Přeložila: RENATA HEITELOVÁ
Jennifer L. Armentrout pod pseudonymem J. Lynn: Láska pod parou Vydání první Copyright © 2015 by Jennifer L. Armentrout All rights reserved Vydalo nakladatelství Baronet a.s., Květnového vítězství 332/31, Praha 4, www.baronet.cz v roce 2015 jako svou 1971. publikaci Přeloženo z anglického originálu Scorched vydaného nakladatelstvím Spencer Hill Contemporary, an imprint of Spencer Hill Press, USA v roce 2015 Český překlad © 2015 Renata Heitelová Odpovědná redaktorka Marie Kejvalová Korektorka Daniela Čermáková Ilustrace na přebalu © 2015 Ricardo Přebal a vazba © 2015 Ricardo a Baronet Sazba a grafická úprava Ricardo, Sázavská 19, Praha 2 Tisk: EUROPRINT a.s. Veškerá práva vyhrazena. Tato kniha ani jakákoli její část nesmí být přetiskována, kopírována či jiným způsobem rozšiřována bez výslovného povolení. Název a logo BARONET® jsou ochranné známky zapsané Úřadem průmyslového vlastnictví pod čísly zápisu 216133 a 216134. ISBN 978-80-269-0243-0 BARONET Praha 2015
Jennifer L. Armentrout pod pseudonymem
J. Lynn
LÁSKA pod parou
Tato kniha je pro tebe, čtenáři, za to, že jsi umožnil, aby tento příběh vznikl, a pro všechny, kteří se osvobodili od nejtemnějších životních okamžiků.
PODĚKOVÁNÍ
Andrein příběh si mi nevyprávěl snadno, ale měla jsem pocit, že ho musím vypovědět. Až ho dočtete do konce, pochopíte, že bez ohledu na vaše omyly a na to, čemu čelíte, vždy můžete dospět ke šťastnému konci. Nejprve bych ráda poděkovala týmu v Spencer Hill Press – Kate Kaynakové, Jessice Porteousové, Rachel Rothman-Cohenové a Cindy Thomasové – za to, že přivedl Lásku pod parou k životu, a své velice úžasné agentce Kevan Lyonové, protože mi vždy kryje záda. Velké díky patří i K. P. Simmons a marketingovému týmu Inkslinger. Děkuji Stacey Morganové nejen za to, že je skvělá kamarádka, ale také báječná asistentka, jež mi pomáhá zachovat si zdravý rozum. Další velké díky směřují k Lauře Kayeové, Sophii Jordanové, Tiffany Kingové, Chelsea Cameronové, Jen Fisherové, Damaris Cardinaliové, Jay Crownoverové a Coře Carmackové (abych jmenovala alespoň pár lidí), které mi téměř kaž dý den pomáhaly práci odkládat. Tato kniha by nevznikla nebýt vás, čtenářů. Děkuji vám, že jste podpořili tento příběh i mě. Nikdy vám nebudu moct dostatečně poděkovat.
7
1. kapitola
Andrea Tohle musí být to absolutně nejhloupější, s čím jsem kdy souhlasila. A přiznat něco takového není jen tak, protože jsem za těch dvaadvacet let, co si vykračuju po téhle planetě, nadělala hloupostí už požehnaně. Myslím jako opravdu moc. Ve vyzrálém věku asi šesti let jsem strčila do starouškova toustovače vidličku, když se mi v něm zasekl chleba, přestože jsem si docela jistá, že už i tenkrát jsem věděla, že to není právě nejchytřejší nápad. Skončilo to výletem na pohotovost a drahý staroušek málem dostal infarkt. Potom už se o mě odmítal starat. Když mi bylo deset, dovolila jsem svému staršímu bráchovi Broderickovi – staršímu sotva o rok – aby mě přesvědčil, že skočit ze střechy verandy do bazénu pod ní je úplně senzační nápad a že to vůbec není nebezpečné. Tenhle zážitek taky skončil výletem na pohotovost, zlomenou nohou a letní školou pro Brodyho. Všechny moje pitomosti sice návštěvou nemocnice neskončily, ale tím nebyly o nic míň hloupější. Když mi bylo čtrnáct, byla jsem si jistá, že si můžu půjčit auto svých rodičů a objet s ním blok, aniž by na to přišli. Naneštěstí jsem byla z toho, že dělám nějakou neplechu, tak rozjařená, že jsem zapomněla zvednout vrata od garáže a projela přímo skrz ně. 9
