průměrných hodnot souboru, z jehož růstových dat byla predikční metoda
konstruována (méně spolehlivá tedy bude u dětí nemocných či s tělesnou výškou na obou krajních pólech výškového spektra). Přesnost je rovněž tím nižší, čím nepravidelnější je růst a vývoj jedince, u kterého predikci provádíme [8] .
9
Růstové standardy, které jsou doporučovány pro dětskou a dospívající
populaci v České republice, byly stanoveny na základě řady na sebe navazujících
rozsáhlých antropologických výzkumů. Výsledky těchto výzkumů mimo jiné
ukazují, že v současné době dochází k zastavování pozitivního sekulárního trendu tělesné výšky ve věkových kategoriích dospívajících. To znamená, že nelze očekávat další výrazné zvyšování průměrných hodnot tělesné výšky u dospělé populace. Od roku 1976 zároveň došlo k významnému zúžení obličeje a
k prodloužení a zúžení hlavy (trend debrachycefalizace). Tento trend je výraznější
u městské populace. Je pravděpodobné, že dojde i k postupnému zastavení tohoto trendu v souvislosti se zastavením pozitivního sekulárního trendu tělesné výšky. Výsledky výzkumů rovněž naznačují, že již došlo k vyrovnání rozdílu
v základních tělesných parametrech mezi městskou a venkovskou dětskou populací.
Přístup k informacím z okolních zemí umožnil zpětné porovnání vývoje
české dětské populace s ostatními vyspělými zeměmi. Toto porovnání potvrdilo,
že již v sedmdesátých letech byla naše dětská populace svými tělesnými parametry srovnatelná s jinými vyspělými státy Evropy, což svědčí i přiměřené
úrovni zdravotní péče, možnostech výživy i dalších sociálně – ekonomických aspektech [8] .
Pro porovnání parametrů jedince s ostatními vrstevníky se často používá
tzv. percentilová stupnice. Jde o pořadovou stupnici, výpočet vyjadřujeme v % →
tj. určíme percentilové skóre, které vychází z pořadí TO (testovaná osoba) ve skupině tzn. percentil vyjadřuje kolik % osob skóruje níže než daná TO. Jako
příklad uvádíme percentilový graf závislosti výšky na věku u dívek (Obr. 3.).
10
Obr. 3. Percentilový graf závislosti výšky na věku (Bláha a kol., 1985)
1.2.1. Růst těla Podmínkou růstu organismu je vytváření živé hmoty, především bílkovin.
Růst probíhá pouze tehdy, převládají – li v tkáních těla anabolické pochody.
Růstem lidského těla rozumíme především růst do délky a zvětšování hmotnosti těla [3].
11
Sledování růstu jednotlivce se uplatňuje v diagnostice i terapii nejširšího
spektra chronických nemocí. Monitorování růstu patří k základním metodám péče o dítě a zjištěná růstová odchylka ke kardiálním pediatrickým příznakům [6].
1.2.2. Délkový růst Růst kostry těla je zajišťován řízeným dělením buněk růstových chrupavek
dlouhých kostí a růstových chrupavek obratlových těl. Celkový růst těla
neprobíhá v průběhu života jedince rovnoměrně. Také růst jednotlivých částí těla, orgánů a tkání vyvolaný dělením tkáňových buněk není stejně rychlý. Aby bylo
tělo souměrné, je nutné udržovat rychlost růstu v určitých vzájemných vztazích – proporcích. To je zabezpečováno souhrou řídících a regulačních mechanismů působících jak v rámci celého organismu, tak na úrovni tkání a orgánů.
Do délky roste člověk nejrychleji v prvním roce života. Podruhé se
zrychluje růst okolo sedmého roku. Třetí zrychlení odpovídá počátku dospívání (puberty). U tohoto zrychlení
se již projevuje rozdíl v průběhu dospívání u
chlapců a u dívek. Zrychlení růstu u dívek nastává již mezi 12. – 13. rokem a dříve se zastavuje (menší výška žen); u chlapců se růst zrychluje až kolem 14. –
15. roku. Delší trvání puberty u chlapců se projevuje i ve větší výsledné výšce těla [3].
Základní parametry růstu těla Počáteční délka novorozence, 50 – 51 cm má průměrný přírůstek 25 cm za
1. Rok života, a 11 až 12 cm za 2. Rok. Ve dvou letech věku je výška jednotlivce přibližně polovina jeho příští výšky jako dospělého. Za 3. Rok přiroste dítě asi o 9 cm. Pak dítě ročně přirůstá průměrně o 4 až 7,5 cm. Mezi 4. A 11. Rokem věku
klesají přírůstky ke 4 cm ročně, v období pubertálního zrychlení stoupají nad 7,5
cm. Porodní délka se zdvojnásobí při dosažení 4 let věku, ztrojnásobí se asi ve 13 letech [6].
12
Ve stařeckém věku dochází (od 60 do 75) dochází k mírnému poklesu
skutečné tělesné výšky, které je způsobeno hlavně snížením meziobratlových plotének a ohnutím páteře [3].
Přírůstky délky nejsou po těle rozloženy rovnoměrně, takže s růstem se
mění vzájemné proporce hlavy, trupu a končetin (nápadně dolních končetin vůči trupu), na hlavě se mění i poměr mozkové a obličejové části lebky [6].
Biologicky závažným faktorem je celkové zrychlení (akcelerace) vývoje a
růstu lidské populace. Tato akcelerace růstu je zaznamenávána v Evropě již více než sto let.
Zrychlení biologického zrání, především v průběhu 20. Století, vedlo
k diferenciaci velikosti dětí všech věkových skupin. Průměrná výška lidí se
měnila v průběhu historie v přímé souvislosti se socioekonomickým stavem dané
společnosti. V dřívějších dobách bývaly děti z bohatších rodin vyšší než děti z rodin chudých [3].
V 19. Století bylo ještě normou, že konečné výšky dosahovali mladí muži
okolo 23. Roku života. Dnes je to v průměru mezi 17. A 18. Rokem. Průměrná tělesná výška se za uplynulých 100 let zvýšila asi o 12 cm. V současné době měří v 18 letech průměrný český chlapec 180 cm a průměrná česká dívka 167 cm [6].
