ZACHARIÁŠOVO KANTIKUM

PEREGRINATIO AD MIRACULA FIDEI 9. – 20. 6. 2014

PAROECIA SANCTI BENEDICTI PUSTIMER (CZ)

POUTNÍ VADEMECUM

V.

ZACHARIÁŠOVO KANTIKUM

Lk 1, 68-79 Potom se říká následující kantikum z evangelia s příslušnou antifonou. Antifona k Zachariášovu kantiku je v liturgickém mezidobí pro každou neděli vlastní, pro všední dny je uvedena na příslušném místě v žaltáři. O slavnostech, svátcích a památkách svatých, pokud není vlastní, bere se ze společných textů; o památkách svatých se může vzít též z příslušného dne liturgické doby.

Mesiáš a jeho předchůdce

POCHVÁLEN BUĎ HOSPODIN, BŮH IZRAELE, * NEBOŤ NAVŠTÍVIL A VYKOUPIL SVŮJ LID. VZBUDIL NÁM MOCNÉHO SPASITELE * Z RODU SVÉHO SLUŽEBNÍKA DAVIDA, JAK SLÍBIL OD PRADÁVNA * ÚSTY SVÝCH SVATÝCH PROROKŮ; ZACHRÁNIL NÁS OD NEPŘÁTEL, * Z RUKOU VŠECH, KDO NÁS NENÁVIDÍ. SLITOVAL SE NAD NAŠIMI OTCI + ROZPOMENUL SE NA SVOU SVATOU SMLOUVU

*

NA PŘÍSAHU, KTEROU SE ZAVÁZAL NAŠEMU OTCI

ŽE NÁM DOPŘEJE,

+

ABRAHÁMOVI:

* ZBOŽNĚ A SPRAVEDLIVĚ SLOUŽILI PO VŠECHNY DNY SVÉHO ŽIVOTA.

ABYCHOM MU BEZE STRACHU A VYSVOBOZENI Z RUKOU NEPŘÁTEL

A TY, DÍTĚ, BUDEŠ PROROKEM NEJVYŠŠÍHO, * NEBOŤ PŮJDEŠ PŘED PÁNEM PŘIPRAVIT MU CESTU, DÁT JEHO LIDU POZNÁNÍ SPÁSY * V ODPUŠTĚNÍ HŘÍCHŮ

BOHA, * S KTEROU NÁS NAVŠTÍVIL TEN, KTERÝ VYCHÁZÍ Z VÝSOSTI, ABY ZAZÁŘIL TĚM, KDO ŽIJÍ V TEMNOTĚ A V STÍNU SMRTI, * A UVEDL NAŠE KROKY NA CESTU POKOJE.

Z MILOSRDNÉ LÁSKY NAŠEHO

SLÁVA OTCI I SYNU * I DUCHU SVATÉMU,

JAKO BYLA NA POČÁTKU, I NYNÍ I VŽDYCKY A NA VĚKY VĚKŮ.

Opakuje se antifona.

AMEN.

*

KANTIKUM PANNY MARIE

Lk 1, 46-55 Potom se říká následující kantikum z evangelia s příslušnou antifonou. Antifona ke kantiku Panny Marie je obvykle mezi vlastními texty. Pro všední dny liturgického mezidobí je uvedena na příslušném místě v žaltáři. O slavnostech, svátcích a památkách svatých, pokud není vlastní, bere se ze společných textů; o památkách svatých se může vzít též z příslušného dne liturgické doby.

Můj duch jásá v Bohu

VELEBÍ MÁ DUŠE HOSPODINA * A MŮJ DUCH JÁSÁ V BOHU MÉM SPASITELI,

NEBOŤ SHLÉDL NA SVOU NEPATRNOU SLUŽEBNICI.*

OD TÉTO CHVÍLE MNE BUDOU BLAHOSLAVIT VŠECHNA POKOLENÍ, ŽE MI UČINIL VELIKÉ VĚCI TEN, KTERÝ JE MOCNÝ.* JEHO JMÉNO JE SVATÉ. A JEHO MILOSRDENSTVÍ TRVÁ OD POKOLENÍ DO POKOLENÍ * K TĚM, KDO SE HO BOJÍ. MOCNĚ ZASÁHL SVÝM RAMENEM,* ROZPTÝLIL TY, KDO V SRDCI SMÝŠLEJÍ PYŠNĚ. MOCNÉ SESADIL Z TRŮNU * A PONÍŽENÉ POVÝŠIL, HLADOVÉ NASYTIL DOBRÝMI VĚCMI * A BOHATÉ PROPUSTIL S PRÁZDNOU. UJAL SE SVÉHO SLUŽEBNÍKA IZRAELE,* PAMATOVAL NA SVÉ MILOSRDENSTVÍ, JAK SLÍBIL NAŠIM PŘEDKŮM,* ABRAHÁMOVI A JEHO POTOMKŮM NAVĚKY. SLÁVA OTCI I SYNU * I DUCHU SVATÉMU,

JAKO BYLA NA POČÁTKU, I NYNÍ I VŽDYCKY A NA VĚKY VĚKŮ.

Opakuje se antifona.

AMEN.

*

S. Em. Giovanni cardinale COPPA BENÍČEK Josef ADAMCOVÁ Danuše ADAMCOVÁ Zdeňka ADAMEC František ADAMEC Josef BAROŠ Bohuslav ČECHOVÁ Drahomíra HODINKA Pavel HOLADA Jaroslav HOLADOVÁ Alena HŘIB Miroslav CHRÁSTECKÁ Hana CHYŤOVÁ Dagmar KOCOUREK František KOUTNÁ Marie KOZUBOVÁ Bohumila KRPEC Jaroslav KRPEC Jaroslav KUBIŠOVÁ Marie KUBIŠOVÁ Marie

KUČEROVÁ Eliška KUDRMANN Jiří KUDRMANNOVÁ Marie MALÝ Ondřej MANDÍK Milan MANDÍKOVÁ Františka MARTINKOVÁ Libuše MAŘASOVÁ Anna MUŠÁLEK Bernard MUŠÁLKOVÁ Bohuslava NAVLÁČIL Martin NAVLÁČILOVÁ Jaroslava NOVÁKOVÁ Jarmila PULTEROVÁ Marie RUDLOVÁ Vlasta STEINER David ŠAROCHOVÁ Jindřiška VANĚK Vlastimil VELECKÁ Bohumila VLKOVÁ Ludmila VOLDŘICHOVÁ Alena

Hlavní oltář

HORNÍ BAZILIKA má jedinou loď a byla vybudována ve tvaru latinského kříže. Bazilika sv. Františka je obrácena k západu, takže portál s rozetou, která v architektuře symbolizuje Krista, je orientován na východ. Od západu na východ se odvíjí cyklus 28 fresek, představujících příběhy z Legendy o sv. Františku. V letech 1296-1300 je vytvořil Giotto se svými spolupracovníky. V horní části nalevo se nacházejí starozákonní výjevy, napravo pak obrazy Nového zákona. Sv. Bonaventura napsal: „Bůh stvořil dvě zářivá tělesa, menší, aby svítilo noci“ (Gen 1,16) – symbol Starého zákona, „a větší, aby svítilo dni“ – symbol Nového zákona. „Jako měsíc dostává svůj jas od slunce, tak je Starý zákon osvěcován Novým. Když tedy slunce vychází a měsíc na druhé straně zapadá … je jasné, že Starý zákon nemůže být osvětlen, než Novým“. V bazilice v Assisi je Starý zákon vymalován na severní stěně – straně měsíce, zatímco Nový zákon na stěně Hlavní loď horní baziliky sv. Františka jižní – straně slunce.

PORCIUNKULA Starobylá kaple, uctívaná pro andělská zjevení, k nimž v ní došlo, patřila benediktinským mnichům ze Subasia. Ležela v oblasti nazývané „Portiuncula“ a následně tento název přešel na samotný kostelík. Kaple byla dlouho opuštěná a obnovil ji až sv. František, který tu jasně poznal své povolání, tady založil Řád menších bratří (1209) a tady – jak píše sv. Bonaventura „si učinil svůj příbytek z úcty, kterou choval ke svatým andělům a z velké lásky k Matce Kristově“, které byla kaplička zasvěcena. Benediktini mu darovali pozemek i kapli, aby je učinil centrem své nové instituce. Tady 28. března 1211 přijala řeholní šat Klára Faravone z Offreduccia, a položila tak základ řádu klarisek. Tady měl v roce 1216 František vidění, při němž od samotného Ježíše obdržel Plnomocné odpustky Assisi, které byly schváleny papežem Honorem III. a získat je mohou každodenně po celý rok všichni věřící. Jak sv. František žádal a obdržel dar plnomocných odpustků Jedné noci v roce 1216 byl František pohroužen do modlitby a kontemplace v kostelíku Porciunkule, když tu znenadání prozářilo kostelík zářivé světlo a František spatřil nad oltářem Krista, obklopeného jasným světlem a po jeho pravici jeho Nejsvětější Matku, obklopené množstvím andělů. František padl tváří k zemi a mlčky adoroval svého Pána. Tehdy se ho tázali, co by si přál pro spásu duší. Františkova odpověď byla okamžitá: „Nejsvětější Otče, ačkoli jsem ubohý a hříšný, prosím tě, abys všem, - kdo litovali svých hříchů, z nich se vyznali a přijdou navštívit tento kostelík – udělil široké a velkorysé odpuštění, s úplným prominutím všech vin“. „To, co žádáš, Františku, je velké – řekl mu Pán, ale jsi hoden větších věcí a větší dostaneš. Přijímám tedy tvou prosbu, ale pod podmínkou, že požádáš mým jménem požádáš o tyto odpustky mého zástupce na zemi“. František ihned předstoupil před papeže Honoria III., který v těch dnech dlel v Perugii a se zápalem mu vyprávěl o vidění, které měl. Papež mu pozorně naslouchal a po krátkém váhání mu dal své schválení. Pak mu řekl: „Na kolik let chceš tyto odpustky?“ František v mžiku odvětil: „Svatý Otče, nežádám léta, ale duše“. A šťastný se vydal ke dveřím. Papež na něj však zavolal: „Jakže, ty nechceš žádný dokument?“ František nato: „Svatý Otče, mně stačí vaše slovo! Jsou-li tyto odpustky dílem Božím, On se postará, aby zjevil své dílo; já žádný dokument nepotřebuji, tímto listem musí být Nejsvětější Panna Maria, Kristus notářem a andělé svědky“. Pár dní nato, spolu s biskupy Umbrie a lidem, co přišli k Porciunkuly, řekl v slzách: „Bratři moji, chci vás všechny poslat do ráje!“ Podmínky pro získání plnomocných odpustků Assisi (pro sebe či pro zesnulé)  Svatá zpověď, abychom byli v milosti Boží (osm dní před či po)  Účast na mši svaté a přistoupit k svatému přijímání;  Návštěva kostelíka Porciunkuly, kde je třeba obnovit vyznání víry modlitbou Věřím v Boha, abychom tak potvrdili svou křesťanskou identitu;  Modlitba Otče náš, abychom potvrdili svou důstojnost Božích dětí, které se nám dostalo na křtu;  Modlitba na úmysly Svatého Otce, abychom potvrdili svou příslušnost k Církvi, jejímž základem a viditelným středem jednoty je římský biskup - papež;  Modlitba za papeže 276

Pastorační cestu Svatého otce do rodiště sv. Františka zahájilo setkání s postiženými a nemocnými dětmi a mladistvými, kteří jsou hospitalizováni ve specializovaném rehabilitačním středisku Istituto Serafico poblíž baziliky sv. Františka. Rozsáhlý objekt patří katolické církvi, která zde půldruhého století (od roku 1871) přijímá pacienty s vážným kombinovaným fyzickým a mentálním postižením jak k dlouhodobému pobytu, tak v denním stacionáři. V ústavním kostele papeže v osm hodin rána uvítala ředitelka Institutu, paní doktorka Francesca Di Maiolo. Papež odložil připravenou promluvu a reagoval spontánně:

Il cristiano adora Gesù, il cristiano cerca Gesù, il cristiano sa riconoscere le piaghe di Gesù Jsme uprostřed Ježíšových ran, řekla jste paní (na uvítanou). Řekla jste také, že těmto ranám je třeba naslouchat, poznat je. Vybavuje se mi jak Ježíš kráčel kráčel s oněmi dvěma smutnými učedníky. Pán Ježíš jim nakonec ukázal své rány a oni Ho poznali. A pak chléb, ve kterém byl také On. Můj bratr Domenico mi řekl, že tady konáte adoraci. Také tomuto chlebu je třeba naslouchat, protože v prostotě a tichosti chleba je tu přítomen a skryt Ježíš. A tady je Ježíš skrytý v těchto mladých, v těchto dětech, v těchto osobách. Na oltáři uctíváme Ježíšovo Tělo; v nich nacházíme Ježíšovy rány. Ježíš skrytý v Eucharistii a Ježíš skrytý v těchto ranách. Potřebují, aby se jim naslouchalo! Jistě ne jako zprávám v novinách, kterým věnujeme pozornost dva tři dny, než přijde další a pak další…Těmto ranám musejí naslouchat ti, co si říkají 277

křesťané. Křesťan se klaní Ježíši, křesťan hledá Ježíše, křesťan dokáže poznat Ježíšovy rány. A dnes mi všichni zde přítomní potřebujeme říci: “Těmto ranám se musí naslouchat”. Ale je tu jiná věc, co nám dává naději. Ježíš je přítomný v Eucharistii, zde je Ježíšovo Tělo; Ježíš je přítomný také mezi vámi – je to Ježíšovo Tělo: jsou to Ježíšovy rány v těchto lidech. Je to však zajímavé: Vzkříšený Ježíš byl velmi krásný. Neměl na svém těle pohmožděniny, rány, nic! Byl krásnější! Chtěl si jen uchovat své rány a vzal je sebou do nebe. Ježíšovy rány jsou zde a jsou v nebi před Otcem. My léčíme Ježíšovy rány zde, a On nám z nebe ukazuje své rány, a nám všem říká: “Čekám na tebe!” Tak se staň. Kéž vám všem Pán žehná. Kéž na nás sestoupí jeho láska a kráčí s námi. Kéž nám Ježíš připomíná, že toto jsou jeho rány a pomáhá nám dát jim hlas, abychom jim my křesťané naslouchali. V dalších zastávkách své cesty Svatý otec procházel jednotlivými životními etapami světce, jehož jméno si zvolil. První byl poutní kostel sv. Damiána, kde sv. František zaslechl Kristův hlas a prožil obrácení. Další pak budova biskupství se “Sálem zřeknutí”, tedy místem, kde se syn florentského kupce Petra před biskupem Guidem svlékl ze svého oděvu a zbavil se otcovského jmění. Papež František je devatenáctým Petrovým 278

nástupcem, který navštívil Assisi, do tohoto sálu však zavítal jako první. Očekávali jej chudí, klienti místní Charity:

La mondanità spirituale uccide! Můj bratr biskup před chvílí řekl, že je to během osmi set let poprvé, kdy papež navštívil toto místo. V novinách, v médiích se v posledních dnech objevovaly fantazie… „Papež půjde svléci církev. Z čeho papež svlékne církev?“ Svlékne z hábitů biskupy, kardinály i sebe… Je to vhodná příležitost vyzvat církev, aby se svlékla. Ale církev jsme my všichni, všichni. Od prvního pokřtěného. Všichni jsme církev. A všichni máme jít cestou, kterou šel Ježíš a na níž odložil všechno, zřekl se sám sebe. Stal se služebníkem, sluhou, nechal se ponížit až ke kříži. Chceme-li být křesťany, není jiné cesty. „Nemůžeme křesťanství učinit trochu lidštějším,“ říkají někteří, „totiž bez kříže, bez Ježíše, bez svlékání.“ Stali bychom se cukrárenskými křesťany jako skvělé zákusky a dorty. Výborně. Nebyli bychom však opravdovými křesťany! Někdo řekne: „Ale z čeho se má církev svléci?“ Dnes je zapotřebí, aby se vysvlékla z velkého nebezpečí, které v církvi ohrožuje každého, nebezpečí zesvětštění. Křesťanu není dovoleno soužití s duchem tohoto světa. Zesvětštění nás vede k marnivosti, zpupnosti a pýše. A to je modla, nikoli Bůh. Idol a idolatrie je nejhorší hřích. Mluví-li se ve sdělovacích prostředcích, v médiích o církvi, jsou církví myšleni kněží, řeholnice, biskupové, kardinálové a papež. Církev jsme však my všichni. A všichni se máme svléci z tohoto zesvětštění, z ducha, který se staví proti duchu blahoslavenství, duchu, který odporuje Ježíšovu duchu. Zesvětštění 279

nám škodí. Je velice tristní potkat zesvětštělého křesťana, který je si – svým vlastním způsobem - jistý tou jistotou, kterou mu dává víra, i jistotou, kterou mu dává tento svět. Nelze pracovat na obou stranách. Církev, my všichni musíme svléci zesvětštění, které vede k marnivosti a pýše, jež je idolatrií. Sám Ježíš říkal: „Nelze sloužit dvěma pánům. Buď sloužíš Bohu anebo penězům.“ V penězích vězí duch zesvětštění. Peníze, marnivost, pýcha – to je cesta, kterou nemůžeme jít. Je tristní, škrtáme-li jednou rukou to, co jsme napsali druhou. Evangelium je evangeliem. Bůh je jediný! Ježíš se stal naším služebníkem a duch tohoto světa sem nepatří. Mnozí z vás byli svlečeni z tohoto zdivočelého světa, který nedává práci, nepomáhá. Nezáleží na tom, že děti ve světě umírají hladem, anebo rodiny nemají co jíst, je jim odepřena důstojnost vydělávat si na živobytí, že tolik lidí musí utíkat před otroctvím a hladem a hledat svobodu, a s velkou bolestí přihlížíme tomu, jak nacházejí smrt, jako se stalo včera v Lampeduse. Proto je dnešek dnem smutku. Tyto věci působí duch tohoto světa. Je skutečně směšné, když se křesťan, pravý křesťan, kněz, řeholnice, biskup, kardinál, papež chtějí vydat cestou tohoto zesvětštění, které je vražedné. Duchovní zesvětštění zabíjí! Zabíjí duši! Zabíjí lidi! Zabíjí církev! Když František na tomto místě vykonal ono gesto, byl bezmocný mladík, ale Boží moc jej přivedla k tomuto činu. Boží síla nám připomenula to, co Ježíš řekl o duchu tohoto světa, když se modlil k Otci, aby nás chránil před duchem tohoto světa. 280

Dnes tady prosíme o milost za všechny křesťany. Kéž nám všem Pán dodá odvahu svléci se ne z nějakých 20 lir, ne. Svléci se z ducha tohoto světa, který je leprou, rakovinou společnosti! Je rakovinou Božího zjevení! Duch tohoto světa je nepřítel Ježíše! Prosím Pána, aby nám všem dal tuto milost svléci se. Svatý otec poté navštívil přilehlý kostel Santa Maria Maggiore, původní katedrálu Assisi. Vrcholným bodem dopoledního programu papežovy návštěvy bylo slavení eucharistie na náměstí před bazilikou sv. Františka. Papež prošel nejprve horní bazilikou a sestoupil až ke světcovu hrobu, kam položil kytici žlutobílých květů a setrval pak v tiché modlitbě. Přibližně v půl jedenácté zahájil Svatý otec mši svatou za účasti přibližně 50 tisíc lidí. Byl mezi nimi také italský premiér Giani Letta a mnozí další politici. Při mši svaté pronesl následující homílii:

„Velebím tě, Otče, Pane nebe a země, že když jsi tyto věci skryl před moudrými a chytrými, odhalil jsi je maličkým“ (Mt 11,25).

