Založení a vznik společnosti s ručením omezeným

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva a veřejné správy

Založení a vznik společnosti s ručením omezeným Bakalářská práce

Autor:

Petr Katrev Právní administrativa v podnikatelské sféře

Vedoucí práce:

Praha

Judr. Michal Mědílek

Duben, 2012

Prohlášení: Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracoval zcela samostatně a v seznamu uvedl veškerou použitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, že odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámen se skutečností, že se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.

V Teplicích dne: 27. 04. 2012

Petr Katrev

Poděkování: Za vedení práce, cenné rady, konzultace a podněty bych rád poděkoval vedoucímu mé bakalářské práce Judr. Michalu Mědílkovi.

Anotace Společnost s ručením omezeným je právnickou osobou, tzv. kapitálovou obchodní společností. Před založením s.r.o. zákon předpokládá obstarání některých důležitých obchodněprávních institutů: obchodní firmy, identifikačního čísla, základního kapitálu, vkladů společníků, sídla společnosti, obchodního podílu a určení společníků společnosti. K samotnému založení s.r.o. dochází formou společenské smlouvy anebo zakladatelské listiny. Jestliže společnost s ručením omezeným zakládá několik zakladatelů, uzavírají o tom společenskou smlouvu, která musí mít formu notářského zápisu; zakladatelskou listinu sepisuje notář na žádost jediného zakladatele společnosti. Ještě před vznikem společnosti je nezbytné činit některé úkony, směřující ke vzniku společnosti. Ustanovení § 62 obchodního zákoníku určuje časový okamžik, v němž společnost vzniká - den, k němuž byla zapsána do obchodního rejstříku. Obchodní rejstřík je veřejnoprávní evidence podnikatelů, do něhož příslušné soudy zapisují zákonem stanovené údaje. Klíčová slova: společnost s ručením omezeným, založení obchodní společnosti, vznik obchodní společnosti, společenská smlouva, zakladatelská listina, obchodní rejstřík

Annotation A company with limited liability is a legal person, the business capital company. Prior to founding Company Ltd. Act envisages the provision of some important commercial institutions: business name, identification number, capital, deposits partners, headquarters, business interests and the determination of shareholders of the company. The foundation itself of Ltd. occurs in the form of social contract or deed. Then, if the company establishes a limited number of founders, concluding that the social contract; founding charter schedules notary at the request of a single founder. Even before the company is founded it is necessary to take some steps, leading to the creation of the company. The provisions of § 62 of the Commercial Code specifies the time instant in which the company created - the date on which it was incorporated. Business Register

is a public register of entrepreneurs, in which the court enteres the statutory information relating to the business. Key words: limited company, establishment of

the company, formation of the

company, social contract, memorandum, commercial register

OBSAH Úvod 1. Společnost s ručením omezeným – charakteristika 2. Předpoklady založení s.r.o. 2.1. Obchodní firma 2.2. Identifikační číslo 2.3. Základní kapitál 2.4. Vklady společníků 2.5. Sídlo společnosti 2.6. Obchodní podíl 2.7. Společníci s.r.o. 3. Založení s.r.o. 3.1. Společenská smlouva 3.1.1. Esenciální náležitosti smlouvy 3.1.2. Další náležitosti smlouvy 3.2. Zakladatelská listina 4. Úkony před vznikem s.r.o. 5. Vznik s.r.o. 5.1. Obchodní rejstřík 5.2. Řízení před rejstříkovým soudem 5.3. Sbírka listin Závěr Použité prameny 6

Úvod Ačkoliv je společnost s ručením omezeným tím druhem společnosti, který byl v podobě, kterou v našem právu využíváme, vytvořen uměle, jedná se o nejvíc využívanou obchodní společnost. Oblibě se tato kapitálová společnost těší nejen proto, že předpokládá základní atributy kapitálové společnosti (zejm. oddělení majetku společníka a společnosti, snížení rizika majetkové expozice společníka, organizace správy), ale také proto, že zachovává a předpokládá užší propojení mezi společníkem a správou společnosti (časté spojení postavení společníka a jednatele v jedné osobě). Je navíc také faktem, že ačkoliv se jedná o kapitálovou společnost, její regulace je odlišná a zejména méně přísná a složitá od regulace akciové společnosti, což vede a vedlo k úvahám, že se spíše než o kapitálovou společnost jedná o společnost smíšenou, tedy stojící na pomezí mezi společnostmi osobními a kapitálovými. Na rozdíl od ostatních obchodních společností, které vznikly takříkajíc zdola, přirozeně, v jistém smyslu nezávisle na zákonodárci, který je následně uznal jako právní formy a poskytl jim tak „právní kabát“, je společnost s ručením omezeným výtvorem zákonodárce v nejužším slova smyslu. Cílem bylo očividně modelovat další kapitálovou společnost, která by však na rozdíl od akciové nebyla zaměřena na shromažďování volného kapitálu od veřejnosti, s jejími podíly se nemělo obchodovat na veřejných trzích, a proto nemusela být tolik svázána právní úpravou orientovanou na ochranu třetích osob. To původně umožnilo redukovat požadavky na tuto právní formu a poskytnout jejímu režimu větší díl dispozitivních ustanovení a větší volnost pro její vytváření. Akcent na dispozitivnost právního režimu ve vnitřních vztazích měl nejspíš umožnit společníkům využít předností osobní společnosti. Vztahy společníků ke společnosti tedy měly být pevnější, než je tomu v akciové společnosti, ale na druhé straně společníci neměli být „zatěžováni“ osobním ručením jako u osobních společností.

7

Téma společnosti s ručením omezeným je velmi košaté a hojně diskutované, a proto se v této bakalářské práci zaměřím toliko jen na její založení a vznik, jejichž podrobná legislativní analýza bude cílem mojí práce. Výchozí a základní hypotézou je skutečnost (předpoklad), že vznik společnosti s ručením omezeným lze rozdělit do dvou etap. V první etapě dochází k založení společnosti, ve druhé etapě k jejímu samotnému (skutečnému) vzniku zápisem do obchodního rejstříku. Ve skutečnosti je však tento proces ještě složitější, neboť předpokladem realizace založení a vzniku společnosti jsou některé další úkony, na které si v samotných kapitolách taktéž poukážeme. Co se týče zvolených metod, které budou ke zpracování této práce použity, můžeme téměř s jistotou říci, že většinou bude použita metoda analytická, za její pomoci provedu právě charakteristiku související legislativy, a na vybraných místech pak použiji metodu komparativní.

8

1. Společnost s ručením omezeným – charakteristika Společnost s ručením omezeným je právnickou osobou, samostatným subjektem práva, který je odlišný od osob svých společníků. Významnou částí vnitřních právních vztahů, které v této společnosti vznikají, jsou právě vztahy společnosti a společníků. Společnost je řazena v právní teorii ke společnostem kapitálovým, jejichž všechny základní znaky obsahuje, na rozdíl od akciové společnosti, která je typicky společností kapitálovou, vykazuje však některé rysy, jež připomínají společnost osobní (změna společenské smlouvy se např. stále může realizovat dohodou všech společníků, společníci mohou být společenskou smlouvou zavázáni k tomu, aby svou osobní činností uskutečňovali účel, pro který byla společnost zřízena, o zrušení a zániku společnosti rozhodují primárně společníci, nikoli valná hromada). Společnost s ručením omezeným tak představuje přechodnou formu, v níž jsou spojeny výhody charakteristické pro obě skupiny společností - společníci společnosti s ručením omezeným již nepřebírají neomezené ručení za závazky společnosti, ale nejsou společnosti odcizeni tak, že by jí nebyli vůbec známi a řízení společnosti by převzaly třetí osoby. Společnost proto bývá chápána jako společnost smíšená. Společnost může být založena za účelem podnikání, ale též za účelem jiným. I v případě, že nemá podnikat, však zůstává podnikatelem - je zapsána do obchodního rejstříku a s touto skutečností ji spojuje obchodní zákoník 1 postavení podnikatele (jde o tzv. podnikatele podle formy). Jako právní forma ale pro některé druhy podnikání nemůže být využita (např. banky, pojišťovny, investiční společnosti, protože podnikají podle zvláštních právních předpisů). Nově naopak dovoluje zákon o podnikání na kapitálovém trhu zřizovat ve formě společností s ručením omezeným obchodníky s cennými papíry a organizátory regulovaného trhu. Právní forma společnosti s ručením omezeným je vhodnou formou pro drobné i střední podnikání, a je proto velmi oblíbená a rozšířená. Její právní úprava je založena na převážně dispozitivních normách a umožňuje dostatečnou variabilitu při řešení vnitřního uspořádání společnosti i právního postavení společníků. Tato právní forma 1

§ 2 odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník 9

obchodní společnosti však bývá pro jednoduchost svého založení, jednoduchou strukturu orgánů i velkou míru volnosti, kterou poskytuje, často zneužívána k podvodným jednáním. 2 Společníci společnosti mají vkladovou povinnost, jejich vklady jsou jako základní kapitál vlastním zdrojem financování společnosti a současně majetkovým základem, který je nezbytný pro vznik účasti společníka na společnosti. Vznik účasti není při tom vázán na splacení vkladu, ale již na převzetí závazku splatit vklad do základního kapitálu. Tuto povinnost může společník, popř. budoucí společník převzít ve společenské smlouvě nebo zakladatelské listině při založení společnosti nebo písemným prohlášením o převzetí povinnosti splatit vklad při zvyšování základního kapitálu společnosti. Kapitálový charakter společnosti se zde projevuje v tom, že za trvání společnosti nemůže valná hromada rozhodovat o přijetí určité osoby za společníka společnosti, nýbrž v těchto situacích vždy musí jít o rozhodování o zvýšení základního kapitálu, které bude realizováno splněním vkladových závazků osob, které se nově rozhodly do podnikání společnosti investovat svoje peníze, popř. svůj majetek jako nepeněžitý vklad. Na rozdíl od akciové společnosti mají společníci společnosti s ručením omezeným i zákonnou povinnost ručit za závazky společnosti. Tato povinnost však zaniká, jestliže bylo do obchodního rejstříku zapsáno úplné splacení všech vkladů. Rejstříkový zápis má v tomto směru konstitutivní účinek. Pokud je za trvání společnosti rozhodnuto o zvýšení základního kapitálu novými vklady, vzniká opět zákonný ručitelský závazek až do zápisu splacení všech nově převzatých vkladů do obchodního rejstříku. 3 Pokud zakládá společnost s ručením omezeným jediná osoba, jak to připouští ustanovení § 105 odst. 2 obchodního zákoníku, sepisuje se o založení společnosti namísto společenské smlouvy zakladatelská listina, která musí mít formu notářského zápisu. Formu notářského zápisu musí mít dohoda o změně obsahu zakladatelské listiny. Pro společnost s ručením omezeným s jediným zakladatelem (společníkem) stanoví obchodní zákoník některá odchylná pravidla od obecné úpravy této společnosti. Jde kromě odchylek při založení společnosti a změně zakladatelské listiny

2 3

GALIČKOVÁ, A. Společnost s ručením omezeným, Právní rozhledy, 1994, č. 9, s. 323-325 ČERNÁ, S. Společnost s ručením omezeným pod vlivem reforem, Právní fórum, 2007, č. 1, s. 13-14 10

o úpravu splácení vkladu, výkonu působnosti valné hromady a o úpravu uzavírání smluv mezi společností a jediným společníkem, který vykonává funkci jednatele. 4 Společníci společnosti s ručením omezeným za její závazky odpovídat nemohou, neboť odpovědnost lze nést pouze za závazky vlastní (stejně jako ručit lze pouze za závazky cizí), zákon však zakládá jejich ručení za závazky společnosti. Ručení společníků společnosti s ručením omezeným je na rozdíl od ručení společníků osobních společností (s výjimkou komanditistů) omezené, a to výší souhrnu nesplacených částí vkladů všech společníků podle stavu zapsaného v obchodním rejstříku5. Před novelou obchodního zákoníku, bylo jejich ručení stejné jako u komanditistů, tj. každý z nich ručil jen do výše své vlastní nesplacené části vkladu podle stavu zapsaného v obchodním rejstříku; nová úprava lépe vyjadřuje vztah společníků a společnosti s ručením omezeným a zajišťuje též výrazněji ochranu věřitelů společnosti. Jakmile je do obchodního rejstříku zapsáno, že všichni společníci splatili celý svůj vklad, přestávají všichni společníci ručit za závazky společnosti. Jestliže je zapsáno splacení další části vkladu, ať již všemi společníky nebo jen některými z nich (ale není dosud zapsáno úplné splacení vkladů všemi společníky), ručení všech společníků se v rozsahu, v jakém bylo zapsáno splacení vkladu, omezuje, a to u všech stejně, bez ohledu na to, zda již u některých z nich bylo zapsáno splacení celého vkladu, zatímco u jiných nikoli. Ručení každého ze společníků zaniká teprve tehdy, když všichni společníci splatili svůj vklad a toto splacení bylo zapsáno do obchodního rejstříku.6

4

ŠTENGLOVÁ, I. Obchodní zákoník, komentář, 13. vydání, Praha: C. H. Beck, 2010, ISBN 978-80-7400354-7, s. 358 5 platí od novely obchodního zákoníku provedené zák. č. 370/2000 Sb. 6 ŠTENGLOVÁ, I. cit. dílo, s. 361 11

2. Předpoklady založení s.r.o. Ještě než začnou budoucí společníci společnosti s ručením omezeným činit jednotlivé úkony směřující k založení a následně ke vzniku společnosti, musí mít na zřeteli, že zákon předpokládá obstarání některých důležitých obchodněprávních institutů, bez nichž by založení, vznik nebo samotný provoz společnosti nebyl možný.