K nárůstu tělesné výšky přispělo i dramatické zlepšení celkového
zdravotního stavu dětské populace ve vyspělých zemích v průběhu 20. Století. Toto zrychlení patrně souvisí se zlepšováním kulturní
a hygienické úrovně
životního a pracovního prostředí a se změnami ve složení potravy, kde přibývá obsah bílkovin [3].
1.2.3. Faktory ovlivňující růst Růst dítěte je výsledkem interakce genetických a environmentálních
faktorů. Empiricky známe velikostní rozrůzněnost rasovou i etnickou. Černé děti jsou vyšší než děti bílé a mají rychlejší postup kostního zrání, děti asiatů bývají 13
menší než děti černé a bílé rasy. Studie dvojčat prokazují, jak silně jsou tvar a velikost těla i průběh růstu ovlivněny genetickými faktory.
Pro nikoho není překvapením, že rodiče malé postavy budou mít nejspíš i
malé potomky. Při současném rozvoji genetiky je naprosto jasné, že dědičné vlivy
se podílejí takřka na celém lidském životě, růst a výšku nevyjímaje. Z výšky
rodičů lze vypočítat pravděpodobnou výšku jejich dítěte. Výška, které dosáhne
dítě v dospělosti, koreluje více se střední výškou rodičů (součet tělesné výšky matky a otce dělený dvěma) než s výškou jednoho z rodičů [6].
Růst ovlivňuje i pohlaví. U ženského a mužského pohlaví se liší růstové
tempo i věk pubertálního růstového výšvihu. Význačné a konzistentní urychlení kostního zrání dívek oproti chlapcům souvisí s retardujícím působením genů na chromozómu Y. Tělesná velikost silněji koreluje mezi dívkami než mezi chlapci, kostní zrání má menší variabilitu mezi sestrami než mezi bratry [6].
Z faktorů prostředí patří k podstatným determinantám růstu adekvátní
výživa jako nositel energie a bílkovin potřebných pro růst. Podvýživa je rizikem
v každé fázi růstu, nejvíce však v časném postnatálním období. U rostoucího organismu, který je vystaven nutriční deprivaci, se uplatní některé adaptační mechanismy: růst kostí je méně postižen než růst měkkých tkání, myelinizace
(tvorba myelinové pochvy) centrálního nervového systému je podvýživou méně
než hyperplazie (množení) mozkových buněk, v pubertě nutriční deprivace zasahuje méně citelně vývoj pohlavních orgánů než růst ostatních tkání [6].
Růst je ovlivněn i řadou dalších faktorů. Z nich uveďme velikost a
socioekonomický stav rodiny (vysokoškolsky vzdělaní lidé jsou ve většině populací nejvyšší subpopulací a mají také vyšší potomky), roční období (rychleji
se roste na jaře a v létě), míru pohybové aktivity (přiměřená aktivita růst stimuluje, nadměrná inhibuje), ale především zdravotní stav dítěte [6].
14
1.3. Páteř Základem osy těla obratlovců je hřbetní struna (chorda dorsalis). Struna je
znakem celého kmene chordát, mezi které patří i všichni obratlovci.
V embrionální době se zakládá u všech obratlovců, včetně člověka. Páteř složená z obratlů nahrazuje chordu a přebírá její oporné funkce [3].
Délka celé páteře dospělého činí asi 35% tělesné výšky. Pětina až čtvrtina
délky páteře připadá na meziobratlové ploténky [2].
Páteř tvoří osu vzpřímeného těla, na kterou se připevňuje pletenec horních
a dolních končetin a na které začínají svaly trupu [3].
1.3.1. Základní stavba Zatížení páteře má velký vliv na tělesnou výšku člověka. V následujících
kapitolách se proto alespoň stručně seznámíme s její stavbou a s některými vadami, které mohou páteř postihnout.
Páteř se skládá z 33 – 34 obratlů. Obratle (vertebrae) jsou krátké kosti
nepravidelného tvaru s výběžky. Rozeznáváme: • • • • •
7 krčních obratlů (vertebrae cervicales, C až C7)
12 hrudních obratlů (vertebrae thoracicae, Th1 - Th 12 ) 5 bederních obratlů (vertebrae lumbales, L1 – L5)
5 křížových obratlů (srůstají v jednu křížovou kost) 4 – 5 kostrčních obratlů (spojené v kostrční kosti)
Obratle mají jednotnou stavební úpravu. [3] Každý obratel má tělo, oblouk
a sedm výběžků. Těla obratlů jsou nosnou částí páteře, oblouky uzavírají páteřní kanál, v němž je uložena mícha.
Čtyři výběžky slouží ke kloubnímu spojení se sousedními obratli, dva
postranní a jeden trnový, směřující od oblouku dozadu jsou výchozím místem svalů.
15
Těla obratlů se vyklenují dopředu, v oddílu hrudním a bederním jsou
válcovitá, v oddílu krčím příčně protažená. Ve směru shora dolů jim přibývá na výšce a těla sousedních obratlů jsou spojena pružnými vazivově chrupavčitými meziobratlovými ploténkami, jak ukazuje Obr. 4. [5].
Obr. 4. Stavba obratle [11]
Svou stavbou jsou značně odlišné první dva krční obratle (C1 – C2): a) nosič
b)čepovec ad a)
Nosič (atlas) má prstenčitý tvar. Nemá vlastní tělo. Na horní ploše nosiče
jsou dvě ledvinkovité plošky pro spojení s týlní kostí. Na předním oblouku je okrouhlá kloubní plocha pro zub čepovce. ad b)
Čepovec (axis) má tělo vybíhající ve výběžek nazývaný zub čepovce,
který se kloubně spojuje s přením obloukem atlasu.
16
Křížová kost (os sacrum) je klínovitě vsazená mezi kosti pánve, se kterými
je kloubně spojená křížokyčelními klouby. Horní plocha křížové kosti (původně tělo prvního křížového obratle) je kloubně spojena s posledním bederním obratlem.
Kostrční kost (os coccygis) je zbytkem ocasní páteře. Jde o několik
drobných, tvarově velmi nepravidelných kostí, které přirůstají ke křížové kosti.
Spojením obratlů, křížové kosti a kostrče vzniká pánev [3].
