ZACHARIÁŠOVO KANTIKUM

PEREGRINATIO AD MIRACULA FIDEI 9. – 20. 6. 2014

PAROECIA SANCTI BENEDICTI PUSTIMER (CZ)

POUTNÍ VADEMECUM

IV.

ZACHARIÁŠOVO KANTIKUM

Lk 1, 68-79 Potom se říká následující kantikum z evangelia s příslušnou antifonou. Antifona k Zachariášovu kantiku je v liturgickém mezidobí pro každou neděli vlastní, pro všední dny je uvedena na příslušném místě v žaltáři. O slavnostech, svátcích a památkách svatých, pokud není vlastní, bere se ze společných textů; o památkách svatých se může vzít též z příslušného dne liturgické doby.

Mesiáš a jeho předchůdce

POCHVÁLEN BUĎ HOSPODIN, BŮH IZRAELE, * NEBOŤ NAVŠTÍVIL A VYKOUPIL SVŮJ LID. VZBUDIL NÁM MOCNÉHO SPASITELE * Z RODU SVÉHO SLUŽEBNÍKA DAVIDA, JAK SLÍBIL OD PRADÁVNA * ÚSTY SVÝCH SVATÝCH PROROKŮ; ZACHRÁNIL NÁS OD NEPŘÁTEL, * Z RUKOU VŠECH, KDO NÁS NENÁVIDÍ. SLITOVAL SE NAD NAŠIMI OTCI + ROZPOMENUL SE NA SVOU SVATOU SMLOUVU

*

NA PŘÍSAHU, KTEROU SE ZAVÁZAL NAŠEMU OTCI

ŽE NÁM DOPŘEJE,

+

ABRAHÁMOVI:

* ZBOŽNĚ A SPRAVEDLIVĚ SLOUŽILI PO VŠECHNY DNY SVÉHO ŽIVOTA.

ABYCHOM MU BEZE STRACHU A VYSVOBOZENI Z RUKOU NEPŘÁTEL

A TY, DÍTĚ, BUDEŠ PROROKEM NEJVYŠŠÍHO, * NEBOŤ PŮJDEŠ PŘED PÁNEM PŘIPRAVIT MU CESTU, DÁT JEHO LIDU POZNÁNÍ SPÁSY * V ODPUŠTĚNÍ HŘÍCHŮ

BOHA, * S KTEROU NÁS NAVŠTÍVIL TEN, KTERÝ VYCHÁZÍ Z VÝSOSTI, ABY ZAZÁŘIL TĚM, KDO ŽIJÍ V TEMNOTĚ A V STÍNU SMRTI, * A UVEDL NAŠE KROKY NA CESTU POKOJE.

Z MILOSRDNÉ LÁSKY NAŠEHO

SLÁVA OTCI I SYNU * I DUCHU SVATÉMU,

JAKO BYLA NA POČÁTKU, I NYNÍ I VŽDYCKY A NA VĚKY VĚKŮ.

Opakuje se antifona.

AMEN.

*

KANTIKUM PANNY MARIE

Lk 1, 46-55 Potom se říká následující kantikum z evangelia s příslušnou antifonou. Antifona ke kantiku Panny Marie je obvykle mezi vlastními texty. Pro všední dny liturgického mezidobí je uvedena na příslušném místě v žaltáři. O slavnostech, svátcích a památkách svatých, pokud není vlastní, bere se ze společných textů; o památkách svatých se může vzít též z příslušného dne liturgické doby.

Můj duch jásá v Bohu

VELEBÍ MÁ DUŠE HOSPODINA * A MŮJ DUCH JÁSÁ V BOHU MÉM SPASITELI,

NEBOŤ SHLÉDL NA SVOU NEPATRNOU SLUŽEBNICI.*

OD TÉTO CHVÍLE MNE BUDOU BLAHOSLAVIT VŠECHNA POKOLENÍ, ŽE MI UČINIL VELIKÉ VĚCI TEN, KTERÝ JE MOCNÝ.* JEHO JMÉNO JE SVATÉ. A JEHO MILOSRDENSTVÍ TRVÁ OD POKOLENÍ DO POKOLENÍ * K TĚM, KDO SE HO BOJÍ. MOCNĚ ZASÁHL SVÝM RAMENEM,* ROZPTÝLIL TY, KDO V SRDCI SMÝŠLEJÍ PYŠNĚ. MOCNÉ SESADIL Z TRŮNU * A PONÍŽENÉ POVÝŠIL, HLADOVÉ NASYTIL DOBRÝMI VĚCMI * A BOHATÉ PROPUSTIL S PRÁZDNOU. UJAL SE SVÉHO SLUŽEBNÍKA IZRAELE,* PAMATOVAL NA SVÉ MILOSRDENSTVÍ, JAK SLÍBIL NAŠIM PŘEDKŮM,* ABRAHÁMOVI A JEHO POTOMKŮM NAVĚKY. SLÁVA OTCI I SYNU * I DUCHU SVATÉMU,

JAKO BYLA NA POČÁTKU, I NYNÍ I VŽDYCKY A NA VĚKY VĚKŮ.

Opakuje se antifona.

AMEN.

*

S. Em. Giovanni cardinale COPPA BENÍČEK Josef ADAMCOVÁ Danuše ADAMCOVÁ Zdeňka ADAMEC František ADAMEC Josef BAROŠ Bohuslav ČECHOVÁ Drahomíra HODINKA Pavel HOLADA Jaroslav HOLADOVÁ Alena HŘIB Miroslav CHRÁSTECKÁ Hana CHYŤOVÁ Dagmar KOCOUREK František KOUTNÁ Marie KOZUBOVÁ Bohumila KRPEC Jaroslav KRPEC Jaroslav KUBIŠOVÁ Marie KUBIŠOVÁ Marie

KUČEROVÁ Eliška KUDRMANN Jiří KUDRMANNOVÁ Marie MALÝ Ondřej MANDÍK Milan MANDÍKOVÁ Františka MARTINKOVÁ Libuše MAŘASOVÁ Anna MUŠÁLEK Bernard MUŠÁLKOVÁ Bohuslava NAVLÁČIL Martin NAVLÁČILOVÁ Jaroslava NOVÁKOVÁ Jarmila PULTEROVÁ Marie RUDLOVÁ Vlasta STEINER David ŠAROCHOVÁ Jindřiška VANĚK Vlastimil VELECKÁ Bohumila VLKOVÁ Ludmila VOLDŘICHOVÁ Alena

66. OLTÁŘ SV. JERONÝMA Pod oltářem sv. Jeronýma spočívá relikviář s tělem papeže sv. Jana XXIII., který zemřel v roce 1963, za blahoslaveného byl prohlášen Janem Pavlem II., 3. září 2000, svatořečen 27. dubna 2014. Jan XXIII. byl specialistou na Otce Církve a zvláštní úctu choval ke sv. Jeronýmovi. 67. ŘEHOŘOVA KAPLE s hroby Benedikta XIV. a Řehoře XVI. S jejím budováním započal Michelangelo a dokončil je Giacomo Della Porta.

68. OLTÁŘ PANNY MARIE POMOCNÉ Oltář Panny Marie Pomocné zdobí vzácný alabastr, ametyst a další drahokamy, jakož i čtyři úchvatné sloupy s afrického mramoru a zeleného porfýru. V porfýrové schránce se tu rovněž uchovávají ostatky sv. Řehoře Naziánského (+390) jednoho ze tří velkých kapadockých Otců. Je vyobrazen i na lunetách oblouků spolu s Řehořem Velikým, sv. Bazilem a sv. Jeronýmem. Obraz Panny Marie patří k jedné z mála ikon v bazilice, které jsou malovány na dřevě. Když se někteří křesťané octli pod nadvládou muslimů, mnohdy skončili v otroctví, protože odmítli zříci se své víry. Ostatní křesťané pak často pod ochranou Panny Marie Pomocné – Pomocnice křesťanů, shromažďovali fondy, aby je vykupovali.

69. NÁHROBEK ŘEHOŘE XVI. (Bartolomeo Cappellari, 2. února 1831 – 1. června 1846) Byl kamaldulským mnichem a posledním mnichem, který usedl na Petrův stolec. Patřil k nejreakčnějším papežům: dvakrát zburcoval rakouské vojsko, aby potlačilo vzpouru v papežském státě a proti italskému nacionalizmu postavil svobodu svědomí, svobodu tisku a odluku Církve od státu. Současně byl zapáleným šiřitelem misií (Indie, Čína, Polynésie, severoameričtí Indiáni). Zdvojnásobil počet apoštolských administrátorů v Anglii a značně zvýšil počet biskupů ve Spojených státech. Za jeho pontifikátu bylo pět kanonizací, třiatřicet Božích služebníků bylo beatifikováno, založil mnoho nových řádů a podporoval úctu k Neposkvrněnému Početí Panny Marie. Řehoř XVI rovněž založil Etruské a Egyptské muzeum ve Vatikáně a Křesťanské muzeum v Lateráně. 70. NÁHROBEK ŘEHOŘE XIV. (Niccolo Sfrondrati, 5. prosince 1590 – 16. října 1591) „Zdobení hrobu, projevy zármutku a pohřební pompa, jsou útěchou pro pozůstalé… Zbožným duším, které zbaveny hříchů spějí k Pánu, pramálo záleží, zda jejich tělo má hrob prostý či nikoli; ovšem ani nejdražší hrob nic nepomůže zlým a těm, kdo jsou dosud spoutáni v osidlech hříchu“. (Benedikt XIV.) Tato slova jsou zřejmě nejvýmluvnější odpovědí na otázku: proč hrob tohoto papeže, jehož pontifikát trval jediný rok, patří k nejprostším v bazilice. 71. NÁHROBEK ŘEHOŘE XIII. (Ugo Buoncompagni, 13. května 1572 – 10. dubna 1585) Předtím, než byl zvolen papežem přednášel právo na Boloňské univerzitě. Jako odborník v právu a teologii byl poslán papežem Piem IV. na Tridentský koncil. Později jako papež podporoval katolictví v době, kdy se Bavorskem a Polskem šířil protestantizmus. Udržoval přímé kontakty s mnoha světci: Karlem Boromejský, Filipem Neri, Ignácem z Loyoly či Robertem Bellarminem, jakož i nepřímé kontakty 208

se sv. Terezii z Avily a sv. Janem od Kříže. Během jeho pontifikátu vzkvétaly jezuitské misie v Indii, Japonsku a Brazílii; je rovněž zakladatelem Gregoriánské univerzity; velkým mistrem polyfonie, mezi jeho chráněnce patřili např. Pierluigi da Palestrina a básník Torquato Tasso. Zavedl rovněž tzv. Gregoriánský kalendář. Vynikající vědci a astronomové shledali, že poslední kalendář vydaný Juliem Césarem v roce 45 před Kristem, vykazuje několik nepřesností, a po šestnácti staletích dosáhli rozdílu deset dní. Oprava byla provedena 4. října 1582, kdy se kalendář posunul na 15. říjen. Datum bylo zvoleno úmyslně, aby se nezapomnělo na svátek sv. Františka z Assisi! Ruská pravoslavná Církev však Gregoriánský kalendář nepřijala až do komunistické revoluce v roce 1917! Proto tzv. „Říjnová revoluce“ ve skutečnosti proběhla v listopadu.  72. KAPLE NEJSVĚTĚJŠÍ SVÁTOSTI 73. NÁHROBEK MATYLDY CANOSY 74. NÁHROBEK INOCENCE XII. (Antonio Pignatelli, 12.7.1691– 27.9.1700) 75. Náhrobek Pia XII. (Eugenio Pacelli, 2. 3. 1939 – 9. 10. 1958) Velký papež těžkého období II. světové války: „O nic se nepřijde mírem, ale vše může být ztraceno válkou“. 76. KAPLE SV. ŠEBESTIÁNA

209

77. NÁHROBEK PIA XI. (Achille Ratti, 6. února 1922 – 10. února 1939) Předválečný papež, který napsal třicet encyklik, jako první začal používat rozhlasu, dosáhl tří doktorátů Gregoriánské univerzity a velký příznivec horolezectví. Jeho heslo: „Kristův pokoj v Kristově království“ bylo konstatováním, že Církev musí aktivně působit ve světě a neizolovat se od něj. Papež byl nucen adresovat nacistické vládě v Německu celkem 34 protestních nót proti útisku Církve. Zvrat nastal, když v roce 1937 vydal svou německy psanou encykliku Mit brennender Sorge. Byla jednou z prvních papežských encyklik, která dosáhla skutečně světového ohlasu, i když z politických důvodů. Byla jedním z prvních papežských dokumentů, který překročil hranice katolického světa: četli ji věřící i nevěřící, katolíci i protestanti, ba právě oni poprvé přispěli k tomu, že se dostalo papežskému dokumentu dosud nevídaného veřejného uznání. „Ti, kdo povyšují rasu, národ či některou z jeho konkrétních forem, představitele státní moci anebo jiné základní prvky lidské společnosti na normu, jež převyšuje vše, včetně náboženských hodnot, převracejí a falšují řád věcí stvořených podle boží vůle“ (Mit brennender Sorge)

78 NÁHROBEK KRISTINY ŠVÉDSKÉ (1626-1689)

Švédská královna přijala křest a zřekla se trůnu. 79. NÁHROBEK LVA XII. (Annibale Genga, 28. září 1823 – 10. února 1829) Monument představuje papeže, udělujícího požehnání Urbi et Orbi o Jubilejním roce 1825. Když byl zvolen papežem, cítil, že je nemocen a jeho dny se chýlí, proto říkal kardinálům: „zvolili jste mrtvého muže“. 210

80. PIETA

„MICHAEL. ANGELUS. BONAROTUS. FLORENT. FACIEBAT" „Vytvořil Michelangelo Buonarroti z Florencie“ – tato slova vytesal 24-ti letý Michelangelo na šerpu Panny Marie. Jediné dílo, na němž zanechal svůj podpis. Hrob sv. Petra, Pieta - místa, kde každý v hlubokém zastaví se rozjímání a mlčení: v prosbě, ať taj lásky té zas a znovu, jak kdys z úst Knížete apoštolů, či v tváři Matky pod křížem, srdce, ducha rozezní: „Pane, jenž všechno víš, dej ať i já Tě miluji!“ 211

SOCHY SVATÝCH ZAKLADATELŮ A-Nahoře: SV. LUCIE FILIPPI

Narodila se 13. ledna 1672 v Tarquinii. Její život byl záhy poznamenán bolestí. Pohlazení a něžnosti maminky, sklánějící se nad její postýlkou, krutě ukončila smrt. Lucii bylo jedenáct měsíců a pár dní, když jí ve věku 27 let zemřela matka. Pár roků nato jí zemřel i otec. Tyto bolestné ztráty vedly světici k tomu, že se stále více vzdalovala zemi, a stále silněji lnula k Bohu, usilujíc o dosažení stále krásnějších ctnosti. Skromná v nitru i navenek, vyhýbala se špatným společnicím, jež svými neřestmi zamořovaly nevinné duše a stranila se marnosti. Dobrota a jas jejího srdce, stejně jako bodec neštěstí, to vše ji vedlo k tomu, že hledala pokoj a radost jedině v Bohu. Vše k ní promlouvalo o Bohu: obloha, moře, i sama pole v Tarquinii. Už v mladistvém věku si jako velkého pokladu vážila katechetického apoštolátu, a právě k tomuto poslání a to v mnohem větším rozměru, ji povolala Boží Prozřetelnost. V 16-ti letech se jí dostalo šťastného setkání s kardinálem Barbarigem, na jehož radu vstoupila do kláštera sv. Kláry v Montefiascone. Tady začala svou formaci, která později vyvrcholila ve vznešený ideál osvěcovat mysl a pozvedat srdce. Věnovala se službě vzdělávání sester, které se po své matce nazvaly „Maestre Pie Filippine“. Otevřela několik škol v Montefiascone, a její instituty zapustily kořeny i v Římě a v dalších centrech Itálie. Několik jich založila i v zahraničí, zvláště v severní Americe, kde požehnaně působí dosud. Strávena námahami, ale bohatá zásluhami, zesnula 25. března 1732. Papež Pius XI. ji v roce 1926 zapsal mezi blahoslavené a 22. června 1930 pak vepsal její jméno do seznamu svatých panen.

A-Dole: SV. PETR Z ALKANTARY

Svatá Terezie z Avily bývá nazývána „ctí Španělska“. Ale je třeba dodat, že tuto čest sdílí se svým rodákem a

212

současníkem, sv. Petrem z Alkantary. Sama o něm napsala: „Petr z Alkantary byl skutečným vzorem ctností! Dnešní svět už není schopen takové dokonalosti. Říká se, že svatí jsou slabší, než kdysi, a že my už nejsme takoví, jako křesťané minulosti. Tento svatý muž byl z naší doby, ale jeho horlivost byla mocná jako kdysi!“ Petr se narodil roku 1499 v Alkantaře, malém městečku Estremadury na hranicích s Portugalskem. V šestnácti letech přijal řeholní šat svatého Františka a po celý život usiloval o návrat řádu k přísnosti prvotní Regule. Snažil se být příkladem nejpřísnějšího pokání a nejzažší chudoby. Nelze se proto divit, že se u mnoha bratří setkal se zarputilým odporem. Ne všichni totiž sdíleli jeho kajícího ducha. Jednou ho hledal řeholník jiného řádu. Našel ho v jeskyni na zahradě, nahého, jen s pláštíkem přehozeným přes záda. „Proč jste tak nedůstojně oděn?“, tázal se host. Světec se omlouval: „Ach, můj otče, čtěte evangelium. Tam se píše, že máme mít jen jednu tuniku. Já tu svou před chvilkou vypral a vyvěsil tamhle na kámen. Jen co trochu oschne, hned si ji obléknu“. Císař Karel V., dobyvatel světa, jej chtěl za zpovědníka. Františkán mu padl k nohám, políbil mu ruku a řekl: „Vaše Výsost bude jistě hledat Boží vůli. Jestliže se k vám už nevrátím, znamená to, že Bůh nechce, abych tento úděl přijal“. A od té doby ho císař už nespatřil. Zemřel 18. října 1562. 