2.1. Obchodní firma Obchodní firmou je název, pod nímž je společnost zapsána do obchodního rejstříku. Obchodní firmu lze rozlišit na kmen a na dodatek označující její právní formu. Tímto povinným dodatkem je označení "společnost s ručením omezeným", nebo zkratka "spol. s r. o." nebo zkratka "s. r. o.". Z výše řečeného plynou dva podstatné principy. Jelikož ustanovení § 107 obchodního zákoníku kogentně stanoví podobu dodatku, nepřipadá v úvahu jeho jiná podoba ani jeho cizojazyčný ekvivalent. Společnost si může vybrat pouze jedinou podobu firemního dodatku a tu nechat zapsat do obchodního rejstříku; pod tímto dodatkem je pak také povinna činit právní úkony. Tak např. jestliže firma společnosti zní ABC, s. r. o., není možné užívat firmu v podobě ABC, spol. s r. o. Každá společnost, resp. obecně podnikatel zapsaný do obchodního rejstříku, může mít pouze jednu obchodní firmu. Jelikož zákon nepřipouští, že by dodatek mohl být zapsán alternativně v různých podobách, pak by toto nutně znamenalo, že by společnost vystupující střídavě jako ABC s. r. o. a ABC spol. s r. o. měla obchodní firmy dvě, což ustanovení § 9 odst. 2 obchodního zákoníku zřetelně vylučuje. 7 Toto samozřejmě neznamená, že by např. faktura se špatně vyznačeným dodatkem byla neplatným právním úkonem; ostatně právní úkon není nikdy neplatný pro chyby v psaní, je-li nesporný jeho význam a skutečný obsah 8. Rovněž návrh k soudu, kde je

7

Shodně k tomu usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28. 3. 1996 sp. zn. 2 Cmo 27/96, Soudní rozhledy, 1996, č. 5, s. 130 an. 8 viz. § 37 odst. 3 občanského zákoníku 12

uveden špatný dodatek k firmě, není z tohoto důvodu vadný, je-li nepochybné, o jaký subjekt se jedná, a toto nebrání v pokračování v řízení. Co se pojmu obchodní firma týče, nejedná se o subjekt práv a povinností, nýbrž o pouhé označení konkrétního subjektu. Jedná se o jeden ze základních identifikačních znaků společnosti, což zohledňují i procesní předpisy. Podle § 79 odst. 1 občanského soudního řádu musí návrh na zahájení řízení obsahovat (mimo jiné) i obchodní firmu společnosti. Přitom platí, že byl-li účastník řízení označen tak, jak je v obchodním rejstříku zapsán, nemůže být rozpor mezi stavem skutečným a stavem v obchodním rejstříku zapsaným důvodem k zastavení řízení. Nelze přitom v občanském soudním řízení, správním řízení nebo trestním řízení ukládat povinnosti nebo rozhodovat o právech firmy. O právech může být rozhodováno a povinnosti mohou být ukládány pouze subjektu práv a povinností, tzn. společnosti, nikdy však obchodní firmě. Proto pokud dojde k uložení povinností firmě, jedná se pojmově o paakt 9. Firmu je třeba používat tak, jak je zapsána v obchodním rejstříku, nikoli ji psát foneticky podle výslovnosti v určitém jazyce. 10 Co se tvorby obchodní firmy společnosti týče, musí mít dvě složky, a to firemní kmen (corpus firmae) a obligatorní dodatek. Kmen firmy může být osobní, věcný, fantazijní nebo smíšený. Z toho plyne diferenciace firmy na firmu osobní, věcnou, fantazijní nebo smíšenou. Osobní firmou se rozumí taková firma, kde je použito osobních jmen fyzických osob - společníků. Jako příklad lze uvést Reklamní agentura Novák a Vopička, s. r. o., kde se ve firmě nacházejí osobní příjmení dvou fyzických osob - společníků. Pokud je součástí firmy jméno společníka, který přestal být společníkem, může společnost nadále užívat jeho jméno jen s jeho souhlasem. Jestliže společník zemře nebo zanikne, je nezbytný k dalšímu užívání jeho jména ve firmě společnosti souhlas jeho dědice či právního nástupce. Věcná firma obsahuje obvykle odkaz na předmět podnikání nebo činnosti společnosti. Jako příklad lze v této souvislosti uvést Stavební montáže, s. r. o. Jak je z názvu patrné, jedná se o společnost podnikající v oboru stavebnictví.

9

„Paakt” je zdánlivý právní akt, z něhož nemohou vyplývat následky jinak s ním spojované, k tomu blíže viz. HENDRYCH, D. a kol. Právnický slovník, 3. vydání, Praha: C. H. Beck, 2009, ISBN 978-80-7400-0591, s. 987 10 DVOŘÁK, T. Společnost s ručením omezeným, ASPI ID: LIT26723CZ 13

Jak již plyne z podstaty pojmu fantazijní, fantazijní obchodní firma je čistě účelově vymyšlena, nemá žádný reálný základ a jejím účelem bývá obvykle pouze upoutat pozornost. Někdy bývá i dosti nabubřelá, jako např. První transnacionální korporace, s. r. o. Smíšené firmy představují obvykle kombinaci některé z výše uvedených variant.11

2.2. Identifikační číslo Budoucí společnost s ručením omezeným musí mít obstaráno taktéž identifikační číslo (ve zkratce „IČ“). Identifikační číslo je číselný kód, který slouží identifikaci ekonomického subjektu. Ekonomickým subjektem je každá právnická osoba, organizační složka státu a dále fyzická osoba, která má podle § 2 odst. 2 obchodního zákoníku postavení podnikatele. Identifikační číslo slouží k jednoznačné identifikaci ekonomického subjektu, tudíž i společnosti s ručením omezeným a má pouze identifikační význam. Způsob tvorby identifikačního čísla stanoví Český statistický úřad. Identifikační číslo se přiděluje každému ekonomickému subjektu, tedy i společnosti s ručením omezeným. Identifikační číslo, které bylo přiděleno určitému ekonomickému subjektu, nesmí být přiděleno jinému, a to ani v případě, že ekonomický subjekt, kterému bylo přiděleno, zanikl. Každému ekonomickému subjektu se přiděluje pouze jedno identifikační číslo. Identifikační čísla přiděluje právnickým osobám zapsaným do obchodního rejstříku, zahraničním osobám a organizačním složkám zahraničních osob rejstříkový soud. Z toho je zřejmé, že i společnost s ručením omezeným získává identifikační číslo až při svém zápisu do obchodního rejstříku, od rejstříkového soudu. K identifikaci odštěpného závodu a jiné organizační složky s obdobným postavením jako má odštěpný závod, se použije identifikační číslo ekonomického subjektu (v našem případě společnosti s ručením omezeným), jehož je součástí, tak, že do závorky se připojí číslice, vyjadřující pořadí tohoto závodu v obchodním rejstříku. 12

11

ELIÁŠ, K. Kurs obchodního práva - Úvodní a obecná část, Soutěžní právo, 2. vydání, Praha: C. H. Beck, 1997, ISBN 80-7179-800-2, s. 99-100. 12 BARTOŠÍKOVÁ, M. Společnost s ručením omezeným, 2. vydání, Praha: C. H. Beck, 2006, ISBN 807179-441-4, s. 25 14

2.3. Základní kapitál Základní obchodní kapitál společnosti definuje obchodní zákoník jako „peněžní vyjádření souhrnu peněžitých i nepeněžitých vkladů všech společníků do základního kapitálu společnosti“. Po novele obchodního zákoníku, stanoví obchodní zákoník výslovně, že základní kapitál musí být vyjádřen v jednotkách české měny. To samozřejmě neznamená, že by vklad do základního kapitálu nemohl být převzat či splacen v cizí měně – ve společenské smlouvě či zakladatelské listině (a následně i v obchodním rejstříku) však musí být vklad vyjádřen v české měně. Základní kapitál je součástí vlastního kapitálu společnosti s ručením omezeným. Vlastní kapitál pak podle ustanovení § 6 odst. 4 obchodního zákoníku tvoří vlastní zdroje financování obchodního majetku společnosti a v rozvaze společnosti se vykazuje na straně pasiv. Přitom obchodním majetkem společnosti se podle ustanovení § 6 odst. 1 obchodního zákoníku rozumí veškerý její majetek, tj. věci, pohledávky a jiná práva a penězi ocenitelné jiné hodnoty, které jí patří. Výše základního kapitálu společnosti s ručením omezeným se zapisuje do obchodního rejstříku. Zápis výše základního kapitálu do obchodního rejstříku je konstitutivním zápisem, což znamená, že ke zvýšení či snížení základního kapitálu dochází až ke dni zápisu jeho zvýšení či snížení do obchodního rejstříku. Novela obchodního zákoníku zvýšila minimální přípustnou výši základního kapitálu společnosti s ručením omezeným z původních 100 000,– Kč na 200 000,– Kč. Nejméně tuto výši základního kapitálu musí mít společnost při svém vzniku a po celou dobu jejího trvání nesmí její základní kapitál klesnout pod tuto minimální hranici. V laické praxi se občas mylně dovozuje, že základní kapitál společnosti s ručením omezeným si musí po celou dobu existence společnosti uchovat „podobu“, kterou měly vklady společníků při založení společnosti, popřípadě při zvýšení základního kapitálu tj., že pokud byl základní kapitál vytvořen nepeněžitými vklady, nelze vložené věci zcizovat, a pokud byl vytvořen vklady peněžitými, musí být příslušná částka trvale k dispozici na účtu společnosti. V této souvislosti je třeba poukázat na shora uvedenou definici, ze které vyplývá, že základní kapitál není souhrnem předmětů vkladů, které převádějí v rámci splácení vkladů společníci na společnost a které se tímto převodem stávají majetkem společnosti, je to pouze účetní hodnota (peněžní vyjádření hodnoty vložených vkladů).

