ZAOSTŘENO NA DROGY 7. obsah. Měření prevalence a incidence užívání drog

NÁRODNĺ MONITOROVACĺ

ZAOSTŘENO NA DROGY 7

STŘEDISKO PRO DROGY A DROGOVÉ ZÁVISLOSTI

Měření prevalence a incidence užívání drog Indikátory drogové prevence

obsah 1 INDIKÁTORY DROGOVÉ PREVENCE V EVROPSKÉ UNII 2 INDIKÁTORY PREVALENCE A INCIDENCE – PŘEHLED 2/1 Nejlepším indikátorem je „současné užívání“ 2/2 Cenným indikátorem jsou školské studie 2/3 Je třeba zkoumat i osoby starší osmnácti let 2/4 Monitorování menšiny, která užívá drogy i v pozdějším věku 2/5 Jsou někteří lidé více ohroženi drogami? 2/6 Co to znamená pro politiku prevence užívání drog? 3 PREVALENCE UŽÍVÁNÍ DROG V ČESKÉ POPULACI 3/1 Užívání drog v obecné populaci 3/2 Užívání drog ve školní populaci

LISTOPAD – PROSINEC 2003

INDIKÁTORY DROGOVÉ PREVENCE V EVROPSKÉ UNII 1

Hlavní charakteristikou protidrogové politiky na místní, státní a mezistátní úrovni je snaha pomocí prevence snížit prevalenci užívání drog. Nejdůležitějším krátkodobým cílem protidrogové strategie Evropské unie (2000–2004) je během těchto pěti let výrazně snížit prevalenci užívání drog a počet nových uživatelů drog – především pak uživatelů mladších 18 let. Evropský akční plán boje proti drogám tuto strategii převádí do praxe a definuje, co je třeba k dosažení tohoto cíle prioritně zajistit: – komplexní preventivní programy, zaměřené jak na nelegální, tak na legální drogy (zejména ve školách a formou odborné pomoci rodičům) – opatření proti nežádoucí společenské marginalizaci uživatelů drog a jejich delikvenci – inovativní přístupy k prevenci užívání syntetických drog, a – vytváření pozitivních alternativ pro mládež. Akční plán také ukládá Evropskému monitorovacímu středisku pro drogy a drogové závislosti (dále jen EMCDDA) koordinační roli při měření pokroku v plnění stanovených úkolů a cílů. EMCDDA k tomu využívá indikátorů prevalence užívání drog – souboru standardů, které umožňují mezinárodně srovnatelné měření daného jevu a jsou součástí systému tzv. pěti

harmonizovaných epidemiologických indikátorů, který EMCDDA vyvinulo, a které se nyní zavádějí v členských zemích Evropské unie. Tento krátký přehled si klade za cíl vysvětlit dvě vzájemně spjaté otázky ohledně využití epidemiologických indikátorů ke sledování prevalence užívání drog: ■ Které indikátory se nejlépe hodí k měření a sledování (monitorování) pokroku v naplňování cíle Evropské unie snížit prevalenci užívání drog? ■ Co důležitého tyto indikátory vypovídají o politice v oblasti drog a především o preventivních aktivitách, na něž odkazuje akční plán Evropské unie?

Informace a jejich vyhodnocení jsou podkladem efektivní protidrogové strategie Evropské unie. Indikátory prevalence a incidence užívání drog mají zásadní význam pro koncipování opatření, která mají vyvolat skutečnou změnu – především ochránit naše mladé lidi před škodami spojenými s drogami. MIKE TRACE, předseda správní rady EMCDDA

ZAOSTŘENO NA DROGY 7/2003 (ročník první) Vydává Úřad vlády ČR Národní monitorovací středisko pro drogy a drogové závislosti str. 1 tel. 296 153 222 www.drogy-info.cz Nábřeží E. Beneše 4 118 01 Praha 1

Publikace Jak co nejlépe využít EMCDDA popisuje akční plán a strategii Evropské unie a možné způsoby, jimiž může EMCDDA pomáhat při sledování, zda se dosahuje stanovených cílů. Publikace je určena politikům a dalším nositelům rozhodovacích pravomocí v oblasti drog. (1)

definice Prevalence vyjadřuje rozšíření užívání drog v populaci a počet uživatelů drog v dané zemi či komunitě. Slouží k posouzení, zda prováděná opatření odpovídají skutečnému rozsahu problému a zda se soustřeďují na odpovídající části populace. Incidence měří rychlost, s níž v populaci přibývají osoby, které poprvé v životě vyzkoušely drogu. Má význam pro monitorování nárůstu nových uživatelů a pro správné zacílení preventivních aktivit podle požadavků protidrogového akčního plánu a strategie EU. Pro preventivní práci jsou obzvlášť důležité informace o změnách incidence či o okolnostech těchto změn.