B-N: SV. SOFIE MAGDALÉNA BARATOVÁ

Je mimořádným svědkem života Církve krátce po Francouzské revoluci. Narodila se v noci 13. prosince 1779 jako poslední ze tří dětí ve velmi zbožné a úměrně zámožné rodině výrobce sudů a bednáře v Joigny (Auxerre) v Burgundsku. Právě když spatřovala světlo světa, vypukl ve vedlejším domě požár. Byla tak křehká, že ji hned následujícího dne nechali pokřtít. Nejstarší ze sourozenců – o jedenáct let starší Ludvík, její kmotr a pozdější jezuita – považoval za svou povinnost předat jí lásku k vědění a vzdělávat ji ve společné víře. Velmi náročnou metodou ji učil latině, řečtině, dějinám, fyzice i matematice. V roce 1793, během doby pronásledování, však byl uvězněn a se vší vážností mu hrozila gilotina. Svobody se dočkal jen díky pádu Robespierra. V roce 1795 přijal kněžské svěcení. Spolu se sestrou přesídlili do Paříže, kde ji dále učil teologii, studiu Bible a Otců Církve. Magdaléna se také naučila italsky a španělsky, čímž dosáhla na svou dobu pro ženu výjimečné úrovně vzdělání. Ve volném čase vyšívala a tajně učila děti katechizmu ve čtvrti Marais. Už od útlého dětství pěstovala náročnou duchovní disciplínu, která uzrála v rozhodnutí obléknout řeholní šat karmelitky. Boží záměry však byly jiné. Bratr jí představil otce Josefa Varina, který obnovoval ve Francii činnost Tovaryšstva Ježíšova a uvažoval nad znovu otevřením křesťanských škol, zavřeným během revoluce. Kněz v ní ihned viděl ideální osobnost pro své dílo. A tak jednadvacetiletá Magdaléna se 21. listopadu 1800 spolu se třemi dalšími společnicemi 213

zasvětila Pánu. Tak vznikla Společnost Božského Srdce Páně zaměřená na vzdělání a výchovu žen. Z politických důvodů však byl tento název zveřejněn až v roce 1815. Teprve konkordát mezi Svatým Stolcem a Francií, ukončil v roce 1801 pronásledování a Magdaléna mohla odejít vyučovat do Amiens, kde později vznikl první dům Institutu. V roce 1804 získala někdejší klášter v Grenoblu a pozoruhodným řízením Boží Prozřetelnosti poznala Filippinu Duchesne (kanonizovanou v roce 1988). Mladá dcera advokáta, která se kvůli zrušení konventu věnovala vyučování, vstoupila do Společnosti. V roce 1805 byla Magdaléna zvolena v pouhých pětadvaceti letech generální představenou a tento úřad zastávala až do smrti. V prosinci 1826 se Společnosti dostalo schválení papežem Lvem XII. Spiritualita sv. Magdalény Sofie byla inspirována sv. Ignácem z Loyoly a úctou k Božskému Srdci Páně. Říkávala: „Tato malá Společnost je zcela zasvěcena slávě Božského Srdce Ježíšova a šíření jeho kultu; tento cíl musí mít před očima všechny, které do něj vstoupí“. „Duchem Společnosti je modlitba a vnitřní život“. Základním úkolem pak vzdělávání mládeže, aby „se v duších vybudovaly pevné základy víry v eucharistii a vychoval velký zástup adorujících“. Neúnavně cestovala jak po Francii, tak po Evropě, aby osobně jednala, kupovala, budovala domy. Dostala se dokonce i do Alžírska. Díky s. Filippině se v roce 1818 dostal Institut za oceán, do severní Ameriky a ve velmi tvrdých podmínkách se dokonce dostala až ke kmenu Potawatomi. V roce 1864, tehdy už jako pětaosmdesátiletá, chtěla ze svého úřadu odstoupit, ale sestry si to nepřály. Následujícího roku byla stižena ochrnutím v mateřském domě v Paříži. Zesnula o slavnosti Nanebevstoupení Páně, 25. května 1865. ve skromnosti nedovolila, aby kdo namaloval její portrét, takže tento byl vyhotoven až na smrtelné posteli. Papež Pius XI. ji kanonizoval o jubilejním roce 1925. její tělo bylo v roce 1893 shledáno neporušeným. Následně bylo kvůli vyhnání řeholnic z Francie převezeno do Belgie (Jette). Od roku 1998 spočívá v Bruselu, zatímco její dcery se dnes nacházejí na všech kontinentech, kde vychovávají mládež, a to jak ve velkých centrech, tak v malých osadách. Svatá Magdaléno Sofie, Bůh si Tě obdivuhodně vyvolil, abys učila poznávat a milovat Božské Srdce Ježíšovo, a tys toto poslání věrně naplnila. Veď nás cestou vlídnosti a pokory, zapal naše srdce horlivostí, která tě stravovala, povždy nás chraň, abychom si jednoho dne zasloužili spatřit svá jména vepsaná do Nejsvětějšího Srdce, a jedině v Něm měli svůj příbytek v čase i věčnosti. Amen.

B-D: SV. TEREZIE OD JEŽÍŠE

Občanským jménem Teresa de Cepeda y Ahumada, reformátorka Karmelu, Matka bosých karmelitek a bosých karmelitánů; „mater spiritualium“ (tento titul má vytesán pod svou sochou ve vatikánské bazilice), patronka katolických spisovatelů (1965) a Učitelka Církve 214

(1970): první žena, které se spolu se sv. Kateřinou Sienskou tohoto titulu dostalo. Narodila se 28. března 1515 v Avile (starobylé Kastílii ve Španělsku); zemřela v Alba de Tormes (Salamanca) 4. října 1582 (v den, kdy začala platit gregoriánská reforma kalendáře, která tento den stanovila jako 15. říjen). Byla od dětství temperamentní a přátelská, "uměla dělat lidem radost a rozesmát je", a to jí zůstalo po celý život. Toužila po stejných věcech jako všechny dívky, i když milovala misionářské a rytířské příběhy a utekla s bratrem do země "nevěřících", aby se stala mučednicí. V devatenácti letech se však stala karmelitánkou a po čase začala mít různá vidění, která byla teology uznána za pravá. Založila 18 klášterů bosých karmelitek, kde byl přísnější řád. Mezitím stačila psát o svém životě a vztahu k Bohu, o zakládání klášterů, minimálně 400 dopisů, soubor rad pro mladé řeholnice. Cesta k dokonalosti a svou nejslavnější knihu Hrad v nitru, která představuje duši jako hrad rozdělený na sedm příbytků. Tyto všechny knihy jsou psány tak zajímavě a čtivě a přitom zasahují duši i srdce, že snad každý, kdo se do nich začte, se musí obrátit. Stalo se to i Edith Steinové, židovce, která se potom stala také karmelitkou. 

C-N:

SV. LUDVÍK MARIA GRIGNON Z MONTFORTU

Dlouhé jméno, ale krátký život: 43 let. Tento Bretonec, pocházející z dobré rodiny a znamenitý ve studiu, přijímá svátost kněžství v roce 1700. Chtěl být misionářem v Kanadě, ale poslali ho do Poitiers. Svou naukovou průpravou a působivým projevem si zakrátko zjednává pověst: velmi dobře mluvil, ale ještě lépe konal – pomáhal obětem odporných nemocí. Idea misií ho však neopustila; opouští proto představené a chce slyšet papeže. To ale znamená pěší putování z Poitiers do Říma a zpět. Zastavuje se v Loretu. Klement XI. mu však klade na srdce, že je naléhavě třeba kázat Francouzům, neboť u nich zuří příkrý naukový boj, který proti Římu rozpoutali jansenisté. Vrací se tedy, aby znovu kázal po městech a vesnicích. Mnohdy musí čelit učeným jansenistům, kterým oponuje stejně 215

učeným projevem. Snaží se však učení Církve přeložit do všedního a srozumitelného života prostých lidí, kteří navíc vidí jeho příklad v péči o nemocné. Sám má vzor v Matce Ježíšově, která je pro něj stvořením, jež dokáže učit křesťany všech dob, prostými slovy, kterými se obrátila k Ježíšovým přátelům na svatbě v Káně: „Učiňte všechno, co vám řekne“. Jeho pojednání o pravé úctě k Panně Marii, které zůstalo nepublikováno celých 130 let (vydáno až v r. 1842), se stává jedním ze základních textů mariánské úcty (ve XX. století bylo každodenní četbou kardinála Stefana Wyszynského, polského primasa, vězněného polským komunistickým režimem). Ludvík založil mužskou větev misionářů: Společnost Mariinu. Tito řeholníci, zvaní obvykle Montfortiáni, působí v Evropě i Africe. Ludvík však krátce po založení Společnosti umírá. V roce 1947 jej papež Pius XII. prohlásil svatým.

C-D: SV. KAMIL Z LELLIS

Když jej matka Cahilla de Compellis přivedla na svět, bylo jí už skoro 60 let, a zemřela, když mu bylo čtrnáct. Otec byl španělským žoldnéřem. Když viděl, že se chlapec neučí, vzal ho mezi své vojáky: učil se zacházet se zbraněmi, žil hrami, zábavou a nepřál si víc. Jenže v roce 1570 otec umírá a bolák na noze jej posílá do nemocnice sv. Jakuba v Římě. Tady o něj bylo dobře postaráno, dokonce ho přijali jako zřízence, ale posléze ho museli vyhnat: nepracoval, hrál si a rušil. Vrátil se proto k vojsku: bojoval za Benátky, pak za Španělsko, utrácí žold v kartách a nakonec končí jako vagabund v Puglii. Tam ho najali kapucíni z Manfredonie. Ti mu pomohli, aby se vzpamatoval. V roce 1575 žádá o vstup do řádu. Nemocná noha jej znovu přivádí do římské nemocnice, kde tentokrát strávil čtyři roky. Poznává, že je schopen starat se o nemocné, opouští proto klášter a vydá se na cestu hledání těch, kdo by se stejně jako on „zasvětili službě nemocným jen pro lásku Boží“. V roce 1582 jich už má pět a vstupuje s nimi do nemocnice Ducha svatého. Vrací se ke studiu a v roce 1584 je vysvěcen na kněze. V roce 1586 jsou jeho společníci uznáni jako „Společnost posluhujících nemocným“ (v roce 1591 je povýšena na řád). Nosí černý oděv z dobře viditelným červeným křížem, který se od nynějška ohlašuje při válkách a neštěstích přítomnost pomoci a oživuje naději. Po svém zakladateli dostali název „Kamiliáni“. Pracují v nemocnicích, asistují umírajícím i v domovech, a berou vážně slova svého zakladatele: nemocný a chudý je „samotným Kristem“. Lidé s červeným křížem na prsou proto odmítají úřady v nemocnicích a soustřeďují se na lidi, jako kněží i lékaři současně, s vírou i vědou. Kamil předešel vývoj nemocniční péče. Říká: „Musíme být pro nemocné spíše matkami než bratry, dát jim vše potřebné, i s úsměvem.  216

D-N: SV. JAN EUDES

D-D: SV. VINCENC Z PAULY  Nar.: 1601 Ri ve Francii Zem.: 19.8.1680 Kan.: 31.5.1925 Svátek: 19.8. Zakladatel Eudistů Nápis na podstavci SANCTUS JOAN(nes) EUDES 

Nar.: 24.4.1581  Pouy ve Francii Zem.: 27.9.1660 Kan.: 16.6.1737 papežem Klementem XII. Svátek: 27.9. Zakladatel Kongregace sester Lásky a Kongregace misií (Lazaristé či Vincenziáni) Nápis: POSLAL MĚ HLÁSAT CHUDÝM RADOSTNOU ZVĚST (Lk 4,18)



E-N: SV. ANTONÍN MARIA ZACHARIÁŠ

E-D: SV. IGNÁC Z LOYOLY

 Nar.: 1503 Cremona, v Itálii Zem.: 5.7.1539 Kan.: 15.5.1897 papežem Lvem XIII. Svátek: 5.7. Zakladatel Kleriků sv. Pavla (Barnabité) Nápis levá str. knihy: ŘÁDOVÁ PRAVIDLA; pravá: POKOJ A MILOSRDENSTVÍ NAD TĚM, KDO PRAVIDEL TĚCHTO ZACHOVAJÍ



Nar.: 24.12.1491  Zem.: 31.7.1556 Kan.: 12.3.1622 papežem Pavlem V. Svátek: 31.7. Zakladatel Tovaryšstva Ježíšova - SJ (Jezuitů) Nápis: K VĚTŠÍ CTI A CHVÁLE BOŽÍ – ŘÁDOVÁ PRAVIDLA TOVARYŠSTVA JEŽÍŠOVA 217

F-N: SV. JAN KŘITEL DE LA SALLE

F-D: SV. FILIP NERI  Nar.: 30.4.1651 Remeš Zem.: 7.4.1719 Kan.: 24.5.1900 papežem Lvem XIII. Svátek: 7.4. Zakladatel Bratří křesťanských škol 

Nar.: 22.7.1515  Florencie Zem.: 27.5.1595 Kan.: 12.3.1622 Svátek: 26.5. Zakladatel Oratoře sv. Filipa Neriho (Oratoriánů) – C.O. Nápis kniha: Z NEBE 3. pilíř vpravo

SESLAL OHEŇ DO MÝCH KOSTÍ



G-N: SV. PETR FOURIER

G-D: SV. FRANTIŠEK Z PAULY  Nar.: 30.11.1565 Mirecourt, Lorena Zem.: 9.12.1640 Kan.: 1897 papežem Lvem XIII. Svátek: 9.12. Zakladatel Kanovniček sv. Augustina a Řádových kanovníků Nejsvětějšího Spasitele 

Nar.: 1416  Paola, Itálie Zem.: 2.4.1507 Plessis, Francie Kan.: 1.5.1519 papežem Lvem X. Svátek: 2.4. Zakladatel Paulánské poustevnické kongregace sv. Františka z Assisi, patron námořníků: oficiálně byl za něj prohlášen papežem Piem XII. 27. března 1943. 218

H-N: SV. JAN BOSCO Nar.: 16.8.1815 Castelnuovo d'Asti, Itálie Zem.: 31.1.1888 Turín, Itálie Kan.: 1.4.1934 papežem Piem XII. Svátek: 31.1. Založil tři "větve" salesiánské rodiny: Společnost sv. Františka Saleského (1859) - salesiáni, (SDB), Institut Dcer Panny Marie Pomocnice (1872) - salesiánky, a Salesiány vpravo nad bronzovou spolupracovníky DA MIHI ANIMAS COETERA TOLLE sochou (1876). Duše mi dej, ostatní si ponechej sv. Petra Na závěr roku, ve kterém se slavilo 100. výročí jeho úmrtí, jej papež Jan Pavel II. prohlásil za otce a učitele mládeže (24. ledna 1989).



I-N: SV. MARIE EUFRASIE PELLETIEROVÁ

I-D: SV. JAN Z BOHA

 Nar.: 31.7.1796 Noirmourtier, Francie Zem.: 24.4.1868 Kan.: 2.5.1940 papežem Piem XII. Svátek: 24.4. Zakladatelka Řeholních sester Dobrého Pastýře 

Nar.: 8.3.1495  Montemoro, Portugalsko, Zem.: 8.3.1550 Granada Kan.: 16.10.1690 papežem PER CORPUS AD ANIMAM Alexandrem VIII. Skrze tělo k duši Svátek: 8.3. Zakladatel Špitálního bratrstva – Milosrdných bratří OH (Fatebenefratelli). Je patronem Granady, nemocných a nemocnic, ošetřovatelů, knihkupců a knihtiskařů. 219

J-N: SV. LOUISE DE MARILLAC

J-D: SV. PETR NOLASCO  Nar.: 12.8.1591 Paříž, Francie Zem.: 15.3.1660 Kan.: 11.3.1934 papežem Piem XI. Svátek: 15.3. Zakladatelka Dcer lásky sv. Vincence z Pauly 

Nar.: cca 1180  Carcassone, Francie Zem.: 13.5.1249 Barcelona Kan.: 1628 papežem Urbanem VIII. Svátek: 6.5. Zakladatel Mercediářů



K-D: SV. NORBERT  Nar.: 1080  Xanten, Německo Zem.: 6.6.1134 Magdeburg Kan.: 1582 papežem Řehořem XIII. Svátek: 6.6. Zakladatel Premonstrátů OPraem. Roku 1627 byly jeho ostatky převezeny do premonstrátského kláštera na Strahově v Praze. Levá příčná „Byl jsem u dvora, loď, žil jsem v klášteře, západní zeď působil jsem vlevo dole ve vysokých čestných úřadech církve, a všude jsem se naučil, že není nic lepšího, než odevzdat se zcela Bohu." 220

L-N: SV. ANGELA MERICI

L-D: SV. JULIÁNA FALCONIERI  Nar.: 21.3.1474 Desenzano sul Garda, Itálie Zem.: 27.1.1540 Kan.: 24.5.1807 papežem Piem VII. Svátek: 27.1. Zakladatelka Kongregace sv. Voršily, první sekulární kongregace v Církvi 

Nar.: 1270  Florencie, Itálie Zem.: 19.6.1341 Barcelona Kan.: 1737 papežem Klementem XII. Svátek: 19.6. Zakladatelka Služebnic Panny Marie.