V jejich nablýskaném novém mercedesu. Potom jsem randila s Jonahem Banksem, fotbalovou hvězdou ze střední, a i když to nezní jako něco zhola špatného, měl dojem – a pravděpodobně pořád má – že Slunce obíhá kolem Země. A protože to dělali všichni, dala jsem mu klíč ke svému pásu cudnosti, a okamžitě poté toho litovala a přála si, aby mi ta zatracená blána narostla zpátky, protože ta trapná chvíle na zadním sedadle jeho auta ani všechny ty upocené, neohrabané pohyby za tu bolest a podivný pocit rozhodně nestály. Taky jsem si začínala myslet, že nebyl právě chytrý nápad, když jsem na začátku nového roku změnila svůj hlavní obor. Místo přípravy na medicínu jsem zvolila učitelství. Bude ze mě asi věčný student, a než školu ukončím, zadlužím se tak, že se ze Sallie Mae – společnosti, co poskytuje studentské půjčky – stane kmotra mých dětí, jestli někdy nějaké budu mít. Nemluvě o tom, že moji rodiče byli z mého posledního rozhodnutí, s kterým tak úplně nesouhlasili, pořád ještě v šoku. Oba byli lékaři a úspěšní k tomu a Brody právě medicínu studoval; pokračoval v rodinné tradici, jako to dělá každé správné dítě. Ale stát se lékařkou… no, to bylo hlavně jejich přání. Ne moje. Když jsem viděla, že Kyler, přítel mojí nejlepší kamarádky, změnil obor v posledním roce, dodalo mi to odvahu udělat totéž. Ne že bych se mu k tomu někdy hodlala přiznat. Nebo komukoli jinému. Nicméně jedno z mých nejnovějších a nejpitomějších rozhodnutí v dosavadní historii, a pravděpodobně i nejbolestivějších, bylo to, že jsem si dovolila, aby mě okouzlil Tanner Hammond. Nevím, kam jsem dala hlavu, protože jsem od prvního dne věděla, co je 10
Tanner zač – Hráč s velkým H. Vždyť jsem vyrostla vedle bráchy, který střídal holky častěji než ponožky. A Tanner nebyl o nic lepší. Hajzl. Ale právě jsem se chystala udělat další ohromně špatné rozhodnutí, protože jak jsem hleděla do jasně modrých očí Sydney Bellové, nedokázala jsem své kámošce říct ne. Teda, mohla bych jí říct ne, říkávala jsem jí ne mnohokrát, ale nešlo to v téhle situaci, protože kdybych jí řekla ne, zůstala bych tu trčet sama, a nic mě nepřivádělo k šílenství víc než… no, samota. „Prosím,“ škemrala, tleskala těma svýma útlýma rukama a poskakovala tak, že se její hustý černý culík pohupoval. Všechno na Syd bylo malé. Když jsem vedle ní stála, připadala jsem si jako bigfoot – rudovlasý bigfoot. „Prosím. Budeme se dobře bavit. Slibuju. A je to naposledy, kdy má kdokoli z nás čas odsud vypadnout. Léto už skoro končí. Kyler se chystá na veterinu. A moje magisterské předměty mi sežerou spoustu času.“ A já se budu potulovat kolem, úplně marná a zbytečná, a budu chodit na předměty v bakalářském programu jako totální břídil. Žuchla jsem sebou na okraj postele v bytě, kde teď bydlela s Kylerem, a snažila se nemyslet na všechny ty necudnosti, které ti dva v téhle posteli vyvádějí. I na neustálou připomínku toho, že všichni moji kamarádi jsou buď spárovaní, pokračují v magisterském studiu, nebo začínají své pracovní kariéry, zatímco… u mě se nic nezměnilo. Zasekla jsem se. Ačkoli jsem si pořád něco rozmýšlela, no, skoro o všem, stejně jsem byla zaseknutá na místě. 11
