Vzpomínka na zemøelé je dobrou pøíležitostí k tomu, abychom poslali trochu lásky, vdìènosti èi odpuštìní na druhý bøeh

Roèník 18

Èíslo 7

1. 11. 2013

Vzpomínka na zemøelé je dobrou pøíležitostí k tomu, abychom poslali trochu lásky, vdìènosti èi odpuštìní na druhý bøeh. CO JE „NORMÁLNÍ“? V poslední dobì jsem se stal pravidelným posluchaèem vysílání Vatikánského rozhlasu (samozøejmì v èeské verzi). Nedávno mì zaujala tato zpráva, z níž vybírám podstatné: Nová Miss svìta 2013 Megan Lynne Young z Filipín (23 let) ještì pøed svým zvolením hovoøila v interview pro televizi ABS-CBN nikoli o potøebì míru ve svìtì, dùležitosti životního prostøedí anebo o tom, že se jí daøí udržovat štíhlou linii, pøestože má hodnì ráda èokoládu… Na otázku, jaký druh krásy má nejradìji, zaskoèila tázající se žurnalistku odpovìdí: „Krásu narozených dìtí. Jsem proti interrupcím a vìøím v manželství jako nerozluèné spojení muže a ženy na celý život.“ Když byla otázána na postoj k návrhu filipínského zákona o reprodukèním zdraví, který byl zablokován Nejvyšším soudem, nová Miss svìta øekla: „Jsem pro život. Pokud zákon povoluje zabíjení lidských bytostí, jsem proti nìmu.“ Žurnalistka se pak pokusila pøimìt krásnou Filipínku alespoò k pozitivnímu názoru na antikoncepci. Misska však odpovìdìla: „Sex patøí do manželství.“ Cože, diví se žurnalistka, dívka tak krásná jako vy nemìla ve svých 23 letech ještì žádný vztah? „Když nìjaký muž vyvíjí nátlak tímto smìrem, je tøeba jasnì postavit meze, protože si nezaslouží ani pøátelství, natož vztah. Pokud se však zapírá a èeká, znamená to, že o nìj stojí,“ øekla letošní Miss World. Tak jsem si øíkal, jak by asi na tyto otázky reagovali naši

mladí lidé, køesané a køesanky? Bohužel mnozí až velmi snadno podléhají tlaku a vlivu svého okolí a považují už za „normální“ pøedmanželský sex, mimomanželské soužití muže a ženy (papež František to nazývá život v provizoriu), rozvod manželství (a nìkdy i s podivným hledáním toho, co by ono manželství mohlo i církevnì zneplatnit)… Ale co je „normální“? Je snad „normou“ to, co dìlá moje okolí, co dìlá mnoho lidí, bez ohledu na skuteènou objektivní pravdivost, neøkuli na Desatero èi Boží slovo obecnì? Vím, že je mnohdy tìžké jít proti proudu, unést výsmìch èi nepochopení, ale není toto snad cesta k vnitøní pravdivosti a kvalitì vlastního života i vztahù? Mùj obdiv mají mladí lidé, kteøí takto skuteènì i pøes mnohé obtíže dokážou žít. Existuje i „Spoleèenství èistých srdcí“ (www. spolcs.cz), do nìhož vstupují mladí lidé, kteøí se tím zavazují k životu v pøedmanželské zdrženlivosti od praktikování pøedmanželského sexu. Možná i v tom se ukazuje pravdivost našeho køesanství, èili života s Kristem. On sám nám pøece slíbil, že s námi zùstane až do konce svìta, tudíž že on sám bude naším prùvodcem, pøítelem, oporou… Poèítáme s tím? Máme odvahu ho vzít skuteènì vážnì a kráèet životem jeho cestou? Jistì, každý jsme chybující a tehdy je naše obrovská nadìje v Pánovì odpuštìní. Ale to Pánovo odpuštìní je zároveò pozváním to zkusit jinak, lépe, pravdivìji. Pane, prosím, dej nám odvahu to opravdu zkusit s tebou.

www.faslavicin.cz - PASTÝØ strana 1-

P. Miroslav Strnad

DOKONÈENA DALŠÍ OPRAVA V NAŠEM KOSTELE Možná jste si ani mnozí nevšimli, ale v letních mìsících prošla v našem kostele rozsáhlou rekonstrukcí skladová místnost nad sakristií. Stávající strop se již èásteènì rozpadal, protože do kostela tudy pøed opravou støechy léta zatékalo. Byl tedy podepøen døevìnými fošnami a následnì zhotoven nový sádrokartonový strop. Prostor mezi starým a novým stropem byl vyplnìn zateplovací vatou, aby nedocházelo k promrzání místnosti. Dále byly opraveny omítky, vymalováno, položeno nové PVC na podlahu, natøeny parapety a rámy oken. Nakonec byla místnost vybavena novými skladovacími regály. Finanèní èástka za tuto rekonstrukci èiní témìø 25 tisíc, ovšem za pomoci a darù ochotných farníkù. Doufáme, že se v pøíštím roce podaøí provést obdobnou rekonstrukci v úklidové místnosti v pøedsíni kostela.

ale ménì štìstí, máme pøesycenou mysl, ale o to prázdnìjší život. Neotálejte. Je pozdì pochopit smysl života a vzácnou úlohu, jakou v nìm máte sehrát, až na smrtelné posteli. Lidé až pøíliš èasto prožívají svùj život v obráceném sledu: tráví své dny usilováním o to, aby získali vìci, které by je udìlaly šastnými, místo toho, aby intuitivnì chápali, že štìstí není vìc, ale stav, který vytváøíte. Štìstí a hluboké životní naplnìní se dostavují tehdy, když se z hloubi své duše zavážete, že své nejlepší vlohy dáte do služeb takovému zámìru, který významnou mìrou pozitivnì ovlivní životy ostatních. Jakmile odstraníte ze svého života všechno to zbyteèné haraburdí, vaše skuteèné poslání se stane zøejmým: žít pro nìco, co vás pøesahuje. Prostì a jednoduše: smyslem života je smysluplný život. Jelikož je to poslední z životních rad, které mám tu èest s vámi sdílet, rád bych vám popøál bájeèný život naplnìný moudrostí, štìstím a uspokojením. Pøeji vám, abyste trávili své dny prací, která je zajímavá, v èinnostech, které jsou inspirující, a s lidmi, kteøí vás mají rádi. Na závìr bych rád citoval slova Bernarda Shawa, která mnohem lépe, než bych to kdy vyjádøil já, vystihují podstatu této lekce: „Až budu umírat, chci být zcela opotøebovaný. Nebo, èím tvrdìji pracuji, tím více žiji. Život mì tìší ze samotné své podstaty. Život pro mì není svící, která zakrátko dohoøí. Je pro mì nádhernou pochodní, kterou mohu na okamžik nést. Chci, aby zaplála tím nejjasnìjším plamenem, než ji pøedám budoucím generacím.“ Z knihy Sto životních lekcí od mnicha, který prodal své ferrari (napsal Robin S.Sharma)

Co mùžeme udìlat pro naše zemøelé aneb Odpustky pro duše v oèistci (tj. odpuštìní trestù za høíchy):

Žijte tak, abyste mohli umøít šastní Vìtšina lidí zjistí, co je vlastnì v životì dùležité, až teprve tìsnì pøed smrtí. V mládí trávíme své dny úsilím naplnit své vyhlídky a udržet krok se spoleèenským dìním. Honbou za tìmi velkými životními radostmi jsme tak vytížení, že zcela pomíjíme ty malé, a už je to tøeba tanec s dìtmi v parku naboso za letního deštivého dne nebo vysázení zahrady plné rùží nebo pozorování východu slunce. Žijeme v dobì, kdy sice zdoláváme ty nejvyšší vrcholy, ještì jsme však nedokázali ovládnout sami sebe. Stavíme budovy do èím dál vìtší výšky, ale èasto se cítíme pod psa, máme více majetku,

1. listopadu odpoledne a 2. listopadu po celý den je možno pøi návštìvì kteréhokoli kostela získat plnomocné odpustky, pøivlastnitelné pouze duším v oèistci. Kromì tøí obvyklých podmínek (sv. zpovìï - tj. být v milosti posvìcující neboli v pøátelství s Bohem, sv. pøijímání, modlitba na úmysl papeže) je podmínkou pomodlit se pøi návštìvì kostela modlitbu Pánì a Vyznání víry. Od 25. øíjna do 8. listopadu je možno získat po splnìní tøí obvyklých podmínek (viz výše) dennì plnomocné odpustky, pøivlastnitelné pouze duším v oèistci, navštíví-li nìkdo høbitov a pomodlí se tam tøeba jen v duchu za zemøelé; v ostatních dnech lze takto získat odpustky èásteèné.