M-N: SV. FRANTIŠKA ŘÍMSKÁ

M-D: SV. BENEDIKT Z NURSIE  Nar.: 1384 Řím Zem.: 9.3.1440 Řím Kan.: 9.5.1608 papežem Piem V. Svátek: 9.3. Zakladatelka Olivetských oblátek Panny Marie, zvaných Oblátky ze Zrcadlové věže 

Nar.: cca 480  Nursie, Itálie Zem.: 21.3.547 Montecassino, Itálie Kan.: 1220 PATRON EVROPY (papež Pavel VI., 24.10.1964) Svátek: 11.7. Otec západ. mnišství: Benediktinský řád OSB; Kniha: „POSLOUCHEJ, SYNU PŘÍKAZŮ UČITELE“

Socha na pilíři sv. Veroniky

221

N-N: SV. ALFONS MARIA Z LIGUORI,

N-D: SV. FRANTIŠEK Z ASSISI

UČITEL CÍRKVE

PATRON ITÁLIE

 Nar.: 27.9.1696 Marianella, Neapol Zem.: 1.8.1787 Nocera de Pagani Kan.: 1831 Řehořem XVI. Svátek: 1.8. Zakladatel Kongregace Nejsvětějšího Vykupitele - CSsR Redemptoristé 

Nar.: 1181 Assisi  Zem.: 3.10.1224 Kan.: 16.7.1228 Řehořem IX. Svátek: 4.10. Zakladatel Řádu menších bratří, Františkáni



O-N: SV. FRANTIŠEK CARACCIOLO

O-D: SV. DOMINIK  Nar.: 13.10.1563 V. S. Maria, Itálie Zem.: 4.6.1608 Agnone Kan.: 24.5.1807 papežem Piem VII. Svátek: 4.6. Zakladatel kongregace Řádu menších kleriků 

Nar.: 1170  Calaroga, Španěl. Zem.: 6.8.1221 Kan.: 3.7.1234 Řehořem IX. Svátek: 8.8. Zakladatel Řádu kazatelů, Dominikáni OP Socha v presbytáři, napravo od katedry sv. Petra

222

CONTEMPLATA ALIIS TRADERE Mluvit s Bohem nebo o Bohu

P-N: SV. FRANTIŠEK SALESKÝ

P-D: SV. ELIÁŠ

UČITEL CÍRKVE

 Nar.: 21.8.1567 Savoy Zem.: 28.12.1622 Lyon Kan.: 1665 Alexandrem VII. Svátek: 24.1. Zakladatel Řádu Navštívení Panny Marie 

Starozákonní prorok  Zakladatel Karmelitánů - OCA Zelo zelatus sum pro Domino Deo exercituum, Jsem stravován horlivostí pro Hospodina zástupů (1Král 19,10)

Socha na pilíři sv. Heleny



Q-N: SV. PAVEL OD KŘÍŽE

Q-D: SV. BRUNO  Nar.: 3.1.1694 Ovada, Itálie Zem.: 18.10.1775 Řím Kan.: 1867 Piem IX. Svátek: 19.10. Zakladatel kongregace Pasionistů - CP 

Nar.: 1035  Kolín nad Rýnem, Zem.: 6.10.1101 Kan.: 1514 Lvem X. Svátek: 6.10. Zakladatel Kartuziánů OC

STAT CRUX DUM VOLVITUR ORBIS Kříž stojí zatímco svět se kymácí

223

R-N: SV. BONFILIUS

R-D: SV. JOSEF KALASÁNSKÝ  Nar.: 1040 Osimo, Itálie Zem.: 27.9.1115 Cingoli, Itálie Svátek: 27.9. Zakladatel Řádu služebníků Panny Marie – Servité (OSM) 

Nar.: 31.7.1558  Peraltra de la Sal Zem.: 25.8.1648 Kan.: 16.7.1767 Klementem XIII. Svátek: 25.8. Zakladatel Řádu chudobných řeholních kleriků Matky Boží zbožných škol – Piaristé - SchP



S-N: SV. JOAN ANTIDA THOURET

S-D: SV. JERONÝM EMILIANI  Nar.: 17.11.1765 Sancey-le-Long, Fr. Zem.: 24.8.1826, Neapol, Itálie Kan.: 1934 Piem XI. Svátek: 24.8. Zakladatelka Kongregace sester Lásky 

Nar.: 1486  Benátky Zem.: 8.2.1537 Sommasca, Itálie Kan.: 1767 Benediktem XIV. Svátek: 8.2. Zakladatel Společnosti chudých služebníků (Sommaschíni) od r. 1928 vzýván jako patron sirotků a opuštěné mládeže.

224

T-N: SV. FRANTIŠKA CABRINI

T-D: SV. KAJETÁN Z THIENE  Nar.: 15.7.1850 Sant´Angelo Lodigiano, Itálie Zem.: 22.12.1917 Chicago, USA Kan.: 7.7.1946 papežem Piem XII. Svátek: 22.12. Zakladatelka Misionářek Božského Srdce Ježíšova, Nápis: VŠECHNO MOHU V TOM, KTERÝ MI DÁVÁ SÍLU



Nar.: 1480  Vicenza, Itálie Zem.: 7.8.1547 Kan.: 1671 Klementem X. Svátek: 7.8. Zakladatel Theatinů, Nápis: HLEDEJTE NEJPRVE BOŽÍ KRÁLOVSTVÍ A VŠE OSTATNÍ VÁM BUDE PŘIDÁNO. 





Votivní svíce pustiměřských poutníků u sarkofágu sv. Jana Pavla II., pod oltářem v kapli sv. Šebestiána v bazilice sv. Petra v Římě, PEREGRINATIO IN CORDE ECCLESIAE, 30. června 2011.

225

“Těšil jsem se do své vlasti. Dle vůle Boží ať se stane“ JOSEF KARDINÁL BERAN

Narodil se 29. prosince 1888 v Plzni. Dětství prožil v chudé, ale velmi zbožné rodině, kde mohlo vyrůst jeho kněžské povolání. Na kněze byl vysvěcen v Římě 10. června 1911, od roku 1939 se stal profesorem teologické fakulty Karlovy univerzity. V roce 1941 byl gestapem odvlečen do Terezína a později do Dachau, kde pobyl až do konce války. 4. a 11. listopadu 1946 byl Piem XII. jmenován pražským arcibiskupem a 8. prosince 1946 vysvěcen. Během únorových událostí roku 1948 varoval celý národ před krveprolitím a v pastýřském listu z 2. března vybízel k návratu ke křesťanským mravním hodnotám. Po únoru odmítl vyslovit loajalitu církve k novému režimu.Od 19. června 1949 byl střežen nejprve v Arcibiskupském paláci do 10. března 1951 a pak byl internován až do roku 1965 v Roželově, v Růžodolu, v Paběnicích, v Mukařově a v Radvanově. Když se rozhodl Pavel VI. jmenovat českého primase kardinálem, pokoušel se zástupce Svatého stolce vyjednávat s vládními úřady, aby arcibiskup Beran směl odjet do Říma na slavnostní předání kardinálského klobouku. Arcibiskupu Beranovi bylo tedy dovoleno opustit Československo, ale za cenu, že se již nevrátí zpět do vlasti. V Římě 25. února 1965 jmenoval Pavel VI. arcibiskupa Berana kardinálem a přidělil mu titulární kostel sv. Kříže na Via Flaminia v Římě. Na 2. vatikánském koncilu pronesl projev o svobodě svědomí. Na nemocného kardinála těžce zapůsobily srpnové události roku 1968. Jeho požehnaný život se uzavřel 17. května 1969 v římské koleji Nepomucenum. K jeho úmrtnímu loži přišel papež Pavel VI. Byl pohřben v kryptách baziliky sv. Petra v Římě v blízkosti hrobu Knížete apoštolů, dne 22. května 1969, když pražská komunistická vláda odmítla dát povolení k převozu těla do Prahy. Je jediným Čechem, který byl kdy na tom místě pochován. V roce 1998 byl zahájen proces jeho blahořečení. 226

Memento u hrobu Josefa kardinála Berana

V KRYPTÁCH VATIKÁNSKÉ BAZILIKY, ANNI PAULINI PEREGRINATIO – 27. ČERVNA 2009

Prosme Boha, aby v nás oživil jeho odkaz, abychom jako on milovali eucharistii protože bez této lásky každá lidská láska uvadá, živoří a hyne. Abychom jako on milovali Pannu Marii, protože ona nás naučí dokonale znát a milovat Ježíše. Abychom jako on věrně a oddaně milovali Církev a svatého Otce, protože kde je Církev a Petr, tam je Ježíš. Abychom jako on milovali vlast a národ a osvědčovali tuto lásku poctivou, nezištnou a obětavou prací pro všechny. Abychom jako on milovali všechno stvořené, neboť jen taková láska udrží v nás idealizmus a strhne jiné k následování. Abychom jako on nevyhledávali velkých činů, ale posvěcovali všechny všední dny trpělivostí, tichostí, pokorou a dobrotou srdce. Abychom jako on nade všecko milovali vůli Boží, v jejímž naplnění chceme spatřovat smysl života vezdejšího a záruku života věčného.



MODLITBA ZA BEATIFIKACI KARDINÁLA BERANA

Dobrotivý Bože, tys vyvolil svého služebníka Josefa kardinála Berana, arcibiskupa pražského, aby šel ve stopách tvého Syna a v dobách pronásledování byl oporou církve v naší vlasti. Našel-li jsi zalíbení v jeho životě a obětech, veď nás, prosíme, svým svatým Duchem, abychom se dovedli modlit jako on, abychom dovedli spojovat své bolesti a utrpení s obětí tvého Syna na kříži, a abychom nikdy neztráceli naději a důvěru v tvou láskyplnou prozřetelnost. V této naději a v důvěře, že tvůj Duch povede naši modlitbu „vzdechy, které jsou ve shodě s tvou svatou vůlí“ (srv. Řím 8,26-27), ti nyní předkládáme tuto záležitost ……………. Svěřujeme ji přímluvě kardinála Berana s prosbou, abys jejím vyslyšením oslavil i našeho pastýře, který během svého života pomáhal a těšil všechny, kdo se k němu obraceli. Odvažujeme se prosit i za věci, které jsou lidským silám nedosažitelné, protože sama církev nás k tomu povzbuzuje, když prohlašuje za blahoslavené a svaté ty, na jejichž přímluvu se udály zázraky. Prosíme o to ve jménu našeho Pána Ježíše Krista, který s tebou a Duchem Svatým kraluje na věky věků. Amen. 227

MODLITBA K SV. JANU PAVLU II. Ó Nejsvětější Trojice, děkujeme ti, žes církvi darovala svatého Jana Pavla II. a dala v něm zazářit něžnosti svého otcovství, slávě Kristova kříže a jasu Ducha lásky. Svou bezmeznou důvěrou v tvé nekonečné milosrdenství a v mateřskou přímluvu Panny Marie nám zosobnil obraz Ježíše, Dobrého Pastýře a ukázal nám tak svatost jako vysoké měřítko řádného křesťanského života, jako cestu k dosažení věčného společenství s tebou. Na jeho přímluvu nám podle své vůle uděl milost.............., o kterou vroucně prosíme. Skrze Krista našeho Pána. Amen.

MODLITBA K SV. JANU XXIII. Svatý Jane XXIII., vzdáváme díky Nejsvětější Trojici, že nám v tobě poslala milujícího bratra a moudrého učitele. Vystoupil jsi na Horu blahoslavenství nechávaje se vždy a ve všem vést Boží vůlí: jako chlapec v rolnické vesnici Sotto il Monte i jako biskup všeobecné Církve. Vypros nám u Otce veškeré útěchy milost přijímat radostnou zvěst, zůstávat zakořeněni v nezlomné víře, neochvějné naději a bezmezné lásce; přijímat útěšnou a požehnanou chudobu; sloužit s tichostí a vytrvalostí; toužit po dobrech nebes a vzdalovat se těm pozemským, a tak otvírat mysl potřebám Církve i současného lidstva. Vypros nám moudrost srdce, abychom všechny milovali jako bratry, odpouštěli a objímali chybující, podporovali to, co bourá bariéry neporozumění mezi lidmi a národy, potlačovali sobectví a podněcovali plodnou jednotu smýšlení. Podporováni nebeskou Matkou, budeme zvláštním způsobem pozorní k Boží vůli, Jménu a Království. Z našich tváří bude vyzařovat pokora a tichost. Po vzoru svatých pochopíme, že spravedlnost a dobrota spočívají v setrvávání v duchovním dětství, jež pozvolna dozrává podle míry našeho povolání. Skrze Krista našeho Pána. Amen. 228

PEREGRINATIO AD MIRACULA FIDEI

PAROCCHIA DI SAN BENEDETTO A PUSTIMER; 683 21 PUSTIMER 84, REPUBBLICA CECA RESPONSABILE: DR. JOSEF BENICEK; tel: +420.723.593.106; e-mail:[email protected]; www.pustimer-farnost.cz

SISTEMAZIONE ROMA – 15.-17. 6. 2014 SINGOLE

n. camera

nome BENÍČEK Josef VANĚK Vlastimil HŘIB Miroslav DOPPIE

n. camera

nomi autista autista ŠAROCHOVÁ Jindřiška BAROŠ Bohuslav HODINKA Pavel MALÝ Ondřej KOUTNÁ Marie Voldřichová Alena KUDRMANN Jiří KUDRMANNOVÁ Marie ADAMEC Josef ADAMCOVÁ Zdeňka HOLADA Jaroslav HOLADOVÁ Alena MANDÍKOVÁ Františka MANDÍK Milan ADAMEC František ADAMCOVÁ Danuše CHYŤOVÁ Dagmar MARTINKOVÁ Libuše

n. camera

nomi KUČEROVÁ Eliška VLKOVÁ Ludmila KUBIŠOVÁ Marie KUBIŠOVÁ Marie VELECKÁ Bohumila KOZUBOVÁ Bohumila KRPEC Jaroslav KRPEC Jaroslav MAŘASOVÁ Anna RUDLOVÁ Vlasta MUŠÁLKOVÁ Bohuslava MUŠÁLEK Bernard KOCOUREK František STEINER David PULTEROVÁ Marie NOVÁKOVÁ Jarmila NAVLÁČILOVÁ Jaroslava NAVLÁČIL Martin ČECHOVÁ Drahomíra CHRÁSTECKÁ Hana 229

VEČERNÍ CHVÁLY V. Bože, shlédni a pomoz. R. Pane, pospěš mi pomáhat. Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému, jako byla na počátku i nyní i vždycky a na věky věků. Amen. Aleluja. HYMNUS Nesmírný Bože v Trojici, od věků existující, moc tvoje všechno ztvárňuje, nad všemi věky panuje. K své blaženosti úplné sám sobě stačíš jedině, prostotou, čirým důmyslem objímáš nebe, svět i zem. Ty Otče, zdroji milosti, Synu, jenž jeho slávou jsi, i Duchu Svatý obou dvou, planoucí láskou nezměrnou. Trojice, z tebe blažené jak z prvotního pramene prýští vše, co na světě je, i co je plodem vývoje. Z nás, kterým se teď čelo skví korunou tvého synovství, vybuduj chrámy zářivé, důstojná díla lásky tvé. Ty, světlo žití, nás též vem k andělům v sídle nadhvězdném, ať chválíme tě s vděčností po všechny věky věčnosti. Amen. PSALMODIE Ant. 1 Ó pravá, nejvyšší, věčná Trojice; Otče, Synu a Duchu Svatý. Žalm 109 (110), 1-5. 7 Mesiáš, vítězný král a kněz Musí kralovat, dokud mu Bůh nepoloží všechny jeho nepřátele k nohám. (Srov. 1 Kor 15, 25) 230

1

Pán řekl mému Pánovi: * „Seď po mé pravici, tvé nepřátele za podnož * ti k nohám položím.“ –

2

Žezlo tvé moci podá ti † sám ze Siónu Pán: * „Ty panuj vprostřed nepřátel! Králem jsi ode dne zrození * na svatých pahorcích, z matčina klína když se jas * rozlil tvých mladých dnů.“ –

3

4

5

7

Pán bez výhrady přísahal: † „Jsi knězem na věky, * tak, jak jím Melchizedech byl.“ Pán stojí po tvé pravici, * v den hněvu krále zdrtí. – 6 [On nad národy koná soud! + je nakupeno mrtvých,* rozbíjí lebky v šíř i dál.] Z potoka pije u cesty * a znovu vztyčí hlavu.