1.3.2. Zakřivení páteře
Páteř dospělého člověka má typická zakřivení ve směru předozadním a
může být lehce zakřivena i bočně v rovině frontální. Zakřivení předozadní
Lordosa je obloukovité zakřivení vyklenuté (konvexní) dopředu. Kyfosa
je opakem lordosy – oblouk konvexní dozadu. Na páteři se kraniokaudálně střídají:
• • •
lordosa krční s vrcholem při C4-C5
kyfosa hrudní s vrcholem při Th6 – Th7
lordosa bederní má vrchol při L3 - L4
Promontorium je úhlovité zalomení páteře na hranici L5 a S1, od promontoria pokračuje os sacrum kyfotickým zakřivením [2]. Zakřivení páteře a rozdělení jednotlivých obratlů vidíme na obrázku 5.
17
Obr. 5. Zakřivení páteře a rozdělení jednotlivých obratlů [11] 7 krčních obratlů
C – Cervikální
12 hrudních obratlů Th – Thorakální 5 bederních obratlů L – Lumbální
LS – Lumbosacrální Křížová kost SI – Sacroiliakální Kostrč
Lordosa krční se zvýrazňuje a upevňuje v době, kdy dítě z polohy na břiše
zdvihá hlavu činností šíjového svalstva.
Lordosa bederní vzniká později činností hlubokého svalstva zádového až
v době, kdy si dítě sedá, učí se stát a chodit.
Kyfosa hrudní je zbytek původního plynulého zakřivení a kompenzuje
lordosy. Lordosy nejsou až do 6. roku věku fixovány a v leže mizí. U dospělého
jsou již fixovány natolik, že pod šíjovou krajinou a pod bederní páteří ležícího lze podsunout ruku.
Vybočení páteře do stran v rovině frontální se nazývá skoliosa. Vzniká i
přechodně při asymetrické zátěži páteře. Téměř každá páteř má v klidu mírné vybočení, nejpatrnější mezi Th3 až Th5 nazývané fyziologická skoliosa., příčina
tohoto jevu není známá. Ta je převážně na stranu pravou a jen v 16% případů je levostranná [2].
18
1.3.3. Pohyblivost páteře Páteřní spoje charakterizuje: stabilita, pevnost a v některých úsecích i
omezená pohyblivost.
Mezi obratlovými těly jsou vsunuty různě vysoké, pružné, chrupavčité
destičky, tzv. meziobratlové ploténky. Nejvyšší destičky jsou v bederním úseku
páteře. Ta je v tomto úseku velmi pohyblivá, ale také nejsnáze zranitelná roztržením a výhřezem ploténky.
Pohyblivé spojení zajišťují meziobratlové klouby. Drobné posuny v těchto
kloubech se sčítají. Do určité míry je malá pohyblivost mezi jednotlivými obratli kompenzována možností pohybového součtu, tj. možností sčítání drobných
pohybů v jednotlivých spojích, čímž vznikne výsledný pohyb většího rozsahu. Jednotlivé úseky páteře jsou nestejně pohyblivé [3].
Postavení kloubních plošek meziobratlových kloubů dovoluje následující
pohyby:
Předklony a záklony (anteflexe a retroflexe) – jsou vydatné v části krční a
bederní, nepatrné v oddílu hrudním. Při předklonu se záda zakulacují, trny se od sebe vzdalují a zřetelně vystupují. Na břiše se přitom tvoří příčné ohybové rýhy.
Úklony ke stranám (lateroflexe) – jsou vydatné hlavně v oblasti páteře
krční (asi 80°), nepatrné v páteři hrudní a bederní.
Otáčení (rotace) – je největší v oddílu krčním (až 70°) a hrudním (40°).
V oddílu bederním jsou rotace pro sagitární postavení styčných kloubních plošek nemožné.
Pérovací pohyby – jsou umožněny pružností meziobratlových plotének a
esovitým zakřivením páteře. Tyto pohyby jsou důležité pro tlumení nárazů při chůzi a skoku [5].
19
1.4. Vady páteře 1.4.1. Vadné držení těla Vzniká při svalové nerovnováze v důsledku nedostatku pohybu, cvičení (u
dětí vysedávání u televize, počítačů, u dospělých sedavé zaměstnání, stres,
nesprávná výživa a následná obezita). Statistiky uvádějí, že vadné držení těla má téměř 90% dětí.
Dochází ke zkracování ohýbačů kyčlí, kolen, oslabení břišního a zádového
svalstva, zvýšené bederní lordóze i kyfóze s držením hlavy ve flexi. Zkracují se prsní svaly. Pokud stav trvá dlouho, držení se fixuje a konzervativním léčením
nelze plně korigovat. Proto je nejdůležitější prevence. Pokud stav nelze plně aktivně korigovat, je nutné cvičení pod vedením rehabilitační sestry, případně i rehabilitačního lékaře, a pravidelné sledování [7]. 1.4.2. Skoliózy Termínem skolióza se označuje deformita páteře ve frontální rovině.
Křivka je buď jednoduchá nebo dvojitá. Skupina onemocnění páteře, která se projeví skoliotickou deformitou, je poměrně různorodá a příčin skoliózy je řada:
mohou to být stavy od kongenitálních deformit obratlů až po např. nestejnou délku končetin.
Rozdělení skolióz: Kongenitální skolióza: Porucha formace nebo segmentace obratlů nebo
smíšená porucha. Klínovitý obratel nebo nesegmentovaná lišta na jedné straně.
Idiopatická skolióza: Je nejčastější deformitou ve frontální rovině.
Dochází k zakřivení páteře ve frontální rovině do jednoduché nebo dvojité křivky.
V sagitální rovině bývá častější zmenšená nebo vyrovnaná hrudní kyfóza. Během
vývoje dochází ke strukturálním změnám obratlů v transverzální (příčné) rovině: rotaci a torzi (zkrut).
20
Neuromuskulární skolióza: Při poruše vývoje s periferním motorickým
deficitem. Nemocný je od narození neschopen volního ovládání periferních svalů.
Páteř vytváří bizardní křivky.
Skolióza při neurofibromatóze: Neurofibrom (nádorek) v oblasti páteře
vyvolá krátké zakřivení postiženého úseku páteře.
Sekundární skoliózy: Vyskytují se u zánětů – např. TBC, po úrazech, po
operacích páteře, při některých chorobách. Tzv. posturální skolióza vzniká při
nestejné délce končetin reaktivním zakřivením páteřní křivky [7]. Způsob zakřivení páteře u skoliotického zakřivení páteře ukazuje Obr. 6.
