ZDRAVOTNÍ politika MILAN CABRNOCH I TOMÁŠ JULÍNEK I PAVEL HROBOŇ

ZDRAVOTNÍ politika MILAN CABRNOCH I TOMÁŠ JULÍNEK I PAVEL HROBOŇ

Vážení čtenáři, právě dostáváte do ruky publikaci, která je součástí semináře věnovaného zdravotní politice. Seminář se konal 20. října 2005 v Kutné Hoře. Pořadatelem semináře bylo CEVRO - Liberálně-konzervativní akademie, ve spolupráci s Milanem Cabrnochem, poslancem Evropského parlamentu a Tomášem Julínkem, senátorem Parlamentu ČR a stínovým ministrem zdravotnictví za ODS. Konání semináře podpořila frakce Evropské lidové strany - Evropských demokratů v Evropském parlamentu. Zdravotní politika je v centru zájmu všech občanů i všech politiků. Řešení problémů ve zdravotnictví není lehké. Každá země hledá svou cestu a snaží se vyřešit problémy ve zdravotnictví tak, aby se vyrovnala s výzvami, které přináší rozvoj společnosti, vědy a techniky. Zdravotnictví v Evropské unii patří mezi oblasti, které jsou zčásti regulovány na úrovni orgánů EU a tedy legislativou EU, současně jsou v rámci subsidiarity z druhé části plně v kompetenci vlád jednotlivých členských zemí. Hledání vztahu mezi zdravotní politikou Občanské demokratické strany a frakce Evropské lidové strany - Evropských demokratů v Evropském parlamentu je oboustranně důležité a prospěšné. Pokud budou naši zástupci v EPP-ED dobře informováni o záměrech ODS ve zdravotnictví v ČR, mohou ovlivňovat rozhodování v EP ve prospěch naší politiky v České republice. Stejně tak dobré informace o zdravotní politice frakce EPP-ED mohou prospět rozhodování v ČR. Věřím, že seminář otevře komunikaci v oblasti zdravotní politiky na úrovni ČR - EU. Cílem semináře je umožnit setkání těch, kdo se zdravotní politikou zabývají, seznámit se s aktuálními tématy zdravotní politiky, projednávanými v EU a hledat společné prvky zdravotní politiky ODS a EPP-ED.

MUDr. Milan Cabrnoch poslanec Evropského parlamentu člen Výboru pro zaměstnanost a sociální věci EP člen poslaneckého klubu ODS při Evropském parlamentu www.cabrnoch.cz

MUDr. MILAN CABRNOCH poslanec Evropského parlamentu

MILAN CABRNOCH

ZDRAVOTNÍ POLITIKA

[ 22 ]

Jedním z nejčastějších témat politických diskusí nejen v Evropském parlamentu je právě zdravotnictví. Zdravotnictví jako systém služeb souvisejících s udržením zdraví, léčením nemocí a zmírňování utrpení je velice komplexní a zasahuje do mnoha oblastí individuálního a společenského života. Zdraví je jednou z nejvyšších hodnot na hodnotovém žebříčku každého z nás. Zdraví je základní podmínkou pro kvalitní život i pro zapojení se do společnosti. Pomoc v nemoci či při úrazu, solidarita zdravých s nemocnými je jedním ze základních důvodů slučování se lidí do společnosti. Zdravotnictví se podílí na udržení zdraví pouze malou částí, hovoří se o 20%, někdy dokonce i o 10%. Zdravotnictví můžeme chápat jako komplexní systém služeb, jejich cílem je uspokojovat očekávání občanů - pacientů. Tyto služby jsou charakterizovány vysokými požadavky na kvalifikaci poskytovatelů a jsou pod přísnou společenskou kontrolou. Zdravotnictví je však také velice významným hospodářským odvětvím, a to nejen v oblasti služeb, ale i průmyslu (výroba léků a zdravotních prostředků), i v oblasti stavebnictví (nemocnice jsou jedny z největších stavebních investic). Zdravotnictví je také oblastí vědeckou, a to nejen medicína, ale i obory související a obory technické. Zdravotnictví má také svůj finanční aspekt, zdravotní pojišťovny jsou veliké finanční instituce, zdravotní rozpočty jsou podstatným dílem veřejných i soukromých rozpočtů. Zdravotnictví má samozřejmě i svůj právní a legislativní rozměr a jistě bychom uměli nalézt mnoho dalších pohledů. Pokud se týká rozdělení odpovědnosti ve zdravotnictví mezi Evropskou unii a členské státy, lze zjednodušeně říci, že odpovědnosti Evropské unie leží v oblasti ochrany veřejného zdraví, bezpečnosti léků a potravin a ochraně zdraví a bezpečnosti při práci. V odpovědnosti národních vlád potom zůstává vlastní organizace poskytování zdravotní péče, její kvalita, dostupnost i financování. Z oblasti volného pohybu osob zasahuje Evropská unie do zdravotnictví svými požadavky na volný pohyb jak zdravotníků tak pacientů. Pro volný pohyb zdravotníků je velmi důležitá oblast vzdělávání a uznávání dosažené kvalifikace. Pro oblast volného pohybu občanů, pacientů, je nejdůležitější

]

Zdravotnictví se jako systém stále vyvíjí, tak jak se vyvíjí společnost, její možnosti a její očekávání, a jak se vyvíjí vědecké poznání. V současné době čelí zdravotní systémy ve všech zemích, nejen v Evropské unii, několika hlavním výzvám. Jsou to stárnutí populace, nové technologie a rostoucí očekávání občanů. Další výzvou je narůstající pohyb občanů jednotlivých členských zemí uvnitř unie, tedy mobilita pacientů. V uplynulém roce se Evropský parlament zabýval dvěma zásadními zprávami, které jsou věnovány modernizaci systémů zdravotnictví v jednotlivých členských zemích v souvislosti s výše zmíněnými výzvami a mobilitě pacientů. Zpravodaji obou těchto zpráv byli poslanci frakce EPP-ED, John Bowis z Velké Británie a Milan Cabrnoch z České republiky. I z tohoto důvodu jsou obě zprávy dobrým příkladem pro demonstraci základních principů zdravotní politiky frakce EPP-ED. Prvním principem, který vidím v obou zprávách, je zdravotnictví orientované na klienta. Klient, tedy občan a pacient, je středem celého zdravotnictví. Občan a pacient je klientem, který žádá službu, a zdravotníci jsou poskytovatelé této služby. Pokud má být postavení občana jako toho, kdo v systému rozhoduje a nese odpovědnost za tato rozhodnutí, musíme se soustředit na právní postavení pacienta a jeho informovanost. Pacient musí mít faktické, ne pouze formální právo volby, právo rozhodovat. K tomuto svému rozhodování musí mít přístup k informacím. Jedná se o informace obecné, tedy informace o zdraví, péči o ně a o nemocech, a o informace individuální, tedy informace o vlastním zdraví, o poskytnuté zdravotní péči a jejích výsledcích. Občan, který má faktickou možnost a právo se rozhodovat a volit a má informace potřebné pro takové rozhodnutí, může za své rozhodnutí i nést odpovědnost. Úkolem společnosti je především střežit kvalitu a dostupnost zdravotní péče a vytvářet infrastrukturu pro komunikaci ve zdravotnictví. Kvalita zdravotní péče je řešena na úrovni kvalifikace zdravotnických pracovníků. V Evropské unii existuje a dotváří se systém vzájemného uznávání kvalifikace a probíhá jistá koordinace vzdělávacích plánů a profilů absolventů. Druhou stranou zajišťování kvality je systém státem garantovaného udělování licencí k poskytování zdravotní péče. Tento proces je nyní aktuálně intenzivně diskutován v rámci navržené směrnice o službách na vnitřním

MILAN CABRNOCH

možnost čerpání péče v jiné členské zemi a pravidla, za jakých je tato péče uhrazena a kým. Z oblasti volného pohybu zboží zasahuje legislativa Evropské unie především do oblasti léčivých přípravků a menší částí také do oblasti zdravotních prostředků.

[3]

MILAN CABRNOCH

[4]

trhu. Tento návrh obsahuje i princip země původu, tedy princip, podle kterého by poskytovatel určité služby měl právo po získání licence v jedné členské zemi na základě této licence poskytovat službu ve všech členských zemích. Je třeba ihned doplnit, že právě poskytován zdravotních služeb je jednou z největších otázek a v Evropském parlamentu je silná tendence na vyjmutí právě zdravotnictví z této směrnice. Osobně s tím nesouhlasím, nesouhlasím s tím, že poskytování zdravotních služeb není poskytování služeb. Zajištění dostupnosti zdravotní péče pro všechny občany je také úkolem státu.Obecně státy přenáší tuto svou odpovědnost buďto na zdravotní pojištění nebo na státní zdravotní systémy. V České republice jsou za zajištění dostupnosti zdravotní péče pro své pojištěnce odpovědny právě zdravotní pojišťovny. Kvalita a dostupnost zdravotních služeb je zásadní, ale osobně v této oblasti nevidím tak velký prostor pro evropskou koordinaci jako v oblasti infrastruktury pro komunikaci. Prakticky ve všech dokumentech se již řadu let objevují identifikace pacientů, tedy evropská karta zdravotního pojištění či elektronický identifikátor. Stávající způsob identifikace občana a jeho příslušnosti k zdravotní pojišťovně prostřednictvím formulářů E111 je nevyhovující. Česká republika je jednou z prvních členských zemí, které vydaly všem občanům karty zdravotního pojištění odpovídající požadavkům EU a plně kompatibilní s Evropskou kartou zdravotního pojištění. Druhou kapitolou je internet a jeho využití pro zlepšení přístupu k informacím a pro komunikaci. Databáze medicínských či zdravotních informací, jejich vzájemné propojování, pravidla pro webové stránky věnované zdravotnictví, systémy výměny informací mezi zdravotnickými zařízeními i vznikající systémy individuálních zdravotních informací pro pacienty (na čele s unikátním a úspěšným českým IZIPem) jsou předmětem živých diskusí i součástí všech zpráv a akčních plánů. Samostatnou kapitolu tvoří předpisy v oblasti ochrany veřejného zdraví a bezpečnosti potravin a léků. V této oblasti jsme byli již před vstupem do EU plně kompatibilní s legislativou EU. V oblasti vlastního poskytování zdravotní péče jsou velice zajímavým projektem vznikající nadnárodní centra vysoce specializované péče. Je mnoho oblastí medicíny, kde je výhodné jak z pohledu kvality, tak z ekonomického hlediska budovat specializovaná centra, která z různých důvodů pokryjí oblasti větší, než jsou některé členské země, případně z geografickodemografických důvodů přesahují hranice jednotlivých zemí. Takové centrum, které soustředí dostatek pacientů, může soustředit i dostatek profesionálů a skutečně využít nákladnou techniku, takové centrum dává smysl.

MILAN CABRNOCH

Velmi problematickou oblastí je pohyb pacientů. Z mého pohledu přijala EU předčasně a nesprávně princip, podle kterého mají občané členských zemí EU právo vyžadovat zdravotní péči v jiných zemích na bázi svého zdravotního pojištění ve své zemi. Obecně je to jistě princip dobrý a příjemný. Pokud ale vezmeme v potaz existující obrovské rozdíly především ve výši výdajů na zdravotní péči a úhrad ze zdravotního pojištění, shledáváme tento princip krajně rizikovým. Velká různost podmínek v jednotlivých zemí v praxi neumožňuje takové právo na čerpání péče v zahraničí ve skutečnosti uplatnit a údajná výhoda se může brzy stát velkým problémem a vést k vážným problémům jednotlivých národních zdravotních systémů. Je dosti dobře možné, že budeme muset pravidla v této oblasti revidovat. Občas se setkávám s voláním po větší koordinaci či dokonce centrálnímu řízení zdravotnictví jednotlivých zemí z úrovně orgánů EU. Jsem důrazným odpůrcem tohoto přístupu. Různost a bohatost zdravotních systémů v jednotlivých zemí je bohatstvím Evropské unie. Rozdíly přístupů a řešení jsou stálou inspirací, rozdílnost systémů vede k jejich konkurenci a vyvolává stálý tlak na jejich zlepšování, tedy zvyšuje kvalitu a dostupnost zdravotní péče. Naším hlavní cílem je kvalitní a dostupná zdravotní péče. Na cestě k dosažení těchto cílů vidím zachování samostatnosti a různosti zdravotních systémů v členských zemích, zvyšující se důraz na postavení občana pacienta jako toho, kdo v systému rozhoduje a nese odpovědnost, vytváření infrastruktury pro komunikaci a výměnu informací a zkušeností. Vzájemná odborná spolupráce mezi zdravotníky je velkou příležitostí k dalšímu zvyšování kvality. Zásadní pro zdraví občanů a společnosti zůstávají ale zdravý životní styl, zdravé životní a pracovní prostředí, ekonomický růst společnosti a důraz na prevenci.

