ZHEM / Základy Hematologie Lymfoidní orgány Patologie leukocytů nádorového původu Hematologie parazitárních onemocnění
Radim Vrzal
Lymfatické / lymfoidní orgány Primární – thymus (brzlík), kostní dřeň – vyzrávání lymfocytů Sekundární – lymfatické uzliny, slezina – interakce s antigenem Spojení skrz krevní cévy a lymfatický systém = síť kanálů sbírajících tekutinu která unikla z cév do tkání
Lymfa = zbytky intersticiální kapaliny, proudí z míst pojivových tkání do malých lymfatických kapilár a potom do větších sběrných lymfatických cév Největší lymf.céva
= thorakální/hrudní
kanál - pohyb – kontrakce svalů
Ontogenese lymfatického systému - Všechny buňky z HSC (CD34+) - CD34+ již fetální játra - Od 13.týdne vývoje, migrace do kostní dřeně či do brzlíku = primární lymfoidní orgány - T-lymfocyty = thymus - B-lymfocyty = kostní dřeň - T-lymfocyty v brzlíku = selekce, differenciace, autoreaktivní zanikají
- Vyzrálé lymfocyty migrují do sekundárních/ periferních lymfatických orgánů
Thymus / Brzlík I. -
Plochý, dvoulaločnatý orgán Umístění mezi hrudní kostí a velkými cévami Velikost závisí na věku (max. 40g kolem 10 roku) náhrada funkčního parenchymu tukem a fibrózní tkání (stáří) Místo vývoje T-lymfocytů Zisk repertoáru antigenně specifických receptorů (TCRs) Po vyzrání opouští T-lymfocyty thymus a cirkulují mezi krví a sekundárními lymfoidními orgány
Každý lalok je rozdělen fibrózními přepážkami na menší laloky = vnější vrstva (cortex) a vnitřní vrstva (medulla). Cortex – husté shluky nezralých lymfocytů (vysoká mitotická aktivita, thymocyty) Medulla – řídce osídlena lymfocyty, obsahuje Hassalova tělíska Prokříženy sítí stromálních buněk (epitheliální, dendritické, makrofágy) = Interakce s thymocyty Intrathymová bariéra Thymocyty – citlivé na kortison (cortex), stávají se resistentnější vyzráváním (medulla) Studium funkce pomocí Thymektomie
Thymus / Brzlík II.
Slezina I. - cca 200 g, vejčitý útvar, levá abdominální dutina - filtrace krve a zachycení antigenů - není zásobena lymfatickými cévami - Antigeny a lymfocyty vstupují skrz slezinnou arterii -Složení červená a bílá dužina/dřeň, odděleny difuzní marginální zónou - Bílá dužina – lymfocyty – (T-) obklopují slezinnou arterii (PALS) - Červená pulpa – makrofágy + erytrocyty -T-lymfocyty obklopeny B-lymfocyty (marginální zóna) -Malé shluky Blymfocytů uvnitř marginální zóny = primární folikuly -Splenektomie vede k bakteriálním infekcím
Slezina II.
Vstup antigenu a lymfocytů skrz arterii přesun do marginální zóny – zachycení antigenu APC (dendritické buňky) a presentace T-lymfocytům Aktivace B-lymfocytů a přesun do folikul a vývin v sekundární folikuly s germinálními centry
Lymfatické uzliny -
-
-
Situovány podél lymfatických cév Odvodňují kůži a vnitřní orgány Vloženy do kolagenového pouzdra Normální uzly jsou ledvině podobné útvary, 1-15 mm v průměru Lymfatické cévy pronikají pouzdrem a tvoří marginální a interfolikulární sinusy Lymfa opouští uzel skrz eferentní (odvodnou) lymfatickou cévu jdoucí podél krevní cévy Vnější kůra B-lymfocyty T-lymfocyty v parakortikální oblasti Po stimulaci antigenem se primární folikuly s B-lymfocyty mění na sekundární folukuly
S mukosou asociované lymfoidní tkáně (MALT) I. -
-
-
volně organizované lymfatické tkáně s malými shluky T-, B- lymfocytů a plasmocytů (IgA) – GIT, Respirační trakt, slzné žlázy, močové ústrojí GIT obsahuje tonsily (podobné lymf. uzlům) a Peyerovy plaky Peyerovy plaky – terminální ileum, opouzdřené váčky APC přítomny v „klenbové“ oblasti (dome region) M (microfold) buňky – zploštělé epiteliální buňky, specializované transportéry antigenů, přitahují lymfocyty a monocyty, bez mikroklků M-buňky využívají ke vstupu následující patogeny: Salmonella, vibrio cholerae, poliio viry
S mukosou asociované lymfoidní tkáně (MALT) II.
