Y φ & Gymnázium F. X. Šaldy Ω Σ. Organizace náležitosti a hodnocení. maturitních. prací. Liberec 2015

Y&φ mд

∫fΩ a

Σ

Gymnázium F. X. Šaldy

§

Organizace náležitosti a hodnocení

maturitních

Liberec 2015

prací

Příprava některých textů použitých v této publikaci byla podpořena projektem ŠABLONY GYMNÁZIA F. X. ŠALDY CZ.1.07/1.5.00/34.0160 Tento dokument je platný od 1. července 2015 a účinný od 1. září 2015 do odvolání.

Editor: Jan Voženílek © Gymnázium F. X. Šaldy, 2015

GYMNÁZIUM F. X. ŠALDY | 2015

Maturitní práce Náležitosti maturitních a seminárních prací Text popisuje závazné uspořádání všech maturitních a seminárních prací v Gymnáziu F. X. Šaldy. Rozsah práce a další náležitosti zpracování zadaného tématu jsou stanoveny v zadání práce. Žák je povinen dodržovat typografická pravidla a další zásady, jež jsou uvedeny dále.

Úvodní strany maturitní, resp. seminární práce Titulní list práce musí na první straně obsahovat: ■ oficiální název školy, ■ jméno autora/autorky, ■ přesný název práce, ■ vymezení typu práce „Seminární práce“, popř. „Maturitní práce“, je-li práce maturitní prací ve smyslu zákona o středních školách, ■ jméno vedoucího práce, popř. konzultanta; jméno oponenta se neuvádí, ■ místo a rok odevzdání práce; uvádí se vždy sídlo školy (Liberec) a rok prvního termínu maturitní zkoušky autora. Návrh uspořádání titulní strany práce je připojen dále. Uspořádání (popř. zvolené fonty) mohou být změněny, ale musí být zachováno pořadí uvedených údajů. Druhá („rubová“) strana titulního listu je prázdná. Za titulní list se vloží kopie zadání maturitní práce (do obou výtisků práce po jedné kopii); originál si žák uschová. Další strana obsahuje prohlášení o původnosti práce a licenci k užití. Text je závazně stanoven takto (pro seminární práci se slovo „maturitní“ nahradí slovem „seminární“):

TEXT PROHLÁŠENÍ Prohlášení autora Byl/a jsem seznámen/a s tím, že na mou maturitní práci se vztahuje zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů, zejména § 60 – školní dílo. Beru na vědomí, že Gymnázium F. X. Šaldy nezasahuje do mých autorských práv užitím mé maturitní práce pro potřeby školy. Užiji-li maturitní práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědom povinnosti informovat o této skutečnosti Gymnázium F. X. Šaldy.

3

ůA∫wň Σ

%

Ж

4

ůA∫wň Σ

2015 | GYMNÁZIUM F. X. ŠALDY

Maturitní práce

%

Ж

Maturitní práci jsem vypracoval/a samostatně s použitím uvedené literatury a dalších zdrojů a na základě konzultací s vedoucím práce, popř. dalšími konzultanty, kteří jsou v práci uvedeni. V Liberci dne [doplní se datum]

Text prohlášení může být změně pouze ze závažných důvodů po předchozím projednání s ředitelem školy. Pod text prohlášení se autor vlastnoručně podepíše modrou propisovací tužkou nebo perem s modrým inkoustem. Druhá („rubová“) strana listu s prohlášením je prázdná. Třetí strana obsahuje česky psanou anotaci práce (nadpis: Anotace) a její překlad do anglického jazyka (nadpis: Abstract). Předepsaná délka anotace je 5–10 řádků. Pod anotaci se k označení „Počet znaků práce (včetně mezer)“ uvede příslušný údaj získaný ze statistiky v textovém editoru. Rubová strana listu s anotací je prázdná. Na další list možno zařadit poděkování vedoucímu práce, konzultantům, spolupracovníkům a dalším osobám. Alternativně lze poděkování zařadit přímo do úvodu práce (viz dále). Rubová strana listu je opět prázdná. Vzor úvodních stran je připojen v samostatném souboru. Úvodní listy se nečíslují.

Vlastní text práce Vlastní text práce začíná obsahem. Dále se zařadí úvod, v němž se podrobněji popíše dosavadní stav bádání ve zkoumané oblasti a cíl, jejž chce autor dosáhnout. Následuje text práce členěný do kapitol; doporučují se max. 3 úrovně nadpisů. Závěr obsahuje především autorské zhodnocení stanoveného úkolu. Až za závěr se zařadí přehled literatury a dalších pramenů a dalších zdrojů, které autor použil; podrobnější přehled viz dále. Strany vlastního textu práce se číslují; číslování začíná na stránce s obsahem. Umístění paginace není předepsáno. Vlastní text práce je možno tisknout jednostranně nebo oboustranně. Oboustranný tisk je vhodnější, protože šetří papír i místo ve školním archivu. Obsah a úvod musejí začínat vždy na pravé (tj. liché) straně; pokud je třeba, zařadí se prázdná stránka (vakát), která neobsahuje paginaci (do pořadí stran je však započítána).

Přílohy Přílohy se zařazují na konec práce za seznam literatury.


Maturitní práce Maturitní práce: harmonogram a organizace Formy profilové části maturitní zkoušky Průběh maturitní zkoušky stanovuje školský zákon 561/2004 Sb. v platném znění (poslední novela 370/2012 Sb.) a vyhláška 177/2009 Sb., o bližších podmínkách ukončování vzdělávání ve středních školách maturitní zkouškou v platném znění (poslední novela 371/2012 Sb.). Školský zákon v § 79 uvádí možné formy profilové části maturitní zkoušky takto: a) vypracování maturitní práce a její obhajoba před zkušební maturitní komisí, b) ústní zkouška před zkušební maturitní komisí, c) písemná zkouška, d) praktická zkouška, e) kombinace dvou nebo více forem podle písmen a) až d). V Gymnáziu F. X. Šaldy se konají profilové zkoušky formou ústní zkoušky, formou kombinace ústní a písemné zkoušky nebo formou vypracování a obhajoby maturitní práce. Seznam maturitních předmětů s danou formou vyhlašuje pro každý školní rok ředitel školy a je k dispozici na školním webu http://www.gfxs.cz/, oddíl Studium – Maturity. V této kapitole jsou shrnuty základní informace o harmonogramu a organizaci doplněné o odkazy na další kapitoly, které obsahují pokyny k zadání, zpracování a hodnocení maturitních prací. Ke všem popsaným činnostem jsou připraveny potřebné formuláře: Zadání maturitní práce (ZMP_vzor), Předávací protokol (PP_vzor), Posudek vedoucího, resp. oponenta maturitní práce pro žáka (PPŽ_vzor) a Posudek vedoucího, resp. oponenta maturitní práce pro maturitní komisi (PPK_vzor). Formuláře jsou k dispozici ve školní počítačové síti v adresáři P:/informace vedení školy/maturita/formuláře; před použitím vyučující soubor přejmenuje tak, že místo slova vzor uvede příjmení žáka.