Sláva Otci i Synu * i Duchu Svatému, jako byla na počátku i nyní i vždycky * a na věky věků. Amen. Ant. 1 Ó pravá, nejvyšší, věčná Trojice; Otče, Synu a Duchu Svatý. Ant. 2 Vysvoboď nás, zachraň nás a dej nám věčný život, ó blažená Trojice! Žalm 113A (114) Boží divy při východu z Egypta Buďte si vědomi, že i vy jste vyšli z Egypta, když jste se odřekli tohoto světa. (Sv. Augustin) 1 2

3 4

Když vyšel Izrael z egyptské země, * Jákobův rod z lidu cizího, stal se jeho svatyní Juda, * Izrael jeho královstvím. – Moře to vidělo a prchlo, * Jordán obrátil zpátky svůj tok. Hory jak berani poskakovaly, * pahorky jako jehňata. –

231

5 6

7 8

Co je ti, moře, že tak prcháš? * Proč se, Jordáne, obracíš zpět? Proč vy jak berani skáčete, hory, * pahorky, proč vy jak jehňata? – Zachvěj se, země, před tváří Páně, * před tváří Boha Jákobova! V jezerní bažinu promění skálu, * křemen ve vodní pramínek.

Sláva Otci i Synu * i Duchu Svatému, jako byla na počátku i nyní i vždycky * a na věky věků. Amen. Ant. 2 Vysvoboď nás, zachraň nás a dej nám věčný život, ó blažená Trojice! Ant. 3 Svatý, svatý, svatý je Pán, Bůh vševládný, který byl, který je a který přijde. Pokud se zpívá, vkládají se i ta Aleluja v závorkách. Pokud se jen recituje, postačí říkat aleluja na začátku a na konci každé strofy Kantikum Beránkova svatba Srov. Zj 19, 1-2. 5-7 1 2

5

6 7

Aleluja. Vítězství, sláva a moc našemu Bohu, * (R. Aleluja.) neboť jeho soudy jsou pravdivé a spravedlivé. R. Aleluja (aleluja). Aleluja. Chvalte našeho Boha všichni, kdo mu sloužíte, * (R. Aleluja.) a kdo se ho bojíte, malí i velcí. R. Aleluja (aleluja). Aleluja. Pán, náš Bůh vševládný, se ujal království, * (R. Aleluja.) radujme se; jásejme a vzdejme mu čest! R. Aleluja (aleluja). Aleluja. Neboť přišel čas Beránkovy svatby, * (R. Aleluja.) a jeho nevěsta se připravila. R. Aleluja (aleluja).

232

Sláva Otci i Synu * i Duchu Svatému, jako byla na počátku i nyní i vždycky * a na věky věků. Amen. Ant. 3 Svatý, svatý, svatý je Pán, Bůh vševládný, který byl, který je a který přijde. KRÁTKÉ ČTENÍ Ef 4, 3-6 Horlivě se snažte zachovávat jednotu ve smýšlení spojeni poutem pokoje. Jen jedno je ono tajemné tělo, jen jeden Duch a stejně tak jen jedno vytoužené dobro, ke kterému jste byli povoláni. Jeden Pán, jedna víra, jeden křest. Jeden Bůh a Otec všech, který je nade všemi, proniká všecky a je ve všech. KRÁTKÉ RESPONSORIUM V. Dobrořečme Otci i Synu se Svatým Duchem, * chvalme ho navěky. R. Dobrořečme Otci i Synu se Svatým Duchem, * chvalme ho navěky. V. Jedinému Bohu čest a sláva. R. Chvalme ho navěky. V. Sláva Otci i Synu * i Duchu Svatému. R. Dobrořečme Otci i Synu se Svatým Duchem, * chvalme ho navěky. KANTIKUM PANNY MARIE Ant. ke Kantiku Panny Marie Celým srdcem i ústy vyznáváme tebe, nezrozeného Otce, i jednorozeného Syna i Přímluvce, Ducha Svatého. Chválíme a velebíme tě, nejsvětější Trojice: Tobě buď sláva navěky! PROSBY Bůh Otec skrze Svatého Ducha vzkřísil svého Syna Ježíše Krista z mrtvých a nám dává svou milost, abychom i my pro spojení s Kristem povstali ze smrti k životu. Chvalme našeho nebeského Otce i jeho jednorozeného Syna v jednotě Ducha Svatého: SLÁVA OTCI I SYNU I DUCHU SVATÉMU. Otče, pošli ve jménu svého Syna na pomoc své Církvi Svatého Ducha, — aby ji uchoval v jednotě dokonalé lásky a pravdy. Pošli dělníky na svou žeň, aby učili všechny národy a křtili je ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého — a posilovali je ve víře. Pomáhej všem, kdo jsou pronásledováni kvůli tvému Synu, — neboť on sám přislíbil, že jim dáš Ducha pravdy, aby v nich mluvil. Dej, ať všichni poznávají, že jsi se svým Synem a Duchem Svatým jeden jediný Bůh, — aby v tebe věřili, v tebe doufali a tebe milovali. Dej zemřelým účast na životě věčném ve slávě tvého království, — kde se svým Synem a s Duchem Svatým od věků vládneš. 233

Otče náš, ... MODLITBA Bože Otče, tys poslal světu svého Syna a Svatého Ducha a zjevils tak lidem tajemství svého vnitřního života; dej nám, abychom toto tajemství v pravé víře vyznávali, abychom hlásali jedinou věčnou slávu a klaněli se společně svrchované moci jediného božství ve třech osobách. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, který s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje na věky věků. Amen. Předsedá-li společnému slavení kněz nebo jáhen, připojí závěrečný pozdrav a požehnání. Pán s vámi. R. I s tebou. Požehnej vás všemohoucí Bůh, Otec i Syn i Duch Svatý. R. Amen.



SV. KATEŘINA SIENSKÁ (katecheze Benedikta XVI. při gen. audienci, 24. 11. 2010)

Drazí bratři a sestry, dnes bych rád promluvil o ženě, která měla v Pustiměřští poutníci u relikviáře sv. Kateřiny Sienské v římské bazilice Santa Maria sopra Minerva, dějinách církve výjimečnou roli. Jde o Kateřinu Peregrinatio ad Limina Apostolorum, 11. 6. 2007. Sienskou. Čtrnácté století, ve kterém žila, bylo bouřlivým obdobím pro život církve i pro celé sociální tkanivo v Itálii a v Evropě. Ani ve chvílích největších těžkostí však Pán nepřestává žehnat svému lidu a vzbuzuje svaté a světice, kteří otřásají myslí a srdcem a způsobují obrácení a obnovu. Kateřina je jednou z nich a dosud k nám promlouvá a nabádá nás, abychom odvážně putovali za svatostí a stále více se stávali Pánovými učedníky. Narodila se v Sieně roku 1347 ve velmi početné rodině a zemřela v Římě, v roce 1380. Ve věku 16 let, pohnuta viděním svatého Dominika, vstoupila do třetího řádu dominikánů, do ženské větve zvané Mantellate. Zůstala v rodině a ještě jako dospívající složila soukromě slib panenství, věnovala se modlitbě, pokání a charitativním skutkům zejména vůči nemocným. Když se pověst její svatosti rozšířila, stala se velmi aktivní postavou, udílející duchovní rady nejrůznějším kategoriím lidí: šlechticům a politikům, umělcům i obyčejným lidem, zasvěceným osobám a církevním hodnostářům, včetně papeže Řehoře XI., který v té době sídlil v Avignonu a kterého Kateřina energicky a účinně vybízela k návratu do Říma. Hodně cestovala, aby podněcovala vnitřní reformu církve a zasazovala se o mír mezi státy. Také z tohoto důvodu ji ctihodný Jan Pavel II. prohlásil za spolupatronku Evropy: Kéž Starý kontinent nikdy nezapomene na křesťanské kořeny, které jsou základem jeho cesty, a nadále čerpá z evangelia základní hodnoty, které 234

zabezpečují spravedlnost a svornost. Kateřina, tak jako mnoho svatých, značně trpěla. Někdo měl dokonce za to, že by se jí nemělo důvěřovat, takže ji v roce 1374, šest let před smrtí, povolala generální kapitula dominikánů do Florencie, aby ji podrobila výslechu. Byl jí přidělen učený a pokorný bratr, Raimund z Capuy, budoucí magistr řádu. Stal se jejím zpovědníkem a také „duchovním synem“ a napsal kompletní životopis světice, která byla kanonizována roku 1461. Nauka Kateřiny, která s obtížemi četla a naučila se psát až v dospělosti, je obsažena v Dialogu s Boží prozřetelností neboli Knize božského učení, mistrovském díle duchovní literatury, v její Korespondenci a ve sbírce Modliteb. Její učení oplývá takovým bohatstvím, že ji Boží služebník Pavel VI. roku 1970 prohlásil za Učitelku církve. Kromě toho je rozhodnutím bl. Pia IX. také spolupatronkou města Říma a ctihodný Pius XII. ji prohlásil za patronku Itálie. V jednom vidění, které zůstalo na vždy uchováno v Kateřinině mysli a srdci, ji Matka Boží představila Ježíši, který ji daroval krásný prsten a řekl jí: „Já, Stvořitel a Pán, jsem tvým snoubencem ve víře, kterou zachovej netknutou až do doby, kdy budeš se mnou v nebi slavit svůj věčný sňatek“ (Raimund z Capuy, S. Caterina da Siena, Legenda maior, n.115, Siena 1998). Tento prsten zůstal viditelným jenom pro ni. V této mimořádné epizodě můžeme postřehnout živoucí střed Kateřininy religiosity a každé autentické spirituality: kristocentrismus. Kristus je její ženich, s nímž má vnitřní vztah společenství a věrnosti; je dobrem milovaným nad každé jiné dobro. Toto hluboké sjednocení s Pánem ilustruje další episoda z života této významné mystičky: výměna srdcí. Podle Raimonda z Capuy, který sepsal důvěrná Kateřinina sdělení, se jí zjevil Pán Ježíš, který měl na ruce zářivě rudé lidské srdce, otevřel jí hruď a vložil dovnitř se slovy: „Nejdražší dcerko, jako jsem včera přijal srdce, které jsi mi nabídla, tak ti nyní dává svoje, a od nynějška bude tam, kde bylo to tvoje“ (ibid.). Kateřina doopravdy prožila slova svatého Pavla: „Nežiji já, ale žije ve mně Kristus“ (Gal 2,20). Stejně jako světice ze Sieny, cítí každý věřící potřebu sjednotit se s pocity Kristova Srdce, aby miloval Boha a bližního jako miluje Kristus. My všichni si můžeme nechat proměnit srdce, učit se milovat jako Kristus a v důvěrnosti s Ním se živit modlitbou, meditací Božího Slova a svátostmi, zejména častým a zbožným svatým přijímáním. Také Kateřina patří do této řady eucharistických světců, na které jsem poukázal v závěru své apoštolské exhortace Sacramentum caritatis (srov. č.94). Drazí bratři a sestry, eucharistie je mimořádný dar lásky, kterou nás Bůh neustále obnovuje, aby živil naši cestu víry, posiloval naši naději a rozněcoval naši lásku, abychom se Mu stále více podobali. Kolem tak silné a autentické osobnosti vznikla opravdová duchovní rodina. Tvořili ji lidé, kteří byli přitahováni morální spolehlivostí této mladé ženy vznešených životních způsobů, a někdy také zaujati mystickými jevy jako byly časté extáze, kterých byli svědky. Mnozí se dali do jejích služeb a pokládali za privilegium především to, že mohli být Kateřinou duchovně vedeni. Nazývali ji „maminkou“, poněvadž od ní dostávali výživu ducha jako duchovní děti. Také dnes čerpá církev značné dobrodiní z duchovního mateřství mnoha žen, zasvěcených i věřících laiček, které v duších lidí živí myšlenku na Boha, posilují jejich víru a orientují křesťanský život ke stále vyšším vrcholům. „Říkám Vám Synu a nazývám Vás tak – píše Kateřina jednomu ze svých duchovních synů, kartuziánovi Janovi Sabbatinimu – neboť vás rodím ustavičnou modlitbou a tužbou před Bohem tak jako matka rodí dítě“ (Korespondence, Lettera č. 141: A don Giovanni de´Sabbatini). Dominikánského bratra Bartoloměje de Dominici obvykle v listech oslovovala: „Nejmilovanější a nejdražší bratře a synu v Kristu, sladkém Ježíši“. Dalším rysem Kateřininy spirituality je dar slz. Ty jsou projevem vytříbené a hluboké vnímavosti, 235

schopnosti dojetí a něhy. Nemálo svatých mělo dar slz a opakovalo se v nich dojetí samotného Ježíše, který nezadržel a neskryl pláč před hrobem svého přítele Lazara a před bolestí Marie a Marty; při pohledu na Jeruzalém v jeho posledních pozemských dnech. Podle Kateřiny se slzy svatých mísí s Kristovou Krví, o níž mluvila s rozechvěním a symbolickými, velice působivými obrazy: „Pamatujte na ukřižovaného Krista, Boha a člověka… Předstupujte před ukřižovaného Krista, skryjte se v ranách ukřižovaného Krista, ponořte se do krve ukřižovaného Krista“ (Korespondence, Lettera n. 16: Ad uno il cui nome si tace). Tady můžeme pochopit, proč Kateřina, přestože znala lidské nedostatky kněží, chovala k nim vždycky obrovskou úctu: rozdělují totiž prostřednictvím svátostí a Slova spásonosnou moc Krve Kristovy. Světice ze Sieny vždycky vybízela kněze - i papeže, kterého nazývala „sladkým Kristem na zemi“ - aby byli věrni svojí odpovědnosti. Byla v tom vedena vždy a jedině svojí hlubokou a stálou láskou k církvi. Před svojí smrtí řekla: „Opouštím tělo, neboť jsem vskutku strávila a darovala život v církvi a pro církev svatou, která je mi nejvzácnější milostí“ (Raimund z Capuy, S. Caterina da Siena, Legenda maior, n.363). Od svaté Kateřiny se tedy učíme chápat tu nejvznešenější vědu: poznat a milovat Ježíše Krista a Jeho církev. V Dialogu s Božskou prozřetelností výjimečným obrazem popisuje Krista jako most rozpjatý mezi nebem a zemí. Je tvořen třemi schodišti, kterými jsou Ježíšovy nohy, bok a ústa. Výstupem po těchto schodištích prochází duše třemi etapami každé posvěcující cesty: odloučením od hříchu, praktikováním ctností a lásky až k něžnému a vroucímu sjednocení s Bohem. Drazí bratři a sestry, naučme se od svaté Kateřiny milovat odvážně a upřímně Krista a církev. Přijměme tedy za svoje slova svaté Kateřiny, která čteme v Dialogu s Božskou prozřetelností v závěru kapitoly, která pojednává o Kristu – mostu: „Z milosrdenství jsi náš obmyl Krví, z milosrdenství jsi chtěl rozmlouvat s tvory. Ó, šílená lásko! Nestačilo ti se vtělit, nýbrž chtěl jsi také zemřít! Ó milosrdenství! Srdce mi tone v myšlení na Tebe, takže kamkoli se v myšlenkách obrátím, nenalézám nic než milosrdenství“ (k. 30, str. 79-80).

 16. červen 2014 Pondělí 11. týdne v mezidobí 3. týden žaltáře

RANNÍ CHVÁLY V. Bože, shlédni a pomoz. R. Pane, pospěš mi pomáhat. Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému, jako byla na počátku i nyní i vždycky a na věky věků. Amen. Aleluja. HYMNUS Otcovy slávy výblesku, ze světla světlo proudící, 236

zář světla jsi, zdroj paprsků a den dny osvěcující. Ty slunce světla pravého, přijď s tváří jasem planoucí a oheň Ducha Svatého nám zvlažnělým vlej do srdcí. Teď prosme Otce v písních svých, Otce přemocné milosti, jej, Otce slávy v nebesích: Zbav nás vší nepočestnosti. Jen k pracím pořádným nás měj, ztup zuby závistivému, všem správným činům požehnej, neštěstí obrať k dobrému. Ovládej mysl a veď ji, ať čistotou se tělo skví, ať víra plane mocněji netknuta jedem bludařství. Náš pokrm ať je Boží Syn a víra buď nám nápojem, vínem Ducha vždy střízlivým se občerstvujme v srdci svém. Kéž dnešek šťastně proběhne: Ať stud se jitrem zardívá, ať víra žhne jak poledne a soumrak v mysl nesplývá. Jitřenka k nám jde s úsvitem: S ní přijdi v jasu záplavě k nám, Synu, celý v Otci svém, a Otče, celý ve Slově. Amen.

PSALMODIE Ant. 1 Šťastni, kdo v tvém domě bydlí, Pane. Žalm 83 (84) Touha po Boží svatyni Tady nemáme město k trvalému pobytu, to budoucí město hledáme. (Žid 13, 14) 2 3

Jak tvé příbytky jsou milé, * Pane zástupů! Po nádvořích Páně touží, * 237

4

5

6 7

8

prahne duše má, srdce mé i tělo jásá * k Bohu živému. I pták nachází svůj domov, * hnízdo vlaštovka, kam si ukládá své mladé, † u tvých oltářů – * Pane zástupů, Králi, Bože můj! Šťastni, kdo v tvém domě bydlí, * kdo tě velebí! – Šťasten, kdo tě vyhledává, * plný důvěry! Z vyschlé rokle, kterou půjdou, * pramen učiní, brzký déšť ji požehnáním * vláhy zahalí. Kráčejí vždy s větší silou, * hledí k Bohu na Sióně. –

9

Vyslyš moje zbožné prosby, * Pane zástupů! Modlitbě mé popřej sluchu, * Bože Jákobův. 10 Shlédni na náš štít, ó Bože, † pohleď jasně v tvář * Pomazanému! – 11

Lepší jeden den v tvém domě, * nežli doma sta! Lepší před svatyní Boží † ležet na prahu, * nežli meškat v stanech hříšných. –

12

Neboť Pán je štít i slunce, * milost je a čest. Neváhá a dobro dává * lidem bez úhon. Šťasten je, kdo v tebe doufá, * Pane zástupů!