- Antigeny transporované M-buňkami aktivují B-lymfocyty plasmocyty s IgA -Transport IgA přes membránu a inaktivace antigenu
Kostní dřeň
- Gelovitá tkáň v dutině kosti - Hematopoetická Červená dřeň (Red marrow) a Žlutá dřeň (Yellow marrow) - Stroma - fibroblasty, makrofágy, adipocyty, osteoblasty, endoteliální buňky - Stromální buňky interagují s Blymfocyty, produkce cytokinů - Selekce a eliminace autoreaktivních B-lymfocytů
Hematoonkologie Lymfomy Leukémie
Ostatní
- Hodgkinův - ne-Hodgkinův - akutní - myeloidní - lymfoidní - chronické - myeloidní - lymfoidní
Hodgkinův lymfom / Hodgkinova nemoc / Maligní lymfogranulomatosa -
1832 – T.Hodgkin; C.Sternberg + D.Reed – popsali vztah mnohojaderných buněk k buňce Hodgkinově Dle WHO je HL = maligní tumor (dříve lymfogranulomatosa) HL – prototyp léčitelného neoplasmu Vyšší riziko u můžů a u lidí s vyšším socioekonomickým stavem
Hodgkinova nemoc – gigantická monojaderná buňka s širokou cytoplasmou a velkým jadérkem (Hodgkinova buňka)
Hodgkinova nemoc – Reed-Sternbergova gigantická buňka
Hodgkinův lymfom / Hodgkinova nemoc / Maligní lymfogranulomatosa II. - HL kombinuje znaky zánětlivé reakce stejně tak jako maligní nemoci - Etiologie je neznámá - spekulace o virálním původu (EBV u 50% nemocných), možná jen kofaktor pro neznámého původce -Typická přítomnost Hodgkinovy buňky a buňky Reed-
Sternebergovy (ve většině případů odvozeny od zárodečné B-buňky) -Pacienti s neléčeným HL mají defekt v buněčné imunitě klinický
obraz dán sekretovanými cytokiny z RS buněk (IL-1, TNFa/b, TGF-b) -horečka nad 38 C, jinak nevysvětlitelná -noční pocení, mnohdy s nutností výměny ložního prádla -větší úbytek hmotnosti a déletrvající slabost -kašel či dušnost -svědění kůže
Hodgkinův lymfom / Hodgkinova nemoc / Maligní lymfogranulomatosa III. -
Není možno diagnostikovat na základě rozboru krve vyšetření lymfatických uzlin určení stadia nemoci (staging) I. postižena je jen jedna skupina lymfatických uzlin, II. postiženy jsou 2 či více skupin lymfatických uzlin pouze na jedné straně od bránice (tedy pouze nad nebo pod bránicí) III. onemocnění je zjištěno na obou stranách bránice IV. onemocnění postihuje i orgány mimo lymfatické systém, např. játra, plíce, střevo, kosti
Lymfatické oblasti a oblasti radioterapie (oblast pláště a obráceného Y se slezinou)
-RS buňky - součástí buněčné populace = většinou B-buňky, CD30+ = typické/ nespecifické pro HL – markery dendritických buněk
