UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI KATEDRA PSYCHOLOGIE FILOZOFICKÉ FAKULTY
PSYCHOLOGICKÁ PÉČE OBĚTEM DOPRAVNÍCH NEHOD
Závěrečná práce Postgraduální studium dopravní psychologie
Autor:
Mgr. Naďa Kravcivová
Vedoucí práce:
Mgr. Ludmila Jakovcová
Olomouc 2012
Vysoká škola: Palackého univerzita Olomouc
Fakulta: filosofická
Katedra : psychologie
Školní rok: 2011/ 2012
ABSTRAKT ZÁVĚREČNÉ PRÁCE POSTGRADUÁLNÍ STUDIUM DOPRAVNÍ PSYCHOLOGIE Jméno: Mgr. Naďa Kravcivová Konzultant: Mgr. Ludmila Jakovcová
Oponent:
Počet stran: 2 Název práce: Psychologická péče obětem dopravních nehod
Abstrakt závěrečné práce: Práce pojednává o psychologické pomoci obětem dopravních nehod jak z hlediska teoretického, tak uvádí i praktické zkušenosti z ordinace klinického psychologa. V jednotlivých kapitolách se věnuje jak teorii dopravních nehod, tak popisuje průběh terapeutického procesu. Dále je uveden praktický přístup k obětem dopravních nehod, ať již k viníkovi nehody, pozůstalým nebo přímým účastníkům nehod. Lze konstatovat, že pro zmírnění následků dopravních nehod je vhodná jak speciální průprava pracovníků integrovaného záchranného systému, tak dobře fungující a kooperující složky státního i nestátního sektoru,včetně péče psychologické. Klíčová slova: dopravní nehoda složky IZS
oběti dopravních nehod krizová intervence
psychoterapie příklady z praxe
University: Palacký University of Olomouc Department: Psychology
Faculty: Philosophy School Year: 2011/ 2012
FINAL THESIS THEME POSTGRADUAL STUDY OF TRAFFIC PSYCHOLOGY Name: Mgr. Naďa Kravcivová Tutor: Mgr. Ludmila Jakovcová
Revised by:
No. of pages: 2
Title of the work: Psychological Aid to the Victims of Traffic Accidents
Final Thesis Theme:
The Final Thesis focus is on the aid to the victims of traffic accident from the theoretical point of view; the real life experience of the clinic psychologist is also included. In its particular chapters the thesis describes the theory of traffic accident as well as depicts the course of psychological treatment. Specific approach to the victims of traffic accidents (i.e. offenders, heirs, survivors) is further discussed. We can say that for the mitigate the effects of traffic accidents is suitable both special training of staff of the integrated rescue system and well-functioning and co-operating components of state and private sectors, including psychological care.
Keywords:
Traffic Accidents Police, Emergency, Firemen
Victims of the Traffic Accident Crises intervention
Psychotherapy Real life experience
Poděkování patří Ludmile Jakovcové za cenné rady. Prohlašuji, že jsem závěrečnou práci vypracovala samostatně a všechny použité prameny řádně citovala a uvedla. V Zákupech, 27.května 2012
…………………………………..
OBSAH ÚVOD .................................................................................................................................... 4 1
TEORIE DOPRAVNÍCH NEHOD ............................................................................ 5 1.1
NEJDŮLEŽITĚJŠÍ PŘÍČINY CHYBNÉHO JEDNÁNÍ ....................................... 7
1.2
FYZIKÁLNÍ FAKTOTRY VE VZTAHU K RISKOVÁNÍ ................................ 11
1.2.1 1.2.2 1.2.3 1.2.4 1.2.5
Rychlost a brzdná dráha ................................................................................. 11 Projíždění zatáček .......................................................................................... 11 Brzdění ........................................................................................................... 11 Energie ........................................................................................................... 12 Náchylnost k nehodám................................................................................... 12
2
PŮSOBENÍ SLOŽEK ZÁCHRANNÉHO SYTÉMU, JEJICH SPECIÁLNÍ PŘÍPRAVA V OBLASTI NEHOD........................................................................... 14
3
ÚČASTNÍCI DOPRAVNÍ NEHODY ...................................................................... 18
4
3.1
Poškození účastníci ............................................................................................... 18
3.2
Když zahyne blízký ............................................................................................... 22
3.3
Prožívání ............................................................................................................... 23
PSYCHOTERAPIE ................................................................................................... 26 4.1
Krizová intervence ................................................................................................ 27
5
OSOBNÍ ZKUŠENOST V PÉČI O ÚČASTNÍKY DOPRAVNÍCH NEHOD ...... 29
6
DISKUZE ................................................................................................................... 35
7
SOUHRN .................................................................................................................... 36
ZÁVĚR ............................................................................................................................... 38 SEZNAM ODBORNÉ LITERATURY ............................................................................ 39
ÚVOD Ve své praxi se setkávám jak s lidmi, kteří dopravní nehodu způsobili, tak s lidmi, kterým při nehodě zemřel blízký člověk. To je důvod, proč bych se tomuto tématu ráda věnovala podrobněji. Nejprve bych popsala teorii dopravních nehod. Dále se zaměřím na oblast lidí, kteří do styku s těmito lidmi přicházejí úplně jako první, tedy záchranáře, hasiče a policii, jak jsou tito připravování teoreticky na tyto události. Popsala bych, jak je péče o postižené zajišťována u nás obecně, připomenu konkrétní pomoc, týkající se mého, tedy Libereckého kraje. V závěru bych se věnovala klientům z mé praxe, jak jsem postupovala v některých případech. V médiích je dopravní nehodovosti v poslední době věnována velká publicita, nejen z důvodů nárůstu dopravních nehod obecně, ale zejména z důvodů preventivních, tedy zaměření se na ty faktory, které mohou pomoci nehodovost snížit. Vzpomeňme například z nedávné doby na kampaň v televizi „Nemyslíš, zaplatíš“, která se krátkými filmovými spoty zaměřila na nejrizikovější faktory nehod…. spot např. sleduje mladé lidi, odjíždějící z restaurace (cíleno na užívání alkoholu), dále skupina svatebčanů, užívající si kouření marihuany, nebo velmi silný zážitek poskytl spot o nepoužívání bezpečnostních pásů mladé rodiny, “ ……nemusíme si zapínat pásy, je to jenom kousek“, kde zemře kojenec. V současné době se spoty již nevysílají, kolem vysílání proběhla masivní diskuze o vysílaném čase, neboť spoty byly zařazeny do vysílání až po 22. hodině z důvodů nevhodnosti obsahového ztvárnění pro děti. Otázku, proč by děti nemohly vidět následky nehod, nyní ponechme stranou. Do jaké míry tato kampaň byla koncipována efektivně (podobné kampaně běžely např. ve Velké Británii a Austrálii, kde spoty běžely v médiích bez časového omezení), se zřejmě ukáže v dlouhodobém horizontu. Nejnovější statistické výstupy o nehodovosti MD za rok 2010 sice pokles nehod vykazují, nicméně u kompetentních profesí zůstává prostor pro psychologickou péči o oběti dopravních nehod nadále.
4
1 TEORIE DOPRAVNÍCH NEHOD Dopravní nehoda je událost, při níž vznikne smrt nebo zranění anebo škoda na věcech v přímé souvislosti s dopravním provozem. Dopravní nehoda vzniká v důsledku okolností, obvykle náhlých a nepředvídatelných, které porušily správný a bezpečný chod dopravy. Obecně lze konstatovat, že lidé mají tendence k podceňování nebezpečí dopravních nehod. Nejsou schopni si uvědomovat veškerá nebezpečí, jež dopravní provoz s sebou přináší. V rámci rizika jízdy autem , jsou přítomny dva hlavní fenomény, a to prakticky univerzální akceptace značně vysokého rizika a pasivita, s níž jsou přijímána bezpečnostní opatření. Je známo, že mezinárodní rozdíly ve statistikách dopravní nehodovosti jsou v přímé souvislosti s bezpečnostními opatřeními, které jednotlivé státy pokládají za potřebná a smysluplná v silničním provozu. Například ve Finsku se ukázalo, jako v jedné z prvních zemí, že v automobilové dopravě může dojít ke snížení rizika nehodovosti, zejména vlivem povinného používání bezpečnostních pásů, snížení nejvyšší dovolené rychlosti a výrazným zvýšením pokut za požití alkoholu za volantem. Díky těmto opatřením mohlo dojít v průběhu pěti let k poklesu o polovinu smrtelných dopravních nehod, zatímco ve stejném sledovaném období ve Velké Británii a Německu se počet nehod změnil velmi málo. Dále je rizikovost jízdy autem podmíněna věkem a pohlavím, muži jsou účastníky nehod procentuálně 2x až 3x více, než ženy. Věk účastníků nehod je také důležitý, lidé nad 65 let se relativně zřídka podílejí na smrtelných nehodách, na rozdíl od řidičů do 20 let. Nejvyšší míra nehodovosti je dlouhodobě sledována ve věkové kategorii 20 – 25 let. Nejvyšší riziko smrtelného zranění je u mladistvých motocyklistů, nejmenší u chodců do 60 let. Naopak u starších chodců nad 60 let se zvyšuje riziko úmrtí trojnásobně, u řidičů ve věku 20 – 24 let je riziko pětinásobné od průměru. V noci dochází k většímu počtu nehod, v pátek a sobotu rovněž dochází k většímu počtu nehod, než v jiné dny.
