MUDr. Milan Cabrnoch, MEP AIM konference, Praha 23. září 2005 Vážené dámy, vážení pánové, je mi velkou ctí, že Vás mohu pozdravit zde v Praze, v hlavním městě České republiky. Velice si vážím pozvání organizátorů vaší konference a příležitosti promluvit k vám. Nejen v Evropské unii či v Evropě, ale na celém světě je jedním z hlavních diskutovaných témat zdravotnictví. V každé zemi, kterou jsem měl možnost blíže poznat, probíhá v určité fázi reforma zdravotnictví, každá země se snaží vypořádat se s výzvami, které před nás ve zdravotnictví naše společnost staví. Zdravotnictví a jeho reforma se stává stále více nejen jedním z předních témat společenské diskuse, ale současně také jedním z předních témat politických. Reformy zdravotnictví se objevují ve volebních programech politických stran a ve vládních prohlášeních nových či staronových vlád stále častěji. Dovolte mi, abych při příležitosti zahájení této konference zdůraznil některé momenty diskuse, kterou každý z nás vedeme v každém svém pracovním dni. Na počátku každé diskuse je dobré ujasnit si termíny. Zdraví je jednou z nejvyšších hodnot života každého z nás, zdraví obvykle stavíme na nejvyšší příčky svého hodnotového žebříku. Zdraví občanů je jednou z nejvyšších hodnot společnosti. Péče o zdraví není zdaleka úkolem pouze zdravotnictví. Péče o zdraví je odpovědností jednotlivce a rodiny v případě individuálního zdraví, v případě ochrany veřejného zdraví leží odpovědnost na vládě a v našem případě také velkou částí na orgánech Evropské unie. Zdravotnictví jako takové ovlivňuje zdraví jen z malé části, odborníci hovoří o 20% nebo méně. Solidarita má ve zdravotnictví své pevné místo. Vzájemná pomoc v době nemoci je jedním z důvodů, pro které se lidé sdružují již od počátku historie lidského rodu. Tehdy, když se v pravěku tlupa poprvé postarala o svého nemocného či zraněného člena, tehdy se objevila solidarita. Solidarita je hodnotná tehdy, pokud je solidaritou odpovědnou a skutečně potřebnou.
1
Solidarita dává smysl tehdy, kdy společnost pomáhá odpovědnému jednotlivci, který sám o sebe pečuje, a pomáhá mu v situacích, které on sám či s pomocí své rodiny neumí a nemůže zvládnout. Solidarita je ohrožena, pokud je zneužívána. Zneužívána je tehdy, kdy je čerpána neodpovědně, tedy kdy jednotlivec žádá pomoc společnosti aniž by ji skutečně potřeboval, v situacích které mohl svými silami řešit nebo jim předcházet. Stejně tak je solidarita zneužívána, když společnost nabízí svou pomoc i tehdy, pokud ji jednotlivec nežádá nebo žádat nemusí. Pokřivená solidarita vede k plýtvání prostředky na tuto solidaritu vybíranými a ke ztrátě důvěry občanů v solidární systém. Zdravotnictví je systémem poskytování služeb. Tyto služby jsou mimo jiné charakterizovány vysokou kvalifikací jejich poskytovatelů, vysokým společenským tlakem na kvalitu těchto služeb a tedy i vysokou společenskou kontrolou. Kvalita a také dostupnost zdravotních služeb jsou společností velmi ostře sledovány. Často se zabýváme finančními aspekty zdravotnictví. Než k nim přejdu, rád bych zdůraznil právě kvalitu a dostupnost, na které občas zapomínáme. Každý z nás ví, že tyto tři parametry zdravotní péče jsou navzájem velmi pevně propojeny. Zdravotnictví je velmi nákladné a spotřebovává velký díl jak společenských, tak soukromých finančních zdrojů. Financování zdravotnictví se opakovaně jako bumerang vrací na obrazovky televizí, stránky novin a pracovní stoly členů parlamentů ve všech zemích. Často velmi málo rozlišujeme mezi financováním zdravotnictví a zdravotním pojištěním. Zdravotní pojištění nemá, podle mého přesvědčení, za úkol financovat existenci zdravotnických služeb, ale pouze platit za zdravotní služby, které byly pojištěncům poskytnuty. Zdravotní systémy mnoha zemí čelí několika zásadním výzvám. Populace ve všech zemích Evropské unie stárne. Stárnutí populace je zčásti úspěchem společnosti – díky lepší péči o zdraví (do které svým malým dílem patří i lepší zdravotnictví) se dožíváme vyššího věku. Díky tomu spotřebováváme více zdravotní péče, samozřejmě také více prostředků z penzijních fondů a podobně. Druhou výzvou jsou nové technologie ve zdravotnictví. 2
