GYMNÁZIUM F. X. ŠALDY LIBEREC ROČENKA 2009

GYMNÁZIUM F. X. ŠALDY LIBEREC

ROČENKA 2009

Školní rok 2008–2009

OBSAH

Michaela Koldová: Lidské vejce, 2009, 3. ročník

GYMNÁZIUM F. X. ŠALDY, LIBEREC 11 PARTYZÁNSKÁ 530, PŘÍSPĚVKOVÁ ORGANIZACE Partyzánská 530/3, 460 01 Liberec 11 ( 482 710 077, 482 429 841 • fax 485 103 880 http://www.gfxs.cz • * [email protected]

2

Nekonečný seriál Zaměstnanci školy Školská rada Noví studenti ve školním roce 2008–2009 Maturanti ve školním roce 2008–2009 Vybráno z výroční zprávy Výsledky přijímacího řízení na vysoké školy v ČR Úspěchy žáků školy v olympiádách a soutěžích

5 6 9 10 11 12 14 16

ŠKOLA A SVĚT Kalendárium školního roku 2008–2009 Eurorebus Debatní klub Sportovně-turistický kurz v Chorvatsku Hudebně-výtvarně-mediální kurz Literární pozdravy 2008 Cvičení aktivace traumatologického plánu Weiße Flecken Ratabácká X-mas night Nanovlákna – malý rozměr – velký význam Marhoul, Hnělička, vojáci a my Výměna s Gymnáziem Grafing (vol. 1) Výměna s Gymnáziem Grafing (vol. 2) Hudebně-výtvarný kurz Částečně fiktivní příběh o výjezdu do Berlína MAFIA 2009 MAFIA 2009 ještě jednou Chemicko-biologický výjezdový seminář Po místech bojů Exkurze Lemberk, Jablonné a okolí Neviditelné oběti komunismu – Kanada 2009 „Košňarova“ Litomyšl Jeden rok s kvintou Ceny GYTA 2009 … a zase ty Pardubice! Seriál „Rekonstrukce“ pokračuje

25 26 32 33 34 38 39 40 42 43 45 46 48 49 51 54 56 56 60 62 64 67 68 69 74 75 78

PŘÍBĚH A SVĚT Témata písemné maturitní zkoušky z českého jazyka Ve škole života není prázdnin… Stejnost je nakažlivá Slova jako klíče nebo zbraně Jak se hloupý stal chytrým starostou

81 82 82 84 85 88 3

DIE DEUTSCHE ABTEILUNG 1. N • Hainewalde 1. N • Cesta do Žitavy 2. N • Výměna s Wiesentheidem 3. N • První dětská evropská konference 4. N • Výměna s gymnáziem v Aachen 4. N • Výměna s gymnáziem v Hamburku 4. N • Výměnné pobyty v Německu 4. N • Iniciativa Step 21 5. N • Jazykové a pracovní praktikum 5. N • Zase o krok dál… 6. N • Berlín – včera, dnes a zítra Deutsche Schüler-Akademie Vědomosti tvoří svobodu rozhodování

91 94 95 97 98 100 102 104 109 110 112 114 117 119

VYBRÁNO Z TISKU

123

NEKONEČNÝ SERIÁL Úvodní slovo Každá ročenka přináší drobnou mozaiku událostí, které jsme během celého školního roku prožili. Vzhledem k tomu, že máme 22 třídy, o některých akcích se podrobněji dozvíme až z této ročenky. „Co se vám vybaví při vzpomínce na uplynulý školní rok?“ ptala jsem se náhodně žáků na chodbě školy. Nejčastěji uváděli hesla: státní maturity, stavba, rozhovory s absolventy školy, výstava, ohlédnutí. Dlouhé diskuze a dohady kolem reformy maturitní zkoušky skončily až letos na podzim rozhodnutím poslanců a senátorů, že se reforma opět o jeden rok odloží. Nejistota během celého školního roku nebyla příjemná ani pro žáky, ani pro učitele. Myslím si, že žákům z gymnázia by nová forma společné částí maturity neměla způsobit problémy. Musejí však včas znát její jednoznačná pravidla. V dnešní době jsou v oblibě nekonečné televizní seriály. Ve škole také jeden prožíváme – s názvem „Rekonstrukce“. První díl jsme absolvovali loni od července do listopadu a psali o něm v loňské ročence. O druhém a třetím díle, které dosud nebyly dokončeny, se dočtete na stránkách tohoto vydání ročenky. Moc si přejeme, aby tyto díly skončily co nejdříve. Na tento náš specifický seriál jsme se moc těšili, hodně si od něj slibovali. Teď máme velké přání, aby byl co nejdříve zdárně dokončen. A nyní několik poznámek ke zbývajícím heslům: rozhovory, výstava, ohlédnutí. O nich se v ročence nedočtete, přestože jim žáci věnovali hodně času. Výsledek jejich činnosti bude prezentován až v novém školním roce, a tak se už teď můžete těšit na další ročenku. Ta tři hesla mají jedno společné: jsou to přípravy na oslavy 90. výročí založení školy, které nás čekají ve školním roce 2009–2010. V publikaci, která vyjde na jaře 2010, budou zaznamenány vzpomínky 90 vybraných absolventů naší školy. Téměř 80 studentů si při tom vyzkoušelo jednu z metod novinářské práce a zaznamenávalo i několikahodinové rozhovory, které pro ně byly velmi zajímavé. Pro výstavu výtvarných prací připravovali studenti pod vedením vyučujících v průběhu dvou let různé exponáty, využívali i počítačovou grafiku, vytvořili i krátké animované filmy. Tradiční Ohlédnutí se tentokrát nekonalo v červnu, ale bylo přeloženo až na říjen 2009, abychom si připomněli historii školy od roku 1919 po současnost. Vyvrcholením oslav založení našeho gymnázia by mělo být setkání absolventů 15. května 2010. Více se dozvíte na www.gfxs.cz. Na závěr si přeji, aby se nám podařilo realizovat naše plány a aby vám ročenka i po letech připomněla, jaký byl školní rok 2008–2009. Děkuji všem, kteří se na jejím vzniku podíleli. Irena Přádná ředitelka gymnázia

Aneta Choutková: Makro III., 2009, sexta 4

5

Vedení školy RNDr. Irena Mgr. Marcela RNDr. Věra Astrid

Přádná Danajovičová Voršilková Abraham

Vyučující

Astrid Dr. Klaus-Peter RNDr. Jiřina Ivan Mgr. Ivana Mgr. Lena Mgr. Marcela Mgr. Blanka Kathrin Mgr. Eva Mgr. Rudolf Mgr. Lubomír Ulrich Uwe Mgr. Jan PaedDr. Markéta Mgr. Eva RNDr. Jana Mgr. Petr RNDr. Věra Pavel Mgr. Zuzana Mgr. Veronika

Mgr. Jindra Olaf Mgr. Karolína Mgr. Eva Mgr. Adam Mgr. Eva Mgr. Ladislav Reiner Mgr. Zdeňka Mgr. Tomáš PhDr. David Mgr. Tomáš 6

Abraham Abraham Andělová Bernátek Buchalová Černyševská Danajovičová Dohnalová Eger Ehlová Folke Franc Franz Gildner Goll Havrdová Hlaváčková Hrnčířová Hrůza Jandíková Knobloch Kostincová Kučerová Kuglerová Kuhla Kvasničková Laurinová Lysičan Málková Menšík Meissner Meixnerová Minster Mudrák, Ph. D. Musil

ředitelka statutární zástupkyně ředitelky zástupkyně ředitelky vedoucí dvojjazyčného oddělení

německý jazyk, dějepis německý jazyk, dějepis biologie, chemie společenské vědy – od 3. 9. 2008 do 23. 10. 2008 matematika, fyzika francouzský jazyk, latina německý jazyk anglický jazyk matematika, zeměpis anglický jazyk společenské vědy, tělesná výchova biologie, chemie matematika, fyzika německý jazyk dějepis český jazyk, společenské vědy německý jazyk matematika, zeměpis český jazyk, anglický jazyk matematika, fyzika informatika anglický jazyk, ruský jazyk, výtvarná výchova anglický jazyk, společenské vědy mateřská dovolená – od 30. 11. 2008 fyzika, chemie matematika, fyzika český jazyk, hudební výchova český jazyk, latina zeměpis, biologie český jazyk, dějepis, společenské vědy anglický jazyk – do 31. 10. 2008 německý jazyk, dějepis matematika, fyzika český jazyk, společenské vědy informatika anglický jazyk – od 20. 10. 2008

Pedagogický sbor ve školním roce 2008–2009

ZAMĚSTNANCI ŠKOLY

7

MgA. Dagmar Mgr. Věra RNDr. Věra Mgr. Jan

Vinšová Vondřičková Voršilková Voženílek

Maria Wehner

hudební výchova český jazyk, dějepis matematika matematika, fysika, informatika koordinátor ICT biologie

Nepedagogičtí zaměstnanci

Mgr. Jaroslav Mgr. Ivana Mgr. Leoš Mgr. Vítězslav

Otmar Ouhelová Pelc Pěnička

Konrad Petter Mgr. Ivana Podzimková Ing. Blanka Pokorná RNDr. Irena Přádná Mgr. Lucie Příšovská prof. RNDr. Jana Přívratská, CSc., Ph. D. Mgr. Markéta Raabová Mgr. Věra Raisová Mgr. Zuzana Reinišová Mgr. Jakub Skoumal Mgr. Miroslava Slezáková Mgr. Jana Suchomelová Mgr. Šárka Šimková Mgr. Renata Šípová Mgr. Vladimír Mgr. Alena Mgr. Jitka Pavel Mgr. Radka Mgr. Hana Mgr. Václav PhDr. Martina Jaroslava

Šorsák Šreková Šulcová Taibr Tichá Tůmová Ulvr Ulvrová Vanešová

Mgr. Jana Vaňková 8

španělský jazyk německý jazyk tělesná výchova matematika, fyzika, informatika koordinátor ICT dějepis, zeměpis matematika, fyzika mateřská dovolená – od 1. 1. 2009 anglický jazyk chemie francouzský jazyk – od 5. 2. 2009 do 19. 4. 2009, od 12. 5. 2009 do 30. 6. 2009 deskriptivní geometrie zeměpis, tělesná výchova zeměpis, tělesná výchova tělesná výchova anglický jazyk, informatika matematika matematika, chemie výchovná poradkyně český jazyk, společenské vědy německý jazyk výchovná poradkyně výtvarná výchova český jazyk – od 20. 4. 2009 do 30. 6. 2009 biologie, chemie zeměpis, informatika francouzský jazyk německý jazyk, ruský jazyk, výtvarná výchova dějepis anglický jazyk český jazyk – od 3. 9. 2008 do 23. 10. 2008, od 2. 1. 2009 do 17. 4. 2009 matematika

Iva Renáta Lenka Helena Irena Pavel Tomáš Zuzana Mgr. Vítězslav Eva Zdeňka Markéta

Benková Cimrhanzlová Cínová Drahoňovská Jarošová Knobloch Kopal Martincová Pěnička Stanková Škachová Tučková

Eva Útratová Dagmar Vávrová Jiřina Vyskočilová

knihovnice uklízečka uklízečka – do 30. 4. 2009 uklízečka – od 1. 11. 2008 uklízečka správce počítačové sítě školník, topič, zahradník uklízečka – od 30. 3. 2009 správce počítačové sítě mzdová účetní, sekretářka – od 1. 1. 2009 uklízečka – od 1. 9. 2008 do 31. 10. 2008 mzdová účetní, sekretářka mateřská dovolená – od 2. 1. 2009 hospodářka uklízečka – do 31. 3. 2009 ekonomka

ŠKOLSKÁ RADA Ing. Ondřej Rudolf Štěpán Mgr. Tomáš PaedDr. František Mgr. Jan

Červinka Holík Křeček Minster Vízek Voženílek

jmenován zřizovatelem školy zvolený žák školy zvolený žák školy zvolený pedagog školy jmenován zřizovatelem školy zvolený pedagog školy, předseda školské rady

9

NOVÍ STUDENTI VE ŠKOLNÍM ROCE 2008–2009

MATURANTI VE ŠKOLNÍM ROCE 2008–2009

Prima, třídní profesor: Mgr. Adam Lysičan Angelika Bürgerová, Matouš Fürst, Dominika Glaserová, Nikola Gončárová, Jakub Händl, Lukáš Havlíček, Adéla Házlová, Anna Josefa Heindorferová, Jana Hudečková, Jana Chaloupecká, Kateřina Janoušková, Simona Klimentová, Jakub Kočí, Ondřej Kohout, Adam Koláš, Ondřej Labík, Jan Labský, Jan Moos, Daniel Procházka, Jana Řepová, Anna Sanetrníková, Jana Schierová, Anna Stupková, Anna Škodová, Viktorie Taušová, Tomáš Tůma, Lukáš Vik, Tereza Vinklátová, Karolína Vítková

Oktáva, třídní profesor: Mgr. Jan Goll Marie Bartošová, Václav Bém, Markéta Burianová, Zuzana Egertová, Sabukhi Gasymov, Robert Gubáš, Jan Hložek, Klára Holková, Eva Chmelařová, Michael Kominik, Veronika Kotoučová, Daniel Krchňák, Ondřej Lufinka, Marek Moravec, Bára Nezdarová, David Novotný, Martina Pelikánová, Daniela Pražáková, Jan Procházka, Michaela Rutová, Tomáš Řehák, Vít Steklý, Tereza Šimková, Eliška Štochlová, Adriana Štolbová, Jana Emilie Veselovská, Michal Vrba

1. N, třídní profesor: Mgr. Jakub Skoumal Kristýna Bistiaková, Šárka Böhmová, Tomáš Bulíř, Michael Čepelka, Nikola Čepelková, Thi To Uyen Doan, Nicol Hillebrandová, Jakub Horák, Michaela Horáková, Lenka Chlomková, Tereza Jiruchová, Lucie Kahounová, Lenka Kočová, Markéta Kostelencová, Anna Kovářová, Tuan Anh Le, Daniel Maryško, Barbora Nejedlá, Jan Richter, Kamila Řeháková, Eliška Říhová, Gabriela Susková, Daniel Šetek, Nikol Vondráčková

6. N, třídní profesorka: Mgr. Markéta Raabová Lucie Brnová, Klára Čermáková, Michaela Čížková, Michaela Dopitová, Karolína Drapáková, Vladimír Haberland, Vojtěch Hertík, Tereza Hourová, Josef Hrůza, Lucie Janoušková, Jakub Jech, Martina Karasová, Nikola Kestlerová, Alena Koňasová, Barbora Krejčová, Miroslava Kroutilová, Veronika Lacmanová, Jan Martinka, Petr Novota, Vojtěch Petrík, Tereza Přibylová, Mirek Saska, Matúš Slivka, Zuzana Straková, Jakub Štefela, Jana Velechovská, Kateřina Vondrová, Hana Záleská

1. A, třídní profesor: Mgr. Tomáš Minster Tomáš Bubák, Tereza Cidlinská, Jakub Cverčko, Renáta Černá, Zuzana Dostálová, Eva Eisenhammerová, Karolína Havlínová, Zuzana Hlavatá, Michal Hlavatý, Tuan Anh Hoang, Šárka Chmelařová, Martina Jaurová, Martin Kaplík, Pavla Kirchhofová, Tereza Kuncová, Veronika Kusková, Ondřej Martínek, Trang Ngo Kieu, Jan Novák, Šárka Nováková, Kristýna Nožičková, Jana Ponerová, Ondřej Přibyl, Jindřich Roček, Aneta Slabá, Barbora Szabová, Josef Škoda, Nicola Timpelová, Kamila Válková, Lucie Vintrová, Marie Zetová, Kristýna Žejdlová

4. A, třídní profesorka: PaedDr. Markéta Havrdová Klára Budková, Markéta Dousková, Věra Dušková, Pavla Fortelná, Daniela Halková, Tomáš Havlen, Denisa Hlinková, Tomáš Hodboď, Jakub Hrkal, Jakub Hříbal, Martina Hybnerová, Michaela Ježková, Radka Kmentová, Marcela Kotalová, Veronika Králová, Michaela Kykalová, Veronika Loudová, Irena Melkonyan, Tereza Mildeová, Lucie Pecháčková, Marek Pípal, Tomáš Rec, Anna Simbartlová, Petra Sluková, Kristýna Tichá, Lenka Tučková, Hana Turečková, Kateřina Vodičková, Romana Zahradníková

1. B, třídní profesor: Mgr. Rudolf Folke Pavla Beňová, Tereza Blechová, Maxym Borysenko, Jonáš Březina, Jakub Buchta, Jan Dědeček, Aneta Dlasková, Jan Doležal, Barbora Eliášová, Patrik Fiebiger, Jan Hnělička, Nikola Hnízdová, Lenka Hoblíková, Bronislav Kolář, Kristýna Kordíková, Kristýna Kostelencová, Kateřina Kracíková, Blanka Lemfeldová, Ondřej Lukáč, Jana Marešová, Ivana Maršálková, Lucie Netrefová, Michaela Neuhäuserová, Petr Peřina, Kristýna Sedláčková, Jana Součková, Jaroslava Svobodová, David Špetla, Kateřina Vlasáková, David Zeman

4. B, třídní profesor: Mgr. Vítězslav Pěnička Martina Berková, Jan Brejcha, Daniela Cvejnová, Petr Čarný, Marek Doubravský, Klára Hejděncová, Barbara Horáková, Marie Janatová, Eliška Kordíková, Hana Králová, Štěpán Křeček, Matěj Kuc, Petr Lenkvík, Lucie Matoušková, Jakub Novák, Veronika Pachtová, Vít Pavelčák, Tereza Reichlová, Zuzana Reslová, Kateřina Rothová, Jakub Rýdl, Jana Říhová, Andrea Schejbalová, Daniela Urbanová, Tomáš Vintr, Pavel Vlk, Kateřina Votočková, Pavla Vurmová, Eva Zouharová, Kristýna Žďárská, Ivo Žirovnický

10

11

VYBRÁNO Z VÝROČNÍ ZPRÁVY (ŠKOLNÍ ROK 2008–2009) Seznam studijních oborů 79-41-K/41 Gymnázium (délka studia: 4 roky) 79-41-K/81 Gymnázium (délka studia: 8 roků) 79-41-K/610 Gymnázium – vybrané předměty v cizím jazyce (délka studia: 6 roků) 79-41-K/401 Gymnázium – všeobecné (délka studia: 4 roky) 79-41-K/801 Gymnázium – všeobecné (délka studia: 8 roků) 79-41-K/404 Gymnázium – přírodovědné předměty (délka studia: 4 roky) 79-41-K/411 Gymnázium – humanitní předměty (délka studia: 4 roky) Údaje o počtu žáků k 30. 9. 2008

239

Počet žáků na třídu 29,87

Počet žáků na učitele 11,95

6

166

27,66

9,88

Osmileté

8

219

27,37

11,73

Celkem

22

624

28,36

11,02

Počet tříd

Počet žáků

Čtyřleté

8

Šestileté

Prospěch žáků ve 2. pololetí Čtyřleté studium Ročník

Počet žáků

Vyznam.

Prospěli

Neprospěli

Opakují

Odešli

1.

62

3

56

3

1

2

2.

57

2

54

1

1

0

3.

60

13

47

0

0

0

4.

60

9

51

0

0

0

Celkem

239

27

208

4

2

2

Osmileté studium

12

Ročník

Počet žáků

Vyznam.

Prospěli

Neprospěli

Opakují

Odešli

1.

29

6

23

0

0

0

2.

30

4

26

0

0

0

3.

26

3

26

0

0

0

4.

23

2

21

0

0

0

5.

30

6

24

0

0

0

6.

26

8

17

1

0

2

7.

30

0

28

2

0

2

8.

27

4

23

0

0

0

Celkem

221

33

188

3

0

4

Šestileté studium Ročník

Počet žáků

Vyznam.

Prospěli

Neprospěli

Opakují

Odešli

1.

22

0

22

0

0

0

2.

29

0

29

0

0

0

3.

28

1

27

0

0

0

4.

25

1

24

0

0

0

5.

27

4

23

0

0

0

6.

28

5

23

0

0

0

Celkem

159

11

148

0

0

0

Přehled o počtu zameškaných a neomluvených hodin (na jednoho žáka) Studium Ročník

Čtyřleté

Šestileté

zameškáno

neomluv.

1.

86,54

2.

123,62

3. 4.

Osmileté

zameškáno

neomluv.

zameškáno

neomluv.

0,23

87,21

0,00

74,27

0,00

0,17

118,77

0,00

85,70

0,00

128,67

0,12

132,87

1,50

112,53

0,00

95,98

0,17

145,17

0,00

91,91

0,00

5.

—

—

167,00

0,15

132,36

0,00

6.

—

—

84,04

0,00

131,72

0,00

7.

—

—

—

—

153,30

0,07

8.

—

—

—

—

104,74

0,00

Výsledky maturitních zkoušek řádný (jarní) termín

náhradní termín

opravné zkoušky

počet žáků, kteří konali zkoušku

115

0

1

počet žáků, kteří prospěli

113

0

1

2

0

0

počet žáků, kteří neprospěli

Od 1. 9. 2006 zahájena výuka podle Školního vzdělávacího programu v primě a v 1. ročníku čtyřletého studia a v kvintě v rámci Pilotu G, který vyhlásilo MŠMT ČR. ŠVP byl vytvořen podle pilotní verze Rámcového vzdělávacího programu pro gymnázia ve spolupráci s Výzkumným ústavem pedagogickým Praha.

13

VÝSLEDKY PŘIJÍMACÍHO ŘÍZENÍ NA VYSOKÉ ŠKOLY V ČR A VYSOKÉ ŠKOLY V ZAHRANIČÍ ABSOLVENTŮ ŠKOLNÍHO ROKU 2008–2009

Univerzita J. E. Purkyně v Ústí nad Labem Pedagogická fakulta

0

1

0

0

Fakulta sociálně ekonomická

0

1

0

0

Fakulta elektrotechnická

0

2

2

4

Fakulta architektury

0

2

1

0

Fakulta strojní

0

0

1

0

Fakulta dopravní

0

0

1

0

0

1

0

0

1

2

0

0

České vysoké učení technické v Praze

Čísla v tabulce vyjadřují počty přijatých studentů. Fakulty jsou v tabulce označeny svým oficiálním názvem, proto je pořadí slov v názvech různé. 4. A

4. B

Oktáva

6. N

Filozofická fakulta

1

0

0

0

Vysoké učení technické v Brně

1. lékařská fakulta

0

2

0

2

Fakulta podnikatelská

3. lékařská fakulta

0

1

0

1

Vysoká škola chemicko-technologická v Praze

Lékařská fakulta v Hradci Králové

0

2

2

1

Fakulta chemické technologie

Univerzita Karlova v Praze

Lékařská fakulta v Plzni

0

2

0

0

Univerzita Palackého v Olomouci

Farmaceutická fakulta v Hradci Králové

0

1

0

0

Filozofická fakulta

0

1

1

0

0

1

0

0

4

0

0

0

Hudební fakulta

0

1

0

0

Unicorn College, s. r. o.

0

0

0

1

Fakulta tělesné výchovy a sportu

0

0

1

1

Přírodovědecká fakulta

Přírodovědecká fakulta

0

2

1

0

Univerzita Hradec Králové

Právnická fakulta

2

0

2

0

Fakulta sociálních věd

2

2

0

2

Fakulta humanitních studií

0

1

0

1

Matematicko-fyzikální fakulta

1

1

1

0

Pedagogická fakulta

1

0

0

0

Zahraniční studium Spolková republika Německo

0

0

0

3

Hospodářská fakulta

3

0

2

1

Celkem

27

31

29

28

Fakulta přírodovědně–humanitní a pedagogická

6

3

7

2

Fakulta strojní

0

0

0

1

Fakulta mezinárodních vztahů

1

0

3

2

Národohospodářská fakulta

1

1

0

0

Fakulta podnikohospodářská

0

1

0

4

Fakulta informatiky a statistiky

0

0

0

1

Fakulta financí a účetnictví

0

0

2

0

Pedagogická fakulta Akademie múzických umění v Praze

Technická univerzita v Liberci

Jedna studentka ze 4. A a jeden student z oktávy studují dvě fakulty na jedné univerzitě současně a jedna studentka z oktávy studuje dvě vysoké školy současně.

Vysoká škola ekonomická v Praze

Přehled uplatnění absolventů

Západočeská univerzita v Plzni Fakulta elektrotechnická

0

0

1

0

Přírodovědecká fakulta

1

0

0

0

Filozofická fakulta

2

0

1

1

Fakulta sociálních studií

1

0

0

0

Masarykova univerzita v Brně

14

Třída

Absolventů

Studuje VŠ

Studuje VOŠ

Zaměstnání

Různé

4. A

29

261)

0

2

1

4. B

31

31

0

0

0

Oktáva

27

272)

0

0

0

6. N

28

28

0

0

0

Celkem

115

112

0

2

1

3)

) Z toho 1 absolventka studuje na dvou fakultách jedné univerzity současně. ) Z toho 1 absolventka studuje na dvou univerzitách současně a jeden absolvent na dvou fakultách jedné univerzity současně. 3 ) Z toho 3 absolventky studují ve Spolkové republice Německo. 1 2

15

ÚSPĚCHY ŽÁKŮ ŠKOLY V OLYMPIÁDÁCH A SOUTĚŽÍCH Jsou uváděna pouze 1. – 3. místa v okresním a krajském kole a všechna místa v celostátním, resp. evropském kole.

oktáva

Barbora Miklasová

kvarta

1. místo v krajském kole II. kategorie postup do celostátního kola 3. místo v krajském kole I. kategorie postup do celostátního kola

1. A

prima

3. A

postup do celostátního kola

4. místo v celostátním kole

Nisa, řeka, která nás spojuje Ondřej Kohout Monika Lásková Taťána Nováková Veronika Loudová

prima 2. N 2. N 4. A

1. místo v I. kategorii – pohádka 1. místo v I. kategorii – povídka 2. místo ve II. kategorii – povídka 3. místo ve III. kategorii – povídka

1. N kvarta kvarta kvarta

4. místo 9. místo zvláštní cena zvláštní cena

Konverzační soutěž v anglickém jazyce Ivana Maršálková Radek Hosenseidl

1. A 3. A

2. místo v okresním kole kategorie III 3. místo v okresním kole kategorie III

Soutěž v německém jazyce Barbora Miklasová

kvarta

Daniel Roček

2. N

16

Radka Kmentová

4. A

1. místo v krajském kole kategorie II 6. místo v celostátním kole kategorie II 3. místo v krajském kole kategorie II

Konverzační soutěž ve francouzském jazyce

Jan Labský

3. A

1. místo v krajském kole 3. místo v národním kole

prima

1. místo v okresním kole kategorie D

3. B 2. B 2. B

5. místo v krajském kole soutěže družstev

3. B

2. místo v krajském kole kategorie B

sexta

3. místo v celostátním kole kategorie Junior

oktáva

2. místo v krajském kole kategorie A úspěšný řešitel celostátního kola 3. místo v krajském kole kategorie B 1. místo v krajském kole kategorie C 2. místo v okresním kole kategorie E 2. místo v okresním kole kategorie E 1. místo v Libereckém kraji

Ekologická olympiáda Johana Kučerová Veronika Rutová Monika Kurelová Chemická olympiáda Marek Kolenič Přírodovědný klokan Jakub Hrnčíř

Literární soutěž „Řekni mi, co čteš“ Eliška Říhová Anna Borovcová Vlastimil Barák Barbora Miklasová

2. místo v krajském kole kategorie IIC 1. místo v okresním kole kategorie IIIA 2. místo v okresním kole kategorie IIIA

Biologická olympiáda

Literární soutěž o cenu Filipa Venclíka Michaela Holubová

4. A

postup do celostátního kola

Přehlídka dětských recitátorů Kateřina Janoušková

Michaela Kykalová

Anna Břenková

Recitační soutěž Wolkerův Prostějov Eva Eisenhammerová

2. N sexta 3. B

Olympiáda v ruském jazyce

Olympiáda v českém jazyce Eva Chmelařová

Samuel Karásek Jakub Stejskal Simona Macková

1. místo v okresním kole kategorie IIB 3. místo v krajském kole kategorie IIB 1. místo v krajském kole kategorie IIC 3. místo v celostátním kole kategorie IIC

Fyzikální olympiáda Ondřej Lufinka

Marek Kolenič 3. B Jakub Hrnčíř sexta Martin Lufinka kvarta Dominik Jakubec kvarta hodnocení středních škol Astronomická olympiáda Jan Erhart

sekunda

Tereza Bučková Nikol Rypová

sekunda sekunda

1. místo v krajském kole kategorie G-H 10. místo v celostátním kole 2. místo v krajském kole kategorie G-H 3. místo v krajském kole kategorie G-H 17

Matematická olympiáda Ondřej Kout Jan Erhart Patrick Kusebauch Jiří Erhart Jakub Hrnčíř Jakub Petr Klára Holková

prima sekunda kvarta kvinta sexta sexta oktáva

3. místo v okresním kole kategorie Z6 1. místo v okresním kole kategorie Z7 2. místo v okresním kole kategorie Z9 2. místo v krajském kole kategorie C 2. místo v krajském kole kategorie B 2. místo v krajském kole kategorie B 1. místo v krajském kole kategorie A

prima sekunda sekunda

2. místo v okresním kole kategorie 6. tříd 2. místo v okresním kole kategorie 7. tříd 3. místo v okresním kole kategorie 7. tříd

Patrick Kusebauch

kvarta

Jiří Čechlovský Jakub Hrnčíř

kvarta sexta

Kristián Kříž

sexta

Zuzana Lajksnerová

sexta

1. místo v okresním kole kategorie Kadet 1. místo v krajském kole kategorie Kadet 3. místo v okresním kole kategorie Kadet 1. místo v okresním kole kategorie Junior 1. místo v krajském kole kategorie Junior 2. místo v okresním kole kategorie Junior 2. místo v krajském kole kategorie Junior 3. místo v okresním kole kategorie Junior 3. místo v krajském kole kategorie Junior

Pythagoriáda Jan Labský Kristýna Čechlovská Dominik Franzel Matematický klokan

Jan Erhart

sekunda

Tereza Bučková

sekunda

Genius Logicus – soutěž bez měření času v řešení logických úloh a hlavolamů Jan Svoboda

3. B

Jiří Erhart

kvinta

Lucie Kratochvílová

3. B

Jan Erhart

sekunda

Václav Bém

oktáva

22. místo v celostátním kole kategorie Senior

sexta

4. místo v krajském kole postup do celostátního kola

Jakub Kočí

prima

Ondřej Kohout Jakub Hrnčíř

prima sexta

1. místo v okresním kole kategorie A 1. místo v krajském kole kategorie A 9. místo v celostátním kole kategorie A 3. místo v okresním kole kategorie A 1. místo v okresním kole kategorie D 1. místo v krajském kole kategorie D 14. místo v celostátním kole kategorie D

Soutěž v programování Jakub Petr Zeměpisná olympiáda

Genius Logicus – soutěž s měřením času v řešení logických úloh a hlavolamů Jakub Hrnčíř

sexta

Jan Faltýnek

3. B

Lucie Kratochvílová

3. B

Jan Svoboda

3. B

Jiří Erhart

kvinta

Dominik Jakubec

kvarta

18

zlatý certifikát 1. místo v národním kole kategorie 01 zlatý certifikát 94. místo v národním kole kategorie 01 zlatý certifikát 104. místo v národním kole kategorie 01 zlatý certifikát 186. místo v národním kole kategorie 01 zlatý certifikát 49. místo v národním kole kategorie 02 zlatý certifikát 96. místo v národním kole kategorie 02

vynikající mezinárodní řešitel kategorie 01 úspěšnost 98 % vynikající řešitel kategorie 02 úspěšnost 100 % vynikající řešitel kategorie 02 úspěšnost 94 % vynikající řešitel kategorie 03 úspěšnost 89 %

iBobr

Náboj družstvo (Jiří Erhart, kvinta; Jakub Hrnčíř a Jakub Petr, sexta; Petr Kuc, 2. B; Klára Holková, oktáva) 16. místo v celostátním kole

zlatý certifikát 61. místo v národním kole kategorie 03 zlatý certifikát 199. místo v národním kole kategorie 03

Eurorebus – soutěž jednotlivců Tereza Bučková

sekunda

Jan Erhart

sekunda

Lubomír Bucek

kvarta

Jakub Fejfar

kvinta

Jakub Hrnčíř

sexta

2. místo v krajském kole kategorie ZŠ01 52. místo v celostátním kole kategorie ZŠ01 4. místo v krajském kole kategorie ZŠ01 57. místo v celostátním kole kategorie ZŠ01 5. místo v krajském kole kategorie ZŠ02 35. místo v celostátním kole kategorie ZŠ02 4. místo v krajském kole kategorie SŠ 66. místo v celostátním kole kategorie SŠ 2. místo v krajském kole kategorie SŠ 38. místo v celostátním kole kategorie SŠ 19

Rudolf Holík

septima

Klára Holková Daniela Pražáková Markéta Burianová

oktáva oktáva oktáva

3. místo v krajském kole kategorie SŠ 60. místo v celostátním kole kategorie SŠ 52. místo v celostátním kole kategorie SŠ 56. místo v celostátním kole kategorie SŠ 78. místo v celostátním kole kategorie SŠ

Eurorebus – soutěž tříd kvarta (Bucek, Hujerová, Tippelt) sexta (Hrnčíř, Kučera, Stejskal)

3. místo v krajském kole kategorie ZŠ02 25. místo v celostátním kole kategorie ZŠ02 5. místo v krajském kole kategorie SŠ 6. místo v celostátním kole kategorie SŠ 13. místo v celostátním kole

Eurorebus – soutěž škol Dnešní svět v pohybu soutěž tříd

septima

10. místo v celostátním kole

Mapy – výtvarná soutěž v rámci Dne GIS 2008 Anna Stupková Kateřina Janoušková Nikola Gončárová Dominika Glaserová Tomáš Novotný Rostislav Gončár Huyen Doanová Petr Kraus

prima prima prima prima kvinta kvinta kvinta kvinta

1. místo kategorie II 2. místo kategorie II 3.–4. místo kategorie II 3.–4. místo kategorie II 1. místo kategorie III 2.–4. místo kategorie III 2.–4. místo kategorie III 2.–4. místo kategorie III

Středoškolská odborná činnost Anna Simbartlová

4. A

Autoři plakátu oceněného v „Evropské soutěži 2008: Děti mají právo na ochranu“ Žáci 3. A Tereza Banýrová, Veronika Němcová, Radek Hosenseidl a Michaela Koldová získali se svým společným dílem v listopadu 2008 1. místo v celostátním kole a v prosinci 2008 v Bruselu, kam byli pozváni mezi třemi nejlepšími v celé Evropské unii, 2. místo. Na fotografii jsou spolu s vyučující Mgr. Zuzanou Kostincovou a ředitelkou školy RNDr. Irenou Přádnou u hejtmana Libereckého kraje Bc. Stanislava Eichlera; zcela vpravo náměstek hejtmana pro rezort školství, mládež, tělovýchovu a sport Bc. Radek Cikl.

