Zemský archiv v Opavě
Nakladatelství Parnas Trading
Opavská lesní, a. s.
Ida Weisshuhn
Vzpomínky na mého otce Erinnerungen an meinen Vater
Ludwig Grande, Karikatura Carla Weisshuhna. — Ludwig Grande, Carl Weisshuhn, Karikatur.
Opava 2001
Ida Weisshuhn Vzpomínky na mého otce Erinnerungen an meinen Vater
Z nìmeckého originálu “Ein Rückblick auf das Leben unseres Vaters Carl Weisshuhn (1837 - 1919), des Begründers der Firma Carl Weisshuhn u. Söhne, Troppau, zu seinem 100. Geburtstag am 27. Februar 1937” pøeložil Zdenìk Kravar. Úvodní slovo Dan Gawrecki. Pøeklady do nìmèiny Marie Gawrecká, verše Pavel Šopák. Jazyková spolupráce Ivana Koláøová. Foto Jan Bil, Jan Èermák a archiv nakladatelství Parnas Trading. Snímky neznámých autorù z majetku Zemského archivu v Opavì a Slezského zemského muzea v Opavì.
Vydalo nakladatelství Parnas Trading ve spolupráci se Zemským archivem v Opavì v roce 2001 v nákladu 400 výtiskù. Editor Pavel Šopák Grafická úprava Martin Feikus Tisk Retis
© Parnas Trading, 2001 © Zemský archiv v Opavì, 2001 © Slezské zemské muzeum v Opavì, 2001 © Martin Feikus, 2001 © Dan Gawrecki, 2001 © Marie Gawrecká, 2001 © Zdenìk Kravar, 2001 © Jan Bil, 2001 © Jan Èermák - dìdicové, 2001 © Pavel Šopák, 2001
Podnikatel Carl Weisshuhn očima své dcery V pozùstalosti ing. Josefa Nirtla, opavského úøedníka, který shromáždil øadu cenných a dodnes ještì ne zcela využitých genealogických materiálù a byl autorem uznávaných kvalitních odborných studií, je uložen zajímavý životopis podnikatele Carla Weisshuhna (1837-1919), vypùjèený zøejmì od pøedního slezského muzejníka Edmunda Wilhelma Brauna.1 Autorkou životopisu je ètvrtá dcera podnikatelova Ida, která se narodila 16. listopadu 1869 (14.10.1890 se provdala za c. k. vládního radu Huberta Bräunlicha). Ida byla první z Weisshuhnových dìtí, které se narodily v rodinném statku Na stoupách (Seifenmühle, pronajat 1869, zakoupen 1877), dnes je toto území zatopeno Kružberskou pøehradou. Životopis napsala ke 100. výroèí narození svého otce, v dobì, kdy se jí blížila sedmdesátka. „Vzpomínky” byly urèeny pro soukromou potøebu, vìnovány jsou „mladým Weisshuhnùm”. Pøesto je však velmi užiteèné vydat je i pro dnešního ètenáøe, který se zajímá nejen o dìjiny svého regionu, ale i o poznání podnikatelské každodennosti. Pokud by autorka tušila, že bude její text urèen širší veøejnosti, zøejmì by provedla nìkteré úpravy kompozièní a stylistické, v korekturách by opravila drobné nepøesnosti, snad by zaøadila vyprávìní do širšího dìjinného rámce, pøipojila bližší objasnìní nìkterých reálií, jejichž známost se ještì ve druhé polovinì 30. let tohoto století v širší rodinì pøedpokládala. Pokud by vìdìla, že rukopis bude otištìn více než šedesát let po jeho vzniku, je pravdìpodobné, že by pøípadné komentáøe byly ještì podrobnìjší. Je nepochybné, že by byla nejpovolanìjší pro takovou práci nejen proto, že tématika jí byla dùvìrnì známa, ale i proto, že by byla schopna své zámìry odpovídajícím zpùsobem vyjádøit. Její text pùsobí ucelenì, má proporce pøimìøené významu jednotlivých událostí. Autorka oživuje text rùznými zajímavostmi i drobnými úvahami, v nichž vyjadøuje vlastní postoje. V podstatì chronologický postup vyprávìní kombinovaný