Obr. 6. Deformita páteře při skoliózách [11]
21
1.4.3. Scheuermannova choroba Jde o poruchu enchondrální (způsobené zevnitř) osifikace v období
ukončování růstu, objevuje se a probíhá ve věku 12 až 18 let. Po 18. roce věku již hovoříme o stavu po proběhlé Scheuermannově nemoci a jejích následcích –
nemoc se projeví zvětšenou hrudní kyfózou, je omezena hybnost a elasticita páteře (viz. Obr. 7.). Bolesti se objevují až v pozdějším věku jako následek degenerativních změn páteře [7].
Obr. 7. Zvětšená hrudní kyfóza – Scheuermannova choroba [12]
22
2. CÍL PRÁCE A HYPOTÉZY Cíl práce: Zjistit rozdíly mezi večerní a ranní výškou u studentů vysoké školy. Ve své práci jsme vyslovili následující hypotézu a stanovili tyto úkoly: Hypotéza: Během dne dochází u člověka ke snižování postavy v důsledku zátěže
meziobratlových plotének. Hodnota tělesné výšky provedená při ranním měření bude mít vyšší hodnotu, než výška naměřená při večerním měření. Úkoly: 1. Změřit tělesnou výšku u vybraných osob v ranních hodinách. 2. Provést stejné měření u stejných osob v hodinách večerních. 3. Srovnání výsledků ranního a večerního měření.
23
3. METODIKA MĚŘENÍ 3.1. Charakteristika souboru Sledovaný soubor zahrnoval 60 probandů, kteří byli k vyšetření pozváni a
splňovali základní kritéria výběru: • • • • •
30 osob mužského pohlaví, 30 osob ženského pohlaví přibližně stejná věková kategorie ochota podstoupit měření
přizpůsobit svůj denní harmonogram všem čtyřem měřením žádná vrcholová sportovní činnost
Všechny měření byly prováděny u studentů ubytovaných na kolejích
Masarykovy univerzity, Tvrdého 5/7, ve dnech 27. 2. až 1. 3. 2006.
První soubor tvořilo 30 dívek (v tabulkách čísla 1. až 30). Jednalo se o
studentky MU, které neprováděly pravidelně žádnou sportovní činnost, denní
aktivita spočívala v pobytu na kolejích a ve škole (tzn. převážně sedavá činnost). V některých případech to byla ještě chůze po městě.
Průměrný věk (x = průměr) u sledovaného souboru byl v době vyšetřování
21,4 let ( SD = 1,9 ), hmotnost 59,6 kg ( SD = 5,3), BMI 21,2 (SD = 1,7) a příjem
tekutin 1,7l (SD = 0,4) první den, 1,6l (SD = 0,5) druhý den. BMI (hmotnostně – výškový poměr) = hmotnost [kg] / (tělesná výška[m])². Základní charakteristiku souboru uvádí tabulka l.
Druhý soubor představovalo 30 studentů MU Brno, též nesportovců (v
tabulkách čísla 31. až 60). Denní aktivity byly stejné jako u dívek. Tito probandi se věnovali pouze rekreačnímu sportu a účastnili se hodin tělesné výchovy
v rámci předepsaného studia v rozsahu 2 hodin týdně. Nejednalo se o žádný sport, který by mohl ovlivnit měření (plavání, vzpírání…). Většinou šlo o fotbal nebo stolní tenis. Průměrný věk probandů činil 21,9 let (SD = 2,1), váha 78,6 kg (SD = 9,2), BMI 23,9 (SD = 2,1) a příjem tekutin 1,8l (SD = 0,8) první den, 1,9l (SD = 0,8) druhý den.
Základní charakteristiku souboru hochů uvádí tabulka 2. 24
Tabulka 1. Základní údaje dívky Číslo Věk Váha BMI roky (kg ) 1. 20,1 63 19,4 2. 21,9 58 20 3. 23 63 21,7 4. 21,3 50 19,5 5. 22,9 52 20,3 6. 20,9 55 21,4 7. 20 57 19,7 8. 20,1 60 23,4 9. 20,5 54 21 10. 28,5 52 17,9 11. 23,1 64 25 12. 20,9 62 21,4 13. 20,2 60 20,7 14. 20,9 64 22,1 15. 20,8 55 19 16. 25,1 59 20,4 17. 21,3 59 20,5 18. 22,1 68 26,5 19. 20,7 71 21,9 20. 18,7 59 20,7 21. 21,1 58 20 22. 21,9 57 21,9 23. 18,9 59 21,8 24. 20,6 63 21,7 25. 20 57 21,9 26. 19,9 51 21,2 27. 23,2 58 19,3 28. 20,1 71 22,9 29. 23,4 65 21,6 30. 22 65 22,4 21,5 x 1,9 SD 18,7 min max 28,5
59,6 5,3 50 71
21,2 1,7 17,9 26,5
Tekutiny Tekutiny 1. den 2. den litry litry 2 1,5 2 0,75 2 3,5 1,5 1 1,5 1 1,5 2 1 0,75 2,5 2 1,5 0,5 2 2 2,5 2,5 1 1,5 1,5 1,5 2,5 2 1,5 1,5 2 1,5 2,5 2 2 2 2,5 2 2 1,5 1 1,5 2 2 1,5 1 1 1 1,5 1,5 2,5 2 2 2 1,5 1 2 1,5 1 1,5 1,7 0,4 1 2,5
1,6 0,5 0,5 2,5
25
Tabulka 2. Základní údaje hoši Číslo Věk Váha BMI roky (kg ) 31. 21,8 67 23,9 32. 19,8 63 19,6 33. 21,1 72 22,5 34. 23,1 77 24,8 35. 20 75 22 36. 22,5 95 25,6 37. 20,7 82 25,6 38. 26 82 25,6 39. 24,1 70 21,2 40. 23,9 80 24,2 41. 25,8 78 24,3 42. 20,4 73 22,1 43. 19,9 75 22 44. 19,9 77 22,6 45. 22,9 85 25,7 46. 20,7 72 19,4 47. 20,8 78 23,6 48. 20 96 26,5 49. 20,8 79 27,2 50. 23,2 89 27,3 51. 22,5 66 22,7 52. 21,9 82 25,3 53. 21,5 109 28,6 54. 20,9 80 22,8 55. 19 71 23,6 56. 21,2 80 25,8 57. 20,3 75 22,7 58. 20 75 21,4 59. 28,1 75 25,8 60. 25 82 24,8 21,9 78,7 24,0 x 2,1 9,2 2,2 SD min 19 63 19,4 max 28,1 109 28,6
Tekutiny Tekutiny 1. den 2. den litry litry 2 2,5 1,5 1,8 1 2 2 2 2 1,5 0 1,5 2 2 1 1,5 1 2 2 1,5 1,5 3,5 1 1 1,5 2 1,5 1 2,5 3 1 1,5 2,5 2 1,5 1,5 2 1,5 2 2,5 3 2 1 1,5 2 1,5 2 1,5 3 1 3,5 2 2 1 2 4 4 4,5 1,5 1 1,8 0,8 0 4
1,9 0,8 1 4,5
26
3.2. Metody měření 3.2.1. Metody měření tělesné výšky K měření výšky jsme použili tzv. antropometr (viz Obr.2.). V našem
případě se jednalo o kovový teleskopický měřič výšky. Je to přenosná samostatná kovová cejchovaná tyč, kterou lze použít v téměř jakémkoli prostředí. Měření je
velice jednoduché: tyč opřeme kolmo ke zdi, měřená osoba si stoupne těsně k ní.