5
Dopravní bezpečnost je závislá na: 1) výkonových možnostech člověka (jeho dopravní způsobilost), jež zahrnují charakterové vlastnosti, jako je zodpovědnost v dopravních situacích, dále připravenost, jež zahrnuje znalosti a zkušenosti. Dále také tělesné, smyslové a duševní předpoklady. 2) požadavcích dopravy, zahrnující: druh účasti v dopravě, dopravní situaci, dopravní předpisy, jiné faktory jako je konstrukce dopravního prostředku, atd. Podstatným faktorem, jež má vliv na bezpečnost silničního provozu, je lidské chování, přičemž pro nehody platí určité charakteristiky: 1) nehody jsou důsledkem nepředvídaných událostí 2) nehoda má svůj vlastní příběh 3) ne všechny nehodové situace vedou k nehodám 4) někdy vedou k nehodám i zdánlivě banální situace
Nehodový děj
řidič
prostředí
manévry, rychlost, polohy vozidel a objektů konfliktní situace úhybná akce
bez nehody
nehoda
bez zranění Obr. 1: Nehodový děj (viz [18])
6
zranění
1.1 NEJDŮLEŽITĚJŠÍ PŘÍČINY CHYBNÉHO JEDNÁNÍ Z psychologického hlediska je významný přehled nejdůležitějších příčin chybných výkonů, neboli nehodového jednání: 1) nedostatek znalostí 2) porušený zdravotní tělesný stav včetně nedostatků smyslových orgánů 3) nedostatek úsudkových schopností 4) nedostatek zručnosti, pohybových dovedností, resp. nedostatek zkušenosti a předvídání 5) nedostatky v osobnostních vlastnostech 6) přechodné stavy: a. únava z předcházející činnosti resp. z nevyspání, která zmizí po odpočinku b. okénko ve vědomí, přechodné útlumové stavy aktivní pozornosti nebo některých jejích složek bez únavy c. přechodné
emoce
z rodinných,
společenských
a
jiných
důvodů,
absorbujících pozornost 7) alkohol a jiné drogy 8) chronické či akutní abnormální duševní stavy neurózy 9) činnost v časové zátěži K postižení nehodového děje nestačí jen statistické údaje, každá nehoda, jež se stane, je vždy v něčem odlišná. Z hlediska psychických procesů plyne nutnost podrobnějšího rozboru, spočívající v nepřiměřeném vnímání, rozhodování a jednání. Nepozornost jako taková je uváděna v některých statistikách jako jedna z nejčastějších a nejzávažnějších příčin nehod. Z tohoto důvodu je proto nutné se „nepozorností“ či různými druhy pozornosti zabývat. Český řidič nesmí užít alkoholické nápoje před jízdou, během jízdy a po nehodě. Nesmíme řídit vozidlo, pokud jsme užili alkohol. Trestní zákon stanoví s porušením této povinnosti různé druhy postihů, jež jsou dále spojeny např. s ublížením na zdraví z nedbalosti, významný rozdíl nastává, je-li způsobena těžká újma na zdraví, atd. Pravděpodobnost nehody se zvyšuje s přibývající koncentrací alkoholu v krvi. 7
Tab. 1: Následky projevující se při zvýšené hladiny alkoholu v krvi
Hladina alkoholu v krvi (promile)
Následky
0,5 až 1
podnapilost
1 až 2
mírný až střední stupeň opilosti
2 až 3
těžký stupeň opilosti
3 a více
akutní otrava alkoholem
V praxi je důležité vědět, že i lehká podnapilost je nebezpečná. Řidič více riskuje, zvyšuje rychlost a odvažuje se nesprávně předjíždět, což jsou hlavní příčiny dopravních nehod. U řidiče, jež požil alkohol, nutno počítat s delším reakčním časem, další faktory, jež vliv požití alkoholu ovlivňují, jsou např. zda řidič požil alkohol nalačno, je-li nemocen, unaven, duševně rozladěn, atd. Organismus se zbavuje alkoholu fyziologicky, viz tabulka. Tab. 2: Příklad vylučování alkoholu po konzumaci
Přep. na čistý líh
Přep. na promile
Doba potřebná k vyloučení a znovunabytí způsobilosti (v hod.)
1 litr 7° piva
20
0,4
3–4
½ litru 12° piva
20
0,4
3–4
½ dcl destilátu
20
0,4
3-4
¼ litru vína
20
0,4
3-4
Množství alkoholu
8
Odborníci dlouhodobě prosazují nekompromisní stanovisko, že „nejbezpečnější je žádný alkohol před řízením vozidla„. (viz [2]) Používání různých farmak, např. stimulancia, barbituráty, antifobika, antihistaminika, sulfonamidy, atd. může být při řízení nebezpečné, což si spousta lidí neuvědomuje. Vzestup spotřeby léků jako důsledek zátěží, kterým je soudobý jedinec vystaven, vede k větší míře nutnosti věnovat této problematice pozornost. Na krabičkách různých léků je dopravní značka „ jiná nebezpečí“, což znamená, že tento lék může navodit pokles pozornosti, ospalosti, atd. Týká se to zejména těch lidí, kteří se léčí ambulantně bez přerušení zaměstnání a jejichž práce vyžaduje zvýšenou soustředěnou pozornost. Je také zapotřebí pamatovat na fakt, že již příčina, proč osoba lék používá, může být sama o sobě indispozicí, která může zvýšit riziko nehod, přičemž současné užití několika farmak dohromady může prohloubit nežádoucí účinky. Zvláště pak nebezpečná je kombinace některých farmak a alkoholu, kdy tato kombinace se může zesilovat v nepředvídatelné míře. Rizikové jednání Zvláštní pozornost zasluhuje v daném kontextu tendence řidiče k rizikovému jednání. Je evidentní, že činnost řidiče obsahuje možný náboj konfliktu dvou tendencí: dosažení cíle (výkonu, uspokojení nějaké potřeby) a dosažení bezpečnosti. Různí lidé volí různou míru, v dané situaci, rizikovosti akce. Přitom je zde závislost na vztahu mezi obecnou mírou a strukturou jejich osobnostních faktorů, podmiňujících stupeň rizikovosti v chování na straně jedné a specifickým komplexem těch osobnostních rysů, jež daný typ situace svoji povahou jedince mobilizuje, na straně druhé. V každém typu těchto situací lze postihnout určitou optimální hladinu tendence k riziku. Při této riskovací tendenci jde o hledání nejvýhodnějšího vztahu mezi předpoklady daného subjektu k řešení situace a jeho volbou akce k jejímu adekvátnímu řešení. Rizikovost volby je nejen objektivní, ale i subjektivní kategorií. Tatáž volba v téže situaci může u každého jedince znamenat jinou hladinu přijetí rizika (riskantnost volby) a tudíž svědčí o jiné tendenci k rizikovému chování. To proto, že jde o vztah mezi subjektivními předpoklady k řešení situace a volbou akce.
9
Z hlediska interakce řidiče a komplexního prostředí při silničním provozu lze považovat za nezbytné pro typizování intervenujících osobnostních struktur hodnotit: kdo se potencionálně nejčastěji dostává do rizikových situací (tzn. kdo je svými osobnostními vlastnostmi nositelem přeměny možnosti vzniku rizikové situace ve skutečnosti), dále kdo „psychicky selhává„, jestliže se v aktualizované rizikové situaci z různých příčin octne a kdo je naopak schopen rizikové situace lépe řešit. Mikšík a kol. (1990) předpokládá, že jedinci, kteří mají sklon dostávat sebe či jiné účastníky provozu do rizikových situací a nejsou schopni řešit tyto situace vhodným systémem adaptivního chování, nemusí nutně představovat osobnostně homogenní soubor. Jejich sklony k takovému chování mohou mít velmi různé osobnostní zdroje (malý pocit zodpovědnosti vůči druhým, nedostatečně rozvinutá schopnost anticipace a predikce, vyhledávání situačního vzrušení a sklony k dobrodružnosti, sociální exhibice, nereálná sebejistota, nebo naopak kompenzace pocitu méněcennosti, atd.) Druhou základní hypotézou při hledání intervenující struktury osobnostních proměnných tvoří předpoklad, že není přímá, lineární závislost mezi sklonem k rizikovému chování a bezpečností silničního provozu v tom smyslu, že nízké hodnoty prvého by zabezpečovaly pozitivní výsledek druhého. Spíše lze předpokládat, že je žádoucí určitá míra schopnosti reálné anticipace vývoje situace a způsobu jejího řešení. Obě krajní tendence na kontinuu rizikovosti volby jsou pak neadekvátním subjektivním faktorem. Uvedená struktura osobnostních rysů je jednou z determinant neadekvátního chování v silničním provozu. I takové jevy, které vystupují jako klíčové ukazatele bezprostředních příčin nehod (alkoholismus, nedodržování bezpečné vzdálenosti, předjíždění na nebezpečných místech, řízení ve stavu opilosti či velké únavy, požití psychofarmak, atd.) se vážou na osobnostní strukturu toho, kdo je potencionálním a v daném případě aktuálním nositelem rizika (kdo se napije alkoholu před jízdou, kdo se chová agresivně, kdo volí akci neúměrnou schopnostem, apod.)