s dùrazem na tematické okruhy byl zvolen velmi vhodnì. Dnešní ètenáø a zejména historik by jistì oèekával odpovìdi na øadu nejrùznìjších otázek, jež by ho v souvislosti s vylíèením Weisshuhnova života napadly – napøíklad jaké byly jeho politické postoje, jaký byl jeho vztah k rakouské monarchii, k Nìmecku, k náboženským problémùm doby (Weisshuhn byl evangelík, rodina se pøistìhovala z Pruska), k èeskému národnímu usilování (vystavìl v Žimrovicích školu, kterou pøevzal do svého vlastnictví Deutscher Schulverein, resp. za první republiky Deutscher Kulturverband) atd. Tyto námìty, na nìž vzpomínky reagují víceménì
ISBN 80-902596-3-4 -5-
nepøímo a neúplnì, mùže zájemce o dìjiny té doby dále rozšiøovat. Bylo by napøíklad zajímavé zjistit, jak by Weisshuhnova dcera Ida reagovala na konstatování opavského purkmistra Emila Rochowanského v jinak pochvalném dobrozdání, které napsal 10. øíjna 1907 pro potøeby slezské zemské vlády, jež posuzovala projekt továrníkovy skalní hrobky u Kružberku, tedy mimo oficiální høbitov: „v morálním ohledu nemùže Weisshuhn sloužit za vzor, protože jdou o nìm všelijaké zvìsti, ale je obtížné jejich pravdivost nìjak ovìøovat, a tak nemohou posloužit jako základ celkové pøedstavy o jeho osobì”.2 Je obtížné dnes zjistit, co mìl purkmistr na mysli. Dcera Ida líèí svého otce jako èlovìka, který øídil jemu oddanou rodinu ponìkud konzervativními, patriarchálnì starosvìtskými metodami, které odpovídaly pøedstavám o tradièní morálce. Snad mohlo jít o „všelijaké zvìsti” ze strany obchodní konkurence, možná – jak je i ze vzpomínek patrné – šlo o kritický pøístup k zdánlivì èi skuteènì až pøíliš dobrodružným podnikatelským aktivitám (Žimrovická papírna tak byla zprvu rovnìž chápána, pøedevším však by mohlo jít o pokusy o dobývání zlata v Americe, Sedmihradsku nebo na Sibiøi). Takto hypoteticky proponovaný „výslech pamìtníka” by jistì pøinesl mnoho zajímavého. Mùžeme však být svým zpùsobem rádi, že k nìmu nedošlo. Autorka napsala „vzpomínky” tak, jak to považovala za potøebné a vhodné, zdùraznila to, co považovala za dùležité, nezmiòovala se o vìcech pro ni a rodinu nepøíliš podstatných nebo o tìch, o nichž se z nìjakých dùvodù nechtìla zmínit. I tento pohled má svou cenu, materiál pøispívá nejen k poznání Carla Weisshuhna, ale i k pochopení toho, jak o svém otci uvažovala jeho dcera. Úvodem k edici pøipojujeme nìkolik poznámek, rezignujeme ovšem na podrobnìjší komentáø ke všem jednotlivostem, protože ten by vyžadoval specializované dlouhodobìjší studium a nespornì by byl delší než text samotných vzpomínek. Ida Bräunlichová sice v úvodu píše, že události líèí „èásteènì na základì vlastních zážitkù a zèásti z tradovaného vyprávìní”, nicménì je zøejmé, že musela využít i rùzných rodinných písemností. Svìdèí o tom pøesné údaje o pøedcích, sourozencích i potomcích i fakta z podnikatelova života, která by si stìží mohla pamatovat, seznamy zamìstnancù z roku 1877, pøesná datace nìkterých zahranièních cest, napøíklad do Ameriky apod.3 Ostatnì v doslovu se autorka vzpomínek zmiòuje o zápisech z Weisshuhnova deníku z poèátku roku 1919. Tyto materiály, pokud by se zachovaly, by dnes mohly znamenat pøínos pro bližší pochopení osudù èlovìka, jehož životní cesta by si jistì zasloužila podrobnìjší monografické zpracování. Na místech, kde se Ida Bräunlichová opírala skuteènì o rodinnou tradici, je tøeba k jejímu textu pøistupovat s jistou obezøetností a zvážit, zda jde o skuteènost èi fikci nebo rodinnou legendu. Tak mùžeme posuzovat