INDIKÁTORY PREVALENCE A INCIDENCE – PŘEHLED 2/1 Nejlepším indikátorem je „současné užívání“ 2

Indikátor celoživotní prevalence je úhrnným ukazatelem celkového počtu lidí s alespoň jednorázovou zkušeností s drogou včetně těch, kteří ji vyzkoušeli v ‚dávné' minulosti. Z definice vyplývá, že o takovou zkušenost se už nikdy nedá přijít. To znamená, že v obecné populaci nemůže dojít k rychlému poklesu celoživotní prevalence – a to bez ohledu na to, kolik osob drogy přestane užívat nebo kolik s nimi díky prevenci nezačne. K výraznému poklesu tedy nedochází díky opravdovému poklesu prevalence, ale spíše vlivem metodologických faktorů (např. v důsledku změny otázek v dotazníku nebo v důsledku změny ve společenském postoji k užívání drog, jež ovlivňuje charakter odpovědi). Bez ohledu na trendy v užívání se (celoživotní) prevalence nesnižuje, nýbrž se každým rokem zvyšuje. Horní věkovou hranici definované populace (např. 15–64 let) právě teď překračuje generace, která prožila mládí před masivnějším nástupem užívání drog v posledních třiceti letech; tuto generaci nahrazuje mladší populace, která drogy užívá ve větší míře.

Užitečnost ukazatele celoživotní prevalence je sice nesporná, ke sledování úspěšnosti v dosažení cíle snížit prevalenci užívání drog v obecné populaci by se ale neměl používat. Vhodnější jsou indikátory, které více odrážejí současnou míru užívání – např. za poslední rok či měsíc. Podle průzkumů populace v Evropské unii má alespoň jednorázovou zkušenost s nezákonnou drogou či drogami zhruba padesát milionů lidí, což odpovídá přibližně dvacetiprocentní celoživotní prevalenci v populaci ve věku 15–64 let; zkušenost s nelegální drogou tedy má každý pátý obyvatel EU. V loňském roce ale drogu užilo pouze 7 % obyvatel a v současné době užívají drogy (tzn. užili drogu za poslední měsíc) jen necelá 4 % této populace, tedy asi deset milionů lidí. (2)

2/2

Cenným indikátorem jsou školské studie

Školské studie se běžně využívají ke získání specifických informací jak o užívání drog mezi dětmi a mládeží, tak o souvisejících faktorech. (3) Obvykle docházejí k závěru, že nelegální drogu okusilo přibližně 25 % školou povinných ve věku 15–16 let, což se na první pohled neliší od údajů o celkové populaci. V této věkové skupině je ale pravděpodobnější, že k užití došlo před nedávnem. Studie pokrývající širší věkové rozmezí většinou uvádějí u dětí ve věku 11–12 let minimální míru zkušeností s drogami. Ve věku osmnácti let jednorázová zkušenost již přesahuje 40 %. Znamená to, že při monitorování užívání drog mezi adolescenty velmi záleží na věku respondentů: během každých dvanácti měsíců poprvé okusí nezákonnou látku (především konopí) až 10 % této skupiny. Míra užívání drog v této skupině dospívajících roste v přímé závislosti na věku, a tak v této populaci může být indikátor celoživotní prevalence užitečným zdrojem informací. I zde je ale současná prevalence nižší než celoživotní a pouze malá část respondentů uvádí, že užívá drogy často či pravidelně. Závažnější námitkou je, že se po dovršení patnáctého či šestnáctého roku1 života snižuje podíl studentů pokrytých školskými studiemi. Tím pádem se dá méně spolehlivě posoudit, k čemu dochází při přechodu mezi dospíváním a dospělostí.

1

tedy po dokončení povinné školní docházky; pozn. české red.

Stručný přehled základních otázek 1. Který indikátor se nejvíce hodí k monitorování prevalence užívání drog v obecné populaci? ■ 2. Jaký je význam školských studií pro monitorování užívání drog mezi mladými lidmi? ■ 3. Měla by se k monitorování prevalence a nárůstu počtu nových mladých uživatelů nadále používat věková hranice do osmnácti let? ■

4. Dokážeme pomocí prevalenčních indikátorů určit, kolik z těch, kteří zkusili drogy, je užívá i nadále? ■ 5. Existují lidé, kteří jsou vystaveni vyššímu riziku než ostatní, že nepřestanou brát drogy nebo že je budou užívat intenzivněji? ■ 6. Jak se tyto otázky týkají drogové politiky resp. prevence užívání drog? ■


Pokoušet se formulovat efektivní protidrogovou politiku bez přesných odhadů prevalence a incidence je jako řídit loď bez kormidla. GEORGES ESTIEVENART, výkonný ředitel EMCDDA

