ZÁKLADY FYZIOTERAPIE A VYŠETŘOVACÍ METODY I
Autor: PhDr.Eva Buchtelová, Ph.D.
Obsah 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8.
Úvod do předmětu, vymezení základních pojmů Anamnéza Dechová gymnastika Aktivní pohyb, druhy svalových kontrakcí Kondiční cvičení Pasivní pohyb Polohování Reedukace posturálních funkcí
1 Úvod do předmětu, vymezení základních pojmů Rehabilitace – koordinované a plynulé úsilí společnosti s cílem sociální integrace jedince -
Zahrnuje zdravotnickou, vzdělávací, pracovní, sociální, technickou, kulturní, legislativní, ekonomickou, organizační, politickou problematiku
Jednotlivé obory léčebné rehabilitace - základní pojmy fyzioterapie fyziatrie fyzikální terapie balneoterapie balneologie ergoterapie rehabilitační inženýrství myoskeletární medicína Klasifikace funkční schopnosti, disability a zdraví disease – nemoc impairment – porucha disability – omezený výkon handicap – participation - společenské znevýhodnění
Preventivní funkce rehabilitace primární sekundární terciální
2
Anamnéza Rozhovor mezi lékařem, fyzioterapeutem, ergoterapeutem a nemocným Důležité vytvořit vztah důvěry a spolupráce Zásady: Přiměřená intimita (mezi čtyřma očima) Rozhovor nesmí být rušen zevními vlivy NO- obsahuje vylíčení změny zdrav. stavu, které vedly k vyhledání pomoci OA- dětské nemoci, dospívání, úrazy, operace, zvyky (kouření, alkohol),fyziol.fce, u žen porody a potraty,MC, menarché- někdy se udává (GA) RA- zahrnuje zdr. stav rodičů, souroz., dětí PA-ŠA - zahrnuje současné postavení v zaměstnání, školním vzdělávání a kvalifikace SA- bytová situace, zájmy, finanční situace FA – léky AA - alergie
Subjektivní příznaky
Bolest- intenzita o charakter o lokalizace Únava Nechutenství Žízeň Hlad Poruchy spánku Nauzea Palpitace Závrať - vertigo Svědění - pruritus Pálení žáhy
Objektivní příznaky
Objevují se nezávisle na pocitech pacienta:
Poruchy vědomí Poloha nemocného Poruchy hybnosti Výraz tváře Dušnost Kašel Hemoptýza Hemoptoe Poruchy polykání - dysfagie Zvracení – vomitus Hematemeza Škytavka - singultus Defekace Močení Kůže Otok
Krátkodobý léčebně rehabilitační plán (nepřesahuje dobu léčby delší než 3 měsíce či dobu léčby v konkrétním zařízení) Dlouhodobý léčebně rehabilitační plán
3 Dechová gymnastika Účely dechové gymnastiky: onem. postihuje bronchiální strom nebo plicní parenchym snížení plicní ventilace zklidnění, snížení tepové frekvence nácvik správného reflexu dýchání
nikdy násilně nezasahujeme do rytmu pacientova dýchání, nevelíme a imperativně neřídíme prvky dechové gymnastiky vždy se řídíme principem individuálního přístupu k pacientovu dýchání a neustále klademe důraz na edukační a instruktážní část fyzioterapie
Mechanika dýchání
Obr. 1 Mechanika dýchání Zdroj. Kapandji 1987
Vdech a výdech Dýchací pohyby obecně zabezpečuje dýchací svalstvo a některé další orgány. Známe rozličné způsoby, jak do plic dostat čerstvý vzduch. U člověka a jiných savců se vyvinulo dýchání při negativním tlaku. U člověka je nitrohrudní tlak při vdechu i výdechu negativní vůči atmosférickému tlaku (při maximálním výdechu může být pozitivní). Konkrétní hodnoty u člověka jsou přibližně -0,8 kPa při vdechu a -
