Gymnázium Jana Nerudy
Závěrečná práce studentského projektu Korelace demografického vývoje Ukrajiny, Španělska a Kolumbie s historií a politicko-hospodářskou situací
Eliška Kačerová Kamila Boháčová Lukáš Daniel Blaha
V Praze roku 2014
Evropský sociální fond Praha a EU – Investujeme do vaší budoucnosti
1
Děkujeme vedoucímu našeho projektu Mgr. Jaroslavu Tomešovi za vstřícný přístup, cenné rady, připomínky a věnovaný čas. Prohlašujeme, že jsme zadanou práci vypracovali samostatně a veškeré použité informační zdroje uvedli v seznamu literatury.
…..……………………
Praha, 8. 5. 2014
……………………….. ……………………….. podpis
2
Obsah 1. ÚVOD DO PROJEKTU ...................................................................................................... 4 2. CÍLE PROJEKTU ............................................................................................................... 4 3. ÚVOD DO DEMOGRAFIE ................................................................................................ 4 3.1. HISTORIE DEMOGRAFIE .................................................................................................... 5 3.2. PODOBORY DEMOGRAFIE ................................................................................................. 5 4. ZÁKLADNÍ ÚDAJE O STUDOVANÝCH STÁTECH ................................................... 5 4.1. KOLUMBIE ........................................................................................................................ 5 4.1.1. Geografie .................................................................................................................. 5 4.1.2. Od minulosti až po současnost .................................................................................. 6 4.1.3 Obyvatelstvo ............................................................................................................... 7 4.1.4. Ekonomika ................................................................................................................. 8 4.2. ŠPANĚLSKO ....................................................................................................................... 9 4.2.1. Geografie .................................................................................................................. 9 4.2.2. Od minulosti až po současnost .................................................................................. 9 4.2.3 Reformy a jejich dopad na obyvatelstvo .................................................................. 10 4.2.4. Obyvatelstvo ............................................................................................................ 12 4.2.5. Ekonomika ............................................................................................................... 13 4.3. UKRAJINA ....................................................................................................................... 13 4.3.1. Geografie ................................................................................................................ 13 4.3.2. Od minulost až po současnost ................................................................................. 13 4.3.3. Obyvatelstvo ............................................................................................................ 14 4.3.4. Ekonomika ............................................................................................................... 15 5. DEMOGRAFICKÝ VÝVOJ JEDNOTLIVÝCH STÁTŮ ............................................. 15 5.1. KOLUMBIE ..................................................................................................................... 15 5.2. ŠPANĚLSKO ..................................................................................................................... 17 5.3. UKRAJINA ....................................................................................................................... 20 6. ZÁVĚR ................................................................................................................................ 21 7. ZDROJE .............................................................................................................................. 22
3
1. Úvod do projektu Už ve středověku se zjistilo, jak moc je důležité sledovat vývoj populace jednotlivých zemí. Sledovat se tím může jak výsledky a dopady různých politických, sociálních a ekonomických změn, ale i naopak vliv populace na fungování daného státu. Obzvlášť v dnešní době, kdy vznikají obrovská metropole a vzrůst obyvatelstva začíná být v některých státech dokonce problém je třeba hlídat. I proto jsme si vybrali projekt, ve kterém zkoumáme a srovnáváme demografický vývoj třech států s podobnou populací. Každý z námi studovaných států má jinak se vyvíjecí populaci, z různých příčin. Zajímalo nás zejména jaké konkrétní události nejvíce ovlivňují demografický vývoj–čerpali jsme z více statistických zdrojů a sfér abychom dosáhli co nejpřesnějších výsledků.
2. Cíle projektu Cílem projektu je porovnat tři různé země, které mají stejný počet obyvatel, ale jejich demografický vývoj se navzájem liší, a na základě zpracovaných údajů teoreticky odhadnout jejich budoucí vývoj. S těmito kritérii jsme vybrali tři země: Ukrajinu, Španělsko a Kolumbii. Všechny tyto země mají relativně stejný počet obyvatel, přibližně mezi 42 000 000 až 46 000 000, a navíc každá země prošla během 20. století různými politickými, sociálními i hospodářskými změnami, což se začalo odrážet na jejich demografickém stavu. Dalším velice důležitým faktorem byl momentální demografický vývoj, který je u každé země jiný. Ukrajina od roku 1990 má klesající vývoj populace, Kolumbie má již od 2. poloviny 20. století prudce vzrůstající a Španělsko v posledních letech spíše stagnující. Na závěr se pokusíme do budoucna potvrdit setrvání těchto pohybů populací nebo je vyvrátit s ohledem na všechny okolnosti.
3. Úvod do demografie Demografie je vědní obor, který studuje proces reprodukce lidských populací, zkoumá také jejich strukturu, změny a korelaci s prostředím a sociálními, politickými i ekonomickými faktory. Základními tématy tohoto oboru je zmíněná demografická reprodukce, tedy přirozená obnova lidských populací rozením a vymíráním, a změna počtu obyvatel. Při studiu populačního vývoje využívá demografie také studia geografie obyvatelstva, která se na rozdíl od demografie zabývá zejména migrací a rozmístěním obyvatelstva, protože populační vývoj je nejen výsledkem přirozené obnovy obyvatelstva, tedy rozením a vymíráním, ale zároveň je i výsledkem prostorové migrace. Populační vývoj i migrace jsou úkazy, které velmi silně závisí na momentálním stavu státu, v jakém se nachází, a na úrovni sociální, ekonomické i politické vyspělosti. V lidském životě je několik významných událostí, které hromadně utvářejí průběh demografické reprodukce. Nazýváme je demografické události nebo jevy. Nejvýznamnějšími lidskými událostmi pro demografii je narození (porodnost) a úmrtí (úmrtnost). Zvláštním druhem úmrtí jsou potraty, které se pro demografii souhrnně zaznamenávají jako potratovost. Další demografické jevy, které nepřímo ovlivňují populační vývoj, jsou sňatečnost, rozvodovost a nemocnost. Uzavírání sňatků a jejich pozdější rušení velmi ovlivňují porodnost. Na druhé straně nemocnost, tj. morbidita, ovlivňuje úmrtnost obyvatelstva. Mezi další demografické jevy, které nepřímo ovlivňují vývoj obyvatelstva, jsou pohlaví, věk (věkové pyramidy/věková struktura) atd. Tyto události nejsou zkoumány jednotlivě pro každého člověka, ale studují se jako hromadné jevy, které jsou seskupovány do statistických jednotek. Nakonec se se statistikami později pracuje, analyzují se a hledají se pravidelnosti a charakteristiky pro budoucí vývoj. Demografie je velmi důležitý společensko-vědní obor, který v dlouhodobém měřítku dokáže předpovědět strukturu obyvatelstva a tudíž jeho potřeby. Těchto důležitých informací, projekcí a hypotéz využívá stát a přizpůsobuje svoji správu svému obyvatelstvu.