2/3

Je třeba zkoumat i osoby starší osmnácti let

Jak jsme již uvedli, podle školských studií dochází v průběhu dospívání k rychlému nárůstu zkušeností s drogami a někdy se v nich také uvádí, že mládež obvykle poprvé vyzkouší drogu do patnáctého roku života. Zdá se tedy, že se potvrzuje nízký věk uživatelů drog a že by se aktivity měly zaměřit na snížení prevalence a incidence u mladších osmnácti let. Zdání ale klame. Podle průzkumů širší populace se průměrný věk prvního užití drog včetně konopí pohybuje kolem věku osmnácti let a k nejvyšší prevalenci užívání často dochází až po ukončení studií (např. od 20 do 24 let). Jde především o nekonopné drogy, např. extázi, kokain a heroin. Školské studie ale díky artificiálnímu omezení věku respondentů nedokáží zjistit, jestli se drogy užívají nebo začínají užívat mimo dané věkové rozmezí a tak se věk nových uživatelů drog uměle snižuje. Užitečnost školských studií je tedy zřejmá, horní věková hranice osmnácti let je ale k monitorování trendů prevalence a incidence mezi mladými lidmi v EU příliš nízká. Vhodnější by bylo zvýšit ji na 25 let.

2/4 Monitorování menšiny, která užívá drogy i v pozdějším věku

Vysoká míra užívání drog mezi mladými lidmi vede k úvahám, zda se jedná jen o přechodnou fázi nebo jestli – a do jaké míry – lidé v užívání drog pokračují. Z porovnání míry současného užívání různých typů drog v populaci s počtem těch, kteří někdy za život vyzkoušeli drogu (tzv. míra pokračování2) si můžeme udělat pouze velmi hrubou představu, a tak by bylo nejlepší monitorovat skupiny mladých lidí po dobu několika let. Podle všech studií zaměřených na užívání jakýchkoliv drog je počet lidí uvádějících užívání v současnosti mnohem nižší než počet osob s alespoň jednorázovou zkušeností s drogami. Některé studie (4) uvádějí nejvyšší míru pokračování u cigaret – s kouřením nepřestává ani polovina kuřáků – a především u alkoholu, v jehož užívání pokračují více než tři čtvrtiny všech, kteří se s ním někdy setkali. Míra pokračování u jednotlivých nezákonných drog je výrazně nižší - například 20 % či méně. Znamená to, že většina z těch, kteří užívají nezákonné drogy, s nimi buď experimentuje či je užívá pouze po časově omezenou dobu v mládí. Přestávají s nimi z nejrůznějších důvodů spojených s ‚dospělostí‘ - zaměstnání, svatba, děti, finanční odpovědnost atd. Období užívání se ale může protáhnout, pokud jsou drogy snadno dostupné a okolnosti jsou i nadále vhodné k užívání drog. Podíl těch, kteří drogy

2

v angl. originále „continuation rate“; pozn. české red.

Tabulka: Rizikové faktory problémového užívání drog se liší od rizikových faktorů užívání drog všeobecně Rizikové faktory spojené s užíváním drog ■ věk – míra užívání se zvyšuje do věku kolem 25 let, poté se snižuje ■ pohlaví – muži většinou užívají více a častěji, rozdíly ale obvykle nebývají příliš velké ■ životní styly spojené se společenským životem – bary, diskotéky, taneční akce („parties“) ■ předčasná zralost – zasvěcení do chování „dospělých“ v mladším věku, než je obvyklé: sex, kouření, pití a drogy ■ vyšší čistý příjem (podle některých studií je ale rizikovým faktorem i nezaměstnanost) ■ městské prostředí představuje vyšší riziko užívání nelegálních drog, ale menší nebo stejné riziko užívání alkoholu, tabáku, léků a rozpouštědel; v zemích s delší historií užívání konopí městské prostředí nepředstavuje vyšší riziko kouření konopí ■ dostupnost drog a oblasti s vysokou prevalencí (počtem uživatelů) drog ■ pozitivní vnímání (image) užívání drog mezi vrstevníky ■ užívání tabáku či alkoholu ■ užívání drog u rodičů Rizikové faktory spojené s problémovým užíváním drog ■ individuální charakteristiky – včetně genetických, metabolických a osobnostních ■ narušené/dysfunkční dospívání/rodina ■ nízké socioekonomické postavení/společenská marginalizace/nezaměstnanost ■ další sociální a psychologické problémy – problémy ve škole, nízká sebeúcta/sebedůvěra, deprese ■ první užití v pubertě – především ve spojení s dalšími problémy ve škole ■ opakované vystavení riziku dostupnosti drog – především u ohrožených skupin ovlivněných dalšími rizikovými faktory ■ nedostatek jasných a pravdivých informací o zdravotních rizicích


nepřestanou užívat pravidelně či intenzivně, je ale relativně nízký. Prevalence silného, problémového užívání drog se populačními průzkumy nedá dobře změřit a proto se k jeho zjištění používají speciální vyhodnocovací techniky. (5)

2/5

Jsou někteří lidé více ohroženi drogami?