13

Sláva Otci i Synu * i Duchu Svatému, jako byla na počátku i nyní i vždycky * a na věky věků. Amen. Ant. 1 Šťastni, kdo v tvém domě bydlí, Pane. Ant. 2 Pojďte a vystupme na horu Páně.

238

Kantikum Hora s Božím domem na vrcholu hor Všechny národy přijdou a budou se před tebou klanět. (Zj 15, 4) 2

Stane se v posledních dnech: * Bude upevněna hora domu Páně nad vrcholy hor, bude vyvýšena nad pahorky * a pohrnou se k ní všechny národy.

3

Budou k ní putovat četné zástupy a řeknou: † Pojďte a vystupme na horu Páně, * k domu Boha Jákobova! Ať nás naučí svým cestám, * a budeme chodit po jeho stezkách; Neboť ze Siónu vyjde zákon * a z Jeruzaléma slovo Páně.

4

A bude soudit národy, * a rozsuzovat četné kmeny; a oni zkují své meče v radlice * a svá kopí ve vinařské nože. Pak už nezdvihne meč národ proti národu, * už se nebudou cvičit k boji.

5

Jákobův dome, pojďte, * choďme ve světle Páně.

Iz 2, 2-5

Sláva Otci i Synu * i Duchu Svatému, jako byla na počátku i nyní i vždycky * a na věky věků. Amen. Ant. 2 Pojďte a vystupme na horu Páně. Ant. 3 Zpívejte k poctě jména Páně. Žalm 95 (96) Bůh je králem a soudcem celého světa Zpívali před trůnem a před Beránkem píseň novou. (Srov. Zj 14, 3) 1 2 3

4

Zpívejte Pánu novou píseň, * zpívejte Pánu všechny země! Zpívejte k poctě jména Páně, * zvěstujte denně jeho spásu! Povězte pohanům o jeho slávě * a všem národům o jeho divech! – Vždyť Pán je mocný a hoden chvály, * vzbuzuje bázeň nad všechny bohy. 239

5 6

Pohanští bozi jsou nicota marná, * Pán však je stvořitelem nebes. Skvělost a velebnost kráčejí před ním, * v jeho svatyni moc a krása. –

7

Chvalte Pána, vy kmeny a rody, * chvalte Pána pro moc a slávu, 8 chvalte Pána pro jeho jméno! * S oběťmi vstupte do jeho síní! 9 Klaňte se Pánu v předchrámí svatém! * Chvějte se před ním všechny země! 10 Hlásejte pohanům: Pán je králem! † Upevnil svět, aby nekolísal, * podle práva národy řídí. – 11

Raduj se, nebe, a jásej, země, * huč, moře, se vším, co v tobě se hemží, 12 výskejte, nivy, se vším, co roste, * zašumte vesele, stromy v lesích, 13 vstříc Pánu, který přichází soudit, * přichází soudit veškerou zemi. On zemi soudí spravedlivě, * on ve své věrnosti národy řídí. Sláva Otci i Synu * i Duchu Svatému, jako byla na počátku i nyní i vždycky * a na věky věků. Amen. Ant. 3 Zpívejte k poctě jména Páně.

KRÁTKÉ ČTENÍ Jak 2, 12-13 Mluvte a jednejte jako lidé, kteří mají být souzeni podle zákona svobody. Neboť soud bez milosrdenství pro toho, kdo neprokázal milosrdenství. Ale milosrdenství vítězí nad soudem. KRÁTKÉ RESPONSORIUM V. Veleben buď Pán * od věků na věky. R. Veleben buď Pán * od věků na věky. V. On velké divy učinil, on sám. R. Od věků na věky. V. Sláva Otci i Synu * i Duchu Svatému. R. Veleben buď Pán * od věků na věky. ZACHARIÁŠOVO KANTIKUM Ant. k Zachariášovu kantiku Požehnaný buď Pán, náš Bůh. 240

PROSBY Bůh svěřil lidem zemi, aby svorně pracovali k jeho oslavě. Pokorně ho prosme: UČ NÁS, BOŽE, JAK TĚ MÁME OSLAVOVAT. Dobrořečíme ti, Bože, Stvořiteli všech věcí, — že nám dáváš pozemská dobra a zachováváš nás naživu. Pohlédni na nás, když začínáme dnešní práci, — a učiň, ať plníme tvou vůli a účastníme se na tvém díle. Dej, ať je naše dílo užitečné našim bratřím, — abychom s nimi a pro ně budovali pozemskou vlast odpovídající tvému přání. Buď s námi a se všemi, s nimiž se dnes setkáme, — daruj nám radost a pokoj. Otče náš, ... MODLITBA Bože, Králi nebe i země, posvěcuj dnes naši duši i tělo a veď naše myšlenky, slova i skutky, abychom šli cestou tvých přikázání a dosáhli pravé svobody a věčné spásy. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Předsedá-li společnému slavení kněz nebo jáhen, připojí závěrečný pozdrav a požehnání. Pán s vámi. R. I s tebou. Požehnej vás všemohoucí Bůh, Otec i Syn i Duch Svatý. R. Amen.



Bazilika sv. Bartoloměje na Tiberském ostrově Jedním z míst, kde se dějiny naší země dotkly půdy Věčného města, je ostrov uprostřed řeky Tibery. Na místě kdysi zasvěceném Eskulapiovi, řeckému Bohu lékařství a léčitelství, založil císař Otto III. křesťanský chrám na památku svého přítele, biskupa a mučedníka, sv. Vojtěcha. Ačkoli dnes nese titul sv. apoštola Bartoloměje i po mnoha staletích připomíná osudy statečného Slavníkovce. 241

Legenda vypráví, že roku 293 př. Kr. postihl Řím velký mor. Římský senát se rozhodl vyslat posly s prosbou o radu do Řeckého Epidauru, hlavní svatyně boha lékařství Asklépia. Odvezli si odtud posvátného hada, znamení řeckého božstva. Při cestě nazpět vyskočil prý had z lodi v místech dnešního ostrova a označil tak místo, kde má stát chrám. Ostrov byl architektonicky upraven, aby připomínal loď, a byl na něm vybudován Eskulapiův (jak Římané řeckého boha přejmenovali) chrám a další stavby, které se staly jakýmsi prvním římským špitálem. Přístup na důležité poutní místo zajišťovaly dva mosty. Fabriciův most z roku 62 před Kristem, vede na levý břeh Tibery a spojuje ostrov s městskou částí Rione, je nejstarším římským mostem a z velké míry doposud zachoval původní podobu. Cestiův most z roku 46 našeho letopočtu, spojující ostrov se Zátibeřím, byl z velké části upraven v 19. století. Tradice lékařského střediska na ostrově přetrvala věky. Na Tiberském ostrově dnes stojí významná nemocnice Milosrdných bratří. Když se císař Otto III. pobýval v Římě, rozhodl se uctít památku sv. Vojtěcha, umučeného v Prusích roku 997 a vybudovat kostel, který ponese jeho jméno. Jelikož císař tehdy sídlil na Aventinu, zvolil místo v jeho blízkosti, takříkajíc nadohled, aby mu přítele, který odešel do slavnějšího života s mučednickou palmou v ruce, připomínal. Získal pro římský kostel také relikvie sv. Vojtěcha: část ramene a rukou. Nápis při hlavním vchodu do baziliky dosud ohlašuje, že kostel byl postaven pro ruce, z nichž jedna držela biskupskou berlu v Praze a druhá křtila sv. Štěpána, uherského krále. Do kostela sv. Vojtěcha dal císař Otto III. přenést také další relikvie, mezi nimi tělo apoštola Bartoloměje. Postupem času paměť na původní zasvěcení zaalpskému mučedníkovi upadla a z pochopitelných důvodů převládlo zasvěcení sv. apoštolovi. Zprávy o hlásání sv. Bartoloměje sledují dvě tradice: podle jedné byl apoštolem v Indii, což bylo jméno označující velice rozlehlou oblast. podle jiné tradice hlásal evangelium v Mezopotámii, Persii, Egyptě, Arménii, Frýgii a na březích Černého moře. Různí se také zprávy o Bartolomějově smrti: podle některých byl sťat a podle jiných ukřižován hlavou dolů v arménské Albanopolis za to, že pokřtil Arménského krále Polymia. Snad byl také „svlékán z kůže“, jak uvádějí jiné tradice a často ukazují umělecká ztvárnění. Vraťme se však k našemu Vojtěchovi. Jak přesně vypadal první jemu zasvěcený kostel dnes nevíme. Časté záplavy a zub času si vynutily celou řadu změn, až po dnešní barokní podobu. Při kostele nejprve sídlila kolegiátní kapitula. Teprve roku 1513 byl přiléhající dům postoupen františkánům. Z původní stavby nicméně zbylo několik významných součástí liturgické výbavy. Před schodištěm k hlavnímu oltáři stojí studna, datovaná zpravidla do 11. století, o níž dávné zprávy říkají, že její sladká voda měla léčivé účinky. Mramorové okruží studny zdobí reliéfy s postavami Spasitele, sv. Vojtěcha, sv. Bartoloměje a Otty III. Je to první známé vyobrazení svatého Vojtěcha. Kromě mimořádně dobré společnosti, v níž ho nalézáme, je zajímavé také tím, že nese nejen biskupskou berlu a evangelium, ale také arcibiskupské pallium. Z toho můžeme usuzovat, že objednavatel výzdoby symbolicky považoval prvního českého biskupa také za prvního arcibiskupa Hnězdenské arcidiecéze, založené právě nad Vojtěchovým hrobem roku 1000. Na původní stavbu upomíná také krypta, do které se vstupuje z dnešní sakristie. Malé tordované sloupky tam nesou na hlavicích císařského orla Otty III. Významné restaurační úpravy kostela na Tiberském ostrově byly provedeny ve XII. a na konci XIII. století. Z prvního období pochází románská zvonice, vybudovaná za papeže Paschala II. (10991118). Ze sklonku XIII. století pochází dosud částečně zachovaná dlažba z dílny Cosmatů. 242

Katastrofální povodeň roku 1557 kostel podmáčela natolik, že přišel o fasádu a celou pravou boční loď. O první úpravy se postaral zřejmě architekt Martino Longhi Starší v 80. letech 16. století. Teprve v letech 1623-24 byla stavba rekonstruována do podoby, ve které se z velké části zachovala. Také původně středověká stavba po levé straně kostela byla barokně přestavěna. V bývalém františkánském klášteře nějaký čas sídlila konfraternita Sacconi Rossi, jejímž úkolem bylo pohřbívat mrtvé vylovené z Tibery a modlit se za jejich duše. Barokní fasáda se připisuje Orazio Torrianimu nebo Martino Loghimu Mladšímu. Její kompozice sleduje v zásadě trojdílnou, dvouetážovou skladbu, která v Římě vykrystalizovala na konci 16. století. Přestože je rozšířena o dvě střední osy, v přízemí členěné nikami a v první etáži okenními otvory, zachovává si vertikální tah díky tomu, že tyto dvě osy v barokní hříčce předstupují před linii fasády a tvoří vlastně bohatě artikulované podpory částečně rozeklanému štítu.V portiku se zachoval zbytek mozaiky z XII. s žehnajícím Spasitelem, jediný fragment výzdoby, který přečkal povodeň v polovině 16. století. Trojlodní vnitřek baziliky člení arkády nesené sloupy pocházejícími snad ještě z původního chrámu. Přivádějí návštěvníka k presbytáři, jemuž - jak je ve středověkých bazilikách zvykem ?- předchází široká příčná loď a vévodí oltář. Pro našince může být překvapující, že hlavní oltář tvoří porfyrová vana, která tentokrát posloužila jako schránka pro tělo apoštola Bartoloměje.Po levé straně oltáře je kaple sv. Vojtěcha s jeho relikviemi. Dnešní úprava je pozdního data: roku 1976 ji objednali krajané žijící v zahraničí. V Pražské katedrále i na Tiberském ostrově stojí připomínka sv. Vojtěcha stranou, v druhém plánu.Inu, tak jako za svého života ani po smrti na sebe svatý Vojtěch příliš neupozorňuje a lidskému počínání s vlastní osobou a její památkou se nebrání. Snad proto, že patří k těm světcům, kteří se svatým Janem Křtitelem opakují: Já se mám menšit, růst musí On. 

„Vzývá tě nyní zkroušené srdce, vzývá nekonečný zmatek našich časů. Volá k tobě, přešťastný mučedníku, veliký křik našich běd. Ty, jenž se s purpurovým panstvem raduješ před tváří Boží ..., nezapomínej nás, pravých zajatců, kteří ani necítíme, v jakých úzkostech se nacházíme! Ty, jenž mnoho zmůžeš na dvoře královském, zjednej nám právo a spravedlnost za zlou nenávist tak velkých nepřátel! Nechť přijdou s tebou všichni svatí, jejichž uměním je lidské spasení, nechť s tebou prosí všichni dobří andělé! Mluv ty přede všemi, z jejichž počtu jsi co učedník vynikl, dobrý Vojtěše! Můžeš-li něco, vyleč naše rány.“ (sv. Bruno z Querfurtu) 243

VEČERNÍ CHVÁLY V. Bože, shlédni a pomoz. R. Pane, pospěš mi pomáhat. Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému, jako byla na počátku i nyní i vždycky a na věky věků. Amen. Aleluja. HYMNUS Když, Tvůrce nebes nezměrný, jsi dělil vodní prameny, by neslily se v mocnou hráz, oblohu vodám zbudovals. Dals místo proudům nebeským a břehy tokům pozemským, by voda oheň chladila a souši nerozrušila. Přesvatý, vlej nám do útrob bohatý milostí svých proud! Ať nesvede nás novou lstí starý blud ve své otroctví. Ať víra najde jas a s ní se naše nitro rozjasní, ať vyhne se všem nástrahám a neupadne v žádný klam. To splň nám dobrý Otče náš, i ty, jenž rovné božství máš, i Duchu, který těšíš nás a vládneš, Bože, v každý čas. Amen. PSALMODIE Ant. 1 Naše oči hledí k Pánu, ať nám smilování dá. Žalm 122 (123) Bůh je naděje svého lidu Dva slepí… začali křičet: „Pane, smiluj se nad námi, synu Davidův!“ (Srov. Mt 20, 30) 1

Pozdvihuji oči k tobě, * který trůníš na nebi. –

2

Jako oči služebníků † tkvějí na pánových rukou,*

244

oči služky na své paní, tak i naše oči hledí † k Pánu, jenž je naším Bohem, * ať nám smilování dá. – 3 4

Smiluj se, Pane, nad námi se smiluj, * neboť jsme přesyceni pohanou. Dávno je naše duše přesycena * posměchem boháčů a hanou pyšných.

Sláva Otci i Synu * i Duchu Svatému, jako byla na počátku i nyní i vždycky * a na věky věků. Amen. Ant. 1 Naše oči hledí k Pánu, ať nám smilování dá. Ant. 2 Naše pomoc je ve jménu Páně, který stvořil nebesa i zem. Žalm 123 (124) Naše pomoc je ve jménu Páně Pán řekl Pavlovi: „Neboj se… protože já jsem s tebou.“ (Srov. Sk 18, 9. 10) 1 2 3 4 5

6 7

8

Kdyby se nás nebyl zastal Pán * – takto ať se vyzná Izrael – kdyby se nás nebyl zastal Pán, * když se lidé vrhli proti nám, pohltili by nás zaživa. * Proti nám když vzplanul jejich vztek, vody by nás byly odnesly, * valil by se přes nás divý proud, přes nás by se byly valily * rozbouřené vody vzedmuté. – Chvála Pánu, že nás nevydal * jejich dravým zubům za kořist! Duše vyvázla jak z léčky pták, * roztrhla se síť, jsme svobodni! – Naše pomoc je ve jménu Páně, * který stvořil nebesa i zem.

Sláva Otci i Synu * i Duchu Svatému, jako byla na počátku i nyní i vždycky * a na věky věků. Amen. Ant. 2 Naše pomoc je ve jménu Páně, který stvořil nebesa i zem. Ant. 3 Ve svém Synu si nás Bůh vyvolil a přijal za své syny. 245

Kantikum Bůh Spasitel Ef 1, 3-10 3

Buď pochválen Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, * on nás z nebe zahrnul všemi možnými duchovními dary, –

4

vždyť v něm si nás vyvolil ještě před stvořením světa, † abychom byli svatí a neposkvrnění * před ním v lásce. –

5

Podle svého svobodného rozhodnutí nás předurčil, † abychom skrze Ježíše Krista * byli přijati za jeho syny, –

6

ke chvále jeho božsky vznešené dobrotivosti, * kterou nám projevil svou lásku ve svém milovaném Synovi: –

7

v něm máme vykoupení skrze jeho krev, * odpuštění hříchů. –

8

Podle bohatství své milosti, † kterou nám tak štědře projevil * s veškerou moudrostí a rozumností, –

9

podle svého úradku * seznámil nás s tajemstvím své vůle, –

10

že si totiž předsevzal, * až přijde plnost času, obnovit v Kristu všechno, * co je na nebi a na zemi.