10
1.2 FYZIKÁLNÍ FAKTOTRY VE VZTAHU K RISKOVÁNÍ 1.2.1 Rychlost a brzdná dráha Rychlost je dráha vykonaná za jednotku času, je měřena v km/h či m/s. Od objevení a rozpoznání nebezpečí nebo signálu k rozhodnutí a jednání potřebujeme určitý čas. V závislosti na řidiči a dopravní situaci trvá tento průběh reakce nejčastěji 1 – 2 sec. Během této doby řidič ujede určitou dráhu, např. při reakční době 1,5 s rychlosti 50 km/h se jedná o vzdálenost 21 m, teprve pak začíná brzdění. 1.2.2 Projíždění zatáček Při projíždění zatáčky vzniká odstředivá síla, která je tím větší, čím vyšší je rychlost a menší poloměr zatáčky. Jestliže je odstředivá síla větší než třecí síla, dostane se vozidlo do smyku. Pro bezpečný průjezd zatáčkou jsou důležitá zejména tato pravidla: 1) včasné přibrždění před zatáčkou 2) přizpůsobení rychlosti v zatáčce jejím poměrům (poloměr zatáčky, stav vozovky) 1.2.3 Brzdění Brzdná dráha se skládá z doby reakce a doby brzdění. Reakční doba bývá udávána 1 s. Brzdná dráha je závislá zejména na rychlosti vozidla a na stavu vozovky. Čím vyšší rychlost a horší stav vozovky, tím je brzdná dráha delší. Tam, kde zůstane vozidlo jedoucí rychlostí 50km/h stát v klidu na místě, má vozidlo, jehož řidič reagoval na stejném místě, ale jel rychlostí 60km/h. , stále rychlost 43 km/h. Pokud by byl vozidlem zachycen chodec, je pravděpodobné, že by utrpěl těžká zranění. Brzdná dráha je určena především dvěma faktory: 1) rychlostí, dvojnásobná rychlost znamená čtyřnásobnou brzdnou dráhu 2) stavem vozovky, za mokra je brzdná dráha přibližně dvakrát tak dlouhá jako na suché vozovce. Při sněhu a náledí se může prodloužit na čtyř až osminásobek dráhy.
11
1.2.4 Energie V každém pohybujícím se tělese je uložena určitá energie, stoupá kvadraticky s přibývající rychlostí. Při nárazu spoluurčuje následky nehody také právě tato nakumulovaná energie. Při kolizích klesá pravděpodobnost přežití s přibývající rychlostí: -
pro chodce při rychlosti nárazu vyšší než 30 km/h
-
pro připoutané řidiče při rychlosti nárazu vyšší než 80 km/h, pokud řidič nepoužil bezpečnostní pás, leží tato hranice mnohem níže.
1.2.5 Náchylnost k nehodám Je vhodné, jak z hlediska praktického, tak teoretického, klasifikovat rozdíly mezi lidmi do tří skupin: -
stálé individuální charakteristiky
-
vývojové faktory
-
přechodně proměnlivé faktory
Stálými charakteristikami se míní vrozená nebo v dětství nabytá struktura chování, tělesný typ, intelektová kapacita, senzorická a psychomotorická kapacita a struktura osobnosti. Tyto faktory zůstávají s ohledem na pracovní nehody konstantní, bez ohledu na pracovní věk. Jejich proměnlivost není významná nebo bereme v úvahu jen jejich konstantní složku. Každý jednotlivec má svou relativně stálou úroveň. Vývojové faktory jsou nejčastěji spojeny s věkem osoby, kde věk má vliv na fyziologické a psychologické změny a jejich prostřednictvím i na pravděpodobnost nehody. Rozdílná četnost a charakteristika nehod u osob rozdílného věku je známa. Kromě těchto bezprostředně na věku závislých faktorů je zde mnoho proměnlivých a ovlivnitelných faktorů patřících k této skupině. Jako nejdůležitější se jeví výchova k zodpovědnosti a svědomitosti, výcvik dovedností a zkušenosti. Vliv znalostí, pracovních návyků a postojů na nehodovost je v zásadě jasný.
12
Přechodně proměnlivé faktory jsou nepravidelně a rychle se měnící charakteristiky jako je krátkodobá nemoc a únava, účinek farmak a dočasné stavy deprese a rozčilení. Tyto faktory mohou za určitých okolností zvýšit pravděpodobnost nehody, i když určitá osoba patří do kategorie „bezpečných „ u obou předchozích skupin. Vliv individuálních rozdílů a příčiny nehod v určitém čase je kombinovanou výslednicí těchto podskupin. Náchylnost k nehodám, neboli tendence k nehodám či nehodová dispozice, vyjadřuje relativní neschopnost člověka vyhovět požadavkům dopravní situace, které jsou náročné na fyzickou, duševní a sociální připravenost k řešení dopravních úkolů. Pro podrobnou analýzu nehod je důležitý úplný popis nehodového děje. Problémem je tzv. řetěz příčin, kdy každá příčina je výsledkem působení jiné nebo jiných příčin a ty mají opět své příčiny. Je otázkou, až k jakým příčinám se má při analýze docházet. Je třeba rozhodnout, který článek řetězu měl bezprostřední vliv na bezprostřední vznik specifické situace, tj. situace, v níž dojde k velmi nebezpečné kombinaci podmínek a okolností. Jestliže chceme porozumět nehodě, musíme znát předchozí chování a prožívání dotyčného. Nehodové údaje jsou často jen záznamy o výsledcích konání. Podrobnější sledování a rozbor příčin nehod je však žádoucí, aby se mohla přesněji předvídat rizika a účinněji jim předcházet. Pozornost je ale nutné věnovat také rozboru následků nehod, včetně traumat, která jsou spojen s nehodami.
13
2 PŮSOBENÍ SLOŽEK ZÁCHRANNÉHO SYTÉMU, JEJICH SPECIÁLNÍ PŘÍPRAVA V OBLASTI NEHOD V integrovaném záchranném systému (IZS) v naší republice probíhají speciální školící akce, jež jsou zaměřeny na komplexní psychosociální pomoc nejen v rámci dopravních nehod, ale i v případech hromadných katastrof, přírodních katastrof, povodní, příp. válek, atd. Ministerstvo vnitra pořádá výcvik nejen odborníků na duševní zdraví, tedy psychologů, ale i pracovníků Hasičského záchranného sboru, tak i Policie ČR. Cílem je seznámit účastníky s posledními výzkumy a nejlepší praxí podloženou vědeckými důkazy, jež se týkají podpory duševního zdraví u lidí zasaženými mimořádnými událostmi. Jak ukázala praxe z nedávných let, máme na mysli povodně, zejména v roce 2002, není tato oblast ošetřena natolik, aby žádoucí pomoc fungovala efektivně. Proto účastníci těchto seminářů dostávají komplexní informace zejména z těchto oblastí : -
psychosociální odolnost
-
úvod do traumatické stresové reakce a poruchy
-
časná intervence po traumatické události
-
screening a informování zasažených osob
-
hodnocení a plánování léčby pro psychicky traumatizované osoby
-
psychologická péče posttraumatické stresové poruchy PTSP
-
farmakologická péče PTSP
-
intervence na úrovni komunity
-
syndrom PTSP
-
zármutek
-
děti a rodina
-
pracovníci záchranného systému
Jedná se o výcvik lektorů, kteří budou ve své praxi a při vzdělávání dalších profesionálů implementovat získané vědomosti dalším pracovníkům té které konkrétní složky IZS. Pokud se týká psychologů v Hasičském záchranném sboru, ti mají stanovenu konkrétní obsahovou náplň práce na jednotlivých psychologických pracovištích v rámci svých regionů. 14
Psychologická pracoviště HZS plní zejména tyto úkoly: a. poskytují preventivní psychologické služby hasičům, kteří se zúčastnili zvlášť psychicky náročného zásahu, utrpěli zranění při zásahu, event. při zásahu selhali, popř. způsobili dopravní nehodu b. provádí odbornou přípravu velitelů jednotek k poskytování primární pomoci hasičům po traumatizujícím zážitku po zásahu c. poskytují sociálně psychologickou podporu jednotlivým pracovištím HZS krajů (zkoumají sociální klima pracovišť, provádějí expertní činnost, vedou školení a odborné kurzy zaměřené na zvyšování sociální kompetence řídících a výkonných příslušníků a občanských zaměstnanců HZS ČR) d. poskytují v adekvátním rozsahu poradenské služby zaměstnancům, v případě potřeby i jejich rodinným příslušníkům, přitom mohou spolupracovat se speciálními pracovišti (ped. psych. poradny, manželské a předmanželské poradny, psychoterapeutické služby, apod.), v součinnosti s lékaři posuzují změny pracovní způsobilosti e. provádějí psycholog. vyšetření uchazečů o přijetí do služebního, příp. pracovního poměru, spolupracují při vytváření regionálního systému náborové a výběrové činnosti f. podle zadání služebního funkcionáře posuzují osobnostní způsobilost při zařazování zaměstnanců do řídících funkcí a u uchazečů o vyslání ke studiu g. spolupracují při řešení mimořádných událostí, které vyžadují psychologickou intervenci h. podílejí se na vytváření, koordinaci a školení členů intervenčních týmů (včetně dobrovolných pracovníků) ve své územní působnosti, pro případy mimořádných událostí velkého rozsahu Cílem všech složek integrovaného záchranného systému, jejich přípravy, je efektivní koordinace při jakémkoli zásahu u dopravní nehody či dalších neštěstích. Jistě také není od věci si připomenout Deklaraci psychosociálních práv, jež byla přijata na Světovém kongresu urgentní medicíny a medicíny katastrof, konaného v květnu 2009 v Kanadě.
