ZÁVISLOSTI. Ing. Renata Kasalová

CHCI POMÁHAT BEZ ROZDÍLU ANEB JAK NA SOCIÁLNĚ PATOLOGICKÉ JEVY, CZ.1.07/3.2.13/01.0036

ZÁVISLOSTI Ing. Renata Kasalová

ZÁVISLOSTI Ing. Renata Kasalová

CHCI POMÁHAT BEZ ROZDÍLU ANEB JAK NA SOCIÁLNĚ PATOLOGICKÉ JEVY, CZ.1.07/3.2.13/01.0036

1

OBSAH 1 Úvod

3

2 Drogové závislosti jako sociálně patologický jev

4

2.1 Vymezení základních pojmů 2.2 Definice (syndromu) závislosti na psychoaktivních látkách 2.3 Diagnóza závislosti 2.4 Složky závislosti 2.5 Druhy závislostí podle mezinárodní klasifikace nemocí 3 Rozdělení drog podle kritérií

4 6 7 8 9 10

3.1 Podle vnímání a postoje společnosti ke droze 3.2 Podle rizika závislosti 3.3 Podle převažujícího účinku na psychiku 4 Charakteristiky vybraných drogových závislostí na typech drog – dle MKN-10 4.1 Závislost na alkoholu 4.2 Závislost na opioidech 4.2.1 Heroin 4.2.2 Brown 4.3 Závislost na kanabinoidech 4.3.1 Marihuana 4.3.2 Hašiš 4.4 Závislost na kokainu 4.4.1 Kokain 4.4.2 Crack 4.5 Závislost na jiných stimulanciích, včetně kofeinu a pervitinu 4.5.1 Pervitin 4.5.2 Extáze (MDMA) 4.5.3 Mefedron 4.6 Závislost na halucinogenech 4.6.1 Halucinogenní drogy 4.6.2 LSD 4.6.3 Psyocybin 4.6.4 Meskalin

2

10 10 11 12 13 20 20 20 20 20 22 22 20 23 23 23 24 24 24 25 26 26 26

4.7 Léková závislost 4.8 Závislost na těkavých látkách 4.8.1 Toluen – metylbenzen 4.9 Závislost na tabáku 4.10 Poruchy příjmu potravy 4.10.1 Anorexie 4.10.2 Bulimie 4.10.3 Záchvatovité přejídání 4.10.4 Možnosti léčby 5 Patologické hráčství – gambling 5.1 Stadia rozvoje patologického hráčství 4.2 Léčebné postupy 6 Workholismus

29 30 31 32 34 35 36 36 37 38 38 39 40

6.1 Typy workoholiků 6.2 Možnosti léčby

41 41

7 Závislost na počítačích a internetu

44

8 Bažení – craving

46

8.1 Projevy cravingu

41

9 Protektivní faktory prevence závislosti mládeže 9.1 Rizikové chování a rizikový vývoj dětí a dospívajících 9.2 Typy výchovy 9.3 Vliv sociálního prostředí na rizikové chování mládeže 9.3.1 Detekce znaků užívání návykových látek u dětí a dospívajících

51 53 54 57 60

10 Ceny drog

62

11 Legislativa týkající se problematiky drog a závislostí

63

12 Přílohy

66

12.1 Příloha č. 1 12.2 Příloha č. 2

66 67

13 Použité zdroje

81

3

1 ÚVOD Patologické závislosti obecně jsou již delší dobu v hledáčku všech institucí zodpovědných za zdravý a bezproblémový vývoj našich dětí a dospívající mládeže. I přes usilovnou snahu zdravotníků, pedagogů, sociálních pracovníků, sociálních pedagogů a zainteresovaných institucí stále stojíme více méně s prázdnýma rukama vůči rozmáhajícím se závislostem a stále malé efektivitě preventivní i následné péče. Následující text je vypracován tak, aby poskytl sociálním pracovníkům přehlednou a souhrnnou informaci o dané problematice. Literatura věnovaná různým typům závislostí je vcelku obsáhlá a dostupná, chybí však jakýsi aktuální průvodce závislostmi. Text umožňuje i interaktivní práci s ním. K tomu slouží náměty pro praxi, uvedené u jednotlivých témat, které jsou z větší části tvořeny různými typy dotazníků a testů. Pro jejich obsáhlost nejsou vloženy přímo do textu, ale budou frekventantům předány v tištěné podobě při zahájení tematického bloku.

4

2 DROGOVÉ ZÁVISLOSTI JAKO SOCIÁLNĚ PATOLOGICKÝ JEV Užívání návykových látek je komplexní a mnohovrstevnatý jev s celou řadou vzájemně se ovlivňujících potencionálních rizik pro jedince i pro společnost. Jde zejména o negativní sociální, zdravotní, trestněprávní, bezpečnostní a ekonomické dopady, které nepříznivě ovlivňují zdravý vývoj jednotlivců i společnosti ve všech zmíněných aspektech.

2.1 VYMEZENÍ ZÁKLADNÍCH POJMŮ Droga: Droga je každá látka, ať již přírodní, nebo syntetická, která splňuje dva základní požadavky:  a)

má tzv. psychotropní účinek, tj. ovlivňuje nějakým způsobem naše prožívání okolní reality, mění naše vnitřní naladění – prostě působí na psychiku;

 b)

může vyvolat závislost, má tedy něco, co se z nedostatku vhodnějšího pojmenování někdy označuje jako „potenciál závislosti“. Ten je u různých drog různě vyjádřen, může být větší nebo menší, ale přítomen je vždy. (Presl, 1994)

Droga je jakákoliv látka, která po vstupu do živého organismu je schopná změnit jednu nebo více jeho funkcí, působí přímo nebo nepřímo na centrální nervový systém a může mít přiznaný status léku. (Emmerová, 2007) Droga je jakákoliv látka přírodní nebo syntetické povahy, která po pravidelném užívání vyvolává závislost organismu, tedy drogovou závislost, toxikomanii. (Emmerová in Kraus, Hroncová, 2007) Drogová závislost – toxikomanie: (podrobněji v kapitole Definice syndromu závislosti)  Dle WHO je to stav periodicky se opakující nebo chronické intoxikace jedince, přičemž je tento stav vyvolávaný opakovaným užitím drogy přírodní nebo syntetické a škodí jedinci samotnému i společnosti. Úzus:  Užívání drogy ve shodě s přijatými konvencemi ve společnosti (např. přípitek).

5

Abúzus:  Zneužívání nebo nadměrné užívání psychotropních látek, dle WHO: trvalé nebo méně časté užívání drog, nesouvisící nebo neslučitelné s obvyklou lékařskou praxí. Tolerance:  Je to stav, kdy si tělo zvykne na podávání drogy natolik, že jedinec musí brát stále větší dávky k dosažení stejného účinku. Intoxikace:  Ovlivnění látkou – otrava. Většinou přechodný stav po užití návykové látky, který vede k poruchám vnímání, myšlení, emotivity nebo chování. Detoxikace:  Odstranění drogy z těla. Detoxifikace:  Léčení odvykacího syndromu neboli abstinenčních příznaků spojených s přerušením užívání návykové látky. Hlavním cílem detoxifikace je stabilizace pacienta po stránce tělesné a psychické a příprava na nástup na ústavní odvykací léčbu nebo do terapeutické komunity. Délka detoxifikace zpravidla nepřesahuje 14 dnů. Odvykací stav, abstinenční syndrom - absťák:  Soubor odvykacích příznaků, které se dostavují po vysazení drog. Tyto příznaky jsou různě silné a někdy velmi nepříjemné. Mohou být tělesné – křeče, zvracení, bolesti hlavy - aj. nebo psychické – neklid, velmi silná touha po droze, deprese aj. Začátek a průběh odvykacího stavu závisí na typu drogy, délky užívání a její dávce. Recidiva:  Je to návrat ke drogám po určité době abstinence.

6

2.2 DEFINICE (SYNDROMU) ZÁVISLOSTI NA PSYCHOAKTIVNÍCH LÁTKÁCH Podle 10. revize Mezinárodní klasifikace nemocí (MKN-10) syndrom závislosti je skupina fyziologických, behaviorálních a kognitivních fenoménů, v nichž užívání nějaké látky nebo třídy látek má u daného jedince mnohem větší důležitost a přednost před jiným jednáním, kterého si kdysi cenil více. Jako centrální charakteristiku onemocnění označuje touhu, často velmi silnou, přemáhající, užívat psychoaktivní látku, alkohol nebo tabák. Touha nebo pocit puzení užívat návykové látky si jedinec uvědomuje (i když ji nemusí přiznávat) a snaží se často užívání kontrolovat, nebo i zastavit; často však neúspěšně. Podle S. Kudrleho lze závislost také definovat jako chronickou, progredující poruchu, která se rozvíjí na pozadí přirozené touhy člověka po změně prožívání. Člověk od nepaměti hledá různé způsoby, jak zintenzívnit prožitek radosti, euforie a slasti, jak uniknout před bolestí a pocity samoty a izolace. Za určitých okolností tato přirozená touha může přejít v nutkavost, a zavdat tak příčinu rozvoji chorobných znaků. Ty se projevují vedle nutkavého dychtění po změně prožívání také narušením až ztrátou kontroly nad nutkavým chováním, pokračováním v dosavadním vzorci chování i přes narůstající důsledky a prohloubení stavu nelibosti při přerušení tohoto vzorce. To, co mění kvalitu prožívaného, může být alkohol, droga, jídlo, hazardní hry, televize, práce, moc apod. Problémem se stává ulpění, vazba na nějaký způsob uspokojení prostřednictvím vnějšího zdroje. Kritický bod nastává, když se změna prožívání stává iluzí a záměnou za změnu reality samotné. Podobné psychologické zákonitosti závislosti má drogová závislost, alkoholismus, ale i gambling, workoholismus nebo také poruchy příjmu potravy, jako je anorexie či bulimie. U všech nacházíme nutkavou naléhavost v jednání, pokračování v jednání vedoucím k určitému krátkodobému uspokojení i přes často závažné důsledky na zdraví, blahu rodiny, sociálním zázemí. Charakteristická je dále neschopnost přerušit tento vzorec, eventuálně rozvoj nelibosti, podráždění, dysforie či deprese. Pokud k přerušení dojde, vzniká nová touha v jednání pokračovat. (Kudrle, 2003)

7

2.3 DIAGNÓZA ZÁVISLOSTI Pro diagnózu závislosti je třeba, aby během posledního roku došlo ke třem nebo více z následujících jevů: (MKN-10, 1992)  

Silná touha nebo pocit puzení užívat látku;

 

Potíže v kontrole užívání látky, a to pokud jde o začátek a ukončení nebo množství látky;

 

Somatický odvykací stav, jestliže je látka užívána s úmyslem zmenšit jeho příznaky, což je zřejmé z typického odvykacího syndromu pro tu kterou látku nebo z užívání stejné (nebo velice příbuzné) látky se záměrem zmenšit nebo odstranit odvykací příznaky;

 

Průkaz tolerance k účinku látky, kdy je vyžadována potřeba vyšších dávek látek, aby se dosáhlo účinku původně vyvolaného nižšími dávkami;

 

Postupné zanedbávání jiných potěšení nebo zájmů ve prospěch užívané psychoaktivní látky a zvýšené množství času k získání nebo užívání látky, nebo zotavení se z jejího účinku;

 

Pokračování v užívání i přes jasný důkaz zjevně škodlivých následků užívání: poškození jater při užívání alkoholu (depresivní stavy, vyplývající z nadměrného užívání látek) nebo toxické poškození myšlení.

Podstatnou charakteristikou syndromu závislosti je užívání psychoaktivní látky nebo touha po užívání určité látky. Jedinec si uvědomuje, že má puzení užívat drogy, což se běžně projevuje během pokusů zastavit nebo kontrolovat užívání. Syndrom závislosti může být přítomen pro specifickou látku (např. tabák nebo diazepam), třídu látek (např. opioidy) nebo širší řadu různých látek (např. u těch jedinců, kteří cítí nutkání užívat pravidelně jakékoli dosažitelné drogy a u kterých se při abstinenci projevuje tíseň, agitovanost anebo somatické známky odvykacího syndromu). (MKN-10 in Nešpor, 2001)

8

NÁMĚT PRO PRAXI: (NEŠPOR, CSÉMY, 2001)

DOTAZNÍK ZÁVISLOSTI Všechny následující otázky se týkají období posledních 12 měsíců. Vyberte tu z následujících odpovědí, která se nejvíc blíží skutečnosti, a zatrhněte ji. „Droga“ znamená i alkohol nebo marihuanu nebo kombinaci různých návykových látek. Cítil jste během posledních 12 měsíců silnou touhu nebo nutkání užívat drogu?

Ne - Někdy - Často

Nedokázal jste se ve vztahu k droze ovládat? (Vzal jste si ji i tehdy, když to bylo nevhodné, nebo jste si vzal víc, než jste původně chtěl?)

Ne - Někdy - Často

Měl jste tělesné odvykací potíže po vysazení drogy nebo jste bral nějakou drogu či lék proto, abyste odvykací potíže mírnil?

Ne - Někdy - Často

Zvyšoval jste dávku, abyste dosáhl účinku, původně vyvolaného nižší dávkou?

Ne - Někdy - Často

Zanedbával jste jiné zájmy kvůli droze nebo jste potřeboval víc času k získání a k užívání drogy nebo k zotavení se z jejího účinku?

Ne - Někdy - Často

Pokračoval jste v užívání drogy přes škodlivé následky, o kterých jste věděl?

Ne - Někdy - Často

VYHODNOCENÍ: Spočítejte odpovědi „často“ a odpovědi „někdy“ 0 odpovědí „často“ a „někdy“ znamená, že se patrně nejedná se o závislost. 1―2 odpovědi „často“ a „někdy“ - tento výsledek vyžaduje důkladnější vyšetření. 3―6 odpovědi „často“ a „někdy“ znamenají, že se patrně jedná o závislost.

Jak uvádí Minařík, diagnostická kritéria pro závislost splňuje nejen mnoho uživatelů heroinu, pervitinu či kokainu, ale také mnoho lidí, kteří popíjejí alkohol (nejen v restauracích, ale mnohdy doma u televize) či kouří cigarety. Závislost je tedy velmi rozšířené onemocnění, přičemž závislost na legálně distribuovaných drogách, hlavně tabáku a alkoholu, je velmi častá a také má vážné dopady na zdraví uživatelů. (Minařík, 2007)

2.4 SLOŽKY ZÁVISLOSTI 1. Fyzická složka závislosti nutí uživatele dodržovat mezi jednotlivými užitími drogy určitý časový odstup, aby nedošlo k rozvoji odvykacího stavu (tzv. absťák).

9

Odvykací stav je sice nepříjemný, může ohrozit i život postiženého, ale odeznívá během několika dní. Velmi vážný tělesný odvykací stav vyvolávají látky legální ― některé léky (benzodiazepiny, barbituráty) a alkohol. Tam dochází k vážným komplikacím mnohem častěji a rozvinutý odvykací stav není prakticky možné zvládnout bez hospitalizace. 2. Psychická složka závislosti je mnohem hůře ovlivnitelná a její zvládnutí vyžaduje daleko více než pevnou vůli. Je důvodem, proč existují léčebná zařízení a doléčovací centra a je příčinou recidiv i po několikaleté abstinenci. Její zvládnutí může trvat mnoho měsíců či let a často vyžaduje zásadní změnu myšlení, vztahů, prostředí a životního stylu vůbec. (Minařík, 2007) 3. Sociální (společenská) složka závislosti např. techno scéna, disko-kultura apod. Je zpravidla spojena s ritualizací. Součástí ritualizace a společné konzumace drog bývá i vznik zvláštního způsobu komunikace, vyjadřování a určitých výrazů, kterým často jiní ani nerozumí, dokonce vytvoření až celého slangového slovníku. (Ondrejkovič, 2000)

2.5 DRUHY ZÁVISLOSTÍ PODLE MEZINÁRODNÍ KLASIFIKACE NEMOCÍ F10.2 Závislost na alkoholu F11.2 Závislost na opioidech F12.2 Závislost na kanabinoidech F13.2 Závislost na sedativech nebo tlumivých lékách F14.2 Závislost na kokainu F15.2 Závislost na jiných stimulanciích, včetně kofeinu a pervitinu F16.2 Závislost na halucinogenech F17.2 Závislost na tabáku F18.2 Závislost na organických rozpouštědlech F19.2 Závislost na několika látkách nebo jiných psychoaktivních látkách Z předcházejícího vyplývá, že závislost na práci, internetu, patologické hráčství ani poruchy příjmu potravy nejsou závislostmi v pravém slova smyslu. Avšak uvedené druhy návykového chování mají se závislostí společné rysy. (MKN-10 in Nešpor, 2007)

10

3 ROZDĚLENÍ DROG PODLE KRITÉRIÍ Literatura uvádí několik základních dělení drog podle následujících kritérií.

3.1 PODLE VNÍMÁNÍ A POSTOJE SPOLEČNOSTI KE DROZE Legální drogy:  

Zákonem povolené, se společensky akceptovatelným rizikem. Běžně se s nimi setkáváme, jsou společensky tolerovány, ale často vznikne stejná závislost jako na nelegálních drogách (např.: alkohol, nikotin, léky, kofein).

Nelegální drogy:   Drogy ilegální, „mimo zákon“, společností netolerované, jejich přechováváním a prodejem nebo předáním se dostáváme do střetu se zákonem (např.: marihuana, hašiš, pervitin, heroin, LSD, extáze).

3.2 PODLE RIZIKA ZÁVISLOSTI Silně kontroverzní je všeobecně nejpopulárnější dělení drog na „tvrdé“ a „měkké“, které se pokouší odstupňovat míru rizikovosti návykové látky z hlediska pravděpodobnosti vzniku závislosti, zdravotních a jiných komplikací. V podstatě takové dělení možné je, mezi laickou veřejností však stále přežívají určité rozpory (např. řazení alkoholu mezi měkké drogy). „Tvrdost“ nebo „měkkost“ konkrétní návykové látky lze relativně objektivně posoudit podle míry poškození (zdravotního i sociálního), které je schopna vyvolat. Měkké drogy:  

Měkké (lehké) drogy jsou všeobecně vnímány za ty bezpečnější, u nichž nehrozí tak velké riziko závislosti a jejichž uživatelé se nemusí delší dobu dostat do problémů (např.: tabák, konopné drogy, extáze).

Tvrdé drogy:  

Tvrdé (těžké) jsou vnímány jako nebezpečnější, na tyto drogy může vznikat poměrně rychle závislost, často se také aplikují nitrožilně (např.: heroin, pervitin, kokain).

11

3.3 PODLE PŘEVAŽUJÍCÍHO ÚČINKU NA PSYCHIKU Drogy s převážně sedativním účinkem:  

Způsobují uvolnění, zklidnění, zpomalení reakcí, pasivitu, ospalost až spánek. Poměrně rychle na ně vzniká těžká fyzická závislost. Pokud není droga podána, rozvíjí se abstinenční syndrom (např.: heroin, morfin; alkohol, některé léky).

Drogy s převážně povzbuzujícím účinkem:  

Stimulační látky povzbuzují CNS. Mizí únava, potřeba jíst a spát, zvyšuje se výkon i aktivita, dostavuje se pocit fyzické i duševní síly až euforie. Na stimulační drogy vzniká výrazná psychická závislost (např. kokain, pervitin; kofein, nikotin).

Drogy s převážně s halucinogenním účinkem:  

Výrazně mění kvalitu vědomí, psychiku, intenzitu a hloubku prožívání, vyvolávají sluchové a zrakové halucinace, zvyšují intenzitu vnímání prostoru a barev. Nebezpečím je nepředvídatelnost jejich působení (např. LSD, lysohlávky, konopné drogy).

12

4 CHARAKTERISTIKY VYBRANÝCH DROGOVÝCH ZÁVISLOSTÍ NA TYPECH DROG – DLE MKN-10 V následující části jsou drogy po skupinách dle Mezinárodní klasifikace nemocí.

4.1 ZÁVISLOST NA ALKOHOLU Slovo alkohol pochází z arabského al-kahal, což znamená jemnou substanci. Je jakýmsi předpisem na relaxaci, kterému rozumí všechny kultury světa. Je to droga s rozpornými účinky. V jedné minutě v nás vyvolává pocity lásky, která se snadno může změnit v agresivitu a zuřivost. Odstraňuje zábrany, a může tak vyvolat problémy. Alkohol (chemicky etylalkohol, etanol C2H5OH) vzniká chemickým procesem kvašení ze sacharidů, buď z jednoduchých cukrů, obsažených v ovoci (nejčastěji plody vinné révy), z cukrové třtiny nebo z polysacharidů z obilných zrn nebo brambor. Vyšší koncentrace se dosahuje destilací. Synteticky se etanol připravuje katalytickou hydratací etylenu. Další způsob syntetické přípravy spočívá v katalytické hydrogenaci acetaldehydu, který může být průmyslově vyráběn hydratací acetylenu. Etylalkohol byl ve formě alkoholických nápojů vyráběn a používán v dobách historických civilizací, jak o tom svědčí četné archeologické nálezy ― někdy jako látka zvláštního významu při náboženských obřadech, později stále častěji jako nápoj. Staré jsou též zprávy o léčebném používání alkoholu. I v současnosti se používá alkohol poměrně široce jak v oficiální (farmakologie), tak i v lidové medicíně. Patrně stejně dlouho jak je alkohol znám, však lidstvo provází i negativní následky neuměřeného požívání alkoholu. (Popov in Kalina, 2003) Alkohol jako chemická látka snadno proniká k různým orgánům včetně mozku. Její obsah v alkoholických nápojích kolísá zhruba od 2―3 % (pivo) do asi 40 % v destilátech. Důležitá není jen koncentrace alkoholu v jednotlivých nápojích, ale i jeho množství. V jednom 12° pivu je zhruba stejně alkoholu jako ve 2 dcl vína nebo 0,5 dcl destilátu. Závislými na alkoholu jsou v České republice desítky tisíc lidí, „problém“ s alkoholem má dle statistik v České republice 25 % mužů a 10 % žen. Nové statistiky, z března roku 2010 vedené MUDr. Csémym, uvádí, že je v ČR zhruba 550 tisíc lidí závislých na alkoholu,

13

tj. 4x více než se doposud předpokládalo. Alarmující je i velmi rozšířené pití dětí do 18 let. Alkohol musíme považovat za tvrdou, silně návykovou drogu, obzvláště v psychicky těžkých obdobích, kdy se stává berličkou. Její nebezpečnost spočívá v tom, že je všude, je legální a patří k různým rituálům (např. oslavy). Vztah člověka k alkoholu se dá rozdělit do následujících skupin:  

Abstinent – jedinec, který odmítá z nějakého důvodu alkohol a vůbec ho nepije po dobu tří let.

 

Konzument – nevyhledává alkoholické nápoje pro jeho účinky, ale pro chuť. Nečiní mu potíže abstinovat, ale nemá k tomu důvod

 

Piják (abuzér) – do stádia opilosti se dostává častěji, část těchto lidí i poměrně pravidelně. Lidí spadajících do této kategorie jsou v ČR bez nadsázky plné hospody. Jde zde již o účinky alkoholu – hlavně euforii a krátkodobé antidepresivní a antianxietické (úzkost potlačující) účinky.