Smrt je dnem narození pro druhý, nejdùležitìjší úsek života. František Hobizal - PASTÝØ strana 2 -

Manželství – cesta ke svatosti V roce 2010 byl v Øímì otevøen diecézní proces k možnému blahoøeèení manželù Manelliových, kteøí pøijali od Boha 21 dìtí. Samotný poèet dìtí není dùvodem k blahoøeèení. Tím je zpùsob, jímž žili køesansky pøíkladnì své manželství a rodièovství, a dìti jsou pak dùsledkem a dùkazem toho, jak byli stále otevøení pro Boží vùli. Plodnost pøirozená i nadpøirozená plynula z toho, jak se snažili žít plnì evangelium. Životopisné údaje: Služebník Boží Settimio Manelli, narozen 25.4.1886, zemøel 26.4.1978 v 92 letech, støedoškolský profesor. Služebnice Boží Licia (èti Lièia) Gualandris, narozena 13.7.1907, zemøela 18.1.2004 v 97 letech, žena v domácnosti. Svatba: 1926. Dìti: Dvacet jedna. Tøináct se dožilo dospìlosti, tøi zemøely v dìtství, pìt spontánním potratem nebo mrtvorozené. Kanonizaèní proces: zahájen 2010. Jejich život by byl nejspíš literárnì na dlouhodobý sbìrný dokument. Poznali se v roce 1924. Licia byla tehdy 17letá studentka, nadaná, zbožná, vážnì zaujatá pro Boha. Settimio 38letý støedoškolský profesor, starší o 21 let. Vystudoval humanitní obory, nadaný, vynikající øeèník, s literárním talentem. V mládí ho zajímalo uznání, spoleèenský úspìch, sláva. Ale jeho duchovní život… Za první svìtové války bojoval, získal hodnost kapitána. A možná zážitky z války také pøispìly k tomu, že ho dosavadní život nenaplòoval, a tak hledal dále. A našel – u P. Pia. Obrátil se a od té doby žil opravdovým duchovním životem. Jeho hluboká a vøelá víra a modlitba prozaøovaly jak jeho díly, tak prací, celým spoleèenským stykem. Všude apoštoloval. Tím asi uchvátil Licii. Ovšem asi bychom se jako tehdejší známí ptali se znepokojením, zda takové manželství mùže dobøe fungovat. Takový vìkový rozdíl a rozdíl v životních zkušenostech. Co bude, až pomine její mladistvé okouzlení šarmantním profesorem a jeho oèarování pùvabem nevinného mládí? Má tohle rozumnou budoucnost? Blázni, kdyby aspoò poèkali. No, poèkali, brali se za dva roky, v roce 1926 a po souhlasu P. Pia. Jejich novomanželská cesta vedla k P. Piovi pro požehnání, aby si vyprosili silnou a odolnou manželskou lásku. Snad ani netušili, jak moc ji budou potøebovat. I když… P. Pio jim pøedpovìdìl, že budou mít víc jak dvacet dìtí. A dìti pøicházely, opravdu jich bylo dvacet jedna, i když osm odešlo, nìkteré velmi rychle, opìt k Bohu. Rostly dìti, rostli rodièe. Stali se františkánskými terciáøi, noviciát mìli u otce Pia, který jim byl duchovním vùdcem a oporou po celý svùj život. Nazýval je dokonce „moje rodina“. Licia vyzrála v krásnou ženu. Krásnou, ne však marnivou. Vyzaøovala z ní ušlechtilá vnitøní krása ženy – matky. Byla to silná žena, inteligentní, emocionální, s intuitivním chápáním, kterým dokázala èasto proniknout životní události, i když nemìla široké vzdìlání a kulturu svého muže. Dle vzpomínek Licii charakterizoval trvalý úsmìv, neustálá modlitba a nadpøirozená láska. Stala se víc než dobrou vychovatelkou svých dìtí v pøirozené i nadpøirozené oblasti. Rodièe dali svým dìtem veškeré abc kultury a také ABC duchovního života. Svìdèí o tom i následující. Z tøinácti dìtí, které se dožily dospìlosti, mìlo osm vysokoškolské vzdìlání, všechny dobré povolání. Krom jednoho syna knìze všichni založili dobré rodiny a v rodinì není rozvod nebo zabití dítìte interrupcí. Jejich syn Pio jim dal devìt vnukù, z nichž šest zvolilo øeholní povolání v kongregaci založené jejich strýèkem. V souèasné dobì mají Manelliovi pøes 200 potomkù (dìtí, vnukù, pravnukù) – pøíspìvek víry jednìch manželù proti vymírání Evropy. Jak to vùbec dokázali, jak to utáhli? ptáme se možná v duchu. A s platem støedoškolského profesora, který nebyl ve fašistické stranì, naopak horlivý katolík, takže nìjaký postup a lepší plat byly nemyslitelné. Žádné moderní, velké sociální vymoženosti, rozhodnì nežili z rodièovských pøíplatkù, matka v domácnosti. Ano, bylo to tìžké. Zvláštì roky druhé svìtové války a chudá léta po ní byly velmi tvrdé, vždy jeden èas nebylo ani na platy støedoškolských profesorù – a z èeho tedy žít? Obchodníci jim tehdy dávali na dluh, protože si jich vážili a vìøili v èestné splacení. Boží prozøetelnost pomáhala

každý den. Syn Stefano o tom napsal v novinách „La Reppublica“: „Jestliže by tomu tak nebylo, nešlo by to vysvìtlit. Tatínek a maminka nás stále vyzývali, abychom dùvìøovali v Boží prozøetelnost a doufali v její pøíchod k nám, jako by to byla osoba.“ Vzpomíná také, jak se ke konci války jejich otec vydal nìco hledat pro svou poèetnou rodinu, ale nièeho nedosáhl. Když se vrátil smutný domù, vítaly ho dìti vesele, dostali totiž balíèek s potravinovou pomocí od spojencù (jako u nás vzpomínají staøí na balíèky po válce z UNRY). Takový dar se pamatuje celý život. Stefano také vypráví, jak když mìl asi deset let, „pøišel otec domù a matka mu šeptem, jakoby s obavou øekla, že je znovu tìhotná. On odpovìdìl, že tak Bùh rozhodl. Rodina se dennì spolu modlila, veèer se shromažïovali kolem kamen nebo kolem køesla matky a modlili se spolu rùženec. Veèer, když maminka ještì odrecitovala veèerní chvály, šla a žehnala každému dítìti už v posteli krucifixem. Její síla byla v modlitbì a tato síla dodávala dìtem chu k plnému køesanskému životu. O. Pio jednou øekl, že její síla byla vyšší než manžela. A to o manželovi prohlásil veøejnì, že je to muž, který plnì žije evangelium. Licii ale nìkdy nazýval „ubohou muèednicí“. Oba manželé ale byli bezpeèní ve své víøe, vše brali od Boha a dìkovali za každý okamžik života. Své manželství a rodièovství žili jako Boží poslání a znali dobøe duch obìti. A ještì jinak se projevila plodnost jejich duchovního života. Syn Stefano se stal knìzem a roku 1970 založil øeholní kongregaci Neposkvrnìného poèetí Panny Marie, vycházející ze spirituality františkánské, P. Kolbeho, P. Pia a zasvìcení se neposkvrnìnému Srdci Panny Marie v práci pro království Krista. Je tu linie sv. František – P. Pio – rodièe Manelli – syn Stefano – kongregace. Bìhem nìkolika let má kongregace v mužské a ženské vìtvi víc jak tisíc èlenù. Rodièe Manelli budou, dá-li Pán, nebeskými patrony jak své pokrevní, tak i této zasvìcené rodiny. Oba manželé se dožili velmi vysokého vìku. Ve stáøí se Settimio stáhl víc do ústraní z veøejného života a vìnoval se ještì více modlitbì. Zemøel symbolicky na svátek P. Marie Matky dobré rady, kterou uctíval. Jeho manželka ho pøežila o skoro 26 let. Jako vdova pùsobila dále nenápadnì ve své rodinì jako matka, babièka, tchynì a prababièka svou láskou, modlitbou a obìtí. Tak co? Síla že? A naše otázky k zamyšlení: - Odkud beru/bereme sílu k životu v manželství a rodièovství? Beru ji (i) z modlitby? Nezkracuji tøeba modlitbu opakovanì s tím, že radìji v té dobì nìco udìlám? – A stále je co dìlat v rodinì, že ano? - Mám/e duchovní oporu v nìjakém spoleèenství, v zpovìdníkovi, duchovním vùdci? Vím o potøebì i duchovní pomoci? - Snažím se vychovávat své dìti, vnouèata i svým pøíkladem modlitby, víry a dùvìry v Boha? - Nakolik do svých starostí o zabezpeèení rodiny pouštím dùvìru v Boží pomoc? Znám pojišovnu Divina Providenci (Boží Prozøetelnost), jsem její zákazník? I když neslibuje pohodlný život, ale zabezpeèení pomoci vždy a budoucí výnosy… A co vìta: „Dìlám, co mohu, a vše svìøuji Bohu.“ Co si o tom myslím? Kéž nás Pán stále uèí žít životem evangelia svá životní poslání – manželù, rodièù a dalších. A nechcete se pøihlásit do Divina Providenci? (trocha povolené reklamy).

