ZBIROH zámek a procházka k Čertově skále Je 28. září – tedy státní svátek sv. Václava. Ale my dnes Václava nebudeme světit- jedeme do Zbiroha. Máme zde sraz s kamarády – Irenkou a Zdeňkem
Opět se nám podaří přejet odbočku, takže si asi 20 kilometrů zajedeme po dálnici, ale s mírným zpožděním konečně dorazíme na zbirožské náměstí – tedy místo schůzky.
Jsme překvapeny –
místní náměstí je sice hodně dlouhé, ale v podstatě nemá žádné centrum. Místní Informační středisko je malá boudička- a samozřejmě zavřená.
Muzeum místního rodáka J.V. Sládka je prý v opravě, a tudíž také zavřené. No co dělat.
Nejprve si něco v krátkosti povíme o městě takovém a pak pojedeme k zámku. Máme zde objednanou prohlídku hradního okruhu na 11. hodinu, tak abychom to stihli.
V roce 1230 tu stál hrad a v podhradí byla založena trhová osada. O století později byla tato osada povýšena na městečko. V polovině 15. století městečku vládli zapřisáhlí odpůrci kalicha a to rod Hanušů z Kolovrat.
V roce 1369 povyšují Rožmberkové osadu na městečko a až roku 1897 se Zbiroh stává městem V roce 1469 byla v hradní kapli za jejich účasti pronesena papežská klatba na Jiřího z Poděbrad. V roce 1868 se pruský podnikatel, osobní přítel Bismarcka, snažil založit ve Zbirohu průmyslovou výrobu, ale jeho pokus nebyl korunován úspěchem a podnikatel zkrachoval.
Spisovatel A. Branald pak o tomto pokusu a i o městě psal ve své knize Král železnic, sláva a konec B. H. Stroussbergra
Pro město a jeho okolí je možná dobře, že podnikatel zkrachoval.
Dominantou města je na zalesněném vrcholku nad městem zámek, který byl vytvořen přestavbou původního hradu. V období po Bílé hoře byl tento zámek na čas využíván jako vězení
Domy na náměstí jsou z velké části z 19. a 20. století. Jednou z výjimek je bývalá Radnice. Byla postavena v roce 1784
Na náměstí najdeme několik barokních domů a v místech kde původně stával rodný dům básníka J.V. Sládka, byl postaven novější dům, ve kterém je muzeum s expozicí věnovanou básníkovi. Básník postižen na sklonku života vážnou nervovou nemocí ve městě také dožil.
Pod zámeckým kopcem najdete Kostel svatého Mikuláše. Kostel prodělal v roce 1652 a v letech 1719 až 1720 rozsáhlé přestavby. Kostel je obehnán zdí a přístup k němu je asi jen v době bohoslužeb. V interiéru kostela se nachází oltářní malba z 18. století, dále také obraz sv. Barbory, cínová křtitelnice a náhrobní kameny. V malém parčíku u kostela je umístěn pomník padlým s bustou T. G. Masaryka. O trochu níže jsou barokní sochy Panny Marie a Sv. Jana z Nepomuku
Část svého života ve městě také prožil Fráňa Šrámek, jehož otec tu pracoval jako berní úředník. Město a jeho okolí přitahovalo i hudební skladatele. Tak světlo světa spatřila Zbirožská mše A. Srby. Zbirožská suita je dílem J. B. Foerstera – ten zde v období druhé světové války našel útočiště Ale snad nejznámější je skladba Vzpomínka na Zbiroh, kterou složil V. Vačkář.
Po něm se také nazývá zajímavá a nejznámější kulturní událost roku, slavnosti české muziky „ Vačkařův Zbiroh“. Václav Vačkář (l881–1954) se stal spoluzakladatelem Organizace hudebníků československých, později Ochranného svazu autorského. Vedl kapely v Dalmácii, Šibeniku, na Korčule, hrál v divadle v Krakově, Vinohradském v Praze, v České filharmonii nejprve na housle a pak trumpetu. Ve Zbiroze, kam byl v roce 1926 pozván nadlesním Herzogem, byl okouzlen přírodou a na vyzvání paní Čekanové zkomponoval proslulou serenádu Vzpomínka na Zbiroh. Měl přímý vliv na vznik zbirožského smyčcového orchestru, založeného Karlem Pražským. Hudební tradice však pokračuje v každoročním pořádání hudebních slavností české muziky Vačkářův Zbiroh.
K dalším významným rodákům patří také básník Karel Vokáč a spisovatel Josef Merhaut Do roku 1928 na místním zámku tvořil také významný malíř Alfons Mucha. Obyvatelstvo se v minulosti zabývalo především zemědělstvím a lesnictvím. Zajímavostí je, že zde bylo rozšířené cvočkařství. Tradici zde má výroba nářadí. Vždyť již v roce 1860 byla založena továrna za tímto účelem a pod názvem Zbirovia se udržela do dnešních dnů.