 

Alkoholik (závislý) - alkohol je pro tohoto jedince silná droga, včetně abstinenčních příznaků. (Skála in Kraus, 2007)

Vznik závislosti na alkoholu Vznik závislosti na alkoholu není jednorázová záležitost. Z pijáka se stává alkoholik za různou dobu dle jeho věku. U 15letého jedince je to přibližně půl roku a více. U dospělého trvá vznik závislosti většinou roky (až pět let). Čím je tedy člověk mladší, tím vzniká závislost dříve. U mladých lidí jde o prostředek záměrné intoxikace. Nejčastěji se opíjí samovolně ve skupině. Důvodem k pití alkoholu je nuda a nedostatek jiného využití času, též snaha zapadnout do kolektivu a vypadat dospěle. Vznik této závislosti velmi dobře vystihuje „dispozičně-expoziční model“ podle Popova: Čím výrazněji se uplatňují faktory dispoziční (biologické, včetně genetické dispozice, osobnostní výbava, zdravotní stav aj.), tím menší podíl expozice je nutný a naopak, čím větší je expozice (dostupnost alkoholu, míra konzumace ― množství, frekvence, koncentrace alkoholických nápojů), tím menší dispozice stačí ke vzniku závislosti. Vždy však jde o komplexní působení řady faktorů, které se spolupodílejí na vzniku a vývoji závislosti (biologické, psychosociální). Co se týče dědičnosti, existuje řada dokladů (rodinné studie, studie dvojčat, sledování adoptovaných dětí), potvrzujících význam dědičných vlivů, které se mohou uplatnit. Naopak žádný výzkum nedokázal existenci specifické osobnostní struktury, zakládající vyšší pravděpodobnost vzniku závislosti, či dokonce determinující pro vývoj do závislosti na alkoholu. (Popov in Kalina, 2003)

14

Počátek alkoholismu se dá porovnat se situací, kdy člověk hledá v alkoholu zdroj euforie – tj. příjemnou změnu nálady, obveselení, úlevu, vymanění se z kruhu každodenních problémů a duševního napětí. Člověk se sklenkou v ruce se často snaží zapomenout nebo hledá odvahu k nějakému kroku. Snaha hledat uvolnění v alkoholu může pramenit z problémů ve vztahu nebo v zaměstnání, velmi často jsou příčinou také finanční problémy, pocit nezvládání svých denních povinností, pocit nespolehlivosti. Alkohol v těchto chvílích ulevuje a stává se berličkou. U žen může být podnětem pro počátky návyku syndrom opuštění hnízda, tj. při pocitu jakési nepotřebnosti v době, když děti odejdou z domu a bydlí mimo své mateřské bydliště. Někdy lidé začnou pít, protože pije jejich partner nebo manžel (snaží se tak utéci od problému partnera, který nechce nebo nemá sílu situaci řešit). Jde o tzv. koalkoholismus. (www.alkoholik.cz) Závislost na alkoholu se rozvíjí postupně a bývají rozlišovány čtyři etapy: 1)

Iniciální (počáteční) – poznání pocitu euforie, postupné zvyšování frekvence i dávek.

2)

Prodromální (varovná) – může trvat i řadu let, dochází k vyhledávání alkoholu i tajnému pití, častější stavy podnapilosti, klesá schopnost sebekontroly.

3)

Kruciální (rozhodná) – stále vzrůstá tolerance, jedinec nedokáže s pitím přestat, nedaří se abstinovat, dostavují se fyziologické problémy, ale i psychické (narůstání problémů s okolím), výkyvy nálad.

4)

Terminální (konečná) – dostavují se abstinenční příznaky, snižuje se odolnost vůči alkoholu (k opilosti stačí jen malé dávky), dochází ke konzumaci i jiných prostředků obsahujících alkohol, nastupuje degradace osobnosti, celkový úpadek. (Kraus, Hroncová, 2007)

Vývoj závislosti na alkoholu: Přechod od škodlivého užívání alkoholu k závislosti probíhá většinou nenápadně s postupnými změnami – postupné zvyšování tolerance vůči alkoholu, postupné zanedbávání zájmů apod. Rovněž dochází ke změnám v chování a myšlení. Příznakem „rozvinuté závislosti je výrazná změna tolerance vůči alkoholu, tzn. dochází k výraznému snížení schopnosti metabolizovat alkohol a i malé množství vypitého alkoholu vyvolá rychle příznaky značné opilosti, a to zvláště nápadně v kontrastu s množstvím alkoholu konzumovaným v minulosti. Tento stav je doprovázený výskytem ranního pití (tzv. „ranních doušků“) a poruchami paměti (tzv. „okénky“). Alkoholismus je jev nebezpečný jak z hlediska jedince, tak společnosti. Z hlediska jedince pití ve zvýšené míře škodí zdraví – one-

15

mocnění jater, vysoký krevní tlak, onemocnění psychická, trávicího ústrojí, nervového systému. Z hlediska společenského představuje značné riziko v souvislosti s vysokým podílem na výskytu trestné činnosti, častými úrazy, dopravními nehodami, ale také v souvislosti se soužitím především v rodině, sousedství i na pracovišti. (Kraus, Hroncová, 2007) Jako bezpečná dávka pro zdravého dospělého bývá uváděno 20 g lihu na den tj. asi 0,5 l piva, 2 dcl vína, 0,5 dcl tvrdého alkoholu, avšak tyto údaje je nutné interpretovat individuálně. Existuje totiž rozdíl i z hlediska pohlaví. U žen bývá tato hranice stanovena na 16 g, u mužů až na 25 g. Alkohol je obzvlášť nebezpečný pro děti a jejich organismus a i malá dávka alkoholu může vyvolat nebezpečné otravy. Léčba alkoholismu, protialkoholní léčba Odvykací stav: Objevuje se u jedinců s anamnézou dlouhodobého a silného abusu alkoholu. Maximální intenzita příznaků se zpravidla projeví druhý den po vysazení alkoholu. Typickými projevy jsou třes, úzkost, halucinace, závratě, poruchy stability, pocení, psychomotorický neklid, nauzea nebo zvracení, bolesti hlavy, poruchy spánku. Tento stav odeznívá obvykle během čtyř až pěti dnů. Některé příznaky však mohou přetrvávat i několik měsíců. Odvykací stav však může být komplikován křečemi a může vyústit v „delirium tremens“ – alkoholická psychóza provázená halucinacemi. Delirium je závažný stav s relativně vysokou mortalitou. Mezi jeho projevy patří poruchy vědomí, kognitivních funkcí, halucinace, bludy, silný třes, psychomotorický neklid, záchvaty křečí, inverze spánku. Tento stav je komplikovaný rizikem metabolického rozvratu (porucha elektrolytové rovnováhy), hypoglykémií a je nezbytné včas zahájit účinnou léčbu. Alkoholová závislost je chronické onemocnění, a pokud alkoholik nepodstoupí adekvátní léčbu, má toto onemocnění progresivní charakter a často dochází k recidivám. Alkoholismus je porucha metabolismu alkoholu. Alkohol je v těle rozkládán enzymem – acetaldehyd dehydrogenázou – na acetaldehyd a cukry. Alkoholici jsou lidé se sníženou hladinou tohoto enzymu. Abstinence je základní podmínkou úspěšné léčby. Pro toto onemocnění je charakteristická nevratná ztráta schopnosti kontrolovaně pít alkohol. Alkoholismus je nemoc, kdy léčba nastupuje ve dvou situacích: 1)

dobrovolně (z rozhodnutí pacienta),

2)

na základě příkazu soudu (tzv. detence).

Je faktem, že mnoho lidí se za pití stydí a tají ho. V léčbě alkoholismu se využívá terapie nebo poradenství v protialkoholních léčebnách nebo na psychiatrických klinikách a dále v poradnách. Léčba může být ambulantní (v naprostých počátcích závislosti nebo po léčbě v protialkoholní léčebně) nebo stálá při hospitalizaci. Trvá

16

asi 3 měsíce. Po protialkoholním léčení při hospitalizaci je nutná striktní doživotní abstinence, jinak je vysoká pravděpodobnost exacerbace (znovuvypuknutí) alkoholismu. Při léčbě se využívají různé způsoby odvedení pozornosti - např. pracovní terapie, arteterapie, psychoterapie atd. Léčba alkoholismu: Odebrání alkoholu a zvládnutí abstinenčního syndromu, příp. delirií a psychóz.  

Psychoterapie, komunitní, partnerská, rodinná, skupinová (zde se velmi komplexně a detailně rozebírá, proč začal alkoholik pít, co pil, kolik pil, jak dlouho, co mu to způsobovalo v normálním životě, komu tím ublížil, jak mu to změnilo pracovní život atd.)

 

Podpůrná terapie - Antabus jako pomůcka při odvykání (disulfiram nebo akamprosát). Fungují na principu blokády enzymů, které likvidují metabolity při degradaci alkoholu v těle. Při požití alkoholu pak dojde ke zvracení, bolesti hlavy, nevolnosti. Antabus se bere i po konci hospitalizace.

 

Eliminace malnutrice (tzn. dodání normální plnohodnotné stravy) a doplnění důležitých minerálů a vitamínů.

 

Pozor na nebezpečí psychofarmak pro vznik další závislosti (na lécích).

 

Ke snížení bažení (cravingu) se využívají s relativně dobrým úspěchem poměrně drahé preparáty, jako je ReVia (naltrexon) nebo Campral (acamprosatum), které jsou na předpis s poměrně vysokou finanční spoluúčastí pacienta.

 

Extrémně důležitý je stálý kontakt s terapeuty, socioterapeutickými kluby, vhodné jsou kluby Anonymních alkoholiků (AA) apod.

Farmakoterapie odvykacího stavu:  

delirium: clomethiazol, flunitrazepam (obecně neuroleptika a benzodiazepiny);

 

anxiolytika a antidepresiva v době, když se pacient dostane „z nejhoršího“;

 

alkoholický abstinenční syndrom: benzodiazepiny, chlormethiazol.

Cílem terapie je trvalá a důsledná abstinence do konce života a pomoc při zvládnutí sociální a ekonomické pozice pacienta (kapitola zpracována s využitím portálu www. alkoholik.cz).

17

Instrukce – jak se chovat při spolužití se závislým: Pevnost (musíš s tím něco udělat). Láska (protože mi na tobě záleží). Láska bez pevnosti a jasného cíle může vést ke zneužívání a vydírání. Potřebné je obojí.  

Uvědomte si problémy, které vám soužití s alkoholikem působí. Oč by se vám žilo lépe, kdybyste je neměli?

 

Nebuďte umožňovačem!!! Zdánlivé pomáhání skutečné řešení problému jen oddaluje. Vyhněte se placení dluhů z pití, omlouvání pijáka v práci, vymýšlení výmluv pro přátele, opečovávání během pití apod.

 

Učte jej, aby nesl důsledky: neomlouvejte ho v práci ani u přátel, neplaťte jeho dluhy, neschovávejte mu jídlo na později, žádný sex, pokud se znečistí, pozvrací, musí se sám dát do pořádku (výjimka ― pouze životu nebezpečné situace).

 

Odměňujte ho, pokud abstinuje, buďte příjemní, něco kupte, uvařte, prožijte příjemný večer atd. Dodávejte mu odvahu a oceňte to, co dělá partner dobře.

 

Uvažujte o věcech, které má rád a nejdou dohromady s jeho problémem, např. odpoledne s dětmi, sportovní aktivita, návštěva známých, kteří nepijí.

 

Zjistěte si možnosti léčby a partnera o nich informujte.

 

Sami se alkoholu, ale i jiným návykovým látkám vyhýbejte.

 

Vytvořte si vlastní život mimo domov. Nebuďte pokud možno na závislém partnerovi závislí. Najděte si vlastní zájmy a záliby a osamostatněte se i finančně. Nebojte se hledat oporu v širší rodině nebo u profesionálního terapeuta.

 

Získejte spojence např. z řad přátel, z rodiny, ze zaměstnání. Buďte v přesile. Nezletilé děti se jako spojenci nehodí.

 

Naučte se zvládat rizikové situace. Člověk pod vlivem alkoholu může být někdy nebezpečný sobě i druhým. Nebojte se oslovit policii. Pokud odejdete, podmiňte svůj návrat jeho léčbou.

 

Využijte nepříjemnost, kterou partner způsobil, k zahájení jeho léčení. Pokud souhlasí, podnikněte to co nejrychleji. Zmenšíte tak riziko, že své rozhodnutí změní. (Nešpor, 1992)

18

NÁMĚTY PRO PRAXI: Dotazník závislosti na alkoholu (Nešpor, 2004) Možné způsoby odmítání (Nešpor, 2004) Následující způsoby odmítání se hodí nejen závislým na alkoholu. Mohou být využity i při odmítání cigaret nebo drog. Dovednosti odmítat použijete i tehdy, když na vás někdo vznáší nepřiměřené požadavky, nebo když vás chce dostat do vám nepříjemné situace.  

Rozpoznání: Je důležité už to, že rozpoznáte nějaký „večírek“ nebo „oslavu“ jako riziko. Můžete se jim vyhnout nebo se na zvládnutí situace připravit.

 

Vyhnutí se: Rizikové situaci, kdy by vám někdo alkohol nabízel, se vyhněte. Souvisí to se zdravým životním stylem, aktivitami neslučitelnými s alkoholem a s vyhýbáním se nevhodné společnosti. Do nebezpečné situace se tak většinou ani nedostanete.

 

Rychlá odmítnutí: Vycházejí z toho, že s lidmi, kteří vás ohrožují, nemá smysl se zaplétat. Nebezpečnou situaci rychle ukončíte. Je to vhodné hlavně tam, kde vám na nabízejícím příliš nezáleží.

 

Nevidím, neslyším aneb ignorování nabídky: Nabízejícího ignorujete. Je jakoby průhledný, nemusíte se na něj ani podívat, jdete rychle pryč.

 

Odmítnutí gestem: Nejčastěji se bude jednat o zavrtění hlavou nebo odmítavý pohyb rukou.

 

Prostě říci „NE!“ (nebo o něco zdvořilejší „Nechci!“): I zde situaci rychle ukončíte. K základním právům člověka patří určité věci bez vysvětlení odmítnout. „NE“ můžete zesílit zavrtěním hlavy a klesající hlasovou intonací. Hlavně ve formě „nechci“ je to častý způsob odmítání.

 

Zdvořilá odmítnutí: Zdvořilé způsoby odmítání jsou vhodné hlavně u lidí, na kterých vám záleží a s nimiž si chcete udržet dobré vztahy.

 

Odmítnutí s vysvětlením: To použijete, jestliže chcete tomu, kdo nabízí, říci, že odmítáte alkohol, ale ne jeho osobu. Příklad: „Ne, doktor mi to zakázal a nedělá mi to dobře.“

19

 

Nabídnutí lepší možnosti: Nabízíte nějakou lepší možnost, např. kávu, pozvání domů místo sezení v hospodě apod.

 

Převedení řeči jinam: Krátce odmítnete a začnete se bavit o něčem, co by mohlo zajímat člověka, s nímž se bavíte.

 

Odmítnutí s odložením: Lidé ho používají poměrně často. Někdy se tím myslí skutečné odložení („Ne, dneska to nejde, jsem tu autem.“). Jindy se odmítnutí s odložením používá ve významu zdvořilého ne („Ne, někdy jindy.“).

 

Důrazná odmítnutí: Porouchaná gramofonová deska může dokola opakovat jednu větu. Vůbec při tom nemusíte poslouchat, co vám druhý říká. Příklad: „Pojď na jedno.“ „Nechci!“ „Přece by ses nebál ženy?“ „Nechci!“ „Dáme jedno a půjdeme domů.“ „Nechci!“

 

Odmítnutí protiútokem: Namísto omlouvání se a vysvětlování řeknete druhému, co se vám na jeho chování nelíbí, nebo mu uštědříme nějakou dobrou radu, např. „Starej se o sebe!“.

 

Královská odmítnutí: Jsou zvlášť cenná. Odmítnutí jednou provždy: Používá se hlavně tehdy, chcete-li předejít tomu, aby vám dotyčný nabízel alkohol v budoucnu. Je tedy velmi užitečné u lidí, s nimiž přicházíte často do styku (spolupracovníci, sousedé, příbuzní apod.) Příklady: „Ne, díky, co jsem s pitím přestal, cítím se daleko líp.“ „Nechci, s pitím jsem skončil, nedělalo mi to dobře.“

 

Odmítnutí jako pomoc: Tímto odmítnutím chrání člověk vlastní zdraví i zdraví nabízejícího. Příklad: „Já už nepiju, a ty s tím taky přestaň, dokud je čas.“ Odmítnutí jako pomoc se má používat jen tam, kde to má smysl a kde je to vhodné.

20

4.2 ZÁVISLOST NA OPIOIDECH Opioidy a opiáty se využívají v lékařství jako silné léky proti bolesti nebo také jako léky proti kašli (tlumí kašlací reflex). Mechanismus účinku je dán vazbou látky na opioidní receptory, které se vyskytují v CNS.

4.2.1 HEROIN Vyrábí se z morfia, je však dvakrát silnější. Heroin je nezákonně zneužíván jako silná, návyková droga, vyvolávající euforii, která často mizí spolu se zvyšováním tolerance. Může se šňupat, kouřit, inhalovat, ale nejběžnější a také nejnebezpečnější způsob užívání je nitrožilní. Užití heroinu způsobuje nával pocitů – omámení. Jedinec se cítí uvolněně, oproštěn od všech starostí a povinností, zažívá vřelý pocit netečnosti. Abstinenční příznaky jsou silně nepříjemné a patří mezi ně např. křeče, zimnice, pocení, svědění, deprese, nespavost.

4.2.2 BROWN Jedná se o specificky českou drogu, která se vyrábí v domácích laboratořích z kodeinu a konečným produktem je tekutina hnědé barvy. Účinky a dopady užívání jsou podobné jako u heroinu, pouze braun má o poněkud nižší potenciál pro závislost.

4.3 ZÁVISLOST NA KANABINOIDECH Název tohoto typu závislosti je odvozený od latinského názvu rostliny Cannabis sativa – konopí seté. Psychicky aktivní látky obsažené v produktech z konopí se nazývají kanabinoidy. Mezi hlavní zástupce patří marihuana a hašiš.

4.3.1 MARIHUANA Podle aktuálního průzkumu provedeného v evropských zemích bylo pod vlivem marihuany mezi 10 a 40 % dospívajících ve věku 15―16 let. Nejvíce jich bylo v České republice (44 %), následuje Irsko (39 %), Velká Británie (38 %) a Francie (38 %). (zdroj: www.drogy.cz) Marihuana představuje název pro sušené květenství a horní lístky konopné rostliny. Častěji se pěstují rostliny samičí, protože obsahují mnohem vyšší zastoupení psychotropní látky THC. Konopí seté je nápadná rostlina dorůstající výšek 2 ― 3 m, konopí indické je menší (1 m) a má delší listy. V Holandsku se prodávají semena vyšlechtěných odrůd, jež lze pěstovat doma ve sklenici. Konopí totiž potřebuje hodně světla, bez něhož správně nevyroste; při domácím pěstování, ať již kvůli skrytí, či urychlení se umisťuje do uzavřené místnosti polepené AL-fólií matnou stranou navrch, ve které se svítí výkonnými výbojkami. V domácím prostředí lze

21

marihuanu při použití umělého osvětlení vypěstovat za dobu asi 20 týdnů. (zdroj: http://www.magazin-zdravi.cz ) Konopí se používá v různých formách ― ganja (samičí květenství čili palice pokryté lepkavou pryskyřicí), bhang (horní listy samičí rostliny), charas (pryskyřice setřená rukama ze samičích květenství) a hašiš (pryskyřice extrahovaná s tuky ve vařící vodě a vykrystalizovaná). Termíny bhang a hašiš jsou v některých místech používány pro nápoje připravené z konopí. „Bhang“ je slabší než jiné produkty z konopí a říká se o něm, že zklidňuje krev. I proto, že se často konzumuje jako tekutina, bývá v horkém počasí považován za zdravější než normální kouření. (zdroj: http://drogy.hu.cz/page3.htm) Droga se nejčastěji užívá kouřením vlastnoručně ubalené cigarety – jointu nebo dýmky. Účinky marihuany jsou velice individuální, často záleží i na dané situaci (prostředí, psychický stav jedince), během které je droga užívána. Účinky marihuany jsou současně závislé jak na způsobu její přípravy, tak na kvalitě rostliny, způsobu a velikosti dávky. THC začíná působit téměř bezprostředně po požití a stav mysli ovlivňuje následně další 2―4 hodiny. Pokud je marihuana konzumována ústy (žvýkaní, pojídání), efekt se dostaví o něco později (kolem 30―90 minut), ale je mnohem intenzivnější a delší. Mezi typické účinky patří euforie, sucho v ústech, dále slabý pocit chladu a hlad. K hlavním účinkům lze také zařadit změny ve vnímání času ― čas se jakoby vleče, zdá se být delší, a vynořující se myšlenky, které mezi sebou nemají zjevné souvislosti. Mohou se rovněž objevit zrakové, sluchové i hmatové iluze. Při nadměrném a dlouhodobém užívání se dostavují jemné poruchy některých poznávacích funkcí. Zejména jde o poruchy schopnosti soustředění a zhoršení v oblasti krátkodobé paměti. Marihuana je drogou, na kterou vzniká opačná tolerance, což znamená, že čím déle a častěji je droga užívána, tím méně stačí na vyvolání stejného pocitu. Není tedy třeba zvyšovat její dávky. Často se hovoří o marihuaně jako o vstupní, iniciační droze. Někteří autoři však uvádí, že největší riziko pro přechod na tzv. tvrdé drogy představuje pití alkoholu a kouření cigaret v dětství a adolescenci. Na marihuanu, stejně jako na jiné drogy, vzniká psychická závislost, ve velké míře se však objevuje u uživatelů nižšího věku ― adolescentů. (Bayer in Miovský, 2003) Seté konopí je v současné době podrobované řadě výzkumů a mnoha diskuzím. Hlavní psychoaktivní složkou je tetrahydrocannabinol (THC). Klinické studie ukázaly, že THC má příznivý vliv při léčení astmatu (rozšiřuje průdušky), epilepsie (snižuje počet záchvatů), anorexie (podporuje chuť k jídlu), zeleného zákalu (snižuje nitrooční tlak) a také zmírňuje nevolnosti vyvolané chemoterapií

22

u rakoviny. Léčebné užití konopí, výroba a aplikace je však stále rozporuplné téma. Ve dvou státech USA (Arizona a Kalifornie) byl prodej marihuany na lékařský předpis povolen pacientům, kteří trpí takovou nemocí, na kterou byl příznivý dopad THC již dokázán, ale i v tomto případě jde o povolení naprosto výjimečné. Nejznámějším lékařským užitím v současnosti je potlačení nevolnosti a zvracení u pacientů léčených ozařováním nebo nakažených nemocí AIDS, kteří jsou léčeni chemicky. Díky snižování nitroočního tlaku pomáhá marihuana zastavit vývoj zeleného očního zákalu, druhé nejčastější příčiny slepoty na světě. Marihuana také pomáhá zpomalit, dokonce i zastavit roztroušenou sklerózu, což je nemoc, při které imunitní systém napadá své vlastní nervové buňky. (zdroj: http://drogy. hu.cz/page3.htm)

4.3.2 HAŠIŠ Jedná se o konopnou pryskyřici, která také obvykle obsahuje malé množství květenství. Hašiš má vzhled „černé kostky“, která se drolí po zahřátí v plamenu. Oproti marihuaně obsahuje vyšší podíl aktivních látek (udává se poměr 1 : 6). Přesto, že psychotropní účinky jsou téměř totožné s marihuanou, působení hašiše je delší a vyvolává nutkání ke klidu doprovázeného barvitými snovými představami. Hašiš se nejčastěji kouří. Konzumuje se často jako přídavek do marihuany nebo se míchá s tabákem.