Láska nekonèí hrobem, teprve v nebi rozkvétá nejkrásnìji. Josef Miklík - PASTÝØ strana 3 -

Rodinný život 4/2013 (pøipravila MUDr. Jitka Krausová)

O církvi jako rodinì Boží. Dnes budeme rozjímat o církvi jakožto rodinì Boží. Èerpáme z promluvy papeže Františka: V tìchto mìsících jsem nìkolikrát poukázal na podobenství o marnotratném synovi èi lépe milosrdném Otci (srov. Lk 15,11-32). Mladší syn opustí dùm, promarní všechno a rozhodne se vrátit, protože si uvìdomí, že pochybil; nepovažuje se však za hodna být synem a pomýšlí na to, že bude pøijat jako nádeník. Otec mu pøibìhl naproti, objal ho, vrátil mu synovskou dùstojnost a uspoøádal slavnost. Toto podobenství stejnì jako jiná v evangeliu dobøe vyjevují Boží plán s lidstvem. Co je plánem Boha? Vytvoøit z nás jedinou rodinu svých dìtí, ve které každý bude vnímat Jeho blízkost a pociovat, že je Jím milován, a jako v onom evangelním podobenství bude hluboce cítit, že je souèástí Boží rodiny. Církev není organizací vzniklou na základì dohody nìkolika lidí, nýbrž církev se rodí z Boží touhy povolat všechny lidi do spoleèenství s Ním, do Jeho pøátelství, aby se jako Jeho dìti úèastnily života Jeho samého. Samotné slovo církev, øecky ekklesia znamená „svolání“: Bùh nás svolává, vybízí nás, abychom vyšli z tendence uzavøít se do sebe, volá nás, abychom se stali souèástí Jeho rodiny. Toto povolání má svùj pùvod v samotném stvoøení. Bùh nás stvoøil, abychom žili ve vztahu hlubokého pøátelství s Ním, a tøebaže høích porušil tento vztah s Ním, s ostatními a s celým stvoøením, Bùh nás nikdy neopustil. Celé dìjiny spásy jsou dìjinami Boha, který hledá èlovìka, nabízí mu svoji lásku a pøijímá jej. Povolal Abrahama, aby se stal otcem mnoha národù, vyvolil lid Izraele, aby uzavøel smlouvu, která obejme všechny národy, a v plnosti èasu poslal svého Syna, aby uskuteènil Jeho dobrotivý plán spásy novou a vìènou smlouvou s celým lidstvem. Když èteme evangelia, vidíme, že Ježíš kolem sebe shromažïuje malé spoleèenství, které pøijímá Jeho slovo, následuje Jej, sdílí Jeho cestu, stává se Jeho rodinou a tímto spoleèenstvím pøipravuje a vytváøí svoji církev. Církev se rodí ze svrchovaného skutku ukøižované lásky, z Ježíšova otevøeného boku, ze kterého vycházejí krev a voda, symboly svátosti køtu a eucharistie. V rodinì Boží, v církvi je životodárnou mízou Boží láska, která se konkretizuje v lásce k Nìmu a k druhým, ke všem, bez rozdílù a bez odmìøování. Církev je rodina, v níž se láska prokazuje i pøijímá. I dnes nìkteøí øíkají: „Kristus ano, ale církev nikoli“, nìkteøí tvrdí: „vìøím v Boha, ale nikoli v knìze“. Je to však právì církev, která nám pøináší Krista a která nás pøivádí k Bohu. Církev je velká rodina Božích dìtí. V lidech, kteøí ji tvoøí, pastýøích i vìøících laicích existují nedokonalosti a høíchy. Když postøehneme, že jsme høíšníky, nacházíme Boží milosrdenství, které vždy odpouští. Nezapomínejte: Bùh vždycky odpouští a pøijímá nás svou odpouštìjící a milosrdnou láskou. Nìkteøí øíkají, že høích je urážkou Boha, ale je také pøíležitostí k pokoøení, aby vyniklo, že existuje ještì nìco krásnìjšího, totiž Boží milosrdenství. Ptejme se dnes: jak já miluji církev? Modlím se za ni? Cítím se souèástí rodiny církve? Co dìlám proto, aby byla spoleèenstvím, kde se každý cítí pøijat, chápán a pociuje Boží milosrdenství a lásku, která obnovuje život? Víra je dar a skutek, který se nás týká osobnì. Bùh nás povolává, abychom svoji víru žili spoleènì jako rodina, jako církev. Prosme Pána zejména v tomto Roce víry, aby naše spoleèenství, celá církev byla stále více rodinami, které žijí a pøinášejí Boží vroucnost. O církvi jako Božím lidu Co to znamená být „Božím lidem“? Pøedevším to znamená, že Bùh je tím, kdo povolává, svolává a zve nás, abychom byli souèástí Jeho lidu. Toto pozvání je urèeno všem bez rozdílu, protože milosrdenství Boží „chce, aby se všichni zachránili“ (1 Tim 2,4). A chtìl bych øíci také tomu, kdo se cítí vzdálen Bohu èi církvi, kdo má obavy, kdo se domnívá, že se už nemùže zmìnit: Pán volá také tebe, abys byl souèástí Jeho lidu, èiní to s velkou úctou a láskou! Zve nás,

abychom byli souèástí tohoto lidu, Božího lidu. Nedochází k tomu fyzickým narozením, nýbrž znovuzrozením. V evangeliu øíká Ježíš Nikodémovi, že ke vstupu do Božího království je tøeba narodit se znovu, z vody a z Ducha (srov. Jan 3,3-5). Do tohoto lidu jsme zaèlenìni køtem, vírou v Krista, Božím darem, který je tøeba živit a nechat rùst po celý náš život. Ptejme se: nechávám rùst víru, kterou jsem obdržel ve svém køtu? Jak umožòuji rùst víøe, kterou jsem obdržel a kterou lid Boží má? Co je zákonem Božího lidu? Zákon lásky, lásky k Bohu a lásky k bližnímu podle nového pøikázání, které nám zanechal Pán (srov. Jan 13,34). Láska, kterou je uznání Boha za jediného Pána života a zároveò pøijetí druhého jako opravdového bratra, pøekonáváním rozdílù, soupeøení, nedorozumìní a egoismù; obojí spolu souvisí. Jak dlouhou cestu musíme ještì ujít, abychom konkrétnì žili tímto novým zákonem Ducha Svatého, který v nás pùsobí, zákonem èinorodé lásky! Když v novinách èi televizi sledujeme války mezi køesany, jak je to možné? Kolik válek je uvnitø lidu Božího?! Kolik jen válek ze závisti a žárlivosti je v pracovním prostøedí?! I v samotné rodinì! Musíme prosit Pána, aby nám dal dobøe pochopit tento zákon lásky. Jak krásné je mít se vzájemnì rádi jako bratøi! Jak je to krásné! Uèiòme dnes jednu vìc. Všichni asi zakoušíme nìjaké sympatie i antipatie, mnozí z nás se možná na nìkoho zlobí. Øeknìme tedy Pánu: Pane, zlobím se na toho èi na onu, prosím Tì za nìho a za ni. Modlit se za ty, na které se zlobíme, je dobrý krok smìrem k zákonu lásky. Uèiòme to dnes! Jaké poslání má Boží lid? Pøinášet do svìta nadìji a spásu Boží, být znamením lásky Boha, který všem nabízí pøátelství, být kvasem, který prokvasí celé tìsto, solí, která dává chu a uchovává pøed zkažeností, být svìtlem, které osvìcuje. Jak jsem øekl, staèí jen otevøít noviny a vidíme, že kolem nás je zlo, že pùsobí ïábel. Chci však øíci nahlas: Bùh je mocnìjší! Vìøíte tomu, že Bùh je mocnìjší? Øeknìme to tedy spoleènì, øeknìme to všichni: Bùh je silnìjší! A víte, proè je silnìjší? Protože je Pánem, jediným Pánem. Chtìl bych ještì dodat, že realita, nìkdy temná a poznamenaná zlem, mùže být zmìnìna, pokud do ní pøedevším svým životem vneseme svìtlo evangelia. Pokud na nìjakém stadionu uprostøed noci nìjaký èlovìk zažehne svìtlo, je sotva viditelné, ale když více než 70 tisíc divákù rozsvítí své vlastní svìtlo, stadion se rozzáøí. Uèiòme ze svého života Kristovo svìtlo, spoleènì vnášejme svìtlo evangelia do celé reality. Co je cílem Božího lidu? Cílem je Boží království, které Bùh zapoèal na zemi a které se má rozšíøit až k plnosti, kdy se ukáže Kristus, náš život (srov. Lumen gentium, 9). Cílem je tedy plné spoleèenství s Pánem, dùvìrnost s Pánem, vstup do samotného Jeho božského života, kde budeme prožívat bezmeznou radost Jeho lásky, radost úplnou. Drazí bratøi a sestry, být církví, být Božím lidem podle nezmìrnì dobrotivého plánu Otcova znamená zvìstovat a pøinášet Boží spásu do tohoto našeho svìta, který je èasto zmatený a potøebuje povzbuzující odpovìdi, které dodají nadìji a nový rozmach na cestu. Církev a je místem Božího milosrdenství a nadìje, kde každý mùže cítit, že je pøijímán, milován, dostává se mu odpuštìní a povzbuzení k dobrému životu podle evangelia. A aby druhý mohl cítit, že je pøijímán, milován a dostává se mu odpuštìní a povzbuzení, musí mít církev dveøe dokoøán, aby mohli vejít všichni. A my musíme z tìchto dveøí vyjít a hlásat evangelium.