[5]

MUDr. TOMÁŠ JULÍNEK senátor Parlamentu ČR stínový ministr zdravotnictví ODS

SHRNUTÍ NÁVRHU REFORMA ZDRAVOTNICTVÍ - FORUM.CZ Zdravotnictví v České republice potřebuje zásadní změny. Po zavedení veřejného zdravotního pojištění na začátku 90. let, které ustrnulo na půl cesty, jsme se ani o krok nepřiblížili ke skutečným řešením. Dnešní systém je dlouhodobě deficitní, brání inovacím v poskytování zdravotních služeb, je nepřátelský vůči občanům i zdravot-níkům a navzdory oficiálním proklamacím nevede k rovnosti v přístupu ke zdravotní péči. Přitom se zdravotnictví bude muset v blízké budoucnosti vyrovnat s přívalem nových drahých medicínských technologií, vzrůstajícími nároky občanů a stárnutím obyvatelstva, které je pro financování zdravotnictví ještě větší hrozbou než pro systém důchodového zabezpečení. V této situaci přicházíme s návrhem, který řeší současné problémy a zároveň je schopen se dále vyvíjet a reagovat na problémy budoucí. Náš návrh sleduje následující cíle: ■ Stabilizovat finanční situaci systému ■ Významně zvýšit kvalitu a efektivitu zdravotní péče ■ Zajistit dlouhodobou udržitelnost systému a zachovat tak všeobecnou dostupnost potřebných zdravotních služeb i pro příští generace. Těchto cílů je potřeba dosáhnout postupně, v uvedeném pořadí.

TOMÁŠ JULÍNEK

STABILIZACE FINANČNÍ SITUACE

[6]

Zdravotní pojišťovny budou ke konci roku 2006 vykazovat kumulovaný deficit ve výši 20 miliard Kč1. Tato situace povede ke dvojnásobnému zpoždění plateb zdravotnickým zařízením oproti dnešku (polovina roku 2005). Takové zpoždění už bude mít vliv na reálné fungování systému, tj. dostupnost a kvalitu zdravotní péče. Proto je nejdříve ze všeho třeba zabránit dalšímu narůstání dluhů a systém stabilizovat pomocí následujících opatření: ■ Určit úhrady léků transparentním a racionálním způsobem ■ Omezit financování sociálních pobytů ve zdravotnických zařízeních z prostředků zdravotního pojištění ■ Zavést minimální regulační poplatky při návštěvě lékaře a vyzvednutí receptu 1

Tento odhad již zahrnuje dopady plánovaných opatření současné vlády

]

Taková opatření dokáží díky svému vlivu na spotřebu zdravotní péče a na její náklady krátkodobě dovést systém k finanční stabilitě. Bez dalších kroků, které musí bezprostředně následovat, se ale propadne rychle znovu do dluhů.

České zdravotnictví se vyznačuje zásadními rozdíly v kvalitě zdravotní péče a v nákladech na její poskytnutí mezi jednotlivými lékaři a nemocnicemi. Příčinou tohoto stavu jsou zásahy státu omezující pravomoci zdravotních pojišťoven určovat, které služby nakoupí od kterého zdravotnického zařízení a špatně nastavené motivace a zodpovědnost jak pojišťoven tak významné části zdravotnických zařízení. Poskytovatelé zdravotní péče jsou tak dnes placeni bez ohledu na kvalitu a potřebnost svých služeb. Na tento stav doplácejí především pacienti, ale také kvalitní a efektivní zdravotnická zařízení, kterým není umožněn rozvoj, protože pojišťovny jsou státem nuceny platit i za nekvalitní, zbytečně drahé a nepotřebné služby. K nápravě tohoto stavu je třeba nastavit motivace, pravomoci a zodpovědnosti jednotlivých institucí ve prospěch občanů. Pojišťovny a poskytovatelé musí být zodpovědní svým klientům a pacientům a musí soutěžit o jejich přízeň kvalitou a cenou svých služeb. K tomu je třeba umožnit pojišťovnám smluvní volnost, tj. výběrové uzavírání smluv na jednotlivé druhy zdravotních služeb. Zároveň je třeba podporovat konkurenci mezi zdravotními pojišťovnami. Systém kompenzace rizika (přerozdělení odvodů na veřejné zdravotní pojištění) a další regulační opatření zabrání zneužití této konkurence k výběru ziskových, tj. zdravých pojištěnců. K tomu, aby pojišťovny a poskytovatelé dokázali skutečně zlepšit svoje služby, je mimo zevního konkurenčního tlaku potřeba také zvýšit jejich vnitřní motivaci, zajistit odpovědnost za finanční i jiné výsledky a vytvořit podmínky pro kvalitní řízení těchto organizací. K tomu je nutné provést změnu jejich právního statutu. Jedinou vhodnou právní formou je v současné době obchodní společnost se svým transparentním účetnictvím a jasně definovanou zodpovědností statutárních zástupců. Navržený přístup povede k vytvoření regulovaného trhu ve zdravotním pojištění a v poskytování zdravotních služeb. Rozhodování občanů o výběru pojišťovny a zdravotnického zařízení bude podpořeno dostupnými informacemi. Vytvoření podmínek pro jejich vznik a rozšíření je jedním z úkolů státu. Obecně role státu spočívá v zajištění finanční dostupnosti zdravotních služeb, ochraně veřejného zdraví a v určení pravidel pro činnost zdravotních pojišťoven a zdravotnických zařízení a v dohledu nad jejich dodržováním. Takové role státu musí být definovány a vykonávány mnohem lépe než dnes.

TOMÁŠ JULÍNEK

ZVÝŠENÍ KVALITY A EFEKTIVITY ZDRAVOTNÍ PÉČE

[7]

Neexistuje ale žádný důvod k zasahování státu do běžné činnosti zdravotních pojišťoven a poskytovatelů zdravotní péče a samozřejmě ani k tomu, aby stát sám provozoval tato zařízení.

ZAJIŠTĚNÍ DLOUHODOBÉ UDRŽITELNOSTI SYSTÉMU Vedle vytvoření efektivní nabídky kvalitních zdravotních služeb je také třeba zajistit jejich udržitelné financování. Dnešní systém ovlivňuje dostupnost zdravotních služeb administrativními zákroky, které neponechávají téměř žádný prostor pro volbu občanů. Na druhé straně je udržován mýtus bezplatnosti zdravotních služeb, který vede k jejich zneužívání. Stárnutí obyvatelstva v České republice, nové zdravotnické postupy a zvyšující se nároky občanů budou v následujících letech vyžadovat významné zvýšení objemu peněz plynoucích do zdravotnictví. Další zvyšování daňové zátěže je ale z makro-ekonomického hlediska neúnosné. Proto je nutné na jedné straně postupně zvyšovat podíl soukromých zdrojů a na druhé straně zapojit občany do rozhodování o spotřebě zdravotní péče a učinit je tak částečně odpovědnými za náklady na tuto péči. Takový proces musí probíhat postupně, na základě dobrovolného rozhodnutí občanů a při zachování přístupu k potřebné zdravotní péči pro všechny. Navrhujeme rozdělit rozsah dnešního veřejného zdravotního pojištění na základní a doplňkové pojištění. Základní pojištění bude povinné pro každého občana. Zabezpečuje přístup ke zdravotní péči finančně nedostupné pro běžného jednotlivce nebo rodinu (cca 70% dnešního rozsahu péče)2. Zakoupení doplňkového pojištění bude volitelné a díky zachování dnešní objemu veřejných zdrojů plynoucích do zdravotnictví bude subvencováno státem. Tato subvence bude mít formu veřejného příspěvku na osobní účty občanů, upraveného podle rizika čerpání zdravotní péče. Zároveň si budou občané platit malou část odvodů na veřejné zdravotní pojištění formou rovné částky (cca 2000 Kč za rok) přímo na svůj osobní účet. Ekonomicky neaktivním skupinám obyvatelstva může být tato částka kompenzována státem. V kombinaci s dobrovolnými soukromými příspěvky na osobní účet se tak jedná o systém založený na třech zdrojích (veřejné přerozdělované prostředky, povinné ukládání

TOMÁŠ JULÍNEK

2

[8]

Pro určení služeb krytých základním pojištěním navrhujeme rozdělit zdravotní péči do cca 10-15 typů, např. neodkladná péče, primární péče, konzultace specialisty, ústavní péče, léky, prostředky zdravotnické techniky,…Různé typy péče budou hrazeny ze základního pojištění v různé výši - např. kosmetická chirurgie v nulové výši, neodkladná péče ve 100% výši. Kombinace typu péče a různé úhrady umožní, aby náklady na zdravotní péči, které jsou mezi obyvatelstvem nerovnoměrně rozděleny, byly hrazeny převážně ze základního pojištění, zatímco péče, jejíž náklady jsou rozloženy rovnoměrně, může být hrazena z osobních účtů. Podobný systém funguje např. v Austrálii, kde jsou ambulantní zdravotní výkony hrazeny státem ve výši 75% a nemocniční ve výši 85%, nebo ve Francii a Belgii, kde jsou ambulantní služby hrazené z povinného pojištění pouze cca z 50%. Zbytek si občané doplácejí z kapsy nebo z doplňkového pojištění.

soukromých prostředků a dobrovolné ukládání soukromých prostředků). Peníze shromážděné na soukromém účtu mohou občané použít podle svého rozhodnutí buď k přímé úhradě zdravotní péče nekryté základním pojištěním nebo k zakoupení doplňkového pojištění. Zatímco obsah základního pojištění bude dán jednotně zákonem, rozsah, podmínky a cena doplňkového pojištění bude ponechána na nabídce zdravotních pojišťoven. Jedinou regulací v této oblasti je nutnost používat skupinovou sazbu pojistného. Tím je zajištěno, aby z nákupu připojištění nebyli vyloučeni dlouhodobě nemocní.

Osobní účty tak vytvářejí prostor pro širokou nabídku doplňkového pojištění ušitého na míru jednotlivým skupinám občanů, umožňují postupně zapojit občany do rozhodování o spotřebě zdravotní péče a snižují závislost financování zdravotnictví na stárnutí populace. Náš návrh je univerzální odpovědí na výzvy, které přináší neuspokojivý současný stav i budoucí nároky plynoucí ze zvyšujících se požadavků občanů, rozvoje zdravotních technologií a především stárnutí populace. Návrh je v souladu s moderním trendem využívání regulovaného trhu a je

TOMÁŠ JULÍNEK

Osobní účty tak plní několik funkcí: ■ Motivují občany k úspornému čerpání péče - občané rozhodují o svých penězích, byť částečně účelově vázaných na financování zdravotní péče (prostředky je možné sdílet v rámci rodiny a po dosažení určité hranice úspor i vybírat) ■ Umožňují občanům volbu vyhovující jejich individuálním potřebám kdo chce, bude se sám rozhodovat a platit si část zdravotní péče přímo z osobního účtu, jiní svěří toto rozhodování zdravotní pojišťovně a zakoupí si komplexní připojištění dle svého výběru ■ Zajišťují všeobecný přístup i k péči mimo oblast povinného pojištění díky veřejnému příspěvku přerozdělenému podle rizika, možnosti debetu na osobním účtu, pojištění ztrát na osobním účtu přesahujících určitý limit a možným adresným příspěvkům nejohroženějším skupinám nebo jednotlivcům ■ Představují transparentní a jednoduchý prostředek pro kombinaci veřejných a soukromých peněz (občané si vyberou jednu zdravotní pojišťovnu, která jim nabídne povinné i doplňkové pojištění) ■ Nabízejí nástroj pro částečný přechod od průběžného financování zdravotnictví k systému založenému na úsporách a tím snižují závislost dnešního systému na stárnutí populace ■ Nabízejí možnost pro kombinované financování péče na rozhraní zdravotnictví a sociálního zabezpečení

[9]

postavený na přiznání autonomie spotřebiteli - pojištěnci a pacientovi. Přes nutnou komplexnost změny jde o relativně jednoduché řešení, mnohem přehlednější a uživatelsky přátelštější než přístupy založené na institucionálním a legislativním oddělení tzv. veřejného a soukromého prostředí. A konečně vidíme jeho zásadní přednost v tom, že je návrhem evolučním. Otevírá totiž prostor pro změnu, jeho využití ale ponechává na přirozených a postupných změnách chování všech zúčastněných a především na autonomním a kontinuálním rozhodování občanů samotných.