Poté posuneme horní kolmou část k vrcholu hlavy měřeného a odečteme výšku na číselné škále. Měření jsme prováděli s přesností na jeden milimetr. 3.2.2. Vyšetřovací postupy Všechna čtyři měření byla prováděna na kolejích MU Tvrdého 5/7, jak
bylo zmíněno v kapitole 3.1. Před začátkem výzkumu bylo nutné si vyžádat povolení ke vstupu a odchodu od vedení kolejí.
U každého jedince byla po individuální domluvě provedena celkem čtyři
měření: 1. ráno, 2. večer. A to samé hned následujícího dne: 3. ráno, 4. večer. V rámci nejpřesnějších údajů byla ranní měření prováděna v co nejkratší době po probuzení v rozmezí mezi šestou a jedenáctou hodinou ranní (pozdější měření
byla prováděna zejména u hochů, dívky naopak vstávaly brzo); večerní měření co nejblíže spánku mezi sedmou a jedenáctou hodinou večerní. V průběhu byl
s účastníky výzkumu vyplněn krátký dotazník, ve kterém se zjišťovaly základní
údaje – jméno, datum narození, váha, denní aktivity a objem vypitých tekutin v průběhu dne (při večerním měření).
Před testem byli účastníci podrobně poučeni o postupu měření. To
probíhalo u každého jedince na pokoji. Chodby byly pro náš výzkum nevýhodné,
jelikož na podlaze byly různé lemy a spáry, které by mohly ovlivnit přesnost měření. Samotné měření tělesné výšky probíhaly takto: měřená osoba si stoupla
zády k antropometru v postoji popsaném v kapitole 1.2.2.: vzpřímený postoj, paty
a špičky u sebe (bez bot i ponožek), hlava narovnaná s pohledem před sebe (záklon či předklon hlavy je chyba!). Při výdechu byla změřena výška a následně zapsána do tabulek.
27
4. VÝSLEDKY A DISKUSE 4.1. Vyhodnocování a statistické zpracování Sledované parametry a výsledky vyšetření byly převedeny do formátu
umožňující statistické zpracování dat. Nejdříve byly u všech sledovaných parametrů vypočítány základní statistické charakteristiky: aritmetický průměr, směrodatná odchylka, minimum, maximum. Dále jsme používali Wilcoxonův párový test pro srovnání rozdílů jednotlivých měření.
Popisná charakteristika dat byla doplněna grafy. Ke statistickému
zpracování bylo použito počítačových programů MS Excel a Statistica. 4.2. Výsledky měření – dívky Tělesná výška
Hodnoty všech čtyř měření tělesné výšky u dívek uvádí tabulka 3. Při prvním měření (ráno) jsme dostali tyto výsledky: průměrná výška
dosahovala hodnot x = 169,5 cm (SD = 5,7), minimum bylo naměřeno u probanda č. 26. (158 cm), maximum u čísla 19. (180 cm).
U druhého měření (večer) se již výsledky lišily a dosahovaly průměrně
nižších hodnot: x = 168,3 (SD = 5,8), minima a maxima zůstala u stejných probandů – min. 157,5 cm a max. 180 cm.
Třetí měření (ráno) se přiblížilo k hodnotám prvního: x = 169,7 cm (SD =
5,7), minimální hodnota byla 158,5 cm (č. 26.) a maximální 180 cm (č. 19.).
Poslední čtvrté (večerní) měření zaznamenalo opět celkový pokles tělesné
výšky oproti měření předchozímu: x = 168,2 cm (SD = 6,0), minimum bylo
naměřeno 156,7 cm (č. 26.) a maximum 180 cm (č. 19.).
28
Rozložení hodnot na základě pozorování u všech měření je symetrické a
jednovrcholové, jako příklad uvádíme 1. měření a rozdíl mezi 2. a 1. měřením, graf rozložení (Graf 1. a 2.).
Tabulka 3. Tělesná výška a její změny – dívky Číslo 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14. 15. 16. 17. 18. 19. 20. 21. 22. 23. 24. 25. 26. 27. 28. 29. 30.