Otázce, zda jsou někteří lidé náchylnější k drogám či intenzivnějšímu užívání drog, se věnovala celá řada studií. (6) Výsledek je podle očekávání komplikovaný a ne zcela jednoznačný. Zdá se ale, že k experimentálnímu a občasnému užívání drog mezi mladými lidmi většinou dochází ze zvědavosti či v souvislosti s chováním a životním stylem vrstevníků nebo díky dostupnosti či příležitostem (viz tabulku). Užívání drog se dá chápat jako součást ‚normálního' dospívání - a podobně jako ostatní záležitosti spojené s dospíváním postupem času ochabne či úplně zmizí. Intenzivnější problémové užívání drog bývá spojeno s podobnými faktory jako další společenské problémy, např. kriminalita či duševní choroby, tedy s individuálními či rodinnými problémy a nepříznivými společenskými či ekonomickými okolnostmi. Současně se zdá, že stane-li se užívání drog v obecné populaci běžnou záležitostí, budou se mu pravděpodobně lidé s těmito problémy věnovat velmi intenzivně.

2/6

Co to znamená pro politiku prevence užívání drog?

Podle výše uvedených informací se dá k protidrogové prevenci podobně jako k prevenci pití alkoholu přistoupit v zásadě dvěma vzájemně se nevylučujícími způsoby. Buď se pokusit celkově snížit spotřebu na osobu, nebo se zaměřit na silné pijáky či na specifická rizika (např. na řízení pod vlivem alkoholu). Jedním z přístupů k drogám je snížit míru užívání drog v celé populaci – především mezi mladými – s cílem redukovat počet lidí vystavených riziku intenzivního užívání a/nebo problémů. Další možností je nezaměřovat se tolik na prevenci užívání jako takového (jelikož je jeho intenzita a doba trvání většinou časově omezená a v každém případě se s věkem snižuje) a soustředit se na vysoce rizikové skupiny a prostředí. Znamenalo by to soustředit se na inovativní přístupy k ohroženým skupinám mladých lidí a řešit problémy spojené s vyloučením ze společnosti, s méně závažnou kriminalitou a s reintegrací (znovuzačleněním) uživatelů drog do společnosti. Rovnováha mezi těmito prvky závisí na místních či národních podmínkách, přesto je ale jasné, že různé indikátory odrážejí různé aspekty toho, co znamená ,prevalence užívání drog‘.

indikátory prevalence a incidence – co je třeba brát v úvahu? Tento krátký přehled nabízí shrnutí současných názorů o využití indikátorů prevalence a incidence při vytváření podoby protidrogové prevence na úrovni EU. Dále předkládá primární zdroje informací pro všechny, kteří se o této problematice chtějí dovědět více. Na základě současného stavu vědomostí by se při zvažování podoby budoucích politik měly zohledňovat následující závěry: ■ 1. K monitorování úrovně užívání drog v obecné populaci by se spíše než ukazatel celoživotní prevalence měly používat indikátory současného či nedávného užívání drog. ■ 2. Školské studie jsou užitečné k monitorování vývoje prevalence zkušeností s drogami mezi školou povinnými – pouze ale za předpokladu, že se vezme v potaz prudké zvyšování míry užívání drog s věkem a skutečnost, že tyto studie již nepokrývají významnou část mladé populace starší patnácti či šestnácti let.

■ 3. K nejvyšší míře užívání i důležitému prvnímu kontaktu s drogou obvykle dochází po dovršení osmnáctého roku života, a tak by se průzkumy neměly omezovat pouze na mladší osmnácti let a měly by se věnovat mladým lidem ve věku do pětadvaceti let. ■ 4. Jen menšina uživatelů užívá drogy pravidelně i v pozdějším věku. Většina uživatelů s nelegálními drogami pouze experimentuje nebo je užívá po časově omezenou dobu. ■ 5. Problémovému či intenzivnímu užívání drog se věnuje jen malá část uživatelů se zvýšeným rizikem v důsledku dalších osobních či sociálních problémů. ■ 6. Strategie a opatření v oblasti prevence užívání drog se odvíjejí od toho, jestli se za prioritu považuje celkové (paušální) snížení užívání drog či jestli se zaměřují na rizikové faktory spojené s déletrvajícím a potenciálně problémovým užíváním.