1. CO ZPŮSOBUJE KRIZI ZDRAVOTNICTVÍ? 1.1. CELOSVĚTOVÝ PROBLÉM Základním problémem, a to v celosvětovém měřítku, je odtržení občanů od ekonomické reality zdravotnictví. Lidé jsou ovlivněni trendem tzv. zdravého života, a proto dnes požadují maximální nabídku zdravotnických služeb. Ta však už dávno přímo nesouvisí s nutnou a neodkladnou zdravotní péčí zachraňující život, kvůli níž zdravotní systémy původně vznikaly. Kolaps zdravotních systémů je možné odvrátit pouze jejich novým nastavením, tak aby byly schopny odolávat neustále narůstající nabídce „zdravotního průmyslu“. Náklady na tzv. maximální zdravotní péči v současné době již výrazně překračují možnosti ekonomik i těch nejvyspělejších států. PARADOXY: ■ cena nových technologií roste daleko rychleji než užitek z nich, ■ zdravotnická zařízení věnují stále více energie využití nových technologií než péči o pacienta.

TOMÁŠ JULÍNEK

1.2. ČESKÝ PROBLÉM

[ 10 ]

Řešení příčin celosvětové krize je v České republice navíc komplikováno nefunkčním nastavením institucí. Vzájemné postavení státu, zdravotních pojišťoven, zdravotnických zařízení a občanů nemotivuje ani jednoho z nich k hospodárnému chování. Charakteristickým rysem českého zdravotnického prostředí je odmítání reality. Fakta jsou nahrazována moralisticko-populistickými hesly, která zneužívají vysoce etické poslání zdravotnictví. Občané sice vnímají všechny nepravosti současného zdravotního systému, ale přirozený strach v případě onemocnění a absence jakéhokoliv nástroje k vymáhání jejich práv, která navíc nejsou definována, z nich dělají snadnou oběť.

Brzdou pro řešení krize zdravotnictví v ČR je také dlouhodobě zakořeněná mytizace lékařské profese. Zdravotnictví je bezdůvodně vytrženo z přirozeného ekonomického prostředí ostatních lidských činností. ALARMUJÍCÍ FAKTA O ČESKÉM ZDRAVOTNICTVÍ ■ Náklady na léčbu stejné nemoci se liší v různých zdravotnických zařízeních ČR až několikanásobně. Z toho plyne, že jeden pacient je buďto několikanásobně zanedbáván, nebo se v průběhu léčby druhého několikanásobně více plýtvá. ■ Výsledky léčby jsou v jednotlivých zdravotnických zařízeních výrazně rozdílné. Občan netuší, že volba toho či onoho zařízení je pro něj vlastně loterií. ■ Vláda ČSSD bez připravené, natož odsouhlasené koncepce reformy zdravotnictví prosazuje ve sněmovně zákony, které neřeší krizi českého zdravotnictví, ale pouze snižují dostupnost a rozsah zdravotní péče. V důsledku tak vrací české zdravotnictví do situace před rokem 1989. ■ Vláda ČSSD ignoruje příčiny světové krize zdravotních systémů a vytvářením korupčního prostředí zabraňuje rovnoprávnosti v čerpání zdravotní péče. ■ Stát jako významný vlastník zdravotnických zařízení kryje svoje vlastní špatné hospodaření a nechrání zájmy pacienta v systému. ■ Současný plýtvající systém může přežívat jen za předpokladu, že se do něj budou nalévat další peníze občanů.

1.3. VÝCHODISKA Jak vyplývá z úvodní části tohoto materiálu, řešením krize ve zdravotnictví nemůže být neustálé navyšování přílivu peněz z kapes daňových poplatníků nebo omezování dostupnosti kvalitní zdravotní péče. Jedinou správnou cestou je nastavení takového systému, který by přinutil všechny zúčastněné k hospodárnému, efektivnímu chování. Základem zdravotního systému musí být uspokojení potřeb občana v mezích ekonomické reality se zachováním jistot veřejného zdravotního pojištění.

Navrhujeme změnit dnešní systém slibující maximální zdravotní péči na:

SYSTÉM POTŘEBNÉ ZDRAVOTNÍ PÉČE ■ ■

Jediným, kdo může určovat potřeby občana, je občan sám. Občan je ten jediný, kdo může určit, kolik je ochoten za uspokojení svých potřeb zaplatit.

TOMÁŠ JULÍNEK

2. NÁVRH ODS NA ZMĚNU SYSTÉMU ZDRAVOTNÍ PÉČE V ČESKÉ REPUBLICE

[ 11 ]

PŘEDNOSTI NÁVRHU ■ Obnovení důvěryhodného vztahu lékař – pacient ■ Rozšíření nabídky služeb pro občana bez nutnosti navyšovat dnešní zdravotní pojistné. ■ Zachování jistot stávajícího veřejného zdravotního systému. ■ Důraz na morální hlediska společenských solidárních vazeb hlavně v oblasti rodiny a sociálně slabších. ■ Pružnost systému a možnost jeho průběžné regulace. Odolnost vůči krizím. NEGATIVA NÁVRHU Část občanů může vnímat převzetí významné části zodpovědnosti za vlastní zdraví a čerpání zdravotních služeb jako negativní přínos reformy. RIZIKA NÁVRHU Politizace jednotlivých prvků reformy může narušit správné nastavení pořadí jednotlivých kroků a jejich návaznost při zavádění nového systému.

ZDRAVÍ SE NEDÁ KOUPIT, ALE MÁ SVOU CENU!

3. POPIS NOVÉHO ZDRAVOTNÍHO SYSTÉMU Navrhovaný systém je perspektivním řešením s dlouhodobým výhledem. Neřeší jen současnou krizi. Nedává si za cíl posunout české zdravotnictví jen na úroveň obvyklou v západní Evropě. Navrhovaný systém je modelem moderního ekonomického řešení s vysokým etickým nábojem.

3.1. REFORMA INSTITUCÍ

TOMÁŠ JULÍNEK

SHRNUTÍ

[ 12 ]

INSTITUCE DNES Po roce 1989 vznikl v ČR systém více pojišťoven, ale nebyl vytvořen odpovídající legislativní rámec pro jejich konkurenci. Krize systému byly řešeny administrativní regulací nákladů a v pozdějších letech dotacemi, aniž by bylo přistoupeno ke skutečným změnám. Zmatené postavení občanů, státu, pojišťoven a nemocnic způsobuje nefunkčnost celého systému. Nekoncepční zásahy vlády ČSSD do již tak nefunkčního modelu situaci ještě zhoršují.

INSTITUCE PO ZMĚNĚ SYSTÉMU Návrh počítá s vytvořením průhledného prostředí, ve kterém si budou konkurovat nemocnice i zdravotní pojišťovny v nabídce služeb po stránce kvality i ceny. Občan bude postaven do centra jejich pozornosti jako skutečný klient. Stát vytvoří legislativní rámec pro možnost regulace trhu a ochrany občana.

ZMĚNA ROLÍ INSTITUCÍ ROLE STÁTU Dnes Stát namísto stanovení jasných pravidel a dohledu nad jejich dodržováním vyvolává svými zásahy do řízení zdravotnických zařízení a pojišťoven zmatky a finanční ztráty. Po reformě Stát musí chránit občana a naplňovat státní garance dostupnosti zdravotní péče. K tomu musí vykonávat tyto základní funkce: ■ zajištění finanční dostupnosti zdravotních služeb pro všechny občany, ■ regulace trhu se zdravotním pojištěním, ■ registrace zdravotnických zařízení a udělování licencí k výkonu povolání, ■ zajištění přístupu občana k informacím, ■ financování a řízení urgentní přednemocniční péče, ■ ochrana veřejného zdraví, ■ regulace cen vstupů. ROLE ZDRAVOTNÍCH POJIŠŤOVEN

Po reformě Zdravotní pojišťovny musejí být plně zodpovědné za svou finanční bilanci a za nasmlouvání kvalitní a efektivní péče pro své pojištěnce. K tomu musejí disponovat náležitou motivací a pravomocemi.

TOMÁŠ JULÍNEK

Dnes Zdravotní pojišťovny namísto efektivního hospodaření ve prospěch klientů financují stávající zdravotnická zařízení, a to bez ohledu na objem a kvalitu jejich služeb.

[ 13 ]

ROLE ZDRAVOTNICKÝCH ZAŘÍZENÍ Dnes Zdravotnická zařízení, namísto zefektivnění provozu a zkvalitnění péče, spoléhají na záchranu z rukou státu. Jejich dozorčí rady ani management přitom nenesou zodpovědnost za finanční výsledky. Po reformě Musí být zajištěn rozvoj těch zdravotnických zařízení, která jsou schopna nabídnout kvalitní služby za odpovídající cenu a přimět tak ostatní poskytovatele ke zlepšení výkonu nebo k opuštění trhu. ROLE OBČANA Dnes Občané jsou nuceni plně se spoléhat na stát, neboť stávající systém jim ani aktivní roli neumožňuje. Pokud se o to přesto pokusí, v cestě jim stojí legi-slativa a nedostatek informací. Po reformě Občanům bude umožněn svobodný a aktivní přístup k péči o vlastní zdraví s takovou mírou zodpovědnosti, jaká jim vyhovuje. Musí samozřejmě platit, že převzetí zodpovědnosti bude znamenat potenciální prospěch.

TOMÁŠ JULÍNEK

3.2. NÁVRH ZMĚNY FINANCOVÁNÍ

[ 14 ]

ZÁKLADNÍ PRINCIPY Cílem navrhované změny financování je zachovat všeobecnou dostupnost zdravotní péče a současně umožnit občanům, aby sami rozhodovali, jakou zdravotní péči potřebují, chtějí a kolik jsou ochotni za ni zaplatit. Systém je navržen tak, aby občanům: ■ poskytoval finanční zabezpečení v nemoci, ■ dovoloval rozhodovat o všech důležitých aspektech čerpání zdravotních služeb, včetně jejich finančního dopadu, ■ ponechával občanům prospěch ze všech rozhodnutí, která povedou k odpovědnému čerpání zdravotní péče Návrh zásadně odmítá dělení zdravotnictví na „veřejné“ a „soukromé“. Jednotný způsob financování veškeré zdravotní péče odstraní dvojí placení, jak je známe z dnešního systému.

ODPOVĚDNOST ZA HOSPODÁRNOST Základní navrhovanou změnou financování je vložení rozhodovací pravomoce o způsobu a ceně léčby do rukou občana. Veřejné zdroje již dále nebudou sloužit k plošnému financování zdravotnictví, ale ke konkrétním platbám za provedené zdravotní služby zvolené občanem. Občan tedy nebude rozhodovat jen o svých soukromých financích, ale o části veřejných prostředků. V případě potřeby nadstandardní péče se bude moci svobodně rozhodnout pro navýšení částky na svém osobním účtu ze svých soukromých zdrojů, což mu dnešní systém zakazuje. OSOBNÍ ÚČTY A TRH ZDRAVOTNÍCH PLÁNŮ Veřejné finanční prostředky, které se budou od občanů vybírat podobně jako dnes, budou přerozděleny v zájmu zajištění všeobecné dostupnosti zdravotní péče přímo na osobní zdravotní účet občana. Osobní účet bude spravovat státem licencovaná zdravotní pojišťovna, kterou si občan vybere. Nákupčím zdravotních služeb pro občana bude zdravotní pojišťovna. Zdravotní pojišťovna nabídne svým klientům několik zdravotních plánů. Každý občan si jeden z nich vybere. Uvedení zdravotního plánu na trh je podmíněno státní licencí. Všechny zdravotní plány budou obsahovat povinné pojištění definovaného balíku zdravotních služeb (dále jen povinné pojištění). Rozsah povinného pojištění určí zákonem stát. Povinné pojištění kryje hlavně nákladnou a neočekávanou zdravotní péči.

Systém bude nastartován tak, že všechny existující zdravotní pojišťovny budou po dobu určenou státem povinny nabízet dnešní rozsah krytí zdravotních služeb za předplatné rovnající se veřejnému příspěvku na osobní účet jako jeden ze svých plánů. V rámci takového plánu však bude uplatněna definovaná regulační spoluúčast, financovaná z osobního účtu pojištěnce.

TOMÁŠ JULÍNEK

Zdravotní plány se budou odlišovat rozsahem nepovinného – doplňkového pojištění. Mohou se odlišovat v každém z následujících parametrů: ■ krytí nákladů na zdravotní služby nad rámec povinného pojištění, ■ způsob zajištění zdravotních služeb, ■ míra spoluúčasti osobního účtu jednotlivce, ■ bonusy v závislosti na životním stylu nebo za účast na preventivních akcích.