Hodgkinův lymfom / Hodgkinova nemoc / Maligní lymfogranulomatosa IV. Léčba - závislá dle stadia - Stadia I-II – kombinace radioterapie a předcházející chemoterapie (2-4 cykly ABVD) - každých 14 dní - Stadia III-IV – ABVD, Stanford V, BEACOPP – vyšší dávky, častěji
Interkalace DNA (Adriamycin)
Zlomy DNA (Bleomycin)
Disrupce mikrotubulů (Vinblastin)
Alkylační činidlo (Dacarbazine)
Ne-Hodgkinův lymfom (NHL) I. - Maligní proliferace lymfoidních tkání odlišitelná od HL na základě histologických a klinických znaků, často s extranodální výskytem - Klasifikace dle WHO (bere v potaz pokroky v imunologii a molekulární biologii) - dle buněčného původu - dle stavu vyzrálosti
- imunofenotypické a jiné markery
Etiologii většinou nelze určit (chronická antigenní stimulace - viry – pacienti s HIV, bakterie – Helicobacter pylori)
NHL mohou být rozděleny do dvou skupin: - Nečinné NHL – nebolestivé, ne vždy vyžadují léčbu - např. folikulární lymfom, CLL - Agresivní NHL – bez léčby následuje rychlý konec, v části NHL je léčbou chemoterapie – např. Burkitův lymfom, difúzní lymfomy velkých B-buněk
Ne-Hodgkinův lymfom (NHL) II. Difúzní lymfom velkých B-buněk (difuzní velkobuněčný lymfom) – velké, transformované lymfoidní buňky, nápadné jadérko, basofilní cytoplasma - 50% vykazuje abnormality kolem přeuspořádání Bcl-6 onkogenu (3q27-29); - i jiné onkogeny se účastní – bcl-2 (horší prognosa) - dle markerů je většina těchto lymfomů positivních na antigeny B-buněk (CD19, CD20, CD22) - 2 subtypy -
- typ B-buněk zárodečného centra (Bcl-2 translokace) - typ aktivované B-buňky (CA NF-kB)
- léčba závisí na stadiu – několik cyklů CHOP
Alkylace (Cyclophosphamid)
Interkalace DNA (Hydroxydaunomycin)
Disrupce Mikrotubulů (Vincristine)
Imunosuprese (Prednisone)
Ne-Hodgkinův lymfom(NHL) III. Folikulární lymfom -Druhý nejčastější typ NHL -Obraz se podobá normálním zárodečným centrům -90% pacientů vykazuje translokaci t(14;18) vede k overexpresi bcl-2 - většina lymfomů je CD19+, CD20+, CD10+ - netečný průběh, začíná většinou periferní lymfadenopatií - léčba závisí na stadiu – radioterapie, chemoterapie, protilátkami – anti-CD20 (rituximab), alogenní transplantace
Folikulární lymfom - hustý chromatin, ostré vroubkování
Ne-Hodgkinův lymfom(NHL) IV. Mantle cell lymphoma (lymfom z plášťových buněk; lymfom z plášťové zóny) -5-8% NHL, agresivní, muži 60-70 let (70%) -vykazuje translokaci t(11;14) – vede k přeuspořádání bcl-1 s následnou overexpresí cyklinu-D1 -imunologická fenotypizace – CD5+, CD20+, CD3-, CD10-, CD23- zvětšení uzlin, 2/3 zvětšená slezina - nepříznivá prognosa, resistence na chemoterapii -Terapie – kombinace imuno+chemoterapie (proteasom??)