20

1. místo v krajském kole v oboru Historie 2. místo v celostátním kole v oboru Historie

Evropská soutěž 2008: Děti mají právo na ochranu (výtvarná soutěž plakátů) 4. A (Tereza Banýrová, Radek Hosenseidl, Michaela Koldová, Veronika Němcová)

1. místo v celostátním kole 2. místo v Evropské unii

Tělesná výchova David Kučera Jan Kašpar

sexta 2. A

Petr Kučera

2. B

Lukáš Banyi

4. N

1. místo v krajském kole – přespolní běh 1. místo v OP žáků SŠ a učilišť – lezení na umělé stěně 2. místo v OP žáků SŠ a učilišť – lezení na umělé stěně 3. místo v OP žáků SŠ a učilišť – lezení na umělé stěně 21

Štěpánka Šedková

5. N

Tina Ilenčíková

5. N

Kateřina Zámečníková

2. N

1. místo v OP žáků SŠ a učilišť – lezení na umělé stěně 1. místo v OP žáků SŠ a učilišť – lezení na umělé stěně 2. místo v olympiádě mládeže – 60 m 2. místo v olympiádě mládeže – 150 m 3. místo v olympiádě mládeže – skok daleký 2. místo v olympiádě mládeže – 1500 m 2. místo v OP žáků ZŠ – stolní tenis 1. místo v krajském kole – odbíjená

Vendula Bláhová 2. N Adam Hrdý 2. N družstvo chlapců sekunda družstvo dívek družstvo (Kučera, Tryzna, Šplíchal, Trčálek) 2. místo v krajském kole – přespolní běh družstvo (Adéla Misařová, Adéla Hrečinová, Simona Weissová, Petra Sivčáková, Marcela Šomjaková, Helena Vykoukalová, Doan Thi Thuc Quyen, 2. A) 1. místo v celostátním kole – tanec smíšené družstvo (Martina Valešová, Kristýna Čechlovská, sekunda; Dominik Zaplatílek, Nikola Čepelková, Lenka Chlomková, 1. N) 3. místo v krajském kole kategorie 7. – 9. tř. ZŠ – orientační běh smíšené družstvo (Jana Valešová, 2. A; Pavlína Lejsková a David Kučera, sexta; Lukáš Beran, septima) 3. místo v krajském kole kategorie SŠ – orientační běh Celostátní přehlídka středoškolských pěveckých sborů Gymnasia cantant Brno sbor Cum decore

stříbrné pásmo

Mezinárodní festival Bohuslava Martinů v Pardubicích sbor Cum decore sbor Cum decore sbor Cum decore sbor Cum decore

3. místo v kategorii smíšené sbory 1. místo v kategorii vokální ansámbly do 16 zpěváků 3. místo ve zlatém pásmu v kategorii musica sacra nominace na Grand Prix festivalu zvláštní cena za interpretaci polyfonní hudby

Debatní program K. Poppera, Debatní liga – celostátní soutěž tým (Gymnázium Nad Alejí Praha a Gymnázium F. X. Šaldy – Michaela Rutová, oktáva) 1. místo v ČR tým (Štěpán Křeček, 4. B; Simona Chládková, 3. A; Pavlína Lejsková, sexta) 2. místo v ČR

Jana Vondráčková: Trasy, 2008, 2. ročník 22

23

ŠKOLA A SVĚT EXKURZE / KURZY / VÝJEZDOVÉ SEMINÁŘE MIMOŠKOLNÍ ČINNOST KALENDÁRIUM

Tereza Banýrová: Opuštěný prostor, 2009, 3. ročník

KALENDÁRIUM ŠKOLNÍHO ROKU 2008–2009 1. 9. 2. 9. 2. 9. 2. 9. 2. 9. 3. 9. 3. 9. – 5. 9. 3. 9. – 5. 9. 8. 9. 8. 9. – 10. 9. 9. 9. 9. 9. 9. 9. 9. 9. 9. 9. 9. 9. 10. 9. 10. 9. – 12. 9. 10. 9. – 11. 9. 11. 9. 12. 9. – 21. 9. 16. 9. 16. 9. 16. 9. 17. 9. 17. 9. 18. 9. 18. 9. 19. 9. 19. 9. – 28. 9. 19. 9. 23. 9. 23. 9. 23. 9. 24. 9. 24. 9. 25. 9. 30. 9. 1. 10. 1. 10. 2. 10. 2. 10. 3. 10. 26

zahájení školního roku rozřazovací testy z německého jazyka rozřazovací testy z anglického jazyka schůzka s rodiči žáků – prima, 1. N maturity – opravný termín setkání vedení školy se zástupci studentů Dny poznávání Bílý Potok – kvinta zeměpisná exkurze – Jablonec nad Nisou – septima, 3. A, 2. A Stadtführung Deutschklub Dny poznávání Bílý Potok – prima Krajská vědecká knihovna – 1. A, 1. B exkurze ZOO sexuální výchova – 1. A, 1. B, tercie exkurze Žitava – 3. B zeměpisná exkurze Jizerské hory – kvinta zeměpisná exkurze – Jablonec nad Nisou – sexta divadelní představení Cyrano z Bergeracu Dny poznávání Bílý Potok – 1. A, 1. B exkurze Praha – 2. A biologicko-zeměpisná exkurze Terasy Ještědu – 2. N sportovně-turistický kurz Chorvatsko – septima, 3. A, 3. B Krajská vědecká knihovna – kvinta exkurze Český Dub – 1. A zeměpisná exkurze – Ještěd – 1. B zeměpisná exkurze – Ještěd – tercie, 1. A, exkurze z českého jazyka – Český Dub – 1. B exkurze Drážďany – oktáva mykologická exkurze – 2. A, 2. B beseda s ministrem školství o reformě českého školství sportovně-turistický kurz – Chorvatsko exkurze Český Dub – muzeum – 2. B Krajská vědecká knihovna – prima Dům kultury – Hradišťan – kvinta, 1. A, 1. B zeměpisná exkurze Drážďany – kvarta kino Varšava – geografické dokumenty porada všech vyučujících exkurze Praha – Národní muzeum – sexta Den německé jednoty – 4. N, 5. N, 6. N exkurze Špindlerův Mlýn – biologické semináře Přírodovědný klokan – tercie, kvarta, kvinta, sexta, 1. A, 1. B, 2. B Krajská vědecká knihovna – exkurze – 1. N schůzka vedení školy se zástupci studentů kino Varšava – Malé slavnosti

3. 10. 5. 10. 7. 10. – 9. 10. 7. 10. – 14. 10. 7. 10. 10. 10. 14. 10. 14. 10. 14. 10. 15. 10. 16. 10. 20. 10. – 24. 10. 22. 10. 22. 10. 27. 10. – 29. 10. 30. 10. – 1. 11. 1. 11. – 2. 11. 3. 11. 3. 11. 3. 11. – 7. 11. 4. 11. 5. 11. 6. 11. 8. 11. – 16. 11. 12. 11. – 14. 11. 19. 11. 21. 11. 22. 11. 27. 11. 29. 11. 30. 11. 2. 12. 2. 12. 2. 12. 3. 12. 3. 12. 4. 12. 4. 12. 5. 12. 6. 12. 7. 12. 9. 12. 10. 12. 12. 12. – 14. 12.

projekt „Über Grenzen sprechen“ Dresden – 6. N Cum decore – koncert hudebně výtvarný seminář Radostín – sexta studentský výměnný pobyt Wiesentheid – 2. N exkurze – Oybin – 3. N divadelní představení Rybář a jeho žena – 1. N okresní kolo přespolního běhu exkurze – sklárna Harrachov – 3. B zeměpisná exkurze Drážďany – 3. A exkurze hudební výchova, výtvarná výchova, dějepis – 2. A, 2. B exkurze – sklárna Harrachov projekt Jugend debatiert Rozhoduj o Evropě – seminář o fungování EU – sexta porada všech vyučujících podzimní prázdniny Educa 2008 Debatní turnaj setkání vedení školy se zástupci studentů Český statistický úřad Liberec – seminář z geografie Dny poznávání Heinewalde – 1. N Bobřík informatiky – školní kolo – Benjamín Bobřík informatiky – školní kolo – Junior Bobřík informatiky – školní kolo – Senior výměnný studentský pobyt Aachen – Liberec – 4. N GIS Day 2008 – Krajská vědecká knihovna Liberec pedagogická rada, schůzky SRSPŠ Literární pozdravy 2008 posezení s německými kolegy dějepisná soutěž Cheb 2008 Cum decore I – koncert Severočeské muzeum Cum decore II – koncert Žitava soudní přelíčení – tercie matematická olympiáda – školní kolo kategorie A soutěž v anglickém jazyce – školní kolo – tercie, kvarta, 1. N, 2. N setkání vedení školy se zástupci studentů porada předsedů předmětových komisí exkurze do vazební věznice – 3. A, 3. B soutěž v anglickém jazyce – školní kolo – prima, sekunda soutěž v aerobiku – okresní kolo Cum decore – koncert Hejnice Cum decore – koncert Severočeské muzeum soutěž v německém jazyce – školní kolo olympiáda v českém jazyce – školní kolo 2. turnaj Debatní ligy 27

13. 12. 13. 12. 14. 12. 15. 12. – 18. 12. 17. 12. 19. 12. 5. 1. 8. 1. 8. 1. 8. 1. 10. 1. – 16. 1. 10. 1. 11. 1. – 16. 1. 13. 1. 14. 1. 15. 1. 19. 1. 19. 1. – 25. 1. 19. 1. – 23. 1. 20. 1. 21. 1. 22. 1. 22. 1. 24. 1. – 31. 1. 27. 1. 27. 1. 28. 1. – 29. 1. 29. 1. 29. 1. 30. 1. 2. 2. 3. 2. 3. 2. 4. 2. 4. 2. – 10. 2. 4. 2. 6. 2. 8. 2. 10. 2. 10. 2. 11. 2. 11. 2. 12. 2. 13. 2. 28

Deutschklub – Stadtführung Cum decore – koncert Trutnov Cum decore – koncert Praha Rudolfinum beseda o Bibli – 1. B, 4. B, 1. A, kvinta, 3. N porada všech vyučujících beseda s bývalými maturanty o studiu na VŠ setkání vedení školy se zástupci studentů recitační soutěž – školní kolo informační den na VŠ v Žitavě – 5. N olympiáda v českém jazyce – kategorie III – školní kolo lyžařský výcvik – Rakousko – 1. A, 1. B maturitní ples – 6. N, oktáva lyžařský výcvik – běžky Vysoké nad Jizerou – 1. A, 1. B matematická olympiáda – krajské kolo kategorie P den otevřených dveří soutěž Wolkerův Prostějov – okresní kolo uzavření klasifikace lyžařský výcvik – Rakousko – kvinta, 3. N lyžařský vycvik – Ještěd, Jizerské hory – sekunda matematická olympiáda – krajské kolo kategorie A klasifikační porada přednáška Nanotechnologie matematická olympiáda – školní kolo kategorie B, C Evropský projekt Aachen 2008–2009 – 4. N Naivní divadlo – Pečení holubi aneb Přísloví – prima exkurze Drážďany – klima, meteorologie a člověk – septima veřejná prezentace seminárních prací exkurze synagoga – kvarta pololetní vysvědčení pololetní prázdniny maturitní písemné zkoušky z německého jazyka – 6. N setkání vedení školy se zástupci studentů prezentace seminárních prací maturitní písemné zkoušky z matematiky – 6. N lyžařský kurz – tercie konverzační soutěž v anglickém jazyce – okresní kolo maturitní písemné zkoušky z fyziky, biologie a zeměpisu – 6. N Cum decore – Pocta Petru Ebenovi – Rudolfinum Praha multimediální projekce – Krajská vědecká knihovna – prima konverzační soutěž v anglickém jazyce – okresní kolo krajské kolo přeboru v šachu kategorie ZŠ biologická olympiáda – školní kolo kategorie A soutěž v německém jazyce – okresní kolo kategorie 2 B soutěž v německém jazyce – okresní kolo kategorie 3A

15. 2. 20. 2. – 22. 2. 23. 2. – 27. 2. 25. 2. 25. 2. 25. 2. 2. 3. 3. 3. 4. 3. 5. 3. 6. 3. 6. 3. 6. 3. 9. 3. 11. 3. 12. 3. – 15. 3. 16. 3. 17. 3. 18. 3. 19. 3. 19. 3. 20. 3. 20. 3. 24. 3. 24. 3. 25. 3. 25. 3. 26. 3. 26. 3. 27. 3. 27. 3. 30. 3. – 4. 4. 30. 3. – 3. 4. 31. 3. 1. 4. 1. 4. 1. 4. 1. 4. 1. 4. 2. 4. 3. 4. 3. 4. 6. 4. 6. 4.

Cum decore – Carmina Burana Debatní liga – 3. turnaj lyžařský kurz – kvarta Pythagoriáda – sekunda porada všech vyučujícícch olympiáda ve francouzském jazyce Agora: Cesta do parlamentu – školení setkání vedení školy se zástupci studentů odbíjená – turnaj pro střední školy – dívky Cum decore – regionální kolo Gymnasia cantant kino Lípa – film Tobruk přehlídka dětské recitace – okresní kolo DDM Větrník volejbalový turnaj pedagogů v Žitavě – GFXŠ, Žitava, Lubaň biologická olympiáda – kategorie B biologická olympiáda – kategorie D Cum decore – soustředění Bílý Potok olympiáda v českém jazyce – okresní kolo písemné předmaturitní práce z francouzského a německého jazyka zeměpisná olympiáda – okresní kolo olympiáda z francouzského jazyka – okresní kolo Matematický klokan písemná předmaturitní práce z ruského jazyka biologická olympiáda – krajské kolo biologická olympiáda – kategorie C písemné předmaturitní práce z anglického jazyka porada všech vyučujících matematická olympiáda – krajské kolo kategorie Z9 Veletrh dětské knihy – prima festival Jeden svět – septima, 3. A, 3. B Veletrh dětské knihy – sekunda olympiáda z ruského jazyka – celostátní kolo Praha studentská výměna s gymnáziem Grafing studentská výměna s gymnáziem Hamburk – 4. N exkurze – soudní přelíčení – sexta setkání vedení školy se zástupci studentů porada předsedů předmětových komisí humanitární akce Adra soutěž v německém jazyce – celostátní kolo okresní přebor – lezení na umělé stěně krajský přebor – pohybová skladba – 2. A Experimentální studio – vystoupení studentů FPHP TUL – 3. N sněm AŠSU Praha Jugend debattiert – Severní Čechy – finále Naivní divadlo – absolventské představení DAMU 29

7. 4. 7. 4. 8. 4. 8. 4. 9. 4. – 13. 4. 14. 4. 14. 4. – 19. 4. 15. 4. 15. 4. 16. 4. 16. 4. 16. 4. 17. 4. 20. 4. – 22. 4. 20. 4. – 24. 4. 20. 4. – 20. 5. 20. 4. – 30. 4. 22. 4. 22. 4. 22. 4. – 24. 4. 23. 4. 24. 4. – 26. 4. 24. 4. 24. 4. – 26. 4. 24. 4. 24. 4. 24. 4. 29. 4. – 1. 5. 30. 4. 4. 5. 5. 5. 5. 5. 6. 5. 6. 5. 7. 5. 7. 5. 9. 5. 10. 5. 11. 5. – 15. 5. 12. 5. 12. 5. 13. 5. 14. 5. 15. 5. 30

matematická olympiáda – krajské kolo kategorie B, C maturitní písemné práce z českého jazyka výstava v Alliance française – kvarta matematická olympiáda – okresní kolo Z6, Z8 velikonoční prázdniny zeměpisná olympiáda – krajské kolo – prima, sexta výměnný pobyt Karlsruhe – 3. N pedagogická rada za 3. čtvrtletí valná hromada SRSPŠ, třídní schůzky SRSPŠ Liberecká žirafa 2009 – soutěž – pohybová skladba – 2. A Eurorebus – krajské kolo soutěže Cestou do parlamentu 2009 – semifinále soutěže v Libereckém kraji biologická olympiáda – krajské kolo kategorie B kurz výtvarná výchova, hudební výchova, mediální výchova – kvarta vzdělávací seminář Berlín – 3. A, 3. B, septima, 4. A, 4. B, 6. N studijní pobyt v Německu – 4. N praktikum – 5. N beseda s primátorem na radnici přijímací zkoušky pro osmileté studium – 1. termín kurz výtvarná výchova, hudební výchova, mediální výchova – 2. A olympiáda z českého jazyka – krajské kolo Debatní liga – finále Jugend debattiert – celostátní kvalifikace Praha ekologická olympiáda – krajské kolo kategorie A exkurze Praha – výtvarná výchova a hudební výchova – kvinta přijímací zkoušky pro osmileté studium – 2. termín orientační běh – okresní přebor Cum decore – finále Gymnasia cantant Brno přednáška o ekonomii – sexta, 2. A, 2. B uzavření klasifikace pro oktávu, 6. N informace o studiu na TU Drážďany – 5. N, 6. N návštěva žáků gymnázia ze Žitavy v Liberci pedagogická rada – oktáva, 6. N biologicko-zeměpisná exkurze – 1. N vysvědčení – oktáva Pythagoriáda – okresní kolo Cum decore – koncert Frýdlant Cum decore – koncert Severočeské muzeum výjezdové semináře – 3. A, 3. B, septima, 4. A, 4. B testování PISA vysvědčení – 6. N pedagogická rada – 4. A, 4. B návštěva žáků 1. N v Žitavě – 1. N beseda o Evropské unii – 2. A, 2. B

15. 5. 18. 5. 18. 5. – 21. 5. 20. 5. 20. 5. 20. 5. – 22. 5. 20. 5. – 26. 5. 21. 5. 21. 5. 22. 5. 22. 5. 22. 5. 22. 5. – 27. 5. 25. 5. – 29. 5. 26. 5. 27. 5. 27. 5. 27. 5. 28. 5. 28. 5. 29. 5. 29. 5. 1. 6. 1. 6. 3. 6. 4. 6. 4. 6. 5. 6. 9. 6. 12. 6. 12. 6. – 14. 6. 14. 6. – 20. 6. 15. 6. 16. 6. – 23. 6. 17. 6. 17. 6. – 19. 6. 18. 6. 19. 6. 22. 6. – 23. 6. 24. 6. 24. 6. 25. 6. – 28. 6. 25. 6. – 30. 6.

vysvědčení – 4. A, 4. B přednáška Drogy – 1. A, 1. B maturitní zkoušky – oktáva kino Lípa – Poslední vlak orientační běh – krajské kolo kurz výtvarná výchova, hudební výchova, mediální výchova – 2. B maturitní zkoušky – 6. N exkurze – Český Dub – 4. N sportovní den na TUL – septima, 5. N přednáška Partnerské vztahy – 4. N přednáška Drogy – kvinta výtvarná exkurze – Lemberk exkurze EU – Dunkerque – Francie, Belgie maturitní zkoušky – 4. A, 4. B Naivní divadlo – Ten, který vyšel z domu – 2. A, 2. B Naivní divadlo – Ten, který vyšel z domu – sexta, 4. N přednáška Partnerské vztahy – 2. A, 2. B sportovní den na TUL – 3. A, 3. B, septima, 4. A, 4. B přednáška Partnerské vztahy – sexta, 2. A, 2. B výchovný koncert – Rebelcantissima – tercie, kvarta, kvinta beseda o EU – 3. A, 3. B, septima, 4. A, 4. B exkurze – výtvarná výchova – Frýdlant – tercie, kvarta, kvinta předávání maturitních vysvědčení – 4. A, 4. B muzeum Škoda Mladá Boleslav – sexta, 2. B německý a francouzský den – sexta, 2. A, 2. B odhalení plakety – Schulen: Partner der Zukunft předávání maturitních vysvědčení – 6. N exkurze – Osvětim Sportfest Zittau Eurorebus – Praha – celostátní kolo soutěže odbíjená – republikové finále výměnný pobyt – Grafing uzavření klasifikace za 2. pololetí návštěva žáků gymnázia z Wiesentheidu v Liberci pedagogická rada exkurze – Praha – 1. B chování člověka za mimořádných situací – cvičení den plný aktivit (sport, kultura apod.) školní exkurze Cum decore – koncert – muzeum vydávání vysvědčení Cum decore – Festival B. Martinů ředitelské volno (z technických důvodů) 31

EUROREBUS Dne 25. září 2008 vypukl již 14. ročník vědomostní soutěže Eurorebus. Soutěžního klání, které skončilo teprve 22. května, se zúčastnili mnozí studenti naší školy. Ti měli možnost sbírat body v nejrůznějších hrách: v padesáti bleskovkách, v deseti elektronických kolech, ve dvou korespondenčních kolech, ve webové hře a v několika bonusovkách. Soutěžící s největším počtem bodů obdrželi pozvánky do veřejného krajského kola, které se konalo 16. dubna na Fakultě tělesné výchovy a sportu UK v Praze. Zde jsme se utkali s kolegy ze Středočeského kraje a Prahy. V soutěži školních tříd do celostátního kola postoupila kvarta a sexta, za jednotlivce se probojovali Tereza Bučková, Jan Erhart, Lubomír Bucek, Jakub Hrnčíř, Rudolf Holík a Jakub Fejfar. Celostátní finále se uskutečnilo 12. června v Kongresovém centru v Praze. Nakonec nejlépe z naší školy dopadla sexta, která se ve své kategorii umístila na krásném šestém místě. Přestávky mezi jednotlivými testy jsme mohli trávit různými kvízy a soutěžemi u zajímavých stánků partnerů soutěže. Doufáme, že příští školní rok budeme ještě úspěšnější a že se k nám připojí další aktivní soutěžící. Monika Hujerová, kvarta

DEBATNÍ KLUB Debatní klub existuje na naší škole od roku 1998. Již od vzniku Asociace debatních klubů ČR jsme jejím členem. Základem debatování je Debatní program Karla Poppera a jeho nedílnou součástí Kodex debatéra. Debatování je velmi prospěšné pro všechny studenty. Musí sledovat veškeré dění kolem sebe, vyhledávat materiály pro podložení svých tvrzení, tvořit argumenty a reagovat na argumenty protější strany. Teze se týkají různých sfér života, například: „Boj proti globálnímu oteplování přináší více škody než užitku“, „Evropa by měla opustit koncepci sociálního státu“, „Mírové soužití islámského světa a západní civilizace je možné“. Teze musí být vždy obhajitelná z obou stran, každý tým totiž během turnaje jednou tezi obhajuje a pak s jiným týmem zase vyvrací. Během roku se konají čtyři turnaje celorepublikové soutěže Debatní liga v různých městech České republiky. Na naše studenty jsem vždy byla právem velmi pyšná, ale letos byl úspěch největší. Po čtyřech turnajích byl celkovým vítězem z 34 týmů náš tým Katamarán ve složení: Štěpán Křeček, 4. B; Sabina Chládková, 3. A; Pavlína Lejsková, sexta. Po čtyřech turnajích následovalo ještě finále, kde bojovalo osm nejlepších týmů. Přemožitelem Katamaránu se nakonec stal tým složený ze dvou studentů pražského Gymnázia Nad Alejí a naší studentky Michaely Rutové z oktávy. Tento tým je zatím nejlepším týmem za celou existenci soutěží v debatování, protože ve stejném složení vyhrál i finále Debatní ligy v anglickém jazyce. Výše jmenovaní studenti byli vynikající. Vzorně reprezentovali naše gymnázium a dělali to, co je moc bavilo. Přeji všem dalším debatérům stejné úspěchy, jako měli ti letošní; vím, že budou! Zdeňka Meixnerová

32

33

SPORTOVNĚ-TURISTICKÝ KURZ V CHORVATSKU Den první – petak V našem ústavu nedostanete nic zadarmo. Jeďte si na Lošinj, ale až do odjezdu autobusu probíhá normální výuka. Naštěstí pro nás (naneštěstí pro chorobou postižené) zaútočila den před odjezdem na studenty nemoc zvaná spála. Nebo o tom alespoň kolovala fáma… Prostě panika! Všichni třeťáci spěchali v pátek před odjezdem místo na výuku k lékaři, aby si ověřili, že jsou zdraví a mohou odjet. Případně nespěchali, později to však s úspěchem tvrdili. Tak či tak, krizovou situaci jsme zpacifikovali a mohli odjet směr Chorvatsko. Den druhý – subota Hned po příjezdu do kempu Čikat jsme se nadšeni místním klimatem, oblečeni dost nalehko, vydali po družstvech na obhlídku ostrova Mali Lošinj. Bouřka, která nás během koupání v moři, cestou z města, lesem nebo na pláž zastihla, byla nemálo prudká a překvapivá. Ať už jste byli kdekoliv, ručníky byly v danou chvíli k ničemu a dobrá nálada sice situaci nevyřešila, třeba ale naštvala dozor, který šel s námi. Cestou jsme alespoň objevili luxusní sprchy zřejmě postavené primárně za účelem potěchy německých turistů, do jejichž role jsme se spíš chtě nežli nechtě vžili a sprch pravidelně využívali. Ten den jsme se ještě stihli ubytovat, pilně prostudovat denní režim a třeba i na plotně uvařit první těstovinový blaf. Den třetí – nedjelja Pokud jste se chtěli po ránu proběhnout, vstali jste před sedmou. Pokud jste línější povahy, nestačila vám ani ta půlhodina navíc. A potom vás ještě „Leoš a jeho banda“ nenásilně nahnala 34

do moře s tím, že „spát se nemá!“ První den s normálním režimem tak mohl začít. Rozděleni do týmů jsme se odebrali k jednotlivým „zaměstnáním“. Pod tímto pojmem je schován třeba bränball, voleyball, netradiční hry, lana, aerobik nebo usínání při józe. Mezi jednotlivými programy jsme měli čas uklohnit blaf číslo 2 – 57, jít se vykoupat do moře nebo jen tak polehávat v chatce. Nejlepší to bylo asi všechno popořadě. Večer jsme ještě měli za úkol vymyslet taneček, kterým ohromíme po návratu ostatní studenty našeho gymnázia, první pokusy ale moc ohromující nebyly… Den čtvrtý – ponedjeljak Ohromné nadšení osazenstva kempu vyvolala odpolední zpráva o tom, že se večer vyráží do civilizace. Děvčata vytáhla žehličky na obličej, šminky na vlasy, navoněla si nehty a mohli jsme vyrazit do městečka nesoucího stejný název jako celý ostrov. Tam jsme se po skupinkách vydali poznávat krásy promenád, barů a krámků nabízejících nejrůznější předměty. Zpátky jsme se vraceli obtěžkáni hromadou nesmyslů – osmery žabky, čtyři klobouky a dvě rasta čepice byl nákup typického třeťáka. Nesmím opomenout, že běžný třeťák cestou zpátky cinkal v batohu ukrytými láhvemi „mléka ke snídani“, jak s oblibou tvrdil. Den pátý – utorak Pokračovalo naše sportovní vyžití. Někteří už nejenom že nechodili na ranní výběhy, potkat se je dalo dokonce až na nástupu do zaměstnání a připomínali špatně nafoukanou duši u kola. Na zlepšení nálady si pro nás skupinka absolventů (náhodou přítomných ve stejnou dobu na stejném místě) připravila zápolení dvojic v nejrůznějších taškařicích. Ex-ování láhví vody, hromadné 35

válení sudů nebo běhání jako sloni, to je jen pár úkolů pro příklad namátkou vybraných. Otázkou je, zda to některé neodpudilo, myslím ale, že reakce byly většinou kladné. Den šestý – srijeda A aby nebyl celý kurz jen o aerobiku, středa byla dnem turistiky a výletů do okolí. Ostrov Susak, hora Televrína a Tour de Lošinj byly v nabídce cestovní kanceláře „Poznej žůžo“. Na dobré rady bývalých studentů našeho gymnázia se dobrá polovina všech přítomných napsala do kolonky Susak. Těžko říct proč. Po šesti hodinách jsme ztraceni na tomto ostrově, doslova uprostřed džungle, totálně zničeni hledali druhou polovinu naší výpravy. Někde u hřbitova jsme se šťastně shledali a vydali se na místní vyhlášenou pláž. Škoda, že nikdo předtím nemluvil o hrázi z chaluh, která se tyčila vysoko nad hladinu jen pár metrů od břehu… Zážitek z výletu byl ale jedinečný, jeďte na Susak! 36