0,33kPa při výdechu. Vzduch je při tomto způsobu do plic tažen, nikoliv tlačen. Rozdíl mezi max. nádechem a max. výdechem se nazývá vitální kapacita. Dýchací svaly savců Dýchací svaly mění objem hrudního koše, načež se roztahují plíce. Plyn se vždy přesouvá z místa vyššího tlaku do nižšího tlaku, a proto je vzduch nasáván do plic. Naopak při výdechu se objem plic zmenší a vzduch je vytlačen ven. Dýchací svaly se rozdělují na inspirační (vdechové) a na exspirační (výdechové), obě skupiny ještě na základní a na pomocné (pomocné jsou aktivní jen při zvýšené zátěži). Mezi vdechové svaly patří zejména bránice, která se při stahu vyklenuje do dutiny břišní, čímž prodlužuje podélnou osu hrudníku (obr.1). Inervována je prostřednictvím bráničního nervu. Dále se ve větší míře uplatňují zevní mezižeberní svaly) (zdvihají žebra) a šikmé svaly (musculi scaleni, uplatňují se při zvýšené intenzitě dýchání). Také zdvihač hlavy (Musculus sternocleidomastoideus) zvedá částečně hrudní koš. Naopak při výdechu Při nezvýšeném dýchání je základním mechanismem výdechu pasivní retrakce plic a hrudníku vlastní tíhovou silou, případně potenciální elastickou sílou hrudníku a plic. Proto se v klidu neúčastní výdechu žádné svaly. Při zvýšené zátěži se uplatňují svaly pomocné, jako svaly tzv. břišního lisu, které táhnou bránici nahoru. Břišní lis tvoří přímý sval břišní, vnější a vnitřní šikmý sval břišní, příčný sval břišní aj. Dále se v tomto procesu mohou uplatnit vnitřní mezižeberní svaly, které táhnou žebra dolů (obr.2 a 3).
Obr.2 Dýchací svaly Zdroj. Čihák 2001
Obr.3 Bránice Zdroj. Čihák 2001
Řízení dýchání - Dýchací centra Dýchací svaly u člověka jsou inervovány motoneurony umístěnými v C4-C8 a Th1-Th7 (v 1. až 8. krčním míšním segmentu a v 1. až 7. hrudním míšním segmentu). Těmto motoneuronům je nadřazené tzv. dýchací centrum v prodloužené míše. To je tvořeno dvěma skupinami neuronů, jež se navzájem inhibují: Jedna skupina, aktivní při vdechu, inhibuje druhou skupinu
aktivní při výdechu a naopak. (Toto dýchací centrum také reaguje zvýšením frekvence v důsledku zvýšených potřeb organismu při tělesné zátěži.) Dýchacímu centru v prodloužené míše je nadřazena retikulární formace v prodloužené míše, která moduluje činnost dýchacího centra na základě aferentních signálů z periferních receptorů prostřednictvím různých zpětných vazeb a také signálů z vyšších etáží mozku. Na rozdíl od ovlivnění činnosti srdce je možné do dýchání zasahovat i vědomě: Je možné zadržet dech, ovlivnit rychlost dýchání apod. Daleko významnější však v tomto ohledu jsou automatické mechanismy, které řídí dýchání samostatně. Jejich chod zajišťuje především autonomní nervová soustava. Dýchání je úzce spjato s činností oběhové soustavy. Je také ovlivněno např. kašlacím a kýchacím reflexem, polykáním, zíváním, mluvením, zpíváním a různými emočními a psychickými vlivy. Polohy těla a jejich vliv na dýchání Stoj Sed vzpřímený se spuštěnými bérci na lůžku Sed dětský Leh na zádech Leh na břiše Leh na boku Šikmé plochy Paže v bok Paže v úrovni hlavy Rozdělení dechové gymnastiky 1. základní 2. speciální - dýchání statické dýchání dynamické dýchání vědomě prohloubené Statická dechová gymnastika má za cíl obnovit základní dechový vzor a vychází z dechové průpravy. Procvičuje dechové a pohybové funkce mimických svalů obličejové části hlavy a udržuje horní cesty dýchací v optimálním stavu, volné a otevřené pohodlně se posadit (někdy i před zrcadlo) vysmrkat se a odstranit (vyplivnout) případné hleny korekční práce s držením těla. Dynamická dechová gymnastika dechové pohyby hrudníku a břišní stěny doprovázeny pohyby končetin