„Ale je to chata v lesích v Západní Virginii,“ namítla jsem a vytřásla nepříjemné myšlenky z hlavy, než se z nich stane něco, co nebudu moct ignorovat. „Tak začíná každej kanibalskej horor.“ Sydney přimhouřila oči. „Jet na chatu v Snowshoe ti nevadilo.“ „Protože to je chata v turistickém městě, ale tahle vypadá, jako že je uprostřed hor,“ vysvětlila jsem. „A mám ti připomenout, co se stalo, když jsi jela do Snowshoe naposledy? Zasáhla vás sněhová bouře a napadl tě nějakej šílenec.“ „Blbá shoda náhod,“ nedala se odbýt a mávla rukou. Trvalo jí hodně dlouho, než se dokázala ohledně té události chovat tak lehkovážně, ale všimla jsem si, že pro tento výlet Sydney s Kylerem raději pronajali jinou chatu, než aby se vrátili do té, kterou vlastnila jeho rodina. Upřímně jsem si nebyla jistá, jestli se do té chaty Sydney ještě někdy vrátí. „Dům, který jsme s Kylerem pronajali, je poblíž Seneca Rocks, takže to není až tak odlehlé místo. Nehrozí, že tam narazíš na čupakabru nebo smečku vetřelců.“ Odfrkla jsem si jako malé selátko. „Spíš se bojím šestiprstých venkovských křupanů.“ Založila si paže na hrudi. „Andreo…“ Vydechla jsem a protočila panenky. „Dobrá. Vím, že tam žádní šestiprstí nepobíhají.“ Abych řekla pravdu, Západní Virginie mi připadala krásná, kdykoli jsem ji navštívila. „Ta chata je plně vybavená a nádherná. Je obrovská. Je tam šest ložnic, vyhřívaná lázeň a bazén.“ Přešla k tmavé komodě a začala uspořádávat rozházené náramky podle barvy. Taková malá podivínka. „Bude to jako víkend v ráji.“ Pochybovačně jsem zvedla obočí. Ráj podle mě vy12
padal jinak – kdybych se mohla povalovat na ostrově v Karibiku s obrovskou margaritou v ruce – ale co já o tom vím? „A dům je dost velký na to, že nebudeš ani vědět, že je tam Tanner taky,“ dodala a přes rameno po mně hodila potutelným úsměvem. „Jestli to tak teda chceš. Samozřejmě že si ho nevšímat nemusíš.“ „Prostě jsi ho musela pozvat, že jo?“ Potřebovala jsem se pohnout, tak jsem se zvedla z postele a prošla kolem ní do koupelny – té až směšně pečlivě uklizené koupelny s tmavě modrými koberečky a stejně modrým potahem na záchodové míse. Uf. Páry. Opřela jsem se o umyvadlo a zírala do zrcadla. Paráda. Moje oční linky se snažily skamarádit s mými líčky. Proč mě na to Syd neupozornila? „Já jsem ho nepozvala,“ nesl se sem její hlas z ložnice. „To udělal Kyler. Ale o co jde? Myslela jsem, že vy dva teď spolu vycházíte.“ Otřela jsem si tváře pod očima, spustila ruce na hranu chladného porcelánového umyvadla a povzdechla si. „To, že spolu vycházíme právě teď, ještě neznamená, že spolu budeme vycházet zejtra nebo příští tejden nebo třeba za hodinu. On je… on je prostě tak náladovej.“ Z ložnice se neozvala žádná odpověď. Stoupla jsem si na špičky, nakoukla do zrcadla a tiše zaklela. To se mi fakt na bradě dělá beďar? Navíc takový obr? Našpulila jsem rty. Kdy jako míní můj obličej vyrůst z puberty? „A proč ho Kyler vůbec zval? Tanner je asi stejně tak zajímavej jako nechat si vytrhat obočí. Když o tom mluvím…“ Odtáhla jsem se od zrcadla a nakrčila nos. „Moje obočí vypadá jako housenky, Syd. Jako chlupatý, zarostlý housenky.“ Syd si odkašlala. „Hm, Andreo…“ 13