V severní části města, zvané Františkov, je známé zahradnictví zaměřené především na pěstování pěnišníků.
ZÁMEK
Kolem úpatí zámeckého vrchu se vine Zbirožský potok, pramenící v Sirské hoře, s přítoky Koželužského, Jablečného a Ostroveckého potoka a směřuje zalesněným, skalnatým, romantickým údolím k Berounce. Protéká řadou rybníků – Cekovským, Dolejším, Kařezským, Dvorským, Čápským, Podzbirožským (Flusar), Mlýnským a Kravákem.
Pomalu docházíme do zámku – a tak si o tomto „zámku zapomenutých záhad a tří císařů „ povíme.
První zmínka
o hradu je z roku 1193, to zde žil rod Sulislavců. Roku 1277 se dostal hrad poprvé do majetku krále, poté, co jej násilím převzal Přemysl Otakar II., aby oslabil moc šlechty. Roku 1278 však umírá a hrad získává zpět Děpolt. Později ho vlastnili i císařové Karel IV, Zikmund Lucemburský a Rudolf II. Ti sem jezdili na vyhlášené hony. No a od roku 1440 šel hrad doslova z ruky do ruky – nejprve ho získali Kolowratové, kteří jej po necelých čtyřiceti letech prodali Šternberkům a ti zase po čase příslušníkům dalšího z řady věhlasných rodů – Lobkovicům. Ti jej vlastnili téměř celé století, ale v roce 1594 byl Ladislav z Lobkovic odsouzen za spiknutí proti císaři Rudolfovi II. a Zbiroh se rázem stal majetkem už třetího císaře v pořadí. Rudolf II. si Zbiroh značně oblíbil a středověký hrad nechal v duchu módy přestavět počátkem 17.století na honosný renesanční zámek. Rudolf II zde také založil oboru,
ve které ho řada stromů ještě pamatuje.
Slunce však nad Zbirohem dlouho nesvítilo – přišla třicetiletá válka, Švédové zámek vypálili a vyplenili.
Poté sloužil jako sídlo úřadů a vězení. Sídlo nakonec v roce 1868 František Josef I.
prodal pruskému „králi železnic“ Dr. Henry Bethelu Stroussbergovi.
Ten Zbiroh důkladně přestavěl, přičemž smísil novorenesanci s novogotikou a velebností nádražních portálů. Dlouho si ho však neužil – konkurence zařídila, aby ho při jedné obchodní cestě do Ruska zavřeli na tak dlouho, než jeho firma zkrachovala. Zámek poté od věřitelů koupili Colloredo-Mansfeldové.
V roce 1943 zámek zabrala vojska SS – vyhnala Colloredo – Mansfeldy a zařídila si na zámku vrchní štáb pro sledování rádiového provozu. Nejednalo se o žádný nahodilý zábor. Němci moc dobře věděli, jak skvěle zdejší hornina odráží radiové vlny. Velký objekt na buližníkové skále prorostlé jaspisem byl přesně tím, co Němci potřebovali, aby se mohli stát dokonalými špióny. Co se jim nezdálo, to během svého pobytu zabetonovali (díky této nechtěné konzervaci se třeba zachovala původní podlaha v kapli),
leccos poničili, studnu přepažili a posléze zaházeli kdečím. Vlastně dodnes se s jistotou neví čím vším…
Unikátních vlastností jaspisových „zesilovačů“ po válce využila československá armáda. Na Zbirohu byl obří radiolokátor Tamara, který pro vojska Varšavské smlouvy sledoval pohyby amerických „neviditelných“ letadel Stealth.
Traduje se, že když prezident Václav Havel krátce po svém zvolení vyrazil do Ameriky, ptali se ho: „Co uděláte s tím zařízením, které sleduje naše letadla?“ Václav Havel ani jeho doprovod netušili, o čem je řeč. Bylo jim to však vysvětleno a Tamara počátkem devadesátých let zmizela. S ní byl odstraněn i zřejmý důvod utajování existence Zbiroha, které však jaksi samospádem pokračuje dál. Zámek byl v restitucích vrácen potomkům rodu
Colloredo-Mansfeldů. Ti ho ale armádě prodali zpět. Pak dlouho chátral, než se zadarmo dostal do vlastnictví města Zbiroh. Město nakonec v roce 2004 zámek prodalo firmě Gastro Žofín. Současný majitel Zbirohu Jaroslav Pácha zámek koupil v roce 2004. Nyní zde provozuje luxusní hotel, a restauraci. Ale velkou část zámku zpřístupnil návštěvníkům.