pohyby jsou energeticky náročné a začíná se postupně uplatňovat mechanismus adaptace na tělesnou zátěž každý cvik vyžaduje plné soustředění, pomalé a přesné provedení následuje vdech nosem, ústa jsou zavřena, vdech může být provázen pohybem končetin na konci inspiria je vdechová asi jednovteřinová pauza pokračuje uvolněný výdech ústy, který se plynule prodlužuje a je doprovázen výdechovým pohybem hrudníku, pacient si v duchu počítá do tří vteřin (3X21, slovně: jednadvacet, jednadvacet, jednadvacet) těla na konci výdechu je třívteřinová výdechová pauza a krátké setrvání v konečné poloze pohybu následuje relaxační návrat do odpočinkové polohy se spontánním dýcháním, celkovým uvolněním a vnímáním pocitu relaxace po ukončení cviku a volního dýchání Lokalizovaná DG- vědomě prohloubené horní hrudní střední hrudní dolní hrudní horní hrudní dýchání – vleže na zádech
Obr. 4 Poloha vleže na zádechhorní hrudní Zdroj: vlastní fotodokumentace
Obr. 5 Poloha vleže na zádechhorní hrudní – s odporem terapeuta Zdroj: vlastní fotodokumentace
střední hrudní dýchání – poloha vleže na zádech
Obr. 6 Poloha vleže na zádechstřední hrudní Zdroj: vlastní fotodokumentace
Obr. 7 Poloha vleže na zádechstřední hrudní – s odporem terapeuta Zdroj: vlastní fotodokumentace
dolní hrudní dýchání
Obr. 8 Poloha vleže na zádechdolní hrudní Zdroj: vlastní fotodokumentace horní a střední hrudní dýchání – poloha vleže na boku
Obr. 9 Poloha vleže na bokuhorní a střední hrudní Zdroj: vlastní fotodokumentace
Obr. 10 Poloha vleže na bokuhorní a střední hrudní – s odporem terapeuta
Zdroj: vlastní fotodokumentace
střední hrudní dýchání – vleže na břiše
Obr. 11 Poloha vleže na břišestřední hrudní Zdroj: vlastní fotodokumentace
Obr. 12 Poloha vleže na břišestřední hrudní – s odporem terapeuta Zdroj: vlastní fotodokumentace
dolní hrudní dýchání – vleže na břiše
Obr. 13 Poloha vleže na břišedolní hrudní Zdroj: vlastní fotodokumentace
Obr. 15 Protizáchvatová poloha Zdroj: vlastní fotodokumentace
Obr. 16 Relaxační poloha Zdroj: vlastní fotodokumentace
Obr. 14 Poloha vleže na břišedolní hrudní – s odporem terapeuta Zdroj: vlastní fotodokumentace
Aktivní pohyb, druhy svalových kontrakcí
4 Pojmy •
Pohybový systém
•
Svalový systém
•
Axiální systém
•
Lokomoční systém
•
Manipulační systém
Svalová kontrakce Základní vlastnost svalu: •
svalová kontrakce
•
udržování tonu
Druhy svalových kontrakcí Izometrická kontrakce •
svalová činnost, při které se nevykonává pohyb a vzdálenost začátků od úponů svalu se nemění
•
při této činnosti se nemění délka svalu, ale mění se napětí.
Dynamická kontrakce (izotonická) – aktivace •
svalová činnost, při které se mění vzdálenost začátků a úponů svalu a napětí ve svalu je přibližně během celé činnosti stejné nebo se výrazně mění.
•
koncentrická (zkrácení svalu) - akcelerace
Při KK se svaly zkracují. Kosterní svaly se mohou zkrátit o 30 až 50% jejich klidové délky, některé však až o 70%. •
excentrická (natažení svalu) - decelerace
kosterní sval není schopen se sám od sebe protáhnout příčinou protažení svalu při excentrické kontrakci je vždy jiný sval (antagonista) nebo nějaká vnější síla
Vymezení dalších pojmů •
koaktivace
•
kokontrakce
Rozdělení svalů •
agonista
•
antagonista
•
synergista
•
svaly fixační
•
svaly neutralizační
Pohyb dle energetické náročnosti •
kyvadlové
•
švihové
•
tahové, vedené
•
proti odporu
Druhy pohybu •
pohyb v představě
•
pohyb pasivní
•
pohyb v odlehčení ( asistovaný)
•
pohyb aktivní
•
pohyb proti odporu