Sláva Otci i Synu * i Duchu Svatému, jako byla na počátku i nyní i vždycky * a na věky věků. Amen. Ant. 3 Ve svém Synu si nás Bůh vyvolil a přijal za své syny.

KRÁTKÉ ČTENÍ Jak 4, 11-12 Bratři, nemluvte špatně jeden o druhém. Kdo mluví proti bratrovi nebo bratra posuzuje, mluví proti zákonu a soudí zákon. Soudíš-li však zákon, neplníš zákon, ale děláš ze sebe jeho soudce. Jen jeden je zákonodárce a soudce: ten, který má moc spasit i zahubit. Kdo však jsi ty, že soudíš bližního? 246

KRÁTKÉ RESPONSORIUM V. Uzdrav mě, Pane, * zhřešil jsem před tebou. R. Uzdrav mě, Pane, * zhřešil jsem před tebou. V. Volám k tobě, Pane, smiluj se nade mnou. R. Zhřešil jsem před tebou. V. Sláva Otci i Synu * i Duchu Svatému. R. Uzdrav mě, Pane, * zhřešil jsem před tebou. KANTIKUM PANNY MARIE Ant. ke Kantiku Panny Marie Velebí má duše Pána, že shlédl na svou nepatrnou služebnici. PROSBY Kristus chce přivést všechny lidi ke spáse. Prosme ho tedy s upřímným srdcem: PANE, PŘITAHUJ VŠECHNO K SOBĚ. Požehnaný jsi, Pane, svou předrahou krví jsi nás vykoupil z otroctví hříchu, — dej, ať rosteme ve svobodě dětí Božích. Daruj svou milost našemu biskupu N. a všem biskupům Církve, — aby s horlivostí slavili tvá tajemství. Dej všem, kdo toužebně hledají pravdu, aby ji našli — a když ji najdou, aby ji ještě usilovněji hledali. Pane, ujmi se sirotků, vdov a všech opuštěných, — aby cítili, žes jim blízký, a tím více k tobě lnuli. Přijmi naše zemřelé bratry a sestry do nebeské vlasti, — v níž budeš s Otcem a Svatým Duchem blažeností všech. Otče náš, ...

MODLITBA Bože, ty jsi světlo, které nikdy nehasne; děkujeme ti, žes nás po celý den vedl a chránil, a prosíme tě: odpusť nám, čím jsme se dnes provinili, a bdi nad námi i v noci. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Předsedá-li společnému slavení kněz nebo jáhen, připojí závěrečný pozdrav a požehnání. Pán s vámi. R. I s tebou. Požehnej vás všemohoucí Bůh, Otec i Syn i Duch Svatý. R. Amen.

247

17. červen 2014 Úterý 11. týdne v mezidobí 3. týden žaltáře

RANNÍ CHVÁLY V. Bože, shlédni a pomoz. R. Pane, pospěš mi pomáhat. Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému, jako byla na počátku i nyní i vždycky a na věky věků. Amen. Aleluja. HYMNUS Již nese světu jitřenka o šípech slunce milou zvěst, v pestrý šat věci obléká a bývalý jim vrací lesk. Žár slunce bledne před tebou, pro nás vždy živý Kriste náš; jdem k tobě s písní prosebnou, toužíme patřit na tvou tvář. Otcovo Slovo, Moudrosti, v tobě se v řádu úžasném svět snoubí, jeho skvělostí jsme uchváceni v srdci svém. Nám, dětem světla, prosícím dej žitím kráčet bedlivě, by mluvil náš mrav, každý čin o mocné přízni Otcově. Kéž nepřestoupí naše rty než slova řeči upřímné, ať pravdu blahem útěchy v hlubinách nitra cítíme. Laskavý Vládce, Ježíši, buď s Otcem ti čest nejvyšší, i Duchu, který těší nás, po všechny věky, v každý čas. Amen. PSALMODIE Ant. 1 Pane, své zemi byls milostiv kdysi, svému lidu jsi odpustil vinu. 248

Žalm 84 (85) Naše spása je blízko Když náš Spasitel přišel na zem, Bůh požehnal své zemi. (Origenes) 2 3 4

5 6 7 8

Pane, své zemi byls milostiv kdysi, * Jákobův osud jsi obrátil v dobré. Svému lidu jsi odpustil vinu, * přikryl jsi všechny jeho hříchy. Zadržels všechno své rozhořčení, * přemohl vzplanutí svého hněvu. – Obnov nás, Bože záchrany naší, * od své nevole proti nám upusť! Míníš se na nás na věky hněvat, * zlobu svou přenášet od rodu na rod? To už nás nemíníš oživit znovu, * aby tvůj lid se radoval v tobě? Prokaž nám, Pane, své milosrdenství, * uděl nám, Bože, svoji spásu! –

9

Naslouchat budu, co Bůh nyní poví! * Pán mluví zajisté jen slovy míru k národu svému a ke svým věrným. * Nemají zůstat bez naděje. 10 Blízká je zbožným pomoc Páně, * aby zem naši zas pokryl svou slávou. 11 Milost a svornost se setkají spolu, * spravedlnost a pokoj se sejdou, 12 věrnost vyraší z hlubiny země, * z nebe nám pokvete spravedlnost. – 13 14

Ano, Pán sám nás zahrne dobrem * a naše země úrodu vydá. Bude ho předcházet spravedlnost * a v jeho šlépějích půjde pokoj.

Sláva Otci i Synu * i Duchu Svatému, jako byla na počátku i nyní i vždycky * a na věky věků. Amen. Ant. 1 Pane, své zemi byls milostiv kdysi, svému lidu jsi odpustil vinu. Ant. 2 Po tobě za noci touží má duše, hned zrána tě hledám. Kantikum Chvalozpěv po vítězství nad nepřáteli

Iz 26, 1-4. 7-9. 12 Městské hradby mají dvanáct základních kamenů. (Srov. Zj 21, 12) 249

1 2

3

4

7 8 9

Sión je naše pevné město, * Spasitel je mu hradbou i valem. Otevřete brány, ať vstoupí spravedlivý lid, * který zachovává věrnost. – Starý blud pominul, † je zachován pokoj, * pokoj, který jsme doufali od tebe. Doufejte v Pána na všechny věky, * v Pána, silného Boha, navždy. – Přímá je stezka spravedlivého, * ty jsi mu vyrovnal cestu. Na cestě tvých soudů čekáme na tebe, Pane, * dychtivě toužíme slavit tvé jméno. Po tobě za noci touží má duše, * hned zrána tě hledám. Až tvé soudy zasáhnou zemi, * naučí se obyvatelé země spravedlnosti. –

12

Pane, ty nám dáš mír a pokoj, * všechny naše skutky ty sám v nás konáš.

Sláva Otci i Synu * i Duchu Svatému, jako byla na počátku i nyní i vždycky * a na věky věků. Amen. Ant. 2 Po tobě za noci touží má duše, hned zrána tě hledám. Ant. 3 Kéž nám svítí světlo tvé tváře, Pane. Pokud se následující žalm použil k Pozvání, použije se žalm 94 (95). Žalm 66 (67) Ať chválí Boha všechny národy Budiž vám známo: Pohanům je poslána tato Boží spása. (Sk 28, 28) 2 3

4 5

Pán buď milostiv a žehnej nám! * Kéž nám svítí světlo jeho tváře! Ať se zná tvá cesta na zemi, * pomoc tvou ať znají všichni lidé! – Kéž tě, Bože, chválí národy, * kéž tě chválí všechny lidské rody! Národy ať mocně jásají * nad tím, jak svět spravedlivě soudíš! Neboť právem soudíš národy, * všechny lidské kmeny světa řídíš. –

250

6 7 8

Kéž tě, Bože, chválí národy, * kéž tě chválí všechny lidské rody! Země vydala svou úrodu. * Pán, náš Bůh, nám dal své požehnání. Kéž nám žehná všemohoucí Bůh, * ať ho v bázni všechna země vzývá!

Sláva Otci i Synu * i Duchu Svatému, jako byla na počátku i nyní i vždycky * a na věky věků. Amen. Ant. 3 Kéž nám svítí světlo tvé tváře, Pane. KRÁTKÉ ČTENÍ 1 Jan 4, 14-15 My jsme očití svědkové toho, že Otec poslal svého Syna jako Spasitele světa. Kdo vyznává, že Ježíš je Syn Boží, v tom zůstává Bůh a on v Bohu. KRÁTKÉ RESPONSORIUM V. Ty jsi můj Bůh, * můj hrad, kde se skryji. R. Ty jsi můj Bůh, * můj hrad, kde se skryji. V. Pán je má skála, má tvrz a má spása. R. Můj hrad, kde se skryji. V. Sláva Otci i Synu * i Duchu Svatému. R. Ty jsi můj Bůh, * můj hrad, kde se skryji. ZACHARIÁŠOVO KANTIKUM Ant. k Zachariášovu kantiku Pán nám vzbudil mocného Spasitele, jak slíbil ústy svých svatých proroků. PROSBY Kristus nás všechny vykoupil svou krví. Klaňme se mu a pokorně ho prosme: PANE, PAMATUJ NA SVŮJ LID. Králi a Vykupiteli náš, vyslyš svou Církev, která tě chválí na počátku tohoto dne, — a nauč nás, ať bez přestání oslavujeme tvou velebnost. Tys naše naděje a síla, v tebe důvěřujeme, — ať nikdy nedoufáme nadarmo. Pohleď na naši slabost a pospěš nám na pomoc, — neboť nic nemůžeme dělat bez tebe. Pamatuj na chudé a opuštěné, aby jim nový den nebyl břemenem, — ale útěchou a radostí. Otče náš, ... 251

MODLITBA Všemohoucí Bože, všechno, co jsi stvořil, je dobré a krásné; radostně tě za to chválíme a prosíme tě: pomáhej nám, abychom tento den naplnili účinnou láskou k tobě i k našim bratřím. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Předsedá-li společnému slavení kněz nebo jáhen, připojí závěrečný pozdrav a požehnání. Pán s vámi. R. I s tebou. Požehnej vás všemohoucí Bůh, Otec i Syn i Duch Svatý. R. Amen.



Greccio – nový Betlém Necelé dva kilometry od stejnojmenné osady, na skále obklopené korunou lesů, se jako orlí hnízdo majestátně vypíná jedna z nejvýznamnějších svatyní dějin františkánského řádu – Greccio. Svatyně jesliček je místem, na němž svatý František o noci vánoční roku 1223 živě zpřítomnil událost Narození. Tvoří ji komplex budov, jejichž prvotní jádro sahá do doby, kdy zde pobýval Prosťáček z Assisi. Poté, co vystoupáme po dlouhém schodišti, staneme před kostelíkem sv. Lukáše, který je srdcem a středem posvátného místa. V jeskyni, v níž se událost odehrála byla totiž zbudována kaple a na skalním masívu, který tehdy sloužil jako jesličky, se nyní nachází maličký oltář. Na zadní stěně kaple, nad oltářem, upoutá freska z roku 1409 připisovaná Mistru z Narni z Giottovy školy, která zobrazuje událost Ježíšova narození v Betlémě, a vlevo, Jesličky z Greccia. Toto místo zasluhuje tiché, intenzívní a usebrané zastavení, prodchnuté klidem. Poté, co projdeme úzkým koridorem, přijdeme na místo, kde kdysi pobýval světec a první bratři: především refektář, kde se dosud nachází maličké umývadlo, část původní podlahy a obnovená kamínka. U východu, který vede ke skromné ložnici, jsou dvě fresky ze XVI. století. Dlouhou chodbou, v níž se nacházejí cely prvních bratří, dojdeme až do cely světce, kde na holé zemi spával světec. Vše tu promlouvá o prostotě a chudobě, v níž bratři žili a o tom, jak uváděli v život řádová pravidla. Tomáš z Celana, světcův životopisec, nás informuje, že „na lůžcích a postelích se natolik ctila chudoba, že ten, kdo měl chudičká plátna rozprostřená na slámě, měl za to, že leží na skvostném loži“. 252

Právě v této cele nemohl jedné noci světec usnout, protože na naléhání Giovanniho Velity, pána z Greccia, přijal péřový polštář, namísto kamenného podhlavníku. Když jednu noc kvůli nemoci hlavy a očí proti své vůli měl pod hlavou podloženou podušku z peří, zlý duch vlezl do ní, až do jitřní hodiny ho znepokojoval a odtrhoval od usilovné svaté modlitby. František zavolal druha a dal podušku s ďáblem vynést daleko za celu. Ale když bratr vyšel s poduškou z cely, ztratil sílu i vládu ve všech údech. Teprve až na zavolání svatého Otce, který to poznal duchem, vrátila se úplně dřívější síla těla i srdce. Světec poznal ze zkušenosti, že strohost zastrašuje zlé duchy, jemné a měkké věci že je posilňují a povzbuzují k pokušením (Sv. Bonaventura, Legenda maior, V.). Vrátíme-li se a vydáme se k výstupu do horního patra, narazíme na malé sklepení sv. Františka a kazatelnu sv. Bernardina ze Sieny, situované před jeskyni, do níž kdysi byli pohřbíváni bratři. Úzkým schodištěm vystoupíme do noclehárny sv. Bonaventury ze XIII. století., vybudované nad původními vnitřními prostorami. Cely jsou tedy rozesety podél celé chodby a v té první, v současnosti otevřené, přebývali podle tradice sv. Bernardin ze Sieny, sv. Bonaventura z Bagnoregia, představený řádu (1257-1274), sv. Leonard z Porto Maurizio. Chórem přejdeme do prvního kostela, zasvěceného sv. Františku po jeho kanonizaci, k níž došlo v roce 1228, pouhé dva roky po smrti světce. Zůstáváme uchváceni hluboce usebranou atmosférou, která nám dává zakusit skromnost františkánských kořenů.

Slavnost jesliček, kterou František konal na Narození Páně (Tomáš z Celana, První životopis a podivuhodné činy sv. Františka z Assisi). Jeho nejvyšším úsilím, nejvznešenějším přáním a hlavním životním pravidlem bylo: ve všem a za všech okolností zachovávat svaté evangelium. Se vší bdělostí a horlivostí, s celou touhou svého ducha a s celým zápalem svého srdce snažil se dokonale následovat učení našeho Pána Ježíše Krista a chodit v jeho šlépějích. Stálým rozjímáním si připomínal jeho slova a bystrými úvahami promýšlel jeho činy. Zvlášť pokora jeho Vtělení a láska, kterou prokázal ve svém utrpení, zaměstnávaly světcova ducha tak, že jen nerad myslil na něco jiného. Proto musím vzpomenout a uctivě vylíčit onu slavnost, kterou konal tři roky před svou slavnou smrtí u vesničky jménem Greccio, v den Narození našeho Pána Ježíše Krista. V té krajině žil muž dobré pověsti a ještě lepšího života jménem Jan. František ho zvlášť měl rád, protože přes znamenitou pověst a vážnost, kterou tam požíval, pohrdal šlechtictvím těla snažil se dosáhnout šlechtictví duše. Toho si – jak často činíval – povolal blažený František k sobě. Bylo to asi čtrnáct dní před Narozením Páně. A řekl mu: „Chceš-li, abychom blížící se slavnost vánoc slavili v Grecciu, pospěš si a pečlivě obstarej, co ti říkám. Chtěl bych oslavit památku toho Dítěte, které se narodilo v Betlémě a chtěl bych, pokud možno, svýma očima vidět hořkou nouzi, kterou už jako dítě muselo snášet, jak leželo v jeslích, u nichž stál vůl a osel, i jak leželo na seně.“ Den radosti se blížil, čas jásotu nadešel. Z různých chýší přišli bratři, muži i ženy z okolí, jak jen mohli, připravili svíce a pochodně, aby osvítili onu noc, která ozářila jasnou hvězdou všechny dny a roky. 253

Konečně přišel světec, všecko našel připraveno, viděl to a radoval se. Postavili jesle, přinesli seno a přivedli i vola a oslíčka. Je uctěna prostota, povýšena chudoba, zvelebena pokora a z Greccia se stává nový Betlém. Noc je jasná jako den a lidé i zvířata se cítí blaženě. Lidé se sem scházejí a naplňuje je z obnovené tajemné události nová radost. Les zní písněmi a od skal se odráží jásot. Bratři zpívají, přinášejí tak Bohu náležitou chválu, a celá noc jásá čistou radostí. Boží světec stojí u jesliček, vzlyká bolestí a zároveň je prodchnut svatou zbožností a podivuhodnou radostí. U jeslí se slaví slavná mše svatá – kněz pocítí netušenou útěchu. Světec si obléká jáhenská roucha – byl totiž diakonem – a libozvučným hlasem zpívá evangelium. Jeho hlas, jeho silný hlas, jeho něžný hlas, jeho jasný hlas, jeho libozvučný hlas zve všechny k nejvyšší chvále. Pak shromážděnému lidu káže o narození chudého Krále a blahořečí městečku Betlému. Často, když chce vyslovit jméno „Ježíš“, říká pln převeliké lásky „Děťátko betlémské“. A když vyslovuje jméno „Betlém“, zní to jako mečení jehňátka. Víc, než slovy, přetékají jeho ústa láskou. Když vyslovoval jméno „Děťátko betlémské“, nebo „Ježíš“, olizoval rty jazykem, jako by chtěl ještě názorněji ukázat sladkost tohoto jména. Ukázala se tam štědrost a velkomyslnost Všemohoucího. Jeden zbožný muž měl podivuhodné vidění. Spatřil v jesličkách neživého chlapečka, viděl, jak k němu přistupuje Boží světec a dítě budí, jako z hlubokého spánku. A nebylo nevýstižné toto zjevení, vždyť Ježíš byl v mnoha srdcích zapomenut. Milostí Boží ho v jejich srdcích svatý služebník František probudil, a znovu uvedl do jejich vědomí. Když slavnost skončila, odcházeli všichni domů v blahé radosti. Seno, které v jesličkách leželo, lidé schovávali, aby skrze ně Pán, který tak rozličnými způsoby prokazuje své milosrdenství, uzdravil jejich koně a jiná zvířata. A vskutku se stalo, že v té krajině se uzdravila zvířata, sužovaná rozličnými nemocemi, když dostala kousek onoho sena. Ba i ženy, které trpěly těžkými a dlouhotrvajícími porodními bolestmi, šťastně porodily, když na ně bylo položeno trochu z onoho sena. Také četní poutníci obého pohlaví, kteří sem přišli, dosáhli tu touženého uzdravení z různých nemocí. Později bylo místo, kde stály jesličky, posvěceno jako chrám ke cti svatého Františka, aby tam, kde kdysi žrala z jesliček zvířata seno, mohli v budoucnosti ke spáse těla i duše požívat i lidé Tělo Pána Ježíše Krista, Beránka bez poskvrny, který v převeliké a nevýslovné lásce sama sebe obětoval, a který s Otcem i Duchem svatým žije a kraluje jako věčně přeslavný Bůh po všechny věky věků. Amen. 254

Fontecolombo – františkánský Sinaj Mezi těmito skalami se v roce 1223 postil a modlil čtyřicet dní sv. František a tady napsal Řeholi menších bratří.