[ 15 ]

INFORMOVANOST O CENÁCH A KVALITĚ Státem garantované informace umožní občanům provést kvalifikovanou volbu, kde, kým a jakým způsobem chce být léčen. Adekvátní výběr mu umožní také konzultace s lékařem, který bude motivován objasnit pacientovi možnosti a postupy léčby včetně ekonomických dopadů. Součástí ochrany pacienta musí být existence nezávislých organizací pro měření kvality a účinnosti léčby, které budou současně využívány i všemi ostatními subjekty systému. MOTIVACE K ŠETRNOSTI Ušetřený zůstatek na účtu občana může být na základě zákona a smluvního vztahu se zdravotní pojišťovnou: ■ vybrán a použit pro jiné soukromé účely, ■ ponechán na účtu jako záloha pro další nečekané zdravotní potřeby, ■ převeden na osobní zdravotní účet rodinných příslušníků, Osobní účet bude součástí dědictví.

TOMÁŠ JULÍNEK

4. SHRNUTÍ

[ 16 ]

Pro reformu českého zdravotnického systému je zcela prioritní otázka, zda stále se opakující krize jsou pouze důsledkem špatného vládnutí, nebo systému jako takového. Zahraniční zkušenosti, obecná ekonomická analýza, živelný rozvoj nabídky služeb a v neposlední řadě její finanční náročnost musí vést zcela logicky k systémovému řešení. Každá zásadní reforma má svá úskalí, náklady a aspekty proveditelnosti. „Technologie“ řešení byly důsledně poměřovány s únosností změn, přičemž před riziky prudké změny ochraňuje návrh především občany. Respektuje návyk na „bezplatný“ systém v ČR, evropský společensko-historický kontext a nárok na zajištění zdravotní péče vyplývající z Ústavy (Listina práv a svobod čl. 31). Zároveň respektuje dosud upírané právo na individuální volbu s přijetím vlastní odpovědnosti. Nezakrývá, že pro úspěšnost případného projektu je důležité, aby se významná část obyvatel přiklonila při své volbě právě k tomuto principu. Hlavním motorem pro postupné změny chování občanů v systému a pro odbourání neperspektivního návyku na „bezplatnou“ péči musí být cílená a permanentní informační kampaň. Návrh se úmyslně vyhýbá nesprávnému a pokryteckému termínu solidarita. Povinné sdílení nákladů na zajištění zdravotní péče bohatších s chudšími a zdravých s nemocnými nahrazuje korektními termíny: přerozdělení finančních prostředků podle rizika, popř. subvencování osobního účtu. Dostupnost zdravotní péče je vnímána prostřednictvím nástrojů k financování zdravotních potřeb jednotlivce, rovnost je zde rovností při volbě zdravotního plánu. Největší změny musí v první fázi přijmout stát, po něm zdravotní pojišťovny a zásadním změnám se samozřejmě nevyhnou ani poskytovatelé. Návrh předkládá

řešení, které je šité na míru, a je tedy zcela originální, i když v sobě zahrnuje i neoriginální, již prověřené metody a kroky. Pro jeho vytvoření byly využity poznatky ekonomické teorie, byly zmapovány všechny významné reformní snahy ve světě, byla provedena identifikace se slepými a rizikovými cestami, to vše při respektování obecných legislativních podmínek, platných v právním řádu ČR. Hlavním cílem návrhu je vytvořit systém otevřený a pružný, schopný vyrovnat se s ekonomickou nerovnováhou bez destabilizujících krizí, a zároveň stanovit jasně definovaná stavítka, s jejichž pomocí lze eliminovat případnou vnitřní nerovnováhu. Další postup se neobejde bez expertní práce s modelováním a propočty. Pro korektní diskusi je dále nezbytné demytologizovat zdravotní péči a začít ji vnímat jako běžný sektor ekonomiky, jehož specifika je možné pojmenovat a v řešení zohlednit.

Na počátku si tvůrci tohoto návrhu položili základní otázku: Kdo potřebuje reformu českého zdravotnictví? Sociální demokraté nás přesvědčují, že reformu potřebuje stát, aby se dokázal vypořádat s financováním českého zdravotnictví. Občanská demokratická strana chce vrátit pojmu zdravotní péče původní obsah, dát mu lidský rozměr. Jsme přesvědčeni, že reformu potřebuje občan, aby získal kvalitní a dostupnou zdravotní péči, a právě tato skutečnost je základním východiskem, smyslem a cílem navrhovaných změn. Reforma musí nutně vést k tomu, aby se znovu navázal těsný a důvěryhodný vztah mezi lékařem a pacietem, protože jeden bez druhého se neobejdou. Proto musí lékař znát skutečné potřeby pacienta, a ne se spokojit jen s diagnózou. K pacientům musí přistupovat individuálně, a přitom uvažovat v souvislostech – zvážit rodinnou anamnézu, pacientovy osobní problémy, potřeby a touhy. Cílem usilování lékaře musí být tedy zvyšování kvality života obyvatel v duchu individuálních potřeb jednotlivce, a ne „jen“ využívání nákladných technologií. Pacient má přitom právo být podrobně informován o postupu, smyslu a vyhlídkách léčby a samozřejmě o její ceně. Má právo vybrat si takový způsob léčby, který mu přinese uspokojení a současně musí být připraven přijmout jistou část zodpovědnosti za ekonomický dopad tohoto výběru. Významným rysem návrhu je pozornost upřená na seniory, jejichž počet vzhledem ke zbytku populace se bude v dohledné době razantně zvyšovat. Nový systém bude seniorům vytvářet plnou podporu pro to, aby mohli vést i v důchodovém věku plnohodnotný a aktivní život. Úloha ostatních zainteresovaných institucí musí spočívat ve vytváření takového prostředí, aby se tento cíl dařilo co možná smysluplně naplňovat. Jen tak můžeme vybudovat základ zdravého zdravotního systému, který s sebou ponese díky své samoregulační schopnosti i řešení ekonomických problémů.

TOMÁŠ JULÍNEK

5. SLOVO NA ZÁVĚR

[ 17 ]

MUDr. PAVEL HROBOŇ předseda správní rady občanského sdružení Reforma zdravotnictví – forum.cz

JAK BY SE EVROPSKÁ UNIE MOHLA UPLATNIT VE ZDRAVOTNICTVÍ (KDYŽ UŽ JI TU MÁME). Ve své zprávě "Modernizace sociálního zajištění pro vytvoření kvalitní, dostupné a udržitelné zdravotní péče a dlouhodobé péče" nabízí Evropská komise Evropské radě, parlamentu, příslušným výborům a tedy i svým členským státům definici tří základních cílů, které by národní systémy zdravotního zabezpečení měly naplňovat. Patří mezi ně zajištění dostupnosti zdravotní péče pro každého, podporování vysoce kvalitní péče a zajištění dlouhodobé finanční udržitelnosti vysoce kvalitní péče pro všechny.

PAVEL HROBOŇ

S těmito cíli, tak jak jsou na velmi obecné úrovni formulovány, nelze než souhlasit. Návrh reformy českého systému zdravotnictví připravený občanským sdružením Reforma zdravotnictví - forum.cz (www.zdravotnireforma.cz) se k těmto základním principům hlásí a ve svých jednotlivých opatřeních z nich přímo vychází. Vedle obecné proklamace je ale třeba podívat se více zblízka na to, co si pod těmito pojmy představuje Unie, jak je upřesňujeme a naplňujeme v našem návrhu reformy a kde jsou shody, sporná místa a naopak potenciální zdroje inspirace. Jsme si jisti, že můžeme nabídnout určitá témata, jejichž standardizované řešení na celoevropské unii by bylo na rozdíl od některých jiných činností Komise ku prospěchu všem, zejména pak samotným občanům EU.

[ 18 ]

Mluvíme-li o kvalitě péče, má Evropská unie ve zmíněné zprávě Komise na mysli především cílové zlepšení zdravotního stavu obyvatelstva a kvality jejich života. Mezi cestami, jak tohoto vytouženého stavu dosáhnout, se mimo jiné píše o podpoře takových postupů, léků a technologií, jejichž efektivnost je vědecky podložena, o tom, že muži a ženy potřebují různou péči a že by na to národní systémy neměly zapomínat, o tom, že je třeba podporovat vzdělávání zdravotníků a zajistit efektivní koordinaci všech zúčastněných v jednotlivých národních systémech, i o tom, že je potřeba definovat práva pacientů a jejich rodin. Co může Komise v oblasti zdravotnictví udělat mimo vydávání vágně znějících doporučení členským státům?

]

Je pravda, že zdravotnictví, organizace a poskytování zdravotních služeb, jsou plně v kompetenci členských států (článek 152 Smlouvy o evropském společenství (EC)). Naproti tomu ale existuje celá řada pravidel vnitřního trhu (i rozhodnutí Evropského soudního dvora), která jsou ve svém souhrnu pro zdravotnictví a jeho trh mnohem důležitější než pravidla stanovená příslušnou kapitolou smlouvy o evropském společenství (pohyb zdravotnických pracovníků, podmínky poskytnutí zdravotní péče v jiném členském státě apod.). Pokud má tedy Evropská Komise skutečně snahu něco v oblasti zdravotnictví, a konkrétně kvality péče, opravdu udělat, měla postavit za pacienta - spotřebitele. Nebylo by na škodu, kdyby místo planých výroků o podpoře zdraví a koordinace mezi všemi zúčastněnými v rámci jednotlivých systémů, Komise například zajistila či podpořila vytvoření standardizovaných indikátorů kvality, pomocí nichž by bylo možno měřit kvalitu zdravotní péče v každém zdravotnickém zařízení v Unii a výsledky porovnávat nejen na národní úrovni, ale i mezi jednotlivými státy.

Třetím cílem, který pro oblast zdravotnictví Unie stanoví, je udržitelnost zdravotních systémů, a to nejen po stránce finanční, ale i co se týká lidských zdrojů. Unie zde členským zemím nabízí celou škálu možností, jak se s udržitelností vypořádat. Od vytvoření preventivních a léčebných standardů , přes "postarání se, aby systém byl správně financován", až po zvýšení efektivnosti systému cestou decentralizace. Nejsem si jist, zda formulace týkající se financování vznikla z důvodu vyhnout se obvinění z překročení pravomocí Komise, nebo z čisté bezradnosti, jak udržitelné financování zajistit. Rozhodně to nebude lehké a ve zdravotnictví bude třeba zbourat řadu zažitých tabu včetně pokryteckého lpění na absolutní rovnosti v přístupu ke všem zdravotnickým službám. Určitě bych ale nechtěl, aby Komise navrhovala členským zemí jak mají jednotně financovat zdravotnictví. To, co je možné na úrovni EU zajistit, je především zabránit vynětí

PAVEL HROBOŇ

Vytvoření jednotných postupů pro sledování kvality poskytovaných služeb by zároveň jistě přispělo k podpoření dostupnosti zdravotních služeb, alespoň mezi těmi státy, které jsou na podobném stupni ekonomického rozvoje. Jde o to podpořit vznik pro občany-laiky srozumitelných informací nejen o kvalitě poskytovaných služeb jednotlivých zdravotnických zařízení, ale i například informace o čekacích dobách klientů jednotlivých zdravotních pojišťoven a fondů, apod., a to na úrovni všech států EU. Tyto informace je samozřejmě nutné interpretovat v kontextu ekonomické situace jednotlivých států. Neexistuje ale žádný důvod, proč by neměla být srovnávána dostupnost a kvalita zdravotní péče například mezi zeměmi Beneluxu nebo naopak zeměmi bývalé Visegrádské skupiny.

[ 19 ]

PAVEL HROBOŇ

zdravotnictví ze služeb. Tj. zajistit, aby se na poskytování zdravotních služeb včetně zdravotního pojištění i nadále vztahovaly pravidla Unie týkající se volného pohybu služeb. Jen tak je možné dosáhnout určitého konkurenčního tlaku na jinak velmi silně regulovaném trhu zdravotních služeb a zdravotního pojištění. Snaha některých států vyjednat pro zdravotnictví výjimku a osvobodit ho tak od pravidel jinak obecně platících pro všechny služby, je zcela kontraproduktivní. Ve své důsledku nepovede k ničemu jinému než k omezení svobody volby evropských občanů nejen při spotřebě zdravotní péče, ale i při výběru zdravotního pojištění. To se projeví na sníženém konkurenčním tlaku jak na zdravotní pojišťovny a fondy, tak na poskytovatele zdravotní péče, přičemž následky takovéhoto rozhodnutí pocítí především občan ve formě snížené dostupnosti a/nebo zhoršené, případně alespoň nezlepšující se, kvalitě zdravotních a souvisejících služeb.