4
3.1. Historie demografie První zájem o populaci byl motivován ryze praktickými důvody, protože pro stát byla větší populace znamením vojenské, hospodářské i politické moci. Také již v minulosti se lidé obávali přelidněnosti a nedostatku potravy, i když v té době to byly obavy zcela iracionální. Zakladatelem demografie byl John Graunt (1620-1674), který začal lidské události (narození, smrt, atd.) chápat jako jevy hromadné. Od té doby se demografie stala plnohodnotným společensko-vědním oborem a mnoho jevů se uzákonilo (poměry mezi pohlavími atd.). K dalším zlomu v demografii došlo v 19. století, kdy belgický vědec Lambert Adolphe Jacques Quetelet stanovil přesnější zjišťování demografických dat a vypracoval moderní sčítání lidu. První sčítání lidu na území dnešního Česka proběhlo v rámci Habsburské monarchie v roce 1754 a to na základě nařízení císařovny Marie Terezie. V roce 1777 byl vydán nový patent, který nařizoval zaznamenat veškeré přítomné obyvatelstvo a jejich sociální postavení a věk (pouze u mužů). V Československu proběhlo první sčítání lidu roku 1921, které vedl nejvýznamnější český demograf Antonín Boháč. Od té doby proběhlo na území Československa šest dalších sčítání lidu, v rámci České republiky dvě, první v roce 2001 a druhé v roce 2011.
3.2. Podobory demografie Demografie se dělí na několik disciplín. V této práci budeme pracovat s třemi základními disciplínami. Prvním podoborem je demografická analýza, která se zabývá rozborem jevů demografické reprodukce (porodnost, úmrtnost, atd.) a jejich analýzou. Zkoumá také jejich proměnlivost v průběhu času na určitém území. Dále teoretická demografie, která zobecňuje demografický vývoj populací a snaží se v nich hledat zákonitosti. Na základě získaných informací formuluje různé prognózy do budoucna. A nakonec historická demografie, která se zabývá demografickým studiem historických populací. Na konkrétním populačním vývoji v minulosti ověřuje populační teorie a vytváří vlastní prognózy. V projektu pracujeme zejména s časovým úsekem od 2. poloviny 20. století.
4. Základní údaje o studovaných státech K správné interpretaci dosavadního demografického vývoje vybraných států a k co nejpřesnější prognóze jejich dalšího populačního postupu, je nezbytné znát několik faktorů, které tyto země ovlivňují. Historický vývoj, který formoval a stále formuje obyvatelstvo až do dnešních dnů, má také zásadní vliv na politiku, hospodářství a kulturu. Všechny tyto faktory dohromady mají za výsledek unikátní populaci. Cílem tohoto projektu je zdůraznit jednotlivé události, které měly viditelný dopad na tamní obyvatelstvo.
4.1. Kolumbie 4.1.1. Geografie Kolumbijská republika (španělsky República de Colombia) se nachází na severozápadě Jižní Ameriky a leží na pobřeží dvou oceánů, Tichého oceánu na západě a Atlantského (Karibské moře) na severu. Kolumbie sousedí na severovýchodě s Panamou, na jihu s Ekvádorem a Peru a na východě s Brazílií a Venezuelou. Jako 4. největší stát Jižní Ameriky se Kolumbie rozkládá na území 1 141 748 km², z čehož 54 % zabírají nížinaté oblasti pokryté savanami a deštnými pralesy.
5
Tuto jihovýchodní část země však obývá méně než 3% obyvatel. Od jihozápadu se Kolumbií táhne Andské pohoří, jehož tři hlavní pásma Cordillera Occidental, nejvyšší Cordillera Central a Cordillera Oriental vytvářejí dvě dlouhá údolí - Magdalena a Cauca - jimiž protékají stejnojmenné řeky ústící do Karibského moře. Klimatické podmínky Kolumbie jsou poměrně rozmanité hlavně díky výraznému reliéfu, zemi lze podle teplot rozdělit do tří klimatických zón. Nejintenzivnější srážky jsou na Pacifickém pobřeží, naopak v nížinatých oblastech na severu země panuje poměrně suché klima. Mezi přírodní rizika na území Kolumbie bychom zahrnuli vulkanické erupce, zemětřesení a také periodická období sucha. Mezi environmentální problémy pak patří odlesňování v důsledku těžby dřeva a nelegálního pěstování drog, znečištění půd pesticidy a jinými chemikáliemi, znečištění ovzduší a ohrožení volně žijících druhů.