281

Pokoj a dobro všem! Tímto františkánským pozdravem vás zdravím a děkuji vám za vaši účast na společné modlitbě na tomto náměstí, prosyceném dějinami a vírou. Přišel jsem, abych jako tolik poutníků také chválil Pána za všechno to, co odhalil jednomu z těchto „maličkých“, o nichž mluví evangelium: Františkovi, synovi bohatého obchodníka z Assisi. Setkání s Ježíšem jej přimělo svléci se z blahobytného a bezstarostného života, aby se oženil s „Paní Chudobou“ a žil jako pravý syn nebeského Otce. Toto Františkovo rozhodnutí bylo radikálním způsobem následování Krista, oblečením se v Toho, který se jakožto bohatý, jímž byl, stal chudým, abychom zbohatli Jeho chudobou (srv. 2 Kor 8,9). Láska k chudým a napodobování chudého Krista tvoří v celém Františkově životě dva nerozlučné prvky, dvě tváře téže mince. Co dnes dosvědčuje svatý František nám? Co nám říká, nikoli slovy, což je snadné, nýbrž životem? 1. První a zásadní skutečnost, kterou nám sděluje a dosvědčuje, je tato: být křesťany je živoucí vztah s Ježíšovou Osobou, oblečení v Něho, připodobnění Jemu. Odkud vychází Františkova cesta za Kristem? Vychází z Ježíšova pohledu na kříži. Nechat Jej na sebe pohlédnout ve chvíli, kdy za nás obětuje život a přitahuje nás k Sobě. František učinil tuto zkušenost výjimečným způsobem v kostelíku svatého Damiána, když se modlil před křížem, který dnes budu moci uctít i já. Na tomto kříži Ježíš nevypadá jako mrtvý, nýbrž jako živý! Z ran na jeho rukou, nohou, z rány v jeho boku stéká krev. Tato krev však vyjadřuje život. Ježíš nemá oči zavřené, nýbrž otevřené. Jeho pohled mluví k srdci. Ukřižovaný nepromlouvá o porážce, prohře. Mluví 282

k nám paradoxně o smrti, která je životem a rodí život, protože mluví o lásce, protože je vtělenou Láskou Boží, Láskou, která neumírá, nýbrž potírá zlo a smrt. Kdo na sebe nechá hledět ukřižovaného Ježíše, je opětovně stvořen, stává se „novým stvořením“. Odtud začíná všechno. Je to zkušenost proměňující Milosti, toho, že jsme milováni bez svojí zásluhy, třebaže jsme hříšníky. Proto může František stejně jako svatý Pavel říci: „Ať je daleko ode mě, abych se chlubil něčím jiným než křížem našeho Pána Ježíše Krista“ (Gal 6,14). Obracíme se k tobě, Františku, a prosíme tě: nauč nás zůstávat před Ukřižovaným a nechat Jej, aby na nás hleděl, nechat si odpustit a nechat se Jeho láskou znovu stvořit. 2. V evangeliu jsme slyšeli tato slova: „Pojďte ke mně, všichni, kdo se lopotíte a jste obtíženi, a já vás občerstvím. Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mě, neboť jsem tichý a pokorný srdcem“ (Mt 11,28-29). Toto je druhá skutečnost, kterou nám František dosvědčuje: kdo následuje Krista, obdrží pravý pokoj, který pouze může dát pouze On a nikoli svět. Mnozí spojují svatého Františka s mírem, a to právem, avšak málokteří jdou do hloubky. Co je to za pokoj, který František přijal, žil a předává nám? Ten Kristův, který prochází tou největší láskou, láskou Kříže. Je to pokoj, který Vzkříšený Ježíš daroval učedníkům, když se jim ukázal. Františkánský pokoj není nasládlým sentimentem. Takový svatý František, prosím, neexistuje! A není ani nějakou panteistickou harmonií kosmických energií... Ani to není františkánské, je to někým vytvořená idea! Pokoj svatého Františka je pokojem Kristovým a nachází jej ten, kdo „bere na sebe“ Jeho „jho“, to znamená jeho přikázání: Milujte se navzájem jako jsem já miloval vás (srv. Jan 13,34;15,12). A toto jho nelze nosit arogantně, nadutě, nýbrž s pokorou a mírností srdce. Obracíme se k tobě, Františku, a prosíme: nauč nás být „nástroji pokoje“, toho pokoje, který pramení v Bohu, pokoje, který nám přinesl Pán Ježíš. 3. František začíná svůj chvalozpěv: „Nejvyšší, všemohoucí, dobrý Pane...Buď pochválen.. se vším svým stvořením“ (Píseň bratra Slunce). Láska k celému stvoření, k jeho harmonii. Světec z Assisi dosvědčuje úctu ke všemu, 283

co Bůh stvořil, a k tomu, jak to stvořil. Beztoho, aby stvoření vystavoval pokusům vedoucím ke zkáze, a naopak s cílem pomáhat mu v růstu, stále větší kráse a podobě s tím, co Bůh stvořil. A zejména dosvědčuje úctu ke všemu, co je člověk povolán opatrovat a chránit. Středem stvoření je člověk, na místě, kde ho Bůh Stvořitel chtěl mít. Nikoliv tedy jako nástroj model, které si utváříme. Harmonie a pokoj! František byl mužem harmonie a pokoje. Z tohoto města pokoje opakuji s rozhodností a mírností lásky: važme si stvoření, nebuďme nástrojem ničení! Respektujme každou lidskou bytost: kéž ustanou ozbrojené konflikty, jimiž krvácí země, ať umlknou zbraně a všude ať nenávist ustoupí lásce, urážka odpuštění a nesvornost jednotě. Slyšme volání těch, kteří pláčí, trpí a umírají kvůli násilí, terorismu nebo válce, ve Svaté zemi, tolik milované svatým Františkem, v Sýrii, na celém Blízkém východě a ve světě. Obracíme se k tobě, Františku, a prosíme tě: vypros nám od Boha dar, aby v tomto našem světě zavládla harmonie a pokoj! Nakonec nemohu zapomenout, že dnes Itálie slaví svatého Františka jako svého Patrona. Vyjadřuje to také tradiční dar oleje pro votivní lampu, který letos přináší kraj Umbrie. Modleme se za italský národ, aby každý vždycky usiloval o obecné dobro a přihlížel více k tomu, co sjednocuje, než k tomu, co rozděluje. Slovy svatého Františka z Assisi se modlím za Itálii a celý svět: „Prosím Tě tedy Pane, Ježíši Kriste, Otče milosrdenství, abys nehleděl na naši nevděčnost, ale pamatoval stále na hojnost slitování, které jsi v tomto městě prokázal, aby bylo stále místem a příbytkem těch, kdo tě opravdu znají a chválí tvé požehnané a nejslavnější jméno na věky věků. Amen“ (Specchio di perfezione, 124). Odpolední program páteční pastorační návštěvy papeže v Assisi začínal v nedaleké 284

pustevně Carceri, kde sv. František trávíval čas svojí duchovní obnovy. Petrův nástupce se zde pomodlil v jeskyni světce a potom se vydal do assiské katedrály sv. Rufina, kde se konalo setkání s diecézním společenstvím, kněžími, řeholníky, řeholnicemi a laiky, pastoračními asistenty a členy farních rad. Papež František začal svoji promluvu právě zmínkou o důležitosti pastoračních rad, bez nichž biskup nemůže vést diecézi, ani farář svoji farnost. V katedrále sv. Rufina, zcela zaplněné věřícími, se uchovává křtitelnice, v níž byli pokřtěni sv. František a sv. Klára, papež zmínil probíhající diecézní synod a stručně se dotknul tří aspektů života společenství místní církve:

Ascoltare la Parola di Dio, camminare, annunciare fino alle periferie Dobré odpoledne, drazí bratři a sestry diecézního společenství! Děkuji za přijetí vám kněžím, řeholnicím a řeholníkům, laikům z pastoračních rad! Pastorační rady jsou nezbytné! Biskup nemůže řídit diecézi bez pastoračních rad. Farář nemůže vést farnost bez pastoračních rad. Jsou zásadní. Jsme v katedrále. Zde se uchovává křtitelnice, v níž byli pokřtěni svatý František a svatá Klára a které se dříve nacházely v kostele Panny Marie. Památka křtu je důležitá. Křest je naším zrozením jakožto dětí matky církve. Něco se vás zeptám: kdo z vás zná den svého křtu? Málokdo! Nyní tedy domácí úkoly. Mami, tati, řekni mi, kdy jsem byl pokřtěn? To je důležité, protože je to den našeho narození jakožto Božích dětí. Jeden Duch, jeden křest v různosti charismat a služeb. Je velkým darem být církví, tvořit Boží lid! Všichni jsme lidem Božím. V harmonii, ve společenství rozdílů, jež je dílem Ducha svatého, protože Duch svatý je harmonie a působí harmonii; je Jeho darem a máme být otevřeni Jeho přijetí! 285

Biskup je strážcem této harmonie. Biskup je strážcem tohoto daru harmonie v různosti. Proto papež Benedikt chtěl, aby pastorační aktivita papežských františkánských bazilik byla integrována do té diecézní. Biskup má totiž vytvářet harmonii. Je to jeho poslání, jeho povinnost a jeho povolání. A má k tomu zvláštní dar. Jsem rád, že jdete touto cestou ku prospěchu všech, v poklidu spolupracujete a povzbuzuji vás, abyste pokračovali. Pastorační vizitace, která se nedávno skončila, a diecézní synod, na který se chystáte, jsou silnými momenty růstu této církve, kterou Bůh zvláštním způsobem požehnal. Církev roste přitažlivostí a přitahuje svědectvím, které dává Božímu lidu každý z nás. Nyní bych chtěl krátce poukázat na některé aspekty života vašeho společenství. Nechci vám říkat nové věci, ale utvrdit vás v tom nejdůležitějším, co charakterizuje vaše diecézní putování. 1. První věcí je naslouchat Božímu Slovu. To je církev, jak řekl váš biskup, totiž společenství, které s vírou a láskou naslouchá Pánu, který promlouvá. Pastorační plán, který prožíváte, naléhá právě na tuto zásadní dimenzi. Je to Boží Slovo, které vzbuzuje víru, živí ji a regeneruje. Boží Slovo se dotýká srdcí, obrací je k Bohu a Jeho logice, která se tolik liší od té naší. Boží Slovo ustavičně obnovuje naše společenství. Myslím, že všichni můžeme trochu tento aspekt vylepšit. Stát se všichni lepšími posluchači Božího Slova, abychom byli chudší na svoje slova a bohatší na Jeho Slova. Myslím na kněze, který má úkol kázat. Jak může kázat, pokud nejprve neotevřel svoje srdce a nenaslouchal mlčky Slovu Božímu? Pryč s těmi nekonečnými, nudnými kázáními, ze kterých nelze nic pochopit. Myslím na matku a otce, kteří jsou prvními vychovateli. Jak mohou vychovávat, pokud jejich svědomí není osvěcováno Božím Slovem, a pokud způsob jejich myšlení a jednání není veden Slovem? Jaký příklad mohou dávat dětem? To je důležité, protože potom matka i otec naříkají: „Ach, to naše dítě..“ Ale jaké svědectví jsi mu podal? O čem jsi s ním mluvil? O Božím Slovu anebo o slovu televizního zpravodajství? Už matka i otec musí mluvit o Božím Slovu! A myslím na katechety a všechny vychovatele. Jestliže jejich srdce nebylo zapáleno Božím Slovem, jak mohou rozehřát srdce druhých, dětí, mladých, dospělých? Nestačí číst Písmo svaté, je třeba naslouchat Ježíši, který v něm mluví. Právě Ježíš mluví v Písmech. Je třeba být anténami, které přijímají Boží Slovo a jsou na ně naladěny, aby pak byly anténami, které sdělují! Přijímá se a sděluje se. Duch svatý oživuje Písma, umožňuje chápat je v hloubi, v jejich pravém a plném smyslu! Položme si jako jednu z otázek na synodu tuto: jaké místo má Slovo 286

Boží v mém každodenním životě? Jsem naladěn na Boha nebo na různá módní slova či na sebe sama. Tuto otázku by si měl položit každý z nás. 2. Druhým aspektem je putování. Je to jedno z mých oblíbených slov, když myslím na křesťana a církev. Pro vás však má zvláštní význam, protože zahajujete diecézní synod, a pořádat synod znamená putovat společně. Myslím, že to je opravdu nejkrásnější zkušenost, kterou žijeme, totiž být součástí putujícího lidu, putovat v dějinách spolu s jejich Pánem, který kráčí mezi námi! Nejsme izolováni, nekráčíme sami, ale jsme součástí jediného Kristova stádce, které putuje společně. Tady myslím opět na vás kněze a dovolte mi, abych se zařadil mezi vás. Co je pro nás krásnějšího než putovat s naším lidem? Je to krásné! Myslím na faráře, kteří znají své farníky jménem a navštěvují je. Jeden z nich mi říkal, že zná v každé rodině i jméno jejich psa. To je krásné. Často to opakuji: kráčet spolu s naším lidem, někdy vpředu, jindy uprostřed a někdy vzadu. Vpředu kvůli vedení, uprostřed kvůli jeho povzbuzování a podporování, vzadu kvůli udržování jednoty, aby se nikdo neocitl příliš moc pozadu a ještě z jiného důvodu, protože lid má „čich“ pro nové cesty, má sensus fidei, jak říkají teologové. Co je krásnějšího? A na synodu musí být také to, co Duch svatý říká laikům, lidu Božímu, všem. Nejdůležitější věcí však je putovat společně, spolupracovat, vzájemně si pomáhat, prosit o prominutí, uznávat vlastní chyby a prosit o odpuštění, ale také přijímat omluvy druhých a promíjet, to je velmi důležité! Někdy myslím na manželství, která se po mnoha letech rozdělí. „Nerozumíme si, vzdálili jsme se.“ Asi nedovedli požádat včas o odpuštění. Možná nedovedli včas odpustit. A novomanželům dávám vždycky tuto radu: „Hádejte se, jak chcete. A když létají talíře, tak ať. Nikdy však neskončete den bez smíření. Nikdy.“ A když se manželé naučí říkat: „Promiň, byl jsem unaven“ anebo jen učiní nepatrné gesto, pak nastává pokoj a další den se žije znovu. To je krásné tajemství a zamezuje oněm bolestným rozdělením. Je důležité kráčet v jednotě, bez útěků vpřed, bez stesku po minulosti. A během putování se povídá, poznává, vládne vzájemné sdílení a rodina tak roste. Ptejme se zde: jak putujeme? Jak putuje naše diecéze? Jde společně? A co učiním já, aby putovala opravdu společně? Nechci zacházet do tématu klevet. Vy však víte, že vždycky působí rozdělení! 3. Tedy: naslouchat, putovat a za třetí misijní aspekt: hlásat až na periferie. Také toto jsem převzal od vás, z vašich pastoračních plánů. Nedávno o tom mluvil biskup. Chci to však zdůraznit, poněvadž je to prvek, který jsem intenzivně prožíval, když jsem byl v Buenos Aires. Je důležité vycházet vstříc druhým, na periferie, které jsou místy, ale především to jsou lidé v obtížných životních situacích. A to je případ diecéze, kterou jsem měl dříve, totiž Buenos 287

Aires. Jedna periferie mi působila velkou bolest. Potkával jsem v rodinách střední třídy děti, které neuměly udělat znamení kříže. Toto je periferie! A já se vás ptám: jsou tady, v této diecézi děti, které se neumějí přežehnat? Myslete na to. Pravé existenciální periferie jsou ty, kde není Boha. Periferiemi této diecéze jsou v prvním smyslu slova např. ty zóny, kterým hrozí, že zůstanou na okraji, mimo svit reflektorů. Jsou však také lidé, lidské skutečnosti fakticky vytlačované na okraj a pohrdané. Jsou to možná lidé, kteří se fyzicky nacházejí ve středu, ale duchovně jsou vzdáleni. Nemějte strach vyjít vstříc těmto lidem, těmto situacím. Nenechte se brzdit předsudky, zvyky, mentální a pastorační strnulostí, oním známým „vždycky se to dělalo takto“! Na periferie je však možné jít jedině tehdy, nosí-li se v srdci Boží slovo a putuje-li se spolu s církví jako sv. František. Jinak přinášíme sami sebe a nikoli Boží Slovo, a to není dobré, nikomu to neprospívá! My nejsme ti, kdo zachrání svět. Jedině Pán jej zachraňuje! Vidíte, drazí přátelé, nedal jsem vám žádné nové recepty. Nemám je a nevěřte tomu, kdo říká, že je má: neexistují. Našel jsem však ve vaší církvi krásné a důležité aspekty, které musí růst a v nich vás chci utvrdit. Naslouchejte Slovu, putujte bratrsky ve společenství, hlásejte evangelium na periferiích! Pán vám žehnej, Matka Boží chraň a svatý František ať vám pomáhá žít radost z toho, že jste Pánovými učedníky.