Ne-Hodgkinův lymfom (NHL) V. Chronická lymfocytická leukemie (CLL, chronický lymfoadenom) - leukemie starších lidí, postihuje převážně muže - malé, monoklonální, vyzrále vypadající lymfocyty - jaderný chromatin hrubý a hustý. Úzká vrstva basofilní cytoplasmy neobsahuje granula. - imunofenotyp - CD5+, CD19+, CD20+, CD23+, CD3-, CD10- 95% vykazuje fenotyp B-buněk, zbytek T-buněk - většina CLL má chromozomovou aberaci (trisomie 12, delece 11q a 17p (lokace genu p53) - klinická prezentace – zvětšení lymfatických uzlin, lymfocytosa (>20 000/ml); později i anemie , splenomegalie, hepatomegalie, podlitiny v důsledku trombocytopenie - terapie – zmírnění symptomů - v časných stádiích stabilní i několik let - v pokročilých stadiích mírná chemoterapie (Chlorambucil)
Lymfocyty v CLL
Ne-Hodgkinův lymfom (NHL) VI. Speciální formy CLL
Prolymfocytická leukemie (PLL) - větší buňky než u klasické CLL, nápadné jadérko - ve většině případů vykazují B-fenotyp (exprese povrchových Ig, CD5-) - minorita T-fenotyp (alterace chromosomu 11 a genu ATM) - splenomegalie, lymfocytosa - terapie – intenzivní chemoterapie, purinové analogy, monoklonální protilátky
T-chronická lymfocytická leukemie - vzácné (3%), špatná odpověď na terapii - květinové buňky (flower cells)
Prolymfocytická leukemie
Ne-Hodgkinův lymfom (NHL) VII. Lymfoplasmocytoidní / Lymfoplasmacytický lymfom / Imunocytom - imunofenotyp – CD19+, CD20+, CD22+, CD5-, CD23- na rozdíl od B-CLL - patří sem i Waldenstrőmova makroglobulinemie/nemoc - Sekrece paraproteinu (30% případů) - převážně IgM – infiltrace kostní dřeně směs lymfocytů, plasmatických lymfocytů a plasmatických buněk - krevní stěr ukazuje lymfocyty se širokou vrstvou cytoplasmy - pacienti jsou anemičtí, běžným znakem je zvýšený počet žírných buněk - sekrece paraproteinu IgM hyperviskozita (závrať, visuální poruchy, krvácení z mukozních membrán) - léčba – hyperviskozita plasmafarezou, chlorambucil, kombinovaná imunoterapie
Kostni dřeň u imunocytomu (1- infiltrace lymfocyty, 2 – plasmacytoidní lymfocyty, 3- plasmatické buňky), šipka = prekurzory Ery
Ne-Hodgkinův lymfom (NHL) VII. Burkitův, podobný Burkitovu lymfomu - v Africe je Burkitův lymfom nemocí dětí - v Evropě a Severní Americe je Burkitově lymfomu podobný lymfom věcí mladistvých - lymfomy čelistí, ledvin typické pro africkou variantu - buňky střední velikosti s kulatým jádrem a mnohočetným basofilním jadérkem, cytoplasma je hluboce basofilní - Burkitův lymfom – translokace t(8;14) s přeuspořádáním Myc onkogenu - CD19+, CD20+, CD22+, CD79a+, CD10+, CD43+, IgM-, CD5-, CD23-, Bcl-2- agresivní lymfom – okamžitá léčba = vysoké dávky cyklophosphamidu a jiných cytostatik
Ne-Hodgkinův lymfom (NHL) VIII. Vlasato-buněčná leukemie (hairy cell leukemia, HCL) - nezvyklá lymfoproliferativní porucha B-buněk - postihuje převážně muže - patogenese neznámá, netečný průběh - exprese markerů pozdního vývoje B-lymfocytů (CD19, CD20, CD22), ale i běžně neidentifikovaných (CD11c, CD103, CD25), CD103 typická pro HCL - klinický obraz - malátnost se splenomegalií, únava, pancytopenii časté infekce - i přes název leukemie – cca 20% pacientů má leukocytosu - léčba – chemoterapie založená na purinových analozích, IFN, splenektomie