[ 20 ]

MOBILITA PACIENTŮ A VÝVOJ ZDRAVOTNÍ PÉČE USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU O POHYBU PACIENTŮ A VÝVOJI ZDRAVOTNÍ PÉČE V EVROPSKÉ UNII 2004/2148(INI)

■

■ ■

■

■

■

■

■ ■ ■

s ohledem na sdělení Komise - "Následná opatření související s reflexním procesem na vysoké úrovni v oblasti pohybu pacientů a vývoje zdravotní péče v Evropské unii" (KOM(2004)0301) ("Sdělení Komise o mobilitě pacientů"), s ohledem na článek 152 a články 5, 18, 43 a 47 Smlouvy o ES, s ohledem na sdělení Komise Radě, Evropskému parlamentu, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů Modernizace sociální ochrany za účelem zlepšení kvality, dostupnosti a udržitelnosti zdravotní péče a dlouhodobé péče: podpoře vnitrostátních strategií s využitím "otevřené metody koordinace" (KOM(2004)0304) ("Sdělení Komise rozšiřující metodu otevřené koordinace"), s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES ze dne 24. října 1995 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů , s ohledem na sdělení Komise Radě, Evropskému parlamentu, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů e-Zdraví vytváření lepší zdravotní péče pro evropské občany: Akční plán pro evropskou oblast e-Zdraví (KOM(2004)0356), s ohledem na sdělení Komise Radě, Evropskému parlamentu, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů eEurope 2002: Kritéria kvality internetových stránek týkajících se zdraví (KOM(2002)0667), s ohledem na rozhodnutí Soudního dvora Evropských společenství ("Evropského soudního dvora") v případech Decker (C-120/95, 28. dubna 1998), Kohll (C-158/96, 28. dubna 1998), Geraets-Smits & Peerboom s (C-157/99, 12. července 2001), IKA (C-326/00, 25. února 2003) a Müller-Fauré & van Riet (C-385/99, 13. května 2003), s ohledem na návrh Komise týkající se směrnice Evropského parlamentu a Rady o uznávání odborných kvalifikací (KOM(2002)0119) , s ohledem na návrh Komise týkající se směrnice Evropského parlamentu a Rady o službách na vnitřním trhu (KOM(2004)0002), s ohledem na své usnesení ze dne 15. ledna 2003 o budoucnosti zdravotní péče pro starší občany a usnesení ze dne 11. března 2004 o zdravotní péči a péči pro starší občany,

USNESENÍ

Evropský parlament,

[ 21 ]

■ ■

s ohledem na bod 45 svého jednacího řádu, s ohledem na zprávu Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin (A6?0129/2005),

A. vzhledem k tomu, že ve zdravotní péči v EU dochází v ke změnám důsledku vývoje medicíny, technologie, elektronického zdravotnictví, informovanosti pacientů a zákonů; B. vzhledem k tomu, že systém E111 pro neplánované lékařské ošetření při dočasném pobytu v jiném členském státě nahrazuje Evropská karta zdravotního pojištění, a vzhledem k tomu, že je třeba nahradit nebo značně změnit byrokratický a omezující systém E112 plánovaného lékařského ošetření v jiném členském státě; C. vzhledem k tomu, že prevence představuje klíčový prvek komplexní zdravotnické politiky a systematická preventivní opatření prodlužují pravděpodobnou délku života, snižují nesrovnalosti mezi sociálními skupinami, pokud jde o čekací lhůty v systému zdravotní péče, a zastavují šíření chronických nemocí, a umožňuje tak snížení nákladů na léčení; D. vzhledem k tomu, že evropskou zdravotnickou politiku řídí nesourodým způsobem rozhodnutí Evropského soudního dvora o pohybu pacientů a že rozšíření přinese ještě komplexnější případy, kterými se Evropský soudní dvůr bude muset zabývat; vzhledem k tomu, že je v zájmu pacientů i vlád, aby byly bez odkladu schváleny a zavedeny jasné pokyny týkající se politiky a postupů; E. vzhledem k tomu, že hlavní odpovědnost za organizaci, financování a poskytování zdravotnických služeb a lékařské péče nesou členské státy, zatímco Evropská unie je odpovědná za oblast veřejného zdraví, podpory zdraví, výzkumu a včasné zjištění a funkci přeshraničního pohybu;

USNESENÍ

F. vzhledem k tomu, že je nezbytné další objasnění, aby pacienti, zdravotníci i správci rozpočtu a pojišťovatelé správně chápali poskytování přeshraniční a nadnárodní zdravotní péče a zapojili se do ní;

[ 22 ]

G. vzhledem k tomu, že existují významné logistické, administrativní, kulturní a klinické výzvy, pokud jde o zajištění sourodého, bezpečného a dostupného rámce pohybu pacientů pro EU;

H. vzhledem k tomu, že zdravotnické systémy v Evropské unii jsou založeny na zásadách solidarity, rovnosti a univerzálnosti, aby se zaručilo, že se všem lidem bez ohledu na jejich příjmy, majetek a věk dostane v případě nemoci odpovídající kvalitní péče; I. vzhledem k tomu, že pohyb pacientů je kvůli rozdílům ve zdravotnických systémech a tradicích jednotlivých států složitou otázkou; vzhledem k tomu, že tato skutečnost by však neměla bránit snaze o vyřešení problémů koordinace a efektivnosti, kterým čelí uživatelé, a snaze o zlepšení služeb; 1. vítá sdělení Komise o pohybu pacientů a koncepce, které navrhuje pro vytvoření struktury spolupráce v oblasti zdravotní péče; 2. s náležitým ohledem na prioritu udržení a zajištění neomezeného a všeobecného přístupu k veřejnému zdravotnictví zdůrazňuje potřebu Evropské unie bezodkladně vypracovat souvislou politiku v oblasti pohybu pacientů s ohledem na rozsudky Soudního dvora Evropských společenství a zprávu Skupiny na vysoké úrovni zabývající se otázkou pohybu pacientů a vývoje zdravotní péče a schválit pokyny pro její používání ze strany pacientů, zdravotníků a financujících agentur; je přesvědčen, že pacient trpící chorobou, která ohrožuje jeho život, by měl mít právo a možnost vyhledat včasné léčení v jiném členském státě, jestliže takové léčení není možné uskutečnit v jeho vlastní zemi nebo není-li jej možné uskutečnit v náležité době;

4. domnívá se, že otázka pohybu pacientů vyžaduje zvláštní návrh Komise, že směrnice o službách by se měla zaměřit spíše na pohyb služeb než na pohyb pacientů a že by tato směrnice měla zahrnovat výzvu, aby Komise předložila návrh o pohybu pacientů do šesti měsíců ode dne, kdy toto opatření vstoupí v platnost; dále se domnívá, že by tento návrh měl být založen na práci skupiny na vysoké úrovni pro otázky zdravotnictví a lékařské péče a měl by se zabývat zejména rámcem pro pokyny pro pacienty, zdravotníky a manažery zdravotnictví a návrhy týkajícími se informování pacientů, jejich bezpečností a důvěrností dat o pacientech;

USNESENÍ

3. je přesvědčen, že další spolupráce mezi členskými státy, v případě potřeby koordinovaná Komisí, by se měla zaměřit na konkrétní problematiku spojenou s přeshraniční zdravotní péčí; věří, že zvláštní pozornost by se měla zároveň věnovat aspektům regionální spolupráce a mělo by se odpovídajícím způsobem přihlížet ke zkušenostem získaným v příhraničních regionech; domnívá se, že tímto způsobem je možné usilovat o řešení vytvářená na míru pro konkrétní regiony tak, aby se uspokojily potřeby obyvatel a že praktické zkušenosti lze použít ve formě modelů osvědčené praxe;

[ 23 ]

5. lituje, že sdělení Komise o pohybu pacientů neobsahuje časový harmonogram akcí a neobsahuje žádný závazek k integrované politice v oblasti pohybu pacientů; 6. domnívá se, že otevřená metoda koordinace je vhodným rámcem pro řešení problematiky pohybu pacientů, aniž by se přitom vylučovala spolupráce mezi státy v záležitostech, které jsou odpovědností zdravotnických služeb členských států; 7. je přesvědčen, že pokyny by měly zahrnovat postupy pro zajištění dostupnosti lékařského ošetření, zdrojů informací o zdravotnících a zdravotnických zařízeních, způsoby platby za poskytnutí zdravotní péče, opatření na podporu při cestování a jazykovou podporu, opatření na zajištění průběžné péče, následné sledování, rekonvalescenci a rehabilitaci před návratem nebo po něm, postupy při podávání stížností a další související postupy a zvláštní péči o přestárlé osoby a důchodce; zdůrazňuje, že způsob platby za péči by měl být jednotný a nestranný, aby bylo možné vyhnout se nerovnostem a znevýhodňování některých pacientů; 8. považuje za nezbytné podporovat přeshraniční spolupráci v zájmu poskytování účinného nebo neodkladného léčení především v naléhavých případech, při chronických onemocněních a vážných chorobách nebo alergiích; 9. vítá sdělení Komise o rozšíření "otevřené metody koordinace" na oblast zdravotní péče a dlouhodobé péče a očekává následné činnosti zaměřené na zajištění mechanismu pro strukturování spolupráce mezi členskými státy se specifickými cíli a pravidelná přezkoumání;

USNESENÍ

10. vyzývá k celkovému vědeckému přístupu zaměřenému na co možná nejlepší strukturování procesu otevřené metody koordinace; domnívá se, že to vyžaduje jednotnost dat na evropské úrovni a také centrální rejstřík na nejvyšší úrovni a že by se mělo prozkoumat, do jaké míry lze integrovat data, která jsou již nyní k dispozici;

[ 24 ]

11. vítá pracovní plán Generálního ředitelství EK pro zdraví a ochranu spotřebitele pro rok 2005 v rámci rámcového programu pro veřejné zdraví, který obsahuje pilotní návrhy přeshraniční spolupráce ve zdravotnických službách, jež mají pomoci rozvinout spolupráci a určit potenciální výhody a problémy spojené s takovou spoluprací;

12. považuje nedostatečný pokrok, jehož bylo dosaženo v oblasti informací pacientů, za vážnou hrozbu pro vývoj zdravotní péče v EU a především pro celkové zajištění pohybu pacientů; vyzývá naléhavě Komisi a Radu, aby navrhly rámec pro běžné informace pacientů; 13. kritizuje skutečnost, že ještě neproběhla koordinace názorů na práva a povinnosti pacientů, jak to doporučil reflexní proces, a vyzývá Radu a Komisi, aby tak neprodleně učinily; vyzývá členské státy, aby přijaly zákon o pacientech nebo chartu práv pacientů, které by zaručovaly mimo jiné tato práva: ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■

právo na vhodnou a odbornou zdravotní péči, kterou poskytne kvalifikovaný zdravotnický personál, právo na snadno srozumitelné, odborné a vhodné informace a rady lékaře, právo na sebeurčení na základě úplných informací, právo na zdravotní dokumentaci a na nahlédnutí do ní, právo na zachování mlčenlivosti a ochranu dat, právo podat stížnost, záruku, že bez pacientova předchozího souhlasu se nebudou provádět žádná pozorování nebo lékařské experimenty;

14. je přesvědčen, že i když členské státy mají lepší podmínky pro vypracování jasných vnitrostátních zásad v oblasti informací pacientů relevantních pro své systémy zdravotní péče, nemělo by to Komisi bránit v tom, aby zaváděla společné základní prvky informací pacientů; vypracovávala přehled svých zdravotnických služeb a stanovovala práva a povinnosti pacientů, hrazené léčení a údaje o refundacích; 15. vyzývá Komisi, aby při dodržování vnitrostátních předpisů zvážila harmonizaci postupů týkajících se úhrad nákladů, jak je za účelem vytvoření právní jistoty pacientů ohledně úhrad stanoveno v nařízení Rady (EHS) č. 883/2004 ze dne 29. dubna 2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení a také v rozsudcích Soudního dvora Evropských společenství;

USNESENÍ

16. vyzývá Komisi, aby do 1. ledna 2007 vypracovala soubor směrnic o základních problémech pohybu pacientů; je přesvědčen, že tyto směrnice by měly být doplněny národními směrnicemi, které jednotlivé členské státy vypracují v průběhu následujících 12 měsíců;

[ 25 ]