Zákonné lhůty a související termíny Ředitel Gymnázia F. X. Šaldy vyhlásí v souladu s § 15 vyhlášky o maturitní zkoušce čtyři termíny: ■ termín zadání maturitní práce a určení vedoucího práce, ■ termín určení oponenta,

5

ůA∫wň Σ

%

Ж

6

ůA∫wň Σ


%

Ж

Maturitní práce ■ termín odevzdání maturitní práce, ■ termín předání posudků oponenta a vedoucího maturitní práce. Komentáře k uvedeným termínům a lhůtám ■ Zadání maturitní práce a určení vedoucího práce. Žák si vybírá téma maturitní práce ze seznamu maturitních prací. Seznam je zveřejněn na www.gfxs.cz. Za nabízené téma se dále pokládá téma té seminární práce, kterou žák v daném školním roce úspěšně obhájil v semináři. Žák si téma maturitní práce zvolí v termínu stanoveném ředitelem školy; pokud si žák ve stanoveném termínu téma nezvolí, vylosuje si jedno téma z nabídky. ■ Užije se formulář Zadání maturitní práce (ZMP_vzor). Formulář vyplní vedoucí práce a ve dvou podepsaných výtiscích jej předloží řediteli školy. Ředitel zadání schválí, resp. upraví, podepíše a předá třídnímu učiteli, který zajistí podpis žáka na obou výtiscích; jeden výtisk si žák ponechá, druhý (podepsaný!) odevzdá třídní učitel v sekretariátu. Pokyny k vyplnění formuláře jsou v kapitole Zadání a hodnocení maturitní práce. ■ Určení oponenta. Oponenta práce určí ředitel školy na návrh vedoucího práce, popř. předsedy předmětové komise, která zajišťuje výuku předmětu maturitní zkoušky. ■ Odevzdání maturitní práce. Žák odevzdá práci zpracovanou dle požadavků uvedených v zadání práce řediteli školy prostřednictvím sekretariátu; o předání se provede zápis v Předávacím protokolu (PP_vzor). ■ Neodevzdá-li žák pro vážné důvody práci v termínu, omluví se písemně řediteli školy nejpozději v den stanovený pro odevzdání maturitní práce; uzná-li ředitel školy žákovu omluvu, určí žákovi náhradní termín pro odevzdání maturitní práce. Pokud žák maturitní práci neodevzdá v termínu bez písemné omluvy s uvedením vážných důvodů nebo pokud mu omluva nebyla uznána, posuzuje se tak, jako by danou zkoušku vykonal neúspěšně. ■ Ředitel školy předá jeden výtisk vedoucímu práce, druhý oponentovi. Vzor posudku a poznámky ke zpracování jsou v kapitole Zadání a hodnocení maturitní práce; podle tohoto návodu vytvoří jak vedoucí práce, tak její oponent dvě varianty posudku: jednu pro maturitní komisi, druhou pro žáka; posudek pro žáka v souladu s vyhláškou o maturitách neobsahuje návrh klasifikace práce. ■ Předání posudků oponenta a vedoucího maturitní práce. Nejpozději v termínu stanoveném ředitelem školy předá vedoucí práce žákovi oba posudky; předání se zaznamená do výše uvedeného Předávacího protokolu.

Obhajoba maturitní práce před maturitní komisí Zkušební maturitní komise má stálé členy a další členy. Stálými členy jsou předseda, místo předseda a třídní učitel. V případě, že se zkouška koná formou vypracování maturitní práce a její obhajoby, jsou dalšími členy komise vedoucí maturitní práce a oponent maturitní práce. Funkce stálého člena a dalšího člena zkušební maturitní komise je slučitelná. Obě funkce jsou zároveň slučitelné s funkcí vedoucího maturitní práce a oponenta maturitní práce (srov. s § 35 vyhlášky).


Maturitní práce Při obhajobě je k dispozici počítač, projekční plátno a dataprojektor; předpokládá se totiž užití ICT. Žákovi se doporučuje v termínu dohodnutém s vedoucím práce, resp. s místopředsedou maturitní komise uložit potřebné soubory do počítače předem a techniku si vyzkoušet. Obhajoba maturitní práce trvá 15 minut; předpokládané časové rozložení obhajoby: ■ 5 min – úvodní vystoupení autora: seznámení komise s cílem práce a s jejím obsahem, s postupem a s výsledky bádání, s návrhy aplikace výsledků v praxi apod., předpokládá se užití prezentační techniky, ■ 5 min – otázky vedoucího práce: vedoucí položí otázku, kterou uvedl ve svém posudku, žák může v odpovědi opět použít připravenou počítačovou prezentaci; vedoucí může klást další otázky reagující na průběh obhajoby nebo další otázky související s tématem práce, ■ 5 min – otázky oponenta a dalších členů komise: oponent položí otázku, kterou uvedl ve svém posudku, žák může v odpovědi použít připravenou počítačovou prezentaci; oponent může klást další otázky reagující na průběh obhajoby nebo další otázky související s tématem práce. Posudky vedoucího a oponenta se při obhajobě nečtou; místopředseda komise zajistí, aby je měla komise spolu se dvěma výtisky práce po celou dobu konání profilové části maturitní zkoušky k dispozici.

7

ůA∫wň Σ

%

Ж

8

ůA∫wň Σ


%

Ж

Maturitní práce Zadání maturitních prací Základní pravidla maturitní zkoušky formou obhajoby maturitní práce v Gymnáziu F. X. Šaldy jsou popsána v části Maturitní práce: harmonogram a organizace. Zde jsou podrobněji vysvětleny některé náležitosti zadání a hodnocení maturitních prací.

Zadání maturitní práce Vyhláška 177/2009 Sb., o bližších podmínkách ukončování vzdělávání ve středních školách maturitní zkouškou v platném znění (poslední novela 371/2012 Sb.), v § 15 stanovuje, že zadání maturitní práce musí obsahovat minimálně tyto náležitosti: a) téma maturitní práce, b) termín odevzdání maturitní práce, c) způsob zpracování a pokyny k obsahu a rozsahu maturitní práce, d) kritéria hodnocení maturitní práce, e) požadavek na počet vyhotovení maturitní práce a f) určení částí tématu zpracovaných jednotlivými žáky v případě, že maturitní práci bude zpracovávat několik žáků společně. Z uvedených požadavků vyhlášky vychází připravený formulář Zadání maturitní práce (soubor ZMP_vzor v adresáři P:/informace vedení školy/maturita/formuláře; slovo vzor v názvu souboru se v konkrétním případě před vyplněním formuláře nahradí příjmením žáka). Formulář vyplní vedoucí práce na počítači, vytiskne a ve dvou podepsaných výtiscích jej předloží řediteli školy. Ředitel zadání schválí, resp. upraví, podepíše a předá třídnímu učiteli, který zajistí podpis žáka na obou výtiscích; jeden výtisk si žák ponechá, druhý (podepsaný!) odevzdá třídní učitel v sekretariátu školy. Komentáře k formuláři ■ Téma maturitní práce je identické s názvem maturitní práce. ■ Maturitní předmět musí být uveden v souladu s přihláškou k maturitní zkoušce. ■ Požadovaný rozsah práce se stanoví v normostranách. Jedna normostrana obsahuje 1 800 znaků včetně mezer. Celkový počet znaků včetně mezer lze snadno zjistit v textovém editoru volbou Soubor/Vlastnosti/Statistické údaje (nebo volbou obdobnou). Vedoucí práce přitom žáka upozorní, že není nutné (ani vhodné) práci upravovat tak, aby jedna (fysická) strana práce odpovídala počtem znaků jedné normostraně (viz kap. Úprava maturitních prací) – normostrany jsou jen pomocným nástrojem ke stanovení rozsahu textu.