Z katedrály sv. Rufina se Svatý otec odebral do baziliky sv. Kláry, v jejíž kryptě odpočívá tělo první Františkovy učednice. Papež zde setrval v tiché modlitbě a poklonil se také kříži z kostela sv. Damiána. Poté v chórové kapli promluvil k sestrám klariskám.

Sempre con Gesù, Dio-uomo Myslel jsem si, že setkání bude v kapitulní síni jenom se sestrami tak, jak už tomu bylo podvakrát v kapitulní síni v Castel Gandolfu, ale přiznám se vám, že nemám odvahu poslat pryč kardinály…Zůstaneme tu tedy všichni. 288

Mnohokrát vám děkuji za přijetí a za modlitbu za církev. Když klauzurní sestra zasvětí celý svůj život Pánu, nastává proměna, kterou nikdy bezezbytku nepochopíme. Normálně bychom si pomysleli, že se tato sestra uchyluje do izolace, že zůstává sama s Absolutnem, sama s Bohem; že žije asketicky a kajícně. To však není cesta katolické klauzurní řeholnice, ani cesta křesťanské sestry. Cesta vždy prochází skrze Ježíše Krista! Ježíš Kristu je středem vašeho života, pokání, komunitního života, modlitby a také středem univerzality této modlitby. Tato cesta vede k pravému opaku toho, co by nám vnukala představa o asketické klauzurní sestře. Jde-li sestra cestou Ježíšovy kontemplace, modlitby a kajícnosti s Ježíšem Kristem, stává se navýsost lidská. Klauzurní sestry jsou povolány k této výjimečné lidskosti; lidskosti, jakou má Matka církev. Mají být lidské, chápat všechny životní záležitosti, rozumět lidským problémům, umět odpustit a prosit Pána za lidi. V tom spočívá vaše lidství. A vaše lidství přichází touto cestou, Vtělením Slova, cestou Ježíše Krista. Čím se vyznačuje sestra, která je skutečně lidská? Radostí! Raduje se, když je čas se radovat. Rozesmutní mne, když potkávám neradostné sestry. Možná mají na rtech úsměv, ale je to úsměv letušky. Neusmívají se z radosti, která vychází z nitra, z neustálého bytí s Ježíšem Kristem. Když jsem dnes při mši svaté mluvil o kříži, před kterým se modlil svatý František, řekl jsem, že Ježíš na tomto kříži má otevřené oči a otevřené rány, z kterých vytéká krev. Toto máte kontemplovat – realitu. Skutečného Ježíše Krista. Máte rozjímat nikoliv o abstraktních představách, které vysoušejí mozek, ale o Kristových ranách! Ježíš si je odnesl s sebou do nebe a stále je má! Toto je cesta lidskosti 289

procházející skrze Ježíše Krista – být neustále s Ním, Bohočlověkem. Je proto velmi krásné, když lidé přicházejí do hovorny kláštera, žádají o modlitbu a mluví o svých problémech. Sestra jim možná neřekne nic mimořádného, ale její slova přímo vycházejí z rozjímání Ježíše Krista. Sestra, stejně jako církev, se totiž na své cestě stává znalkyní lidství. Vaše cesta je zde – a nikoliv v přemrštěné duchovnosti. Přichází mi na mysl zakladatelka konkurenčních klášterů, sv. Terezie. Když za ní přišla nějaká duchovně povznesená sestra, řekla kuchařce: „Prosím tě, dej jí biftek!“. Buďte tedy neustále s Ježíšem, mějte lidskost Ježíše Krista. Slovo totiž přišlo v těle, Bůh se pro nás stal člověkem. To vám dodá lidskou svatost – velkou, krásnou a zralou, svatost matky. Církev si přeje, abyste byly matkami. Matkami, které dávají život. Když se například modlíte za kněze, za seminaristy, máte k nim mateřský vztah. Svou modlitbou jim pomáháte, aby se stávali dobrými pastýři Božího lidu. Ale nezapomínejte přitom na biftek svaté Terezie! Je velmi důležitý. To je tedy první věc, kterou jsem vám chtěl říci – být stále s Ježíšem, v ranách Ježíše Krista, v Pánových ranách. Jsou skutečné – měl je po Zmrtvýchvstání a nese je nadále. A druhá věc, o které se krátce zmíním, je komunitní život. Odpouštějte, snášejte se navzájem, protože život v komunitě není jednoduchý. Ďábel využívá všeho, jen aby rozděloval. Říká: „Já tedy nechci nikoho pomlouvat, ale…“ a nastupuje rozdělení. Ne, tak to nejde, protože to nevede k ničemu: k rozdělení. Pečujte o vzájemné přátelství, rodinný život, vzájemnou lásku. Klášter ať není očistcem, ale rodinou. Problémy tu jsou a budou, ale stejně jako v rodině je nutné s láskou hledat řešení. Nikoli zničit tuto, aby se vyřešilo tamto, nemít soupeřivost. Pečujte o život komunity, protože když komunita žije jako rodina, je v jejím středu Duch svatý. Chtěl jsem vám říci tyto dvě věci – za prvé, neustálá kontemplace, stále s Ježíšem – Bohem a Člověkem. A dále, komunitní život, stále se širokým srdcem. Promíjet, všechno snášet, nevychloubat se, ze srdce se usmívat. Znamením toho všeho je radost. Vyprošuji pro vás tuto radost, která se rodí ze skutečné kontemplace a z pěkného života společenství. Děkuji! Děkuji za vaše přijetí. A prosím, nezapomínejte se za mne modlit, buďte tak laskavé. Ještě před požehnáním se pomodleme k Panně Marii: Zdrávas Maria... Závěrečné okamžiky návštěvy Assisi vyplnilo setkání s mládeží. Svatého otce na náměstí před 290

bazilikou Panny Marie Andělské čekalo asi čtyřicet tisíc mladých lidí. Papež se pomodlil v kapličce Porciunkule, uvnitř baziliky, a poté ve své promluvě reagoval na čtyři otázky mladých lidí.

Giovani, date all’Umbria un messaggio di vita, di pace e di speranza!

Drazí umbrijští mladí, dobrý večer! Děkuji, že jste přišli, a děkuji za tuto slavnost. Je to skutečná slavnost! A děkuji za vaše otázky. Jsem rád, že první otázku položil mladý pár. To je krásné svědectví! Dva mladí lidé podstoupili volbu a s radostí a odvahou se rozhodli, že založí rodinu. Je to tak, protože k založení rodiny je skutečně třeba odvahy. Chce to odvahu! Vaše otázka, mladí manželé, se váže k otázce o povolání. Co je manželství? Je to povolání stejně tak jako kněžství nebo řeholní život. Dva křesťané, kteří vstupují do manželství, ve své lásce rozpoznali Pánovo volání. Povolání, aby ze dvou – muže a ženy – utvořili jedno tělo a jeden život. Svátost manželství tuto lásku zahaluje do Boží milosti, zapouští její kořeny v samém Bohu. Díky tomuto daru, v jistotě tohoto povolání, lze bezpečně vykročit a nemít z ničeho strach, protože společně bude možné čelit všemu! Pomysleme na naše rodiče, prarodiče nebo praprarodiče – vstupovali do manželství v nesrovnatelně chudších podmínkách, za války nebo bezprostředně po ní. Někteří byli nuceni k emigraci, jako například moji rodiče. Kde nacházeli sílu? V jistotě, že je s nimi Pán, že Bůh žehná rodině ve svátosti manželství a že žehná jejímu poslání přivádět na svět děti a vychovávat je. 291

Díky těmto jistotám překonávali i ty nejtvrdší zkoušky. Byly to prosté, avšak skutečné jistoty; tvořily pilíře, které podpíraly jejich lásku. Jejich život nebyl jednoduchý, přinášel řadu problémů. Tyto prosté jistoty jim ale pomáhaly jít dále. Díky nim zakládali krásné rodiny, dávali život, vychovávali děti. Drazí přátelé, je zapotřebí takovéhoto morálního a duchovního základu, abychom vybudovali dobro, které vytrvá. Dnes již rodina a společenská tradice tento základ nezaručuje. Naopak, společnost, v níž jste se narodili, upřednostňuje individuální práva spíše než rodinu. Dává přednost vztahům, které trvají jen dokud se nevyskytnou problémy. O partnerském vztahu, rodině a manželství se proto častokrát mluví povrchně a nejednoznačně. Stačí se podívat na některé televizní programy, abychom si toho všimli! Když přijde dvojice požádat o svatbu a farář se jí zeptá: „Víte ale, že manželství je na celý život?“, kolikrát jen slyší odpověď (a mně se to stalo někdy také): „My se máme hodně rádi, ale zůstaneme spolu, jen dokud potrvá láska. Až skončí, každý si půjde vlastní cestou.“ To je sobectví. Až nebudu cítit lásku, skončím s manželstvím a zapomenu na ono „jedno tělo“, které se přece nemůže rozdělit. Sňatek s sebou tedy nese riziko – riziko onoho egoismu, který nás ohrožuje. Ve svém nitru totiž každý z nás má možnost být dvojí osobností – tou, která říká: "Jsem svobodný a chci to a to", a jinou, která říká: "Já, mně, mi, se mnou, pro mne…" Je to opakující se egoismus, který se neumí otevřít druhým. A další nesnází je dnešní kultura prozatímnosti. Zdá se, že nic není definitivní, vše je pouze provizorní. Jak už jsem řekl – láska ano, ale dokud potrvá. Jednou jsem zaslechl, jak jeden šikovný seminarista říká: „Chci se stát knězem tak na deset let. Pak o tom popřemýšlím.“ To je kultura prozatímnosti, ale Ježíšova spása není dočasná, je definitivní! Avšak Duch svatý vyvolává stále nové odpovědi na vznikající nároky. V církvi se tak rozrostlo pastorační doprovázení snoubenců, kurzy přípravy na manželství, setkávání mladých párů ve farnostech, hnutí pro rodiny…Jsou nesmírným bohatstvím a oporou pro každého: pro hledající mladé lidi, manžele v krizi, rodiče, kteří mají problémy s dětmi, a naopak. Všem nám pomáhají! Dále existují různé formy přijetí – pěstounská péče, adopce, rodinné azylové domy různého druhu. Fantazie Ducha svatého – dovolím si užít tohoto slova – 292

je nekonečná, ale rovněž velice konkrétní. Chtěl bych vám tedy říci, abyste neměli strach podstoupit definitivní krok, nebojte se toho. Kolikrát jsem jen vyslechl maminky, které si stěžovaly: „Otče, mám třicetiletého syna a nechce se ženit. Nevím, co s ním dělat. Má krásné děvče, ale nemůže se rozhodnout“. Ale, paní, odpovídám, přestaňte mu žehlit košile! (smích, potlesk) Je to tak! Neobávejte se definitivních kroků, jakým je manželství. Prohlubujte vaši lásku, respektujte její čas a vyjádření, modlete se a dobře se připravte, ale pak mějte důvěru, že Pán vás nikdy neopustí. Dovolte mu, aby k vám domů přišel jako člen rodiny, a On vás bude stále podporovat. Rodina je povolání, které Bůh vepsal do přirozenosti muže a ženy. Existuje však ještě jiné povolání, které doplňuje povolání k manželství. Je to povolání k celibátu a panenství pro Boží království. Povolání, které prožil sám Ježíš. Jak jej rozpoznat a následovat? To je třetí otázka, kterou jste mi položili. Někdo z vás si pomyslí – to je ale schopný biskup, sotva se ho zeptáme, už má napsanou odpověď. Dostal jsem vaše otázky před pár dny, a proto je znám. Odpovím vám, pomocí jakých dvou zásadních prvků lze rozpoznat toto povolání ke kněžství nebo k zasvěcenému životu. Modlit se a jít s církví. Tyto dvě věci jdou ruku v ruce, jsou vzájemně propletené. Na počátku každého povolání k zasvěcenému životu silně zakoušíme Boha. Na tento zážitek nikdy nelze zapomenout, vzpomíná se na něj celý život. Prožil jej také svatý František. Tento zážitek nelze naprogramovat nebo vypočítat. Bůh nás vždy překvapuje! Bůh nás povolává – je však důležité být s ním v každodenním vztahu, naslouchat mu v tichu před svatostánkem a ve svém nitru, mluvit s Ním, přistupovat ke svátostem. Když máme k Pánu takovýto rodinný vztah, jako bychom mu otevírali dveře svého života, aby nám dal zaslechnout svůj hlas říkající, co po nás chce. Bylo by krásné si teď poslechnout přítomné kněze, sestry…Bylo by to velmi krásné, protože každý z jejich příběhů je jedinečný, všechny ale vycházejí ze setkání, které v hloubi ozařuje, dotýká se srdce a uchvacuje celou bytost – její cit, intelekt, smysly, všechno. Vztah k Bohu se netýká jedné části našeho bytí, týká se všeho. Je to natolik velká, krásná a pravá láska, že všeho zasluhuje a stojí za veškerou naši důvěru. Jedno bych však chtěl silně zdůraznit, a to zejména dnes : panenství pro Boží království 293

neznamená odmítnutí, ale souhlas. Obnáší zajisté zřeknutí se manželského svazku a vlastní rodiny, ale jeho základem je souhlas, jako odpověď bezvýhradnému souhlasu, který Kristus projevuje vůči nám. A tento souhlas dává plodnost. Tady v Assisi ovšem není třeba slov! Jsou tu František a Klára, kteří promlouvají. Jejich charisma nadále oslovuje mnohé mladé lidi z celého světa – chlapce a dívky, kteří vše opouštějí, aby Ježíše následovali na cestě evangelia. Ano, evangelium. Chtěl bych slovem evangelium odpovědět na další dvě otázky, které jste mi položili, druhou a čtvrtou. Jedna se týkala sociální angažovanosti v tomto krizovém období, které ohrožuje naději, další se týká evangelizace, nesení Ježíšovy zvěsti druhým. Ptáte se: Co můžeme dělat? Jak můžeme přispět? Tady v Assisi, blízko Porciunkule, jako bychom slyšeli Františkův hlas, který opakuje: „Evangelium, evangelium!“ V první řadě promlouvá ke mně: Papeži Františku, buď služebníkem evangelia! Jestliže nedokážu být služebníkem evangelia, můj život nemá cenu! Avšak evangelium se, drazí přátelé, netýká pouze náboženství. Týká se člověka – celého člověka, světa, společnosti, lidské civilizace. Evangelium je poselství Boží spásy pro lidstvo. Řekneme-li však „poselství spásy“, není to jakési rčení, pouhá slova nebo prázdná slova, jakých je dnes spousta! Lidstvo skutečně potřebuje spásu! Každý den to vidíme, když listujeme novinami, nebo posloucháme televizní zprávy; ale vidíme to také ve svém okolí, lidech, situacích, sami na sobě. Spásu potřebuje každý z nás, protože sami to nezvládneme. Potřebujeme vykoupení! Ale z čeho? Ze zla. Zlo působí, vykonává svou práci. Není však nepřemožitelné a křesťan se zlu nepodvoluje. A vy, mladí, se chcete smířit se zlem, nespravedlností a těžkostmi? Chcete nebo ne? (Mládež odpovídá: Ne!) Ano, tak dobře, to se mi líbí. Bůh je více než zlo – to je naše tajemství, ale je to pravda. Bůh je nekonečná láska a bezmezné milosrdenství. Tato Láska zlo porazila až do základu Kristovou smrtí a vzkříšením. Toto je evangelium, radostná zvěst – Boží láska zvítězila! Kristus zemřel na kříži za naše hříchy a vstal z mrtvých. S Ním můžeme bojovat proti 294

zlu a denně nad ním vítězit. Věříme tomu nebo ne? (Mládež odpovídá: Ano!) Toto „ano“ však musí vstoupit do života! Jestliže věřím tomu, že Ježíš zvítězil nad zlem a spasil mne, musím Jej následovat. Celý život musím kráčet po Ježíšově cestě. Evangelium, toto poselství spásy, má tedy dva vzájemně propojené cíle. Prvním je vzbudit víru – a to je evangelizace. Druhým je přeměnit svět podle Božího plánu – a to je křesťanská angažovanost ve společnosti. Nejsou to však dvě oddělené věci, nýbrž totéž poslání. Přinášíme-li evangelium svědectvím vlastního života, měníme tím svět! Toto je cesta: přinášet evangelium svědectvím života. Pohleďme na Františka – uskutečnil obě tyto věci v síle jediného evangelia. František povzbudil růst víry, obnovil církev a zároveň obnovil společnost, vnesl do ní více bratrství. Vždy však svědectvím evangelia. Víte, co František jednou řekl svým bratřím? „Hlásejte evangelium stále a bude-li to nezbytné, pak také slovy!“ Co to znamená? Jak můžeme hlásat evangelium beze slov? Je to možné! Svědectvím! Nejprve svědčit, pak mluvit! Ale nejdříve svědčit! Drazí mladí z Umbrie, dělejte to také. Dnes vám jménem svatého Františka říkám – nemám zlato ani stříbro, které bych vám daroval, avšak mám cosi mnohem cennějšího, evangelium Ježíše Krista. Jděte s odvahou! S evangeliem v srdci a v rukou buďte svědky víry svým životem. Neste Krista do svých domovů, hlásejte ho mezi přáteli, přijímejte ho v chudých a služte mu v nich. Mladí lidé, přineste Umbrii poselství života, pokoje a naděje! Můžete to udělat! A snažně vás prosím, modlete se za mne!