Den sedmý – četvrtak Výtečný program na večer zajistil absolventy připravený 57. ročník kulinářské soutěže „Umíš Sumýš“. Konečně se doopravdy ukázalo, kdo má jaký žaludek a kdo je jaký kuchta. Plážové drinky, piškotové párty, vaření krabi a dorty o sedmi chodech byly bezesporu tím nejzajímavějším, co se za celý pobyt uvařilo. Porota hodnotila nejenom chuť a originalitu, ale i dílenské zpracování výrobků. Den osmý – petak Pátek byl ve znamení soutěžení a klání jednotlivých družstev. Týmy se utkaly v plavání, vodním pólu nebo voleyballu, soupeřily ale i v tom, kdo postaví vyšší věž z šišek nebo z nich rychleji složí nápis. Nevím už, kdo zvítězil, nehraje to ale žádnou roli. Uvědomovali jsme si tou dobou totiž, že druhý den ráno nastoupíme do autobusu a že to byl jeden z nejlépe strávených týdnů na naší škole. Díky! Jakub Němec, septima

Tereza Banýrová: Čarodějka, 2009, 3. ročník 37

HUDEBNĚ-VÝTVARNĚ-MEDIÁLNÍ KURZ Ve dnech 7. – 9. 10. 2008 se naše třída sexta zúčastnila hudebně-výtvarně-mediálního kurzu v Radostíně. Nikdo z nás moc nevěděl, co takový „hudebně-výtvarně-mediální kurz“ obnáší, takže jsme se toho trochu báli. Ještě navíc jsme věděli, že v Radostíně téměř nic není, dokonce ani signál na mobil si tam cestu nenašel. Já osobně jsem se nejvíc děsil slova „výtvarně“, protože mé výtvarné nadání opravdu není na nejvyšší úrovni. Nakonec ale, aspoň tedy za sebe, musím přiznat, že to byla poměrně vydařená akce, a to nejen díky tomu, že jsme přišli o tři dny školy. Vzhledem k tomu, že jsme přijeli první den ještě dopoledne, měli jsme celé odpoledne na práci. Rozdělili jsme se na skupiny a v nich jsme měli fotit jakési originální skupinové fotografie. To nebylo nic těžkého. Potom jsme se fotili celá třída dohro-

mady. Vyšly z toho dost zajímavé obrázky. Navečer jsme potom natáčeli krátký film metodou stoptrick, tzn. že jsme pořizovali postupně snímky nějaké akce a nakonec z toho vyšel film sestavený z trhaných obrazů. To bylo asi nejnáročnější z celého pobytu. Druhý den jsme byli rozděleni do čtyř skupin a v nich jsme připravovali scénku s použítím hudby dle vlastního výběru. Původně to měla být choreografie k té hudbě, ale každý to pochopil po svém. Před tím jsme ještě k té hudbě „malovali“ obraz. Nutno podotknout, že k metalu, který zvolila naše skupina, není vymýšlení něčeho smysluplného nejjednodušší. Byly to většinou jen patlanice barev, které ovšem ve většině případů působily zajímavě. Odpoledne jsme zase v jiných skupinách dostali obraz a měli jsme ho předvést naživo. Tato aktivita se nazývala „živý obraz“. Večer byla prezentace scének s hudbou, o kterých už byla řeč. Třetí den byl pro mne asi nejzajímavější, protože na programu bylo dabování. Někteří měli za úkol namluvit scénku z filmu Hledá se Nemo, jiní ze Shreka. Nikdy by mě nenapadlo, že je tak složité udělat, aby to znělo reálně. Je k tomu potřeba asi hodně tréninku. Ale stejně mě to zaujalo nejvíc na celém pobytu. Konečné hodnocení tří dnů tohoto hudebního, výtvarného a mediálního podniku je určitě kladné. Byly zajímavé a s několika výjimkami zábavné zároveň. Jakub Stejskal, sexta

LITERÁRNÍ POZDRAVY 2008 Ve dnech 21. – 22. 11. 2008 se uskutečnil již 6. ročník malého festivalu autorských čtení – Literární pozdravy. Zahájen byl v Galerii U Rytíře, kde svá díla veřejnosti představili Luděk Lukuvka a Vít Peřina. Další program se již odehrával na půdě Experimentálního studia. Páteční večer patřil Ireně Obermannové a Lence Procházkové. Sobotní odpoledne vystoupila formace BPM (básníci před mikrofonem) Jonáše Červinky a Pavla Haranta. Festival zakončilo večerní čtení prozaiků Petry Hůlové a Michala Hvoreckého. Literární pozdravy 2008 se vydařily a příznivci literatury se mohou těšit na listopad 2009, kdy se uskuteční již 7. ročník. Tomáš Minster

38

39

CVIČENÍ AKTIVACE TRAUMATOLOGICKÉHO PLÁNU Krajské nemocnice Liberec, a. s., a Zdravotní záchranné služby Libereckého kraje Nedávno měla naše třída štěstí: posloužili jsme jako pokusní králíci Krajské nemocnici Liberec při nácviku hromadné nehody. Nadšeně jsme souhlasili. Když už nic jiného, alespoň se ulijeme z tělocviku. Všech 30 lidí se shromáždilo 4. listopadu krátce po vyučování v tělocvičně. Každý měl možnost vybrat si některý ze slušivých obleků poskytnutých Červeným křížem. Pak jsme dostali papírky s popisem svého zranění a maskování mohlo začít. Tady modřina, zlomená holeň, jinde zase krvácející hlava či vypadlé oko. Některá zranění byla tak působivá, až se dělalo špatně od žaludku. „Už je to tu, no konečně!“ jásají všichni. Po dlouhém čekání dorazily sestřičky, které nám mají určit diagnózu. „Kdybychom byli zranění doopravdy, půlka z nás by dávno vykrvácela,“ sděluje dojmy svému kamarádovi jeden z účastníků. Jak jsme později zjistili, cvičení nebylo určeno pro sestřičky, takže jejich pomalé reakce byly pochopitelné. Chvíli na to slyšíme houkání

40

sirén. Podle instrukcí se přemísťujeme do záchranných vozů. Několik sanitek se řítí přes město, policie zastavuje dopravu, zatímco my se pohodlně vezeme uvnitř. Příjezd do nemocnice kolem 15.30 nebyl moc příjemný. Spoustu postav v bílých pláštích, všeobecný zmatek – to vše jsem měla možnost sledovat ze svých nosítek. Ujímají se nás doktoři. Zjišťují diagnózu a i přes jejich profesionalitu můžete zahlédnout cukání koutků nad našimi hereckými výkony. Po propuštění z oddělení se máme přemístit do kaple, kde na nás čeká výborné pohoštění. Tady k nám promlouvá MUDr. Richard Lukáš, Ph. D.: „Děkujeme vám všem za pomoc. Akce proběhla úspěšně, převoz raněných jsme stihli 10 minut před limitem. Těšíme se na další spolupráci s vaší školou.“ Tuto pochvalu všichni odměníme potleskem. Máme spoustu zážitků, o které se musíme podělit. Jen doufejme, že podobný zásah zdravotníků nebude v takovém rozsahu nikdy potřeba. Veronika Čelišová, 3. B

41

WEISSE FLECKEN

RATABÁCKÁ X-MAS NIGHT

Náš tým ve složení Jakub Kavánek, Lukáš Banyi, Jan Teplý a Kamila Krajčíková se na začátku školního roku 2008–2009 zapojil do historicko-žurnalistického projektu „Weiße Flecken“, při kterém nám velkou podporu poskytovala paní Mgr. Renata Šípová. Výsledným produktem již třetího ročníku projektu je vydání novin, na nichž se podílí 15 týmů z Rakouska, Německa, Polska a Česka. Tématem jsou, jak název projektu napovídá, bílá místa především regionálních událostí druhé světové války. Každá skupina přispěje do novin jedním článkem, ve kterém shrne své roční bádání v archivech a knihovnách i výpovědi očitých svědků dobových událostí svého domácího regionu. V rámci tohoto projektu jsme byli pozváni zaštiťující organizací Step21 na konferenci pořádanou ve dnech 28. – 30. 11. 2008 do Hamburku. Cílem víkendového setkání bylo seznámit se s ostatními účastníky projektu a především načerpat nové informace, nápady a rady. Workshopy na témata Hledání stop, Propaganda v době nacionálního socialismu, Rozhovor s dobovými svědky, Fotografie a Žurnalistické psaní doplnily dvě diskuse o svobodě tisku a soužití se sousedními národy. Díky této konferenci jsme se dozvěděli, jakých chyb se vyvarovat, na co se více zaměřit a jak docílit toho, aby se nakonec třetí vydání novin „Weiße Flecken“ skutečně vydařilo.

aneb Vánoční besídka trochu jinak

Kamila Krajčíková, Jakub Kavánek, 4. N 42

Vlastně ani nevím, kdo měl ten skvělý nápad uspořádat tuhle netradiční vánoční besídku, ale každopádně nápad se ujal a věci najednou dostaly rychlý spád. Trochu jsem pochybovala, zda se s naším nadšením ztotožní i vedení školy včetně pana školníka, ale byli jsme mile překvapeni. Dostali jsme požehnání a mohli jsme se pustit do práce. Většinou u podobných akcí bývá problém s náborem kusů, ale kdo by nechtěl strávit legálně noc ve škole, že? Během tří dnů se zaplnila všechna volná místa a odvážlivci, kteří sice doma tvrdili, že spí ve škole, ale ve skutečnosti přihlášku neodevzdali, měli smůlu. Ale nezoufejte, příště bude místo i pro vás. Organizační tým složený ze studentů septimy, z ex-studentů a jednoho pedagoga měl na přípravu asi tři dny, ale musím nás všechny pochválit, všechno klaplo a číslo na pult ochrany a hasiče, které jsme pro jistotu měli k dispozici od paní ředitelky, jsme nemuseli použít… X-mas night vypukla 18. 12. 2008 v 18 hodin. Takhle rychle snad studenti do školy ještě nespěchali. V budově bylo nezvykle ticho a prázdno a byl to určitě výjimečný pocit mít školu jen pro sebe. Ubytovali jsme se v bývalé třídě 3. V a vydali instrukce k vyložení cukroví. První část programu byla čistě orientační a poznávací – typické vánoční dvojice se po nápovědě podařilo sestavit všem, a tak se vytvořily nové pracovní páry – rohlíček s košíčkem, sněhulák s mrkví, olovo nakonec našlo svoje pelíškovské volovo. V úvodní kreativní části jsme si nadělovali virtuální dárky podle osobnostních dotazníků a dárky to byly vskutku neobvyklé: od různě barevných knih přes automaty na čokoládu a na dorty, různě uzpůsobené postele až po zvířata. Na závěr zazněly 43

koledy v podání dvorních ratabáckých hudebníků. Ale to už se čas chýlil a byl čas na štědrovečerní ratabáckou večeři… nééééé, ještě néééé, ještě nalosovat dárky… každý si vytáhl lístek se jménem toho, komu má svůj univerzální dárek věnovat – a mohlo se jít večeřet. Učebna C46 se na chvíli proměnila v exkluzivně vyzdobenou vánoční jídelnu s číšníky v kvádrech, servírující dva druhy vynikajícího bramborového salátu za blikotu elektrických svíček a zpěvu koled. Po večeři jsme se nedočkavě vrhli ke stromečku, kde bylo pro každého malé překvapení. Nemohli jsme samozřejmě zapomenout na vánoční zvyky. Doma se už moc nedrží, tak jsme si jich pár připomněli: házelo se botou (vypadá to, že nikdo z nás starších rozhodně paty z domu příští rok nevytáhne!), pouštěli jsme svíčky ve skořápkách, jen házení obrovskými železnými podkovami jsme si vzhledem k pokročilejší noční hodině a panu školníkovi odpustili. Kolem jedenácté se nám velkým začaly klížit oči, ale zbytek na spánek vůbec nevypadal. Bohužel nepomohl ani sladký hlas uspávačů Híti a Bobra, a tak jsme slyšeli dupot a bouchání dveří až do časných ranních hodin. Děvčata také měla nejvíce starostí se svým vzhledem asi v půl páté ráno. Kupodivu se ráno všichni včas vysoukali ze spacáků a přesunuli se vzorně do tříd. Ti, kteří neměli o konání akce ani potuchy, byli zřejmě mírně v šoku, když kolem sedmé ráno narazili na chodbě na skupinku rozcuchaných studentů, kteří v polospánku broukali ratabácké hymny a přáli si veselé Vánoce, ale to jsme si nemohli odpustit. Myslím, že se nám to povedlo, tak příští rok zase?

NANOVLÁKNA – MALÝ ROZMĚR – VELKÝ VÝZNAM 22. ledna byl studentům třetích ročníků (dokonce i humanitního zaměření) umožněn vstup do „nanosvěta“. V něm se jim stal průvodcem ten nejpovolanější z povolaných – prof. RNDr. Oldřich Jirsák, CSc., z Technické univerzity v Liberci – a rozhodně se nepokusil nasadit jim brýle jako Mámení v Komenského světě. Právě naopak… Technická univerzita, v personálním zastoupení prof. Jirsáka, získala 9. září 2003 zasloužený patent na výrobu nanovláken. Význam nanotechnologií ve vědě a výzkumu od této doby stále stoupá a jejich perspektiva je např. v medicíně nemalá. Kdo by třeba tušil, že z nanovláken lze utvořit síť, kterou by buňky využily jako žebřík a vytvořily tak náhradní tkáň v lidském těle? Uplatnění v praxi je poměrně široké, a proto byl na TU otevřen nový studijní obor Nanomateriály. Oldřich Jirsák se i přes množství svých úspěchů a titulů choval před potenciálními uchazeči o nový studijní obor skromně. Snažil se jim co nejvíce přiblížit výrobu nanovláken. „Nanosvět“ se ale většině studentů zdál být nepřehledný a princip vzniku nanovláken značně složitý a nepochopitelný. Jenže pak byli dalším přednášejícím – panem Ing. Pavlem Pokorným – vyzváni, aby si vytvořili svá vlastní nanovlákna. A jak to bylo jednoduché! Točit kličkou dokola totiž dokáže každý, a tak někteří neodolali a vyrobili si netradiční suvenýr… Petra Paříková, 3. A

Krychle

Radek Hosenseidl: Eva, 2009, 3. ročník 44

45

MARHOUL, HNĚLIČKA, VOJÁCI A MY Jak byla a je vojensky činná naše země, jsme měli poznat ještě dřív, než propukly první oslavy 10. výročí členství České republiky v NATO. Začalo to tím, že jsme dne 6. 3. 2009 místo standardní páteční výuky vyrazili do kina, a to naprosto legálně, s požehnáním školy. Zhlédli jsme film Tobruk pojednávající o vojenské operaci české jednotky v Lybii za druhé světové války. Ve většině z nás zanechal hluboké dojmy – ať už v podobě zděšení z určitých kontroverzních záběrů, nadšení ze zpracování tohoto nepříliš populárního tématu či úplně jiných. Dojmy zanechal, a to je dle mého názoru důležité. Kinem to však tentokrát neskončilo. Hned další pondělí totiž někteří z nás využili příležitosti zúčastnit se besedy s režisérem filmu Václavem Marhoulem a veteránem druhé světové války Stanislavem Hněličkou, jenž právě u Tobruku 46

byl a jeho zásluhy byly oceněny v roce 2007 Řádem bílého lva. Na začátku zajímavé besedy nám pan Hnělička mladší prostřednictvím videa přiblížil situaci, která přiměla jeho otce opustit naši zemi a přidat se mezi české vojáky jako dobrovolník. Po záběrech ze skutečné bitvy o Tobruk se slova ujal pan Marhoul, aby nám řekl něco o svém filmu, který získal během víkendu tři sošky Českých lvů – za hudbu, kameru a zvuk. Na naše dotazy, týkající se například toho, jak vybíral herce, jakým výcvikem prošli a jak měl vůbec film skončit, odpovídal tak energicky, přímo a podrobně, až tím některé přiváděl do rozpaků. Pak už se cílem otázek stal pan Hnělička. Přiznal nám, že film viděl několikrát a velmi se mu líbil. Za to, že tito pánové navštívili naše gymnázium, byli poté paní ředitelkou obdarováni darem zcela určitého tvaru, což udělalo oběma viditelnou radost.

Druhá část besedy byla věnována příběhům vojáků ze zahraničních misí uskutečněných po roce 1990. Kuvajt a operaci „Pouštní štít“ z let 1990 – 1991 popisoval kapitán Josef Bujňák, jenž byl ve své době pověřen úkolem hlídat základnu proti chemickému napadení. Praporčík Stanislav Krajczy se zúčastnil misí na Balkáně a v Iráku a jeho manželka nadrotmistryně Dana Krajczyová se teprve v lednu tohoto roku vrátila z Afghánistánu, kde mimo jiné prohledávala muslimské ženy kvůli obavám z toho, zda nejsou atentátnice. Vyprávění bylo prokládáno fotografiemi umocňujícími atmosféru. Účastni ještě byli nadrotmistr Halama a praporčík Bolek, který prezentoval Vojenskou akademii v Brně a informoval potenciální přítomné adepty na vojenskou hodnost. Celá „bojová“ akce skončila rozdáním letáčků „Staň se vojákem“. Na to tváře mnohých studentů reagovaly rozpačitým úsměvem: „Já, a voják?“ Ale koneckonců, proč by ne? Petra Paříková, 3. A

47

VÝMĚNA S GYMNÁZIEM GRAFING (VOL. 1) Paní profesorka Šípová, která měla celou záležitost s výměnou našeho a bavorského gymnázia na starosti, „nadhodila“ téma Grafing ve třídách již na začátku prvního čtvrtletí. Já, stejně jako dalších čtrnáct studentů jak z prvních a druhých ročníků, tak i ze sexty, jsem se „do toho rozhodla jít“ a nyní mohu při zpětném pohledu říct, že není rozhodně čeho litovat. Obdrželi jsme informace o svých budoucích „Austauschpartnerech“, začali všechno připravovat na jejich příjezd a ani jsme se nenadáli a už byl poslední březnový podvečer a my společně s profesorkami Havrdovou a Šípovou netrpělivě vyhlíželi vlak z Mnichova. Čekalo nás vzájemné představování a cesta domů, zakončená ubytováním našich hostů. U nás doma bylo přivítání pořádně veselé, neboť jediný, kdo je schopný domluvit se německy, jsem já, a tak docházelo nejen tehdy, ale po celou dobu výměny k mnoha velmi komickým situacím, když jsem například já na Lisu mluvila německy, tatínek jí v angličtině nabízel snídani a maminka lámanou ruštinou připomínala, ať se teple oblékneme, že je přeci teprve duben. Ale to jsem odběhla… Na první večer nebyl domluvený žádný oficiální program, takže ho každý pojal po svém. Někdo zůstal doma a v rámci utužování přátelských vztahů nenuceně konverzoval a někdo nezahálel a vyrazil se společensky vzdělávat do tanečních, které zrovna v ten večer vrcholily věnečkem! Druhý den dopoledne jsme si odbyli oficiality ve škole – naše německé hosty přivítala paní ředitelka a poté jsme společně absolvovali dvě vyučovací hodiny. Odpoledne začalo tradiční návštěvou „Mecka“ na náměstí. Ten den bylo krásně teplo a slunečno, takže ideální podmínky pro „jednu malou Stadtführung“. Viděli jsme radnici, galerii a všechno podstatné z centra Liberce. Další částí nabitého programu byl večerní bowling, avšak ti akčnější z nás stihli před ním ještě návštěvu čajovny. Jsem totiž toho názoru, že by byl hřích nevzít Němce na tu pravou arabskou Shishu k Želvě. Mimo jiné právě v čajovně jsme si poprvé povšimli moc pěkného německo-českého slovníku s velmi zajímavě přepsanou výslovností, však zasmějte se sami: wälitzä ßä mi tadi li:bi, tschäska: räpublika jä kra:ßna: sämnjä, bil ßtä usch wnjämätzku, ra:d va:m uka:schu mnjäßto, mohli bichom to djälat ßpolu, pokud chtzäsch. Ve středu nás čekal především výšlap (i když v našem případě spíš výtah lanovkou) na nejvyšší vrchol v okolí Liberce. Ne všichni jsme si vzali vhodnou sportovní obuv, jak nám bylo s dobrým úmyslem doporučováno, ale na druhou stranu o to vtipnější byla cesta dolů po zbytkovém sněhu, který zapomněl roztát. Ta část z nás, která ještě stále oplývala energií, neváhala a vyrazila rovnou směr ZOO, odkud máme také spousty nezapomenutelných zážitků, jež však nehodlám rozepisovat, neboť byste se nedočetli konce. Raději přejděme k dalšímu dni, kdy jsme opět nezaháleli a vydali se do Harrachova navštívit sklářskou dílnu, odkud si především naši němečtí sousedi odvezli spoustu skleněných suvenýrů. Poslední společný den jsme roztočili ve velkém stylu, a to rovnou v Praze! Celodenní výlet do hlavního města byl tím správným zakončením české části výměny! Adéla Misařová, 2. A

48

VÝMĚNA S GYMNÁZIEM GRAFING (VOL. 2) Všechno to začalo v dubnu na libereckém vlakovém nádraží, kdy jsme se po vydařeném týdnu loučili se svými německými kolegy. Moderní německý vlak se ztrácel v dáli. Už jsem neslyšel hlouček bavorských teenagerů, co se smáli pokaždé, když objevili nějakou tyčinku, kterou tam u nich nemají. Myslím, že to není jenom můj pocit, když řeknu, že se pak všechno změnilo. Všem se nám stýskalo a moc jsme se těšili na to, až se znovu shledáme s novými kamarády. Naštěstí to trvalo jen něco málo přes dva měsíce. Nastal červen. Všechny písemky jsme měli za sebou, takže s klidným svědomím hurá na cestu! Paní profesorky Šípová a Havrdová a 15 studentů z 1. A, 2. A, 2. B, sexty a septimy nastoupilo do vlaku. První cíl: Drážďany. Až sem cesta proběhla hladce, kdybychom ovšem nemuseli přestupovat. Cestu jsme bohudík zvládli a přijeli jsme – s menším zpožděním – do Grafingu. Tam na nás čekali naši partneři. Následovala objetí dívek s dívkami, chlapců s dívkami a v případě chlapců s chlapci podání ruky. Každý z nás se seznámil se svými ,,adoptivními rodiči“ a odjel do nového domova. Všechna dobrodružství mohla začít! Následující den nás čekala škola. Teď už mi to ovšem nevadilo, protože jsem věděl, že mě žádné testy nečekají. S překvapením jsem zjistil, že i v Grafingu vyučuje paní Meixnerová, a proto jsem si hned vyfotil skleněnou tabulku, na které stálo její jméno. Po absolvování 49

několika vyučovacích hodin všechny překvapil neplánovaný výlet do rakouského Salzburku. Kromě Salzburku přišla i úterní návštěva bavorského hlavního města – Mnichova. Bohužel nám zpočátku nepřálo počasí, a tak se stalo, že jsme trochu zmokli. Těch pár kapek za to ale stálo. Spatřili jsme slavný kostel Frauenkirche, také dům, v němž byla podepsána Mnichovská dohoda, a na závěr přišlo na řadu náměstí Marienplatz s radnicí a turisty poslouchajícími zvonkohru Glockenspiel. Někteří se pak vydali nakupovat, druzí využili volný čas k návštěvě dalších pamětihodností, jakou je například mnichovská rezidence. Ačkoliv se nám v Mnichově moc líbilo, čas byl neúprosný. Středeční dopoledne zaplnila prohlídka středověkého městečka Wasserburgu, odpoledne pak osvěžení na grafingském koupališti. To nejlepší přišlo až úplně nakonec: grilovací párty u jedné z německých studentek. Sešli jsme se v opravdu hojném počtu, dokonce se na nás přišly podívat i paní profesorky. Z nezjištěných důvodů nás však po několika minutách opustily, patrně nechtěly být svědky toho, jak by se mohl tento večer vyvíjet. Nic nekalého se však nedělo, všichni si povídali a jedli dobré německé uzeniny. Ve čtvrtek v ranních hodinách jsme podnikli výlet k jezeru Schliersee. Po krátké túře jsme využili další způsob dopravy – bobovou dráhu. Avšak při pohledu na strmý kopec dolů mnozí tento způsob přepravy odmítli a sáhli raději po službách lanové dráhy. Většina z nás vystoupila z bobu bez zranění, a tak nám nic nebránilo v tom, abychom v pátek opět zavítali do Mnichova, tentokrát na zámek Nymphenburg, poté do automobilového muzea BMW Welt a do Tolwoodu – trhů se vším kouzelným. Z tohoto místa byla magie cítit opravdu na každém kroku, někteří podlehli svodům tajemných sil a poprosili o radu Wahrsagerin (,,pravdomluvkyně“ – obdoba české jasnovidky). K těmto jedincům patřím i já, bohužel jsem vzhledem k jazykové bariéře nejdůležitější části ortelu nerozuměl. Poslední večer se slušelo završit společně, a to v klubovně v Zornedingu – v malé vesničce, v níž jsem byl po celou dobu výměny ubytován. V klubovně se spotřebovala spousta pizzy, neboť jsme byli hladoví po dlouhém dni. Došlo i na jednu mezinárodní hru, jejíž název bych kvůli jejím pravidlům raději nezmiňoval. Takto jsme se rozloučili se staronovými přáteli, zatím ještě plni smíchu, následujícího dne už ale plni smutku a u některých i se slzami na tváři. Co se ale dalo dělat, každý výměnný pobyt musí jednou skončit. A jaký byl výsledek tohoto pobytu? Našli jsme nové kontakty, kamarády, došlo i na procvičení němčiny, kterou jsme dokonce obohatili o nové fráze, jako např.: es hat keinen Preis (nemá to cenu), fürmich hintermich (pro mě za mě) či lass das schwimmen (nech to plavat). I v české slovní zásobě přibylo několik nových výrazů: deutschtina (němčina) nebo hodit sitzku (sednout si). Sečteno a podtrženo: jeden krásný týden v Čechách, další ještě hezčí v Německu. Není divu, že se nám ani nechtělo zpět domů. Brzy se nám začalo stýskat po bavorské veselosti, pohostinnosti, ale i po celém kolektivu. My jsme se s tím nesmířili a už ve vlaku při zpáteční cestě domů jsme se rozhodli, že grafingské překvapíme další návštěvou!

HUDEBNĚ-VÝTVARNÝ KURZ Ve dnech 22. – 24. 4. 2009 se třída 2. A zúčastnila výjezdového semináře zaměřeného na mediální výchovu. Jelikož jsme se po prvním ročníku dělili, posloužil nám tento kurz jako částečné ,,doharmonizování“. Podle mého názoru se akce vydařila, ale posuďte sami… Vše začalo na nádraží. Sraz byl v 9 hodin v nádražní hale, a ačkoliv někteří opozdilci dorazili později, vlak do Bílého Potoka jsme stihli. Vybaveni výtvarnými pomůckami, sladkostmi, něčím na posilnění a touhou po poznání jsme vyrazili. Cesta vlakem byla poklidná, stoupání ke Krakonošovi vyčerpávající. (Člověk by neřekl, že lze zabloudit i na tak krátké vzdálenosti, ale stalo se.) První překážku jsme však zvládli.

Po ,,obědě“ jsme od vedení kurzu dostali instrukce ohledně chování, večerky a náplně dne a poté jsme již začali pracovat. První skupina si vyzkoušela dabování známé animované pohádky Nemo, zatímco ostatní rozjímali u ,,veselé“ hudby a probouzeli v sobě ,,básnické střevo“. Večer jsme svá veledíla hromadně ohodnotili a následovala rozhlasová hra ,,vyprávění pohádky“. Někteří z nás byli již tak umělecky a emotivně vyčerpáni, že tuto zátěž nezvládli a uprostřed vyprávění je zachvátil mocný smích. V průběhu druhého dne jsme si vyzkoušeli stop trik (během tohoto úkolu mnozí z nás velmi improvizovali a projevila se také výborná kolektivní práce),

Filip Binder, 2. A 50

51

malování ve skupinách, krátké scénky podle obrazu (zde se zase ukázal talent některých budoucích herců, ale i těch, které by ve skutečnosti na scénu asi nepustili). Počasí nám tento den příliš nepřálo, proto jsme místo výletu k vodopádům fotografovali přírodu na téma ,,voda“. Poslední den našeho pobytu v Krakonošovi jsme využili především k fotografické činnosti. Celý kurz byl doprovázen hrou volejbalu a dobrou náladou, kterou zajišťoval výborný kolektiv a svěží pedagogický dozor.