15

Z uvedeného vyplývá, že hodnoty, které tvoří předmět vkladů do základního kapitálu společnosti s ručením omezeným, může společnost využívat k zajišťování své činnosti; přitom předměty nepeněžitých vkladů může využívat od splacení těchto vkladů, peněžité vklady může využívat až po zápisu společnosti, popřípadě zvýšení základního kapitálu do obchodního rejstříku. To neplatí, jde-li o dispozice prostředky získanými z peněžitých vkladů k úhradě zřizovacích výdajů a samozřejmě ani tehdy, jestliže soud zamítl návrh na zápis společnosti, popřípadě zvýšení jejího základního kapitálu do obchodního rejstříku a společnosti, resp. jejím zakladatelům vznikla povinnost vrátit splacené vklady vkladatelům. 13 Výše základního kapitálu každé společnosti s ručením omezeným je určena součtem hodnot peněžitých i nepeněžitých vkladů (v peněžním vyjádření), které společníci vložili do základního kapitálu společnosti při jejím založení, popřípadě při zvýšení základního kapitálu. Určení výše základního kapitálu je podstatnou náležitostí společenské smlouvy či zakladatelské listiny společnosti s ručením omezeným a k její změně může dojít pouze v důsledku zvýšení či snížení základního kapitálu. Společenská smlouva či zakladatelská listina se pak co do určení výše základního kapitálu mění ke dni zápisu zvýšení či snížení základního kapitálu do obchodního rejstříku, bez toho, že by společníci (či valná hromada) museli rozhodnout o změně společenské smlouvy či listiny, postupem podle ustanovení § 141 obchodního zákoníku. 14

2.4. Vklady společníků Ustanovení § 59 obchodního zákoníku upravuje další základní pojem, který zobrazuje majetkový základ společnického vztahu - společníkovu investici do majetku společnosti. Vkladová povinnost je základní společnickou povinností společníků kapitálových společností, tedy i společnosti s ručením omezeným. Společníci nejsou

13

DĚDIČ, J. a kol. Právo obchodních společností, Praha: Prospektrum, 1998, ISBN 80-7175-064-6, s. 9394 14 Ke změně obsahu společenské smlouvy je třeba souhlasu všech společníků nebo rozhodnutí valné hromady, nestanoví-li zákon jinak. Rozhodování valné hromady podle §125 odst. 1 písm. f), g) a i), jde-li o jmenování, odvolání a odměňování likvidátora, § 113, 115, 117 a 121 se nepovažuje za rozhodování o změně společenské smlouvy; o rozhodnutích podle § 113, 115, 117 a 121 však musí být pořízen notářský zápis. Ustanovení § 173 odst. 3 platí přiměřeně. 16

ve společnostech osobně vázáni, musí tedy vytvořit z vlastních vkladů majetkový základ pro autonomní postavení společností. Vkladem společníka je souhrn peněžních prostředků ("peněžitý vklad") nebo jiných penězi ocenitelných hodnot ("nepeněžitý vklad"), které se určitá osoba zavazuje vložit do společnosti za účelem nabytí nebo zvýšení účasti ve společnosti. Toto členění vede v praxi k tomu, že společníci poskytují obvykle vklad buď v penězích, nebo jako věci či jiné majetkové hodnoty. Poskytovat část vkladu v penězích a část např. ve věcech je problematické, protože obě části takového vkladu mají odchylný právní režim, zákon však takovou možnost nezakazuje. U peněžitých vkladů představuje vklad určitá peněžitá částka, kterou společník dává společnosti k dispozici. Tato částka může být poskytnuta v korunách i v zahraničních měnách, pokud je však vklad vyjádřen v zahraniční měně, musí být stanoven i korunový ekvivalent poskytnuté částky. Oceňování peněžitých vkladů nepůsobí výraznějších potíží, protože rozsah vkladu je vždy dán nominální výší částky, kterou se společník zavazuje společnosti zaplatit. Vklady, u nichž není poskytována přímo určitá peněžní částka, tedy vklady, kde předmět plnění netvoří peníze, jsou vklady nepeněžitými, i když představují titul pro peněžité plnění a jsou ohodnoceny nominální hodnotou - např. vklady dluhopisů či směnek nebo vklady pohledávek oceněných jejich nominální hodnotou. Vklady nepeněžité se dále dělí na vklady hmotné (movité a nemovité věci) a vklady nehmotné (práva a jiné majetkové hodnoty). K nehmotným vkladům patří i všechny předměty občanskoprávních vztahů, které nevyhovují dosavadnímu úzkému pojetí pojmu věci v občanském právu, protože představují spojení složek hmotné i nehmotné povahy, popř. jsou jednotným systémem práv a povinností - zejména cenné papíry a obchodní podíly na společnosti s ručením omezeným. Nehmotnými vklady jsou též průmyslová práva, know-how apod. S nepeněžitými vklady je spojena celá řada problémů, jejichž společným jmenovatelem je nutnost zabránit fiktivnímu nadhodnocení zdrojů společnosti v podobě vkladu, který nebude mít pro společnost takovou skutečnou hodnotu, jaká je deklarována v zakládacích dokumentech společnosti. 15

15

ŠVEHLÍK, M. K pojmu vlastního kapitálu v obchodním právu, Právní rozhledy, 2003, č. 5, s. 238 17

Nepeněžitým vkladem může být jen majetek, jehož hospodářská hodnota je zjistitelná a který může společnost hospodářsky využít ve vztahu k předmětu podnikání. Vklady spočívající v závazcích týkajících se provedení prací nebo v poskytnutí služeb jsou zakázány. Nepeněžitý vklad musí být splacen před zápisem výše základního kapitálu do obchodního rejstříku. Nepřejde-li na společnost majetkové právo k předmětu nepeněžitého vkladu, přestože se nepeněžitý vklad považuje za splacený, je společník, který se k poskytnutí tohoto vkladu zavázal, povinen zaplatit hodnotu nepeněžitého vkladu v penězích a společnost je povinna vrátit nepeněžitý vklad, který převzala, ledaže jej byla povinna vydat oprávněné osobě. Převede-li společník podíl na jiného, ručí za splnění závazku zaplatit hodnotu nepeněžitého vkladu v penězích nabyvatel podílu, nejde-li o nabytí podílu na evropském regulovaném trhu nebo zahraničním trhu obdobném regulovanému trhu či v českém nebo zahraničním mnohostranném obchodním systému. 16 U společnosti s ručením omezeným určuje předmět a hodnotu nepeněžitého vkladu společenská smlouva, popř. u jednočlenné společnosti zakladatelská listina, jíž se společnost zakládá. Za trvání společnosti se mohou ve společnosti objevit další společníci jen při zvýšení základního kapitálu novými vklady (jde o originární nabytí účasti, neuvažujeme nabytí derivativní). Společenská smlouva se mění, pokud jde o výši základního kapitálu, svou vkladovou povinnost však společníci přebírají samostatným písemným prohlášením, o vlastním zvýšení základního kapitálu rozhoduje valná hromada, která ve svém usnesení musí určit předmět nepeněžitého vkladu a částku, která se započte na vklad společníka. Hodnota nepeněžitého vkladu musí být uvedena ve společenské smlouvě, zakladatelské smlouvě nebo zakladatelské listině, nestanoví-li tento zákon jinak. Hodnota nepeněžitého vkladu do společnosti s ručením omezeným se stanoví podle posudku zpracovaného znalcem nezávislým na společnosti, jmenovaným za tím účelem soudem. 17

16 17

§ 59 odst. 2 obchodního zákoníku § 59 odst. 2 obchodního zákoníku 18

2.5. Sídlo společnosti Obecná právní úprava sídla je stručně shrnuta v § 19c občanského zákoníku, kde jsou specifikována základní pravidla pro určení sídla právnické osoby. Sídlo je pojmovým a identifikačním znakem právnické osoby, které musí být určeno již při jejím zřízení (založení aktem soukromého práva, rozhodnutím veřejné správy či přímo zákonem). Tímto byla nahrazena dřívější nevyhovující úprava, kdy zákon stanovil, že sídlo musí být určeno „při jejím vzniku“, což nebylo v praxi aplikovatelné, neboť speciální úpravy jednotlivých právnických osob stanovovali okamžik dřívější. 18 Právnická osoba musí uvádět své skutečné sídlo. To neplatí jen pro případy návrhů na zápis sídla nebo jeho změny do veřejnoprávní evidence, ale i pro uvádění adresy sídla na dokumentech a jiných materiálech, které právnická osoba o sobě rozšiřuje. Sídlo společnosti musí být označeno adresou. Tato adresa musí být také v rejstříku do rubriky pro sídlo k návrhu právnické osoby jako plná adresa (nejen tedy označením obce, ale i čísla domu a poštovního směrovacího čísla a popř. i zvláštním označením příslušného veřejného prostranství, je-li takové) zapsána. Není však nadále nutné, aby zakladatelský dokument tuto plnou adresu sám uváděl, a postačí, charakterizuje-li se tu místo, kde se sídlo právnické osoby nalézá, jen uvedením obce, v níž je místo, kde právnická osoba sídlo má. V důsledku toho odpadá nutnost měnit stanovy, společenské smlouvy nebo jiné zakladatelské dokumenty těchto právnických osob, kdykoli přemístí své sídlo v rámci téže obce; v takovém případě postačí zajistit změnu zápisu adresy v příslušné veřejné evidenci. V současné době platná úprava vychází především z pojetí sídla skutečného (faktického). Sídlo musí být určeno adresou, kde právnická osoba sídlí skutečně, tedy místem, kde je umístěna její správa a kde se veřejnost může s právnickou osobou stýkat. Uvádí-li právnická osoba ve svých písemnostech či veřejnoprávní evidenci jako své sídlo jiné místo než své skutečné sídlo, může se každý dovolat i jejího skutečného sídla. Právnická osoba musí tedy uvádět své skutečné sídlo, a to nejen v souvislosti s evidencí v rejstřících, ale i v dalších dokumentech. V některých zvláštních právních předpisech lze nalézt speciální úpravu.

18

BŘEŇ, M. Sídlo společnosti s ručením omezeným, Právní praxe v podnikání, 2000, č. 1, s. 32-33 19

Každý se může dovolat skutečného sídla právnické osoby. Proti tomu, kdo se dovolá sídla zapsaného ve veřejném rejstříku, nemůže právnická osoba namítat, že má skutečné sídlo v jiném místě. 19

2.6. Obchodní podíl Na rozdíl od osobních společností není ve společnosti s ručením omezeným jako kapitálové společnosti existence společnosti podmíněna přítomností konkrétních společníků, na jejichž vlastnostech, znalostech a dovednostech závisí realizace cíle společnosti. Společníci nejsou povinni v této formě obchodní společnosti osobně naplňovat vlastní činností účel, pro který byla společnost zřízena. V soustavě práv a povinností společníků jsou akcentovány povinnosti a práva majetkové povahy, slábne možnost společníků osobně kontrolovat činnost společnosti a provádět bezprostřední korekční zásahy. Ustanovení § 114 obchodního zákoníku představuje východiskovou úpravu pro kategorii obchodního podílu, v níž je vyjádřen vztah společníka a společnosti a který představuje speciální úpravu ve vztahu k § 61 odst. 1 obchodního zákoníku (obecná úprava podílu na obchodní společnosti). Podle § 114 vyjadřuje obchodní podíl existenci právního vztahu mezi společníkem a společností a současně i obsah tohoto vztahu - práva a povinnosti společníka. Obchodní podíl jako pojem pro komplex společnických oprávnění a povinností je odlišný od pojmu vklad, bez vkladové povinnosti však nemůže vzniknout. Vklad je majetkovým základem podílu, převzetí vkladové povinnosti podmiňuje vznik společnického vztahu. Při konstituování společnosti se společník zavazuje splatit vklad ve společenské smlouvě, za trvání společnosti se vkladový závazek přebírá písemným prohlášením, které musí obsahovat částku vkladu, popř. předmět nepeněžitého vkladu a částku, která se na vklad započítává, lhůtu pro splacení vkladu a prohlášení o přístupu ke společenské smlouvě, pokud k ní přistupuje třetí osoba. Společnický vztah vzniká dnem sepsání společenské smlouvy, resp. zápisem výše základního kapitálu do obchodního rejstříku, úplné splacení vkladu není nutné, resp. bude existovat jen u nepeněžitých vkladů. 20

19

ŠVESTKA, J. Občanský zákoník, 2. vydání, Praha: C. H. Beck, 2009, ISBN 978-80-7400-108-6, s. 258 PAŘÍZEK, I. Obchodní podíl ve společnosti s ručením omezeným a společné jmění manželů, Právní rozhledy, 2001, č. 8, s. 25-26 20