Putování k světici nemožného Rita se narodila kolem roku 1381 v Roccaporeně (Umbrie), vesnici patřící pod město Cascia, jako jediná dcera manželů Antonia Lotty a Amaty Ferry. Rodiče byli hluboce věřící. Při křtu, který jí byl udělen v Cascii, dostala jméno Markéta. Kámen na útesu v Roccaporeně – místo modliteb sv. Rity. Život svaté Rity byl plný mimořádných událostí a jedna z nich se odehrála už v útlém dětství. Když rodiče ponechali maličkou chvíli bez dozoru, protože pracovali na poli, slétl se kolem ní roj včel. Přestože včely maličkou dokonale pokryly, žádná z nich ji nebodla. A tu náhodou běžel kolem košíku do něhož byla Rita uložena nějaký rolník, který 255

se zrovna poranil kosou na ruce, a spěchal, aby co nejdříve vyhledal ošetření. Když viděl včely, jak lítají kolem děvčátka, hned je začal odhánět. Jak tak mával rukama aby včely zahnal, zjistil ke svému úžasu, že rána se zcela zahojila. Tradice nám vypráví, že Rita pocítila velmi záhy řeholní povolání, a že ji dokonce navštěvoval anděl z nebe, když se uchylovala do maličkého přístřešku, aby se tam modlila. Rita od dětství toužila po mnišském stavu. Rodiče, kteří už byli pokročilého věku, ji však ještě jako mladičkou (bylo jí 13 let) zasnoubili s Paolem Ferdinandem Mancinim, mužem, jenž byl znám svou neústupnou a tvrdou povahou. Rodiče byli naopak podle tradice 'usmiřovateli v Kristu' v politických a rodových bojích mezi guelfy a ghibelliny. Rita, navyklá povinnosti neodporovat se tedy v 17-18 (1397-1398) provdala za mladého důstojníka, jenž velel posádce v Collegiacone. Z manželství se narodili dva synové, zřejmě dvojčata: Giangiacomo Antonio a Paolo Maria, kterým se dostalo veškeré mateřské lásky, něhy a péče. Svou vlídností a něžnou láskou, jakož i tolikerou trpělivostí, dokázala Rita proměňovat manželův charakter a činit jej vstřícnějším. Jejich manželský život však po osmnácti letech ukončila vražda manžela, k níž došlo uprostřed noci nedaleko Torre di Collegiacone, jen několik kilometrů od Roccaporeny. Velmi sklíčena krutou událostí hledala Rita útočiště a útěchu v modlitbě. Věrna Kristu a jeho evangeliu, naléhavě a vroucně se ve svých modlitbách obracela k Bohu také s prosbou za odpuštění vrahům svého manžela. Současně se však chopila úsilí o usmíření, počínaje u svých synů, kteří v duchu dobového smýšlení chápali jako svou povinnost pomstít smrt otce. Vše se zdálo marným. Rita pochopila, že synové se s odpuštěním nesmíří. Nechtěla dopustit, aby jejich ruce byly potřísněny krví msty, a prosila úpěnlivě Boha, aby jim v tom zabránil; modlila se, aby raději zemřeli, než aby se stali vrahy. A vskutku, oba zemřeli v mladistvém věku, ani ne rok po otcově smrti. Rita zůstala sama. Bylo jí něco přes třicet. Cítila, jak v jejím nitru znovu rozkvétá a dozrává touha jít za hlasem povolání, po němž už jako děvčátko tolik toužila. Poté, co uklidnila a usmířila rodiny, chtěla vstoupit do kláštera augustiniánek sv. Maří Magdalény v Casci. Jako vdova po zavražděném však byla třikrát odmítnuta. Legenda vypráví, že se Ritě podařilo překonat všechny závory a zavřené brány na přímluvu sv. Jana Křtitele, sv. Augustina a sv. Mikuláše Tolentinského, kteří jí pomohli uskutečnit přelet z „útesu“ až do konventu v Casci, způsobem pro ni nepochopitelným. Mnišky byly přesvědčeny, že jde o zázrak a když viděly její úsměv, přijaly ji do svého středu. V tomto klášteře Rita prožila 40 let v modlitbě a pokání. Zvláště lnula ke Kristovu utrpení. Její srdce bylo stále před Ukřižovaným. Bylo to na Velký pátek roku 1432. Rita se vrátila do konventu hluboce dojata poté co slyšela nějakého kazatele zaníceně promlouvat o Kristově umučení. Padla na kolena před křížem, který se dodnes uchovává v oratoři kláštera, a prosila Krista, aby ji dopřál alespoň nepatrnou účast na svém utrpení. Byla vyslyšena. Tajemným způsobem byla na čele poraněna trnem z Kristovy trnové koruny. Patnáct let - až do smrti v roce 1457 - ji tato rána působila nesmírné bolesti a současně hlubokou vnitřní radost, neboť měla účast na spasitelném utrpení božského Vykupitele jenž je zdrojem pravého míru. Tato rána je na jejím neporušeném těle patrná dodnes. Rita se uchýlila do své cely a „nemluvila s nikým, než s Bohem“. Navíc nosila cilicium, které jí působilo bolest, podrobovala své tělo mnoha umrtvováním: až do konce svého života spala na zemi Poslední léta jejího života provázela nemoc. Asi pět měsíců před smrtí, uprostřed zimy, když všude venku byl krutý mráz a vše pokrýval sníh, přišla ji navštívit jedna z příbuzných. Když se loučily, ptala se světice, co 256

by si přála. Rita odpověděla, že by ráda růži ze své zahrady. Když se příbuzná vrátila do Roccaporeny, zašla skutečně do zahrádky. Tu ke svému velkému úžasu spatřila uprostřed sněhu nádherně rozkvetlou růži, vzala ji a odnesla Ritě. Tak se sv. Rita stala světicí „Trnu“ a „Růže“. Ještě než Rita zavřela oči naposled, měla vidění Ježíše a Panny Marie, kteří ji zvali do ráje. Jedna ze spolusester viděla její duši, jak vystupuje do nebe provázena anděly a současně se v tu chvíli samy od sebe rozezněly kostelní zvony, zatímco celý klášter se naplnil líbeznou vůní a z její cely vyzařovalo jasné světlo jak by do ní vstoupilo slunce. Psal se 22. květen roku 1447. Svatá Rita byla beatifikována 180 let a kanonizována 453 let po své smrti. K slavnostní kanonizaci došlo 24. května 1900 a stala se tak první světicí XX. století.

Sv. Jan Pavel II. a sv. Rita z Cascie (u příležitosti 100. výročí kanonizace sv. Rity, náměstí sv. Petra, Řím, 20. května 2000)

„Vidíme křehké tělo ženy malého vzrůstu, ale velké svatosti, která žila v pokoře a nyní je známá v celém světě pro svůj hrdinný křesťanský život manželky, matky, vdovy a řeholnice. Hluboce zakořeněná v Kristově lásce, nacházela ve své víře nezlomnou sílu k tomu, aby za všech okolností byla ženou pokoje. V jejím příkladu naprosté odevzdanosti Bohu, v její průzračné prostotě a neochvějném přilnutí k evangeliu můžeme i my najít příznačné ukazatele, jak být na úsvitu nového milénia opravdovými křesťany. Jaké poselství nám tato světice předává? Je to poselství, které vyvěrá z jejího života: pokora a poslušnost byly cestou, po které Rita kráčela ke stále dokonalejšímu připodobnění se Ukřižovanému. Stigma, jež se skví na jejím čele je důkazem její křesťanské zralosti. S Ježíšem na kříži se jistým způsobem osvědčila v lásce, kterou už poznala a hrdinským způsobem vyjádřila mezi zdmi svého domu a v účasti na dění města. Následovala spiritualitu svatého Augustina, a stala se učednicí Ukřižovaného, „znalou v utrpení“ a naučila se rozumět ranám lidského srdce. Rita se tak stala obhájkyní chudých a zoufalých, a pro ty, kdo ji vzývali v nejrozličnějších situacích, získala mnoho milostí útěchy a povzbuzení. Rita z Cascie byla první ženou kanonizovanou o Velkém Jubileu počátku dvacátého století, 24. května 1900. Když můj předchůdce Lev XIII. stvrdil její svatost, řekl, že se tolik líbila Kristu, že ji chtěl vyznamenat pečetí své lásky a svého utrpení. Toto privilegium jí bylo přiznáno pro její jedinečnou pokoru, vnitřní odstup od pozemských tužeb a pro obdivuhodného ducha kajícnosti, jež provázely každý okamžik jejího života (srv. Umbria gloriosa sanctorum parens, Acta Leonis XX., str. 152-153). Zeptáme-li se svaté Rity, co bylo tajemstvím tohoto mimořádného díla společenské a duchovní obnovy, odpoví nám: věrnost ukřižované Lásce. Rita s Kristem a jako Kristus 257

přistoupila ke kříži vždy a jen z lásky. Stejně jako ona proto obraťme svůj pohled i srdce k Ježíši ukřižovanému a vzkříšenému pro naši spásu. Je to on, náš Vykupitel, kdo dává, tak jako tomu bylo u naší drahé světice, poslání přivádět k jednotě a věrnosti, která je vlastní rodině, i v okamžicích krizí a těžkostí. Je to znovu on, kdo dává konkrétní úkol křesťanům v budování pokoje, a pomáhá jim překonávat konflikty a napětí, bohužel tak častá v každodenním životě. Světice z Cascie náleží k onomu velkému zástupu křesťanských žen, které "významně ovlivnily život Církve i společnosti" (Mulieris dignitatem, 27). Rita velmi správně vyložila "ženského génia": prožívala ho intenzívně jak ve fyzickém, tak v duchovním mateřství. U příležitosti 600. výročí jejího narození jsem připomněl, že její učení "se soustřeďuje na tyto typické prvky spirituality: a to nikoli nějakou formou pasivní odevzdanosti osudu..., nýbrž silou oné lásky ke Kristu, který právě při korunování trním podstoupil - spolu s dalším ponižováním, krutou parodii svého kralování" (Insegnamenti V/1,1982, 874). Úcta ke svaté Ritě je ve světě symbolizována růží. Kéž by i život všech jejich ctitelů byl jako růže vzatá ze zahrady v Roccaporeně v zimě, jež předcházela smrti světice. Ať je životem podporovaným vroucí láskou k Pánu Ježíši; životem, schopným odpovídat na utrpení a trny odpuštěním a bezvýhradným sebedarováním, aby se všude šířila Kristova líbezná vůně (srv. 2Kor 2,15), skrze důsledně hlásané a žité evangelium. Každému z vás, drazí Foto nahoře: relikviář sv. Rity v bazilice v Casci; ctitelé a poutníci, Rita podává svou dole: pustiměřští poutníci při slavení eucharistie v bazilice. růži: duchovně ji přijměte a snažte se žít jako svědkové naděje, co nezklame, a misionáři života, jenž vítězí nad smrtí.“

 258

PEREGRINATIO AD MIRACULA FIDEI

PAROCCHIA DI SAN BENEDETTO A PUSTIMER; 683 21 PUSTIMER 84, REPUBBLICA CECA RESPONSABILE: DR. JOSEF BENICEK; tel: +420.723.593.106; e-mail:[email protected]; www.pustimer-farnost.cz

SISTEMAZIONE ASSISI – 17.-18. 6. 2014 SINGOLE

n. camera

nome BENÍČEK Josef VANĚK Vlastimil HŘIB Miroslav DOPPIE

n. camera

nomi KOČÁR Jaroslav – aut. BEDNÁŘ Luboš – aut. ŠAROCHOVÁ Jindřiška BAROŠ Bohuslav HODINKA Pavel MALÝ Ondřej KOUTNÁ Marie VOLDŘICHOVÁ Alena KUDRMANN Jiří KUDRMANNOVÁ Marie ADAMEC Josef ADAMCOVÁ Zdeňka HOLADA Jaroslav HOLADOVÁ Alena MANDÍKOVÁ Františka MANDÍK Milan ADAMEC František ADAMCOVÁ Danuše CHYŤOVÁ Dagmar MARTINKOVÁ Libuše

n. camera

nomi KUČEROVÁ Eliška VLKOVÁ Ludmila KUBIŠOVÁ Marie KUBIŠOVÁ Marie VELECKÁ Bohumila KOZUBOVÁ Bohumila KRPEC Jaroslav KRPEC Jaroslav MAŘASOVÁ Anna RUDLOVÁ Vlasta MUŠÁLKOVÁ Bohuslava MUŠÁLEK Bernard KOCOUREK František STEINER David PULTEROVÁ Marie NOVÁKOVÁ Jarmila NAVLÁČILOVÁ Jaroslava NAVLÁČIL Martin ČECHOVÁ Drahomíra CHRÁSTECKÁ Hana 259

VEČERNÍ CHVÁLY V. Bože, shlédni a pomoz. R. Pane, pospěš mi pomáhat. Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému, jako byla na počátku i nyní i vždycky a na věky věků. Amen. Aleluja. HYMNUS Ty, Tvůrce země nesmírný, vynořiv půdu z hlubiny nad hladinu vod neklidnou, dal jsi nám zemi nehybnou. By plodíc dobré plodiny, poseta květy pestrými, zároveň nesla hojnou žeň a pastvu milou tvorům všem. Vyprahlou duši v bolesti ztiš balzámem své milosti, ať smyje pláčem viny své a krotí tužby vášnivé. Ať vždycky příkazů tvých dbá a všemu zlu se vyhýbá, ať se jen dobrem naplní, šíp smrti ať ji nezraní. To splň nám, dobrý Otče náš, i ty, jenž rovné božství máš, i Duchu, který těšíš nás a vládneš, Bože, v každý čas. Amen. PSALMODIE Ant. 1 Pán objímá svůj národ. Žalm 124 (125) Bůh chrání svůj lid Pokoj a milosrdenství přijde na pravé Boží Izraelity. (Srov. Gal 6, 16) 1

Důvěru kdo v Pána mají * jsou jako hora Sión, která nikdy nekolísá, * trvá na věky. –

260

2

3

4 5

Jako hory obklopují * celý Jeruzalém, tak Pán objímá svůj národ * dnes i na věky. Dědičnou zem spravedlivých * hříšní nepodrží, aby ani spravedliví * po zlu nesáhli. – Dobře, Pane, čiň všem dobrým * a všem upřímným! Ty však, co se dají strhnout * na nerovné cesty, smeť i se zločinci, Pane! * Pokoj s Izraelem!

Sláva Otci i Synu * i Duchu Svatému, jako byla na počátku i nyní i vždycky * a na věky věků. Amen. Ant. 1 Pán objímá svůj národ. Ant. 2 Jestliže znovu nebudete jako děti, jistě nevejdete do nebeského království. Žalm 130 (131) Důvěřuj v Boha jako dítě Učte se ode mě, neboť jsem tichý a pokorný srdcem. (Mt 11, 29) 1

Pane, nejsem pyšné mysli, * nepohlížím do vysoka, nebažím po velkých věcech, * které nad mou sílu jsou. –

2

Ztišil, zklidnil jsem své srdce. * Jako dítě v klíně matky, jako dítě zkonejšené * ztichla ve mně duše má. –

3

Izraeli, doufej v Pána * nyní, vždy a na věky!