„Víš co? Řeknu to jinak.“ Došlápla jsem zpátky na paty a uhladila si po ramena dlouhé lokny. Na běžném světle vypadaly moje vlasy tmavě kaštanové, ale na slunci se zdály mnohem červenější. Syd si myslela, že vypadám jako sirotek Annie, protože jsem měla i podobné pihy. „Vytrhání chloupků na bradě by bylo zajímavější než strávit tejden s Tannerem. A proč nám vlastně rostou chloupky na bradě? Neodpovídej. Asi znáš nějaký logický vysvětlení, ale já teď nic logickýho slyšet nechci.“ „Andreo…“ „Ale vytrhat jakýkoli chlupy z těla by bylo míň bolestivý. Bože.“ Jo. Dostávala jsem se do ráže jako vždy, když jsem pomyslela na Tannera. „Víš, co mi ten kretén řekl potom, co jste se mě s Kylerem zbavili tehdy večer v parku, co byl ohňostroj? A nemusím ani hádat, co jste vy dva úchyláci dělali za těmi stromy.“ Když jsem si vzpomněla, co Tanner řekl, vzedmula se ve mně zlost a pokračovala jsem: „Řekl mi, že jsem moc pila. Řekl to, a přitom sám držel v ruce pivo. Co to je sakra za dvojí metr? A já navíc potřebuju pít, jinak bych ho musela nakopnout do koulí.“ „Milý.“ Ztuhla jsem a vytřeštila oči, když jsem zaslechla hlas, který byl na to, aby patřil Syd, příliš hluboký, ledaže by přede mnou skrývala velké tajemství. Tváře mi zrůžověly. Otočila jsem se k otevřeným dveřím koupelny. Rozhodně šlo o Kylerův hlas, a jestli byl doma, hrozilo, že není sám, což znamenalo… Ach, krucinál. Obličej mi hořel a barvou určitě připomínal moje vlasy. Letmo mi proletělo hlavou, že bych se mohla schovat za sprchový závěs, ale to by bylo zbabě14
lé a opravdu divné. Vyšla jsem z koupelny a nejradši bych se propadla hanbou. V ložnici stál Kyler Quinn a hezky vypracovanou paží objímal Syd kolem útlých ramen. Ona měla zarudlé tváře, takže jsem tipovala, že ji pěkně vášnivě přivítal a zapojil do toho nejen ústa, ale i ruce. Byl schopný provádět víc činností najednou. Zrovna teď se na mě křenil jako kočka, co spořádala plnou krabici myší. Kyler byl sexy. Se svými rozcuchanými hnědými vlasy a úsměvem prince Krasoně se k Sydney dokonale hodil, protože ona mi připomínala oživlou Sněhurku. Sydney a Kyler? Z nich dvou měl člověk chuť zvracet duhu ve stylu Mého malého ponyho. Jejich příběh zněl jako z pohádek, co se zdají malým holkám. Ve skutečnosti jsem tak trapně smutným způsobem ještě snila taky. Vyrůstali spolu, v podstatě byli celý život nejlepší kamarádi, oba navzájem do sebe tajně zamilovaní a minulý rok, když je sněhová bouře odřízla na chatě v Snowshoe, se konečně jeden druhému přiznali ke svým citům. Od té doby jsou spolu, a přestože jsem jim jejich lásku trochu záviděla, nemohla jsem být za ně dva šťastnější. Tihle dva si totiž šťastný konec zasloužili. Ale ten chodící penis, co se opíral o zárubně? To je jiný příběh. Sklouzla jsem pohledem na Tannera Hammonda. On rajcovní nebyl. Ach, ne. Rajcovní bylo příliš slabé slovo na to, aby popsalo přes metr devadesát vysokého sexouše s pěkně vytvarovanými pažemi, pevným břichem, širokým hrudníkem, úzkými boky a zadkem, nad kterým jste prostě museli slintat. Pohled v jeho jasně modrých očích patřil přímo do ložnice, vždycky 15
je měl napůl přivřené, ospalé a smyslné. Jeho obličej byl hotová dokonalost – vysoké lícní kosti, spodní ret mírně plnější než horní, nos zlehka nakřivo, jak mu ho někdo zlomil dlouho předtím, než jsem ho poznala. Obvykle se mi líbilo, když měli chlapi víc vlasů, ale jemu ty nad ušima skoro vyholené a na temeni nakrátko ostříhané vlasy slušely. Jednou, když jsem byla… no, opilá, měla jsem skvělý nápad ho po té hlavě hladit. Pravděpodobně další moje pitomost, ale skoro jsem umřela kvůli tomu, jak byly ty vlasy v mé dlani pichlavé a hebké. Byl to fakt báječný pocit. Poprvé jsem Tannera zahlídla v prváku na angličtině a jazyk se mi málem vykutálel z pusy a rozplácl se na podlaze. On si mě samozřejmě nevšiml. K čertu, Kyler a Syd si mysleli, že jsme se seznámili asi teprve před dvěma roky. To nebyla pravda. Já jsem o Tannerovi věděla už jako bažant. V prváku se mnou chodil na dva předměty a já se do něj obrovsky zabouchla – jako extra silně. Trvalo to až do konce letního semestru. Tanner povytáhl obočí. „Stojím si za svým. Fakt moc piješ.