20

I když obchodní podíl není věcí, nýbrž jinou majetkovou hodnotou ve smyslu § 118 občanského zákoníku, přiklonila se judikatura Nejvyššího soudu ke stanovisku, že je možné jeho nabytí vydržením. Posuzuje-li se možnost vydržení obchodního podílu, je třeba vzít v úvahu právě to, že byť není věcí, jsou s ním spojena práva a povinnosti společníka společnosti s ručením omezeným stejně, jako jsou s akcií spojena práva a povinnosti společníka společnosti akciové. 21 Obchodní podíl má svou stránku kvalitativní, kterou je charakterizováno právní postavení společníka, a svou stránku kvantitativní, která určuje velikost obchodního podílu, a tudíž i rozsah účasti společníka na společnosti. Kvalitativní stránka obchodního podílu představuje práva a povinnosti společníka, pomocí nichž se konkretizuje jeho právní postavení uvnitř společnosti. Společník je prostřednictvím svých práv a povinností spojen s ostatními společníky, práva a povinnosti všech tvoří jeden vnitřně provázaný systém, který zajišťuje fungování společnosti. Tato skutečnost nic neubírá na významu jednotlivým společnickým právům a povinnostem, vyjadřuje však, že nemohou být chápána jako absolutně samostatná, ale že tvoří jako celek určitou kvalitu, systémové uspořádání, z něhož nelze jednotlivé součásti (jednotlivá práva a povinnosti) libovolně vydělovat. Obchodní podíl je tak schopen být samostatným předmětem občanskoprávních vztahů ve smyslu § 118 občanského zákoníku. S ohledem na vymezení věci v českém občanském právu jej musíme chápat jako tzv. jinou majetkovou hodnotu. Struktura práv a povinností bývá popisována různě, v podstatě vždy však nalezneme členění na práva majetková (podíl na zisku, právo na vypořádání) a práva na řízení a kontrolu společnosti. Povinnosti vyjádřené v zákoně jsou majetkové povahy (vkladová a příplatková povinnost), společenská smlouva však může stanovit i povinnosti jiného charakteru. Společným znakem všech práv a povinností je potom skutečnost, že vyjadřují účastnický vztah společníka ke společnosti, a jejich nositelem nemůže být proto nikdo jiný než společník. Výrazem jednoty společnických práv a povinností je již zmíněná skutečnost, že všechna mohou být jen jako celek předmětem právního vztahu (např. převodu). Je proto nutno odlišovat tato práva a povinnosti od samostatných práv a povinností tvořících obsah závazkových vztahů vzniklých mezi společníkem a společností z jiných právních skutečností než je společenská smlouva (např. kupní smlouva mezi společníkem a společností). 21

rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 29 Odo 1216/2005 21

Práva a povinnosti společníků jsou ve společenské smlouvě uvedena ve své absolutní podobě a jako taková nesmí být omezena způsobem, který by odporoval zásadě stejného zacházení se všemi společníky. Při konkrétním výkonu těchto práv a povinností však mohou zejména určitá práva nabýt relativně samostatné povahy, a to povahy pohledávek společníka za společností. Společnost je potom povinna splnit je jako relativně samostatný závazek a společník by rovněž mohl takové právo postoupit podle § 524 a násl. občanského zákoníku. Jako příklad může sloužit nárok společníka na výplatu podílu na zisku poté, co výsledky roční účetní závěrky zisk vykázaly a příslušný orgán společnosti rozhodl o tom, že zisk bude mezi společníky rozdělen, a určil částku podléhající rozdělení. Nárok na podíl na zisku je v abstraktní podobě obecným právem společníka podílet se na výsledcích hospodaření společnosti. Ve výše popsané situaci však již nabyl konkrétní podoby dluhu, který je společnost povinna společníkovi zaplatit v termínu určeném společenskou smlouvou nebo rozhodnutím příslušného orgánu společnosti a jehož zaplacení se též společník může zcela samostatně domáhat. Toto právo již stojí mimo jednotu práv a povinností vyjádřených pojmem obchodní podíl a společník s ním též může samostatně disponovat. K nejvýznamnějším povinnostem patří povinnost splatit vklad, k jehož vložení se společník společenskou smlouvou zavázal (vkladová povinnost), popř. přispět k úhradě ztrát společnosti peněžitým plněním nad výši vkladu (příspěvková povinnost). Jde o povinnosti v zákoně výslovně vyjádřené, společnické povinnosti však nelze zužovat jen na ně. Je samozřejmé, že společník je povinen např. uchovávat v tajnosti informace důležité pro podnikání společnosti, dbát vždy o zájmy společnosti a při rozhodování dávat přednost právě těmto zájmům před zájmy vlastními, nepoškozovat vlastním jednáním zájmy společnosti apod. Některé z těchto povinností mohou být vtěleny do ustanovení společenské smlouvy o zákazu konkurenčního jednání platného pro společníky, u ostatních doporučujeme jejich výslovnou úpravu ve společenské smlouvě. Za současného stavu soudní praxe může totiž tato úprava být rozhodující pro uplatnění § 149 o vyloučení společníka rozhodnutím soudu. 22

22

POKORNÁ, J. K vymezení pojmu obchodní podíl, Právník, 1995, č. 9, s. 872-874 22

2.7. Společníci s.r.o. Společníky společnosti s ručením omezeným mohou být jak osoby fyzické, tak i osoby právnické. Jako jediná obchodní společnost v režimu českého právního řádu může být společnost s ručením omezeným založena i jen jednou fyzickou nebo jen jednou právnickou osobou. Společníkem společnosti s ručením omezeným je možno se stát: – jako účastník společenské smlouvy, a to ke dni vzniku společnosti, – převzetím vkladu na zvýšení základního kapitálu, – převodem obchodního podílu podle § 115 obchodního zákoníku; zvláštním způsobem převodu je přijetí obchodního podílu na úhradu dluhu, – děděním obchodního podílu, – v důsledku fúze, převodu jmění na společníka či rozdělení, – příklepem ve veřejné dražbě, – koupí podniku (nebo jeho části), jehož součástí je obchodní podíl. Společnost s ručením omezeným je jedinou obchodní společností, pro kterou zákon stanoví též nejvyšší přípustný počet společníků, a to nejvíce padesát společníků. Důvodem tohoto omezení je především to, že pro společnost s ručením omezeným předepisuje zákon v některých případech souhlasné rozhodnutí všech společníků, jehož dosažení by při příliš vysokém počtu společníků bylo velmi obtížné. Překročení stanoveného počtu společníků je jedním z důvodů, pro který může soud společnost zrušit.23 Možnost založit jednočlennou společnost s ručením omezeným musely členské státy EU připustit ve své právní úpravě na základě Dvanácté směrnice, která požaduje vytvořit právní nástroj umožňující omezení ručení jednotlivého podnikatele v celém Společenství, aniž tím jsou dotčeny právní předpisy členských států, které ukládají tomuto jednotlivému podnikateli ve výjimečných případech ručení za závazky podniku. Společnost s ručením omezeným může podle směrnice již být založena a vzniknout jako jednočlenná, popř. může se stát jednočlennou i za svého trvání, pokud

23

BARTOŠÍKOVÁ, M. Společnost s ručením omezeným, 2. vydání, Praha: C. H. Beck, 2006, ISBN 807179-441-4, s. 115-116 23

se obchodní podíly soustředí u jednoho společníka. Členským státům však byla ponechána možnost stanovit omezení práva na založení jednočlenné společnosti a určit pravidla, která by čelila nebezpečím vyplývajícím ze skutečnosti, že společnost má pouze jediného společníka. Společníci mají vkladovou povinnost, jejich vklady jsou jako základní kapitál vlastním zdrojem financování společnosti a současně majetkovým základem, který je nezbytný pro vznik účasti společníka na společnosti. Vznik účasti není při tom vázán na splacení vkladu, ale již na převzetí závazku splatit vklad do základního kapitálu. Tuto povinnost může společník, popř. budoucí společník převzít ve společenské smlouvě nebo zakladatelské listině při založení společnosti nebo písemným prohlášením o převzetí povinnosti splatit vklad při zvyšování základního kapitálu společnosti. Kapitálový charakter společnosti se zde projevuje v tom, že za trvání společnosti nemůže valná hromada rozhodovat o přijetí určité osoby za společníka společnosti, nýbrž v těchto situacích vždy musí jít o rozhodování o zvýšení základního kapitálu, které bude realizováno splněním vkladových závazků osob, které se nově rozhodly do podnikání společnosti investovat svoje peníze, popř. svůj majetek jako nepeněžitý vklad.24 Společnost s ručením omezeným bývá někdy označována jako smíšená společnost, tedy jako jakýsi mezistupeň mezi osobními a kapitálovými společnostmi. Tomu odpovídá i úprava ručení společníků. Podle ustanovení § 106 odst. 2 zákona č. 513/ 1991 sb. společníci této společnosti sice ručí společně a nerozdílně za závazky společnosti, ale jen do výše souhrnu nesplacených částí vkladů všech společníků podle stavu zápisu v obchodním rejstříku. Zápisem splacení všech vkladů do obchodního rejstříku ručení společníků zaniká. Je třeba upozornit na to, že, pokud jde o ručení společníků, přinesla novela obchodního zákoníku určité změny, přičemž zdůraznila právě solidární stránku ručení společníků. Zatímco před novelou přestával každý společník ručit okamžikem, kdy bylo do obchodního rejstříku zapsáno splacení celého jeho vkladu, po novele ručí i poté, jestliže kterýkoli jiný společník dosud celý vklad nesplatil., a není-li to možné, může společník požadovat od společnosti náhradu. Jestliže mu společnost náhradu neposkytne, může požadovat náhradu od kteréhokoli společníka, jehož vklad dosud nebyl splacen. Jestliže již byly splaceny vklady všech 24

ČERNÁ, S. Společnost s ručením omezeným pod vlivem reforem, Právní fórum, 2007, č. 1, s. 13-15 24

společníků, může požadovat náhradu od každého ze společníků v rozsahu jeho účasti na základním kapitálu společnosti. 25 Pokud společník chce ukončit svou účast ve společnosti, může tuto situaci řešit: - převodem obchodního podílu na jiného společníka anebo na třetí osobu, - dohodou se všemi zbývajícími společníky, - ukončením své účasti soudem.

Ve zcela výjimečných případech by mohl být společník ze společnosti vyloučen, a to: - valnou hromadou dle § 125 odst. 1 písmeno h, pro nesplacení vkladu ve lhůtě. - soudem. Účast společníka ve společnosti zaniká též na základě těchto skutečností (§ 148 odst. 2 obchodního zákoníku): - prohlášení konkurzu na majetek společníka, - zamítnutí insolvenčního návrhu pro nedostatek majetku, - pravomocné nařízení výkonu rozhodnutí postižením obchodního podílu společníka ve společnosti, - vydání exekučního příkazu k postižení obchodního podílu společníka ve společnosti po právní moci usnesení o nařízení exekuce. 26

25

BARTOŠÍKOVÁ, M. Společnost s ručením omezeným, 2. vydání, Praha: C. H. Beck, 2006, ISBN 807179-441-4, s. 117 26 BĚHOUNEK, P. Ukončení účasti společníka ve společnosti s ručením omezeným, Daně a právo v praxi, 2008, č. 5, s. 43 25

3. Založení s.r.o. 3.1. Společenská smlouva Společenská smlouva má charakter právního úkonu zvláštní povahy. Jde o právní úkon, který má obvykle vlastnost právního úkonu vícestranného, protože zakladatelé společnosti jsou zpravidla více než dva. V daném případě jde o právní úkon úplatný, protože zakladatelé se ve prospěch zakládané společnosti zavazují k vkladům, a který se do jisté míry blíží smlouvě směnné, do jisté míry však i smlouvě odvážné, protože zakladatelé do společnosti investují za tím účelem, aby profitovali na zisku, který společnost v budoucnu vyprodukuje, aniž je předem jisto, zda společnost bude zisková a do jaké míry. Zvláštním rysem společenské smlouvy tohoto druhu je i to, že smlouva nezavazuje jen její účastníky, ale i osobu, která ji neuzavřela, totiž samotnou společnost. Jestliže zakládá společnost s ručením omezeným několik zakladatelů, uzavírají o tom společenskou smlouvu. Ta musí mít písemnou formu (§ 63 obchodního zákoníku). Tato smlouva vyžaduje formu notářského zápisu. Minimální obsahové náležitosti společenské smlouvy obsahuje § 110 obchodního zákoníku. Tyto části (náležitosti) smlouvy se označují jako podstatné neboli esenciální (essentialia negotii), protože jde o podstatné složky právního úkonu, bez kterých by smlouva určitého typu vzniknout vůbec nemohla. Vedle nich se ve smlouvě zpravidla objevují i náležitosti pravidelné, tj. takové, které se podle příslušných uzancí ve společenských smlouvách obvykle uvádějí,a také náležitosti nahodilé, jejichž sjednání si vynutila konkrétní povaha určitého vztahu.