Když nìkdo umøe, umøe ve chvíli pro nìho nejlepší vzhledem k Boží lásce. Josef Koukl - PASTÝØ strana 4 -

dodala Ludmila Dulíková

Kde je Boží Království...? Slavný spisovatel, letec – stíhaè ze 2. svìtové války, Antoine de Saint - Exupéry, napsal krásnou knihu „Malý princ“. V ní Malý princ pøistál v poušti poblíž havarovaného letadla. Navázal hovor s pilotem. Pouèil ho názornì o morálce a svìdomí a o vzájemných vztazích mezi lidmi a mezi zvíøaty. Pak putoval k další planetì. U každé planety nalezl nìco nového a zajímavého. Tak pøistál také na jedné planetì, která byla naprosto neobydlená. Žil na ní jen sám její král. Planeta byla krásná, ale pro koho? Král byl šastný, že mùže alespoò jedné osobì „panovat“. Král si vymínil: nic se nesmí dìlat bez jeho rozkazu. Tak se dìlo. Host mìl hlad. Král vydal rozkaz: „Rozkazuji, aby se jedlo.“ Host byl unavený. Král dal rozkaz: „Rozkazuji, aby se odpoèívalo.“ A tak to pokraèovalo. Nakonec pøišla doba, kdy Malý princ musel pokraèovat dále. Marnì jej král pøemlouval, aby zùstal. Nakonec, když vidìl nutnost, povolil. Ale vše dle rozkazu. Proto dal rozkaz: „Rozkazuji, aby Malý princ pokraèoval v cestì.“ Co nám z toho plyne za pøíklad? Pøednì to potìšení, které mìl král, že mùže a má komu „rozkazovat“. A dále: Král není králem tam, kde nemá komu kralovat. Území samo o sobì nedìlá krále králem. Jsou to lidé, kterým mùže kralovat. To platí také o nebeském království. Když se Ježíše farizeové zeptali, kdy pøijde Boží království, odpovìdìl jim: Království Boží nepøichází tak, abyste jej mohli vypozorovat. Ani se nedá øíci: „je tu“ nebo „je tam“. Vždy království Boží je mezi námi (Sk 37, 20–21). Tedy žádné území nám nevytvoøí Boží království. Ale jsou to lidé, kteøí v nìm pøežívají – království Boží je v jejich srdci. Jak vypadá vzkøíšení z mrtvých a posmrtný život zajímá také jiná náboženství, zejména ta, jejichž stoupenci nevìøí v Boha. Východní náboženství nejsou v tom smyslu náboženstvím, nebo nevìøí v Boha. Jsou to spíše filosofické smìry. Po naplnìní pozemského poslání se jejich duchovní stránka rozplyne v nìjakém „universu“, v „ nirvánì“ (u rùzných náboženství je to rùzné). Nìkteré protestanské církve, ale také i jehovisté, mají svou vlastní pøedstavu. Ta vychází z pøesvìdèení, že existuje pouze tento hmotný svìt. Z toho vyplývá bláhová pøedstava, že všechno Ježíšovo uèení obsažené obecnì v Bibli a zvláštì v evangeliu, zejména pak v proroctví Izaiáše a Zjevení sv. Jana, se musí do tohoto hmotného svìta dostat, „vmìstnat“. Knìz se setkal se svým muslimským pøítelem – kazatelem. Ten mu žertem øekl: Vy, katoliètí knìží, nemáte právo se zde na zemi milovat. My muslimové ano. Navíc nás v nebi èeká sedmdesát panen, zatímco vy, køesané, se tam podle všeho milovat nebudete. Takže vy knìží jste ve dvojnásobné nevýhodì. Odpovìdìl mu: když pøipustíme, že muslimský muž si bude vychutnávat sexuální lásku, tak jakého partnera bude mít žena, která se do ráje dostane? Jakou to tedy mají muslimové pøedstavu o ráji? Pøednì žádné duševno, ale tìlesné prožitky, dostatek jídla, pití a sexu. A žena, ta vùbec nemá pøístup do ráje. Jen jedinì k obveselování mužù. Køesanství je jediná nauka, která dala všem rovnost. Mužùm i ženám, boháèùm i otrokùm a základem všeho je láska. Dosud byla, a mnohdy ještì je, žena pouze „zbožím“, majetkem svého pána a otrokyní svého „manžela“. A jedinì židovství a køesanství zavedlo sedmý den jako den odpoèinku. U jiných uèení je den jako den, (kromì mimoøádných svátkù). U jehovistù a nìkterých profesí je situace ještì zajímavìjší. Protože pro nì neexistuje duše, ale vzkøíšení tìla ano. Èlovìk, který zemøe, odpoèívá v „hrobì národù“ do doby, než jej andìlská trubka probudí zpìt k životu. Tehdy Ježíš sestoupí v oblaku z nebe na zem, kde po tisíce let èekali na tuto chvíli. Pak se ujme na tisíc let vlády nadevším lidským pokolením. To se bude postupnì lidstvo probouzet. Mezitím si král – Ježíš zvolí ministry a vedoucí, kteøí budou uèit lidi žít v míru a svobodì. Tisíc let bude Ježíš a jeho ministøi pøedìlávat svìt. Po tisíci letech nastane úplné Boží království, v nìmž nebude bolu a zloby, jak píše prorok Izaiáš. (Podotýkám, že je to velmi zkráceno a zestruènìno). O nesmyslnostech vìèného pozemského hmotného života snad nemusím více øíkat. Jaké je køesanské uèení o poèátku a konci, o zemi a všem živém