situace v České republice 3

PREVALENCE UŽÍVÁNÍ DROG V ČESKÉ POPULACI Užívání drog v obecné populaci

2/5

Celoživotní prevalence užívání nelegálních drog v České republice je srovnatelná s úrovní prevalence v zemích Evropské unie. Podle celopopulačních průzkumů má alespoň jednorázovou zkušenost s nelegální drogou přibližně 16–20 % obyvatel ve věkové skupině 15–64 let, tedy přibližně 1,4–1,7 milionu obyvatel České republiky (Mravčík et al. 2003). Většinou se jedná o zkušenosti s marihuanou a hašišem (20 %), 4 % obyvatel mají zkušenosti s užíváním tzv. taneční drogy extáze (tj. asi 350 tis. osob), 2 % s amfetaminy a LSD (tj. asi 170 tis. osob) (Psychiatrické centrum Praha, 2003a). Prevalence užívání ostatních nelegálních drog v obecné populaci je velmi nízká. Srovnání situace s vybranými evropskými státy poskytuje Obrázek 1.

OBRÁZEK 1: Celoživotní

prevalence užívání nelegálních drog v ČR ve srovnání s vybranými státy EU (Psychiatrické centrum Praha, 2003a, EMCDDA, 2003)

35 konopné látky kokain 30

amfetaminy extáze

25

20

15

10

5

0 ČR (2002)

Dánsko (2000)

Francie (2002)

Německo (2000)

Itálie (2001)

Nizozemsko (2000–1)

Španělsko (2001)


OBRÁZEK 2: Celoživotní prevalence užívání

V posledním roce užilo jakoukoliv nelegální drogu téměř 11 % dospělých obyvatel ČR (tj. přibližně 950 tis. osob), nejčastěji se jedná opět o konopné látky a extázi (viz tabulka 1). Prevalence užívání nelegálních drog v posledních 30 dnech není v celopopulačních průzkumech v ČR zjišťována.

vybraných drog v jednotlivých věkových skupinách, v % (Psychiatrické centrum Praha, 2003a) 50 45

konopné látky

40

extáze amfetaminy

v posledním roce podle pohlaví a typu drogy, v % respondentů (Psychiatrické centrum Praha, 2003a)

% respondentů

TABULKA 1: Celoživotní prevalence a prevalence

35

LSD

30

opiáty

25 20 15 10

Droga

Celoživotní prevalence Celkem Muži Ženy

Prevalence v posledním roce Celkem Muži Ženy

5 0 18-24

Konopné látky Opiáty Amfetaminy Extáze LSD

21,1 0,7 2,3 4,0 2,2

26,3 1,2 3,5 5,5 3,6

16,1 0,0 1,1 2,5 0,8

10,9 0,0 1,1 2,5 1,0

14,4 0,0 1,8 3,1 1,9

7,5 0,0 0,5 1,9 0,0

V průzkumech se ukazují významné rozdíly v užívání drog mezi pohlavími - celoživotní prevalence i prevalence v posledním roce je u všech sledovaných drog vyšší u mužské populace. Udávané zkušenosti klesají s věkem respondentů – ve věkové skupině 18–24 let má zkušenosti s konopnými látkami téměř polovina této populace, extázi vyzkoušelo 13,2 %, amfetaminy 5,6 %, LSD 5,3 % a opiáty 1,6 % dotázaných (viz Obrázek 2). Naopak populace ve věku nad 55 let nemá nebo neuvádí téměř žádné zkušenosti s užíváním nelegálních drog.

3/2

25-34

35-44 věková skupina

45-54

55-64

Užívání drog ve školní populaci

Zkušenosti s jakoukoliv nelegální drogou v ČR má podle mezinárodního průzkumu ESPAD (Evropská školní studie o alkoholu a jiných drogách) 35 % českých středoškoláků ve věku 15–16 let, podle průzkumu MAD (Mládež a drogy) 45 % studentů ve věku 14–18 let (Obrázek 3). Nejčastější užívanou nelegální drogou mezi středoškoláky jsou marihuana a hašiš. Zkušenosti s ostatními drogami (opiáty, amfetaminy, halucinogeny, rozpouštědly, extází) má přibližně 5–7 % studentů, s užíváním léků bez předpisu 13–17 % studentů (Polanecký et al. 2001; Psychiatrické centrum Praha, 1999). Obrázek 3 poskytuje srovnání středoškoláků s žáky posledních tříd základních škol (průzkum HBSC) i se situací mezi mladými dospělými (průzkum GENACIS). Patnáctiletí žáci základních škol vykazovali v loňském roce jen o něco nižší zkušenosti