Maturitní práce ■ Obvykle se předpokládá délka práce cca 30 normostran (bez příloh). Je-li částí maturitní práce také tvorba díla nelistinné povahy (uměleckého díla, softwaru, laboratorní aparatury, didaktické pomůcky), pak se rozsah listinné části stanovený v zadání přiměřeně sníží např. na 10 normostran – listinná část pak zpravidla má charakter komentáře k výstupu nelistinnému. Rozsah práce může být v zadání přiměřeně snížen také v případě, když se předpokládá významné užití „stručnějšího jazyka“, než je jazyk přirozený (mateřský, cizí), např. užití matematické symboliky, fysikálních vzorců, strukturních diagramů apod.

PŘÍKLADY Požadovaný rozsah práce: min. 30 NS bez příloh, naměřená experimentální data na CD. Požadovaný rozsah práce: oprava tří didaktických modelů, komentář v rozsahu 10 NS. Požadovaný rozsah práce: text min. v rozsahu 20 NS, dále návody a popisy postupů tvorby vlastních map; naměřené hodnoty, fotodokumentace, užitý software a výsledné mapy na přiloženém CD. Požadovaný rozsah práce: text min. v rozsahu 20 normostran, dále návody a popisy postupů přetaktování různých hardwarových komponent PC; naměřené hodnoty, schémata a grafy získané při taktování; foto a videodokumentace, výsledky měření na přiloženém CD.

■ Pokyny k obsahu práce se formulují ve třetí osobě či v trpném rodu (Maturant provede… Žák změří… Práce obsahuje… Měření bude uskutečněno…), nikoliv formou pokynů ve druhé osobě (Popiš/te vlastnosti… Stanov/te hodnoty…). V případě, že některá dílčí témata nemají být součástí práce (např. proto, že jsou dostatečně zpracována v učebnicích, nejsou zajímavá, jsou pro maturitní práci nevhodná), poznamená se tato skutečnost v zadání.

PŘÍKLADY Pokyny k obsahu práce: Maturant vyloží základní poznatky o termojaderné syntéze. Výklad bude doplněn historickými poznámkami a technickými aplikacemi. Užitím rychlé kamery provede praktické měření průběhu plasmatického výboje v čase; měření se uskuteční na školním termojaderném reaktoru GOLEM vzdáleně ovládaném pomocí webového rozhraní. Způsob zpracování: Teoretická práce doplněná vyhodnocením experimentu; ukázka rozsáhlých experimentálních dat bude v příloze. Zvolená metoda vyhodnocení snímků výboje bude v práci popsána. Pokyny k obsahu práce: Maturantka vyloží základní východiska a metodologii astronomie a astrologie. Výklad bude doplněn historickými poznámkami a průzkumem znalostí žáků školy o problematice. Maturantka dále uvede základní fysikální argumenty proti astrologii a posoudí námitky proti nim ze strany astrologů; úvaha může být doplněna analýzou horoskopu.

9

ůA∫wň Σ

%

Ж

10

ůA∫wň Σ


%

Ж

Maturitní práce Způsob zpracování: Odborná práce doplněná dotazníkem zpracovaným a vyhodnoceným elektronicky (např. v prostředí Moodle). Otázky dotazníku budou uvedeny v příloze. Pokyny k obsahu práce: Maturant opraví tři didaktické modely spalovacích motorů z fysikálních sbírek školy, zaměří se přitom na mechanickou a elektrickou část těchto modelů. Povrchová úprava (barvení, lakování) modelu není součástí práce. Způsob zpracování: Opravené modely budou doplněny kratší technickou zprávou popisující hlavní závady, navržené způsoby opravy a jejich výsledek. Součástí práce bude účelná fotodokumentace. Pokyny k obsahu práce: Maturant uvede definice základních pojmů GNSS, stručně popíše historii a principy měření GNSS. Vytvoří alespoň dvě různé kalibrované mapy (okolí svého bydliště, školy) užitím svých měření s GPS a pomocí GIS nástrojů s veřejnými WMS servery. Dále vytvoří tutorial tvorby těchto map. Vytvořené mapy, případně jejich chyby, interpretuje. Způsob zpracování: Teoretická práce doplněná měřením s GPS a praktickým návodem, jak vytvořit vlastní mapu. Pokyny k obsahu práce: Maturant uvede základní definice hardwaru, stručně popíše možnosti taktování jednotlivých komponent, zejména CPU, RAM a GPU. Přetaktuje alespoň tři různé hardwarové součástky a výsledky postupného měření (např. závislosti změny napětí, frekvence, latence vůči teplotě, stabilitě a výkonnosti) přehledně zpracuje (tabulky, grafy) a interpretuje. Způsob zpracování: Teoretická práce doplněná přetaktováním jednotlivých komponent spolu s praktickým návodem.

■ Určení části tématu vyžaduje vyhláška o maturitní zkoušce v případě, že téma zpracovává několik žáků současně. V opačném případě se v zadání pouze poznamená, že práce je individuální.

PŘÍKLADY Určení části tématu: individuální práce. Určení části tématu: lidské oko, oční vady, měření na jednom typu přístroje, vyhodnocení měření, tvorba letáku – část o chorobách oka. Určení části tématu: teoretická část: individuální práce; praktická část: autorské pojednání s využitím společně provedeného měření na Týdnu vědy 2011.

■ Počet vyhotovení práce. Listinná část se odevzdává vždy ve dvou výtiscích v kroužkové vazbě; počet vyhotovení nelistinné části stanoví s přihlédnutím k jejímu charakteru vedoucí práce v zadání. Nedílnou součástí práce je také CD, resp. DVD, které vždy obsahuje: kompletní text práce ve formátu PDF; kompletní zdrojové soubory (editovatelný text práce např. formátu DOC, ODT, TEX, dále případně pomocné soubory


Maturitní práce tabulkového kalkulátoru, grafických programů, softwaru pro počítačem podporované měření apod.); fotografie užité v práci uložené v samostatných souborech v původním rozlišení. ■ Podle charakteru práce vyučující stanoví další součásti práce, které jsou na CD, resp. DVD požadovány, např.: zdrojové kódy programů, fotodokumentace fází tvorby výtvarného díla, soubory pro GIS, MBL apod.

11

ůA∫wň Σ

%

Ж

12

ůA∫wň Σ


%

Ж

Maturitní práce Hodnocení maturitních prací Kritéria hodnocení jsou v celé škole stanovena jednotně a jsou uvedena ve formulářích pro posudky vedoucího a oponenta maturitní práce.