•
strečink
•
postfacilitační strečink
•
postizometrická relaxace - PIR
•
rytmická stabilizace - RS
Svalové smyčky • •
svalová smyčka je princip činnosti složitého řízení úmyslného pohybu tvoří skupina svalů upínající se na dvě vzdálená pevná místa
•
svaly a skupiny jsou navázané – tvoří dynamické spojení, které pracují tak koordinovaně, aby byla splněná nosná struktura pohybu
Obr. 17 Příklad svalové smyčky Zdroj: Kapandji 1987 Svalové řetězce • ve svalové činnosti kromě potřeby koordinace v každé mikrofázi existuje i koordinace mezifázová. Jednotlivé mikrofáze tvoří mezifáze • proces je založen na činnosti jednotlivých svalů, svalových skupin a svalových smyček
Obr. 18 Příklad svalového řetězce Zdroj: Kapandji 1987 Kinematický řetězec • řetězce otevřené (poslední článek je volný, neobsahuje smyčku) • řetězce zavřené (není volného konce)
Kondiční cvičení
5 •
Psychická a fyzická kondice
•
Skupinové cvičení – lázně, léčebny, domovy důchodců
Individuální – většinou na lůžku Cíl kondičního cvičení: •
Aktivace klienta
•
Udržet rozsah pohybu v nepostižených kloubech
•
Bránit plicním a cévním komplikacím
•
Udržet či zlepšit sílu svalovou
•
Dlouhodobě připravovat na vertikalizaci, zlepšit regenerační a reparační procesy
•
Podporovat peristaltiku
•
Ovlivňovat psychiku (emoční cviky, rychlostní cviky, pomůcky)
•
Zařadit cviky nervosvalové koordinace
Skladba cvičební jednotky •
Úvod – příprava na zátěž
•
Hlavní část – splnit cíl KC
•
Závěr – uklidnění organismu
Zásady •
příprava klienta a prostředí
•
cvičit dle názvosloví a diagnóz klienta
•
splnit cíl KC
•
zatížit, ale nepřetížit klienta (TF, DF)
•
předvádět cvičení zrcadlově, opravovat, vést slovně hlasitě a srozumitelně
•
nezesměšňovat
•
zatížení je postupné
•
u gerontů využíváme jednoduchých povelů
Kondiční cvičení-chirurgie a traumatologie • po úrazech • po operacích-břišních-hrudních-mozku • kardiochirurgie • neurochirurgie • spondylochirurgie Kondiční cvičení-ortopedie • po úrazech • po operacích – kostí – kloubů a končetin – páteře– hrudníku - měkkých struktur, svalů a šlach Kondiční cvičení-gynekologie a porodnictví • předoperační příprava • po porodech –spontánní • sekcí/operační postup • po operacích-vstupní cesta –břišní Kondiční cvičení-ve vnitřním lékařství • předoperační příprava • po operacích • konzervativní léčba – kardiovaskulární choroby – ICHS – IM –i po operacích – GIT – endokrinologická onemocnění – urologická onemocnění -i po operacích
Pasivní pohyb
6 •
pohyb, který vykonává jiná osoba nebo přístroj za naprosté relaxace svalstva pacienta
•
pohyb se dělá s uvolněným svalstvem do pocitu bolesti
•
často prováděn za současného tahu do dálky
Účel pasivního pohybu: •
udržet nebo zvětšit kloubní pohyblivost (RP)
•
protáhnout zkrácené svaly
•
nedovolit vzniku kontraktur
•
facilitace - stimulace
Dle doby trvání •
stálý – permanentní
•
přerušovaný – intermitentní
•
opakovací
•
PFS
Zásady pasivního pohybu: •
správný úchop
•
správná fixace
•
provádět pomalu
•
trakce
•
5-7x kát opakovat – udržet RP
•
10 -15x -při kontrakturách
•
2-3x denně
FLEXE v ram.kl. •
•
RP : 90 st. – bez souhybu lopatky 150 st. – souhyb lopatky a VR ram.kl. 180 st. – pohyb páteře, napřímení Th kyfóz Poloha: leh na zádech
•
Fixace: pletenec ramenní shora
EXTENZE v ram.kl. • • •
RP : 20 st. – bez souhybu lopatky 40 st. – souhyb lopatky Poloha: leh na břiše Fixace: pletenec ramenní shora