1. Která z činností se vám líbila nejvíce? Dan: Práce s technikou, jinde jsme se k tomu nedostali. Terka: Práce ve skupinách, lépe jsme se poznali. Honza: Stop trik. Zdenda: Dabování. 2. Co byste do kurzu přidali? Týna: Prostřídat se ve skupinkách. Všichni: Delší pobyt! Janča: Více výtvarné činnosti, třeba kreslení v přírodě. 3. Je něco, co se vám zde nelíbilo? Dan: Málo času na úkoly. Většina: Trochu jídlo a večerka. Alena Hlubučková, 2. A

Anežka Doležalová: V trávě, 2008, 3. ročník 52

53

ČÁSTEČNĚ FIKTIVNÍ PŘÍBĚH O VÝJEZDU DO BERLÍNA Dny, kdy naprosto legálně opustíme na celý pracovní týden škamny školy, se blížily. Většina z nás je nedočkavě očekávala a pilně se na ně připravovala zvýšenou pozorností v hodinách němčiny a dějepisu. I hustě popsané stránky poznámkových sešitků z poučných přípravných seminářů prof. Šípové napovídaly, že mnozí nemohou dospat. V pondělí ráno jsme se všichni vyrovnali před autobusem a zatímco nám pan řidič J. Drážný ukládal zavazadla, sborově jsme zapěli oslavnou hymnu opěvující krásy Berlína. První část programu po příjezdu, úvodní konference v nadaci Konrada Adenauera, proběhla poněkud rozpačitě z důvodu bitky o jablkové a meruňkové zákusky, které nám byly na místě nabídnuty. Valná většina totiž dává přednost výhradně jablkovým. Tento nepatrný detail způsobil fatální rozkol naší skupiny na vítěznou s jablkovými koláči a zhrzenou s meruňkovými buchtami. Rozepře mezi dvěma tábory probíha-

ly během celého sezení minimálně na „podstolní“ neboli „kopané“ úrovni. Nadace K. Adenauera se ukázala být štědrá i tento rok – naše ubytování, jakož i strava byly vynikající, průvodce Christian pohledný a program pestrý. Za pět dní jsme stihli prohlédnout: • tři muzea, • jedno vězení Stasi (vězení východoněmecké tajné policie), • jedno velvyslanectví (Velvyslanectví ČR ve Spolkové republice Německo), • jedno ministerstvo (Spolkové ministerstvo pro vzdělávání a výzkum), • jeden koncentrační tábor (bývalý koncentrační tábor Sachsenhausen), • jeden olympijský stadion, • jeden památník holocaustu, • jednu kopuli spolkového sněmu a také • absolvovat jednu autobusovou prohlídku Berlína, • čtyřikrát posnídat, čtyřikrát povečeřet a třikrát poobědvat.

Exkurze se obešla bez větších problémů až na „extempore“, které se odehrálo předposlední večer. To jsme jako vždy seděli u čaje, hráli deskové hry a povídali si strašidelné příběhy, když tu zcela náhle jeden nejmenovaný hoch (říkejme mu třeba Igor) vyskočil a utíkal s hrníčkem v ruce na balkonek našeho pokoje. Všichni jsme se po sobě nechápavě dívali. Za okamžik byl Igor opět mezi námi a svůj hbitý odchod zdůvodnil. Do jeho čaje vletěl světélkující brouček a on se rozhodl zachránit mu život tím, že obrátí obsah hrnku z pavlače. Všichni jsme ocenili Igorovo soucitné srdce netušíce, jakou bude mít jeho láska ke hmyzu dohru. Právě v té chvíli (co byl čaj spolu s broučkem čerstvě ve vzduchu) totiž naneštěstí stála pod naším balkonem paní recepční (doplňující hladinku nikotinu) a proud

neidentifikovatelné tekutiny jí dopadl na načesané vlasy. Jistě nemusím zdůrazňovat, za co paní recepční žlutou tekutinu padající z balkonu považovala. Když nasupená vyběhla schody a rozrazila dveře našeho pokoje, všem došla ona nemilá věc, jež se přihodila. Rádi bychom se nějakým způsobem rehabilitovali, nikdo z nás bohužel nevěděl, jak se řekne německy „světélkující brouček“, proto všichni raději mlčeli. Rozuzlení epizody celkem trefně vystihují slova: Mgr. Šípová, dobrý advokát, pokuta 100 € snížena na 10 €. Co říci závěrem? Bez jakékoli fikce a s čistým svědomím mohu napsat, že se všichni vrátili plni dojmů. O Braniborské bráně se zdálo v noci po příjezdu bezmála všem a němčina s berlínským přízvukem zněla alespoň polovině v uších ještě týden. Kristýna Rissová, 3. B

54

55

MAFIA 2009 Náš výjezdový seminář se zkratkou MAFIA (matematika, fysika a informatika s nejen podvečerní anglickou konverzací) se konal ve dnech 12. 5. – 16. 5. 2009 pod vedením profesorky Ehlové a profesorů Voženílka a Pěničky. Po zhlédnutí nabitého programu se nás zmocnila hrůza. To vše se přeci nedá stihnout za pouhých pět dní! Hrůzně jsme také začali. Doslova jsme se vylodili ve stanici Jedlová, kde započala naše mnohakilometrová pěší cesta v prudkém lijáku. Po patnácti minutách chůze jsme byli již všichni promočení až do spodních vrstev našich oděvů. Ti šťastnější měli ještě sucho v botách, to se však po chvíli také změnilo. Naštěstí nás zachránil švarný profesor Voženílek s nebojácným majitelem penzionu, když nám odvezli jen „lehce“ zmoklá zavazadla do přístřeší. Po dvou hodinách nás konečně čekalo sucho a teplo. Vodou z promočených šatů bychom nejspíše naplnili celý bazén. Převléknout se a hurá na věc! Čekala nás fůra práce, a to ne ledajaké – předpovědět počasí, pohovořit o něm v angličtině, poté spočítat pravděpodobnost našeho výzkumu, poznamenat souřadnice GPS měření, a aby toho nebylo málo, vše pečlivě zašifrovat pro případ, že bychom potkali nějakého toho německy hovořícího turistu, který by naše data chtěl náhodou odcizit. To vše bylo proloženo i dalšími neméně zajímavými činnostmi – tvorbou vlastního klipu (námět, natáčení a stříhání do raných ranních hodin), angličtináři pilovali svá divadelní vystoupení a po večerech chodili zájemci sledovat hvězdy. Nechyběly samozřejmě různé výlety po okolí, kde jsme si v praxi vyzkoušeli používání GPS zařízení. Vyšplhali jsme také na Hvozd, kde bylo krátké občerstvení (někteří si dokonce zvládli na lihovém vařiči ohřát čočku s párkem), a cestou zpět jsme výhodně nakupovali v pojízdném „obchodním domě“. Ve volných chvílích jsme filmovali, hráli hry, sportovali či jen odpočívali ve svých pokojích. V pátek jsme byli nuceni opustit ubikaci a vrátit se zpět do svých domovů. Za slunného počasí jsme šli pěšky do nedalekých Heřmanic, odkud jsme se hromadnou dopravou dostali domů – celí znavení, však plni nových poznatků, zážitků a pozitivní nálady z luhů a hájů Lužických hor. Ondřej Bejbl, Markéta Roudnická, septima

MAFIA 2009 JEŠTĚ JEDNOU aneb Týž výjezdový seminář, tentokrát pohledem vyučujícího Matematicko-fysikálně-informatický seminář se letos konal již pošesté, z toho počtvrté s podvečerní anglickou konverzací, potřetí v téže sestavě pedagogů; sestavu lze označit zkratkou E2F (Eva & dva fysikové), vhodnější je však formálně korektní název Spolek pro pořádání výjezdového semináře. Na začátku „druhé pětiletky“ výjezdového semináře, někdy na jaře, zjistili Mgr. Vítězslav Pěnička, předseda předmětové komise informatiky a předseda Spol56

57

ku pro pořádání výjezdového semináře, a Mgr. Jan Voženílek, předseda předmětové komise fysiky, generální tajemník Spolku pro pořádání výjezdového semináře, že chata Luž, v níž se seminář po předchozí pětiletí konal, má nového majitele (přesněji: majitelku), která s organizací semináře nepočítá. Je nutno najít novou chatu! A tak oba funkcionáři zburcovali Mgr. Evu Ehlovou, čestnou předsedkyni Spolku pro pořádání výjezdového semináře, a jednoho jarního dne, když silnice Lužických hor již byly suché, ale na kopcích a loukách zůstávaly ještě poslední zbytky sněhu, ano, v tom nešťastném období, kdy zimní sezona skončila, leč letní dosud nezačala, nasedli všichni do auta a vyjeli do lužickohorských vesnic. Zastavovali u jednotlivých horských chat a postupně je zkoumali. Výsledky průzkumu byly dvojího druhu: Situace první. Chata zamčená, beznadějně opuštěná. Kolem v blátě – mezi ostrůvky zbylého sněhu – je ukrutný nepořádek. Letmý pohled špinavým okénkem odhaluje zanedbanou kuchyni. Dva fysikové se tváří rozpačitě, šklebí rty, pokyvují hlavou a říkají: „No, nevím, nevím!“ A Eva říká: „Já vím! NE! Prostě NE! Tohle je humus!“ Situace druhá. Chata odemčená, však hosté žádní. Obsluha proto sedí v restauraci a mocně popíjí sama. Organizátoři semináře přicházejí a někdo z nich říká: „Dobrý den, hledáme ubytování!“ Obsluha si je nejprve mlčky prohlédne (vzpomeňte: blondýna a dva fysikové) a pak tónem, v němž se mísí překvapení s nedůvěrou, řekne: „Stačí vám jeden pokoj s dvojpostelí?“ — A nebozí organizátoři vysvětlují, že nechtějí ubytování tady a teď, ba dokonce ani pro sebe, nýbrž pro 30 matematicko-fysikálně-informatických seminaristů. ••• „My vás bereme!“ říká konečně jeden chatař. „Je to v pohodě, nedávno jsme tu měli i pasťák! Pod oknama musela stát ochranka se psem, protože jim děti utíkaly!“ „Naši studenti nebudou po nocích utíkat,“ utěšují ho lehce zděšení pedagogové, „po nocích budou logaritmovat, derivovat – a občas i zlehka integrovat!“ Novým dějištěm semináře se tak stal Penzion Světlá čili „Max Schmeling Haus“, do češtiny překládaný velmi volně jako „Dům Anny Ondrákové“.1) Penzion si záhy oblíbili jak vyučující, tak i žáci: „Je tu nejlepší jídlo ze všech školních akcí!“ říkali. Změna vnějších podmínek způsobila změnu programu: byly upraveny trasy exkursí, objevily se nové exteriéry pro filmování, našly se další možnosti pro volnočasové aktivity studentů mezi jednotlivými bloky výuky. Hlavní novinkou byla existence skupiny věnující se pouze angličtině, péčí Evy Ehlové tak byl uspořádán první výjezdový seminář z anglického jazyka v historii Gymnázia F. X. Šaldy. Dva studenti řešili během pobytu také úkoly zadané vyučujícím geografie Pavlem Taibrem (hydrologická měření u přehrady Naděje); šlo o jakousi zkrácenou podobu programu semináře z geografie, který se letos – pro malý počet zájemců – nekonal. 1 ) Anny Ondráková (1902–1987), filmová herečka a producentka. Hrála v československých, německých, amerických i britských filmech. Alfred Hitchcock ji obsadil do snímku Její zpověď, který se stal prvním britským zvukovým filmem. Max Schmeling byl německý boxer; roku 1933 se s Ondrákovou oženil. Dům, kde se seminář konal (dnes Penzion Světlá), Schmeling zakoupil; spravoval jej jeho příbuzný.

58

Během semináře se nejen logaritmovalo, derivovalo a integrovalo, ale také meteorologicky pozorovalo, na hvězdy chodilo, anglicky mluvilo a s GPS pracovalo, jak je výše v žákovském příspěvku popsáno. Vznikly také studentské filmy – každá ze tří skupin si vybrala velmi odlišné téma, byly to: • antigamblerská moralitka s prvky filmu noir, • talk shaw arogantního moderátora s vyučujícími a reklamou a se zástupkyní ředitelky Věrou Voršilkovou (jež přijela na náhlou hospitaci) jako special guest star obsazenou, • přírodopisný dokument doplněný vážnou hudbou a vyhroceně feministickou tečkou se skrytým odkazem k východním iniciačním obřadům (však musíte na vlastní oči vidět, jaké kousky umí s doutníkovou gilotinkou Markétka, ta křehká matematička, když se na ni ze křoví násilník Dáda vyřítí!). Ostatní tragédie nestojí ani za řeč, byly jen dvě: nejmenovaný rudovlasý student na sobě objevil klíště, které vyňal užitím pinzety; obyvatelé pokoje č. 10 zlomili v zámku klíč, zbytek klíče vyňali užitím téže pinzety. ••• Kolega Pěnička odjížděl na noci domů, zahlcen povinnostmi třídnickými i manželskými; zbylí vyučující dlouze interdisciplinárně diskutovali na terase, zatímco žactvo zalézalo do svých komnat. A když je učitel po důrazném zaklepání „náhle překvapil“, seděli všichni klidně a řádně a do kruhu uspořádaně v jednom pokoji – s vodní dýmkou uprostřed – a pohostinností jen překypovali, zahaleni neškodnou jablečnou vůní. „Pane profesore, pojďte si dát s námi!“ říkal jeden student podávaje ochotně pedagogovi náústek: ten však stručně poděkovav kvapně zmizel – vždyť onen student ještě včera omlouval svoji neúčast na školní výuce potvrzením o infekční mononukleose. ••• Ne, tak se to nemohlo stát, to byl jen zlý sen: vždyť žáci znají školní řád a výuka probíhá i v noci. Poslední noc, ze čtvrtku na pátek, počasí výuce konečně přálo. Žáci i s pedagogem vyšli do tmy za chatu, s otáčivými mapkami oblohy a s tlumenými světly, jak astronomické regule káží: dívali se na nesmírnost klenby nebeské a mezi hvězdami hledali alignamenty, myšlené čáry spojující náhodně rozmístěné body do uspořádaných obrazů, do souhvězdí vytvořených našimi předky, lidmi mýtů, lidmi myslícími v příbězích, nikoliv v teoriích: „Vidíte to, milé studentky a milí studenti, támhle je krásná Kassiopeia, vyděšená Velká medvědice, zamilovaná Andromeda – a k ránu bude i statečný Orion.“ Jasná noc byla studená až mrazivá; milé studentky a milí studenti se zase rychle vraceli do chaty, jen vyučující zůstal. Učil je sedmým rokem; kdysi v tercii spolu – také v noci – stoupali z Bílého Potoka na Paličník, aby pozorovali východ Slunce. 59

Kolik se toho odehraje v životě studentů za sedm let, od primy do septimy? přemýšlel vyučující pod hvězdnou oblohou. A kolik se toho odehraje za sedm let v životě jejich učitele? Náš život připomíná úsilí starých hvězdářů, napadlo ho, mezi tisíci bodů náhod hledáme alignamenty, čáry dávající smysl, příběhy poskytující klíč. ••• Náhlý pohyb ve tmě. „Taky je ti taková kosa?“ Laskavý čtenář se už nikdy nedozví, která studentka si nepochopitelně spletla autora se spolužákem. Jan Voženílek

CHEMICKO-BIOLOGICKÝ VÝJEZDOVÝ SEMINÁŘ Konečně jsme se dočkali! Dlouho očekávaný a mnoha pověstmi opředený výjezdový seminář je tady. Po dlouhé cestě plné výluk a přestupů jsme dorazili do Mostku, malé vesnice mezi Novou Pakou a Dvorem Králové. Předpověď počasí bohužel výjimečně vyšla, a tak jsme cestou z nádraží promokli na kost. Nakonec jsme došli do cíle. Naším náhradním domovem se měl stát autokemp Mostek, místo, kde se čas zastavil před třiceti lety. Hned po příchodu jsme však narazili na první problém – ve společenské místnosti chyběla objednaná tabule! Rázná paní profesorka Kuglerová však uhasila jiskřičky naděje všech studentů a tabuli si vynutila od místního obecního úřadu. Po ubytování ve vymrzlých chatkách jsme se vydali na průzkum vesnice. Abychom intelektuálně nezakrněli, podvečer jsme zahájili dvouhodinovkou chemie, následovanou biologií. Druhý den jsme strávili v Nové Pace. Dopoledne jsme se osvěžili v místním pivovaru, což všem přišlo vhod i díky neplánovanému výletu do Lázní Bělohrad. Odpolední program nás dovedl do Novopackého muzea, tzv. Klenotnice. Z vystavovaných zkamenělin, minerálů a nerostů nás zaujal především ametyst, kterému se říká Dionýsovy slzy a jenž chrání před opilostí. O mnoho zajímavější byla výstava spiritistických kreseb, Novopacko je totiž oblast prostoupená magií. Večer nechyběl tradiční chemický dýchánek s ochutnávkou instantních pokrmů všeho druhu. Při středečním výletu na hrad Pecka jsme poznali, jak se dá velmi krátká trasa ujít za velmi dlouhou dobu. Určování druhů rostlin, rozlišování ekotonů a kochání se krásami naší přírody prodloužilo hodinovou procházku na trojnásobek. Cestou jsme ale viděli bezpočet mravenišť, překvapeného koně, mandelinku topolovou a chromou ploštici, což rozhodně stálo za to. Hrad Pecka, sídlo Kryštofa Haranta z Polžic a Bezdružic, skýtal mnoho zajímavostí – zejména mučírnu a 53 m hlubokou studnu. I přes 60

naše neustálé snahy vypotřebovat všechny fixy jsme i tentokrát pokračovali s výukou. Díky Jendovým palačinkám byl však večer o mnoho příjemnější. Předposlední den patřil Kuksu – baroknímu hospitalu vyzdobenému sochami Matyáše Brauna. V budově byla zrestaurována barokní lékárna a zřízeno farmaceutické muzeum. Dozvěděli jsme se, že v dobách minulých se léčilo například práškem z lebky oběšence nebo vorvaním spermatem. Děkujeme, pane Flemingu! Seminář jsme zakončili ve Dvoře Králové. Nejprve exkurze ve výrobně vánočních ozdob, kde v květnu běží provoz na plné obrátky, a potom zlatý hřeb programu – návštěva zoologické zahrady. Máj je lásky čas, a tak i na zvířata přišlo jaro. Byli jsme svědky nosorožčích a sloních námluv a při projížďce safari nás přišlo přivítat dva dny staré telátko antilopy. Po náročném týdnu jsme konečně dorazili domů. S čistým svědomím můžu říct, že seminář splnil (a snad i předčil) očekávání nás všech a že na něj budeme dlouho vzpomínat. Budoucím třeťákům doporučujeme přibalit si deky a spacáky, nejlépe však přímotopy. Děkujeme paním profesorkám Andělové a Kuglerové za skvělý program i atmosféru. Velkou pochvalu si zaslouží také Jarda zvaný Neviditelný za příjemné hudební večery a Jenda za své kuchařské umění. Michaela Barančoková, 3. B 61

PO MÍSTECH BOJŮ Po místech bojů Československé samostatné obrněné brigády na Západě za II. světové války; poznání významných míst z období I. světové války: De Panne, Adinkerke, Le Blockhaus, La Coupole, Dunkerque, Batterie Todt, Dynamo, La Targette, Ypres Ve dnech 22. – 27. 5. 2009 bylo umožněno studentům libereckých středních škol zúčastnit se výpravy do zemí západní Evropy, do Francie a Belgie. Naše cesty však nesměřovaly k poznání těchto zemí jako takových, ale k malé ochutnávce historie, která neodmyslitelně patří k národu českému i slovenskému, historie, která je velice důležitá, je často opomíjena. Nám byla poskytnuta šance uctít památku hrdinů, kteří bojovali za naši svobodu a bez nichž bychom dnes vedli zcela jiné životy. Naše cesta započala 22. května v Liberci, kde se sešli zástupci z Československé obce legionářské, Gymnázia F. X. Šaldy, Gymnázia Jeronýmova, SOŠ a Gymnázia Na Bojišti, Podještědského gymnázia, SOŠ strojní, stavební, do-

62

pravní a hlavně pánové Hnělička starší i mladší, kteří mají nesmírnou zásluhu na realizaci tohoto projektu. Musím podotknout, že náš výlet by se neuskutečnil bez podpory Československé obce legionářské, Ministerstva obrany ČR, Libereckého kraje a města Liberec, které zde zastupoval pan primátor ing. Jiří Kittner. Cesta proběhla bez potíží a my jsme šťastně dorazili do francouzského města Dunkerque, kde na nás čekal typický francouzský hotel Etap. Druhý den v Belgii jsme se zúčastnili slavnostního ceremoniálu na hřbitově Adinkerke, kde je pohřbeno mnoho československých vojáků padlých v letech 1944 a 1945 při obléhání Dunkerque. Tento svátek je Belgičany každoročně dodržován, ale není to záležitost pouze místních lidí, k našemu překvapení se zde sešli zástupci zemí NATO, belgičtí vojáci a samozřejmě vojáci čeští a slovenští. Po úvodním proslovu se pokládaly věnce k památníku padlých a zazněla zde naše státní hymna. Následovala prohlídka hřbitova v De Panne a také prohlídka samotného města. Velice nadšeni jsme dorazili k moři, kde jsme se, ačkoliv nebylo nejtepleji, s chutí zchladili. Dále jsme měli příležitost poslechnout si koncert české vojenské hudby. Stále plni očekávání, co nám další den přichystá, jsme vyrazili do muzea Le Blockhaus. Zde jsme si prohlédli gigantický bunkr, ve kterém se měly plnit a odpalovat německé rakety V2. Další zastávka se konala v muzeu La Coupole, bunkru, který měl taktéž sloužit k plnění a odpalování Hitlerových zázračných

zbraní. Zde jsme mohli vidět mnoho zajímavých filmů s válečnou tematikou, ale i s tématy, jako je holocaust a podobně. Večer jsme byli pozváni panem primátorem do místní restaurace, kde jsme ochutnali kupříkladu dary moře a spoustu jiných specialit. Den čtvrtý zahrnoval program v muzeu Dynamo a Batterie Todt. Čekaly nás zajímavé expozice válečné techniky, dále prohlídka přístavního města Dunkerque. Pohybovali jsme se po vlastní ose, a tak jsme mohli nakoupit i pár suvenýrů. Náš program nezahrnoval jen historická místa, ale na chvíli jsme odbočili a poznali mys Cap Gris-Nez, odkud lze za dobré viditelnosti vidět Anglii. I přes nepřízeň počasí jsme si to náramně užili. Po odpočinku, který jsme již všichni potřebovali, jsme se vrátili do města, jež bylo předmětem naší návštěvy předchozí den, a zde jsme si prohlédli interiér dunkerqueské radnice, která je opředena zajímavou historií. Další uctění památky vojáků proběhlo na hřbitově La Targette. Na naší trase už zbývalo jen město Ypres. Zde jsme navštívili tři hřbitovy a dozvěděli se o příběhu slavné básně In Flanders Fields. Také se v nás probudil pocit vlastenectví, a to když jsme kolektivně zpívali českou státní hymnu u hrobu našeho letce Karla Pavlíka. Putování jsme zakončili slavnostním ceremoniálem pod Meninskou bránou. Plni nových zážitků a nabiti vědomostmi jsme se spokojeně vydali směrem Česká republika. Domů jsme dorazili dne 27. 5. Myslím, že pro všechny zúčastněné byl tento pobyt přínosem. Dozvěděli jsme se mnoho důležitých informací, uctili památku padlých vojáků a získali pocit sounáležitosti s ostatními národy. Gabriela Holubová, kvinta 63

EXKURZE LEMBERK, JABLONNÉ A OKOLÍ Praha je blízko, Lemberk ještě blíž. Tento kousek pěkné krajiny je škoda nenavštívit. Nepochybuji o tom, že tam většina lidí z okolí Liberce již byla, ale když už si jede výtvarná část druhého ročníku prohlédnout galerii v Praze, proč bychom my nemohli jet zpívat na Lemberk… Nikomu se ráno nechce vstávat, ale na školní akci se vstává přece jen o něco lépe… Sejít se v 7.15 na autobusovém nádraží většině nečiní problém, ale když se na papírku s informací o exkurzi objeví, že je možné jet vlakem o více než hodinu později, člověk by si klidně přispal. I přesto jsme se všichni, až na několik málo jedinců, na nástupišti sešli a čekali na autobus společně s prof. Gollem a prof. Vinšovou, kteří nás na exkurzi doprovázeli. Naše skupinka tvořila většinu cestujících v autobuse. Jakmile jsme totiž vystoupili, autobus pokračoval dál téměř prázdný. Vesnička Lvová byla celá zahalena v mlze. Směr jsme znali, ale dříve než jsme to stačili sdělit panu profesorovi, už zjišťoval cestu od místních traktoristů. Po chvíli jsme došli k rybníku a parkovišti, kde začal pan profesor s povinnou fotodokumentací. I při jeho bystrosti mu stihly utéct dvě srnky, které mohl vyfotit. Zato kolem nás projeli popeláři, ale to již na fotku tak atraktivní nebylo. Na prvním rozcestí jsme se rozhodli, že se dáme delší cestou, při které však navštívíme Zdislavinu studánku, kam prý chodili slabozrací, či dokonce slepí, a po čase se projevila blahodárnost vody. Nám by to snad ani nepomohlo, tak jsme se jenom napili… Cestou jsme potkali dva místní cyklisty s koly oblože64

nými láhvemi a kanystry, takže alespoň někomu to nejspíš pomáhá. U druhého rybníka jsme zamířili směrem do kopce po zelené. Viděli jsme jakousi kapličku a procházeli dlouhou lipovou alejí osázenou lavičkami. Na první větší zastávce před letitou vodárenskou věží jsme si vyslechli referát o místních dějinách od nejmenované studentky a pak už vzhůru na zámek. Čekali jsme nějakou chvíli na otevření, protože je již po sezoně… Na nádvoří jsme pokoukali na věž, kašnu, slepá okna, kterých tu je osm, a mohli jsme se kochat prvky baroka. Původní gotický hrad byl zpustošen a přestavěn na renesanční zámek a později na zámek raně barokní. Jako první jsme navštívili kapli, jejíž akustika nás nalákala ke zpěvu. V malé místnosti nacházející se za kaplí jsme viděli několik obrazů, nějaký nábytek, ale několik studentů (spíše z řad chlapců) nejvíce zaujal cínový džbán o objemu pěti litrů. Čtenář si jistě domyslí proč. Zámek prochází několika rekonstrukcemi, některá okna byla dočasně nahrazena dřevěnou překližkou kvůli novým nátěrům. Ve středu jídelny znatelně zabíral místo komín, kterým se při zatopení v černé kuchyni zajistilo teplo při stolování. Pod okny byly předchůdkyně dnešních kufrů – truhly – a stál tu dobový nábytek. V ložnici, kde byla krátká postel (jak bylo zvykem kvůli pověrám o ležení v rakvi), jsme se shodli, že bychom se nejspíš moc nevyspali, a pokračovali jsme do sálu s nádherným kazetovým stropem. Byly zde vyobrazeny Ezopovy bajky, a tak nás paní průvodkyně některými z nich poučila. Pracovna s přepychovým záchodem dala zaznít heslu „dále od hradu, dále“ a tím pro nás prohlídka v tomto patře skončila, neboť ostatní

místnosti obléhali restaurátoři. Přesunuli jsme se o patro níž, do úřední místnosti s pokladnicí a „registračním systémem“. Zajímavým zakončením naší prohlídky byla černá kuchyně se sklepem. Dozvěděli jsme se o uchovávání potravin v letních měsících pomocí ledu skladovaného v ledárně vedle zámku. Několik zájemců navštívilo ještě zámeckou věž, odkud byl pěkný výhled na Lvovou, a vyšli jsme směr Jablonné v Podještědí. Tam nás čekala bazilika sv. Vavřince a sv. Zdislavy. Prohlídka byla kratší, protože následoval pohřeb, což už tak pozitivní nebylo. Prohlédli jsme si vnitřní prostory, pohlédli do katakomb na hrob sv. Zdislavy, vyslechli jsme si něco o historii a „ohromeni“ velikostí barokní stavby jsme vyšli ven. Tam jsme již poslouchali připravený referát. Plánovaný rozchod a individuální prohlídku místních stánků s občerstvením jsme nakonec obětovali nabízenému dřívějšímu návratu domů a vyrazili na nádraží. Bohatě historicky poučeni, kulturně inspirováni a přiměřeně unaveni jsme nasedali do vlaku a mávali blížícímu se Liberci. Petr Kučera, 2. B 65