4.1.2. Od minulosti až po současnost Během 16. století bylo území dnešní Kolumbie kolonizováno španělskými dobyvateli, v roce 1819 pak získala Kolumbie nezávislost a stala se součástí Republiky Kolumbie. Po přijetí nové ústavy roku 1821 se jejím prezidentem se stal Simón Bolívar, o devět let poději se však od republiky oddělily Ekvádor a Venezuela, v roce 1903 byla na popud USA odtržena také Panama kvůli stavbě Panamského průplavu. Novodobé dějiny Kolumbie jsou plné státních převratů a častého střídání vlád. Roky 1948-1958 známé jako „La Violencia“ značí desetileté období nepřetržitých konfliktů a občanských válek. Roku 1957 byla podepsána dohoda, jež byla potvrzena referendem a která vešla ve známost pod názvem Frente Nacional, neboli Národní fronta. V době platnosti smlouvy si pak 2 strany (liberálové a konzervativci) ve čtyřletých intervalech vyměňovaly prezidentské křeslo. Přesto v zemi vzrostla moc místních drogových mafií a kartelů (převážně během krize hospodářského sektoru v 70. letech)1 a utvořily se protivládní levicově orientované gardy: Revoluční ozbrojené síly Kolumbie (FARC), jež ovládá asi 30 % území a o něco umírněnější Národní osvobozenecká armáda (ELN). Tyto organizace se od počátku uchylují k únosům a vraždám, které mají zastrašit obyvatele a odradit je od případné spolupráce s vládou, v 80. letech se k jejich aktivitám přidal také obchod s drogami, z čehož svou činnost financují. Od šedesátých let pak vedou guerillovou válku proti nezávislým paramilitárním frontám (AUC) a kolumbijské vládě. Té se od 90. let 20. století podařilo činnosti nelegálních skupin a narkomafie výrazně snížit, v roce 2012 dokonce začala mírová jednání se zástupci FARC. Mezi hlavní sporné body mezi povstalci a vládou patří pozemková reforma, politické zastoupení FARC, odzbrojení rebelů nebo obchod s drogami. Ke shodě už došlo v prvních dvou problémech.2 V současnosti je Kolumbie unitární republikou prezidentského typu s dvoukomorovým parlamentem a funguje na bázi systému více politických stran. Její ústava byla přijata v roce 1991, prošla však již několika obměnami. Doposud poslední prezidentské volby z roku 2010 vyhrál Juan Manuel Santos a nahradil tak svého předchůdce Álvara Uribeho. Kolumbie se administrativně dělí do 32 departamentů a na samostatný distrikt hlavního města Distrito Capital de Santa Fé de Bogotá. Departamenty se dále dělí na obce.
Aktéři kolumbijského obchodu s drogami: vývoj a proměny. Dostupné z
2 Novinky z latinské Ameriky. Dostupné z < http://www.sekuritaci.cz/novinky-z-latinske-amerikyleden-2014/> 1
6
4.1.3 Obyvatelstvo Dle ústavy je oficiálním jazykem země španělština, ve vymezených oblastech, kde žijí původní obyvatelé, jsou uznávány také jazyky tamních indiánských kmenů. Římskokatolické náboženství vyznává asi 90 % obyvatel Kolumbie. Podle posledního sčítání obyvatel žilo v Kolumbii ke 12. květnu 2011 na 46 044 601 osob3, z toho nejvíce zastávají mestici (58 %), poté běloši (20 %), mulati (14 %), černoši (4 %), zambové (3 %) a Indiáni žijící v rozsáhlých rezervacích v amazonském deštném lese (odhadem 1%)4. Při sčítání obyvatel se rozlišují tři etnické skupiny - Afrokolumbijci, původní indiánští obyvatelé a Romové. Zbytek obyvatel Kolumbie je zařazen do kategorie bez etnické příslušnosti. Toto ostatní obyvatelstvo tvoří hlavně mesticové a v menším, odhadem asi třetinovém zastoupení, běloši. Zastoupení jednotlivých etnických skupin v kolumbijské populaci znázorňuje Obrázek 1.
Obrázek 1. 5
Většina původních obyvatel žije ve venkovských oblastech, počet příslušníků menšiny žijících v městských oblastech se však zvyšuje. Také pro Afrokolumbijce je charakteristická zvýšená míra migrace do měst v důsledku nuceného přesídlení kvůli bojům ozbrojených skupin a rozšiřování nelegálních osevů. Podle Indexu lidského rozvoje (HDI) se Kolumbie k roku 2013 řadí na 91. místo6 ze 182 zemí světa a míra lidského rozvoje je tak v této zemi považována za vysokou. Hodnota HDI je 0,719 (pro porovnání hodnota Španělska: 0,885 a Ukrajiny: 0,740).
Información estadística: estimaciones de población 1985-2005 y proyecciones de población 2005-2020 nacional y departamentaless, por sexo, según grupos quinquenales de edad y área. Dostupné z 4 Geografie latinské Ameriky. Dostupné z 5 Vnitřně přesídlené osoby: situace v Kolumbii, Markéta Tománková. Dostupné z 6 Human Development Report 2013: Colombia Dostupné z 3
7
Kolumbijská společnost je značně rozdělená, jsou patrné velké rozdíly mezi bohatými rodinami a chudší vrstvou obyvatel, mezi kterou patří hlavně míšenci a příslušníci etnických menšin. Vyšší společenská třída představuje asi 5 % populace, 20 % populace se řadí ke střední třídě a nejnižší třída má 75% zastoupení.7 Kolumbie se také vedle velké chudoby a nerovnosti, která patří k největším v Latinské Americe, potýká s vysokou mírou násilí. Mezi další tíživé sociální problémy patří diskriminace žen, původních obyvatel a jiných minorit, zneužívání dětí a dětská práce, obchodování s bílým masem, narkomanie, chudoba a vysídlování venkovského obyvatelstva. Podle počtu vnitřně přesídlených osob (k 31. 12. 2009 bylo přesídleno celkem 3 303 979 osob, což tvoří asi 7,3 % kolumbijské populace)8 v důsledku konfliktů, násilností a porušování lidských práv se Kolumbie na světovém žebříčku řadí na druhé místo hned za Súdán. Mimo to je Kolumbie největším zdrojem uprchlíků na celém americkém kontinentě, z kterého jinak celkově pochází asi 8 %9 všech mezinárodních uprchlíků. Co se týče populační politiky, úhrnná plodnost je v zemi považována za uspokojivou (nejnovější data vykazují číslo 2,5410, což je nad hranicí obnovení populace: 2,1), vláda tedy neplánuje žádné intervence.11