Posudky vedoucího a oponenta maturitní práce Formulář pro vedoucího a oponenta je identický; posudky se liší pouze nadpisem (zpracovatel smaže nesprávnou variantu nadpisu ve vzoru), je však třeba vypracovat dvě varianty posudku: jednak pro maturitní komisi, jednak pro žáka; posudek pro žáka neobsahuje návrh klasifikace práce (závěrečná tabulka protokolu). Komentáře k formuláři ■ Práce se hodnotí dle jednotlivých kritérií zapsáním křížku do příslušného pole tabulek. ■ Tabulky v části 3 se využijí pouze v uvedeném předmětu a pouze tehdy, byla-li nelistinná část součástí zadání maturitní práce. Irelevantní tabulky zpracovatel posudku smaže. ■ Celkové hodnocení práce (stručná charakteristika) má především obsahovat zdůvodnění výše uvedeného hodnocení, příklady zdařilých částí práce, či naopak příklady kritizovaných nedostatků. ■ Otázky a náměty pro obhajobu přednese vedoucí, resp. oponent maturitní práce ve druhé, resp. třetí části obhajoby (viz kap. Maturitní práce: harmonogram a organizace), žák má možnost se na tuto část obhajoby také předem připravit. Vedoucí, resp. oponent ovšem může při obhajobě položit další otázky v posudku neuvedené; maturant také musí počítat s tím, že na všechny v posudku uvedené otázky nemusí při obhajobě (např. v časové tísni) dojít.

PŘÍKLADY Celkové hodnocení práce (stručná charakteristika): Maturant splnil zadání práce: vyložil (nejen základní) poznatky o termojaderné syntéze a užitím rychlé kamery provedl praktické měření průběhu plasmatického výboje v čase; měření uskutečnil na školním termojaderném reaktoru GOLEM vzdáleně ovládaném pomocí webového rozhraní. Výklad práce je srozumitelný a ukazuje, že autor dobře porozuměl tématu. Ačkoliv teoretický výklad musí mít nutně kompilační povahu, přece je zřetelný autorův přínos v celkovém uspořádání práce i ve volbě témat detailnějších informací. V několika rovnicích reakcí jsou drobné chyby; vzhledem k rozsahu i obsahu práce není tento nedostatek závažný.


Maturitní práce Práce je napsána v TEXu a obrázky autor vytvořil v Inkscape; pochvalu zaslouží nejen technicky dokonalé provedení, ale i volba zdarma dostupného softwaru. Práce mimořádně dobře splňuje všechny požadavky na maturitní práce kladené. Celkové hodnocení práce (stručná charakteristika): Autor maturitní práce splnil stanovený cíl: V teoretickém úvodu správně vysvětlil základní pojmy spojené s taktováním a stabilitou hardwaru. V praktické části přetaktoval nejprve jen samotný procesor, dále pak netbook jako celek. Výklad je poměrně obsáhlý, srozumitelný, čtivý. Poznamenejme jen, že by v maturitní práci bylo vhodné definovat pojem „hardware“ na vyšší úrovni než jen populárním sloganem „to, na co si můžeme fyzicky šáhnout“. Na s. 34 autor konstatuje, že po přetaktování přestal fungovat ethernet, nenabízí však žádné vysvětlení, popř. hypotézy. Závažnější výtky souvisejí s fysikální částí práce. Autor není důsledný v používání pojmů; např. píše „hluk o velikosti padesáti decibelů“ – kterou fysikální veličinu tím má na mysli? Chybí podrobnější informace o metodě měření teploty. Užil autor nějaké další, nezávislé teploměry? Ani v textu, ani v příloze práce není připojen žádný protokol o provedeném měření. Jinak zdařilá práce má závažné nedostatky z jazykového hlediska, a to jak gramatické, tak stylistické. Nejméně sedmkrát je špatné i/y v minulém příčestí, dále jsou užita chybná zájmena, popř. chybné tvary zájmen (s. 4); najdeme i velmi hrubé chyby („mi (všichni) nemusíme odhalit“, s. 11). Vedle chybné interpunkce (prakticky na každé straně) jsou slabinou práce stylisticky nedomyšlené vazby (např. s. 5), zvláště časté a zcela nemístné užití zájmena „my“ (např. „teplota nám roste“, „na displeji se nám objeví tečky“). Otázky a náměty pro obhajobu: 1) Jaké další metody měření teploty procesoru (disku, zdroje, dalších prvků) byste navrhl? 2) Uveďte fysikální veličiny související se zvukem (intenzita zvuku, hladina intenzity zvuku, …), jejich definice a jednotky. Celkové hodnocení práce (stručná charakteristika): Práce se velmi zdařile pohybuje na pomezí čtyř vyučovacích předmětů: biologie (anatomie a fysiologie člověka), fysiky (biofysika), tělesné výchovy a matematiky (statistiky). Autor přesvědčivě ukázal, že se ve všech těchto disciplínách odpovídajícím způsobem orientuje, ba že je schopen tvořivě pracovat s jejich poznatky prostřednictvím odborné literatury. Autor podrobně popisuje jak výchozí pojmy, tak metodu použitou pro vyhodnocení měření a potvrzení úvodní hypotézy. Lze sice oprávněně namítat, že užitý vzorek testovaných osob je příliš malý, autor však na dvou místech práce přesvědčivě dokládá, že v dané situaci nebylo možno postupovat jinak. Otázky a náměty pro obhajobu: 1) V teoretickém výkladu statistických pojmů uvádíte poznámky o nejednoznačné definici veličin modus a medián. Lze tyto veličiny smysluplně využít k vyhodnocení vašeho zkoumání? Jakou definici užívají tabulkové kalkulátory (MS Excel, Calc)? 2) Na s. 32 uvádíte, že existuje jistá nerovnost mezi aritmetickým a geometrickým průměrem. Zformulujte ji a naznačte důkaz.

■ Návrh klasifikace práce se zapisuje do připravené tabulky slovně. Část 3 se vyplňuje pouze v případě, že byla součástí zadání maturitní práce, jinak se proškrtne. Část 4 a návrh výsledné klasifikace pro zkušební maturitní komisi se doplní až při obhajobě maturitní práce. Při stanovení výsledné klasifikace se zohlední všechny části klasifikace dílčí; pokud však bude část 1 (obsahová správnost, přínos) hodnocena stupněm nedostatečný, bude i výsledná klasifikace stupněm nedostatečný.

13

ůA∫wň Σ

%

Ж

14

ůA∫wň Σ


%

Ж

Maturitní práce Klasifikace maturitní práce Hodnocení maturitní práce navrhuje zkušební maturitní komisi vedoucí maturitní práce v souladu s pravidly popsanými výše. Komise klasifikuje práci na základě předložených posudků vedoucího a oponenta práce a na základě obhajoby. Výsledná známka stanovená zkušební maturitní komisí se do posudku vedoucího práce, resp. oponenta nezapisuje, je uvedena v maturitním protokolu. Klasifikaci vyhlásí předseda komise obvyklým způsobem. Dále platí: ■ Téma a zadání maturitní práce se zachovává i pro opravnou zkoušku a náhradní zkoušku (viz § 15 vyhlášky o maturitní zkoušce). ■ Po skončení profilové části maturitní zkoušky se jeden výtisk maturitní práce uloží v archivu školy, druhý výtisk bude uložen v depozitáři školní knihovny.