4.4 ZÁVISLOST NA KOKAINU 4.4.1 KOKAIN Je to typický zástupce této skupiny drog. Název kokain označuje drogu v práškové nebo krystalické formě. Je jednou z nejnebezpečnějších drog, které jsou člověku známy. Užívání kokainu je nejčastěji šňupáním. Je prokázáno, že jakmile začne osoba drogu užívat, je téměř nemožné osvobodit se fyzicky a psychicky z jejího sevření. Kokain způsobuje krátkodobé intenzivní opojení, které je okamžitě následováno pravým opakem – intenzivní depresí, podrážděností a touhou po další dávce drogy. Lidé, kteří ho užívají dost často, nejsou schopni řádně jíst nebo spát. Mohou zažívat výrazně zvýšený tlukot srdce, svalové a jiné křeče. „Dojezd“ po omámení způsobeném touto drogou bývá provázen tak těžkými depresemi, že dotyčný je ochoten udělat cokoliv, jen aby drogu získal.

23

4.4.2 CRACK Crack je bílá krystalická látka a vznikl jako směs kokainu s jedlou sodou. Jeho cena je oproti kokainu výrazně nižší, a tak se kokain v této podobě dostal k širším vrstvám uživatelů. Crack se zahřívá a kouří. Název je inspirován zvukem, který crack vydává při zahřívání a který připomíná praskání nebo pukání (anglicky crack). Kouřením se látka dostane velmi rychle do krevního řečiště. Tolerance vůči cracku se rozvíjí rychle – závislý záhy nedosahuje kýženého uspokojení, užívá-li stejné množství cracku jako na začátku.

4.5 ZÁVISLOST NA JINÝCH STIMULANCIÍCH, VČETNĚ KOFEINU A PERVITINU Stimulační drogy – psychostimulancia ― je skupina látek se silným budivým efektem na CNS a celý organismus. Nejznámější stimulans, kofein, nacházíme v kávě a čaji. Typickými zástupci nelegálních psychostimulancií jsou pervitin (metamfetamin), amfetamin, dále kokain nebo z něj vyráběný crack, případně extáze. Jejich základním efektem je celková stimulace, povzbuzení, zkracují spánek, vyvolávají euforii, snižují chuť k jídlu. Na druhou stranu může vést užití k agresivitě a přecenění možností jedince nebo k úzkosti. Po odeznění účinku následuje tzv. dojezd. Projevuje se únavou, vyčerpáním, bolestí kloubů. Dlouhodobé užívání vysokých dávek vede k toxické psychóze, jejímiž hlavními znaky jsou paranoidní myšlenky a halucinace a která obvykle odeznívá bez dalších následků.

4.5.1 PERVITIN Slangově perník, péčko, piko, peří patří v ČR k drogám č. 1. Riziko vzniku psychické závislosti je značné. Výchozí látkou pro jeho domácí výrobu (var) je efedrin, který lze získat z různých léků. Uživatelé mohou pervitin polykat nebo šňupat. Využívají stimulujících účinků, aby mohli zůstat dlouho vzhůru a dokončit svůj úkol nebo práci, nebo ho vyhledávají pro jeho efekt tlumící chuť k jídlu. Pravidelní uživatelé pervitin kouří nebo ho nitrožilně aplikují pomocí injekční stříkačky. To jim umožňuje zažít silnější „úlet“, který je psychicky návykový.

24

U závislých uživatelů, někdy se jim přezdívá „smažky“, se celý jejich život soustřeďuje na to, aby se vyhnuli zhroucení a bolestivému dojezdu. K dosažení tolik žádoucího opojení musí brát stále větší množství látky. Podobně jako je tomu u jiných drog, každý další pervitinový úlet je pak méně silný než ten předchozí, což uživatele tlačí do temné a smrtící spirály závislosti.

4.5.2 EXTÁZE (MDMA) Nejčastěji se vyskytuje ve formě tablet. Tlumí přirozené varovné signály vysílané tělem do mozku. Výsledkem je, že jedinec po užití drogy podstupuje riziko, že překoná své fyzické meze a výdrž. Extázi se také často říká „pilulka lásky“, protože zintenzivňuje vnímání barev a zvuků a údajně zesiluje pocity prožívané při dotecích. Mezi nejčastěji hlášené dlouhodobé účinky extáze patří deprese a zhoršená schopnost koncentrace. Falešné přesvědčení, že se člověk cítí dobře jen s extází, vede k touze užívat ji i mimo taneční a techno párty. Podobně jako jiné drogy i extázi lidé užívají opakovaně, a to i přes nepříjemné účinky.

4.5.3 MEFEDRON Příkladem nové drogy, které se v uplynulém roce dostalo velké mezinárodní pozornosti a která je postupně zařazována na seznamy zakázaných látek v různých zemích světa, je mefedron. Během roku 2009 se dostal do popředí zájmu uživatelů stimulačních drog. Užívání mefedronu se díky účinkům a způsobu aplikace (šňupání) nejvíce podobá kokainu, čistota mephedronu je však podobně jako u dalších dosud nezakázaných drog mnohem vyšší, což s sebou přináší mimo jiné relativně menší rizika užívání.

4.6 ZÁVISLOST NA HALUCINOGENECH 4.6.1 HALUCINOGENNÍ DROGY Jedná se o skupinu látek přírodních nebo syntetických, jejichž základním efektem je změna vnímání po jejich užití. Nástup i účinky působení těchto látek velmi závisí na množství požité látky a také na individuální citlivosti na její působení. Počátek působení bývá doprovázen pocity chvění spojené i s mírným třesem, neschopností ovládat pohyby a někdy i pocity nevolnosti nebo závratěmi. Uživatelé mají vidiny, slyší zvuky a cítí doteky, které se zdají velmi reálné, ale ve skutečnosti neexistují. Některé halucino-

25

geny také způsobují náhlé a nepředvídatelné změny nálad. Vnímání je narušeno do různé hloubky a intenzita změny může vyvolat obraz toxické psychózy. Podle Presla hovořit u této skupiny látek o závislosti je sporné. Odvykací syndrom se v této skupině nevyskytuje, nedochází k fyzickým poškozením organismu a závislost ve své typické podobě se nevyskytuje (Presl, 1994). Avšak rizik je tu, jak již bylo uvedeno, přesto celá řada.

4.6.2 LSD LSD se v současné době objevuje téměř výhradně ve formě tripů, malých papírků s potiskem různých symbolů, nebo krystalů, což jsou granule připomínající umělé hnojivo. V případě tripů a krystalů nelze hovořit o čistém LSD a v důsledku toho je zhoršená předvídatelnost účinků a tím i vyšší riziko výskytu nelibých pocitů. Uživatelé nazývají zkušenost pod vlivem LSD „trip“, který obvykle trvá přibližně 12 hodin. Nepříjemné zkušenosti jsou nazývány jako „špatný trip“, což je příhodné synonymum pro zkušenost pekla na zemi. Jak uvádí Miovský, mezi středoškolskou mládeží má s užíváním této drogy zkušenost dle regionů 8―14%. Užívání této drogy bývá často vázáno na subkulturní prostředí se specifickou hudbou, oblékáním. (Miovský, 2003)

4.6.3 PSYOCYBIN Jedná se o psychicky velmi aktivní látku, která je obsažena v houbách rodu lysohlávky. Ty zcela běžně rostou na území ČR a jejich dostupnost je poměrně snadná díky jednoduchému sběru a sušení. Problémem se stává množství aktivní látky v houbě, které různě kolísá a nelze je odhadnout, což přináší riziko spojené s kontrolou intoxikace.

4.6.4 MESKALIN Meskalin, též mezkalin, jehož slangové názvy jsou knoflíky, mezkal, mexc, buttons nebo cactus, je psychotropní zakázaný alkaloid, který je svým chemickým složením velice blízký adrenalinu, noradrenalinu, dopaminu a syntetickému LSD. Přírodní meskalin obsahuje další řadu alkaloidů, nemají však nijak významné účinky na psychiku člověka. Synteticky se vyrábí meskalin čistý a v podobě bílého prášku. Účinek po požití trvá od dvou do dvanácti hodin. Meskalin je známý i pod svým označením „droga pravdy“, přesto se k těmto účelům nepoužívá, protože se lidé po požití této drogy přiznávají i k věcem, které neudělali. Droga se vyskytuje v kaktusu

26

peyotl – též San Pedro (Trichocereus pachanoi), který roste v Mexiku a na jihu USA. Šedozelená nadzemní část kaktusu se jí syrová, častěji sušená, popřípadě se z ní dělá čaj nebo nálev. Účinky drogy jsou euforie, barevné vidiny a pseudohalucinace, k dalším patří zhoršená orientace v čase a prostoru. Účinky mohou přetrvat jen pár vteřin, ale je možné, že u někoho přetrvají následky až několik měsíců. Při vyšších dávkách dochází až k rozpolcení osobnosti. Přesto, že meskalin nevyvolává závislost, je u něj riziko předávkování, které může končit zešílením uživatele (časté projevy jsou sebevraždy a sebepoškozování), popřípadě způsobuje psychózy a silně poškozuje játra. Tento halucinogen způsobuje také úzkost, roztěkanost a paranoiu. Abstinenční příznaky jsou stejně jako u ostatních halucinogenů nevypočitatelné a silně individuální. Pěstování a požívání meskalinu bylo zákonem zakázáno. Vzhledem k tomu, že byla tato droga používána během rituálů, OSN vydalo rezoluci, která povoluje jeho užívání indiánským kmenům během tradičních rituálů. I u nás došlo ke změně legalizace a pěstitelé kaktusu, z něhož je meskalin získáván, nebudou trestně stíháni. Působení meskalinu často popisoval Jim Morrison (frontman kapely The Doors). O meskalin se začal zajímat poté, co v jedné knize viděl, jak vytváří svoje sítě pavouk, kterému tuto drogu podali. Byly utkány naprosto chaoticky, na rozdíl od LSD, po kterém zůstávaly geometricky pravidelné. Léčba drogových závislostí je dlouhodobou, komplikovanou záležitostí, kterou se zabývají specializovaná pracoviště s vyškoleným personálem. Pro sociálního pracovníka je dobré vědět, na co je léčba zaměřena. Tyto poznatky lze částečně i využít v preventivní práci s drogově závislými. V první řadě je nutné pokusit se zjistit příčiny závislosti (sociální, psychické) a v souvislosti s tím získat náhled na konkrétní případ závislosti. Do procesu nahlédnutí zapojit drogově závislého. Dále je léčba zaměřena na upevnění motivace k abstinenci a zvládání bažení (cravingu). Dalšími fázemi je dokončení vývojových úkolů, které byly kvůli závislosti vzniklé v době dospívání zanedbány, obnovení zdravých sociálních vazeb mimo drogovou scénu atp. Vhodné je zařazení klienta do vhodného doléčovacího programu, který zvyšuje účinnost léčby a naději na trvalou abstinenci. Přehledný návod, jak posilovat schopnost neužívat návykové látky, poskytuje následující tabulka. Tyto zásady je vhodné vštěpovat závislým při terapeutických i běžných rozhovorech.

27

ZPŮSOBY ODMÍTÁNÍ A ZPŮSOBY ZVLÁDÁNÍ ZÁVISLOSTI PODLE NEŠPORA A MÜLLEROVÉ Jak odmítat drogy a alkohol

Jak zvládat závislost

1. Rozpoznání rizikových situací (nebezpečný známý, koncert, telefonát).

1. Rozpoznání závislosti v převlecích (např. „pro jednou se nic nestane“).

2. Vyhnutí se rizikové situaci, nevhodné společnosti, prostředí.

2. Vyhnutí se příjemným vzpomínkám na drogy.

3. Nereagovat na nabídku a jít pryč.

3. Nereagovat na nebezpečné myšlenky. Pasivně je pozorovat, zaujmout postoj diváka.

4. Gesto odmítnutí (zavrtět hlavou apod.) a odejít.

4. Gesto nebo symbol abstinence (deník z léčby, ametyst nebo jiný symbol podle vlastní volby).

5. Prostě říci NE!

5. Prostě vydržet.

6. Vysvětlit odmítnutí. Např. „Nechci ze zdravotních důvodů.“

6. Vysvětlit sobě, proč abstinuji. Připomenout si výhody abstinence či při ohrožení nevýhody alkoholu nebo drogy.

7. Nabídnutí lepší možnosti druhému. „Mohli bychom zajít do kina.“

7. Nabídnutí lepší možnosti sobě: nealkoholický nápoj, udělat si radost, relaxace, jóga, koupel, sauna, příroda, spánek, léčivé rostliny atd.

8. Odmítnutí a převedení řeči jinam: „Nechci. Co je u vás nového?“

8. Převedení myšlenek jinam: práce, kutilství, hudba, četba, jídlo, kultura atd.

9. Odložit nabídku a tak odmítnout.

9. Odložit úvahy „Jak vydržím nebrat celý život?“ Zásada Anonymních narkomanů abstinovat právě dnes, zítra zase a další dny stejně.

10. Opakovat odmítnutí (porouchaná gramofonová deska - např. opakovat „nechci!“... „nechci!“...„nechci!“).

10. Opakovat formuli autogenního tréninku např. „Žiju zdravě”, „Střízlivost je výhodná“ apod.

11. Protiútok jako odmítnutí.

11. Protiútok proti závislosti. Vyvolat opačné, bezpečné a zdraví pomáhající myšlenky.

12. Odmítnutí jednou provždy: „Já už neberu“ nebo „s drogama jsem skončil“.

12. Definitivní přijetí abstinence jako samozřejmosti a trvalého stavu.

13. Odmítnutí jako pomoc: „Nechci a ty toho nech, dokud je čas.“

13. Pomoc vyhledat a přijmout (skupina, Anonymní narkomani nebo alkoholici, terapeut).

28

4.7 LÉKOVÁ ZÁVISLOST Jak uvádí MUDr. Hampl, skupina návykových látek uvedených v Mezinárodní klasifikaci nemocí pod označením F – 13 se týká sedativ, hypnotik a dalších léků, které mohou způsobit závislost. Jedná se o analgetika, anxiolytika a některé látky se stimulačním účinkem, které by se jinak nedaly zařadit. Zneužívání léků a závislost na nich je známá u mladých a mladistvých pacientů, ale nejvíce postižených je ve středním věku. Pacientům se závislostí na lécích je možná věnována menší, nedostatečná pozornost právě proto, že se jedná o pacienty středního a vyššího věku. Hlavním společným účinkem analgetik, sedativ, hypnotik a anxiolytik je útlum centrální nervové soustavy (CNS). Po jejich užití dochází k postupující ospalosti, otupělosti, k celkovému útlumu s rozmazanou blábolivou řečí. Může dojít k ataxii, vyhasínání reflexů a při předávkování až k hlubokému bezvědomí – kómatu. Chronické užívání vede k psychické a somatické závislosti na dané návykové látce, a to i u uživatelů, kteří ji dostávají jako lék na lékařský předpis. Pokud má uživatel obvyklou dávku své drogy, svého léku, nemusí se to nijak výrazněji projevit, pokud nepřekročí svoji toleranci. Při chybění léku-drogy se objevuje odvykací syndrom charakterizovaný neklidem, nespavostí, zvýšenou mrzutostí až agresivitou, případně zvýšením nebo znovuobjevením bolestí, zejména po vysazení opioidních analgetik. Objevují se bolesti svalů, křeče gastrointestinálního traktu, průjem, třes. Při nedostatku benzodiazepinů a některých hypnotik může dojít ke zhoršení prostorového vidění a udržení pozornosti, v krajních případech se může vyvinout i epileptický záchvat. (Hampl, 2003) Portál „Řekni ne drogám, řekni ano životu“ uvádí deset varovných znamení, před kterými byste se měli mít na pozoru, pokud máte podezření, že někdo, koho znáte, je závislý na lécích:  1. Zvýšené užívání: Jak si tělo tvoří vůči droze toleranci, je zapotřebí stále větší dávky k dosažení téhož účinku.  2. Změna povahy: Posuny v energii, náladách a schopnosti se soustředit následkem toho, že každodenní starosti jsou odsunuty na pozadí důležitosti a do popředí se dostává potřeba drogy.  3. Stažení ze společnosti: Odtažitost vůči přátelům a rodině.  4. Přetrvávající užívání: Závislý užívá drogu i poté, co zdravotní komplikace, kterou droga pomáhala léčit, pominula.  5. Shánění receptů: Závislý tráví mnoho času a jezdí velmi daleko za několika různými lékaři, aby získal drogy.  6. Změna denních zvyklostí a zhoršení osobní hygieny; změna stravovacích návyků a doby spánku; neustálý kašel, rýma, zarudlé oči a strnulý pohled.

29

 7. Nezodpovědnost: Zanedbává domácí práce a neplatí účty, často se omlouvá ze školy či práce.  8. Přecitlivělost: Normální zrakové a sluchové vjemy a emoce jsou pro závislého příliš silné; halucinace.  9. Přechodná ztráta vědomí a zapomnětlivost: Závislý zapomíná události, které se staly, a krátkodobě ztrácí vědomí. 10. Agresivita: Pokud má závislý pocit, že by někdo mohl jeho tajemství odhalit, stane se agresivním a na běžné otázky odpovídá verbálním napadáním ve snaze svou závislost skrýt. Léčba Léčba odvykacího stavu (detoxifikace) bývá dlouhodobou záležitostí a zvládnutí její akutní počáteční fáze na detoxifikačním oddělení většinou vyžaduje delší pobyt, než je tomu při detoxifikaci u závislostí na jiných drogách. Léčba lékových závislostí se v podstatě neliší od léčby závislosti na alkoholu. Podle závažnosti, motivace a dalších okolností, jako je celkový somatický a psychický stav pacienta, může probíhat jak ambulantně tak i na lůžkovém oddělení nemocnice či léčebny. Úplná abstinence, včetně abstinence od alkoholu, vzhledem ke zkřížené toleranci, je podmínkou vyléčení. Často obdobně jako při závislosti na alkoholu se pacient závislý na lécích jen těžko vyrovnává s představou, že by se měl zcela vzdát užívání látky, jejíž konzumace je legální, všeobecně rozšířená, považovaná za „normální“ a někdy dokonce propagovaná, která mu sice způsobuje řadu problémů, ale současně si bez ní nedovede představit řešení svých potíží. Klíčem k úspěšné léčbě lékové závislosti je souběžné řešení primární poruchy, pro kterou začal pacient původně užívat léky, na kterých se posléze stal závislým. (zpracováno podle: Bayer, in Kalina, 2003)

4.8 ZÁVISLOST NA TĚKAVÝCH LÁTKÁCH Skupina návykových látek uvedených v MKN–10 pod označením F 18 – prchavé látky se častěji označuje jako těkavé látky nebo inhalační drogy. Jednotlivé těkavé látky, jako jsou rozpouštědla, ředidla a lepidla, se od sebe liší chemickým složením, způsobem účinku a klinickým obrazem. Společným znakem po užití je ovlivnění CNS, které se projevuje euforií, většinou s útlumem; mohou se projevit i zrakové a sluchové halucinace. Počet uživatelů inhalačních drog je v ČR poměrně stabilní. Uživatelé relativně brzy s užíváním přestávají a často pak přecházejí na jiné návykové látky. Inhalační látky se

30

tak staly součástí iniciačních drog, mezi které patří tabák a alkohol. Zatímco užívání tabáku a alkoholu přetrvává do středního a vyššího věku, užívání inhalačních drog končí relativně brzy. Těkavé látky jsou chemické látky, které uživatelé čichají, aby docílili rychlého opojení. Existuje velké množství domácích a jiných běžných výrobků, které je možné zneužívat jako inhalanty. Chemikálie se v plicích velmi rychle vstřebávají do krve a putují do mozku a ostatních orgánů, kde někdy způsobují nevratné fyzické a mentální poškození. Dlouhodobé čichání těchto chemikálií může přivodit zrychlený nebo nepravidelný tep, selhání srdce a někdy i smrt během několika minut.

4.8.1 TOLUEN – METYLBENZEN V současné době nejrozšířenějším zástupcem skupiny inhalačních látek u nás. Toluen je rozpouštědlo a ředidlo, zejména laků. Je volně prodejný v drogeriích a je relativně levný. Obvyklým způsobem užívání je vdechování výparů z napuštěné tkaniny. Účinek se dostavuje během několika minut a je krátkodobý – odezní během několika desítek minut, pokud inhalace neprobíhá dál nebo se neopakuje. Ke zvýšení účinku si někteří uživatelé přetahují přes hlavu plastový pytlík, pod kterým inhalují. Tento způsob aplikace přináší zvýšené riziko smrti. Při inhalaci toluenu se dostavuje velmi rychle pocit euforie, poruchy vnímání provázené živými, barevnými halucinacemi, dochází k útlumu, ke spánku, k poruchám vědomí. Cílené a předvídatelné dávkování je při obvyklém způsobu aplikace prakticky nemožné. K úmrtí může dojít již při prvním experimentálním užití, proto by se experimentování s inhalačními drogami nemělo podceňovat. Při delším užívání dochází k celkovému otupění, „hloupnutí“, poruchám emotivity a chování, zejména k afektivní labilitě, agresivitě, ztrátě zájmů a výkonnosti. Často dochází i toxickému poškození jater a ledvin, k dalším komplikacím patří poleptání dýchacích cest, případně aspirační pneumonie. Toluen vyvolává silnou psychickou závislost, někteří pacienti inhalují toluen prakticky denně. V důsledku toho pak nejsou schopni výkonu žádného zaměstnání a postupně dochází k degradaci osobnosti. Somatická závislost nebývá patrná. Po vysazení inhalační drogy se neobjevuje syndrom odnětí, ale pacient se vrací k užívání pro silný craving. Mezi další inhalační drogy patří: Trichloretylen Jedná se o jedovatou kapalinu sloužící jako všestranné rozpouštědlo, užívané na některých průmyslových pracovištích, kde bývá zneužíváno jako droga způsobující euforii. Byl součástí čisticího prostředku Čikuli. Mezi další inhalační drogy patří aceton, éter, benzin, rajský plyn.