4.1.4. Ekonomika Ekonomika Kolumbie je změřena především na průmysl, přesto má sektor zemědělství značný hospodářský význam. V Kolumbii se díky příznivému a různorodému klimatu pěstuje mnoho druhů plodin, důležitý je rovněž chov skotu. Země má značné nerostné bohatství, těží se uhlí, ropa, zemní plyn, železná ruda, nikl, zlato, měď a smaragdy. Průmysl je zastoupen hlavně textilním a oděvním, potravinářským, ropným, chemickým a těžebním odvětvím. Kolumbie je energeticky soběstačná, většina elektrické energie je získávána z hydroenergetických zdrojů a asi pětina z tepelných elektráren. Během let 2002 až 2007 zažila Kolumbie velký ekonomický růst, a to hlavně díky zlepšení bezpečnostní situace, rostoucím cenám komodit a pro-tržní a obchodní politice prezidenta Uribeho. Její HDP číní 369,6 miliard USD (nejaktuálněji z roku 2012)12, což je dvakrát víc než HDP Ukrajiny a 3,5krát méně než HDP Španělska. V roce 2012 klesla její nezaměstnanost z 10,8% na 10,4 %.13
Vnitřně přesídlené osoby: situace v Kolumbii, Markéta Tománková. Dostupné z 8 Vnitřně přesídlené osoby: situace v Kolumbii, Markéta Tománková. Dostupné z 9 The UN Refugee Agency. Dostupné z 10 Úhrnná plodnost – vlajky států světa. Dostupné z < http://www.vlajkystatu.xf.cz/?pg=poradi_statu&kriterium=plodnost> 11 12 GDP, The Word bank. Dostupné z 13 Ekonomická charakteristika země – Ministerstvo zahraničních věcí České Republiky. Dostupné z 7
8
4.2. Španělsko 4.2.1. Geografie Španělsko, oficiálně Španělské království (španělsky Reino de España) leží v západní Evropě, přesněji se rozkládá na pěti šestinách Pyrenejského poloostrova (zhruba 505 tisíc čtverečních kilometrů). Rozlohou je to tedy třetí největší stát Evropy. Z východu omývá Španělsko Středozemní moře, na severu a na západě má přístup k Atlantickému oceánu. Kromě pevninského území jsou součástí Španělska Baleárské ostrovy, Kanárské ostrovy, dvě tzv. městské provincie v severní Africe (Ceuta, Melilla) a katalánské město Llívia na území Francie. Španělsko sousedí s Portugalskem, Francií, Andorou, Gibraltarem a Marokem. Španělsko je státem oddělujícím zbytek Evropy od afrického kontinentu Gibraltarským průlivem. Dominantním pohořím jsou Pyreneje, které vytvářejí přírodní hranice s Francií. Díky poloze Španělska mezi různými moři je v této zemi velmi různorodé podnebí. Sever a horské oblasti patří do oblasti mírně teplé, vlhké až oceánského typu, zatímco jih má subtropické podnebí s velmi suchým a horkým létem a mírnou zimou.
4.2.2. Od minulosti až po současnost Pyrenejský poloostrov osídlili lidé již před pěti tisíci lety. Ve třetím století před naším letopočtem expandovalo Kartágo a usídlilo se zde na celé století. Od 2. století př. n. l. začala mít o území zájem i Římská říše a po 2. punské válce byli Kartaginci vytlačeni. Pod vládou Říma pak Španělsko bylo až do roku 476 našeho letopočtu. Poté se zde usídlil kmen Vizigótů, který založil město Toledo a který vládl až do 8. století. Od té doby začal příliv Arabů, tzv. Maurů, proudící ze severní Afriky, jejichž kultura je stále patrna na jihu Španělska. Po zabrání poloostrova Maury začala Reconquista, tedy období vytlačování Maurů katolíky, která trvala až do konce 15. století. Nová éra Španělska začala objevem Ameriky Kryštofem Kolumbem. V 16-17. století bylo Španělsko pod nadvládou Habsburků a tomuto období se také říká zlatý věk. Po vymření Habsburků se mnoho šlechtických rodů přelo o území Španělska, které nakonec získali Bourboni. V této době bylo Španělsko velmi poničené ze všech bojů a přestalo být vnímáno jako velmoc. Od 19. století se Španělé začali bouřit proti monarchii a usilovali o republiku, ale bezvýsledně. Proto vypuklo mnoho občanských válek a země byla velmi oslabená. Kvůli vnitřním nepokojům nakonec ztratila v důsledku i mnoho kolonií. Počátek 20. století se nesl ve znamení prosperity a míru. Za první světové války byla země neutrální a zbohatla z dodávek pro válčící země. To se změnilo mezi lety 1921 a 1930, kdy byla nastolena první diktatura generála Prima de Rivery. O rok později byla nastolena druhá španělská republika, ale sílící sociální a politické konflikty vedly k vypuknutí velké občanské války. Válka skončila roku 1939 vítězstvím strany generála Francisca Franca, který nakonec zavedl diktaturu, obnovil monarchii a vládl až do své smrti roku 1975. Během druhé světové války bylo Španělsko znovu neutrální. Vláda Franca byla silně antikomunistická, a proto v době Studené války Španělsko podporovalo západ. V šedesátých létech se otevřely hranice a země se začala ekonomicky rozvíjet a začala prosperovat z turistického ruchu. Po smrti diktátora se k moci dostal Juan Carlos I., který zavedl mnoho moderních a demokratických reforem. Osvobodil politické vězně, zbavil se cenzury, uspořádal první všeobecné volby. Roku 1982 se Španělsko stalo členem NATO. Dlouhodobě se také Španělsko snažilo začlenit do EHS (Evropský hospodářský spolek), což se podařilo roku 1986. Španělsko se začalo potýkat s nacionalistickými organizacemi, které vyžadovaly nezávislost Baskicka (ETA) a Katalánska. Velkým šokem byly pro zemi teroristické útoky v Madridu roku 2004. Současně je Španělsko konstituční monarchií, kde moc je v rukou krále, momentálně Juana Carlose I., parlamentu a vlády, jejímž premiérem je socialista José Luis Rodríguez Zapatero. Španělské království se dělí na 17 autonomních společenství, které se dál dělí na 50 provincií, a na 2 autonomní města.