Maturitní práce Příprava textu a interpunkce Obecné zásady ■ Odstavec představuje blok textu ukončený „neviditelným“ znakem konec odstavce (¶), tento znak vkládáme stisknutím klávesy Enter. Zásadně nemačkáme Enter na konci každé řádky. ■ Pro odsazení začátku odstavce nepoužíváme tabulátor ani několik mezer. Je-li odsazení požadováno, nastavíme je ve volbách stylu odstavce. Pokud chceme vidět, na kterém místě odstavec končí (kam jsme znak konce odstavce vložili), můžeme toto místo zviditelnit volbou Nástroje > Možnosti > Zobrazení > Konce odstavců, popř. ikonou se symbolem ¶. ■ Text nikdy neformátujeme vložením skupiny více mezer! ■ Slova na konci řádku nedělíme ručně (vložením spojovníku a stiskem Enter). Je-li dělení slov požadováno, zapneme automatické dělení slov; při přípravě rukopisu ponecháváme dělení slov raději vypnuté. ■ Nadpisy (popř. další pojmy, hesla), které mají být ve výsledné publikaci psány verzálkami (velkými písmeny), píšeme obvyklým způsobem; verzálky později zvolíme ve stylu odstavce. V opačném případě by se text psaný verzálkami objevil i v obsahu, rejstříku apod. ■ Používáme správné znaky. Často se chybně zaměňuje číslice 0 za písmeno O, číslice 1 za písmeno l, řecké β za německé ß, malé písmeno x za znak × (krát; vložíme kombinací ALT 0215).

Interpunkční znaménka ■ Znaménka . , ; : ? ! píšeme v souvislém textu v obvyklém významu interpunkčních znamének bez mezery k předchozímu slovu, za znaménky píšeme jednu mezeru. ■ Pokud se vedle sebe sejdou dvě interpunkční znaménka, neklade se mezi ně mezera. ■ Poloha znamének vzhledem k uvozovkám a závorkám zaleží na tom, zda je jimi ohraničena celá věta, nebo pouze její část. ■ Tečka označuje řadové číslovky. Tečka se píše za některými zkratkami. Pokud končí věta zkratkou nebo řadovou číslovkou, píše se tečka pouze jedna. ■ Tečka se nesází za nadpisy, a to ani v případě, že jsou složeny z více vět. ■ V názvech počítačových souborů, ve webových a e-mailových adresách, v označení verzí programů a v desetinném číslování kapitol se píší tečky bez mezer. ■ Za slovem „viz“ se tečka nepíše – není to zkratka, nýbrž (archaický) imperativ. Další pravidla o použití tečky uvádíme v části Čísla.

15

ůA∫wň Σ

%

Ж

16

ůA∫wň Σ


Maturitní práce

%

Ж

PŘÍKLADY První věta končí tečkou. Za ní je mezera a další věta. Ten nápad byl vskutku „geniální“. „Celá věta je v uvozovkách.“ „Je to zvláštní,“ řekl kapitán, „jak jen to vysvětlit?“ Můžeme použít tento program (nebo jeho část). jinak, také správně: Můžeme použít tento program. (Také lze použít jeho libovolnou část.) chybně: 80-tá léta — správně: 80. léta chybně: 2-hý muž — lépe: 2. muž — ještě lépe: druhý muž InDesign CS5 (verze 7.0) lze stáhnout na www.adobe.com. V kapitole 2.3.1 rozvádíme myšlenky z kapitoly 1.7, viz pozn. 3.

Literatura [1] BERAN, Vladimír a kol.: Aktualizovaný typografický manuál. 3. vyd. Praha: Kafka design, 2003. [2] KOČIČKA, Pavel – BLAŽEK, Filip: Praktická typografie. 2. vyd. Praha: Computer Press, 2004. ISBN 80-722-6385-4. [3] BŘEZINA, Petr: Cizojazyčná sazba. 1. vyd. Plzeň: 2005.


Maturitní práce Další interpunkční znaménka ■ Dvojtečka ve smyslu poměru (v matematice, chemii, kuchyni) se píše s mezerou z obou stran; ve smyslu skóre zápasu nebo vyjádření času používáme dvojtečku bez mezer. ■ Výpustka („trojtečka“) … nahrazuje nevyslovený text (podobně jako pomlčka), vypuštěný text (např. z delšího citovaného textu) nebo část výčtu. Při náhradě části výčtu se výpustka od předchozího textu, který musí končit čárkou, odděluje mezerou, jinak se přisazuje těsně. (Další) tečku za „trojtečkou“ na konci věty nepíšeme. Výpustka je speciální znak odlišný od tří za sebou vložených teček. (Ve Wordu jej vložíme kombinací CTRL ., popř. ALT 0133.)

PŘÍKLADY Zásluhou fotbalisty Poláka skončilo utkání stavem 2:1. Maryša mu naředila nápoj v poměru 1 : 12. Ty jsi ale… Lásko, ach lásko… Používáme pouze standardní výpustku. Jiný počet teček (čtyři, pět, osm, dvacet, …) se zásadně nepoužívá.

■ Závorky a uvozovky se píší bez oddělení mezerou od slova, výrazů či věty, které obklopují. Mezery se píší před počátečními a za koncovými uvozovkami, resp. závorkami. Je-li v uvozovkách, resp. závorkách celá věta, sází se tečka (vykřičník, otazník) uvnitř uvozovek, resp. závorek. Pokud je v uvozovkách, resp. závorkách pouze část věty, sází se tečka (vykřičník, otazník) až za ně. ■ V běžném textu užíváme kulaté (), popř. hranaté závorky []; užití lomítka / ve smyslu závorek je anachronismem z dob psacích strojů (dnes má význam jen v akcidenční sazbě – oznámení, plakáty, výtvarná typografie –, nikoliv v odborném textu či beletrii). ■ V českém jazyce lze užít tři varianty uvozovek. Klasické uvozovky mají tvar „“ (pomůcka: 9966, tedy: první uvozovky jsou dole a mají tvar devítek, druhé jsou nahoře a mají tvar šestek). Jiný typ dvojitých uvozovek “ ” (symbolicky: 66 99) patří do anglického jazyka a v češtině je nepřípustný. Pokud je v textu třeba užít uvozovky vnořené do uvo-

17

ůA∫wň Σ

%

Ж

18

ůA∫wň Σ


Maturitní práce

%

Ж

zovek (např. pro citát v přímé řeči), užíváme další přípustné typy uvozovek: jednoduché uvozovky ‚‘ (tvar: 96) či špičaté uvozovky » « (v češtině se zásadně užívají „šipkami dovnitř“, tj. opačně než ve francouzštině). ■ Znak " označuje jednotku palec nebo úhel vyjádřený ve vteřinách. ■ Odsuvník (apostrof) je znám především z cizích jazyků; má tvar „devítky nahoře“, tedy ’. V akcidenční tiskovině se může použít ke zkrácení letopočtu.