26

3.1.1. Esenciální náležitosti smlouvy První obsahový požadavek ohledně jakékoli smlouvy se týká určení stran, které smlouvu uzavírají. Zakladatelé (zakládající společníci) s.r.o. se běžně označují celým jménem (právnické osoby názvem) a bydlištěm (sídlem). U fyzických osob se obvykle doplňuje datum narození a rodné číslo, řidčeji též stav, u podnikatelů rovněž identifikační číslo a údaj o místě podnikání. Ohledně registrovaných právnických osob se někdy uvádí, ve které veřejnoprávní evidenci a jak jsou evidovány. U právnických osob se údaje o nich uzančně doplňují označením osob, které za ně jednají, s uvedením funkce, která je k tomu opravňuje, a také identifikační číslo, pokud jim bylo přiděleno. Ve společenské smlouvě je nutno uvést obchodní jméno (firmu) zakládané společnosti. Jde o název s.r.o. jako právnické osoby 27. Firmu s.r.o. lze zvolit v zásadě zcela libovolně. Nesmí se však jednat o název zaměnitelný vůči dalšímu, již existujícímu obchodnímu jménu jiného podnikatele. Stejně tak není přípustné volit firmu tak, aby její text byl klamavý nebo aby obsahem protiřečil zásadě veřejného pořádku. V naší právní nauce se vzhledem k dikci zákona většinovým názorem usuzuje, že ve firmě s.r.o. nelze použít slova "a spol." ve spojení s označením některých subjektů. Podle úpravy kmene obchodního jména se rozlišují firmy osobní, které uvádějí jména společníků s.r.o., firmy věcné, které ukazují na zvolený předmět činnosti společnosti, firmy fantazijní, které nemají žádnou souvislosti se dvěma právě uvedenými skutečnostmi a konečně firmy smíšené, pro něž je typická kombinace prvků jiných firemních typů. Pro společnosti s omezeným ručením je nejúčelnější volit firmu osobní nebo věcnou. Povinnou součástí obchodního jména společnosti je obligatorní dodatek označující její právní formu. Kromě toho může obchodní jméno s.r.o. obsahovat i fakultativní dodatek, uvádějící sídlo společnosti. Postačuje údaj o obci, kde společnost sídlí. Nelze přehlédnout ani to, že i společnosti s ručením omezeným stíhá firemní povinnost. To je povinnost s.r.o. jednat v obchodních vztazích právě pod tímto názvem, který jí byl jako obchodní jméno 27

viz. § 19 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník: „Ke zřízení právnické osoby je potřebná písemná smlouva nebo zakládací listina, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak. Právnické osoby vznikají dnem, ke kterému jsou zapsány do obchodního nebo do jiného zákonem určeného rejstříku, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak.“ 27

vybrán. Názvem, který byl jako firma zapsán do obchodního rejstříku, má společnost označit své provozovny, především však jen pod ním má činit vlastní právní úkony a vůbec vystupovat na veřejnosti.28 Smlouva by měla obsahovat i sídlo společnosti, to musí být určeno jako adresa způsobilá k zápisu do obchodního rejstříku. Sídlo se tedy uvádí nejen označením obce, kde má společnost sídlit. Nezbytné je dále názvem uvést i příslušné veřejné prostranství, má-li označení (např. ulici, náměstí, nábřeží) a číslo domu. Jsou ovšem i místa, jejichž veřejná prostranství zůstávají bez názvu (menší obce, periferní oblasti některých měst). Pak se uvádějí jen označení obce a čísla domu. Kromě jiného je ve společenské smlouvě nutno uvést i to, v jakém oboru bude založená společnost činná. Předmětem činnosti společnosti s ručením omezeným je nejčastěji podnikání. Společnost však lze založit i za jiným účelem 29. Lze tedy sjednat důvod její existence i jako vykonávání nevýdělečných činností v oborech kulturních, osvětových, humanitních, sportovních apod. I v těchto případech si s.r.o. podrží vlastnost podnikatele. Mluví se v této souvislosti o podnikateli fiktivním nebo formálním (podle právní formy). V žádném případě však nelze společnosti určit předmět činnosti zakázaný nebo nemravný. Pokud se tak stane, je na místě závěr o neplatnosti společenské smlouvy a s.r.o. do obchodního rejstříku nemá být zapsána. Dojde-li snad přesto k jejímu zápisu, tudíž i vzniku, nastupuje důvod k jejímu nucenému zrušení. Jako předmět činnosti (podnikání) lze společnosti určit i aktivity, k jejichž výdělečně společnému provozování jsou zvláštními zákony povolány pouze fyzické osoby (§ 30, odst. 2 a § 56, odst. 3 obch. zák.). Jednou z těchto činností je advokacie, a právě v té souvislosti vznikaly pochybnosti, zda lze v rámci předmětu podnikání s.r.o. poskytovat právní pomoc. Jedním z typických znaků společnosti s ručením omezeným jako kapitálové společnosti je vkladová povinnost jejich zakladatelů a společníků. Vklady do společnosti jsou povinné, obligatorní, a bez převzetí závazků k nim nelze společnost platně založit. Platí tedy, co se majetkových poměrů s.r.o. týká, že společenská smlouva musí obsahovat ujednání o vkladech společníků a o době a způsobu jejich 28

RICHTER, J. Název firmy, Právní rádce, 1994, č. 5, s. 20-21 viz. § 56 odst. 1 in fine: „Společnost s ručením omezeným a akciová společnost mohou být založeny i za jiným účelem, pokud to zvláštní právní předpis nezakazuje.“ 29

28

splacení nebo předání. Posudek alespoň dvou znalců je předepsán u jakýchkoli nepeněžitých vkladů, jejichž hodnota přesahuje 1 mil. Kč a dále u vkladů speciální povahy, totiž u vkladů, jejichž předmětem jsou podnik nebo jeho část, anebo knowhow, a konečně jde-li o založení společnosti jednou osobou. Vklady lze třídit podle různých kritérií. V pozitivněprávní úpravě má oporu toliko rozlišování vkladů peněžitých a nepeněžitých. Praktický rozdíl mezi nimi je v tom, že nepeněžité vklady musí být oceněny, zatímco u peněžitých vkladů jejich ocenění odpadá, protože jejich hodnotu vyjadřuje sama nominální hodnota peněz, které společník ve prospěch společnosti vydá.30 Podmínkou návrhu na zápis společnosti s ručením omezeným do obchodního rejstříku je předchozí splacení povinných dílů z vkladů společníků, přičemž souhrnná hodnota těchto splacených vkladů musí současně reprezentovat předepsanou část základního jmění (§ 111 odst. 1 obchodního zákoníku). Z toho tedy plyne, že - ač o tom § 110 odst. 1 obchodního zákoníku. mlčí - společenská smlouva musí mj. obsahovat také ujednání o správci vkladů. Ust. § 60, odst. 1 obchodního zákoníku to tiž v prvé větě určuje, že před vznikem společnosti spravuje splacené části vkladů zakladatel pověřený tím ve společenské smlouvě. (Pokud je s.r.o. zakládána s peněžitými vklady, může být správcem vkladů také banka, která je správcem vkladu). Souhrn hodnot upsaných vkladů tvoří základní jmění společnosti, které musí dosáhnout minimálně výše 200 tis. Kč. Výše vkladů je povinným údajem společenské smlouvy. V praxi některých rejstříkových soudů se lze setkat s požadavkem, aby tuto hodnotu kryly pouze peněžité vklady, i když to obchodní zákoník přímo nedefinuje. Kromě toho rejstříkový soud ve své rozhodovací praxi dovozuje z textu prvé věty § 124 odst. 1 obchodního zákoníku nutnost zahrnout do společenské smlouvy ujednání o rezervním fondu. Ohledně orgánů společnosti je třeba do obsahu smlouvy zahrnout především výslovné ujednání o jednatelích. Zejména je třeba se rozhodnout, kolik jednatelů má společnost mít. Zákon nevyžaduje pouze určení počtu jednatelů ve smlouvě. Z § 110 odst. 1 písm. e) obchodního zákoníku plyne i požadavek určit ve smlouvě také způsob, jakým jednatelé jménem společnosti jednají. Přestože § 133 odst. 1 obchodního 30

ELIÁŠ, K. Společenská smlouva o založení společnosti s ručením omezeným a stanovy s. r. o., Právní praxe v podnikání, 1996, č. 9, s. 3-4 29

zákoníku spojuje s mlčením smlouvy o této otázce ten právní následek, že za takových okolností vzniká každému jednateli oprávnění jednat jménem společnosti samostatně, vyžadují rejstříkové soudy v praxi dost důsledně, aby smlouva tuto otázku výslovně řešila. Vyžaduje se, aby společenská smlouva kromě toho přistoupila i ke konkrétnímu označení prvních jednatelů zakládané společnosti. Ti musí být identifikováni jménem a bydlištěm. Praxe tyto údaje běžně doplňuje i uvedením jejich rodného čísla. Výběr osob, určených za první jednatele, musí respektovat i některá normativní omezení. Především je třeba připomenout to, co praxe považuje za samozřejmé, totiž že jednatelem může být jen osoba fyzická. Stejně tak platí, že jednatelem nemůže být ten, kdo je určen za člena dozorčí rady, pokud má být ve společnosti ustavena. Ve vztahu k osobám které jsou činné jako neomezeně ručící společníci v osobních společnostech nebo které vykonávají funkce ve statutárních orgánech či dozorčích radách jiných kapitálových společností, je nutno přihlížet k omezením, jež vyplývají pro společníky nebo členy orgánů těchto obchodních společností ze zákazu konkurence Společenská smlouva musí dále obsahovat jména a bydliště členů první dozorčí rady, pokud se zřizuje, určení správce vkladu a také jiné údaje, které vyžaduje zákon.

3.1.2. Další náležitosti smlouvy Zákoník v řadě ustanovení umožňuje, aby společenská smlouva doplnila, upřesnila nebo pozměnila některá zákonná pravidla. K nejdůležitějším patří následující možnosti: 1) ve vztahu ke vkladové povinnosti společníků sjednání odchylné výše úroků z prodlení s placením vkladů; 2) ve vztahu k podílení se na zisku a ztrátě dohoda o příplatkové povinnosti; 3) ve vztahu k menšině společníků rozšíření jejich ochrany nad rámec § 129, odst. 2 obchodního zákoníku.; 4) ve vztahu k obchodním podílům jsou povolena ujednání o určení velikosti podílu odchylně od § 114, odst. 1 obchodního zákoníku a stejně tak lze sjednat zvláštní pravidla o převodech, přechodech a děleních podílů, 30

5) ve vztahu k organizačním poměrům společnosti lze především dohodnout vydání stanov: a) sjednání pravidel pro svolávání valné hromady, rozšíření jejích rozhodovacích pravomocí a určení počtu hlasů nutných k přijetí rozhodnutí; b) pokud jde o jednatele, upřesnění jejich vztahu k s.r.o. a bližší vymezení jejich působnosti, dále pak také případné zpřísnění zákazu konkurence; 6) v souvislosti s ukončením členství ve společnosti lze sjednat bližší podmínky pro uplatnění nároku ve smyslu, a pokud jde o vyplacení vypořádacího podílu, odchylky od § 61, odst. 2 a 3 obchodního zákoníku; 7) ve vztahu ke zrušení společnosti ujednání o jeho způsobu a důvodech i podmínkách a rovněž odchylky pro rozdělení likvidačního zůstatku. 31