X SD Min Max
I.měření II.měření ráno večer 178,5 176 172 170,4 171 168 161 158 166,5 164,3 164,5 165 168 167,2 165 163,7 163 161 168,8 167,8 161,5 159,7 175 174,2 172,2 171,5 170,3 168,5 177,4 176,2 175 173,5 169,8 167,5 163,5 162 180 180 171,5 171,5 172,3 171,8 161,5 161 166 166,5 172 170 163 162,5 158 157,5 175,2 175 177,3 176 174 173,2 170 168,3 169,5 5,7 158 180
168,3 5,8 157,5 180
II.-I. -2,5 -1,6 -3 -3 -2,2 0,5 -0,8 -1,3 -2 -1 -1,8 -0,8 -0,7 -1,8 -1,2 -1,5 -2,3 -1,5 0 0 -0,5 -0,5 0,5 -2 -0,5 -0,5 -0,2 -1,3 -0,8 -1,7
-1,2 0,9 0 -2,5
29
III. měření IV. měření IV.-III. ráno večer 178 176,5 -1,5 171,5 170,5 -1 171,2 170 -1,2 159,2 158 -1,2 166 164,7 -1,3 165,5 164,2 -1,3 168,2 166,7 -1,5 164,6 163 -1,6 162,7 161 -1,7 168,6 167,3 -1,3 161,6 159,8 -1,8 175,4 174 -1,4 173,5 172 -1,5 170 168,7 -1,3 177,5 175,7 -1,8 174,7 173 -1,7 169,8 167,6 -2,2 164,5 161,5 -3 180 180 0 172 171,7 -0,3 173 172 -1 162 160,5 -1,5 167,5 165,5 -2 172,6 171,2 -1,4 164,5 162 -2,5 158,5 156,7 -1,8 176,5 174,7 -1,8 177,5 176 -1,5 173,8 173 -0,8 170,2 169 -1,2 169,7 5,7 158,5 180
168,2 6,0 156,7 180
-1,5 0,6 0 -2,5
Graf 1. Rozložení 1. měření – dívky Histogram: I. měření
K-S d=,08993, p> .20; Lilliefors p> .20 Očekávané normální
12 10
Počet pozor.
8 6 4 2 0
155
160
165
170
175
x <= hranice kategorie
180
Graf 2. Rozložení 2.-1. měření – dívky Histogram (Aleš-výška 10v*30c) II-I
9
= 30*0,5*normal(x; -1,2; 0,9355)
8
Počet pozorování
7 6 5 4 3 2 1 0
-3,5
-3,0
-2,5
-2,0
-1,5
-1,0 II-I
30
-0,5
0,0
0,5
1,0
Změny tělesné výšky Při našem výzkumu jsme si všímali hlavně rozdílů naměřených hodnot
mezi ranním a večerním měřením. Rozdíly hodnot udává tabulka č. 3.
U souboru dívek jsme první den dospěli k těmto hodnotám: průměrný
rozdíl mezi 2. a 1. měřením byl x = -1,2 cm (SD = 0,9), minimální hodnota byla naměřena u probanda číslo 19. a 20. a to 0 cm, maximální u čísla 1., -2,5 cm.
Druhý den, tedy mezi 3. a 4. měřením byly rozdíly ve výšce tyto:
průměrná změna výšky byla x = -1,5 cm (SD = 0,6). Minimální změna byla opět u probanda číslo 19. a to 0 cm a maximální u čísla 25., -2,5 cm.
Statisticky významné jsou pro naši práci rozdíly mezi 1. a 2.měřením (ráno
& večer), kde p nabylo hodnoty 0,000010, dále mezi 1. a 4. (ráno & druhý den večer) p = 0,000003; 3. a 4. (ráno & večer) p = 0,000003, ale i rozdíl mezi 2. a 3.
měřením (večer & ráno) p = 0,000003, kdy se tělesná výška přes noc opět zvyšovala.
Naopak statisticky nevýznamné jsou rozdíly mezi 1. a 3. měřením (ráno &
ráno) p = 0,096451 a mezi 2. a 4. měřením (večer & večer) p = 0,291876, kdy
výškové rozdíly byly nepatrné nebo vůbec žádné. Statistické údaje popisuje tabulka 5., všechna měření a rozdíly výšek graf 3.
Tabulka 5. Wilcoxonův párový test (dívky). Označené testy jsou významné na hladině p < ,05000 Dvojice proměnných 1. měření & 2. měření 1. měření & 3. měření 1. měření & 4. měření 2. měření & 3. měření 2. měření & 4. měření 3. měření & 4. měření
Počet platných 30 30 30 30 30 30
T 9,0000 130,0000 1,5000 0,0000 134,0000 0,0000 31
Z 4,417656 1,662314 4,670611 4,703046 1,054016 4,703046
Úroveň p 0,000010 0,096451 0,000003 0,000003 0,291876 0,000003
Graf 3. Tělesná výška a její změny – dívky. Výška je uváděná v cm. Krabicový graf (Aleš-výš ka 10v*30c)
182
Průměr; Box: Průměr±SmCh; Whis ker: Průměr±SmOdch
180 178 176 174 172 170 168 166 164 162 160 158 156 154
I. měření
2. měření
3. měření
4. měření
32
Průměr Průměr±SmCh Průměr±SmOdch Odlehlé Extrémy
4.3. Výsledky měření – hoši Tělesná výška Hodnoty všech měření tělesné výšky u hochů uvádí tabulka 4.
Při prvním ranním měření jsme dostali tyto výsledky: průměrná výška
dosahovala hodnot x = 182,1 cm (SD = 6,6), minimum bylo naměřeno u probanda č. 31. (169 cm), maximum u čísla 53. (196 cm).
U druhého večerního měření se již výsledky stejně jakou dívek lišily a
dosahovaly průměrně nižších hodnot: x = 180,8 (SD = 6,9), minima a maxima zůstala u stejných probandů – min. 167,7 cm a max. 193 cm.
Třetí ranní měření mělo zvýšené hodnoty oproti druhému: x = 182,3 cm
(SD = 6,5), minimální hodnota byla 169,7 cm (č. 51.) a maximální 194,6 cm
(č. 53.).
Poslední čtvrté večerní měření zaznamenalo opět celkový pokles tělesné
výšky oproti měření předchozímu: x = 180,6 cm (SD = 6,8), minimum bylo
naměřeno 167,5 cm (č. 31.) a maximum 193 cm (č. 53.).
Stejně jako u dívek, rozložení hodnot na základě pozorování u všech
měření je symetrické a jednovrcholové, jako příklad uvádíme 1. měření a rozdíl mezi 2. a 1. měřením, graf distribuce (Graf 4. a 5.).