15
Bylo rozhodnuto, že : 1) každý, včetně záchranářů, přeživších, rodin, v širším kontextu komunit zasažených všemi typy přírodních nebo člověkem způsobených katastrof, včetně válek, má právo na integrovanou, holistickou, psychosociální /PS / podporu, intervence a trénink trvalejšího charakteru – které respektují různorodost, kulturu a pohlaví 2) je profesionální odpovědností psychosociálních lídrů (tzn. těch, kdo mají přednostní přístup ke znalostem a pochopení PS principů a konceptů), aby proaktivně oslovovali a působili na osoby, které odpovídají za tvorbu politik v bezpečnostní a zdravotní oblasti a to tím způsobem – aby byly PS principy a trénink tvořivě a flexibilně integrovány a zahrnovány do všech aspektů plánování kvalifikace lidských zdrojů pro reakci na mimořádné události i pro fázi nápravy škod a zotavení3. vzhledem ke zvyšující se četnosti a působení katastrof, rizik, hrozeb a globálních konfliktů je naléhavé a společensky závazné, aby PS programy a politiky tvořivě a flexibilně zahrnovány do všech úrovní státních i nestátních programů – se zřetelem k jedinečné povaze každé katastrof 3) je nezbytné mobilizovat lokální zdroje a zvyšovat výkonnost a schopnosti u jednotlivců, rodin a komunit a propojovat tyto lokální zdroje s týmy záchranářů a s týmy, které působí v období náprav škod a zotavení – a to v krátkodobém, střednědobém i dlouhodobém horizontu 4) odpovědností
záchranářů,
pracovníků
krizového
řízení
a
managerů
je
spolupracovat s tiskem, sociálně odpovědnými žurnalisty a médii při prezentování a informování o přesných zprávách a jejich aktualizací a dále integrovat a zapojovat média smysluplným a přínosným způsobem 5) je nutné, aby vlády uznaly důležitost a dbaly na zajištění časného PS vzdělávání a podpory studentům a pedagogům základních, středních a vyšších škol. Vůdčí osoby komunit, učitelé, osoby odpovědné za rozhodování, vysocí představitelé veřejné správy a církví musí být oprávněni zabezpečit účinné, na důkazech založené PS intervence, které zahrnují i analýzy dlouhodobých přínosů, včetně ekonomických. tyto základní prvky musí být zahrnuty v krizovém plánování, připravenosti, reakci i fázi zotavení. 6) PS
plánování
má
být
podložené
fakty,
má
být
multidimenzionální,
koordinované a integrované. Podobně PS management musí být flexibilní,
16
adaptivní, aktivně spolupracující a schopný a ochotný k mezioborové a přeshraniční spolupráci. 7) V průběhu celého časového kontinua katastrofy musí PS podpora oceňovat a respektovat lidskou důstojnost a lidská práva zasažených populací a záchranářů. 8) Je důležité, aby WADEM / Mezinárodní psychosociální pracovní skupina Světové asociace pro urgentní medicínu a medicínu katastrof/, jeho členové a přívrženci v celém světě, zařazovali otázky podpory psychosociálního zdraví při katastrofách do všech aspektů přednemocniční a postkatastrofické urgentní medicíny. 9) Je důležité, aby bylo více prostředků a podpory investováno do PS výzkumu a průzkumu, aby bylo zajištěno, že programy, politiky, přednemocniční a postnemocniční intervence a přijímaná rozhodnutí jsou založeny na důkazech a podloženy fakty. (dokument z veřejně přístupné části MV ČR) V tomto kontextu má jak MV ČR, tak i Hasičský záchranný sbor, ve svých dokumentech a předpisech jasně stanovená závazná pravidla pro vzdělávání a poskytování psychosociální péče a to na všech úrovních. Jak MV, tak Hasičský záchranný sbor má ve svých řadách psychology, kteří dále koordinují poskytování PS péče v konkrétních případech, včetně dalšího vzdělávání.
17
3 ÚČASTNÍCI DOPRAVNÍ NEHODY Oblastí, kam vliv dopravní nehody dopadá, je v širším kontextu hodně. Potencionálním účastníkem psychologické ponehodové péče jsou poškození účastníci, dále ti, co nehodu zavinili, způsobili, rodina a její sociální okolí, zaměstnavatelé a v neposlední řadě i nemocnice, pojišťovny a sociální zařízení.
3.1 Poškození účastníci Popis závažných psychických problémů, jež se mohou objevit v souvislosti s dopravní nehodou: -
pocity nechápání té hrozné události
-
vtíravé otázky typu „ proč právě já ? „
-
strach z vlastního duševního zhroucení
-
obava ze zranění nebo smrti jiných zúčastněných
-
ztráta sebedůvěry
-
ostych požádat a využít pomoc
-
pocity nedostatečnosti (pocity, že člověk nic nedokáže, nezmůže, nic neví a nic nezvládá)
-
strach ze ztráty vlastních tělesných funkcí nebo částí těla
-
pocity viny
-
strach z výtek a výčitek zavinění
-
existenční obavy (strach ze ztráty pracovního místa)
-
strach z omezení v dalším vlastním životě
-
obavy z odvrácení se ostatních / strach ze ztráty sociálních vztahů ú
-
obava z trestu
-
ztráta důvěry v okolní svět
-
ztráta důvěry v lidi
-
stav stálé pohotovosti (v důsledku pociťovaného možného ohrožení)
-
tvorba životních lží pro ochranu vlastní integrity
-
sebevražedné pokusy
-
zármutek ve vztahu k blízkým osobám
18
Tyto stavy mohou být dále, mimo jiné, doprovázeny: -
dotírajícími myšlenkami a představami (vtíravé obrazy událostí)
-
dušností
-
srdečními a oběhovými poruchami
-
poruchami příjmu potravy
-
žaludečními a střevními potížemi
-
poruchami spánku
-
znovuoživení jiných životních problémů
-
děsivými sny a představami
-
výpadky ve vnímání v bdělém stavu
-
impotencí (frigiditou)
Možné následky kritických životních událostí mohou být krátkodobé nebo i dlouhodobé. Mezi krátkodobé patří například akutní reakce na stres, která může sama v průběhu dní odeznít. Dlouhodobé…. posttraumatická stresová porucha se může upevnit, může vést např. k pracovní neschopnosti, vyhýbání se sociálním kontaktům, dále např. k vyhýbání se řízení automobilu (řízení nebo i jízdě v tom dopravním prostředku, ve kterém jel účastník nehody, nebo které se na nehodě podílelo), neustálé postonávání a tělesné poruchy se mohou stát chronickými, výrazná pasivita nebo hyperaktivita. Jak je již zmíněno výše, složky IZS mají ve svých standardech zavedenu i psychosociální pomoc pro účastníky dopravních nehod. Stručné rady a pokyny jsou zformulovány v letácích: „Když zahyne blízký“, dále „Prožili jsme dopravní nehodu, jak dál?“ a preventivní leták „Než se stane vážná dopravní nehoda“. Tento leták by měl mít ale název „Když se stane vážná dopravní nehoda“. Tento materiál radí účastníkům dopravní nehody, a to jak tomu, kdo je poškozen, tak i tomu, kdo nehodu způsobil.