ABDUKCE v ram.kl. • RP : 90 st. – bez souhybu lopatky 150 st. – souhyb lopatky a ZR ram.kl. 180 st. – pohyb páteře, napřímení Th kyfózy • Poloha: leh na zádech • Fixace: pletenec ramenní shora HORIZONTAĹNÍ ADDUKCE v ram.kl. • • •
RP : 110 - 120 st. Poloha: leh na zádech ( ram.kl.-ABD, loket-flexe 90 st., předloktí v PRO) Fixace: pletenec ramenní shora
EXTENZE v ABDUKCI v ram.kl. • RP : 30 st. • Poloha:leh na břiše ( ram.kl.-ABD 90 st., loket-flexe 90 st., předloktí v PRO) • Fixace: pletenec ramenní shora ZEVNÍ a VNITŘNÍ ROTACE v ram.kl. • • •
RP : 90 st. Poloha: leh na břiše ( ram.kl.-ABD 90 st., loket-flexe 90 st., předloktí v PRO) leh na zádech ( ram.kl.-ABD 90 st., loket-flexe 90 st., Fixace: pletenec ramenní shora
FLEXE v loket.kl. • RP : 140 st. – dle stavu svaloviny • Poloha: leh na zádech • Fixace: pletenec ramenní zepředu na dolním konci humeru EXTENZE v loket.kl. • RP : 0 st. – dle stavu svaloviny • Poloha: leh na zádech , leh na břiše • Fixace: pletenec ramenní zepředu na dolním konci humeru
PRONACE a SUPINACE • RP : 90 st. • Poloha: leh na zádech, (ram. v ADD, loket- flexe 90 st.,předloktí ve střed. postavení, palec vzhůru) • Fixace: oba epikondyly humeru DORSÁLNÍ FLEXE ( extenze) • RP : 90 st. s uvolněnými prsty • Poloha: sed (předloktí v PRO, ruka mimo podložku) leh na zádech • Fixace: nad zápěstím PALMÁRNÍ FLEXE ( flexe) • RP : 90 st. s uvolněnými prsty • Poloha: sed (předloktí v PRO, ruka mimo podložku) leh na zádech • Fixace: nad zápěstí RADIÁLNÍ DUKCE (abdukce) • RP : 30 st. • Poloha: sed (předloktí v PRO, ruka na podložce) leh na zádech • Fixace: nad zápěstím ULNÁRNÍ DUKCE (addukce) • RP : 45 - 60 st. • Poloha: sed (předloktí v PRO, ruka na podložce) leh na zádech • Fixace: nad zápěstím FLEXE v MP kloubech • Poloha: sed, leh na zádech (předloktí ve středním post., ruka na podložce) • Fixace: hlavičky metakarpů KLOUB METACARPOPFALANGOVÝ ABDUKCE • Poloha: sed, leh na zádech – ruka v PRO OPOZICE a REPOZICE • nacvičujeme současně s malíkem, držení na hlavičkách 1. phalangu
FLEXE v kyčel. kl. • RP : 130 st. – ohnuté koleno • 90 st. – natažené koleno • Poloha:leh na zádech • Fixace: hřeben kosti kyčelní EXTENZE v kyčel. kl. • RP : 15 st. • Poloha:leh na břiše (nohy mimo podložku) • Fixace: os sacrum ABDUKCE v kyčel. kl. • RP : 45 st. • Poloha:leh na zádech (necvičená DK v mírné ABD – stabilizace pánve), cvičená DK ve středním postavení • Fixace: hřeben kosti kyčelní ADDUKCE v kyčel. kl. • RP : 30 st. • Poloha:leh na zádech (necvičená DK v ABD – stabilizace pánve)- pohyb k neměřené DK přes střední čáru, cvičená DK ve středním postavení • Fixace: hřeben kosti kyčelní ZEVNÍ a VNITŘNÍ ROTACE v kyčel. kl. • RP : 45 st. • Poloha: leh na zádech, natažené DK – mírně roznožené - válení flexe v kol. a kyčel. kl, druhá DK natažena cvičená DK flekt. v kol. kl. – visí mimo podložku, necvičená DK pokrčena, opřena o podložku • Fixace: spina iliaca ant. sup na necvičené straně FLEXE v kol.kl. • RP : 130-150 st. – dle stavu svaloviny • Poloha: leh na břiše (nohy mimo podložku) • Fixace: os sacrum EXTENZE v kol. kl. • RP: 0 st. • Poloha: vleže na břiše, nohy mimo podložku • Fixace: os sacrum na dolním konci femuru
DORSÁLNÍ FLEXE • RP : 15-20 st. • Poloha: leh na zádech (DK nataženy) leh na břiše • Fixace: nad kotníky PLANTÁRNÍ FLEXE • RP : do 50 st. • Poloha: leh na zádech (DK nataženy) • Fixace: nad kotníky INVERZE a EVERZE • Poloha: leh na zádech (DK nataženy) • Fixace: nad kotníky C páteř • Flexe • Extenze • Inklinace • Rotace