Mnohočetný myelom / Monoklonální Gammopatie (Hypergamaglobulinemie)/ Myelom plasmatické buňky / plasmocytom - 1840, moč pacienta po povaření neprůsvitná (Bence Jones) - 1873 – poprvé označení MM - 1900 – spojení mezi plasmatickou buňkou, MM a Bence-Jonesovým proteinem v moči
MM – zhoubný nádor B-lymfocytů - 75% genetická abnormalita genu pro IGH, 50% delece chromosomu 13 - klinický obraz – bolest kostí , anemie, infekce, renální selhání - imunohistochemie - CD38+, CD138+ - charakteristický je nález monoklonálního proteinu v séru/moči, celkově je zvýšený protein v séru - hyperviskozita
Mnohočetný myelom II. -
3 stádia dle Durie a Salmon – dle koncentrace sérového b2-mikroglobulinu a albuminu – zahrnuje i léze na kostech Léčba – melphalen (alkylující činidlo) , prednisol, bortezomib (Velcade) (inhibice proteasomu), transplantace kmenových buněk
Extensivní infiltrace kostní dřeně
Leukémie
- Rakovina krve či kostní dřeně - Zahrnují přavážně monojaderné buňky - Společný fenomen je rapidně progresivní pokles ve vyzrálých granulocytech, trombocytech, erythrocytech - Počet leukocytů roste v důsledku atypických kulatých buněk Akutní leukemie (AL – AML, ALL) – myeloidní, lymfocytická – akutní choroba často s horečkou, tendencí ke krvácení Chronická myeloidní leukemie (CML) – přetrvávající nemoci myeloproliferativního systému – chronická nemoc obvykle se splenomegalií Chronická lymfocytická leukemie (CLL) – B-CLL(90%), T-CLL, prolymfocytická leukemie, hairy cell leukemie Chronická myelomonocytická leukemie (CMML) – subakutní nemoc s přechodem do akutní formy myeloidní leukemie
Jaderný chromatin je jemněji strukturovaný a je nepravidelný (podobný písku) - Po morfologii následuje cytochemická analýza – rozlišení na peroxidása pozitivní (myeloidní / monocyty) a negativní (lymfoblastické) - Nakonec identifikace CD markerů
Akutní myeloidní leukemie (AML) -
-
Agresivní neoplasmus vyžadující okamžitou léčbu V praxi je nejdůležitější určit zda se jedná o myeloidní či lymfatickou Etiologie neznámá – vystavení benzenu, ionizujícímu záření, děti s Downovým syndromem vyšší risk vývinu AML 50-70% chromozomální abnormality (např. t(15;17) – RARa + PML) Je popsáno alespoň 11 forem myeloidní leukemie včetně velmi řídkých, klasifikace dle WHO(5) nebo FAB (M0 – M7) Charakteristika: únava, horečka, krvácení - pokles Hb, trombocytů, leukocyty obvykle zvýšeny (predominance blastů) - rychlý postup s infekcemi a krvácením - chemoterapie
Akutní myeloidní leukemie (AML) II. Akutní myeloblastická leukemie (M0-M2) -podoba myeloblastům -při srovnání s lymfocyty asi 3-krát větší -někdy cytosol obsahuje Auerova tělíska -Od M1 dál – 3% peroxidasa+ Akutní promyelocytická leukemie (M3) -velké buňky s variabilní strukturou jádra -Auerova tělíska častá -extenzivní granulace -peroxidasa+
1 – granula, 2- Auerova tělíska
1 – slabě positivní blast, 2- silně positivní eosinofil, 3-positivní myelocyt na peroxidasu
Akutní myelomonocytická leukemie (M4) - zvýšená granucytopoesa, - peroxidasa a esterasa + Esterasa jako marker monocytární linie
AML III.