3.2. Zakladatelská listina Zakladatelskou listinu sepisuje notář na žádost jediného zakladatele společnosti s ručením omezeným. Jménem společníka, právnické osoby, podepisuje listinu statutární orgán, popřípadě člen (členové) statutárního orgánu oprávněný jednat jménem právnické osoby anebo zmocněnec. Zmocněncem společníka může být osoba fyzická nebo osoba právnická. Jestliže je zmocněncem právnická osoba, podepisuje smlouvu její statutární orgán (jeho člen či členové) nebo fyzická osoba, které tento orgán udělí plnou moc. Plná moc zmocněnce pro podpis zakladatelské listiny musí být písemná a podpis zmocnitele musí být úředně ověřen. (to platí i pro plnou moc, kterou udělí statutární orgán zmocněnce další osobě). Úřední ověření pravosti podpisů účastníků smlouvy provádějí notáři, obecní, popř. městské úřady (matriky) a zastupitelské úřady České republiky; úřední ověření pravosti podpisu může provést i velitel lodě. Jestliže má Česká republika uzavřenou smlouvu o právní pomoci s jiným státem, uznává se i ověření příslušným úřadem tohoto státu. Veřejná listina cizího státu, se kterým nemá Česká republika uzavřenou dohodu

o

právní

pomoci,

musí

být

opatřena

apostilační

doložkou

nebo

superlegalizována. 31

ELIÁŠ, K. Společenská smlouva o založení společnosti s ručením omezeným a stanovy s. r. o., Právní praxe v podnikání, 1996, č. 9, s. 6 31

Rozsah zmocnění musí být v plné moci jasně vymezen. Plná moc zmocněnce se připojuje ke společenské smlouvě. Zakladatelská listina musí obsahovat nejméně podstatné náležitosti předepsané pro společenskou smlouvu, může obsahovat i další části, podle vůle zakladatele. O dalších náležitostech zakladatelské listiny platí to, co o náležitostech společenské smlouvy. 32

32

BARTOŠÍKOVÁ, M. Společnost s ručením omezeným, 2. vydání, Praha: C. H. Beck, 2006, ISBN 807179-441-4, s. 124-125 32

4. Úkony před vznikem s.r.o. Ještě před vznikem společnosti je nezbytné činit některé úkony, směřující ke vzniku společnosti. Patří sem zejména úkony směřující k získání živnostenského či jiného oprávnění k podnikatelské činnosti a úkony směřující k zápisu společnosti do obchodního rejstříku a některé další. Jednání jménem společnosti před jejím vznikem upravuje pro všechny společnosti ustanovení § 64 obchodního zákoníku. V posledních několika letech se tato úprava několikrát podstatně změnila. Změnila ji především novela obchodního zákoníku s účinností od 1. 1. 2012, která ji uvedla do souladu s tzv. První směrnicí. Zatímco před novelou se tato úprava týkala pouze jednání zakladatelů za společnost před jejím vznikem, po novele se týkala jednání všech osob, které vstupují do právních vztahů jménem společnosti před jejím vznikem. Podle platné úpravy je jednání jakékoli osoby jednající jménem společnosti před jejím vznikem vždy – má-li právní úkon takto učiněný náležitosti platného úkonu – platným jednáním bez ohledu na to, zda jednající osoba vystupuje jménem společnosti právem či nikoli. Účastníkem právního úkonu z takového jednání je přitom vždy jednající osoba, nikoli společnost. Jedná-li takto jménem společnosti dvě či více osob společně, jsou z takového jednání zavázány společně a nerozdílně. Nepřejdou-li závazky z takového jednání zákonem stanoveným způsobem na společnost, zůstane z něj zavázána osoba (osoby), která před vznikem společnosti jejím jménem jednala. Osobami jednajícími jménem společnosti před jejím vznikem budou nepochybně i nadále převážně její zakladatelé.

33

Pokud jde o mechanismus přechodu závazků převzatých jménem společnosti na společnost po jejím vzniku, obchodní zákoník obecně stanoví jako podmínku tohoto přechodu, že příslušný orgán společnosti, kterým je u společnosti s ručením omezeným valná hromada 34, takové jednání do tří měsíců od vzniku schválí. Zákon pak stanoví konkrétní právní domněnku, že z takto schválených jednání byla společnost zavázána od počátku. Ke zvýšení právní jistoty třetích osob ukládá 33

PELIKÁNOVÁ, I. Obchodní společnost před svým vznikem podle našeho obchodního zákoníku a ve světle jiných úprav, Právo a podnikání, 1996, č. 3, s. 4-6 34 § 125 odst. 1 písm. a) obchodního zákoníku 33

ustanovení § 64 odst. 2 zakladatelům pořídit seznam jednání učiněných jménem společnosti před jejím vznikem a předložit jej valné hromadě společnosti s ručením omezeným ke schválení tak, aby mohla být dodržena tříměsíční lhůta stanovená pro jejich schválení. Schválení jednání učiněných jménem společnosti před jejím vznikem poté, co uplynula stanovená tříměsíční lhůta, již totiž nemá účinky přechodu závazků na společnost a z jednání takto učiněných zůstávají zavázány osoby, které jménem společnosti před jejím vznikem jednaly. Není však vyloučeno, aby zakladatelé, popřípadě další osoby jednající jménem společnosti, pohledávky z takových jednání následně postoupili společnosti či aby společnost takto vzniklé dluhy převzala 35 , popřípadě aby k takovým dluhům přistoupila. Jestliže zakladatelé tuto povinnost nesplní, odpovídají společně a nerozdílně věřitelům společnosti za škodu, která jim v důsledku toho vznikne. Jednatelům společnosti pak obchodní zákoník ukládá povinnost bez zbytečného odkladu po schválení jednání učiněných před vznikem společnosti oznámit to účastníkům závazkových vztahů vzniklých z těchto jednání. Oznámení o případném neschválení závazků obchodní zákoník jednatelům neukládá, potřebnost takového oznámení však lze podle většinového názoru dovodit ze zásad poctivého obchodního styku a dobrých mravů. 36 Zvláštní úpravu jednání ve věcech souvisejících se vznikem společnosti stanoví obchodní zákoník pro podání návrhu na zápis společnosti s ručením omezeným do obchodního rejstříku; jménem společnosti s ručením omezeným podepisují návrh na zápis společnosti všichni jednatelé.

35

viz. § 531 a násl. občanského zákoníku BARTOŠÍKOVÁ, M. Společnost s ručením omezeným, 2. vydání, Praha: C. H. Beck, 2006, ISBN 807179-441-4, s. 126 36

34

5. Vznik s.r.o. Ustanovení § 62 obchodního zákoníku určuje časový okamžik, v němž společnost vzniká - den, k němuž byla zapsána do obchodního rejstříku. Zápis má konstitutivní účinky - teprve pravomocný zápis do obchodního rejstříku působí vznik obchodní společnosti jako právnické osoby a nabytí způsobilosti být nositelem práv a povinností i způsobilosti k právním úkonům.

5.1. Obchodní rejstřík Obchodní rejstřík je veřejnoprávní evidence podnikatelů, do něhož k tomu příslušné soudy zapisují zákonem stanovené údaje týkající se podnikatelů nebo organizačních složek jejich podniků, o nichž tak stanoví zákon. Jak plyne z výše řečeného, do obchodního rejstříku se zapisující subjekty mají vždy postavení podnikatele. To platí i pro právnické osoby založená k jiným než podnikatelským účelům. Obchodní rejstřík se dělí jednak na vlastní obchodní rejstřík, a dále na sbírku listin. Vlastní obchodní rejstřík lze definovat jako určitý registr zapsaných údajů. Vnitřně je rejstřík rozdělen do čtyř oddílů, podle toho, jaký subjekt se zapisuje. Do oddílu A se zapisují podnikatelé - fyzické osoby, veřejné obchodní právnické osoby, komanditní právnické osoby, státní podniky a jiné právnické osoby, o nichž zákon stanoví, že se zapisují do obchodního rejstříku. Do oddílu B se zapisují akciové právnické osoby. Do oddílu C se zapisují právnické osoby s ručením omezeným. Do oddílu D se zapisují družstva. 37 Obchodní rejstřík vedou rejstříkové soudy, kterými jsou krajské soudy (mimo Krajský soud v Praze) a Městský soud v Praze. Obchodní zákoník obsahuje řadu ustanovení procesního charakteru, která upravují vedení rejstříkového řízení (k tomu 37

DVOŘÁK, T. Obchodní rejstřík, Účetnictví v praxi, 2002, č. 6, s. 31 35

slouží § 31 až 33). Z hlediska místní příslušnosti soudu pro vedení rejstříkového řízení je rozhodujícím kritériem sídlo zapisovaného subjektu. K řízení je totiž příslušný rejstříkový soud, v jehož územním obvodu působnosti je obecný soud fyzické nebo právnické osoby, jíž se zápis týká. Dle § 28 obchodního zákoníku je obchodní rejstřík každému přístupný. Každý do něj může nahlížet a pořizovat si z něj kopie či výpisy. Toto ustanovení vymezuje formální princip publicity obchodního rejstříku, jehož jádrem je obecný přístup všech k údajům zapsaným v obchodním rejstříku o jednotlivých subjektech do něj zapisovaných. Tento princip má reflexi též v povinnosti soudu provedené zápisy v obchodním rejstříku zveřejňovat. V ustanovení § 29 je v prvé řadě upraven princip materiální publicity nazývaný též principem dobré víry. Podle tohoto principu se stav zápisu v obchodním rejstříku bude považovat za stav skutečný pro všechny, jimž není známo, že rejstříkový stav není v souladu se skutečným právním stavem (že realita je jiná než zapsaný stav - jednatel již není jednatelem, společník již není společníkem apod.). Tak tomu je v případě, kdy zápisy v obchodním rejstříku nejsou úplné nebo jsou nepravdivé. Vůči všem, jímž tato skutečnost není známa, bude postupováno tak, jako by stav rejstříkový odpovídal stavu právnímu. Prostě to, co je zapsáno, po právu platí, dokud není prokázán opak. To se však beze zbytku týká pouze zapsaného podnikatele, nikoliv již osob zapsaných v obchodním rejstříku (jednatelů, členů představenstva, společníků apod.) v jeho rámci.38 Do obchodního rejstříku nemůže být zapsán jakýkoliv subjekt, nýbrž pouze ten, o kterém to stanoví zákon. Povinnost zápisu nemůže být založena žádným soukromoprávním dokumentem (smlouva apod.). Povinně se zapisují obchodní společnosti a družstva, samostatné právnické osoby zřizované zákonem, o nichž to zákon výslovně stanoví (např. Hospodářská komora a Agrární komora ČR) a fyzické osoby splňující zákonná kritéria. Prvním důvodem pro zápis do obchodního rejstříku je provozování živnosti průmyslovým způsobem. O tom musí předložit rejstříkovému soudu rozhodnutí příslušného živnostenského úřadu, který je vydá na návrh podnikatele. Ve druhém případě je rozhodující průměr (nikoliv nutnost dosáhnout této

38

ŠTENGLOVÁ, I. Obchodní zákoník, komentář, 13. vydání, Praha: C. H. Beck, 2010, ISBN 978-80-7400354-7, s. 79-80 36

hranice v každém období) výše výnosů a příjmů za poslední dvě účetní období, který musí dosahovat zákonné hranice (120 milionů Kč). Do obchodního rejstříku se zapíší: a) firma, u právnických osob sídlo, u fyzických osob místo podnikání nebo, jde-li o fyzickou osobu, která není podnikatelem, její bydliště, b) předmět podnikání (činnosti), c) právní forma právnické osoby, d) u fyzické osoby datum narození a rodné číslo, bylo-li jí přiděleno, e) identifikační číslo, které podnikateli přidělí rejstříkový soud; potřebná identifikační čísla poskytne rejstříkovému soudu správce základního registru osob, f) jméno a bydliště nebo firma a sídlo osoby, která je statutárním orgánem právnické osoby nebo jeho členem, s uvedením způsobu, jak jménem právnické osoby jedná, a den vzniku a zániku její funkce; je-li statutárním orgánem nebo jeho členem právnická osoba, též jméno a bydliště osob, které jsou jejím statutárním orgánem nebo jeho členem, g) jméno a bydliště prokuristy, jakož i způsob, jakým jedná, h) u právnické osoby identifikační číslo, pokud jí bylo přiděleno, i) další skutečnosti, o kterých to stanoví právní předpis. 39 Nadto se v případě společnosti s ručením omezeným zapíší do obchodního rejstříku ještě následující údaje: jméno a bydliště nebo firma (název) a sídlo jejích společníků, výše základního kapitálu, výše vkladu každého společníka do základního kapitálu a rozsah jeho splacení, výše podílu každého společníka, zástavní právo k obchodnímu podílu, dále jméno a bydliště členů dozorčí rady, byla-li zřízena, a den vzniku a zániku jejich funkce. I když obchodní podíl spadá do společného jmění manželů (je-li nabyt jedním z manželů za trvání manželství a společné jmění manželů není zúženo dohodou manželů ve formě notářského zápisu, je tomu tak vždy), zapisuje se do obchodního rejstříku jako společník pouze jeden z manželů, a to ten, který je fakticky společníkem uvedeným ve společenské smlouvě. Vklad každého společníka a rozsah jeho splacení musí být též dokládán příslušnými listinami (např. u nepeněžitých vkladů musí být 39