PŘÍKLADY Ladislav Kozoroh řekl: „Vy jste zdařile pojednal o obratníku Raka.“ To byl opravdu „skvělý“ příklad. Ano, ten příklad je vskutku „skvělý“. Štěpán Rak poznamenal: „Mě ‚nějaký Kozoroh‘ opravdu nezajímá!“ Kritik Kozoroh uvedl: „Myslím, že d’Artagnan je dobře napsaná postava »Tří mušketýrů«.“

Literatura [1] BERAN, Vladimír a kol.: Aktualizovaný typografický manuál. 3. vyd. Praha: Kafka design, 2003. [2] KOČIČKA, Pavel – BLAŽEK, Filip: Praktická typografie. 2. vyd. Praha: Computer Press, 2004. ISBN 80-722-6385-4.


Maturitní práce Spojovníky a pomlčky Je třeba důsledně rozlišovat psaní pomlčky a spojovníku; základní zásady jsou obsaženy v Pravidlech českého pravopisu, další zásady plynou ze zvyklostí typografických. Spojovník - je kratší a silnější, píšeme jej přímo z klávesnice; pomlčka – je delší a tenčí, ve Windows ji obecně vkládáme kombinací ALT 0150, ve Wordu CTRL -, často automaticky nahradí spojovník při vhodném nastavení tzv. automatických oprav.

Spojovník ■ Spojovník (divis) se píše vždy bez mezer a používá se jako spojovací znaménko ve složených výrazech a slovních tvarech s částicí -li. Další funkcí spojovníku je označení dělení slov (proto se mu také někdy říká rozdělovník). ■ Složeniny číslic a slov se píší bez spojovníku!

PŘÍKLADY je-li, bude-li, není-li slovník česko-německý, Karel Matěj Čapek-Chod, Belá-Durice, Frýdek-Místek Ostrava-Poruba, propan-butan n-tice, k-tice, ISBN 80-901373-6-9 Zeleno-modrý svetr má motiv střídajících se zelených a modrých pruhů, zatímco zelenomodrý svetr má celý namodrale zelenou barvu. chybně: 8-mi bitový — správně: 8bitový

Pomlčka ■ Pomlčka s mezerou po obou stranách se píše k oddělení částí textu (vsuvky, heslovitá označení). ■ Pomlčka s mezerou za pomlčkou se užívá k vyjádření přímé řeči místo uvozovek, dále při sazbě výčtů (ve funkci odrážky) a při označení celých měnových hodnot. ■ Pomlčka s mezerou před pomlčkou se používá k vyjádření nedokončené výpovědi. V tomto případě nenásleduje tečka. ■ Pomlčka ve významu „až“, „od do“, „proti“ není oddělena mezerami.

19

ůA∫wň Σ

%

Ж

20

ůA∫wň Σ


Maturitní práce

%

Ж

PŘÍKLADY Lidé celého světa – žádný národ neopomíjíme – touží po míru. Kniha – přítel člověka. – Čeho jste ředitelem? Koho řídíte? Už toho mám opravdu dost, ty – Už toho mám opravdu dost, ty trou– doporučená teplota 25–28 °C, žil v letech 1921–2008, zápas Česko–Německo, utkání Sparta–Slavia, traťový úsek Kořenov–Harrachov



Maturitní práce Čísla a značky Značky ■ Paragraf § a ampersand &, tedy značky zastupující slova, se také – podobně jako slova, která zastupují – píší s mezerou po obou stranách. ■ Stupně a procenta se ve významu podstatného jména píší s mezerou; ve významu přídavného jména bez mezery. Spojení „stupeň Celsia“ se chápe jako jeden výraz, takže značka stupně se od písmene mezerou neodděluje. Jednotkou termodynamické teploty je kelvin (nikoliv neexistující „stupeň Kelvina“).

PŘÍKLADY … a proto se odsuzuje podle § 26, odst. 2 trestního zákona… Laurin & Klement, Otec & syn Tato část tvoří 15 % celku. Je to 15% roztok kyseliny sírové. 0 °C ~ 32 °F ~ 273,15 K

Čísla ■ Nižší hodnoty (obvykle do tuctu) je vhodné v běžných (nikoliv matematických) textech psát raději slovy než číslicí. ■ Spojení čísla se slovem se sází bez mezer a bez spojovníku. ■ Znak × (krát; vložíme kombinací ALT 0215) nelze nahrazovat malým písmenem x. V matematických textech jej používáme jen tehdy, pokud nehrozí záměna s vektorovým součinem. Podobně při psaní vykřičníku dbáme, aby nedošlo k záměně interpunkce za symbol faktoriálu. ■ Za řadovou číslovkou píšeme za tečku mezeru. ■ V českém textu používáme jako oddělovač desetinné části čísla zásadně čárku. Kvůli přehlednosti za každou trojicí cifer v obou směrech od desetinné čárky ven z čísla píšeme mezeru, desetinnou čárku mezerami neoddělujeme. (Tuto zásadu nedodržujeme ve výpisech zdrojových kódů, v zápisu syntaxe funkcí apod.) ■ Data píšeme s mezerami za označením dne i měsíce. Čtyřciferné letopočty se píší bez mezer.

21

ůA∫wň Σ

%

Ж

22

ůA∫wň Σ


Maturitní práce

%

Ж

■ Časové údaje – hodiny se od minut oddělují tečkou bez mezery, minuty od sekund dvojtečkou bez mezery. Minuty i sekundy vyjadřujeme dvojciferným číslem. Neužíváme obskurní zkratku hod., ale správnou značku fysikální jednotky h; v beletristickém textu vypíšeme celým slovem (hodina). ■ Telefonní čísla v ČR se člení mezerami po třech cifrách; v PSČ se odděluje mezerou první trojice od následující dvojice.

PŘÍKLADY první řešitel, pět mrtvých psů, 25. kniha 5krát, 5×, 8bitový, 50násobně 25. výročí, 18. místo Stanovená číselná hodnota je 25 376,918 407. Má 1 789 kusů této publikace. 10. 5. 2007 nebo 10. května 2007 Od roku 1990 je ředitelkou školy RNDr. Irena Přádná. Vyučovací hodina začíná ve 12.10 a končí ve 12.55. Učitel přišel ve 12.10:38. t1 = 12 h Gymnasium F. X. Šaldy má telefon 482 710 077 a PSČ 460 01.



Maturitní práce Technická sazba Sousloví „technická sazba“ používáme obvykle k označení nejnáročnějších typografických disciplín: sazby matematické a fysikální, sazby chemické a sazby not. Ukažme jen zcela základní pravidla.