Akutní monocytická leukemie M5) - monoblastická forma (M5a) – v krvi a dřeni převažují blasty s jemnou chromatinovou strukturou s několika jadérky, esterasa+ - monocytická (M5b) – dřeň obsahuje promonocyty (polymorfní jádro s laloky), silná reakce na esterasu
1 – erythroblasty, 2- myeloblasty
Monoblastická leukemie
Positivní reakce na esterasu v monoblastech
Monocytická leukemie
Akutní erythroleukemia (M6) – vyzrálé granulocyty chybí, přítomnost myeloblastů vedle erythroblastů v kostní dřeni
Akutní lymfoblastická leukemie (ALL) -
-
-
-
Skupina hematologických neoplasmů definovaných morfologicky, imunologicky, cytochemicky Postihuje děti (kolem 3 let), mladistvé a starší 60 let Buňky se nepodobají myeloblastům, promyelocytům, monocytům ani nevykazují patřičné cytochemické charakteristiky !!! Společné znaky – menší buněčné jádro, hustší chromatinová struktura, šedivá konzistence Klasifikace dle podobnosti buněk s lymfocyty a lymfoblasty z lymfatických uzlin a na základě CD markerů Většina ALL má chromozomovou aberaci (B-, T-) Klinický obraz – Anemie (bledá kůže), neutropenie (infekce), trombocytopenie (krvácení z dásní) Léčba – kortikosteroidy, vinkristin, asparaginasa/ antracyklin
1 – blasty, 2 – lymfocyty v ALL
Myeolodysplasie / Myelodysplastický syndrom(MDS) Rozdílné stupně abnormální maturace (pseudo Pelger-Huet)
-
Skupina heterogenní klonálních poruch charakteristická jednou či více cytopeniemi Klinický obraz dán typem cytopenie (únava, krvácení, vracející se infekce) Po letech nedostatečnosti kostni dřeně dochází k nárůstu počtu blastů až k leukocytose Expozice záření, chemoterapeutikům, benzenu = rizikové faktory Krevní stěr – morfologické abnormality Dřeň – malé megakaryocyty, kruhové sideroblasty Léčba – podpůrná – Azacitidine (hypometylace)
1-malé megakaryocyty, 2mnohočetná jednoduchá jádra
Chronická myeloidní leukemie (CML) -
-
Postihuje převážně dospělé Klonální porucha kmenových buněk (s např. polycytemií patří mezi Myeloproliferativní poruchy) Škodlivý činitel neznámého původu ovlivňuje progenitory v rozdílných stadiích diferenciace Klinická obraz – únava, anemie, splenomegalie, leukocytosa a levý posun v řadě granulocytů V 95% CML se nachází chromozomová aberace (Filadelfský chromozom, reciproká t(9;22) fúzní protein BCR-ABL Léčba – Imatinib + transplantace kmenových buněk
1 – myeloblast, 2-promyelocyt, 3- myelocyt s defektní granulací, 4 – nezralý eosinofil
Kostní dřeň s mikromegakaryocyty
Parazitární onemocnění - „Endogenní inkluze“ - Malárie - Trypanosomiasa - Leishmaniosa - Toxoplasmosa - Leprosa - Loa Loa
Parazitární onemocnění II. „Endogenní inkluze“ - Normální je rovnoměrná distribuce Hb v Ery -basofilní tečkování : normální u plodu a dětí, u dospělých bez diagnostického významu (thalasemie, sideroblastická anemie, otrava olovem) = agregáty ribosomů
- „bludné“ chromosomy občas viditelné v normoblastu jako asi 1mm tečka (Howel-Jolly bodies) -supravitální barvení – produkce precipitátů = Heinzova tělíska – indikace nestabilního Hb
- elipsoidní prsten = Kabotův prsten = vlákna mitotického vřeténka – nemá specifický význam
Malárie -
Vracející se horečka a symptomy podobné chřipce po pobytu v tropech malárie Malárii způsobují : Plasmodium vivax (asi 42%) (benigní) Plasmodium falciparum (asi 43%) (smrtelné, resistentní na léčbu) Plasmodium malariae (benigní)
Komár rodu Anopheles
Diagnosu lze potvrdit dle krevního stěru – dle stádia životního cyklu lze nalézt morfologicky rozličné formy
Invaze P.falciparum – 1 = trofozoity, 2=mnohočetné invaze,
Malárie II. Základní morfologická stadia: - První – kruhovitá tělíska s centrální vakuolou podobná prstenu = trofozoity - Druhé – patogen se dělí, vyplňuje valuolou = schizont - Třetí – Ery praskne, hostitel má horečku, samostatné části (merozoity) začínají celý cyklus znovu Paralelně s asexuálním rozmnožováním se merozoity vyvinou v gamonty – mononukleární - kompletně vyplní Erytrocyty tečkovanými tělísky -
Tmavě modré (makrogamety) = samičí buňky Světle modré (mikrogamety) = samčí buňky Svůj vývoj pokračují v břiše komárů Anopheles
Životní cyklus plasmodia
Malárie III.