nás pouèuje Písmo svaté – Bible. „Na poèátku stvoøil Bùh nebe a zemi“ - toto je první vìta Bible. V této vìtì je obsažena celá Bible. Pak, jak je v Bibli psáno, Bùh tvoøil postupnì – nikoliv nejednou. Tvoøil po etapách. V Bibli je øeèeno po dnech, to aby tomu rozumìl èlovìk tehdejší i dnešní. A jako vrchol svého tvoøení, v šestém dni stvoøil èlovìka. Je zajímavé, že teprve až v dnešních dobách, po namáhavém bádání, vìda „pøišla na to“, že svìt není od vìènosti. Svìt má svùj poèátek („velký tøesk“ versus „Na poèátku Bùh stvoøil...“). A tak bude mít taky svùj konec. Svìt je stvoøen se všemi svými hledisky a zákony, které se snaží vìda - èlovìk stále jenom poznat z hlediska fyzikálních zákonù, prostoru a èasu. Èlovìk sám nic nového, žádný nový zákon nevytvoøil. Pouze dává pomalu postupnì poznávat dùsledky tìchto zákonitostí. Co je nad to, je mimo dosah vìdy – pak nastupuje už jen víra. Ani èas není vìèný – i ten má svùj poèátek. Sv. Augustin i nynìjší vìda øíkají: „Svìt nebyl stvoøen v èase. Ale èas byl stvoøen spoleènì se svìtem.“ Abychom pochopili, co nám Bible øíká, musíme si o ní øíci pár slov, abychom nehledali v Bibli, co tam není. Pøednì církev nás uèí: Bible je Slovo Boží k èlovìku. Je v tom nesmírném vesmíru ještì jiný život? To nevíme. O tom Bible nemluví. Jsou ti jiní tvorové též spaseni? To rovnìž nevíme. A pøijdou zvíøata též do nebe? Ani to nevíme. Ani to nám Bible neøíká. Proè? Protože to není dùležité pro naši spásu. Bible mluví jen o cestì ke spáse èlovìka. Nìkdy se zdá, že si Bible protiøeèí. Uvìdomme si, že podstatné je to, co se skuteènì stalo, a ne to jak se to stalo. Bùh dal èlovìku smìrnice pro život - prostøednictvím Mojžíše dal Desatero pøikázání. Obdržel jej pouze národ izraelský. Ten však dodržoval literu samu, nikoli její smysl. Protože Bùh chtìl s èlovìkem hovoøit pøímo, pøijal lidské tìlo – druhá Božská osoba – Ježíš Kristus. Ten žil jako èlovìk a podobal se mu ve všem, kromì høíchu. Øíká se: Když komunisté zavøeli a izolovali jejich biskupa a kardinála, nejvíce jej trápilo, že nemá bohoslužebné nádoby. Jednou pøišel do vìzení za ním P. Pio. Donesl mu bohoslužebné nádoby, popovídali si a pak P. Pio odešel. Nic mimoøádného? Jak mohl tolika strážemi projít, donést nádoby a pak „jako nic“ opìt odejít! Kromì toho bydlel nìkolik set kilometrù daleko. Bùh nìkterým lidem dal mimoøádnou milost – bilokaci, to je nadpøirozená vlastnost, že mùže být na nìkolika místech souèasnì. A dal-li tu milost lidem, tím spíše to dokáže sám. Ježíš Kristus èasto zdùrazòuje: „Já a Otec jedno jsme.“ Nebo: „Kdo vidí mne, vidí Otce“ atd. Bùh je skuteènì jen jeden. A v osobì Ježíše Krista jako druhé Božské osoby zùstává stále jen jedním Bohem. Proto není nic divného, že tak, jak Ježíš pøijal hmotnou podstatu v podobì lidského tìla, tak podle svého slibu zùstává stále, až do konce lidstva, živý mezi námi ve Svátosti Oltáøní. Kde je tedy Boží království? „Ježíši, Králi nebe a zemì ….“ Kde je Boží království? Všude tam, kde panuje Bùh – jako druhá Božská osoba - Ježíš Kristus. Bùh je Stvoøitelem a Pánem všeho. Panuje však všude tam, kde má komu panovat – panuje všem lidem. Ne jako pozemský král, který porouèí, ale jako panovník srdcí. „Kde je opravdová láska, tam pøebývá Bùh.“ V lásce a srdcích lidí je Boží království – už dnes. K èemu by to èlovìku bylo, kdyby jeho smrtí všechno zaniklo, nebo se rozplynulo v „ absolutnu“. Láska Boží však rozhodla jinak: èlovìk má svou podstatu tìlesnou a duchovní. Tìlesná podstata umírá a s ní by zaniklo i naše „já“. Naše tìlo – to už nejsem „já“ - to je jen má mrtvola. Moje vlastní identita, moje skuteèné „já“, je v èásti duchovní – duší. A v ní žije vìènì v Boží pøítomnosti. Pochybuješ, že po smrti duchovní èást zùstává vìèná, pomodli se s dùvìrou ke kterémukoliv svatému (i našemu drahému zemøelému) s prosbou o pøímluvu u Boha. Bùh tyto prosby vyslyší. Já jsem Bùh Abrahámùv, Izákùv, Jákobùv …...a Bùh není Bohem mrtvých, ale živých. Vzpomeòme tìchto slov zvláštì v nynìjším období. Kdy vzpomínáme na naše zemøelé a slavíme svátek Krista Krále. A buïme ujištìni, že nedoufáme a neprosíme nadarmo. Ing. Antonín Novák

Kéž nás smrt zastihne živé a kéž nás Život nezastihne ve smrti! Graffiti v Kastelu - PASTÝØ strana 5 -

O tvoøivém dobru a èerných plastových pytlích Neplodný fíkovník (Lk 13, 6 – 9)

Nic neudìlat mùže být nìkdy velmi trestné. Køesanská morálka proto rozlišuje dvojí druh høíchù: provinìní a opomenutí dobrého. Proto také na poèátku mše litujeme, že jsme se provinili myšlenkami, slovy a skutky a také tím, že jsme nevykonali, co jsme mìli vykonat. V evangeliu je to vyjádøeno podobenstvím o neplodném fíkovníku. Jeho majitel pøikáže, aby jej vytnuli, protože nenese ovoce. Snadno tomu rozumíme v naší konzumní spoleènosti, kde se nemilosrdnì zbavujeme všeho, z èeho není užitek. Dìlají to nejen schopní obchodníci, ale tento zpùsob jednání proniká i do soukromého života. Byty ve mìstì jsou malé. Naè by tam mìly být pøedmìty, které pøekáží? Každý den potkáváme mnoho lidí. Proè se bavit s nìkým, z koho nemáme užitek? Tento postoj se bohužel pøenáší i na lidi, kteøí jsou nám nejbližší. Naè mít v bytì staré rodièe, když je možné poslat je do domova dùchodcù? Naè mít vùbec dìti? Psíèek stojí ménì. Jeden kanadský psycholog mì pouèil, jak se taková mentalita obvykle rodí. Obviòoval z ní èerné plastikové pytle na smetí. Dítì v jistém období svého dìtství silnì pøilne k vìcem, které považuje za své osobní: hraèky, nalezená pìkná krabièka èi cokoli jiného. Chce si to uschovat v nìjaké skrýši, aby o tom druzí nevìdìli. Na venkovì ji mohlo nalézt v dutinì stromu, ve stodole za slámou a podobnì. Ale kde takovou skrýš nalézt v mìstském bytì? Dítì svùj poklad zastrèí za skøíò nebo pod postel do nejzazšího rohu. Ale dospìlí to brzy najdou a zlobí se: „Hoï ten krám do smetí!“ Dítì èasto pláèe, ale nepomùže to. Vìc nenávratnì zmizí v èerném pytli na odpadky. Nakonec se s tím smíøí a samo se tak zaène chovat ke všemu, co ho chvilkovì

Novinky ve farní knihovnì Benedikt XVI.: Ježíš Nazaretský Prolog. Pøíbìhy Ježíšova narození a dìtství. B e n e d i k t X V I . : Ve l k é postavy støedovìké církve. Mniši, teologové, františkáni a dominikáni, svaté ženy støedovìku. Benedikt XVI.: Radost z víry. Kniha papeže Benedikta nás vede k hlubšímu porozumìní tajemství víry. Pamela Reeveová: Víra je... Nové, svìží výroky o víøe v Pána Ježíše. Pavel Hovìz: Pane, nauè nás modlit se. Úvahy nad modlitbou Pánì. Pavel Hovìz: Pros, i tobì bude dáno. Malé pøíbìhy o nadìji. Kolektiv autorù: Antikoncepce. Co potøebujete vìdìt, ale nikdo o tom nemluví. Co zpùsobuje antikocepce, zkušenosti z interní medicíny, dopady na vztahy. S. Arterburn, J. Burns: Drogy klepou na dveøe. Výchova, prevence, léèba. Don Schmierer: Øešení existuje. Prevence homosexuality u dnešní mládeže. M. Švihálek, Z. Tarabusová: Jan Piveèka: „Nikdy se nevzdávej!“ Životní pøíbìh známého slavièínského rodáka a podnikatele. Dr. Miroslav Kratochvíl: Pøerušená setkání In memoriam Ing. František Pinïák.

omrzí. A v dùsledku – uzavírá psycholog – se to stane i jeho normálním postojem k lidem: vyhnout se všem, ze kterých nemáme užitek. Takto jednáme my, lidé, ale pøenášet tento postoj i na Boha? Vždy pøece z nikoho nic nemá, nesklízí plody na svùj stùl, nic nebere, jenom dává. Co tedy v podobenství vytýká fíkovníku, který nenese ovoce? Abychom to pochopili, musíme si dát pozor na to, co Bùh vlastnì dává. Rozdìluje mnoho darù, ale všechny mají spoleèného jmenovatele: život. Vìènì živý Bùh dává život, aby se postupnì rozvíjel. Od lidí pak chce, aby tento dar pøijímali. Celý vesmír a jeho krása není tedy nic jiného než jeho konkretizace, ztìlesnìní Božího slova. Rostliny a zvíøata to dìlají dokonale, ale bezmyšlenkovitì, nesvobodnì, podle pøírodních zákonù. Èlovìk naopak musí Božímu slovu porozumìt a svobodnì je uskuteènit. Co se s ním stane, když mu odporuje a nepøijímá ho? Mrzaèí nebo docela ztrácí svou identitu. Je jako fíkovník, který nenese plody. Bùh jej tedy vysekne? To je neúplné vyjádøení. Boží tresty nejsou uloženy zvenku jako tresty svìtských soudù. Trestem za neposlušnost Bohu je sám høích ve svých dùsledcích. Když èlovìk høeší, svobodnì se nièí, podobnì jako když nìkdo pije jed. A už konáme jakékoli zlo, vždy ztrácíme nìco ze své svobodné tvoøivosti dìlat dobro, tedy opomíjíme, zanedbáváme a nièíme své poslání. Z nebe pøichází jen Boží nabídka napravit to pokáním, tj. novou silou svobodné tvoøivosti. Fíkovník našeho života tedy mùže stále ještì pøinášet plody na stùl svìtového dobra, u nìhož i my zasedáme, abychom pojedli ovoce spoleèné práce Boha i všech lidí dobré vùle. Z knihy Tomáše Špidlíka Slyšet Boha v ranním vánku