§ 35 obchodního zákoníku 37

doložen znalecký posudek znalce jmenovaného soudem včetně usnesení o jeho jmenování). Dispozice ze základním kapitálem (zvýšení či jeho snížení) musí být doložena rozhodnutím valné hromady ve formě notářského zápisu. V případě jeho zvýšení musí být též doloženo převzetí závazku k novým vkladům stávajícími společníky. V případě jeho snížení musí být doložena také jeho publikace v Obchodním věstníku. 40

5.2. Řízení před rejstříkovým soudem Řízení lze zahájit jak na návrh, tak bez návrhu. Návrh na zápis do obchodního rejstříku se podává v listinné nebo elektronické podobě. Návrh na zápis, změnu zápisu a výmaz zápisu může podat jen osoba, uvedená v § 34 obchodního zákoníku, to znamená v případě společnosti s ručením omezeným sama společnost. Návrh na zápis změny určité skutečnosti či návrh na zápis výmazu určité skutečnosti (např. na výmaz prokuristy, odštěpného závodu atd.) podává společnost s ručením omezeným jednající svým statutárním orgánem, čili jednatelem. Na návrhu na změnu již zapsaných skutečností či na návrhu na výmaz těchto skutečností, podává-li ho společnost s ručením omezeným jednající svým jednatelem, bude postačovat s odkazem na ustanovení § 21 občanského soudního řádu 41 úředně ověřený podpis jednoho jednatele, i když jich má společnost více a způsob jednání zapsaný v obchodním rejstříku je takový, že všichni jednatelé jednají společně, nebo několik z více jednatelů jedná společně. Podmínkou návrhu podaného jinou osobou než společností s ručením omezením je, že společnost s ručením omezeným nepodá návrh do 15 dnů ode dne, kdy jí tato povinnost vznikla. Otázkou je, jak vyložit lhůtu 15 dnů a začátek jejího běhu. Současně s návrhem musí být doložen písemný souhlas osob, které se podle obchodního zákoníku nebo zvláštního právního předpisu zapisují v rámci zápisu podnikatele 42.

Navrhovatelé (to znamená společnost s ručením omezeným, u

prvního návrhu všichni jednatelé) plně svým návrhem disponují, to znamená, že

40

BARTOŠÍKOVÁ, M. K zápisu společnosti s ručením omezeným do obchodního rejstříku, Právní praxe v podnikání, 1994, č. 7, s. 9-10 41 zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád 42 viz. § 31 odst. 3 obchodního zákoníku 38

mohou vzít návrh zpět. Je-li návrh na zahájení rejstříkového řízení vzat zcela nebo zčásti zpět, rejstříkový soud řízení zcela nebo zčásti zastaví. Řízení ve věcech obchodního rejstříku lze zahájit i bez návrhu, má-li být dosaženo shody mezi skutečným právním stavem a stavem zápisu v obchodním rejstříku. Ustanovení § 200b odst. 3 občanského soudního řádu uvádí, že soudy nebo jiné správní orgány (správně má být pouze správní orgány, či ještě přesněji správní úřady, neboť formulace „soudy nebo jiné správní orgány“ budí dojem, že soudy patří mezi správní orgány) upozorní rejstříkový soud vždy na neshodu mezi skutečným právním stavem a stavem zápisu v obchodním rejstříku, jakmile tato skutečnost při jejich činnosti vyjde najevo. 43 Pokud jde o rozhodování rejstříkového soudu, přicházejí v úvahu následující formy rozhodnutí: a) soud provede zápis do obchodního rejstříku, aniž o tom vydá rozhodnutí (tzv. přímý zápis); Přímým zápisem se rozumí takový zápis do obchodního rejstříku, při němž soud nevydává rozhodnutí (usnesení), ale k zápisu (tzn. i ke změně zápisu a k výmazu) navržené údaje soud přímo provede do obchodního rejstříku, b) soud rozhodne o zápisu do obchodního rejstříku usnesením; c) nastane fikce zápisu do obchodního rejstříku (tzv. kontumační zápis), d) soud odmítne návrh na zápis do obchodního rejstříku, jestliže: – návrh byl podán osobou, která k návrhu není podle zvláštního právního předpisu oprávněna, – návrh nebyl podán způsobem předepsaným podle zvláštního právního předpisu, – návrh neobsahuje všechny náležitosti, stanovené zvláštním právním předpisem, – návrh je nesrozumitelný nebo neurčitý, – k návrhu nebyly připojeny listiny e) soud zamítne návrh na zápis do obchodního rejstříku. Rovněž o zamítnutí návrhu na zápis, změnu zápisu či výmaz určité skutečnosti rozhoduje soud usnesením. Usnesení

43

BARTOŠÍKOVÁ, M. Společnost s ručením omezeným, 2. vydání, Praha: C. H. Beck, 2006, ISBN 807179-441-4, s. 144 39

o zamítnutí návrhu na zápis do obchodního rejstříku je rozhodnutím ve věci samé a přichází v úvahu tenkrát, kdy návrh je v rozporu s hmotným právem. 44

5.3. Sbírka listin Novelizací obchodního zákoníku, provedenou zákonem č. 142/1996 Sb., byl do našeho právního systému zaveden institut sbírky listin osoby zapsané v obchodním rejstříku. Sbírka listin by měla svým informačním charakterem poskytnout zájemci základní údaje o osobě podnikatele, a osobě zapsané v obchodním rejstříku umožňuje, aby se v základních odborných bodech prezentovala veřejnosti. Pro samotné řízení před rejstříkovým soudem neznamená sbírka listin přítěž. Řízení se tímto institutem nezpomalí a ani účastníkům rejstříkového řízení, nebo osobám již v rejstříku zapsaným, u kterých právě řízení neprobíhá, nemůže způsobovat větší komplikace. Na druhou stranu ale ani řízení nezrychlí a rejstříkovým soudům určitě administrativně přitíží. Prostřednictvím sbírky listin by měly být k dispozici informace o podnikatelských subjektech, což v konečném důsledku povede k větší průhlednosti v této oblasti, k poznatkům o rozvrstvení kapitálu, k lepším odhadům životaschopnosti společností apod. To vše pouze za předpokladu, že se tento institut ujme, že příslušné dokumenty budou do sbírky zakládány, že se forma naplní obsahem. 45 Sbírka listin je součástí obchodního rejstříku a je stejně jako obchodní rejstřík ovládána principem publicity, to znamená, že každý má právo do sbírky listin nahlížet, požádat o úředně ověřený částečný nebo úplný opis listiny, uložené ve sbírce listin, a to v listinné nebo od 1. 1. 2007 v elektronické podobě, ledaže žadatel výslovně požádá o opis listiny úředně neověřené. Nebude-li výslovně požádáno o listinný částečný nebo úplný opis listiny, uložené ve sbírce listin, vydá rejstříkový soud částečný nebo úplný opis listiny vždy v elektronické podobě. O úředně ověřený elektronický opis listiny uložené ve sbírce listin může žadatel požádat jen, je-li jeho žádost podepsána zaručeným elektronickým podpisem. 46

44

FALDYNA, F. Obchodní rejstřík. Pojem, podstata a účel obchodního rejstříku a řízení ve věcech obchodního rejstříku, Právní fórum, 2006, č. 1, s. 2-3 45 PIKNA, P. Sbírka listin a její rozdílné pojímání, Právní rádce, 1997, č. 7, s. 11 46 v podrobnostech viz. zákon č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu 40

Rejstříkový soud zveřejňuje uložení listiny do sbírky listin. Obsah listin, jejichž zveřejnění zákon ukládá, může zapsaná společnost s ručením omezeným namítat vůči třetím osobám až od okamžiku jejich zveřejnění, ledaže by prokázala, že třetí osobě byl znám dříve. Obsahu listin se nemůže zapsaná společnost s ručením omezeným dovolávat do 16. dne po zveřejnění, jestliže třetí osoba prokáže, že o zveřejnění nemohla vědět. 47 Společnost s ručením omezeným je povinna předložit bez zbytečného odkladu od vzniku rozhodné skutečnosti rejstříkovému soudu do sbírky listin příslušnou zakládanou listinu ve dvojím vyhotovení. Listiny, které se ukládají pouze do sbírky listin, nikoliv do rejstříkového spisu, se předkládají v jednom vyhotovení. Rozhodnutí soudu, která se zakládají do sbírky listin – např. rozhodnutí soudu o zrušení společnosti s ručením omezeným a jejím vstupu do likvidace, založí do rejstříkového spisu rejstříkový soud. Je-li určitý údaj zapsán v obchodním rejstříku, ale ve sbírce listin není uložena odpovídající listina, poznamená tuto skutečnost do sbírky listin rejstříkový soud a vyzve společnost s ručením omezeným, aby listinu bez zbytečného odkladu předložil. Listiny do sbírky listin se předkládají zásadně v českém jazyce. Česká osoba, zahraniční osoba se sídlem v některém z členských států Evropské unie nebo v jiném státě tvořícím Evropský hospodářský prostor, může předložit listinu ukládanou do sbírky listin také v některém z úředních jazyků Evropské unie. V takovém případě nemusí být listina úředně ověřena. V případě, že je listina přeložena z jazyka, který není úředním jazykem nebo některým z úředních jazyků členského státu Evropské unie nebo jiného státu tvořícího Evropský hospodářský prostor, musí být překlad úředně ověřen. Údaje obsažené v listinách uložených ve sbírce listin v některém z úředních jazyků Evropské unie se může třetí osoba dovolat, ledaže zapsaná společnost s ručením omezeným prokáže, že taková osoba věděla o rozporu s listinami zveřejňovanými v českém jazyce. Zapsaná společnost s ručením omezeným se může dovolat jen údajů obsažených v listinách, zveřejněných v českém jazyce.48 Sbírka listin obsahuje u společnosti s ručením omezeným následující listiny: –

společenskou smlouvu nebo zakladatelskou listinu (dále jen „zakladatelské

dokumenty“), stanovy společnosti s ručením omezeným, pokud mají být podle

47

Rozsah a způsob zveřejnění listiny je upraven v nařízení vlády č. 503/2000 Sb., o Obchodním věstníku BARTOŠÍKOVÁ, M. Společnost s ručením omezeným, 2. vydání, Praha: C. H. Beck, 2006, ISBN 807179-441-4, s. 154-155 48

41

společenské

smlouvy

vydány,

a

jejich

pozdější

změny;

po

každé

změně

zakladatelského dokumentu nebo stanov musí být uloženo také jejich platné úplné znění. Úplné znění společenské smlouvy, zakladatelské listiny, popřípadě stanov nemusí obsahovat úředně ověřené podpisy ani společníků ani jednatele(ů). Ke změně společenské smlouvy, zakladatelské listiny, popřípadě stanov dochází jiným právním úkonem, například dohodou o změně společenské smlouvy, usnesením valné hromady atd.; –

rozhodnutí o jmenování, odvolání nebo doklad o jiném ukončení funkce osob,

které jsou jednateli, likvidátory, konkursním správcem, vyrovnacím správcem, nuceným správcem nebo vedoucím organizační složky podniku 49 , popřípadě členů dozorčí rady. Rozhodnutím o jmenování či odvolání jednatele(ů) a členů dozorčí rady se rozumí usnesení valné hromady společnosti s ručením omezeným o jejich jmenování či odvolání. Rozhodnutím o jmenování či odvolání likvidátora se rozumí usnesení valné hromady společnosti s ručením omezeným 50 nebo soudu o jeho jmenování či odvolání. Jiným ukončením funkce jednatele, člena dozorčí rady či likvidátora lze rozumět jejich odstoupení z funkce a projednání odstoupení na valné hromadě společnosti, atd. –

výroční zprávy; řádné, mimořádné a konsolidované účetní závěrky, pokud nejsou

součástí výroční zprávy, vyžaduje-li jejich vyhotovení obchodní zákoník nebo zvláštní právní předpis, a dále zprávy auditora o ověření účetní závěrky 51. S účinností od 1. 7. 2005 se do sbírky listin zakládá i návrh rozdělení zisku a jeho konečná podoba nebo vypořádání ztráty, pokud nejsou součástí účetní závěrky; –

rozhodnutí všech společníků společnosti s ručením omezeným o zrušení

společnosti, rozhodnutí valné hromady o zrušení společnosti s ručením omezeným, rozhodnutí soudu o zrušení společnosti s ručením omezeným 52, rozhodnutí, jímž se ruší rozhodnutí o zrušení společnosti s ručením omezeným, rozhodnutí o zrušení rozhodnutí o přeměně společnosti s ručením omezeným, rozhodnutí soudu o