33
Tabulka 4. Tělesná výška a její změny – hoši Číslo 31. 32. 33. 34. 35. 36. 37. 38. 39. 40. 41. 42. 43. 44. 45. 46. 47. 48. 49. 50. 51. 52. 53. 54. 55. 56. 57. 58. 59. 60. x SD min max
I.měření II.měření ráno večer 169 167,7 180, 2 178 181,2 182 177,7 176 186,5 184,7 192,5 192,5 188 187 179 177,6 183,5 182 182,5 181,4 180,4 178,7 182,5 181,5 186 183 185,5 184 183,5 182 193,2 192 173 171,6 190 190,5 172,5 171,5 180,5 179,5 170,5 169 180 178, 2 196 193 188,2 187 175,2 174 176,5 175,2 182,2 181 189,5 187,7 170,8 170 183 181,8 182,1 6,6 169 196
180,8 6,9 167,7 193
II.-I. -1,3 -1,8 0,8 -1,7 -1,8 0 -1 -1,4 -1,5 -1,1 -1,7 -1 -3 -1,5 -1,5 -1,2 -1,4 0,5 -1 -1 -1,5 -1,8 -3 -1,2 -1,2 -1,3 -1,2 -1,8 -0,8 -1,2 -1,4 2,4 0 -3
34
III. měření IV. měření IV.-III. ráno večer 170 167,5 -2,5 181 177,5 -3,5 182,5 181,6 -0,9 177 175,3 -1,7 185,5 185 -0,5 194 192,5 -1,5 188 186,3 -1,7 179,4 177,5 -1,9 184 182,3 -1,7 182 181,2 -0,8 180 179,5 -0,5 182,7 181,3 -1,4 184 182,5 -1,5 186 184 -2 183,4 181,5 -1,9 193,3 192 -1,3 172 171,5 -0,5 190,2 189,5 -0,7 173,5 171,7 -1,8 180,5 180 -0,5 169,7 168,5 -1,2 180 178,3 -1,7 194,6 193 -1,6 188 186,7 -1,3 175 174 -1 176,7 175,3 -1,4 182,3 181,6 -0,7 189,7 188 -1,7 170,5 169,7 -0,8 183,2 182 -1,2 182,3 6,5 169,7 194,6
180,6 6,8 167,5 193
-1,7 1,7 -0,5 -3,5
Graf 4. Rozložení 1. měření – hoši Histogram: 1.měření 2
Očekávané normální
14 12
Počet pozor.
10 8 6 4 2 0
165
170
175
180
185
x <= hranice kategorie
190
195
200
Graf 5. Rozložení 2.-1. měření – hoši Histogram (Aleš-výška 10v*30c)
II-I M = 30*0,5*normal(x; -1,1333; 0,9935)
14 12
Počet pozorování
10 8 6 4 2 0
-3,5
-3,0
-2,5
-2,0
-1,5
-1,0
-0,5 II-I M
35
0,0
0,5
1,0
1,5
2,0
2,5
Změny tělesné výšky Díky celkově vyšším hodnotám tělesné výšky u mužů jsou i rozdíly výšek
během dne vyšší, než jaké byly naměřeny u souboru dívek. Rozdíly hodnot udává tabulka č. 4.
U souboru hochů jsme první den dospěli k těmto hodnotám: průměrný
rozdíl mezi 2. a 1. měřením byl x = -1,4 cm (SD = 2,4), minimální hodnota byla naměřena u probanda číslo 36. a to 0 cm, maximální u čísla 53. -3 cm.
Druhý den, tedy mezi 3. a 4. měřením byly rozdíly ve výšce tyto:
průměrná změna výšky byla x = -1,7 cm (SD = 1,7). Minimální změna byla
naměřena u probandů číslo 35., 41., 47., 50. a to 0,5 cm a maximální u čísla 32., 3,5 cm.
Statisticky významné byly pro naši práci stejně jako u dívek rozdíly mezi
1. a 2.měřením (ráno & večer), kde p nabylo hodnoty 0,000055, dále mezi 1. a 4.
(ráno & druhý den večer) p = 0,000046; 3. a 4. (ráno & večer) p = 0,000002, ale i
rozdíl mezi 2. a 3. měřením (večer & ráno) p = 0,000002, kdy se tělesná výška přes noc opět zvyšovala.
Ke stejnému výsledku statisticky nevýznamných měření jsme dospěli i u
hochů. Jsou to rozdíly mezi 1. a 3. měřením (ráno & ráno) p = 0,673557 a mezi 2. a 4. měřením (večer & večer) p = 0,258439, kdy výškové rozdíly byly nepatrné
nebo vůbec žádné. Statistické údaje popisuje tabulka 6., všechna měření a rozdíly výšek graf 6.
Tabulka 6. Wilcoxonův párový test (hoši).
Označené testy jsou významné na hladině p < ,05000 Dvojice proměnných 1. měření & 2. měření 1. měření & 3. měření 1. měření & 4. měření 2. měření & 3. měření 2. měření & 4. měření 3. měření & 4. měření
Počet platných 30 30 30 30 30 30
T 31,0000 184,5000 29,0000 1,0000 120,5000 0,0000
36
Z 4,032727 0,421271 4,075973 4,761571 1,130090 4,782139
Úroveň p 0,000055 0,673557 0,000046 0,000002 0,258439 0,000002
Graf 6. Tělesná výška a její změny – hoši. Výška je uváděná v cm. Krabicový graf (Aleš-výška 10v*30c)
200
Průměr; Box: Průměr±SmCh; Whisker: Průměr±SmOdch
195 190 185 180 175 170 165
1.měření 2 3. měření 2 2. měření 2 4. měření 2
Průměr Průměr±SmCh Průměr±SmOdch Odlehlé Extrémy
Podobnou tematikou se zabýval ve své práci Oscilace tělesné výšky během
dne vlivem tělesné zátěže u sportujících chlapců ve věku 10 let M. Kopecký [4]. Autor se zabývá působením vlivu fyzické zátěže u chlapců na letním hokejovém
soustředění. Změny tělesné výšky byly sledovány ráno a večer pomocí antropometru během 7 denního soustředění.
Rozdíly v tělesné výšce, které byly zjištěny mezi ranním a večerním
měřením se pohybovaly v rozmezí mezi 1,6 až 2,2 cm. Z výsledků měření
vyplývá, že páteř velice citlivě reaguje na fyzickou zátěž [4]. Stejně jako v naší
práci i zde připisuje autor změnu zatížení meziobratlových plotének, popřípadě dehydrataci.
37
5. ZÁVĚR Práce si kladla za cíl přispět k rozšíření poznatků o tělesné výšce člověka,
o jejím měření a následných změnách v průběhu jednoho dne.
V počátku jsme zjišťovali tělesnou výšku u studentů Masarykovy
univerzity v ranních hodinách. Poté následovalo večerní měření u stejných osob. Nakonec jsme porovnávali výsledky získaných hodnot, abychom zjistili, zda se od sebe liší.