   295

VEČERNÍ CHVÁLY V. Bože, shlédni a pomoz. R. Pane, pospěš mi pomáhat. Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému, jako byla na počátku i nyní i vždycky a na věky věků. Amen. Aleluja. HYMNUS Přesvatý Bože nebeský, ty jasné pláně blankytu žhavými zdobíš paprsky, je barvíš nachem úsvitu. A čtvrtého dne rozžíháš sluneční kolo v jeden plam, pevný řád luně ukládáš a dráhy bludným kometám. Bys nočním tmám i světlu dne vymezil pevné hranice a znamení dal zřetelné, kdy nastává nov měsíce. Zbav lidská srdce každé tmy, smyj z duše všechny poskvrny, okovy hříchu uvolni a břímě viny odval z ní. To splň nám, dobrý Otče náš, i ty, jenž rovné božství máš, i Duchu, který těšíš nás a vládneš, Bože, v každý čas. Amen.

PSALMODIE Ant. 1 Kdo v slzách zasévají, ti budou s jásotem sklízet. Žalm 125 (126) Bůh je naše radost a naděje Jako máte účast v souženích, tak budete mít účast i v útěše. (2 Kor 1, 7) 1 2

Když úděl Siónu k lepšímu obracel Pán, * tehdy jsme byli jak ve snách. Na rtech nám kypěl veselý smích, * jásotem oplýval jazyk.

296

3

4 5

6

Tehdy šla v národech jedna řeč: * „Pán pro ně učinil divy!“ Veliký div pro nás učinil Pán, * byli jsme radosti plní! – Pane, náš úděl již k dobrému změň * jak vyschlé potoky jihu! Vždycky kdo v slzách zasévají, * ti budou s jásotem sklízet. – Vyjdou-li do pole, s pláčem jdou, * s pláčem sijí své zrní: s jásotem vracet se budou zpět, * v náručí ponesou snopy.

Sláva Otci i Synu * i Duchu Svatému, jako byla na počátku i nyní i vždycky * a na věky věků. Amen. Ant. 1 Kdo v slzách zasévají, ti budou s jásotem sklízet. Ant. 2 Pán ať nám zbuduje dům a střeží město. Žalm 126 (127) Lidská námaha je marná, nepomáhá-li Bůh Jste Boží stavba. (Srov. 1 Kor 3, 9) 1

Jestliže dům nebuduje Pán, * lopotí se marně, kdo jej staví. Jestli město nestřeží sám Pán, * hlídati je marně budou stráže. –

2

Marno vám je vstávat před ránem,* pracovat až dlouho do večera, pak až v noci jídat krušný chléb: * sám ho dá i za spánku svým milým. –

3

Hle, jsou darem Páně synové, * jeho vzácnou odměnou plod lůna. Čím jsou šípy ruce bojovné, * tím jsou otci synové z let mládí. Šťasten, kdo jich plný toulec má: * Sporem v bráně sok ho nezahanbí.

4 5

Sláva Otci i Synu * i Duchu Svatému, jako byla na počátku i nyní i vždycky * a na věky věků. Amen. 297

Ant. 2 Pán ať nám zbuduje dům a střeží město. Ant. 3 On je prvorozený ze všech tvorů a má ve všem prvenství. Kantikum Kristus je dříve zrozený než celé tvorstvo 12 13 14

15 16

17

18

19 20

Srov. Kol 1, 12-20

Radostně děkujme Bohu Otci, * že nám dal účast na podíle věřících ve světle, že nás vytrhl z moci temnoty * a převedl do království svého milovaného Syna: v něm máme vykoupení skrze jeho krev, * odpuštění hříchů. – On je věrný obraz neviditelného Boha, * prvorozený ze všech tvorů, v něm bylo stvořeno všechno † na nebi i na zemi, * svět viditelný i neviditelný, ať to jsou andělé při trůnu, * nebo knížata a mocnosti: – všechno je stvořeno skrze něj a pro něj: † on je dříve než všechno ostatní, * a všechno má trvání v něm. – A on je hlava těla Církve, † on je počátek, prvorozený z mrtvých, * aby měl ve všem prvenství. Otci se totiž zalíbilo, aby v něm přebývala všechna plnost, * a aby skrze něho se sebou usmířil všechno, tím, že jeho krví prolitou na kříži * zjednal pokoj jak na nebi, tak na zemi.

Sláva Otci i Synu * i Duchu Svatému, jako byla na počátku i nyní i vždycky * a na věky věků. Amen. Ant. 3 On je prvorozený ze všech tvorů a má ve všem prvenství.

KRÁTKÉ ČTENÍ Srov. Ef 3, 20-21 Bohu, který má moc vykonat na nás věci nad pomyšlení nesmírně vznešenější, než my prosíme nebo chápeme, tomu buď sláva v Církvi ve spojení s Kristem Ježíšem, po všechna pokolení na věčné věky. Amen. 298

KRÁTKÉ RESPONSORIUM V. Zachraň mě, Pane, * milostiv mi buď! R. Zachraň mě, Pane, * milostiv mi buď! V. Nezahlaď s hříšníky můj život. R. Milostiv mi buď! V. Sláva Otci i Synu * i Duchu Svatému. R. Zachraň mě, Pane, * milostiv mi buď!

KANTIKUM PANNY MARIE Ant. ke Kantiku Panny Marie Veliké věci mi učinil ten, který je mocný, jeho jméno je svaté. PROSBY Bůh seslal svého Syna, aby nás vykoupil a svým životem nám dal příklad k následování. Pokorně ho prosme: BOŽE, AŤ TĚ SVÝM ŽIVOTEM CHVÁLÍME. Děkujeme ti za to, žes nás od věků vyvolil a povolal, — abychom získali slávu našeho Pána Ježíše Krista. Sjednocuj v pravdě svého slova všechny, kdo vyznávají tvé svaté jméno, — a spojuj je poutem své lásky. Stvořiteli světa, tvůj Syn chtěl pracovat svýma rukama mezi lidmi a s lidmi, — pamatuj na všechny, kteří si v potu tváře vydělávají svůj denní chléb. Pamatuj také na ty, kdo se věnují službě bližnímu, — aby se nedali odradit od svého úmyslu nezdarem nebo lidskou lhostejností. Prokaž našim zemřelým bratřím a sestrám své milosrdenství — a nevydávej je do moci zlého ducha. Otče náš, ... MODLITBA Bože, slyš volání své Církve a provázej nás svou milostí; zbav nás všeho provinění a dávej nám sílu, abychom chráněni tvou mocnou záštitou věrně plnili tvou vůli. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Předsedá-li společnému slavení kněz nebo jáhen, připojí závěrečný pozdrav a požehnání. Pán s vámi. R. I s tebou. Požehnej vás všemohoucí Bůh, Otec i Syn i Duch Svatý. R. Amen. 299

PEREGRINATIO AD MIRACULA FIDEI

PAROCCHIA DI SAN BENEDETTO A PUSTIMER; 683 21 PUSTIMER 84, REPUBBLICA CECA RESPONSABILE: DR. JOSEF BENICEK; tel: +420.723.593.106; e-mail:[email protected]; www.pustimer-farnost.cz

SISTEMAZIONE CAVALLINO TREPORTI – 18.-20. 6. 2014 SINGOLE

n. camera

107

nome BENÍČEK Josef DOPPIE

n. camera

1 4 5 7 8 506

nomi KOČÁR Jaroslav – aut. BEDNÁŘ Luboš – aut. MUŠÁLKOVÁ Bohuslava MUŠÁLEK Bernard MANDÍKOVÁ Františka MANDÍK Milan ADAMEC Josef ADAMCOVÁ Zdeňka ADAMEC František ADAMCOVÁ Danuše KRPEC Jaroslav KRPEC Jaroslav

n. camera

9 10 312 413 11 502

nomi KUDRMANN Jiří KUDRMANNOVÁ Marie HOLADA Jaroslav HOLADOVÁ Alena HŘIB Miroslav VANĚK Vlastimil HODINKA Pavel MALÝ Ondřej NAVLÁČILOVÁ Jaroslava NAVLÁČIL Martin KUBIŠOVÁ Marie KUBIŠOVÁ Marie

TRIPLE

n. camera

314 402 406 300

nomi NOVÁKOVÁ Jarmila ČECHOVÁ Drahomíra CHRÁSTECKÁ Hana MAŘASOVÁ Anna RUDLOVÁ Vlasta PULTEROVÁ Marie KUČEROVÁ Eliška VLKOVÁ Ludmila MARTINKOVÁ Libuše

n. camera

410 411 409

nomi KOUTNÁ Marie VOLDŘICHOVÁ Alena ŠAROCHOVÁ Jindřiška VELECKÁ Bohumila KOZUBOVÁ Bohumila CHYŤOVÁ Dagmar KOCOUREK František BAROŠ Bohuslav STEINER David

19. června 2014 Čtvrtek 11. týdne v mezidobí 3. týden žaltáře

RANNÍ CHVÁLY V. Bože, shlédni a pomoz. R. Pane, pospěš mi pomáhat. Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému, jako byla na počátku i nyní i vždycky a na věky věků. Amen. Aleluja. HYMNUS Ohnivé slunce vychází. Nás jímá lítost, stud a žal: když Boží světlo na nás zří, nikdo už nesmí hřešit dál. Ať zaslepenost konečně ustoupí, neboť dlouhý čas k propasti z cesty bezpečné podvodným klamem vedla nás. To světlo ať dá jasný den a od všech vin nás očistí. Nemluvme nic leč pravdu jen a neosnujme žádných lstí. Ať proběhne náš dnešek tak, že nezhřeší rty prolhané, ni ruce, ani chtivý zrak, a tělo čisté zůstane. Ten, jenž vše vidí, z výše zří a každého dne přísně nám srdce i skutky prohlíží, od úsvitu až k nočním tmám. Ať sláva Bohu Otci zní, i tobě, Synu jediný, i Duchu, který těšíš nás, po všechny věky, v každý čas. Amen.

301

PSALMODIE Ant. 1 Slavné věci se o tobě vyprávějí, Boží město. Žalm 86 (87) Boží město, matka všech národů Jeruzalém, pocházející shora, je svobodný – a je to naše matka. (Gal 4, 26) 1 2 3 4

5

8 7

Miluje Pán, co založil na svaté hoře: * siónské brány nad všechna jákobská sídla. – Ty město Boží, sám praví na tvoji slávu: * „Rahab i Bábel přičítám k těm, co mě znají! Hle, Filišťané, Tyrští i Etiopané, * ti všichni v něm jsou narozeni. Vpravdě však Sión každý nazývá: Matko!“ * Protože ten si zbudoval Svrchovaný. – Do svitku vpisuje Pán, když národy sčítá: * „Ti všichni jsou v něm narozeni.“ Jako v tanci se radují, kdo v tobě žijí: * „Všechny prameny mé spásy jsou v tobě.“

Sláva Otci i Synu * i Duchu Svatému, jako byla na počátku i nyní i vždycky * a na věky věků. Amen. Ant. 1 Slavné věci se o tobě vyprávějí, Boží město. Ant. 2 Pán přichází s mocí a jeho odplata je s ním. Kantikum Bůh přijde jako dobrý pastýř Hle, přijdu brzy a moje odplata se mnou. (Zj 22, 12) 10

11

12

Hle, Pán, Bůh přichází s mocí, * jeho rameno se ujalo vlády. Hle, jeho odplata je s ním, * a jeho dílo před ním. Své stádo pase jak pastýř, * svým ramenem ovečky shromažďuje a do náručí je bere, * sám nosí ty, které sají. Kdo svou rukou změřil vody? * Kdo svou dlaní zvážil nebesa? Kdo vzal do špetky prstů tíži země? † Kdo na váze hory zvážil, *

302

Iz 40, 10-17

13

nebo na misku vah pahorky položil? Kdo byl Pánu pomocníkem? * Kdo mu byl rádcem a znalost mu půjčil? –

14

S kým se radil a kdo ho poučil, * kdo mu zjevil cestu spravedlnosti? Kdo mu dal poznání * a ukázal mu stezku moudrosti? –

15

Hle, národy jsou před ním jako krůpěj na okovu, † jako prach na misce vah; * a ostrovy váží mu jak zrnečko prachu. Libanon nestačí na zápal ohně, * na oběť nestačí všechna jeho zvěř. Před ním jsou všechny národy, jako by nebyly, * jako nic jsou před ním, jak nula.

16 17

Sláva Otci i Synu * i Duchu Svatému, jako byla na počátku i nyní i vždycky * a na věky věků. Amen. Ant. 2 Pán přichází s mocí a jeho odplata je s ním. Ant. 3 Chvalte Pána, jenž je naším Bohem, klaňte se na jeho svaté hoře. Žalm 98 (99) Svatý je Pán, náš Bůh Ty jsi nad cheruby, tys změnil náš zlý úděl, když ses stal jedním z nás. (Sv. Atanáš) 1 2

3 4

Pán je král: a národy se chvějí. * Nad cheruby trůní: zem se třese. Veliký je náš Pán na Siónu, * povznesený nad národy všemi. – Ať tvé velké, hrůzyplné jméno * všichni slaví, protože je svaté! Mocný je to král a přeje právu. * Ty jsi pevně založil řád světa, ty jsi právní řád a spravedlnost * ustanovil v lidu Jákobově. –

5

Chvalte Pána, jenž je naším Bohem! † Poklekněte před podnoží jeho, * pokloňte se, protože je svatý! –

6

Mojžíš s Áronem jsou z jeho kněží, † Samuel je z jeho vyznavačů: * Pána vzývali a vyslyšel je. Promlouval k nim z oblačného sloupu, †

7

303

8

9

naslouchali jeho přikázáním, * zákonům, jež on jim ustanovil. Vyslyšels je, Pane, ty náš Bože, † byls jim vždycky Bohem milostivým, * i když jejich přestupky jsi trestal. – Chvalte Pána, jenž je naším Bohem! † Klaňte se na jeho svaté hoře, * protože je svatý Pán, náš Bůh!

Sláva Otci i Synu * i Duchu Svatému, jako byla na počátku i nyní i vždycky * a na věky věků. Amen. Ant. 3 Chvalte Pána, jenž je naším Bohem, klaňte se na jeho svaté hoře. KRÁTKÉ ČTENÍ 1 Petr 4, 10-11 Navzájem si pomáhejte podle míry Božích darů jako dobří správcové rozmanité Boží milosti. Kdo má dar řeči, ať si je vědom, že přednáší slovo Boží. Kdo slouží, ať si je vědom, že pověření k tomu přijal od Boha, aby tak byl ve všem oslavován Bůh skrze Ježíše Krista. KRÁTKÉ RESPONSORIUM V. Ze srdce volám, * vyslyš mě, Pane. R. Ze srdce volám, * vyslyš mě, Pane. V. Poslušen budu tvých přikázání. R. Vyslyš mě, Pane. V. Sláva Otci i Synu * i Duchu Svatému. R. Ze srdce volám, * vyslyš mě, Pane. ZACHARIÁŠOVO KANTIKUM Ant. k Zachariášovu kantiku Zbožně služme Pánu a vysvobodí nás z rukou nepřátel. PROSBY Děkujme Bohu Otci za to, že svou láskou vede a živí svůj lid. Radostně volejme: SLÁVA TOBĚ, BOŽE, NAVĚKY. Nejlaskavější Otče, chválíme tě za tvou lásku, — neboť tys nás podivuhodně stvořil a ještě podivuhodněji obnovil. Na počátku tohoto dne vlož do našich srdcí snahu ti sloužit, — aby tě naše myšlenky a skutky stále oslavovaly. Očisti naše srdce od zlých žádostí, — abychom vždy hledali tvou vůli. 304

Otevři naše srdce potřebám všech lidí, — aby nebyli bez naší bratrské lásky. Otče náš, ... MODLITBA Všemohoucí věčný Bože, smiluj se nad těmi, kdo žijí ve stínu smrti: ať jim zazáří světlo tvé slávy přicházející z výsosti nebes, náš Pán Ježíš Kristus. Neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Předsedá-li společnému slavení kněz nebo jáhen, připojí závěrečný pozdrav a požehnání. Pán s vámi. R. I s tebou. Požehnej vás všemohoucí Bůh, Otec i Syn i Duch Svatý. R. Amen.

 VEČERNÍ CHVÁLY V. Bože, shlédni a pomoz. R. Pane, pospěš mi pomáhat. Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému, jako byla na počátku i nyní i vždycky a na věky věků. Amen. Aleluja. HYMNUS Všemocný Bože, ty jsi rod všech živočichů vzešlých z vod, navrátil zčásti do hlubin a zčásti zvedl do výšin. Ty dolní noříš v chladnou tůň, ty horní zvedáš k nebesům, ať různá místa naplní, ač z téhož zdroje zrozeni. To uděl věrným sluhům svým, tvou krví hříchů zbaveným, ať neoctnou se v moci zla, by krutá smrt je nestihla. 305

Ať nejsou hříchem sklíčeni, ať nenadme je chlubení, by sklíčený duch nezchřadl a chlubný z výše nespadl. To splň nám, dobrý Otče náš, i ty, jenž rovné božství máš, i Duchu, který těšíš nás a vládneš, Bože, v každý čas. Amen. PSALMODIE Ant. 1 Radostně ať jásají tví věrní, Pane, až budou vcházet ve tvůj příbytek. Žalm 131 (132) Boží přislíbení Davidovu domu Pán Bůh mu dá trůn jeho předka Davida. (Lk 1, 32) I 1 2

3 4 5

6 7

Na Davida se, Pane, rozpomeň, * na všechnu jeho námahu a péči, na to, jak slavně Pánu přísahal, * mocnému Jákobovu pevně slíbil: – „Nevkročím ve stan svého příbytku, * na lože neulehnu k odpočinku, ani své oči usnout nenechám, * ani svým víčkům spánek nepopřeji, než Pánu najdu místo příhodné, * příbytek pro mocného Jákobova!“ – V Efratě slyšeli jsme o arše, * na polích jaárských pak jsme ji našli. Vejděme nyní v jeho příbytek, * skloňme se k zemi před podnoží jeho! –

8

Vstaň, Pane, vejdi tam, kde budeš dlít, * ty i tvá vznešená a slavná archa! 9 Právo a řád buď rouchem kněží tvých, * radostně ať ti jásají tví věrní! 10 Pro svého služebníka Davida * pomazaného svého neodmítej! Sláva Otci i Synu * i Duchu Svatému, jako byla na počátku i nyní i vždycky * a na věky věků. Amen. Ant. 1 Radostně ať jásají tví věrní, Pane, až budou vcházet ve tvůj příbytek. 306

Ant. 2 Pán si vyvolil Sión za svůj příbytek. II 11

Přísahal pevně Davidovi Pán, * od svého slibu nikdy neustoupí: „Na trůně tvém dám slavně zasednout * dědici, který z tvého těla vzejde. 12 A jestli budou tvoji synové * mé smlouvy dbát a řádů, jimž je učím, dám pak i jejich synům zasednout * pro věčné časy na trůně tvé vlády.“ – 13 14

15 16

17 18

Tak vpravdě Sión sobě zvolil Pán, * jej přál si navždy za sídlo své vlády: „Toto je na věky můj příbytek, * zde budu sídlit v místě vytouženém. – Pokrmu jeho štědře požehnám * a chlebem budu sytit jeho chudé. Odění spásy jeho kněžím dám, * jásat a plesat budou jeho věrní. – Tady moc Davidovu rozhojním, * pomazanému svému světlo zjednám. Dám jeho nepřátelům z hanby šat, * on sám se bude skvít mým diadémem.“

Sláva Otci i Synu * i Duchu Svatému, jako byla na počátku i nyní i vždycky * a na věky věků. Amen. Ant. 2 Pán si vyvolil Sión za svůj příbytek. Ant. 3 Pán mu dal moc a čest i vládu a všechny národy mu budou sloužit. Kantikum Boží soud Zj 11, 17-18; 12, 10b-12a 11,17

18

Díky ti vzdáváme, * Pane Bože vševládný, neboť ty jsi, tys byl a přijdeš, * a vzal jsi do ruky svou svrchovanou moc a ujal ses vlády. – Národy se rozzuřily, * ale přišel tvůj hněv a čas soudit mrtvé, čas odměny tvým služebníkům, prorokům a svatým, * a těm, kdo ctí tvé jméno, malým i velkým. – 307

12,10

11

12

Nyní nadešla spása a moc i království našeho Boha * a vláda jeho Pomazaného, neboť byl svržen žalobník našich bratří, * který na ně žaloval před Boží tváří ve dne v noci. – Oni nad ním zvítězili Beránkovou krví * a slovem svého svědectví, a svůj život nemilovali tolik, * že by se zalekli smrti. Proto se radujte, nebesa, * a kdo v nich přebýváte!