NEVIDITELNÉ OBĚTI KOMUNISMU – KANADA 2009

Anna Roudnická: Velký třesk, 2009, sexta 66

Neděle 21. června ráno. Liberec ještě spí a my se ospale blížíme k benzinové pumpě. Vrcholí naše téměř roční úsilí a nadchází den D. Náš tým ve složení Kuba Hodboď, Jitka Pecháčková a Lukáš Hájek odlétá do Kanady. Do Německa míříme autem, ve kterém ale většina z nás upadá v tvrdý spánek po noci plné posledních příprav. Probouzíme se až kousek před drážďanským letištěm a po nezbytném loučení a letištní kontrole již čekáme na náš malý stroj. Po půldruhé hodině se probíjíme přeplněným frankfurtským letištěm a před námi je konečně finální část cesty – samotný let do Ameriky. Opouštíme Evropu a stesk po domově vzápětí střídá nervozita, očekávání a radost z filmů v letadle. V Torontu dosedáme po osmihodinovém letu unavení a s časovým posunem v zádech, ale před terminálem na nás již čeká odvoz. Seznamujeme se s naším prvním hostitelem a jeho americkým fárem. Kanadský styl jízdy nás okamžitě probere z možného spánku a zanedlouho už stojíme před novým ,,domovem“. Samotné Toronto musí ještě chvilku počkat. Nyní bydlíme v Mississauze, ve vesnici na západ od Toronta. Žije zde 700 000 obyvatel. Pan Mirko Janeček nás ubytoval nadmíru luxusně a my co nejdříve zalehli do postelí. S Jitkou jsme však – jako nováčci plní chuti poznávat – nevydrželi spát příliš dlouho. V šest hodin ráno jsme pilně podnikli procházku po okolí a obdivovali kanadské předměstí. Po snídani, jak jinak než pravé americké, již přišla skutečná náplň našeho výjezdu. Práce v archivech, rozhovory a setkání s krajany na sebe nenechaly dlouho čekat. Byli jsme nadšeni z možnosti shromážďovat nové materiály pro náš projekt. Stejnou dobu jsme věnovali i poznávání Kanady. Měli jsme zde být pouze příští tři týdny a těch jsme hodlali plně využít. Po několika dnech jsme se přesunuli do Toronta. Velkoměsto nás přivítalo vskutku stylově. Z pohledů na špičky mrakodrapů nás nejednoho bolelo za krkem. Pan Lumír Salivar, náš v pořadí již druhý hostitel, bydlel od ,,downtownu“ 10 minut volnou chůzí, z čehož jsme byli nadšeni. Věnoval nám celé jedno patro svého bytu a staral se o nás jako o vlastní. Nyní nám již nebránilo skutečně nic v prozkoumávání divů Nového světa. Den co den jsme se procházeli po nejdelší ulici světa – Yonge Street, po březích Ontaria a známém China Town. Kuba nám suploval zdatného 67

průvodce a my jako správní turisté hltali každé slovo. Také užívat jsme si chtěli jako praví Kanaďané, a proto jsme se vypravili podpořit místní baseballový klub Blue Jays. Pro někoho se však hra i přes moje obhajování stala po hodině dosti nudnou, a tak jsme raději vyrazili na známou CN Tower. Dominantu Toronta jsme se vydali pokořit s blížícím se večerem, což se ukázalo jako skvělé načasování. Pohled na město se zapadajícím sluncem na obzoru nám zůstane ještě dlouho v paměti. Samozřejmě jsme si nemohli nechat ujít také výlet k Niagara Falls. Společníka nám dělala další dobrá duše našeho projektu, pan Sypták. Jeho modrým chevroletem uběhla stokilometrová cesta velmi rychle. Hukot padající vody nás provázel už několik posledních kilometrů. Z vodopádů jsme byli uchváceni. I na Kubovi, který zde byl již počtvrté, bylo vidět, že toto je něco zvláštního. Nahoře na promenádě, táhnoucí se vedle vodopádů, nás ochlazoval jemný deštík. Nám to ale nestačilo a protáhli jsme se frontou až na známou atrakci Maid of the Mist, což je projížďka na lodi až k padající vodní zdi. Dostali jsme nezbytné pláštěnky a vyjeli vstříc Niagaře. Ani jsme moc nezmokli. Po dvou týdnech nás Kuba opustil a my zůstali s Jitkou v Torontu odkázáni sami na sebe. Práci jsme však dokončili s předstihem, a tak jsme mohli posledních několika dní před odjezdem naplno využít. Válení na pláži, rozhovory v kavárnách a nakupování. Hodně nakupování. Nenechali jsme si utéct ani návštěvu slavné Hockey Hall of Fame. Nezbytná fotka se Stanley Cupem a pak již poslední večeře. Cítili jsme, že se blíží konec, ale oba jsme o tom tiše mlčeli. Čtvrtek 9. července odpoledne. Pomalu se suneme letištní halou až k terminálu směr Düsseldorf. Jakmile najdeme svá místa v letadle, dáváme sluchátka do uší a pokoušíme se usnout. Já ale spát nemůžu. Zažil jsem zde za ty tři týdny skvělé věci a poznal mnoho úžasných lidí. Od toho všeho nyní odcházím. Domů, ale daleko. Poslední pohled z okénka letadla a nyní jsme již vysoko nad Atlantikem. Vzpomínám a přemýšlím. Vzdalujeme se rychle a já vím pouze jedno. Jednou se vrátím. Jednou… Lukáš Hájek, 2. B

„KOŠŇAROVA“ LITOMYŠL Austrálie je od naší zemičky vzdálena až moc – proto musí náš projekt Neviditelné oběti komunismu řešit nemalé překážky. Přitom právě v Melbourne žije Jan Košňar, jeden z emigrantů, který s námi spolupracuje již bezmála dva roky a od něhož jsme za tu dobu získali nespočet velmi cenných materiálů. Jak však již bylo řečeno, kontinent klokanů je daleko, a tak si zde musíme poradit sami. Proto při každém nově objeveném zdroji zpozorníme a vytáhneme vše, co se dá. Nyní jsme se dostali k adrese bratra pana Košňara a hned jsme za ním vyslali jednoho ze studentů: Sedím v autobuse a na koleni přidržuji desky s kostrbatým písmem. Sepisuji si poznámky pro blížící se interview. Otázky se píší téměř samy a cíl se blíží. Turnov, Hradec, Vysoké Mýto… a konečně jsem tady. V Litomyšli je mrazivý listopadový den. Zkontroluji adresu na útržku papíru a vyrážím směr centrum. Vypadám jako turista, kterého uchvacuje romantické Smetanovo náměstí. Nezapomínám ale, 68

proč jsem tady. Procházím malebným podloubím a blížím se ke dveřím bytovky Oty Košňara. Zazvoním a ten již otevírá s širokým úsměvem. Uvítá mě u sebe v bytě a manželka ihned staví vodu na čaj. Po chvilce zdvořilostní konverzace přecházíme k tématu. Otázek mám mnoho a času není nikdy dost. S Janem strávil Ota Košňar většinu dětství. Zajímají mě jejich zájmy, lásky, prvorepublikový život, vše, co dnešní Češi již dávno zapomněli. S chutí vypráví a nejednou se zasměje nad vzpomínkami z mládí, i když život tenkrát nebyl nejlehčí. Poté ještě nafotím všechny materiály, které pan Ota shromažďuje o svém bratrovi, a chybí už jen podat ruku na rozloučenou. Společné foto a už se oblékám, abych stihl autobus. Pan Košňar mi ještě ukazuje cestu k pověstným litomyšlským zahradám u zámku. Nádvoří projdu a pořídím poslední fotografie, než padne tma. Cestu na autobusové nádraží si naštěstí pamatuji a poslední autobus stíhám. Z města odjíždím s nocí v zádech a spánek se dostaví vzápětí. Lukáš Hájek, 2. B

JEDEN ROK S KVINTOU Co nám přinesl rok 2008–2009? Samozřejmě spoustu hodin strávených ve třídách našeho ústavu, mnoho nových poznatků, písemek, zkoušení, ale i pár těch příjemnějších zážitků, které stojí za bližší zmínku. Prvním z nich byly určitě harmonizační dny. Je zvláštní, že jsme se vyrazili poznávat po čtyřech společně strávených letech bez výraznějších obměn našeho „kádru“. Přistoupili jsme na to však bez protestů, protože to znamenalo pár dnů relativního volna navíc. Tudíž jsme hned první týden v září spolu s paní profesorkou Vaňkovou, panem profesorem Ulvrem a několika nadšenými ratabáky odjeli z nádraží ČD do Bílého Potoka. Tam jsme zahodili tašky do chatiček, jež se měly stát naším přechodným domovem, a bez ztráty jediné využitelné minuty se pustili do harmonizování. Jak jinak než po vzoru J. A. Komenského – hrou. Svou přítomností nás jeden den poctila i paní profesorka Šípová. S tou jsme si popovídali o tom, co nás trápilo (například přezouvání). A v den odjezdu jsme harmonizáky zakončili stylově – spolu s profesory jsme si zapěli putovní píseň jménem Dlažební kostka. V lednu nás čekal lyžařský kurz, který jsme absolvovali společně s 3. N. Vše se odehrálo v Rakousku, ve městě Lienz. Užili jsme si týden lyžování a snowboardingu při převážně hezkém počasí a navíc upevnili vztahy s „enkem“. Na ty, co se z nějakého důvodu nezúčastnili lyžáku v Rakousku, čekalo poznávání běžkařských 69

tras a krás Bedřichova s paní profesorkou Raabovou. Nechyběl samozřejmě ani závěrečný závod, z něhož si všichni účastníci odvezli diplom. Na jaře se paní profesorky Kostincová a Raabová rozhodly vyvézt nás na výpravu do Prahy. Společnost v místní galerii nám dělaly dvě nervózní studentky umělecké VŠ a jejich upovídaná učitelka. Zábavným programem nás přiměly nahlédnout do podstaty vystavených děl. Naštěstí nám paní profesorky daly po tomto vyčerpávajícím zážitku rozchod a my jsme se s kručícími žaludky probojovali přes davy turistů Staroměstským náměstím do spásného KFC. V rámci exkurze jsme si prohlédli i obchodní dům Paladium, odkud jsme odcházeli s prázdnou (to znamená s prázdnýma rukama i měchýřem). Ani konec školního roku jsme nestrávili pouze suchou výukou – jeli jsme na výlet na Kokořínsko. Chatičky nás opravdu nadchly, ale moc jsme si jich neužili. I přes vydatný déšť nás totiž naše neúnavná paní profesorka vláčela po lesích CHKO. „Vždyť tu přece nejsme od válení se někde u bazénu!“ opakovala nám svoji (tedy bohužel i naši) zásadu. Takže jsme se za ty dva dny seznámili s mnohakilometrovými lesními trasami a několika zřejmě významnými kameny. Ty však naplnily štěstím pouze našeho spolužáka Jirku Erharta, který na každý z nich vyšplhal, a paní profesorku. My ostatní jsme si u nich přízemně sedli na bobek a vybalili svačiny. Přesto jsme to zvládli, vidina blížících se prázdnin nás držela nad vodou. Myslím, že nás všechny tenhle rok poznamenal. Když se ohlédneme zpátky, vidíme hromady odumřelých mozkových buněk, popsaných papírů s poznámkami a peněz prohýřených v kantýně, ale i spoustu smíchu, zábavy a legrace. A proto keep smiling, gymple! Karin Tomehová, Katka Přibilová, kvinta

70

MILÝ DENÍČKU… ANEB PRVNÍ ROK 1. A Tak, a je to – konec školního roku. Asi nikdo z nás nečekal, že to přijde tak rychle. Mně osobně připadá, jako by zvláště druhé pololetí udělalo časový rekord ve sprintu. Sotva bylo odstartováno, už dobíhaly poslední dny. Zdá se mi to jako před měsícem, kdy jsme my, prváci, podruhé zavítali do budovy gymnázia. A naše pocity? Zmatek, očekávání, vzrušení, zvědavost. A teď jsme na tom vlastně podobně: zmatek (stále se nedokážeme orientovat v budově ani podle plánu, který ostatně také nejsme schopni najít), očekávání (kdy už budou zase nějaké prázdniny nebo odpadlé hodiny? – těch jsme se za celý rok dočkali snad jen dvakrát), vzrušení z toho, jak mrzkých známek jsme dosáhli v testu, a samozřejmě i zvědavost, zda prolezeme a co nás za naše výkony od rodičů nemine. Stejně však můžeme prohlásit, že první ročník jsme (až na drobné výjimky) přežili ve zdraví a dlouho budeme vzpomínat na harmonizáky, lyžák, exkurzi na Ještěd a jiné školní i mimoškolní akce. Proto bychom chtěly věnovat pár řádků právě harmonizačnímu programu, kterého jsme se zúčastnili na začátku školního roku v Bílém Potoce. Harmonizák nás dal dohromady víc než cokoli jiného. Už jen cesta k ubytovacímu zařízení byla velmi zajímavá, již zde jsme se začínali poznávat a vznikaly první osobnější vztahy. Následovalo rozdělení na pokoje, jídlo (to se stalo velmi oblíbenou částí dne), polední odpočinek (ten byl později skutečně potřeba) a pak spousta náročných i méně náročných her, při kterých jsme v sobě odhalovali utajené vlastnosti, schopnosti a vášně. Protože se vydařilo počasí, dostali jsme naprosto skvělé instruktory a měli jsme k dispozici bezchybné stmelovací hry, stal se harmonizák nezapomenutelným zážitkem. Nejvíce v paměti nám všem jistě uvízla hra „svlékací

71

had“, a to i přes vydařenou noční hru, která pro nás byla mírně drastická. Byli jsme v noci dovlečeni do jídelny, posazeni na zem do kruhu, měli jsme zavázané oči a byli jsme nuceni poslouchat stále stejný zvuk připomínající vrtačku. Po nějaké době nás pak po skupinkách odváděli na krutý, fyzicky náročný výlet lesem, v jehož cíli na nás čekal odporný nápoj, zřejmě složený z hořčice, zubní pasty a snad i zbytků od oběda. Bylo vidět, jak nás měla íčka (instruktoři) ráda. Přestože jsme svlékací hru nevyhráli (byť bychom si to jistě zasloužili), užili jsme si ji naplno. Všichni jsme se navzájem podporovali a hecovali, a navíc se bylo na co koukat – když se nám kluci předvedli obaleni v papírových krabicích, skutečně jsme zůstaly zírat s otevřenou pusou. Jaké štěstí, že se nám podařilo zachytit naše svalnaté a pohledné spolužáky. Těch pár dní, které jsme spolu strávili, nám dalo opravdu hodně, avšak s odjezdem přišel i návrat do reality. A jak šel čas, začaly nás děsit povinnosti i profesoři. Asi každý z nás se těší, že teď bude mít dva měsíce volno, ale všichni se tu s nadšením sejdeme v září příštího roku. Někteří budou rádi, že se shledají se svými přáteli, jiní, že vidí své oblíbené profesory, a hrstka spolužáků bude mít i radost z učení. Každopádně bychom měli být hrdí, že jsme postoupili do dalšího ročníku, a dělat vše pro to, abychom si na konci příštího roku mohli říci totéž. Zuzana Dostálová, Tereza Kuncová, 1. A

Radek Hosenseidl: Peach Boy, 2009, 3. ročník 72

73

…A ZASE TY PARDUBICE! aneb Cum decore na Festivalu Bohuslava Martinů Pardubice se v posledních několika letech staly pro sbor Cum decore a jeho sbormistra Čeňka Svobodu městem krásných hudebních zážitků a setkávání se zajímavými lidmi. Tomu, kdo trochu sleduje uměleckou dráhu sboru, by se mohlo zdát, že tento vztah k městu souvisí s úspěchy, které sbor v Pardubicích potkaly. Částečně je to asi pravda. V letech 2006 a 2008 byl sbor Cum decore (ač působící při gymnáziu!) pozván k účasti v XIX. a XX. ročníku IFAS – Mezinárodního festivalu akademických (tedy univerzitních a vysokoškolských) sborů a rozhodně mezi špičkovými amatérskými sbory z Evropy, USA, Afriky, Austrálie, a dokonce i Asie nezapadl. V obou těchto ročnících (zřejmě i k překvapení organizátorů) obsadil 1. místa vždy v několika soutěžních kategoriích a byl nominován do soutěží

o Grand Prix festivalu. Tu sice nezískal (v XIX. ročníku si ji odvezl originální univerzitní sbor z Austrálie, ve XX. ročníku sbor z Polska), ale při vysoké úrovni celého festivalu byla i samotná nominace gymnaziálního sboru nečekaným úspěchem. Dalším a neméně důležitým momentem ve vztahu sboru k pardubickým hudebním akcím je fakt, že skvělý organizační tým v čele s pí Mejstříkovou dokázal vždy zajistit bezproblémový průběh festivalu, ale také připravit řadu originálních mimosoutěžních aktivit, které mladé mezinárodní společenství přijalo a opepřilo svým vlastním pojetím. Výsledkem byla nádherná atmosféra, kterou je velmi obtížné reprodukovat někomu, kdo ji nezažil, ale která samotné účastníky vede k tomu, že si ji chtějí zopakovat

Tereza Stachová: Makro VII., 2009, sexta

CENY GYTA 2009 Vyšší stupeň gymnázia

Nižší stupeň gymnázia

Kategorie Vědec Anna Simbartlová, 4. A

Kategorie Vědec

Kategorie Umělec Tereza Banýrová, Michaela Koldová, Veronika Němcová a Radek Hosenseidl, 3. A

Kategorie Umělec Zuzana Haberlandová, 2. N

Kategorie Sportovec David Kučera, sexta Kategorie Osobnost Lukáš Beran, septima 74

Barbora Miklasová, kvarta

Kategorie Sportovec Kateřina Zámečníková, 2. N

Renata Šípová 75

(o tom viz článek Táni Balatkové v Ročence 2008). IFAS se ale koná jen jednou za dva roky, a tak si sbor chtěl atmosféru rozezpívaných Pardubic v mezidobí zopakovat v VI. ročníku Mezinárodního festivalu Bohuslava Martinů, který se konal na konci června roku 2009. I tentokrát byla skladba zúčastněných sborů vskutku mezinárodní – přihlásily se sbory z Belgie, Finska, Estonska, Izraele, Maďarska, Ruska, Slovinska, Srbska, USA, Slovenska a České republiky. Na rozdíl od IFASu, kde byl stanoven věkový limit 30 let, na FBM žádné věkové omezení neexistovalo, takže v jednotlivých soutěžních kategoriích vystupovaly sbory dětské (např. výborné královéhradecké sbory Jitro a Jitříčko), sbory mladé (VUS UK Praha, Collegium technicum z Košic, sbor z University of New Hampshire z USA aj.) a sbory vysloveně dospělé (Hashikmim Tel Aviv z Izraele, Vikár Béla Vegyeskar Kaposvár z Maďarska atd.). Pro kumdekoráky bylo velmi zajímavé sledovat nejen pěvecké kvality konkurentů, ale také to, jak se zahraniční ansámbly „popraly“ s českými texty a slovanskou melodikou – kromě povinné skladby B. Martinů v hlavní kategorii totiž v jejich programech zněl i Dvořák, Smetana, Janáček, Lukáš či Eben (např. americký sbor měl většinu svého programu postavenu na skladbách A. Dvořáka!). Cum decore (jak je pro něj už typické) soutěžil hned ve třech kategoriích (zatímco ostatním sborům stačila kategorie jedna, výjimečně dvě): v kategorii A3 – smíšené sbory s povinnou skladbou (tou bylo „Chceme my se, chceme“ B. Martinů), v kategorii D – vokální ansámbly do 16 zpěváků a v kategorii E – musica sacra. Do soutěžních programů náročný sbormistr zařadil dost těžké „klády“ 76

– některé z nich si sbor poprvé (!) trochu ozpíval na tradičním rozlúčkovém koncertu v libereckém Severočeském muzeu v předvečer festivalu. V závěrečném hodnocení mezinárodní umělecké poroty ale sbor Cum decore obstál skvěle: ve všech třech kategoriích se umístil ve zlatém pásmu, za výkon v kategorii D získal pohár B. Martinů s titulem „Laureát FBM“ a postup do soutěže o Grand Prix festivalu, navíc zvláštní cenu za vynikající interpretaci polyfonní hudby. Grand Prix festivalu si nakonec odvezl královéhradecký dětský sbor Jitro – technicky jistě dokonalý, s efektním soutěžním programem. Pro kumdekoráky byl ale jasnou jedničkou sbor Svetozar Markovic (Novi Sad, Srbsko) – byli mladí, sympatičtí, skvělí a hlavně spontánní.

Všechny tyto pozitivní okamžiky byly poněkud zkaleny faktem, že oproti bezkonkurenčně vynikající organizaci IFASu organizace tohoto festivalu poněkud pokulhávala – počínaje ne vždy dostatečnou informovaností sborových hostesek i samotných sborů a konče problémy s dopravou. Právě „díky“ nim se Cum decore, ač laureát festivalu, nakonec musel vzdát své účasti na slavnostním závěrečném koncertu laureátů v Poličce. Ani tyhle „stíny“ ale nemohly překrýt to, co člověk posedlý hudbou a zpěvem v Pardubicích opakovaně zažívá. A tak si sbor Cum decore i se sbormistrem už začíná brousit zuby na XXI. ročník IFASu, který bude v září 2010 – kde jinde než v Pardubicích. Eva Laurinová

77

SERIÁL „REKONSTRUKCE“ POKRAČUJE V loňské ročence jsme se loučili tím, že jsme ještě zaznamenali ukončení 1. etapy rekonstrukce statiky bloku B a C. Ke slavnostnímu předání došlo 7. 11. 2008 a měli jsme radost, že nás už občas při výuce nebude rušit hlukem vrtačka nebo pila. V tu dobu se již připravovaly v projekční kanceláři Design 4, s. r. o., v Turnově plány pro další etapy. Těšili jsme se, že tentokrát bude stavba zahájena včas a že budou využity hlavní prázdniny. Dokonce jsme již 12. června snědli poslední jídlo ve školní jídelně Manoli a stavba prováděná firmou Status, a. s., mohla začít. Rekonstrukce statiky v prostorách jídelny i kuchyně v bloku A začala slibným tempem. S vidinou nové výdejny jídel, kam se bude teplé jídlo dovážet, jsme odešli na prázdniny. Dodávat asi 500 jídel denně však není jednoduché. Ze sedmi oslovených firem jen jedna podala nabídku, která však nevyhovovala zadání. O nevyhovujících podmínkách ve školní jídelně jsme jednali se zástupci Libereckého kraje od roku 2001 a vždy jsme chtěli, aby se po stavebních opravách ve škole opět vařilo. Bylo však rozhodnuto o výdejně. Ke změně rozhodnutí došlo až v červenci 2009. To mělo za následek změny v projektu, zvýšení ceny přestavby, kterou financuje Liberecký kraj, a posunutí termínu dokončení. Jak to celé dopadne, se ale dozvíte až v příští ročence. Zatímco druhý díl našeho seriálu bude snad na podzim dokončen, v srpnu začal i díl třetí: „Výměna oken a zateplování budovy“. Tato rekonstrukce je financována z operačního programu Životní prostředí a z Evropského fondu pro regionální rozvoj. Svými investičními prostředky na ni přispívá i Liberecký kraj. Stavba, kterou provádí také Status, a. s., bude dokončena až v roce 2010, ale věříme, že už v letošní zimě nám nebude okny do budovy foukat a že zateplený plášť budovy přispěje k finančním úsporám za topení. Víc vám prozradit nemohu, protože stavba není dokončena. Ilustrační fotografie lépe vystihují náročnost přestavby. Už se těšíme, až i tento díl našeho seriálu „Rekonstrukce“ skončí. Ještě bychom rádi realizovali další dva díly, tedy čtvrtý díl s názvem „Přestavba kotelny“ a pátý „Rozšíření školního hřiště o prostory pro lehkou atletiku“. Snad to vyjde. Irena Přádná

78

79

PŘÍBĚH A SVĚT MATURITNÍ SLOHOVÉ PRÁCE UKÁZKA PRÁCE ZE SOUTĚŽE

Michaela Koldová: Máj, 2009, 3. ročník

TÉMATA PÍSEMNÉ MATURITNÍ ZKOUŠKY Z ČESKÉHO JAZYKA 1. 2. 3. 4.

Slova jako klíče nebo zbraně (Volný slohový útvar) Ve škole života není prázdnin (brazilské přísloví) (Volný slohový útvar) Nemyslíš – zaplatíš! (Volný slohový útvar) Stejnost je nakažlivá (Fejeton)

VE ŠKOLE ŽIVOTA NENÍ PRÁZDNIN… (tím hůř, když někteří propadají do stále stejného ročníku) Ten temně šedý mrak nejdříve nevypadal, že by se měl převalit přes město, ale pak se vítr otočil a obrovská masa se dala do pohybu. Jestliže ještě před čtvrthodinou bylo nebe nad domy klidné a jasně modrou oblohu narušoval pouze nepatrný mráček – „z tohohle určitě pršet nebude“ – za pár chvil se vše změnilo. Setmělo se, v ovzduší byla cítit statická elektřina a jemný prach, tak typický pro místní klima, se usadil. „Z tohohle určitě pršet nebude,“ zasmála se Veronika, když jí kolegyně nabízela firemní deštník, a vyběhla ze dveří supermarketu. Domů to měla pěšky dobrých čtyřicet minut. Po hlavní ulici, pak doprava, na dalším rohu doleva, přímo přes park až k jezírku a pak už jenom tři sta metrů do kopce. Byla právě na první křižovatce, když pocítila to zvláštní napětí. Zastavila se a pohlédla vzhůru. První kapka jí dopadla na tvář. Setřela ji dlaní a teprve pak si uvědomila, že to ostře bílé nad její hlavou vůbec není nebe. Vypadalo to, že se příroda dočista… „… zbláznila! To snad není možný!“ Veronika seděla na podlaze, opřená o dveře, igelitku pohozenou v koutě, a plakala: „Promiň, to fakt nešlo, nemohla jsem prostě dál… Já už nemůžu dál… Takhle ne.“ „Ne? Tak co bys teda chtěla?“ Petr chodil po chodbě sem a tam, v pravé ruce brýle, jako to dělal vždycky, když byl rozčilený, v levé zbytek sendviče, který v tom šoku ani nestihl odložit. „Oni mě před tebou varovali. Říkali, že seš divná, že si s tebou nemám začínat. A co já, blbec? Jenže, milá zlatá, tohleto končí, tohle si prostě líbit nenechám.“ Přikročil k ní, chytil ji za ramena a zařval: „Tak mi sakra řekni, kdo tě přinutil to udělat!“ První kroupy velikosti tenisových míčků dopadly na asfalt právě ve chvíli, kdy Veronika zahnula za roh. Lidé skákali do podchodů, schovávali se do aut, ale ona stále běžela dál. Jedna kroupa ji zasáhla přímo do temene a síla nárazu ji málem porazila. Chtěla se dostat domů, do bezpečí, k němu a věděla, že tentokrát to nesmí pokazit. Věděla, že znovu už by jí neodpustil. A tak utíkala, jak nejrychleji mohla, ačkoli počasí bylo proti… 82

„… tobě? Já přece vůbec nejsem proti tobě!“ Petr začínal být nepříčetný. „Pořád jenom já, já, já, ale zkoušela jsi taky někdy myslet na nás? To si myslíš, že tohleto je nějaká hra? Že to je jenom na zkoušku, jenom jako?“ „Ne, to ne, já…“ „Tak to se šeredně mejlíš! Tohle je totiž život a ten se žije! A jestli ho chceš žít se mnou, tak naplno a pořád. Jinak se můžeš vrátit do tý svý díry a třeba si tam shnít!“ Otočil se a ve vzteku kopl do skříně, až v ní zapraštělo. „Miláčku, prosím, odpusť mi to!“ Mluvilo se jí čím dál hůř, teď už spíše jen šeptala. „Já jsem nevěděla, co dělám, ono pršelo, tak hrozně, musela jsem se někam schovat…“ Krupobití snad ještě zhoustlo, až už Veronika neviděla prakticky na krok před sebe. Zledovatělé koule dopadaly s čím dál větší silou, hlavu a ramena měla potlučené, kabelku upustila, ani nevěděla kde. Pomalu jí docházelo, že v tomhle počasí se prostě domů včas nedostane. Věděla, že bude zuřit, ale co má proboha dělat? Vždyť i telefon ztratila, takže mu nemůže dát zprávu. Udělala ještě pár kroků a pak nohy selhaly a ona se zhroutila na chodník. Někdo o ni zakopl a zaslechla tiché zaklení, nikdo se nezastavil, aby jí pomohl. Kroupy teď dopadaly na celé její tělo, připadala si jako přikovaná k zemi ocelovými hřebíčky. S vypětím všech sil se doplazila k nejbližším dveřím a vzala za kliku. Bylo otevřeno. Až do sedmi, podle nápisu na ceduli. Než ztratila vědomí, zaslechla něčí hlas: „Proboha, slečno, jste v… „… pořádku? Co tady není v pořádku? Ty! Ty seš ten problém!“ Veronika se krčila u stěny, hlavu v dlaních, a celá se třásla. Petr dál křičel a ona už ho pomalu přestávala vnímat. „Tak mi proboha řekni, proč jsi to udělala!“ Co na to měla říct? Copak existoval nějaký rozumný důvod, aby se nechala ostříhat dohola a své krásné dlouhé vlasy, ty, které tak zbožňoval, ty, ke kterým tak rád přivoněl, když si k němu lehla, ty, které kdysi vískával celé noci, si přinesla v igelitce? Možná prostě potřebovala pauzu, oddech, prázdniny od toho neustálého stresu, ve kterém ji držel. Potřebovala udělat něco podle sebe, něco šíleného, nesmyslného, něco, s čím nebude souhlasit. Ano, dal jí normální život, dal jí práci a štěstí, ale neustálá pozornost, kterou vyžadoval, byla pro ni příliš velká cena. Nedávalo to moc smysl, ale v tom, co následovalo, ho také moc nebylo… Není o moc horší pocit, než ležet upoután na nemocničním lůžku a nemoci se ani hnout. Všechno, co nám připadalo tak snadné, tak přirozené, je najednou problém. Otočit hlavu, prohrábnout si vlasy, dojít si na záchod, najíst se. Veronika nemohla nic z toho, a přesto si připadala šťastná. Teď už věděla, že to, co udělala, byla blbost. Měl pravdu, tak jako vždycky. Doufala, že jí odpustí, že ji vezme zpátky. Samozřejmě, že ho neprozradí. Prostě spadla ze schodů, to se stává. Oni by to nikdy nepochopili. Minule už měli podezření, ale bez její výpovědi nemohli nic prokázat. A stejně tomu bude i tentokrát. Uzdraví se, vrátí se domů, ponaučená a napravená. A budou spolu, už napořád. A kdyby snad někdy zase měla hloupé nápady, on vždy bude vědět, co dělat. Venku za oknem už zase bylo krásně, slunce zářilo vysoko na obloze, ale její postel byla ukryta ve stínu. Jakub Štefela, 6. N 83