17. domnívá se, že v souvislosti s pohybem pacientů by se přednostně měly schválit zásady o přístupu k takovým typům léčby, které v pacientově členském státě neexistují, a takovým typům léčby, které jsou naléhavě nutné, ale nejsou v pacientově členském státě okamžitě k dispozici; 18. považuje za nezbytné, aby členské státy v zájmu dalšího usnadnění pohybu pacientů mezi členskými státy schválily předpisy týkající se předepisování léků, uplatňování předepsané léčby a proplacení nákladů na pacientova léčiva v jiném členském státě; 19. vyzývá Komisi, aby stanovila termíny pro shromáždění a hodnocení údajů o stávajícím přeshraničním pohybu pacientů, a vybízí Komisi, aby co nejdříve oznámila výsledky těchto studií; zdůrazňuje hodnocení a sdílení zkušeností z přeshraničních dohod, jako například projektů Euregio; 20. požaduje, aby Komise předložila zprávu o charakteru a rozšíření zdravotní turistiky a míře, v níž je v současné době refundována statutárními institucemi a soukromým sektorem pojišťovnictví nebo placena v hotovosti; 21. vyzývá Komisi a členské státy, aby do června 2007 vypracovaly zprávu o rozsahu pohybu pacientů a zdravotnických službách, které byly poskytnuty ve veřejném a soukromém zdravotním sektoru navštěvujícím i místním osobám; 22. vyzývá členské státy, aby včas předložily jasné a průhledné rámce pro zajištění přeshraniční zdravotní péče, které byly pro letošní rok ohlášeny jako součást činnosti skupiny na vysoké úrovni;

USNESENÍ

23. výrazně podporuje snahy o zdokonalení informací a zákonů týkajících se pohybu pracovníků z oblasti zdravotní a sociální péče; připomíná Komisi, že účinné mechanismy na podporu vysoké úrovně bezpečnosti pacientů musí být začleněny do směrnice o uznávání odborných kvalifikací;

[ 26 ]

24. bere na vědomí význam práce ve snaze vytvořit jednotný rejstřík EU lékařů a jiných pracovníků ve zdravotnictví, jimž byla pozastavena nebo doživotně zakázána činnost z důvodu nezpůsobilosti či zanedbání povinné péče; je přesvědčen, že k tomuto rejstříku by měli mít přístup pacienti i ti, kdo zajišťují zdravotní péči; a požaduje od Komise pravidelné zprávy o pokroku;

25. zdůrazňuje možné riziko "odlivu mozků" z nových členských států do států, které nabízejí vyšší platy, následně ohrožující kapacitu a úroveň jejich systémů zdravotní péče; proto vyzývá k provedení průzkumu možného dopadu zvýšeného pohybu pacientů na přesun kvalifikovaných pracovníků a k provedení průzkumu v oblasti budoucí poptávky po pracovnících ve zdravotnictví a jejich nabídky prostřednictvím systémů vyššího vzdělávání v EU; 26. zdůrazňuje, že volný pohyb pacientů zároveň stimuluje zdravotnické služby jednotlivých zemí k tomu, aby dosahovaly nejvyšší možné úrovně a aby poskytováním kvalitních služeb nedávaly pacientům důvod k využití stejných zdravotnických služeb v zahraničí; 27. vítá snahy směřující k vytvoření evropských referenčních středisek a potenciální výhody, které tato střediska mohou přinést při léčbě vzácných onemocnění; je si vědom toho, že pacienti, kteří jsou postiženi nějakým vzácným onemocněním, často potřebují větší pomoc při hledání specializované péče; vyzývá k tomu, aby zřízení evropských referenčních středisek nebylo omezeno pouze na vzácná onemocnění, ale aby jejich působnost byla rozšířena na všechny choroby, u nichž je k dispozici zvláštní koncentrace zdrojů a odborných znalostí; zdůrazňuje, že kromě léčení takových chorob by evropská referenční střediska měla hrát i významnou úlohu v získávání dalších lékařských posudků a v dalším školení zdravotnických odborníků; 28. upozorňuje, že k podpoře evropské sítě referenčních středisek budou potřebné další finanční prostředky; 29. věří, že sdílení kapacit, především v případech specializované formy péče, může významně přispět k zvýšení efektivnosti služeb poskytovaných zdravotnictvím;

31. vítá závazek Komise podporovat stávající zákon o ochraně údajů; věnuje pozornost významu zajišťování účinné a bezpečné metody výměny záznamů o pacientech mezi členskými státy;

USNESENÍ

30. bere na vědomí, že ve studii Univerzity v Yorku zaměřené na pacienty Spojeného království, kteří byli léčeni v cizině, 87 % pacientů uvedlo, že jejich motivací byla vyhlídka delší čekací doby na ošetření v Anglii; nicméně je přesvědčen, že převážná většina pacientů bude i nadále dávat přednost zdravotní péči co možná nejblíže domovu;

[ 27 ]

32. vítá sdělení Komise vytyčující akční plán elektronického zdravotnictví a uznává, že informační a komunikační technologie, zejména Internet, mohou zlepšit přístup ke zdravotnickým službám a jejich kvalitu a efektivnost, i když se mohou rovněž zvýšit nerovnosti v důsledku "digitální propasti"; zdůrazňuje potřebu uplatňování kritérií kvality pro zdravotnické internetové zdroje; je si vědom úlohy, kterou mohou telemedicína a telepsychiatrie hrát ve zlepšení možností péče o pacienty a ve snížení potřeby pohybu pacientů; domnívá se, že je také potřeba zohlednit nerovnosti, pokud jde o přestárlé a negramotné osoby; 33. vyzývá Komisi, aby dohlížela na zavádění Evropské karty zdravotního pojištění v členských státech, aby se zajistilo, že členské státy budou poskytovat veřejnosti jasné a srozumitelné informace o tom, jak karta funguje; 34. žádá Komisi, aby zvážila možnost, že by Evropská zdravotní karta tvořila základ pro prosazování společného přístupu k identifikačním údajům pacientů a vývoji nových funkcí, například ukládání údajů o zdravotním stavu pro případ nutného poskytnutí první pomoci, v souladu s akčním plánem eEurope 2005 schváleném na zasedání Evropské rady v Seville ve dnech 21. a 22. června 2002; 35. vyzývá Komisi, aby vypracovala návrh, podle kterého by se na základě souhlasu zúčastněných stran zaznamenávaly do Evropské karty zdravotního pojištění nejen údaje o pojištění, ale také zdravotní údaje pacientů, což by usnadnilo jejich pohyb mezi členskými státy a zajistil by se odpovídající přístup k péči a léčení, které jejich zdravotní stav vyžaduje; 36. požaduje, aby Komise zvážila, jak lze Evropskou kartu zdravotního pojištění lépe provázat s potřebami důchodců jednoho členského státu, kteří dočasně bydlí nebo pobývají v jiném členském státě;

USNESENÍ

37. bere nicméně na vědomí, že pokud jde o nové funkce Evropské karty zdravotního pojištění, musí být zajištěna vyšší úroveň ochrany dat, a data na uložená na kartě a informace vyměňované mezi příslušnými orgány musí zohledňovat stávající předpisy pro ochranu dat;

[ 28 ]

38. vítá skutečnost, že v Komisi došlo k vytvoření skupiny na vysoké úrovni a také že byla zřízena pracovní skupina pro zdravotnictví, která se schází na oficiální úrovni v rámci Rady; žádá, aby Evropský parlament pravidelně dostával od Komise a od Rady aktuální informace o činnostech těchto skupin; zároveň požaduje, aby Evropský parlament každého půl roku dostával od této skupiny na vysoké úrovni zprávu;

39. je přesvědčen, že bezpečnost pacientů je mimořádně důležitá pro vývoj účinné politiky v oblasti zdravotnictví v EU; uznává potřebu úzké spolupráce se Světovou aliancí pro bezpečnost pacientů WHO; důrazně vyzývá skupinu na vysoké úrovni, aby předložila návrhy na síť bezpečnosti pacientů EU co nejdříve v roce 2005; 40. zdůrazňuje, že k otázkám zdravotní péče a bezpečnosti pacientů se musí přihlížet při plánování a uskutečňování politiky v dalších oblastech; lituje občasného napětí mezi vnitřním trhem a cíli zdravotní péče; je přesvědčen, že zdraví občanů je předpokladem hospodářských výsledků a konkurenceschopnosti Evropy; 41. zdůrazňuje, že středem celého systému je takový pacient, který má přirozený zájem o své zdraví a o kvalitu a přístupnost zdravotní péče, který je příjemcem péče a který za péči, jež dostává, platí buď přímo nebo prostřednictvím zdravotního pojištění nebo daní. je proto přesvědčen, že pacienti mají plné právo na úplné informace o svém léčení a zdravotním stavu a mají plné právo na účast v rozhodování o využívání zdravotní péče; 42. je přesvědčen, že je třeba zajistit síť příslušných informací přístupných pacientům, zdravotníkům a vedoucím pracovníkům po celé EU; vítá proto skutečnost, že Komise zřídila zdravotnický portál EU, a doufá, že tento portál bude uveden do provozu do konce roku 2005, jak je plánováno; 43. souhlasí, že je třeba poskytnout občanům právní jistotu a jasný přehled o jejich právech a povinnostech ohledně přístupu ke zdravotní péči a úhradě nákladů vzniklých v jiném členském státě; 44. považuje za nezbytné, aby se vypracovala charta práv pacientů, která by se mimo jiné zabývala otázkami pohybu pacientů;

USNESENÍ

45. vyzývá Komisi, aby vypracovala zásady pro jasnou definici pojmů jako například "neodkladně", "standardní praxe", "srovnatelné náklady" "nemocniční péče", "ambulantní péče většího rozsahu" a "ambulantní péče menšího rozsahu" a zajistila mezi členskými státy maximální jednotnost ohledně schválení požadavků a výkladu termínu "ze zdravotního hlediska oprávněný časový limit" předem;

[ 29 ]

46. zdůrazňuje, že by přeshraniční zdravotní péče měla být poskytována pouze v případě nutnosti nebo z důvodu nepřijatelné prodlevy při poskytnutí lékařského ošetření; je přesvědčen, že zůstává odpovědností členských států, aby zajistily existenci veřejných zdravotnických služeb založených na principu všeobecné a neomezené dostupnosti, v důsledku čehož bude pohyb pacientů ve velkém měřítku zbytečný; 47. obává se, aby podmínky lékařského ošetření nediskriminovaly pacienty s nízkými příjmy tím, že by například museli před proplacením výdajů zaplatit náklady na léčbu v jejich plné výši;

USNESENÍ

48. pověřuje svého předsedu, aby toto usnesení předal Radě, Komisi a vládám a parlamentům členských států.

[ 30 ]

SOCIÁLNÍ OCHRANA A KVALITNÍ ZDRAVOTNÍ PÉČE USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU O MODERNIZACI SOCIÁLNÍ OCHRANY A ROZVOJI KVALITNÍ ZDRAVOTNÍ PÉČE (2004/2189(INI) Evropský parlament,

■ ■

■

■ ■

■

■ ■

s ohledem na sdělení Komise o modernizaci sociální ochrany s cílem dosáhnout vysoce kvalitní, dostupné a trvale udržitelné lékařské péče a dlouhodobé péče: podpora národních strategií za použití "otevřené metody koordinace" (KOM(2004)0304), s ohledem na své usnesení ze dne 16. února 2000 ke sdělení Komise o harmonizované strategii modernizace sociální ochrany , s ohledem na své usnesení ze dne 15. ledna 2003 ke sdělení Komise o budoucnosti zdravotní péče a péče o starší osoby: zaručit dostupnost, kvalitu a finanční životaschopnost , s ohledem na zasedání Evropské rady ve dnech 20.-21. března 2003 v Bruselu a na závěry předchozích zasedání Evropské rady v Lisabonu, Göteborgu a Barceloně týkající se zdravotní a dlouhodobé péče, s ohledem na Bílou knihu Komise o službách obecného zájmu (KOM(2004)0374), s ohledem na sdělení Komise nazvané "Posílení sociální dimenze Lisabonské strategie: zdokonalení otevřené koordinace v oblasti sociální ochrany" (KOM(2003)0261), s ohledem na své usnesení ze dne 11. března 2004 o návrhu společné zprávy s názvem "Zdravotní péče a péče o starší osoby: podpora národních strategií pro zajištění vysoké úrovně sociální ochrany" , s ohledem na čl. 45 jednacího řádu, s ohledem na zprávu Výboru pro zaměstnanost a sociální věci a stanovisko Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin (A6-0085/2005),