Sláva Otci i Synu * i Duchu Svatému, jako byla na počátku i nyní i vždycky * a na věky věků. Amen. Ant. 3 Pán mu dal moc a čest i vládu a všechny národy mu budou sloužit. KRÁTKÉ ČTENÍ 1 Petr 3, 8-9 Buďte všichni jednomyslní, plní zájmu o druhého, plní bratrské lásky, milosrdní a pokorní. Neodplácejte zlo zlem, nadávku nadávkou, ale spíše naopak přejte dobré. Vždyť k tomu jste byli povoláni, aby se vám dostalo údělem požehnání. KRÁTKÉ RESPONSORIUM V. Pán nás živí * vzácnou pšenicí. R. Pán nás živí * vzácnou pšenicí. V. Sytí nás sladkostí skalního medu. R. Vzácnou pšenicí. V. Sláva Otci i Synu * i Duchu Svatému. R. Pán nás živí * vzácnou pšenicí. KANTIKUM PANNY MARIE Ant. ke Kantiku Panny Marie Pán svrhl mocné z trůnu a ponížené povýšil. PROSBY Se zbožnou myslí prosme Krista, pastýře, pomocníka a těšitele svého lidu, a volejme: PANE, NAŠE ÚTOČIŠTĚ, VYSLYŠ NÁS. Požehnaný jsi, Pane, že jsi nás povolal do své svaté Církve, — nedopusť, abychom se od ní odloučili. Tys svěřil našemu papeži N. starost o všechny církevní obce, — uděl mu pevnou víru, živou naději a horlivou lásku. Dej hříšníkům milost obrácení, těm, kdo klesli, sílu k polepšení, — a všem ducha pokání a spásu. Ty jsi žil ve vyhnanství, 308

— pamatuj na ty, kdo žijí daleko od rodiny a vlasti. Všem zemřelým, kteří v tebe doufali, — uděl věčný mír. Otče náš, ... MODLITBA Přijmi, Bože, naše poděkování za dnešní den, zachovej nám svou přízeň a odpusť nám všechno, čím jsme se z lidské slabosti provinili. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Předsedá-li společnému slavení kněz nebo jáhen, připojí závěrečný pozdrav a požehnání. Pán s vámi. R. I s tebou. Požehnej vás všemohoucí Bůh, Otec i Syn i Duch Svatý. R. Amen. Může použít i jinou formuli požehnání z misálu. Následuje-li propuštění lidu, říká se: Jděte ve jménu Páně. R. Bohu díky.

   20. červen 2014 Pátek 11. týdne v mezidobí 3. týden žaltáře

RANNÍ CHVÁLY V. Bože, shlédni a pomoz. R. Pane, pospěš mi pomáhat. Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému, jako byla na počátku i nyní i vždycky a na věky věků. Amen. Aleluja. HYMNUS 309

Nebeská slávo odvěká, naděje blahá člověka, ty, Synu Otcův jediný, nejčistší pannou zrozený. Vzbuzeným podej ruku svou, ať vstanou s myslí střízlivou, jež chválou tvou ať vždycky zní a vzdává ti dík povinný. Hle, vyšlá jitřenka se skví, o světle nese poselství. Rozpadají se noční tmy, nás jasem nebe prožehni. Ten jas ať tkví nám ve hrudi a z ní tmy noci vypudí, by neustále během dne nám chránil srdce čistotné. Ať víra předně žádaná kořeny v hloubi srdce má, s ní ať se těší naděje, tím víc se láska zaskvěje. Laskavý Vládce, Ježíši, buď s Otcem ti čest nejvyšší, i Duchu, který těší nás, po všechny věky, v každý čas. Amen. PSALMODIE Ant. 1 Proti tobě jsem hřešil, Pane, smiluj se nade mnou. Žalm 50 (51) Smiluj se nade mnou Stále si obnovujte mysl po její duchovní stránce a oblečte člověka nového. (Srov. Ef 4, 23-24) 3

4

5 6

Smiluj se nade mnou, Bože, * jenž jsi tak milosrdný, tak plný slitování, * a moji nepravost zahlaď! Smyj ze mne všechnu mou vinu * a z mého hříchu mě očisť! – Uznávám, špatně jsem činil, * svůj hřích mám na očích stále. – To proti tobě jsem hřešil, * spáchal, co tobě se příčí,

310

takže tvůj soud je správný, * tvůj ortel spravedlivý. – 7 8

Vždyť jsem už narozen s vinou, * matka mě počala s hříchem. Ty máš rád upřímné srdce, * v skrytu mě moudrosti učíš. –

9

Pokrop mě yzopem, zas budu čistý, * umyj mě, bělejší budu než sníh. 10 Veselí, radost mi zakusit dopřej, * ať jásají kosti, které jsi zdrtil. – 11 12

13 14

15 16

17 18 19

20 21

Odvrať se tváří od mých hříchů, * všechny mé špatnosti nadobro zahlaď. Stvoř ve mně čisté srdce, Pane, * nového, stálého ducha mi dej. – Neodvrhuj mě od své tváře, * ať ve mně trvá tvůj svatý duch. Dej, ať se opět těším z tvé spásy, * posil mě velkodušností. – Hříšníky budu učit tvým cestám, * bezbožní k tobě se vrátí zas. Před krveprolitím zachraň mě, Pane, * zajásám, jak jsi spravedlivý! – Odemkni, Pane, opět má ústa, * mé rty ti zapějí chvalozpěv. V krvavých žertvách zálibu nemáš, * obětí tou se ti nezavděčím. Má oběť je, Pane, zkroušený duch, * zdrcené srdce neodmítneš. – Oblaž, Pane, svou dobrotou Sión, * zbuduj zas hradby Jeruzaléma! Pak se ti zalíbí v obětech řádných, † v zápalných žertvách a celopalech, * na oltář budou ti býčky klást.

Sláva Otci i Synu * i Duchu Svatému, jako byla na počátku i nyní i vždycky * a na věky věků. Amen. Ant. 1 Proti tobě jsem hřešil, Pane, smiluj se nade mnou. Ant. 2 Pane, poznáváme své nepravosti, zhřešili jsme proti tobě.

311

Kantikum Nářek lidu v době hladu a války Jer 14, 17-21 Přiblížilo se Boží království, obraťte se a věřte evangeliu. (Srov. Mk 1, 15) 17

Kéž by mé oči ronily slzy bez přestání, * ve dne v noci: neboť velikou pohromou je stižena panna, dcera mého lidu, * ranou přebolestnou. –

18

Vyjdu-li na pole, hle, pobití mečem, * vejdu-li do města, hle, zmoření hladem. Prorok i kněz odcházejí * do neznámé země. –

19

Což jsi nadobro zavrhl Judu * a Sión se zhnusil tvé duši? Proč jen jsi nás tak bil, * že už není vyléčení! Čekáme záchranu, a záchrana nikde, * zhojení ran, a hle, zděšení! –

20

Pane, poznáváme svoje nepravosti † i bezbožnost našich otců, * že jsme zhřešili proti tobě. Pro své jméno nás nevydávej v potupu, † nenech zhanobit trůn své slávy, * rozpomeň se, a neruš svou smlouvu s námi.

21

Sláva Otci i Synu * i Duchu Svatému, jako byla na počátku i nyní i vždycky * a na věky věků. Amen. Ant. 2 Pane, poznáváme své nepravosti, zhřešili jsme proti tobě.

Ant. 3 Pán je naším Bohem, my jsme lid jeho, stádce jeho pastvy. Žalm 99 (100) Radost poutníků při vstupu do chrámu Bůh dává vykoupeným zpívat vítěznou píseň. (Sv. Atanáš) 1 2

Jásejte Pánu všechny země! † A služte Pánu s radováním, * s plesáním pojďte před tvář jeho! –

312

3

Vězte, jen Pán je naším Bohem! † Stvořil nás, proto my jsme jeho, * lid jeho, stádo jeho pastvy. –

4

Vcházejte v jeho brány s díkem, † do jeho síní s chvalozpěvem! * Chvalte a ctěte jeho jméno! –

5

Protože Pán je dobrotivý, † po všechny věky milosrdný, * věrný je ke všem pokolením.

Sláva Otci i Synu * i Duchu Svatému, jako byla na počátku i nyní i vždycky * a na věky věků. Amen. Ant. 3 Pán je naším Bohem, my jsme lid jeho, stádce jeho pastvy. KRÁTKÉ ČTENÍ 2 Kor 12, 9b-10 Velmi rád se budu chlubit spíše svými slabostmi, aby na mně spočinula Kristova moc. Proto s radostí přijímám slabosti, příkoří, nouzi, pronásledování a úzkosti, a snáším to pro Krista. Neboť když jsem slabý, právě tehdy jsem silný. KRÁTKÉ RESPONSORIUM V. Dej mi zrána * zakusit tvou milost. R. Dej mi zrána * zakusit tvou milost. V. Dej mi poznat cestu, jíž mám kráčet. R. Zakusit tvou milost. V. Sláva Otci i Synu * i Duchu Svatému. R. Dej mi zrána * zakusit tvou milost.

ZACHARIÁŠOVO KANTIKUM Ant. k Zachariášovu kantiku Pán navštívil a vykoupil svůj lid. PROSBY Pohleďme na Krista: pro svůj lid se narodil, zemřel a vstal z mrtvých. Prosme ho tedy s důvěrou: PANE, ZACHRAŇ TY, KTERÉ JSI VYKOUPIL SVOU KRVÍ. Veleben buď Ježíši, náš Spasiteli, tys neváhal pro nás podstoupit utrpení a smrt na kříži — a vykoupil jsi nás svou drahocennou krví. Ty jsi slíbil dát vodu tryskající do života věčného, 313

— vylij svého Ducha na všechny lidi. Své učedníky jsi poslal zvěstovat evangelium všem národům, — pomáhej jim, aby hlásali, že v tvém kříži je naše spása. Nemocným a ubohým, kteří mají účast na tvém kříži, — uděl sílu a trpělivost. Otče náš, ... MODLITBA Všemohoucí Bože, učiň si v nás svůj příbytek a nauč nás žít podle tvé vůle, ať kráčíme ve světle tvých přikázání po cestě, kterou nás vedeš k sobě. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Předsedá-li společnému slavení kněz nebo jáhen, připojí závěrečný pozdrav a požehnání. Pán s vámi. R. I s tebou. Požehnej vás všemohoucí Bůh, Otec i Syn i Duch Svatý. R. Amen.

 VEČERNÍ CHVÁLY V. Bože, shlédni a pomoz. R. Pane, pospěš mi pomáhat. Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému, jako byla na počátku i nyní i vždycky a na věky věků. Amen. Aleluja. HYMNUS Když, Bože, lidi ztvárňuješ, řád vkládáš v dílo stvoření, poroučíš hlíně vydat zvěř se všemi plazy na zemi. I statná těla zvířat těch, jež na tvůj rozkaz oživla, by podle řádu v dobách všech člověku věrně sloužila. 314

Vzdal to, co žádostivostí doléhá na nás ze všech stran, ať skrývá se v plášť zvyklostí, či vkrádá se až v činy nám. Odměň nás svými radostmi, pouta všech svárů rozetni, zahrň nás štědře milostmi a svazky míru upevni. To splň nám, dobrý Otče náš, i ty, jenž rovné božství máš, i Duchu, který těšíš nás a vládneš, Bože, v každý čas. Amen.

PSALMODIE

Ant. 1 Pán je velký a náš Bůh je nade všechny bohy. Žalm 134 (135) Bůh je Pán světa a dobrodinec svého lidu Vy jste rod vyvolený… abyste rozhlašovali, jak veliké věci vykonal ten, který vás povolal ze tmy ke věčnému podivuhodnému světlu. (1 Petr 2, 9) I 1 2

3 4

5 6 7

8

Jméno Páně velebte, * chvalte služebníci Páně, bdící v domě Pánově * na nádvořích svého Boha. – Chvalte Pána, předobrý je Pán, * opěvujte jeho drahé jméno! Neboť Pán si zvolil Jákoba, * Izraele za vlastnictví svoje. – Já přece dobře vím, že Pán je velký * a že náš Bůh je nade všechny bohy. Cokoli Pánu zlíbí se, to činí * na nebi, na zemi i v hloubkách moří. On mračna přivádí až z konců země, † on svými blesky přivolává deště, * on ze svých komor bouři s větrem pouští. – Prvorozence egyptské on pobil, * od lidí tamějších až po dobytek. 315

9

Znamení seslal, Egypte, a divy * na faraona se vším jeho dvorem. 10 On potřel mnohé národy svou mocí, * zahubil mnohé silné panovníky: 11 Sehona, jenž byl králem Amoritů,† jakož i Oga, krále bašanského * a všechny krále v kananejské zemi. 12 Dal jejich kraje potom za dědictví, * dědictví Izraeli, svému lidu.

Sláva Otci i Synu * i Duchu Svatému, jako byla na počátku i nyní i vždycky * a na věky věků. Amen. Ant. 1 Pán je velký a náš Bůh je nade všechny bohy.

Ant. 2 Dome Izraelův, Pána chval, opěvujte jeho drahé jméno. II 13 14

15 16 17 18

19 20

21

Pane, tvé jméno trvá do věčnosti, * Pane, ty trváš v paměti všech rodů. Neboť Pán chrání právo svého lidu, * má smilování pro své služebníky. – Pohanské modly jsou stříbro a zlato, * lidskýma rukama utvářené. Ústa mají, a nemohou mluvit, * oči mají, a nemohou vidět, uši mají, a nemohou slyšet * a v jejich ústech není dechu. Jim ať jsou podobni ti, kdo je tvoří, * všichni, kdo v modly důvěřují! – Dome Izraelův, Pána chval, * dome Áronův, ty Pána chval, dome Léviho, ty Pána chval, * kdo má Pána v úctě, Pána chval! – Veleben buď ze Siónu Pán, * který sídlí v Jeruzalémě!

Sláva Otci i Synu * i Duchu Svatému, jako byla na počátku i nyní i vždycky * a na věky věků. Amen. Ant. 2 Dome Izraelův, Pána chval, opěvujte jeho drahé jméno. 316

Ant. 3 Všechny národy přijdou, Pane, a budou se před tebou klanět. Kantikum Projev úcty a klanění Zj 15, 3-4 3

Veliké a podivuhodné jsou tvé skutky, * Pane, Bože vševládný! Spravedlivé a věrné jsou tvé cesty, * Králi věků. –

4

Kdo by ti, Pane, nevzdával úctu, * kdo by neslavil tvé jméno? Neboť ty jediný jsi svatý, † a všechny národy přijdou a budou se před tebou klanět, * protože se zjevily tvé spravedlivé soudy.

Sláva Otci i Synu * i Duchu Svatému, jako byla na počátku i nyní i vždycky * a na věky věků. Amen. Ant. 3 Všechny národy přijdou, Pane, a budou se před tebou klanět.

KRÁTKÉ ČTENÍ Jak 1, 2-4 Velmi se z toho radujte, moji bratři, když se octnete ve všelijakých zkouškách. Víte, že zkouška vaší víry vede k vytrvalosti. S vytrvalostí ať je spojeno dílo dokonalé, abyste byli dokonalí, nic vám nescházelo a v ničem abyste nezůstávali pozadu. KRÁTKÉ RESPONSORIUM V. Kristus nás miloval a obmyl nás * svou krví. R. Kristus nás miloval a obmyl nás * svou krví. V. A udělal z nás Bohu královský národ a kněze. R. Svou krví. V. Sláva Otci i Synu * i Duchu Svatému. R. Kristus nás miloval a obmyl nás * svou krví.