STEJNOST JE NAKAŽLIVÁ Globalizace. Tohle slovo slyšíme všude. Co je to ale ta globalizace? Chytrá knížka říká: „Globalizace je celosvětový proces vzájemné integrace na poli ekonomickém, kulturním, komunikačním či politickém.“ Takže co je tedy globalizace? Globalizace je, když po nejmenovaném vrcholném představiteli jedné dobře známé země hodí na tiskové konferenci jeden dosud zcela neznámý žurnalista botu velikosti 42 a během několika málo minut se to může z televize dozvědět celý svět. Ihned po reportáži následuje reklamní spot nadnárodní obuvnické společnosti se sloganem: „Nike, trefa do černého.“ (Tohle není narážka na pana Obamu.) Takže už alespoň trochu chápeme, co tento populární termín vlastně znamená. Kde se ale globalizace vzala? Její lokální prvopočátky můžeme pozorovat už v pozdní době kamenné, kdy pomalu zničila beztřídní – prvobytně pospolnou – společnost a začínala nastupovat dělba práce, což umožňovalo vyrobit více za méně času. Objevovaly se první celebrity, jejichž styl a chování značně ovlivňovaly masy. Byly to takové ikony jako Fred Flinstone nebo například kapela Rolling Stones (populární hudba předků). Známou modelkou našich luhů a hájů byla tehdy topmodelka Věstonická Venuše. Její somatotyp byl vzorem každé mladé praslečny. Bohužel je její odkaz tak silný, že i v dnešním moderním světě trpí valná většina europoidní civilizace nadváhou. První opravdu celosvětovou vlnu globalizace zahájil svým omylem na konci patnáctého století Kryštof Kolumbus. Jeho zámořské objevy přinesly blahobyt spoustě zemí Evropy. Nejvíce však pomohly k rozvoji jeho rodné zemi – Itálii. Ptáte se čím? Rajčaty. Ano, přesně tato nenápadná rostlinka dovezená až ze zámoří udělala z Itálie stát, který známe dnes. Odstartovala neuvěřitelnou kulinářskou revoluci a pokrmy jako boloňské špagety či pizza s rajčatovým protlakem na sebe nenechaly dlouho čekat. V poslední době je často brán jako symbol globalizace řetězec rychlého občerstvení McDonald’s. A zde se začínají projevovat první větší nedostatky celosvětového procesu vzájemné integrace na poli ekonomickém, kulturním, komunikačním či politickém a opouštění lidových tradic a všudepřítomná reklama. Dříve nabízely stánky rychlého občerstvení tradiční česká jídla jako bramboráčky, smaženky nebo populární párky v rohlíku, které byly pod neúnosným tlakem mocných zahraničních investorů nahrazeny univerzálními hot dogy a hamburgery. Reklama je další věc, kterou navzdory sloganu společnosti ne každý přímo miluje. Vrcholem nevkusu se stalo rozšíření propagační písně, která má představit zakladatele hamburgerové společnosti jako farmáře a velkého milovníka zvířat. Tím se tato nadnárodní korporace velice záludně snaží vetřít do přízně už i těm nejmenším konzumentům, kteří se ještě před chytlavou melodií neumějí bránit. Představili jsme si stručnou historii globalizace, její klady a zápory. Jistě si mezi čtenáři našla své příznivce i odpůrce. Kam se ale svět bude ubírat dál? Kam si vůbec přejeme, aby směřoval? Bude to cesta globálního oteplování, divadla Globe a pandemie ptačí chřipky, nebo se pomalu vrátíme zpátky na stromy? Teď je zřejmě nejvyšší čas zastavit se a pořádně se rozmyslet, dokud ještě máme na výběr. Tak co, bude to hot dog, anebo párek v rohlíku? Matěj Kuc, 4. B

84

SLOVA JAKO KLÍČE NEBO ZBRANĚ Pro Soňu to byl den jako každý druhý. Vřískající alarm budíku nastavený na sedmou hodinu utišila ještě malátnou rukou, která jako jediná koukala z chuchvalce peřin a polštářů. Znavená zmáčkla vypínač a chtěla si dopřát ještě trochu odpočinku. Jenže jako každý den se už v tuto hodinu z kuchyně ozýval pořádný randál, při kterém se dalo spát jen sotva. Nezbylo jí nic jiného než vystrčit holé nohy a začít nový den. Nový den, do kterého nemá cenu vkročit pravou nohou. Ospale na sebe hodila župan pověšený vedle postele a kráčela na balkon, který je součástí jejího pokoje. Po cestě se stačila ještě prohlédnout v malém zrcadle nad nočním stolkem. Vlasy rozcuchané, kruhy pod očima a beznadějný výraz ji už ani nepřekvapovaly. Neměla ani snahu něco maskovat, nanášet pudry, rtěnky, to nebylo pro ni. Unaveně zatáhla za kliku balkonových dveří, která pod jejím nátlakem povolila, a dveře se otevřely. Studený podzimní vánek ji ovanul a na rukách jí vyrazila husí kůže. Svoji ranní cigaretu si už nedokáže odpustit. Z parapetu vzala navlhlou krabičku s posledními třemi cigaretami, kterou tu včera večer nejspíš nechala, a dala se do zapalování jedné z nich. Teď se chvíli cítila dobře. Slastně si užívala svoji cigaretu. Každý nádech a každý výdech pro ni byl jakýmsi uvolněním. „Mami, přihraj! Tady jsem!“ – „Tak pořádně chytej, Soničko!“ Míč letí a já ho chytám. „Mám ho, mám ho!“ křičím šťastně na maminku. „Vidíš, ty jsi moje šikovná holka! Poběž sem, ať ti dám pořádnou pusu!“ raduje se maminka se mnou. Celá šťastná běžím za ní a s radostí se objímáme. „Ty hloupá, cos to udělala? Hloupá, hloupá!“ Ráda po ránu pozorovala lidi, jak spěchají do práce, a děti, jak jdou do školy. Věděla, že musí taky za chvíli odejít, aby nezmeškala. Ale dnes se jí moc nechtělo, měla na všechno dost času. Chtěla si užít ten krásný pocit uvolnění. Tu jedinečnost okamžiku. „A tady má náš oslavenec svůj dort. Sfoukni všechny svíčky, honem! A nezapomeň si něco přát!“ přináší mi dárek maminka. „Fffff…“ sfouknu všechno najednou. „Anóóó, to je naše šikovná holka! Kdyby tě viděl tatínek, byl by na tebe určitě pyšný!“ „Ty hloupá, hloupá! Ty nevíš, co jsi to provedla?“ V kuchyni se ještě svítilo, chtěla počkat, až všichni odejdou, a pak teprve vyrazí do školy. Típla cigaretu a brala si další, stačilo jen škrtnout zapalovačem a začít znovu vychutnávat. Chlad přestala vnímat a zamyšleně pokuřovala dál. „Jéé, ty jsou krásný! Koupíš mi je? Prosím, prosím!“ žadoním po mamince, aby mi koupila ty krásné šaty. „To víš, že jo! Hrozně moc ti sluší, budeš nejhezčí ze všech holek, co tam budou. Kluci se o tebe budou jenom prát!“ – „Děkuju, maminko! Jsi ta nejlepší maminka, co může být! Mám tě ráda.“ 85

„Proč jsi nám to udělala? Proč? Hloupá! Hloupá!“ Cigareta se postupem času krátila a krátila a z kuchyně stále nikdo neodcházel. „Co se to děje?“ divila se Soňa do doby, než uviděla na chodníku svoji spolužačku, která odvedla její pozornost. Křikla na ni, ale nejspíš neslyšela a štrádovala si to dál. Soně se ale ještě nechtělo odcházet a začala přemýšlet o další cigaretě. „Tak to je Libor, je to můj nový přítel,“ představovala mi maminka svou novou známost. „Soňa,“ řekla jsem ledabyle. „Víš, už spolu chodíme docela dlouho, tak jsem si myslela, že by bylo dobré vás seznámit,“ snažila se ospravedlnit. „Jo, v pohodě!“ hrďácky jsem odvětila. „A pak, až se víc poznáte, tak jsem myslela, že by se k nám Libor mohl nastěhovat.“ „Ty jsi taková husa! Proč? Proč?“ Nevydržela to. Zapálila si i poslední ze tří cigaret. Teď už zbývá jen málo času, musí kouřit rychleji. Ví, že musí brzo odejít. Jenže dnes, dnes ji baví pozorovat okolí, okolí, které jindy tak nenávidí! Ty šedé panelové domy a nic víc. Všechno je dnes pro ni krásné, vše, co se netýká jejího domova. „Mami, proč jsi stále s tím Liborem? To ti nestačilo, co ti včera udělal? Takového muže ty miluješ? To totiž není přítel, to je lidská zrůda! Zrůda! Zrůda!“ musela jsem si na mámu vylít vztek. „Do toho ti sakra nic není! A ničemu nerozumíš! Myslíš si, že jsi nejchytřejší? S Liborem máme to, co jiní nemají! A ty jsi ke všemu takhle nevděčná! To jsem si o tobě nemyslela!“ křičí na mě i ona. „Proč jsi nám to udělala? Ty jedna hloupá! Hloupá!“ Obláčky kouře se vznášejí k nebesům a ona je lehce s úsměvem pozoruje. „Je to zlozvyk, to kouření, ale co. Já si to vychutnám i tak. Dneska je totiž mnohem chutnější, dneska se cítím taková volná!“ „Ta holka je k ničemu! Nechápu, proč ji tady vůbec necháváš bydlet! Nic neumí, ve škole skoro propadá! Hmm? Nemá to třeba po tobě? Ty jedna…!“ křičí na celý panelák Libor. „Ne, ne, nemá to po mně! Je celá po otci! Počkej, já si to s ní vyřídím, ona bude poslouchat!“ slyším přes dveře pokoje. Už si nevím rady, co počít, Libor dělá takovéhle výstupy skoro obden. „Ty hloupá, cos nám to provedla? Jak ses nám to odvděčila?“ Poslední cigareta dohořela tak jako sama naděje, že vše se opět zlepší. „Nikdy se nic nezlepší. Libor mámu úplně ovládl!“ nadávala potichu. Oharek poslední cigarety vložila ladně do popelníku a odešla… Pro paní Kušovou to byl dnes strašný den. Ráno se v sedm hodin vzbudila vedle ještě alkoholem načichlého muže, se kterým by jistě krásné ráno nezažila. Vstala a mrzutě se dobelhala do kuchyně, kde na ni čekal pořádný bordel. To už nevydržela a začala řvát na celou kuchyň: „Já už toho mám dost! Všechno abych tady dělala sama!“ nadávala. Nato vrazila do pokoje dcery a spustila na ni obvyklé nadávky. Jenže dcera ležela dál bez hnutí! To paní Kušovou rozčílilo a strhla z ní peřinu. Ale netušila, že nebude reagovat ani potom. To jí došlo, až když z peřiny vypadaly prázdné krabičky od léků. Paní Kušová se zhroutila k zemi a v pláči objímala nehybnou dceru. „Cos nám to udělala? Ty hloupá! Proč? Hloupá! Hloupá! Ty jsi taková husa! Jak ses nám to odvděčila?“ A na balkoně vyhasl oharek poslední cigarety. Tereza Reichlová, 4. B

Petr Kraus, Tomáš Novotný: Kompozice, 2009, kvinta 86

87

JAK SE HLOUPÝ STAL CHYTRÝM STAROSTOU Vítězná práce v soutěži „Nisa, řeka, která nás spojuje“ v I. kategorii – pohádka Vál teplem zabarvený vánek, žloutla tráva, listí se červenalo. Pan Podzim právě nastoupil k moci. Za třemi řekami a sedmi kopci se pod horou krčil malý skromný statek. Na tomto statku žil pantáta s paňmámou a ti měli syna Lojzu. Lojza byl urostlý a silný, ale byl ukrutně hloupý. Jednoho dne mu pantáta poručil: „Lojzo, běž teď honem sklidit obilí na pole a odvez ho do mlýna, až to provedeš, stav se v udírně pana Kulicha, kup u něj velkou šunku a hned jdi domů. Rozuměl jsi mi?“ Lojza přikývl a hned pospíchal do kůlny pro kosu a vůz. Dojel až na konec pole a začal sklízet. Šlo mu to, a proto si začal prozpěvovat, jak je ale šikovný. Při zpěvu málem ztratil kontrolu nad vozem. Když pole sklidil, zeptal se sám sebe: „Kam že mám s tím obilím jet? Do mlýna, nebo do udírny? Asi říkal do udírny, proč bych ho měl vozit do mlýna? V udírně se vyudí a pak zajedu do mlýna koupit velkou šunku.“ Přesně tak, jak si to v hlavě zpřeházel, tak to taky udělal. S vozem plným obilí se řítil do udírny, div ji nerozbořil. Seskočil z vozu a vtrhl do udírny. „Dobrý den, pane Kulich, otec mi řekl, abyste to obilí vyudil a pak mi ho naložil na vůz,“ řekl Lojza. „To že vážně řekl tvůj otec?“ odpověděl pan Kulich. „No jistě, myslíte si, že jsem tak hloupý a nezapamatuji si pár vět?“ řekl opět Lojza. Pan Kulich ho nakonec poslechl, vyudil mu obilí a dal mu ho na vůz. Lojza s radostí ve tváři odjel. Teď měl namířeno do mlýna, ve kterém měl koupit šunku. Zprudka před mlýnem zastavil, seskočil z vozu a vtrhl dovnitř. „Zdravím vás, mlynáři, dejte mi tu nejlepší a nejchutnější šunku, kterou máte.“ „Šunku?“ divil se mlynář. „No jistě, tu nejlepší, kterou máte.“ „Ale Lojzo, já přece neprodávám ani neudím šunky, to sis mě asi spletl s řezníkem Kulichem.“ Lojza na mlynáře nechápavě koukal. Potom se otočil, pozdravil a šel s nechápavým výrazem k vozu. Jel směrem k farmě a v hlavě si zkoušel promítat to, co mu otec řekl. Avšak bezvýsledně. Přijel domů, vrátil vůz zpět do kůlny a šel vše oznámit otci: „Ten mlynář mi nechtěl dát žádnou šunku a zkoušel mi vysvětlit, že žádnou nemá a že…, ale hlavně že mi alespoň to obilí pan Kulich vyudil,“ řekl nakonec potěšeně Lojza. Otec se na něj velice rozzlobil a poslal ho na horu Ještěd za samotným Pánem chytrosti, Chytrolínem V. Nejchytřejším. Už uběhl celý den a Lojza konečně vyšplhal nahoru, k sídlu Pána chytrosti. Pán zrovna nebyl doma, protože šel sbírat maliny do svého nápoje chytrosti. Vyčerpaný Lojza padl k zemi a usnul. Když se probudil, ležel v krásné posteli ze zlata. Vztyčil se. Nevěděl, kde je. Začal zmateně pobíhat v ohromném chrámu Pána chytrosti. Chytili ho až Chytrolínovi vojáci a dovedli ho před svého pána. Pán promluvil vlídným hlasem: „Co tě sem do těchto výšin přivádí, Lojzo?“ Lojza se osmělil a řekl: „Otec mě sem poslal, protože jsem prý hloupý a že ty, velký vládce moudrosti, bys mi mohl dát dar chytrosti.“ „Dobrá tedy, dostaneš svou chytrost, ale musíš obstát ve třech velmi obtížných úkolech.“ „Přijímám!“ vykřikl Lojza. „Lojzo, úkol číslo jedna zní: zabij strašlivého draka Dragona, který 88

ničí a poškozuje obydlí občanů. Ráno ti dám výzbroj. Ale teď se vyspi, je už tma a zítra vyrazíš,“ řekl Chytrolín. Brzy ráno se Lojza probudil a hned spěchal k Chytrolínovi pro slibovanou výzbroj. Chytrolín ho pozdravil, dal mu meč a popřál mu šťastnou cestu. Drakova sluj se nacházela nedaleko od temného smrkového lesa v Dračí skále. Lojza vybaven mečem se schovával za kusem ztrouchnivělého dřeva. Drak právě spal. Lojza toho využil, proplížil se k drakovi a jedním sekem mu proťal hrdlo. Na důkaz, že nad drakem zvítězil, vytrhl z drakovy tlamy zub a donesl ho Chytrolínovi. Chytrolín byl potěšen a lid taktéž, neboť jej zachránil před hrozbou. Na Lojzovu počest připravil Chytrolín hostinu. Pilo se, tancovalo se a jedlo se. Po tom všem byl Lojza unaven, a proto ulehl do zlaté postele. Usnul. Za svítání ho probudil hlas kohouta. Vstal, oblékl se, obul se a spěchal k Chytrolínovi pro další úkol. Chytrolín ho už očekával a sdělil mu zadání: ,,Na výrobu nápoje chytrosti je zapotřebí velké množství malin. Včera jsem sice nějaké natrhal, ale není jich dost. Tady máš kbelík a nezapomeň, že smíš trhat pouze na svazích Ještědu.“ Lojza vzal kbelík a šel hledat maliny. Procházel se po svazích Ještědu, hledal a hledal, ale v kbelíku moc nepřibývalo, protože maliny byly mrňavé. ,,To je práce pro chlapa, tohle?“ říkal si v duchu Lojza. Rozhlédl se a dole na louce spatřil tři místní vdavekchtivé ošklivky. Dostal báječný nápad. S kbelíkem v ruce k nim doklusal a slíbil jim, že když mu do večera natrhají plný kbelík malin, všechny na příští tancovačce provede. Ošklivky nadšeně vyběhly do svahu a za chvíli byl kbelík vrchovatý, div z něj maliny nepadaly. Lojza vítězně ohlásil Chytrolínovi splnění dalšího úkolu. ,,No ne, ty nejsi zas tak hloupý, máš dobré organizační schopnosti! Tady bude asi problém s pamětí. Vyzkouším si tě třetím úkolem,“ pravil Chytrolín. ,,Opakuj po mně větu: Náš největší noční dravec, výr velký, dokáže v případě potřeby otočit krkem úplně dokola o 180 stupňů.“ Lojza vyvalil oči: ,,He? No dobře: Ňákej vejr, když mu stoupnou stupně, může vám zakroutit krkem!“ „Tak je to jasné,“ pokýval Chytrolín moudře hlavou. „S takovouhle pamětí v hospodářství zůstat nemůžeš, tam bys napáchal moc škody. Co takhle to zkusit s politikou?“ „No pro mě za mě, já jen doufám, že mi dáte ten nápoj chytrosti,“ staral se Lojza. „To by bylo zbytečné plýtvání. Podívej, lidi si tě tu váží, protože jsi zabil draka, a navíc máš i několik obdivovatelek, takže si tě tu za starostu zvolí určitě i takhle. Při jakémkoliv vládnutí je špatná paměť naopak velkou výhodou,“ uzavřel moudře Chytrolín V. Nejchytřejší. A tak se stal Lojza starostou a vládl kupodivu dobře a vše se dařilo, protože se lidem do ničeho nepletl. Ondřej Kohout, prima

89

DIE DEUTSCHE ABTEILUNG

DENKEN: AUSDENKEN – NACHDENKEN – MITDENKEN– WEITERDENKEN MYSLET: VYMÝŠLET – PŘEMÝŠLET – PROMÝŠLET – DOMÝŠLET

Jiří Lukáš: Pupek světa, 2009, septima

Liebe Schülerinnen und Schüler, sehr geehrte Eltern, sehr geehrte Kolleginnen und Kollegen, sehr geehrte Leserinnen und Leser,

Milé studentky, milí studenti, vážení rodiče, vážené kolegyně, vážení kolegové, vážené čtenářky, vážení čtenáři!

Bildung gibt Perspektiven – Mehrsprachigkeit eröffnet Horizonte. Offenheit gegenüber der Vielfalt der Kulturen und Toleranz gegenüber der jeweiligen Eigenständigkeit schließen sich nicht aus. Um das noch besser zu begreifen, benötigen wir mehr denn je Orte der Verständigung, des gemeinsamen Lernens und der gemeinsamen Kreativität.

Vzdělání dává perspektivy – vícejazyčnost otevírá obzory. Otevřenost a rozmanitost kultur, tolerance a svébytnost se navzájem nevylučují. Abychom to ještě lépe pochopili, potřebujeme více míst pro dorozumění, k vzájemnému učení a společné kreativitě.

Bundesaußenminister Dr. Frank-Walter Steinmeier beim Startschuss der PASCH-Initiative – Schulen: Partner der Zukunft – in Jakarta im Februar 2008, als die Initiative ins Leben gerufen wurde.

Spolkový ministr zahraničí Dr. FrankWalter Steinmeier v únoru 2008 v Jakartě, kde odstartoval a uvedl do života iniciativu PASCH: Školy – partneři budoucnosti.

Das Ziel war es, ein weltumspannendes Netz von mindestens 1 000 Partnerschulen aufzubauen und damit bei jungen Menschen Interesse und Begeisterung für das moderne Deutschland und seine Gesellschaft zu wecken. Dieses Ziel wurde innerhalb kurzer Zeit erfüllt bzw. übererfüllt. Für die Initiative standen 2008 zusätzliche Finanzmittel in Höhe von 45 Mio. Euro zur Verfügung. Für unser Gymnasium wurden 2009 finanzielle Mittel in Höhe von 17 462 € bewilligt, um ein multimediales Sprachkabinett einzurichten, das allen Anforderungen an einen interessanten, lebensverbundenen und modernen Unterricht erfüllt. Seit der Gründung der Deutschen Abteilung am Gymnázium F. X. Šaldy im Jahre 1991 haben ca. 55 Absolventen ein Studium in Deutschland aufgenommen.

Cílem této iniciativy bylo vybudovat světovou síť nejméně 1 000 partnerských škol, a tím u mladých lidí probudit zájem o moderní Německo a jeho společnost. Tento cíl byl během krátké doby splněn, dokonce „překročen“. Pro iniciativu PASCH byly v roce 2008 uvolněny dodatečné finanční prostředky ve výši 45 milionů eur. Naše gymnázium získalo v roce 2009 částku 17 462 € na zřízení multimediální jazykové učebny, která bude splňovat všechny požadavky na to, aby výuka zde mohla být zajímavá, moderní a spojená se životem. Od založení německého oddělení v Gymnáziu F. X. Šaldy v roce 1991 zahájilo 55 absolventů studium na vysokých školách v Německu. Každoročně absolvují všichni žáci německého oddělení – je jich asi 160 – pobyt v Německu. Jsou to žákovské výměnné pobyty, několikatýdenní, resp.

92

Jährlich absolviert jeder Schüler, es sind etwa 160, die in der Deutschen Abteilung lernen, einen Aufenthalt in Deutschland. Dazu gehören Schüleraustauschprogramme, mehrwöchige bzw. einjährige Gastschulaufenthalte an deutschen Gymnasien, Sprach- und Betriebspraktika, Sommerakademien, Exkursionen und Projekte zu den verschiedensten Themen. Diese Angebote wurden kontinuierlich ausgebaut und erweitert und gehören zum festen Bildungskonzept der Deutschen Abteilung. Aus langjährigen Partnerschaften sind Freundschaften entstanden, deutsche und tschechische Familien pflegen intensive Kontakte. Ich freue mich ganz besonders, dass am 04. Juni 2009 im Beisein des deutschen Kulturattachés, Herrn Bachmann, die PASCH-Plakette und die Plakette, die auf die Gründung der Deutschen Abteilung am 1. September 1991 am Gymnázium F. X. Šaldy hinweist, enthüllt wurden. Nicht nur die deutsche Sprache und die deutsche Kultur haben am Gymnázium F. X. Šaldy einen festen Platz, auch die neun aus der Bundesrepublik Deutschland entsandten Lehrerinnen und Lehrer haben hier eine neue 2. Heimat gefunden. Das ist für uns Ansporn und Verpflichtung zugleich.

roční studijní pobyty na německých gymnáziích, jazykové praxe, letní akademie, exkurze a projekty k různým tématům. Tyto nabídky, které se vytvářely postupně a dále se rozšiřují, patří k pevnému vzdělávacímu konceptu německého oddělení. Z dlouholetých partnerství vznikla přátelství, německé a české rodiny udržují intenzivní vzájemné kontakty. Obzvlášť mě těší, že 4. června 2009 byla za přítomnosti německého kulturního atašé pana Bachmanna odhalena plaketa PASCH a plaketa, která připomíná založení německého oddělení na Gymnáziu F. X. Šaldy dne 1. 9. 1991. Nejen německý jazyk a německá kultura mají na Gymnáziu F. X. Šaldy své pevné místo, ale svůj druhý domov zde našlo také devět učitelů ze Spolkové republiky Německo. To je pro nás povzbuzení a závazek zároveň. Astrid Abraham, vedoucí německého oddělení Překlad: Marcela Danajovičová

Astrid Abraham, Leiterin der Deutschen Abteilung

93

1. N • HAINEWALDE

1. N • HAINEWALDE

1. N • ZITTAU

1. N • CESTA DO ŽITAVY

Am Montag, dem 3. 11. 2008, fuhren wir zum Eurohof nach Hainewalde. Wir trafen uns vor der Schule und warteten bis zur Abfahrt des Busses. Der Bus war schnell, schon um 10.30 Uhr erreichten wir Hainewalde. Gleich nach der Ankunft bezogen wir die Zimmer und packten unsere Koffer aus. Nach dem Mittagessen spazierten wir durch den Ort Hainewalde. Am Dienstag standen wir früh auf, um die Tiere im Eurohof zu füttern. Später besichtigten wir ein Schloss, die Kirche und das Rathaus. Hier sprachen wir mit dem Bürgermeister. Am Nachmittag des nächsten Tages besuchten wir einen Pferdehof, wo wir auch reiten konnten. Am Donnerstag liefen wir zwei Stunden zu einem Erlebnisbad. Das hat uns sehr gefallen, aber noch mehr freuten wir uns auf die Disko am Abend. Am Freitag frühstückten wir und fuhren dann nach Hause. Es war eine erlebnisreiche Zeit.

V pondělí 3. listopadu jsme měli odjet do Eurohofu v Hainewalde. Ráno jsme byli připraveni před školou a čekali jsme na autobus. Cesta rychle uběhla a v půl jedenácté jsme přijeli do Hainewalde. Hned po příjezdu nám byly přiděleny pokoje a my jsme si vybalili věci. Po dobrém obědě jsme se šli projít po městě. V úterý jsme se rozhodli, že vstaneme dříve a podíváme se na zvířata v Eurohofu. Dopoledne jsme navštívili zámek, v jehož blízkosti se nacházel i kostel – ten jsme si také prohlédli. Nakonec byl v plánu obecní úřad, kde jsme si povídali se starostou obce. Středeční odpoledne jsme strávili na statku v Hainewalde, kde jsme se naučili pečovat o koně. Ve čtvrtek jsme pěšky vyrazili do bazénu, který byl od Hainewalde vzdálený asi 2 hodiny chůze. Všem se moc líbil, ale ještě víc jsme se těšili na večerní diskotéku. V pátek na nás čekala snídaně a potom odjezd zpět do Česka.

Anfang Mai sagten uns unsere deutschen Lehrer, dass wir die Schüler aus dem Christian-Weise-Gymnasium in Zittau kennen lernen. Am 5. 5. 2009 war der Besuchstermin. In unseren Deutschstunden haben wir uns in Gruppen aufgeteilt. Wir haben ein Programm vorbereitet und gedacht, dass unsere Freunde gut tschechisch sprechen. Leider haben wir erfahren, dass sie nur „ahoj“ und „na shledanou“ sagen konnten. Einen Tag vor der Ankunft machten wir eine Probestadtführung durch Liberec, damit wir am nächsten Tag wissen, wohin wir gehen sollen. Nach diesem langen Tag sind wir nach Hause gegangen und hofften, dass morgen alles klappt. Früh am Morgen haben wir uns auf dem Bahnhof getroffen. Um 9 Uhr kam der Zug, aus dem dreißig Kinder herausgesprungen sind. Wir waren ein bisschen erschrocken, aber dann war alles OK. Zuerst sind wir in die Bibliothek gegangen. Dort war ein Vortrag mit Führung vorbereitet. Danach gingen wir auf den Beneš-Platz. Dort teilten wir uns in kleine Gruppen ein, die später eine eigene Stadtralley machten. Zwischen 12 und 13 Uhr haben wir Mittag gegessen. Nach dem Mittagessen war noch eine Zooführung geplant. Ungefähr um 15 Uhr mussten wir uns verabschieden, aber nicht für lange Zeit. Am 14. 5. 09 sollten wir nach Zittau fahren. In Zittau hat es uns sehr gefallen, nur einige Mitschüler waren enttäuscht, dass Zittau eine ziemlich kleine Stadt ist. Wir besuchten das Christian-Weise-Gymnasium, dort war für uns eine Erfrischung vorbereitet und wir spielten ein Spiel. Dann machten wir einen Spaziergang, unser Ziel war das Zittauer

Na začátku května jsme se od svých německých profesorů dozvěděli, že se seznámíme s dětmi z Christian-Weise-Gymnasium v Žitavě. Termín setkání byl stanoven na 5. květen. V hodinách německého jazyka jsme se rozdělili do skupin a vymýšleli program našeho setkání. Také jsme se dozvěděli, že by naši němečtí spolužáci měli umět dobře česky. Bohužel se nakonec ukázalo, že umí jen ahoj a na shledanou. Den před příjezdem návštěvy jsme si s p. Abrahamem a p. Meissnerem šli projít Liberec, abychom věděli, kudy zítra půjdeme. Po tomto dlouhém dnu jsme se rozešli domů a doufali, že zítřek přežijeme a možná si i najdeme nové kamarády. Brzy ráno jsme se všichni sešli na nádraží. V 9 hodin zastavil na nástupišti vlak, ze kterého se vyhrnulo třicet dětí. Trochu jsme se zalekli, ale pak už vše probíhalo v klidu. Nejdříve jsme šli společně do knihovny, kde byla domluvena přednáška a prohlídka. Pak jsme se odebrali na náměstí Dr. Edvarda Beneše, kde jsme utvořili skupiny, a pokračovala individuální prohlídka města. Mezi dvanáctou a třináctou hodinou jsme šli na oběd. Po poledni byla ještě naplánovaná zoologická zahrada. Okolo třetí hodiny jsme se museli s našimi německými kamarády rozloučit, ale ne nadlouho. 14. května jsme totiž na návštěvu jeli zase my. Velmi se nám v Žitavě líbilo, pouze někteří spolužáci byli zklamaní, že je Žitava tak malé město. Navštívili jsme Christian-Weise-Gymnasium, kde nás čekalo občerstvení a společenská hra. Poté následovala procházka Žitavou; cílem cesty byla radnice. Když skončila

Markéta Kostelencová, 1. N

94

95

Rathaus. Nach Ende der Rathausbesichtigung haben wir in kleinen Gruppen die schönsten Ecken der Stadt Zittau entdeckt. Vor dem Mittagessen stiegen wir auf einen Turm. Dort war eine sehr schöne Aussicht auf die ganze Stadt und die Umgebung. Der letzte Teil von unserem Besuch war eine Fotoausstellung, die sollte die Zittauer Historie demonstrieren. Die Fotos waren sehr interessant, aber wir freuten uns alle schon mehr auf das Mittagessen. Die deutschen Schüler sollten uns zum Bahnhof begleiten, aber als wir von dem Mittagessen zurückkamen, waren leider alle weg. Wir sind ohne uns zu verabschieden aus Zittau weggefahren. Trotzdem haben wir ein schönes Andenken an diese Ausflugstage.

prohlídka, odevzdali jsme se do rukou žitavských žáků a po skupinkách jsme byli seznámeni s různými částmi tohoto hezkého města. Ještě před obědem jsme vyšli na věž jedné ze žitavských budov. Posledním bodem programu byla prohlídka fotografické výstavy, která měla demonstrovat dějiny Žitavy. Fotografie byly velmi zajímavé, ale přesto jsme se už nemohli dočkat oběda. Většina z nás se najedla v pizzerii nebo v nějakém rychlém občerstvení, protože jsme neměli už moc času. Německé děti nás měly doprovodit na nádraží, ale než jsme vůbec stačili přijít z oběda, byly už všechny pryč. Tak jsme osamoceni odjeli ze Žitavy, a i když jsme se ani nestihli rozloučit, vzpomínali jsme na tento výlet ještě dlouhou dobu.