Obsah: Svìdectví pøátel, Výbìr ze statí F. Pinïáka, Úvahy a statì jeho pøátel, Cizojazyèné pøíspìvky. Pùjèovní doba je každou støedu od 9.00-16.30 hodin na faøe. Marie Fojtíková

Dne 30. 11. 2013 si vás farnost Slavièín ve spolupráci s Charitou sv. Vojtìcha dovoluje pozvat na

DUCHOVNÍ ADVENTNÍ SLOVO pod vedením Marka Orko Váchy – knìze, teologa, farního vikáøe Øímskokatolické farnosti pøi kostele Nejsvìtìjšího Salvátora v Praze. Místo konání a pøesný program bude ještì upøesnìn pøi nedìlních ohláškách, v charitních vývìskách u kostela a Sokolovny a na webových stránkách www.slavicin.charita.cz www.faslavicin.cz

Ještì nejsme u konce, tak zní první útìcha našich dnù. Ale, a to je druhá útìcha, jednou vše konèí. Avšak, a to je nejvìtší útìchou všech našich dnù, tento konec bude v Bohu. Theodor Haecker - PASTÝØ strana 6 -

Král a blázen Jeden král uspoøádal velkou slavnost. Jejím vyvrcholením byla soutìž dvorních šaškù. Komu se podaøí krále nejlépe pobavit, dostane za odmìnu trvalé zamìstnání na královském dvoøe a zlatou hùl s rolnièkami. Slavnost trvala tøi dny a tøi noci. Pøijeli šašci z mnoha okolních zemí, aby rozveselili krále a jeho velmože. Král byl smíchem polomrtvý. Šašci dokázali vyprávìt tak veselé historky

a provádìt takové obdivuhodné kousky, že se celý palác otøásal smíchy. Všichni soutìžící byli výborní, ale jeden šašek pøece jen vynikal nad ostatními, a tak se stal vítìzem. Král ho slavnostnì jmenoval svým dvorním šaškem na celý zbytek života a pøedal mu slíbenou zlatou hùl. V rozverné náladì øekl král šaškovi: „Dej tu hùl tomu, kdo bude ještì vìtší blázen, než jsi ty, jestli je vùbec možné nìkoho takového potkat!“ Léta ubíhala. Jednoho dne král onemocnìl. Povolali k nìmu šaška, aby krále v nemoci rozveselil. Když král šaška uvidìl, pravil naøíkavým hlasem: „Odcházím do cizí zemì a už se nikdy nevrátím.“ Šašek odvìtil: „Vìdìl jsi pøece dávno, že jednou budeš muset odcestovat do cizí zemì. Urèitì jsi podnikl patøièné kroky a bìhem života sis pøipravil zámek, ve kterém budeš moci bydlet.“ Král však smutnì zavrtìl hlavou. Když to šašek uslyšel, pøedal mu zlatou hùl, kterou od nìj kdysi dostal, a øekl: „Tys mne pøekonal! Tato zlatá hùl patøí tobì! Jsi vìtší blázen než já!“ Lidé uzavírají životní, úrazová a jiná pojištìní pro pøípad, že by se nìco stalo. Pøitom vìøí, že tyto situace nenastanou. Pro jedinou zcela jistou životní událost – smrt – se však nepojistí. Ježíš øíká: „Já jsem vzkøíšení a život. Kdo žije a vìøí ve mne, neumøe navìky.“ Bruno Ferrero Pøíbìhy pro potìchu duše

Rabín, který vystupoval do nebe O jednom židovském rabínovi v Rusku se vyprávìlo, že každého dne po ranní modlitbì vystupuje do nebe. Jeden osvícený žid se tomu smál. Pøedsevzal si však, že tomu musí pøijít na kloub. Rozhodl se, že bude jeden den rabína sledovat. Rabín vyšel ráno ze svého domu v odìvu ukrajinského døevorubce a šel do lesa. Pozorovatel vidìl, jak rabín porazil strom a rozøezal ho na polena. Pak si naložil døíví na ramena a vlekl ho k jedné staré nemocné ženì. Špeh vidìl oknem, že rabín poklekl a zatopil v kamnech. Když se ho pak lidé ptali: „Vystupuje skuteènì rabín do nebe?“ odpovìdìl tiše: „Ano.“ Jednou Pán Ježíš øekne: „Cokoliv jste udìlali pro jednoho z tìchto mých nejposlednìjších bratøí, pro mne jste udìlali.“ (Mt 25, 40) Proto: vìènost zaèíná dnes. Bruno Ferrero Pøíbìhy pro potìchu duše Žena v nebi Mladá žena zemøela a pøišla do nebe. Nìkteøí jeho obyvatelé nevìøili vlastním oèím. Mladý èlovìk, a už v nebi? A ještì k tomu žena! To bylo hodnì podezøelé. „Jak jsi se sem dostala?“ „Nevím.“ „Ale cos dìlala, že tì andìlé pøivedli bez jakýchkoli okolkù pøímo na toto místo? To se nikomu z nás nepodaøilo!“ kroutili hlavou nebešané. Žena odpovìdìla: „Jsem jenom obyèejné venkovské dìvèe. Žila jsem jednoduše, jako zakoøenìný strom. Když jsem potkala dìti, øíkala jsem si v mysli: Bùh žehnej tìmto dìtem. Když jsem pøišla k louce, mé srdce zpívalo: Bùh žehnej tìmto kvìtùm. Když jsem potkala nìkoho jiného, mé srdce šeptalo: Bùh žehnej tomuto èlovìku. Každý veèer jsem se v duchu modlila: Bùh žehnej tomuto svìtu. Skuteènì, nic zvláštního jsem nedìlala.“ - PASTÝØ strana 7 -

… A NÌCO PRO ROZVESELENÍ … Knìz slouží v chrámu mši svatou a venku se ztrhla silná bouøe. Za okny chrámu bylo vidìt blesky a bylo slyšet rachot hromu. Jedna z pøítomných žen mìla strach a zavolala na knìze: „Pøestaòte sloužit mši a zaèneme se modlit!“ „A zavoláte na mne, že mám taky rozsvítit svíèky, nebo jste si všimla, že už svítí?“ Pøišla žena ke zpovìdi a mezi jiným s docela lehkým srdcem pøiznala, že ráda dìlala klepy, avšak považovala to za slabùstku, které nepøikládala žádný význam. Knìz jí to nevyvracel, jen na závìr øekl: „Jako pokání vezmete peøinu, vystoupíte na kostelní vìž, roztrhnete ji a pak pùjdete dolù a posbíráte po vesnici to peøí!“ „To snad nemyslíte vážnì? To peøí bude rozneseno vìtrem po celé vesnici i po okolí! Jak bych to mohla sesbírat?“ „Milá paní, kdybych vám dal za úkol uvést na pravou míru všechny øeèi, které jste nadìlala a které se už taky roznesly po okolí, tak by to bylo tìžší pokání!“ Pan faráø byl úèastníkem dopravní nehody a pøíslušník dopravní policie s ním sepisuje protokol. „Pane faráøi, popište mi prùbìh srážky!“ „On mì nabral na pøední blatník, protože brzdil a dostal smyk. Já jsem taky brzdil, ale zaèal jsem pozdìji, protože jsem si myslel, že to vybere. On se totiž nejdøív držel ve svém pruhu.“ „Ne, ne! Zaènìte ještì jednou, pomalu a hezky od poèátku.“ „Tak tedy: Na poèátku stvoøil Bùh nebe a zemi…“ Ptá se mladík: „Pane faráøi, je pravda, že duše zemøelých se vrací na zem a straší?“ „Nevìøte tomu, to jsou vìtšinou jen babské povídaèky.“ „To jsem rád, tak to já se pøece jen tím chirurgem stanu.“ Muž byl na vysokohorské túøe. Uprostøed jednoho nároèného úseku mu uklouzla noha. Padal dolù, ale naštìstí se kalhoty zachytil za vyènívající koøen. Jak tak visel nad propastí, obrátil oèi k nebi a zvolal: „Jestli tam nahoøe nìkdo je, tak potøebuji pomoc!!!“ Z nebe se ozval hlas: „Ano, jsem tady.“ „A kdo?“ „Bùh.“ „Pomoz mi!“ „A budeš dodržovat pøikázání Desatera?“ „Muž se na chvilièku zamyslel a pak zavolal: „Halo, není tam nahoøe ještì nìkdo jiný?“ Babièka hlídala vnouèka. Hrál si na bøehu øíèky. Najednou ztratil rovnováhu a spadl do vody. Babièka se vydìsila, klekla na zem, sepjala ruce a zaèala se modlit: „O Bože, zachraò mého vnouèka, toho sladkého chlapce, to nevinné stvoøení!!!“ Úpìnlivá modlitba byla vyslyšena: Vlna vyhodila chlapeèka o kousek níž na bøeh. Babièka k nìmu rychle pøibìhla, popadla chlapce do náruèí, pøesvìdèila se, že mu nic nechybí a pak obrátila oèi k nebi a dodala vyèítavým hlasem: „Ještì mìl èepièku!“ Z knihy Ladislava Jílka Humor za kostele V.