s nejvìtší pravdìpodobností i „setkání” dvanáctiletého žáka ratiboøské mìš anky Carla Weisshuhna s rakouským císaøem Františkem Josefem I., k nìmuž mìlo dojít na tamním nádraží v r. 1849, když jel habsburský monarcha na setkání s ruským carem Mikulášem I.4 Podobnì by se mohlo pøistupovat k dalším faktùm, avšak drtivá vìtšina z nich je zøejmì spolehlivá. Historik s nimi bude jistì pracovat, nemùže však oèekávat, že by dostal ke svému tématu vyèerpávající informace. Vzpomínky pøedstavují urèité východisko dalších výzkumù, resp. materiál ke konfrontaci s již publikovanými studiemi. Ty se týkají hlavnì Weisshuhnových aktivit v Žimrovicích.5 Historik, který se zabývá dìjinami podnikání, se bude moci opøít o nìkterá fakta a posoudit je v souvislosti s dalšími materiály. Pro nìj i pro další ètenáøe bude jistì nejcennìjší to, jaká byla atmosféra v rodinì, jak ta posuzovala aktivity svého otce. Weisshuhn byl nespornì autoritou, když jej vlastní dcera hodnotí jako èlovìka, který „dosáhl vlastními silami úspìchu, který jej spolu s jeho genialitou staví po bok nejvýznamnìjších selfmademanù svìta”. Tato autorita se mìnila mnohdy až v nekritický obdiv nejen v posuzování otcových technických a obchodních úspìchù, ale i v odsuzování konkurentù – židovských, uherských, italských i jiných -, kritice nepøíznì finanèních ústavù v poskytování úvìrù, posuzování neschopnosti nìkterých spolupracovníkù, aktivit byrokratù, úplatkáøù a nakonec i dìlníkù, kteøí podle názoru podnikatele a jeho rodiny toužili po tom, aby svému chlebodárci pùsobili komplikace, pøípadnì ho i „utiskovali”. Pøitom lze mnohdy vycítit, že v rámci rodiny se Carl Weisshuhn smíøil i s projevy jisté neposlušnosti, které snad mohl považovat za projevy samostatnosti, již sám na sobì zdùrazòoval. Tak napøíklad sama pisatelka vzpomínek se vdala proti otcovì vùli, nicménì dostala „odpovídající pìknou výbavu a mìsíèní pøídavek”. Sama o rùzných pochybných podnikatelských aktivitách svého otce pak psala s porozumìním: „Promarnìného kapitálu a všeho, co ztratil svým marným snažením pøi hledání zlata, nemusí jeho potomci ani litovat, ani se tomu vysmívat, vždy pøece i z toho naèerpal svou životní moudrost a svým synùm zanechal ty nejkrásnìjší vzpomínky.” Ida Weisshuhnová vyzdvihuje pøíkladnou továrníkovu péèi o vzdìlání a spoleèenské uplatnìní dìtí, zejména synù. Zajímavé je i hodnocení životní úrovnì rodiny. Oceòuje ji jako velmi skromnou, i když rodina mívala „nádherné spøežení, šimla v pøekrásném postroji, elegantní kolesku, k tomu švarného koèího v livreji se støíbrnými knoflíky”. Èasté a velmi dlouhé zahranièní cesty podnikané s manželkou nebo s nìkterými z dìtí vìtšinou souèasnì za studijními nebo zdravotními úèely byly jistì nákladné, to platí i o podnikatelovì velkorysosti pøi vynakládání penìz na dobroèinné úèely. Dcera Ida v závìru pochvalnì konstatuje, že otec „své poèetné potomstvo zabezpeèil nejlepším zpùsobem a ochránil pøed bídou”.