19
Materiál radí, jak se zachovat bezprostředně po nehodě, např. pokud je zde více lidí, rozdělením úkolů. Je důležité v první řadě zapnout výstražná světla, obléci reflexní vestu a postavíme v dostatečně bezpečné vzdálenosti výstražný trojúhelník. Je potřebné odvést nezraněné či málo zraněné mimo vozovku, na bezpečné místo. Je třeba se pokusit o vyproštění zraněných, hrozí nebezpečí, že auto začne hořet Poskytneme první pomoc a voláme 112, případně 155 - rychlou záchrannou službu, 158 policii, 150 - hasiče. Oznámíme, kde jsme, co se stalo, zeptáme se, co dělat dál, nezavěšujeme, dispečer řekne, jak postupovat. Pokud je možné, je třeba zajistit si další svědky nehody. Účastníci nehody nesmí odjet z místa nehody do příjezdu policie, vozidlo necháme na místě, pokud ho musíme přemístit, je nutné původní polohu zdokumentovat, nejlépe fotografií. Po příjezdu záchranných složek máme povinnost na výzvu policie předložit osobní doklady, podrobit se dechové zkoušce, příp. lékařské prohlídce. Událostí můžeme být otřesení, proto můžeme vypovídat i později. Při popisu průběhu nehody se soustředíme na ta fakta, která víme s jistotou. Po sepsání protokolu si jej řádně pročteme, zeptáme se na nejasnosti a pak teprve podepisujeme. Zasahujících se optáme, kam zavezli raněné, zda můžeme nějak pomoci, co bude s vozidlem, jaké budou další kroky. Pokud jsou nejasnosti kolem vozidla, zavoláme asistenční službu své pojišťovny a zeptáme se např. na podmínky odtahu, kdo co bude platit. Při pokračujících zdravotních obtížích zajdeme k lékaři, uchováme si veškerou dokumentaci (účtenky, zdravotní zprávy, fotografie, atd.). Jako poškození máme právo na náhradu vzniklé škody na zdraví i majetku, tedy i na náhradu vynaložených výdajů spojených s právním zastupováním. V případě, že viník z místa nehody ujel a je neznámý, mají poškození nárok na náhradu některých škod na České kanceláři pojistitelů. Poškozenými jsou i pozůstalí po zemřelém při dopravní nehodě (děti, rodiče, manžel/ka, sourozenci, blízké osoby žijící se společné domácnosti). Viníci nehody si hradí právní pomoc ze svých prostředků. 20
Některé pojišťovny hradí viníkovi právní pomoc z havarijního pojištění i povinného ručení. Doporučení viníkům i poškozeným: vyhledejte odbornou právní pomoc, neboť některé pojišťovny nemusí podávat plné informace o případných nárocích – včetně nároku např. na zapůjčení náhradního vozidla. Po skončení vyšetřování na místě nehody naše starosti nekončí. Spolupracujeme nadále s policí, počítejme s dalším jednáním, objasňování dopravní nehody může trvat týdny i měsíce. Hledejme právní pomoc, každý, poškozený i viník, může dosáhnout na bezplatnou prvotní právní pomoc, např. v občanských poradnách. Jsem-li viníkem, musím nejdéle do 15 dnů hlásit pojišťovně událost, u které mám sjednáno povinné ručení. Mám-li havarijní pojištění, bez zbytečného odkladu hlásím nehodu své pojišťovně. Dopravní nehoda je za námi, co dále dělat. Co se s námi může dít po nehodě? Bezprostředně po nehodě dochází k různým projevům: nevolnost, třes, zvracení, ochablost, výpadek paměti. Na nehodu můžeme reagovat i v průběhu dalších dní : -
střídání nálad
-
pociťujeme obavy, vinu, nebo výčitky svědomí
-
zažíváme strach, smutek, bezmoc, zlost
-
prožitek nehody se obtížně zařazuje do běžného života, např. přetrvává strach z cestování dopravním prostředkem či obava vrátit se za volant.
Tyto a jiné projevy jsou běžné po takové události a obvykle časem odezní. Co můžeme dále pro sebe udělat.
21
Sedněme za volant co nejdříve, buďme pozorní k potřebám svým i ostatních. -
udělejme si čas pro sebe
-
najděme si čas pro své nejbližší
-
chceme-li, mluvme o tom jak nám je
-
můžeme-li, naslouchejme
-
uchovejme si každodenní život, své návyky, rituály, řád
-
věnujme se věcem, které nám přináší radost a uvolnění
Je na místě vyhledat odbornou pomoc, pokud: -
obtěžují-li nás obavy či tělesné potíže
-
nemůžeme-li spát
-
tišíme-li bolesti medikací, nebo hůře alkoholem
Pokud účastník nehody zahyne, je situace po nehodě pro všechny mnohem náročnější. Vnímáme- li vinu, můžeme se s ní vyrovnávat aktivním projevem lítosti a účastí vůči poškozeným, snahou o zmírnění následků. Pak nás obvykle čekají: -
finanční výdaje
-
kontakt na pohřební službu
-
pohřební rituály
-
potřeby a prožitky, jež jsme do této doby neznali a neprožili
-
vyřízení pozůstalosti
-
truchlení
-
tíživé výročí události
-
někdy i trestní řízení, včetně např. mimosoudního vyrovnání, příp. i trest
S řadou těchto dopadů se setkáme i při těžkých a dlouho léčitelných zraněních.
3.2 Když zahyne blízký Tragická smrt blízkého člověka patří j nejtěžším situacím v lidském životě.
22
Zkušenosti ukazují, že pro naše vyrovnání s náhlým úmrtím bývá důležité, abychom získali dostatek informací o okolnostech smrti, o tom, co se děje s tělem a osobními věcmi zemřelého. Tyto informace poskytne policie, případně zdravotníci. Pozůstalí mají právo nahlížet do vyšetřovacího spisu a do zdravotnické dokumentace zemřelého. Pro někoho je důležité vidět tělo zesnulého, aby se s ním rozloučil. V některých případech policisté žádají pozůstalé o identifikaci zemřelého. Pokud je to pro vás příliš náročné, můžete tak učinit např. za pomoci fotografie, nebo v doprovodu další osoby. Přímou identifikaci lze z osobních důvodů odmítnout. Smrt blízkého příbuzného bývá spojena i s vyřizováním řady praktických věcí, např. je třeba zrušit smluvní závazky zemřelého. V této situaci mohou pomoci následující instituce:
-
pohřební služba:zařízení pohřbu, vystavení potřebných dokladů a další informace
-
sociální odbor úřadu obce s rozšířenou působností:informace o případných dávkách a další pomoci
-
správa sociálního zabezpečení:přiznání vdovského, vdoveckého či sirotčího důchodu a další informace
-
notář: vyřízení pozůstalosti a dědictví (je třeba být opatrní v momentu, pokud není ustanoven předem správce dědictví, mohou se některé účty zemřelého zablokovat)
-
pokud se dostanete do hmotné nouze, není hanbou požádat o pomoc příbuzné, přátelé, obec nebo církev
-
pokud za smrt blízkého nese někdo zodpovědnost (v případě trestného činu viník, v případě pracovního úrazu či nemoci z povolání zaměstnavatel) máte nárok na odškodnění
3.3 Prožívání Ztrátu blízkého člověka každý prožíváme jinak a nikdo nemá právo nám vnucovat reakce, které nám nejsou vlastní. 23
Vcelku běžně se objevují: -
problémy se spánkem
-
tělesné obtíže
-
ztráta energie
-
nesoustředěnost
-
pocity smutku, zlosti nebo viny
-
odcizení v rodině i mezi přáteli
Jedná se o obvyklé reakce, které budou postupně odeznívat. Truchlení představuje dlouhou a bolestnou cestu, na níž se vyrovnáváme se smrtí druhého. Nejtěžší období trvá zpravidla půl roku až rok. Bez ohledu na to, jaké máme představy o tom, co je po smrti, vnímáme, že smrtí náš vztah k blízkému člověku nekončí. Můžeme na něho myslet, mluvit k němu, může se nám zdát, že slyšíme jeho hlas, kroky, dál se s ním setkáváme, třeba i ve snech. Zřejmě se vynoří otázky i po smyslu : proč se to stalo, proč právě jemu/jí, proč jsem tomu nemohl/a zabránit. Významnou oporou v truchlení tradičně představují rituály, např. pohřeb, návštěva hřbitova. Pomáhají nám najít nový vztah k zemřelému a odvahu k dalšímu životu. Obřad rozloučení lze uspořádat i po delší době po úmrtí. Ačkoliv můžeme mít pocit, že nám nikdo nerozumí, obvykle pomáhá o prožitcích hovořit. Každý z nás může pomoci druhým věcně i svou přítomností: pokud nasloucháme bolestivým věcem, měli bychom snést pláč a zároveň nenutit druhého, aby plakal. Pokud se týká dětí, ty jsou velmi citlivé na neštěstí, věnujeme jim proto zvýšenou pozornost, je třeba s nimi mluvit a věnovat pozornost rituálům a zapojení dětí do nich. Je vhodné v prvních týdnech pokud možno spíše odpočívat, dělat to, co máme rádi, netlačit na výkon a nespěchat na znovunalezení radosti. 24
Je vhodné předat užitečné celostátní kontakty na: -
České sdružení obětí dopravních nehod
-
Asociace občanských poraden
-
Česká kancelář pojistitelů
-
Občanské poradny – dle regionů
-
Krizové služby, Linky důvěry, apod.