Celopopulační studie (v populaci nad 15 let, specificky ve věku 15–64 let) 1. Každoroční šetření Centra pro výzkum veřejného mínění (CVVM) CVVM provádí každoročně průzkum zaměřený na užívání drog v populaci ve věku nad 15 let, který sleduje zkušenosti respondentů s užíváním návykových látek, názory a postoje veřejnosti k užívání drog. Každoročně je osloveno přibližně 1 000 osob daného věku. Průzkum „Občané o drogách a účinnosti nového zákona“ (2001) byl zaměřen na novou protidrogovou legislativu, průzkum „Problematika drog očima veřejnosti“ (2002) byl věnován zkušenostem a postojům k užívání drog. ■ 2. „Výběrové šetření o zdravotním stavu české populace“ (HIS CR) Ústav zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS) sleduje užívání návykových látek v rámci periodického šetření o zdravotním stavu obyvatelstva ČR. K dispozici jsou výsledky za r. 1993, 1996 a 1999, posledního šetření v r. 2002 se zúčastnilo 2 356 respondentů starších 15 let. Důraz je kladen na kouření a pití alkoholu, u nelegálních drog se zjišťuje celoživotní prevalence a užívání drog v posledním roce. ■

Výsledky průzkumu jsou dostupné na internetových stránkách ÚZIS (http://www.uzis.cz). Pro r. 2004 se připravuje rozsáhlejší průzkum o užívání návykových látek v populaci podle metodiky EMCDDA (Evropské monitorovací centrum pro drogy a drogové závislosti), v budoucnu by měl být opakován každé tři roky. ■ 3. „Gender and Alcohol Comparative International Study“ (GENACIS) V r. 2002 proběhl v ČR jako součást mezinárodního projektu průzkum GENACIS. Šetření v populaci ve věku 18–64 let bylo zaměřené na rozdíly v užívání alkoholu a dalších návykových látek mezi pohlavími. Celkem bylo dotázáno 2 526 respondentů. Šetření bylo realizováno Psychiatrickým centrem Praha, jeho konečné výsledky ještě nebyly publikovány. ■ 4. „Zdraví a škodlivé návyky“ Studie Zdraví a škodlivé návyky byla opakovaně realizována v letech 1996, 1997 a 1999 Státním zdravotním ústavem.


s užíváním nelegálních drog než středoškoláci (15–16 let) v dřívějším průzkumu. Zatímco doposud se zdálo, že přechod ze základní školy na střední je pro zkušenosti s užíváním drog zlomový, v současnosti se tento rozdíl zmenšuje. Varující je především zkušenost s užíváním rozpouštědel. Srovnání s celopopulačním průzkumem GENACIS ukazuje, že po dosažení věku 18 let se u obecné populace dále zvyšuje prevalence užívání konopných látek a extáze, nedochází však k dalšímu nárůstu užívání ostatních nelegálních drog. Ve specifických skupinách populace (např. návštěvníci tanečních akcí) je však

prevalence užívání nelegálních drog vyšší (Petroš et al. 2003). Z tabulky 2 se ukazuje, že značná část zkušeností s užíváním drog u mládeže ve věku 15–16 let pochází z nedávné doby – prevalence užití v posledních 12 měsících totiž v této populaci do značné míry odpovídají hodnotám celoživotní prevalence. I v případě školní populace můžeme pozorovat, že více zkušeností s užíváním drog mají nebo udávají chlapci; výjimkou je celoživotní prevalence u léků, která je tradičně vyšší u dívek; dívky vykazují i vyšší prevalenci užívání amfetaminů.

OBRÁZEK 3: Celoživotní prevalence ve školské populaci ve srovnání s mladými dospělými

(Polanecký et al. 2001; Psychiatrické centrum Praha, 1999; Psychiatrické centrum Praha, 2003a; Psychiatrické centrum Praha, 2003b) 50 15 let (HBSC 2002) 15 - 16 let (ESPAD 1999)

45

14 - 18 let (MAD 2000) 40

18 - 24 let (GENACIS 2002)

35 30 25 20 15 10 5 0 Jakákoliv nelegální droga

Konopné látky

Opiáty

Amfetaminy

Rozpouštědla LSD, halucinogeny

Hypnotika, sedativa

Extáze

Školské studie 1. „Evropská školní studie o alkoholu a jiných drogách“ (ESPAD) ESPAD je mezinárodní projekt zaměřený na průzkum situace v oblasti užívání návykových látek mezi mládeží ve věku 15–16 let, dostupnost drog a rizikové faktory související s užíváním drog, stejně jako na názory a postoje studentů k užívání návykových látek. Projekt byl realizován v letech 1995 a 1999, kdy se ho zúčastnilo 3 579 českých studentů. Další vlna tohoto projektu probíhá v letošním roce, jeho výsledky budou k dispozici v průběhu r. 2004. Mezinárodní studie je koordinována Skupinou Pompidou při Radě Evropy a Švédskou radou pro informace o alkoholu a drogách (CAN), v roce 1999 se jí zúčastnilo celkem 30 evropských zemí. Letošní projekt ESPAD je u nás rozšířen o „Národní studii o užívání drog“ v krajích ČR a účastní se ho téměř 15 000 studentů ve věku 15–18 let. ■ 2. „Nealkoholové drogy“ (NEAD) Cílem studie „Nealkoholové drogy“ v r. 1996 bylo monitorování situace a analýza trendů v užívání nealkoholových drog na místní úrovni – ve dvou okresech republiky. Pro r. 1998 byla rozšířena na 5 okresů a v r. 2000 na 31 okresů, v každém se do projektu zapojilo téměř 900 studentů. Studie NEAD byla zaměřena na studenty ve věku 15–19 let, projekt koordinoval Psychologický ústav Akademie věd ČR. ■