KANTIKUM PANNY MARIE Ant. ke Kantiku Panny Marie Nás, svých služebníků, se Pán ujal, pamatoval na své milosrdenství. 317

PROSBY Pán Ježíš, od Otce poslaný, se vydal na smrt za naše hříchy a svým zmrtvýchvstáním obnovil náš život. Proto ho prosme: PANE, SMILUJ SE NAD SVÝM LIDEM. Pane, vyslyš prosby pokorných a odpusť hříchy těm, kdo se z nich vyznávají, — abychom dosáhli smíření a pokoje. Ústy apoštola jsi řekl: „Kde se rozmnožil hřích, v míře ještě daleko štědřejší se ukázala milost“, — ve své štědrosti promiň naše mnohé viny. Mnoho jsme, Pane, zhřešili, ale vzýváme tvé nekonečné milosrdenství, — přiveď nás k polepšení života a dej, ať vytrváme. Pane, osvoboď svůj lid od jeho hříchů, — abys v něm mohl mít zalíbení. Tys otevřel ráj i kajícímu lotrovi, když vyznal, že jsi Spasitel, — nezavírej nebeskou bránu našim zemřelým. Otče náš, ...

MODLITBA Bože, svatý Otče, tys poslal svého Syna Ježíše Krista, aby nás svou smrtí na kříži vykoupil; veď nás, ať žijeme tak, aby se na nás pro účast na jeho utrpení ukázala také moc jeho zmrtvýchvstání. Neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Předsedá-li společnému slavení kněz nebo jáhen, připojí závěrečný pozdrav a požehnání. Pán s vámi. R. I s tebou. Požehnej vás všemohoucí Bůh, Otec i Syn i Duch Svatý. R. Amen.

Může použít i jinou formuli požehnání z misálu. Následuje-li propuštění lidu, říká se: Jděte ve jménu Páně. R. Bohu díky.

   318

POUTNÍ LITURGIE VENEZIA

Eucharistie v chrámu sv. Jeremiáše a sv. Lucie 1. ČTENÍ – 2KOR 10,17-11,2 Čtení z druhého listu svatého apoštola Pavla Korinťanům. Bratři! Kdo se chlubí, ať se chlubí v Pánu. Vždyť osvědčený muž není ten, kdo sám sebe doporučuje, ale ten, koho doporučuje Pán. Kéž byste ode mě snesli trochu nerozumu! Ano, sneste to ode mě! Mám vás totiž tak žárlivě rád jako Bůh. Já jsem přece připravil vaše zasnoubení jedinému muži a musím vás představit Kristu jako čistou pannu. ŽALM 31(30),2+6.12-13.15-16.17+25 Odp.: Lk 23,46 DO TVÝCH RUKOU, PANE, SVĚŘUJI DUCHA SVÉHO. K tobě se utíkám, Hospodine, ať nejsem zahanben navěky, vysvobod' mě, jsi spravedlivý! Do tvých rukou svěřuji svého ducha, Hospodine, věrný Bože, ty mě vysvobodíš. Všichni nepřátelé mnou opovrhují, sousedům jsem pro smích, na postrach svým známým, kdo mě venku shlédne, prchá přede mnou. Vypadl jsem z paměti, jako bych byl mrtev, podoben jsem rozbitému hrnci. Já však, Hospodine, v tebe doufám, říkám: Ty jsi můj Bůh! Můj osud je ve tvé ruce, vysvoboď mě z moci, mých úhlavních. nepřátel! Svou jasnou tvář ukaž svému služebníku, zachraň mě svou slitovností. Vzmužte se a buďte srdnatí, všichni, kdo spoléháte na Hospodina. EVANGELIUM – MT 25,1-13

Slova svatého evangelia podle Matouše. Ježíš řekl svým učedníkům toto podobenství: „Nebeské království je podobné deseti pannám, které vzaly lampy a vyšly naproti ženichovi. Pět z nich bylo pošetilých a pět prozíravých. Pošetilé vzaly sice lampy, ale nevzaly s sebou olej, prozíravé si však vzaly s lampami také do nádobek olej. Když ženich dlouho nepřicházel, začaly všechny podřimovat a usnuly. Uprostřed noci se strhl křik: ‘Ženich je tady! Jděte mu naproti!’ Tu všechny ty panny vstaly a začaly si upravovat lampy. Pošetilé prosily prozíravé: ‘Dejte nám trochu oleje, lampy nám dohasínají.’ Ale prozíravé odpověděly: ‘Nemůžeme, nestačilo by pak ani nám, ani vám, dojděte si raději k prodavačům a kupte si.’ Jakmile však odešly nakoupit, přišel ženich a ty připravené vešly s ním na svatbu a dveře se zavřely. Později přišly i ostatní panny a volaly: ‘Pane, pane, otevři nám!’ On však odpověděl: ‘Amen, amen, pravím vám: Neznám vás.’ Bděte tedy, protože neznáte den ani hodinu.“ 319

MODLITBA VĚŘÍCÍCH K: Bratři a sestry, na přímluvu a pod ochranou slavné panny a mučednice svaté Lucie, prosme Boha, Otce veškerého milosrdenství: L: SVATÁ LUCIE, ORODUJ ZA NÁS.  Svatá Lucie, už od nejútlejšího dětství poslušna křesťanské výchovy, které se ti dostalo od tvé zbožné matky, vypros nám, abychom si uprostřed temnot současného pohanského světa vážili velkého daru víry.  Svatá Lucie, svými modlitbami sis zasloužila zjevení svaté Agáty, vypros i nám, abychom se utíkali se stejnou důvěrou k ochraně svatých a především k té tvé, a tak zažili sílu tvé přímluvy.  Svatá Lucie, ty ses zřekla bohatého otcova dědictví ve prospěch chudých, vypros nám, abychom nepřilnuli k dobrům světa a velkoryse pomáhali všem trpícím bratřím.  Svatá Lucie, tys odmítla sňatek pozemský a své panenství jsi zasvětila nebeskému Snoubenci, Ježíši Kristu, vypros nám, abychom stále žili ve spojení s Pánem a řídili se učením jeho svatého evangelia.  Svatá Lucie, pro obdivuhodné vyznání víry, když jsi řekla před tyranem, že nikdo ti nemůže vzít Ducha svatého, jenž přebývá v chrámu tvého srdce, vypros nám od Pána, abychom stále žili v jeho milosti a prchali přede vším, co by nám přivodilo tak těžkou ztrátu.  Svatá Lucie, pro lásku, kterou k tobě choval božský snoubenec, Ježíš Kristus, když tě i přes veškeré snahy nepřátel, kteří tě chtěli odvléci do místa hříchu a potupy učinil zázrakem nehybnou; vypros nám milost nikdy nepodlehnout svodům světa, ďábla a těla a vítězit nad nimi umrtvováním a spojením s Bohem.  Svatá Lucie, tobě se dostalo milosti předpovědět vítězství Církve po pronásledování prvních staletí; vypros nám, aby hrozné zápasy, jejichž znamením jsou svatá Církev a papež, vedly k slavnému vítězství nade všemi Božími nepřáteli.  Svatá Lucie, pro vroucí lásku, kterou jsi chovala k Ježíši, když jsi obětovala svůj život jako mučednice, když ti byli vyloupnuty oči; vypros nám milost dokonalé lásky k Pánu, abychom raději snášeli příkoří, než abychom se zpronevěřili našemu božskému Vykupiteli.  Svatá Lucie, nyní v nebi prožíváš blažené patření na Boží tvář; vypros velké milosti každému, kdo tě s důvěrou vzývá, a nám všem vypros nejen ochranu pro oči tělesné, ale především pravé světlo pro zrak duchovní. K: Pane, náš Bože, na přímluvu svaté panny a mučednice Lucie naplň svůj lid radostí a světlem, abychom, když oslavujeme její zrození pro nebe, mohli na vlastní oči vidět tvou slávu. Skrze Krista našeho Pána. L: Amen. 320

VENEZIA

Bohoslužba slova u oltáře sv. Rocha 1. ČTENÍ – ZJ 22,12-14.16-17.20 Čtení z knihy Zjevení svatého apoštola Jana. Já, Jan, uslyšel jsem hlas, který mi řekl: „Hle, přijdu brzy a moje odplata se mnou, abych odměnil každého podle jeho činů. Já jsem alfa i omega, první i poslední, začátek i konec. Blaze těm, kdo si vypírají šaty; budou mít právo na strom života a branami vstoupí do města. Já, Ježíš, poslal jsem svého anděla, aby vám svědčil o tom, co se týká církevních obcí. Já jsem výhonek z Davidova kořene a Davidův potomek, zářivá jitřní hvězda.“ Duch i nevěsta volají: „Přijď!“ Kdo to slyší, ať také zvolá: „Přijď!“ A kdo žízní, ať přijde: kdo touží po živé vodě, ať si ji vezme zadarmo. Ten, kdo to dosvědčuje, říká: „Ano, přijdu brzy!“ Amen, přijď, Pane Ježíši! ŽALM 111:

SPRAVEDLIVÝ ZÁŘÍ V TEMNOTÁCH JAKO SVĚTLO. Spravedlivý září v temnotách jako světlo řádným lidem, je milosrdný, dobrotivý a spravedlivý. Blaze muži, který se slitovává a půjčuje, stará se o své věci podle práva. – Neboť na věky nezakolísá, ve věčné paměti bude spravedlivý. Nemusí se obávat zlé zprávy, jeho srdce je pevné, důvěřuje v Hospodina. – Jeho srdce je zmužilé, nebojí se, rozděluje, dává chudým, jeho štědrost potrvá navždy, jeho moc poroste v slávě. EVANGELIUM – JAN 17,20-26 Slova svatého evangelia podle Jana. Ježíš pozvedl oči k nebi a modlil se: „Otče svatý, prosím nejen za své učedníky, ale také za ty, kdo pro jejich slovo uvěří ve mne: ať všichni jsou jedno. Jako ty, Otče, ve mně a já v tobě, tak i oni ať jsou v nás, aby svět uvěřil, že ty jsi mě poslal. A slávu, kterou jsi dal mně, dal jsem já jim, aby byli jedno, jako my jsme jedno: já v nich a ty ve mně. Tak ať i oni jsou v dokonalé jednotě, aby svět poznal, že ty jsi mě poslal a žes je miloval, jako jsi miloval mne. Otče, chci, aby tam, kde jsem já, byli se mnou i ti, které jsi mi dal, aby viděli mou slávu, kterou jsi mi dal, protože jsi mě miloval už před založením světa. Spravedlivý Otče, svět tě nepoznal, ale já jsem tě poznal, a tito moji učedníci poznali, že jsi mě poslal. Dal jsem jim poznat tvé jméno a dám poznat, aby láska, kterou jsi mě miloval, byla v nich a abych byl i já v nich.“ 321

MODLITBA VĚŘÍCÍCH (dle starobylé tradice úcty ke sv. Rochu v Montpellier)

K: Bratři a sestry, v životě svatého Rocha k nám promlouvá láska samotného Ježíše Krista, který nic nelpěl na tom, že je rovný Bohu, sám sebe se zřekl, vzal na sebe přirozenost služebníka. Proto se nyní připojme k dávné tradici těch, kdo se po staletí s důvěrou utíkali ke svatému Rochu a na jeho přímluvu volejme k nebeskému Otci: L: SLÁVA TOBĚ, PANE, VE TVÝCH SVATÝCH.  Tys nám ve svatém Rochu obdivuhodně zjevil svou vznešenost, dej, ať v každém z nás roste a přináší plody sémě milosti, kterou jsi nám vliv na křtu svatém.  Ty nám ve svých svatých dáváš zakusit tvé milosrdenství, pomoz nám, ať svým životem vydáváme svědectví jejich zářným příkladům.  Ty ve svých věrných zjevuješ svatost Církve, dej, ať neúnavně usilujeme o tvou slávu a o spásu svou i svých bližních.  Tys nám dal svatého Rocha za patrona a přímluvce, dej ať osvobozeni od přítomných úkladů zla, dojdeme spolu s ním věčného dědictví.  Svatý Rochu, náš nebeský přímluvce, z vznešené krve zrozený, křížem na srdci poznamenaný, jenž´s jako poutník svým zázračným dotekem uzdravoval morem postižené, zažeň od nás všelikou nákazu těla i ducha.  Svatý Rochu, z tvé přítomnosti a dobra, které jsi vykonal se dlouho radovala cizina, na cestě domů však vězněním a smrtí se ti odměnila otčina; přesto k Bohu upíráš pohled svůj a po pěti letech bolesti očistné vystupuješ jako oběť do slávy nebeské: vzývání jména tvého zastavuje meče smrti hrozivého i horečku nákazy veškeré – chraň svatý Rochu, kteří s důvěrou vzýváme svaté jméno tvé, především naše duše zla síly ničivé.  Svatý Rochu, tvá péče uzdravovala od tělesného moru a byla lékem od smrti duší; tato dvojí medicína vracela životu ty, které by pohltila smrt. Tvá přímluva ať je útěchou všem našim drahým nemocným i lékem nesmrtelnosti umírajícím K: Dobrý Bože, na přímluvu svatého Rocha, který věrně vydával svědectví tvému jménu, tě prosíme: vzdal od nás zla, která nás sužují, usmiř nás ve své otcovské lásce, ať na nás nedolehne tvůj hněv, a pomoz nám milovat se navzájem, sloužit zkoušeným a nešťastným našich dnů. Prosíme o to skrze Krista našeho Pána. L: Amen. 322

LA VERNA

Eucharistie v bazilice stigmat sv. Františka 1. ČTENÍ – GAL 6,14-18 Čtení z listu svatého apoštola Pavla Galaťanům. Bratři! Ať je daleko ode mě, abych se chlubil něčím jiným než křížem našeho Pána Ježíše Krista, kterým je pro mě ukřižován svět a já světu. Vždyť ani obřízka nic není, ani neobřezanost, ale nové stvoření. A na všechny, kdo se v jednání budou řídit touto zásadou, ať přijde pokoj a milosrdenství, totiž na pravé Boží Izraelity. A pro budoucnost ať mě už nikdo s těmi věcmi neobtěžuje! Vždyť já na svém těle nosím znamení, že náležím Ježíšovi. Milost našeho Pána Ježíše Krista ať je s vámi, (bratři)! Amen. ŽALM 33: AŤ SPOČINE NA NÁS, HOSPODINE, TVÉ MILOSRDENSTVÍ, JAK DOUFÁME V TEBE.. Radujte se, spravedliví, z Hospodina, – sluší se, aby ho dobří chválili. – Citerou oslavujte Hospodina, – hrejte mu na desetistrunné harfě. Neboť Hospodinovo slovo je správné, – spolehlivé je celé jeho dílo. – Miluje spravedlnost a právo, – země je plná Hospodinovy milosti. Hospodinovo oko bdí nad těmi, kdo se ho bojí, – nad těmi, kdo doufají v jeho milost, – aby jejich duše vyrval ze smrti, – aby jim život zachoval za hladu. ZPĚV PŘED EVANGELIEM – GAL 2,20

Spolu s Kristem jsem ukřižován. Žiji ovšem, ale to už nejsem já, ale ve mně žije Kristus.

EVANGELIUM – LK 9,23-26

Slova svatého evangelia podle Matouše. Slova svatého evangelia podle Lukáše. Ježíš tehdy řekl všem: „Kdo chce jít za mnou, ať zapře sám sebe, den co den bere na sebe svůj kříž a následuje mě. Neboť kdo by chtěl svůj život zachránit, ztratí ho, ale kdo svůj život pro mě ztratí, zachrání si ho. Vždyť co prospěje člověku, když získá celý svět, ale sám sebe zahubí nebo si uškodí? Kdo by se však styděl za mne a za má slova, za toho se také bude stydět Syn člověka, až přijde ve slávě své i Otcově i svatých andělů. 323

MODLITBA VĚŘÍCÍCH K: Bratři a sestry, La Verna se před osmi staletími stala svědkem mystického ztotožnění Krista ukřižovaného s mimořádným mužem, jenž kráčel v jeho šlépějích – sv. Františkem z Assisi. Přešla staletí, ale charismatická postava svatého Prosťáčka z Assisi promlouvá, jako by žila dnes. Jeho přímluvě tedy svěřme v Duchu svatém i naše prosby, aby skrze Ježíše Krista došly vyslyšení u Otce: Svatý Františku, žijeme v době poznamenané vymoženostmi a prohrami, nadějí i zoufalstvím, ale také hledáním opravdového lidství: ty, Františku, jsi obrazem pravého člověka, který dokázal dosáhnout pokoje s Bohem, se sebou samým, s jinými i se stvořením. Pomoz k tomu i nám. Svatý Františku, tajemství kouzla tvé osobnosti spočívá v rozhodnutí pro Krista: od rozhovoru s Ukřižovaným v kostelíku sv. Damiána až po ztotožnění se s Kristem ukřižovaným skrze stigmata v La Verně: veď cestou upřímného obrácení i nás. Svatý Františku, tvůj chvalozpěv na stvoření vyvěrá z tvého nitra v hodině trýznivého utrpení a stává se úchvatnou modlitbou, hymnem na život, na radost i na svět, viděný ve světle Božím: vypros toto světlo i našim srdcím. Svatý Františku, tady ve Verně v tobě vidíme obraz Krista, který tě učinil vzorem, jímž se na své cestě k Bohu Stvořiteli a Vykupiteli může inspirovat každý z nás: na konci svého života říkáš – „já jsem svůj díl vykonal; Kristus vás naučí tomu vašemu“: provázej nás svou přímluvou. Svatý Františku, pomoz dnešním lidem poznat zlo hříchu a hledat očištění od něj v pokání. Svatý Františku, oživuj ve svědomí těch, kdo vládnou, naléhavost míru mezi státy a národy. Svatý Františku, vštěpuj mladým svou životní svěžest, schopnou postavit se nástrahám tolikerých kultur smrti, a utiskovaným všemi druhy zloby, předej svou radost nad odpuštěním, a všem, kdo jsou sužováni utrpením, hladem a válkou, otevři znovu brány naděje. K: Všemohoucí věčný Bože, děkujeme ti za sv. Františka, kterého jsi v La Verně učinil ikonou ukřižovaného Krista. Jeho srdce bylo otevřené Tobě i člověku, jeho bosé a zraněné nohy, probodené a vroucně prosící ruce, jsou znamením síly tvého evangelia, promlouvající v naší slabosti. Na jeho přímluvu dej i nám sílu víry v ukřižovaného Krista, který s tebou v jednotě L: Amen. 324

ORVIETO

Eucharistie v kapli Svatého Korporálu 1. ČTENÍ – EX 8,2-3.14B-L6A Čtení z páté knihy Mojžíšovy. Mojžíš řekl lidu: "Pamatuj na celou cestu, po níž tě vedl Hospodin, tvůj Bůh, čtyřicet let na poušti, aby tě pokořil, aby tě zkoušel, aby poznal, co je v tvém srdci, zda budeš zachovávat jeho příkazy, nebo ne. Pokořil tě, dal ti pocítit hlad a nasytil tě manou, kterou jsi neznal ani ty ani tvoji otcové, aby tě poučil, že člověk nežije pouze chlebem, ale že člověk může žít vším, co vychází z Hospodinových úst. Nezapomeň tedy na Hospodina, svého Boha, který tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví, který tě vedl po velké a strašné poušti, kde byli ohniví hadi a štíři, po pustině bez vody, který pro tebe vyvedl vodu z nejtvrdší skály, který tě sytil na poušti manou, kterou tvoji otcové neznali." ŽALM 147,12-13.14-15.19-20: JERUZALÉME,

OSLAVUJ HOSPODINA.