49

viz. § 13 odst. 3 obchodního zákoníku pokud jmenování a odvolání likvidátora patří do působnosti valné hromady – viz § 125 odst. 1 písm. i) obchodního zákoníku 51 Novela obchodního zákoníku, přijatá zákonem č. 216/2000 Sb., nahradila dikci „zpráva auditora, je-li uložena povinnost ověření účetní závěrky auditorem“ dikcí „zpráva auditora o ověření účetní závěrky“. Předchozí dikce byla přesnější, neboť jasně vyjadřovala, že zpráva auditora o ověření účetní závěrky auditorem se ukládá do sbírky listin, jen pokud je uložena povinnost ověření účetní závěrky auditorem 52 § 152 odst. 2 obchodního zákoníku 50

42

neplatnosti společnosti, zprávu o průběhu likvidace, seznam společníků podle a zprávu o naložení s majetkem 53; –

rozhodnutí o změně právní formy a zprávu o změně právní formy, smlouvu o fúzi,

o převodu obchodního jmění nebo o rozdělení a písemný návrh takové smlouvy, projekt rozdělení, zprávu o fúzi, o převodu obchodního jmění nebo rozdělení, znaleckou zprávu o fúzi, o převodu obchodního jmění nebo rozdělení; –

rozhodnutí soudu o neplatnosti usnesení valné hromady o změně právní formy,

fúzi, převodu obchodního jmění nebo rozdělení a rozhodnutí soudu o neplatnosti smlouvy o fúzi, o převodu obchodního jmění, o neplatnosti projektu rozdělení či smlouvy o rozdělení; –

posudek znalce na ocenění nepeněžitého vkladu při založení společnosti s ručením

omezeným nebo při zvýšení jejího základního kapitálu, posudek znalce na ocenění obchodního jmění při přeměnách společnosti s ručením omezeným a na ocenění majetku; –

rozhodnutí soudu vydaná podle zákona o konkursu a vyrovnání. Rozhodnutí soudu,

vydaná podle zákona o konkursu a vyrovnání, jsou např.: usnesení o prohlášení konkursu, usnesení o zamítnutí návrhu na prohlášení konkursu, usnesení o povolení ochranné lhůty, usnesení o zproštění správce konkursní podstaty, usnesení o ustanovení nového správce, usnesení o ustavení předběžného správce, rozvrhové usnesení, usnesení o zrušení konkursu, usnesení o povolení vyrovnání atd; –

smlouvu o prodeji podniku nebo jeho části, smlouvu o nájmu podniku nebo jeho

části, včetně oznámení o jejím prodloužení a návrhy uvedených smluv, případné listiny prokazující zánik nájmu jako např. dohodu o skončení nájmu, usnesení soudu o nabytí podniku děděním; –

ovládací smlouvu a smlouvu o převodu zisku, včetně jejich změn, a případné

listiny prokazující zrušení smlouvy; –

stejnopis notářského zápisu o smlouvě o změně rozsahu společného jmění manželů

nebo výhradě jeho vzniku podle zvláštního právního předpisu, byla-li taková smlouva uzavřena nebo rozhodnutí soudu o zúžení společného jmění manželů, popřípadě smlouvu o rozdělení příjmů z podnikání podle zvláštního právního předpisu; v případě

53

ve smyslu 75 odst. 6 obchodního zákoníku 43

rozvodu musí být uložena dohoda o vypořádání společného jmění podle zvláštního právního předpisu nebo rozhodnutí soudu, popřípadě prohlášení společníka, že k dohodě ani rozhodnutí soudu nedošlo; –

smlouvu o zastavení obchodního podílu a smlouvu o převodu obchodního podílu;

–

rozhodnutí soudu o nařízení výkonu rozhodnutí postižením podílu některého

společníka ve společnosti, rozhodnutí soudu o nařízení výkonu rozhodnutí prodejem podniku nebo jeho části, jakož i rozhodnutí soudu o zastavení výkonu těchto rozhodnutí, exekuční příkaz na postižení podílu některého společníka ve společnosti, na prodej podniku nebo jeho části, jakož i rozhodnutí o zastavení a zrušení exekuce; –

rozhodnutí Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy o udělení státního

souhlasu působit jako soukromá vysoká škola; –

další listiny, o kterých tak stanoví zákon 54. Podnikatel zapsaný v obchodním rejstříku předloží bez zbytečného odkladu od

vzniku rozhodné skutečnosti rejstříkovému soudu listiny zakládané do sbírky listin. Rozhodnutí soudu, která se ukládají do sbírky listin, založí rejstříkový soud. Jestliže je určitý údaj zapsán v obchodním rejstříku, avšak ve sbírce listin není uložena odpovídající listina, poznamená rejstříkový soud tuto skutečnost do sbírky listin a vyzve podnikatele, aby listinu bez zbytečného odkladu předložil. Listiny, jimiž se dokládají zapisované skutečnosti a které se neukládají do sbírky listin, a dále listiny ukládané do sbírky listin podle § 38i odst. 1 písm. i) až m) a q) obchodního zákoníku, projekt přeshraniční přeměny a listiny podle § 38j obchodního zákoníku vyhotovené v cizím jazyce se předkládají v originálním znění a současně v překladu do jazyka českého, ledaže rejstříkový soud sdělí podnikateli, že takovýto překlad nevyžaduje; takové sdělení může rejstříkový soud učinit na své úřední desce i pro neurčitý počet řízení v budoucnu. Je-li vyžadován překlad a jedná-li se o překlad z jazyka, který není úředním jazykem nebo některým z úředních jazyků členského státu Evropské unie nebo jiného státu tvořícího Evropský hospodářský prostor, musí být překlad úředně ověřen. 55

54

Dalšími listinami se od 1. 7. 2005 rozumí dle § 38i odst. 2 podpisové vzory osob zapsaných jako osoby oprávněné jednat jménem společnosti s ručením omezeným 55 § 38k odst. 1-3 obchodního zákoníku 44

Závěr Pozornost právní teorie se v posledních desetiletích soustřeďovala hlavně na akciové společnosti, nicméně při pozorném studiu pramenů zjistíme, že tématika společnosti s ručením omezeným poskytuje taktéž dostatek studijního materiálu. Právní režim společnosti s ručením omezeným se od jejího začlenění do právního řádu jednotlivých evropských států až do nedávné doby tak výrazným způsobem neměnil. V současné době jsme svědky výrazného reformního hnutí v oblasti právní úpravy společnosti s ručením omezeným, který v některých zemích otřásá vžitou představou o jejím právním uspořádání. Vliv vstupu České republiky do struktury Evropské unie se podepsal i na legislativě založení a vzniku společnosti s ručením omezeným. Zakladatelům obchodních společností, zejména pak společností s ručením omezeným, se otevřela možnost založit společnost v tom členském státě, jehož úprava nejlépe odpovídá jejich podnikatelským představám a následně přesunout těžiště činnosti této společnosti do jejich domovského státu, aniž by hostitelský stát mohl takové formálně zahraniční společnosti ukládat povinnosti týkající se například výše základního kapitálu, ručení společníků, atd. Tím se otvírá prostor pro soutěž právních úprav členských států o to, který z nich přitáhne nejvíce zakladatelů (a prostřednictvím založených společností i daňových poplatníků). V této práci jsme si provedli podrobnou právní analýzu založení a vzniku společnosti s ručením omezeným, přičemž bylo dbáno na rozfázování celého procesu, neboť tento probíhá v jednotlivých etapách. Založení a vznik společnosti jsou dvě různé fáze samého uvedení společnosti v život. Jak vyplývá ze samotného těla práce, není to proces jednoduchý a budoucí společníci musí obstarat celou řadu záležitostí, nežli společnost skutečně vznikne. Omezený rozsah této práce mi bohužel nedovolil věnovat se veškerým relevantním oblastem, které toto atraktivní téma doprovázejí. Například právě výše zmíněný (a navýsost aktuální) mezinárodní prvek, který je podnikateli z celé Evropské unie

45

pozorně sledován, by stál za provedení konstruktivní komparace jednotlivých právních řádů.

46

Použité prameny Právní předpisy zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník zákon č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) zákon č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu nařízení vlády č. 503/2000 Sb., o Obchodním věstníku

Literatura 1. BARTOŠÍKOVÁ, M. K zápisu společnosti s ručením omezeným do obchodního rejstříku, Právní praxe v podnikání, 1994, č. 7 2. BARTOŠÍKOVÁ, M. Společnost s ručením omezeným, 2. vydání, Praha: C. H. Beck, 2006, ISBN 80-7179-441-4 3. BĚHOUNEK, P. Ukončení účasti společníka ve společnosti s ručením omezeným, Daně a právo v praxi, 2008, č. 5 4. BŘEŇ, M. Sídlo společnosti s ručením omezeným, Právní praxe v podnikání, 2000, č. 1 5. ČERNÁ, S. Společnost s ručením omezeným pod vlivem reforem, Právní fórum, 2007, č. 1 6. DĚDIČ, J. a kol. Právo obchodních společností, Praha: Prospektrum, 1998, ISBN 80-7175-064 7. DVOŘÁK, T. Obchodní rejstřík, Účetnictví v praxi, 2002, č. 6

47

8. ELIÁŠ, K. Kurs obchodního práva - Úvodní a obecná část, Soutěžní právo, 2. vydání, Praha: C. H. Beck, 1997, ISBN 80-7179-800-2 9. ELIÁŠ, K. Společenská smlouva o založení společnosti s ručením omezeným a stanovy s. r. o., Právní praxe v podnikání, 1996, č. 9 10. FALDYNA, F. Obchodní rejstřík. Pojem, podstata a účel obchodního rejstříku a řízení ve věcech obchodního rejstříku, Právní fórum, 2006, č. 1 11. GALIČKOVÁ, A. Společnost s ručením omezeným, Právní rozhledy, 1994, č. 9 12. HENDRYCH, D. a kol. Právnický slovník, 3. vydání, Praha: C. H. Beck, 2009, ISBN 978-80-7400-059-1 13. PELIKÁNOVÁ, I. Obchodní společnost před svým vznikem podle našeho obchodního zákoníku a ve světle jiných úprav, Právo a podnikání, 1996, č. 3 14. PIKNA, P. Sbírka listin a její rozdílné pojímání, Právní rádce, 1997, č. 7 15. POKORNÁ, J. K vymezení pojmu obchodní podíl, Právník, 1995, č. 9 16. RICHTER, J. Název firmy, Právní rádce, 1994, č. 5 17. ŠTENGLOVÁ, I. Obchodní zákoník, komentář, 13. vydání, Praha: C. H. Beck, 2010, ISBN 978-80-7400-354-7 18. ŠVEHLÍK, M. K pojmu vlastního kapitálu v obchodním právu, Právní rozhledy, 2003, č. 5 19. ŠVESTKA, J. Občanský zákoník, 2. vydání, Praha: C. H. Beck, 2009, ISBN 97880-7400-108-6

Judikatura usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28. 3. 1996 sp. zn. 2 Cmo 27/96, Soudní rozhledy, 1996, č. 5 rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 29 Odo 1216/2005

Elektronická databáze DVOŘÁK, T. Společnost s ručením omezeným, ASPI ID: LIT26723CZ

48