31

Možnosti léčby Na skončení užívání těkavých látek musí zdravotnické zařízení spolupracovat nejen s pacientem, ale i s rodiči a se školou. Pokud se podaří zachytit experimentujícího pacienta, obvykle stačí nepříjemnosti, které s tím má spojeny, a individuální psychoterapie. U závislých pacientů jsou vyhlídky na dosažení abstinence daleko menší, už i z toho důvodu, že pacient je dlouhodobým užíváním natolik poškozen, že není dostatečně schopen vnímat své okolí, chápat souvislosti a docházet do zdravotnického zařízení. Někteří z nich končí úmrtím nebo invaliditou. Zneužívání této skupiny látek je velmi nebezpečné a dosti podceňované. Těkavým látkám je potřebné věnovat stejnou pozornost jako ostatním drogám a uvědomit si, že potřebného efektu můžeme dosáhnout včasnou registrací a léčbou v daleko větší míře u experimentujících dětí a mladistvých než u dospělých závislých pacientů. (zpracováno podle: Hampl, 2003)

4.9 ZÁVISLOST NA TABÁKU Tabakismus, též nikotinismus, patří mezi velmi rozšířené a společensky tolerované drogy. Tabák a jeho psychoaktivní účinky jsou známy již po celou řadu století. Dnes je tabák rozšířen prakticky po celé planetě. Jedinou návykovou látkou z asi 4000 až 5000 složek tabákového kouře je nikotin. Cigaretový tabák také obsahuje kolem 700 aditiv, tzn. látek přidaných při výrobě cigaret. Mezi látkami přítomnými v cigaretovém kouři najdeme asi 60 kancerogenů a desítky dalších toxických látek. Závislost na tabáku nejdříve začíná jako závislost psychosociální a teprve po určité době vzniká také závislost na nikotinu, tedy drogová závislost. Jak uvádí Králíková, drogová závislost na nikotinu vzniká zmnožením receptorů citlivých na nikotin v mozku. Bohužel se jejich počet už během života nezmenší, a proto naprostá většina těch, kdo jednou byli závislí na nikotinu, už nemůže být příležitostnými kuřáky. (Králíková in Kalina, 2003) Kouření přináší velmi vysoká rizika somatická. Je jednou z nejčastějších příčin onemocnění dýchacích cest (včetně rakoviny hrtanu, hltanu a plic), onemocnění zažívacího traktu, cévních mozkových příhod, kardiovaskulárních onemocnění (nejčastější příčinou smrti v důsledku kouření je infarkt myokardu). Nenajdeme obor medicíny, jehož by se kouření netýkalo. Problém kouření se týká i nekuřáků, kteří se pohybují v zakouřeném prostředí. V tomto případě mluvíme o pasivním (druhotném) kouření. Pokud sdílíte domácnost s neohleduplným kuřákem, je to, jako kdybyste sami vykouřili dvě

32

cigarety denně. Pro dítě do jednoho roku může být takovéto pravidelné pasivní kouření smrtelné. Na rozdíl od somatických rizik jsou psychologická a sociální rizika u tabáku minimální: tabák nevede ke změněným stavům psychiky a neprovokuje je, je to psychicky bezpečná, legální, dostupná, tolerovaná droga. Podle Králíkové možná právě tato absence psychologických a sociálních rizik mnohým kuřákům brání v uvědomění si závažných rizik ohrožujících jejich tělesné zdraví. Podle odhadů umírá denně v České republice na následky kouření tabáku 63 osob. To je daleko více než na následky jakýchkoliv jiných návykových látek. Proto se také často o kouření mluví jako o „zabijáku č. 1“. Současné výsledky výzkumů uvádí, že v ČR v průměru kouří více než 25 % populace. Kraus, Hroncová ve svém výzkumu středoškoláků uvádí, že naprostá většina (89 %) si přináší zkušenosti s kouřením ze ZŠ. Z nich třetina uvedla, že k tomu došlo ještě před desátým rokem věku. Plných 47 % středoškoláků přiznalo, že kouří poměrně pravidelně, 15 % jednu krabičku týdně, 7 % kouří tuto dávku denně. Jako důvody nejčastěji uvádějí, že kouření je prostředek pro uklidnění, k větší soustředěnosti, ale také, že kouří z nudy. (Kraus, Hroncová, 2007) NÁMĚT PRO PRAXI: TEST ZÁVISLOSTI NA NIKOTINU (KRÁLÍKOVÁ IN KALINA, 2003) 1. Jak brzy po probuzení si zapálíte svou prvou cigaretu? Během 5 minut

3 body

Za 6―30 minut

2 body

Za 31―60 minut

1 bod

Po 60 minutách

0 bodů

2. Je pro vás obtížné nekouřit v místech, kde není kouření dovoleno? Ano

1 bod

Ne

0 bodů

3. Kterou cigaretu byste nerad postrádal? První ranní

1 bod

Kteroukoli jinou

0 bodů

4. Kolik cigaret denně kouříte? 31 a více

3 body

21―30

2 body

0―10

0 bodů

33

5. Kouříte častěji, intenzivněji během dopoledne než v jiné části dne? Ano

1 bod

Ne

0 bodů

6. Kouříte, i když jste nemocen a upoután na lůžko? Ano

1 bod

Ne

0 bodů

Vyhodnocení ― součet bodů představuje závislost na nikotinu: 0―1 žádná nebo velmi malá závislost 2―4 nízká závislost 5 střední závislost 6―7 vysoká závislost 8―10 velmi vysoká závislost

4.10 PORUCHY PŘÍJMU POTRAVY Jedná se o okruh onemocnění, kam patří mentální anorexie (odmítání jídla), bulimie (záchvaty přejídání a zvracení), ale také přejídání spojené s jinými psychickými poruchami, například se stresem (záchvatovité přejídání). U zmíněných poruch jsou typické manipulace s jídlem, sloužící ke snížení hmotnosti, obavy z nadváhy a zkreslené vnímání vlastního těla. Jde o psychická onemocnění, což znamená, že chování spojené s onemocněním není od určitého stádia nemocný člověk schopen ovládat a tedy se ho i sám bez pomoci druhých nemůže zbavit. Porucha příjmu potravy bývá doprovázena ztrátou zájmu o kontakt s vrstevníky, nesoustředěností a také náladovostí. Středem zájmu se stává jídlo a vlastní postava. Poruchy příjmu potravy jsou zdraví velmi nebezpečné, nejsou-li léčeny, mohou nakonec způsobit metabolický rozvrat a smrt. Podle Františka Davida Krcha z psychiatrické kliniky VFN Praha poruchy příjmu potravy jsou v mnoha směrech zjednodušenou a extrémní odpovědí na složitou otázku osobní spokojenosti, společenského úspěchu i zdraví. Stačí zhubnout a dokázat se kontrolovat. Krátkodobý úspěch však jenom posiluje nepřiměřená očekávání. Mentální anorexie a bulimie představují ve svých projevech mezní polohy jídelního chování od život ohrožujícího omezování příjmu potravy až po přejídání spojené s pročišťováním (laxativa, diuretika a především zvracení) nebo s hladověním. Obě poruchy však mají mnoho společného. Je pro ně příznačné intenzivní úsilí o dosažení štíhlosti spojené s omezováním energetického příjmu, strach

34

z tloušťky a nespokojenost s tělem. Další psychické a somatické symptomy většinou souvisí s mírou podvýživy, s intenzitou užívaných metod na zhubnutí a s „úspěšností“ při jejich aplikaci. Hranice mezi normou a patologií je velmi křehká. Podle zkušeností je život nejméně deseti procent mladých žen ovládán strachem z tloušťky bez ohledu na jejich reálnou tělesnou hmotnost. Ve studii realizované na vzorku 1238 studentů náhodně vybraných středních a učňovských škol (věk 15 až 19 let) bylo téměř 58 % dívek nespokojeno se svým tělem a pouze 13,5 % dívek (64 % chlapců) uvedlo, že si nepřeje zhubnout. Většina z 634 sledovaných dívek si přála zhubnout, i když jen 3,8 % z nich mělo nadváhu (6,3 % bylo naopak výrazně vyhublých), a to i v případě, že byly spokojeny se svým tělem. Na základě uvedených výsledků můžeme předpokládat, že velká část dospívajících dívek neví, jaká by měla být jejich normální tělesná hmotnost, a snaží se bojovat proti biologicky přiměřeným tělesným proporcím. V rozporu s tradiční představou, že poruchy příjmu potravy jsou exkluzivní poruchou, nejčastěji držely diety, zvracely a měly problémy s jídlem studentky učňovských škol. Nejméně problémů s příjmem potravy uváděly studentky gymnázií, které ale současně byly v průměru nejštíhlejší. Až dvě třetiny dívek s poruchami příjmu potravy dávají vznik poruchy do souvislosti s nějakou životní událostí. Nejčastěji uvádějí osobní nebo rodinné problémy, narážky týkající se tělesného vzhledu a životní změny. Většinou je velmi obtížné rozlišit, nakolik jsou tyto problémy významnou příčinou nebo důsledkem poruchy, případně jakou další roli hrají v životě nemocného. Léčba mentální anorexie ani bulimie by však neměla být založená na úvahách o možných příčinách poruchy a měla by směřovat spíše k potlačení vlivu faktorů udržujících poruchu a ke změně nevhodných jídelních návyků a postojů.

4.10.1 ANOREXIE Porucha se objevuje u adolescentních dívek a mladých žen‚ avšak i dospívající chlapci a mladí muži mohou být postiženi‚ podobně jako děti kolem puberty a starší ženy až do menopauzy. Nemoc však nastupuje nejčastěji v pubertě a adolescenci a postihuje z 95 % dívky. Mezi charakteristické znaky tohoto onemocnění patří odmítání udržovat tělesnou hmotnost na normální váze, a to vzhledem k věku, výšce a BMI, který klesne pod 17,5. Nízkou hmotnost si nemocný způsobuje sám odmítáním jídla, často úporným cvičením, zvracením či užíváním projímadel. Má intenzivní strach z přírůstku hmotnosti navzdory své podváze. Popírá svoji tělesnou podváhu, připadá si tlustý a má narušené vnímání svého těla. U dívek a žen ve fertilním věku se může vyskytnout nepřítomnost nejméně tří po sobě jdoucích menstruačních cyklů - amenorea.

35

4.10.2 BULIMIE Toto onemocnění postihuje především dívky a ženy ve věku dospívání. Mezi typické projevy patří neustálé zabývání se jídlem, neodolatelná touha po jídle a epizody přejídání. Nemocný se snaží zmírnit vliv jídla na svoji váhu zvracením, přechodnými hladovkami či využitím laxativ. K dalším projevům patří chorobný strach z tloušťky, nízké sebevědomí, přehnaně závislé na vzhledu a hmotnosti. Jak uvádí PhDr. Krch, mnoho bulimiček zaměňuje příjemný pocit prázdného žaludku a nadměrné sebekontroly za normu. Takto se cítí dobře, tak by to mělo být. Problém je v tom, že se to nedá dlouhodobě vydržet. S dietou roste hlad a pozornost věnovaná jídlu a oslabují se možnosti kontroly v jídle. Kromě diet sahají některé bulimičky i anorektičky k ještě radikálnějším metodám kontroly tělesné hmotnosti. Podle jeho zkušeností pět až osm procent mladých žen připouští, že se někdy ve strachu z tloušťky pokouší zvracet. Kromě úlevy, že se zbavily nadbytečné energie, dále může zvracení některým z nich přinášet pocit uvolnění napětí. Dávivý reflex si vyvolávají prsty a různými předměty. Po určité době si často dokáží vyvolat zvracení vůlí. Některé z nich zvrací, až když sní velké množství jídla, jiné zvrací po každém jídle, které pokládají za nadbytečné, kalorické anebo ze zvyku. Frekvence zvracení postupně vzrůstá a některé bulimičky zvracejí až do stavu fyzického vyčerpání.

4.10.3 ZÁCHVATOVITÉ PŘEJÍDÁNÍ Tento typ poruchy příjmu potravy postihuje obě pohlaví a může se rozvinout od dospívání v podstatě v kterémkoliv věku. Obvyklou a častou příčinou bývá nevyvážené stravování, které může být způsobeno také častými pokusy o snížení váhy a různými redukčními dietami. Paradoxně pak častým důsledkem bývá přibírání na váze, deprese, nespokojenost se sebou. Opakované omezování se v jídle nebo hladovění či jednostranný jídelníček se střídá s neodolatelnou, nutkavou touhou se přejíst. Tyto stavy nejsou výjimečné, ale naopak se s jistou pravidelností opakují. Po „záchvatu přejedení“ přichází fyzicky nepříjemné pocity z přejedení, obvykle ale nedochází ke zvracení. S nárůstem hmotnosti roste i nespokojenost se sebou a opětovná snaha nejrůznějším způsobem redukovat příjem potravy. Porucha se velmi často rozvíjí jako reakce na stres, citové strádání nebo depresivní nálady.

36

4.10.4 MOŽNOSTI LÉČBY Nejbezpečnější způsob léčby je vyhledat odborníka, který se přímo zabývá terapií poruch příjmu potravy. Řada nemocných se však za své problémy stydí, vnímají je jako osobní selhání a obávají se o tomto problému s kýmkoliv mluvit, tedy i s odborníkem. Pro postižené je, zejména u mentální anorexie, těžké si přiznat, že jde o nemoc, protože zpočátku je okolí často oceňuje a chválí za to, že zhubli. Tato jim věnovaná pozornost je pro ně velmi příjemná a samozřejmě o ni nechtějí přijít. U bulimie a záchvatovitého přejídání bývá velkou překážkou k uvědomění si svých potíží fakt, že přejídání a zvracení nemocný vnímá jako selhání a své vlastní pochybení, za které se samozřejmě stydí. Vnitřně si pak zdůvodní, že je to jen jeho osobní věc, do které nikdo nemá co mluvit. Skoro vždy za nerozhodností či odmítáním léčby stojí nepřiměřená obava z toho, že jakákoliv změna povede k přibírání na váze. Podle PhDr. Krcha mentální anorexie ani bulimie nejsou problémem, který by nebylo možné vyřešit a kterému by nebylo možné porozumět. Skupina pacientů s těmito poruchami je velmi rozdílná a kromě dívek, které v zásadě dokáží zvládnout svůj problém svépomocí, je možné se setkat s dlouhodobě podvyživenými anorektičkami a zoufalými, depresivními bulimičkami, které vyžadují hospitalizaci. Ani jejich dramatické zdravotní a psychické obtíže však nepostrádají srozumitelnou logiku a překvapivě ustoupí, jakmile se jim podaří znovu získat kontrolu nad jídlem. S přiměřeným jídelním režimem a tělesnou hmotností deprese, napětí, podrážděnost a egocentrismus mizí, soustředění se zlepšuje a staré zájmy se vracejí. Významnou roli v tom samozřejmě hraje pacientčina aktivita, motivace a trpělivost.

37

5 PATOLOGICKÉ HRÁČSTVÍ Patologické hráčství (též gambling) představuje vážný problém pro jedince i pro společnost. Podle MKN-10 je patologické hráčství definováno jako porucha sestávající z častých epizod hráčství, které dominují individuálnímu životu na úkor sociálních, pracovních, hmotných a rodinných hodnot a závazků. Základní diagnostickou charakteristikou je neustále opakované hráčství, které pokračuje a často se zvyšuje navzdory negativním sociálním důsledkům, jako je zchudnutí, poškozené rodinné vztahy a rozpad rodinného života. Informace, že výherní přístroje a automaty umožňují pouze 60―80% možnost výhry toho, co hráč do automatu vloží, je účinná v podstatě do té doby, než se v hráči nastartuje psychický proces vášně, který omezuje kvalitu racionálního uvažování. Podle Nešpora pro patologického hráče je paradoxně to nejhorší výhra, ať skutečná, nebo výhra, o které člověk jen sní. Patologičtí hráči často popisují, že jim problémy začaly krátce po nějaké výhře. Je to právě výhra, která vyvolává bažení, čili silnou touhu po hazardní hře. Peníze nebo jiné hmotné statky hrají u patologického hráčství významnou úlohu – spoluvytvářejí bludný kruh hry, rostoucích problémů, před kterými hráč uniká ke hře, a následně dalších problémů, další hry atd. Pro hazardní hru je typické, že si hráč může koupit možnost výhry. Slibovanou a nesplněnou výhrou mohou být peníze, zboží nebo zahraniční cesta. (Nešpor, 2006)

5.1 STADIA ROZVOJE PATOLOGICKÉHO HRÁČSTVÍ 1. Stadium výher Jedná se o občasné hraní, které zprvu nepřináší větší problémy. Časté jsou fantazie o velké výhře. Neštěstím, které celý průběh podstatně urychluje, bývá velká výhra. Hráč touží výhru zopakovat, vyhrát ještě více. Zvyšuje sázky a hraje častěji. Přecházívá k osamělé hře. Často se chlubí, že vyhrál, i když to nemusí být pravda. Člověk, který se dostane do tohoto stadia, může buď svůj problém řešit a přestat hrát, nebo pokračovat do dalšího stadia, které je ještě horší. 2. Stadium prohrávání V této fázi už většinou jde o patologické hráčství. Postižený myslí hlavně na hraní a s hrou nedokáže přestat. Dlouhá období prohrávání mohou být střídána pokusy hru regulovat nebo s ní přestat. Hru

38

už často financuje z půjčených peněz. Své hraní skrývá před rodinou a blízkými lidmi. Začíná se chovat ke druhým bezohledně. Splácení dluhů odkládá a vypůjčuje si znovu větší částky peněz. Člověk, který dospěl až sem, se stává neklidný, podrážděný a uzavřený. 3. Stadium zoufalství Pověst hráče je poškozena. Přichází soudní jednání, podmíněné nebo nepodmíněné tresty, odcizení od rodiny i přátel, osamělost. Stále více času tráví hráč hrou nebo fantaziemi o ní. Dále prohrává. Má tendenci obviňovat z odpovědnosti za své neštěstí druhé. Lituje se, propadá depresi a beznaději. Přichází panika. V této fázi se hráč může dopustit i závažnějších trestných činů. Většina hráčů v této fázi je už rozvedená. Někteří uvažují o sebevraždě nebo za sebou mají sebevražedné pokusy. Někteří se snaží unikat k alkoholu nebo jiným návykovým látkám. (Nešpor, 2006) Jak dlouho to trvá? Je to různé. Jeden až tři roky většinou bohatě postačují. U dospívajících a dětí bývá průběh ještě podstatně rychlejší. Někdy stačí několik týdnů nebo měsíců. (Nešpor, 2006)

5.2 LÉČEBNÉ POSTUPY Léčba probíhá ambulantní nebo ústavní formou. Jak uvádí Frouzová, nejčastější motivací k nástupu léčby byly hrozby věřitelů, zaměstnavatelů a hrozba partnera, že bez léčby se rozvede. Prvním nejdůležitějším faktorem je spolupráce partnera se schopností konfrontace s realitou, jeho plnění léčebných doporučení a klidná důvěra ve vyléčení. Druhým nejdůležitějším faktorem je přítomnost gamblerova náhledu na patologičnost svého počínání a chování. (Frouzová in Kalina, 2003) NÁMĚT PRO PRAXI: Dotazník na patologické hráčství organizace Gamblers Anonymous Odpovídejte pouze „ano“ nebo „ne“, podle toho, která odpověď je vám bližší. 1. Ztrácel jste často kvůli hře čas? 2. Učinila hra váš život doma nešťastný? 3. Poškodila hra vaši pověst? 4. Cítil jste po hře výčitky svědomí? 5. Hrál jste někdy, abyste získal peníze na zaplacení dluhů nebo vyřešení finančních těžkostí? 6. Zmenšilo hraní vaši ctižádost a výkonnost?

39

7. Když jste prohrál, měl jste pocit, že se musíte co nejdříve vrátit a vyhrát, co jste prohrál? 8. Když jste vyhrál, měl jste silnou touhu se ke hře vrátit a vyhrát ještě víc? 9. Hrál jste často tak dlouho, dokud jste neprohrál poslední peníze? 10. Půjčil jste si někdy proto, abyste financoval hru? 11. Prodal jste někdy něco, abyste financoval hru? 12. Nechtělo se vám používat peníze ze hry pro normální účely? 13. Způsobila hra, že jste se nestaral o prospěch rodiny? 14. Hrál jste někdy déle, než jste měl původně v úmyslu? 15. Hrál jste někdy, abyste unikl trápení a starostem? 16. Spáchal jste někdy nezákonný čin nebo uvažoval jste o něm, abyste financoval hru? 17. Působí vám hra potíže se spaním? 18. Vedly hádky, nespokojenost nebo zklamání k tomu, že se objevila touha hrát? 19. Když se na vás usmálo štěstí, cítil jste touhu to oslavit pár hodinami hry? 20. Uvažoval jste někdy o sebezničení v důsledku hry? Spočítejte kladné odpovědi: 1-2-3-4-5-6-7-8-9-10-11-12-13-14-15-16-17-18-19-20 Patologický hráč většinou odpoví kladně na 7 nebo více otázek.

40

6. WORKHOLISMUS – ZÁVISLOST NA PRÁCI V Mezinárodní klasifikaci nemocí bychom diagnózu závislosti nenašli. Přesto ale splňuje mnoho znaků závislosti a i v tomto případě se jedná o reálný problém. K workoholismu má blízko pracovitý člověk. Pracovití lidé jsou oblíbení, obdivovaní a dávají ostatním vzor. Ne tak workoholik. Jeho přítomnost vzbuzuje stres, nejistotu, nestabilitu. Po zdravotní stránce se u workoholika zhoršuje jak tělesná, tak i psychická kondice. Neustále nemá čas a pořád se za něčím žene. Tráví většinu svého času povinnostmi spojenými s prací. I když má volný čas, stále na svou práci myslí a nedokáže se od ní odpoutat. V pokročilé fázi pak workoholik postupně vytěsní veškerý svůj soukromý život, nemá koníčky, přátele, žije hlavně svým zaměstnáním. To vše je doprovázeno vysokou mírou stresu, přidávají se poruchy spánku či nechutenství. Trvá-li takový stav delší dobu, může člověku do budoucna přinést četné zdravotní problémy.

6.1 TYPY WORKOHOLIKŮ: Lidé závislí na práci tvoří nesourodou skupinu. Nešpor uvádí rozdělení podle Robinsona.  

Typ urputného dříče: v práci nachází smysl života, pracuje ve dne i v noci, nezná slovo odpočinek. To vede k riziku chyb, zdravotních poruch a nesprávných rozhodnutí v důsledku nadměrné únavy.

 

Záchvatový typ: porucha se projevuje nárazově, člověk v náporu stresu dokáže opravdu „zapnout“, ale posléze dochází k únavě, apatii, útlumu nebo zhroucení. Záchvatovost není dána zevními okolnostmi, např. termíny, ale spíše iracionálními vnitřními pohnutkami.

 

Hyperaktivní typ s poruchami pozornosti: potřebuje, aby se neustále něco dělo. Jeho Achillovou patou je neschopnost soustředit se a dokončit úkol. Šíří kolem sebe atmosféru rozruchu a zmatku.

 

Pracovní labužník: jeho práce je pomalá a přehnaně pečlivá. Snaží se o perfektní výsledky. Patří sem pedanti a perfekcionisté.