A. vzhledem k tomu, že právo na zdraví je jedním ze základních sociálních práv, jak je zakotveno v článku II-95 Smlouvy o Ústavě pro Evropu , která nyní prochází ratifikací, a vzhledem k tomu, že Listina základních práv Evropské unie uznává právo každého člověka na přístup ke zdravotní péči a lékařskému ošetření a právo starších osob vést důstojný a nezávislý život a podílet se na společenském, kulturním a pracovním životě, B. vzhledem k tomu, že zdraví je individuální hodnotou každého jedince ve všech stádiích života a ve všech životních situacích a jedním ze zásadních

USNESENÍ

■

[ 31 ]

předpokladů k tomu, aby aktivně přispíval společnosti, a vzhledem k tomu, že veřejné zdraví je hodnotou společnosti a péče o ně je jedním ze základních úkolů společnosti, C. vzhledem k tomu, že zdraví je ovlivňováno mnoha faktory, mezi jinými genetickými dispozicemi, životním stylem a sociální situací a že zdravotní péče se na celkovém zdravotním stavu jednotlivce podílí jen v omezené míře (často se uvádí 10 %), D. vzhledem k tomu, že důvěra v dostupnost zdravotní péče v případě potřeby je nezbytnou podmínkou pro úspěšné uplatnění jedince ve společnosti ve všech stádiích života a ve všech životních situacích, E. vzhledem k tomu, že volný pohyb osob (včetně pracovníků) je jedním ze základních principů Evropské unie a současně je také nezbytnou podmínkou pro další rozvoj jednotlivých členských států Unie jako celku a že důvěra občana v dostupnost a kvalitu zdravotní péče v důsledku jeho pohybu mezi jednotlivými členskými státy může být otevřenou koordinací zdravotních systémů upevněna, F. vzhledem k tomu, že díky rozhodnutí Evropského soudního dvora bude docházet k nárůstu pohybu pacientů a využívání přeshraničních služeb a že tento vývoj ve spojení s prohlubujícím se vnitřním trhem bude mít rostoucí vliv na národní zdravotní systémy, jejichž zásady a cíle tím nesmějí být ohroženy, G. vzhledem k tomu, že z hlediska zdravotní péče je evropský průkaz zdravotního pojištění vhodným nástrojem k zajištění volného pohybu v rámci EU, i když se jednotlivé národní sociální systémy svou strukturou velmi podstatně liší,

USNESENÍ

H. vzhledem k tomu, že Evropský soudní dvůr opakovaně uznal žaloby pacientů o náhradu nákladů léčebné péče v jiném členském státě, i když rozlišuje mezi nemocniční a ambulantní péčí a stanoví určité podmínky pro uplatňování těchto nároků, jejichž záměrem je zejména zajistit vyvážený přístup a rovnováhu sociálního zabezpečení, vždy s cílem zabezpečit vysokou úroveň ochrany zdraví,

[ 32 ]

I. vzhledem k tomu, že ve svém usnesení ze dne 11. března 2004 Evropský parlament vyzval členské státy, aby své veřejné i soukromé instituce zdravotní péče a pomoci posílily využíváním plného rozsahu nabídky dostupné v zemích původu pacienta,

J. vzhledem k tomu, že zdravotní systémy v členských státech jsou založeny na principech rovnosti a solidarity, které vyžadují, aby byla každému dostupná a přístupná kvalitní zdravotní a dlouhodobá péče uzpůsobená jeho potřebám bez ohledu na jeho věk či majetek, K. vzhledem k tomu, že trvalým cílem Unie je prosazovat vysokou úroveň sociální ochrany a že efektivnější spolupráce v oblasti zdravotní a dlouhodobé péče přispěje k udržitelné modernizaci evropského sociálního modelu a k větší sociální soudržnosti; že zdravotní a dlouhodobá péče jsou službou obecného zájmu, kde je třeba upřednostňovat princip solidarity, L. vzhledem k tomu, že zdravotní systémy jakožto součást systémů sociálního zabezpečení jednotlivých členských států stojí před problémy, které představují nové diagnostické a léčebné metody, stárnutí populace (tj. obrovský nárůst počtu velmi starých osob křehkého zdraví, u nichž je nutno přizpůsobit posuzování zdravotního stavu a příslušnou péči jejich potřebám), rostoucí očekávání občanů a záruka všeobecného přístupu k těmto systémům pro všechny občany, M. vzhledem k tomu, že stárnutí zdravotnických pracovníků, stejně jako stárnutí mnoha osob poskytujících bezplatnou péči, představuje v některých členských státech problém, N. vzhledem k tomu, že nové diagnostické a léčebné metody přinášejí nejen ohrožení finanční stability zdravotních systémů, ale také - a především - nové možnosti a nové naděje ve stálém boji člověka s nemocemi a stářím; že je však také třeba mít na paměti rostoucí chudobu mezi staršími osobami,

P. vzhledem k tomu, že i když převážná většina starších osob je zdravá a vede nezávislý život, významný počet starších lidí je nicméně nemocných a invalidních, a proto potřebují přístup ke kvalitním, vysoce integrovaným sociálním a zdravotnickým službám provádějícím odpovídající geriatrické (tj. multidisciplinární a holistické) hodnocení, což je jediné opatření, které dokáže snížit invaliditu a předcházet zbytečné dlouhodobé péči o příslušníky této skupiny,

USNESENÍ

O. vzhledem k tomu, že prevence je nejúčinnější a nejefektivnější formou zdravotní péče a že kvalitní a dostupná preventivní péče, jež je každému přístupná, vede k prodloužení průměrné délky života, snížení výskytu onemocnění, poklesu nákladů na zdravotní péči a pomáhá zajistit dlouhodobě udržitelné financování zdravotnictví,

[ 33 ]

Q. vzhledem k tomu, že ústředním bodem všeho, co se týká zdravotnictví, je občan - pacient, jemu je zdravotní péče poskytována, on ji hradí ať již přímo, či formou pojištění nebo daní; občan má největší zájem na dostupnosti, přístupnosti, vhodnosti a kvalitě péče, a proto musí mít všechny informace a všechna práva a možnosti k rozhodování o volbě a využívání zdravotní péče, R. vzhledem k tomu, že kvalita zdravotní péče je ovlivněna především úrovní celoživotního vzdělávání zdravotnických pracovníků, náležitými pracovními podmínkami a podmínkami ochrany pracujících, dostupností kvalitních diagnostických a léčebných metod, úrovní organizace zdravotnických služeb a kvalitou komunikace a sdílení informací mezi poskytovateli zdravotní péče a pacienty, S. vzhledem k tomu, že při obrovském nárůstu počtu starších osob křehkého zdraví je naléhavě zapotřebí rozvíjet a podporovat gerontologické a geriatrické vzdělávání prostřednictvím vzdělávacích programů jak v rámci vysokoškolského, tak postgraduálního studia, tak aby byli všichni odborní zdravotničtí pracovníci vybaveni speciálními znalostmi a dovednostmi, jichž je pro poskytování lepší a lépe zaměřené péče této skupině zapotřebí, T. vzhledem k tomu, že evropský akční program Společenství v oblasti veřejného zdraví (2003-2008) poskytuje integrovaný přístup k programům zdraví a zdravotní péče, založený mimo jiné na propagaci zdraví a primární prevenci, na odstranění zdravotních rizik, na zohlednění požadavku vysoké úrovně ochrany zdraví při přípravě a provádění všech sektorálních politik a na řešení sociálních rozdílů, které mohou být zdrojem zdravotních problémů, U. vzhledem k tomu, že zdravotnictví je velmi důležitým odvětvím vědy a výzkumu, stejně jako hospodářství, vytváří mimořádně velký prostor pro rozvoj vědy a pro výzkum, a současně pro konkrétní uplatnění výsledků vědy a výzkumu v každodenním životě; že zdravotnictví jako hospodářské odvětví vytváří velké množství pracovních míst a velké hospodářské hodnoty,

USNESENÍ

V. vzhledem k tomu, že vedle základního výzkumu je velice zapotřebí klinického výzkumu, který se zabývá zdravotními problémy, s nimiž se střetává stále větší počet starších osob křehkého zdraví, a jehož cílem je vyvíjet nové metody pro poskytování co nejúčinnější a nejefektivnější péče přispívající k vysoké kvalitě života,

[ 34 ]

W. vzhledem k tomu, že zdravotnictví má přímou spojitost s hospodářským růstem a udržitelným rozvojem, a proto by se mělo posuzovat nikoli výhradně z hlediska nákladů, nýbrž také jakožto produktivní investice, kterou lze zajistit účinnou zdravotnickou politikou,

X. vzhledem k tomu, že jednou ze součástí při vytváření zdravější Evropy je spolupráce v oblasti zdravotnictví, jejíž zajišťování je v podstatě záležitostí členských států; že pro zlepšování a rozvoj vysoce kvalitní, přístupné a udržitelné zdravotní péče je důležitá výměna zkušeností mezi členskými státy; že zdravotní péče by měla hrát v Lisabonské strategii významnou úlohu, Y. vzhledem k tomu, že narůstá poptávka po domácí péči, při které může být pacient léčen a ošetřován ve svém známém rodinném prostředí, a že tento druh domácí péče vhodným způsobem doplňuje péči nemocniční a představuje významnou službu se značným potenciálem v oblasti zaměstnanosti, Z. vzhledem k tomu, že se ve sdělení Komise o agendě sociální politiky (KOM(2000)0379) uvádí, že podstatným prvkem zdravotnických reforem je zavádění sociálního zdravotního pojištění, přičemž se konstatuje, že z deseti nových členských států jich sedm dává přednost pojistnému systému před systémem daňovým, 1. konstatuje, že Komise má v úmyslu podporovat - mimo jiné v rámci otevřené metody koordinace - národní, případně regionální vlády při rozvoji a reformách systémů zdravotní péče, a požaduje, aby byla plně respektována naprostá svrchovanost národních, případně regionálních vlád v oblasti organizace zdravotnictví, zejména v různých systémech financování, aby mohly dosáhnout společně definovaných cílů modernizace systémů sociální ochrany; 2. upozorňuje, že při uskutečňování otevřené metody koordinace nesmějí být narušeny působnosti členských států, ani nesmí být porušen princip subsidiarity; poukazuje na to, že i v budoucnu si musí každý členský stát sám rozhodovat o tom, jak hodlá dosáhnout společně definovaných cílů modernizace systému sociální ochrany; 3. vyzývá Komisi a členské státy, aby při stanovování cílů a ukazatelů Společenství braly více v úvahu význam prevence a zdraví;

5. vítá rozhodnutí Rady používat v oblasti zdravotní a dlouhodobé péče otevřenou metodu koordinace; potvrzuje svůj souhlas se třemi základními cíli, jimiž jsou všeobecný přístup bez ohledu na příjem nebo majetek,

USNESENÍ

4. kritizuje skutečnost, že otevřená metoda koordinace plánovaná ve zdravotnictví, zejména počítačový sběr údajů, je zjevně nad správními možnostmi členských států; navrhuje, aby se sběr údajů týkal nejdříve malého počtu zvláště důležitých oblastí;

[ 35 ]

vysoká kvalita a dlouhodobá finanční udržitelnost; vyzývá členské státy, aby se k těmto prioritám jednoznačně přihlásily a zaručily poskytování všeobecně dosažitelné zdravotní péče bez nepatřičných čekacích seznamů a zdůrazňuje, že je třeba vyvíjet trvalé úsilí k tomu, aby byly tyto cíle ve vzájemném souladu; je toho názoru, že je třeba upevnit práva občanů na rovnocennou zdravotní péči ve všech členských státech; vyzývá všechny členské státy, aby přijaly potřebná opatření k tomu, aby byla tato práva uznávána, zejména aby turisté nebyli nuceni proti své vůli a v rozporu se svými právy uchylovat se k drahé soukromé lékařské péči; 6. naléhá na členské státy, aby zvážily přijetí aktivních kroků zaměřených na řešení potřeb zdravotní péče nejchudších občanů a jejich přístupu ke zdravotní péči; zdůrazňuje, že všeobecné pokrytí musí být založeno na solidaritě a poskytovat bezpečnou ochranu před chudobou a sociálním vyloučením a zvýhodňovat především ty, kteří mají nízké příjmy a ty, jejichž zdravotní stav vyžaduje intenzivní, dlouhodobou nebo nákladnou péči, včetně paliativní a doživotní péče; 7. lituje, že Komise nahlíží na modernizaci sociální ochrany v oblasti zdravotní péče pouze pod úhlem požadavků Paktu stability; lituje, že se Komise ve svém textu nezmiňuje o vývoji nákladů na zdravotní péči v různých odvětvích (léčba, nemocniční péče atd.) i na dopady prevence v různých členských státech; 8. souhlasí s tím, že systémy zdravotnictví v Evropské unii čelí společným problémům, jež jsou důsledkem pokroku v lékařství a technice spojeného s rostoucími náklady, demografického vývoje, zejména zvyšujícího se počtu starších osob křehkého zdraví, trpících četnými chorobami, což se často pojí s nepříznivou sociální situací, rostoucí poptávky po zdravotnických službách a zdravotnických produktech a narůstajícího pohybu obyvatel Společenství; 9. je toho názoru, že stárnutí obyvatelstva představuje problém a mělo by být také chápáno jako příležitost, jak v rámci aktivního stárnutí více zapojit lidi s dlouhodobými a cennými zkušenostmi do společnosti a podniků;