1) Infikovaný komár kousne hostitele (naočkování sporozoity) 2) Vývoj v játrech na tkáňové schizonty 3) Uvolnění do krve jako merozoity, Napadnutí Erytrocytů 4) Vývoj v Erytrocytech, uvolnění nových merozoitů (pro P.vivax / ovale / falciparum, asi 48h třídenní malarie; P.malariare – 72 h, čtvrtdenní malárie) 5) Tvorba gametocytů, splynutí pouze v komárovi na oocysty 6) Sporozoity vzniklé z cyst se dostanou do slinných žláz komárů
Trypanosomiasa, africká Trypanosoma brucei – přenášena mouchou Tse-Tse (spavá nemoc) - 2 poddruhy lišící se virulencí a lokalizací (T.gambiense – západní Afrika, T. rhodesiense – východní Afrika) - primární ohnisko v místě bodnutí (zvětšení, zrudnutí) - lymfoglandulární fáze – horečka, bolesti hlavy, zvětšení jater a sleziny, detekce v krevním stěru - meningo-encefalické stadium – trypanosomy napadnou CNS a lze je detekovat cerebrospinální tekutině
Trypanosomiasa, americká – Chagasova nemoc -Trypanosoma cruzi – vývin v infikované tkáni - přenos plošticemi – „kissing bugs“ - zvětšení pravého oka, postižení srdce, střeva, mozek - jih USA až jih Argentiny
Kala Azar / Leishmaniasa Leishmania donovani - napadá makrofágy - moucha rodu Phlebotomus (sandfly) - psi a lidé jsou hostitelé, inkubace dny až roky - nespecifické stadium - bolesti těla, otupělost, následováno episodami horečky a mrazení - velká tvrdá slezina, velká tuhá játra, leuko / thrombocytopenie, anemie - změna v sérovém zastoupení proteinů – hypergamaglobulinemie, hypoalbuminemie
Slezinný vzorek
Toxoplasmosa Toxoplasma gondii - infekce orální cestou požitím kontaminovaného jídla či dotekem fekálií akutně infikovaných koček - bolesti hlavy, nízká horečka, zvětšení lymfatických uzlin (zejména na krku)
Filariáza / Calabar swelling / Loa Loa -
přenos mouchami rodu Chrysops, hlístice (Vlasovec oční) dešťové lesy západní a centrální Afriky svědění je způsobeno migrací pod kůží Způsobuje kožní boule
Lepra / Malomocenství Mycobacterium leprae (Hansenův bacil) - přenos z osoby na osobu, intimní kontakt, inkubační doba = měsíce až roky - malátnost, mrazení, horečky - ovlivňuje CNS ztráta citu na povrchu kůže
24-letý muž s leprou Červeně zbarvené cigaretám podobné shluky
Jediný známy další rezervoár - Pásovec
Slovo závěrem….. Vše co bylo, je a bude……………
…. je tam venku....
…. a ve vás všech !!!