 

Opečovávač: zájmy jiných jsou pro něj přednější než jeho vlastní. Často se okázale obětují pro blaho druhých. (Nešpor, 2007)

41

6.2 MOŽNOSTI LÉČBY Jedinci závislí na práci sami nevyhledávají ordinace lékařů nebo psychologů. Svůj vztah k práci nepovažují za problém, ale za přednost. Úspěšná léčba vyžaduje trvalou změnu životního stylu, změnu v postavení hodnot, a to včetně racionálního a vyváženého vztahu k práci. Volný čas si pacient musí plánovat stejně zodpovědně jako pracovní úkoly. NÁMĚT PRO PRAXI: Test rizika „závislosti na práci“ (Work addiction risk test) profesora Robinsona Odpovídejte na následující otázky některou z následujících možností. Za každou odpověď si připočítejte počet bodů, který odpovídá příslušné odpovědi. Pokud žádná z nabízených možností neodpovídá skutečnosti, vyberte tu, která je jí nejblíže. rozhodně ne: 1 bod spíš ne: 2 body spíš ano: 3 body jistě ano: 4 body  

Většinu věcí dělám raději sám, než bych požádal o pomoc.

 

Jsem netrpělivý, když mám na někoho čekat nebo když trvá něco moc dlouho (např. pomalu se pohybující fronta).

 

Vypadá to, že jsem stále ve spěchu a v honičce s časem.

 

Když mám přerušit nedokončenou práci, jsem podrážděný.

 

Jsem hodně zaměstnaný a mívám současně rozpracováno víc věcí.

 

Dělávám více věcí současně, jako např. obědvám, píši poznámky a telefonuji.

 

Často slibuji víc, než se dá splnit.

 

Když nedělám nějakou práci, mám pocity viny.

   

Je pro mě důležité vidět konkrétní výsledky své práce. Víc mě zajímají výsledky práce než práce jako cesta, kterou se k nim dostávám.

 

Připadá mi, že pracovní záležitosti nepostupují dostatečně rychle nebo že se v této oblasti příliš dlouho nic neděje.

 

Přestávám se ovládat, když se věci nevyvíjejí podle mých přání nebo když mi okolnosti nevyhovují.

 

Kladu stejnou otázku znovu a znovu, aniž bych si uvě-

42

domoval, že jsem na ni už dostal odpověď.  

Trávím spoustu času tím, že v duchu plánuji a přemýšlím o budoucích věcech a nevnímám současnost.

 

Pokračuji v práci i tehdy, když mi spolupracovníci říkají, že „padla“.

 

Rozčiluji se, když lidé nedosahují mých měřítek dokonalosti.

 

Když se dostanu do situace, kterou nemohu řídit a ovlivňovat, cítím se rozrušený.

 

Mám sklon si při práci dávat své vlastní termíny a pracovat pod jejich tlakem.

 

Když nepracuji, je pro mne těžké se uvolnit.

 

Strávím více času prací než zábavou s přáteli, koníčky a volnočasovými činnostmi.

 

Mám sklon začínat projekty ještě před tím, než byly připraveny.

 

Hodně mě rozladí, když udělám třeba i jen malou chybu.

 

O práci hodně přemýšlím a věnuji jí víc času a energie než vztahům k přátelům a k lidem, které mám rád.

 

Zapomínám, ignoruji nebo odbývám narozeniny, výročí, rodinná setkání a svátky. Dělám závažná rozhodnutí ještě před tím, než mám k dispozici potřebné údaje a než mám možnost si věc důkladně promyslet.

 

Sečtěte body, které jste získali. Podle autora odpovídá:  

Pásmo 54 až 63 bodů lehké formě „závislosti na práci“.

 

Pásmo 64 až 84 bodů střední formě „závislosti na práci“.

 

Pásmo 85 bodů a více těžké formě „závislosti na práci“. (Nešpor, Csémy, 2001)

43

7 ZÁVISLOST NA POČÍTAČÍCH A INTERNETU Také závislost na počítačích, počítačových hrách a internetu není zařazena do kategorie závislostí podle mezinárodní klasifikace nemocí MKN-10. Z výzkumu zaměřeného na užívání internetu u žáků ZŠ 8. a 9. tříd (Blažková, 2010) vyplývají zajímavé poznatky. Dívky tráví na internetu jednorázově delší časový úsek v porovnání s chlapci, přičemž většina žáků internet využívá denně. Jejich notná převaha nemá dojem, že by užívání internetu narušilo jejich vztahy s rodinou nebo s přáteli. Pro většinu žáků je internet zejména zprostředkovatelem zábavy a komunikace, pouze malá část ho využívá k tomu, aby se dostala k potřebným informacím. Ukázalo se, že pro tři pětiny oslovených žáků internet představuje jeden z okruhů jejich zájmů. Značná část dětí přitom nemá pocit, že by kvůli plýtvání časem na internetu zanedbávala školní přípravu. Více než polovina dotazovaných si naopak zjednodušuje přípravu do školy opisováním či kopírováním statí z internetových zdrojů. Podle získaných údajů si nadpoloviční většina dětí nedokáže představit svůj život bez internetové sítě. Dotazovaní jsou naštěstí schopni si vyváženě uvědomovat jak výhody, tak také rizika internetu a zcela očekávaně využívají anonymity, kterou jim virtuální prostředí skýtá, k tomu, aby o sobě v diskusních fórech a chatech nevypovídali vždy pravdivě. Zarážejícím faktem je, že více než polovina žáků ve škole nebyla pedagogy poučena o pravidlech k bezpečnému užívání internetu. NÁMĚT PRO PRAXI: Zde jsou uvedeny příznaky a možnosti prevence této závislosti podle MuDr. Zbyňka Mlčocha. Příznaky a projevy závislosti na počítači, počítačových hrách, internetu:  

Počítač vůbec nevypíná.

 

Počítačové komponenty má k dispozici v několika kusech, aby ― když něco nefunguje ― mohl nefunkční součástku okamžitě nahradit.

 

Každodenní činnosti (jako například jídlo) neodděluje od práce na počítači.

 

Aktivity ve volném čase ukončuje dříve, protože chce ještě pracovat na počítači.

 

Často ruší domluvené termíny a čas tráví před monitorem.

 

Ztrácí pojem o čase. Nedokáže mít pod kontrolou čas, který tráví u počítače.

44

 

Ztrácí sociální kontakt a uzavírá se do sebe.

 

Má posunutý denní a noční rytmus.

 

Ztrácí kontrolu nad časem stráveným u počítače.

 

Brzo vstává k počítači nebo ponocuje u počítače.

 

Vzrůstající nervozita a neklid, když delší dobu nemůže hrát.

 

Stále více a více času potřebného k uspokojení ze hry.

 

O své závislosti nechce mluvit.

 

Zanedbává učení.

Prevence závislosti na počítači, počítačových hrách, internetu:  

Sledujte, jaké hry děti hrají.

 

Hrajte hry spolu s dítětem a potom si o nich povídejte ― pomáháte tak rozlišovat fikci od reality.

 

Uvědomte si, že hry mají i kladné stránky. Důležitý je výběr her.

 

Stanovte striktní limity, kdy může dítě hrát a kdy ne.

 

Dávejte pozor, aby dítě nehrálo hry u kamarádů.

 

Zjistěte, zda dítě hraním počítačových her neutíká od nějakých problémů.

 

Podporujte dítě v jiných zájmech.

 

Předcházejte tomu, aby se dítě nudilo.

 

Posilujte zdravé sebevědomí dítěte.

 

(srov. Mlčoch, internetový zdroj)

Možnosti léčby Strategie léčby podle Nešpora jsou obdobné jako při léčbě ostatních závislostí. Jedná se především o práci s motivací, změnu životního stylu, využívání vlivu širšího okolí, rozpoznávání spouštěčů a vyhýbání se jim nebo jejich lepší zvládání, prohlubování sebeuvědomění, udržení dobrého stavu a zvládání relapsů. (Nešpor, 2007)

45

8 BAŽENÍ - CRAVING Jedním ze společných rysů závislostí na návykových látkách, ale i patologického hráčství, workholismu (nezdrženlivost ve vztahu k práci) či chorobného nakupování může být právě bažení neboli craving. Nešpor tento pojem definuje jako touhu pociťovat účinky psychoaktivní látky, s níž měla osoba dříve zkušenost. V mezinárodní klasifikaci nemocí je bažení popsáno jako „silná touha nebo pocit puzení užívat látku nebo látky“. Bažení ovšem souvisí i s dalšími znaky závislosti jako jsou zhoršené sebeovládání nebo to, že někdo v nebezpečném chování pokračuje navzdory škodlivým důsledkům, které jsou mu známé. Bažení se dá překonat, ale bez nadsázky lze říci, že komplikuje léčbu prakticky všech návykových nemocí.  

Bažení je nejsilnější v situaci, kdy je jeho předmět dostupný (tedy bažení po pervitinu je silnější na diskotéce než na skautském táboře a bažení po hazardní hře je silnější v herně než v cele předběžného zadržení).

 

Bažení je nejsilnější v počátcích abstinence (tedy např. první den poté, co závislý na alkoholu přestane pít) než po delší době.

 

Negativní duševní stavy zvyšují intenzitu bažení, to se prokázalo u závislých na opiátech i u závislých na tabáku.

 

Důležitý je také druh návykové látky a trvání závislosti. Některé drogy (jako kokain nebo pervitin) nebo např. patologické hráčství vyvolávají velmi silné bažení.

8.1 PROJEVY CRAVINGU Objektivní příznaky:  

Nálezy, týkající se aktivace určitých částí mozku.

 

Oslabení paměti.

 

Prodlužuje se reakční čas – tedy zhoršuje se postřeh.

 

Abnormální nález na elektroretinogramu (záznam elektrické aktivity sítnice).

 

Zvýšení tepové frekvence a systolického krevního tlaku.

 

Snížení kožního galvanického odporu.

 

Vyšší salivace (slinění) u závislých na alkoholu.

Subjektivní projevy:  

Vzpomínky na příjemné pocity pod vlivem návykové látky (např. uvolnění) nebo na pocity při hazardní hře nebo fantazie na toto téma často nutkavého charakteru.

46

 

Nepříjemné tělesné pocity: svírání na hrudi, bušení srdce, svírání žaludku, sucho v ústech, třesy, bolesti hlavy a v různých částech těla, pocení.

 

Nepříjemné duševní pocity: silná touha po návykové látce nebo hazardní hře, úzkost, stísněnost, únava, slabost, zhoršené vnímání okolí, neklid, vzrušení, podrážděnost.

Bažení je nejsilnější v počátcích abstinence a s přibývajícími týdny a měsíci abstinence slábne a i jeho trvání se obvykle zkracuje. Jinými slovy čím déle člověk abstinuje, tím to většinou bývá snazší. Přehled spouštěčů vyvolávajících pocit bažení:  

Aplikace jakékoliv návykové látky včetně alkoholu.

 

To, že je závislý člověk na místě, kde jsou dostupné návykové látky, kde jsou aktivní uživatelé těchto látek nebo kde si závislý dříve návykové látky pravidelně aplikoval.

 

Negativní pocity, zvláště hněv, ale i smutek, osamělost, pocity viny, úzkost a strach.

 

Pozitivní pocity a oslavy.

 

Nuda.

 

Tělesná bolest.

 

Poslouchat řeči o návykových látkách a dívat se na filmy a pořady, kde se tyto látky objevují. Někdy i poslech hudby, kterou měl člověk s návykovou látkou spojenou.

 

Mít u sebe nečekaně větší sumu peněz.

 

Užívání návykových léků, i když mohou být předepsané lékařem (lékař možná nebyl o závislosti informován).

V prostředí, kde je méně „spouštěčů“ (tedy méně podnětů vyvolávajících bažení), je abstinence snazší. Chráněné a relativně bezdrogové prostředí je zejména u akutních pacientů významným prvkem léčby. U mnoha lidí vzniká bažení snadněji ve stresu, při únavě a při vyčerpání. Nevhodný a rizikový životní styl také často vede k nahromadění spouštěčů. K typickým prvkům rizikového životního stylu patří časté setkávání se spouštěči (číšníci, taxikáři), trojsměnný provoz, nárazová a termínovaná práce, nadměrná přesčasová práce, nepřiměřený, nadměrný a příliš dlouho trvající stres atd. Úprava životního stylu a někdy i změna zaměstnání pomáhají předcházet bažení a usnadňují jeho zvládání. Lze doporučit např. dostatek spánku, pravidelnou stravu, bezpečné zájmy a záliby nesouvisející se zaměstnáním, relaxační techniky, systematické vytváření fungující sítě sociálních vztahů atd.

47

NÁMĚT PRO PRAXI: Zaznamenejte své nejčastější spouštěče a způsoby, jak se jim vyhnout. Spouštěč

Jak se mu vyhnout

Zapište si také situace, v nichž se bažení s velkou pravděpodobností nedostaví (např. příroda, divadlo, léčebné zařízení, rodina, ložnice, sport, terapeutická komunita, kostel, při práci v domácí dílně, při čtení…). Zvládání recidiv Nejsilnějším spouštěčem bývá pro většinu závislých recidiva návykového chování. Recidivy vedou nejen k silnějšímu bažení, ale také k řadě problémů v různých oblastech života. To pak může v bludném kruhu vyvolávat nepříjemné pocity, před nimiž postižený uniká k dalšímu návykovému chování atd. Bludné kruhy při recidivě lze schematicky znázornit následovně: Schematické znázornění recidivy:

bažení Problémy v různých oblastech života.

Návykové chování

Výčitky svědomí. Odvykací obtíže. bažení

48



Odmítnutí



Nealkoholický nápoj a abstinence



Recidivu rychle zastavit a odejít



Pozvání do hospody, klubu

Požádat např. někoho z rodiny o pomoc



Některé možnosti při prevenci a zastavení recidivy:

Detoxifikace

 Přijetí

 Recidiva

 Pokračování v recidivě

 Užívání návykových látek, problémy

 ...

Zastavit recidivu na samém začátku (u alkoholu po prvním napití se) je možné, není to však snadné právě s ohledem na bažení, které recidiva vyvolává. Léčba a prevence bažení jako součást širší léčebné strategie Intervence orientované ke zvládání bažení zvyšují efektivitu jiných léčebných postupů. Na druhé straně lze bažení ovlivňovat nepřímo např. tím, že člověk zvládne potřebné sociální dovednosti, čímž vzroste jeho sebedůvěra a zlepší se sociální adaptace. Bažení nezřídka souvisí s prostředím, ve kterém se člověk nachází, a s jeho začleněním do společnosti. Z tohoto hlediska může být velmi podstatná např. intervence zaměřena na rodinu nebo na pracovní prostředí. Stručně řečeno prevence a zvládání bažení není ještě celá léčba, můžete to ale být její významná část. NÁMĚT PRO PRAXI: Některé způsoby zvládání bažení v kostce  

Vyhýbat se situacím, které bažení vyvolávaly.

 

Uvědomit si bažení na samém počátku, kdy je slabé. Včas bažení rozpoznat.

 

Myslet na někoho blízkého.

 

Opakování nějaké formule, hesla, sloganu, které podpoří abstinenci.

 

Uvědomit si nepříjemné zážitky související s alkoholem, drogami nebo hazardní hrou.

 

Uvědomit si negativní důsledky recidivy.

49

 

Myslet na své zdraví. Spánek nebo odpočinek.

 

Uvědomit si výhody abstinence.

 

Nemít u sebe zbytečné peníze, případně je někomu odevzdat nebo se jich vhodně zbavit.

 

Jít někam, kde jsou návykové látky méně dostupné, změna prostředí za bezpečnější.

 

Odvedení pozornosti (vhodná četba, hudba, psát dopis, vaření, sprcha, koupel, sex atd.).

 

Uvažovat o příčinách bažení. Požádat o pomoc.

 

Použití nebo používání léku předepsaného lékařem včetně Antabusu.

 

S rizikovými myšlenkami diskutovat anebo vyvolat opačné myšlenky.

 

Pocity při bažení pokud možno uvolněně a neosobně pozorovat.

 

V duchu nebo nahlas si popisovat pocity při bažení. Sebemonitorování (zapisovat si, kdy bažení vzniká, a co ho pomáhá překonat).

 

Tělesné cvičení nebo tělesná práce.

 

Pozorovat dech. Relaxační techniky (úplná nebo částečná relaxace).

 

Sám někomu nabídnout pomoc. (Předcházející kapitolu srov. Nešpor, 1999)

50

9 PROTEKTIVNÍ FAKTORY PREVENCE ZÁVISLOSTI MLÁDEŽE Podmínku úspěšné práce se závislými osobami je nutné vidět v existenci osobního vztahu mezi sociálním pracovníkem a klientem a v jeho konkrétních vlastnostech. Z psychoterapeutické praxe je možné převzít pro sociální práci názor, že léčivým činitelem není ani tak to, co terapeut a pacient dělají, jako kvalita vztahu, v němž se to odehrává. Koneckonců uvedený názor lze vztáhnout i na vztahy mezi rodiči a dětmi a další podobné vztahy. Jak uvádí Balcar (in Payne), také studie zkoumající příčiny pacientského dodržování pokynů terapeuta či jejich porušování vykazují četné souvislosti přímo se vzájemným vztahem a způsobem interakce v něm. Pro práci s mládeží obecně i pro práci se závislými osobami lze využít dalšího obecného poznatku. Při zjišťování, které vlastnosti terapeutického vztahu významným podílem ovlivňují způsob jednání pacienta a terapeuta (můžeme zaměnit za klienta a sociálního pracovníka, pozn. autora) a tím i celkovou prospěšnost či selhávání jejich součinnosti při diagnostice a léčbě, se rozlišují dva druhy vlastností odlišené svou skladbou. Vlastnosti prvého druhu můžeme nazvat „synergické“ či „součtové“. O těch platí, že čím více jimi přispívá do vzájemného vztahu souhlasně terapeut i pacient, tím více jich v tomto ohledu jejich vztah obsahuje. Příkladem mohou být vlastnosti zjevně prospěšné, třeba vstřícnost, upřímnost, důvěra, náklonnost, i vlastnosti zjevně škodlivé, třeba opak právě vyjmenovaných. Vlastnosti druhého druhu můžeme nazvat „komplementární“ či „rozdílové“. O těch platí, že čím více je ve vztahu uplatňuje jeden účastník, tím méně je může uplatnit druhý. Proto představují určitá vztahová rozcestí v možnostech, jak se jejich vzájemný vztah utváří a k jakému průběhu a výsledkům léčebného dění to může přispívat, nebo bránit. Těchto vlastností jsem vybral pět: iniciativa, aktivita, vedení, moc, význam. K jednotlivým vlastnostem jen krátce (více Balcar in Payne):  

Iniciativa – na nejobecnější úrovni bývá jejím zdrojem to, nakolik který z účastníků vstupuje do terapeutického vztahu a součinnosti z vlastní vůle a nakolik z vůle cizí. Čím více iniciativy vkládá jeden, tím méně prostoru pro vlastní iniciativu ponechává druhému. Vždy je zde možnost potenciálního konfliktu, který může skrytě nebo zjev-

51

ně zpochybňovat záměry léčby a v nějaké míře bránit její úspěšnosti. Při práci s mládeží je zde důležité hledisko schopnosti získat podporu klienta, která může být vyvolána jeho přáním „opravit poruchu těla“.  

Aktivita – je vymezena skutečností, že každý z účastníků terapeutického vztahu se v nějaké míře podílí na pracovních činnostech v něm, sám něco dělá. K častým motivům zvýšené aktivity klienta patří představa, že čím více pro své uzdravení dělá, tím spíš jej dosáhne. Zde pozor na přílišnou aktivitu sociálního pracovníka, který sám nadměrným množstvím viditelně vykazované aktivity může projevovat nedostatek důvěry v možnost aktivního přispění klienta k léčbě či odvykání.

 

Vedení – je vymezeno tím, nakolik a v čem který z účastníků zjevně rozhoduje o tom, co se v léčbě stane, popřípadě kdo co vykoná. Vedení terapie je nezbytné, podíl klienta a terapeuta (sociálního pracovníka) na něm však může být proměnlivý. Zde je určitě nutné zbavit se tradiční společenské představy o „neznalém a neschopném“ („ne-mocném“) pacientovi-laikovi a naproti tomu o „vědoucím a mohoucím“ (mocném) terapeutovi-expertovi.

 

Moc – je vymezena jako míra, v níž každý z účastníků terapie ve skutečnosti prosazuje své záměry a tím opravdu ovládá, co se v průběhu léčby děje. Pokud jde o ovládání vztahu a dění v terapii, je pro terapeuta typickým problémem manipulující pacient, často apelující právě na jeho předpokládanou touhu po moci, oblibě, hmotném či psychologickém zisku či přání vyhnout se ztrátám věcným nebo psychologickým. Zvládnout takové pokusy o vychýlení léčebně prospěšné „rovnováhy moci“ ve prospěch pacienta lze nejčastěji paradoxním zjevným „vzdáním se“ nároku na ni terapeutem.

 

Význam – osobní význam terapie, terapeutického vztahu a dění v něm pro člověka je vymezen tím, jak který z účastníků sám prožívá – tedy vnímá, cítí, chápe, hodnotí, snáší a zvládá to, co se v terapii děje a k čemu ho to dál vede. Prožívání významu terapie jejími účastníky ve vzájemném vztahu může svou kvalitou vést ke spolupráci, ať již ze sympatie, z přání či nutnosti; nebo naopak může vyvolávat konflikt a otevřený či skrytý boj z vnímaného zklamání, odporu či hněvu; nebo i uhýbání a unikání z vnímaného prožívaného ohrožení a strachu; popřípadě vést k pasivitě ze zakoušené lhostejnosti nebo rezignace. (srov. Balcar in Payne)

52

9.1 RIZIKOVÉ CHOVÁNÍ A RIZIKOVÝ VÝVOJ DĚTÍ A DOSPÍVAJÍCÍCH Nešpor uvádí některé odlišnosti a specifika působení návykových látek u dětí a dospívajících:  

Závislost se vytváří podstatně rychleji.

 

Existuje vyšší riziko těžkých otrav s ohledem na nižší toleranci, menší zkušenost a sklon k riskování.

 

Vyšší riziko nebezpečného jednání pod vlivem návykových látek.

 

Zřetelné zaostávání v psychosociálním vývoji (oblast vzdělávání, citového vyzrávání, sebekontroly, sociálních dovedností).

 

I pouhé experimentování s návykovými látkami je u dětí a dospívajících spojeno s většími problémy v různých oblastech života.

 

Častější tendence zneužívat širší spektrum návykových látek a přecházet od jedné ke druhé nebo zneužívat více látek současně.

 

Recidivy závislosti jsou časté, dlouhodobá prognóza však může být podstatně příznivější, než jak by naznačoval bouřlivý průběh. Důvodem je přirozený proces zrání, který je tichým spojencem léčebných snah. (Nešpor, 2007)

Důvody pro experimentování s drogami Zde je několik důvodů, které mladí lidé nejčastěji uvádí pro své rozhodnutí brát drogy:  

Zapadnout do kolektivu.

 

Vyvolání lepší nálady.

 

Uniknout od reality a odpočinout si.

 

Zahnat nudu.

 

Řešení svých problémů.

 

Vzbouřit se.