Sláva Otci i Synu * i Duchu Svatému, jako byla na počátku i nyní i vždycky * a na věky věků. Amen. Ant. 2 Jestliže znovu nebudete jako děti, jistě nevejdete do nebeského království. 261

Ant. 3 Učinil jsi nás, Pane, královským lidem a kněžstvem našemu Bohu. Kantikum Chvalozpěv vykoupených 4,11

5,9

10

12

Hoden jsi, Pane, náš Bože, * aby ti všichni vzdávali slávu a čest, neboť jsi stvořil všechno * a z tvé vůle všechno povstalo a bylo stvořeno. –

Zj 4, 11; 5, 9.10.12

Hoden jsi, Pane, vzít knihu * a rozlomit její pečeti, protože jsi byl zabit † a svou krví jsi nás vykoupil Bohu * z každého kmene a jazyka, lidu i národa, a učinil jsi nás našemu Bohu královským lidem a kněžstvem * a budeme nad zemí vládnout. – Hoden je Beránek, který byl zabit, † aby vzal moc a bohatství i moudrost, * sílu a čest, slávu i chválu.

Sláva Otci i Synu * i Duchu Svatému, jako byla na počátku i nyní i vždycky * a na věky věků. Amen. Ant. 3 Učinil jsi nás, Pane, královským lidem a kněžstvem našemu Bohu.

KRÁTKÉ ČTENÍ Řím 12, 9-12 Láska ať je bez přetvářky. Mějte v ošklivosti zlo, přidržujte se dobra. V bratrské lásce se navzájem mějte srdečně rádi, v uctivosti předcházejte jeden druhého. V horlivosti neochabujte, duchem buďte horliví, služte Pánu, v naději se radujte, v soužení buďte trpěliví, v modlitbě vytrvalí. KRÁTKÉ RESPONSORIUM V. Navěky je stálé, * Pane, tvé slovo. R. Navěky je stálé, * Pane, tvé slovo. V. Od rodu k rodu tvoje věrnost. R. Pane, tvé slovo. V. Sláva Otci i Synu * i Duchu Svatému. R. Navěky je stálé, * Pane, tvé slovo. KANTIKUM PANNY MARIE Ant. ke Kantiku Panny Marie Můj duch ať plesá v Bohu, mém Spasiteli. 262

PROSBY Bůh je vždy a ve všem naší nadějí. Proto volejme s radostí: BOŽE, TYS NADĚJE SVÉHO LIDU. Děkujeme ti, že jsme skrze Krista získali všechno bohatství, — bohatství nauky i poznání. Dej svou moudrost těm, kdo rozhodují o veřejných záležitostech, — ať u tebe hledají radu, aby se ti líbily jejich myšlenky i skutky. Ty inspiruješ umělce, aby svým nadáním odhalovali tvou slávu, — dej, ať z jejich díla čerpá svět naději a radost. Ty nedopouštíš, abychom byli pokoušeni nad naše síly, — posiluj tedy slabé a pozvedej kleslé. Tvůj Syn přislíbil, že vstaneme k životu v poslední den, — nezapomínej navěky na ty, kdo již zemřeli. Otče náš, ... MODLITBA Bože, nebeský Otče, vyslyš naši večerní modlitbu a sešli na svůj lid hojnost svého požehnání, abychom pod tvou ochranou bezpečně došli k spáse. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Předsedá-li společnému slavení kněz nebo jáhen, připojí závěrečný pozdrav a požehnání. Pán s vámi. R. I s tebou. Požehnej vás všemohoucí Bůh, Otec i Syn i Duch Svatý. R. Amen.

 18. červen 2014 Středa 11. týdne v mezidobí 3. týden žaltáře

RANNÍ CHVÁLY V. Bože, shlédni a pomoz. R. Pane, pospěš mi pomáhat. Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému, jako byla na počátku i nyní i vždycky a na věky věků. Amen. Aleluja. 263

HYMNUS Tmy, mlhy, noci, soumraku, vše, co svět vrhá do zmatků: hle, svítá, bledne nebes pláň – prchněte! Kristus kráčí k nám! Tmy trhají se nad zemí slunečním šípem zraněny, věcem se barva vrací hned, když slunce na ně upře hled. Podobně se v nás temný stín i s duší, vědomou svých vin, když roztrhnou se mraky v ní, pod Boží vládou rozjasní. K tobě se, Kriste, hlásíme, a z duše čisté, upřímné na kolenou tě zkroušeni vzýváme svými písněmi. Buď našich smyslů stálá stráž, rozjasni celý život náš. Co skví se krásou falešnou, to omyj čistou září svou. Laskavý Vládce, Ježíši, buď s Otcem ti čest nejvyšší, i Duchu, který těší nás, po všechny věky, v každý čas. Amen.

PSALMODIE Ant. 1 Život oblaž svému služebníku, vždyť se zdvíhám celou duší k tobě. Žalm 86 Volání o pomoc v tísni Buď veleben Bůh. On nás těší ve všech našich souženích. (Srov. 2 Kor 1, 3. 4) 1 2

3 4

Nakloň ke mně sluch a slyš mě, Pane, * neboť jsem tak ponížen a bídný. Zachovej mě, neboť jsem ti oddán, * služebníku pomoz, jenž ti věří. – Tys můj Bůh, měj, Pane, slitování! * Vždyť já den co den jen k tobě volám. Život oblaž svému služebníku, *

264

5

6 7

vždyť se zdvíhám celou duší k tobě. Ty jsi, Pane, dobrý, shovívavý, * milosrdný k těm, kdo vzývají tě. – Pane, slyš mé úpěnlivé prosby, * popřej sluchu hlasitému nářku! Volám k tobě ve své velké tísni * s pevnou důvěrou v tvé vyslyšení. –

8

Žádný bůh ti není, Pane, roven, * není rovných dílům, jež jsi stvořil. 9 Všechny národy se přijdou klanět, * vzdávat úctu tvému jménu, Pane, 10 neboť velký jsi a divy konáš, * neboť ty, sám jediný, jsi Bůh. – 11 12 13

14

15 16

17

Uč mě cestě tvé, ať jednám správně, * veď mé srdce k tomu: ctít tvé jméno. Chci tě, Pane, celým srdcem chválit, * na věky tvé jméno oslavovat. Neboť velká je tvá láska ke mně, * ze dna temnot zachránils mou duši. – Bože, pyšní proti mně se spikli, † tlupa zhoubců míří na můj život, na tebe se přitom neohlíží. Ty však, Pane, jsi Bůh milosrdný, * shovívavý, laskavý a věrný. Propůjč svému služebníku sílu, * ať je spasen syn tvé služebnice! – Skloň se ke mně, nade mnou se smiluj, * znamení své milosti zjev na mně, ať mí nepřátelé s hanbou spatří, * že je Pán má útěcha a pomoc!

Sláva Otci i Synu * i Duchu Svatému, jako byla na počátku i nyní i vždycky * a na věky věků. Amen. Ant. 1 Život oblaž svému služebníku, vždyť se zdvíhám celou duší k tobě. Ant. 2 Šťasten, kdo jedná správně a mluví pravdu. Kantikum Bůh bude soudit spravedlivě Iz 33, 13-16 To zaslíbení platí vám a vašim dětem, ale také všem, kdo ještě jsou daleko, které si povolá Pán, náš Bůh. (Sk 2, 39) 265

13 14

Vy, kdo jste daleko, slyšte, co jsem udělal, * a vy, kdo jste blízko, vizte dílo mé moci. Na Siónu se děsí hříšníci, * a hrůza zachvacuje ty, kdo pohrdají Pánem. Kdo z vás může bydlet se stravujícím ohněm? * Kdo z vás vydrží u věčného žáru? –

15

Kdo jedná správně * a mluví pravdu, kdo pohrdá vyděračským ziskem * a odmítá všechny úplatky, kdo si zacpává uši, aby neslyšel o prolévání krve, * kdo zavírá oči, aby neměl zalíbení ve zlu. –

16

Takový bude přebývat na výsostech, * jako skála pevný bude jeho hrad. Vždycky bude mít chleba, * voda mu nevyschne nikdy.

Sláva Otci i Synu * i Duchu Svatému, jako byla na počátku i nyní i vždycky * a na věky věků. Amen. Ant. 2 Šťasten, kdo jedná správně a mluví pravdu. Ant. 3 Jásejte před tváří našeho Krále. Žalm 97 (98) Bůh je vítězný král a spravedlivý soudce Tento žalm mluví o prvním příchodu Páně a o víře všech národů. (Sv. Atanáš) 1

2 3

4 5 6

Zpívejte Pánu novou píseň, * neboť učinil veliké divy: – on svou pravicí vítězství dobyl, * zvítězil svým ramenem svatým. Pán dal poznat dílo své spásy, * před všemi zjevil svou spravedlnost. Rozpomněl se na svoji milost, * na věrnost domu Izraele; viděly všechny končiny země * dílo spásy našeho Boha. – Plesejte před Pánem, všechny země, * radujte se, zpívejte, hrejte! Hrejte Pánu na strunách harfy, * na strunách harfy s hlasitou písní! Za zvuku trub a dunění rohů * jásejte před tváří našeho Krále! –

266

7 8 9

Ať hučí moře a vše, čím se hemží, * celá zem se vším, co na ní žije! Ať i řeky do dlaní tlesknou, * ať i hory jásají sborem vstříc Pánu, který přichází soudit, * přichází soudit veškerou zemi. On zemi soudí spravedlivě, * on podle práva národy řídí.

Sláva Otci i Synu * i Duchu Svatému, jako byla na počátku i nyní i vždycky * a na věky věků. Amen. Ant. 3 Jásejte před tváří našeho Krále. KRÁTKÉ ČTENÍ Job 1, 21; 2, 10b Nahý jsem vyšel z lůna své matky a nahý se tam vrátím. Hospodin dal, Hospodin vzal, Hospodinovo jméno buď pochváleno. Dobro bereme od Boha a zlo brát nemáme? KRÁTKÉ RESPONSORIUM V. Nakloň mé srdce, Bože, * k svým přikázáním. R. Nakloň mé srdce, Bože, * k svým přikázáním. V. Na cestě své mě životem obdař. R. K svým přikázáním. V. Sláva Otci i Synu * i Duchu Svatému. R. Nakloň mé srdce, Bože, * k svým přikázáním. ZACHARIÁŠOVO KANTIKUM Ant. k Zachariášovu kantiku Slituj se nad námi, Pane, a rozpomeň se na svou svatou smlouvu. PROSBY Kristus vydal sám sebe za Církev a stále ji živí a chrání. Prosme ho: PANE, SHLÉDNI NA SVOU CÍRKEV. Veleben buď, Pastýři své Církve, za dar světla a života, — dej, ať jsme ti stále vděční za tak milý dar. Pohlédni milostivě na svůj lid, který vyznává tvé jméno, — ať nezahyne nikdo z těch, které ti Otec dal. Veď svou Církev po cestě svých přikázání — a Duch Svatý ať ji posiluje, aby ti byla věrná. Nasycuj svou Církev svým slovem a chlebem života, — aby tě následovala v síle tohoto pokrmu. Otče náš, ... 267

MODLITBA Bože, tvá moudrost nás stvořila a tvá prozřetelnost nás vede; naplň naše nitro svým světlem, abychom tě den ze dne lépe poznávali a byli ti oddáni celým svým životem. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

 ASSISI – město pokoje Když František krátce před svou smrtí pohleděl na Assisi, řekl:„Pane, věřím, že toto město mohlo být kdysi útočištěm a příbytkem zlých a nešlechetných lidí, proslulých nechvalnou pověstí v celém kraji. Ale pro tvé nezměrné milosrdenství, v čase, který se ti zlíbil, vidím, žes projevil nesmírnost své dobroty, takže město se stalo útočištěm a příbytkem těch, kdo tě znají, vzdávají chválu tvému jménu a šíří vůni svatosti, pravé nauky a dobré pověsti u všeho křesťanského lidu. Já tě tedy, Pane Ježíši Kriste, otče milosrdenství, prosím, abys nehleděl na náš nevděk, ale pamatoval jen na hojnost své dobroty, kterou jsi projevil. Ať je povždy toto město územím a obydlím těch, kdo tě znají a chválí tvé požehnané a slavné jméno na věky věků. Amen.“ Jedinečný příběh sv. Františka a šíření františkánské spirituality jsou klíčem k dějinám středověkého města prodchnutého poselstvím Prosťáčka z Assisi. Jeho ekonomika spočívá na turizmu. Vždyť den co den proudí po staletí do umbrijského Assisi tisíce poutníků. Už ve 13. století tu vyrostly dvě velké baziliky – sv. Františka a sv. Kláry. V 16. století k nim přibyla třetí – bazilika Panny Marie Andělské, aby pojala stále rostoucí počet poutníků k Porziunkole. Město poskytuje nevídaný pohled historického centra tonoucího v zeleni pahorků. V posledních letech se městu, čítajícímu kolem 25.000 obyvatel, dostalo významné a vznešené úlohy „Města pokoje“. BAZILIKA SV. FRANTIŠKA Dějiny jejího budování znějí skoro legendárně, pokud bychom neměli dokumenty, které dokazují jejich skutečnost. Šest měsíců po smrti Prosťáčka, v březnu 1227, assiský občan Simone di Pucciarello daroval bratrům pahorek situovaný západně od města a zvaný pro svou dispozici dolní návrší. Bratři dar přijali pro papeže Řehoře IX. Legenda vypráví, že tento pahorek, neblaze proslulý hrdelními exekucemi, si zvolil sám svatý František jako místo, kde chtěl být pohřben. Rok nato Monaldo di Leonardo zase daroval les, který pokrývá jižní úbočí kopce. Pár dní nato, 16. července 1227, papež Řehoř IX. prohlásil Františka za svatého a následujícího dne požehnal místo a na neblaze proslulé místo, překřtěné na „rajské návrší“, položil základní kámen kostela, který měl uchovávat tělo světce. K jeho přenesení došlo 25. května 1230 a tělesné pozůstatky světce byly vloženy do sarkofágu ve skále pod hlavní oltář. Projektantem svatyně v Assisi byl Františkův milovaný učedník, bratr Eliáš, který byl i jeho zástupcem a později druhým generálním představeným františkánského řádu. Tento vynaložil velké úsilí, aby se všichni bratři řádu shromáždili ke stavbě velkolepé baziliky, jak si ji přál papež i celá Církev, k poctě svatosti Prosťáčka z Assisi. Bylo třeba pouhých dvou let, aby na příkrém svahu vyrostla rozlehlá krypta, tvořící dnešní spodní baziliku. Kolem roku 1239 pak byla dokončena i stavba horní baziliky. Po „breve“ papeže Inocence IV., který v květnu 1253 přijel svatyni posvětit, znovu začaly dokončovací práce na horní bazilice. Od roku 1269, kdy se Assisi začalo 268

stávat metou obrovských zástupů poutníků, prahnoucích po získání odpustků, byl rozšířen vstupní transept a vybudovány boční kaple spodní baziliky. Až později, v roce 1818, vykopávky – prováděné se souhlasem papeže uvnitř baziliky - odhalily světcův hrob, který se nacházel pod hlavním oltářem. Potřeba dát konečně nalezeným ostatkům světce důstojné místo úcty, vedla k budování krypty, s nímž se začalo krátce po objevení těla. Veřejnosti byla krypta otevřena v roce 1824 a dostala název „Hrob“, aby se tak odlišila od původní krypty. Krypta je celá vytesaná ve skále pod spodní bazilikou. Nad oltářem tohoto Hrobu se věřícím nabízí pohled na kamenný sarkofág bez jakékoli ozdoby, v němž spočívá tělo světce. SPODNÍ BAZILIKA Svatyně je jakoby branou, která se otvírá k věčnosti, k Božímu království. Nad ní se skví růžice, symbolizující „slunce“ spravedlnosti, kterým je Kristus, jenž říká poutníkovi: „Já jsem brána; kdo mnou prochází, bude spasen; bude vcházet a vycházet a nalezne hojnou pastvu“ (Jan 10,9). V lunetě nade dveřmi pak nacházíme jedinou mozaiku světce.Stěny spodní baziliky nesou nejstarší nástěnnou dekoraci celého komplexu. Kolem roku 1260, blíže neidentifikovaný „Mistr sv. Františka“, vymaloval na stěnách lodi dva cykly vzájemně si odpovídající cykly utrpení Krista a sv. Františka. Je to poprvé, co se v umění objevuje a rozvíjí oslava „Františka - druhého Krista“.

Levá strana: FRANTIŠEK  Zřeknutí se dědictví  Sen Inocence III.  Kázání ptáčkům  Stigmata  Smrt a pohřeb

Pravá strana: TRPÍCÍ KRISTUS  Zbaven šatů  Bolestné křižování  Snětí z kříže  Uložení do hrobu  Večeře v Emauzích 269

Pravý transept Nachází se zde snad nejdelší vánoční cyklus, jaký byl kdy vykreslen. Poutník je zván kontemplovat tyto událostí se sv. Františkem.          

Zvěstování Navštívení Narození Klanění Mágů Představení v chrámě Ukřižování Útěk do Egypta Pobití neviňátek Rozmluva v chrámě Návrat do Nazareta

Levý transept s cyklem utrpení Našeho Pána Ježíše Krista (restaurován v roce 1963)  Vjezd do Jeruzaléma  Poslední večeře  Umývání nohou  Ježíšovo zatčení v Getsemanech  Bičování  Cesta na Kalvárii  Křižování  Madona s dítětem

270

 

   

Sestup di pekel Snětí z Kříže Sv. Mikuláš, Sv. Kateřina, Sv. Klára, Sv. Tekla Uložení do hrobu Vzkříšení Jidáš se věší Stigmata sv. Františka