Polohování
7
Správným uložením nemocného zabráníme vzniku deformit, svalových kontraktur, omezenému pohybu v kloubech a vzniku dekubitů • • •
antalgické preventivní korekční
Obr. 19 Správný stoj a správný sed
Obr.20, 21 Nesprávné uložení pacienta ajeho dopad na stoj Fowlerova poloha ( vsedě) • Tato poloha usnadňuje dýchání a podporuje oběhový systém • horní část lůžka je ve zvýšené poloze • kolena jsou pokrčená a pod nimi vložen molitanový válec • mezi chodidla a lůžko je opět vložen menší válec
Polohování DK do středního postavení s vyloučením rotace
Obr. 22 Polohování DK do středního postavení s vyloučením rotace Zdroj: vlastní fotodokumentace Polohování na motorové dlaze
Obr.23 Polohování na motorové dlaze
Zdroj: vlastní fotodokumentace Polohování u transversální léze míšní • VE VŠECH POLOHÁCH DBÁME NA SPRÁVNOU POZICI HKK – aby nedošlo k rozvoji bolesti, otoku, kontrakturám a zhoršení spasticity • POLOHUJÍ SE: – části těla, ve kterých není aktivní pohyb – segmenty málo pohyblivé, které mají tendenci setrvat v jedné poloze Je nutná pohodlnost pro pacienta
Polohování vleže na zádech • HK – v ram. kl. ZR v ram. kl. VR s nataženým loktem podél trupu, v ram. kl. ZR zápěstí a prsty objímají jako tenisák, palec –OPO DK – kyčel. kl. ve stř. postavení – DK natažena pod kolenem stočený ručník plosky se opírají o desku (obr. 24)
Obr. 24 Polohování vleže na zádech – transvesrální léze míšní Zdroj: Haladová 2003 Polohování vleže na boku Nemocný leží tak, aby nepřepadával ani na jednu stranu. Za jeho záda je vložený polštář. HK – spodní HK spočívá pohodlně na polštáři, vrchní před nebo za trupem,mezi trupem a HK vkládáme polštář DK-mezi DKK v oblasti zevní strany stehen a mezi kotníky je potřeba umístit antidekubitní polštář. spodní DK natažená v prodloužení trupu vrchní DK mírně pokrčena v kyčli a koleni, podložena (obr. 25)
Obr. 25 Polohování vleže na boku – transvesrální léze míšní Zdroj: Haladová 2003
Polohování vleže na břiše • hlava – otočena ke straně- střídáme, pod hlavou nesmí polštář • páteř – v podélné ose • HK – oba ram. kl. v ZR – svícen - s nataženými lokty - jedna ve svícnu, druhá s nataženým loktem DK – opřené ploskou o bedýnku, mezi hřbetem a bércem je malý polštářek (obr. 26)
Obr. 26 Polohování vleže na břiše– transvesrální léze míšní Zdroj: Haladová 2003 FUNKČNÍ RUKA • Používáme: • měkkou polohovací rukavici s volární pelotou ve funkčním postavení kloubů • odpočinkové dlahy s neúplnou extenzí zápěstí a semiflexí prstů • Oponentní dlahy • • • •
Zápěstí 30- 40° dorzální flexe MP klouby 80- 90° flexe IP1 klouby 90° flexe IP2 klouby 30° flexe, palec do opozice (ADD)
Obr. 27 Funkční ruka Zdroj: Kapandji 1987
Polohování u hemiparéz - v antispastických vzorcích • Hemiparéza: částečné ochrnutí jedné poloviny těla, které je způsobeno některými neurologickými nemocemi (CMP) • Polohování: umístění těla člověka do zdravých či prospěšných poloh pomocí podkládání a podpory, z důvodu podpoření zotavení. Pro pacienta musí být bezpečné a bezbolestné Správné polohování • Správné polohování těla u cévní mozkové příhody je velmi důležité. • Špatné polohování vede ke ztuhlosti, omezenému rozsahu pohybu a svalovým retrakcím. • Každá poloha musí být stabilní – nestabilita provokuje spasticitu. Dobré polohování pomáhá: • předejít muskulárně skeletálním deformitám, • předejít proleženinám, • předejít problémům s oběhem (krevním