9
4.2.3 Reformy a jejich dopad na obyvatelstvo Těsně po skončení diktatury Francisca Franca se Španělsko začalo modernizovat zejména v hospodářství. Do té doby bylo Španělsko agrárně průmyslovou zemí s převažujícím podílem zemědělství. V porovnání s ostatními zeměmi tehdejšího Evropského společenství mělo ale velmi nízkou produktivitu. Španělsko muselo tedy podstoupit velmi ráznou restrukturalizací. Například došlo k poklesu výroby v metalurgii o padesát procent, což vedlo k poklesu zaměstnanosti v tomto průmyslu o dvě třetiny. Pro obyvatelstvo nelehké reformy byly částečně neutralizovány přílivem zahraničních investic po vstupu do Evropského spolku v roce 1986. Španělsko bylo pro investory atraktivní díky nízkým daním a levné pracovní síle. Tyto investice začaly zvyšovat zaměstnanost v průměru o 4 % ročně a dynamika růstu Španělska byla až o 40 % větší než v ostatních státech ES. Díky tomuto rychlému růstu se podařilo rychleji dohánět vyspělejší členské státy ES. Na začátku rozvoje mělo Španělsko 55% z průměru HDP všech členských zemí ES, v roce 1991 již 70%. Dnes se pohybuje jeho ekonomická úroveň na zhruba na 80 % průměru evropské Patnáctky. Změnila se i struktura výroby. Zemědělství i průmysl začal snižovat svůj poddíl na výrobě a terciér (služby) svůj poddíl naopak razantně zvýšil. Míra nezaměstnanosti byla v době nástupu do ES okolo 21%, ale s postupnou modernizací se pomalu snižovala až na historické minimum mezi roky 2006 a 2007, které činilo 8,1%. Naneštěstí s hospodářskou krizí, která začala v roce 2008, míra nezaměstnanosti velmi rychle rostla. Patrné je to na rozdílu mezi lety 2008 a 2009, kdy v roce 2008 míra nezaměstnanosti činila 11,3%, o rok později již 18%. V roce 2010 byla vyšší než 20,1%, v roce 2011 byla okolo 21,5%, v roce 2012 téměř 26% a v prvním čtvrtletí 2013 už překročila 27%.
Obrázek 3: Míra nezaměstnanosti od roku 2008 až po současnost.14
14
http://www.tradingeconomics.com/spain/unemployment-rate 10
Nezaměstnanost se zejména týká mladých absolventů, kteří za prací odjíždějí do zahraničí, a proto emigrace v zemi stoupá (Obrázek č. 415). Důsledky krize mají taky vliv na porodnost v zemi. Jako modelový příklad k tomu zmiňuje Španělsko: tam podíl 1,24 dítěte na jednu ženu v roce 2000 trvale stoupal až na 1,47 v roce 2008; o rok později klesl na 1,40 - poté, co se nezaměstnanost zvýšila z 8,3 % na 11,3 %. V roce 2011 tam pak na jednu ženu připadlo už jen 1,36 dítěte (obrázek č. 516)
Obrázek č. 4: Počet emigrantů od roku 2003 až do roku 2012
Obrázek č. 5: Hrubá míra porodnosti na 1000 obyvatel 15
http://epp.eurostat.ec.europa.eu/tgm/table.do?tab=table&plugin=1&language=en&pcode=tps00112 Informace obdrženy z http://epp.eurostat.ec.europa.eu/portal/page/portal/population/data/database a zpracovány v Microsoft Excel 16
11
4.2.4. Obyvatelstvo Španělsko má podle sčítání obyvatel k 1. lednu 2012 na 47 265 32117 osob. Španělská populace je mnohonárodnostní. Zhruba 72,3% obyvatel jsou Španělé a obývají kolem 84 % území. Zbytek Španělska obývají menšiny, které žijí převážně v okrajových oblastech severu a severovýchodu. Nejvíce početní jsou Katalánci s 16,3 %, kteří patří k románským národům obývající zejména severovýchod a Baleárské ostrovy. Obyvatelé keltského původu Galicijci tvoří 8,1 % populace a obývají severozápad. Nejméně početní jsou Baskové s 2,3 %, kteří obývají sever Španělska nazývaný Baskicko (viz Obrázek 2).
Národnostní složení 2,30%
1,00%
8,10% Španělé
16,30%
Katalánci 72,30%
Galijci Baskové
Ostatní
Obrázek 2: Zastoupení národnostních skupin pro rok 200518
Na základě národnostního rozložení se různí i úřední jazyky. V celém státě je oficiálním jazykem španělština, ale regionálně je to také baskičtina, katalánština a galicijština. Údaje z roku 2005 hovoří o 83,6 %19 populace vyznávající katolickou víru. Míra urbanizace k roku 2008 činní 77 %20. Ve Španělsku najdeme dvě 3 milionová města a to Barcelonu a Madrid, který je i hlavním městem. Nejrozsáhlejší urbanizovaná zóna a průmyslová aglomerace se vytvořila kolem Barcelony, která momentálně konkuruje početně i Madridu. Od 21. století se Španělsko potýká s vysokým počtem imigrantů zejména z Jižní Ameriky, Maroka a jihovýchodní Evropy. (viz Obrázek č3)
17
Instituto Nacional de Estadística de España. "Preview of Municipal Registry at 1 January 2011".
Retrieved 2011-01-01
Politicko-geograficky vývoj Španělska, Jana Odstrčilová. Dostupné z < http://is.muni.cz/th/80123/pedf_m/Politicko-geograficky_vyvoj_Spanelska.pdf> 19 Politicko-geograficky vývoj Španělska, Jana Odstrčilová. Dostupné z < http://is.muni.cz/th/80123/pedf_m/Politicko-geograficky_vyvoj_Spanelska.pdf> 20 http://www.zemepis.com/urbanizace.php 18
12
4.2.5. Ekonomika Španělská ekonomika je vyspělou různorodou průmyslovou ekonomikou. Díky příhodným podnebným podmínkám je Španělsko největším pěstitelem některých plodin na světě, například oliv. Dále je i známá produkce vinné révy, citrusů, korkového dubu atd. Španělsko je také jedním z největších dodavatelů zeleniny (především okurek, rajčat a paprik) pro Evropu spolu s Nizozemskem. Španělský průmysl se specializuje zejména na dopravní průmysl (výroba automobilů a lodí) a lehké strojírenství (kuchyňské spotřebiče). Chemický průmysl zaznamenal velký rozmach. Významné je i obuvnictví, oděvní průmysl, potravinářství a zpracování korku.