Eliška Říhová, Nicol Hillebrandová, 1. N

Eliška Říhová, 1. N

Kateřina Nosková: Rok 3000, 2009, sexta 96

2. N • BESUCH AUS WIESENTHEID

2. N • VÝMĚNA S WIESENTHEIDEM

In der Zeit vom 16. – 23. 6. 2009 weilten 22 Schüler mit ihren betreuenden Lehrern, Frau Pfost und Herr Wantzen, vom Steigerwaldgymnasium Wiesentheid zu Besuch bei ihren Gastgebern, den Familien der Schüler der 2. N. Der zur Tradition gewordene und aus dem Leben unserer Abteilung nicht mehr wegzudenkende Schüleraustausch mit der Deutschen Abteilung unseres Gymnasiums war ein großes Erlebnis für beide Seiten. Das „reiche Programm“, wie es die Schulleiterin, Frau Dr. Přádná, in der Begrüßungsrede ausdrückte, führte die Beteiligten auf den 1012 m hohen Ještĕd, nach Harrachov in die dortige Glashütte und nach Prag. Nach dem wohlverdienten Wochenende mit unterschiedlichen Aktivitäten in den Gastfamilien, konnten sich die deutschen und tschechischen Schüler in einem Projekt zur Dokumentation der unternommenen Erkundung der tschechischen Hauptstadt beweisen. Die respektablen Ergebnisse werden zum Tag der offenen Tür im Steigerwaldgymnasium Wiesentheid von der erfolgreichen Reise Zeugnis ablegen. Seinen würdigen Abschluss fand der Besuch mit einer „Abschlussparty“, die von den Gastfamilien mit verschiedensten Speisen und Getränken unterstützt wurde. Unser Dank gilt vor allem den tschechischen Gastfamilien, den Organisatoren, Herrn Gutsch vom Steigerwaldgymnasium, Frau Danajovičová vom Gymnázium F. X. Šaldy sowie unserem Gymnasium und der Deutschen Abteilung für ihre finanzielle Unterstützung.

Od 16. do 23. června 2009 pobývali 22 žáci z německého Steigerwaldgymnasium ve Wiesentheidu (pod vedením učitelů paní Pfostové a pana Wantzena) u rodin žáků 2. N. Tento výměnný pobyt se stal tradicí německého oddělení a byl pro obě strany – jak německou, tak českou – velkým přínosem. „Nabitý“ program, jak se vyjádřila ředitelka gymnázia RNDr. Irena Přádná v uvítacím proslovu, zavedl všechny účastníky na 1012 m vysoký Ještěd, do Harrachova, do tamní sklárny a samozřejmě i do Prahy. Po zaslouženém víkendu s různými aktivitami v hostitelských rodinách pracovali čeští i němečtí žáci na projektu o Praze. Výtvory žáků budou představeny na dni otevřených dveří v německém gymnáziu ve Wiesentheidu. Rozloučení bylo korunováno „Abschussparty“, rozlúčkovou oslavou, do které přispívaly rodiny žáků 2. N různými kulinářskými specialitami a nápoji. Náš dík patří především českým rodinám, které pečovaly o německé hosty, organizátorovi panu Gutschovi, paní Marcele Danajovičové z Gymnázia F. X. Šaldy a samozřejmě také našemu gymnáziu a německému oddělení za finanční podporu. Uwe Gildner, třídní učitel Překlad: Daniel Roček, 2. N

Uwe Gildner, Klassenlehrer 97

3. N • ERSTER EUROPÄISCHER KINDERGIPFEL

3. N • PRVNÍ DĚTSKÁ EVROPSKÁ KONFERENCE

Vom 14. bis 19. April fand der erste Europäische Kindergipfel in Karlsruhe statt. 80 Kinder und Jugendliche im Alter von 13 – 17 Jahren aus der Tschechischen Republik, Rumänien, Frankreich, Großbritannien, Polen, Österreich und Deutschland diskutierten im AnneFrank-Haus der Jugendverbände über Themen wie Terrorismus, Integration, Bildung und Umwelt. Die Teilnehmer entwickelten einen Zukunftsvertrag, in dem sie ihre Forderungen und Selbstverpflichtungen zusammenstellten. Höhepunkt waren die Diskussionsrunden am Freitagnachmittag im Karlsruher Rathaus, bei denen Abgeordneten des Bundestages und des Europaparlamentes zu Gast waren – und natürlich die gemeinsame Abschlussparty.

Ve dnech 14. – 19. dubna se v Karlsruhe konala první evropská konference pro děti ve věku 13 – 17 let. 80 dětí a mladých lidí z České republiky, Rumunska, Francie, Velké Británie, Polska, Rakouska a Německa diskutovalo v Domě Anny Frankové, který patří mládežnickým organizacím, o tématech jako terorismus, integrace, vzdělání a životní prostředí. Účastníci sepsali smlouvu, která obsahuje jejich požadavky a závazky do budoucnosti. Vyvrcholením byly diskusní kulaté stoly v pátek odpoledne na radnici v Karlsruhe, kterých ze zúčastnili jako hosté poslanci Spolkového sněmu a Evropského parlamentu – a samozřejmě závěrečný večírek. Markéta Mottlová, 3. N

Eliška Medřická, Kateřina Přibilová: Exprese, 2009, kvinta 98

99

4. N • AUSTAUSCH MIT DEM PIUS-GYMNASIUM AACHEN

4. N • VÝMĚNA S GYMNÁZIEM V AACHEN

Wie es an unserer Schule eine Tradition ist, nahm ein Kurs der Klasse 4. N an dem Austausch mit dem Pius-Gymnasium in Aachen teil. Die deutschen Studenten lernten unser Land und die tschechischen Bräuche im November kennen und wir besuchten ihr Land im Januar. Hier in Liberec arbeiteten wir zwar nicht so stark am Projekt „Sprachen“, aber wir fuhren zum Beispiel nach Teresienstadt oder nach Prag. Ich meine, dass auch die Deutschen eine schöne Woche mit vielen Erlebnissen hatten und wir unsere Partnerbeziehungen stärkten. Das, wofür wir uns mehr interessierten, war unser Aufenthalt in Aachen. Am ersten Tag hatten wir Freizeit, darum besuchten manche einen Karneval in Holland. Diesen Tag beendeten wir mit einem gemeinsamen Abendessen in einem Luxusrestaurant auf dem Marktplatz.

Jak už se na naší škole stalo zvykem, polovina třídy 4. N absolvovala výměnný pobyt s gymnáziem v německých Cáchách. Studenti z Německa mohli v listopadu obdivovat krásy a zvyky naší země a my jsme je byli navštívit v lednu. Program zde u nás v Liberci nebyl tolik nabitý prací na projektu „Jazyky“, zato jsme s nimi zavítali např. do Terezína nebo na procházku do Prahy. Za nás české (a myslím, že i za německé) studenty můžu říct, že jsme v tomto týdnu získali plno zážitků a naše partnerské vztahy se prohloubily. Na co jsme se ale těšili více, byl náš pobyt v Cáchách. První den výměnného pobytu jsme dostali volno, a tak někteří jeli do Holandska zhlédnout místní karneval. Den jsme zakončili společnou večeří v luxusní restauraci U Zlaté labutě. Během pobytu jsme navštívili velmi známý aachenský Dóm, Bonn a neméně slavný kolínský Dóm. Naskytla se nám

100

Im Laufe des Aufenthalts besuchten wir den sehr bekannten Aachener Dom, Bonn und den nicht weniger bekannten Dom in Köln. Wir bekamen die Möglichkeit, auf den Turm des Kölner Doms zu klettern und so nahmen wir die Beine in die Hände und zögerten nicht. In Aachen trafen wir uns mit der Bürgermeisterin, die uns feierlich durch das Rathaus führte. Bei Stadtspaziergängen kosteten wir von der unerschöpflichen Menge von Printen (eine Knusperspezialität). An einem Abend nahmen uns unsere Freunde in eine Vorstellung des Stücks „In 80 Tagen um die Welt“ ins „Theater 99“ mit, welches sehr komisch war, und wir verbrachten einen gemütlichen Abend. In der Schule arbeiteten wir an den noch nicht beendeten Projekten – „Sprache“, wo wir uns in drei Gruppen teilten, die sich mit Kunst, kreativen Schreiben und Theater beschäftigten. In drei Tagen stellten wir unsere Werke fertig, bekamen neue Informationen über die Sprachen und lernten gemeinsam zu arbeiten. Am letzten Tag präsentierten wir unsere Ergebnisse in der Aula der Schule und die Theatergruppe spielte ihre Szene auf einer improvisierten Bühne. Die ganztägigen Reisen hin und zurück waren ein bisschen anstrengend. Vor allem die Rückfahrt, als wir mit Schalke 04 Fans fuhren, die den Zug mit einer Kneipe oder dem Stadion verwechselten. An den Umstiegen wurden wir von der Polizei vor den Fans geschützt, also wir fühlten uns relativ sicher. Das Programm dieses Austauschs mit dem Pius-Gymnasium war sehr bunt und dank unserer, sich immer weiter verbessernden, Sprache fanden wir es prima.

možnost podívat se na jednu z věží tohoto Dómu, a tak jsme s partou spolužáků neváhali a doslova brali nohy na ramena. V Aachen jsme se také setkali s místní starostkou, která nás slavnostně přijala a provedla radnicí. Při procházkách jsme ochutnávali některé z nepřeberného množství printů, což je tamní perníková specialita. Jeden večer nás naši němečtí přátelé vzali do Divadla 99 („Theater 99“) na představení „Cesta kolem světa za 80 dní“, které bylo velmi zábavné. Byl to příjemně strávený večer. Ve škole jsme pracovali na nedokončených projektech „Jazyky“. Byli jsme rozděleni do tří pracovních skupin – a to umění, kreativní psaní a divadlo. Po tři dny jsme vyráběli svá díla, dozvídali se nové věci o jazycích a učili se spolupracovat. Poslední den jsme svá díla prezentovali v aule školy a divadelní skupina předvedla svou scénku na improvizovaném jevišti. Celodenní cesty tam i zpět byly dosti strastiplné. Zvláště ta zpáteční, kdy jsme cestovali s fanoušky fotbalového klubu Schalke 04, kteří si očividně spletli vlak s pivnicí či stadionem. Při přestupech nám záda kryla německá policie, takže jsme se cítili relativně v bezpečí. Program výměnného pobytu byl velmi pestrý a díky našim stále se zlepšujícím komunikačním dovednostem se nám tato výměna velice líbila.

Julie Brožová, Jan Teplý, 4. N 101

4. N • AUSTAUSCH MIT DEM THAER GYMNASIUM

4. N • VÝMĚNA S GYMNÁZIEM V HAMBURKU

„Oh nein, wieder der Austausch!“ Dieser Satz klang Anfang November aus den Mündern von Schülern der 4. N. Damals wussten wir aber nicht, wie falsch dieser Satz ist! Am Samstag 4. 11. 2008, trafen wir uns, die Hälfte der Schüler der Klasse 4. N, auf dem Hauptbahnhof, um den elfstündigen Weg nach Hamburg anzutreten. Die Stimmung im Zug war gut, aber mit abnehmenden Kilometern war sie immer nervöser und in unseren Köpfen liefen immer die gleichen Fragen ab: ,,Wie wird meine »neue Familie«?“ oder „Werde ich mich mit meinem Austauschpartner verstehen?“ Nachdem wir aber in unsere Zielstation einfuhren, sahen alle sehr sympathische Gesichter, die schon erwartungsvoll auf dem Bahnsteig warteten, die Nervosität verlies uns. Und nach der Verteilung in die Familien dachte schon kein tscheschischer Schüler, dass er sich mit seinem Austauschpartner nicht verstehen wird. Es geht einfach von selbst.

„Ach jo, zas je tu další výměna!“ Tato věta se začátkem listopadu ozývala z nejedněch úst studentů 4. N. To jsme ovšem netušili, jak nešťastná tato věta je! V sobotu 4. 11. 2008 jsme se my, polovina studentů 4. N, sešli na libereckém vlakovém nádraží, abychom se společně vydali na jedenáctihodinovou jízdu vlakem do Hamburku. Nálada ve vlaku byla velmi bujará, ale s tím, jak jsme se blížili Hamburku, byla stále nervóznější a všem se hlavou honily otázky typu: ,,Jaká asi bude ta moje »nová rodina«?“ nebo „Budu si s tím svým Němcem rozumět?“ Jakmile jsme dorazili do cílové stanice a uviděli všechny ty sympatické tváře, které již nedočkavě čekaly na peroně, všechna nervozita z nás spadla. A po rozdělení do rodin už žádný z českých studentů nepřemýšlel o tom, zda si se svým výměnným partnerem bude rozumět – prostě to šlo samo.

Unsere deutschen Freunde organisierten für uns sieben unvergessliche Tage und während dieser sieben Tage lernten wir Hamburg von allen möglichen und auch unmöglichen Seiten kennen. Einer von diesen sehr schönen Tagen war zum Beispiel Mittwoch, als wir nach Bremen fuhren, um diese Stadt ein bisschen näher zu erkunden und uns mit den „Stadtmusikanten“ fotografieren zu lassen. Wenn ich etwas aus unserem Programm nennen sollte, wäre es zum Beispiel die Besichtigung des Fußballstadions HSV oder ein schöner Abend im Theater. Obwohl wir in Hamburg eine schöne Zeit hatten, kam das Datum unserer Rückehr nahe. Es war wieder Samtag, diesmal aber der 11. 11. 2008 und wir hatten vor uns einen elfstündigen Weg. Es war aber nicht lange und wir sollten unsere Freunde wiedersehen. Nämlich am 18. März 2009 und die Deutschen fuhren in Liberec ein. Und weil sie für uns in Hamburg so eine schöne Woche vorbereitetet hatten, wollten wir es ihnen gleichtun. Außerhalb des offiziellen Programmes, wie z. B. die Besichtigung von Liberec, der Ausflug nach Prag, Klettern auf dem Ještěd oder der Besuch des ZOOs, dachten wir uns eine Reihe von anderen Aktivitäten aus, sodass wir alle immer zusammen waren und darum vielleicht war dieser Austausch so schön. Ich kann auch sagen, dass der Hamburg-Austausch der beste Austausch, den wir erlebten, war. Es existierte keine Teilung zwischen Tschechen und Deutschen. Beide Gruppen verbanden sich und bildeten nur eine Gruppe, die sich gut verstanden hat.

Naši němečtí kamarádi vzali úlohu organizátorů velmi vážně, a tak jsme díky nim zažili sedm nezapomenutelných dnů, během nichž jsme poznali Hamburk ze všech možných i nemožných stran. Jedním z takovýchto hezkých dnů bylo například úterý, kdy jsme se všichni rozjeli do Brém, abychom toto velmi hezké město poznali trochu blíže a samozřejmě abychom se vyfotili s „Brémskými muzikanty“, bez čehož by se tento výlet prostě neobešel. Kdybych měla vyjmenovat ještě něco z našeho programu, určitě by to byla prohlídka ohromného fotbalového stadionu HSV nebo například příjemně strávený večer v divadle, kde pro nás herci zinscenovali velmi vtipnou činohru. I když se všem v Hamburku líbilo, datum odjezdu se nezadržitelně blížilo a byla tu zase sobota, tentokrát 11. 11. 2008, a my měli před sebou opět jedenáctihodinovou cestu, teď ovšem opačným směrem. Netrvalo ale dlouho a mohli jsme se opět vidět se svými kamarády. Přišel totiž 18. březen 2009 a oni přijeli sem k nám do Liberce. A vzhledem k tomu, že pro nás Němci v Hamburku zorganizovali tak hezký týden, chtěli jsme jim to oplatit a zpříjemnit jim pobyt v Liberci. Mimo oficiální program (prohlídka Liberce, výlet do Prahy, výšlap na Ještěd, návštěva liberecké ZOO či putování po historii Židů) jsme pro Němce vymýšleli řadu jiných aktivit, takže jsme všichni pořád byli pohromadě – a tím možná tato výměna byla taková, jaká byla. Totiž ta nejlepší, jakou jsme kdy zažili. Neexistovalo zde žádné dělení do dvou skupin česká × německá, obě tyto „grupy“ se spojily a vytvořily jednu, která si skvěle rozuměla. Denisa Krejčíková, 4. N

102

103

4. N • GASTSCHULAUFENT HALTE IN DEUTSCHLAND

4. N • VÝMĚNNÉ POBYTY V NĚMECKU

Auch in diesem Schuljahr konnten wieder siebzehn Schüler der Klasse 4. N in einen Gastschulaufenthalt nach Deutschland vermittelt werden. Ihre Gastfamilien wohnten in allen Teilen Deutschlands: Aachen, Rostock, Enger, Donaueschingen, Berlin, Viersen, Ostfildern, Pfarrkirchen, Berlin und Hamburg waren die Zielorte in diesem Jahr. Die Finanzierung des Aufenthaltes erfolgte über den Deutsch-Tschechischen Zukunftsfond, dem wir für diese Unterstützung sehr herzlich danken. Die Aufenthaltsdauer betrug in der Regel vier Wochen. Daher war es den aufnehmenden Schulen möglich, die Schüler umfassend in den normalen Schulalltag zu integrieren. Unsere Schüler nahmen am Unterricht teil und unterzogen sich auch Leistungsbewertungen. Die daraus erwachsenen Einschätzungen ihres Leistungs-, Arbeitsund Sozialverhaltens waren in allen Fällen überdurchschnittlich positiv. Auch die über den Unterricht hinausgehenden Angebote der Schulen und Gastfamilien nahmen unsere Schüler sehr aktiv wahr und lernten so sehr viel über die deutsche Kultur und Lebensweise. Wir haben vor allem eine deutliche Verbesserung der Sprachkompetenz und eine größere rhetorische Gewandtheit bei unseren Schülern feststellen können. Wir sind daher sicher, dass dies allen helfen wird, die kommenden Anforderungen auf dem Weg bis zum deutschen Abitur besser bewältigen zu können. Aber wie reflektieren die Schüler ihren Aufenthalt? Das wird recht gut im

Také v tomto školním roce jsme mohli umožnit sedmnácti žákům třídy 4. N studijní pobyt ve školách v Německu. Jejich hostitelské rodiny bydlely ve všech částech Spolkové republiky Německo. Aachen (Cáchy), Rostock, Enger, Donaueschingen, Viersen, Ostfildern, Pfarrkirchenn, Berlín a Hamburk byly konečné stanice tohoto roku. Pobyty byly financovány z česko-německého Fondu budoucnosti, kterému za tuto podporu velmi srdečně děkujeme. Délka pobytu činila zpravidla čtyři týdny. Tak bylo v hostitelských školách možné, aby se žáci významněji zapojili do všedního dne školy. Naši žáci se podíleli na výuce a jejich výsledky byly ohodnoceny. Výstupní hodnocení jejich písemného, pracovního a sociálního počínání bylo ve všech případech nadprůměrné. Také nabídek, které mnohdy přesahovaly rámec výuky i okruh hostitelských rodin, naši žáci plně využili, aby co nejlépe poznali německou kulturu a způsob života. U našich žáků došlo především k výraznému zlepšení jazykové způsobilosti a získali lepší řečnickou dovednost. Proto jsme si jisti, že toto všem pomůže při zdolávání budoucích požadavků na cestě k německé maturitě. A jak se sami žáci dívají na svůj pobyt? To jasně vyplývá ze závěrečné zprávy žákyně Anežky Doležalové: Na sobotu 17. 4. jsem se už dlouho těšila. Tímto dnem měl totiž začít můj měsíční pobyt v Německu. Kontakt na rodinu Haschke, kde jsem měla bydlet, mi zprostředkovala Tina z 5. N, která zde byla již minulý rok.

104

Abschlussbericht der Schülerin Anežka Doležalová deutlich: „Auf den Samstag, den 17. 4. 2009 hatte ich mich schon lange sehr gefreut, weil an diesem Tag mein einmonatiger Gastaufenthalt bei Familie Haschke in Rostock beginnen sollte. Den Kontakt zu der Gastfamilie stellte Tina aus der Klasse 5. N her, die dort im letzten Jahr war. Zum gleichen Termin fuhren noch vier meiner Mitschüler nach Rostock. Zuerst dachte ich, dass es nichts bringen würde, wenn wir in so einer großen Gruppe fahren. Aber ich habe nur ausnahmsweise Tschechisch gesprochen. Während der vier Wochen habe ich das Christophorus-Gymnasium in Rostock besucht. In der Schule verbringt man fast den ganzen Tag, weil die Pausen sehr lang sind, so dass nur wenig Zeit für die Hobbys am Nachmittag übrig bleibt. Ich war in eine 10 Klasse eingeordnet. Der erste Tag in der Schule war sehr anstrengend, ich musste mich zunächst an das deutsche Umfeld gewöhnen und daran, dass man wieder und wieder neue Menschen trifft. Ich habe mir gedacht: »Nein, das schaffe ich nicht – einen Monat lang soll das so sein!« Aber schon am nächsten Tag fühlte ich mich in meiner neuen Klasse sehr wohl. Anders als bei uns, wo ich in einer Mädchenklasse lerne, geriet ich in dieser Klasse fast nur an Jungs. Aber die restlichen acht Mädchen haben viel mit mir gesprochen und wir haben auch viel gemeinsam unternommen. In der Schule habe ich die Lehrer sprachlich gut verstanden, aber fachlich war es schon schwieriger, weil der Stoff in den meisten Fächern neu für mich war und schon halb besprochen worden war. Ich brauchte eine Weile, um Mut zu

Ve stejném termínu se mnou do Rostocku a zároveň do stejné školy jeli ještě čtyři spolužáci. Myslela jsem si, že jet v tak velké skupině nebude moc efektivní. Česky jsem ale nakonec mluvila opravdu jen zřídka. Během čtyř týdnů jsem navštěvovala Christophorus-Gymnasium. Ve škole tráví studenti kvůli dlouhým pauzám většinou skoro celý den, takže odpoledne zbývá jenom málo času na koníčky, jak jsem brzo poznala. Byla jsem zařazena do 10. ročníku. První den ve škole pro mě byl náročný, musela jsem si nejdříve zvyknout na německé prostředí a také na to, že jsem se neustále seznamovala s dalšími a dalšími lidmi. Napadlo mě: „Ne, to nezvládnu – takhle to má být celý měsíc!“ Ale už druhý den jsem se ve své nové třídě cítila dobře. Trošku šok pro mě byl, že namísto v „holčičí třídě“, jak jsem byla zvyklá, jsem se ocitla mezi

Anna Sanetrníková: Rock Chaos, 2009, prima 105

gewinnen, etwas in der Stunde zu sagen, aber besonders in Englisch und Geographie habe ich mich am Unterricht beteiligt. Weil ich in der 10. Klasse die Fächer noch nicht wählen konnte, habe ich auch Astronomie und Religion besucht. Die Schüler haben das aber nicht besonders ernst genommen. Meiner Meinung nach liegen die Unterschiede zwischen dem deutschen und dem tschechischen Schulsystem besonders im Herangehen der Schüler an den Unterricht und in den Prioritäten. Es ist wichtiger vor der Klasse selbstbewusst reden und argumentieren zu können und zu lernen, Meinungen richtig zu vertreten, als lediglich etwas auswendig zu pauken. Bei Familie Haschke habe ich mich wie „zu Hause“ gefühlt. Mit dem Sohn Lukas besuchte ich die gleiche Klasse und mit dem 10-jährigen Ben habe ich einen Monat lang einen Wettkampf in „Carcassone“ geführt. Witzig war für mich, dass die durchschnittliche Größe der Familie Haschke ca. 180 cm beträgt, deswegen kam ich mir wie ein Zwerg vor. Man kann sich vielleicht vorstellen, welche Schwierigkeiten damit verbunden sein können: Zum Beispiel war es abends für mich Sport, auf das Bett zu klettern. Ich war während meines Aufenthaltes voll in die Familie integriert, so wurde ich auch zur Feier anlässlich der Goldenen Hochzeit von Herrn Haschke Senior eingeladen. Ich habe Rostock kennen gelernt und habe mich in diese Stadt verliebt. Ich war so oft wie möglich am Hafen. Warnemünde, eine Stadt direkt an der Ostsee, besuchte ich auch mehrmals. Zum Glück war während meines Aufenthaltes sehr sonniges und warmes, wenngleich meist windiges Wetter. 106

skoro samými kluky. Ale zbývajících osm holek si se mnou hodně povídalo a společně jsme často něco podnikaly. Ve škole jsem učitelům rozuměla, ale po stránce obsahové to už bylo těžší, protože ve většině předmětů jsme nezačínali nic nového, naopak byla látka už z poloviny probraná. Chvíli mi trvalo, než jsem získala odvahu o hodině něco říct, ale především v angličtině a zeměpisu jsem se na výuce nakonec hodně podílela. Protože jsem si předměty v 10. ročníku ještě nemohla zvolit, měla jsem v rozvrhu i astronomii a náboženství. Zjistila jsem ale, že tyto předměty, alespoň v naší třídě, nikdo moc vážně nebere. Podle mého názoru leží rozdíly mezi německou a českou výukou především v přístupu žáků k učení a v prioritách učitelů. Je důležitější umět před třídou sebevědomě mluvit a argumentovat, dobře vyjadřovat své názory, než se jenom zpaměti něco učit. U rodiny Haschke jsem se cítila jako doma, se synem Lukasem jsem byla v jedné třídě a s desetiletým Benem jsem hrála měsíční turnaj v „Carcassone“. Vtipnou skutečností bylo, že výška normálního člena rodiny Haschke se pohybuje kolem 180 cm, takže jsem si připadala jako trpaslík. Postupně jsem si uvědomovala, jaké s tím jsou spojeny problémy, třeba už jen večer vylézt na postel bych s klidem považovala za sport. Během svého pobytu jsem se do rodiny opravdu začlenila, dokonce jsem byla pozvaná i na oslavu zlaté svatby pana Haschkeho seniora. Rostock jsem poznala se vším všudy a opravdu jsem si toto město oblíbila. Často jsem chodila do přístavu. Warnemünde – městečko nedaleko Rostocku, přímo u Baltského moře – jsem také

Und ein glücklicher Zufall war, dass in Schwerin, einer Stadt nahe Rostock, gerade die Landesgartenaustellung stattgefunden hat, so dass wir diese besuchen konnten. Während dieses Aufenthaltes habe ich viel Neues gelernt, besonders lernte ich, schneller reagieren zu können und selbstverständlich habe ich meinen Wortschatz deutlich erweitert. Und vor allem habe ich viele neue Freunde gefunden. Ich möchte noch einmal Familie Haschke sehr herzlich danken, dass sie mich so nett aufgenommen haben und auch allen Lehrern des ChristophorusGymnasiums, besonders Frau Langer, unserer Betreuerin, die mich zum Beispiel nach Berlin mitgenommen hat. Dieser Monat war für mich ein großes Erlebnis.“ ••• Trotz der organisatorischen Probleme – immerhin fehlten im Laufe des Schuljahres immer wieder einige Schüler für längere Zeit und mussten nach ihrer Rückkehr das Versäumte nachholen – die Gastschulaufenthalte in Deutschland sind für die Schüler sehr wichtig und erfolgreich für ihre Schullaufbahnentwicklung. Daher werden wir diese Möglichkeit auch im kommenden Schuljahr wieder anbieten.

mnohokrát navštívila. Celý měsíc jsem si mohla užívat, jak mě všichni ujišťovali, počasí na Rostock až nezvykle hezkého a slunečného, i když většinou hodně větrného. Šťastnou náhodou bylo, že se ve Schwerině, městě v blízkosti Rostocku, konala právě celostátní přehlídka zahradních architektů, takže jsem ji také mohla navštívit. V průběhu svého pobytu jsem se mnoho nového naučila, především rychleji reagovat a samozřejmě jsem si rozšířila slovní zásobu. A také jsem si našla spoustu nových přátel. Chtěla bych rodině Haschke ještě jednou poděkovat, že mě tak mile přijala, a také všem učitelům na Christophorus-Gymnasiu, hlavně paní Langer, která se o nás starala a která mě mimo jiné vzala do Berlína na školní exkurzi. Tento měsíc byl pro mě velký zážitek. ••• Tyto výměnné pobyty však v sobě skrývaly i určité organizační problémy. V průběhu školního roku neustále po delší dobu chyběli někteří z žáků a po svém návratu museli všechnu zameškanou látku dohánět. Přesto jsou tyto výměnné pobyty v Německu pro žáky velmi důležité a užitečné pro jejich další školní rozvoj. Proto jsme se rozhodli, že tuto možnost nabídneme i v příštím školním roce.

Kathrin Eger, Koordinatorin der Gastschulaufenthalte

Překlad: Kamila Krajčíková, Anežka Doležalová

107

Martin Novák: Na stole, 2003, 1. ročník 108

4. N • INITIATIVE: STEP 21

4. N • INICIATIVA STEP 21

Im Schuljahr 2008/09 haben vier Studenten aus der Klasse 4. N (Kamila Krajčíková, Lukáš Banyi, Jan Teplý und

Ve školním roce 2008–2009 se čtyři studenti ze 4. N (Kamila Krajčíková, Lukáš Banyi, Jan Teplý a Jakub Kavánek) zúčastnili mezinárodního historického projektu Weiße Flecken (Bílá místa), který byl zaštítěn iniciativou Step21. Čtrnáct studentských týmů z Německa, Polska, Česka a Rakouska po deset měsíců pátrá v archivech a knihovnách, zpovídá pamětníky a píše články o dopadech nacismu ve svém okolí. Naším tématem bylo vypálení liberecké synagogy v listopadu 1938. Všechny články poté vytvořily jedinečné noviny, které byly v červnu 2009 v Berlíně zveřejněny na slavnostním zakončení projektu, kterého se zúčastnila i německá kancléřka Angela Merkelová.