V Libereckém kraji působí všechny složky IZS stejným způsobem, jako na všech dalších úrovních v celém státě. To, co bych zde ráda zmínila a týká se Libereckého kraje, je nedávno vydaná brožura Průvodce pro oběti dopravních nehod, kterou vydal nadační fond Pepina pod záštitou Týmu silniční bezpečnosti Libereckého kraje. Brožura obsahuje přehledným způsobem uspořádané informace pro veřejnost v případě dopravní nehody. Lidé zde najdou v kapitole obecných rad informace o tom, jak se zachovat v případě nehody, včetně rad, doporučujícího charakteru, na co mají nárok, kde hledat odbornou psychologickou a právní pomoc. Další část brožury obsahuje konkrétní kontakty i v rámci následné, např. rehabilitační péče, atd. Brožura je přílohou této práce.
25
4 PSYCHOTERAPIE Psychoterapie je léčba duševních poruch psychologickými (nikoli tedy fyzikálními nebo biologickými) prostředky. Většina užívaných terapeutických metod zahrnuje terapeutický vztah mezi klientem, terapeut vyzývá klienta, aby volně hovořil o svých myšlenkách, pocitech, emocích, prožitcích bez strachu z odsouzení či posuzování. Terapeut poskytuje klientovi ovzduší pochopení, porozumění, důvěry a pomáhá mu, aby si osvojil účinnější zvládání problémů. Současná psychoterapie poskytuje klientům celou šíři různých přístupů a terapeutických směrů, od psychodynamických směrů, včetně psychoanalýzy, přes behaviorální směr, včetně KBT, až k humanistickým přístupům. Každý terapeutický směr využívá jiných technik k dosažení stejného cíle, tedy ku pomoci klienta, aby se dokázal orientovat ve svých problémech, našel efektivní řešení svých potíží. Míníme zde psychoterapii „duševně zdravých lidí“, terapie nemocných má jiná východiska. Všechny terapeutické směry mají společné faktory, jimiž se terapeutický vztah vyznačuje. Interpersonální vztah vřelosti a důvěry V kvalitním terapeutickém vztahu se mají klient a terapeut ve vzájemné úctě a berou ohled jeden na druhého, nezávisle na typu poskytované terapie. Klient věří, že terapeut chápe jeho problémy a zajímá se o ně. Uklidnění a podpora Naše problémy nám připadají ojedinělé a nepřekonatelné. Hovor s odborníkem, který je nepovažuje za neobvyklé a naznačuje, že je lze řešit, nás uklidní. Když nám někdo pomáhá s našimi problémy, které nejsme schopni sami vyřešit, poskytuje nám podporu a naději.
26
Desenzibilizace Pokud v akceptující atmosféře terapeutického sezení hovoříme o problémech a pocitech, které nás trápí, problémy a pocity se postupně stávají méně ohrožující. Problémy, o nichž přemýšlíme sami, mohou nabýt neúměrných rozměrů, ale když se o ně podělíme s někým druhým, už se nám nejeví tak závažné. Systematická desenzibilizace existuje jak speciální terapeutická. metoda v behaviorální terapii. Zpevňování adaptivních reakcí Každý terapeut , kterému klient důvěřuje, funguje jako zpevňující faktor. To znamená, že terapeut má tendenci vyjadřovat souhlas s chováním a postoji klienta, o kterých se domnívá, že vedou k lepšímu přizpůsobení a ignoruje maladaptivní postoje či reakce nebo s nimi vyjadřuje nesouhlas. Druhy posilovaných reakcí závisejí na orientaci a cílech terapeuta. (samotné zpevňování funguje opět v behaviorální terapii jako speciální technika). Porozumění neboli vhled Všechny druhy psychoterapií poskytují klientovi vysvětlení jeho potíží – jak vznikly, proč přetrvávají a jak je lze měnit. Důležitý je fakt, že klientovi bylo poskytnuto vysvětlení jeho chování nebo nepříjemných pocitů, které mu působí utrpení, a je mu nabídnut soubor aktivit (volné asociace či relaxační techniky), o kterých jsou, jak terapeut, tak klient přesvědčeni, že toto utrpení zmírní. Pokud člověk prožívá symptomy a nejistotu ohledně jejich příčiny a závažnosti, může ho zklidnit setkání s odborníkem, který potížím rozumí a nabízí způsoby jejich odstranění.
4.1 Krizová intervence Krizová intervence je okamžitá pomoc jednotlivci, či rodině, kteří se nacházejí v tíživé životní situaci. V období náhlého emočního zmatku lidé často cítí, že jsou zavaleni problémy a nejsou schopni vlastními silami situaci zvládnout. Neví, kam se mají obrátit, nejsou schopni čekat na den, kdy jsou objednáni k psychologovi či psychiatrovi. 27
V centrech čtyřiadvacetihodinové ambulantní služby jsou odborníci schopni poskytnout okamžitou péči. Zde se jim terapeut věnuje, pomůže objasnit jejich problém, uklidní je, navrhne plán řešení. Bohužel tímto zařízením disponují pouze velká města. Alternativu okamžité pomoci poskytuje krizová telefonická linka, kde slouží dobrovolníci pod vedením psychiatrů a psychologů. Na nižších úrovních pak připadají v úvahu coby poskytovatelé krizové péče právě ordinace psychiatrů a psychologů. Pak je na tom kterém lékaři, jakým způsobem je schopen zareagovat na nutnost poskytnutí okamžité krizové intervence.
28
5 OSOBNÍ ZKUŠENOST V PÉČI O ÚČASTNÍKY DOPRAVNÍCH NEHOD Pokud bych měla zmínit způsob poskytování mé krizové péče, vždy se snažím si denní program, resp. objednané klienty přizpůsobit tak, abych mohla tuto intervenci poskytnout. Jedná se jak o účastníky nehod v rámci, např. , širší rodiny, tak o jedince, kteří nehodu zavinili. Pracuji jako psycholog již osmnáct let, kdy třetinu tohoto času jsem absolvovala jako psycholog na psychiatrii a částečně v pedagogicko-psychologické poradně, takže mám zkušenosti i v práci s dětmi. Od roku 1999 mám soukromou praxi, kde poskytuji péči jak dospělým, tak dětem. Dále již přes deset let pracuji jako soudní znalec. Nutno poznamenat, že jako jedna z nejsmutnějších a nejtěžších chvil, i pro terapeuta, je moment, kdy se hovoří o ztrátě nejbližšího člověka, vůbec nejhorší je ztráta dítěte. Do mé praxe proto patří i ty krizové intervence, kdy klient/ti řeší ztrátu nebližšího člověka při dopravní nehodě, nebo sami nehodu zavinili. Tyto intervence jsou vždy krizové, případně dotyčný klient zůstává v mé dlouhodobé terapeutické péči. Mnohdy je namístě pomoc psychiatra, a to v případě nutnosti medikace klienta, kdy to jeho psychický, ale i celkový stav vyžaduje. Prvotní setkání s obětí dopravní nehody vždy obsahuje jeho zklidnění, klient potřebuje zažít stav pochopení a to i případě, že je viníkem nehody. Je vhodné podpořit jej ve stavu, kdy se např. masivně obviňuje, že nemohl udělat více pro záchranu života blízkého člověka, nebo byl viníkem dopravní nehody. Z praxe mohu uvést případ mladého řidiče vozu TIR, který vyjížděl z vedlejší silnice na silnici hlavní a přes venkovní zpětné zrcátko přehlédl blížící se osobní auto, plně obsazené dospělými lidmi, kteří jeli na odpolední směnu. Bilance této nehody byla tragická, v osobním autě zahynuli tři dospělí, včetně řidiče, jeden byl těžce zraněn. 29
Jednalo se o čelní náraz tohoto auta, řidič TIR zraněn nebyl. Zároveň došlo k nehodně aut v protisměru, kteří, když nehodu spatřili, se snažili zabránit střetu s vozem TIR, který byl již částečně najetý na hlavní silnici. V péči u mne skončil jak řidič vozu TIR, tak dva dospělí z vozidla protijedoucího, tak zmíněný těžce zraněný z osobního auta. Nejtěžší bylo pracovat s viníkem nehody, tedy řidičem vozu TIR, který trpěl silnými výčitkami, jež se blížily takovému sebeobviňování, že hrozilo suicidální jednání dotyčného. Bylo nutná akutní medikace psychiatrem, odmítl hospitalizaci. Do ordinace se dostavil druhý den po nehodě, doprovázela ho přítelkyně. Bylo nanejvýše nutné mu pomoci v již zmíněném sebeobviňování, že má na svědomí smrt tří lidí, přičemž jeden mladík měl týden před svatbou. Terapeutická intervence spočívala ve vyrovnání se s těmito pocity, v pomoci najít odpovědi na otázky „proč se to stalo zrovna mně, jezdím bez nehod.“ Mladý muž se dostavil za týden, byl již medikován, tedy šlo hovořit o částečném zklidnění jeho psychického stavu. Opět přišel s přítelkyní, která žádala konkrétní rady, jak mu pomoci se vyrovnat s faktem zavinění smrti tří lidí. Vždy je nutné klientům vysvětlit, že nemohou očekávat rychlé vyrovnání se s traumatem. Časový faktor zde hraje významnou roli, čas pomůže zhojit akutní znovuprožívání vypjatých emočních stavů. Viník nehody si byl vědom své chyby, věděl, že osobní auto zleva přehlédl. V rámci profese mu zaměstnavatel vyšel vstříc tím, že ho přeřadil na práci do dílny, nepropustil ho, dotyčný byl za tento přístup velmi vděčný. Dotyčný již podstoupil výslech na policii, který zvládl díky nasazené medikaci. Nechtěl zůstávat ve stavu nemocných, raději docházel do práce, přítelkyně se také musela vrátit do práce. Muže jsem pak viděla ještě jednou, již byl zklidněn, uvažoval zcela racionálně o své vině, byl smířen i s případným nepodmíněným odsouzením.