“ Sevřela jsem ruce a ostře se nadechla. „Na tvůj názor jsem se neptala, cvokaři.“ „Jenom říkám, že jsem tě viděl hodit šavli víckrát, než kdybych se poflakoval na pohotovosti během chřipkové epidemie,“ dodal suše. Žíla na spánku mi začala pulzovat, zatímco Kyler sklonil bradu a marně se snažil skrýt úsměv. „Aha. Takže přibližně tolikrát, kolik cour jsi tenhle tejden opíchal?“ Zkroutil rty do poloúšklebku. Kdybych neměla chuť vymazat mu ten úsměv z tváře, musela bych 16
uznat, že byl omamně sexy. „To je asi dobrej odhad – ne, počkej. Asi jsem měl o jednu holku víc, než kolikrát jsi ty zvracela, jestli chceme být přesní.“ „Lidi…,“ zamumlala Syd. Ramena se mi napjala, jak jsem se připravovala na slovní bitvu, asi pětimilionté kolo. „Takže to znamená, že jsi pravděpodobně chytil chlamydie a kapavku jenom za poslední víkend?“ Pokrčil ramenem a líně mě pozoroval. „Je to asi stejně pravděpodobný, jako že ty ses vyzvracela do klína někomu, s kým jsi byla na rande.“ Do tváří se mi nahrnula červeň. Stalo se mi to. Jednou. Nebylo to hezký. „Víš co? Co kdybys táhnul…“ Tanner se odlepil od zdi a otočil se ke Kylerovi a Syd. „Pojede ona na chatu? Jestli jo, musím si sbalit ochrannou výbavu proti nebezpečnýmu materiálu.“ Měla jsem chuť ho praštit. Vážně. Vrazit mu pěstí do břicha, přímo v okamžiku, kdy se nadechne. Syd se na mě podívala a snažila se udržet vážný výraz. „Já nevím. Než jste vy dva dorazili, snažila jsem se ji přesvědčit, ale teď se to zdá jako obrovská ztráta času.“ Střelila ošklivým pohledem po Tannerovi. Široce se usmál. „To zní dobře.“ Poplácal Kylera po rameni a obrátil se zpátky do chodby. „Přemýšlel jsem, že bych pozval Brooke.“ Brada se mi odrazila od podlahy. Brooke Pageovou? Prsatou bloncku Brooke, která potřebovala kalkulačku, aby napočítala do stovky? „Rozhodně Brooke nepozveš,“ zavrhla to Syd a povzdechla si. Tanner se uchechtl. „A co Mandie?“ Kyler se rozkašlal. Obrátila jsem oči v sloup. Teď ze sebe prostě dělá pitomce. „Máš tak báječnej vkus na ženský.“ 17
Dlouze se ohlédl přes rameno a mrkl. „Alespoň žádná z nich není rozmazlená bohatá malá holka, která nedokáže udržet bankovní účet v plusu bez tátovy pomoci.“ „Já nejsem rozmazlená malá holka!“ vykřikla jsem a Syd najednou objevila něco zajímavého na stropě. Fajn. Oba moji rodiče byli úspěšní plastičtí chirurgové a byli rozhodně daleko za vodou. Ten byt, kde jsem bydlela? Platili mi ho rodiče. A stejně tak zaplatili většinu toho, co v něm bylo, a taky mi koupili auto – starý lexus. Ale to, že jsou mí rodiče bohatí, přece neznamená, že jsem rozmazlená. Máma s tátou se mi nikdy nebáli připomenout, kolik za to zaplatili a jak rychle se to všechno může vypařit. „A vím, jak udržet účet v plusu, na rozdíl od Mandie a Brooke.“ „Když to říkáš,“ poznamenal Tanner a odešel do chodby. Vydala jsem se za ním a nevšímala si popuzeného povzdechu Syd. „Cože? Tannermane, ty nechceš, abych na tu chatu jela?“ „Opravdu musím na tu otázku odpovídat, Andy?“ Mířil do kuchyňky. Ohrnula jsem ret. Tu zdrobnělinu jsem nesnášela. Připadala jsem si pak jako kluk s širokými rameny a… tak trochu jsem měla chlapská ramena. Než jsem se zmohla na odpověď, Tanner dodal: „Je pátek večer, neměla bys už teď bejt namol?“ „Cha, cha.“ Vlastně jsem obvykle bývala v pátek v tuhle hodinu trochu líznutá, ale Syd s Kylerem se dnes večer nikam vyrazit nechystali a zbytek našich kamarádů byl pryč. Nemůžu jet na tu chatu. Sotva jsem tu myšlenku dokončila, žaludek mi zkroutila panika a v hrdle mi vyschlo. Jestli nepoje18