3. „Mládež a drogy“ (MAD) Studie „Mládež a drogy“ je celorepubliková studie o užívání návykových látek, kterou realizovala v letech 1994, 1997 a 2000 Hygienická stanice hl. m. Prahy. Studie byla zaměřena na studenty ve věku 14–19 let, v r. 2000 se jí zúčastnilo celkem 13 018 studentů. Zjišťovalo se užívání legálních i nelegálních návykových látek, postoje a životní styl mládeže. Navíc se v r. 2000 sledovaly i „virtuální drogy“ jako gambling, hraní počítačových her a brouzdání po internetu. Výsledky studie jsou zveřejněny na internetových stránkách Hygienické stanice hl. m. Prahy (http://web.telecom.cz/hygpraha/drogy.HTM). ■ 4. „Health and Health Behaviour in School-Aged Children“ (HBSC) Mezinárodní studie HBSC, garantována Světovou zdravotnickou organizací, je zaměřená na zdraví a životní styl dětí na základních školách, u patnáctiletých žáků byly připojeny otázky na užívání nelegálních drog. Celkem bylo v průzkumu dotázáno 1 660 žáků ve věku 15 let. V ČR byl průzkum realizován Psychiatrickým centrem Praha, konečné výsledky zatím nebyly publikovány. Informace o mezinárodním projektu najdete na internetových stránkách (http://www.hbsc.org). ■


TABULKA 2: Srovnání celoživotní prevalence

a prevalence v posledních 12 měsících, v % (Psychiatrické centrum Praha, 1999; Psychiatrické centrum Praha, 2003b) ESPAD HBSC Celoživotní Prevalence Celoživotní Prevalence prevalence v posledních prevalence v posledních 12 měsících 12 měsících Jakákoliv nelegální 31,0 droga 30,5 Konopné látky 1,2 Opiáty 2,0 Amfetaminy 3,0 LSD 7,3 Rozpouštědla 7,0 Hypnotika a sedativa 4,5 Extáze

27,4

34,9

–

26,9 1,0 1,3 2,1 3,9 4,4

34,6 4,3 5,3 5,4 7,2 17,7

27,6 2,9 3,9 – 3,2 –

3,2

3,4

–

Šťastná, L., Macek, V., Petroš, O., Gajdošíková, H., Miovský, M., Kalina, K. and Vopravil, J. (2003) Výroční zpráva o stavu ve věcech drog v ČR v r. 2002. Praha: Úřad vlády ČR. ■ 3. Petroš, O., Mravčík, V., Zábranský, T. (2003) Rekreační užívání drog v České republice. Zaostřeno na drogy 5, s. 5-7. Praha: Úřad vlády ČR. ■ 4. Polanecký, V., Šmídová, O., Studničková, B., Šafr, J., Šejda, J. and Hustopecký, J. (2001) Mládež a návykové látky v České republice – trendy let 1994–1997–2001. Praha: Hygienická stanice hl.m.Prahy. ■ 5. Psychiatrické centrum Praha (1999) ESPAD 99 (Evropská školní studie o alkoholu a jiných drogách) (European School Survey Project on Alcohol and Other Drugs). Praha: Psychiatrické centrum Praha. Přehled hlavních výsledků pro Meziresortní protidrogovou komisi. ■ 6. Psychiatrické centrum Praha (2003a) GENACIS (Gender and Alcohol Comparative International Study). Nepublikované výsledky průzkumu realizovaného v roce 2002. ■ 7. Psychiatrické centrum Praha (2003b) HBSC (Health and Health Behaviour in School-Aged Children). Nepublikované výsledky průzkumu realizovaného v roce 2002.