-6-
-7-
Janské Koupele, celkový pohled. Snímek ze 30. let. Foto neznámý autor. — Bad Johannisbrunn, Gesamtansicht. Foto- 30-er Jahre. Foto unbekannter Autor.
Janské Koupele, hlavní prostranství. Snímek ze 30. let. Foto neznámý autor. — Bad Johannisbrunn, Hauptgelände. Foto- 30-er Jahre. Foto unbekannter Autor.
- 108 -
Žimrovice, papírna. Celkový pohled. Reprofoto Jan Bil. — Zimrowitz, Papierfabrik. Gesamtansicht. Reprofoto von Jan Bil.
Žimrovice, papírna, celkový pohled. Foto neznámý autor. — Zimrowitz, Papierfabrik, Gesamtansicht. Foto unbekannter Autor.
- 109 -
Plavení døeva na Moravici v 50. letech. Foto neznámý autor. — Holzflössen an der Mohra in den 50-er Jahren. Foto unbekannter Autor.
Podrobný plán øeky Moravice s Albrechtickým a Domoradovických mlýnem a Weisshuhnovým náhonem spojujícím Moravici s papírnou v Žimrovicích. — Ausführlicher Plan des Mohraflusses mit den Olbersdorfer und Damadrauer Mühlen und mit dem Wassergraben Weisshuhns, der die Mohra mit der Papierfabrik verband. Lesní partie s Weisshuhnovým náhonem mezi Moravicí a papírnou v Žimrovicích. Snímek pøed 1945. Reprofoto Jan Bil. — Waldbestand mit Weisshuhns Wassergraben zwischen Mohra und der Papierfabrik in Zimrowitz. Lichtbild vor 1945. Reprofoto von Jan Bil.
- 110 -
- 111 -
Weisshuhnùv náhon v zimì. Pøed 1945. Reprofoto Jan Bil. — Weisshuhns Wassergraben im Winter. Lichtbild vor 1945. Reprofoto von Jan Bil.
Plavení døeva na Weisshuhnovì náhonu. Pøed 1945. Reprofoto Jan Bil. — Holzflössen am Weisshuhns Wassergraben. Lichtbild vor 1945. Reprofoto von Jan Bil.
Weisshuhnùv náhon v zimì. Pøed 1945. Reprofoto Jan Bil. — Weisshuhns Wassergraben im Winter. Lichtbild vor 1945. Reprofoto von Jan Bil.
Pozvánka na prohlídku žimrovické papírny Carla Weisshuhna. — Einladungskarte zur Besichtigung der Papierfabrik C. Weisshuhns in Zimrowitz.
- 112 -
- 113 -
Moravice pøed zbudováním Kružberské pøehrady. Foto neznámý autor. — Mohrafluss vor dem Bau der Talsperre in Kreuzberg. Foto unbekannter Autor.
Skála pod Kružberskou pøehradou s jeskyní, v níž mìla být zbudována hrobka Carla Weisshuhna. Foto neznámý autor. — Felsen mit der Grotte unter der Talsperre in Kreuzberg, wo die Gruft von Carl Weisshuhn erbaut werden sollte. Foto unbekannter Autor.