Elementární pravidla matematické a fysikální sazby Matematická sazba se řídí pravidly, která (většinou) respektují matematický význam symbolů a jejich logickou souvislost a splňují estetické požadavky. ■ Volíme vhodné písmo tak, abychom eliminovali možnou záměnu znaků (např. malé l a číslici 1 – v bezpatkovém písmu jsou často téměř shodné: l — 1). ■ Znaménka se od čísel nebo jiných symbolů oddělují čtvrtinovými mezerami s neproměnnou velikostí. ■ Znaménko minus má stejnou šířku jako plus a je ve stejné výšce. Není shodné se spojovníkem. Základním (stojatým) řezem písma se sázejí: ■ běžné číslice a indexy, ■ elementární funkce, popř. operace (sin, cos, tg, ln, div, mod, …), ■ speciální zkratky (min, max, lim), ■ závorky, operátory, ■ fysikální jednotky (pravidlo umožňuje dobře odlišit veličiny od jednotek, např. W je watt, zatímco W práce). Kurzivou se sázejí: ■ názvy konstant a proměnných, ■ funkcí, ■ fysikálních veličin. Tučným bezpatkovým písmem se označují číselné obory. Fysikální jednotky se od číselných hodnot svých veličin oddělují mezerou.

23

ůA∫wň Σ

%

Ж

24

ůA∫wň Σ


Maturitní práce

%

Ж

PŘÍKLADY Planckova konstanta h = 6,62606896 ∙ 10–34 J∙s

x = 5 m, W = 5 J, P = 3 W

Identita sin 2x = 2 sin x cos x platí všude v R.

Řešte v oboru R. Omezte se na Z+.



Maturitní práce Německá typografická pravidla Česká typografie se vyvíjela v prostředí značně ovlivněném typografií německou. Pokud vyjdeme od nám již známých typografických pravidel českých, lze říci, že pravidla německá jsou jim velmi podobná. V následujícím přehledu jsou proto uvedeny jen odlišnosti od pravidel českých, a to pouze v oblasti typografických pravidel, nikoliv např. v pravidlech pro dělení německých slov a psaní velkých písmen, která je také nutno respektovat. Podrobnější soupis všech pravidel lze najít např. v publikaci [1].

Písmena ■ Německá abeceda obsahuje tři přehlasované samohlásky ä, ö, ü, které se sázejí v podobě s dvěma tečkami; podoba s čárkami se užívá jen výjimečně v graficky alternativně upravených materiálech. ■ Německé písmeno ß (ostré es, Eszett) se vyvinulo z ligatury (slitku) písmen s a z; proto k minuskulnímu ß neexistuje majuskulní varianta. Ve verzálkové a kapitálkové sazbě se znak ß nahrazuje zdvojeným SS. ■ Ligatury se sázejí, jen když příslušná písmena náležejí témuž kmeni. Pokud se ve složenině na hranici dvou kmenů, resp. předpony/přípony a kmene setkají písmena, která by mohla tvořit ligaturu, ligatury se neužije.

PŘÍKLADY První český vlastenecký spolek založili v České Vsi národní buditelé Jaromír Müller, Jaroslav Dräger a Jarmil Körner. Das Projekt „Weiße Flecken“ wurde von der Initiative Step21 organisiert. — Projekt Weisse Flecken — PROJEKT WEISSE FLECKEN s ligaturou: schaffen, erfinden, fliegen

fl

bez ligatury: höflich, ich kaufte, auflegen

fl

Zkratky ■ Bez tečky se píší zkratky, které označují metrické a na desítkové soustavě založené míry a váhy, chemické prvky, světové strany, měnové jednotky, normované časové jednotky a dále zkratky, které se vyslovují tak, že se hláskují po jednotlivých písmenech.

25

ůA∫wň Σ

%

Ж

26

ůA∫wň Σ


%

Ж

Maturitní práce ■ S tečkou se píší zkratky označující nemetrické a na desítkové soustavě nezaložené míry a dále zkratky, které se při čtení nahrazují celým slovem, jež bylo zkráceno. ■ Je-li třeba zdůraznit skloňování, pak v případě, že poslední písmeno zkratky je shodné s posledním písmenem zkracovaného slova, připojí se skloňovací koncovka před tečku, v opačném případě se připojuje až za tečku. ■ U zkratek bez tečky lze v genitivu singuláru mužského a středního rodu a v plurálu všech tří rodů připojit koncovku -s. Koncovku však nikdy nepřibírají zkratky chemických prvků, světových stran, měnových a měrných jednotek.

PŘÍKLADY m = Meter, g = Gramm, N = Norden, BRD = Bundesrepublik Deutschland, Pkw (PKW) = Personenkraftwagen S. = Seite, Bd. = Band, Nr. = Nummer, Anm. = Anmerkung, Dtzd. = Dutzend, In. = Inch, Mon. = Monat die Bde. = die Bände, dem Hrn. = dem Herrn des Jh.s = des Jahrhunderts, die Jh.e = die Jahrhunderte des Pkws, die Pkws, die AGs, des EKGs, die EKGs

Číslice a čísla, značky; uvozovky ■ Rozsah u letopočtů se vyznačuje lomítkem. ■ Teplotní stupně se sázejí tak, že se mezi číslici a značku pro stupeň klade mezera, písmeno označující stupnici následuje bez mezery. V ostatních případech se značka pro stupeň sází bez mezery těsně za číslici. ■ Před značkami % a ‰ se sází mezera; v odvozeninách a složeninách mezera odpadá. ■ Značky § se užívá jen ve spojení s následující číslicí; plurál se značí zdvojeným §§. ■ Němčina obvykle užívá stejné typy uvozovek jako čeština (viz předchozí kapitoly). Ve Švýcarsku se však často užívá i v německém textu francouzská podoba « ». ■ Je-li uvozovací věta za přímou řečí, jsou koncové uvozovky vždy před čárkou, ale za otazníkem a vykřičníkem (patří-li tato znaménka k větě).

PŘÍKLADY 2001/02, 1914/18 8 °C, 50°nördlicher Breite 100 %, 8%ig, 5%-Klausel § 9, der § 17, §§ 10 bis 15, §§ 10–15 „Ich warte schon lange“, sagte sie. — „Warum ich? Warum bin ich gerade dazu auserkoren?“ „Wie?“ fragten K. und die Wirtin gleichzeitig.


Maturitní práce Spojovník a pomlčka ■ Když se za sebou setká více složených slov, jimž je některá součást společná, píše se tato součást jen u jedné ze složenin a u ostatních se nahrazuje spojovníkem; toto pravidlo nelze použít u neodlučitelných předpon. ■ Spojovník se užívá ve složeninách, jejichž součástí je víceslovné jméno. ■ Ve složeninách s číslicí se dle nových německých pravopisných pravidel píše vždy spojovník; toto pravidlo se nevztahuje na přípony. ■ Pravidla pro psaní pomlčky jsou téměř stejná jako v českém jazyce, avšak pomlčka ve smyslu „gegen“ (proti) se sází s mezerou po obou stranách.