Zámek nyní nabízí dva prohlídkové okruhy. My jsme zvolili okruh „hradní“ Jsou zajímavé oba dva, ale přece jen – komnaty zámku jsou si všude docela podobné, ale vydat za za trochou záhad je daleko v zrušující. Vstupenky nejsou vůbec laciné – důchodci zde mají slevu až od 65 let – no a to nejsme ano jeden – i tak jsem pokusila štěstí a koupila vstupenky 2x důchodce a 2x dospělák- vyšlo to. Ale i tak jsme každý zaplatil 200Kč!
Průvodkyně nás nejprve vede nádvořím a skrz zámecké budovy procházíme k hradní – tedy starší části k vyhlášené buližníkové skále
Zámek vlastně nikdy nebyl důkladně prozkoumán. Za devět století jeho existence se v něm přitom nashromáždila řada záhadných prostor. Jednou z nich je i 163 metrů hluboká zámecká studna.
Zajímavě se stáčí do šroubovice. Tvrdí se o ní, že je vůbec nejhlubší hradní studnou v Evropě. Aby toho nebylo málo, vyhloubena byla v mimořádně tvrdé buližníkové skále. Asi si dokážete sami představít, že její hloubení nebyl žádný med. Výkop takové studny trval 70 až 80 let, takže to bylo na několik generací havířů při jejich věkovém průměru. Teď je tam sloupec vody asi 66 metrů. K hloubení se používala jednoduchá metoda – skálu zahřívali ohněm a poté zprudka zchlazovali. Kámen popraskal a palicemi jej rozbíjeli. Práce to byla velmi těžká a nebezpečná, o čemž svědčí i to, že při průzkumu se našly lidské ostatky.
Němci ji zhruba v polovině hloubky přepažili. Účel obou počinů je nejasný. Jsou dvě možnosti - zámecká skála byla po staletí provrtána bezpočtem štol a Němci chtěli betonem buď chránit něco, co do nich ukryli, nebo naopak zabránit, aby se podzemím do hradu někdo dostal.
Studnu začali vojenští potápěči zkoumat v roce 1965. Vytáhli jednu dřevěnou bednu plnou spisů. Pak je odvolali na šumavské Černé jezero a už se nevrátili.Co bylo obsahem bedny, oficiálně není známo. Zřejmě šlo ale o spisy zbirožské SS – seznamy vyznamenaných, padlých či nemocných
. Když esesáci zámek opouštěli, naházeli do studny bedny s historickými zbraněmi chráněnými naolejovanými pilinami Na bedny se zbraněmi nasypali hlínu a všelijaký odpad. Teprve na tuto vrstvu svrhli bedny se spisy. Na ně pak hodili čtyři ruční granáty. Granáty potrhaly tajné spisy, voda zničila vzácné zbraně. Většina jich pocházela z Napoleonských válek.
Jak se vůbec voda dostala pod přepážku zhruba 80 metrů nad dnem studny? Vysvětlení je prosté, vojáci sem svedli odpady z nádvoří zámku – kasáren.. Na povrch bylo v průběhu čištění vyneseno deset metrů navážky, zbraní a spisů. Představte si pohled z výšky čtyř Nuselských mostů!
Dále si prohlížíme další místní raritu – jednu z nejstarších hradních kaplí na našem území, s původními gotickými freskami v její nejstarší části. Jsou zde jedinečně zachovalé gotické malby a původní dlažba
Za Hanuše II. Z Kolowrat byla dne 9. srpna 1469 v hradní kapli vyhlášena církevní klatba na krále Jiřího z Poděbrad. - ten nato za rok zemřel !!
Také si zde říkáme legendu o založení a názvu hradu - hrad údajně založil Zbyněk Zajíc z Valdeka, který při jednom z honů se svou družinou zabloudil. Po západu slunce vyšplhali na nejbližší vrchol, aby se rozhlédli po okolí. Žádné obydlí ale nezahlédli, proto se uložili ke spánku na místě, kde se nacházeli. Ke svému překvapení ráno zjistili, že kolem nich je spousta jeleních parohů. Pán je dal sesbírat a rozhodl se na tomto výhodném místě postavit hrad. Ze sbírání parohů vznikl název Zbiroh.
Na Zbirohu byli - mimochodem - ězněni čeští vzbouřenci před exekucí na Staroměstském náměstí v roce 1621. Málokdo ví, že šest českých pánů, kteří nebyli popraveni na staroměstském náměstí, si odpykalo ve zbirožském vězení doživotní trest. Vězeňská kobka je opravdu neutěšená, vysekaná do skály. Navíc na zámku můžete vidět i masku, kterou dozorci nasazovali pánům na hlavu, když je tu a tam vyvedli na vzduch.
Je tak trochu podobná té, za kterou byla ukryta podoba Muže se železnou maskou od Alexandra Dumase. Dále se jdeme podívat na hradní věž – barokní schodiště je opravdu uzoučké – sotva
prolezeme!