Skála pod Kružberskou pøehradou s jeskyní, v níž mìla být zbudována hrobka Carla Weisshuhna. Foto neznámý autor. — Felsen mit der Grotte unter der Talsperre in Kreuzberg, wo die Gruft von Carl Weisshuhn eerbaut werden sollte. Foto unbekannter Autor.
- 114 -
- 115 -
Projekt kaple a hrobky Carla Weisshuhna na Kružberku. Podélný øez. Reprofoto Jan Bil. — Projekt der Kapelle und der Gruft von Carl Weisshuhn in Kreuzberg. Querschnitt. Reprofoto von Jan Bil.
Úmrtní oznámení Carla Weisshuhna. Reprofoto Jan Bil. — Carl Weisshuhn Todesanzeige. Reprofoto von Jan Bil.
Projekt kaple a hrobky Carla Weisshuhna na Kružberku. Prùèelí. Reprofoto Jan Bil. — Projekt der Kapelle und der Gruft von Carl Weisshuhn in Kreuzberg. Stirnseite. Reprofoto von Jan Bil.
Hrobka Carla Weisshuhna na mìstském høbitovì v Opavì. Engelbert Kaps, 30. léta. Znièeno kvùli stavbì smuteèní sínì v 80. letech. Foto neznámý autor. — Gruft von Carl Weisshuhn auf dem städtischen Friedhof in Troppau vom Bildhauer Engelbert Kaps, 30-er Jahre. Wegen dem Bau des Trauersaales ist die Gruft in den 80-er Jahren zerstört worden. Foto unbekannter Autor.
- 116 -
- 117 -
Hrob Karla Weisshuhna na høbitovì v Budišovì nad Budišovkou. Dnešní stav. Foto Parnas Trading. — Das Grab von Karl Weisshuhn auf dem Friedhof in Bautsch. Heutiger Zustand. Foto Parnas Trading.
Weisshuhnova vila na Kružberku. Foto Jan Èermák. — Weisshuhns VIlla in Kreuzberg. Foto Jan Èermák.
Weisshuhnova vila na Kružberku. 70. léta. Znièeno požárem 1992. Foto Jan Èermák. — Weisshuhns Villa in Kreuzberg. 70-er Jahre. Vernichtet durch Brand 1992. Foto Jan Èermák.
Plány Weisshuhnovy vily na Kružberku z roku 1919 od architekta Offenbergera. Foto Jan Bil. — Pläne der Villa von C. Weisshuhn in Kreuzberg von 1919 vom Architekten Offenberger. Foto Jan Bil.
- 118 -
- 119 -
Plány Weisshuhnovy vily na Kružberku z roku 1919 od vídeòského architekta Offenbergera. Pøízemí. Foto Jan Bil. — Pläne der Villa von C. Weisshuhn in Kreuzberg von 1919 vom dem Wiener Architekten Offenberger. Erdgeschoss. Foto Jan Bil.
Železnièní most na trati Opava-Olomouc pøes Moravici, stavba firmy C. Weisshuhn & synové. Pøed 1945. Reprofoto Jan Bil. — Eisenbahnbrücke über Mohra an der Strecke Troppau - Olmütz, der Bau von der Firma C. Weisshuhn & Söhne. Lichtbild vor 1945. Reprofoto Jan Bil.
Plány Weisshuhnovy vily na Kružberku z roku 1919 od vídeòského architekta Offenbergera. Patro. Foto Jan Bil. — Pläne der Villa von C. Weisshuhn in Kreuzberg vom 1919 von dem Wiener Architekten Offenberger. Obergeschoss. Foto von Jan Bil.
Železnièní most pøes Moravici na trati Valšov-Rýmaøov, stavba firmy C. Weisshuhn & synové. Pøed 1945. Reprofoto Jan Bil. — Eisenbahnbrücke über Mohra an der Strecke Kriegsdorf – Römerstadt, der Bau von der Firma C. Weisshuhn & Söhne. Lichtbild vor 1945. Reprofoto Jan Bil.
- 120 -
- 121 -