PŘÍKLADY Ost- und Westeuropa, Ein- und Ausgang, Bäckerei- und Konditoreimaschinen chybně: Ge- und Verbot, Be- und Entwässerung — správně: Gebot und Verbot, Bewässerung und Entwässerung Karl-Marx-Platz, Franz-Josef-Straße 9-jährig, der 68er Brasilien – Chile: Elfmeter-Drama im Video

Literatura [1] BŘEZINA, Petr: Cizojazyčná sazba. 1. vyd. Plzeň: 2005. [2] KOČIČKA, Pavel – BLAŽEK, Filip: Praktická typografie. 2. vyd. Praha: Computer Press, 2004. ISBN 80-722-6385-4.

27

ůA∫wň Σ

%

Ж

28

ůA∫wň Σ


%

Ж

Maturitní práce Citace pramenů Všechny zdroje informací, které používáme v seminární, maturitní či jakékoliv jiné práci, je třeba řádně citovat. Existuje několik zavedených způsobů, jak zdroje citovat; za standard bývá považována norma ČSN ISO 690. V Gymnáziu F. X. Šaldy se uvádějí citace podle této normy; více autorů se však – na rozdíl od posledního vydání této normy – uvádí tradičním způsobem. Webovou stránku nestačí označit jen její adresou; je třeba také uvést autora a název (pokud jsou tyto údaje uvedeny) a datum citace.

Vzory citací základních typů dokumentů Kniha jednoho autora MACHÁČEK, Martin: Fyzika pro gymnázia: Astrofyzika. 1. vyd. Praha: Prometheus, 1998. ISBN 80-7196-091-8. Kniha více autorů MÁDR, Vilém – KNEJZLÍK, Jaromír – KOPEČNÝ, Jan – NOVOTNÝ, Ivo: Fyzikální měření. 1. vyd. Praha: SNTL, 1991. ISBN 80-1278-013-7. Článek v časopisu KOZOROH, Ladislav: Obratník Raka v inuitské mythologii. Lidé a Země, 2009, roč. 13, č. 7, s. 74–79. ISSN 0024-2896. Webová stránka PIŠÚT, Ján – ZAJAC, Rudolf – HANČ, Jozef – ŠEBESTA, Juraj: O atómoch a kvantovaní pre učiteľa fyziky [online]. [citováno 3. 8. 2011]. Seminární, maturitní či kvalifikační práce MATOUŠOVÁ, Jana: Měření rychlosti výtahů v libereckých mrakodrapech. [Maturitní práce.] Liberec: Gymnázium F. X. Šaldy, 2012. Vedoucí práce: Dalimil Dlouhý.

Generátory citací Citace.com (www.citace.com) – vytvoří citaci dle zadaných údajů, popř. dohledá dle zadaného identifikátoru (ISBN). Národní knihovna České republiky (www.nkp.cz) – hledání v databázi NKČR, automatické vytvoření citace.


Maturitní práce

Soupis literatury ■ Soupis použité literatury a dalších pramenů uvádíme na konci celé práce (před případnými přílohami). ■ Soupis řadíme abecedně dle příjmení autora. Pokud uvádíme více publikací téhož autora, řadíme je chronologicky podle roku vydání. ■ Jednotlivé publikace a další prameny označujeme čísly či zkratkami podle toho, jaký systém odkazů v práci používáme (viz dále).

Odkazy na literaturu a další zdroje Existují čtyři základní způsoby, jak v textu zapisovat k citacím odkazy na zdroje: ■ „metoda prvku a data“, tzv. harvardský systém – k označení zpravidla využívá jméno autora a rok vydání; ■ metoda zkratek – pro každé dílo je dle určitého systému zavedena jednoznačná zkratka; ■ metoda číselných odkazů – odkazy jsou postupně číslovány; ■ metoda poznámek – citovaný zdroj je uveden na téže stránce v poznámce pod čarou nebo v poznámkách na konci dané kapitoly. V Gymnáziu F. X. Šaldy je dovoleno užít všech těchto metod; v jedné práci je však nutno jednotně citovat pouze jedním z uvedených principů. Podrobnější zásady může stanovit vedoucí práce či předmětová komise v zadání.

Harvardský systém Jméno tvůrce a rok vydání citovaného zdroje jsou uvedeny v textu v kulatých závorkách. Pokud se jméno tvůrce vyskytuje přirozeně v textu, následuje pouze rok v kulatých závorkách. Místo citace ve zdroji (obvykle číslo strany) se uvádí do kulatých závorek za rok. Pokud mají dva nebo více zdrojů stejného tvůrce i rok vydání, odlišují se dalšími znaky, např. malými písmeny abecedy přiřazenými k roku vydání. Takovéto znaky je třeba zřetelně uvést i v soupisu literatury, aby bylo možno citovaný pramen identifikovat.

29

ůA∫wň Σ

%

Ж

30

ůA∫wň Σ


Maturitní práce

%

Ж PŘÍKLAD

Pěstování lilií v prostředí školy výborně popisuje Pěnička (2012, s. 8). Ukazuje se však, že jím popsané metody narážejí na některá úskalí, jež byla rovněž experimentálně prozkoumána (Buchalová, 2014, s. 3). K dějinnému rozměru této problematiky se vyjadřuje opět Pěnička (2012a, s. 378).

Zkratky pro prameny Pro každé dílo je dle určitého systému zavedena jednoznačná zkratka; systém je buď předepsán, nebo si jej autor vytvoří sám. Jeden z možných systémů vypadá takto: Citovaná literatura je označena zkratkou typu [Xxxn] v případě jednoho autora (Xxx jsou první tři písmena příjmení, n je rok vydání publikace), či typu [X1X2X3n] v případě více autorů; Xi je první písmeno příjmení i-tého autora. Za dvojtečkou může být připojeno číslo strany, z níž se cituje.

PŘÍKLAD Výklad v kapitole Chyby přímých měření se drží klasické učebnice [Mád91] a novějšího skripta [ČMB94]; úvahy obvykle prováděné na základě diferenciálního a integrálního počtu jsou nahrazeny zjednodušeným vysvětlením postaveným na diagramech. Další užité zjednodušení výpočtů v kapitole Chyby veličin určených výpočtem vychází z knihy [ŽL77:22].

Číslované odkazy Soupis literatury uvedený v závěru publikace číslujeme pomocí rostoucí posloupnosti přirozených čísel s diferencí 1. Pomocí těchto čísel umístěných do hranatých závorek na zdroj odkazujeme.

PŘÍKLADY Pěstování lilií v prostředí školy výborně popisuje Pěnička v publikaci [3]. Ukazuje se však, že jím popsané metody narážejí na některá úskalí, jež byla rovněž experimentálně prozkoumána (viz podrobněji [1]). K dějinnému rozměru této problematiky se vyjadřuje [4].

Poznámky pod čarou Zdroj citace se uvádí přímo na dané stránce v poznámce pod čarou. Při prvním výskytu publikace uvádíme úplnou citaci dle vzoru výše, při dalších výskytech citaci zkrácenou (obsahuje jméno autora, název díla, číslo strany, odkud se cituje). Pokud je citace z téhož pramene jako citace bezprostředně předcházející, uvede se pouze slovo „Tamtéž“ a číslo strany.

Y φ & Gymnázium F. X. Šaldy Ω Σ. Organizace náležitosti a hodnocení. maturitních. prací. Liberec 2015

Recommend Documents