Jakub Kavánek) an dem Projekt „Weiße Flecken“ teilgenommen. Das Projekt wurde von der Initiative Step21 organisiert. Junge Leute aus der Tschechischen Republik, Polen, Deutschland und Österreich haben in ihrer Region die „weiße Flecken“ aus der Zeit des Nationalsozialismus gesucht. Jedes Team hat einen Artikel geschrieben, der dann in der gemeinsamen Zeitung herausgegeben wurde. Unser „Šalda Team“ hat über den Brand der Synagoge in Liberec im November 1938 berichtet. Die Zeitung wurde in Berlin im Juni 2009 veröffentlicht. Die erste Leserin war die Bundeskanzlerin Angela Merkel, die an der feierlichen Abschlussveranstaltung auch teilgenommen hat. Am Ende möchten wir uns bei Frau Renata Šípová für die uns gewidmete Unterstützung herzlich bedanken.

Na závěr bychom rádi poděkovali paní Renatě Šípové za poskytnutou podporu a pomoc. Kamila Krajčíková, Jakub Kavánek, 4. N

109

5. N • DAS SPRACH- UND BETRIEBSPRAKTIKUM

5. N • JAZYKOVÉ A PRACOVNÍ PRAKTIKUM

In der Zeit vom 20. bis 30. 4. 2009 absolvierte ich mit 9 Mitschülern das Sprach- und Betriebspraktikum im Oberbergischen Kreis. Der Rest der Klasse blieb im Zittauer Raum. Unsere Begleitlehrer waren während der ersten Woche Herr Franz, in den kommenden Tagen Frau Wehner. Die Reise mit dem Student-AgencyBus war zwar angenehm, aber ziemlich lang. Vor allem für diejenigen, die nicht so viel geschlafen haben. Die Belohnung kam aber gleich bei unserer Ankunft in Köln, wo sich uns der wunderschöne Blick auf den berühmten Dom bot. Den ersten Tag hat jeder auf verschiedenste Weise mit der Gastfamilie verbracht. Am nächsten Morgen ging alles schon wirklich los. Es war nämlich unser erster Tag in den Betrieben! Ich arbeitete im Kindergarten „St. Rochus“ in Overath-Heiligenhaus. Die Leiterin sowie die andere Erzieherin waren sehr nett zu mir und immer bereit, meine Fragen zu beantworten, bzw. mir zu helfen. Meine Vorstellung, dass alle deutschen Kinder sich wie kleine Teufelchen verhalten, hat sich zum Glück nicht erfüllt. In meiner Mäusegruppe waren zwanzig Kinder im Alter von 3 bis 6 Jahren. Mit den Größeren bastelte ich in Eigeninitiative bunte Schmetterlinge, die alle total schön und lustig geworden sind und jetzt den Raum im Kindergarten schmücken. Wegen des schönen Wetters waren wir mit den Kindern sehr oft im Garten, der zur Einrichtung des Kindergartens gehört. Ich habe während meines Aufenthalts in Overath-Heiligenhaus bei Familie Fischer gewohnt. Sie steht schon

Od 20. do 30. 4. 2009 jsem spolu s devíti spolužáky absolvovala praktikum poblíž Kolína nad Rýnem (Oberbergischer Kreis). Zbytek třídy pracoval nejčastěji v Žitavě. Naším doprovodem byl během prvního týdne pan Franz; v následujících dnech nás provázela paní Wehner. Cesta autobusem společnosti Student Agency byla sice příjemná, ale dosti dlouhá. A to především pro ty z nás, kteří toho příliš nenaspali. Odměna na sebe však nenechala dlouho čekat. Hned po našem příjezdu do Kolína se nám nabídl nádherný výhled na slavný kolínský Dóm. První den našeho pobytu strávil každý po svém ve společnosti hostitelských rodin. Následující den už vše nabralo obrátky. Byl to totiž náš první pracovní den! Já jsem pracovala ve školce „St. Rochus“ v Overathu-Heiligenhaus. Paní ředitelka, stejně jako i ostatní vychovatelky, byly ke mně skutečně velmi milé a vždy ochotné zodpovědět mé otázky, popř. mi i pomoci. Moje představa, že se všechny německé děti chovají jako malí ďáblíci, se naštěstí nenaplnila. V mé skupině bylo dvacet dětí ve věku od 3 do 6 let. S těmi většími z nich jsem z vlastní iniciativy tvořila barevné motýly, kteří se skutečně povedli a nyní zdobí jednu z místností školky. Díky pěknému počasí jsme většinu času trávili s dětmi v zahradě, která patří k zařízení školky. Během pobytu v Overath-Heiligenhaus jsem bydlela u rodiny Fischer. Ta je již po několik let ve spojení s naším gymnáziem a je vždy připravena jednomu z našich studentů poskytnout ubytování.

110

seit mehreren Jahren in Verbindung mit unserem Gymnasium und zum Glück immer bereit einem unserer Schüler eine Unterkunft zu bieten. Trotz der bis vier Uhr am Nachmittag dauernden Arbeitszeit absolvierte ich mehrere Ausflüge. Einer war eine Wanderung auf den Drachenfels, einem Berg des Siebengebirges. In der ersten Woche trafen wir uns fast alle in Gummersbach, wo die meisten wohnten. Die ersten fünf Arbeitstage waren schnell vorbei und es fing das freie Wochenende an. Einige von uns fuhren am Samstag nach Köln und am Nachmittag fand das von Herrn Liske organisierte Treffen mit Schülern und Gasteltern im Heimatmuseum in Bergneustadt statt. Am Sonntag besuchte ich die Stadt Linz und ich erlebte eine Schifffahrt auf dem Rhein. Die anderthalb Wochen vergingen sehr schnell und es kam plötzlich der Tag des Abschieds von den Kindern sowie der netten Gastfamilie. Am Donnerstag kamen wir in Liberec an. Wir waren alle total müde, aber auch glücklich, dass wir die Chance hatten, das Praktikum zu absolvieren.

Přes pracovní dobu trvající do čtvrté hodiny odpolední jsem absolvovala několik výletů. Jeden z nich byl pěší výlet na Drachenfels, jednu ze sedmi hor místního pohoří. V prvním týdnu jsme se také téměř všichni sešli v Gummersbachu, kde většina z nás bydlela. Naše první pracovní dny uběhly rychle a začal víkend. Někteří v sobotu krátce navštívili velkoměsto Kolín nad Rýnem. Odpoledne se konalo setkání studentů a hostitelských rodin v Heimatsmuseu v Bergneustadtu, které zorganizoval náš někdejší ředitel pan Liske. V neděli jsem navštívila město Linz a také jsem zažila vyhlídkovou plavbu po Rýnu. Půldruhého týdne uteklo jako voda a náhle nastal den loučení nejen s dětmi, ale rovněž s rodinou Fischer. Ve čtvrtek jsme dorazili do Liberce. Všichni jsme byli totálně unavení a zároveň šťastní, že jsme dostali šanci toto praktikum absolvovat. Nikola Košvancová, 5. N

111

5. N • WIEDER EIN STÜCK WEITER…

5. N • ZASE O KROK DÁL…

Unsicherheit. Angst. Zweifel. Aber auch die Erwartung, Neugier und Hoffnung. Das alles waren meine Gefühle, als ich am 20. April vor dem Kreiskrankenhaus im Gummersbach gestanden habe. Was wartet auf mich? Was werde ich machen? Schaffe ich das überhaupt? Jetzt habe ich schon die Antworten auf alle meine Fragen. Und jetzt weiß ich auch, dass alle meine Unsicherheiten unbegründet waren. Mein Alltag begann immer um halb sechs, wenn ich den sauberen Anzug geholt habe und mit dem Aufzug auf die achte Ebene gefahren bin. Mein Ziel: Unfallchirurgische Station. Dort habe ich mir die Übergabe vom Nachtdienst angehört und die Arbeit konnte beginnen. Waschen, beim Infusionen- und Medikamenteverteilen helfen, Blutdruck, Blutzucker, Puls und Temperatur messen usw. Dann war die Zeit für das Frühstück und danach die Visite- das

Nejistota. Strach. Pochybnosti. Ale také očekávání, zvědavost a naděje. To všechno byly mé pocity, když jsem 20. dubna stála před okresní nemocnicí v Gummersbachu. Co na mě čeká? Co budu dělat? Zvládnu to? Teď už mám odpovědi na své otázky. Teď už také vím, že všechny mé pochybnosti byly neopodstatněné. Den mi začínal vždy v půl šesté vyzvednutím čisté uniformy. Už celá v bílém jsem se nechala výtahem vyvézt do osmého patra této obrovské nemocnice. A můj cíl? Oddělení úrazové chirurgie. Popřát si se všemi dobré ráno, nalít si hrnek kávy, vyslechnout hlášení noční služby a práce může začít. Ranní hygiena pacientů, rozdělování infuzí a léků, měření krevního cukru, tlaku, pulzu a teploty provázelo vstup do každého dne. Po snídani se konala vizita, to pro mě znamenalo asistovat při převazech. Mezi mé povinnosti patřily také trans-

112

Lenka Hoblíková: Chvění, 2008, 1. ročník

hieβ für mich beim Verbandwechsel zu assistieren. Zu meinen Tätigkeiten gehörten auch die Patiententransporte zu verschiedenen Untersuchungen und Operationen. So lief es bis zwei Uhr, jeden Tag kam etwas Neues, jeden Tag habe ich etwas gelernt. Der Nachmittag gehörte dem Leben mit der Familie. Meine „Mutter“ und vier Geschwister waren sehr nett, vor allem meine neue „Schwester“, mit der ich viel Spaβ hatte – beim Football, Klettern, Köln besuchen… Ich war vom ersten Tag an ein Teil der Familie. Und was hat mir das Praktikum gebracht? Mit der Hilfsbereitschaft der Krankenschwestern habe ich ihre Tätigkeiten kennen gelernt und festgestellt, dass es nicht immer nur schön ist. Sehr wichtig war für mich der Kontakt mit den Patienten, von ihnen habe ich sehr viel gelernt. Ich habe Leiden, Hilfslosigkeit, Schmerz und Angst gesehen. Andererseits habe ich entdeckt, dass man immer helfen kann, manchmal reicht wenig: Sprechen, Zuhören oder Lächeln. Hauptsächlich habe ich festgestellt, dass mein Leben eine gute Richtung hat und ich wieder ein Stück weiter bin.

porty pacientů na různá vyšetření a operační sály. Služba končila ve dvě. Každý den mě potkalo něco nového, každý den jsem se něco naučila. Odpoledne patřilo životu s rodinou. Moje nová „maminka“ a čtyři „sourozenci“ byli neuvěřitelně milí. Užívali jsme si při americkém fotbalu, lezení, návštěvě Kolína… Už první den jsem se stala součástí rodiny. A co mi praktikum přineslo? Díky ochotě místních sester jsme se naučila jejich činnostem a přivykla chodu nemocnice. Velmi důležitým pro mne byl kontakt s pacienty, díky němu jsem mnohé pochopila. Především jsem přišla o iluze. Viděla jsem utrpení, bezmoc, strach a bolest. To bylo na denním pořádku, neoddělitelná součást pobytu v nemocnici. Na druhou stranu jsem pochopila, že člověk může vždy pomoci, často stačí málo – mluvit, naslouchat, usmát se. Hlavně jsem ale zjistila, že můj život nabral správný směr, že jsem zase o krok dál. Tina Ilenčíková, 5. N

113

6. N • BERLIN – GESTERN, HEUTE UND MORGEN

6. N • BERLÍN – VČERA, DNES A ZÍTRA

Wir, Schüler der 6. N und unsere Begleiter Frau Eger und Herr Dr. Abraham, bekamen dank der Friedrich-NaumannStiftung die wunderbare Möglichkeit im April nach Berlin zu fahren. Alle waren begeistert und freuten sich schon mehrere Wochen vorher. Endlich kam der lang erwartete Tag, der 20. 4. 2009, und wir fuhren los. Es warteten fünf sonnige Tage auf uns, die wir genießen wollten. Zusammen mit den Schülern aus Luban (Polen) und Zittau bearbeiteten wir das Thema ,,Berlin – gestern, heute und morgen‘‘ und das Programm sah wirklich voll aus. Berlin – gestern Im Laufe der Woche besuchten wir zahlreiche Plätze, die mit der Geschichte, nicht nur der Berlins zusammenhängen. Dank unseres Projektleiters Ronnie Golz erfuhren wir die unterschiedlichsten Fakten und Geschichten aus der nicht immer freundlichen und angenehmen Vergangenheit Deutschlands. Es war aber umso interessanter, da Herr Golz vieles selbst erlebt hatte, also konnte er uns auch Erlebnisse, Erinnerungen und Gedanken mitteilen, die man in der Schule nicht so oft zur Kenntnis nimmt. Die Stadtrundfahrt und anschließend der Besuch des Olympiastadions zeigten uns, wie groß und sehenswert Berlin ist. Uns wurden wichtige Orte, wie die Gedenkstätte Sachsenhausen, der Cecilienhof in Potsdam, das Holocaust-Museum oder das Deutsche Historische Museum gezeigt. Orte, die jeden berühren müssten. Wenn man die Bilder sieht und die Geschichten liest oder hört, kann man sich schwer vorstellen, dass so etwas Schlimmes in der deutschen Geschichte geschehen ist.

My, žáci třídy 6. N, jsme se společně s našimi profesory, paní Kathrin Eger a panem Dr. Peterem Abrahamem, zúčastnili, díky podpoře Friedrich-Naumann-Stiftung, exkurze do Berlína, která se konala od 20. 4. do 24. 4. 2009. Všichni jsme se velmi těšili a již několik týdnů předem jsme se nemohli soustředit na nic jiného. Konečně přišel ten dlouho očekávaný den a my jsme se vydali na cestu do hlavního města Spolkové republiky Německo. Čekalo nás pět krásných slunných dnů, které jsme si chtěli náležitě užít. Společně s žáky z polské Lubaně a německé Žitavy jsme pracovali na projektu s názvem ,,Berlín – včera, dnes a zítra“. Berlín – včera V průběhu týdne jsme navštívili spoustu míst, která souvisejí nejen s historií Berlína, ale celého Německa. Díky našemu průvodci, panu Ronniemu Golzovi, jsme se dozvěděli mnoho různých informací z ne vždy sluncem zalitých dějin Německa. Bylo to o to zajímavější, že pan Golz většinu těchto událostí zažil a mohl nám vyprávět i osobní zážitky či věci, které se ve škole nedozvíme. K poznávání Berlína přispěla i okružní jízda a návštěva olympijského stadionu, jež nám ukázaly, jak moc zajímavý a velký Berlín je. Dále jsme navštívili i různé památníky, jako například Sachsenhausen, nádherné město Potsdam, muzeum holocaustu a muzeum německé historie. Místa, která se musí každého dotknout. Když člověk vidí, čte a slyší příběhy těchto lidí, dokáže si jen těžko představit, že se to opravdu stalo. Náš dnešní svět je jiný, což nám tato exkurze ukázala. I bez různých prohlídek, návštěv

114

Unsere gegenwärtige Welt ist anders und diese Woche hat das deutlich gemacht. Auch ohne diese Exkursionen würde das sehr schnell sichtbar, denn wenn man durch Berlin spazieren geht, findet man immer irgendwelche Erinnerungen an die langen Schatten der Vergangenheit, ob es Teile der Berliner Mauer sind oder die zerstörte KaiserWilhelm-Gedächtniskirche, alte Häuser oder auch der noch immer sichtbare Unterschied zwischen Ost- und Westberlin. Berlin – heute Nicht nur die Vergangenheit macht Berlin interessant – das ist eine Weltstadt mit zahlreichen Galerien, Museen, Theatern, Einkaufszentren und Restaurants, die abends sehr angenehm sind, wenn man sich nach dem langen Tag ein bisschen entspannen will. Uns bot sich die Möglichkeit , das „Berliner Ensemble“ zu besuchen und dort das Stück ,,Der zerbrochene Krug‘‘ von Heinrich Kleist anzuschauen. Andere Schüler wollten eher etwas Modernes sehen, also entschieden sie sich ins IMAX-Kino zu gehen. Den meisten Mädchen haben die großen Läden mit den vielen tollen Angeboten gefallen. Also sind sie dann am freien Mittwochnachmittag stundenlang durch die Läden gebummelt. Einige besuchten an diesem Nachmittag auch den Berliner Zoo, der ja wirklich etwas Besonderes darstellt, eine solche Größenordnung kennt man aus Tschechien wirklich nicht. Wenn man die Stadt aus der Höhe genießen wollte und Geduld hatte, konnte man den Reichstag oder den Fernsehturm besuchen. Wir haben also festgestellt, dass Berlin nicht nur von der Vergangenheit lebt, sondern auch das Gegenwärtige den Ruf als Weltstadt prägt.

a příběhů je to každému, kdo navštíví Berlín, jasné. Berlín – dnes Nejen historie činí Berlín zajímavým městem. Je to světové město s mnoha galeriemi, muzei, divadly, nákupními centry a restauracemi, které ožívají především v noci. Několik z nás mělo možnost navštívit představení hry ,,Rozbitý džbán“ od Heinricha Kleista. Jiní se rozhodli pro modernější vyžití, navštívili kino IMAX a ostatní se chtěli jen projít po nákupních centrech a uličkách v tomto krásném městě. Středeční odpoledne jsme kvůli zrušenému programu měli volné, proto jsme si mohli odpočinout, například návštěvou zoologické zahrady, která se s naší opravdu nedá srovnávat. Pokud se našel někdo, kdo si chtěl město prohlédnout z výšky a měl dostatek trpělivosti, vystál frontu na Fernsehturm. Všem nám bylo jasné, že Berlín nežije jen z minulosti, ale je připraven i na zářivou budoucnost.

115

Berlin – morgen Wenn man durch die Stadt fährt, sieht man, dass viele neue Gebäude gebaut und saniert werden. Neue Museen, Galerien, Geschäfte und Parks entstehen, die die Stadt noch mehr erheben, sie noch interessanter machen. Die Stadt lebt und entwickelt sich, jetzt endlich stört sie nichts am Wachsen. Es ist wirklich eine Hauptstadt, die erlebenswert war, ist und sein wird. Diese Fahrt hat der ganzen Gruppe gefallen, die Atmosphäre, die Menschen, die Stadt, alles war einfach toll. Wir haben es genossen, neue Freunde kennen gelernt und auch vieles erfahren zu haben, ohne dabei verletzt zu sein. Ich habe viele gefragt, wie sie es gefunden haben und fast immer kam die gleiche Antwort: ,,Es war gut, gut, super gut.‘‘ Dann folgte ein Satz, ohne den mein Bericht nicht vollkommen wäre: „Es war zu kurz.‘‘Aber wie Frau Abraham gerne sagt: ,,Weniger ist mehr!‘‘ Diese Woche war gelungen und nicht nur ich, sondern auch alle anderen werden sich noch lange daran erinnern. Also zum Schluss: Vielen Dank für diese wunderbare Berlinfahrt!

Berlín – zítra Když projíždíte městem, je vidět, že se buduje mnoho nových budov, center – a všechno možné i nemožné se renovuje, vylepšuje. Staví se nová muzea, obchody či galerie, což Berlín posune zase na další, vyšší úroveň. Toto město žije a rozvíjí se, konečně ho nic neruší v jeho dalším rozkvětu. Je to opravdu město světové úrovně, které stojí za to navštívit. Tato výprava se všem účastníkům zájezdu velmi líbila; atmosféra, lidé, město, všechno bylo prostě skvělé. Užili jsme si to, poznali nové přátele a mnoho jsme se i naučili, aniž by nás to moc bolelo. Ptala jsem se, jak se exkurze líbila ostatním, a většinou přišla stejná odpověď: ,,Bylo to skvělé!“ Potom následovala další věta, bez které by to nebylo ono: ,,Příliš krátké.“ Ano, ty nejlepší věci trvají vždy jen krátkou dobu. Ale jak ráda říká paní Abraham: ,,Méně je někdy více!“ Tento týden se opravdu povedl a myslím, že na to budeme všichni ještě dlouho vzpomínat. Takže na konec bych chtěla všem moc poděkovat za tuto krásnou berlínskou jízdu. Zuzana Straková, 6. N

116

DEUTSCHE SCHÜLER-AKADEMIE

DEUTSCHE SCHÜLER-AKADEMIE

Während der Sommerferien habe ich an einem Kurs der multinationalen „Deutsche Schüler-Akademie“ teilgenommen. Es war ein Treffen für hochbegabte Schülerinnen und Schüler im Alter von 16 bis 19 Jahren aus Ungarn, Rumänien, Tschechien, der Slowakischen Republik und Deutschland. Diese Akademie wurde von der „Haniel-Stiftung“ finanziert und die Schirmherrschaft dieser Hochbegabtenförderung hatte der Bundespräsident Horst Köhler. Die Teilnehmer wurden in vier Kurse unterschiedlicher thematischer Bereiche eingeteilt. Ich interessierte mich für das Thema: „Die Welthandelsorganisation“. Außerdem standen als Themen: „Demokratie und demokratische Systeme im Vergleich“, „Die Spieltheorie“ sowie auch „Die Bioinformatik“ zur Auswahl. Nach meiner erfolgreichen Bewerbung sollte ich noch ein Referat über „Streit-

Během letních prázdnin jsem se zúčastnila jednoho z kurzů mezinárodní „Deutsche Schüler-Akademie“. Bylo to setkání talentovaných studentek a studentů ve věku od 16 do 19 let z Maďarska, Rumunska, Česka, Slovenské republiky a Německa. Tuto akademii financovala „Haniel-Stiftung“ a záštitu nad ní převzal spolkový prezident Horst Köhler. Účastníci byli rozděleni do čtyř kurzů podle různých tematických okruhů. Já jsem se zajímala o téma Světová obchodní organizace. Dále byla na výběr témata: Demokracie a porovnání demokratických systémů, Teorie her, jakož i Bioinformatika. Po mé úspěšné žádosti o přijetí jsem měla za úkol připravit si referát na téma Mechanismus urovnávání sporů v rámci Světové obchodní organizace. V srpnu jsem se vydala do Metten v Bavorsku, kde jsem byla spolu s cca 60 dalšími účastníky ubytována v inter117

schlichtungsmechanismus der Welthandelsorganisation“ vorbereiten. Im August reiste ich nach Metten in Bayern, wo ich mit den ca. 60 weiteren Teilnehmern in einem Internat der dortigen Benediktinerabtei untergebracht wurde. Täglich besuchten wir zwei Kurseinheiten. In unserer Freizeit nahmen wir an zahlreiche kursübergreifende Aktivitäten teil. Man konnte in einem Chor bzw. im Orchester mitwirken und an einem Abschlusskonzert für die Öffentlichkeit teilnehmen. Man konnte auch Sport treiben wie z. B. Softball, Fußball oder Beach Volleyball. Außerdem wurden ein kreativer Kurs, ein Debattierklub und ein Presseklub angeboten. In der ersten Hälfte unseres Aufenthaltes in Deutschland stand auch ein Exkursionstag auf dem Programm. Manche von uns besuchten den Nationalpark „Bayerischer Wald“, die anderen paddelten auf der Donau oder reisten in die historische Stadt Regensburg. Ich entschied mich für einen Ausflug in die Hauptstadt Bayerns, München. Während dieser 16 Tage habe ich viel über Weltpolitik und über Weltökonomie erfahren. Gleichzeitig habe ich viele nette Leute aus verschiedenen Ländern Europas kennen gelernt. Hoffentlich treffen wir uns noch in diesem Jahr wieder! Ich bin für dieses Erlebnis sehr dankbar und kann jedem unbedingt empfehlen, sich auch um eine Teilnahme an der Schülerakademie zu bemühen.

nátu tamějšího benediktinského opatství. Dvakrát denně jsme navštěvovali kurz. Ve svém volném čase jsme se účastnili četných aktivit překračujících hranice jednotlivých kurzů. Mohli jsme navštěvovat pěvecký sbor, popř. orchestr, a spoluúčinkovat tak na závěrečném koncertu pro veřejnost. Rovněž jsme mohli sportovat, např. hrát softbal, fotbal či plážový volejbal. V nabídce byl i kreativní kurz, debatní klub a tiskový kroužek. V první polovině našeho pobytu v Německu byla na programu celodenní exkurze. Někteří z nás navštívili národní park Bayerischer Wald, ostatní pádlovali na Dunaji nebo se vydali do historického města Řezno. Já jsem se rozhodla pro výlet do hlavního města Bavorska, do Mnichova. Během těchto 16 dní jsem se dozvěděla mnohé o světové politice a o světové ekonomice. Rovněž jsem se seznámila s mnoha milými lidmi z Evropy. Snad se ještě tento rok opět setkáme! Za tento zážitek jsem velice vděčná a mohu každému jedině doporučit, aby se také ucházel o místo na „Schülerakademie“. Nikola Košvancová, 5. N

118

WISSENSCHAFFT ENTSCHEIDUNGSFREIHEIT

VĚDOMOSTI TVOŘÍ SVOBODU ROZHODOVÁNÍ

Welche Entscheidungen sind gemeint? Es geht um die Entscheidungen der Abiturienten der Deutschen Abteilung im Hinblick auf die Studien- und Berufswahl. Welches Wissen und welche Hilfen können wir den Schülern dabei bieten? Es handelt sich um verschiedene Aktivitäten, die in den Klassenstufen 5. N und 6. N stattfinden. Die Schüler der Klasse 5. N haben die Möglichkeit, in einem zweiwöchigen Betriebspraktikum ihre Interessen an einem Arbeitsplatz ihrer Wahl zu testen. Dabei stehen zum einen Arbeitsstellen im Zittauer Raum zur Verfügung und zum anderen Arbeitsplätze im Oberbergischen Kreis, wo die Praktikanten auch in Gastfamilien untergebracht sind. Dieser Aufenthalt in einem Betrieb und in einer Familie trägt natürlich auch zur Verbesserung der deutschen Sprachkompetenz bei. Außerdem finden in den beiden letzten Schuljahren verschiedene Informationsveranstaltungen zum Thema „Studienstandort Deutschland“ statt. Vertreter der Hochschulen, wie z. B. der FH Zittau/Görlitz und der TU Dresden kommen an unsere Schule, um über die allgemeinen Studienbedingungen in Deutschland und über spezielle Anforderungen einzelner Studiengänge zu referieren. Erstmals waren im vergangenen Schuljahr auch die Eltern beim Elternsprechtag zu einem Vortrag der Fachhochschule Zittau eingeladen, der von einer ehemaligen Abiturientin des Gymnázium F. X. Šaldy gehalten wurde. Sie hat inzwischen an dieser Fachhochschule erfolgreich das Übersetzer-

Jaká rozhodnutí jsou míněna? Jedná se o rozhodnutí maturantů německého oddělení o volbě budoucího studia a následně o volbě povolání. Jaké znalosti a pomoc můžeme studentům nabídnout? Jsou to různé aktivity, které se pořádají pro třídy 5. N a 6. N. Studenti třídy 5. N mají možnost si při dvoutýdenní praxi v Německu vyzkoušet práci podle svých zájmů. K tomuto účelu jsou dostupná pracovní místa v Žitavě a jejím okolí a v Oberbergischen Kreis nedaleko Kolína nad Rýnem, kde jsou studenti ubytováni v hostitelských rodinách. Celý tento pobyt pro studenty znamená výrazné zlepšení v německém jazyce. Mimoto se uskutečňují v posledních dvou ročnících různé informační besedy o studiu v Německu. Zástupci vysokých škol, jako například FH Zittau/Görlitz a TU Dresden, pravidelně navštěvují naši školu a seznamují studenty s podmínkami a průběhem studia v Německu. V loňském roce poprvé se mohli s těmito informacemi seznámit i rodiče na třídních schůzkách díky přednášce jedné z absolventek Gymnázia F. X. Šaldy, která dále absolvovala překladatelské studium oboru angličtina – čeština a získala diplom za úspěšné ukončení studia na fakultě v Žitavě. Studenti pravidelně navštěvují dny otevřených dveří FH Zittau/Görlitz, kde se mohou osobně zúčastnit přednášek a laboratorních cvičení. Informace o studiu z novin, časopisů, z nejrůznějších vysokých škol, z internetových zdrojů nabízejí studentům další pomoc při rozhodování. K dispozici jsou jim také konzultační hodiny, na nichž mají možnost pokládat a řešit individu119

studium Englisch/Tschechisch mit dem Diplom abgeschlossen. Die Schüler besuchen auch den Hochschulinformationstag der FH Zittau/Görlitz und können dabei hautnah den Studienbetrieb in Probevorlesungen und Laborbesuchen erleben. Verschiedene Studieninformationen aus Zeitschriften, von verschiedenen Hochschulen sowie aus dem Internet und von unserer Homepage bieten weitere Hilfestellungen bei der Entscheidungsfindung. Bei der eigens dafür eingerichteten Sprechstunde ist es auch möglich, individuelle Fragen und Probleme zu klären, oder beim Ausfüllen von Formularen und Anträgen zu helfen. Bei sehr guten Abiturleistungen kann nämlich auch ein Antrag auf ein Stipendium gestellt und dadurch die finanzielle Situation während des Studiums erleichtert werden. Mehrere Abiturientinnen und Abiturienten haben bisher schon bewiesen, dass dieses Ziel erreichbar ist. Die besonderen Anstrengungen während der Ausbildung in der Deutschen Abteilung haben sich dann wirklich gelohnt und das Abitur bildet ein Sprungbrett zu internationalen Studienund Ausbildungsmöglichkeiten.

ální otázky a problémy či si nechat poradit při vyplňování různých formulářů a žádostí. Při velmi dobrých maturitních výsledcích se mohou studenti ucházet o stipendium a získat tak finanční podporu pro studium. Mnoho maturantek a maturantů tohoto cíle již dosáhlo. Velké úsilí během studia na německém oddělení se opravdu vyplatilo a úspěšná maturita znamená odrazový můstek k mezinárodním studijním a vzdělávacím možnostem.

Maria Wehner, Studien- und Berufsberaterin

Maria Wehner studijní a pracovní poradkyně Překlad: Tereza Kubátová, 5. N

120

121

VYBRÁNO

Z TISKU

123 122

Z TISKU VYBRÁNO

Gymnázium F. X. Šaldy

ROČENKA 2009 Redaktoři ročenky Karolína Kvasničková, Jan Voženílek Sazbu písmy Book Antiqua a Bullpen vytvořil Honsoft Obálku připravil Pavel Knobloch Grafické prvky vytvořeny z malby Michaely Futerové Digitální zpracování ilustrací Markéta Kristenová a Ondřej Bejbl Grafická spolupráce Zuzana Kostincová Jazyková spolupráce Eva Laurinová, Alice Chocholoušková, Astrid Abraham Fotografie z archivu školy a archivů autorů Vytiskla tiskárna Ruch, spol. s r. o., Liberec Vydalo Gymnázium F. X. Šaldy v Liberci roku 2009 Náklad 1000 výtisků 1. vydání

Jiří Lukáš: Veronika, 2009, septima