Vzpomínka na zemøelé 2. listopad je tradiènì zasvìcen vzpomínce na naše zemøelé. Pøináší nám téma, jímž se zabývaly prakticky všechny náboženské a duchovní cesty lidských dìjin, téma, které leží na rozhraní filozofie, biologie a teologie – téma tajemství smrti. Biologie i všechny ostatní vìdy jsou schopny nás dovést jen na práh tohoto tajemství; dál sahá pouze víra. Pøed branou smrti jsme všichni „vìøící“. To, co pøijde, se vymyká jakékoliv naší zkušenosti. Je vìcí víry, zda se otevøeme nadìji, že život po úderu smrti nekonèí, ale jen se promìòuje. A je také vìcí víry, nikoliv vìdeckého poznání, je-li kdo pøesvìdèen, že okamžik tìlesné smrti je pro nás koncem všech nadìjí. Všechno, co dnes èteme a slyšíme o takzvaném Lazarovì syndromu, o prožitcích ve stavu klinické smrti, mùžeme snad brát jako urèité náznaky èi poukazy, ty však skeptika tìžko definitivnì pøesvìdèí. Opravdu nezvratný dùkaz pro èi proti ve vìci posmrtného života nemáme k dispozici. Mùžeme se však otevøít a naslouchat tomu, co pøichází z tradice, z nejrùznìjších duchovních cest, které se odnepamìti tímto tématem zabývaly. Možná bychom mohli hodnotit povahu a kvalitu nejrùznìjších kultur podle toho, jak se staví k tajemství smrti. Byly kultury, které chápaly celý lidský život jako pøípravu na smrt. Nešlo pøitom o nic morbidního, spíše o celoživotní zrání k okamžiku, kdy bude èlovìk koneènì celý. My jsme dnes souèástí kultury, která se však smrti dìsí a vyhýbá se jí, stejnì jako se vyhýbá mnohým velikým vìcem a velikým tématùm. Když má èlovìk pøíležitost být pøítomen porodu nebo smrti, tak je to zpravidla zkušenost, která ho lidsky a duchovnì mùže posunout o kus dál. Dotknout se hranic života znamená setkání s dotykem posvátného. Ale nám dnes taková zkušenost vìtšinou chybí. V minulém režimu existovala vyhláška, že pohøební vozy mohou jezdit pouze v noci – zøejmì proto, aby pracující nebyli znepokojováni nenáležitými tématy, které by je mohly odvádìt od budovatelského optimismu. Ale i dnes si pøed smrtí zastíráme tváø. Stále naprostá vìtšina lidí umírá v nemocnicích, za plentou, osamìle, daleko od svých blízkých, jejichž blízkost by právì v tomto rozhodujícím okamžiku své životní cesty tolik potøebovali. Ale zároveò jsme dnes svìdky i opaèného extrému – jakési fascinace smrtí. Když si otevøete v urèitých hodinách televizi, na mnoha kanálech se stereotypnì støídají dvì témata, téma sexu a téma smrti, zejména násilné smrti – nemluvím-li o inflaci hororù s upíry a oživlými mrtvolami. Možná by stálo za to, dùkladnì se zamyslet nad souvislostí mezi strachem pøed smrtí a útìkem pøed vším, co ji pøipomíná – a souèasnì posedlostí tímto tématem a jeho banalizací v komerèní zábavì. Možná, že toto až obsesivní zabývání se tématem smrti v médiích, ve „virtuální podobì“, je jenom rubem našeho úniku pøed smrtí v její vážnosti. To, od èeho se èlovìk køeèovitì odvrací, ho na druhé stranì èasto zvláštním zpùsobem pøitahuje. Jako bychom se chtìli otupit, jako bychom chtìli ukázat, že to všechno je jenom takový žert… Avšak s motivem smrti jsou spojeny naprosto zásadní otázky po smyslu života, hodnotì života, po základní nadìji, po tom, jaké hodnoty mùže èlovìk pronést i touto úzkou branou, kde je znièeno témìø všechno, co budoval a na co spoléhal. Snad právì v den tohoto svátku, udìláme-li si èas na návštìvu høbitova, bychom kromì vzpomínek na své zemøelé mohli chvíli meditovat i o tìchto vìcech. Pøevzato z knihy Tomáše Halíka Úvahy na prahu tisíciletí

Štìstí v tomto èase pomíjí jako den, v onom však trvá vìènì jako láska Boží. Theodor Körner - PASTÝØ strana 8 -

Život bez Boha

POZVÁNKA DO MÌSTSKÉ KNIHOVNY Mìstská knihovna Slavièín Vás srdeènì zve na besedu

POÈÁTKY CHRISTIANIZACE POÈÁTKY CHRISTIANIZACE VE STØEDNÍEVROPÌ EVROPÌ VE STØEDNÍ A ROLE CYRILA A METODÌJE A ROLE CYRILA A METODÌJE TOMTO PROCESU. PROCESU. VVTOMTO S touto problematikou veøejnost seznámí vìhlasný historik a byzantolog Doc. PhDr. Ludìk Galuška, CSc., který je také autorem mnoha známých publikací, napø. Slované – doteky pøedkù, Velká Morava. Pøednáška je poøádána na poèest letošního významného jubilea, kdy uplynulo 1150 let od pøíchodu Cyrila a Metodìje na Moravu. Akce se koná ve støedu 20. listopadu 2013. Zaèátek v 18 hodin, sál v 1. podlaží knihovny. Vstup volný!

Kdo se nemodlí, ten jde životem sám, na vlastní pìst, bez Boha. A život bez Boha, to je život bez centra, støedu, tìžištì, to je život excentrický, jak to vidíme kolem sebe dennì: u nìkoho jako pøecitlivìlost, jinde bezcitnost, velikášství èi ménìcennost, hádavost nebo zbabìlost. Jako osamocenost, v depresích èi strachu, hamižnost, závist, nenávist, pomstychtivost, násilnost až po vraždy. Jedním slovem, život bez Boha, bez modlitby, je život bez lásky. Ona totiž láska bez Boha je pouhá sebeláska: já urèuji, co považuji za lásku. Já urèuji, jak mne má druhý milovat. Tak se láska zvrhá v mrzoutský souboj, jak to známe z rozhádaných manželství: každý z „milujících“ partnerù hledá svá práva, prosazuje svùj názor. Už ani nevzpomene, že milovat znamená dávat se druhému, snažit se dìlat druhému radost. Èlovìk potøebuje Boha, aby žil jako èlovìk. Ladislav Simajchl Duchovní život

POZVÁNKY Víkend s duchovním programem pro osamìlé matky poøádáme ve dnech 8. – 10. listopadu v exercièním domì v Èeském Tìšínì. Víkend je urèen pro maminky, které z nejrùznìjších dùvodù vychovávají své dìti samy. Cena víkendu je 650,Kè. Program je urèen pouze pro maminky (dìti je nutno nechat doma). Program povede MUDr. Jitka Krausová. Èas bude rozdìlen mezi pøednášky, možnost soukromého rozhovoru s knìzem, spoleèné modlitby, setkání se s ostatními osamìlými matkami a pøíležitost ke svátosti smíøení. Pøihláška je k dispozici na www.rodinnyzivot.cz. Informace: Marcela Øezníèková, 587 405 250-1, [email protected]. Kurz efektivního rodièovství (KER) – Milí rodièe, nevíte si rady s dìtským hnìvem? Trápí vás odmlouvání dítìte a jeho nejèastìjší odpovìï: „Ne!“? Je vám líto, že na dìti køièíte a trestáte je? Chcete dìti úèinnì motivovat a pøitom je neuplácet? V KER se nauèíte zvládat klasické a stále se opakující krizové situace, do kterých se pøi výchovì svých dìtí dostáváte. Konkrétnì budeme spoleènì probírat témata: V jakém duchu vychovávat? Proè dìti zlobí? Povzbuzování nebo chvála? Zvládání emocí rodièù i dìtí; Sourozenecká konstelace; Komunikaèní techniky; Co volit místo trestu? Dùslednost a øád dávají jistotu; Kde brát sebedùvìru? Kurz zahájíme víkendem 16. – 17. listopadu 2013. Další ètyøi setkání jsou plánována na ètvrtek 21.11., 28.11., 5.12., a 12.12. 2013 vždy od 17 do 19.30 hod. na Biskupském námìstí 2 v Olomouci. Lektoøi kurzu jsou Mgr. Ing. Jan Èapek (psycholog a terapeut v oblasti manželského a rodièovského poradenství) a Marcela Koøenková (koordinátorka a lektorka projektu KER). Kurzovné je 700,- Kè za osobu nebo 900,- Kè za pár. Kapacita je omezena, hlaste se dopøedu, a to e-mailem na [email protected] nebo telefonicky na 587 405 250. Další informace o KER najdete na www.efektivnirodicovstvi.cz. Akce pro mládež valašskoklobouckého dìkanátu: 30.11.2013 ADVENTNÍ VIGILIE Valašské Klobouky 14.12.2013 ADVENTNÍ DUCHOVNÍ OBNOVA Újezd u Valašských Klobouk

Kristus je život, proto v jeho království nemá smrt místo. Tomáš Akvinský - PASTÝØ strana 9 -

KØTY 22. 9. 22. 9. 20.10. 20.10. 20.10. 20.10.