Jeruzaléme, oslavuj Hospodina, chval svého Boha, Sióne, že zpevnil závory tvých bran, požehnal tvým synům v tobě. Zjednal tvému území pokoj a sytí tě jadrnou pšenicí. Sesílá svůj rozkaz na zemi, rychle běží jeho slovo. Oznámil své slovo Jakubovi, své zákony a přikázání Izraeli. Tak nejednal se žádným národem: nesdělil jim svá přikázání.

2. ČTENÍ – 1KOR 10,16-17 Čtení z prvního listu svatého Pavla Korinťanům. Bratři! Kalich požehnání, který žehnáme - není to účast v Kristově krvi? Chléb, který lámeme - není to účast v Kristově těle? Protože je to jeden chléb, tvoříme jedno tělo, i když je nás mnoho, neboť všichni máme účast v tom jednom chlebě. EVANGELIUM – JAN 6,51-58

Slova svatého evangelia podle Jana. Ježíš řekl zástupům: "Já jsem ten chléb živý, který sestoupil z nebe. Kdo bude jíst tento chléb, bude žít navěky. Chléb, který já dám, je mé tělo, obětované za život světa." Židé se mezi sebou přeli a říkali: "Jak nám tento člověk může dát jíst svoje tělo?" Ježíš jim řekl: "Amen, amen, pravím vám: Když nebudete jíst tělo Syna člověka a pít jeho krev, nebudete mít v sobě život. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný, a já ho vzkřísím v poslední den. Vždyť mé tělo je skutečný pokrm a má krev je skutečný nápoj. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně a já v něm. Jako mne poslal živý Otec a já žiji z Otce, tak i ten, kdo jí mne, bude žít ze mne. To je ten chléb, který sestoupil z nebe; ne takový, jaký jedli naši otcové, a umřeli. Kdo jí tento chléb, bude žít navěky." 325

MODLITBA VĚŘÍCÍCH

K: Bratři a sestry, Bůh si vždy cení úpěnlivé modlitby spravedlivých a neupírá dar svého Ducha těm, kdo ho prosí s důvěrou a vytrvalostí. Vzývejme Krista, našeho Spasitele, který je uprostřed nás skutečně přítomen v Eucharistii, aby došla vyslyšení modlitba, kterou spolu s celou Církví přednáší Otci jako náš Prostředník. L: MANE NOBISCUM, DOMINE.  Pane Ježíši, Chlebe, který nám dává Otec! Děkujeme Ti za Svatého otce Františka: dej, aby jeho služba svaté Církvi Boží shromažďovala všechny věřící kolem Tebe, daru Otce, zdroje Ducha a spásy všech lidí.  Pane Ježíši, Chlebe, který sestupuje z nebe! Veď světlem a silou svého Ducha biskupy a kněze, které sis vyvolil za služebníky Eucharistie. Tys je povolal, aby předsedali slavení božských tajemství tvého Těla a tvé Krve, dej, ať jsou vděčni za milost, kterou přijali, ať příkladně konají svou eucharistickou službu a jsou pravými ctiteli Otce v Duchu a v pravdě.  Pane Ježíši, Chlebe, který dává život! Přiváděj k sobě silou víry v tvé slovo všechny národy země. Ty jsi dal v oběť svůj život a v eucharistické oběti obnovuješ toto darování pro jednotu všech Božích dětí rozptýlených po světě, dej sílu svým učedníkům, kteří se sytí tvým Tělem a tvou Krví, ať jsou strůjci pravého pokoje, kterýs nám zanechal.  Pane Ježíši, Chlebe pro život světa! Rozhojni ve všech, kdo se účastní Eucharistie – svátosti lásky, - smysl pro vzájemnou lásku a službu. Tys nám spolu se svým Tělem a Krví dal příklad umývání nohou a bezmezného darování svého života na kříži, obnov v nás schopnost poznávat tvou přítomnost také v našich bratřích a sestrách, zvláště v nejchudších a všech potřebných.  Pane Ježíši, Světlo a Živote světa! Osvěcuj a oživuj všechen svatý lid. Ty jsi nás naučil, abychom se spolu s tebou obětovali v eucharistickém tajemství, probuď ve všech, zvláště v mladých, smysl pro vděčnost, oběť, pro vzývání Ducha a modlitbu, aby v sobě měli tvé vnímání lásky k Otci a k bližním.  Pane Ježíši, Chlebe nesmrtelného života! Oživuj nás, kteří slavíme Rok Eucharistie, svou přítomností v našem shromáždění, ve slově života a v Eucharistii. Tys provázel emauzské učedníky na jejich cestě a probudil v nich naději, zapal naše srdce svým slovem, ať tě poznáváme při lámání chleba, máme tě v srdci a žijeme z tebe, a tak všem zvěstujeme dar tvé smrti, radost zmrtvýchvstání a jistotu tvého konečného příchodu ve slávě. K: Pane Ježíši, zůstaň s námi, vždyť se připozdívá!“ Ty jsi jasným světlem Otcovy slávy, co nezná temnoty ni západu, zůstávej nadále božským Pocestným, který provází křesťanský lid po cestách světa a dějin, uprostřed stínů a neklidů našich časů, pokrmem na cestu a živou nadějí nesmrtelného života pro celé lidstvo. Neboť ty žiješ a kraluješ navěky věků. L: Amen. 326

BOLSENA

Bazilika sv. Kristiny – místo eucharistického zázraku 1. ČTENÍ – EX 12,1-8.11-14 Čtení z druhé knihy Mojžíšovy. Hospodin řekl Mojžíšovi a Árónovi v egyptské zemi: "Tento měsíc bude pro vás začátkem měsíců; bude to pro vás první měsíc v roce. Řekněte celému společenství Izraele: 'Desátého dne tohoto měsíce ať si každý opatří beránka pro rodinu, jehně pro dům. Jestliže však je rodina tak malá, že beránka sníst nestačí, ať si vezme ze sousedství, které je (tomu) domu nejbližší, tolik osob do počtu, kolik stačí beránka sníst. Beránek ať je bezvadný, ve stáří jednoho roku, sameček. Můžete ho vzít z jehňat nebo kůzlat. Uchováte ho až do čtrnáctého dne tohoto měsíce, kdy ho k večeru zabij e celé shromážděné společenství Izraele. Pak ať vezmou trochu jeho krve a pomažou jí obě veřeje i příčný trám (nad nimi) v domech, kde ho budou jíst. Ať jedí maso tu noc, ať ho jedí pečené na ohni s nekvašenými chleby a hořkými bylinami. Budete ho pak jíst takto: Mějte přepásaná bedra, obuv na nohou a hůl v ruce, a jezte ve spěchu. Neboť je to Hospodinova Pascha (Přejití). Oné noci přejdu egyptskou zemí a pobiji všechno prvorozené v egyptské zemi jak u lidí, tak u dobytka. Nad všemi egyptskými bohy vykonám soud. Já, Hospodin. Pro vás však bude krev (beránka) sloužit jako znamení na domech, že tam přebýváte. Když uvidím krev, přejdu vás, a tak uniknete ničící ráně, až budu zabíjet po egyptské zemi. Tento den si uchováte jako památný a budete ho slavit jako Hospodinův svátek. Budete ho slavit po všechna svá pokolení jako ustanovení věčné.'"

ŽALM 115:

KALICH POŽEHNÁNÍ JE SPOLEČENSTVÍM KRVE KRISTOVY. Čím se odplatím Hospodinu za všechno, co mi prokázal? Vezmu kalich spásy a budu vzývat jméno Hospodinovo. Drahocenná je v Hospodinových očích smrt jeho zbožných. Jsem tvůj služebník, syn tvé služebnice, rozvázal jsi moje pouta. Přinesu ti oběť díků, Hospodine, a budu vzývat tvé jméno. Splním své sliby Hospodinu před veškerým jeho lidem. 327

2. ČTENÍ – 1Kor 11,23-26 Čtení z prvního listu svatého Pavla Korinťanům. Bratři! Co jsem od Pána přijal, v tom jsem vás také vyučil: Pán Ježíš právě tu noc, kdy byl zrazen, vzal chléb, vzdal díky, rozlámal ho a řekl: "Toto je moje tělo, které se za vás vydává. To čiňte na mou památku." Podobně vzal po večeři i kalich a řekl: "Tento kalich je nová smlouva, potvrzená mou krví. Kdykoli z něho budete pít, čiňte to na mou památku." Kdykoli totiž jíte tento chléb a pijete z tohoto kalicha, zvěstujete smrt Páně, dokud on nepřijde.

EVANGELIUM – JAN 13,1-15

Slova svatého evangelia podle Jana. Bylo před velikonočními svátky. Ježíš věděl, že přišla jeho hodina, kdy měl přejít z tohoto světa k Otci. A protože miloval svoje, kteří byli ve světě, projevil jim lásku až do krajnosti. Bylo to při večeři. Ďábel už vnukl Jidáši Iškariotskému, synu Šimonovu, myšlenku, aby ho zradil. Ježíš věděl, že mu dal Otec všechno do rukou a že vyšel od Boha a vrací se k Bohu. Proto vstal od večeře, odložil svrchní šaty a uvázal si kolem pasu lněnou zástěru. Potom nalil vodu do umyvadla a začal učedníkům umývat nohy a utírat jim je zástěrou, kterou měl uvázanou kolem pasu. Tak přišel k Šimonu Petrovi. Ten mu řekl: "Pane, ty mi chceš mýt nohy?" Ježíš mu odpověděl: "Co já dělám, tomu ty nyní nemůžeš rozumět; pochopíš to však později." Petr mu řekl: "Nohy mi umývat nebudeš! Nikdy!" Ježíš mu odpověděl: "Jestliže tě neumyji, nebudeš mít se mnou podíl." Šimon Petr mu řekl: "Pane, tak mi umyj nejen nohy, ale i ruce a hlavu!" Ježíš mu odpověděl: "Kdo se vykoupal, potřebuje si umýt jen nohy, a je čistý celý. I vy jste čistí, ale ne všichni." Věděl totiž, kdo ho zradí; proto řekl: "Ne všichni jste čistí." Když jim tedy umyl nohy, zase si vzal na sebe své šaty, zaujal místo u stolu a řekl jim: "Chápete, co jsem vám udělal? Vy mě nazýváte Mistrem a Pánem, a to právem: to skutečně jsem. Jestliže jsem vám tedy umyl nohy, já, Pán a Mistr, máte také vy jeden druhému umývat nohy. Dal jsem vám příklad: Jak jsem já udělal vám, tak máte dělat i vy."

328

ROMA

Santa Maria Maggiore – Salus Populi Romani

MODLITBA VĚŘÍCÍCH K: Milovaní bratři a sestry, podporováni příkladem Svaté Matky Boží, nejblahoslavenější Panny Marie, obraťme se s důvěrou v těchto přímluvných modlitbách k Bohu, dárci všeho dobra: L:

PROSÍME TĚ VYSLYŠ NÁS.

 Prosme Pána za svatou Církev Boží, ať ji svatá Matka Vykupitele, prostřednictvím pastýřské činnosti Svatého otce a biskupů, vede k prosazování spravedlnosti, dialogu a míru mezi všemi lidmi.  Prosme Pána za ty, kdo vládnou, ať svatá Matka Vykupitele probudí ve vládcích, zákonodárcích i vědcích úctu a péči o mateřství, nejvyšší Boží dar lidstvu.  Prosme za rodiny, ať svatá Matka Vykupitele, která spolu se svatým Josefem pečovala s nevýslovnou láskou o dítě Ježíše, pomáhá otcům a matkám, aby svým dětem byli učiteli a svědky víry.  Prosme Pána za celý svět, ať svatá Matka Vykupitele vyprosí válkami trpícím a sužovaným národům vánoční dar pokoje, aby ve všech národech byla respektována svoboda a lidská důstojnost.  Prosme Pána za zde shromážděnou Boží rodinu, ať nám svatá Matka Vykupitele pomůže vydávat radostné svědectví o tom, že patříme Pánu, a s neohrožeností a vytrvalostí hlásat Boží království.  Prosme Pána za ty, kteří nás předešli se znamením víry a spí spánkem pokoje, ať svatá Matka Vykupitele, Klíčnice nebe, uvede svou všemohoucí přímluvou naše zemřelé do života věčného. K: Bože, Otče nezměrné lásky, přijmi milostivě modlitby a prosby Církve, která dnes oslavuje nejblahoslavenější Pannu Marii, Matku tvého milovaného Syna, Ježíše Krista, který s tebou žije a kraluje na věky věků. L: Amen. 329

Modlitba k Panně Marii, Matce Unie Brány milosrdenství, otevři nám, Neposkvrněná Panno Maria, Matko krásného milování a Matko jednoty, a čisté vody Tvého slitování, nechť omyjí naše viny! Z Tebe se věčný Syn věčného Otce narodil na tuto zemi, u Tebe, Matko, se my, synové země, zrodíme pro nebe. Dej nám vyrůstat v pravdě a v lásce, v lidi dokonalé podle míry plnosti Kristovy. Odvrať od nás záplavu zlých myšlenek, žádostí a hříchů, abychom jako vinná ratolest na kmeni Spasitelově přinášeli hojný užitek, podíl měli na slávě, kterou dal Otec svému Synu, a všichni abychom byli jedno; splní se tak poslední odkaz, který nám dal Ježíš. Učiň z nás lidi nové, kteří svlékli člověka starého a oblékli Krista, kteří spějí velkými kroky k nebeské vlasti, kde trůníš Ty, nanebevzatá Královno! Tvému nejčistšímu Srdci se dnes zasvěcujeme, sjednoť nás se Srdcem Ježíšovým, stánkem Nejvyššího, abychom zachváceni Božím ohněm milovali ne ústy a jazykem, ale skutkem v pravdě. Naše Paní a naše Matko, pamatuj, že jsme ode dneška Tvoji! Pohleď, kolik tvých dětí trhá mystické Tělo Církve, kolik našich bratří je v bludu a rozkolu, kolik zaslepených vášněmi, svedených, kolik chudých a pronásledovaných. Pošli hodné dělníky na žeň Beránka, který hříchy světa sňal, ať se utiší Boží hněv a pokoj a jednota, kterou není schopen dát svět, zavládne mezi námi, v rodinách, v národech, v Církvi, ať se obnoví tvářnost celé země. Vždyť jenom Ty jsi naše naděje, spolu s anděly a svatými, našimi nebeskými zastánci. Maria, Matko žádoucí, Tys královna všemohoucí, prosiž za nás za křesťany, svého Syna Hospodina, Kyrie eleison! 330

GRECCIO

Bohoslužba v betlémské jeskyni 1. ČTENÍ – IZ 9,1-3.5-6 Čtení z knihy proroka Izaiáše. Lid, který chodil ve tmě, vidí veliké světlo, obyvatelům temné země vzchází světlo. Dáváš mnoho jásotu, zvětšuješ radost; veselí se před tebou, jako se jásá o žních, jako plesají ti, kdo se dělí o kořist. Neboť jho, které ho tížilo, hůl na jeho šíji a bodec jeho otrokáře jsi zlomil jako za midjanských dnů. Hle, dítě se nám narodilo, syn je nám dán, vládu má na svém rameni a dostane jméno podivuhodný rádce, mocný Bůh, věčný otec, kníže pokoje. Jeho vladařství vzroste a pokoje nebude konce; bude vládnout na Davidově trůně a v jeho království, aby je upevnil a utvrdil právem a spravedlností od tohoto času až navěky! Způsobí to horlivost Hospodina zástupů. ŽALM 96:

DNES SE NÁM NARODIL SPASITEL, KRISTUS PÁN. Zpívejte Hospodinu píseň novou, – zpívejte Hospodinu, všechny země! – Zpívejte Hospodinu, velebte jeho jméno! Rozhlašujte den po dni jeho spásu, – vypravujte mezi pohany o jeho slávě, – mezi všemi národy o jeho divech. Radujte se, nebesa, zajásej, země, – zahuč, moře a vše, co je naplňuje. – Zaplesej, pole a vše, co je na něm. – Tehdy se rozveselí všechny lesní stromy. Před Hospodinem, že přichází, – že přichází řídit zemi. – Bude řídit svět spravedlivě, – národy bude spravovat věrně. 2. ČTENÍ – TIT 2,11-14 Čtení z listu svatého apoštola Pavla Titovi. Projevila se Boží dobrota, která přináší spásu všem lidem. Vede nás k tomu, abychom se odřekli bezbožného života i světských žádostí a žili v tomto nynějším věku rozvážně, spravedlivě a zbožně a přitom očekávali v blažené naději slavný příchod našeho velikého Boha a spasitele Krista Ježíše. On vydal sám sebe za nás, vykoupil nás z každé špatnosti a očistil si nás, abychom byli jeho vlastním lidem, horlivým v konání dobrých skutků. EVANGELIUM – LK 2,1-14

Slova svatého evangelia podle Lukáše. V těch dnech vyšlo nařízení od císaře Augusta, aby se v celé říši provedlo sčítání lidu. To bylo první sčítání a konalo se, když byl v Sýrii místodržitelem Kvirinius. Šli tedy všichni, aby se dali zapsat, každý do svého města. Také Josef se odebral z galilejského města Nazareta vzhůru do Judska, do města Davidova, které se jmenuje Betlém, protože byl z rodu a kmene 331

Davidova, aby se dal zapsat spolu s Marií, sobě zasnoubenou ženou, která byla v požehnaném stavu. Když tam byli, naplnil se jí čas, kdy měla porodit. A porodila svého prvorozeného syna, zavinula ho do plének a položila do jeslí, protože v zájezdním útulku nebylo pro ně místo. V té krajině nocovali pod širým nebem pastýři a střídali se na hlídce u svého stáda. Najednou u nich stál anděl Páně a sláva Páně se kolem nich rozzářila a padla na ně veliká bázeň. Anděl jim řekl: ”Nebojte se! Zvěstuji vám velikou radost, radost pro všechen lid: V městě Davidově se vám dnes narodil Spasitel – to je Kristus Pán. To bude pro vás znamením: Naleznete děťátko zavinuté do plének a položené v jeslích.” A náhle bylo s andělem celé množství nebeských zástupů a takto chválili Boha: ”Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj lidem, v kterých má Bůh zalíbení.” 