a lymfatickým), • posílat do mozku normální povely, na rozdíl od přechodné absence smyslových povelů způsobené cévní mozkovou příhodou, • podporovat rozpoznání a uvědomění si postižené strany zásady • Poloha člověka na lůžku musí být upravována a měněna každé 2-3 hodiny. • Měly by se střídat různé polohy: od lehu na zádech po leh na boku na obou stranách, a tak podobně. • Polohování tak vede ke změně polohy kloubů a částí těla a následkem toho budou k mozku vysílány různé stimuly. • Polohování kyčle a ramene má prvořadou důležitost. • Pečlivé polohování těla se musí provádět během celé léčby. • Nejprve je pacient polohován pasivně, poté s dopomocí a následně samostatně. • Polohu je možné udržovat pomocí měkkých polštářů, srolovaných prostěradel či ručníků, molitanové klíny, sáčky s pískem, klínky, hady ČEHO SE VYVAROVAT PŘI POLOHOVÁNÍ • Šoupání (deformace a porušení krevního řečiště a tkání) – vznik dekubitů • Popotahování za ruce (nutné podepřít v proximální a distální rovině) • K polohování je potřeba 2-3 osoby, pokud nemocný není schopen spolupracovat. (chráníme i své zdraví) Typický spastický vzorec cévní mozkové příhody způsobený zvýšením svalového tonu v antigravitačních svalech při vývoji směrem k silné spasticitě WERNICKE- MANNOVO DRŽENÍ Rameno je taženo směrem dozadu a dolů, paže je otočena dovnitř Ohnutí lokte obvykle doprovází ruka sevřená v pěst, dlaň směřuje dolů Pánev tažena dozadu, noha je otočena dovnitř Kyčel, koleno a kotník jsou narovnané Ztuhlé chodidlo směřuje dolů a je otočeno dovnitř Laterální zkrácení trupu
Obr. 28 Wernicke- Mannovo držení Zdroj: Haladová 1993 Poloha na zádech • Leh na zádech • Hlava je otočena směrem k postižené straně • Pod ramena umístit polštář – aby bylo zdvižené vpřed. • Paže spočívá na polštáři, loket a zápěstí jsou narovnané. • Ruka je dlaní dolů, palec i prsty natažené. • Pod kyčel umístit polštář. • Pod koleno umístit malý polštář. • Možné umístit pod chodidlo měkký polštář (obr. 29)
Obr. 29 Polohování v antispastických vzorcích – vleže na zádech Zdroj: Haladová 2003 Polohy vleže na boku nezvyšují spasticitu, vhodné pro ,,typický spazmus v extenzi“. Leh na boku na postižené straně. • Rameno je vtaženo vpřed, paže otočena směrem ven. • Loket je napnutý (nebo ohnutý). • Ruka je umístěna tak, že dlaň leží nejvýše. • Postižená noha je napnutá, koleno mírně ohnuté. • Nepostižená noha je ohnutá (obr. 30)
Obr. 29 Polohování v antispastických vzorcích – vleže na postiženém boku Zdroj: Haladová 2003 Leh na boku na nepostižené straně • Postižená paže je tažena vpřed na polštáři. • Loket a zápěstí jsou natažené, ruka a prsty jsou natažené. • Postižená dolní končetina je ohnutá na polštáři a je v neutrální rotační poloze. • Hlava by měla být podepřena, ale neměla by být ohnutá k postižené straně (obr. 30)
Obr. 30 Polohování v antispastických vzorcích – vleže na nepostiženém boku Zdroj: Haladová 2003
Leh na břiše Pronovaná poloha pro osobu s uvolněným ramenním kloubem, bez kloubních omezení či svalové retrakce • Poloha usnadňuje a posiluje extenční vzorec paže a flekční nohy. • Hlava je otočena směrem k nepostižené straně. • Postižená paže je zdvižena nahoru a vpřed, loket zápěstí a prsty jsou natažené. • Postižená kyčel je natažená, nepostižená noha je mírně natažená. • Holeň je položena na polštáři ( obr. 31)
Obr. 31 Leh na břiše - Pronovaná poloha pro osobu s uvolněným ramenním kloubem, bez kloubních omezení či svalové retrakce Zdroj: Haladová 2003