Jakub Jeviè Karel Kováè Marie Ganišinová Tobiáš Vyskoèil Jiøí Petrù Petr Zelenka

POHØBY 24.9. Marie Šmotková, 1939, Hrádek 25.9. Blažena Talafová, 1925, Hrádek 27.9. Jaroslav Hrabina, 1926, Hrádek 28.9. František Køíž, 1936, Rokytnice 1.10. Marie Kurtinová, 1930, Slavièín

ROZPIS SLUŽEB ŽEN, KTERÉ SE OBÌTAVÌ STARAJÍ O ÚKLID KOSTELA 26.10. - 1.11. 2.11. - 8.11. 9.11. - 15.11. 16.11. - 22.11. 23.11. - 29.11. 30.11. - 6.12. 7.12. - 13.12. 14.12. - 20.12. 21.12. - 27.12.

Málková, Furmanová, Nováková O., Lengálová, Studenková A., Marková Zlámalová J., Peniašková, Borová D., Studeníková J., Lysáková, Dubská, Kuèeròáková, Hlavicová, Cvešperová, Florešová M., Goòová J., Kovaøíková M., Pfeiferová A., Kozáèková L., Hudková V., Dulíková L., Ševèíková D., Žáková L., Štulíøová, Bartošová Bohuslavice Hrádek Chovanèíková, Machù H., Humpolová st., Humpolová ml., Studenková A., Adámková J., Rudimov Petrùvka

Citáty v rámeècích pod stránkami 2 – 6, 8 – 9 jsou z knihy Aforismy o víøe. Pøíbìh pod stranou 7 je z knihy Pozvání do ticha, autor Juraj Jordán Dovala.

Øešení ze strany 7: KAŽDÝ, KDO ŽIJE A VÌØÍ VE MNE, NEUMØE NAVÌKY. Jednotlivá slova: Betánie, Jeruzalém, pøítel, židé, jeskynì, ètvrtý, plátno.

MODLITBA NA HØBITOVÌ Milosrdný Bože, zde na tomto høbitovì odpoèívají mnozí zemøelí, které jsem znal, ale také bezpoèet tìch, o kterých jsem nikdy neslyšel. Tady odpoèívají jejich tìlesné ostatky, jež se už rozpadly na prach. A pøece je jejich jedineèná osobnost ve tvém pokoji, jak pevnì vìøím a doufám. Ve smrti byla promìnìna ve svou pùvodní a nezkalenou podobu, kterou sis udìlal o každém z nás. Dej, a je tento høbitov místem nadìje a útìchy pro všechny, kteøí sem chodí navštìvovat hroby svých blízkých zesnulých. Utìš ty, kteøí poøád ještì truchlí, protože je bolí louèení, a tìm, kteøí peèují o hroby svých dávno zemøelých pøíbuzných, pøipomeò všechno, co jim zanechali svým životem. A dokážou žít z koøenù, z nichž se jim dostalo života, a a dovedou pochopit poselství, kterým se na nì jejich zemøelí obracejí. A si lidé na tomto místì pøipomenou, že také jejich život jednou skonèí. Daruj jim svého Ducha tak, aby i oni se svým životem stávali požehnáním pro druhé.

RÁDI VÁM POSLOUŽÍME UDÌLENÍM SVÁTOSTÍ – nejvìtšího daru, který Kristus svìøil své církvi. Protože však je k tomu tøeba dobrá pøíprava, ohlaste se nám: Køest dìtí buï hned po narození nebo alespoò 1 mìsíc pøed køtem. (Køty jsou zpravidla 3.nedìli v mìsíci po ranní mši sv.) Pøíprava na køest dospìlých trvá zhruba 1 rok. (Køest obvykle v sobotní Velikonoèní vigilii.) Zamýšlený církevní sòatek nejménì 3 mìsíce pøedem. (Sezdáváme jen ty, z nichž je alespoò jeden z naší farnosti.) Svátost nemocných udìlujeme po individuální domluvì. Možnost ke svátosti smíøení je pøedevším v pondìlí, støedu a pátek asi hodinu pøed veèerní mší sv. ÚØEDNÍ HODINY NA FAØE Støeda --------15.00 – 16.00 Pátek 8.30 – 9.30 15.00 – 16.00 Nebo po domluvì, pøípadnì v kostele po bohoslužbách. V ostatních èasech bez záruky. TELEFONICKÝ KONTAKT: Fara (úøad) : 739 245 911 P. Miroslav (soukromé): 731 402 086 E-mail: [email protected] Web: www.faslavicin.cz Farní knihovna (na faøe): Støeda 9.00 – 16.30

PRAVIDELNÉ BOHOSLUŽBY VE FARNOSTI SV. VOJTÌCHA VE SLAVIÈÍNÌ NE

PO, ST, PÁ SO

7.20 hodin 9.30 hodin 11.00 hodin 18.00 hodin 7.00 hodin

PÁ

1.11.

Slavnost Všech svatých

SO

2.11.

Vzpomínka na všechny vìrné zemøelé

NE

3.11.

31. nedìle v mezidobí

ÚT

5.11.

sv. Zachariáš a Alžbìta

SO

9.11.

Svátek Posvìcení Lateránské baziliky

NE

10.11.

PO

11.11.

sv. Martin

ST

13.11.

sv. Anežka Èeská

NE

17.11.

33. nedìle v mezidobí

PÁ

22.11.

sv. Cecílie – spolupatronka našeho kostela

NE

24.11.

Slavnost Ježíše Krista Krále

32. nedìle v mezidobí

PO

25.11.

sv. Kateøina Alexandrijská

SO

30.11.

Svátek sv. Ondøeje, apoštola

NE

1.12.

1. nedìle adventní

Kdo se nemodlí? Bìhem trhu se jeden vesnièan zastavil na jídlo v pøeplnìné hospodì, kde se obvykle scházel „výkvìt“ mìsta. Vesnièan si našel místo u stolu, u kterého už sedìli jiní strávníci. Objednal si jídlo, a když mu ho hospodský donesl, udìlal køíž a nahlas se pomodlil. Ti, co s ním sedìli u stolu, ho pozorovali s posmìškem a jeden z nich se ho zeptal: „U vás doma to takhle dìláte? U vás se fakt všichni modlí?“ Vesnièan, který už zaèal klidnì jíst, mu odpovìdìl: „Ne, u nás se taky všichni nemodlí.“ Mladík se ušklíbl: „Ach ták! A kdo se nemodlí?“ „No,“ pokraèoval vesnièan, „tak napøíklad moje krávy, mùj osel a moje prasata…“ Bruno Ferrero, Pøíbìhy pro potìchu duše

Anselm Grün Moje modlitební knížka

PASTÝØ, zpravodaj farní rodiny sv. Vojtìcha ve Slavièínì. Slouží pro vnitøní potøebu farnosti. Øídí redakèní rada. Náklad 550 výtiskù. Pøíspìvky pøijímají Jana Adámková, tel.: 608 746 325, e-mail:[email protected] a Zdenìk Durïák, tel.: 608 615 172. Mùžete je také vložit do oznaèené pokladnièky v pøedsíni kostela, která je k tomuto úèelu urèena. Nepodepsané pøíspìvky se nepøijímají. Všem pravidelným i nepravidelným dopisovatelùm upøímné Pán Bùh zapla. Náklady na 1 výtisk èiní pøibližnì 12 Kè. Srdeènì dìkujeme za vaše finanèní pøíspìvky. Další øádné èíslo vyjde na 1. nedìli adventní 1.12.2013. Uzávìrka bude nedìli 17.11.2013. Pozn. Redakce nezodpovídá za obsahy jednotlivých pøíspìvkù. Provádí pouze jazykové a stylistické korektury. V èláncích jsou otištìny necenzurované názory, postøehy a zkušenosti našich dopisovatelù a ètenáøù! - PASTÝØ strana 10 -