Díky vývoji vědy a poznání máme k disposici stále více nových technologií jak v oblasti prevence, tak v diagnostice i léčbě. Nové technologie přináší nové možnosti a vyšší kvalitu zdravotní péče. Přináší samozřejmě také vyšší náklady. I nové možnosti jsou úspěchem a rozhodně můžeme očekávat, že se budou v příštích letech objevovat další nové metody, které budou opět dražší. Třetí velkou a velice aktuální výzvou je zlepšující se informovanost občanů a rostoucí očekávání ve vztahu ke zdravotní péči. Jsme rádi, že se informace ve společnosti šíří a že občané mají stále více informací o zdraví a nemocech. Je více než pochopitelné, že se nemocní lidé informují stále více o možnostech léčení svých nemocí a nikdo se nedivíme tomu, že vyžadují vše, co jim dává naději na vyléčení a přežití jejich nemoci. Zvyšující se očekávání je zčásti spojeno s rostoucí „medikalizací“ našeho života. Co je tím myšleno? Lidé se stále více obrací ke zdravotnictví v situacích, které před nedávnou dobou nebyly pokládány za zdravotní problém a nebyly předmětem zdravotní péče. Situace, které před několika desetiletími prostě patřily k životu, jako je nespavost, bolest hlavy, nervozita či přepracovanost, jsou dnes chápány jako nemoci a jsou důvodem k čerpání zdravotní péče. Podobně situace, které před několika desetiletími nebylo možné ovlivnit, jsou dnes řešeny díky novým možnostem zdravotní péče a lékařské vědy, jako prostý příklad uvedu neplodnost a in vitro fertilizace. Specificky evropskou výzvou posledního roku, tedy po rozšíření Evropské unie o deset nových členských zemí, je rostoucí pohyb občanů. Volný pohyb občanů jednotlivých členských zemí v rámci Evropské unie velice vítáme, je jedním z pilířů evropského společenství. Volný pohyb ovšem působí jako rizikový faktor ve vztahu ke zdravotním systémům. Příčinou jsou velké rozdíly mezi zdravotními systémy v jednotlivých členských zemích. Existují velké rozdíly mezi výdaji na zdravotní péči, mezi kvalitou a dostupností zdravotní péče i v odměňování zdravotnických pracovníků. Některé členské země Evropské unie řeší aktuální problém spojený s odchodem lékařů a zdravotních sester do jiných zemí, především za vyšším příjmem. Podstatně větší problém však je a zřejmě ještě více bude pohyb pacientů. 3
Občané členských zemí mají právo vyhledat za určitých podmínek zdravotní péči v kterékoli členské zemi a není důvod pochybovat o tom, že tohoto svého práva budou využívat stále více. Členské země EU a jejich zdravotní systémy nejsou na volný pohyb pacientů připraveny. Hromadný odchod pacientů ze země za lepší či levnější zdravotní péčí může vést ke zhroucení domácího zdravotního systému, snížení dostupnosti zdravotní péče a nezaměstnanosti zdravotnických pracovníků. Stejně tak může hromadné čerpání zdravotní péče v zemi s řádově vyššími cenami této péče vést ke zhroucení domácího systému zdravotního pojištění. Naději nám dává poznání, že občané si v zásadě nepřejí čerpat zdravotní péči v zahraničí. Lidé si přejí dostat zdravotní péči ve vysoké kvalitě, bez dlouhého čekání a co nejblíže svého domova. Pokud jim tato tři jednoduchá přání dokážeme splnit, nemusíme se obávat hromadného pohybu pacientů. Když jim však tato přání nesplníme a k pohybu pacientů dojde, budeme zřejmě muset revidovat základní pravidla hry a vrátit se ke komerčnímu zdravotnímu pojištění pro čerpání péče v zahraničí, i když si uvědomujeme, že to zhorší volný pohyb osob a především zaměstnanců v rámci společenství. Velice rád bych skončil dobrou zprávou, nadějí či návrhem řešení. Osobně nevěřím tomu, že zdravotní systémy a jejich reformu mohou vyřešit ekonomové, lékaři či dokonce politici. Zdravotnictví je služba, která má své poskytovatele a své zákazníky. Zákazníci mají svá očekávání a přání a poskytovatelé služeb jim tato přání plní. Ani v České republice, ani v Evropské unii není příliš populární hovořit o zdravotních službách jako o trhu. Jsem však přesvědčen, že právě a jedině občané mohou svou vůlí zdravotnictví reformovat. Osobně vsázím na občana, jeho právo rozhodovat a jeho povinnost nést odpovědnost za svá rozhodnutí. Zdravotnictví je zde přece právě pro občana – pacienta. Občan zdravotnictví platí, ať již cestou daní, pojištění nebo přímo. Občan zdravotní služby žádá, měl by být co nejvíce a nejlépe informován o možnostech, jejich výhodách a rizicích.
4
Věřím v takové zdravotnictví, ve kterém pacient rozhoduje a lékař mu radí a plní jeho přání. Stejně tak věřím v to, že nejen každý pacient chce dostávat, ale i každý lékař chce poskytovat zdravotní péči v té nejvyšší kvalitě. V tomto procesu změny hrají zásadní roli právě zdravotní pojišťovny. Zdravotní pojišťovny vnímám jako přirozeného advokáta zájmů pojištěnce – pacienta. Pojišťovna i pacient mají společný zájem využít co nejlépe finanční prostředky, nakoupit za přiměřené peníze co nejvyšší kvalitu zdravotní péče. Přirozeným spojencem zdravotních pojišťoven je dobře informovaný pojištěnec, který pečuje o své zdraví. Spojenectví takového pojištěnce a jeho odpovědné pojišťovny dává naději na efektivní využití financí, které se ve zdravotním pojištění pohybují. Dovolte mi, abych vám všem popřál hodně úspěchů při budování spojenectví pojišťoven, pojištěnců a zdravotníků.
5