Věž má další nej – je první
samostatnou hláskou v Čechách. Síla zdí je zhruba 6 metrů. Z vršku je krásný pohled na Zbirožské rybníky i okolí. Průvodkyně nás upozorňuje že v kopcích nad rybníky je hájovna, kterou si ColloredoMansfeldové zařídili pro zdejší pobyt. Zámek jim sice již nepatří, ale nechali si přilehlé pozemky včetně lesů a rybníků. Po sestupu z věže přejdeme na první nádvoří s krásnou fontánou
a následují opět uzoučké točité schody- tentokrát do podzemí
Nacházíme se v ermitáži, která za druhé světové války sloužila jako mystické místo pro SS majitele zámku. V podzemí se prý zalíbilo starogermánským bohům a nacisté tu provozovali rituály, na něž si jejich vůdce Heinrich Himmler tak potrpěl .Ty už připomíná jen hektagram.na podlaze.Kdo si na něj na podlaze stoupne, ten prý ucítí sílu, která tu trhlinou stoupá z nitra země.
A jako bonus nás průvodkyně zavede ještě do Muchova sálu – místa, kde vytvořil světoznámou Slovanskou epopej.
Alfonse Muchu na zámek přivedl rodinný přítel, jenž zde měl jako vášnivý lovec pronajatý byt od tehdejších majitelů Colloredo -Mansfeldů. Když vešli do potemnělé Křišťálové síně, prosvítal zakrytou skleněnou střechou paprsek.
Mucha poslal jednoho ze svých průvodců odkrýt tmavomodré tabule a vzápětí do sálu zasvítilo slunce. V tom okamžiku byl přesvědčen, že našel ideální místo pro svůj ateliér. V místnosti poté vytvořil kompletní cyklus Slovanské epopeje, navrhl první československé bankovky a poštovní známky a vytvořil většinu svých olejových pláten. Žil zde i s celou rodinou 18 let
A v sále najdeme také oponu pro místní Sokol, kterou jim namaloval jako poděkování za bezplatné pózování.
Na Zbiroh jezdili za Muchou zednáři z celého světa, protože Mucha byl členem české zednářské lóže. On sám si prý nechal zřídit lůžko v místnosti nad ústím hradní studny, která míří hluboko do buližníkového skalního masivu.
Prohlídka byla zajímavá – viděli jsme ta nejzáhadnější místa. Zdejší komnaty jsou určitě krásné, ale ty jsou krásné ve všech našich zámcích. A jelikož máme žízeň, spláchneme jí v místní stylové krčmě dobrou plzeňskou 12°
Loučíme se s hrado-zámkem – jdeme zahradou – zatím není tak upravená, jak by si člověk zámeckou zahradu představoval, ale myslím, že současný majitel má dost peněz na další úpravy.
Hned za zámkem se napojíme na červenou turistickou trasu směr Švabín .Procházíme kolem obrovského areálu Požární ochrany. Dnes ale mají zavřeno – domlouváme se s Irenkou na návštěvu někdy příště - chtělo by to i nějakého průvodce – areál je opravdu velikánský – plno hal a dvorů. Expozice požární ochrany umožňuje návštěvníkům nahlédnout do historie vzniku a vývoje dobrovolné a profesionální požární ochrany.
K vidění je tu vyhořelý počítač, mikrovlnná trouba, rychlovarná konvice, žehlička a další předměty. Nechybí ani jedna z propanbutanových lahví roztržených výbuchem při požáru u tunelu Valík na dálnici D5. Jdeme dále kolem moc pěkné hospody Lesanka – škoda – je zavřeno. Tak si alespoň nasbíráme plno krásných čerstvě spadaných kaštanů.
Po cestě jsou krásné rozhledy do krajiny, také moc pěkný sad – sice starý, ale dobře ošetřovaný a udržovaný.
A zde uhýbáme do lesa vpravo směr Chotětín
Lesní cesta stále stoupá do mírného kopce. Asi za 10 minut jsme pod Čertovou skálou jinak zvanou Čertovka
Skalní útvar je vysoký 536 metrů.
Pomalu vyšplháme na vrcholek a rozhlížíme se do kraje.
Z Čertovky je možné jít po žluté značce na další rozhledovou skálu nazvanou Světovina. A pak okruhem dojít zpět do Zbiroha . Ale pro dnešek to stačí. Budeme rádi, když se někde na náměstí najíme a ještě za světla se vrátíme domů.
Nasedáme do aut a jedeme zpět na zbirožské náměstí. Dost pozdní oběd si dáváme v restauraci Na radnici. Pojíme, popijeme a loučíme se. Byl to moc hezký den a opět nové informace, zážitky, krásná krajina a zajímavosti.