Mnozí z rodičů si často kladou otázky: Vychovávám své dítě dobře? Nestane se právě nám, že naše dítě bude mít problém se závislostí? Existuje nějaký všeobecný způsob výchovy? Má naše dítě „ty dobré a správné kamarády“?… Vychovávat není právě snadné a žádný univerzální způsob výchovy neexistuje. Každá rodina si nachází svůj vlastní styl. Existuje však několik typů výchovy, kdy některý pomáhá předcházet problémům se závislostmi lépe a některý hůře.

53

9.2 TYPY VÝCHOVY Podle Nešpora můžeme rozlišit čtyři různé typy výchovy.  1)

Přijímající rodič: Je s dítětem spokojen, vyhledává dítě a má z něj radost, hodně ho povzbuzuje, je citlivý vůči jeho potřebám a názorům.

 2)

Odmítající rodič: Je vůči dítěti kritický, dítě nevyhledává a netěší se z něj, málo ho povzbuzuje, vůči potřebám a názorům dítěte je necitlivý.

 3)

Omezující rodič: Jasně stanovuje pravidla a následky jejich porušení, pevně a předvídatelně prosazuje pravidla, zřídka podléhá nátlaku a vynucování.

 4)

Povolný rodič: Pravidla jasně nestanovuje, nestanoví ani důsledky jejich porušování. Pravidla pevně ani předvídatelně neprosazuje. Snadno podléhá nátlaku a vynucování.

NÁMĚT PRO PRAXI: VÝCHOVNÉ ZÁSADY V PREVENCI ZÁVISLOSTÍ (NEŠPOR, CSÉMY, 2003) Kterou z kombinací považujete z hlediska předcházení problémů působeným návykovými látkami za nejlepší?  

1 + 3 (přijímající a omezující rodič)?

 

1 + 4 (přijímající a povolný rodič)?

 

2 + 3 (odmítající a omezující rodič)?

 

2 + 4 (odmítající a povolný rodič)?

Správná odpověď je 1 + 3, tedy přijímající a alespoň středně omezující rodič. Dobře vychovávají ti rodiče, kteří dokáží dítě přijímat, očekávají od něj zralé chování, poskytují mu jasná měřítka. Pravidla v rodině prosazují. Umí přikázat nebo i přiměřeně potrestat. Dítě povzbuzují k nezávislosti a otevřeně s ním komunikují. Vyslechnou jeho názor i vyjádří svůj vlastní. Respektují práva dítěte i práva vlastní. Děti vyrůstající v takovém prostředí bývají nezávislé a zdatné, umí se přiměřeně prosadit, jsou zodpovědné, dostatečně sebevědomé a dokáží ovládat hněv a agresi. Později nevyžadují dohled a zevní omezení. Při špatném způsobu výchovy nejsou požadavky na dítě v rovnováze s přijímáním dítěte a uspokojováním jeho potřeb. Někdy rodiče omezují děti v tom, aby byť i jen projevily své oprávněné potřeby a požadavky. V extrémních případech nesmí dítě ani hovořit, jestliže není tázáno. O pravidlech se v rodině nediskutuje a není prostor pro vysvětlení nebo vyjednávání. Časté jsou fyzické tresty. Děti

54

z těchto rodin bývají uzavřené, bojí se projevit iniciativu, schází jim spontaneita. Jsou buď agresivní, nebo se neumí prosadit. Jsou bohužel také více ohroženy alkoholem a drogami. Více ohroženy jsou ovšem i děti z rodin, kde jsou rodiče příliš povolní a ve všem ustupují. Je omyl se domnívat, že děti očekávají od rodičů neomezenou svobodu a že jen tehdy budou šťastné. V prevenci problémů s návykovými látkami pomáhají následující pravidla, která jsou v rodině, škole dodržována a společensky podporována:  

Pravidlo „žádný alkohol nebo drogy u nezletilých“. Toto pravidlo má dobré lékařské zdůvodnění. Nedospělý organismus je po tělesné i duševní stránce ohrožen alkoholem a drogou mnohem víc. Toto pravidlo je třeba dítěti nebo dospívajícímu vysvětlit, aby pochopil, že jej má chránit, ne zbytečně omezovat.

 

Pravidlo předem daných a logicky souvisejících důsledků porušení pravidla. Dítě by mělo vědět, co bude následovat, pokud se napije nebo bude brát drogy ― např. snížení nebo pozastavení kapesného, domácí vězení, zákaz návštěvy riskantních večírků nebo koncertů. Je správné dítěti vysvětlit souvislost mezi porušením pravidla a zákazem. Samozřejmě by nebylo realistické čekat nadšený souhlas.

 

Pravidlo neústupnosti vůči vydírání. Pláč, výčitky typu „Ty mi nevěříš!“ nebo sliby by neměly rodiče zviklat. Je třeba dítěti vysvětlit, že rodiče jsou za ně zodpovědní, a tedy nemohou rodičovskou zodpovědnost jen tak odložit.

 

Pravidlo práva na kontrolu: Neostýchejte se zkontrolovat, kde dítě skutečně je, jestli u někoho z kvalitních kamarádů, v zájmovém kroužku nebo někde úplně jinde.

 

Pravidlo informovanosti: Buďte připraveni o alkoholu a drogách diskutovat, opatřete si potřebné informace, abyste věděli více nežli dítě. V diskusích ovšem musíte trvat na základním pravidle „žádný alkohol a drogy nezletilým“. Dítě se může v rozumné míře na vytváření pravidel podílet ― stanou se pro ně přijatelnější. O pravidlech by se nemělo vyjednávat, když byla porušena.

Tým odborníků z Washingtonské university prokázal, že rodiče podstatně ovlivňují to, zda budou jejich děti kouřit nebo zneužívat jiné návykové látky. Jako zvláště důležité se ukázaly následující činitele:  

Vazba dítěte na rodinu měřitelná časem, který tráví rodiče s dítětem.

55

 

Jasná a důsledně prosazovaná rodinná pravidla, přiměřený dohled a konzistentní disciplína.

 

Schopnost konstruktivně řešit rodinné problémy.

Zjistilo se, že dospívající ve věku 18 let, na které rodiče přiměřeně nedohlíželi, měli 2x častěji zkušenost s nelegálními drogami. Zkušenost s nelegálními drogami byla také častější v rodinách, kde se důsledně neprosazovala pravidla (15 % oproti 6 %). U dospívajících ve věku 15 let, s nimiž rodiče trávili málo času, byla zkušenost s nelegálními drogami 3x častější. V rodinách, kde se nedařilo zvládat konflikty, se u dětí častěji vyskytovala i zkušenost s nelegálními drogami (15 % oproti 6 %). V zájmu objektivity je třeba dodat, že na dítě působí i další faktory. K nim patří to, s kým se dítě stýká, dostupnost tabáku, alkoholu a drog a jejich aktivní nabízení, efektivní nebo formální prevence ve školním prostředí atd. Tyto faktory mohou rodiče ovlivňovat jen nepřímo svým vlivem na školu, další organizace a instituce, politickou reprezentaci apod. (Nešpor, 2003) Hroncová mezi rizikové faktory, které mohou vést k užívání drog, zařazuje tyto faktory: špatné vztahy a problémy v rodině, nevhodná výchova, nedostatek citových vazeb a citová deprivace. Důležitou úlohu také podle Emmerové sehrává špatný vzor ze strany rodičů. Dítě často uniká z domácích problémů k drogám nebo nevhodným přátelům, kde přítomnost drogy není vyloučená. Návykové látky se objevují i u dětí, které jsou vychovávány přehnaně autoritativně, nebo příliš liberálně. Zvláštní skupinu tvoří rodiny materiálně dobře, až velmi dobře zabezpečené, kde jsou rodiče příliš zaměstnaní a děti mají velkou volnost. Pokud selže rodina, dítě se dostává pod vliv mimorodinných skupin, nejčastěji vrstevnických skupin. Pod vliv skupin, často protispolečensky zaměřených, se dostává i dítě ze sociálně uspořádané rodiny. Mezi nejčastější příčiny, kdy děti a mladí lidé sahají po drogách, patří tedy nuda a zvědavost, problémy v rodině nebo ve škole, problémy dospívání, nátlak a vliv skupiny vrstevníků a v neposlední řadě je to touha po novém zážitku nebo zvláštním pocitu. Dospívající chtějí tímto způsobem šokovat, chtějí riskovat, uniknout před tlakem problémů. Nejzávažnější je však skutečnost, že se dá k drogám lehce dostat. (Emmerová in Kraus, Hroncová, 2007) Hranice mezi „normálními“ dětmi a dopívajícími a těmi, kdo jsou vystaveni zvýšenému riziku, není zdaleka tak ostrá, jak by se mohlo zdát. Činitele zvyšující riziko návykových látek u dětí a mládeže a činitele toto riziko snižující jsou uspořádány v následující tabulce: (srov. Nešpor, Csémy, 2003)

56

9.3 VLIV SOCIÁLNÍHO PROSTŘEDÍ NA RIZIKOVÉ CHOVÁNÍ MLÁDEŽE 1. Činitele týkající se dítěte nebo dospívajícího Zvyšují riziko alkoholu a drog Duševní poruchy a poruchy chování u dítěte. Dítě utrpělo tím, že matka v těhotenství pila alkohol nebo zneužívala drogy. Setkání s alkoholem, tabákem nebo drogou v mladém věku. Poškození mozku při porodu, úrazy hlavy. Dlouhodobé bolestivé onemocnění. Nedostatek dobrých způsobů, jak zvládat stresové situace. Nedostatek dovedností v mezilidských vztazích. Nízké sebevědomí. Sklony k násilí a agresivitě, špatné sebeovládání. Nižší inteligence.

Snižují riziko Vysoká míra duševního zdraví, dobré tělesné zdraví. Pozdní nebo žádné setkání s drogou. Dostatek dovedností týkajících se mezilidských vztahů, schopnost vytvářet citové vazby, dobré sebevědomí. Dobré způsoby, jak zvládat obtížné situace a řešit problémy. Alkohol a drogy jsou špatně snášeny. Vnitřní přijetí hodnot, které jsou v rozporu s alkoholem a drogami. Veselost, vytrvalost, pilnost, přizpůsobivost, odolnost vůči neúspěchu. Schopnost plánovat a řešit problémy, vyšší inteligence.

2. Činitele týkající se rodiny Zvyšují riziko alkoholu a drog

Snižují riziko

Nejasná pravidla týkající se chování dítěte. Nedostatek času na dítě zvláště v časném dětství, malá péče, nedostatečný dohled. Nesoustavná a přehnaná přísnost, nedostatečné citové vazby dítěte, manželský konflikt. Schvalování alkoholu a drog u dětí. Zneužívání alkoholu, tabáku nebo jiných drog rodiči nebo příbuznými. Malá očekávání od dítěte a podceňování ho. Rodiče osamělí, vůči společnosti lhostejní nebo nepřátelští. Duševní choroba rodičů. Chudoba či nezaměstnanost rodičů. Sexuální zneužití dítěte v rodině. Časté stěhování rodiny.

Jasná pravidla týkající se chování dítěte. Přiměřená péče, dostatek času na dítě, zejména v časném dětství, přiměřený dohled. Pevné citové vazby dítěte. Dobré hodnoty (např. vzdělání). Rodiče na výchově spolupracují. Styl výchovy je vřelý a středně omezující (tedy ani přehnaně přísný, ani bezvládí). Rodiče alkohol a jiné drogy nezneužívají. Přiměřená a jasná očekávání od dítěte, respekt vůči němu, dobré způsoby, jak v rodině zvládat stres. Rodiče jsou duševně zdrávi, dobré přizpůsobování rodičů ve společnosti. Sdílená zod-povědnost v rodině. Rodiče vytvářejí prostor pro kvalitní zájmy a záliby. Dobré, fungující mezigenerační vztahy a mezigenerační spolupráce.

57

3. Činitele týkající se školy Zvyšují riziko alkoholu a drog Neexistuje systematická prevence, případně škola spoléhá na neúčinné postupy. Škola při prevenci s rodiči nespolupracuje a nekomunikuje s nimi. Škola nekomunikuje a nespolupracuje s relevantními organizacemi a institucemi ve svém okolí. Alkohol, tabák i drogy jsou ve škole a v jejím okolí žákům nebo studentům snadno dostupné. Učitelé jsou vnímáni jako nepřátelští nebo lhostejní, s žáky nespolupracující, zdůrazňují pouze jejich nedostatky. Selhávající a problémoví žáci jsou zesměšňováni a ponižováni. Neexistuje návaznost na kvalitní mimoškolní aktivity a vhodné způsoby trávení volného času.

Snižují riziko Škola provádí prevenci problémů působených návykovými látkami soustavně a systematicky a používá účinné postupy jako nácvik sociálních dovedností, práce s motivací, programy za aktivní účasti připravených vrstevníků, nebo pozitivní alternativy pro ohrožené. Škola při prevenci spolupracuje s rodiči a dobře s nimi komunikuje. Škola efektivně komunikuje a spolupracuje s dalšími relevantními organizacemi a institucemi ve svém okolí. Prosazují se rozumná a přiměřená pravidla týkající se návykových látek na škole. Alkohol, tabák i drogy jsou ve škole a v jejím okolí žákům nebo studentům málo dostupné. Učitelé jsou vnímáni jako pomáhající, dávající, pečující. Napomáhají rozvoji žáků, dobře s nimi komunikují a spolupracují. Je dobrá návaznost na kvalitní způsoby trávení volného času a mimoškolní aktivity.

4. Činitele týkající se vrstevníků Zvyšují riziko alkoholu a drog

Snižují riziko

Přátelé a známí mají problémy s autoritami a rebelují. K alkoholu a drogám se staví pozitivně. Začínají brzy alkohol a drogy zneužívat, jsou více ovlivňováni svými kamarády než rodiči. Mají sklon dítě zesměšňovat a snižovat jeho sebevědomí. Kamarádi dítěte mají přátele, kteří zneužívají alkohol, tabák nebo drogy.

Přátelé a známí respektují dobré dospělé autority. Kamarádi s vazbou na nějakou dětskou organizaci s dobrým programem. Mají zájmy a záliby neslučitelné nebo nesouvisející s alkoholem a drogami. Alkohol a drogy odmítají. Kamarádi schopni přijímat dobré hodnoty dospělých. Respekt k jednotlivým členům dětského kolektivu a jejich přínosu pro ostatní. Vrstevníci mají přátele, kteří žijí zdravým způsobem života.

58

5. Činitele týkající se společnosti Zvyšují riziko alkoholu a drog

Snižují riziko

Alkohol, tabák a drogy dostupné a aktivně nabízené (reklama). Nízké zdanění alkoholu a tabáku. Nízká cena návykových látek. Chudoba, nedostatek příležitostí, náhlé sociální a politické změny, nestabilita. Nedostatek příležitostí k uplatnění se. Společnost nenabízí dobré možnosti, jak trávit volný čas. Nedostatečná zdravotní péče, sociální péče, vzdělávání. Společenské normy a zákony se ke zneužívání drog staví kladně, cynický postoj ke zdraví ve společnosti. Velký pohyb obyvatel vedoucí k nestabilitě vztahů. Nedostatečné sociální zajištění, chudoba, špatné bytové podmínky. Rasová nebo jiná diskriminace, jazyková bariéra, v okolí vysoká kriminalita nebo drogové gangy.

Alkohol, tabák a drogy jsou dětem obtížně dostupné, jejich dostupnost je striktně regulována a jsou velmi drahé. Přiměřené materiální podmínky, dostatek příležitostí k uplatnění při studiu nebo v zaměstnání, sociální stabilita. Společnost nabízí dobré možnosti, jak trávit volný čas. Dobrá zdravotní péče a sociální péče. Společenské normy a zákony omezují dostupnost a poptávku (omezení týkající se reklamy), odpovědný postoj ke zdraví ve společnosti. Malá migrace obyvatel a stabilita vztahů. Dostatečné sociální zajištění a přiměřené bytové podmínky. Rasová i náboženská tolerance, nízká kriminalita. Společnost je vnímána jako přátelská a podporující, což pomáhá vytvářet společenské vazby.

Vztah mezi rizikovými a ochrannými činiteli (Nešpor, Csémy, Pernicová, 1998) Ochranné činitele převažují.  Nedojde k setkání s návykovou látkou a v případě, že ano, nedojde ke vzniku závislosti nebo dalších problémů. Rizikové činitele převažují.  Dojde k setkání s návykovou látkou a ke vzniku závislosti nebo dalších problémů.  To ještě zvýší míru rizikových faktorů.  To ještě zvýší míru problémů, které návyková látka působí.  To ještě zvýší míru rizikových faktorů atd. Rizikové činitele převažují, ale podaří-li se je dostatečně snížit za pomoci vhodné intervence,  nedojde k setkání s návykovou látkou, a i pokud ano, nedojde ke vzniku závislosti nebo k dalším problémům. Rizikové činitele převažují.  Dojde k setkání s návykovou látkou a ke vzniku závislosti nebo k dalším problémům.  Je poskytnuta včasná a účinná pomoc.  To předejde dalším problémům s návykovou látkou a posílí protektivní činitele.  Předejde se dalším problémům, které návyková látka působí.

59

9.3.1 DETEKCE ZNAKŮ UŽÍVÁNÍ NÁVYKOVÝCH LÁTEK U DĚTÍ A DOSPÍVAJÍCÍ MLÁDEŽE Podmínkou včasné intervence je brzké rozpoznání problému. Následující přehled uvádí typické známky užívání návykových látek. Závažné je, pokud se u mladistvého vyskytuje více těchto známek současně. Zneužívání více látek současně nebo jejich střídání je u dospívajících časté. Podle současných výzkumů je výrazný vzestup spotřeb alkoholu nebo tabáku u dětí a dospívajících varovnou známkou přechodu k ilegálním drogám. Některé známky škodlivého užívání návykových látek u dětí a dospívajících. Nejzávažnější známky:        

   

       

Žák nebo student sám přizná užívání drog. Toxikologický nález drogy v moči. Pro užívání drog svědčí údaje z okolí (nejčastěji ze strany spolužáků nebo rodičů). Nález drog nebo pomůcek k jejich zneužívání, jako jsou injekční jehly a stříkačky, speciální dýmky, papírky k ručnímu balení cigaret, obaly od léků, prázdné láhve od alkoholických nápojů, „psaníčka“. Jizvy po vpiších v průběhu povrchových žil. Známky intoxikace ― působí dojmem opilosti, i když z něj není cítit alkohol, hovoří nezřetelně, je utlumený, je zmatený, má zhoršenou pohybovou souhru. Přátelé, často starší, berou drogy. Ztotožňování se s drogovou kulturou. Zájem o knihy nebo články o drogách. Krádeže ve třídě nebo v domácnosti. Útěky z domova. Třes. Pocity pronásledování.

Další známky:            

Změna či ztráta přátel a kamarádů, náhlé vzdalování se normálním vrstevníkům. Zvýšená potřeba peněz. Zanedbávání péče o zevnějšek. Náhlé zhoršení prospěchu a chování. Neomluvené hodiny a pozdní příchody do školy. Častější úrazy a nemoci u dříve zdravého dítěte. Větší náladovost, podrážděnost, úzkostné stavy, deprese, agresivita.

60

 

Uzavírání se, tajnůstkářství, tajemné telefonáty, lhaní, odmítání kontroly ze strany dospělých.

 

Nepřiměřené zvýšení aktivity či nápadná netečnost, případně střídání těchto stavů.

 

Poruchy spánku, nebo naopak nadměrná spavost.

 

Horší soustředění a paměť. Nespolehlivost. Viditelná únava při vyučovacích hodinách.

 

Ztráta chuti k jídlu, přejídání se, náhlá změna jídelních návyků, jinak nevysvětlitelný váhový úbytek.

 

Opakovaně zarudlé oční spojivky. Duchem nepřítomný pohled, rozšířené, nebo naopak zúžené zornice. (srov. Nešpor, Csémy, Pernicová, 1998)

K základním povinnostem rodiny patří poskytovat nezletilému dítěti přiměřenou péči a ochranu. Tato povinnost je však spojena i s pravomocemi. Pokud nezletilé dítě má problémy s návykovými látkami, rodina může např. trvat na léčbě, i když s ní nezletilý nesouhlasí. Pokud je tato léčba potřebná ze zdravotního hlediska, z právního hlediska se vlastně jedná o léčbu dobrovolnou. Rodiče také mohou navrhnout ústavní výchovu u nezletilých, kteří léčbu odmítají nebo nedodržují. Rodiče nezletilých dětí ale také mohou být obviněni za zanedbání povinné péče, pokud nehlásí na policii jeho zmizení a dítě je nezvěstné. V případě, že je dítěti víc než 18 let, nedobrovolná léčba není možná s výjimkou následujících situací:  

Jedinec je nebezpečný sobě nebo okolí z důvodů duševní nemoci (např. trpí pocity pronásledování nebo má halucinace).

 

Léčbu nařídil soud, pokud došlo v souvislosti s drogami k trestné činnosti.

Na druhé straně ale rodina není povinna dítě ve věku nad 18 let živit, šatit, ani ho jinak podporovat. Pokud tak rodiče činí, je nutné tuto péči podmínit tím, že ji mladý dospělý využije k překonání svého problému s návykovými látkami. Je také možné, že od rodiny odejde nebo je soužití s ním nepřijatelné. V tom případě nezavírejte jako rodiče dveře jeho domova navždy. I když dítě odejde, je dobré, aby rodina byla připravena mu pomoci, ale jen když přijme rozumné podmínky včetně léčby. NÁMĚT PRO PRAXI: Dotazník pro dospívající identifikující rizikové oblasti – přiložen v tištěné podobě (volně podle R. E. Tartera adaptovali Nešpor, Csémy, Müllerová a Provazníková, 1998)

61

10 CENY DROG Ceny jsou převzaty z Bulletinu Národní protidrogové centrály č. 2, ročník 2008 ― ceny se v jednotlivých krajích liší, uvedený průměr je tedy orientační. (Národní protidrogová centrála v současnosti uvádí, že vzhledem k nižším cenám drog z Afganistanu se jejich cena významně nemění.) Drogová závislost z pozice uživatelů je velice často úzce vázána na kriminální činnost, a to zejména na krádeže a na prostituci. Cena jedné dávky není levná záležitost a peníze na další denní dávku si uživatel obstarat musí, často jakýmkoli způsobem. Cena v Kč/gram

Amfetamin

Pouliční prodej

Průměr

Prodej ve velkém

Průměr

500―1500

993

500―1000

700

Extáze (1 tableta)

80―300

119

30―100

65

Kokain

1200―3500

2056

1200―2000

1875

Hašiš

100―500

256

50―300

159

Heroin

800―2000

1100

400―1500

828

LSD/halucinogeny

20―300

177

20―200

119

Marihuana (1 joint)

10―20

15

Marihuana (g)

20―350

174

20―250

127

Metamfetamin (Pervitin)

500―4000

1131

500―1500

801

Opium (ml)

100

100

50―100

68

Subutex 2 mg

100―200

163

50―100

75

Subutex 8 mg

200―500

275

150―200

183

62

11 LEGISLATIVA TÝKAJÍCÍ SE PROBLEMATIKY DROG A ZÁVISLOSTÍ Od 1. ledna 2010 je v České republice účinný nový trestní zákoník ― zákon č. 40/2009 Sb., který přináší změny mj. i pro oblast drogové kriminality. V souvislosti s nařízením vlády o „množství větším než malém“ pak došlo také k jasnému definování, kdy je držení drogy pro vlastní potřebu trestným činem a kdy přestupkem. Nový trestní zákoník rozeznává pět drogových trestných činů: 1. Nedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy (§ 283)  

Kdo neoprávněně vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabídne, zprostředkuje, prodá nebo jinak jinému opatří nebo pro jiného přechovává omamnou nebo psychotropní látku, bude potrestán odnětím svobody na 1―5 let nebo peněžitým trestem.