30
Rovněž jsme prohovořili nutnost napsání písemné omluvy všem dotčeným rodinám, všem pozůstalým, kde se jmenovaný ke své vině přizná a omluví se za způsobenou bolest ze ztráty nejbližšího člověka. Dva lidé z protijedoucího automobilu nebyli raněni vážně, byli silně otřeseni, žena navíc s povděkem kvitovala, že v autě s nimi nejel jejich tříletý syn. Muž, řidič auta, který dokázal zabránit přímému střetu, nevykazoval známky závažné poruchy, stačil jen podpůrný terapeutický pohovor. Žena se zdála také celkem v pořádku, nicméně se u ní po čase objevila posttraumatická stresová porucha, která vyžadovala i zásah psychiatra ve formě nasazení medikace. Žena docházela na terapii delší dobu, shodou okolností tito manželé znali všechny účastníky v jedoucím osobním automobilu, tedy všechny mrtvé i zraněného, měli se účastnit zmiňované svatby. Se ženou jsme po celou dobu trvání terapie probíraly, zda udělali s manželem vše, aby zabránili nehodě, zda na místě nemohli pomoci více, než pomohli, účastnili se poskytování první pomoci raněným . Dotyčné dlouhou dobu po nehodě dělalo problém sednout do auta a jet jako spolujezdec, sama se odhodlala řídit až po roce po nehodě. Těžce zraněný muž z auta, kde jeho kamarádi zemřeli na místě, mne navštívil jen jednou, po propuštění z dlouhého pobytu v nemocnici s těžkým polytraumatem mu byla návštěva psychologa doporučena. Muž evidentně nebyl na hovor o nehodě připraven, přišel s tím, že mne navštívit musí, že mu to řekli, že ke mně má jít, ale on čeká na překlad na rehabilitaci do Kladrub. Nechtěl vzpomínat a hovořit o nehodě, nevěděl, s čím případně se na mne může obrátit, nevěděl, co má řešit, proto po půlhodině z ordinace odešel. Nabídla jsem možnost mne navštívit po návratu z Kladrub, dosud se muž neukázal. Je vhodné zdůraznit, že mnohdy i krizová intervence nespočívá v tzv. udílení rad, co má a nemá člověk v jeho konkrétní situaci dělat či nedělat. Mnohdy stačí nechat klienta jen vypovídat, nepotřebuje konkrétní pomoc. Tato pomoc může spočívat v „pouhém“ naslouchání jeho problémů, trápení, atd. Klient již tím, že nahlas druhému jedinci sděluje své obsahy mysli, vědomí či vzpomínky, tak sám si vytváří mapu jeho příběhu a je schopen se v ní sám orientovat. 31
V dlouhodobém psychoterapeutickém procesu pak klient potřebuje navést na svůj směr, potřebuje se orientovat ve svých problémech, potřebuje je pochopit, přijmout je a nalézt především zodpovědnost za svá řešení těchto problémů. Vzpomínám na staršího pána, který přišel také jako krizová intervence, na přechodu, kde nejel dostatečně pomalu a přehlédl, vlivem krátkodobé nepozornosti, starou paní se psem, paní přelétla přes přední okno vozidla a na místě byla mrtvá, včetně psa. I tento muž přišel se silnými výčitkami že nějaké rodině způsobil smrt „babičky“. V tomto případě není možné uvažovat tak, že např. paní byla už v pokročilém věku, atd. Muž si byl vědom své chyby, na setinu vteřiny se zadíval jinam, paní, bohužel, přecházela silnici na přechodu stylem absolutní přednosti chodce na přechodu, bez ohledu na dopravní situaci. Tento muž byl ke mně poslán svým ošetřujícím lékařem, již byl medikován. I on měl potřebu sdělování hodně silných emocí, také jezdil celý život bez nehod, byť nebyl profesionální řidič, ale velkou část života do práce dojížděl autem. Také měl otázky typu „proč se to muselo stát zrovna mně“, vždy na přechodech dávám pozor, autem zpomaluji, atd. Intervence, podobně, jako výše popsaná, spočívala pomoci klientovi přijmout fakt, že jsem viníkem smrtelné nehody, musím nést zodpovědnost. Dotyčný písemně pozůstalé rodině vyjádřil lítost nad tím, co se stalo a nabídl jakoukoli pomoc. Tento muž docházel na terapii několik týdnů, kde jsme se snažili zvládat nápory výčitek, smutku, strachu z toho, co bude, zda bude případně odsouzen, jak by fungovala jeho rodina v případě nepodmíněného trestu, atd. Po celou dobu psychoterapie byl muž medikován, neboť měl poruchy spánku, ve snu se mu neustále vracela celá událost, měl zažívací potíže, nemohl jíst, …. po dobu docházení na terapii měl vystavenu pracovní neschopnost. Nedokázal si představit, jak by mohl v práci fungovat, pracoval u stroje. Všechny subjektivní stesky se časem zmírnily natolik, že se muž odhodlal zpět do pracovního procesu, od té doby na terapii již nedochází.
32
Domnívám se, že je velmi těžké pro viníky nehod, kde dojde ke smrtelnému zranění, do konce života nést v sobě tento fakt, že jsem způsobil smrt druhého. Tento samotný fakt může zůstat dlouhodobým, chronickým stresovým faktorem pro tyto jedince a může nastat situace, že budou doživotně medikováni. Pak je jistě namístě otázka po jejich kompetentnosti k řízení motorových vozidel. Dle mého mínění, toto provinění, vyžaduje odborné posouzení schopnosti a kompetentnosti řízení vozidel. Výše popsané nehody zavinili řidiči bez požití alkoholu či omamných látek. Do ordinace dorazil mladík, který sedl za volant po požití alkoholu v kombinaci s pervitinem a způsobil nehodu se smrtelným zraněním. Musím konstatovat, že jsem si musela velmi silně připomínat profesionální přístup a profesní etiku mé práce. Při znalosti toho, že tento člověk, s vědomím toho, že není a nemohl být střízlivý, měl tolik „odvahy“ a vezl kamarády a neodhadl rychlost do zatáčky a vyboural se, jsem se musela ovládat ve svých vyjádřeních a komentování situace. Navíc, dotyčný sděloval, že toto není poprvé, co to udělal (!!!) …. tedy sedl za volant opilý a zfetovaný, ale nikdy se nic nestalo, až nyní. Smutné bylo, že jsem necítila z projevu dotyčného alespoň minimum pokory k tomu, co zavinil. Vykazoval znaky posttraumatické stresové reakce, nicméně odmítal jakékoli zásahy ve smyslu nasazení medikace. Terapii si „jakoby“ řídil sám, hovořil jen o věcech, problémech, o kterých chtěl hovořit sám. Také on mne navštívil pouze jednou, další návštěvu nevyžadoval. Mladík, který navštívil mou ordinaci, na silné motorce zavinil smrt kamaráda, spolujezdce. Přišel ve velmi špatném stavu, těžké posttraumatické reakci, doprovázen matkou. Mladík nemohl ani hovořit, trpěl silným třesem celého těla, celkově ve velmi špatném psychickém stavu, bylo to druhý den po nehodě.