4.3. Ukrajina 4.3.1. Geografie Ukrajina (ukrajinsky Україна) je země ležící ve východní Evropě; hraničí na východě s Ruskem, na jihozápadě s Moldavskem a Rumunskem, na západě s Polskem, Maďarskem a Slovenskem, na severu s Běloruskem. Jižní hranici tvoří Černé a Azovské moře, které jsou odděleny poloostrovem Krym (v roce 2014 však byl anektován Rusku.) Jako druhý největší stát Evropy (po Rusku) má rozlohu 603 700 km². Většinu území Ukrajiny tvoří úrodné rovinaté stepi, které se mírně zvedají na západě země (Podolská a Dněperská plošina). Jedinými horami jsou Karpaty na jihozápadě země svíce než dvoutisícovým vrcholem Hoverla a Krymské hory na jihu Krymského poloostrova, jejichž nejvyšší vrchol Roman Koš dosahuje 1 545 m. Ukrajina, tradičně považovaná za obilnici, má po Bangladéši a Moldavsku třetí největší podíl orné půdy na celkové rozloze – celkem 53,8 %. Centrální pás černozemě, těžké půdy bohaté na humus, patří k nejúrodnějším oblastem světa. Téměř celá Ukrajina leží v mírném klimatickém pásu, podnebí zde převládá kontinentální. Pouze na Krymu, konkrétně na úzkém území mezi Krymskými horami a Černým mořem, je podnebí subtropické. Nejvíc srážek dopadá na severozápadě Ukrajiny, množství srážek pak naopak klesá opačným směrem k jihovýchodu. Ukrajina není nějak zvlášť ohrožena od přírodních katastrof, naopak environmentálních problémů si Ukrajina sama způsobila víc než dost, od jaderné kontaminace která trvá od roku 1986 až do dnes (způsobeno Černobylem), až po neuvěřitelné množství znečištění jak vod tak vzduchu.
4.3.2. Od minulost až po současnost Území Ukrajiny bylo poprvé osídleno přibližně 5. tisíciletí př.n.l., jak dokazují naleziště artefaktů tripolské kultury. Ve starověku zde existovalo království Skythů, podél pobřeží Černého moře na Krymu se vytvářeli řecké a gótské kolonie. V první polovině 9. století se na části Ukrajiny (ale také na území dnešního Běloruska a Ruska) zformoval první východoslovanský stát, Kyjevská Rus, jehož panovník Vladimír I přijal roku 988 křesťanství. Stát se po rozpadu rozdělil na více menších království, které byly během 13. století postupně obsazeny tatarskými nájezdníky. Celá střední a východní oblast se dostala pod nadvládu tatarské Zlaté hordy, roku 1240 byl Kyjev zpustošen Mongoly. Poté se ale po úpadku Zlaté hordy valná část Ukrajiny stala částí Litevského knížectví, Krymského chanátu a Moskevské Rusi. Roku 1569 většiny Ukrajiny se dostalo pod polskou moc s uzavřením Lublinské unie. Zároveň došlo k významnému osídlení záporožských kozáků, kteří chránili území před nájezdů Krymských Tatarů a Nogajců, takže jih a východ země nikdy nebyl trvale osídlen. 1648 došlo k povstání kozáků na Ukrajině a k založení Kozáckého Hetmanátu, který je vnímán zpravidla jako předchůdce Ukrajiny. Po rocích bojích došlo roku 1658 na Dohodu z Haďače, která stanovila novou Unii Polského království, Litevského velkoknížectví a Hetmanské Rusi (Ukrajinou) která zaručovala rovné postavení mezi všemi národy. Kvůli dalším bojům ale tahle smlouva nikdy
13
nevyšla v platnost a tak roku 1667 byla nahrazena Andrusovou smlouvou, která rozdělila zemi podle řeky Dněpru. Později na konci 18. stol. při dělení Polska získalo větší část území Rusko. Tatarská a turecká moc na jihu byla zlikvidována. Carevna Kateřina II. Velká založila zde tzv. Novou Rusi a v 19. století začala éra národnostního útlaku ze strany Ruské říše, a paradoxně i doba ukrajinského národního obrození, situováno spíše v regionech patřící Habsburkům. Během první světové války a v průběhu ruské občanské války bylo v Ukrajině sestaveno několik vlád: První ukrajinská republika (UNR) existovala v letech 1917-1919 a pod náporem ruských bolševiků zanikla. 1920-21 se západní část země stala součástí 2. polské republiky, ale roku 1922 vznikla Ukrajinská SSR jakožto řadová republika Sovětského svazu. Během stalinského režimu a pozdějšího pokračování sovětské bolševické ideologie Ukrajina trpěla a ztratila velkou část svého obyvatelstva, v roce 1990 vyhlásila suverenitu, později (1991) i nezávislost. V letech 2004-2007 byl Ukrajina politicky velmi nestabilní, po více skandálech byl nakonec zvolen prezidentem Juščenko. Koncem roku 2013 zaplavila Kyjev vlna demonstrací, eskalujících do ostatních ukrajinských měst. Od února pak nepokoje přerostly v ozbrojené střety lidí, proruských radikálů a policie a prezident Janukovyč (zvolen 2010) utekl ze země. Po tzv. Krymské krizi, kdy proruští ozbrojení separatisté obsadili území Krymu, se pořádalo referendum, jehož výsledkem byl nový stát s názvem Republika Krym, který požádal o vstup do Ruské federace.
4.3.3. Obyvatelstvo Ukrajina má podle sčítání lidu k 1. lednu 2013 na 45 547 800 obyvatelů, z niž 68% žije ve městech. 78% obyvatelstva se hlásí k ukrajinské národnosti, kromě Krymu, kde je 58,5% Rusů. Etnicky nejrůznorodějším krajem je Budžak, kde kromě Ukrajinců žije 21% menšina besarabských Bulharů a 4% Gaugazů. Mezi další etnické menšiny žijí v Ukrajině Rumuni, Karpatští Rusíni, Maďaři, Bělorusové, Poláci a Židé.