USNESENÍ

10. poukazuje na to, že zvyšující se průměrná délka života vyžaduje s ohledem na další rozvoj sociální infrastruktury lepší koordinaci mezi zdravotnickými a pečovatelskými službami;

[ 36 ]

11. konstatuje, že zvýšený pohyb obyvatelstva Společenství a přistěhovalectví z jiných zemí může představovat správní problém;

12. zdůrazňuje význam dosažitelné péče o vlastní zdraví a prevence jako nejúčinnějších opatření v boji proti nemocem a vyzývá vlády členských států, aby se zasazovaly o koordinaci programů zdravotní prevence zaměřených na různé věkové skupiny, které zahrnují mezi své priority podporu zdraví a zdravotní výchovy, a přiznaly prevenci znatelně vyšší prioritu ve skutečném využívání služeb, včetně pravidelných preventivních prohlídek a očkování v souladu s poznatky vědy, a aby zajistily k těmto opatřením všeobecný přístup; rovněž doporučuje plošné lékařské sledování starších osob křehkého zdraví s cílem zlepšit kvalitu jejich života a předejít zbytečné dlouhodobé hospitalizaci a domácí ošetřovatelské péči, čímž se zpětně dosáhne výrazného snížení výdajů na zdravotnictví; 13. poukazuje na to, že jak choroby, které nejčastěji zabíjejí (např. nádorová a kardiovaskulární onemocnění), tak choroby, které jsou častou příčinou invalidity (např. poruchy kosterní a svalové soustavy a další chronické nemoci z povolání, zdravotní problémy způsobené např. nezdravou výživou, užíváním drog, zhoršováním životního prostředí a nedostatkem fyzické aktivity), lze výrazně omezit obecnými meziodvětvovými politikami, politikami individuální prevence a zlepšenými opatřeními k odstranění faktorů pracovního a životního prostředí, které jsou příčinou vzniku chorob; zdůrazňuje proto význam rozvoje péče v oblasti pracovního lékařství zaměřené na prevenci a včasné zjištění chorob a zdravotních problémů; 14. zdůrazňuje, že hlavní roli v každém systému zdravotní a dlouhodobé péče musí hrát občan jako uživatel služeb a příjemce péče, jeho práva jsou klíčová a prvním a nejdůležitějším z nich je právo na úplné informace o vlastním zdraví, o možnostech zdravotní a dlouhodobé péče a o výběru péče, která je jednotlivými poskytovateli péče na trhu nabízena;

16. vítá důraz, který Komise klade na zlepšení interdisciplinární a meziinstitucionální komunikace a spolupráce mezi jednotlivými poskytovateli zdravotní a dlouhodobé péče v prevenci, diagnostice i léčbě; věří, že klíčovou úlohu v této komunikaci a spolupráci hraje lékař primární péče a sdílení již existujících informací vede k vyšší kvalitě a účinnosti poskytované péče, snížení rizika poškození pacienta a větší efektivitě využití lidských a materiálních zdrojů;

USNESENÍ

15. vyzývá členské státy a Komisi, aby zejména s využitím akčního programu pro zdraví zajistily sbližování při sběru údajů a zlepšení v oblasti údajů a aby prostřednictvím zdravotnického portálu EU, který je v současnosti vytvářen, zpřístupnily občanům i poskytovatelům služeb informace o zdravotní péči a zdravotnické politice ostatních členských států;

[ 37 ]

17. je znepokojen značnými rozdíly mezi starými a většinou nových členských států, pokud jde o zdravotní stav jejich obyvatel a přístup ke zdravotní a dlouhodobé péči, jejich kvalitu a přidělené zdroje; vyzývá Komisi a staré členské státy, aby podpořily nové členské státy v jejich úsilí o zlepšení zdravotní a dlouhodobé péče, a to pomocí akčního programu pro zdraví a dalších vhodných opatření, zejména "otevřené metody koordinace"; 18. zdůrazňuje význam zdravotní péče, dlouhodobé péče a sociální péče v národním hospodářství, díky velkému počtu občanů, které v současnosti zaměstnávají, a jejich potenciálu k budoucímu vytvoření velkého množství pracovních míst u různých poskytovatelů péče, čímž se zvýší konkurence, a tedy i růstový potenciál národního hospodářství; upozorňuje na to, že postupné stárnutí obyvatelstva EU bude vyžadovat, aby bylo na pomoc starším osobám vyčleněno více finančních prostředků i lidských zdrojů; je toho názoru, že v mnoha členských státech je naléhavě třeba přijmout aktivní opatření k přijetí nových pracovníků a udržení pracovníků ve zdravotnictví; 19. poukazuje na to, že se díky rostoucí poptávce po službách v oblasti zdravotnictví a péče vytvářejí další pracovní místa stále vyšší kvality; 20. vyzývá vlády členských států, aby přijaly účinná opatření k posílení postavení občana při využívání zdravotní i dlouhodobé péče, aby podpořily zlepšení dostupnosti informací pro občana a podmínky pro jeho svobodné rozhodování o využívání zdravotní a dlouhodobé péče; domnívá se, že aby toho bylo možno dosáhnout, je zapotřebí, aby existovali různí poskytovatelé služeb a aby byly dostupné informace o zdravém životním stylu a o možnostech prevence, diagnostiky i léčby a přístup k takovým informacím nesmí být omezován, zvláště ne z důvodu úspor veřejných prostředků;

USNESENÍ

21. poukazuje na skutečnost, že některé členské státy zvyšují podíl zdravotnických nákladů, které nese pacient, a v této souvislosti požaduje, aby znevýhodněné skupiny měly i nadále přístup k odpovídající zdravotní péči;

[ 38 ]

22. je znepokojen skutečností, že v mnoha členských státech jsou čekací doby na některé naléhavé i nenaléhavé léčebné zákroky příliš dlouhé; vyzývá tyto členské státy, aby vyvinuly cílené úsilí k tomu, aby se tyto čekací doby zkrátily; vyzývá členské státy, aby v případech, kdy existují dlouhé čekací seznamy a žádnou srovnatelnou nebo stejně účinnou léčbu nelze pacientům v tuzemsku včas poskytnout, vzájemně úzce spolupracovaly tak, aby byla zajištěna vysoká úroveň ochrany zdraví a sociálního zabezpečení pro všechny občany EU za současného respektování principu subsidiarity, vyváženosti národních systémů a finanční rovnováhy;

23. vyzývá vlády členských států ke konkrétní podpoře sdílení informací (mj. mezi různými institucemi a obory podílejícími se na péči o jednotlivé pacienty) a využívání elektronických komunikačních technologií ve zdravotní a dlouhodobé péči; vyzývá Komisi a vlády členských států k větší a systematičtější podpoře rozvoje tzv. elektronického zdravotnictví; 24. je znepokojen skutečností, že v mnoha členských státech je stále větší nedostatek kvalifikovaných lékařů a zdravotnického a ošetřovatelského personálu; naléhavě vyzývá členské státy, aby vyvinuly cílené úsilí ke zlepšení kvality práce, zvýšily přitažlivost těchto povolání a odstranily stávající nedostatek těchto pracovníků; zdůrazňuje potřebu podporovat vzdělávání a další vzdělávání dobrovolníků i kvalifikovaných zaměstnanců v této oblasti; 25. lituje, že v záležitostech podléhajících zvýšené koordinaci nebyl přikládán velký význam zpětné vazbě od účastníků na nejnižším stupni; poukazuje na to, že v používaných modelech řízení hraje tok informací zdola nahoru velmi významnou roli; 26. lituje, že obecně nebyl kladen větší důraz na vědecké analýzy potřeb; připomíná, že vědecká data jiných organizací nelze přebírat bez předchozího ověření; doporučuje provést zpracování vnitřních údajů převážně s využitím stávajících výzkumných programů; 27. vyzývá vlády členských států, aby dále sbližovaly systémy vzdělávání a školení zdravotnických pracovníků a pokročily ve vzájemném uznávání odborné kvalifikace, a napomáhaly tak pohybu zdravotnických odborníků v rámci EU, aby ve větší míře koordinovaly a sbližovaly požadavky na vybavení zdravotnických zařízení a využívání nových vyšetřovacích a léčebných metod, a tak podpořily srovnatelnou kvalitu zdravotní péče ve všech členských státech;

29. zdůrazňuje nutnost, aby členské státy v rostoucí míře sledovaly a podrobovaly kontrole pokrok ve zdravotnictví a zdravotnické technice z hlediska efektivnosti, prospěšnosti a hospodářské udržitelnosti; vyzývá Komisi, aby prozkoumala

USNESENÍ

28. zdůrazňuje, že dlouhodobou finanční udržitelnost je možno zajistit pouze tehdy, budou-li stávající zdroje využívány optimálním způsobem; poukazuje na to, že tohoto cíle lze dosáhnout jen tehdy, bude-li kvalita zdravotní péče průhlednější, než jak je tomu v současnosti, zavedou-li členské státy systematické programy k zajištění kvality a léčebné pokyny vycházející z faktických dokladů a budou-li veřejné prostředky vynakládat pouze na takové zdravotnické produkty a technologie, jejichž prospěšnost je prověřena;

[ 39 ]

možnost vzájemného propojení a koordinace hodnocení zdravotní techniky a zdravotnických pokynů prováděného v jednotlivých členských státech; 30. vyzývá členské státy, aby včas předložily předběžné národní zprávy pro příští zasedání Evropské rady; 31. je toho názoru, že zdravotní péče o starší osoby křehkého zdraví představuje vhodnou oblast pro výzkum na evropské úrovni; 32. vyzývá Komisi, aby do konce roku 2005 předložila návrhy obecných směrů politik, společných cílů, pracovních postupů a podrobných časových plánů; přitom však zdůrazňuje, že odpovědnost za zdravotní péči o občany mají jednotlivé členské státy; 33. zdůrazňuje, že při stanovování ukazatelů a hodnocení výsledků je třeba postupovat velice obezřetně a že je třeba respektovat stávající rozdíly mezi jednotlivými zdravotnickými systémy; důrazně vyzývá, aby byly zvláště ukazatele stanoveny tak, aby se jimi hodnotil spravedlivý přístup k péči a její kvalita a efektivnost; 34. vyzývá Evropskou radu, aby s cílem racionalizovat otevřenou metodu koordinace přijala na jaře roku 2006 integrovaný rámec v oblasti sociální ochrany a aby přijala standardní seznam společných cílů v oblastech sociální integrace, penzí a zdravotní a dlouhodobé péče; 35. vyzývá Radu a Komisi, aby o svých návrzích informovaly Evropský parlament; 36. vyzývá členské státy a Komisi, aby ve větší míře než dosud zapojily organizace pacientů do rozhodování o politice ve zdravotnictví a poskytly jim pro jejich práci potřebnou podporu;

USNESENÍ

37. vyzývá Komisi a členské státy, aby věnovaly patřičnou pozornost aspektům příznačným pro ženy, a to ve všech zdravotních záležitostech; vyzývá Komisi, aby předložila novou zprávu o zdravotní situaci žen v Evropské unii;

[ 40 ]

38. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, Výboru pro sociální ochranu a parlamentům členských států.

[

ZDRAVOTNÍ POLITIKA MILAN CABRNOCH, TOMÁŠ JULÍNEK, PAVEL HROBOŇ VYDAVATEL: CEVRO - Liberálně-konzervativní akademie Letenské nám. 4, 170 00 Praha 7 IČ: 697 80 684 Tel.: 224 237 769, 603 460 851 Email: [email protected] www.cevro.cz předseda správní rady: Ivan Langer ředitel: Ladislav Mrklas tajemnice: Petra Viktorová redaktor vydání: Jiří Kozák VÝROBA A TISK: DECIBEL production spol. s r. o. Chotouchov 5 281 44 Zásmuky www.decibelproduction.cz

ZDRAVOTNÍ politika MILAN CABRNOCH I TOMÁŠ JULÍNEK I PAVEL HROBOŇ