du, zůstanu tu trčet. Sama. A když budu sama, budu jenom spát a budu… lenošit, a když nespím, celou dobu přemýšlím. A někdy to přemýšlení nekončí dobře. Takže na tu chatu jet musím. Zastavila jsem se ve dveřích do kuchyně a ohlédla jsem se zpátky za Kylerem a Syd. „Kdy že máte v plánu na tu chatu jet?“ „Příští týden.“ Syd vyšla z ložnice s rozcuchanými vlasy a rozpuštěným culíkem. Ježíši. Kyler nepromeškal ani okamžik a pracoval fakt rychle. „Odjíždíme v pondělí ráno.“ „Aha.“ Otočila jsem se k Tannerovi a sladce se usmála. „No, a protože jsem ta rozmazlená bohatá holka, tak si nemusím vyřizovat nikde v práci volno. Takže mám příští tejden čas.“ Tanner sáhl do Kylerovy ledničky a vytáhl pivo. Odloupl víčko láhve a pozvedl ji směrem ke mně. Z hrdla se valily proužky studeného vzduchu. „No, a protože já nemám problémy s pitím, můžu si jedno dát.“ „Já taky nemám problémy s pitím, pitomče.“ Pomalu a dlouze se z láhve napil a boky se opřel o kuchyňskou linku. Poloúšklebek byl zpátky v plné síle. „Víš, pořád kolem sebe slyším, že prvním krokem k vyléčení je přiznat si, že problém existuje.“ Znovu jsem se ostře nadechla a cítila, jak mi do tváří stoupá horkost. Tanner a já jsme se jeden s druhým nepárali, to bylo zjevné, ale když jsem se dívala, jak se znovu napil, z nějakého hloupého důvodu se mi stáhlo hrdlo a oči mě pálily. V žaludku se mi usídlil stud a rozkvetl do stromu, na kterém rostly jenom shnilé plody. Neměla jsem problémy s alkoholem. 19
Tanner sklonil láhev, a jakmile se naše oči setkaly, úšklebek na jeho krásné tváři se pomalu rozplynul. Stáhl obočí, pootevřel rty a já se rychle otočila k Sydney, hlas trapně nakřáplý, když jsem řekla: „Počítejte se mnou.“
Tanner Ach, kruci. Díval jsem se za Andreou, jak odchází do obýváku, nevrtěla ovšem boky jako jindy. Nikdo neuměl vrtět prdelkou tak jako Andrea, ale když jsem to teď v její chůzi neviděl, jako odpověď mi to stačilo. Naše obvyklé urejpané dohadování zašlo dál, než jsem zamýšlel. To, co jsem řekl, ji bezpochyby ťalo do živýho, ale sakra, nebylo to jiný než kdykoli jindy. Sevřel jsem hrdlo láhve pevněji. Ani za boha jsem neměl tušení, jakej má Andrea Waltersová k čertu problém. Upřímně. Netušil jsem ani ň. V jedné chvíli z těch našpulených růžových rtíků vycházela sladká medová slova, a v další vteřině chrlila oheň jako pekelná dračice – sice pěkně rajcovní dračice, ale stejně. Její nálady se střídaly rychleji než aprílový počasí. Že by to bylo tím, že je zrzka? Usmál jsem se. Vždycky se mnou byla taková a to nejpodělanější na tom bylo, že jsem se částečně těšil na to, co zase z těch jejích úst vypadne. Jak padlej na hlavu. Bylo to mezi námi jako hra – kdo z nás dokáže udeřit tvrději, aniž by pohnul prstem. Když už nic jinýho, bylo to zatraceně zábavný – nebo aspoň bylo až dosud. Teď jsem si tím už nebyl tak jistej. Ty její krásný laní oči vypadaly podezřele vlhce, než se ode mě odvrátila, a no… to se mi nelíbilo. 20