Obrázek 3: zastoupení etnických skupin v roce 2001
14
4.3.4. Ekonomika Ukrajina nebyla nikdy v historii ekonomicky silnou zemí. Před druhou světovou válkou spousta Ukrajinců zemřela na hladomor, způsoben Stalinovou politikou. Po druhé světové válce bylo zaznamenáno určité zlepšení, přesto se zdaleka nedalo mluvit o tom, že by Ukrajina byla vyspělou zemí. Byly stavěny těžké strojírenské závody, doly na bohaté zásoby uhlí, elektrárny (např. nechvalně známý Černobyl) a velká sídliště, v procesu se ale napáchaly obří ekologické škody. Od roku 1990 se Ukrajina snažila o transformaci k tržní ekonomice. Bohužel kvůli rozkrádání, korupce a tunelování se v období 1990-1999 propadla ukrajinská ekonomika až o polovinu. V roce 2000 zažila Ukrajina krátké období ekonomického růstu, které ale skončilo 2008 spolu s ekonomickou krizí. Nyní se HDP na hlavu v roce 2012 pohyboval kolem 3800 USD, což z Ukrajiny činí druhou nejchudší zemi Evropy (po Moldavsku.)
5. Demografický vývoj jednotlivých států 5.1. Kolumbie
1945
1955
1965
1975
1985
1995
2005
2015
časová osa
Národní fronta Zabití vůdce liberální strany a začátek la Violencia
Přijetí nové ústavy
Založení ELN a FARC
Konec la Violencia
Neúspěšná agrární reforma
Velký nárůst produkce a vývozu drog (hlavně do USA)
Nástup Álvara Uribeho
Nástup Juana Manuela Santose
USA začíná pomáhat kolumbijské vládě v boji proti drogovým kartelům (dovoz 15 zbraní)
2025
Populační vývoj Kolumbie nebyl během sledovaného období nijak výrazněji ovlivněný historickými a politickými událostmi, jako tomu je např. u Španělska nebo Ukrajiny. Věková pyramida z roku 1950 je progresivní, ukazuje, že Kolumbie je rozvojovým státem (tomu odpovídá i růst HDP), jehož populace prudce vzrůstá. Po skončení La Violencia se tento nárůst dokonce nepatrně zrychluje. V roce 1980 vidíme na věkové pyramidě menší zářez u dětí, které mají 5 až 9 let, což ukazuje sníženou porodnost nebo větší kojeneckou úmrtnost v 70. letech. Ty můžou být zapříčiněny zhoršením situace z důvodu násilných konfliktů mezi ozbrojenými silami a rozmachu drogových kartelů. Základna pyramidy nadále zůstává poměrně široká, aktivního obyvatelstva ale výrazně přibývá a pyramida začíná být více stacionární. Postupným bohatnutím země se mění životní styl (blíží se evropskému), lidé mají méně dětí a mají je v pozdějším věku. Tento jev je doprovázen nižší porodností (úhrnná plodnost klesla z cca 7 v roce 1965 na polovinu během pouhých 30 let), což zapříčiňuje zpomalení růstu počtu obyvatel. Obyvatelstvo Kolumbie je mladší a demografický vývoj opožděnější oproti tomu na Ukrajině nebo ve Španělsku21, můžeme tedy očekávat, že nárůst obyvatelstva se bude nadále zpomalovat a v budoucnu bude jeho křivka vypadat podobně jako u dnešního Španělska.
Reálný HDP na obyvatele22
Porovnání demografického vývoje Kolumbie a Španělska, Markéta Kučerová (bakalářská práce) Colombia Real GDP per Capita. Dostupné z 21 22
16
23
5.2. Španělsko
1945
1955
1965
1975
1985
1995
2005
2015
2025
časová osa
Přijetí do OSN Nástup diktátora Francisca Franca k moci (1939)
Dynamický vzrůst hospodářství
Smrt diktátora Francisca Franca
Zavedení eura nástup krále Juana Carlose I. k moci
Přijetí do EHS
Nejvyšší míra nezaměstnanosti: 26,94% (1. čtvrtletí 2013)
Začátek hospodářské krize
Členství v NATO Přijetí nové ústavy a učinění Španělska parlamentní monarchií
UN Data – Total fertility rate. Data dostupná z 23
17
Bombové útoky v Madridu
Od roku 1950 až do roku 1970 můžeme vidět, že Španělská populace roste pořád stejně. Také věkové pyramidy v těchto letech jsou progresivní, což je stejné jako v případě Kolumbie i Ukrajiny. Na věkové pyramidě z roku 1950 můžeme jasně vidět zářez na úrovni 30-39 letech. To je důsledek občanské války v letech 1936-1939, kdy se proti demokraticky zvolené vládě republikánů vojensky postavila armáda pod vedením Francisca Franca. Odhaduje se, že v tomto konfliktu zemřelo od půl miliónu, až po milión obyvatel. Zajímavostí je, že v této občanské válce bojovalo na straně republikánů několik známých osobností jako George Orwell a Ernest Hemingway. Přelom nastává po abdikaci Franca a nástupu krále Juana Carlose I. k moci, což vedlo k citelným politickým změnám. Roku 1978 se odsouhlasila moderní a hlavně demokratická ústava, díky které se Španělsko otevřelo světu nejen kulturně, ale především hospodářsky. Lidé začali mnohem více podnikat, cestovat, ale také mnoho obyvatel ztratil práci kvůli restrukturalizaci španělské ekonomiky. A proto můžeme zaznamenat pokles porodnosti na věkové pyramidě z roku 1980. Jedná se tedy o stacionární typ věkové pyramidy. Mezi lety 1990 až 2000 se přírůstek obyvatel snížil, ale v dalším desetiletí zas prudce vzrostl, protože se nezaměstnanost zmenšila a Španělsko stále ekonomicky prospívalo. Velké zhoršení vzrostlo roku 2008, kdy začala celosvětová hospodářská krize. Dopad této události můžeme zejména vidět na věkových pyramidách pro rok 2010 a 2020, které již nejsou ani progresivní či stacionární, ale regresivní. Do budoucna můžeme díky nízké porodnosti předpokládat, že za 20 let se nejpočetnější skupina ekonomicky aktivních obyvatel Španělska dostane do důchodového věku a stanou se závislými na budoucích aktivních obyvatelích, kteří ale již nebudou tak početní (viz. Obrázek č. 2). To by mohlo znamenat vysoké náklady státu na důchody a jiné sociální dávky. Proto se momentálně Španělsko snaží zvýšit míru porodnosti, což je ale velmi těžké s takto vysokou nezaměstnaností. Především je to obtížné pro cílovou skupinu lidí, tedy pro obyvatele v ideálním věku pro založení rodiny (25 let a výše), když nezaměstnanost této skupiny je okolo 64,7%24 (viz. Obrázek č. 1). Kvůli nedostatku financí si tito obyvatelé nebudou pořizovat tolik dětí jako dříve a také je budou mít v pozdějším věku. Mnoho krizí postižených obyvatel nakonec i emigruje ze Španělska (viz. Obrázek č. 3). Všechny tyto faktory do budoucna sníží úhrnnou plodnost Španělska. Můžeme proto předpokládat, že Španělská vláda se bude dál pokoušet o propopulační politiku (tj. rodinnou politiku), aby kompenzovala současný stav.