 

Vyšší trestní sazby pak zákon stanoví pachatelům, u nichž byly shledány přitěžující okolnosti (pachatel se daného trestného činu dopustí jako člen organizované skupiny, vůči dítěti, svým činem způsobí těžkou újmu na zdraví apod.).

 

Ke zpřísnění dochází např. ve vztahu k pachatelům, kteří se trestného činu nedovolené výroby dopustí opakovaně. Takovému pachateli hrozí trest odnětí svobody na 2―0 let. Nejvyšší trestní sazba 10―18 let odnětí svobody pak hrozí pachateli, např. způsobí-li svým činem těžkou újmu na zdraví dvou osob nebo smrt, dále v případě spáchání trestného činu v rámci mezinárodní organizované skupiny.

2. Přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu (§ 284)  

Trestní zákoník nově stanoví rozdílné trestní sazby za neoprávněné přechovávání drogy pro vlastní potřebu v množství větším než malém u konopných drog na jedné straně a u ostatních omamných či psychotropních látek na straně druhé (podle míry jejich zdravotní a společenské nebezpečnosti).

 

Nižší trestní sazba je tak stanovena pro osoby, které přechovávají pro vlastní potřebu v množství větším než malém konopné drogy ― těm hrozí trest odnětí svobody až na 1 rok, zákaz činnosti nebo propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty.

63

 

Za přechovávání jiných drog pro vlastní potřebu v množství větším než malém hrozí pachateli odnětí svobody až na 2 roky, zákaz činnosti nebo propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty.

 

Pokud uvedené činy budou spáchány ve značném rozsahu, hrozí pachateli odnětí svobody na 2―8 let.

3. Nedovolené pěstování rostlin obsahujících omamnou nebo psychotropní látku (§ 285)  

Pěstování malého množství konopí, hub nebo jiných rostlin pro vlastní potřebu nebude podléhat trestněprávní regulaci a bude postihováno podle zákona o přestupcích.

 

Pěstování konopí v množství větším než malém podléhá trestu odnětí svobody až na 6 měsíců, peněžitému trestu nebo propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty.

 

Pěstování hub nebo jiných rostlin obsahujících OPL v množství větším než malém bude podléhat trestu odnětí svobody až na 1 rok, peněžitému trestu nebo propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty.

 

Pokud uvedené činy budou spáchány ve značném rozsahu, hrozí pachateli odnětí svobody na 6 měsíců ― 5 let.

4. Výroba a držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky a jedu (§ 286)  

Kdo vyrobí, sobě nebo jinému opatří anebo přechovává prekursor nebo jiný předmět určený k nedovolené výrobě OPL, přípravku, který obsahuje omamnou nebo psychotropní látku, nebo jedu, bude potrestán odnětím svobody až na 5 let, peněžitým trestem, zákazem činnosti nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty.

 

Odnětím svobody na 2―10 let bude pachatel potrestán, spáchá-li uvedený čin jako člen organizované skupiny, vůči dítěti apod.

5. Šíření toxikomanie (§ 287)  

Šíření, podněcování, podporování, svádění druhého ke zneužívání jiné návykové látky než alkoholu podléhá trestu odnětí svobody až 3 roky nebo zákazu činnosti.

 

Pokud pachatel spáchá výše uvedený čin jako člen organizované skupiny, vůči dítěti, nebo tiskem, filmem, rozhlasem, televizí, veřejně přístupnou počítačovou sítí nebo jiným obdobně účinným způsobem, bude potrestán odnětím svobody na 1 - 5 let nebo peněžitým trestem.

 

Pokud je výše uvedený čin spáchán vůči dítěti mladšímu patnácti let, bude podléhat trestu odnětí svobody na 2―8 let.

64

Množství menší než malé ― přestupek  

Podle § 30 ― Přestupky na úseku ochrany před alkoholismem a jinými, toxikomaniemi zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích (ve znění účinném od 1. 1. 2010), je neoprávněné přechovávání OPL pro vlastní potřebu v malém množství považováno za přestupek. Totéž platí o pěstování rostlin nebo hub obsahujících OPL v malém množství.

 

Za oba uvedené přestupky hrozí pachateli pokuta až 15 000 Kč, lze mu však uložit i sankci napomenutí a propadnutí věci.

 

Limity upřesňují samostatná nařízení vlády, a to konkrétně:

 

Předpis č. 467/2009 Sb. ― stanovení látek považovaných za jedy a určení malého množství. Předpis č. 455/2009 Sb. ― rostliny a houby obsahující omamnou nebo psychotropní látku.

Typ drogy pervitin

Mezinárodní nechráněný název v češtině metamfetamin

Množství větší než malé více než 2 gramy

heroin

heroin

více než 1,5 gramu

kokain

kokain

více než 1 gram

amfetamin

amfetamin

více než 2 gramy

extáze

liší se dle druhu

více než 4 tablety či kapsle nebo více než 0,4 gramu práškové či krystalické substance

marihuana

konopí

více než 15 gramů sušiny

hašiš

pryskyřice z konopí

více než 5 gramů

lysohlávky a další halucinogenní houby

psilocin, psilocybin

více než 40 plodnic houby

LSD

LSD

pět papírků, tablet, želatinových kapslí nebo krystalů impregnovaných účinnou látkou

65

12 PŘÍLOHY 12.1 PŘÍLOHA Č. 1 Dotazník pro příbuzné závislých na alkoholu Dotazník vypracoval the Howard Institute family Couseling Center, Columbia, USA na základě vyšetření tisíců rodin. Odpovídejte ANO/NE. Počítejte, kolikrát jste odpověděli ANO. 1) Dělá vám starosti pití vašeho partnera/partnerky? 2) Připadali jste si někdy kvůli jeho/jejímu pití trapně? 3) Jsou pro vás svátky spíše starostí než oslavou kvůli jeho/jejímu pití? 4) Jsou jeho/její přátelé většinou těžcí pijáci? 5) Slibuje často s pitím přestat, aniž by v tom uspěl/a? 6) Vytváří jeho/její pití doma atmosféru napětí a úzkosti? 7) Popírá své pití, protože pije „jen pivo“? 8) Musíte někdy lhát zaměstnavateli, příbuzným nebo přátelům, abyste zatajili jeho/její pití? 9) Stalo se, že zapomněl/a, co dělal/a během pití? 10) Vyhýbá se rozhovorům týkajících se alkoholu a pití? 11) Omlouvá svůj problém s pitím? 12) Vyhýbá se společenským záležitostem, kde se alkohol nepodává? 13) Cítili jste někdy pocit viny kvůli jeho/jejímu pití? 14) Řídil/a motorové vozidlo nebo kolo pod vlivem alkoholu? 15) Mají z něj/ní děti strach, když je pod vlivem alkoholu? 16) Máte strach z fyzického nebo slovního napadání, když pije? 17) Zmiňoval se někdo jiný o jeho/jejím nezvyklém pití? 18) Máte strach jezdit s ním/ní autem? 19) Mívá období výčitek svědomí kvůli pití a omlouvá své chování? 20) Vyvolává u něj/ní i menší množství alkoholu zhruba stejné účinky, jako když dříve pil/a více? Autoři dotazníku doporučují tento způsob vyhodnocení: 1. Jestliže jste odpověděl/a ANO na kterékoliv dvě otázky, je to jasné varování, že problém s pitím by v rodině mohl nastat. 2. Jestliže jste odpověděl/a ANO na kterékoliv čtyři otázky, ve vaší rodině je problém s pitím asi přítomen. 3. Jestliže jste odpověděl/a ANO na pět nebo více otázek, je jisté, že ve vaší rodině existuje problém s pitím. Zdroj: NEŠPOR, K. Týká se to i mne? 1. vyd. Praha: Sportpropag, 1992. 132 s.

66

12.2 PŘÍLOHA Č. 2 Dotazník pro dospívající identifikující rizikové oblasti (volně podle R. E. Tartera adaptovali Nešpor, Csémy, Müllerová a Provazníková, 1998) Dotazník vyplněn anonymně: Ano... Ne Pokud ne, uveď jméno a příjmení: Adresa, telefon: ………………………… Počet dovršených let věku: ……………………… Odpověz prosím na všechny následující otázky. Zakroužkuj „souhlasí“ nebo „nesouhlasí“, i když to nebude úplně přesné. Odpověz podle toho, jestli je pravdivá odpověď podle tvého názoru blíže souhlasu nebo blíž nesouhlasu. Odpovědi se týkají období posledních 12 měsíců, pokud není uvedeno jinak. 1. oblast

1. sloupec

2. sloupec

1. Sportuješ nebo cvičíš méně nežli vrstevníci?

Souhlasí

Nesouhlasí

2. Nejsi bez dovolení večer doma před dny, kdy je škola nebo jiné povinnosti?

Souhlasí

Nesouhlasí

3. Věnuješ se obvykle více než 2 h denně TV nebo počítačovým hrám?

Souhlasí

Nesouhlasí

4. Rodiče vědí, kdo je na večírcích, kterých ses v poslední době účastnil/a?

Nesouhlasí

Souhlasí

5. Sport a cvičení tě většinou nebaví?

Souhlasí

Nesouhlasí

6. Trávíš volný čas většinou tím, že se jen tak touláš s přáteli?

Souhlasí

Nesouhlasí

7. Většinou se nudíš?

Souhlasí

Nesouhlasí

8. Trávíš většinu volného času sám/a?

Souhlasí

Nesouhlasí

9. Bereš alkohol nebo drogy jako způsob odpočinku?

Souhlasí

Nesouhlasí

10. Máš oproti většině vrstevníků méně koníčků a zájmů mimo domov?

Souhlasí

Nesouhlasí

11. Jsi spokojený/á s tím, jak trávíš volný čas?

Nesouhlasí

Souhlasí

Souhlasí

Nesouhlasí

1. sloupec

2. sloupec

1. Často prosazuješ své názory za každou cenu, třeba i nevhodně?

Souhlasí

Nesouhlasí

2. Často zdůrazňuješ, že jsi lepší než druzí?

Souhlasí

Nesouhlasí

3. Trápíš někdy zvířata nebo si na nich vyléváš zlost?

Souhlasí

Nesouhlasí

12. Unavíš se rychle při námaze?

2. oblast

67

4. Často křičíš?

Souhlasí

Nesouhlasí

5. Stojíš často za svým názorem, i když tušíš, že není správný?

Souhlasí

Nesouhlasí

6. Často kleješ nebo mluvíš sprostě?

Souhlasí

Nesouhlasí

7. Podezíráš často druhé, že ti chtějí ublížit?

Souhlasí

Nesouhlasí

8. Úmyslně a často druhé zlobíš a děláš jim schválnosti?

Souhlasí

Nesouhlasí

9. Míváš špatnou náladu?

Souhlasí

Nesouhlasí

10. Působí ti jednání zejména s cizími lidmi výraznější obtíže?

Souhlasí

Nesouhlasí

11. Vyhrožuješ druhým násilím?

Souhlasí

Nesouhlasí

12. Mluvíš hlasitěji nežli většina tvých vrstevníků?

Souhlasí

Nesouhlasí

13. Snadno se dáš vyvést z rovnováhy?

Souhlasí

Nesouhlasí

14. Děláš často věci a neuvažuješ předtím o jejich následcích?

Souhlasí

Nesouhlasí

15. Děláš často riskantní nebo nebezpečné věci?

Souhlasí

Nesouhlasí

16. Využíváš druhé lidi, když k tomu máš příležitost?

Souhlasí

Nesouhlasí

17. Často se rozčiluješ?

Souhlasí

Nesouhlasí

18. Trávíš většinu volného času o samotě?

Souhlasí

Nesouhlasí

19. Utekl/a jsi z domova nebo nějakého zařízení na více než 48 hodin?

Souhlasí

Nesouhlasí

20. Hodně ti vadí, když tě někdo kritizuje?

Souhlasí

Nesouhlasí

3. oblast

1. sloupec

2. sloupec

1. Chodíš na pravidelné lékařské kontroly kvůli nějaké nemoci?

Souhlasí

Nesouhlasí

2. Stal se ti nějaký úraz nebo nehoda, jejímiž následky trpíš?

Souhlasí

Nesouhlasí

3. Trpíš nespavostí, nebo naopak spíš nadměrně?

Souhlasí

Nesouhlasí

4. Přibral/a jsi nebo zhubl/a v poslední době o víc než 5 kg?

Souhlasí

Nesouhlasí

5. Máš méně energie, nežli myslíš, že bys měl/a mít?

Souhlasí

Nesouhlasí

6. Míváš dýchací potíže nebo kašel?

Souhlasí

Nesouhlasí

7. Máš nějaké problémy týkající se sexu nebo pohlavních orgánů?

Souhlasí

Nesouhlasí

68

8. Měl/a jsi někdy sexuální kontakty s někým, kdo bere drogy?

Souhlasí

Nesouhlasí

9. Míváš bolesti břicha nebo nevolnosti?

Souhlasí

Nesouhlasí

10. Měl/a jsi během posledních 12 měsíců žloutenku?

Souhlasí

Nesouhlasí

11. Trpíš nějakými jinými dlouhodobějšími bolestivými problémy?

Souhlasí

Nesouhlasí

12. Trpíš nějakým tělesným onemocněním, které tě ve srovnání s vrstevníky omezuje nebo znevýhodňuje?

Souhlasí

Nesouhlasí

4. oblast

1. sloupec

2. sloupec

1 Poškodil/a jsi někdy schválně majetek někoho jiného?

Souhlasí

Nesouhlasí

2. Opakovaně jsi kradl/a?

Souhlasí

Nesouhlasí

3. Pereš se nebo se hádáš častěji než tví vrstevníci?

Souhlasí

Nesouhlasí

4. Trpíš často nedostatkem energie?

Souhlasí

Nesouhlasí

5. Nedokážeš v klidu sedět a jsi neklidný/á?

Souhlasí

Nesouhlasí

6. Snadno cítíš zklamání?

Souhlasí

Nesouhlasí

7. Obtížně se soustřeďuješ?

Souhlasí

Nesouhlasí

8. Často se cítíš hodně smutný/á?

Souhlasí

Nesouhlasí

9. Okusuješ si nehty?

Souhlasí

Nesouhlasí

10. Máš klidný spánek?

Nesouhlasí

Souhlasí

11. Jsi nervózní?

Souhlasí

Nesouhlasí

12. Dostaneš snadno strach?

Souhlasí

Nesouhlasí

13. Děláš si hodně starosti?

Souhlasí

Nesouhlasí

14. Je pro tebe obtížné pustit věci z hlavy?

Souhlasí

Nesouhlasí

15. Máš pocit, že se na tebe lidé dívají?

Souhlasí

Nesouhlasí

16. Slýcháš věci, které jiní lidé neslyší (slyšel/a jsi někdy „hlasy“)?

Souhlasí

Nesouhlasí

17. Myslíš, že máš nějaké zvláštní síly, které druzí lidé nemají?

Souhlasí

Nesouhlasí

18. Míváš mezi lidmi strach?

Souhlasí

Nesouhlasí

19. Je ti často do pláče?

Souhlasí

Nesouhlasí

20. Míváš často tolik energie, že nevíš, co s ní udělat?

Souhlasí

Nesouhlasí

69

5. oblast

1. sloupec

2. sloupec

1. Jsi mezi vrstevníky oblíbený/á?

Nesouhlasí

Souhlasí

2. Jsi většinou spokojený/á s tím, jak se zapojuješ do toho, co dělají kamarádi nebo kamarádky?

Nesouhlasí

Souhlasí

3. Je pro tebe těžké nacházet ve skupině neznámých lidí přátele?

Souhlasí

Nesouhlasí

4. Využívají tě druzí ke svým zájmům?

Souhlasí

Nesouhlasí

5. Bojíš se hájit vlastní zájmy?

Souhlasí

Nesouhlasí

6. Je pro tebe hodně těžké požádat druhé o pomoc?

Souhlasí

Nesouhlasí

7. Ovlivňují tě snadno vrstevníci?

Souhlasí

Nesouhlasí

8. Baví tě spíše společnost starších než společnost vrstevníků?

Souhlasí

Nesouhlasí

9. Děláš si často starosti, jak to, co děláš, bude působit na druhé?

Souhlasí

Nesouhlasí

Nesouhlasí

Souhlasí

11. Dělá ti těžkosti odmítat něco druhým?

10. Dělá ti těžkosti hájit svůj názor?

Souhlasí

Nesouhlasí

12. Cítíš se nepříjemně, když tě někdo chválí?

Souhlasí

Nesouhlasí

13. Vnímají tě druzí většinou jako přátelského (přátelskou)?

Nesouhlasí

Souhlasí

Souhlasí

Nesouhlasí

14. Když mluvíš s druhými, vyhýbáš se často pohledu na ně?

6. oblast

1. sloupec

2. sloupec

1. Stalo se, že někdo z užší rodiny (matka, otec, bratr nebo sestra) si vzal marihuanu, kokain, heroin nebo pervitin?

Souhlasí

Nesouhlasí

2. Stalo se, že by se někdo z rodiny opil/a tak, že by z toho měl problémy v rodině, v práci nebo s přáteli?

Souhlasí

Nesouhlasí

3. Byl někdo z blízké rodiny během tvého života uvězněn?

Souhlasí

Nesouhlasí

4. Často se s rodiči nebo pěstouny hádáš a přitom na sebe křičíte?

Souhlasí

Nesouhlasí

5. Bývá rodina zřídka pohromadě?

Souhlasí

Nesouhlasí

6. Rodiče nebo pěstouni vědí, co se ti líbí a co ne?

Nesouhlasí

Souhlasí

7. Existují ve tvé rodině jasná pravidla, co smíš?

Nesouhlasí

Souhlasí

70

8. Vědí rodiče nebo pěstouni, co si doopravdy myslíš o věcech, které jsou pro tebe důležité?

Nesouhlasí

Souhlasí

Souhlasí

Nesouhlasí

Nesouhlasí

Souhlasí

Souhlasí

Nesouhlasí

12. Máš pocit, že se o tebe rodiče nebo pěstouni dostatečně starají?

Nesouhlasí

Souhlasí

13. Jsi spokojený/á s uspořádáním svého života?

Nesouhlasí

Souhlasí

14. Cítíš se doma bezpečně?

9. Hádají se často rodiče nebo pěstouni? 10. Rodiče nebo pěstouni většinou vědí, kde jsi a co děláš? 11. Bývají rodiče nebo pěstouni většinou mimo domov?

Nesouhlasí

Souhlasí

15. Často tě doma bijí?

Souhlasí

Nesouhlasí

16. Stalo se, že tě někdo z blízké rodiny sexuálně obtěžoval?

Souhlasí

Nesouhlasí

17. Trpí nebo trpěl někdo z rodičů nebo pěstounů vážnou duševní chorobou?

Souhlasí

Nesouhlasí

1. sloupec

2. sloupec

Nesouhlasí

Souhlasí

2. Těžko se ve škole nebo při učení soustřeďuješ?

Souhlasí

Nesouhlasí

3. Máš podprůměrné známky?

Souhlasí

Nesouhlasí

4. Chodíš za školu častěji nežli dva dny v měsíci?

Souhlasí

Nesouhlasí

5. Míváš často zameškané hodiny?

Souhlasí

Nesouhlasí

6. Uvažoval/a jsi vážně o tom, že ze školy odejdeš?

Souhlasí

Nesouhlasí

7. Často nenapíšeš úkoly?

Souhlasí

Nesouhlasí

8. Jsi ve třídě často ospalý/á?

Souhlasí

Nesouhlasí

9. Přicházíš často na hodiny pozdě?

Souhlasí

Nesouhlasí

10. Změnil/a jsi přátele ve škole ve srovnání s předchozím rokem?

Souhlasí

Nesouhlasí

11. Cítíš se ve škole podrážděný a rozrušený?

Souhlasí

Nesouhlasí

12. Nudíš se ve škole?

Souhlasí

Nesouhlasí

7. oblast 1. Máš školu docela rád/a?

13. Zhoršil se tvůj školní prospěch?

Souhlasí

Nesouhlasí

14. Cítíš se ve škole fyzicky ohrožován/a?

Souhlasí

Nesouhlasí

15. Propadl/a jsi v některém ročníku?

Souhlasí

Nesouhlasí

Nesouhlasí

Souhlasí

16. Účastníš se mimoškolních aktivit, např. zájmových kroužků, a cítíš se tam vítaný/á?

71

17. Vynechal/a jsi někdy školu nebo jsi přišel/a pozdě kvůli alkoholu nebo drogám?

Souhlasí

Nesouhlasí

18. Měl/a jsi někdy ve škole problémy kvůli alkoholu nebo drogám?

Souhlasí

Nesouhlasí

19. Stalo se, že alkohol nebo droga ti zabránily připravit se do školy?

Souhlasí

Nesouhlasí

20. Vyloučili tě někdy v životě z nějaké školy?

Souhlasí

Nesouhlasí

8. oblast

1. sloupec

2. sloupec

1. Měl/a jsi placenou práci (brigádu) a předčasně tě z ní propustili?

Souhlasí

Nesouhlasí

2. Přestal/a jsi někdy do nějaké práce nebo na brigádu prostě chodit?

Souhlasí

Nesouhlasí

3. Při hledání práce nebo brigády potřebuješ pomoc druhých?

Souhlasí

Nesouhlasí

4. Chodil/a jsi často do práce pozdě nebo jsi vynechával/a práci úplně?

Souhlasí

Nesouhlasí

5. Bylo pro tebe těžké dokončovat pracovní úkoly?

Souhlasí

Nesouhlasí

6. Vydělal/a jsi někdy peníze nezákonným způsobem?

Souhlasí

Nesouhlasí

Jestliže jsi nikdy žádnou placenou práci ani brigádu nedělal (nedělala), tuto oblast přeskoč.

7. Vzal/a sis někdy v práci alkohol nebo drogy?

Souhlasí

Nesouhlasí

8. Propustili tě někdy z práce kvůli alkoholu nebo drogám?

Souhlasí

Nesouhlasí

9. Měl/a jsi problémy vycházet s nadřízenými?

Souhlasí

Nesouhlasí

10. Chodil/a jsi někdy do práce proto, abys měl/a peníze na alkohol nebo na drogy?

Souhlasí

Nesouhlasí

11. Mě/a jsi v práci konflikty nebo problémy s ostatními zaměstnanci?

Souhlasí

Nesouhlasí

12. Už víš, jaké práci by ses chtěl/a v budoucnu věnovat?

Nesouhlasí

Souhlasí

9. oblast

1. sloupec

2. sloupec

1. Pije některý z tvých přátel pravidelně alkohol nebo bere drogy?

Souhlasí

Nesouhlasí

2. Dává nebo prodává některý z přátel drogy vrstevníkům?

Souhlasí

Nesouhlasí

3. Švindluje někdo z přátel při písemkách ve škole nebo nějak podvádí v zaměstnání?