Informace na webu Protidrogová strategie a akční plán EU (2000-2004)

http://www.emcdda.eu.int/policy_law/eu/eu_actionplan.shtml Hlavní zdroje informací

Klíčové epidemiologické indikátory EMCDDA

Odkazy k převzaté části

http://www.emcdda.eu.int/situation/methods_tools/key_indicators.shtml

[1] European Monitoring Centre for Drugs and Drug Addiction (EMCDDA) (2001), Making the most of the EMCDDA, EMCDDA, Lisbon, 2001

Nabídka a poptávka po drogách. Výroční zpráva 2001 (kapitola 1)

■

(http://www.emcdda.org/multimedia/publications/Policy_briefings/pb00_en.pdf). [2] European Monitoring Centre for Drugs and Drug Addiction (EMCDDA) (2001), 2001 Annual report on the state of the drugs problem in the European Union, Office for Official Publications of the European Communities, Luxembourg, 2001, str. 9 (viz též národní zprávy a standardní statistické tabulky sítě REITOX za rok 2001). ■ [3] Swedish Council for Information on Alcohol and Other Drugs (CAN) and the Cooperation Group to Combat Drug Abuse and Illicit Trafficking (Pompidou Group) (2000), The 1999 ESPAD report (European School Survey Project on Alcohol and Other Drugs), Stockholm, 2000. ■ [4] Abraham, M. D., Cohen, P. D. A., van Til, R.-J. and Langemeijer, M. P. S. (1998), Licit and illicit drug use in Amsterdam - III: Developments in drug use 1987-1997, CEDRO, Centrum voor Drugsonderzoek, Universiteit van Amsterdam, Amsterdam, 1998. ■ [5] European Monitoring Centre for Drugs and Drug Addiction (EMCDDA) (2000), 'Prevalence and patterns of problem drug use' (www.emcdda.org/situation/themes/problem_drug_use.shtml). ■ [6] Lloyd, C. (1998), 'Risk, vulnerability and problem drug use: identifying high-risk groups', Drugs: education, prevention and policy, 5, str. 217-232. ■

Odkazy k české části

http://annualreport.emcdda.eu.int/en/chap1/index.html Data o prevalenci (EMCDDA 2001, databáze výročních zpráv)

http://annualreport.emcdda.eu.int/en/sources/index.html ZAOSTŘENO NA DROGY je ediční řada přehledů aktuálního vývoje v drogové politice EU a ČR, kterou vydává Národní monitorovací středisko pro drogy a závislosti (NMS), jež bylo zřízeno jako složka Sekretariátu Rady vlády pro koordinaci protidrogové politiky. V mezinárodních přehledech tato publikace se svolením vydavatele a držitele autorských práv (EMCDDA) používá textů ediční řady dvouměsíčníku Drugs in Focus, kterou vydává Evropské monitorovací centrum pro drogy a drogové závislosti (EMCDDA) se sídlem v Lisabonu. Vydává jej šestkrát ročně v jedenácti oficiálních jazycích Evropské unie a v norštině. Výchozím jazykem je angličtina. Jednotlivá čísla se dají stáhnout z webové adresy EMCDDA (http://www.emcdda.eu.int). S uvedením zdroje informací je bez dalšího svolení možno reprodukovat kteroukoli část. Zasílání zdarma si můžete objednat na emailové adrese [email protected]. OFICIÁLNÍ VYDAVATEL PŘEVZATÉ ČÁSTI: Office for Official Publications of the European Communities © European Monitoring Centre for Drugs and Drug Addiction, 2002

1. EMCDDA (2003) Annual Report 2003: The State of the Drugs Problem in the EU and Norway. Lisboa: EMCDDA (http://annualreport.emcdda.eu.int) ■ 2. Mravčík, V., Zábranský, T., Korčišová, B., Lejčková, P., Škrdlantová, E., ■

Zaostřeno na drogy Vydává ■ Úřad vlády České republiky Nábřeží E. Beneše 4, 118 01 Praha 1 IČO 00006599 Adresa redakce ■ Vladislavova 4, Praha 1, tel. 296 153 222 Odpovědný redaktor ■ Ing. Eva Škrdlantová Autor tohoto čísla ■ Autor andlické části a Mgr. Pavla Lejčková Publikováno se svolením EMCDDA. Toto číslo čerpá z Drugs in focus – Briefing 3. EMCDDA, Hartnoll, R. (2002), Measuring prevalence and incidence of drug use. V české verzi vypuštěn obr. 1 a obr. 2.

(http://www.emcdda.eu.int/multimedia/publications/Policy_briefings/pb1_3/pb_03_en.pdf) Překlad z angličtiny: Jindřich Bayer. Odborná redakce českého vydání: MUDr. Tomáš Zábranský, PhD.

Toto číslo vyšlo 28. prosince 2003. V roce 2003 vyšlo 7 čísel. Evidenční číslo Ministerstva kultury ČR: MK ČR E 14088. ISSN 1214-1089 Neprodejné. Distribuci zajišťuje vydavatel. © Úřad vlády České republiky, 2003


ZAOSTŘENO NA DROGY 7. obsah. Měření prevalence a incidence užívání drog

Recommend Documents