Obrázek č. 1 : Míra nezaměstnanosti podle věku a stupně vzdělání pro 3. Čtvrtletí roku 2012
24
Eurostat, LFS. Unemployment rates by sex, age and highest level of education attained (%).
18
Obrázek č. 2 : Věková pyramida pro rok 2010 s teoretickou ukázkou časového posunu o 20 let
Obrázek č. 3 : Nárůst mladých emigrantů podle věku
19
5.3. Ukrajina
Od roku 1950 do cca roku 1990 můžeme pozorovast podobný přírůst obyvatelstva jako tomu je u Španělska a Kolumbie. I přes podobný sklon křivky je stále patrné že v tomto období měla Ukrajina stále více obyvatel než ve ostatních zemích. Na Ukrajině můžeme v porovnávaných grafech poznamenat, že demografický vývoj souvisí mnohem více s politickým děním a hospodářskou situací než je tomu např. u Španělska a Kolumbie, a to zejména z důvodu závažnosti různých politických událostí. Na začátek padesátých let je i přes podobně rostoucí obyvatelstva stále na Ukrajině více lidí, a to zejména z důvodu nástupu Khruscheva a s ním i posílení zemědělství, které ukončilo veliký hladomor v zemi. Roku 1954 byl anexován Krym, mlžeme ale poznamenat, že tahle událost, byť se jeví jako důležitá, nemá na demografický vývoj skoro vůbec žádný dopad. Zato můžeme poznamenat převratný rok 1991 a s ním spojený rozpad SSSR. Ukrajina stejný rok vyhlásila nezávislost, a můžeme na naší časové ose poznamenat začátek poklesu obyvatelstva. Tento pokles má více důvodů: derusifikace (tj. hromadné stěhování rusů zpět do Ruska), obrovská pracovní migraci Ukrajinců do Ruska a do států centrální a západní evropy, pokles ekonomiky po rozpadu
20
SSSR (Ukrajina byla závislá na kontrolované spolupráci mezi sovětskými republiky). Tunelování státního majetku při privatizaci také nepomohlo ekonomické situaci na Ukrajině a z tohoto důvodu byla v roce 2008 celosvětová ekonomická krize o to více zničující. Pokles obyvatelstva na Ukrajině stále pokračuje, z důvodu nezaměstnanosti a rostoucím státním dluhem. Nejaktuálnější socio-politická událost je nyní tkzv. Krymská krize, kdy 17. března 2014 Rusko anektovalo Krym po referendum. V současné době je ale politická situace na západní Ukrajině nejistá, dochází k ozbrojeným střetů proruských radikálů/separatistů a ukrajinské armády.
6. Závěr Cílem našeho projektu bylo porovnat vývoj populace tří zemí: Kolumbie, Španělska a Ukrajiny na základě historické, politické a sociální situace daných zemí. Zjistili jsme, že přestože v současné době mají tyto země stejný počet obyvatel, jejich demografický vývoj se od 2. poloviny 20. stol. velmi liší, což také vede k rozdílným prognózám do budoucna. Státy byly také ovlivňovány rozličnými faktory. Kolumbie, jako nejvíce rozvojový stát, prožívá dlouhodobý nárůst obyvatelstva a její vyhlídky do budoucna jsou zatím nejpříznivější. Španělsko bylo velmi ovlivňováno různými politickými a ekonomickými změnami a jeho vývoj byl nepravidelný, v současnosti však dochází ke stagnaci počtu obyvatel a podle odhadu by mělo dojít i k jeho poklesu. Situace na Ukrajině byla ovlivněna zejména jednou historickou událostí – rozpadem Sovětského Svazu; od té doby její populace neustále klesá a s ohledem na současný stav předpokládáme, že tomu bude tak i nadále.
21
7. Zdroje Hlavní zdroje: Vnitřně přesídlené osoby: situace v Kolumbii, Markéta Tománková. Dostupné z Politicko-geograficky vývoj Španělska, Jana Odstrčilová. Dostupné z < http://is.muni.cz/th/80123/pedf_m/Politicko-geograficky_vyvoj_Spanelska.pdf> Další zdroje: < http://cs.wikipedia.org/wiki/Kolumbie> < http://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%A0pan%C4%9Blsko> < http://tema.novinky.cz/spanelsko> < http://referaty-seminarky.cz/historie-spanelska/> < http://www.zemepis.com/urbanizace.php> < http://cs.wikipedia.org/wiki/Ekonomika_%C5%A0pan%C4%9Blska> < http://en.wikipedia.org/wiki/Demographics_of_Spain> < http://neviditelnypes.lidovky.cz/evropa-porodnost-klesa-nevidano-do2/p_zahranici.aspx?c=A130710_152703_p_zahranici_wag> Kalibová, Květa (2001): Úvod do demografie (učební text). 2.vydání. Univerzita Karlova v Praze Nakladatelství Karolinum.
22