V průběhu zpracování práce byly splněny původně stanovené úkoly a
následně získané a vyhodnocené výsledky nám umožňují odpovědět na formulovanou hypotézu:
Během dne dochází u člověka ke snižování postavy v důsledku zátěže
meziobratlových plotének. Hodnota tělesné výšky provedená při ranním měření bude mít vyšší hodnotu, než výška naměřená při večerním měření.
První den u sledovaného souboru dívek byly ranní hodnoty měření výrazně
vyšší, než výška naměřená ve večerních hodinách. K podobným výsledkům jsme
došli i při stejném měření druhý den. Hodnoty tělesné výšky naměřené večer se statisticky významně lišily od ranních hodnot. Jedinou výjimkou a zajímavým
případem byl proband číslo 19, u kterého tělesná výška při všech čtyřech měřeních dosahovala stejných hodnot, bez jakékoliv změny.
U souboru hochů jsme dospěli ke stejným závěrům, jako u souboru dívek.
I zde byly hodnoty večerního měření nižší, než hodnoty naměřené v ranních hodinách. Rozdíly hodnot byly i v tomto případě statisticky významné. U všech
hochů tělesná výška v průběhu dne oscilovala, nenarazili jsme na žádnou výjimku, jako u souboru dívek. Na základě těchto získaných výsledků pokládáme hypotézu za prokázanou.
38
6. SHRNUTÍ Měření tělesné výšky slouží k mnoha účelům. Může to být predikce
konečné výšky u dítěte, či např. diagnostika vady páteře. Hodnota výšky patří k základním parametrům lidských proporcí.
Cílem práce bylo zjistit tělesnou výšku naměřenou v ranních hodinách u
studentů MU a dále provést kontrolní měření téhož dne večer. Celý tento proces se zopakoval další den. Dalším cílem bylo porovnání hodnot ranního a večerního měření.
Formulovali jsme tuto hypotézu: Tělesná výška se během dne zmenšuje,
ranní měření budou mít tedy vyšší hodnotu, než měření večerní.
Výzkumu se zúčastnilo 60 jedinců z řad studentů MU. Třicet probandů
mužského pohlaví průměrného věku 22 let a 30 probandů ženského pohlaví
průměrného věku 21,5 let. Měření se provádělo na kolejích MU za pomoci
teleskopického měřiče výšky – antropometru. Výška se měřila vestoje, na rovné
podlaze pro největší přesnost měření. Z naměřených výsledků ranních a večerních měření jsme později vypočítali rozdíly mezi jednotlivými výškami.
Při porovnávání všech sledovaných parametrů u jednotlivých souborů jsme
došli k těmto výsledkům: Skupina studentek dosáhla, až na jednu výjimku, při měření statisticky významného rozdílu mezi ranními a večerními hodnotami. Večerní hodnoty byly znatelně nižší.
U souboru studentů jsme dospěli ke stejným výsledkům, bez jediné
výjimky.
Provedeným vyšetřením jsme potvrdili stanovenou hypotézu, jak u dívek,
tak u hochů.
39
SUMMARY Measurement of stature (physical height) serves to multiple
purposes. It can be predic-tion of final height in a child or e.g. diagnosing spinal defects. The values of stature belong to basic parameters of human proportions.
The objective of this work was to record stature, as measured in
students of Masaryk University in morning hours, and then to perform the control
measurement on the same day in the evening. The whole procedure was repeated on the next day. Another objective was to make comparison of the values of morning and evening measurements.
We had postulated the following hypothesis: The stature gets
lower during the day; consequently the values of morning measurements will be higher than those in the evening.
Sixty individuals from the ranks of students at Masaryk University
participated in the research: thirty males at average age of 22 years and thirty
females at average age of 21.5 years. The measuring was performed at colleges,
using a telescopic stature meter –anthropo-meter. The stature of the tested individuals was measured in erect (standing) position, on the flat floor – to achieve the highest accuracy of measurements. On the basis of the results obtained from the measurements in the morning and in the evening, calculated the dif- ferences between the respective stature values.
we
When comparing all the observed parameters in the separate groups,
we have reached the following results: In the group of females, there was a statistically significant difference in the values measured in the morning as
opposed to those measured in the evening – except for one case. The evening values were markedly lower.
In the group of males, we reached the same results, this time without
any exception.
Through the performed examination, the above postulated
hypothesis was confirmed – both for males and females. 40
7. SEZNAM LITERATURY 1. BLÁHA, P. a kol. Antropometrie československé populace od 6 do 55 let. Praha: ÚV ČSS, 1985.
2. ČIHÁK, R. Anatomie 1. 2. vyd. Praha: Grada Publishing, 2001. 497 s. ISBN 80-716-997-05
3. DYLEVSKÝ, I., TROJAN, S. Somatologie 1. 2. vyd. Praha: Avicenum, 1990. 272 s. ISBN 80-201-0026-1
4. KOPECKÝ, M. Oscilace tělesné výšky během dne vlivem tělesné zátěže u
sportujících chlapců ve věku 10 let, Česká antropologie. 2002, 52 roč.
s. 39-43. ISSN-0862-5085
5. KOS, J. Anatomie člověka pro výtvarníky. 1. Vyd. Praha: Aventinum, 1996. 168 s. ISBN 80-85277-98
6. LEBL, J., KRÁSNIČANOVÁ, H. Růst dětí a jeho poruchy. 1. vyd. Praha: Galén, 1996. 153 s. ISBN 80-85824-30-2
7. SOSNA, A. a kol. Základy ortopedie. 1. vyd. Praha: Triton, 2001. 170 s. ISBN 80-7254-202-8
8. VIGNEROVÁ, J., BLÁHA, P. Sledování růstu českých dětí a dospívajících
(Norma, vyhublost, obezita). 1. vyd. Praha: Univerzita Karlova, 2001. 173 s. ISBN 80-7071-173-6
9. ANONYM.
Odborné
kapitoly
Kompendia
Pediatrické
10. KRÁSNIČANOVÁ, H. Roste vaše dítě, jak by mělo? 41
auxologie.
11. OSTRÝ, D. Ortopedická ambulance.
12. SKUROVCOVÁ, I. Vznik a možnosti léčby Scheuermannovy nemoci.
42