MODLITBA VĚŘÍCÍCH K: Bratři a sestry, na tomto svatém místě, kde se projevila dobrota Boha, našeho Spasitele, a jeho láska k lidem, pokloňme se s Marii, Josefem, pastýři a Mágy i my Spasiteli, který se stal jedním z nás. Jeho, věčného Boha a pravého člověka, prosme: L: PROSÍME TĚ, VYSLYŠ NÁS.  Za Církev, aby rozjímáním nad velkými událostmi dějin spásy, dokázala stále novým způsobem přinášet jejich poselství.  Za Svatého otce Františka, aby jeho služba svaté Církvi Boží byla požehnáním pro věřící i pro celý svět.  Za Jeho Eminenci, Giovanniho kardinála Coppu, který o slavnosti Zjevení Páně přijal biskupské svěcení – „svátost cesty“, aby kráčel za hvězdou - poutí těch, k nimž jej Pán posílá, aby na ni ukazoval, když se jim ztrácí a jako správce Božích tajemství dával čerpat z nevýslovného bohatství, jež spatřili Mágové od Východu na prahu betlémské jeskyně.  Za svatou Církev, aby v péči Nejvyššího pastýře, našeho Pána Ježíše Krista a vědoma si mateřské dobroty jeho svaté Matky Marie, vroucně prosila Pána, aby svým Duchem provázel kardinály při nadcházející volbě nového Petrova nástupce.  Za lidi všech civilizací a náboženství, aby jim zazářilo světlo, kterým je Kristus Pán.  Za tuto zemi, kterou jsi před dvěma tisíciletími učinil chrámem své přítomnosti, dej, ať nad ní stále září světlo Betléma. 332

 Za nás, poutníky, aby tato Pouť k zázrakům víry přinesla požehnání nám, našim rodinám, životu farností i celé Církvi.  Za věrné zemřelé, ať temnoty jejich smrti prozáří jas betlémské noci, v níž se nám narodil Spasitel, Kristus Pán. K: Nebeský Otče, dej nám účast na božském životě tvého Syna, který se nám stal ve všem podobný, a nyní s Tebou žije a kraluje na věky věků. L: Amen.



TICHÁ NOC

Tichá noc, přesvatá noc, vše jal sen, Josef jen, s Pannou Marii u jeslí bdí, tam, kde spanilý Ježíšek spí, /:anděly opěvován.:/ Tichý sen, bolestný sen, zakrátko plenky své změní v potupný nachový plášť, zpěvy andělské v krvavou zášť, /:jesličky v bolestný kříž.:/ Tichý sen, přesladký sen, člověka Spasitel z hrobu povstane oslavený, ďábel navždy je přemožený. /:Nebeský nastane mír.:/ Ježíši nejmilejší, v jesličkách, v plenčičkách ležíš všemocný vesmíru Pán, čistou Rodičkou opatrován. /:Pastýři dary nesou.:/ Tobě chci odevzdati srdce své nemocné, shlédni na mě jen božské Dítě, budu uzdraven okamžitě. /:Děťátko spas duši mou.:/ Tichá noc, přesvatá noc. Hle, Bůh náš je druh náš. Přišlo spasit nás pacholátko. Ó přijď ke mně též, Jezulátko! /:Naroď se i v duši mé.:/



333

CASCIA

Mše svatá v bazilice sv. Rity 1. ČTENÍ – ŘÍM 12,9-21

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Římanům. Láska ať je bez přetvářky. Mějte v ošklivosti zlo, přidržujte se dobra. V bratrské lásce se navzájem mějte srdečně rádi, v uctivosti předcházejte jeden druhého. V horlivosti neochabujte, duchem buďte horliví, služte Pánu, v naději se radujte, v soužení buďte trpěliví, v modlitbě vytrvalí. S věřícími se podílejte na jejich životních potřebách, ochotně poskytujte pohostinství. Žehnejte těm, kdo vás pronásledují, žehnejte a neproklínejte. Radujte se s radujícími, plačte s plačícími. Buďte mezi sebou stejného smýšlení. Nedychtěte po věcech vysokých, ale spíše se sklánějte k věcem obyčejným. Nemyslete si, že jenom vy sami jste moudří. Nikomu neoplácejte zlým za zlé. Usilujte o dobro vůči všem lidem. Jak jen možno – žijte v pokoji se všemi lidmi. Nezjednávejte si svoje právo sami, moji drazí, ale nechte Boha, aby on spravedlivě potrestal. Stojí totiž v Písmě: Mně patří odveta, já odplatím, praví Pán. Ale spíše naopak: Když tvůj nepřítel má hlad, dej mu najíst, když má žízeň, dej mu napít. Budeš-li to tak dělat, nahrneš mu na hlavu žhavé uhlí. Nedopusť, aby tě zlo přemohlo, nýbrž přemáhej zlo dobrem. ŽALM 26 HOSPODIN JE MÉ SVĚTLO A MÁ SPÁSA. (č. 22) Hospodin je mé světlo a má spása, koho bych se bál. Hospodin je záštita mého života, před kým bych se třásl. Když na mne útočí zločinci, aby hryzli mé tělo, moji nepřátelé klopýtají a klesají. I když se proti mně rozloží zástupy, nevyděsí se mé srdce, když proti mně vypukne válka, jsem pln důvěry. Věřím, že uvidím blaho od Hospodina v zemi živých. Důvěřuj v Hospodina, buď silný, ať se vzmuží tvé srdce, doufej v Hospodina!

Slova svatého evangelia podle Jana. Ježíš řekl svým učedníkům: "Já jsem pravý vinný kmen a můj Otec je vinař. Každou ratolest na mně, která nenese ovoce, odřezává, a každou, která nese ovoce, čistí, aby nesla ovoce ještě více. Vy jste už čistí tím slovem, které jsem k vám mluvil. Zůstaňte ve mně, a já zůstanu ve vás. Jako ratolest nemůže nést ovoce sama od sebe, nezůstane-li na kmeni, tak ani vy, nezůstanete-li ve mně. Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese mnoho ovoce, neboť beze mne nemůžete dělat nic. Kdo nezůstane ve mně, bude vyhozen ven jako ratolest; uschne, seberou ji, hodí do ohně – a hoří. Zůstanete-li ve mně a zůstanou-li ve vás moje slova, můžete prosit, oč chcete, a dostanete to. Tím bude oslaven můj Otec, že ponesete mnoho ovoce a osvědčíte se jako moji učedníci." "Jako Otec miloval mne, tak já jsem miloval vás. Zůstaňte v mé lásce. Zachováte-li moje přikázání, zůstanete v mé lásce, jako jsem já zachovával přikázání svého Otce a zůstávám v jeho lásce. To jsem k vám mluvil, aby moje radost byla ve vás a aby se vaše radost naplnila. To je mé přikázání: Milujte se navzájem, jak jsem já miloval vás. Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo za své přátele položí svůj život. Vy jste moji přátelé, když děláte, co já vám ukládám. EVANGELIUM – JAN 15,1-14

334

MODLITBA VĚŘÍCÍCH K: Bratři a sestry, v jistotě, že kdo hledá nalézá a kdo prosí dostává, pozvedněme k Pánu hlas své modlitby: L: PROSÍME TĚ, VYSLYŠ NÁS.  Při vzpomínce, jak svatá Rita byla poslušná svých rodičů, dej ,Otče, všem dětem růst ve věku, moudrosti a milosti.  Při vzpomínce na strasti svaté Rity v manželském životě, dej, Pane, všem manželům žít ve věrnosti a svornosti.  Při vzpomínce, jak ti svatá Rita obětovala své syny, dej, Pane, mladým lidem, aby překonali otroctví násilí, drog a sobectví.  Při vzpomínce na obtíže, kterým svatá Rita čelila při své pouti do Říma, naplň, Duchu svatý, svými dary papeže Františka i všechny pastýře Církve.  Při vzpomínce na stigmata, která svatá Rita nosila na čele, uděl, Pane, nevěřícím dar víry.  Při vzpomínce na odvahu svaté Rity tváří v tvář vraždě manžela, dej nám, Pane, ať dokážeme odpouštět urážky a utrpěná příkoří.  Při vzpomínce na úsilí svaté Rity o smír v rodinách, pomoz nám, Otče, být tvůrci pokoje a nástroji smíření.  Při vzpomínce na samotu svaté Rity – vdovy, buď, Pane, útěchou nemocným a těm, kdo prožívají zármutek nad smrtí svých drahých.  Při vzpomínce na tolikeré zkušenosti svaté Rity, osvěť, Duchu svatý, všechny ženy, které k ní s důvěrou vzhlížejí.  Při vzpomínce znamení růží a fíků, jež jsi dal svaté Ritě, uděl nám všem, Otče, vytrvalost v konání dobra a trpělivost v životních obtížích. K: Pohleď, Pane, na tuto tvou rodinu, která se raduje z krásy tvých svatých a dej nám Ducha svatosti, aby proměnil tento svět v příbytek spravedlnosti a pokoje. Neboť ty žiješ a kraluješ na věky věků. NEBO

K: Nebeský Otče, jak obdivuhodný jsi ve svých svatých. Dej nám svého Ducha, abychom pochopili a žili poselství, které jejich prostřednictvím sděluješ Církvi. Skrze Krista našeho Pána. L: Amen. 335

ASSISI

Eucharistie u hrobu sv. Františka - dolní bazilika 1. ČTENÍ – GAL 6,14-18 Čtení z listu svatého apoštola Pavla Galaťanům. Bratři! Ať je daleko ode mě, abych se chlubil něčím jiným než křížem našeho Pána Ježíše Krista, kterým je pro mě ukřižován svět a já světu. Vždyť ani obřízka nic není, ani neobřezanost, ale nové stvoření. A na všechny, kdo se v jednání budou řídit touto zásadou, ať přijde pokoj a milosrdenství, totiž na pravé Boží Izraelity. A pro budoucnost ať mě už nikdo s těmi věcmi neobtěžuje! Vždyť já na svém těle nosím znamení, že náležím Ježíšovi. Milost našeho Pána Ježíše Krista ať je s vámi, (bratři)! Amen. ŽALM 16: TY JSI, HOSPODINE, MÝM DĚDIČNÝM PODÍLEM.. Ochraň mě, Bože, neboť se utíkám k tobě. Pravím Hospodinu: „Ty jsi můj Pán“. Ty jsi, Hospodine, mým dědičným podílem i mou číší, ty mně zachováváš můj úděl. Hospodina mám neustále na zřeteli, nezakolísám, když je mi po pravici. Proto se raduje mé srdce, má duše plesá, i mé tělo bydlí v bezpečí, neboť nezanecháš mou duši v podsvětí, nedopustíš, aby tvůj svatý spatřil porušení. Ukážeš mi cestu k životu, u tebe je hojná radost, po tvé pravici je věčná slast.

EVANGELIUM – MT 11,25-30

Slova svatého evangelia podle Matouše. Ježíš se ujal slova a řekl: "Velebím tě, Otče, Pane nebe a země, že když jsi tyto věci skryl před moudrými a chytrými, odhalil jsi je maličkým;. ano, Otče, tak se ti zalíbilo. Všechno je mi dáno od mého Otce. A nikdo nezná Syna,. jenom Otec, ani Otce nezná nikdo, jenom Syn a ten, komu to chce Syn zjevit. Pojďte ke mně všichni, kdo se lopotíte a jste obtíženi, a já vás občerstvím. Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mě, neboť jsem tichý a pokorný srdcem, a naleznete pro své duše odpočinek. Vždyť mé jho netlačí a mé, břemeno netíží."

336

MODLITBA VĚŘÍCÍCH K: Bratři a sestry, po vzoru sv. Františka a na jeho přímluvu s důvěrou prosme: L: PROSÍME TĚ, VYSLYŠ NÁS.  Svatý Františku, poutníku Boží, nauč nás stávat se z lidí roztržitých těmi, kdo pozorně hledají ve všem Pána; a když jsme stanuli u tvého hrobu, promlouvej k nám o Pánu Ježíši, ty jenž jsi ho miloval a následoval jako pravý učedník.  Svatý Františku, který jsi věrně naslouchal Bohu: nauč nás, abychom se uprostřed tolikerého hluku našeho života uměli zastavit a naslouchat Slovu svobody, odpuštění a naděje, která vzchází z Ježíšova evangelia.  Svatý Františku, bratře všech, dej, ať odcházíme z tohoto místa naplněni touhou milovat a odpouštět, abychom svým milosrdenstvím, svou prací i každodenní službou ukazovali otcovskou i mateřskou tvář našeho Boha.  Svatý Františku, muži, který ses stal modlitbou, modli se za nás, kteří kolikrát ani nevíme jak se modlit. Tvým hlasem se klaníme Pánu vesmíru, Pánu silnému a mocnému, Pánu, který je krásou a dobrem, Pánu, který je něžností a odpuštěním; tvým hlasem chválíme Pána za každičké stvoření, které něm vypráví, za každou rodinu i za život každého člověka.  Svatý Františku, jenž přijímáš a miluješ chudé, přijmi nás a představ naši chudobu Otci: bolest mnohých, kteří trpí na těle či na duchu, samotu a opuštěnost slabých a starých, naděje mladých, každodenní námahy věřit a být věrni Pánu v rodině i ve společenském životě. Bohatí věcmi, ale prahnoucí po lásce Boží i byli svobodní v srdci, tou svobodou, kterou jsi měl ty.  Svatý Františku, muži víry, naděje a lásky, pomoz nám milovat Církev, mnohdy zraněnou lidskou omezeností, ale nesoucí znamení přítomnosti svého Pána.  Svatý Františku, dej, ať se nezříkáme svého přispění k tomu, aby se Kristova Církev stávala svatým lidem.  Svatý Františku, příklade maličkých, dej vytrvalost těm, kdo chtějí ve svém životě sloužit Kristu. K: Svatý Františku, chudý Boží a bohatý láskou ke všem, k tobě, který jsi našim bratrem svěřujeme všechny své prosby i modlitby všech, kdo v tobě vidí bratra v lidství, křesťana a dokonalého Kristova učedníka, abys toto všechno přednesl srdci všemohoucího Boha, jenž žije a kraluje na věky věků. L: Amen. 337

CAVALLINO TREPORTI

Eucharistie čtvrtku 11. týdne v mezidobí 1. ČTENÍ – SIR 48,1-15 Čtení z knihy Sirachovcovy. Prorok Eliáš povstal jak oheň a jeho slovo plálo jak pochodeň. Přivedl na ně hlad a svým rozhorlením zmenšil jejich počet, neboť nemohli snést příkazy Páně. Slovem Páně zavřel nebe, třikrát dal sestoupit ohni. Jak ses proslavil, Eliáši, ve svých divech, kdo se může chlubit, že je ti podobný? Ty jsi mrtvého vyrval smrti z podsvětí slovem Nejvyššího. Vrhal jsi krále do zkázy, vážené muže jsi shodil z jejich lůžek. Slyšel jsi na Sinaji výtky a na Chorebu rozsudky pomsty. Pomazal jsi krále za mstitele a proroky za své nástupce. Byl jsi uchvácen ohnivým vichrem ve voze s ohnivými koňmi. Je psáno o tobě, že jsi připraven pro určitý čas, abys utišil hněv, dříve než vzplane, abys otcovo srdce smířil se synem a obnovil Jakubovy kmeny. Šťastní, kdo tě viděli a tvým přátelstvím byli vyznamenáni! Když byl Eliáš uchvácen vichrem, byl jeho duchem naplněn Elizeus; za svého života se před vládcem nechvěl a nikdo nad ním neměl moci. Nic mu nebylo nesnadné, i po smrti prorokovalo jeho tělo. Za svého života dělal divy, i po smrti byla úžasná jeho díla. ŽALM 97,1-2.3-4.5-6.7: RADUJTE SE SPRAVEDLIVÍ, V HOSPODINU.. Hospodin kraluje, ať zajásá země, - ať se radují, četné ostrovy! Mrak a temnota ho obklopují, spravedlnost a právo jsou základem jeho trůnu. Předchází jej oheň a kolem dokola spaluje protivníky. Jeho blesky ozařují svět, země to vidí a chvěje se. Jako vosk se taví hory před Hospodinem, před vladařem celé země. Nebesa hlásají jeho spravedlnost a všechny národy vidí jeho slávu. Hanbí se všichni ctitelé model, kteří se chlubí bůžky, všichni andělé se mu koří. EVANGELIUM – MT 6,7-15

Slova svatého evangelia podle Matouše. Ježíš řekl svým učedníkům: "Když se modlíte, nebuďte přitom povídaví jako pohané. Ti si totiž myslí, že budou vyslyšeni pro množství slov. Nebuďte tedy jako oni. Vždyť váš Otec ví, co potřebujete, dříve než ho prosíte. Vy se tedy modlete takto: Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno tvé. Přijď království tvé. Buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dej nám dnes. A odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od Zlého. Jestliže totiž odpustíte lidem jejich poklesky, odpustí také vám váš nebeský Otec; ale když lidem neodpustíte, ani váš Otec vám neodpustí vaše poklesky." 338