33
Tehdy krizová intervence spočívala v podání zklidňujících léků od praktického lékaře injekční cestou. S dotyčným jsem hovořila až za týden. Už působil klidněji, schopný komunikace, i tentokrát ho doprovázela matka. Potřeboval hlavně mluvit o tom, jak se má chovat k rodičům chlapce, k jeho přítelkyni. S kamarádem se znali od školky, i s jeho rodiči se zná velmi důvěrně. Ještě s nimi nemluvil, vůbec neví, zda se jim dokáže podívat do očí, neví, co jim má říci. Hovoříme tedy zcela konkrétně o tom, jaká slova použít při setkání s rodiči kamaráda, co říci jeho přítelkyni. Mladík pláče, nedokáže si setkání představit, neví, zda se s nimi vůbec chce vidět. Je si vědom toho, že neodhadl rychlost motorky v zatáčce, že motorka může podklouznout. Jemu se nestalo nic, spolujezdec utrpěl zranění po nárazu do sloupu. Mladík opět potřebuje lékařskou pomoc ve formě zklidňující injekce. Po dobu dalšího docházení na terapii se podařilo mladíkovi přijmout vinu za smrt kamaráda, byl ovšem dlouhou dobu medikován, nemohl docházet do školy, opakoval ročník na učilišti. Dokázal následně pak i hovořit s rodiči kamaráda, i s jeho přítelkyní. Dokonce se stalo že rodiče kamaráda mu odpustili, což pro něj bylo úplně nejdůležitější a zlepšilo to jeho psychický stav. Dle matky mladíka měla dlouhodobá psychoterapie příznivý vliv na jeho psychiku, pomohla mu se vyrovnat s tím, co zavinil. Na motorce od té doby nejezdí.
34
6 DISKUZE Z dokumentovaných příkladů lze dovodit, že psychoterapie u dopravních nehod, včetně krizové intervence, má své nezastupitelné místo při nápravě škod nejen materiálních, ale zejména škod psychických. Není rozhodující, zda krizovou intervenci vyhledá viník nehody či její oběti. Psychické trauma vyvolají oba případy, záleží pak na lidech samotných, jak se s následky dokážou vypořádat. Jistý je také fakt, že celkově populace snáší hůře vědomí toho, že nehodu zavinil dotyčný pod vlivem alkoholu či jiné látky. Populace si je vědoma toho, že na místě oběti může být příště někdo z jejich rodiny. Proto je tak důležitá prevence, která jasně a stručně deklaruje pravidla silničního provozu, jasně a zásadně vymezuje mantinely, kdy se za volant nesedá. Můžeme potom hovořit i o prevenci ze strany policie, která je schopna svým působením v místech s nejvyšší nehodovostí, snížit tuto míru na ještě únosnou mez. Příkladem budiž letošní velikonoční svátky v době vzniku této práce, tedy rok 2012, kdy bylo obsáhle deklarováno v médiích nasazení policie v inkriminované dny, tedy zejména velikonoční pondělí, kdy řidiči mají tendenci sedat za volant pod vlivem alkoholu, vypitého během hodování. Výsledkem bylo výrazné snížení počtu dopravních nehod, a to i počtu smrtelných obětí, ve srovnání s roky minulými. Je evidentní, že česká populace, pokud ví, že během své cesty může potkat několik dopravních hlídek, je schopna jezdit dle předpisů. Smutné je, že v dalších dnech po svátcích, si statistika nehod a mrtvých svou daň vybrala.
35
7 SOUHRN V podané práci se zabývám psychologickou péčí o účastníky dopravních nehod. Práce se v úvodu zabývá teorií dopravních nehod, věnuje se popisu faktorů, které se na vzniku dopravní nehody podílejí. Popisuje nejdůležitější příčiny chybného jednání, fyzikální faktory ve vztahu k riskování, dále brzdnou dráhu a celý proces brzdění, projíždění zatáček, vztah vznikající energie v procesu nehody a konečně popisuje náchylnost k nehodám. V kapitole působení jednotlivých složek integrovaného záchranného systému se věnuji přípravě odpovědných pracovníků složek IZS pro poskytování psychologické pomoci v době hromadných neštěstí, včetně dopravních nehod. Prostor jsem poskytla i popisu Deklaraci psychosociálních práv, která byla přijata na Světovém kongresu urgentní medicíny a medicíny katastrof v květnu 2009 v Kanadě. V obsáhlé kapitole o účastnících dopravních nehod jsem popsala obecně to, co tito poškození mohou prožívat, prožívají, ať jsou to oběti dopravní nehody, nebo nehodu způsobili sami či figurují jako pozůstalí. Zaměřila jsem se i na konkrétní popis pomoci těmto účastníkům, týkající se všech oblastí lidského života. Kapitola o psychoterapii popisuje léčebný terapeutický proces nejprve po teoretické rovině a dále se věnuje pojmu krizová intervence. V empirické části, tak by se dala nazvat, se věnuji již osobním poznatkům v péči o oběti dopravních nehod. Popisuji několik konkrétních případů z mé praxe klinického psychologa, kde jsem poskytla jak krizovou intervenci, tak i dlouhodobější psychoterapii účastníkům dopravních nehod.
36
Domnívám se, že poskytování psychologické péče obětem dopravních nehod má svou nezastupitelnou roli v mé praxi klinického psychologa, i přes svou nesmírnou náročnost v podobě krizové intervence. Je vždy na nás samotných, jak tuto péči zvládneme.
37
ZÁVĚR Podaná práce se zabývá teorií dopravních nehod a popisuje poskytování psychologické pomoci účastníkům těchto nehod. Celá společnost má zájem na snižování počtu dopravních nehod,proto je vhodné znát teorii nehod,jaké nejdůležitější faktory se na vzniku nehod podílejí. Z práce vyplývá dále nezastupitelná úloha všech pomáhajících profesí, včetně složek integrovaného záchranného systému, zejména příprava těch profesí, které přijdou do kontaktu s účastníky nehod jako první. Dále se práce věnuje v praktické části popisu konkrétní psychologické pomoci účastníkům nehod. Lze konstatovat, že poskytování psychologické pomoci v procesu péče o účastníky nehod má svou nezastupitelnou úlohu, ať již ve formě krizové intervence nebo formou dlouhodobé psychoterapie. To, co v současné době zůstává zásadní otázkou, je zjištění všech relevantních faktorů, které se přímo či nepřímo podílejí na počtu dopravních nehod, neboť statistka ukazuje, že v počtu dopravních nehod je Česká republika na jednom z předních míst v Evropské unii.
38
SEZNAM ODBORNÉ LITERATURY [1] Atkinson, R. L. a kol. (2003, 2. vydání). Psychologie. Praha: Portál. [2] Csémi, L., Nešpor, K. (2001). Žádný alkohol před řízením motorového vozidla. Česká a slovenská psychiatrie. [3] Grass, J. R. (1992). Grassiho test organicity. Bratislava: Psychodiagnostika, s. r. o. [4] Havlík, K. (2005). Psychologie pro řidiče. Praha: Portál, s. r. o. [5] Havlík, K. (2005, 1. vydání). Psychologie pro řidiče, zásady chování za volantem a prevence dopravní nehodovosti. Praha: Portál [6] Honzák, R. (1989). I v nemoci si buď přítelem. Praha: Avicenum. [7] Honzák, R. (2005). Úzkostný pacient. Praha: Galén [8] Langmeier, J., Krejčířová, D. (2006). Vývojová psychologie. Praha: Grada. [9] Mayerová, M., Mikšík, O., Břicháček, V. (1990). Spolehlivost člověka v dopravních systémech. Praha: NADAS [10] Rehnová, V. (1990). Fyzický věk a psychická způsobilost k řízení motorových vozidel. [11] Říčan, P., Krejčířová, D. a kol. (1995). Dětská vývojová psychologie. Praha: Avicenum. [12] Seitl, M., Šucha, M. (2010). Manuál doporučených diagnost. metod pro vyšetřování a posuzování psychické způsobilosti k řízení motor. vozidel. Brno: Centrum dopravního výzkumu. [13] Štikar, J., Hoskovec, J., Šmolíková, J. (2007). Bezpečná mobilita ve stáří. Praha: Karolinum [14] Štikar, J., Hoskovec, J., Šmolíková, J. (2006). Psychologická prevence nehod. Praha: Karolinum [15] Štilec, M. (2004). Program aktivního stylu života pro seniory. Praha: Portál [16] Štikar, J. , Hoskovec, J. (1995). Přehled dopravní psychologie. Praha: UK [17] Štikar, J., Štikarová, J., Hoskovec, J. (2003). Dopravní psychologie. Praha: Karolinum [18] Štikar, J., Štikarová, J., Hoskovec, J. (2003, b). Psychologie v dopravě. Praha: Karolinum [19] Štikar, J., Riegel, K., Rymeš, M., Hoskovec, J. (2003). Psychologie ve světě práce. Karolinum [20] Šucha, M., et kol. (2009). Agresivita na cestách. Olomouc: UP [21] Vágnerová, M. (1999). Psychopatologie pro pomáhající profese. Praha: Portál [22] Vokurka, M., Hugo, J. (1994). Praktický slovník medicíny. Praha: Maxdorf 39
[23] Vymětal, J. ( 2001). Lékařská psychologie. Praha: Portál [24] Mezinárodní klasifikace nemocí (DSM). (1992). Praha: Psychiatrické centrum [25] Materiály HZS ČR. (2003). Interní předpisy. Praha [26] Materiály MV ČR, Psycholog. služba MV. (2011). Výcvik psychologů pro pomoc při mimořádných událostech. Praha [27] Brožura Průvodce pro oběti dopravních nehod. (2011). Liberec: KÚ
40