Souhlasí

Nesouhlasí

Nesouhlasí

Souhlasí

4. Mají rodiče tvoje kamarády rádi?

72

5. Měl někdo z tvých přátel problémy se zákonem?

Souhlasí

Nesouhlasí

6. Je většina tvých přátel starších než ty?

Souhlasí

Nesouhlasí

7. Chodí tvoji přátelé často za školu nebo žádnou školu nenavštěvují a ani nechodí do práce?

Souhlasí

Nesouhlasí

8. Baví tvé přátele večírky, kde se nepodává alkohol nebo kde nejsou drogy?

Souhlasí

Nesouhlasí

9. Přinesli přátelé na nějaký večírek během posledních 12 měsíců alkohol nebo drogy?

Souhlasí

Nesouhlasí

10. Ukradli přátelé něco v obchodě nebo úmyslně poškodili cizí majetek během posledních 12 měsíců?

Souhlasí

Nesouhlasí

11. Patříš do party, která se zabývá něčím nezákonným?

Souhlasí

Nesouhlasí

12. Trápí tě v současnosti problém, který máš s přítelem nebo přítelkyní?

Souhlasí

Nesouhlasí

13. Máš dobrého přítele nebo přítelkyni, kterým se dá svěřit?

Souhlasí

Nesouhlasí

14. V porovnání s vrstevníky máš málo přátel?

Souhlasí

Nesouhlasí

10. oblast

1. sloupec

2. sloupec

1. Cítil/a jsi někdy silné přání nebo touhu po alkoholu, jiných drogách nebo hazardní hře?

Souhlasí

Nesouhlasí

2. Stalo se ti někdy, že jsi musel/a zvyšovat množství alkoholu nebo drog, abys dosáhl/a účinku, ke kterému ti dříve stačilo menší množství?

Souhlasí

Nesouhlasí

3. Měl/a jsi někdy pocit, že pití alkoholu, braní drog nebo hazardní hru přestáváš ovládat?

Souhlasí

Nesouhlasí

4. Měl/a jsi někdy pocit, že jsi na alkoholu, drogách nebo hazardní hře závislý/á?

Souhlasí

Nesouhlasí

5. Utratil/a jsi někdy příliš mnoho peněz za alkohol, jiné drogy nebo hazardní hru a přišel/a jsi tak o něco jiného (aktivity, věci, hodnoty)?

Souhlasí

Nesouhlasí

6. Stalo se někdy, že jsi pod vlivem alkoholu nebo drog něco nedodržel/a, např. byl/a jsi v noci přes zákaz mimo domov nebo porušil/a zákon?

Souhlasí

Nesouhlasí

7. Mění se ti často vlivem alkoholu nebo drog nálada z velmi šťastné do velmi smutné?

Souhlasí

Nesouhlasí

8. Měl/a jsi někdy úraz pod vlivem alkoholu či drog?

Souhlasí

Nesouhlasí

73

9. Ublížil/a jsi někdy někomu pod vlivem drog nebo alkoholu?

Souhlasí

Nesouhlasí

10. Pohádal/a ses vážně pod vlivem alkoholu nebo drog s přáteli nebo s někým z rodiny?

Souhlasí

Nesouhlasí

11. Měl/a jsi někdy kvůli alkoholu, drogám nebo hazardní hře problémy s přáteli, kteří takové věci odmítají?

Souhlasí

Nesouhlasí

12. Měl/a jsi někdy odvykací potíže (absťák) po vysazení alkoholu nebo drog?

Souhlasí

Nesouhlasí

13. Stalo se ti, že sis později nepamatoval/a, co jsi dělal/a pod vlivem alkoholu?

Souhlasí

Nesouhlasí

14. Chlubil/a ses nebo ses předváděl/a, kolik alkoholu vydržíš?

Souhlasí

Nesouhlasí

Nesouhlasí

Souhlasí

15. Nepít alkohol, nebrat drogy a hazardně nehrát je pro tebe snadné?

10. oblast (B) Jak často jsi měl/a během posledních 30 dnů některou z následujících látek? Zaškrtni příslušné políčko. Ani 1x

1―2x

1. Alkohol včetně piva 2. Tabák 3. Marihuana nebo hašiš 4. Pervitin, efedrin či amfetamin 5. LSD (tripy), extáze a jiné halucinogeny 6. Tlumivé látky a léky na spaní 7. Léky proti bolestem 8. Opiáty (heroin, braun, kodein) 9. Těkavé látky (čichání) 10. Kokain 11. Jiné návykové látky (jaké) 12. Hazardní hra (automaty, karty o peníze, sázky apod.)

74

3―9x

10―20x

Víc než 20x

Ne v posledních 30 dnech, ale dřív

 

Čemu z předchozích 12 položek z oblasti 10 (B) jsi případně dával (dávala) přednost? Před příslušný název napiš velké P.

 

Co z předchozích 12 položek ti případně působilo největší problémy? Před příslušný název udělej vykřičník.

Projdi prosím ještě jednou odpovědi na otázky ze všech oblastí a ověř si, že u každé otázky je zakroužkována odpověď. Vyhodnocení dotazníku: 1. Ubezpečte se, že všechny otázky byly zodpovězeny. 2. Sečtěte odpovědi v prvních sloupcích za každou oblast. Počet odpovědí v prvních sloupcích se převede podle následující tabulky na procento problémových odpovědí. Procento problémových odpovědí v tabulce zakroužkujte. Stejně pokračujte u 2. až 10. oblasti části A. 3. Procento problémových odpovědí vyneste do grafu, v němž velikost vodorovné úsečky bude odpovídat procentu problémových odpovědí v příslušné oblasti. Grafické hodnocení umožňuje přehledné porovnání procentních hodnot problémových odpovědí v jednotlivých oblastech. Pod graf ještě případně přeneste výčet návykových látek a rizik z oblasti 10B, u nichž dospívající odpověděl jinak než „Ani 1x“, a frekvenci jejich užívání. 4. Jestliže na základě znalostí dospívajícího a jeho situace pochybujete o záměrném nebo bezděčném zkreslení údajů v některé oblasti, udělejte vedle příslušné úsečky v grafu otazník. 5. Uvažujte o tom, která z problémových oblastí je primární a která sekundární. Budete přitom vycházet ze znalostí dospívajícího i z toho, v jaké časové posloupnosti se problémy objevily. Primárně problémovou oblast (nebo oblasti) vyznačte v grafu silnější vodorovnou úsečkou odpovídající procentu problémových odpovědí. 6. Označte také oblasti, kde je nejnižší procento problémových odpovědí, tedy oblasti, kde je dospívající poměrně úspěšný. 7. Nepovinnou součástí hodnocení je výpočet celkového problémového indexu. 

Sečtěte počty procent problémových odpovědí (v prvních sloupcích) v jednotlivých oblastech.



Uvedený součet vydělte počtem oblastí (většinou 10, případně 9, jestliže se vynechala oblast „pracovní adaptace“).

75

Tabulka pro převod problémových odpovědí (odpovědí v prvních sloupcích) na procenta 1. oblast. Volný čas a rekreace: 0=0 %, 1=8 %, 2=17 %, 3=25 %, 4=33 %, 5=42 %, 6=50 %, 7=58 %, 8=67 %, 9=75 %, 10=83 %, 11=92 %, 12=100 % 2. oblast. Chování: 0=0 %, 1=5 %, 2=10 %, 3=15 %, 4=20 %, 5=25 %, 6=30 %, 7=35 %, 8=40 %, 9=45 %, 10=50 %, 11=55 %, 12=60 %, 13=65 %, 14=70 %, 15=75 %, 16=80 %, 17=85 %, 18=90 %, 19=95 %, 20=100 % 3. oblast. Zdravotní stav: 0=0 %, 1=8 %, 2=17 %, 3=25 %, 4=33 %, 5=42 %, 6=50 %, 7=58 %, 8=67 %, 9=75 %, 10=83 %, 11=92 %, 12=100 % 4. oblast. Duševní zdraví: 0=0 %, 1=5 %, 2=10 %, 3=15 %, 4=20 %, 5=25 %, 6=30 %, 7=35 %, 8=40 %, 9=45 %, 10=50 %, 11=55 %, 12=60 %, 13=65 %, 14=70 %, 15=75 %, 16=80 %, 17=85 %, 18=90 %, 19=95 %, 20=100 % 5. oblast. Sociální zdatnost: 0=0 %, 1=7 %, 2=14 %, 3=21 %, 4=29 %, 5=36 %, 6=43 %, 7=50 %, 8=57 %, 9=64 %, 10=71 %, 11=79 %, 12=86 %, 13=93 %, 14=100 % 6. oblast. Rodinný systém: 0=0 %, 1=6 %, 2=12 %, 3=18 %, 4=24 %, 5=29 %, 6=35 %, 7=41 %, 8=47 %, 9=53 %, 10=59 %, 11=65 %, 12=71 %, 13=76 %, 14=82 %, 15=88 %, 16=94 %, 17=100 % 7. oblast. Škola: 0=0 %, 1=5 %, 2=10 %, 3=15 %, 4=20 %, 5=25 %, 6=30 %, 7=35 %, 8=40 %, 9=45 %, 10=50 %, 11=55 %, 12=60 %, 13=65 %, 14=70 %, 15=75 %, 16=80 %, 17=85 %, 18=90 %, 19=95 %, 20=100 % 8. oblast. Pracovní adaptace: 0=0 %, 1=8 %, 2=17 %, 3=25 %, 4=33 %, 5=42 %, 6=50 %, 7=58 %, 8=67 %, 9=75 %, 10=83 %, 11=92 %, 12=100 % 9. oblast. Vztahy s vrstevníky: 0=0 %, 1=7 %, 2=14 %, 3=21 %, 4=29 %, 5=36 %, 6=43 %, 7=50 %, 8=57 %, 9=64 %, 10=71 %, 11=79 %, 12=86 %, 13=93 %, 14=100 % 10. A oblast. Návykové látky ― problémy: 0=0 %, 1=7 %, 2=13 %, 3=20 %, 4=27 %, 5=33 %, 6=40 %, 7=47 %, 8=53 %, 9=60 %, 10=67 %, 11=73 %, 12=80 %, 13=87 %, 14=93 %, 15=100 % 10. B oblast: Výčet návykových látek a rizik, u nichž dospívající odpověděl jinak než „Ani 1x“ Grafické znázornění výsledků Procento problémových odpovědí zaneste vodorovnou čarou do grafu. Jestliže máte k dispozici výsledky dospívajícího i rodičů, je výhodné vynést je do jednoho grafu. Můžete je např. odlišit jinou barvou nebo vynést výsledky rodičů svislou lomenou čarou a výsledky dospívajícího vodorovnými čarami.

76

Oblast

Procenta problémových odpovědí

1. Volný čas

0

10

20

30

40

50

60

70

80

90

100

2. Chování

0

10

20

30

40

50

60

70

80

90

100

3. Zdraví

0

10

20

30

40

50

60

70

80

90

100

4. Duš. zdraví

0

10

20

30

40

50

60

70

80

90

100

5. Soc. zdatnost

0

10

20

30

40

50

60

70

80

90

100

6. Rodina

0

10

20

30

40

50

60

70

80

90

100

7. Škola

0

10

20

30

40

50

60

70

80

90

100

8. Práce

0

10

20

30

40

50

60

70

80

90

100

9. Vrstevníci

0

10

20

30

40

50

60

70

80

90

100

10. Návyky

0

10

20

30

40

50

60

70

80

90

100

10.B Výčet návykových látek a rizik, u nichž dospívající odpověděl jinak než „Ani 1x“: (U dospívajících je riziková každá návyková látka včetně alkoholu a tabáku.) Zdroj: NEŠPOR, K.; CSÉMY, L.; PERNICOVÁ, H. Problémy s návykovými látkami ve školním prostředí. Časná a krátká intervence. Alkoholik.cz [online]. 1998 [cit. 15. 9. 2010]. Přístup z: http://www.alkoholik.cz/zavislost/ke-stazeni/online-knihy.html

77

Poznámky:                         

78

Poznámky:                         

79

Poznámky:                         

80

13 POUŽITÉ ZDROJE BAYER, D. Analgetika, sedativa a trankvilizéry. In KALINA, K. a kol. Drogy a drogové závislosti. 1. vyd. Praha: ÚV ČR, 2003. 314 s. ISBN 80-86734-05-6 BLAŽKOVÁ, B. Charakteristiky užívání Internetu žáky 8. a 9. ročníků ZŠ. Informační a vzdělávací portál školství Zlínského kraje. [online]. 2010. [cit. 20. 11. 2010]. Přístup z: http://www.zkola.cz/zkedu/rodiceaverejnost/socialnepatologickejevyajejichprevence/zavislosti/virtualnidrogy/31148. aspx Drogy: Co je droga? [online]. [cit. 2011-11-08]. Dostupné z: http://antidrog.webzdarma.cz/meskalin.htm EMMEROVÁ, I. Základní terminologie. In: KRAUS, B.; HRONCOVÁ, J. a kol. Sociální patologie. 1. vyd. Hradec Králové: Gaudeamus, 2007. 325 s. ISBN 978-8070410896-3 Extáze, marihuhana, ketamin, durman, meskalin. Drogy [online]. [cit. 2011-12-11]. Dostupné z: http://www.magazin-zdravi.cz/prevence.7/extaze-marihuhana-ketamin-durman-meskalin.5638.html FROUZOVÁ, M. Gambleři a gambling. In KALINA, K. a kol. Drogy a drogové závislosti. 1. vyd. Praha: ÚV ČR, 2003. 314 s. ISBN 80-86734-05-6 HAMPL, K. Těkavé látky. In KALINA, K. a kol. Drogy a drogové závislosti. 1.vyd. Praha: ÚV ČR, 2003. 314 s. ISBN 80-86734-05-6 HAMPL, K. Léky vyvolávající závislost. In KALINA, K. a kol. Drogy a drogové závislosti. 1. vyd. Praha: ÚV ČR, 2003. 314 s. ISBN 80-86734-05-6 Hašiš. Drogy [online]. [cit. 2011-12-11]. Dostupné z: http://drogy.hu.cz/page13.htm Ilegální drogy. Drogový informační portál. [online]. 2010 [cit. 15. 11. 2010]. Přístup z: http://www.drogy.net/portal/ilegalni-drogy/ Jak vzniká alkoholizmus závislost na alkoholu. Alkoholik.cz [online]. 2010 [cit 30. 9. 2010]. Přístup z: http://www.alkoholik.cz/zavislost/psychika_a_telo/ jak_vznika_alkoholizmus_zavislost_na_alkoholu.html KRAUS, B.; HRONCOVÁ, J. a kol. Sociální patologie. 1. vyd. Hradec Králové: Gaudeamus, 2007. 325 s. ISBN 978-8070410896-3

81

KUDRLE, S. Psychopatologie závislosti a kodependence. In KALINA, K. a kol. Drogy a drogové závislosti. 1. vyd. Praha: ÚV ČR, 2003. 314 s. ISBN 80-86734-05-6 LAMSCHOVÁ, P.; HAVLÍČEK, P. Jídlo jako zdravý životní styl. 1. vyd. Praha: Mladá fronta a.s., 2011. 187 s. ISBN 978-80-204-2154-8 Léčba alkoholismu, protialkoholní léčba – postup. Alkoholik.cz [online]. 2010 [cit 30. 9. 2010]. Přístup z: http://www.alkoholik.cz/zavislost/lecba_alkoholismu/ lecba_alkoholismu_protialkoholni_lecba_postup.html Marihuana. Dropin [online]. [cit. 2012-01-08]. Dostupné z: http://www.dropin.cz/o-drogach/125-marihuana MINAŘÍK, J. Definice (syndromu) závislosti na psychoaktivních látkách. Drogový informační server [online]. 2007 [cit 28. 8. 2010]. Přístup z: http://www.drogy.net/portal/ilegalni-drogy/zavislost/ definice-zavislosti.html MINAŘÍK, J. Dělení drog podle převládajícího účinku. Drogový informační server [online]. 2010 [cit. 28. 8. 2010]. Přístup z: http:// www.drogy.net/portal/ilegalni-drogy/ucinky-drog/zakladni-delenidrog_2010_04_28.html MINAŘÍK, J. Opioidy a opiáty. In KALINA, K. a kol. Drogy a drogové závislosti. 1. vyd. Praha: ÚV ČR, 2003. 314 s. ISBN 80-86734-05-6 MINAŘÍK, J. Stimulancia. In KALINA, K. a kol. Drogy a drogové závislosti. 1. vyd. Praha: ÚV ČR, 2003. 314 s. ISBN 80-86734-05-6 MIOVSKÝ, M. Halucinogenní drogy. In KALINA, K. a kol. Drogy a drogové závislosti. 1. vyd. Praha: ÚV ČR, 2003. 314 s. ISBN 80-86734-05-6 MIOVSKÝ, M. Konopné drogy. In KALINA, K. a kol. Drogy a drogové závislosti. 1. vyd. Praha: ÚV ČR, 2003. 314 s. ISBN 80-86734-05-6 Mezinárodní klasifikace nemocí. Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR. [online]. 1992 [cit. 30. 8. 2010]. Přístup z: http://www.uzis.cz/cz/mkn/index.html MLČOCH, Z. Závislost na počítačích a internetu. MuDr. Zbyňek Mlčoch. [online]. neuvedeno [cit. 29. 12. 2010]. Přístup z: http://www.zbynekmlcoch.cz/info/ NEŠPOR, K. Návykové chování a závislost. 3. vyd. Praha: Portál, 2007. 170 s. ISBN 978-80-7367-267-6 NEŠPOR, K. CSÉMY, L. Návyková rizika a stres u zdravotnických profesí - možnosti prevence a časné intervence. 1. vyd. Praha: Sportpropag, 2001, s. 36.

82

NEŠPOR, K.; MÜLLEROVÁ, M. Jak přestat brát (drogy). 5. vyd. Praha: Fit in, 2006. 151 s. NEŠPOR, K.; CSÉMY, L. Alkohol drogy a vaše děti. Alkoholik.cz [online]. 2003 [cit. 15. 9. 2010]. Přístup z: http://www.alkoholik.cz/zavislost/ke-stazeni/onlineknihy/category/1-online-knihy.html NEŠPOR, K. Návykové chování a závislost. 3. vyd. Praha: Portál, 2007. 170 s. ISBN 978-80-7367-267-6 NEŠPOR, K.; CSÉMY, L. Alkohol drogy a vaše děti. Jak problémům předcházet, jak je včas rozpoznat a jak je zvládat. Alkoholik.cz [online]. 2003 [cit. 10. 9. 2010]. Přístup z: http://www.alkoholik.cz/zavislost/ke-stazeni/onlineknihy.html NEŠPOR, K. Návykové chování a závislost. 3. vyd. Praha: Portál, 2007. 170 s. ISBN 978-80-7367-267-6 NEŠPOR, K. Vaše děti a návykové látky. 1. vyd. Praha: Portál, 2001. 160 s. ISBN 80-7178-515-6 NEŠPOR, K.; CSÉMY, L.; PERNICOVÁ, H. Problémy s návykovými látkami ve školním prostředí. Časná a krátká intervence. Alkoholik. cz [online]. 1998 [cit. 15. 9. 2010]. Přístup z: http://www.alkoholik.cz/zavislost/ke-stazeni/onlineknihy.html NEŠPOR, K. Jak překonat problémy s alkoholem. Alkoholik.cz [online]. 2004 [cit. 30. 9. 2010]. Přístup z: http://www.alkoholik.cz/zavislost/ke-stazeni/online-knihy/category/1-online-knihy.html NEŠPOR, K.; CSÉMY, L. Bažení-craving, společný rys mnoha závislostí. 1. vyd. Praha: Sportpropag, 1999. 88 s. NEŠPOR, K. Už jsem prohrál dost. Praha: Sportpropag, 2006. 85 s. NEŠPOR, K. Návykové chování a závislost. 3. vyd. Praha: Portál, 2007. 170 s. ISBN 978-80-7367-267-6 NEŠPOR, K. CSÉMY, L. Návyková rizika a stres u zdravotnických profesí ― možnosti prevence a časné intervence. 1. vyd. Praha: Sportpropag, 2001, s. 36. O drogách: meskalin. Http://www.drogy-about.estranky.cz/ [online]. [cit. 2012-01-08]. Dostupné z: http://www.drogy-about.estranky.cz/ NEŠPOR, K. Návykové chování a závislost. 3. vyd. Praha: Portál, 2007. 170 s. ISBN 978-80-7367-267-6

83

Nový trestní zákoník – změny v postihu (nejen) drogové kriminality. Drogový informační server. [online]. 2010 [cit. 15. 12. 2010]. Přístup z: http://www.drogy.net/portal/hlavni_portal/legislativa/ pokus_2010_06_03.html ONDREJKOVIČ, P. Sociálna patológia. Bratislava: Veda, 2000. 270 s. ISBN 80-224-0616-3 PÁNEK, J. a kol. Základy výživy. 1. vyd. Praha: Svoboda Servis, 2002. 207 s. ISBN 80-86320-23-5 PAYNE, J. a kol. Kvalita života a zdraví. Praha: Triton, 2005. ISBN 80-7254-657-0 POPOV, P. Alkohol. In KALINA, K. a kol. Drogy a drogové závislosti. 1. vyd. Praha: ÚV ČR, 2003. 314 s. ISBN 80-86734-05-6 Portál o poruchách příjmu potravy, informace a služby s garancí. [online] 2002-2009 [cit. 6.11.2011] Přístup z: http://www.idealni.cz/clanek_show.asp?id=38 Portál o poruchách příjmu potravy, informace a služby s garancí. [online] 2002-2009 [cit. 5.11.2011] Přístup z: http://www.idealni.cz/info.asp Pravda o drogách. Řekni ne drogám – řekni ano životu. [online]. 2009 [cit. 27. 12. 2010]. Přístup z: http://www.drogy.cz/ PRESL, J. Drogová závislost. 1. vyd. Praha: Maxdorf, 1994. 87 s. ISBN 80-85800-18-7 Rozdělení drog. Stránky o závislosti. [online] 2010 [cit. 9. 9. 2010]. Přístup z: http://www.substitucni-lecba.cz/rozdeleni-drog 2010 VAVRINČÍKOVÁ, L. Typologie drogových závislostí. In: KRAUS, B.; HRONCOVÁ, J. a kol. Sociální patologie. 1. vyd. Hradec Králové: Gaudeamus, 2007. 325 s. ISBN 978-8070410896-3

84

2. rozšířené a upravené vydání Vydal: Benepal, a. s. Vydáno v roce 2012 Sazba, grafické práce a tisk: Commservis.com, s. r. o.

PUBLIKACE JE SPOLUFINANCOVÁNA EVROPSKÝM SOCIÁLNÍM FONDEM A STÁTNÍM ROZPOČTEM ČR. Neprodejná publikace