Reedukace posturálních funkcí
8
SED – zaujetí vertikální polohy pánve,trupu, hlavy s 90° flexí dolních končetin v kyčlích nebo i kolenních kloubech Hmotnost horní poloviny těla spočívá na sedacích hrbolech ,váha dolních končetin je na zadní ploše stehen výrazně stabilnější než stoj nebo chůze, ale labilnější než leh Typy sedu • dětský sed • sed s dolními končetinami přes okraj postele • ortopnoický sed (poloha) • sed vozky (poloha vozky) • Brüggerův sed • turecký sed • jógové sedy STOJ – VZPŘÍMENÁ VERTIKÁLNÍ POLOHA TĚLA Plán nácviku stoje: • příprava – výcvik horních končetin pro chůzi s berlemi( posilování zejména extenzorových skupin svalstva – terabandy, činky …..) - výcvik silového úchopu •
zpočátku krátký stoj u postele – komplikací může být ortostatický kolaps (synkopa): pac. s výraznou kardiální nedostatečností srdeční arytmie onemocnění CNS u dlouhodobě ležících v horizontální poloze anémie, dehydratace, hypoglykémie
Metoda postupné vertikalizace Leh
sed na lůžku
zvýšená poloha trupu ( polosed)
sed se spuštěnými dolními končetinami
stoj
Opěrné pomůcky Ulehčují chůzi odlehčením zatížení dolních končetin a zlepšením stability, podmínkou je zachovalá minimální opěrná funkce jedné dolní končetiny a dostatečná nosná funkce horních končetin • pevné : madla, zábradlí, bradla, ohrádka, chodník • přenosné: kozičky, chodítka, tříbodové opěrky, hole Základní typy chůze
Chůze s plným odlehčením, částečným odlehčením a plným zatížením Chůze s částečným odlehčením obou DK Chůze švihem či kmihem ( amputáři bez protézy) Chůze přísunem (paraplegici) Chůze po schodech
Chůze s plným odlehčením, částečným odlehčením a plným zatížením Chůze čtyřdobá: 1.levá berle – 2.pravá berle 3.nemocná DK– 4.zdravá DK Chůze třídobá: 1. obě berle – 2.nemocná DK – 3.zdravá DK Chůze dvoudobá: obě berle a nemocná DK současně Chůze s částečným odlehčením obou DK Chůze čtyřdobá: 1.levá berle 2.pravá DK 3.pravá berle 4.levá DK Chůze dvoudobá: 1. pravá berle - levá DK 2. levá berle- pravá DK Chůze po schodech Chůze do schodů – zdravá DK – přisune se nemocná DK a nakonec berle Chůze ze schodů berle – mezi ně nemocná DK – přisune se zdravá Chyby při chůzi kladení chodidel délka kroku skloněná hlava výška podpažních berlí a fr. holí cirkumdukce
LITERATURA: Základní studijní literatura: GROSS, M. J., J. FETTO, J. a E. ROSEN. Vyšetření pohybového aparátu. 1. vyd. Praha: Triton, 2005. 599s. ISBN 80-7254-720-8 .
GÚTH, A. Léčebné metodiky pre fyzioterapeutov.1.vyd. Bratislava:LIEČREH, 2005. 472 s. ISBN 8088932165 HALADOVÁ,E.a L. NECHVÁTALOVÁ. Vyšetřovací metody hybného systému. 2.vyd. Brno: NCO NZO, 2003. 135s. ISBN 80- 7013- 393– 7. JANDA a kol. Svalové funkční testy. Praha: Grada, 2004. 328 s. ISBN 80-247-0592-3. KOLÁŘ, P. et al..Rehabilitace v klinické praxi. 1.vyd.Praha:Galén, 2009. 713s. ISBN 978-80-7262657-1. LEWITT, K. Manipulační léčba v myoskeletární medicíně. Praha:Sdělovací technika, ve spolupráci s ČLS JEP, 2003. ISBN 80-86645-04-5. RAŠEV, E. Škola zad. Praha: Direkt, 1992. 222s. ISBN 80-900272-6-1. SMÉKAL, D. Funkční hodnocení pohybového systému v kinantropologických studiích. 1. vyd.Olomouc:UP FTK, 2006. 90s. ISBN 80-2441-305-1. VÉLE, F. Kineziologie. 2.vyd. Praha: Triton, 2006. 374s. ISBN 80 -7254-837-9. Další odborná literatura: KAPANDJI, I. A. The Physiology of the Joints. Churchil Livingstone, 1987, Vol., London, ISBN 0443012091.
